A. BACHMANN (Beiträge, 1. c., str. 229) předpokládá totiž starší část Letopisu, kterou pak MNICH SÁZAVSKY přejal do svého díla. Má za to, že tato část letopis- ných záznamů vznikla ještě za časů krále Vratislava a za opata Božetěcha, ale až po návratu opata Víta z Uher, tudíž někdy v letech 1063—88, snad kolem roku 1080. Autorem jejím je prý mnich kláštera na Sázavě, a jistě prý ještě přívrženec slovanského obřadu. NoVOTNY (Studien, 1. c., str. 574 n.) neodvažuje se otázku, zda byla či nebyla před MNICHEM SÁZAVSKYM starší legenda prokopská, bez důkladnějšího studia prokopských legend zodpovědět. Zásadně zamítá názor BACHMANNŮV, ale přece jen připouští, že MNICH SÁZAVSKÝ použil nějakého staršího vypravování o životě Prokopově, které prý pak stylisticky zcela přepracoval.48 Přitom zabývá se po- dobně jako VONDRÁK myšlenkou, není-li touto předlohou krátká legenda pro- kopská, dochovaná v rukopise kláštera v Kolíně nad Rýnem (k). (Je to v podstatě, jak již naznačeno, zkrácený výtah z Vita minor.) NovoTNÝ není si však jist, není-li tato legenda přece jen excerptem z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. A také později se NovOTNY od tohoto svého váhavého stanoviska neodchýlil. V svých Českých dějinách píše, že i noví přistěhovatelé latinského obřadu (na Sázavu) lnuli k zakladateli kláštera a postarali se o zachování zpráv z jeho života i osudů klášterních ze slovanské periody. Tak prý někdy v této době, snad v letech 1100—1132 vzniklo na Sázavě latinské vypsání dějin Prokopových i jeho slovan- ských nástupců na základě klášterní tradice a podle všeho i na základě slovan- ských záznamů. V poznámce pak k tomu dodává, že jest to vypravování De exordio Zazavensis monasterii, převzaté potom, snad po stylistické úpravě a ně- kterých jiných změnách, do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO.49 BACHMANNA následoval pak také B. BRETHOLZ, který vydal jako doplněk k svému vydání kroniky Kosmovy BACHMANNEM předpokládanou „Historii o za- ložení kláštera na Sázavě“, obsahující úryvek z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, jednající o počátcích kláštera až do jeho přeměnění na klášter latinský, v němž je obsažena i legenda o sv. Prokopovi.50 48 „Že tu byla starší „Vita Procopii“ — píše NoVOTNY — bylo známo již dávno před BACHMANNEM ... o tom nikdo nebude také pochybovat. Nejde vlastně o to, byla-li tu starší legenda prokopská, jako spíše o to, že tato legenda nedochovala se nám v letopise sázavském ve své původní podobě, v níž ji známe, a že nelze ji pokládat za starší samostat- nou část sázavského letopisu.“ Novotný snaží se pak dokázat, že letopis Sázavský je dílem jednoho autora a že Vita Procopii, tak jako celá část letopisu, která jedná „de exordio Zazavensis monasterii“, byla letopiscem stylisticky změněna a vůbec silně přepracována („eine starke Umarbeitung erfahren haben muss“). Ukážeme ještě níže — str. 87 — že se NOVOTNY v této věci mýlil. Letopisec sázavský přejal podstatné části z naší Vita minor (byť nepřímo) slovo od slova a vsunul do legendy toliko padělek listiny knížete Břetislava o nadání kláštera knížetem Oldřichem a vůbec celou historku o setkání se knížete Oldřicha se sv. Prokopem. 49 Srv. V. NOVOTNY, České dějiny, I., 2, str. 743. — NOVOTNY tu také zamítá mínění A. TRUHLÁŘE, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník České akademie, VIII., str. 452, že původní Vita s. Procopii se zachovala v textu rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VI. E. 13 (jsou to prvé kapitoly naší Vita minor). NOvOTNY pokládá tento text za pouhý výtah (a k tomu neúplný) ze zmíněného spisku De exordio Zazavensis mo- nasterii. NOVOTNY slibuje tu vrátit se k řešení filiace legend prokopských při jiné příleži- tosti, leč k provedení svého úmyslu se pak již nedostal. 50 B. BRETHOLZ, Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag (Mon. Germ. hist., SS. nova series). Anhang „Gründung des Klosters Sazawa“, Berlin 1923, str. 242—251. Při tom však BRETHOLZ nepostihl, že historie o založení kláštera na Sázavě a jeho prvých opatech sahá dále než jeho „Gründungsgeschichte“. (Srv. níže str. 83n.) 26