také V. VONDRÁK.43 VONDRÁK si všímá v prokopské legendě zejména prvků slovanských a pokládá (spolu s DOBROVSKYM) údaj druhého prologu o historia veridica sclavonicis litteris za pozdější přídavek, ač dostatečných důvodů pro tento svůj názor neuvádí. (Z toho by pak vyplývalo, že VONDRÁK, ač výslovně v své práci se o věci nezmiňuje, o prvém prologu s dedikací biskupu Šebířovi neměl snad mínění tak nepříznivé.) Jinak VONDRÁK píše o naší Vita maior a o jejích prvých kapitolách, kde mluví se zejména o studiu Prokopově na Vyšehradě a kde připo- míná se famosum studium sclavonicae linguae, velmi skepticky (asi tak v duchu DOBROVSKÉHO) a zcela odmítavě. (DOBROVSKY i VONDRÁK mají tu pravdu, ale jejich důvody pro odmítnutí této věci postačitelné nejsou.44) Bohužel, píše VONDRÁK, ani v Letopise MNICHA SÁZAVSKÉHO ani v jeho původním zpracování (za které pokládá text legendy prokopské, otištěný podle rukopisu kláštera v Ko- líně nad Rýnem — k), v Acta sanctorum — je to výtah z naší Vita minor! — není prý o škole na Vyšehradě nikde ani zmínky, čímž hodnověrnost pozdějšího zpraco- vání je vážně otřesena. — VONDRÁK se tudíž při řešení otázky genese legend prokop- ských v hlavních rysech přidržuje mínění DOBROVSKÉHO. Snad učinil proti DOBROV- SKÉMU jistý krok kupředu v tom, že aspoň hledal pro MNICHA SÁZAVSKÉHO starší předlohu a domníval se ji nalézt v textu rukopisu k. A také v té věci, že podobně jako EMLER pokládal českou veršovanou legendu za zpracování latinské předlohy a že proti DOBROVSKÉMU i FEJFALÍKOVI kladl vznik veršované legendy české až do XIV. století.45 Z názoru DOBROVSKÉHO, že MNICH SÁZAVSKY je nejstarším zpracováním života sv. Prokopa, vyšli také A. BACHMANN a V. NOVOTNY ve svých studiích o pokračo- vatelích KOSMOVÝCH a jmenovitě o Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Oba, jak BACHMANN,46 tak V. NoVOTNÝ47 sice správně vytušili, že předlohou Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO byla starší legenda o sv. Prokopu — NovoTNÝ dokonce předpokládá i slovanskou legendu prokopskou ze Sázavy —, ale o zjištění této starší legendy na základě rukopisného materiálu legend o sv. Prokopovi se ne- pokusil ani BACHMANN ani NOVOTNY. Oba zůstali při prokopské Legendě MNI- CHA SÁZAVSKÉHO jako jediném východisku, připojujíce k ní, jakožto k základnímu a nejstaršímu textu, některé své domněnky anebo kombinace. 43 V. VONDRAK, Zur Würdigung d. altslovenischen Wenzelslegende und d. Legende vom heil. Prokop. Sitzungsberichte d. Akademie Wien, phil. hist. Classe, Bd CXXVII (1892), Ab- handlung XIII., str. 37. 44 O této otázce srv. též výklad v MÉ studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník České akademie, 1950, str. 72, poznámka. 45 Srv. V. VONDRAK, Altslov. Wenzelslegende u. Legende vom h. Prokop, 1. c., str. 37: „Die lateinische Bearbeitung (Vita maior) ... können wir wohl nicht als eine Rückübersetzung unserer altböhmischen Legende ansehen, wie es Fejfalik that, sondern sie ... als das Origi- nal zu der altböhmischen Legende auffassen. Es kommen ja ganze Abschnitte vor (to bylo původně také stanovisko DOBROVSKÉHO), die sich mit den lateinischen Sazaver Annalen Wort für Wort decken“, což pokládá VONDRÁK při překladu z české veršované legendy za nemožné. 46 A. BACHMANN, Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen, Mitt. d. Instituts f. österr. Geschichtsforschung, Bd. XXI. (1900), str. 229—34, a TYŽ, Das Geschichtswerk des Klosters Sazawa, Zeitschrift für die Geschichte Mährens u. Schlesiens, Bd. XIII. (1909), str. 25—59. 47 V. NOVOTNY, Studien zur Quellenkunde Böhmens, Mitt. d. Instituts f. ö. Geschitsfor- schung, Bd. XXIV. (1903). str. 552—579 a jmenovitě 574—576, a TYŽ, Zur böhm. Quellen- kunde II. Der Mönch von Sazawa, Věstník Král. české spol. nauk, 1910. O práci NovoT- NÉHO srv. též ref. K. KROFTY v Čes. čas. hist. XVI, (1911), str. 225—252, jakož i odpověď NOVOTNÉHO tamže, str. 361—363. Dále pak NOVOTNÉHO výklad v jeho Českých dějinách, I., 2, Praha 1913, str. 743. 25