10. ČESKÁ VERŠOVANÁ LEGENDA Popularita sv. Prokopa ve XIV. století, obzvláště v době Karla IV., zejména v české společnosti vlastenecké, byla příčinou, že módní tehdy legenda o zaklada- teli slovanského kláštera na Sázavě, naše Vita s. Procopii maior, byla několikráte zpracována i po česku, a to i veršem, od jinak neznámého českého autora. Tak vznikla veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi někdy v třetí čtvrti XIV. století. Zachovala se v jediném rukopise někdy Lobkovické knihovny pražské, nyní v Národní a universitní knihovně v Praze.201 Rukopis sám, ač je již nepochybně opisem původní veršované skladby, se povahou svého písma hlásí do třetí až čtvrté čtvrti XIV. století. O jazykové stránce a tak o datování skladby podle jazyka se názory filologů dosti rozcházejí. DOBROVSKY dokonce, jak už zmíněno (srv. str. 20), kladl vznik veršované legendy prokopské na konec XII. neb na samý počátek XIII. sto- letí.202 DOBROVSKÉHO následoval a s jeho názorem, že veršovaná legenda je před- 201 Je to t. zv. Hradecký rukopis, který náležel původně pražské universitní knihovně, dostal se pak do Hradce Králové, kde jej znovu objevil a do svého majetku získal Jos. DOBROVSKY. Z jeho majetku přešel pak rukopis do Lobkovické knihovny pražské a odtud s jejími rukopisy opět do Národní a universitní knihovny v Praze. (Srv. Jos. VOLF, Tak zvaný Hradecký rukopis. Dějiny jeho osudů. Časopis českých knihovníků, V. (1925—26), str. 25—31, 144—52.) — G. DOBNER, Annales Hageciani, V., str. 245 n., píše o dvou rukopisech veršované legendy české. Prvý z nich, neznámo z které doby, měl prý prolog k biskupu Še- bířovi a svým literárním rázem upomínal na Dalimila. Dobner sám tento rukopis neměl a své zprávy o něm měl od královského archiváře JANA KLAUSERA. Snad J. KLAUSER sdělil DOBNEROVI, že veršovaná legenda česká se obsahem shoduje s naší Vita maior a podle toho usoudil snad G. DOBNER, že rukopis ten měl prolog k biskupu Šebířovi, jak byl mu znám z vydání Vita maior od BOLLANDISTŮ.— Druhý rukopis staročeské veršované legendy pro- kopské, o němž se DOBNER zmiňuje, byl prý v knihovně kněze LEOPOLDA JANA ŠERŠNÍKA. DOBNER poznamenává, že lišil se jak obsahem, tak jazykem od rukopisu prvého; podle ob- sahu jeho text vznikl prý až po kanonisaci sv. Prokopa (a měl by i zázrak kanonisační, který v textu Hradeckého rukopisu není) a podle jazyka náležel prý asi do XV. století. („Est vero alia etiam sancti vita vernacula rhytmica veteri manu scripta in libraria doctis- simi viri Leopoldi Joannis Scherschnik, presbiteri ecclesiastici, cujus praefacionem bene- vole mecum communivacit. Ea tamen utut vetus ab illa, quae Severo, episcopo Pragensi nuncupata fuit, divisa est, scriptaque postea quam jam s. Procopius in catalogum sancto- rum relatus fuisset. Et quamquam antiquitatem spirat, attamen dialecto illius slavicae vix ausim majorem aetatem, quam saeculum XV. ordiens, tribuere.“) DOBNER má tudíž na mysli dva dost různé rukopisy veršované legendy. Z nich prvý by se hlásil do časů t. ř. DALIMILA a měl prolog k biskupu Šebířovi, druhý pak asi z XV. století, bez zmíněného pro- logu, zato však patrně se zprávou o Prokopově kanonisaci. Je však pravděpodobné, že jde tu o rukopis jeden, nám známý Hradecký rukopis. Soudím tak podle zmínky v listu DOB- ROVSKÉHO DURICHOVI z roku 1789: „Servire poterit ad illustrandum antiquum illud monu- mentum bibliothecae caesareae, quod ex MSto Scherschnikiano, in quo vita s. Procopii pri- mum locum occupat, in usus tuos depromam: Desatero kazanye bozye.“ Hradecký rukopis shoduje se s těmito údaji, neboť v něm na prvém místě je zapsána veršovaná legenda o sv. Prokopovi a obsahuje též Desatero kázání božích. (Srv. DOBROVSKÉHO Korrespondence, I., 114.) 202 DOBROVSKY pokládal velkou prokopskou legendu — naši Vita maior — za dílo autora z počátku XIII. století, „der die in slavischen Rhytmen, gewiss auch erst im XIII. Jahrh. 100