S názorem BOLLANDISTŮ v podstatě souhlasil pak také GELASIUS DOBNER, který v pátém a šestém svazku svých Annales Hageciani užil s prospěchem pro- kopské legendy pro svůj názor o značnějším rozšíření slovanské liturgie i slovan- ského písemnictví v Čechách.16 DOBNER se dokonce domníval, že i stará veršo- vaná legenda česká o sv. Prokopovi, kterou už znal, byla připsána biskupu Še- bířovi.17 A DOBNER také (mylně ovšem) měl za to, že velká legenda prokopská, naše Vita maior, v nejstarší své části je překladem české veršované legendy pro- kopské, a tvrdil, že tato legenda v svém latinském zpracování byla později inter- polována, měněna a rozšiřována. Ukazoval také na některé vnitřní rozpory v la- tinské legendě (na př. že Oldřich je pokládán za českého knížete roku 1009, srv. o této věci níže str. 84n.), které vysvětloval výše dotčenými změnami. O poměru naší Vita maior k Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, po případě i k jiným recensím legend prokopských se DOBNER ještě nezmiňuje. Stanovisko DOBNEROVO k slovanské literatuře a k slovanské liturgii v Čechách přímo popudilo DOBROVSKÉHO, který již dříve v svém pojednání o stáří překladu bible do češtiny vyslovil se o existenci slovanské bohoslužby v Čechách zcela zamítavě, do té míry, že práci DOBNEROVĚ věnoval roku 1786 zvláštní polemickou stať, kde se 23 argumenty obrací proti jeho tvrzením.18 A jako DOBNER hlavní oporu pro svůj názor spatřoval v legendě Kristianově a v legendě prokopské, tak opět útok DOBROVSKÉHO byl namířen zejména proti těmto dvěma pramenům. Neboť jestliže se DOBROVSKY s vážnou nedůvěrou díval na možnost existence slovanské bohoslužby v Čechách v X. a XI. století, stál při poznání legend pro- kopských před záhadou, odkud se tu vzal slovanský klášter na Sázavě. A nemoha při znalosti Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO pochybovat o slovanském klášteře samotném, snažil se aspoň dokazovat, že klášter ten byl cizím ostrůvkem v čes- kém prostředí podobně asi jako Karlem IV. založený klášter na Slovanech ve XIV. století. Ale v legendě prokopské byla též zpráva o slavné škole jazyka slo- vanského na Vyšehradě! Tato okolnost dokazovala, že slovanská bohoslužba ne- byla omezena toliko na klášter Sázavský! A proto soustředil DOBROVSKY svůj kritický důvtip a zaostřil své ironické pero zejména proti tomuto druhému argu- mentu, jehož se obhájci slovanské bohoslužby dovolávali. A také zde s jistým úspěchem. DOBROVSKY tu píše s posměchem proti zprávě naší Vita maior o famosum stu- dium linguae slavonicae na Vyšehradě a označuje tento údaj za pouhou pohádku, kterou snad toliko pošetilý mnich mohl zařadit do svých zázračných a nepravdě- 16 GEL. DOBNER, Annales Hageciani, 1782, pars. VI., str. 245 n. 17 GEL. DOBNER, Annales Hageciani, 1782, pars V., str. 246, píše: „Sciendum vero (est), quod s. Procopius biographum aequalem, monasterii sui alumnum, nactus est, qui rhytmis obsoletis boemicis (quales Dalemili in historia Boleslaviensi sunt) vitam ejus scripsit dedi- cavitque Severo episcopo, qui ab a. 1030 usque 1067 praefuit ecclesiae Pragensi. — Eandem vitam MS. se aliquando in manibus habuisse contestatus est p. m. vir JOANNES KLAUSERUS, archivarius regius, quae ubinam delitescat me fugit.“ Vedle toho zmiňuje se DOBNER o ru- kopise SCHERSCHNIKOVĚ prý asi z XV. století. Udaj DOBNERŮV je pozoruhodný zejména tím, že viděl neb aspoň slyšel o rukopise české legendy prokopské veršem, v níž obsažen byl též prolog, adresovaný biskupu Šebířovi. Zdá se však, že archivář KLAUSER měl na mysli rukopis Hradecký a ujistil DOBNERA, že se obsahem celkem shoduje s legendou, vydanou od BOLLANDISTŮ. Rukopis ten byl v Universitní knihovně pražské, dostal se pak do rukou SCHERSCHNIKOVÝCH a odtud do Hradce, kde jej objevil opět DOBROVSKY. (Srv. Jos. VOLF, Tak zvaný Hradecký rukopis. Dějiny jeho osudů, Časopis českých knihovníků, V. (1925), str. 25—31, 144—52.) 18 Srv. Jos. DOBROVSKY, Literarisches Magazin von Böhmen u. Mähren, II. (1786), str. 50—63 a také str. 72—75 v recensi práce FAUSTINA PROCHAZKY, De saecularibus liberalium artium in Bohemia et Moravia fatis, (1782). 18