novitě na jejím severním břehu až k lesům Černokosteleckým a v západním Kou- řimsku až do končin u Českého Brodu, kde výslovně se jmenuje ves Skramníky. O tom, že kláštery v starší době u nás i jinde si podobnými, více formálními než věcnými padělky pomáhaly, máme zajisté příkladů víc než dost. Pro snadnější pochopení vzniku Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO a v něm obsa- žené historie sv. Prokopa podáváme text příslušného úryvku ze zmíněného leto- pisu níže (srv. str. 176n), různým tiskem naznačujíce, co přešlo do Letopisu z Vita s. Procopii minor a co tvoří proti tomu přídavky z konce XII. století. Naznačili jsme již také a věci se ještě dotkneme znovu, že motiv s knížetem Oldřichem s jistým rozšířením přešel pak z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO v XIV. století do velké legendy prokopské z doby Karla IV., naší Vita s. Procopii maior. zavském si donaci Oldřichovu i zprávu o jejím zlistinění, domněle od knížete Břetislava, vyrobili sami a autor letopisu Sázavského někdy kolem roku 1177 vložil tento neumělý pa- dělek do své kroniky. 90