o tom, že Cyril či Metoděj byl biskupem velehradským. („Procopius ... a s. Cyril- lo, episcopo Wellegradensi ... imbutus“ v legendě prokopské; „Boriwoi ... a ... Methudio, Welegradense episcopo ... baptizatus“ v legendě ludmilské.) A tak jako u jiných výše zmíněných legend počíná v rukopise Olomouckém prokopská legenda slovy: „Tempore Hinrici III. imperatoris Romanorum, ducis Boemie Brecizlay X. et ve- nerabilis patris Severi, episcopi Pragensis VI., fuit quidam Procopius, nacione Boe- mus, sclavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo Wellegradensi ... inbutus." Vlastenectví mnicha hradištského a jeho smysl pro dobu cyrilometodějskou a zejména pro tradici velehradskou je jistě pozoruhodným zjevem pro moravské prostředí doby Přemysla Otakara II.122 Pořadatel „legendy zlaté“, jak se nám zachovala v olomouckém rukopise (Č), který původně patřil klášteru v Hradišti u Olomouce, včlenil pak také do kap. 18. naší legendy úryvek, jak je pravděpodobné, z letopisů Hradistských, nyní ztracených, o tom, jak Břetislav rozdělil Moravu mezi své syny, a dále o založení kláštera v Hradišti.123 Z kroniky KosMOVY do letopisů Hradištských přešla pravděpodobně také struč- ná zpráva o Vratislavově založení kapituly na Vyšehradě, odkud ji pak převzal hradištský upravovatel legendy prokopské. Pravděpodobně pak také z týchž letopisů Hradištských pochází také vypravování v legendě prokopské o tom, jak Vratislav na žádost svých bratří ustanovil nejmladšího svého bratra Jaromíra pražským biskupem.124 Závěr prokopské legendy v rukopise olomouckém Č (a podle něho i v rukopisu brněnském Ž) tvoří jakási homiletická apotheosa sv. Prokopa a kláštera Sázav- ského. Nadšenými a vlasteneckými slovy vybízí se tu, aby jeho svatost a zásluhy byly kázáními rozšiřovány netoliko v Čechách, ale i v zemích sousedních. Celý tento odstavec není ničím jiným než parafrází vlasteneckých slov, obsažených 122 Srv. o tom též v MÉ knize Prameny X. století, 1. c., str. 283 n., kde ukazuji, že myšlenka obnovení tradice cyrilské a velehradské souvisí patrně s plánem Přemysla Otakara II. z r. 1268 zřídit v Olomouci velké arcibiskupství. Pro apoštolskou stolici bylo jistě přijatel- nější obnovení arcibiskupství, které už na Moravě bylo, než zřízení arcibiskupství nového. A odtud se pak navazuje na tradici cyrilometodějskou, která se promítá na Velehrad. 123 Tento úryvek liší se poněkud od vypravování kronikáře KOSMY, na jehož díle staré letopisy Hradištské zčásti byly založeny. Letopisy Hradištské byly sepsány v klášteře Hradišti u Olomouce někdy kolem roku 1146. Po vytlačení benediktů z Hradiště roku 1150 uchýlili se někteří z bratří do benediktinského kláštera v Opatovicích, vzali s sebou i staré hradištské letopisy, v nichž potom bylo v Opatovicích pokračováno. (Srv. J. EMLER, úvod k vydání Letopisů Hradištsko-opatovických v Pramenech dějin českých, II., str. 385—86, EMA NOHEJLOVÁ, Příběhy kláštera opatovického, Praha, 1925, str. 83—90 v exkursu II. Pokus o kritický přehled Annálů hradištsko-opatovických. Vedle annálů Hradišťsko-opatovických ozývají se ztracené annály Hradištské též v historickém spise J. TETZELIOVÉ Historia de fundatoribus, progressu monasterii Gradicensis, rukopis z druhé poloviny XVI. stol. v Zem- ském archivu v Brně, sbírka Cerroniho, č. 385. Podle výkladu E. NOHEJLOVÉ ztracené annály Hradištské vznikly okolo roku 1146.) Nicméně jiný exemplář letopisů, nyní ztrace- ných, zůstal, jak se zdá, v Hradišti a z něho patrně čerpal upravovatel naší Vita antiqua v druhé polovici XIII. století. Zpráva o založení kláštera Hradiště kryje se také celkem se zakládací listinou kláštera z roku 1078 (srv. FRIEDRICH, Cod. dipl. Boh. Mor. I. č. 79, str. 82—85) a upravovatel legendy prokopské snad mohl čerpat přímo z ní. Protože však upra- vovatel legendy prokopské má tu písařskou chybu v letopočtu, který je v listině vypsán slovy (upravovatel legendy prokopské má údaj, že „Otto ecclesiam ... fabricavit ... a. D. mille- simo LXXII na místo správného letopočtu: millesimo LXXVIII), je asi pravděpodobnější, že čerpal ze zmíněných již letopisů Hradištských, kde byla nepochybně i listina z roku 1078 zapsána, či spíše parafrázována. Pro srovnání klademe oba texty vedle sebe: 58