9. VITA MAIOR Velká latinská legenda prokopská byla až do nedávna ze všech redakcí života sv. Prokopa nejznámější a o jejím stáří byly vysloveny nejrozmanitější domněn- ky. Pochází však, jak ještě ukážeme, až asi z poloviny XIV. století. V podstatě je to vlastně Vita s. Procopii minor, rozšířená o některé kapitoly. Z větší části sho- duje se však tato Vita maior slovo od slova s naší Vita minor. Vita minor při svém pozdějším zpracování rozšířena byla zejména o kapitoly úvodní, kterými byla přizpůsobena módní tehdy šabloně legend křesťanských, jak od konce XIII. století byly známy z pověstné sbírky JAKUBA DE VORAGINE. Naše Vita maior má také zpravidla zázrak kanonisační, hlásící se do roku 1204, a vedle něho i některé další zázraky, patrně literárně vzniklé až v XIII. neb v XIV. století. Vita maior je zpracování života světcova velmi rozšířené. Nejširší rukopis této recense života sv. Prokopa (v našem vydání rukopis A — rukopis kapituly pražské, sign. G XXIII/1, z konce XIV. století179) počíná prolo- gem, adresovaným biskupu Šebířovi († 1067), který pravděpodobně upravovatel této redakce prokopské legendy převzal doslova ze starší Vita minor tak jako řadu jiných kapitol. (Srv. výše str. 45n.) Nadpisuje tuto kapitolku: Incipit prologus ad Severum Pragensem episcopum. (Srv. níže v našem vydání, str. 129n, text I). Tento prolog se v jiných redakcích prokopské legendy a také v žádném jiném rukopise nevyskytuje. K této vstupní kapitole se pak připojuje další, podávající hagiografický výklad jména světcova (De nomine s. Procopii) již zcela v duchu a podle vzoru sepsání o životech svatých a světic, jak se čtou ve zmíněné už sbírce JAKUBA DE VORA- GINE, zvané častěji Legenda aurea asi z polovice XIII. století.180 Etymologický výklad jména Prokopova podává se tu jak s pomocí latiny (Procopius dicitur quasi procus pius), tak s pomocí češtiny (ex sclavonico no- mine ... in latino perfodiens),181 k čemuž se připojuje rétoricky náboženský vý- 179 (O tom, jak vzniklo toto autorovo datování rukopisu, viz níže str. 241. B. R.) 180 Do nedávna se mělo za to, že slavná sbírka životů svatých JAKUBA DE VORAGINE († 1298) vznikla někdy v letech 1263—73. Šířila se hlavně s kazatelským řádem dominikánů z Italie do Francie i Německa, kde už roku 1282 je exemplář této sbírky dosvědčen. Ve stejnou asi dobu je také známa u nás. Jeden z nejstarších jejích rukopisů je kodex kapitulní knihovny v Olomouci, nr. 230, kde najdeme již zmíněnou sbírku JAKUBA DE VORAGINE rozšířenou o legendy českých světců. Rukopis podle písma pochází asi z rozhraní třetí a čtvrté čtvrti XIII. stol. a je zřejmě již opisem starší předlohy. Zmíněný rukopis byl ma- jetkem premonstrátského kláštera v Hradišti u Olomouce. Již tato okolnost svědčí, že sbírka JAKUBA DE VORAGINE vznikla o něco dříve než roku 1282. K podobnému názoru došel též RICH. BENZ v úvodní studii k překladu Legendy zlaté do němčiny (JACOBUS DE VORAGINE, Legenda aurea deutsch, 1925, úvod str. XX—XXI.) a také spis E. C. RICHARD- SONA z roku 1935, jenž vznik Legendy zlaté klade do poloviny XIII. století. (Srv. E. C. RICHARDSON, Materials for a Life of Jacopo da Voragine, New York 1935, II., str. 12—13.) Přes tato zjištění stává se JAKUBA DE VORAGINE Legenda zlatá u nás obecněji známou až od počátku XIV. stol. 181 S touto etymologií jména Prokopova z doby Karlovy souvisí patrně, že sv. Prokop byl pokládán za patrona horníků. (Srv. Fr. KRASL, Sv. Prokop, 1. c., str. 401.) 93