Strana 1
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Sekce jazyka a literatury STŘEDOVĚKÉ LEGENDY PROKOPSKÉ

Strana 2
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor Bohumil Ryba Recensent František Graus Práce Slovanského ústavu ČSAV

Strana 3
STŘEDOVĚKÉ LEGENDY PROKOPSKÉ Jejich historický rozbor a texty Napsal VÁCLAV CHALOUPECKÝ Vydání textů dokončil, z dalších rukopisů rozmnožil a kritickým aparátem opatřil BOHUMIL RYBA PRAHA 1953 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 4

Strana 5
ÚVOD Středověké legendy prokopské, legendy o zakladateli slovanského kláštera na Sázavě, jsou vlastně jediným (a také jedinečným) pramenem, v němž se zrcadlí naše slovanská historie z XI. a XII. století. Jsou pramenem, který jediný ze všech našich historických zdrojů přímo navazuje na počátky našeho slovanského křesťanství z doby cyrilské a metodějské, a který spojuje starou slovanskou Moravu se starými, rovněž slovanskými Čechami prvých Přemyslovců. Kdežto všecky jiné památky této pozoruhodné epochy našich dějin byly církví latinskou, krajně nepřátelskou prvé naší křesťanské vzdělanosti, zničeny a vymýceny a za- chovaly se nám toliko na Rusi nebo v Charvátsku, legendy o sv. Prokopovi spolu s letopisem Sázavským, celkem jen málo v našem středověku známým (máme z tohoto letopisu toliko dva zapadlé rukopisy!), byly jediným pramenem, z něhož se po staletí náš národ dovídal aspoň něco o své starší slovanské minulosti. Neboť po zákazu slovanské bohoslužby v Čechách papežem Rehořem VII. roku 1080 církevní kruhy české, z nichž pocházeli i naši středověcí kronikáři, považo- valy za svou povinnost, aby takřka každou upomínku na počátky našeho slovan- ského křesťanství z myslí národa vyhladily a takřka každé svědectví o tomto kul- turním proudu umlčely. A tak až do doby Karla IV., kdy dochází opět k jisté renesanci našeho slovan- ského křesťanství i jeho tradic cyrilo-metodějských, kdy také oživeny byly v za- padlých legendách ludmilských a václavských upomínky na tyto doby, byly legendy prokopské vlastně jediným pramenem, v němž zjevně a nepokrytě se navazovalo na slovanskou epochu naší národní vzdělanosti, často přes nesouhlas církve a proti jejím intencím, vše podřizujícím aspoň v jistých dobách universa- listické latině. Z legend prokopských po celý náš starší středověk dovídal se český člověk, že „byl tu kdysi jeden opat, jménem Prokop, Čech přirozený, jenž v slovanském písmě, od nejsvětějšího biskupa Cyrila někdy vynalezeném a od církve kanonicky (za časů papeže Jana VIII. roku 880) schváleném, byl dokonale vzdělán“, a že pak v tomto kulturním duchu založil klášter na Sázavě, prvý to slovanský ústav v dějinách naší země. Jak nepohodlnou byla církvi v jistých dobách tato slovanská tradice, charakterisuje již okolnost, že příliš loyální cír- kevní opisovači této věty pokládali za účelné zmínku o slovanském písemnictví a slovanském bohoslužebném jazyku, „kanonicky církví ustanoveném“, rčením „nekanonicky od Cyrila zavedeném" zkaliti a opraviti.1 Vůbec zůstává nám poněkud záhadným, proč a za jakých okolností praslo- 1 (Autor tu měl na mysli úvodní větu z Vita minor, kap. la, ve znění vložky, jak se čte ve Vita maior v rukopisech CP. Avšak, jak vyplývá z mého aparátu k tomuto místu (str. 132 a 248), je tu třeba uznávat jenom bezděčnou poruchu rukopisného textu, způsobenou neúmyslným opakováním předložky a z předchozího kontextu, při čemž byla ovšem před- ložka psánapodle středověké zvyklosti dohromady s následujícím slovem. Proti domně- lému úmyslnému adverbiu acanonice nasvědčuje i to, že toto adverbium s předpokládaným významem ,nekanonicky není, pokud lze zjistit, vůbec doloženo jak z naší, tak z cizí stře- dověké latiny. Nejstarší doklad adjektivního acanonicum se skutečným a „privativum“ ve významu ,non canonicum“ má DU CANGE s. v. teprve ze XVII. stol. z GOCLENIOVA (GÖCKELOVA) Lexicon philosophicum, tištěného po prvé ve Frankfurtu r. 1613. B. R.) 5

Strana 6
vanský Prokop stal se roku 1204 církví uznaným českým světcem. Prokop byl jistě zbožný muž, ale bohabojných poustevníků a opatů bylo zajisté v Čechách více a dokonce církevním názorům přijatelnějších. A záhadou zůstává, proč se právě tento slovanský opat a zakladatel slovanského kláštera roku 1204 stal světcem. Vzpomeňme jen marného úsilí břevnovského opata Bavora o svato- řečení poustevníka Vintíře, který v ničem neměl rysů s hlediska církve pode- zřelých, a přece jen k jeho svatořečení nedošlo. I když jistě není pochybností o tom, že sázavský Prokop byl muž zbožný a podle názoru svých současníků vpravdě svatý, přece jen udivuje nás poněkud, že právě papež Inocenc III., jeden z oněch velkých a světovládných papežů, který sesazoval a dosazoval knížata a krále, povolil žádosti nebo přímo nátlaku české politiky a vyhlásil slo- vanského opata ze Sázavy za církevního světce. Neboť, po pravdě řečeno, sá- zavský Prokop neměl právě vlastností, které by římská církev v době zmíněného papeže stavěla do popředí a za vzor tehdejšímu křesťanstvu. Z jeho starého ži- votopisu, který byl při kanonisaci předložen, se papež dovídal, že sázavský Pro- kop, jakožto původně světský kněz, byl ženat a měl i syna Jimrama. To zajisté nebyl rys, který by církev římská, bojující z hospodářských důvodů za kněžské bezženství, aby zamezila rozchvácení církevních statků rodinnými svazky kněž- stva, mohla stavěti za křesťanský vzor! (Jak nepohodlná byla tato okolnost i našim domácím církevním kruhům v XIII. a XIV. století, je patrné již z toho, že se středověcí opisovači legend prokopských snažili podle možnosti tuto stránku ze života sv. Prokopa zastřít, buď že zamlčovali Prokopovo manželství, anebo aspoň že z Prokopova tělesného syna činili toliko „u Bozě milého syna“ a klášter- ního bratra!) A stejně dále ze starého života Prokopova se dovídal papež a s ním i římské kruhy, rozhodující o kanonisaci, že český Prokop s přispěním knížete země za- ložil při své poustevnické jeskyni klášter se slovanskou bohoslužbou, která již od samých současníků Prokopových byla podezřívána, ano nařčena z „pokrytectví a bludařství“, i když sám autor životopisu Prokopova, prodchnutý zřejmě slo- vanským a českým cítěním vlasteneckým, bral po této stránce sázavského Pro- kopa v ochranu. Třeba si při tom uvědomit, že česká politika s králem Přemyslem Otakarem I. v čele žádala v Římě o svatořečení Prokopa právě papeže, který byl vpravdě pokračovatelem universalistických snah Rehoře VII., jak se obrážely v církevní latině, a který také proslul zřízením inkvisice a bezohledným postupem proti všem rozkolníkům. A nyní měl právě tento papež Prokopa, podezřelého dokonce z kacířství, vyhlásit za svatého! A Inocenc III., racionalisticky založený právník, snažící se více než kterýkoli z jeho předchůdců neb nástupců podle svých theokratických doktrin a zásad o podřízení moci světské církvi, dovídal se z života sázavského Prokopa rovněž, že Prokop sám a bez souhlasu nebo povolení církve spolu s českým knížetem za- ložil slovanský klášter na Sázavě, a dokonce, že prý pak svou berlou vyhnal z to- hoto slovanského domova cizího opata, Němce latinského obřadu. A není jistě náhodou, že tato stránka české tvorby literární, pro prokopskou legendu tak charakteristická, byla pak v některých redakcích prokopské legendy potlačena a pominuta. Z téhož životopisu Prokopova zvěděl papež nebo rozhodující kruhy římské, že v Čechách zřizoval kláštery a ustanovoval v nich opaty světský pa- novník (bylo to v době, kdy Prokop žil, a před počátkem zápasu o investituru ve střední Evropě věc běžná!) bez autorisace kruhy církevními; počátkem XIII. století jistě nesloužila právě tato stránka k posílení církevních snah. Jak nemilá a nepohodlná církvi byla tato stránka z historie Prokopovy, je patrné z pozdějších 6

Strana 7
poznámek k této části legendy, kde se k původnímu textu aspoň přidává, že Prokop byl ustanoven od knížete, „jak za oněch časů bylo zvykem“, aneb usta- novení Prokopa opatem bylo předloženo ke schválení biskupovi. A přece jen sázavský Prokop i se všemi těmito vlastnostmi, pro církev nikoli právě sympatickými, stal se českým a církevním světcem. Sotva lze asi tuto skutečnost vyložit jinak, než že papež Inocenc III., který pro svou evropskou po- litiku potřeboval oporu v českém králi, podlehl českému nátlaku a české žádosti v této věci povolil. A sotva lze také tuto skutečnost chápat jinak, než že žádost české politiky byla v podstatě projevem českého slovanství a českého nacionalis- mu, který jinak pro tuto dobu nemáme prameny dosvědčen. A také je to rys v na- šich dějinách, který zasluhuje pozornosti. Neboť v legendární historii se o kano- nisaci sv. Prokopa výslovně praví, že opat Blažej, který o kanonisaci Prokopovu jednal v Římě, nesl s sebou „dostatečná svědectví obyvatel země“, z čehož je patrné, že za požadavkem kanonisace Prokopovy nestál snad toliko král, ale skutečně směrodatná část národa. Nesluší se také dívat se na středověké legendy prokopské jako na literaturu po výtce církevní, i když z církevních kruhů vzešly a v prvé řadě pro církevní kruhy byly psány. Legenda XI. a XII. století — toť vpravdě duchovní román neb aspoň novela našeho staršího středověku! V ní se uplatňuje literární projev české duše z této doby, jež se vyžívá svými tvůrčími sklony a hrou své fantasie zejména při líčení rozmanitých zázračných příhod a často rozkošných episod ze života světcova. A tak v legendě prokopské v jejích rozmanitých proměnách a obmě- nách zachoval se nám vlastně jistý typ českého člověka a českého národního charakteru, jako v rozmanitých románech či povídkách z českého prostředí z XIX. a XX. století. Je pak skutečně pozoruhodné, že v české literární mysli z XI. a z XII. století došel obliby právě tento svatý násilník, který tak úspěšně bojoval s ďábly, který vlídně léčil svůj lid od rozmanitých neduhů, který ranami své berly vyhnal ze svého českého kláštera cizince, a který rovněž pohrůžkou pa- peži, že ho zbije, vynutil si podle českých představ své svatořečení. Snad právě tato okolnost vedle Prokopova slovanství může nám poněkud vysvětlit, proč legendy prokopské byly u nás tak oblíbenou četbou právě v době husitské. A sv. Prokop podobně jako sv. Václav v představě doby (my víme, že dost odchylné od historické reality!) stal se pak nebeským ochráncem české národní bytosti, neboť jak se v jednom zpracování legendy prokopské praví, „dávno by byly Čechy za- hynuly, protože mají německé země okolo sebe, kdyby jich sv. Prokop a sv. Václav byli nebránili“. V tomto smyslu pak středověké legendy prokopské mají skutečně pozoruhodný význam pro naše slovanství a pro náš středověký nacionalismus. Středověké legendy prokopské jsou však také nově objeveným pramenem z XI. a XII. století pro naše dějiny. Jejich význam je pak tím větší, že právě literárních památek z doby Kosmovy a z doby před Kosmou máme tak málo a že každá z těchto starobylých našich památek literárních zasluhuje pozornosti. I když obsah starých legend prokopských z XI. a XII. století byl do značné míry znám z jejich pozdějšího zpracování v letopisu Sázavském a z pozdějších legend prokopských ze století XIV., přece jen jejich historická cena nabývá na významu, když je nyní známe v jejich znění původním, dosud neznámém a tiskem nevy- daném (Vita s. Procopii minor), aneb v znění kritickým požadavkům více vyho- vujícím (Vita s. Procopii antiqua, Vita s. Procopii maior). Je proto jiště čestným úkolem naší vědy, aby se těmito památkami zabývala a postarala se o jejich vydání, odpovídající požadavkům historické kritiky.

Strana 8
Středověkým legendám prokopským věnovali sice starší badatelé (zejména Jos. DOBROVSKY) značnou pozornost, šli však ponejvíce cestami bludnými. Zejména proto, že neměli kritického vydání jejich textů. Snad naše snaha, která pro vydání středověkých legend prokopských využila všech dostupných rukopisů, bude tu jistou odpomocí a cestou, po níž by bylo možno dospět k novým poznat- kům, jak pro samou historii slovanského kláštera na Sázavě, tak zejména také pro dějiny naší literatury. Neboť i v těch zdánlivě bezvýznamných zázračných historkách o sv. Prokopu obrážejí se nám nejednou společenské poměry XI. a XII. století, pro které jsou zprávy dosud známých pramenů stejně neúplné jako řídké. A tak i pro poznání společenských poměrů poslouží naší historické vědě legendy prokopské způsobem velmi cenným. 8

Strana 9
I. HISTORICKÝ ROZBOR

Strana 10

Strana 11
1. ROZTŘÍDĚNÍ RUKOPISNÝCH LEGEND Legendy o sv. Prokopovi, pravděpodobně pro svůj národní ráz, patřily zejmé- na od doby Karla IV. a v době husitské k nejoblíbenějším našim legendám. Snad o žádném z našich národních světců se nezachoval ze středověku v našich i ci- zích rukopisech tak velký počet textů jako z legend o zakladateli slovanského kláštera na Sázavě. Je známo více než padesát rukopisů tohoto sepsání života světcova v několika různých zpracováních neboli redakcích.2 Tato bohatost pra- menného dochování byla také asi příčinou, že o literárním vývoji legendy pro- kopské vládly u nás a vlastně dosud vládnou představy dosti neujasněné a zčásti i nesprávné. Již PEKAR, když roku 1929 psal doslov k vydání DOBROVSKÉHO Kritických rozprav o legendě prokopské, byl si vědom toho, že nové, co možná de- finitivní řešení otázek, souvisících s filiací legend prokopských, není možné bez prozkoumání tohoto bohatého materiálu rukopisného a že úplné snesení a porov- nání rukopisného materiálu je první podmínkou zdaru při řešení zmíněného pro- blému. Neboť přes to, že se o genesi prokopské legendy zajímali u nás vynikající badatelé již DOBNEREM a DOBROVSKYM počínaje, přece jen základní typy legendy o sv. Prokopovi nebyly a dosud nejsou dostatečně známy. A zejména nejsou tiskem a kriticky vydány. Tím vším ztíženo bylo u řady našich badatelů také poznání literárního vývoje prokopské legendy. Východiskem převážné většiny našich badatelů bylo sepsání o životě světcově, jak se dochovalo v latinském -Letopise MNICHA SÁZAVSKÉHO. Letopis ten byl sepsán někdy v druhé polovici XII. století, snad kolem roku 1177. V něm je ob- sažena latinská Historie o založení kláštera na Sázavě, zřejmě staršího původu (De exordio monasterii Sazavensis) a v ní opět latinský Život sv. Prokopa, patrně ještě starší. Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO se zachoval ve dvou rukopisech, z nichž jeden vznikl přímo v klášteře na Sázavě a patří do rozhraní XII. a XIII. století, druhý pak pochází z XIII. století. Toto stáří Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO i stáří dochovaných rukopisů bylo zajisté příčinou, že k textu Života sv. Prokopa v zmíněném dochování bylo nejvíce důvěry a že byl pokládán za text základní. V literatuře (BARTOŠ, URBÁNEK) často se tento text života Prokopova označuje jako legenda S. Mimo Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO byla pak obzvláště známa velká legenda prokopská, kterou již v XVII. století vydali BOLLANDISTÉ ve známé sbírce Acta sanctorum. (Byla pak znovu vydána zkráceně J. EMLEREM a přetištěna F. KRÁSLEM.) Tato recense legendy prokopské je v našich středověkých rukopisech nejrozšířenější. Její text je mi znám z 24 rukopisů.3 Nejstarší rukopisy jsou z doby 2 (K těm, jež znal autor, připojil jsem 22 dalších, jak bude níže na svých místech po- drobněji uvedeno. B. R.) 3 (Autor tím mínil vedle 23 rukopisů (ABCČDFGHJKLMNOPQRSTUVXY) ještě jako 24. rkp. E, jejž však bylo nutné přeřadit k rukopisům tak řečené Vita minor (viz níže str. 123, rkp i). Počet 23 rukopisů pro Vita maior jsem však mohl rozmnožit ještě o dalších 9 (deělIRSZŽ). B. R.) 11

Strana 12
po polovici XIV. století. Již jaksi anticipando k našemu dalšímu šetření a jeho výsledkům nazveme ji Vita s. Procopii maior. V literárních studiích (BARTOŠ, URBÁNEK) podle toho, že tento text života sv. Prokopa znám byl zejména z vy- dání BOLLANDISTŮ, označuje se jako legenda B. S tímto textem celkem souhlasí a také obsahově se k němu přimyká česká veršovaná legenda o sv. Prokopovi. Je dochována toliko v jediném rukopise asi z poloviny XIV. stol. jakožto část t. ř. Hradeckého rukopisu. Byla několikrát vy- dána tiskem a stala se předmětem četných úvah literárně historických. Vita maior (aspoň v svém nejširším znění v rukopise A (ze zač. XV. stol.), jak pak také čte se ve vydání BOLLANDISTŮ, počíná se prologem k biskupu Šebí- řovi, načež následuje kapitola o jméně Prokopově (Procopius dicitur quasi procus pius ...), kteroužto kapitolou se začíná také několik jiných rukopisů této redakce legendy prokopské. Ke kapitole o jméně Prokopově připojuje se ve zmíněném již rukopise A (= text u BOLLANDISTŮ), ale také ještě v rukopise B prolog k čtená- řům (prologus ad lectores), kde se udává, že zmíněná latinská legenda prokopská byla přeložena z původní předlohy v jazyce slovanském. Jiné rukopisy, kromě dvou zmíněných, prologů nemají. Nejčastěji začínají rukopisy s touto redakcí kapitolou o rodišti, rodičích a vychování sv. Prokopa na Vyšehradě, kde kvetla prý tenkráte „pověstná škola jazyka slovanského“, udávají, že tam se stal také Prokop kanovníkem, ale přijal pak roucho sv. Benedikta, odešel do rodného kraje a usídlil se na Sázavě. Tam prý pak objevil jej na lovu kníže Oldřich a založil tam klášter, údajně roku 1009. Vlastní text této redakce legendy prokopské zpravidla začíná slovy Beatus igitur Procopius, nacione Bohemigena. Mimo tyto recense legendy prokopské vyskytuje se dost často v našich středo- věkých rukopisech poněkud jiné zpracování života sv. Prokopa, které se zejména ve svých prvých kapitolách od Vita maior liší tím, že nemá ani kapitoly o jméně, ani o rodičích a vychování sv. Prokopa a také nikoli o setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem na Sázavě. Podle této redakce zakladatelem kláštera na Sázavě je teprve kníže Břetislav. Z této redakce legendy prokopské je známo 14 středo- věkých rukopisů,4 z nichž nejstarší pochází z konce XII. neb z počátku XIII. století.5 Na tuto redakci legendy prokopské upozornil už PEKAR, jinak však v li- teratuře dosud známa nebyla. A také nebyla dosud vydána tiskem. Na rozdíl od širší neb velké latinské legendy prokopské nazvali jsme tuto redakci Vita s. Procopii minor. Počíná nejčastěji slovy: Fuit itaque beatus Procopius, abba, nacione Bohemus. Svým textem a obsahem se tato redakce života Prokopova, jak ještě uvidíme, velmi blíží textu Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Na rozdíl od to- hoto nemá však údaj o tom, že sv. Prokop se narodil v Chotúni a neobsahuje vy- pravování o setkání knížete Oldřicha na lovu se sv. Prokopem, kterýžto motiv, byť v poněkud jiném podání má zase Vita s. Procopii maior. Vita minor se od historie o založení kláštera na Sázavě, jak se čte v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, liší také tím, že letopis nemá zázraků. A připojením celé řady zázraků shoduje se opět Vita minor s naší Vita maior. V literatuře někdy bývá tato legenda označo- vána jako legenda P. S Vita s. Procopii minor se obsahově i textově celkem kryje 4 (Autor tím mínil rukopisy abcdefghjklmno, z nichž se o ukázal jako starý tisk (viz níže str. 125). K 13 rukopisům pro Vita minor přibyl přeřaděný i (viz předešlou poznámku) a nově 10 dalších (čéěňřstuvw). B. R.) 5 (Autor měl na mysli rukopis b, v němž je však prokopská Vita zapsána dodatečně teprve rukou XIV. stol. (viz níže pozn. 137). Ani další dva rukopisy (řs), nejstarší z těch, které jsem mohl nově připojit, nepřesahují svým stářím začátek XIV. stol. Nevyrovná se tedy žádný z rukopisů Vita minor svým stářím neúplnému zápisu v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO (q), dochovanému z hranice XII./XIII. stol. B. R.) 12

Strana 13
český Život sv. Prokopa, jak dochoval se v obou Passionálech musejních z konce XIV. století (A, B) a také ještě ve dvou jiných rukopisech (C z r. 1495, D ze XVI. stol.)6. Tento text je také znám ze starého českého Passionálu, vydané- ho tiskem roku 1495. Český text sluší se proto pokládat za překlad naší Vita minor, i když v něm nejsou obsaženy zázraky, které se k textu Vita minor pra- videlně připojují. Jeho znění končí obsahově i textově tak, jako legenda, obsažená v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, t. j. návratem slovanských mnichů na Sázavu z uherského vyhnanství r. 1061. Ve dvou rukopisech, z nichž jeden (Č) náleží asi do třetí čtvrti XIII. století, druhý (Ž) pak do konce XIV. nebo začátku XV. století, zachovalo se nám opět jiné sepsání života sv. Prokopa. Svým obsahem se od Vita minor valně neliší, ač některé rozdíly tu přece jen jsou. Na rozdíl od elegantní latiny Vita minor je tato redakce prokopské legendy psána slohem prostým, jasným a prozrazujícím autora, který byl ještě pamětníkem nejstarších dějin kláštera na Sázavě.7 Ru- kopis této redakce legendy prokopské byl znám již DOBROVSKÉMU (z přepisu CERRONIHO) a také FEJFALÍKOVI. Roku 1929 jej z téhož přepisu vydal pak F. M. BARTOŠ. V textu jsou patrny některé interpolace z doby pozdější. Nicméně jinak má tento text ráz velmi starý a původnímu sepsání legendy prokopské velmi blízký. Počíná se v obou rukopisech slovy: Tempore Hinrici III. imperatoris Ro- manorum, ducis Boemie Brecizlai X. etc ... fuit quidam Procopius, nacione Bo- hemus. Zázraků nemá, ale jejich obsah je v něm stručně naznačen. Tuto redakci legendy prokopské, také již vlastně anticipando k výsledkům našeho šetření, nazvali jsme Vita s. Procopii antiqua. V literárních studiích bývá tato legenda podle počátečního písmene svého objevitele Fejfalíka v pozdějším rukopise z XV. století označována také jako legenda F. U celé řady badatelů o legendách prokopských setkáváme se s názorem, že nejstarším a snad původním sepsáním legendy o sv. Prokopu byl Život sv. Pro- kopa jazykem staroslovanským. Tento názor se opíral především o skuteč- nost, že klášter Sázavský byl klášter slovanský s dosti bohatou literární činností v jazyce staroslovanském. A je nasnadě, že také vypsání života sv. Prokopa, které svými historickými údaji se hlásí do XI. století a tak do doby slovanského písemnictví na Sázavě, bylo rovněž sepsáno jazykem staroslovanským. Řadě ba- datelů byla při tom oporou také zmínka v druhém prologu k velké legendě pro- kopské, že její latinský text není vlastně ničím jiným než latinským zpracová- ním staršího života světcova, sepsaného původně slovansky. Bohužel po staro- slovanské legendě prokopské není nikde nejmenší stopy. Ba ani úcta k sv. Pro- kopu (na rozdíl od jiných našich světců z X. a XI. století, jejichž životy byly sepsány jazykem slovanským) nepronikla ani na Rus, ani do Charvátska. Přes to se tu naskýtá možnost pokusit se o důkaz, že nejstarší nám dochované sepsání legendy prokopské, naše Vita s. Procopii antiqua, není ničím jiným než latinským zpracováním původní legendy slovanské. Závěrem při roztřídění typů legend prokopských možno říci, že se nám v pod- statě dochoval vlastně toliko jeden život sv. Prokopa, původně sepsaný snad ja- zykem staroslověnským, po zlatinštění kláštera přeložený do latiny, který byl několikrát literárně zpracován a také některými náměty rozšířen. Sledovat li- terární vývoj této staré legendy prokopské od XI. až do XIV. století, bude úkolem dalších kapitol tohoto spisu. A také kritické rozlišení jednotlivých re- 6 (K těmto čtyřem rukopisům jsem mohl připojit ještě tři další, a to jeden (K) z r. 1395 a dva (LM) z XV. stol. B. R.) (Jinak viz níže str. 278n. B. R.) 13

Strana 14
dakcí i historických námětů, které byly k původnímu sepsání připojeny během tří století. Nejstarší nám známé sepsání legendy prokopské dochovalo se nám toliko v textu latinském. Je to naše Vita s. Procopii antiqua. Zda byla tato legenda vzdělána podle starší legendy slovanské, je sice možné, ano podle jistých známek (jak je ukážeme) (srv. str. 34n.) velmi pravděpodobné, nicméně text slovanského sepsání se nám nikde nedochoval. Z Vita antiqua stylistickou úpravou vznikla pak Vita s. Procopii minor8 a z této dalším zpracováním pozdější recense prokop- ské legendy. Je to jednak Historia de exordio Zazavensis monasterii v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO počátkem XII. století, jednak později český překlad této Vita minor: Život sv. Prokopa pro český Passionál někdy v třetí čtvrti XIV. století. A Vita minor spolu s Letopisem MNICHA SÁZAVSKÉHO stala se také někdy v první polovici XIV. století základem velké legendy prokopské, naší Vita s. Procopii maior. Jsou ještě některá jiná zpracování života sv. Prokopa, vesměs až z XIII. a XIV. století a z doby pozdější, jako jsou verše a antifony o sv. Prokopovi neb některé variace legendy v rukopisech českých i polských.? Všecka tato zpraco- vání života Prokopova dají se však již odvoditi z výše uvedených základních typů legendy prokopské. O správnosti našich poznatků nejlépe přesvědčí bada- tele srovnání spolehlivých textů. Z nich nejdůležitější podáváme níže. Schematicky lze si vývoj legendy prokopské představit asi takto: Slovanská legenda o sv. Prokopovi (1061—67) (ztracena) Vita s. Procopii antiqua (rozhraní XI. a XII. stol.) Vita s. Procopii minor (počátek XII. stol.) Život sv. Prokopa (polovina XIV. stol.) De exordio mon. Zazavensis (počátek druhé poloviny XII. stol.) Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO (1177) Vita s. Procopii maior (polovina XIV. století) Veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi (asi třetí čtvrt XIV. století) Prosaická legenda česká (rukopis Dzikowských z konce XIV. stol.) Naznačili jsme tu již stručně při roztřídění rukopisů legendy prokopské vlastně výsledky našeho bádání, k nimž jsme došli, nebo spíše k nimž spolu s pozorným čtenářem dojdeme. Nicméně tyto poznatky, snad už samy o sobě přesvědčivé, si vyžádají přece jen ještě podrobnějšího zdůvodnění. 8 (Jinak viz níže str. 282. B. R.) 9 O jakési kronice sv. Prokopa zmiňuje se BENEŠ KRABICE z WEITMILE, český kronikář doby Karlovy, a to k roku 1316 a 1318. (1316: „In cronica sancti Procopii scribitur“ a po- dobně 1318: „Hoc dicit cronica sancti Procopii“. Prameny dějin českých, IV., 373 n.) Míní se tím asi nepochybně některé zpracování legendy o sv. Prokopovi. (O věci srv. též FR. 14

Strana 15
2. BLUDNÉ CESTY Vývoj a kritika dosavadních názorů na genesi prokopských legend. Podali jsme v předchozí kapitole obraz základních typů legendy o sv. Proko- povi se zřetelem k jejich rukopisnému dochování. Při tom jsme si nepovšimli, celkem záměrně, dosavadních výsledků bádání o legendách zakladatele Sázav- ského kláštera. Neboť intensivnějším studiem legend prokopských na širším ruko- pisném základě, než jak tomu bylo u dosavadních badatelů, přišli jsme k poznání, že sledování vývoje dosavadních názorů přivedlo by nás spíše do bludiště zmat- ků než k objasnění tohoto historického a zejména literárně-historického problému. Příčina toho byla především v tom, že jednotlivé redakce legendy prokopské nebyly, jak již zmíněno, sdostatek známy a tiskem vydány. Východiskem většiny badatelů, jak starších, tak novějších, byl zpravidla Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, který už svým rukopisným dochováním z rozhraní XII. a XIII. století poskyto- val jistou oporu a záruku pro určení stáří vlastní legendy prokopské, která — jak všem badatelům bylo patrné — je v něm obsažena. Dále byla známa a tiskem vydána Vita s. Procopii maior, jejíž nejstarší rukopisy jsou až ze XIV. století. Podle těchto dvou typů legendy prokopské určovány byly od různých badatelů i typy další, které se v rukopisech neb v tisku objevily, zejména Veršovaná legenda o sv. Prokopovi a český Život sv. Prokopa, známý z českého Passionálu. Z badatelů historických neb literárně-historických byl to v prvé řadě JOSEF DOBROVSKY, který věnoval legendám prokopským zvýšenou pozornost. Dostal se k této otázce v souvislosti se svými kritickými rozpravami o starších dějinách českých (Kritische Versuche die ältere böhmische Geschichte von späteren Erdichtun- gen zu reinigen) z roku 1803—1826, v nichž mínil očistit českou historii od pozděj- ších výmyslů a bájek. K těmto nekritickým smyšlenkám o staré minulosti české počítal v prvé řadě spisy, které hájily užívání a rozšíření slovanské bohoslužby v našich krajích, a které DOBROVSKY pokládal za ohlas renesance slovanské boho- služby ve XIV. století za doby Karlovy, zčásti dokonce (Kristián!) za falsa této doby. DOBROVSKY neznal ještě staroslovanských rukopisů a textů, které teprve po jeho smrti byly objeveny na Rusi i v Charvátsku a latinská sepsání, která se dochovala v našich rukopisech zejména ze XIV. století a z doby pozdější, vzbu- zovala jeho nedůvčru. A to zejména proto, že od starších badatelů z doby ba- rokní, jako byl I. J. STŘEDOVSKÝ, BÍLEJOVSKY anebo PEŠINA, byly o počátcích KRÁSL, Sv. Prokop, 1895, str. 406.) S podobným označením patrně legendy prokopské se také setkáváme v rukopise, jenž obsahuje Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO (srv. B. BRETHOLZ, Cosmae chronicon, 1. c., p. 101), kde se o smrti sv. Prokopa píše v tomto dodatku: „Idem sanctus in hac vita dum deguit, quanta morum honestate et miraculorum patrocinio ... enituerit, liber gestorum eius de vita evidentius legenti indicat. Que quia iam dicta sunt, hec hic non iteranda." 15

Strana 16
našeho křesťanství v době Cyrila a Metoděje vypravovány nejednou skutečně ne- kritické bajky. Jestliže spisy a spisky o slovanské bohoslužbě v Čechách, dochované v ruko- pisech ze XIV. století a z doby pozdější (DOBROVSKY starších textů rukopisných neznal) budily u DOBROVSKÉHO nedůvěru, takže byl sveden k názoru, že Čechy byly na víru křesťanskou obráceny latinskými, t. j. německými kněžími roku 845 a později a poslouchaly až do založení latinského biskupství v Praze roku 973 německých biskupů, jestliže DOBROVSKY docházel takto k naprosté negaci slovanské bohoslužby v X. století v Čechách, byl tu slovanský klášter Sázavský a jeho zakladatel sv. Prokop, o jehož existenci v XI. století podle svědectví Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO nemohlo být pochybnosti. A tak ani o slovanské bohoslužbě v Čechách na samém počátku a během celého XI. století. Otázka existence slovanské bohoslužby v Čechách vznítila tak zájem DOBROVSKÉHO, který se také již roku 1786 setkal v tomto svém pojetí s nesouhlasem DOBNE- ROVÝMIO. Byla slovanská bohoslužba na Sázavě dědictvím z X. a IX. století a trvala slovanská bohoslužba v Čecháchll již snad od časů knížete Bořivoje a kněžny Ludmily? DOBROVSKÝ byl přesvědčen, že slovanské bohoslužby v Čechách nebylo.12 Tu však byl slovanský klášter na Sázavě a jeho zakladatel sv. Prokop, který prokazoval existenci slovanské bohoslužby v Čechách, a to nejen na Sázavě, ale pravděpodobně i jinde! Byl tu také údaj v druhém prologu Vita s. Procopii maior o tom, že velká tato legenda o světci byla přeložena do latiny z jazyka slo- vanského. A byla tu zejména zpráva téže legendy, že na Vyšehradě, Vyšehradě Vratislavově, který sám žádal papeže Rehoře VII. o povolení slovanské boho- služby v Čechách, byla a kvetla „pověstná škola jazyka slovanského“ (famosum studium sclavonice lingue), kde prý sám Prokop nabyl vzdělání, jak prokopská legenda praví „v písmě od sv. Cyrila vynalezeném“. S tím vším musil se kritický duch DOBROVSKÉHO nějak vypořádat.13 Tak k starším svazečkům DOBROVSKÉHO „kritických pokusů“ o Bořivojovi, Ludmile, Václavovi a Cyrilu i Metodějovi při- družil se nedokončený svazeček, věnovaný sv. Prokopovi a legendám o něm v našem písemnictví dochovaných. Teprve v jubilejním roce stoleté památky úmrtí slavného slavisty vydal V. FLAJŠHANS toto neúplné dílko, jež sám DOBROV- 10 Srv. GEL. DOBNER, Uber die Einführung des Christentums in Böhmen, v Abhandlugen d. gelehrten Gesellschaft in Böhmen, III. (1786), str. 394—444. 11 O slovanské bohoslužbě v Čechách a sporech s touto otázkou souvisících srv. MOJI studii: Slovanská bohoslužba v Čechách. Věstník České akademie věd a umění, LIX (1950), str. 65—80. 12 Charakteristicky o tom píše r. 1789 FORT. DURICHOVI: „Ego, ut verum fatear, adhuc dubito Borzivojum a Methodio baptizatum. Examinatis enim rationibus historicis non video, quomodo id certo defendi possit. Interim hoc do, sed nego ritum slavonicum in Bo- hemiam, alterius dioecesi iam subiectam, introductum esse.“ (DOBROVSKY, Korrensponden- ce, vyd. PATERA, I., str. 107.) DOBROVSKÝ si nedovedl představit, že by se v Čechách mohla udržet slovanská bohoslužba, když Čechy od roku 895 do roku 973 byly podřízeny řezenské diecesi a po založení pražského biskupství roku 973 arcidiecesi v Mohuči. A tak pochyboval také o křtu Bořivojově, ač zpráva o tom se zachovala v domácí tradici a je zazna- menána též u KOSMY. Ovšem KOSMAS nikde neříká, že Metoděj byl biskup jazyka a ob- řadu slovanského, a jeho zpráva je zúmyslně podána tak, aby bylo možno pokládat Meto- děje za latiníka. 13 Srv. F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“ v Časopisu Národního musea CIII (1929), str. 22—51; o prokopských legendách a poměru DOBROVSKÉHO k nim tamže str. 35 n. 16

Strana 17
sKÝ z jistých důvodů vydat se neodvážil.14 DOBROVSKY nazval tuto studii Kri- tischer Versuch die Geschichte des böhmischen heiligen Abates Prokop von späteren Erdichtungen zu reinigen. Studie vznikla někdy v letech 1817—1824. DOBROV- sKÝ zabýval se však otázkou legend prokopských již dříve a také později. Ano, možno říci, že téměř po celý svůj život. I když na základě až dosud nejlepšího prozkoumání rukopisného materiálu dospěl k jistým poznatkům, přece jen v svém nitru nepokládal problém za dořešený a znovu a znovu se k němu vracel. A tak nedořešeným zůstal pro DOBROVSKÉHO i sám problém existence slovanské boho- služby v Čechách. Kritický rozum DOBROVSKÉHO její existenci v Čechách po- píral. Neboť DOBROVSKY, jak už zmíněno, tou dobou nemohl se ještě opřít o pra- meny staroslovanským jazykem psané a teprve po jeho smrti objevené na Rusi neb v Charvátsku. Nejvážnější oporu pro slovanskou bohoslužbu v Čechách X. a XI. století měl DOBROVSKY toliko v legendě prokopské. Proto také ten neutu- chající jeho zájem o ni. V jeho nitru nedořešený zápas o slovanskou bohoslužbu trval tak dále a v smutných chvílích na konci svého života, kdy již rozum ztrácel vládu nad zbožnými přáními, mluvil prý DOBROVSKY o slovanské bohoslužbě s nadšením a se zápalem. A také sv. Prokop, slovanský opat v klášteře na Sázavě, stal se světcem jeho již blouznícího srdce.15 DOBROVSKY se dostal k bádání o legendách prokopských v souvislosti s otázkou existence slovanské bohoslužby, jak již povšechně bylo naznačeno. Nebyl však první, kdo se touto otázkou kriticky zabýval. Bádání o legendách prokopských počíná se vlastně v době, kdy byly tiskem vydány její prvé texty. Náhodou to byla poměrně nejpozdější velká legenda pro- kopská, naše Vita maior, která se stala východiskem těchto zkoumání. Již roku 1721 vydali ji BOLLANDISTÉ. A nedlouho potom byl také MENCKENEM vydán druhý z důležitých textů, Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO. (BOLLANDISTÉ této edice ještě neznali.) A brzy na to známa byla též česká veršovaná legenda o sv. Prokopu (DOBROVSKY objevil ji někdy roku 1786 a roku 1817 ji pak vydal HANKA tiskem). Vzájemným zkoumáním těchto tří typů legendy o sv. Proko- povi zabývala se pak dost dlouho literární kritika. Počátek učiněn byl už BOLLANDISTY v souvislosti s vydáním jim známých textů a jmenovitě naší Vita s. Procopii maior. BOLLANDISTÉ pokládali autora této legendy za současníka Prokopova, opírajíce se při tom zejména o oba prology při tomto textu v rukopise dochované. Pisatel prvého prologu obrací se v něm na biskupa Šebíře, o němž se též v legendě samé píše, že sv. Prokopa pohřbil. BOLLANDISTÉ neměli tudíž pochybností o stáří velké legendy, pokládajíce ji za dílo z konce XI. století. Neměli také nejmenších pochybností o autentičnosti obou prologů. Jejich pozornosti sice neušlo, že celá legenda nemůže být z konce XI. století. Už zpráva o kanonisaci Prokopově roku 1204 vedla je k tomu, že zejména všecky zázraky nemohou být částí původní legendy z konce XI. století, a měli za to, že tato legenda byla průběhem doby rozšířena. BOLLANDISTÉ ro- zeznávali asi tři vrstvy v textu velké legendy prokopské, a to původní legendu z konce XI. století, dále zázraky před kanonisací roku 1204 a zázraky po kano- nisaci. Uvidíme, že jejich stanovisko se zřetelem k tomu, co jim z tradice prokop- ské bylo známo, dosti dobře vystihovalo skutečnost. 14 V. FLAJŠHANS, Josefa Dobrovského Kritická rozprava o legendě prokopské, Praha 1929. Tuto edici dosti podstatně doplňuje již studie F. M. BARTOŠE Dobrovského „Kritische Ver- suche“, citovaná v předchozí poznámce. 15 Srv. F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“, 1. c., str. 36. 2 - Středověké legendy prokopské 17

Strana 18
S názorem BOLLANDISTŮ v podstatě souhlasil pak také GELASIUS DOBNER, který v pátém a šestém svazku svých Annales Hageciani užil s prospěchem pro- kopské legendy pro svůj názor o značnějším rozšíření slovanské liturgie i slovan- ského písemnictví v Čechách.16 DOBNER se dokonce domníval, že i stará veršo- vaná legenda česká o sv. Prokopovi, kterou už znal, byla připsána biskupu Še- bířovi.17 A DOBNER také (mylně ovšem) měl za to, že velká legenda prokopská, naše Vita maior, v nejstarší své části je překladem české veršované legendy pro- kopské, a tvrdil, že tato legenda v svém latinském zpracování byla později inter- polována, měněna a rozšiřována. Ukazoval také na některé vnitřní rozpory v la- tinské legendě (na př. že Oldřich je pokládán za českého knížete roku 1009, srv. o této věci níže str. 84n.), které vysvětloval výše dotčenými změnami. O poměru naší Vita maior k Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, po případě i k jiným recensím legend prokopských se DOBNER ještě nezmiňuje. Stanovisko DOBNEROVO k slovanské literatuře a k slovanské liturgii v Čechách přímo popudilo DOBROVSKÉHO, který již dříve v svém pojednání o stáří překladu bible do češtiny vyslovil se o existenci slovanské bohoslužby v Čechách zcela zamítavě, do té míry, že práci DOBNEROVĚ věnoval roku 1786 zvláštní polemickou stať, kde se 23 argumenty obrací proti jeho tvrzením.18 A jako DOBNER hlavní oporu pro svůj názor spatřoval v legendě Kristianově a v legendě prokopské, tak opět útok DOBROVSKÉHO byl namířen zejména proti těmto dvěma pramenům. Neboť jestliže se DOBROVSKY s vážnou nedůvěrou díval na možnost existence slovanské bohoslužby v Čechách v X. a XI. století, stál při poznání legend pro- kopských před záhadou, odkud se tu vzal slovanský klášter na Sázavě. A nemoha při znalosti Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO pochybovat o slovanském klášteře samotném, snažil se aspoň dokazovat, že klášter ten byl cizím ostrůvkem v čes- kém prostředí podobně asi jako Karlem IV. založený klášter na Slovanech ve XIV. století. Ale v legendě prokopské byla též zpráva o slavné škole jazyka slo- vanského na Vyšehradě! Tato okolnost dokazovala, že slovanská bohoslužba ne- byla omezena toliko na klášter Sázavský! A proto soustředil DOBROVSKY svůj kritický důvtip a zaostřil své ironické pero zejména proti tomuto druhému argu- mentu, jehož se obhájci slovanské bohoslužby dovolávali. A také zde s jistým úspěchem. DOBROVSKY tu píše s posměchem proti zprávě naší Vita maior o famosum stu- dium linguae slavonicae na Vyšehradě a označuje tento údaj za pouhou pohádku, kterou snad toliko pošetilý mnich mohl zařadit do svých zázračných a nepravdě- 16 GEL. DOBNER, Annales Hageciani, 1782, pars. VI., str. 245 n. 17 GEL. DOBNER, Annales Hageciani, 1782, pars V., str. 246, píše: „Sciendum vero (est), quod s. Procopius biographum aequalem, monasterii sui alumnum, nactus est, qui rhytmis obsoletis boemicis (quales Dalemili in historia Boleslaviensi sunt) vitam ejus scripsit dedi- cavitque Severo episcopo, qui ab a. 1030 usque 1067 praefuit ecclesiae Pragensi. — Eandem vitam MS. se aliquando in manibus habuisse contestatus est p. m. vir JOANNES KLAUSERUS, archivarius regius, quae ubinam delitescat me fugit.“ Vedle toho zmiňuje se DOBNER o ru- kopise SCHERSCHNIKOVĚ prý asi z XV. století. Udaj DOBNERŮV je pozoruhodný zejména tím, že viděl neb aspoň slyšel o rukopise české legendy prokopské veršem, v níž obsažen byl též prolog, adresovaný biskupu Šebířovi. Zdá se však, že archivář KLAUSER měl na mysli rukopis Hradecký a ujistil DOBNERA, že se obsahem celkem shoduje s legendou, vydanou od BOLLANDISTŮ. Rukopis ten byl v Universitní knihovně pražské, dostal se pak do rukou SCHERSCHNIKOVÝCH a odtud do Hradce, kde jej objevil opět DOBROVSKY. (Srv. Jos. VOLF, Tak zvaný Hradecký rukopis. Dějiny jeho osudů, Časopis českých knihovníků, V. (1925), str. 25—31, 144—52.) 18 Srv. Jos. DOBROVSKY, Literarisches Magazin von Böhmen u. Mähren, II. (1786), str. 50—63 a také str. 72—75 v recensi práce FAUSTINA PROCHAZKY, De saecularibus liberalium artium in Bohemia et Moravia fatis, (1782). 18

Strana 19
podobných historií.19 DOBROVSKY klade proto vše, co má Vita maior navíc proti Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, za dílo pozdního interpolátora, který rozmani- tými svými výmysly rozšířil původní latinskou legendu. Zejména pak s nedůvěrou přijímá DOBROVSKY zprávu v druhém prologu k legendě, kde se praví, že její autor přeložil své dílo do latiny z původního sepsání v jazyce slovanském. „Mám za to,“ píše DOBROVSKY, „že k původní latinské legendě teprve později se dostala tato předmluva, aby tak neuvěřitelné věci, o nichž se v legendě vypravuje, se staly hodnověrnějšími.“ Kterak prý by bylo možné, pokračuje DOBROVSKY, aby autor legendy překládal do latiny z jazyka slovanského, když se přece dá snadno zjistit, že vlastně celé partie v legendě jsou doslova opsány z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO.20 A toto stanovisko o legendě (t. j. o Vita maior) a Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO podržel DOBROVSKY i později.21 V své Kritické rozpravě o legendách prokopských, napsané záhy po roku 1823—24, dochází DOBROVSKY k závěru, že velká legenda prokopská, naše Vita maior, vznikla asi ke konci XII. nebo počátkem XIII. sto- letí (zřejmě v souvislosti s kanonisací sv. Prokopa r. 1204), a to rozšířením životo- pisných zpráv, převzatých z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO.22 Přitom připouští 19 Jos. DOBROVSKY, Liter. Magazin, 1786, str. 54.: „Ist das ,famosum studium linguae slavonicae' auf Wissehrad zu Anfang des XI. Jahrhunderts, wo Prokop seine Kenntnisse in der slavischen Sprache erlernt haben soll, ein derbes Märchen, welches nur ein alberner Mönch in einer Legende des heil. Prokop, die von unglaublichen, erdichteten Wunderge- schichten strotzt, aufzeichnen konnte.“ — DOBROVSKÝ, jak ještě níže na str. 96 ukážeme, má tu pravdu — pověstné slovanské školy na Vyšehradě počátkem XI. století nebylo — ale tím ještě nepadá údaj legendy, že Prokop nabyl vzdělání v slovanském písmu od Cyrila někdy vynalezeném. 20 Srv. DOBROVSKÝ, Liter. Magazin, II., 1. c., str. 73: „Im eilften Jahr“, píše s patrnou ironií, „wäre die Wissehrader Schule, wo man slawische Literatur und Theologie gelehret haben soll, die wichtigste, wenn das ganze ,famosum studium linguae slawonicae' nicht eine Hirnbrut des Legendendichters des heil. Prokop wäre. Der Mönch ... giebt sogar vor in einer besonderen Vorrede, die ich aber nicht in allen Handschriften finde, dass er das Leben seines fürchterlichen Heiligen aus dem Slawischen übersetzt habe, wo es doch offen- bar ist, dass er ganze langen Stellen aus dem Interpolator des Kosmas (j. t. z Letopisu MNICHA SAZAVSKÉHO) entlehnet hat. Daher ich denn vermuthe, dass zu der ursprünglichen lateinischen Legende diese Vorrede später hinzugekommen sei um die unglaublichen Dinge, die darinn erzählt werden, glaubwürdig zu machen.“ — Podobně DOBROVSKY v listu DURICHOVI z roku 1789 píše o legendě prokopské a o její zprávě v prologu, že le- genda je překladem díla, sepsaného jazykem staroslovanským. DOBROVSKÝ tento údaj pokládá za výmysl pozdějšího legendisty. „Sed omnino falsus est“ píše, „nam si ex bohe- mico vertisset, non potuisset magna ex parte retinere integras periodos et verba eadem, quae leguntur in Continuatore Cosmae Sazaviensi.“ (DOBROVSKY, Korrespondence, I., str. 134.) Že by slovanská legenda o sv. Prokopovi mohla být přímo či nepřímo pramenem MNICHU SÁZAVSKÉMU a že by on celé věty mohl přejímat ze starší legendy, DOBROVSKÉMU při poměrném stáří rukopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO nepřišlo snad ani na mysl.— A kupodivu tato domněnka DOBROVSKÉHO („ich vermuthe“ praví) ničím nezdůvodněná udržela se u některých badatelů až do doby nejnovější! 21 Srv. J. DOBROVSKÉHO Korrespondence (vyd. A. Patera), I., str. 152, kde v listu ze dne 19. února 1790 píše DURICHOVI o nalezení legendy prokopské v rukopise z XIII. století a že „recentiores vitas de hoc sancto esse fictionibus plenas“, k nim na prvém místě počítá bajku o slovanské škole na Vyšehradě. Podobně v listu témuž z 3. listopadu 1789 píše o ver- šované legendě české, znešvařené prý mnohými bájemi, „quarum numero est et illa de ca- nonicatu Procopii in ecclesia Wissehradensi et studio seu schola linguae slawonicae celebri in eadem ecclesia“. (Tamže, str. 134.) Podle této zmínky měl Hradecký rukopis v době, kdy byl ještě majetkem DOBROVSKÉHO, i svůj 2. list, který pak HANKA padělal. — Také v listu z roku 1790 ZLOBICKÉMU se DOBROVSKÝ dotýká poměru legendy k Letopisu MNICHA SÁ- ZAVSKÉHO, poznamenávaje, že našel rukopis, v němž nic není o pověstné slovanské škole na Vyšehradě, „sondern nur ein Compendium dessen, was der Monachus Sazavensis hat“. (Tamže, III., str. 63.) 22 Jos. DOBROVSKÝ, Kritická rozprava o legendě prokopské, 1. c., str. 38—40. 2* 19

Strana 20
(jsa zcela zaveden na scestí svou negací slovanské bohoslužby v Čechách), že skladatel této legendy měl před rukama i veršovanou legendu českou, připsanou biskupu Šebířovi, o níž zprávu podal DOBNER23 a která rovněž pocházela až z této doby, t. j. z konce XII. či z počátku XIII. století.24 Názory DOBROVSKÉHO, který se skutečně velmi svědomitě zabýval studiem legend prokopských a měl v rukou snad největší počet rukopisů,25 přece jen ne- přinesly žádoucí výsledky.26 Jednak proto, že své studie prokopské nedokončil, za druhé proto, že přistupoval k otázce s jistým zaujetím, které bylo dáno jeho (pochybným) stanoviskem k otázce slovanské bohoslužby v Čechách, konečně pak, že také svými kritickými metodami na zdolání problému nestačil. DOB- ROVSKÝ skutečně měl ze všech dosavadních badatelů v svých rukou největší počet rukopisu, a to i rukopisy, kde byla naše Vita s. Procopii antiqua i naše Vita minor. DOBROVSKY však nepochopil jejich význam pro genesi legend prokop- ských a v svých kritických studiích (a také v korespondenci se svými učenými přáteli) nechal tyto nejdůležitější texty téměř bez povšimnutí.27 Naproti tomu 23 Srv. výše pozn. 17. Podle toho i DOBROVSKÝ byl přesvědčen, že veršovaná legenda česká měla prolog, adresovaný biskupu Šebířovi. Stala se už výše zmínka, že věc je velmi málo pravděpodobná. DOBROVSKÝ zde podlehl, tuším, nedoloženému tvrzení DOBNEROVU. 24 J. FEJFALÍK (Studien, 1. c., str. 428, 430) se domníval, že Vita maior je prosaickým zpra- cováním české veršované legendy prokopské, pokládaje prolog k biskupu Šebířovi ve shodě s DOBROVSKÝM za dílo pozdějšího legendisty, jenž chtěl také dodati své skladbě více váhy. A zprávu druhého prologu, že Vita maior je vlastně překladem ze starší slovanské předlohy, vykládal FEJFALÍK (opět ve shodě s DOBROVSKÝM) tak, že autor Vita s. Procopii maior ve svém prologu ke čtenářům měl vlastně na mysli českou veršovanou legendu prokopskou. Tyto názory DOBROVSKÉHO byly novějším bádáním zcela překonány. Snad toliko F. M. BARTOŠ přidržuje se DOBROVSKÉHO datování Vita maior a klade ji rovněž do počátku XIII. století a spolu s ním R. URBÁNEK pokládá DOBROVSKÉHO domněnku o pozdějším pů- vodu obou prologů za skutečnost, jsouce oba přesvědčeni o tom, že oba prology jsou padělkem. 25 Jos. DOBROVSKY, Korrespondence, I., str. 134, list DURICHOVI z r. 1789: „Procopii vitam...cujus multa apographa vidi et tractavi in manuscriptis saec. XIV.“ Nebo tamže I., str. 152, III., str. 63: „Ich bin froh, dass ich immer mehr und immer ältere Legenden (von heil. Prokop) zusammenbringe.“ Velmi často se zmiňuje DOBROVSKY v své ko- respondenci o veršované legendě české o sv. Prokopovi (tamže, I., str. 134, IV., str. 66) a vě- nuje i pozornost latinským veršům o sv. Prokopovi. (Tamže, I., str. 293, 429.) 26 F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“, I. c., str. 37n., přecenil zajisté záslu- hy DOBROVSKÉHO, když napsal, že DOBROVSKY byl by snad již podal správné řešení otázky legend prokopských, kdyby byl své studie dokončil. Ze všech prací DOBROVSKÉHO o tomto thematu je patrné, že byl ještě velmi vzdálen jak správné filiaci legend prokopských, tak jejich datování, zejména však jejich významu pro dějiny slovanské bohoslužby v Čechách v XI. století i pochopení slovanských tradic, které se v prokopských legendách obrážejí. 27 DOBROVSKÉHO zájem soustřeďuje se stále jen na famosum studium linguae slavonicae na Vyšehradě, aby tak mohl negovat větší rozšíření slovanské bohoslužby v Čechách, a textové či komposiční vlastnosti legend nechává celkem bez povšimnutí. Tak roku 1790 s radostí oznamuje DURICHOVI i ZLOBICKÉMU, že se mu podařilo objevit prokopskou le- gendu v pergamenovém rukopise kláštera dominikánů v Olomouci, v rukopise prý z XIII. století, kde není prý ještě zmínky o famosum studium linguae slavonicae in arce Wisehrad. „Quantopere gavisus sum", píše DURICHOVI, „nunc constare recentiores vitas de hoc sancto esse fictionibus plenas, quo velim referas illud studium famosum linguae slavonicae in arce Wisehrad. Nihil enim (in novo manuscripto) plane aliud continet antiqua lege ada haec, quam compendium quoddam, retentis plerumque verbis et phrasibus eorum, quae Sazawienses monachi Cosmae adjecerant.“ Podobně také píše roku 1790 ZLOBICKÉMU: „Die spätere Erdichtung von dem famoso studio auf dem Wissehrad — steht nicht in Vita Procopii (kterou našel u dominikánů v Olomouci), sondern nur ein Compendium dessen, was der Monachus Sazawiensis hat.“ V témž listu podává také DOBROVSKÝ stručný popis zmíněného (a nyní zcela nezvěstného) rukopisu: „... ein ungeheuer Codex auf Pergamen... aus dem XIII. Jahrhundert, mutmasslich ein Lectionarium; darin stehen nun Legendae s. Procopii, Wenceslai, Ludmilae, Quinque fratrum.“ (DOBROVSKY, Korrespondence, I., str. 20

Strana 21
věnoval ve své nedokončené práci často pozornost textům celkem bezvýznam- ným. DOBROVSKY, jsa více při studiu legend prokopských zaměřen na negaci slo- vanské bohoslužby v Čechách, zůstal dosti vzdálen vlastnímu vývoji literární sou- vislosti jedné prokopské legendy s druhou a v svém úsudku o stáří a vzájemné souvislosti jednotlivých redakcí legendárního životopisu Prokopova tápal ne- jednou v nejistotě, pokládaje brzy tu, brzy onu, brzy velkou latinskou, brzy českou veršovanou za starobylé sepsání o životě zakladatele slovanského kláštera na Sázavě.28 Hlavně pak nebyl DOBROVSKY prost osudného omylu, že Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO (dochovaný v rukopise z doby, do níž sepsání života Proko- pova DOBROVSKY kladl) je základem všech pozdějších sepsání o životě Proko- pově. V tomto ohledu opustil názory DOBROVSKÉHO i jinak nadměrný velebitel jeho díla v tomto ohledu F. M. BARTOŠ! Je však opravdu ku podivu, že se DOBROVSKY ani ve své Kritické rozpravě z let 1817—24 ani nikde jinde nezmínil o naší Vita antiqua, ač ji z přepisu CERRO- NIHO z let 1786—96 bezpečně znal. Jak z jeho výkladů ve zmíněné Rozpravě, tak i z učené korespondence s přáteli není také nikde patrno, že by jí vůbec připisoval nějakou zvláštní cenu a význam. DOBROVSKY (a s ním pak řada dalších badatelů) za nejstarší a původní text le- gendy prokopské pokládal zpracování života sv. Prokopa, jak čte se v Letopise MNICHA SÁZAVSKÉHO. Ve svém strohém positivismu za nejstarší prokopskou le- gendu pokládal sepsání, které se zachovalo v nejstarším rukopise. Byl to sice soud bezpečný, ale nikoli správný. DOBROVSKÉMU konečně se nesmíme ani divit, že neměl dosti smyslu pro subtilní kritiku formalistickou a strukturální a že svým positivistickým „kriticismem“ sveden byl ve svém pochopení genese legend pro- kopských na scestí.29 DOBROVSKY, jak už zmíněno, dostal se k studiu legend prokopských při ře- šení otázky slovanské bohoslužby v Čechách, s níž vlastně po celý svůj život zá- pasil. Proti DOBNEROVI dospěl k přesvědčení, že zprávám o slovanské bohoslužbě, jak jsou obsaženy v legendě Diffundente sole a v KRISTIÁNOVI, nelze věřit, a že tudíž slovanské bohoslužby v Čechách nebylo. Proti tomu, jak jsme již výše na- značili, svědčila však sama existence slovanského kláštera na Sázavě v XI. století i zpráva MNICHA SÁZAVSKÉHO — a o té DOBROVSKY nepochyboval —, kde se výslovně poznamenává, že slovanské knihy byly na Sázavě při vyhnání žáků Prokopových rozmetány a zničeny. To byla slabina, kterou i DOBROVSKY cítil 152, III., str. 63.) — Domněnka, že by snad dominikánský kodex z Olomouce mohl být totožný s rukopisem nr. 230 v kapitulní knihovně v Olomouci, z něhož naši Vita antiqua pak opsal CERRONI, vyvrací povšechný popis dominikánského kodexu. Dominikánský ru- kopis byl značně rozměrný — „ein ungeheuer Codex!“ —, kdežto rukopis kapitulní je men- šího formátu. Pátral jsem všemožně po dominikánském rukopise v Olomouci, v Brně, v Rajhradě i jinde. leč bezvýsledně. Byla-li v dominikánském rukopise naše Vita antiqua či Vita minor — v jedné ani v druhé není zmínky o slovanské škole na Vyšehradě! —, nedá se podle popisu DOBROVSKÉHO zjistit. 28 DOBROVSKY měl původně správně za to, že veršovaná legenda česká je zpracováním starší velké legendy prokopské, naší Vita maior. „Neque bohemica vita rhytmica“, píše, „ex Sazaviensi confecta est, sed ex latina illa sequiore et multum foedata fabulis.“ (DOBROV- SKÝ, Korrespondence, I., str. 134.) Později však svůj názor změnil v ten smysl, že česká veršovaná legenda je starší a latinská Vita maior z ní odvozena. „Die uralte Lebensgeschich- te des heil. Prokopius in slavischen Rythmen verfasst, welche Herr W. HANKA (1815) ... herausgegeben hat, aus welcher die lateinische Uebersetzung geschehen zu sein scheint ... denn in dem lateinischen Aufsatze (Vita maior) kommt vieles vor, wovon weder in den sla- vischen Reimen, noch im prosaischen Aufsatze (Vita minor v staročeském překladě) was zu lesen ist. 29 Srv. Jos. DOBROVSKÝ, Literarisches Magazin, 1786, str. 55, nověji pak Jos. DOBROV- SKÉHO Kritická rozprava o legendě prokopské (vyd. V. Flajšhans), 1. c., str. 34 n. 21

Strana 22
a s níž se snažil nějakým způsobem vyrovnat. Neboť slovanský klášter na Sázavě na samém počátku XI. stol. i v X. století slovanskou bohoslužbu v Čechách vlastně prokazoval. DOBROVSKY byl jiného názoru. Jeho výklad vyznívá v ten smysl, že slovanský klášter na Sázavě byl asi podobnou výjimkou a ojedinělým případem jako za Karla IV. ve XIV. století založený klášter na Slovanech v Praze. A že tudíž Prokop buď sám pobyl v Charvátsku, Dalmacii, Slavonii nebo v Uhrách. Ovšem důkaz o tom, že v Charvátsku a zejména v Uhrách byla někde slovanská bohoslužba, DOBROVSKY se svého hlediska rovněž podat nemohl.30) Měl vlastně více positivistických svědectví pro Čechy než pro Uhry. Přesto však našel v tomto ohledu i dost četné následovníky. DOBROVSKY se tudíž domníval, že z Charvátska nebo z Uher přišli s Prokopem nebo za Prokopem do Čech mniši slovanského obřadu, od nichž se naučil slovanskému písmu a čtení slovanských knih.31 Vědomí této slabiny v DOBROVSKÉHO nauce o slovanské bohoslužbě v Čechách snad by nám mohlo psychologicky vysvětlit, že pro DOBROVSKÉHO stala se myšlenka o slovanské bohoslužbě v Čechách jakousi utkvělou předsta- vou, a že pak ve chvílích již částečné pomatenosti mysli, kdy podvědomí a svět přání i tužeb nabýval převahy nad kritickým rozumem, DOBROVSKY blouznil o slovanské bohoslužbě, ano sám prý pomýšlel na její obnovení.32 DOBROVSKY ve své kritické rozpravě o legendách prokopských nepřináší také nových textů, ač je snad znal nebo aspoň znát mohl. Okruh jeho zkoumání se omezuje stále jen na Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, na naši Vita maior a z ní od- vozenou veršovanou českou legendu o sv. Prokopu. Ba ani staročeskému překladu naší Vita minor, který mohl znát a nepochybně znal z tištěného českého Passioná- lu, nevěnuje DOBROVSKY téměř žádnou pozornost. DOBROVSKY připravil k otisku ve své rozpravě prokopskou legendu (legenda G) z rukopisu někdy PELZLOVA, ale ta je v podstatě toliko výtahem z Vita s. Pro- copii maior („oriundus de ... Chotin“, „in Wissegradum a parentibus nobilibus ad scolas ... appositus“; srv. též níže str. 96) a není naprosto příbuzná, jak se BARTOŠ snad domnívá33, s rukopisem musejním XVI D 11 (= Vita minor), ani s děčínským, nr. 126 nebo 211 (= Vita maior), ani s universitním VI E 12 (= Vita minor). Mylný je také názor FLAJŠHANSŮV,34 že by DOBROVSKÉHO legenda G byla totožná s rukopisem dominikánů v Olomouci, neboť v textu legendy G zmínka o škole na Vyšehradě je, i když ne o škole jazyka slovanského. DOBROV- SKÉMU byla však známa — jak BARTOŠ ukázal35 — i Vita s. Procopii antiqua. Již někdy roku 1786, případněji snad 1796 zapůjčil mu jeho přítel J. P. CERRONI opis velmi cenného rukopisu našich legend — je to opis z rukopisu kapitulní knihovny v Olomouci, nr. 230, o němž se zmiňuje DOBROVSKY v jiné souvislosti ve svých Kritische Versuche —, kde naše Vita antiqua je obsažena. Ve svých studiích o le- gendách prokopských tomuto textu však nikde pozornost nevěnoval. Nelze proto souhlasit s BARTOŠEM, že DOBROVSKY byl již na cestě, aby poznal, že naše Vita antiqua je skutečně nejstarší latinskou legendou prokopskou a předlohou legend pozdějších, a tak již rozřešit zásadní otázky legend prokopských.36 30 Srv. o tom též v MÉ studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník České akade- mie, 1950, str. 67n. 31 J. DOBROVSKY, Literarisches Magazin, 1786, str. 55. 32 Srv. F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“, 1. c., str. 36—37. 33 F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“, 1. c., str. 42, pozn. 74. 34 V. FLAJŠHANS, J. Dobrovského Kritická rozprava, 1. c., str. 31—32. 35 F. M. BARTOŠ. Dobrovského „Kritische Versuche“, 1. c., str. 37 n. 36 Tamže str. 38. 22

Strana 23
DOBROVSKÉHO názoru na legendy prokopské se přidržel zejména mladý PALACKY, který pod vedením mistrovým v letech 1827—28 psal své Ocenění starých letopisů českých.37 Píše, že legendy prokopské jsou vesměs založeny na textu autora Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. K nim patří v tomto smyslu i veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi, která podle názoru PALACKÉHO není ničím více než jistým rozšířením toho, co podává MNICH SÁZAVSKY ve svém Letopise. Neboť „ ... nemáme dostatečného důvodu k předpokladu, že by oba mohli čerpati ze společného (staršího) pramene“. Legenda přimyká se prý zcela patrně k textu a k mnohým obratům Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. I když PALACKÝ zůstal zcela na stanovisku DOBROVSKÉHO, je pozoruhodné, že se přece jen obíral myšlen- kou společné předlohy pro MNICHA SÁZAVSKÉHO a pozdější zpracování legend prokopských. Třeba si také uvědomit, že se PALACKÝ soustavněji kritickým roz- borem legend prokopských nezabýval. Také JULIUS FEJFALÍK, který po DOBROVSKÉM věnoval otázce legend prokop- ských samostatnou studii,38 zůstal v podstatě v zajetí názoru DOBROVSKÉHO, ač jich vlastně plněji neznal a dospěl k shodným názorům na DOBROVSKÉM dosti nezávisle. Tak jako DOBROVSKY má FEJFALÍK za to, že velká legenda prokopská, naše Vita maior, není než zpracováním české veršované legendy o sv. Prokopu. I on, tak jako DOBROVSKY, pokládal oba prology za dílo pozdějšího legendisty, jenž chtěl prý tak dodat obsahu své skladby větší váhy. Zprávu pak druhého prologu, že latinská legenda prokopská je vlastně překladem původního Života sv. Pro- kopa, sepsaného v jazyce staroslovanském, vykládal (ve shodě s DOBROVSKYM) tak, že autor legendy měl tu na mysli staročeskou legendu veršovanou, která mu byla pro jeho skladbu pramenem.39 A také jako DOBROVSKY vidí též FEJFALÍK literární základ ke všem legendám prokopským v historii o založení kláštera na Sázavě, jak se nám dochovala v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO z konce XII. sto- letí. Největší zásluhou FEJFALÍKOVOU je, že objevil naši Vita antiqua s. Procopii, jak se zachovala v rukopise kláštera ve Starém Brně (Ž), a také ji ve své studii vydal. Nicméně její význam pro genesi legend prokopských nepochopil. Měl za to, že zmíněná legenda je rovněž jen zpracováním Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO tak, že prý k životopisným údajům o Prokopovi v Letopise obsaženým autor této legendy přidal některé zázraky. (Ve skutečnosti je poměr obrácený. Autor Leto- pisu vypustil ze staré legendy některé zázraky). Vznik této legendy položil FEJ- FALÍK někdy do konce XII. století, t. j. do doby po sepsání Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, ale ještě před kanonisaci sv. Prokopa r. 1204, o níž prý v legendě není ještě zmínky. (Ve skutečnosti v textu Vita antiqua zmínka o kanonisaci Prokopově je, ale ta je pozdější vsuvkou, jak ještě ukážeme. Srv. str. 59.) FEJFALÍK poznamenává, že tato legenda prokopská (rozuměj naše Vita antiqua) nalézá se prý častěji v středověkých rukopisech (ukážeme, že je to omyl), jako 37 Srv. FR. PALACKY, Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber, 1830, str. 51 a 297. Nyní také v českém překladě JAROSLAVA CHARVÁTA, Dílo Františka Palackého, 1941, I., str. 118 n s novějšími údaji bibliografickými a kritickými. 38 JUL. FEJFALÍK, Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur. I. Sanct Prokops Leben. Sitzungsberichte der philolog. - hist. Classe d. Wiener Akademie, Bd. XXX., 1859. 39 JUL. FEJFALÍK, Studien, 1. c., str. 428, 430: „Widmung an Severus ist ein eben nicht ungewöhnlicher Kunstgriff des Legendenschreibers, um seinem Werke höheres Ansehen zu geben." A dále o historia veridica de slavonicis litteris in latinitatem translata: „Dieses böh- mische Original, auf welches sich der Legendist beruft, ist aber eben nur unser altböhmi- sches Gedicht." „Die lateinische Legende (naše Vita maior) ist eine blose Uebersetzung des altböhmischen Gedichtes." 23

Strana 24
v zmíněném již rukopise brněnském nebo v rukopise fary v Moravské Třebové.40 FEJFALÍK byl pak názoru, že brněnský text prokopské legendy (= Vita an- tiqua) byl předlohou české prosaické legendy o sv. Prokopovi, kterou vydal J. GEBAUER, v čemž se mýlil. Prosaická legenda prokopská je zpracováním latinské Vita s. Procopii minor. Na rozdíl od DOBROVSKÉHO kladl FEJFALÍK vznik veršo- vané legendy české a tak i velké legendy prokopské, naší Vita maior, do časů Přemysla Otakara II., tudíž do konce XIII. století, jsa k tomu veden patrně dů- vody jazykovými a literárními. (Novější bádání klade veršovanou legendu českou až do druhé poloviny XIV. století. Z tohoto poznatku dost jasně vysvítá, jak se DOBROVSKÝ i FEJFALÍK mýlil, když prvý kladl vznik veršované legendy do konce XII. nebo do samého počátku XIII. století, druhý pak do třetí čtvrti XIII. sto- letí!) Mínění DOBROVSKÉHO o MNICHU SÁZAVSKÉM jako nejstarší známé legendě pro- kopské, po případě i názoru FEJFALÍKOVA, přidržel se také JAN EMLER v úvodu k svému vydání Vita s. Procopii maior z roku 1873.41 Ačkoli už studií FEJFALÍ- kovoU upozorněn byl EMLER na důležitý text legendy prokopské (naší Vita an- tiqua v brněnském rukopise Ž), nepokládal za potřebné tohoto rukopisu si po- všimnout, natož text legendy z něho vydat. Vůbec EMLERŮV rozhled po rukopi- sech legendy prokopské je vpravdě chatrný. Vydání textu Vita maior („přihlí- žejíce k ní více jen jako k latinskému znění české legendy veršované a jakožto ku kraji, k němuž vyvinování a rozšiřování nejstarší části letopisů Sázavských dospělo“, píše EMLER v zmíněném úvodu), je dosti ledabylé a povrchní. Nespor- nou zásluhou jeho však je, že správně poznal (proti DOBROVSKÉMU a FEJFALÍKOVI), že veršovaná legenda česká nebyla pramenem velké legendy latinské, ale že je na ní založena, a tak nepochybně pozdější než velká legenda latinská.42 Kdyby byl EMLER přetiskl celou Vita maior z vydání BOLLANDISTŮ, byl by zajisté posloužil naší vědě historické více a lépe než svou poněkud pohodlnou a přitom neúplnou edicí v Pramenech dějin českých a jejím „kritickým“ zhod- nocením v úvodu. V podstatě nepodal vlastně více než zkrácené otištění velké legendy prokopské ze staré edice BOLLANDISTŮ. Pochybeného názoru DOBROVSKÉHO, že východiskem pro posouzení genese legend prokopských může být toliko Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, přidržel se 40 Nevím, měl-li FEJFALÍK rukopis fary v Moravské Třebové v rukou. Rukopis je nyní zcela nezvěstný. O rukopise je toliko zpráva ANT. BOČKA z roku 1845, Zemský archiv moravský, sign. R. III. 13/16, sbírka Bočkova, č. 3115. V druhém svazku pergamenového Liber ho- rarum z roku 1397 na fol. 108 byla zapsána legenda o sv. Prokopovi, počínající slovy: „Fuit itaque beatus Procopius, nacione Bohemus, sclavonicis apicibus a sanctissimo Ciril- lo, episcopo, quondam inventis et statutis canonice, admodum inbutus.“ Podle tohoto incipitu možno s bezpečností soudit, že rukopis fary v Moravské Třebové nebyl totožný s rukopisem kláštera ve Starém Brně a obsahoval pravděpodobně naši Vitá s. Procopii minor. BOČEK v svém popisu rukopisu udává také incipity lekcí: „Hic quippe pro amore Jesu Christi“ (= věta v 1. kap. naší Vita minor), „At pater beatissimus Procopius, ut erat etc.“ (Tato věta není ani v naší Vita minor, ani ve Vita antiqua, ba ani ve Vita maior.) „In vertice montis iam dicti sanctus vir construxerat ecclesiam etc.“ (Tato věta navazuje na obsah kap. 4. naší Vita minor, nečte se však v žádném jiném dosud známém rukopise le- gend prokopských.) „Erat enim moribus sanctimonia probatus etc.“ (Tato věta snad na- vazuje na kap. 10. naší Vita minor, ale v jiných rukopisech se nečte.) Podle všeho rukopis třebovské fary obsahoval kratší výtah nebo parafrázi naší Vita minor a nemá pro kritiku legend prokopských valného významu. 41 JAN EMLER, Prameny dějin českých. I., str. XXV—XXVI. 42 JAN EMLER, Prameny dějin českých, I., str. XXVI (úvod): „jsmeť totiž opačného mí- nění,“ píše, „než Fejfalík a tvrdíme, že tato širší legenda latinská (naše Vita maior) jest původní složení a česká legenda jen veršované přeložení její.“ 24

Strana 25
také V. VONDRÁK.43 VONDRÁK si všímá v prokopské legendě zejména prvků slovanských a pokládá (spolu s DOBROVSKYM) údaj druhého prologu o historia veridica sclavonicis litteris za pozdější přídavek, ač dostatečných důvodů pro tento svůj názor neuvádí. (Z toho by pak vyplývalo, že VONDRÁK, ač výslovně v své práci se o věci nezmiňuje, o prvém prologu s dedikací biskupu Šebířovi neměl snad mínění tak nepříznivé.) Jinak VONDRÁK píše o naší Vita maior a o jejích prvých kapitolách, kde mluví se zejména o studiu Prokopově na Vyšehradě a kde připo- míná se famosum studium sclavonicae linguae, velmi skepticky (asi tak v duchu DOBROVSKÉHO) a zcela odmítavě. (DOBROVSKY i VONDRÁK mají tu pravdu, ale jejich důvody pro odmítnutí této věci postačitelné nejsou.44) Bohužel, píše VONDRÁK, ani v Letopise MNICHA SÁZAVSKÉHO ani v jeho původním zpracování (za které pokládá text legendy prokopské, otištěný podle rukopisu kláštera v Ko- líně nad Rýnem — k), v Acta sanctorum — je to výtah z naší Vita minor! — není prý o škole na Vyšehradě nikde ani zmínky, čímž hodnověrnost pozdějšího zpraco- vání je vážně otřesena. — VONDRÁK se tudíž při řešení otázky genese legend prokop- ských v hlavních rysech přidržuje mínění DOBROVSKÉHO. Snad učinil proti DOBROV- SKÉMU jistý krok kupředu v tom, že aspoň hledal pro MNICHA SÁZAVSKÉHO starší předlohu a domníval se ji nalézt v textu rukopisu k. A také v té věci, že podobně jako EMLER pokládal českou veršovanou legendu za zpracování latinské předlohy a že proti DOBROVSKÉMU i FEJFALÍKOVI kladl vznik veršované legendy české až do XIV. století.45 Z názoru DOBROVSKÉHO, že MNICH SÁZAVSKY je nejstarším zpracováním života sv. Prokopa, vyšli také A. BACHMANN a V. NOVOTNY ve svých studiích o pokračo- vatelích KOSMOVÝCH a jmenovitě o Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Oba, jak BACHMANN,46 tak V. NoVOTNÝ47 sice správně vytušili, že předlohou Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO byla starší legenda o sv. Prokopu — NovoTNÝ dokonce předpokládá i slovanskou legendu prokopskou ze Sázavy —, ale o zjištění této starší legendy na základě rukopisného materiálu legend o sv. Prokopovi se ne- pokusil ani BACHMANN ani NOVOTNY. Oba zůstali při prokopské Legendě MNI- CHA SÁZAVSKÉHO jako jediném východisku, připojujíce k ní, jakožto k základnímu a nejstaršímu textu, některé své domněnky anebo kombinace. 43 V. VONDRAK, Zur Würdigung d. altslovenischen Wenzelslegende und d. Legende vom heil. Prokop. Sitzungsberichte d. Akademie Wien, phil. hist. Classe, Bd CXXVII (1892), Ab- handlung XIII., str. 37. 44 O této otázce srv. též výklad v MÉ studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník České akademie, 1950, str. 72, poznámka. 45 Srv. V. VONDRAK, Altslov. Wenzelslegende u. Legende vom h. Prokop, 1. c., str. 37: „Die lateinische Bearbeitung (Vita maior) ... können wir wohl nicht als eine Rückübersetzung unserer altböhmischen Legende ansehen, wie es Fejfalik that, sondern sie ... als das Origi- nal zu der altböhmischen Legende auffassen. Es kommen ja ganze Abschnitte vor (to bylo původně také stanovisko DOBROVSKÉHO), die sich mit den lateinischen Sazaver Annalen Wort für Wort decken“, což pokládá VONDRÁK při překladu z české veršované legendy za nemožné. 46 A. BACHMANN, Beiträge zu Böhmens Geschichte und Geschichtsquellen, Mitt. d. Instituts f. österr. Geschichtsforschung, Bd. XXI. (1900), str. 229—34, a TYŽ, Das Geschichtswerk des Klosters Sazawa, Zeitschrift für die Geschichte Mährens u. Schlesiens, Bd. XIII. (1909), str. 25—59. 47 V. NOVOTNY, Studien zur Quellenkunde Böhmens, Mitt. d. Instituts f. ö. Geschitsfor- schung, Bd. XXIV. (1903). str. 552—579 a jmenovitě 574—576, a TYŽ, Zur böhm. Quellen- kunde II. Der Mönch von Sazawa, Věstník Král. české spol. nauk, 1910. O práci NovoT- NÉHO srv. též ref. K. KROFTY v Čes. čas. hist. XVI, (1911), str. 225—252, jakož i odpověď NOVOTNÉHO tamže, str. 361—363. Dále pak NOVOTNÉHO výklad v jeho Českých dějinách, I., 2, Praha 1913, str. 743. 25

Strana 26
A. BACHMANN (Beiträge, 1. c., str. 229) předpokládá totiž starší část Letopisu, kterou pak MNICH SÁZAVSKY přejal do svého díla. Má za to, že tato část letopis- ných záznamů vznikla ještě za časů krále Vratislava a za opata Božetěcha, ale až po návratu opata Víta z Uher, tudíž někdy v letech 1063—88, snad kolem roku 1080. Autorem jejím je prý mnich kláštera na Sázavě, a jistě prý ještě přívrženec slovanského obřadu. NoVOTNY (Studien, 1. c., str. 574 n.) neodvažuje se otázku, zda byla či nebyla před MNICHEM SÁZAVSKYM starší legenda prokopská, bez důkladnějšího studia prokopských legend zodpovědět. Zásadně zamítá názor BACHMANNŮV, ale přece jen připouští, že MNICH SÁZAVSKÝ použil nějakého staršího vypravování o životě Prokopově, které prý pak stylisticky zcela přepracoval.48 Přitom zabývá se po- dobně jako VONDRÁK myšlenkou, není-li touto předlohou krátká legenda pro- kopská, dochovaná v rukopise kláštera v Kolíně nad Rýnem (k). (Je to v podstatě, jak již naznačeno, zkrácený výtah z Vita minor.) NovoTNÝ není si však jist, není-li tato legenda přece jen excerptem z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. A také později se NovOTNY od tohoto svého váhavého stanoviska neodchýlil. V svých Českých dějinách píše, že i noví přistěhovatelé latinského obřadu (na Sázavu) lnuli k zakladateli kláštera a postarali se o zachování zpráv z jeho života i osudů klášterních ze slovanské periody. Tak prý někdy v této době, snad v letech 1100—1132 vzniklo na Sázavě latinské vypsání dějin Prokopových i jeho slovan- ských nástupců na základě klášterní tradice a podle všeho i na základě slovan- ských záznamů. V poznámce pak k tomu dodává, že jest to vypravování De exordio Zazavensis monasterii, převzaté potom, snad po stylistické úpravě a ně- kterých jiných změnách, do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO.49 BACHMANNA následoval pak také B. BRETHOLZ, který vydal jako doplněk k svému vydání kroniky Kosmovy BACHMANNEM předpokládanou „Historii o za- ložení kláštera na Sázavě“, obsahující úryvek z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, jednající o počátcích kláštera až do jeho přeměnění na klášter latinský, v němž je obsažena i legenda o sv. Prokopovi.50 48 „Že tu byla starší „Vita Procopii“ — píše NoVOTNY — bylo známo již dávno před BACHMANNEM ... o tom nikdo nebude také pochybovat. Nejde vlastně o to, byla-li tu starší legenda prokopská, jako spíše o to, že tato legenda nedochovala se nám v letopise sázavském ve své původní podobě, v níž ji známe, a že nelze ji pokládat za starší samostat- nou část sázavského letopisu.“ Novotný snaží se pak dokázat, že letopis Sázavský je dílem jednoho autora a že Vita Procopii, tak jako celá část letopisu, která jedná „de exordio Zazavensis monasterii“, byla letopiscem stylisticky změněna a vůbec silně přepracována („eine starke Umarbeitung erfahren haben muss“). Ukážeme ještě níže — str. 87 — že se NOVOTNY v této věci mýlil. Letopisec sázavský přejal podstatné části z naší Vita minor (byť nepřímo) slovo od slova a vsunul do legendy toliko padělek listiny knížete Břetislava o nadání kláštera knížetem Oldřichem a vůbec celou historku o setkání se knížete Oldřicha se sv. Prokopem. 49 Srv. V. NOVOTNY, České dějiny, I., 2, str. 743. — NOVOTNY tu také zamítá mínění A. TRUHLÁŘE, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník České akademie, VIII., str. 452, že původní Vita s. Procopii se zachovala v textu rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VI. E. 13 (jsou to prvé kapitoly naší Vita minor). NOvOTNY pokládá tento text za pouhý výtah (a k tomu neúplný) ze zmíněného spisku De exordio Zazavensis mo- nasterii. NOVOTNY slibuje tu vrátit se k řešení filiace legend prokopských při jiné příleži- tosti, leč k provedení svého úmyslu se pak již nedostal. 50 B. BRETHOLZ, Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag (Mon. Germ. hist., SS. nova series). Anhang „Gründung des Klosters Sazawa“, Berlin 1923, str. 242—251. Při tom však BRETHOLZ nepostihl, že historie o založení kláštera na Sázavě a jeho prvých opatech sahá dále než jeho „Gründungsgeschichte“. (Srv. níže str. 83n.) 26

Strana 27
Sám BRETHOLZ se o legendě prokopské jako pramenu MNICHA SÁZAVSKÉHO nevyslovuje, nýbrž odvolává se v poznámkách jen na BACHMANNA a NovoT- NÉHO. Také FR. KRÁSL51 jen více méně opakoval starší názory a píše, že počátek dosti hojné literatury o sv. Prokopovi učinil MNICH SÁZAVSKY v svém letopise někdy z roku 1173, z jehož díla jiný mnich sázavský oddělil počátek letopisu někdy na samém počátku XIII. století a přidal k tomu některé zázraky až do roku 1204 a rozšířil tak vypravování MNICHA SÁZAVSKÉHO způsobem legendárním. A po ka- nonisaci r. 1204 jiný ze sázavských mnichů opět prý rozšířil práci svého před- chůdce přidáním zázraku kanonisačního i jiných. (Je to naše Vita maior.) Z to- hoto zpracování života Prokopova vznikla prý někdy v druhé polovici XIII. století veršovaná legenda o sv. Prokopovi. Život sv. Prokopa, jak se nám zachoval v rukopise kláštera ve Starém Brně (naši Vita antiqua) pokládá KRASL za struč- nější výtah z naší Vita maior. Poněkud odchylné mínění od dosavadních badatelů na vznik legendy prokop- ské vyslovil A. TRUHLÁŘ, který v rukopise Národní a universitní knihovny pražské (sign. VI. E. 13) našel text prokopské legendy, shodující se značně s textem MNICHA SÁZAVSKÉHO. Sám rukopis je značného stáří a pochází někdy z konce XII. století. Truhlář měl za to, že tento text záhy po kanonisaci Prokopově roku 1204 byl do rukopisu vlepen52 a že nám představuje nejstarší latinské sepsané legendy prokopské, které bylo pak předlohou MNICHU SÁZAVSKÉMU. Názor TRUHLÁŘŮV je však jen zčásti správný, totiž v tom, že text z klementinského ru- kopisu (je to starý breviář z kláštera sv. Jiří v Praze) byl skutečně předlohou (byť nepřímo) sepsání MNICHA SÁZAVSKÉHO. V podstatě jsou to prvé kapitoly naší Vita minor a nikoli nejstarší sepsání o životě Prokopově.53 Studie TRUHLÁŘOVA je však přece jen velmi pozoruhodná. Podstatnou změnu na vznik prokopské legendy způsobily teprve práce PEKA- ŘOVY.54 Nikoli snad proto, že by byl PEKAŘ podal jasné a správné řešení otázky legend prokopských, ale že sáhl opět k rukopisům a měl dost odvahy na jejich podkladě jít samostatnými cestami a tak vyvést naše bádání ze začarovaného kruhu starších názorů DOBROVSKÉHO, jehož se přidržovali více méně skoro všichni dosavadní badatelé o této otázce. A zejména podvrátit názor, že jediným vý- chodiskem k řešení otázky je nejstarší nám rukopisně dochovaný text v Letopise MNICHA SÁZAVSKÉHO. PEKAŘ se dostal do okruhu legend prokopských vlastně toliko nepřímo. V po- lemice o KRISTIÁNA poukazoval totiž FR. VACEK55 na to, že prolog k legendě KRISTIÁNOVĚ nápadně upomíná svým celým rázem na prolog k velké legendě prokopské, jejíž sepsání kladl VACEK do XIII. století, a která podobně, jako le- genda KRISTIÁNOVA byla připsána biskupu Vojtěchovi, je dedikována biskupu Šebířovi. VACEK v obou případech spatřoval pozdější falsum a domníval se, že oba tyto prology vyšly snad ze společné dílny. PEKAŘ naproti tomu poukazoval na to, že by bylo jistě pošetilé, aby autor, spisující někdy v XIII. století historii 51 FR. KRÁSL, Sv. Prokop, jeho klášter a památka u lidu, Praha 1895, str. 404 n. 52 (Viz níže str. 121 při rukopisu b. B. R.) 53 Šrv. A. TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník České akademie, VIII., str. 452, kde text je také otištěn. 54 J. PEKAŘ, Nejstarší kronika česká, Praha 1903, str. 109—114, a TYŽ, Poznámky histo- rikovy k vydání J. Dobrovského Kritické rozpravy o legendě prokopské (od V. FLAJŠHANSE), Praha 1929. 55 Fr. VACEK, Legenda Kristiánova, prameny její a čas sepsání, Čas. čes. musea, 1903 až 1904. 27

Strana 28
sv. Prokopa (naši Vita maior), autor, jenž výslovně mluví už o kanonisaci sv. Prokopa z roku 1204, padělal prolog k své práci tak, že by se jeho dílo hlásilo do doby biskupa Šebíře (†1067). Každému by se zajisté musil jevit takový prolog podezřelým, ano nemožným, a legendista by takovým padělkem nezvýšil věro- hodnost své práce (jak mínil DOBROVSKY, jenž rovněž pokládal oba prology k velké legendě o sv. Prokopovi za pozdější přídavek), nýbrž ohrozil by její auto- ritu přímo v základech. Tohoto vnitřního rozporu prologů legend prokopských byli si prý vědomi již středověcí jejich opisovači a proto v převážné většině ru- kopisů prolog raději vypustili. Pro skutečnost, že legenda prokopská má prolog, v němž se jeho autor obrací k biskupu Šebířovi jako k svému současníku a k osobě žijící, nutno podle PEKAŘE hledat jiné vysvětlení, než že by prolog byl padělkem. Je jistě pravděpodobné, jak PEKAŘ dále vykládá, že prolog měla už původní legenda prokopská z doby Šebířovy a ten pak, i když snad literárně pozměněn, dostal se též do Vita s. Procopii maior z XIV. století. PEKAŘ věří pak v pravost netoliko prologu k biskupu Šebířovi, ale i v pravost druhého prologu k čtenářům, kde se mluví o tom, že prokopská legenda. zaslaná biskupu Šebířovi, vznikla překladem ze starší prokopské legendy slovanské. Ano, PEKAŘ má „za nepochybné, že k staré legendě z XI. století náleží věcně (ne-li formálně) celá prvá kapitola o jméně Prokopově a leccos i v kapitolách následujících“. „Nejdů- ležitější bude,“ poznamenává dále, při studiu rukopisů „zjistit (bude-li to vůbec možno), zda zpráva legendy o slovanském učení na Vyšehradě byla již v legendě Šebířově.“56 Ukazujeme níže, str. 93n., že ani kapitola o jméně Prokopově, ani zprá- va o slovanském učení na Vyšehradě k původní legendě nepatřila, a že obé je teprve přídavek z doby Karlovy. Jiné zprávy z úvodních kapitol naší Vita maior, jako je zpráva o kanovnících na Vyšehradě, o knížeti Oldřichovi roku 1009, pokládá PEKAŘ za „omyl legendisty, předělávajícího své předlohy v XIII. století“. PEKAŘ proto předpokládá dvě ztracené legendy prokopské z XI. století: slovanskou le- gendu prokopskou asi z let 1053—58 a latinské její zpracování asi z let 1063—66, zaslané spolu s prologem biskupu Šebířovi. Slovanská legenda prokopská je podle PEKAŘE ztracena. A také její latinské zpracování nedochovalo se v původní po- době.57 Ale tato legenda „ztracena není jistě cele; můžeme vším právem vyslovit mínění, že obsah její byl do značné míry pojat v latinské zpracování pozdější“, t.j. do naší Vita s. Procopii maior, v jejíž původnost Pekař z valné části věřil. Zásluhou PEKAROVOU bylo však také, že vlastně prvý upozornil na rukopisné dochování jiné redakce života sv. Prokopa, totiž na naši Vita s. Procopii minor. 56 PEKAŘ s velkou láskou sledoval myšlenku slovanské bohoslužby v Čechách a již ve svém pojednání K sporu o zakládací listinu biskupství Pražského v Ces. čas. hist. X. (1905), str. 45n., poukazoval při sporu mezi králem Vratislavem a jeho bratrem biskupem Jaromí- rem na to, že to byl současně spor mezi Prahou Jaromírovou a Vyšehradem Vratisla- vovým, kde kvetla — podle Vita maior — tehdy „pověstná škola jazyka slovanského“, v protivě k Jaromírovým Hradčanům, ovládaným bohoslužebnou latinou. A k tomuto pojetí vrací se pak opětovně i v své velké práci o václavských a ludmilských legendách Die Wenzels- und Ludmilalegenden und die Echtheit Christians, Praha 1906, str. 148, 157, 277. — (Je to však omyl, jak ještě ukážeme.) 57 Latinské legendy prokopské z let 1063—66 s prologem, adresovaným biskupu Šebířovi, užil podle PEKAŘE neznámý mnich kláštera na Sázavě ze sedmdesátých let XII. století, ale toliko v hlavních datech a své vypravování o Prokopovi založil stylisticky samostatně (v tom přidržuje se PEKAŘ mylného názoru NOVOTNÉHO), slohem pěkným a uhlazeným, více však jako historik slovanského kláštera sv. Prokopa než jako legendista. „Sepsání MNICHA SÁZAVSKÉHO užil pak vydatně — vykládá dále PEKAŘ — neznámý autor latinské legendy z 13. století (PEKAŘ má tu na mysli naši Vita maior, kterou shodně se staršími ba- dateli mylně klade do XIII. století), a to z největší části slovně.“ Ukazujeme níže, že tento PEKARŮV názor před kritikou neobstojí. (Srv. též níže pozn. 191.) 28

Strana 29
Poznal ji ve dvou rukopisech Universitní knihovny pražské. S jejím významem byl poněkud na rozpacích. Ukazuje správně, že zmíněná legenda byla předlohou českého zpracování prosaického (našeho Života sv. Prokopa), ale jinak, že prý je to značně odchylná redakce od hlavní legendy prokopské (naší Vita maior), s níž však, jakož i s MNICHEM SÁZAVSKYM má mnoho společného. Zavírá pak poněkud vyhýbavě (patrně, aby si zachránil naši Vita maior a její prology!), když píše: „ ... ze všeho je patrné, jak rozlične redakci latinská legenda prokopská podlehla a jak vděčný je tu materiál pro nesnadné ovšem studium otázky, které části jsou nejstarší a je-li zejména MNICH SAZAVSKY závislý také na této legendě“ (t. j. na naší Vita minor). PEKAŘ se už velmi blížil myšlence, že Vita minor je starší než Vita maior i že byla předlohou MNICHU SAZAVSKÉMU, ale proto, že nenašel při Vita minor prologu a zprávu o slovanské škole vyšehradské, a musel by pak též opustit závěry, které z toho činil, raději se konečnému řešení této věci vyhnul a za nejzachovalejší text pokládal přece jen Vita maior. Názoru svého se přidržel též ve své prokopské studii z roku 1929 a s ním též V. FLAJŠHANS, ač jinak (správně) 58 poznamenává, že Vita maior je značně pozdní a hodně přepracovaná. Nové a v mnohem ohledu cenné osvětlení genese legend prokopských podal pak F. M. BARTOŠ ve své studii z roku 1929.59 BARTOŠ objevil v pozůstalosti DOB- ROVSKÉHO Cerronim pro DOBROVSKÉHO pořízený opis naší Vita antiqua, kterou z jiného rukopisu znal FEJFALÍK. A povšiml si také objevu PEKAŘOVA, jenž z ně- kterých rukopisů poznal naši Vita minor. Ušla však jeho pozornosti studie TRUHLÁŘOVA a tak si také neuvědomil, že legenda P (naše Vita minor) je totožná s textem, který ze starého rukopisu vydal TRUHLÁŘ. Srovnáním obou s MNICHEM SÁZAVSKÝM i s naší Vita maior dospěl pak k postřehu, že Vita antiqua byla před- lohou naší Vita minor a ta opět pramenem MNICHA SÁZAVSKÉHO i naší Vita maior. Přes to však, že BARTOŠ legendě P (t. j. naší Vita minor) přikládal značný význam, klade její sepsání až do počátku XIII století („ne starší roku svatořečení“), ač tím se sám dostával do rozporu s tvrzením, že tato legenda byla předlohou MNICHU SÁZAVSKÉMU na konci XII. století. BARTOŠ znal většinou texty legend prokopských z dosavadních tisků a pak ze zmíněného opisu CERRONIHO, kde vedle naší Vita antiqua je též začátek naší Vita minor (až po konec kap. 8.) CER- RONI však neudává svůj pramen. (Byl to asi rukopis kapitoly v Olomouci č. 12.) A tak se také BARTOŠ domníval, že CERRONI opsal naši Vita antiqua z rukopisu kláštera ve Starém Brně (Ž) a nikoli z rukopisu 230 v Olomouci (Č).60 BARTOŠ také postřehl, že v rukopise, z něhož čerpal CERRONI, jsou některé interpolace, nicméně jejich povahu si správně neujasnil. A pokládá na př. olomoucký přídavek v naší Vita antiqua o klášteře Hradišti za část staré legendy. (Věc dá se pochopit tím, že BARTOŠ z opisu CERRONIHO nemohl poznat vznik olomouckého rukopisu č. 230 v klášteře hradištském.) Také při kritice Vita antiqua a Vita minor nepovšiml si všech důležitých podrobností, zejména pokud se týče otázky, zda je Vita antiqua výtahem z Vita minor či její předlohou, ač touto otázkou se zabýval. Přes tyto některé neujasněnosti dospívá BARTOŠ, zejména pokud se filiace prokopských 58 V. FLAJŠHANS, Dobrovského kritická rozprava o legendě prokopské, 1. c., str. 17. 59 F. M. BARTOŠ, Dobrovského „Kritische Versuche“. S dodatkem o legendách svatoprokop- ských. Časopis nár. musea, 1929, roč. CIII., str. 37—45. 60 (Toto autorovo tvrzení vzniklo zřejmým nedopatřením. Ve skutečnosti věděl BARTOŠ v uv. čl. (1929), str. 26, že si přepis legend „pořídil ... Cerroni z neobyčejně cenného ruko- pisu olomoucké kapitoly“ a větou pozn. 11. tamže o „předloze sborníku Cerroniova, která má v knihovně kapitoly olomoucké č. 230“ opravil chybný údaj „Přepis legendového sbor- níku olomúcké kapituly (č. 12)“ svého Soupisu, II. (1927), str. 32 (k č. 2010). B. R.) 29

Strana 30
legend týče, k celkem správnému řešení, i když jednotlivé typy nedovedl náležitě časově umístit a datovat. BARTOŠ formuluje výsledek svého poznání asi takto: Naše Vita antiqua (u BAR- TOŠE legenda F = legenda Fejfalíkova) pochází od pamětníka doby Vratisla- vovy a byla později předlohou naší Vita minor (u BARTOŠE legenda P = legenda Pekařova), která představuje však pouze stylistické její přepracování, přešlé, s pominutím zázraků, do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO z r. 1177. BARTOŠ dozná- vá, že k svému řešení dospěl cestou po stopách PEKAROVÝCH a hlavně prý po stopách DOBROVSKÉHO. Leč stopy DOBROVSKÉHO zavedly opět BARTOŠE na jisté scestí. Ptá se: Byla naše Vita antiqua první legendou o sv. opatu sázavském? A tím se dostává k otázce starší slovanské legendy prokopské, jejíž existenci však opět spojuje (jako DOBROVSKY neb VONDRÁK) s oběma prology ve Vita maior. Zavrhuje pak jako falsum prý asi z poloviny XII. století oba tyto prology a s nimi i možnost existence starší legendy slovanské. Je však existence starší legendy slo- vanské závislá toliko na svědectví prologu ad lectores? Ukazujeme dále, že i když tomuto svědectví nepřikládáme rozhodující význam, je možné s jistou pravdě- podobností dospět k přesvědčení o existenci starší legendy slovanské, jejíž ohlas zachoval se nám v jejím nejstarším latinském zpracování, v naší Vita antiqua. Pokud se týče obou prologů, má podle mého soudu pravdu spíše PEKAŘ než DOBROVSKY, když pokládá oba prology za pravé. Sám nepochybuji o tom, že již starší slovanská legenda měla prolog adresovaný biskupu Šebířovi a rovněž naše Vita antiqua; oba prology v svém novém zpracování přešly i do naší Vita minor a spolu s ní pak také do Vita maior, kde se nám prvý v jediném rukopise, druhý ve dvou, uchovaly.61 Dospěl jsem tudíž při podrobějším zkoumání všech dostup- ných rukopisů legend prokopských k poznatku,62 jemuž se i BARTOŠ poněkud blí- žil, když napsal (str. 44): „Pravosti prologů mohl by dnes po mém soudě hájit snad jedině ten, kdo by se osmělil prohlásit je za součást legendy P (= Vita minor), s jejímž hledaným slohem mají prology skutečně leccos podobného.“ — Skutečně osměluji se dále ukázat, že oba prology (prolog náleží takřka k inventáři každé legendy, která stojí na jisté literární výši), jak se nám rukopisně dochovaly, ná- ležejí svým literárním zpracováním a zčásti i obsahem jedině k naší Vita minor. Domnělé padělání prologu, adresovaného biskupu Šebířovi, dostatečně nezdů- vodnil ani DOBROVSKY, ani VACEK a také ne BARTOŠ, který nakonec se rovněž rozhodl (str. 45), že oba prology „jsou falsum, třeba starší, než soudil Dobrovský, falsum pol. stol. XII.“, aniž o tom podal nějaký důkaz. Studie BARTOŠOVA znamená tudíž v pochopení genese a filiace legend prokop- ských značný pokrok. Ten záleží zejména v tom, že správně (na rozdíl od FEJFA- LÍKA) pochopil místo naší Vita antiqua ve filiaci legend prokopských jako před- lohy Vita minor a v té opět správně celkem spatřoval předlohu naší Vita maior. BARTOŠ se však nepokusil o rekonstrukci původního textu naší Vita antiqua a také při určení doby jejího vzniku nedospěl k jasnější představě o této věci. (Píše, že 61 Také já sám (srv. úvod k legendě prokopské v MĚM spisu Na úsvitu křesťanství, 1941, str. 168) pokládal jsem druhý prolog („prolog k čtenářstvu“) za zbožnou lest doby Karlovy, domnívaje se, že slovanství této doby dalo podnět k jejímu napsání. Přesvědčil jsem se však, že tento názor je mylný a že druhý prolog tvoří literární celek s prologem prvním, který se sám hlásí do konce XI. století. V téže úvodní skizze nevěřil jsem také v původní sepsání života Prokopova jazykem slovanským. O tom všem nyní správněji a lépe níže str. 35n. 62 Studiem legend prokopských zabýval jsem se v souvislosti se studiem legend ludmil- ských a václavských, jehož výsledky publikoval jsem roku 1939 v knize Prameny X. století legendy Kristiánovy o sv. Václavu a sv. Ludmile v Svatováclavském sborníku, II., 2. A k vý- sledkům, které tuto podávám, dospěl jsem již před BARTOŠEM a nezávisle na jeho studii. 30

Strana 31
legenda pochází „od pamětníka doby Vratislavovy“, jsa sveden zmínkami o prvém českém králi, které jsou ve skutečnosti pozdější interpolací, neudává však, zda legenda pochází z konce XI. či až z XII. století.) Do konce XII. století časově řadí naši Vita minor, před ni pak — jako falsum z poloviny XII. století — též oba prology. Naproti tomu naší Vita maior přičítá BARTOŠ (opět bez udání důvodů) poměrně značné stáří, když ji klade spolu s DOBROVSKYM do doby záhy po kanonisaci, totiž do XIII. století. BARTOŠ také v snaze (jistě pochopitelné v jubilejním článku), přičíst DOBROVSKÉMU co nejvíce zásluh o poznání legend prokopských, domnívá se, že DOBROVSKY při kritice legend prokopských poznal a pochopil více, než tomu ve skutečnosti bylo. Největší závadou studie BARTO- šovy však bylo, že nesáhl k rukopisům a že se spokojil s tím, co v textech od ji- ných badatelů (FEJFALÍK, CERRONI, PEKAŘ) bylo podáno. Po BARTOŠOVI (nehledě k stručné skizze,63 v níž podal jsem jaksi předběžné výsledky svého bádání) legendami prokopskými a zejména naší Vita maior za- býval se R. URBÁNEK.64 URBÁNKA nezajímá vlastně celý soubor rukopisného po- dání literárních výtvorů o sv. Prokopovi, ale spíše toliko autor naší Vita maior. Vycházeje z (mylného) názoru FR. VACKA, že prolog k legendě KRISTIÁNOVĚ a oba prology k legendě prokopské mají společného autora, a jsa přesvědčen, že prolog k legendě KRISTIÁNOVĚ tak jako celá legenda t. zv. KRISTIÁNA je dílem a falsem65 břevnovského opata BAVORA (†1332), má URBÁNEK za to, že také naše Vita maior či spíše vše to, co Vita maior má navíc než Vita minor, je dílem falšova- telské činnosti zmíněného opata BAVORA. Podle URBÁNKA tudíž podstatné rysy naší Vita maior jsou padělky BAVOROVY a také vznik této legendy prokopské náležel by asi do první čtvrti XIV. století a na Břevnov. URBÁNEK pak pokládá za falsum BAVOROVO jmenovitě oba prology, výklad o jménu Prokopově, zejména pak zázrak kanonisační. BAVORA vedla prý k těmto padělkům snaha získat pra- vomoc nad všemi benediktinskými kláštery pro Břevnov a tak jmenovitě také nad Sázavou. Ku podivu však v celé legendě prokopské není o Břevnovu nikde ani zmínky. A jmenovitě není nejmenší zmínky neb aspoň nějaké narážky na klášter břevnovský v oné části naší Vita maior, kterou URBÁNEK pokládá za výtvor falšovatelské činnosti opata BAVORA. Opat BAVOR, kdyby byl skutečně sledoval záměry, které mu URBÁNEK přičítá, nepotřeboval padělat prokopskou legendu, ale prostě nahlédnout do letopisů sázavských, po případě do letopisů břevnovských, aby zjistil, že Sázava po své latinisaci byla vlastně znovu zalo- žena z Břevnova a postavena pod jeho dozor. Tyto skutečnosti by zajisté spíše podporovaly BAVOROVU snahu, než domnělý padělek, z něhož vztah Břevnova k Sázavě vůbec a v ničem není patrný. URBÁNEK má také za to, že opat BAVOR padělal kapitolu o rodičích a vzdělání Prokopově. (Našeho vydání kap. 1 Ar.) Kdyby tomu tak bylo, pak sotva by byl opat BAVOR nechal vzdělat mladého Prokopa na Vyšehradě, ale volil by asi pro tento úkol Břevnov. Bylo by zajisté počátkem XIV. století přispělo k slávě a věhlasu Břevnova, kdyby nikoli na Vyšehradě, ale na Břevnově byla pověstná 63 Srv. MOU knihu Na úsvitu křesťanství, Praha 1941, str. 168—170 jako úvod k Životu sv. Prokopa. 64 R. URBÁNEK, Legenda t. zv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských a václavských a její autor, Praha 1947, str. 426 n. s příslušnými poznámkami. 65 Opačné stanovisko hájím ve své knize Prameny X. století legendy Kristiánovy o sv. Václavu a sv. Ludmile, Svatováclavský sborník, II.. 2 (1939). Své stanovisko ke knize URBÁNKOVĚ, v podstatě zamítavé, podal jsem v referátu v Českém časopise historickém, XLVIII/XLIX (1947/8). Také JAROSLAV LUDVÍKOVSKÝ, O Kristiána v Naší vědě, XXVII (1950), str. 158 n a 197 n. 31

Strana 32
škola jazyka slovanského, na níž nabyl svého vzdělání v tradici slovanských zvěrozvěstů Cyrila a Metoděje sv. Prokop!66 Při výkladu kapitoly o kanonisaci Prokopově přidržuje se URBÁNEK (mylného, jak ještě ukážeme, srv. str. 77) výkladu V. NovoTNÉHO o anachronismu s kardi- nálem Guidonem a má zato, že podstata kanonisačního zázraku prokopského jsou vlastně zkušenosti opata BAVORA a jeho pokusu o kanonisaci poustevníka Gunthera, jenž byl pochován v klášteře Břevnovkém. Co zažil opat Blažej, sna- žící se v Římě o kanonisaci Prokopovu, svědčí prý jen o tom, jak se vedlo opatovi BAVOROVI u papeže Bonifáce VIII. Pokud se pak týče základní myšlenky URBÁNKOVY o totožnosti autorství pro- logů k legendě KRISTIÁNOVĚ a k legendě prokopské, stačilo by bylo zajisté, kdyby si byl VACEK nebo spíše URBÁNEK poněkud důkladněji povšiml spisu ZOEPFOVA67 o povaze legend v X. století, aby se byl přesvědčil, že prolog k legendě byl kom- ponován již podle ustáleného schematu, a že se proto jeden prolog podobá dru- hému tak jako vejce vejci.68 A tak vědecký přínos URBÁNKŮV v této kapitole znamená spíše opět nový zmatek než objasnění literární genese prokopské legendy. Snad je třeba se též v této souvislosti zmínit o URBÁNKOVÝCH „objevech“ v t. ř. kázáních Dzikowských, kde je též jakýsi fragment legendy o sv. Prokopu. URBÁNEK význam tohoto velmi pozdního textu zřejmě přecenil a přiřkl skladbě takové stáří, které jí nenáleží. Má zato, že její stará předloha, českým jazykem psaná, vznikla už někdy v době braniborské na konci XIII. neb na počátku XIV. století. Ukážeme ještě níže (str. 106), že skladba ta nevznikla dříve než někdy na konci vlády Karla IV. a tudíž v posledních desítiletích XIV. století. Z celkového přehledu výsledků dosavadních názorů na vývoj legend prokop- ských vysvítá, jaká různost, ano přímo pestrost zavládla při řešení této otázky. A při tom všichni tito badatelé zůstali podstatě věci více nebo méně vzdáleni. Povahu starší literatury o legendách prokopských celkem správně vystihl už PEKAR, když napsal: „Všechny tyto výklady ... jsou pouhými letmo nebo summárně pronesenými domněnkami; o důkazy nebo aspoň o podrobnější probádání otázky není opřen žádný.“ Příčina toho nebyla snad v nedostatku jejich důvtipu neb v chabější bystrosti postřehu, ale zejména v tom, že žádný z nich nepoznal dosta- tečný počet rukopisů, aby si učinil jasnější představu o charakteristických známkách jednotlivých typů prokopské legendy, a často, jsa sveden podružnou jednotlivostí, dal se cestou nesprávnou. Tak někteří badatelé, jako na př. FEJ- FALÍK, kladli zvláštní důraz na zázraky. A podle toho, že letopis Sázavský ve své 66 Myšlenka, že Prokop nabyl svého vzdělání také na Břevnově, objevuje se sice také v naší annalistice, a to ve zpracování kroniky t. ř. Pulkavy od MIKULÁŠE ČECHA neboli GLASBERGRA (Prameny dějin českých, V., 29), ale až po vzniku naší Vita maior. Tam se píše, že Prokop z Vyšehradu odešel na Břevnov, aby tam vstoupil do řádu sv. Benedikta. (Srv. též FR. KRÁSL, Sv. Prokop, 1. c., str. 46.) 67 LUDWIG ZOEPF, Das Heiligen-Leben im 10. Jahrhundert, Leipzig 1909, o literární po- vaze prologů na str. 50—51. 68 Podle výkladu ZOEPFOVA, 1. c., prolog legendy z X. nebo z XI. století má literárně již své ustálené a typické znaky. K těm patří především věnování legendy nějaké vysoce postavené osobě, nejčastěji církevní, při čemž se poukazuje na nedostatečnost autorovu a žádá se o schválení, opravu, po případě i zničení literárního díla, kdyby se v čem prohřešilo. Autor zpravidla se zpečuje psát se zřetelem na svoje chatrné vzdělání a na svou nedostateč- nost literární, a pod. Shody mezi prologem k legendě Kristiánově a k legendě prokopské vyplývají z tohoto jednotného a již ustáleného schematu, nikoli však z povahy literární a individuálního zabarvení díla. 32

Strana 33
historii sv. Prokopa má zázraků poměrně nejméně, přičítali mu největší staro- bylost. Leč zázraky, jak už ZOEPF správně ukázal, patří ke každé na jisté lite- rární výši stojící legendě. S hlediska doby právě v nich se spatřuje pravá du- chovní dobrodužnost i přesvědčivost. Bůh podle křesťanského názoru byl zajisté všemohoucí. A čím méně pravděpodobná byla historka tomu kterému světci při- čítaná, tím více a přesvědčivěji bylo její pomocí prokazováno přímé zasáhnutí Boha do osudů toho kterého světce a tím jasněji byl ozřejmen zájem samého Boha na osudech světcových. Je sice pravda, že k starým zázrakům legendy časem přibývají nové, leč sama bezzázračnost nebo jen malý počet zázraků sám o sobě známkou starobylosti literární skladby není. Další důvod poměrně negativního výsledku bádání o legendách prokopských tkvěl v tom, že základní texty legendy prokopské nebyly dosud kriticky vydány. Někteří badatelé, neznajíce dostatečně jednotlivé typy legend prokopských, představovali si jejich literární rozrod dokonce větší, než tomu ve skutečnosti bylo. Poměrně nejvíce byla známa (a také vlastně poměrně nejlépe vydána) Vita s. Procopii maior, nejpozdější latinská legenda prokopská. Naproti tomu Vita s. Procopii minor, ač náleží k nejdůležitějším, jak pro literární vývoj legendy pro- kopské, tak pro historii slovanské bohoslužby a tradic slovanského křesťanství v Čechách, nebyla vůbec dosud vydána. A jako literární památka českého pů- vodu z počátku XII. století si vydání jistě zasluhuje. Vita s. Procopii antiqua vy- dána byla jednak FEJFALÍKEM podle pozdního poměrně rukopisu brněnského (Ž), jednak BARTOŠEM podle rukopisu olomouckého, který však vydavatel znal to- liko z přepisu CERRONIHO. 69 Ani jedno, ani druhé vydání nelze považovat za kri- tické a správné a za vyhovující požadavkům historie i literatury, zejména pokud se týče původní podoby této starobylé naší literární památky někdy z rozhraní XI. a XII. století. O vydání Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO a v něm obsaženého zpracování začátku kláštera Sázavského, jež se opírá o starou legendu prokop- skou, bylo sice slušně postaráno edicí tohoto spisu v Pramenech dějin českých a také otištěním části Letopisu, jež se týká založení kláštera na Sázavě v BRET- HOLZOVĚ vydání kroniky KOSMOVY, nicméně poměr tohoto spisu ke starší le- gendě prokopské nebyl náležitě řešen, ani vyřešen. Nejlépe ze všech legend pro- kopských byla vydána veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi od PATERY spolu s jinými skladbami, obsaženými v Hradeckém rukopise. Nicméně ani tu nebylo historickým a literárním badatelům patrné, jaký je její poměr k latinským legen- dám prokopským, na které recensi prokopské legendy je veršovaná legenda česká založena a do které doby třeba její vznik položiti. Vedle veršované legendy o sv. Prokopovi znám byl z českého Passionálu z konce XIV. století i z jeho tisku z konce XV. století česky psaný Život sv. Prokopa, otištěný v novější době GE- BAUEREM. Ale ani tu nebylo jasné, která recense legendy prokopské byla tomuto českému zpracování populárního světce základem. A české zpracování života sv. Prokopa, jak dochovalo se v rukopise Dzikowském, který vydal W. WISLOCKI a v němž URBÁNEK nacházel zvláštní typ legendy prokopské, unikalo zpravidla pozornosti našich badatelů o prokopských legendách. Aby těmto nedostatkům bylo odpomoženo, rozhodl jsem se všecky tyto historické a literární památky vydat, po případě znovu vydat. Texty jejich jsou pořízeny se zřetelem ke všem až dosud známým rukopisům. Bylo již zmíněno, že jejich počet je mimořádně velký. 69 Cerroniovský přepis otiskl BARTOŠ v uv. čl., str. 45—51. 3 - Středověké legendy prokopské 33

Strana 34
3. ZTRACENÁ SLOVANSKÁ LEGENDA Kritikou nejstaršího dochovaného textu legendy o sv. Prokopovi, jak ji po- dáváme níže, možno dospět k poznatku, že naše Vita antiqua (srv. str. 44n.) je oním základním a nejstarším nám známým textem latinského sepsání o životě světcově. A dále, že její obsah i rozmanité časové narážky nám umožňují, aby- chom vznik původní legendy prokopské položili do let 1061—67, tudíž do doby, kdy bylo na Sázavě v květu písemnictví slovanské. Již tato okolnost mohla by nás vést k tomu, že původní Život sv. Prokopa byl sepsán slovansky a nikoli latinsky. A to tím spíše, že podle zprávy letopisu Sázavského roku 1097 nově jme- novaný opat nenašel v klášteře jeho péči svěřeném jiných knih nežli slovanských. 70 Není sice při povaze našeho kulturního života a zejména života církevního zcela vyloučeno, že na Sázavě vedle převládajícího písemnictví slovanského užíváno bylo k literární tvorbě i latiny, nicméně s tohoto povšechného hlediska je přece jen více podobné pravdě, že Život sv. Prokopa, který byl sepsán dosti záhy po smrti zakladatele slovanského kláštera na Sázavě, byl spíše napsán slovansky než latinsky. A tu se naskýtá otázka: je ono nejstarší nám dochované latinské sepsání o ži- votě světcově (naše Vita s. Procopii antiqua) skutečně nejstarším sepsáním zakla- datele Sázavského kláštera? A je skutečně ono nejstarší latinské znění prokopské legendy jejím zněním původním? U celé řady badatelů, kteří se otázkou prokopských legend zabývali (je to především PEKAŘ, FLAJŠHANS, ale i NoVOTNÝ71 a jiní), setkáváme se s přesvědče- ním, že původním a nejstarším sepsáním života sv. Prokopa byla slovanská legenda o sv. Prokopovi. O klášteru Sázavském vypravuje nám letopisec sázavský, že při konečném vypuzení slovanských mnichů ze Sázavy roku 1092 byly slovanské knihy tohoto kláštera vesměs zkaženy a rozmetány. A byla pak nasnadě myšlenka, že při této bezohledné zkáze slovanského písemnictví na Sá- zavě byl snad také zmařen Život sv. Prokopa, sepsaný slovanským jazykem od jeho žáků a následovníků. Zda se tak stalo, s určitostí tvrdit nelze. Víme jen, že ani u nás, ani jinde v slovanském světě (na př. v Charvátsku nebo na Rusi, kde se nám zachovaly početné památky našeho slovanského písemnictví z X. a XI. století) není po slovanské legendě prokopské nikde nejmenší stopy.72 70 Letopis Sázavský, Prameny dějin českých, II., str. 252: „Dux Bracizlaus (1097) ... titulum Zazovensis abbatiae Diethardo ... viro latinis litteris sufficienter imbuto ... imposuit ... Idem abbas libros ... non invenit loco sibi comisso, praeter sclavonicos." 71 PEKAŘ i FLAJŠHANS předpokládají, že byla tu slovanská legenda prokopská, nyní ztra- cená a nezvěstná, na jejímž základě vznikla pak latinská legenda prokopská. NoVOTNY, České dějiny, II., str. 336, má aspoň za velmi pravděpodobné, že na Sázavě byly původně zaznamenány některé zprávy o životě sv. Prokopa, jež prý pak v latinském zpracování byly přejaty do kroniky MNICHA SÁZAVSKÉHO. Za takové latinské zpracování oněch sta- rých zpráv původní snad legendy prokopské má NoVOTNY krátký výtah z Vita minor, jak čte se v Acta sanctorum podle rukopisu v Kolíně nad Rýnem (k). 72 V novější době v ruské církvi — jak mi v soukromém dopise sdělil ruský Čech proto- ierej A. VANĚK — koná se památka sv. Prokopa na den sv. Ludmily dne 16. září. Kdy se 34

Strana 35
Víra v existenci slovanské legendy prokopské byla posilována zejména údajem t. ř. „druhého prologu“ v legendě prokopské (prologus ad lectores), jenž dochoval se spolu s vlastním prologem (prologus ad Severum Pragensem episcopum) toliko ve dvou rukopisech z velmi početných rukopisů legendy prokopské (našeho vydání rukopisy A a B). Oba prology jsou tu připojeny nepochybně ze starší předlohy k velké legendě prokopské, k naší Vita s. Procopii maior. (Srv. níže str. 45n.) V tomto „druhém prologu" čte se, že latinská legenda prokopská (v daném případě by šlo o naši Vita maior, což však netřeba brát doslova) není než latinským zpracováním původní a staré legendy prokopské, sepsané jazykem slovanským. Deo tamen omniscio teste, čte se v tomto prologu, život sv. Prokopa je historia veridica de slavonicis litteris in latinitatem translata! První prolog (prologus ad Severum Pragensem episcopum) má celou řadu zná- mek své původnosti a pravosti (srv. níže str. 61n.). Je pak zajisté na místě otázka, zda i druhý prolog (prologus ad lectores) je literární součástí prologu prvního a ve svých údajích spolehlivý. Druhý prolog velké legendy prokopské se počíná chválou božské Trojice, která prý trojdílný svět v národech a jazycích spojuje opět v duchovní jednotu. Této myšlence sloužil prý také sv. Prokop, jehož život náš autor z jazyka slovanského do latiny přeložený podává nábožným úvahám zbožných křesťanů. A končí pak hexametry oslavujícími sv. Prokopa (O felix, gaude Procopi, sancte patrone! atd.). Tyto verše, zejména obrat, velebící sv. Prokopa jako patrona, mohly by vzbu- zovat dojem, že druhý prolog neb aspoň jeho část, oslavující sv. Prokopa jako patrona, byla psána až v době, kdy Prokop byl již skutečným, církví i národem uznávaným světcem — ke kanonisaci sv. Prokopa došlo roku 1204! — a také národním patronem, tudíž nejdříve v XIII. století. Tu třeba však jasně rozlišit, co se v tom kterém případě označením sv. Prokopa jako patrona skutečně míní. A jmenovitě, jde-li tu o patrona toliko kláštera sv. Prokopem založeného na Sázavě či skutečně o patrona národního. Patronem kláštera Sázavského nazývá se sv. Prokop již ve Vita s. Procopii antiqua (kap. 20), ve Vita s. Procopii minor (kap. 18) a podobně také v historii o založení kláštera na Sázavě, vesměs to lite- rárních dílech z počátku XII. století.73 I když Prokop za národního patrona byl pokládán teprve po své kanonisaci roku 1204 a zejména v druhé polovině XIII. a v XIV. století, z celkové sou- vislosti textu naší legendy je patrné, že se v druhém prologu miní Prokop jako patron kláštera, který založil, a nikoli jako patron národní. Zmínka ta není tudíž na závadu stáří druhého prologu, který svou stylistickou povahou zřejmě náleží k Vita s. Procopii minor a tak do prvé poloviny XII. století.74 Druhý prolog však úcta k sv. Prokopovi na Rus dostala, nedá se zjistit. Sám bych se klonil k názoru, že přišla tam až přes Polsko a po době Karla IV., možná také až v době moderní. 73 Ve Vita s. Procopii antiqua (kap. 20) se píše o návratu opata Víta s bratřími na Sázavu z Uher a že pak tam žil „habens in reverencia et honore patronum pium Procopium apud Deum“. Nejinak pak také ve Vita s. Procopii minor (kap. 18) a podobně v Historii o zalo- žení kláštera na Sázavě (kap. 18) se píše, že kníže Vratislav povolal ze Sázavy vyhnané slo- vanské mnichy zpět do Čech, navrátil jim jejich klášter a tam pak „pro zásluhy a modlitby svatého patrona Prokopa“ dostalo se jim všestranné útěchy. („Quibus per merita et oracio- nes sancti (beati) patroni Procopii omnipotentis Dei propicia consolacio affuit." Tu však je zřejmé, že sv. Prokop se připomíná jako patron Sázavského kláštera, nikoli jako patron ná- rodní. 74 Také já sám pochyboval jsem o pravosti druhého prologu, pokládaje jej až za výtvor K" slovanství doby Karlovy, tak jako „pověstnou školu jazyka slovanského na Vyšehradě z velké legendy prokopské. Důkladnějším studiem celé otázky přesvědčil jsem se však, že tomu tak není a že t. ř. druhý prolog tvoří literárně celek s prologem prvním. Srv. též výše poznámku 61 na str. 30. 3* 35

Strana 36
(prologus ad lectores) stylisticky se hlásí k prologu prvnímu (prologus ad Severum), oba pak k naší Vita s. Procopii minor. A také okolnost, že se první i druhý prolog končí verši, nemusí nás nikterak zarážet a nemusí být důvodem, že jmenovitě druhý prolog byl snad komponován až někdy v době pozdější. Není zjevem ni- kterak neobyčejným, že dovedný stylista své dílo literárně přizdobil umělým veršováním, jak toho máme v kronice KOSMOVĚ, psané asi v téže době, více než bohaté doklady. Snad spíše by nás mohlo poněkud udivit, že druhý prolog, v němž čteme i pro nás důležitou větu o překladu legendy prokopské z jazyka staroslověnského do latiny, neobrací se již jen ke skupině bratří v klášteře Sázavském, pro něž toliko dovolení četby života sv. Prokopa si jeho autor žádal, ale již „ad lectores“ a své dílo předkládá „contemplacioni fidelium“, čímž sluší se asi rozumět poněkud širší obec čtenářskou než byla „nostra congregacio“ v klášteře Sázavském, které se vzpomíná v prologu prvním. Ale ani tato věc by nemusila být pro nás důvodem k zavržení druhého prologu. Mohli bychom si věc představit tak, že se autor legendy obrátil svým prvým prologem na biskupa Šebíře, a když se mu dostalo od církevní autority povolení, aby života zakladatele kláštera bylo vzpomínáno — z legendy o sv. Prokopu víme, že sám biskup Šebíř pochoval ostatky světcovy! —, napsal autor nebo vzdělavatel naší legendy prolog druhý a předložil legendu k četbě i poněkud širší veřejnosti. Po stránce textové druhý prolog legendy prokopské svou chválou božské Tro- jice zřejmě souvisí se starobylou antifonou svatováclavskou, která je dochována v rukopise Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VI. E. 13, asi z konce XII. nebo z počátku XIII. století. Veršované historie o sv. Václavu vyskytují se v našich breviářích od konce XII. století, není však vyloučeno, že jsou svým půvo- dem starší.7 Klademe tu úryvek z antifony svatováclavské Laus alme sit Trinitati a z prologu k čtenářům legendy prokopské vedle sebe, kursivou vyznačujíce slova, kde se oba texty nápadně shodují. Příbuznost obou textů je po jejich srovnání Antifona svatováclavská: Laus alme sit Trinitati ..., que in tripha- ria, immo quadripharia orbis particione ex omnibus tribubus et linguis unum corpus conficit ecclesia, de cuius ... genitura ... processit ... beatus Wenceslaus, quem frater male germanus invidus et sevus ut Cayn Abelem efficit martirem. Prologus ad lectores: Benedicta sit pia sacrocancte Trinitatis et individue unitatis predestinacio trinam rerum machinam gubernans, que ... ex omnigenis scilicet mundi tribubus et lin- guis unitatem corporis sancte matris ecclesie conficiens, cuius gracia dictante a t. d. jistě nepochybná. Bylo by snad možné počítat s tím, že svatováclavská antifona byla předlohou prologu, je dost stará, snad už z XI. století. Leč skutečnost, že přívlastek Boleslavův je „sevus“ a „alter Cain“ v antifoně,76 zřejmě ukazuje na své odvození z KOSMY.77 Lze tudíž s bezpečností říci, že svatováclavská antifona ne- vznikla dříve než kronika KOSMOVA a tak nikoli před první polovicí XII. století. 75 Srv. DOBROSLAV OREL, Hudební prvky svatováclavské, Svatováclavský sborník, II., 3, str. 334, 317. Tak klášterní kostel v Řezně měl již někdy kolem roku 1130 slavné officium o sv. Oldřichovi s metrickými antifonami, responsorii a hymny. (Srv. Mon. Germ. hist. SS. XII., 431.) 76 Antifonu „Laus alme sit Trinitati“ vydal DOBROSLAV OREL, Hudební prvky svato- václavské, 1. c., str. 334. 77 Srv. KOSMAS, Chronica Boemorum, ed. BRETHOLZ, 1. c., str. 36, 38. Výraz „alter Cayn' se vyskytá sice také už u KRISTIÁNA (PEKAR, Legenden, 1. c., str. 113), ale charakteristika Boleslava I. „sevus Boleslaus“ je vlastní toliko KOSMOVI a jeho následovatelům. (Tamže, str. 134.) 36

Strana 37
Byla-li pak antifona pramenem prologu prokopské legendy, pak ani prolog ne- mohl by vzniknout před první polovicí XII. století. Leč třeba vzít v úvahu i tu možnost, že prolog byl pramenem svatováclavské antifoně, anebo, což je asi nejvíce podobné pravdě, že jak antifona, tak také prolog čerpaly svůj výklad o sv. Trojici z nějakého jiného pramene, oběma spo- lečného. Vzývání svaté Trojice bylo u nás v XI. a ve XII. století velmi v oblibě, jak patrné je na př. z invokační formule v našich listinách z té doby.78 Obsahová stránka druhého prologu nevede nás tudíž k určitějším závěrům. S hlediska svého obsahu může zajisté druhý prolog náležet do XI. až XII. století, ale mohl by snad být také dílem doby pozdější. Zejména pak zmínka o překladu legendy prokopské z jazyka slovanského do latiny mohla by nás svádět k domněn- ce, že snad druhý prolog byl složen a připojen k prokopské legendě asi ve stejné době, kdy do staré prokopské legendy byla přidána kapitola o studiu Prokopově na Vyšehradě, kde údajně kvetlo famosum studium sclavonice lingue, která ná- leží nepochybně až do doby Karla IV., kdy s obnovením slovanské bohoslužby v Praze na Slovanech, obnoven byl kult i staroslovanského jazyka a jeho upo- mínek v našich historických pramenech. Pozoruhodnější je výsledek zkoumání druhého prologu legendy prokopské po stránce formální a jmenovitě po stránce stylistické. V tomto ohledu svým celým rázem blíží se druhý prolog do té míry prologu prvnímu, že nutno pro oba před- pokládat společného autora. V prvém prologu mluví jeho autor podle ustáleného již schematu s nápadnou ponížeností o „nedostatečnosti a selské nevzdělanosti“ své osoby a omlouvá se biskupu Šebířovi, jemuž je prolog adresován, pro svou literární nedostatečnost a že on, sám „pranepatrný človíček“, odvážil se „tento plod své ubohosti“ předložit výtečnosti i vznešenosti pana biskupa. Ve skuteč- nosti chtěl však autor prvého prologu tímto snižováním svých literárních schop- ností poukázat na pružnost a obratnost svého pera, kterou projevil netoliko v pro- logu, ale i v novém literárním zpracování celé legendy. Se stejným zjevem se potkáváme i v druhém prologu, nadepsaném prologus ad lectores. Po vzývání svaté Trojice, jež národy podle jazyků rozdělené vede k jednotě svaté matky církve,7 píše autor tohoto prologu, že chce přistoupit k vylíčení života blaženého Prokopa, „ač stylem zcela nezkušeným“ (licet impe- rito omnino stilo), který dále nazývá „stylem příliš nevzdělaným a v každém ohledu bez literární hodnoty“ (stilus simplex et omni ex parte nullus). Autor pro- logu žádá také s nápadně zdůrazňovanou skromností čtenáře legendy, aby, najde-li snad v jeho práci nevhodnou úzkostlivost literního umění, tuto chybu omluvil a nepřičítal věc „nevzdělanosti a smělosti“ našeho autora, ale vzal v úvahu zejména okolnost, že jeho práce není vlastně dílem původním, ale byla přeložena do latiny z jazyka slovanského. To je celkem literárně týž styl a týž duch až příliš okázalé skromnosti a spisovatelské způsobilosti našeho autora, s nímž setkali 78 Listiny knížete Břetislava a jeho nástupců, až asi Soběslava II., počínají zpravidla in- vokační formulí: „In nomine sancte et individue Trinitatis“, „In nomine sancte Trinitati eiusdemque individue unitatis“, „In nomine patris et filii et spiritus sancti, sancte scili cet et individue Trinitatis“. (Srv. G. FRIEDRICH, Cod. dipl. Bohemiae, na četných místech. Vzývání sv. Trojice vyskýtá se v listinách i v pozdější době, ale za Soběslava II. († 1180) je tato starobylá formule nahrazena formulí: „In nomine Dei eterni“. 79 Myšlenka ta bezděky upomíná na tradici byzantského křesťanství, které bylo k národ- ním jazykům mnohem tolerantnější než latinský západ. A také tato okolnost mohla by být jistou oporou starobylosti druhého prologu. V námětu lze také spatřovat ohlas z legendy cyrilské o trojjazyčnících a uplatnění byzantského hlediska, že užívání národních jazyků v církvi není závadou pravého křesťanství. Jinak soudil v této otázce franský západ, uzná- vaje jako bohoslužebnou řeč (vedle hebrejštiny a řečtiny) toliko latinu. 37

Strana 38
jsme se již v prologu prvém, adresovaném biskupu Šebířovi. Ukážeme ještě níže, že zmíněný první prolog a — podle toho, co jsme si právě uvědomili — pravděpodobně i prolog druhý je literárně přepracovaným prologem k původní legendě prokopské a náleží k naší Vita s. Procopii minor, sepsané někdy počátkem XII. století. Třeba tu připomenout, že náš autor, i když v svém spisu projevuje kladný poměr k slovanské bohoslužbě, jak byla někdy na Sázavě, přece jen ne- odvažuje se v ní spatřovat slávu Sázavského kláštera a slovanské liturgie (jak bychom mohli vytušit z gesta kapitoly o Prokopově vychování na Vyšehradě, kde kvetla „pověstná škola jazyka slovanského“, která však pochází až ze XIV. století), ale spíše omlouvá nedostatečnost svého literárního díla tím, že je toliko překladem z jazyka slovanského do literárně dokonalejší latiny. Již z této skuteč- nosti můžeme usuzovat, že druhý prolog náleží zcela jiné době než výklad ze XIV. století o vzdělání Prokopově na Vyšehradě. A pak by charakteristická věta, že legenda prokopská, jak se nám dochovala v znění latinském (ukážeme ještě, že je to naše Vita s. Procopii antiqua), je snad přece jen historia veridica de slawonicis litteris in latinitatem translata, že je to la- tinský překlad původní legendy prokopské, sepsané na Sázavě někdy v letech 1061—1067 jazykem staroslovanským, pak by měla své oprávnění. Zejména přihlédneme-li k povaze reformy opata Dětharta v klášteře Sázavském po roku 1097. A také srovnáme-li latinské znění naší Vita antiqua s jejím prame- nem, totiž s legendou o sv. Benediktovi, jak ještě níže bude ukázáno. (Srv. str. 50.) Z prokopské legendy a také z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO víme zcela spolehli- vě, že na Sázavě až skoro do konce XI. století kvetlo písemnictví slovanské. Po smrti krále Vratislava ujal se vlády jeho syn Břetislav, jenž již před svým nastou- pením vlády stál příkře proti otci. Břetislav pokládal za účelné, aby v duchu pří- kazů papeže Rehoře VII. provedl v české církvi potřebné reformy. Na obvyklém shromáždění všech Čechů, jež se tradičně konávalo na den sv. Václava v Praze, zbavil svou zemi — jak nám KOSMAS vypráví — zbytků pohanství a vypověděl ze země všecky „pohanské a úchylné kněze i křivé vykladače víry“ 80 Podle všeho tato jeho náboženská horlivost zasáhla i slovanský klášter na Sázavě. Opat Božetěch i se svými bratřími byl z něho vyhnán, klášter zpustošen a zejména „slovanské knihy jejich byly rozmetány a zničeny“ a „nikdy již více“, jak letopisec praví, „nebudou v zmíněném klášteře předčítány“.81 Byla mezi těmito zničenými slovanskými knihami i slovanská legenda o zakladateli kláštera, sv. Prokopovi? Zdá se, že nikoli, jak ještě ukážeme. Zničení a devastování kláštera na Sázavě a jmenovitě jeho slovanských knih přece jen nebylo tak kruté a bezohledné, jak by se ze slov letopiscových zdálo vyplývat. Když byl po několika letech, roku 1097, klášter Sázavský odevzdán novému, latinskému opatu Děthartovi z kláštera Břevnovského, poznamenává týž náš letopisec, že nový opat, jehož předním úkolem bylo zlatinisování kláštera, nenašel při svém příchodu na Sázavu v klášteře jiných knih než slovanských. 80 KOSMAS, Chronica Boemorum (ed. BRETHOLZ), 1. c., str. 160. „Ergo novus dux Bracizlaus iunior ... principatus sui in exordio, christiane religionis zelo succensus nimio, omnes magos, ariolos et sortilegos extrusit regni sui e medio.“ Je ovšem trochu s podivem, že zmíněnou charakteristiku Břetislava II. bez jakékoli opravy nebo poznámky přejal též MNICH SÁZAVSKÝ do svého opisu kroniky KOSMOVY. 81 Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, Prameny dějin českých, II., str. 250. „Bracizlaus ... abbatem [Bozetechum] de loco [monasterii Sazavensis] ... exstirpavit et fratres eiecit ... Et libri lingue eorum deleti omnino et disperditi nequaquam ulterius in eodem loco reci- tabuntur." 38

Strana 39
Z toho se dá usuzovat, že až do příchodu nového opata slovanské knihy na Sá- zavě zcela zničeny nebyly a že snad teprve reformní činností Děthartovou byly na- hrazeny knihami latinskými. Letopisec nám také vykládá, jak opat Děthart dny a noci věnoval usilovné práci, aby byl klášter Sázavský opatřen bohoslužebnými a vzdělavatelnými knihami latinskými.82 Třeba tudíž oběma zprávám letopisce sázavského rozumět tak, že se navzájem doplňují, že přičiněním opata Dětharta došlo podle vůle knížete a biskupa Kosmy k radikálnímu zlatinisování slovanského kláštera na Sázavě, že bohoslužebné i vzdělavatelné knihy slovanské byly při tom nahrazeny latinskými a slovanské knihy, nyní nepotřebné, ano i zakázané, že byly zničeny. A v tomto smyslu třeba chápat povzdech našeho letopisce, že nikdy již více nebudou v klášteře předčítány. Opat Děthart, ačkoliv si vůči slovanské bohoslužbě vedl podle příkazů svých vrchností dost radikálně, přece jen vůči slovanským mnichům kláštera na Sázavě nepostupoval tak tvrdě, jak by se z některých slov našeho letopisce mohlo zdát. A sám letopisec sázavský, zřejmě oddaný slovanské bohoslužbě, vzdává jeho vlídnosti a šetrnosti zaslouženou chválu a píše o něm, že to byl „muž znamenitý, příjemný a velice vzdělaný“. A dodává, že za jeho vlády v klášteře „božská do- brotivost klášter neopustila“.83 Slovanští mniši ze Sázavy byli sice vyhnáni, ale aspoň někteří se za opata Dětharta vrátili na Sázavu a zůstali pak v klášteře až do konce svého života. Podmínkou bylo ovšem, aby se podřídili novému latin- skému řádu.84 S nimi se na Sázavu vrátila pak také stará sázavská tradice. Duch, který za opata Dětharta na Sázavě zavládl, patrný je jistě dostatečně z celkového duchovního zaměření naší Vita s. Procopii minor, která za opata Dětharta na Sázavě byla sepsána, a také z celkové orientace letopisu Sázavského. Bylo možno netoliko vzpomínat na časy za slovanských opatů Prokopa, Víta, Jimrama a Božetěcha, ale bylo možno aspoň zakrytě psát po latinsku i apologie slovanské bohoslužby. (Srv. níže str. 47.) Kdyby opat Děthart byl měl krajně nepřátelský postoj k starší tradici kláštera v jeho prvých slovanských dobách, jistě by bylo sotva myslitelné, aby se nám v klášteře Sázavském dochovala tradice o těchto 82 Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, Prameny dějin českých, II., str. 252. „Dux Bracizlaus cunctorum primatum terrae collaudatione et pontificis Cosmae ... titulum Zazovensis abbatiae Diethardo, breunovensi praeposito, III. Nov. Jan. (1097) imposuit, viro latinis litteris sufficienter imbuto, qui tunc in religione monachismi praeclarus habebatur ... Idem abbas libros, quos non invenit loco sibi commisso praeter sclavonicos, ipsemet nocte et die immenso labore conscripsit, quosdam emit, quosdam scriptores scribere conduxit et omnibus modis (latinos libros monasterio) acquisivit.“ — Mimochodem se sluší pozname- nat k této zprávě letopiscově, že se v ní stylisticky obráží v slovech „latinis litteris sufficienter imbuto“ začátek legendy o sv. Prokopovi, kde se o něm praví, že byl „scla- vonicis apicibus ... admodum imbutus“. 83 Sázavský letopis, 1. c., str. 252. O Děthartovi se tu praví, že byl „homo egregius, vultu decens, solers ingenio, animo gravis, moribus gratus, sermone cultissimus“ a dále, že „di- vina autem pietas, eodem abbate vivente, in eodem loco non defuit." 84 Sázavský letopis, 1. c., str. 250. Tu píše se o vyhnání opata a bratří ze Sázavy a ti že pak „erraverunt usquequaque per incerta loca girovagi, donec corde compuncti vix in loco pro- prio recepti, eidem loco inepti vitam finierunt“. Mezi těmi ze slovanských bratří, kteří se vrátili na Sázavu, na Sázavu ovšem zlatinštělou, byl nepochybně i autor kroniky a naší Vita minor. — O tom, že Sázavský klášter po svém polatinštění nebyl zcela odevzdán ci- zincům, svědčí i několik slovanských jmen mnichů, která se nám (vedle cizích) náhodou zachovala. Tak ve XII. století se v klášteře připomínají Božata, Žizna, Radosta. (Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, Prameny dějin českých, II., str. 263, 267.) A když byl r. 1162 opat Regnard s některými mnichy z kláštera biskupem vypuzen, stalo se tak prý proto, že biskup chtěl klášter odevzdat cizincům („quibusdam de exteris et ascitis nationibus“). Byli tudíž i ve XII. století v klášteře početní Čechové. 39

Strana 40
prvých dobách kláštera a s ní i sepsání o životě a působení sv. Prokopa. A to i s těmi vzpomínkami, kterak opat Prokop z kláštera zázračně vyhnal cizího opata Němce-latiníka. A také s odmítáním křivého nařčení kláštera a slovanské bohoslužby z kacířství, jak se s tímto zjevem zcela jasně setkáváme ve Vita s. Procopii minor, za opata Dětharta, jak již zmíněno, v klášteře sepsané. Opat Děthart se sice všemožně staral, aby klášter Sázavský byl zreformován a polatin- štěn, připouštěl však, aby tradice kláštera i s onou nelíčenou příchylností k starým slovanským řádům byly dále, ovšem po latinsku, živeny a udržovány. Zmínili jsme se již o tom, že opat Děthart při svém nastoupení úřadu v klášteře na Sázavě nenašel jiných knih než knih v jazyce slovanském. A dále, že dny a noci věnoval úsilí, aby slovanské knihy na Sázavě byly nahrazeny knihami latinskými. K těm patřila nepochybně řehole sv. Benedikta, až dosud patrně v slovanském znění užívaná, jeho život a jiné bohoslužebné knihy slovanské. (Zdá se, že aspoň některé z nich se nám dochovaly v slovanských klášterech na Rusi!)85 Všecky tyto knihy bylo třeba nahradit knihami latinskými. Z toho, co jsme vyložili výše, je nanejvýš pravděpodobné, že mezi slovanskými knihami sázavskými byla i slovanská legenda o životě a působení sv. Prokopa. A je jistě v duchu, který zavládl na Sázavě za opata Dětharta a jeho vlídného postoje k staré tradici sázavské, že tento slovanský život sv. Prokopa nebyl zni- čen, ale že jeho požadavkem bylo, aby slovanský text legendy prokopské byl na- hrazen textem latinským, zkrátka, aby starý slovanský Život sv. Prokopa byl přeložen do latiny. Užívání slovanského Života sv. Prokopa za nového režimu ne- bylo přípustné. Ale jeho latinský překlad mohl se v klášteře užívat a číst i nadále. Podrobnější analysou si ještě ověříme, že naše Vita s. Procopii antiqua je nej- starším nám dochovaným zněním prokopské legendy, jejíž sepsání nutno položit před Vita s. Procopii minor, která vznikla na Sázavě patrně za opata Dětharta, jenž řídil klášterní život po 37 let a zemřel roku 1134.86 Její sepsání náleželo by tudíž asi před rok 1100. A tu se nám naskýtá zmíněná už otázka: je naše Vita s. Procopii antiqua původním sepsáním života Prokopova anebo toliko latinským zpracováním starší slovanské legendy prokopské? Po všem tom, co jsme si o po- měrech v klášteře na Sázavě za opata Dětharta vyložili, je možnost překladu slo- vanské legendy prokopské do latiny velmi pravděpodobná. Při kritické analyse Vita s. Procopii antiqua ještě ukážeme, že předlohou této prokopské legendy byla legenda o sv. Benediktovi (srv. níže str. 50). A poznáme, že celá literární struktura legendy prokopské a namnoze také její obsah jsou za- loženy na legendě o sv. Benediktovi jako na své literární předloze. Tuto skuteč- nost si můžeme ověřit řadou paralel z obou legend. Při této až nápadné shodě 85 Srv. JOSEF VAŠICA, Slovanská bohoslužba v českých zemích, 1940, str. 20, kde ukazuje, že existenci slovanské bohoslužby v Čechách a zejména na Sázavě dosvědčuje rozsáhlá li- terární činnost, jejíž plody se nám zachovaly zčásti v pozdějších přepisech na Rusi. „Jsou to — jak Vašica poznamenává — většinou překlady z latiny. jako apokryfní evangelium Nikodemovo, homilie sv. Řehoře Velikého, Umučení sv. Víta, Život sv. Benedikta, Pravidla arcibiskupa Bonifáce a snad i jiné.“ Český jejich původ se dá bezpečně zjistit rozborem lexikálním. VAŠICA má za to, že na Sázavu náleží svým vznikem i cyrilská část proslulého evangeliáře Remešského, a to z XI. století. Na Sázavu klade týž autor také cyrilské přípisky v latinském Martyrologiu, chovaném nyní v klášteře Rajhradském. Proniknutí cyrilice na Sázavu vykládá VAŠICA vlivy styků kláštera Sázavského s kyjevskou Rusí, kde již tehdy nabyla cyrilice vrchu nad starším písmem hlaholským. (Tamže, str. 21—22.) Není však vy- loučeno, že cyrilice vznikla v českém literárním prostředí a odtud dostala se do Bulharska a na Kyjevskou Rus. 86 Srv. Sázavský letopis, I. c., str. 253 a 259, kde se píše, že roku 1134 po pohřbu zbožného otce Dětharta byl zvolen za opata Silvestr. 40

Strana 41
obou literárních výtvorů nás však překvapuje, že slovních a stylistických shod mezi oběma legendami není tak mnoho. Uvážíme-li způsob středověké tvorby, kdy se přejímal netoliko obsah, ale zpravidla i jeho slovní vyjádření, je tento zjev skutečně nápadný a žádá si svého vysvětlení. Tu se naskýtá myšlenka, je-li a byla-li skutečně předlohou prokopské legendy, kterou známe (naší Vita antiqua!), latinská legenda o sv. Benediktovi. Podle údajú prof. J. VAŠICI je známo, že pravděpodobně na Sázavě bylo též slovanské zpracování legendy o sv. Bene- diktovi, patrně podle její latinské předlohy. Nejsou snad poměrně malé shody tex- tové mezi naší Vita s. Procopii antiqua a mezi latinskou legendou o sv. Benediktovi způsobeny tím, že původní prokopská legenda, věrojatně psaná jazykem slovan- ským, byla skládána podle slovanské legendy o sv. Benediktovi, která je z této doby prokázána v Čechách a podle všeho i na Sázavě? Zjištění této věci je jistě značně obtížné. Ať už prokopskou legendu latinskou psal někdo podle její slo- vanské předlohy nebo přímo jako latinskou skladbu, vždy a v každém případě ji psal Čech, který myslil po česku a v jehož latinských větách se jistě zachovaly stopy jeho českého nebo aspoň slovanského cítění jazykového. Jak za těchto okolností zjistiti v latině autora naší legendy nikoli snad pouze jeho slavismy nebo bohemismy, ale konstatovat stylistické obraty převzaté ze slovanského pře- kladu legendy o sv. Benediktovi?87 Obrátil jsem se v té věci na prof. J. VAŠICU, který se s mimořádnou laskavostí podjal výše naznačeného a jistě nesnadného úkolu, aby zjistil vztahy mezi slo- vanským Životem sv. Benedikta a Vita s. Procopii antiqua. Podle jeho názoru možno skutečně vidět jisté shody mezi slovanským Životem sv. Benedikta a naší legendou prokopskou. Prof. VAŠICA vypsal mi tyto některé shody a pro lepší porozumění jiných badatelů je níže připojuji. Slovanský Život sv. Benedikta: [Fol. 172v] Běaše ubo mužb dobrorodní vb dbjni cſe]sſalrja Totilja imenemb Benediktb ... [Fol. 173r] ... i jako prived[e] ot[b]cь ko sebě. nače tužiti ne ljube mlovnago sego žitija.ostavlb že o tojca i mſa]tſe r ide vb bezhmlbvije. chote jedinomu bſoglu ugodit[i]... [Fol. 183r] Vb tože lěto jegda ot žitija bě otchode, jeterom učenikomb živuštemb s nimb.iněmb dalnimb s[ve]t[ago prě- stavljenija vbzvěsti imb dſolnb ... [Fol. 183v] ... povelě se nesti ... vb cbjrk[o]vb na moji iltvu. i stvorbmſo]- Iſijivu blſajženi Benediktb ... prije sſveſtoje obbštenije chvale i slave vse- moguštago bſogla. iže izbavi i vsěchb sětii dlušfejlovca vraga, i na istotě jego spod[o]bi dostoina biti. preč[b]st bn]yichb i životvorbnyichb taino ch[rb]s[to]vb. drb- žeštem že učenikomb jego stoješta prosta tako ... Benediktb. vbzdvigb ruce na nebo mſojiſijtvu tvoraše ... i sb slovesi těmi mſojiſi tvbnimi izide dſujchb jego ... Fuit (itaque beatus abbas) Procopius, nacione Boemus ... solus cum solo Deo in fidei pignore deguit inconvulsus. Hic quippe ... vanitatem nequam huius mundi contempsit, domum uxoremque, agros, cognatos, immo se ipsum sibi abne- gans ... presentes tumultus fugiens, secre- ta cuiusdam spelunce peciit ... Nam ante biduum vite sue, accersitis fratribus ... dixit eis: Filioli mei ... per- pendite, quia tercio die certe de hac vita transibo ... Crastino autem facto mane, horis cano- nicis ... recitatis, in lectulo residens, ... dyabolum oracione superans, ecclesie sacramenta devote recipiens coram positis fratribus, flentibus et orantibus ... in Christo feliciter obdormivit. Vita s. Procopii antiqua: 87 Slovanskou legendu o sv. Benediktovi vydal A. I. SOBOLEVSKIJ ve své studii: Žitija svjatych v drevnem perevode na cerkovnoslavjanskij s latinskogo jazyka (Izvestija Otdelenija rus. jaz. i slov., sv. VIII, 1903, kn. 2, str. 103—137). Text sám je na str. 123—137. O slo- vanském životu sv. Benedikta psal SOBOLEVSKIJ už dříve ve stati: Cerkovno-slavjanskije 41

Strana 42
Podobně také F. V. MAREŠ, pracovník komise pro staroslověnský slovník při ČA, nachází v latinském textu naší Vita s. Procopii antiqua některé obraty, jež by se po případě mohly interpretovat jako stopy původního znění slovanského. Tak je tomu v těchto rčeních a obratech: 1. Kap. 1: sclavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo, quondam inventis... Reminiscence (skoro citát) z papežského listu Jana VIII. V originále však je „litteras“ a „repertas“. Náhradou obou latinských výrazů jejich synonymy (třebaže v citátu!) lze pochopit zpětným překladem z jiného jazyka. Nasnadě by byla právě staroslověnština. 2. Kap. 11: ... qui vos persequeretur et deiciet de isto loco, sicut superius vobis dixi. Smyslem by se hodilo spíše „sicut vobis predixi“. V platnosti tohoto latin- ského slovesa (= řec. aooRéystv) je ve staroslověnštině běžný obrat „prěžde rešti“. Adverbium temporis „prežde“ přitom často nestojí bezprostředně před uvedeným slovesem, takže obrat „jakože prežde vamb rěch“ (sicut superius vobis dixi) by byl v církevněslovanském textu zcela organický. Všecky tyto úvahy, zkoumání a pozorování vedou nás k závěru, že Život sv. Prokopa byl sepsán původně v jazyce slovanském v klášteře na Sázavě za opata Víta nedlouho po návratu sázavských bratří z jejich uherského vyhnanství, tudíž asi někdy v letech 1061—1067. Tento původní Život sv. Prokopa v jazyce slovan- ském měl již také prolog, adresovaný biskupu Šebířovi. Bohužel se nám tento nejstarší text Života sv. Prokopa vůbec nedochoval. Snad byl dokonce zničen při latinisaci kláštera na konci XI. století za opata Dětharta. Při tolerantním postoji zmíněného opata Dětharta k sázavské tradici a jmenovitě k zakladateli kláštera Prokopovi došlo však velmi brzy, snad na konci XI. neb na samém počátku XII. století, k latinskému zpracování Života sv. Prokopa. (Je jím nepochybně naše Vita s. Procopii antiqua.) I do tohoto latinského zpracování přejat byl pak původní prolog, kterým se jeho autor obracel na biskupa Šebíře, ač tento byl již mrtev. A k tomuto prologu připojen byl pak i výklad, v němž obsažena byla věta, že je to historia veridica o sv. Prokopovi de slavonicis litteris in latinitatem translata, že je to původní slovanský Život sv. Prokopa, přeložený z jazyka slovanského do latiny. Věta tato celým svým rázem se hlásí nejpravděpodobněji do časů opata Dětharta a jeho úsilí o zlatinisování kláštera Sázavského. Tento původní překlad Života sv. Prokopa do latiny je naše Vita s. Procopii antiqua. Spisek ten, jak ještě nížeji vyložíme, byl však někdy v prvé polovici XII. století zpracován po latinsku znovu, a to latinou mnohem literárnější a elegant- nější. Při tom v nové a elegantnější roucho přioděn byl i prolog k biskupu Šebí- řovi i s jeho dodatkem o překladu původní legendy ze slovanského jazyka do la- teksty moravskogo proischoždenija (Russkij Filologičeskij Vestnik, sv. XLIII, 1900, str. 160 n.) Podle SOBOLEVSKÉHO slovanské Žitije sv. Benedikta je známo jen z jednoho opisu v srbském pergamenovém sborníku ze XIV. století ve Veřejné knihovně Gilferdingově č. 90, 1, 172v—184v. Je to překlad druhé knihy Rímského paterika sv. Rehoře Velkého se značným zkrácením a četnými odchylkami od latinského textu, jak je vydán v Acta sancto- rum ke dni 21. března. Překlad byl pořízen „podle latinského zpracování, nám neznámého“ v západoslovanské, české (SOBOLEVSKIJ má: moravské) jazykové oblasti. Překlad tohoto života sv. Benedikta je „zcela odlišný od překladu Žitija sv. Benedikta v úplném Římském pateriku, pořízeném do církevní slovanštiny z řeckého překladu, ale jsou jisté náznaky toho, že překladatel úplného Paterika, nejspíš jeden z učedníků sv. Metoděje, měl v rukou Žitije sv. Benedikta v textu námi vydaném“, praví SOBOLEVSKIJ. Tato druhá slovanská le- genda o sv. Benediktu nebyla dosud vydána a je u nás nedostupná. Také v Lublani chovají se slovanské lekce na svátek sv. Benedikta z charvátsko-hlaholského brevíře. 42

Strana 43
tiny. Byla to naše Vita s. Procopii minor i s prologem, adresovaným biskupu Še- bířovi, a také s druhým prologem, v němž autor legendy se obrací k svému čte- nářstvu. A do tohoto druhého prologu byla, byť místy v změněné stylistické úpravě, převzata věta o tom, že latinská legenda je toliko překladem ze slovanšti- ny. Slovanská legenda o sv. Prokopovi je ztracena. Nicméně její obsah a snad i doslovný překlad zachoval se nám v nejstarším latinském zpracování života zakladatele slovanského kláštera na Sázavě, v naší Vita s. Procopii antiqua. 43

Strana 44
4. VITA ANTIQUA Nejstarší až dosud zachovaná legenda o sv. Prokopovi, kterou jsme nazvali Vita s. Procopii antiqua, zachovala se nám toliko ve dvou rukopisech. Je to ruko- pis kapitulní knihovny v Olomouci, č. 230, z druhé polovice XIII. století, obsahu- jící Petra Lombarda Legendu zlatou s přidáním českých světců, kde na fol. c 7 - c 10 je náš text (Č). A pak rukopis kláštera sv. Augustina ve Starém Brně, sign. IV. Zc. 6, z konce XIV. nebo začátku XV. století, obsahující Sermones de sanctis, kde na fol. 171a až 173b zapsána je naše legenda (Ž). Oba rukopisy spolu souvisejí, a to 88 tak, že Ž, ať přímo či nepřímo, vznikl z Č. Snad by se mohla tomu, kdo by se studiem prokopských legend soustavněji zabýval, vybavit domněnka, že tu byl ještě třetí rukopis, o němž se zmiňuje DOBROVSKÝ r. 1790 ve svých listech DURICHOVI a ZLOBICKÉMU. Nalézal se v klá- šteře dominikánů v Olomouci. DOBROVSKY si ho velice vážil. A snad by tato okolnost mohla badatele pak vést k tomu, že z tohoto rukopisu si pořídil J. P. CERRONI opis, jenž se zachoval v pozůstalosti DOBROVSKÉHO.89 Nicméně text opisu kdysi CERRONIHO až na nepatrné úchylky kryje se s textem kapitulním. Některé různosti vznikly zřejmě jen chybným čtením, jiné pak DOBROVSKÉH090 emendací podle Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Z větších omylů ve čtení, jichž se dopustil přepisovač CERRONIHO, možno poukázat na tyto: v kap. 3. utilissime místo utiliter,91 manifestissime místo mani- feste,92 v kap. 5. in altera misto ex altera, v kap. 6. promisso sero místo pro misero, v kap. 9. mira dedit místo multa dedit, v kap. 17. ulcio vere místo ulcio dei nostri,93 a ještě jistý počet menších pochybení.94 Nápadný je rozdíl v kap. 13. s letopočtem 88 (Přes značnou blízkost obou rukopisů neodvažoval bych se pokládat za pravdě- podobné ani nepřímé odvozování mladšího a značně horšího rukopisu Ž ze staršího a lep- šího Č. Kdybychom je totiž připustili, nevyložili bychom případy, kdy má Ž správnější čtení, jako 5, 4 qui Ž (jistě původní, zaručené shodou s Vita minor): ut C; 6,8 nigerrime Ž (opět najisto původní z téhož důvodu): nigre Č. Proto lze, tuším, uznávat jenom společ- nou neznámou předlohu obou, jejímž podstatně věrnějším obrazem je rukopis Č, méně věrným a již ve ztracených mezičlenech značně porušeným rukopis Ž. B. R.) 89 Viz výše pozn. 69. 90(V kap. 3. doplnil DOBROVSKÝ compita (správně), v exenya škrtl prothetické e (chybně), morsus opravil na mentes (správně), denigrum na denique (správně), tanquam na tamque (správně), lues na lucris (správně). B. R.) 91(Autor zřejmě nekontroloval tisk BARTOŠŮV s musejním rukopisem VI F 17, str. 125 až 148 (kdysi přepisovým sborníkem CERRONIHO). Tím se stalo, že přičítal přepisovači CER- RONIHO některé chyby, které jsou ve skutečnosti chybami teprve BARTOŠOVÝMI. B. R.) 92(Jako předchozí, i toto je chyba teprve BARTOŠOVA. B. R.) 93 (Ve skutečnosti je vere teprve nevyznačená, arci mylná emendace BARTOŠOVA: přepis CERRONIHO má ueri, což je zkaženina z rukopisného (dei) nostri. B. R.) 94 (Z těch náleží: a) již opisovači CERRONIHO v kap. 1. mysteria missarum místo missarum misteria, v kap. 5. peraget místo peragebat, v kap. 6. quoniam iniuriam místo quam iniuriam, tu místo cur, v kap. 11. videlicet hoc m. sed hoc, exilium m. et exilium, v kap. 17. Venit m. eunti, v kap. 18. dei eius m. eius; b) teprve BARTOŠOVI: v kap. 5. navem m. navim, v kap. 7. Lobecz m. Lobez, v kap. 17. non curavit m. nil curavit, v kap. 18. in honorem m. in honore; c) oběma v kap. 7., kde má habitat Č, habitabat Cerr, habitavit Bart. V tomto výčtu nepřihlí- 44

Strana 45
smrti sv. Prokopa: místo millesimo LIII° má CERRONI millesimo tercio. Chyba se však dá snadno vysvětlit: číslice L je totiž v olomouckém rukopise velmi nezře- telná. Stará prokopská legenda vypráví o Prokopově vzdělání v slovanském písmě a dále o tom, kterak se uchýlil do lesní samoty na Sázavě, a kterak kníže Bře- tislav při jeho poustevně založil klášter, ustanoviv Prokopa jeho prvním opatem. Legenda líčí zbožné působení Prokopovo a jako pravá legenda připojuje hned některé zázraky. Zázraky patří, jak již naznačeno, podle názoru doby ke každé legendě, stojící na jisté literární výši. Vyplývají, jak již L. ZOEPF dobře ukázal, z neomezené víry ve všemohoucnost Boží a jsou také často ve své fantastičnosti nejednou pro širší vrstvy lidové důkazem této nadsmyslné všemohoucnosti. Ze- jména od polovice IX. století stávají se zázraky zvláště oblíbeným a účinným li- terárním prostředkem křesťanské biografie a hagiografie. Autor legendy líčením skutečnosti i fantastických dobrodružství svého křesťanského hrdiny dospívá v svém vypravování až k Prokopově smrti roku 1053. Dále pak líčí osudy Sá- zavského kláštera po smrti Prokopově za opata Víta, jmenovitě vyhnání slo- vanských mnichů ze Sázavy knížetem Spytihněvem i jejich návrat z uherského vyhnanství, k němuž došlo záhy po nastoupení Spytihněvova bratra knížete Vratislava. Kníže Břetislav (1034—55), Spytihněv (1055—1061) a Vratislav (1061—92), to jsou historické osoby, které určují i historický rozhled autora naší legendy. K nim druží se ještě biskup Šebíř (1030—67) a opat Vít, jenž připomíná se jako svědek v listině Vratislavově pro klášter hradištský r. 1078, konečně pak také jeho nástupce opat Jimram, syn Prokopův, jenž zemřel někdy před rokem 1091.95 Naše legenda se však o smrti opata Víta ani opata Jimrama nezmiňuje a píše o obou jako o živých současnících. Tím vším je už do jisté míry naznačena doba vzniku tohoto spisku. Byl pravdě- podobně napsán ještě za panování knížete Vratislava a za života biskupa Šebíře od pamětníků časů knížete Břetislava a Spytihněva. Legenda se však původně ještě nezmiňovala o tom, že se Vratislav stal roku 1085 králem, což by byl legen- dista asi jistě neopominul, kdyby psal po této události.96 Dobu vzniku naší legendy podle jejího obsahu lze však určit ještě přesněji. Vita antiqua měla nepochybně prolog, v němž se její autor obracel na biskupa Šebíře. Prolog ten se nám sice v původní podobě nedochoval, nýbrž toliko (u je- žím k pouhým tiskovým chybám a ke zjevům jen orthografickým (opisovač CERRONIHO do- sazoval pravopis humanistický, BARTOŠ jenom z dohadu, který leckde neodpovídá skuteč- nosti, převáděl v pravopis středověký). B. R.) 95 Domněnka V. NOVOTNÉHO, České dějiny, II., str. 324, že Jimram zemřel r. 1085, není prameny opodstatněna. Jistě však zemřel někdy před rokem 1091 jako starý a churavý muž, který značně přežil svého otce sv. Prokopa († 1053). Jimram se také již nedočkal dru- hého vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy (1092) a byl pohřben v kostele klášterním, jak o tom v svém Letopise, avšak bez udání letopočtu, vypráví MNICH SÁZAVSKÝ (Prameny děj. čes., II. str. 248). Po něm se stal opatem na Sázavě Božetěch, jenž je dosvědčen asi k roku 1091 jako opat sázavský. Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO vypráví, že při kterési pří- ležitosti jako opat vsadil královskou korunu na hlavu Vratislavovi. Poněvadž Vratislav zemřel 14. ledna 1092 (KOSMAS, ed. BRETHOLZ, str. 157), byl Božetěch ještě za jeho života opatem sázavským. Od kterého roku, přesně nevíme. Chronologické údaje NOVOTNÉHO v tomto ohledu nejsou dost spolehlivé. 96 Věty o Vratislavovi z kap. 11. v proroctví Prokopově „qui primus coronam in Boe- mia ab imperio obtinebit“, tak jako v kap. 18. našeho vydání: „qui primus coronam ab Hinrico tercio ... terre Boemie impetravit“, jsou pozdější interpolací, jak ještě nížeji ukážeme; tyto věty nevyskytují se také v žádné z pozdějších redakcí prokopské legendy, což by se bylo nepochybně stalo, kdyby byly již v jejich staré předloze. (Jinak viz níže str. 283. B.R.) 45

Strana 46
diného rukopisu Vita maior) v jistém stylistickém přepracování i rozšíření, vznik- lém pravděpodobně jakožto prolog k Vita minor. Není dost dobře myslitelné, že by byl koncipován od autora někdy z počátku XII. století jako prolog k biskupu již mrtvému a takřka jako padělek. Biskup Šebíř nebyl tak vynikajícím biskupem, aby ještě po jeho smrti mělo smysl obracet se k němu o autorisaci i ochranu. Na- psat prolog k biskupu Šebířovi mělo smysl toliko za života biskupova, tudíž někdy před rokem 1067. Ale jsou v obsahu legendy i jiné okolnosti, které naznačují její stáří. Legendista vkládá do úst k smrti se chýlícímu Prokopovi proroctví, že po jeho smrti († 1053) a po smrti knížete Břetislava († 1055) slovanští mniši na Sázavě budou pronásle- dováni a vyhnáni ze země. A že teprve až po smrti Spytihněvově († 1061), kdy nastoupí na český trůn kníže Vratislav, povolá je z uherského vyhnanství do kláštera na Sázavě, „a tam pak zůstanete v míru a v pokoji vy i vaši nástupci, chválíce Hospodina až na věky věkův!“ Legendista pak poznamenává, že se pro- roctví Prokopovo skutečně naplnilo. Legenda vznikla tudíž až po návratu Sá- zavských do jejich kláštera, někdy po roku 1061. Touto událostí naše legenda obsahově vlastně také končí. A tak i prokopské legendy z ní odvozené. K legendě se sice připojují ještě některé zázraky, které se hlásí, pokud vůbec mají nějaké osobní údaje, do časů opata Víta. Kdežto Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO ještě po návratu slovanských mnichů na Sázavu vypravuje o dalších událostech klášterních za opata Jimrama a zejména za opata Božetěcha, naše legenda o historii kláštera za těchto opatů neví nic. Z naší legendy je také patrné, že její autor ještě také nevěděl o druhém a konečném vypuzení slovan- ských mnichů ze Sázavy po smrti Vratislavově roku 1092. Legendista ani na- rážkou se této věci nedotýká, ba naopak, v zmíněném už proroctví Prokopově vyslovuje přesvědčení, že slovanští mniši budou pak žít na Sázavě „v míru a v pokoji ... na věky věkův“. Tak sotva by psal někdo, kdo by zažil pronásledo- vání mnichů sázavských za knížete Bořivoje roku 1092, kdy byl klášter rozvrá- cen a slovanští mniši takřka jako psanci byli nuceni těkati po zemi. Všecky tyto okolnosti nasvědčují tomu, že původní legenda prokopská vznikla po návratu slovanských mnichů z Uher roku 1061, ještě před druhým jejich vyhnanstvím za života opata Víta (připomíná se, jak už naznačeno, ještě roku 1078) i knížete Vratislava († 1092), ale i biskupa Šebíře († 1067), tudíž někdy v letech 1061 až 1067. Všecky tyto znaky a známky stáří legendy prokopské mohly by však platit skoro stejně pro Vita s. Procopii minor jako pro naši legendu. Neboť co do obsahu jsou si obě tyto redakce legendy prokopské tak podobné, ano téměř stejné, že se každému vážnému badateli objeví na mysli otázka, která z nich je vlastně sepsáním původním a která je textem odvozeným. Obsahově, jak již naznačeno, není mezi nimi téměř rozdílu. Bezmála vše, co najdeme ve Vita s. Procopii antiqua, najdeme také ve Vita s. Procopii minor. A snad podle jistých náznaků mohli bychom počítat i s možností, že Vita minor (k ní náležely oba prology) je ono pů- vodní sepsání a že Vita antiqua je z ní pouhým výtahem. Vita antiqua nemá sice všecky ty zázraky, které najdeme ve Vita minor (našeho vydání kap. 19—26), nicméně najdeme je ve Vita antiqua aspoň stručně parafrázovány nebo aspoň náznakem v ní zapsány za 19. kap. našeho vydání při zázraku o Labesovi a ře- ce Sázavě uprostřed léta zamrzlé. Vše to by jistě nasvědčovalo tomu, že také v ostatních kapitolách podává Vita antiqua toliko stručnější zpracování naší Vita minor. Rozdíly mezi oběma zpracováními života Prokopova jsou takřka jen literár- ní a stylistické. Kdežto Vita antiqua je psána prostým, průzračným, věcným, ač 46

Strana 47
uměleckým stylem literárním (má na př. cursus velox), Vita minor libuje si v eleganci slovního vyjádření a je psána latinou téměř humanistickou. Leč sama obšírnější forma naší Vita minor i její jistý verbalismus by ještě nevylučoval možnost, že snad byla přece jen předlohou stručnějšího zpracování, jak se čte ve Vita antiqua, když by byla upravena podle své literární bohatší a slovně obšírnější předlohy. Nicméně srovnání obou textů vede nás k přesvědčení, že tomu tak nebylo a že Vita minor vznikla literárním zpracováním a stylistickým rozšířením své starší předlohy, kterou již z tohoto důvodu jsme nazvali Vita s. Procopii antiqua. K tomuto přesvědčení nás vede především poznatek, že ve Vita minor není jediná věc, byť sebe podružnější, která by nebyla již ve Vita antiqua. Vše, co má Vita minor navíc proti naší Vita antiqua, jsou jen slova, slova a opět slova. Tento ušlechtilý verbalismus se dá pochopit a vysvětlit, jestliže pozdější literárně vzdělaný autor legendu znovu zpracovával, sotva však by tu obstálo řešení obrácené. Snad v některých podružnějších podrobnostech podává nám Vita antiqua i více neb aspoň přesněji, než Vita minor. Tak na př. v kap. 11., kde se líčí proroctví sv. Prokopa o vyhnanství jeho bratří ze Sázavy, má Vita antiqua vůči Vita minor zprávy podrobnější a také po- někud jinak zaměřené než Vita minor. Zdá se, že autor naší Vita minor psal již po druhém vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy a aspoň zakrytě na tuto perse- kuci místy činí narážky. Podle Vita antiqua prorokuje Prokop, že se po šesti letech vyhnanství slovanští mniši na Sázavu opět vrátí: „...a tam pak zůstanete vy i vaši nástupci, Boha chválíce na věky věkův.“ Naproti tomu Vita minor má tu pouze, že zůstanou pak na Sázavě: „...do skonání vašich dnů“ (diebus vestris)!97 Také v kap. 16. nemá Vita antiqua ona roztrpčená slova o zlých a pomlouvačných našeptávačích a ďábelském spiknutí na dvoře knížete Spytihněva proti slovanské bohoslužbě, která prý byla viněna ze zjevného kacířství, jako má Vita minor. Vzdělavatel naší Vita antiqua ví a poznamenává, že kníže Spytihněv byl synem knížete Břetislava a Vratislav že byl bratem Spytihněvovým, což Vita minor nemá. V kap. 16. ví a píše autor naší Vita antiqua, že kníže Spytihněv vyhnal mnichy sázavské z jejich kláštera a na jejich místo dosadil tam opata Němce a bratry jemu podobné. A že pak opat Vít se svými bratřími odešel do Uher a tam v kterémsi klášteře zůstávaje a řád svůj či bohoslužbu svou zachovávaje, snášel vyhnanství po šet let. Vita minor má pouze, že se proroctví sv. Prokopa vyplnilo a že pak Vít s bratřími odešel do Uher. Naproti tomu skoro celou tuto kapitolu vyplňuje Vita minor roztrpčením proti nepřátelům slovanské bohoslužby. Po tom není ve Vita antiqua nikde stopy. Také v kap. 17. dramatická scéna a vlastní vyvrcholení legendy, kde svatý opat ranami své berly hrozí Němci vetřelci, je podána ve Vita antiqua sice slovy prostšími, ale účinněji než ve Vita minor, kde autorova záliba v literárním verbalismu poněkud tlumí dramatický dosah scény. Vita antiqua praví, že se opat Němec dostal do kláštera Sázavského „nikoli řádně, ale skrze násilnost knížete“. Vita minor ostrou kritiku knížete zmirňuje a píše, že se cizí opat na Sázavu dostal toliko „podloudně“. Nejinak dále v téže kap. 17. Vita antiqua píše, že opat Němec odešel k svému knížeti, aby mu pověděl, co se mu přihodilo. „A kníže to uslyšev, nechápaje [dosah věci], velmi se divil po celý svůj život.“ Tuto prostou fabuli Vita minor rozvádí takto: „Ten (kníže) však užasnuv mocným údivem počal kolísat a v osidlech nejistoty setrval až do konce svého života." 97 Tato okolnost odpovídá také historické skutečnosti. Z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO víme, že někteří ze slovanských mnichů se do zlatinisovaného kláštera vrátili a tam též zemřeli. (Srv. níže str. 68.) 47

Strana 48
Podobných podrobností a subtilních rozdílů mezi Vita antiqua i Vita minor najde se tudíž celá řada. Jejich srovnáváním, jak po stránce obsahové, tak po stránce stylistické, dospějeme k přesvědčení, že Vita minor je literárním zpraco- váním a stylistickým rozšířením starší své předlohy, jíž byla Vita s. Procopii antiqua. Kdo byl autorem nejstaršího latinského sepsání o životě Prokopově? Ne- pochybně někdo z Prokopových žáků, některý mnich slovanského kláštera na Sázavě. Byl to jistě Čech, Čech na svou dobu národně velmi uvědomělý, jenž s trpkou nelibostí nesl příliv latinského, zvláště však německého kněžstva do našich předních ústavů církevních. Proto asi do své legendy včlenil zázrak, kterak prý sám svatý zakladatel Sázavy svou berlou vyhnal z kláštera opata Němce, knížetem Spytihněvem tam dosazeného, i jeho druhy. Když se pak německý opat dovolával autority knížecí, vkládá náš autor sv. Prokopovi do úst revoltující odpověď: „Nestydatost a zmatek! Sebeř se a pryč odtud! Tento klášter získal jsem od Boha pro své duchovní syny a nikoli pro tebe, Němče, který neřádnou cestou a jen násilností knížete jsi sem přišel.“ — Lze si domyslit, že tak asi představoval by si náš autor očištění i jiných českých ústavů církevních od Němců. Své češství naznačuje autor legendy i zdůrazněním češství Prokopova (nacione Bohemus). Autorem staré legendy prokopské byl patrně rodák z Kouřimska, jak ukazuje jeho zmínka o hradu Kouřimi a jeho vzdálenosti od Sázavy i jiné zmínky o kraji (provincia) kouřimském a jeho obyvatelích. Ku podivu nezmiňuje se však ještě o Chotúni, rodišti Prokopově, které uvádí něco pozdější zpracování legendy na- šeho autora od MNICHA SÁZAVSKÉHO, kde připomíná se též poblíže Chotúně ležící ves Skramník! Autor staré legendy prokopské byl také oddaným stoupencem slovanské bo- hoslužby a slovanského jazyka v bohoslužbě, kterážto věc měla patrně na Kou- řimsku s Moravou sousedícím, své staré kořeny, snad již z doby Metodějovy.98 Pro něho slovanská bohoslužba byla ještě skoro samozřejmostí — a také tato okolnost odpovídá poměrům za knížete Vratislava, jenž někdy roku 1097 žádal v Římě o uznání slovanské bohoslužby v českém státě! — a není mu ještě nějakou jen trpěnou výjimkou s příchutí kacířství, neb dokonce kacířstvím. Pro autora naší legendy byl slovanský obřad bohoslužbou, papežskou stolicí řádně schválenou a také od vládnoucího knížete uznávanou. U autora naší legendy není ještě té 98 Upozornil jsem již také v SVÉ studii Sv. Vojtěch a slovanská bohoslužba v časopise „Bratislava“, VIII (1934), str. 41, že na území někdy slavníkovském, k němuž patřilo i Kouřimsko, zapustilo kořeny slovanské křesťanství Metodějovo. Ukazuje na to okolnost, že zakladatel slovanského kláštera na Sázavě byl před tím na Kouřimi hradským knězem nepochybně rovněž slovanského jazyka a slovanského obřadu, jehož řecké jméno (Proko- pios) v Čechách cizí a nezvyklé samo naznačuje, že byl tu starší styk kraje s byzantskou missí Metodějovou na Moravě. Zdá se, že užšímu nějakému styku s byzantskou missí morav- skou nasvědčují i některá místní jména na území někdy slavníkovském, jako na př. Cirkvi- ce u Kouřimi a jiná u Uhlířských Janovic v témže kraji a jiná dvě opět (nyní Dolní a Horní Cerekev) u Pelhřimova a Nová Cerekev v témže okolí. Podobně Cerekvice u Hořic a jiné Cerekvice u Litomyšle, Cerhenice u Kouřimi. Slovo církev, staroč. cierkev, crkev, znamenalo malý dřevěný chrámec, jak bývaly v prvotní naší církvi; je odvozeno z řeckého kyriakon (od slova kyrios, pán, tudíž asi chrám Páně, jak utkvělo v našem jazyku.) Slovo církev (podle svědectví Husova) nabylo významu a smyslu jako chrámec dřevěný v protivě ke kostelu z kamene a vápna zděnému. (Srv. též ANT. PROFOUS, Místní jména v Čechách, Praha 1947, str. 242.) Je nasnadě, že všecky Cerekvice neb Církvice na Kouřimsku nejsou tak starého původu, nýbrž až z doby pozdější, ale právě tato okolnost ukazuje na to, jak se pů- vodně řecké slovo církev na Kouřimsku jazykově vžilo. Také tato stránka věci snad souvisí s větším proniknutím moravského křesťanství na Kouřimsko, tak jako sám Prokop a jím založený klášter na Sázavě. 48

Strana 49
bolestné roztrpčenosti, jako u jeho o něco pozdějšího vzdělavatele z počátku XII. století, jenž patrně prožil už vyhnanství z kláštera roku 1092 za knížete Břetislava II., a jenž hájí již slovanskou bohoslužbu proti osočování z kacířství. (Srv. Vita minor, kap. 16.). O tomto podezření u našeho autora (jenž psal jistě ještě před pontifikátem Rehoře VII. a jeho zakročením proti slovanské bohoslužbě v Če- chách) neslyšíme. Při svém vřelém poměru k slovanskému jazyku bohoslužebnému a při svém nepochybném školení v písemnictví slovanském byl však vzdělavatel naší le- gendy dobře znalý i latiny. Nejen tím, že sám psal latinsky, ale že čerpal také své vědomosti z některých pramenů latinských. Snad také latinským sepsáním le- gendy prokopské chtěl obhajovat užívání slovanského písma a slovanské boho- služby proti směru latinskému, v Čechách již zcela vrchu nabývajícímu. Hned první kapitola jeho skladby a její úvodní slova naznačují nám přesvědčivě, že znal a použil staršího spisu latinského z konce X. století, známého pod názvem Epilogus de s. Quirillo et de conversione Moravie et Bohemie (neb podle počátečních slov legendy Diffundente sole),9 který byl někdy kolem roku 973 napsán v Čechách na obhajobu slovanské bohoslužby. Anebo také spisu mnicha KRISTIÁNA, jenž přejal do svého díla místy doslova legendu Diffundente sole, po případě znal a užil při své legendě obou těchto spisů.100 Je to sice jen několik úvodních slov ve Vita s. Procopii antiqua, která však přece jen zřejmě prozrazují, že náš autor výše zmíněnou apologii slovanské bohoslužby znal, že se ztotožňoval s jejím stano- viskem, ano že užil několika obratů, které jeho závislost na Diffundente sole neb na KRISTIÁNOVI dokazují. Pro lepší pochopení věci a pro snadnější srovnání po- ložme oba texty vedle sebe. „Diffundente sole“; po př. KRISTIÁN: Vita s. Procopii antiqua: Beatus Cirillus, nacione Grecus, tam la- tinis, quam Grecorum apicibus ab infan- cia (sufficientissime) instructus. Fuit (itaque beatus abbas) Procopius, nacione Boemus, sclavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo, quondam in- ventis ... admodum inbutus. Z úryvku je patrné, že autor naší legendy měl na mysli neb před rukama Diffundente sole nebo KRISTIÁNA, že z nich převzal větní disposici začátku svého díla, přímo pak některé obraty, ale i rytmické založení své práce. Podobně dále: At illi (papež a kardinálové v Římě) hec audientes (t. j. rozklady Cyrillovy) et admirantes tanti viri fidem, sollemnia missarum ceterarumque canonicarum ho- rarum in sermone prefato in partibus illis ymnisare auctoritate apostolica statuerunt et confirmaverunt. Procopius ... sclavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo, quondam inventis et statutis canonice, inbutus. 99 Srv. MOU knihu Prameny X. století, I. c., str. 117 n. a text Diffundente sole, tamže, str. 488 n. Někteří badatelé vyslovili jisté pochybnosti o stáří legendy Diffundente sole, domní- vajíce se, že by snad náležela až do XIV. století a nikoli do století X. Tak zejména J. VILI- KOVSKÝ v referátu o mé knize v Naší vědě, XX (1941), str. 90—91, jehož se pak jistými znaky přidržel i J. LUDVÍKOVSKÝ v referátu o knize URBÁNKOVĚ. Je to však domněnka zcela nesprávná. Jak by vypadala zmíněná legenda, kdyby byla vznikla až ve XIV. století, názorně ukazuje její český překlad v Passionálu z doby Karlovy (srv. ve Výboru z české literatury I.). V českém zpracování zmíněné legendy je celá řada historických anachronismů. Naproti tomu původní latinský text je historických anachronismů zcela prostý. K věci se příležitostně ještě vrátím a zdůvodním tuto otázku podrobněji. 100 Tamže, str. 80 n. a text str. 523 n. 4 - Středověké legendy prokopské 49

Strana 50
Smysl slov statutis canonice zřejmě ukazuje na ideovou koncepci starších apo- logií slovanské bohoslužby z X. století (Privilegium církve moravské, Epilogus de conversione Moravie et Bohemie, KRISTIÁN), které se dovolávaly schválení této zvyklosti papežem a stolicí apoštolskou pro slovanské země, zejména když se od založení pražského biskupství roku 973 ozývaly hlasy po jejím odstranění. Vzpo- meneme-li pak poslání Vratislavova do Říma někdy roku 1079, kde žádal obecné uznání slovanské bohoslužby v českém státě101 je nám stanovisko autora naší le- gendy cenným dokladem pro existenci slovanské bohoslužby v českých zemích vůbec, zejména pak pro vědomí cyrilské tradice a znalosti starší apologetické li- teratury v této otázce. Stará legenda prokopská stává se tak důležitým článkem, který spojuje cyrilometodějské křesťanství IX. a X. století s dobou knížete Břetislava a zejména Vratislava, kteří oba podle svědectví naší legendy patřili k ochráncům slovanské bohoslužby. Vydatněji než apologií cyrilometodějského křesťanství z X. století užil autor Vita s. Procopii antiqua jako svého pramene legendy o sv. Benediktovi. Sv. Benedikt, zakladatel pověstné tou dobou řehole, byl patronem všech mnichů a poustevníků. A také sv. Prokop, jak náš autor sám dosvědčuje (kap. 4.) „vy- volil si se souhlasem bratří řeholi sv. Benedikta.“ Na Sázavě byla proto známa benediktinská řehole, která z Italie pronikla i na východ a byla samým papežem Zachariášem (741—52) přeložena do řečtiny,102 ale nepochybně i Vita s. Bene- dicti, aby tak sv. Benedikt byl vzorem a příkladem českým následovníkům.103 Autor naší Vita antiqua přejal z legendy o sv. Benediktovi celou její osnovu, zá- kladní schema benediktinské legendy, aby je toliko pozměnil a přizpůsobil čes- kým poměrům a vylíčení života českého světce-opata. Důležité je, že se náš le- gendista přidržuje jednak celkové disposice a literární struktury života sv. Be- nedikta, jednak že se ozývají v jeho legendě i větná rčení z legendy o sv. Bene- diktovi. Sv. Prokop tak jako sv. Benedikt opouští dům otcovský a odchází do samoty. Poustevna jednoho i druhého leží poblíže proudící řeky v jisté vzdálenosti od hradu či města. Tam přicházejí za ním zbožní křesťané a kolem něho se shro- mažďuje kruh bratří-mnichů. Oba budují při své poustevně kostel sv. Jana Křti- tele. Legenda benediktinská vypravuje pak o mnohých divech a zázracích svého hrdiny, mezi nimiž mají významnou roli potyčky světcovy s ďábly. Tyto zázraky tvoří jaksi střed benediktinské (a pak i prokopské) legendy a hlavní obsah života jednoho i druhého světce. Po vylíčení jistých zázraků obě legendy přecházejí k vy- pravování o skonu obou světců. Jeden i druhý předvídá svou smrt a oznamuje ji prorockým duchem svým druhům. A oba světci umírají v modlitbách uprostřed naříkajících bratří, oba jsou pohřbeni v kostele, který sami postavili. 101 Srv. G. FRIEDRICH, Cod. Boh. Mor., I. č. 81. „Quia vero nobilitas tua postulabat“, od- povídá Rehoř VII. knížeti Vratislavovi roku 1080, „quod secundum sclavonicam linguam apud vos divinum celebrari annueremus officium“, v kteréžto žádosti poukazoval prý Vratislav též na to, že slovanskou bohoslužbu v českých zemích „quidam religiosi viri (papež Jan VIII., Cyril a Metoděj, sv. Vojtěch ?) hoc ... patienter tuluerunt“ a že také „lid“ podle staré zvyklosti si zachovávání slovanského obřadu žádá. (Srv. v MÉ knize Prameny X. století, 1. c., str. 93 a 440.) 102 Srv. HERZOG - HAUCK, Realencyklopädie f. protest. Theologie u. Kirche, Leipzig 1897, II, str. 583. 103 Askese, kterou předpisovala řehole sv. Benedikta, byla časem značně zmírněna. Tak zejména v diecesi řezenské, která často měla vliv i na české poměry, žili mniši podle „obyčeje“, který byl v bavorských klášterech v užívání. Naproti tomu na Sázavě pod ve- dením Prokopovým vládla přísná askese. (Srv. o životě v klášterech L. ZOEPF, Das Heili- gen-Leben im 10. Jahrhundert, 1908, str. 116.) 50

Strana 51
Není to však toliko a pouze obsah, který ukazuje na úzkou příbuznost mezi oběma legendárními skladbami, z nichž první byla přirozeně vzorem druhé. Zvláště je to literární struktura obou skladeb, která tuto vnitřní jejich příbuznost dokazuje. Obě legendy se skládají z celé řady drobných episod, ať už jde o realis- tické příběhy ze života jednoho či druhého světce anebo o podání jednotlivých záraků. A v této věci jeví se obzvláště literární příbuznost obou skladeb. 104 V naší Vita antiqua se najdou i jisté slovní ohlasy, které jsou zřejmě reminis- cencí četby legendy o sv. Benediktovi. Pro snadnější postihnutí věci položíme tu několik úryvků z obou legend vedle sebe. Vita s. Benedicti: Vita s. Procopii antiqua: (Benedictus) despectis itaque litterarum studiis, relicta domo rebusque patris, soli Deo placere desiderans, sanctae conversa- tionis habitum quaesivit. Recessit igitur atd. Hic quippe pro amore Jesu Cristi... vanitatem nequam huius mundi contemp- sit, domum uxoremque, agros, cognatos ... versuciali seculo ... valedicens ... secreta cuiusdam spelunce peciit. Sed Benedictus ... deserti loci secretum petiit, cui Sublaculum vocabulum est, qui ab Roma urbe quadraginta fere millibus distans, frigidas atque perspicuas emanat aquas. Predicta siquidem spelunca a castro Kurim distat duabus leucis, que ab aqua Sazava sub ipsa fluente usque hodie nomen traxit.105 V tomto úryvku je nejen vyjádřena stejná myšlenka o samotě poblíže svěžích vod, kam se sv. Benedikt i sv. Prokop uchylují, ale najdou se i slovní a stylistické ohlasy, jako „deserti loci secretum peciit“ v Životě Benediktově a „secreta cuiusdam spelunce peciit“ v Životě Prokopově, vyjádření vzdálenosti této sa- moty od rodného místa neb dřívějšího působiště obou světců a užití celkem shod- ných obratů stylistických o jméně samoty a její povaze. Cum vero iam Deus omnipotens ... vel- let ... et Benedicti vitam in exemplum hominibus demonstrare, ut posita supra candelabrum lucerna claresceret, quatenus omnibus, qui in domo Dei sunt, luceret, cuidam presbitero atd. Pia divinitatis disposicio civitatem latere in monte positam non permisit nec lucer- nam sub modio voluit contineri, sed ad laudem nominis sui in patulo ad exemplum multorum fidelium relucere. V obou textech užito je příměru z bible (Mat. 5, 15) o svíci skryté pod nádobou a v obou textech vracejí se slova, že Bůh chtěl jednoho i druhého postavit za vzor a příklad jiným („in exemplum hominibus“ a „ad exemplum multorum fidelium“), aby jim svítili („quatenus luceret“ a „ad exemplum relucere“) svým příkladem. 104 Život sv. Benedikta je vydán mnohokrát. Z četných těch vydání uvádím aspoň tato: Vita s. Benedicti, Patrologia latina, LXVI 126 n.—R. MITTERMULLER, Vita et regula s. Be- nedicti, 1880. — U. MORICA, Gregorii Dialogi, Roma 1924, v nichž je obsažen život sv. Be- nedikta. — C. VIDMAR, Vita se. Benedicti, Wien 1928. — Sv. Benedikt se narodil kolem roku 480 v Umbrii a zemřel 21. března 550/53 na Monte Cassinu. 105 Snad by se mohlo zdát, že Vita s. Procopii minor je legendě o sv. Benediktu bližší, když užívá rčení: „que (spelunca) vocabulum a fluvio ibidem desubtus fluente Zazava usitavit“, a to podobně jako Vita Benedicti: „cui (deserti) Sublaculum vocabulum est“, kdežto Vita an- tiqua má: „que (spelunca) ... ab aqua ... nomen traxit.“ Leč třeba si uvědomit, že jistě také autor naší Vita minor dobře znal Život sv. Benedikta a bezděky převzal z něho to neb ono slovo neb rčení. (Viz níže str. 279. B. R.) 51

Strana 52
Coeperunt postmodum multi iam mun- dum relinguere atgue ad eius monaste- rium festinare. Castrum namque, quod Cassinum dicitur, in excelsi montis latere situm est. Tam zápasil sv. Benedikt s dábly. Za noci volal jej hlas: Benedicte! a když neodpovídal: Maledicte, non Benedicte, quid mecum habes? Quid me persequeris? Sed iam nunc spectanda sunt contra Dei famulum antiqui hostis nova certamina. Eodem...tempore quidam ... clericus dae- monio vexabatur... Ductus itaque est ad ... famulum Dei Benedictum, qui ... antiquum hostem de obsesso homine protinus expulit. De destructione monasterii viri Dei ab ipso predicta. Kterysi mnich nażel sv. Benedikta plačícího a po jistém naléhání dozvěděl se, proč: Omne hoc monasterium, guod construxi, et cuncta, guae fratribus praeparavi, omnipotentis Dei iudicio gentibus tradita sunt. A klášter byl pak zpustošen od Longobardů. De prophetia sui exitus fratribus denun- tiata. Eodem vero anno, guo de hac vita erat exiturus, guibusdam discipulis secum conversantibus ... sacrissimi sui obitus denuntiavit diem. Sepultus vero est in oratorio b. Ioannis Baptistae, guod ... ipse construxit. Ad eius presenciam catervatim provincie eiusdem homines xenia offerrent. Properabat ad eum multitudo fidelium habentes in desiderio animi ... secum finetenus commanere. Audita sunt eciam die quadam demonia clamancia in spelunca: ,,Ve, ve, ut quid vir inimicus iste Procopius speluncam ha- bitat super istam? Maleficia eius sustinere de cetero non valemus.** Kdyz Prokop uzdravoval dáblem posedlého, volal pry zly duch: ,Quam iniuriam tibi facio, o Procopi? Cur me eicis?* Quidam homo a demone vexabatur ... Quem dum parentes vinctum sancto Pro- copio presentarent ... visus est demon in specie avis nigre ex ore hominis evolas- se ... et tunc ... homo est sanitati resti- tutus. Qui (Procopius) eciam fuit prophecie spiritu declaratus ... post discessum meum ... Spytigneus ... vos deiciet de isto loco. Nam ante biduum vite sue, accersitis fratribus ... dixit eis: Filioli mei ... per- pendite, quia tercio die certe de hac vita transibo, Domino disponente. Severus ... ipsum ecclesia sancte Marie (ets. Johannis Baptiste», quam constru- xerat, sepelivit. Z uvedenych ukázek textu legendy o sv. Benediktovi a z Vita s. Procopii anti- gua je nepochybně patrné, že mezi oběma je dost úzká souvislost, z níž vyplývá literární závislost legendy prokopské na legendě benediktinské. Užití legendy o sv. Benediktovi v legendě prokopské není otrocké a má ráz spíše souvislosti myšlenkové, strukturální a komposiční a jenom dosti výjimečně (což překvapuje) najdou se mezi oběma tak příbuznými literárními skladbami i shody slovní a fra- seologické. Vedle těchto rysů, kde jako literární vzor, jako přímo schema legendy o sva- tém opatovi sluší se pokládat legendu o sv. Benediktovi, má však naše legenda prokopská celou řadu rysů individuálních, čerpaných ze současné historie neb českého historického i literárního prostředí. K těm patří především vyzdvižení slovanské bohoslužby jako instituce církevní autoritou uznané a svatostí Proko- povou dotvrzené. K individuálním rysům legendy patří také důraz, který legenda klade na češství sv. Prokopa. Z legendy k nám mluví český nacionalismus z konce XI. století, jenž vrcholí ve vyhnání Němců z kláštera Sázavského sv. Prokopem. K samostatným prvkům v legendě patří dále líčení původu sv. Prokopa a jeho bratří z Kouřimska (původně hradský presbiter či archipresbiter kouřimský — legenda říká: „presbiter eximius“ — nepochybně slovanského obřadu) a dále jeho přátelské styky s knížecím dvorem za Břetislava (legenda praví, že si Břetislav sv. Prokopa vyvolil za svého „duchovního otce“, „pro patre spirituali“) i za 52 

Strana 53
Vratislava. Z těchto dobrých styků Prokopa s dvorem knížecím můžeme do jisté míry usuzovat i na jeho původ, jistě urozený a svobodný, a také na vliv slovan- ských kněží na knížecím dvoře českém. (V tom nalézáme pak pokračovatele sá- zavského opata Víta i Božetěcha, kteří náležejí k významným členům knížecí družiny Vratislavovy a přicházejí jako svědkové na listinách!) Vidíme z těchto zpráv naší legendy, že stejně Břetislav a pražský biskup Šebíř, tak jako Vratislav měli vlídný a kladný poměr k slovanské bohoslužbě. A tak nabývá pak také sou- vislosti s předchozími událostmi žádost Vratislavova k papeži o povolení slovan- ské bohoslužby vůbec „u nás“, t. j. v českém státě.106 Stejně se však z naší le- gendy dovídáme o krajně nepříznivém poměru ke klášteru Sázavskému a k slo- vanské bohoslužbě u knížete Spytihněva, syna Břetislavova a bratra Vratisla- vova, který dokonce slovanské mnichy vyhnal ze země. Z toho vidíme, jak zápas mezi slovanskou a latinskou bohoslužbou zasahoval přímo již do knížecí rodiny, kde ani mezi vlastními bratřími v této věci nebylo shody. (Lze se pak důvodně domnívat, že tak jako Spytihněv byl nepřítelem slovanské bohoslužby, stejně byl jím také jeho bratr Jaromír, který se po smrti Šebířově stal pražským biskupem. Vyplývá to také z krajně nepříznivého postoje k slovanskému bohoslužebnému jazyku u kronikáře Kosmy, který byl velikým ctitelem a oddaným stoupencem biskupa Jaromíra. O postoji třetího syna Břetislavova Konráda Oty v této věci nemáme zpráv.) Zvláště cenné jsou však zprávy v naší legendě o založení kláštera na Sázavě. Prokop hradský, arcikněz kouřimský, zatoužil po samotě i poustevnickém životě, opustil ženu i svoji rodinu,107 svůj dům i rodinné statky, a povrhuje světem, odešel do lesní samoty v knížecích lesích na Sázavě.108 Kdy se tak stalo, ani z Vita 106 Názor V. NOVOTNÉHO, České dějiny, 1. c., str. 211 n, 323, že nešlo Vratislavovi o obec- né uznání bohoslužebného jazyka slovanského, nýbrž toliko o Vratislavův projev zvláštní přízně k Prokopovi a k Sázavskému klášteru, je tudíž pochybený. NoVOTNY má za to, že Vratislavovi šlo jen o to, aby vymohl jakousi dispens papežskou „aspoň pro klášter Sá- zavský“. Pak by Vratislav (a podobně papež ve své odpovědi) nepsal, ž žádá povolení slovanského bohoslužebného jazyka „u nás“ (a papež ve své odpovědi: „u vás“), ale jasně a určitě toliko na Sázavě. Proti takové výjimce v odlehlém klášteře by se byl Rehoř VII. tak rozhodně nestavěl. A také nenávist k slovanské bohoslužbě (kdyby se týkala toliko Sázavy) by nebyla tak zaujatě nepřátelská, jak se s ní setkáváme u protivníků této staro- bylé české náboženské a církevní zvyklosti. Vratislav žádal potvrzení obecného užívání slovanské bohoslužby, čímž by se tato bohoslužba nebyla stala výlučnou. Slovanský jazyk by nebyl výlučným jazykem církevním, nýbrž platil by (tak jako dosud a do té doby) za ja- zyk v církvi užívaný vedle latiny. (Srv. též MOU studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník ČA 1950, str. 74 n.) Větší rozšíření slovanské bohoslužby v Čechách předpokládá také J. KURKA, Začátky klášterů Sázavského, Opatovského, Podlažického, Svatopolského a Sezemského, a domnívá se, že také jiné kláštery v Čechách a na Moravě měly řeholníky slo- vanské. Nicméně jeho důvody nejsou dost přesvědčivé. Na př. pro Opatovice opírá svůj názor toliko o jméno opata Bolerada, které čteme v zakládací listině kláštera a kterého KURKA pokládá za opata obřadu slovanského. Mínění KURKOVO, právem jako nedostateč- ně doložené, ač zajímavé, odmítá EMA NOHEJLOVÁ, Příběhy kláštera opatovického, 1. c., str. 82. 107 Olomoucký rukopis (Č) má v kap. 1. slovo uxoremque vyradírované. Dále v kap. 11. vynechává slova filio suo. S hlediska XIII. století již nebylo v církevních kruzích přípust- né, aby kněz (a dokonce světec!) byl ženat a měl i syna. 108 Názor V. NOVOTNÉHO ve spise Zur böhm. Quellenkunde II. Der Mönch von Sazawa, Věstník Král. české spol. nauk, 1910, který pak opakuje též v Ces. dějinách, I., 2, str. 324 a jinde, že Prokop založil klášter na Sázavě ze svých rodových statků a že pak zákroky kní- žete Břetislava r. 1092 proti Sázavě netýkají se vlastně natolik slovanské bohoslužby, nýbrž spíše zakladatelských práv a sporu o ně mezi klášterem a knížetem, jsou zcela pochybné, jak už také K. KROFTA v referátu o práci NOVOTNÉHO v Čes. čas. hist. XVII. (1911), str. 251 n. správně rozpoznal. (Tamže, str. 361—63 také námitky NOVOTNÉHO.) Názor NoVOT- NÉHO zakládá se na poněkud příliš smělém i nekritickém výkladu oné části MNICHA SÁ- 53

Strana 54
s. Procopii, ani z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO se nedovídáme. A toliko pozdější Kronika MIKULÁŠE ČECHA či správněji MIKULÁŠE GLASSBERGRA (založená dost často na spolehlivém materiálu břevnovkém), poznamenává, že počátek kláštera Sázavy náleží do roku 1032.109 Tam v lesní jeskyni žil pak vzdálen světa, zejména z almužen a z dobročinnosti věřících, kteří i do lesní samoty za ním přicházeli.110 Po jisté době přidružili se k Prokopovi i jiní, kteří podobně jako on zatoužili po životě poustevnickém. Byl mezi nimi i jeho syn Jimram a synovec Vít.111 S jejich pomocí postavil Prokop na Sázavě kostelík (nepochybně dřevěný), zasvěcený Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. 112 Prokop i s bratřími se pak dohodli, že se budou řídit řeholí sv. Benedikta. Když se o tom všem dověděl kníže Břetislav, po úradě se svými velmoži se rozhodl učinit z poustevny Prokopovy klášter, při němž Prokopa ustanovil za opata. Kníže Břetislav také nadal klášter Sázavský potřebnými statky. Bylo to v prvé řadě nejbližší okolí kláštera v knížecích lesích na Sázavě a v jejím údolí. Co vše z pozemských statků ke klášteru patřilo, o tom nejsme zpraveni.113 Opat Prokop zemřel 25. března roku 1053 a byl pak od samého pražského biskupa pohřben v kostele Panny Marie a sv. Křtitele na Sá- zavě, který sám zbudoval. Ve vylíčení založení kláštera na Sázavě se naše Vita antiqua podstatně liší od vypravování MNICHA SÁZAVSKÉHO, který založení kláštera Sázavského přičítá Břetislavovu otci knížeti Oldřichovi.114 Kdy k založení kláštera Sázavského došlo, ZAVSKÉHO, v níž nutno spatřovat (srv. str. 86) sázavský padělek domněle darovací listiny knížete Oldřicha pro Sázavu. Naše Vita antiqua, založení kláštera a tradici o tom nepoměrně bližší, píše, že Prokop opustil nejen příbuzné a svůj domov, ale i rodinné statky („contemp- sit domum uxoremque, agros, cognatos“). Neměl pak ani, z čeho by klášter nadal. 109 Kronika MIKULÁŠE GLASSBERGRA, jenž zpracovává a doplňuje zejména kroniku t. ř. PULKAVY, Prameny děj. čes., V., str. 39, k roku 1032 píše: „Eodem anno inicium Sazavien- sis cenobii“. Kroniku MIKULAŠOVU vydal a kriticky rozebral WALTER SETON, Nicholas Glass- berger and his works. With the text of his „Maior Cronica Boemorum moderna“, Manchester 1923. — Autorem kroniky je učený františkán MIKULAŠ GLASSBERGER († 1508), rodem Čech, vychováním Moravan, který druhou recensi t. ř. PULKAVY (o tom srv. MÉ poznámky v úvodu k vydání Vlastního životopisu Karla IV., 1946, str. 72) rozhojnil některými pozo- ruhodnými doplňky, čerpanými zpravidla z dobrých pramenů. 110 Naše legenda praví, že „ad eius presenciam catervatim provincie eiusdem homines xenia offerent ipsiusque oracionibus sese devocius manciparent." 111 Z křestních jmen rodiny Prokopovy možno též usuzovat na kulturní vlivy, které se tenkráte dotkly českého prostředí. Sám Prokop měl jméno řecké v duchu tradice cyrilo- metodějské. Jeho syn pokřtěn byl jménem bavorského světce Jimrama, jemuž sv. Václav chtěl původně zasvětit svůj nový pražský chrám, který byl pak zasvěcen saskému patronu sv. Vítu, po němž má jméno Prokopův synovec. 112 Sv. Janu Křtiteli či Ivanu zasvěcen byl též kostelík v nedalekých Jevanech, po němž i lesní osada dostala své jméno. Jméno osady Jivan či Jevan pro starší dobu není však dosvědčeno. 113 Kdybychom chtěli aspoň zčásti dát za pravdu NOVOTNÉMU, že i rodina Prokopova přispěla statky k založení kláštera, čekali bychom, že k zbožím klásterním bude přináležet ves Chotúň, kterou pozdější zpracování naší legendy od MNICHA SÁZAVSKÉHO z počátku XII. století (snad podle věrohodné tradice) označuje za rodiště Prokopovo. Leč o tom se z naší legendy nedovídáme nic. — Z padělku domnělého nadání pro klášter Sázavský od knížete Břetislava se však dovídáme, že k majetku kláštera patřila opodál Chotúně ležící ves Skramníky s kostelem sv. Jana Křtitele. O ní se však výslovně praví, že se jí klášteru dostalo z nadání knížete Břetislava, a nelze v ní snad spatřovat rodinný statek Prokopův. (Srv. výše pozn. 108.) K starému majetku kláštera na Sázavě patřila ves Mnichovice, jak již její jméno naznačuje, kde za opata Silvestra († 1134) zbudován byl kostel. (Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, I. c., str. 259.) Pocházela (tak jako Hostivař s kostelíkem sv. Jana Křtitele) z darování paní Přibyslavy, vdovy po Hroznatovi. (Tamže, str. 258.) O statcích klášter- ních srv. FR. KRASL, Sv. Prokop, 1. c., str. 237 n. 114 Srv. o tom vypravování MNICHA SÁZAVSKÉHO v jeho Letopisu, Prameny děj. čes., II., str. 241 n., také v BRETHOLZOVĚ vydání KOSMY, 1. c., str. 242 n., kde jako přídavek 54

Strana 55
o tom nejsme sdostatek zpraveni. Můžeme však věřit naší Vita antiqua, že se tak stalo až za knížete Břetislava.115 Zdá se, že původní sepsání života sv. Prokopa jeho smrtí končilo. Neboť Vita s. Procopii, jak se nám dochovala v rukopise olomouckém (Č), připojuje tu jen některé zázraky, které zpravidla tvoří epilog každé legendy. Je to zázrak o slepci, který po dobu pohřbu Prokopova prohlédl, zejména však zázrak, který se udál s Labesem, družiníkem knížete Břetislava. Ať už je historka smyšlená nebo aspoň zčásti pravdivá (podstata její je, že Labes hledal právo asylu v klášteře Sázav- ském), autor naší legendy klade ji ještě do časů Břetislavových a tudíž před rok 1055. Za tímto zázrakem následovaly podle vší pravděpodobnosti ještě další zázraky, které postupně byly asi k legendě připisovány za časů opata Víta. (Vita minor připojuje je pak rovněž jako epilog až na konci druhé redakce naší legendy, kdy prodloužena byla o události, které se staly za opata Víta, v našem vydání Vita minor, kap. 19.—26.) Snad bylo by možno z těchto okolností usuzovat, že nejstarší sepsání života sv. Prokopa, končící se prostě jeho smrtí, bylo pořízeno brzy po smrti Prokopově a ještě za života knížete Břetislava. Po smrti Prokopově opatem kláštera Sázavského stal se jeho synovec Vít. Tenkráte však nastaly pro slovanské mnichy na Sázavě zlé časy. Kníže Spyti- hněv, který nastoupil po smrti Břetislavově, rozcházel se ve svém celkovém poli- tickém zaměření jak se svým otcem, tak se svým bratrem Vratislavem. Kdežto oba zmínění přáli slovanské bohoslužbě, Spytihněv slovanské mnichy ze Sázavy vyhnal. Odešli za svým příznivcem Vratislavem, který rovněž uprchl před Spyti- hněvem, do Uher. Naše legenda poznamenává, že zůstali tam pak v kterémsi klášteře po šest let, až se opět s Vratislavem jako knížetem vrátili do vlasti.116 V kterém uherském klášteře našli slovanští mniši útulek, naše prameny nedovolují posoudit.117 otištěn je úryvek z Letopisu: „Založení kláštera sázavského“, který BRETHOLZ pokládá za samostatný menší letopis. Srv. též níže text MNICHA SÁZAVSKÉHO, str. 177. 115 Již výše jsme poukázali na zprávu MIKULÁŠE GLASSBERGRA (srv. pozn. 109 na str. 54), že počátky Sázavy náležejí do roku 1032. Nevíme však, zda toto datum se týká odchodu Prokopova do lesní samoty, či spíše vlastního založení kláštera. Kníže Břetislav nastoupil až po svém otci Oldřichovi († 9. listopadu 1034). Ovšem Ann. Altahenses vyprávějí již k r. 1032, že se prý Břetislav v Čechách ujal vlády: „Cuius (sc. Udalrici) filius, nomine Bratizla, suscepto ducato patris (in Bohemia regnavit).“ Zpravidla se však přijímá, že se tak stalo až v létě roku 1033. Srv. H. BRESSLAU v 3. exkursu své knihy Jahrbücher Konrads II., str. 484—86. Oldřich byl už r. 1032 v odboji proti říši německé a Konrád svěřil jeho po- koření svému synu Jindřichovi. Snad se tak stalo již r. 1032. Pak by bylo možné přijmout zprávu MIKULÁŠE GLASSBERGRA v tom smyslu, že ihned po nastoupení vlády knížete Břetisla- va došlo k založení kláštera na Sázavě a ustanovení Prokopa opatem r. 1032. Z toho by pak vyplývalo, že odchod Prokopův na sázavskou samotu náleží před rok 1032, do časů knížete Oldřicha. A je také dobře možné, že kníže Oldřich ve svém mládí jako údělný kníže kou- řimský (Oldřich nastoupil vládu po svém bratru Jaromírovi roku 1012) se již seznámil s Prokopem i učinil mu též některé sliby. S Prokopem měl však nepochybně přátelské styky Břetislav před nastoupením své vlády v Čechách jako údělný kníže na Moravě. Srv. o tom podrobnější výklad níže str. 83n. Založení kláštera na Sázavě náleží však až do časů knížete Břetislava. 116 Naše legenda praví: „Vitus vero cum fratribus suis aput Hunos se recepit et in quodam loco manens, Deo ... serviens, ordinem suum servans, VI annis exilium fuit passus.“ Legenda nejednou užívá (a podobně také Letopis MNICHA SAZAVSKÉHO), když mluví o klášteře Sá- zavském, výrazu „locus“. I z toho možno soudit, že sázavští mniši našli útulek v některém uherském klášteře, ano dokonce, že tam mohli zůstat při svém slovanském obřadu, jak by vyplývalo ze slov naší legendy o Vítovi ordinem suum servans. 117 KOSMAS (ed. BRETHOLZ, str. 106) píše, že „Wratizlaus valde eum (Zpitigneum) timuit et secessit in partes Pannonie ..., quem rex Andreas gratanter suscepit et, quamdiu se- cum fuit, honorifice eum habuit.“ Z toho by se dalo soudit, že Vratislav zůstával u králov- 55

Strana 56
Po smrti Spytihněvově a s nastoupením knížete Vratislava vrátili se roku 1061 slovanští mniši z Uher zase do Čech a na Sázavu, kde kníže Vratislav jejich klášter pozoruhodně zvelebil. Návratem na Sázavu končí se druhá redakce původní legendy prokopské, k níž připojeny jsou pak jako epilog staré i novější zázraky, jež se udály za opatství Vítova. Historicky jsou jen málo obsažné. Z nich se dovídáme, že patrně už za vlády samého Prokopa na Sázavě se k mužskému klášteru přidružil i klášter ženský,118 a že tu byly jisté vztahy jak mezi hradem Kouřimí a klášterem, tak mezi Vyšehradem, od Vratislava protežovaným. Jinak se z těchto zázraků do- vídáme cenné podrobnosti pro právní i sociální život XI. století, zejména, jak se na př. nakládalo se zlodějem z nižší společenské třídy, přistiženým při krádeži, anebo jak byla trestána nevěrnost manželky. V tomto ohledu je také sama le- genda často velmi poučná. Plyne z ní také, že kníže v XI. století zcela po své vůli rozhodoval o ústavech církevních, jmenoval a zase sesazoval opaty, po případě sám zřizoval neb rušil kláštery.119 ského dvora uherského, kde se pak také znovu oženil. Byli tam s ním i mniši sázavští? Naše legenda píše dále, že po smrti Spytihněvově Vratislav „Vitum abbatem ab Ungaria revo- cavit“. (Tuto zprávu reprodukuje Vita minor: „Wratizlaus, missis legatis Hunorum ad regem .... ab Ungaria revocavit.“) Nejednou byla vyslovena domněnka, že se mniši ze Sázavy uchýlili do některého kláštera na Slovensku. Klášterů na Slovensku tou dobou nebylo mnoho. Byl to benediktinský klášter na Zuberské Hoře neboli Zoboru a jeho odnož na Skalce u Trenčína: oba zmíněné kláštery byly latinské; přitom také Slovensko nepatřilo k panství krále Ondřeje, ale bylo údělným knížetstvím pod vládou jeho bratra Bely (srv. MOJI knihu Staré Slovensko, str. 42). Něco později r. 1091 kníže Břetislav, když před svým otcem Vratislavem uprchl do Uher, dostal od krále sv. Ladislava přidělen Bánov u Trenčína („Banov iuxta castrum nomine Trencin ... in mediis silvis atque in montibus“, jak KOSMAS l. c., 155 praví). Je skoro pravděpodobné, že sázavští mniši našli útulek v některé krajině slovanské; a tu jistě Skalka u Trenčína neb klášter Zuberský byl by místem dosti vhodným, kdyby zmíněné okolnosti tomu nepřekážely. Zdá se, že uprchlíci ze Sázavy vzali s sebou i své bohoslužebné knihy slovanské, neboť jinak by musely být teprve po jejich návratu do Čech znovu napsány. Upozornil jsem již také na možnost, že se mniši ze Sázavy mohli uchýlit do řeckého klášte- ra při Vyšehradě nad Dunajem, o němž legenda s. Gerhardi v kap. 21. (ENDLICHER, Mon. Arpadiana, 1. c., str. 230) poznamenává, že byl založen králem Ondřejem (1046—60), tudíž asi právě v době, kdy mniši ze Sázavy byli v Uhrách. (Srv. též poznámky o této věci v MÉ knize Prameny X. století, 1. c., str. 435.) Klášter pod Vyšehradem byl ještě počátkem XIII. století klášterem řeckým. Jeho okolí bylo slovanské. A tato možnost zdá se mi pravdě- podobnější než Skalka nebo Zobor. Srv. též poznámky o klášterech na Slovensku v zmíněné MÉ studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník České akademie 1950, str. 72—73. 118 Patrně v ženském klášteře na Sázavě našla pak útulek roku 1132 Přibyslava, maželka Hroznatova, matka sázavského opata Silvestra. (Srv. Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, 1. c., str. 258 a 259.) 119 Písař rukopisu olomouckého (Č), muž patrně přísných názorů církevních, pokládal za účelné připojit v tomto ohledu k naší legendě jisté korektury. Tak v kap. 9., kde se píše, že Břetislav ze své vlastní vůle ustanovil Prokopa opatem („in abbatem investivit“), připo- juje opisovač charakteristickou glosu: „sicut tunc erat consuetudinis", „jak tehdy bylo zvy- kem“. Aby pak věc byla s hlediska církevního uvedena v soulad s předpisy práva kanonic- kého, náš opisovač ještě dodává: „Qui per venerabilem patrem d. Severum, episcopum Pragensem, a fratribus presentatus, est secundum iura ecclesie confirmatus.“ O tom, že v XI. století o církevních beneficiích rozhodoval kníže a že také podle své vůle jmenoval opaty klášterů, svědčí též věta v zakládací listině kláštera v Opatovicích, založeného králem Vratislavem, pravděpodobně roku 1086, která je nepochybně částí původní listiny Vrati- slavovy (později v XII. století některými údaji rozšířené): „Ego Wratizlaus, rex Boemo- rum ... cellam in Gradcensi territorio sitam ... amodo ... abbaciam vocari et esse decerno ... hanc itaque abbatiam ... Andree, capelano meo, professione monacho regulari, scientia erudito, ... habendam et regendam assigno.“ Text otiskl G. FRIEDRICH, Codex dipl. Bohe- miae, I. p. 368, nr. 386, znovu pak s některými cennými opravami a dodatky EMANUELA NOHEJLOVÁ, Příběhy kláštera opatovického, 1925, str. 76—82, 58. (Viz níže str. 283. B. R.) 56

Strana 57
O pozdějších osudech kláštera na Sázavě a zejména o jeho přeměně na klášter latinský, o pronásledování slovanské bohoslužby a také o rozehnání slovanských mnichů knížetem Bořivojem, se z naší legendy, jak už naznačeno, nedovídáme nic. Ba není v ní nikde ani narážka na tyto události. Poznali jsme již z předchozí kapitoly této knihy (srv. str. 42), že Vita s. Procopii antiqua není nejstarším a původním sepsáním života zakladatele slovanského kláštera na Sázavě, ale že nejstarší a původní životopis Prokopův byl sepsán jazykem slovanským a že tento původní spis byl pak po polatinštění kláštera za opata Dětharta někdy po roce 1097 přeložen do latiny. Zda se při tom staly i v obsahu legendy nějaké změny, nedá se dosti dobře posoudit. Poněvadž však slo- vanská legenda o sv. Prokopovi je ztracena, je nám Vita antiqua s. Procopii aspoň obsahově jakousi náhradou za tuto nezvěstnou legendu slovanskou. Zdá se však, že se toto latinské zpracování od původního slovanského životopisu sv. Prokopa podstatně neuchýlilo. Legenda prokopská i v té formě, jak se nám dochovala, je také cenným a vzác- ným svědectvím naší literární tvorby z konce XI. a z počátku XII. století, z doby před KosMoU, z níž jinak jsou naše literární památky velmi řídké a vzác- né. O její literární hodnotě v latinském jejím zpracování svědčí i ta okolnost, že její věty končí zpravidla rytmickou kadencí, zvanou cursus velox, která se právě asi od časů papeže Rehoře VII. v evropském písemnictví silněji počala uplatňovat. S tímto zjevem setkáváme se u nás v kronice KoSMOVĚ o málo mladší a také v soudobé kronice polského letopisce t. ř. ANONYMA GALLA. I tato stránka zmíně- né písemnosti svědčí nepochybně o vyspělosti naší literární kultury. Na konec našich úvah o Vita s. Procopii antiqua třeba se ještě zmínit o někte- rých textových přídavcích z doby pozdější, které jsou obsaženy v základním našem rukopise (Č). Pořadatel a upravovatel „legendy zlaté“ Petra Lombarda, jenž začlenil do ní i legendy o našich českých svatých, ke všem těmto českým le- gendám předeslal jakýsi kratičký historický úvod a potom doslov, obsahující vlasteneckou apotheosu toho kterého světce. Se stejným zjevem se potkáváme v legendě o sv. Ludmile, počínající slovy Factum est, až na to, že tam ona apotheosa české světice byla již v původním sepsání a našemu upravovateli vzorem pro jiné,120 jako u textu Přenesení sv. Vojtěcha v témže rukopise.121 A také text le- gendy o sv. Prokopovi upravil tímto způsobem. Pořadatel a upravovatel rukopisu olomouckého (Č), patrně mnich kláštera Hradiště u Olomouce, měl obzvláštní porozumění pro význam české koruny a také pro prvního českého krále Vra- tislava a na několika místech netoliko v legendě prokopské, ale i v Přenesení sv. Vojtěcha vsunul do textu při Vratislavovi zmínku o získání koruny královské. Mimoto měl zvláštní vlastenecký smysl a porozumění pro tradici velehradskou. A jako do textu legendy ludmilské, tak do textu legendy prokopské, vsunul zmínku 120 Srv. MOJI knihu Prameny X. století, 1. c., str. 540, 542. Srv. též poznámky J. VILI- KOVSKÉHO v referátu o MÉ knize v Naší vědě XX (1941), str. 92—93, kde vyslovuje názor, že vlastenecký doslov k legendě ludmilské byl psán podle vlasteneckého doslovu k legendě o sv. Prokopovi. Názor ten je však pochybený, jak ještě níže zdůvodním. 121 Přenesení ostatků sv. Vojtěcha z Polska, dosud neznámý tento pramen, z něhož čerpal již KOSMAS a který obsahuje správnější vylíčení výpravy knížete Břetislava do Hnězdna i přenesení odtud ostatků sv. Vojtěcha, hodlám vydat spolu s kritickým rozborem listin knížete Břetislava. (Odchylně objasňuji povahu tohoto pokosmovského pramenu zvlášt- ní studií, která vyjde ve 4. sešitu Čsl. časopisu historického I (1953). B. R.) 57

Strana 58
o tom, že Cyril či Metoděj byl biskupem velehradským. („Procopius ... a s. Cyril- lo, episcopo Wellegradensi ... imbutus“ v legendě prokopské; „Boriwoi ... a ... Methudio, Welegradense episcopo ... baptizatus“ v legendě ludmilské.) A tak jako u jiných výše zmíněných legend počíná v rukopise Olomouckém prokopská legenda slovy: „Tempore Hinrici III. imperatoris Romanorum, ducis Boemie Brecizlay X. et ve- nerabilis patris Severi, episcopi Pragensis VI., fuit quidam Procopius, nacione Boe- mus, sclavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo Wellegradensi ... inbutus." Vlastenectví mnicha hradištského a jeho smysl pro dobu cyrilometodějskou a zejména pro tradici velehradskou je jistě pozoruhodným zjevem pro moravské prostředí doby Přemysla Otakara II.122 Pořadatel „legendy zlaté“, jak se nám zachovala v olomouckém rukopise (Č), který původně patřil klášteru v Hradišti u Olomouce, včlenil pak také do kap. 18. naší legendy úryvek, jak je pravděpodobné, z letopisů Hradistských, nyní ztracených, o tom, jak Břetislav rozdělil Moravu mezi své syny, a dále o založení kláštera v Hradišti.123 Z kroniky KosMOVY do letopisů Hradištských přešla pravděpodobně také struč- ná zpráva o Vratislavově založení kapituly na Vyšehradě, odkud ji pak převzal hradištský upravovatel legendy prokopské. Pravděpodobně pak také z týchž letopisů Hradištských pochází také vypravování v legendě prokopské o tom, jak Vratislav na žádost svých bratří ustanovil nejmladšího svého bratra Jaromíra pražským biskupem.124 Závěr prokopské legendy v rukopise olomouckém Č (a podle něho i v rukopisu brněnském Ž) tvoří jakási homiletická apotheosa sv. Prokopa a kláštera Sázav- ského. Nadšenými a vlasteneckými slovy vybízí se tu, aby jeho svatost a zásluhy byly kázáními rozšiřovány netoliko v Čechách, ale i v zemích sousedních. Celý tento odstavec není ničím jiným než parafrází vlasteneckých slov, obsažených 122 Srv. o tom též v MÉ knize Prameny X. století, 1. c., str. 283 n., kde ukazuji, že myšlenka obnovení tradice cyrilské a velehradské souvisí patrně s plánem Přemysla Otakara II. z r. 1268 zřídit v Olomouci velké arcibiskupství. Pro apoštolskou stolici bylo jistě přijatel- nější obnovení arcibiskupství, které už na Moravě bylo, než zřízení arcibiskupství nového. A odtud se pak navazuje na tradici cyrilometodějskou, která se promítá na Velehrad. 123 Tento úryvek liší se poněkud od vypravování kronikáře KOSMY, na jehož díle staré letopisy Hradištské zčásti byly založeny. Letopisy Hradištské byly sepsány v klášteře Hradišti u Olomouce někdy kolem roku 1146. Po vytlačení benediktů z Hradiště roku 1150 uchýlili se někteří z bratří do benediktinského kláštera v Opatovicích, vzali s sebou i staré hradištské letopisy, v nichž potom bylo v Opatovicích pokračováno. (Srv. J. EMLER, úvod k vydání Letopisů Hradištsko-opatovických v Pramenech dějin českých, II., str. 385—86, EMA NOHEJLOVÁ, Příběhy kláštera opatovického, Praha, 1925, str. 83—90 v exkursu II. Pokus o kritický přehled Annálů hradištsko-opatovických. Vedle annálů Hradišťsko-opatovických ozývají se ztracené annály Hradištské též v historickém spise J. TETZELIOVÉ Historia de fundatoribus, progressu monasterii Gradicensis, rukopis z druhé poloviny XVI. stol. v Zem- ském archivu v Brně, sbírka Cerroniho, č. 385. Podle výkladu E. NOHEJLOVÉ ztracené annály Hradištské vznikly okolo roku 1146.) Nicméně jiný exemplář letopisů, nyní ztrace- ných, zůstal, jak se zdá, v Hradišti a z něho patrně čerpal upravovatel naší Vita antiqua v druhé polovici XIII. století. Zpráva o založení kláštera Hradiště kryje se také celkem se zakládací listinou kláštera z roku 1078 (srv. FRIEDRICH, Cod. dipl. Boh. Mor. I. č. 79, str. 82—85) a upravovatel legendy prokopské snad mohl čerpat přímo z ní. Protože však upra- vovatel legendy prokopské má tu písařskou chybu v letopočtu, který je v listině vypsán slovy (upravovatel legendy prokopské má údaj, že „Otto ecclesiam ... fabricavit ... a. D. mille- simo LXXII na místo správného letopočtu: millesimo LXXVIII), je asi pravděpodobnější, že čerpal ze zmíněných již letopisů Hradištských, kde byla nepochybně i listina z roku 1078 zapsána, či spíše parafrázována. Pro srovnání klademe oba texty vedle sebe: 58

Strana 59
v legendě o sv. Ludmile, počínající slovy Factum est,125 jejíž text je obsažen v témže rukopise. Námět VILIKOVSKÉHO, že závěr v legendě prokopské byl před- lohou vlasteneckého chvalozpěvu na sv. Ludmilu a že by vůbec patřil k legendě prokopské, může být toliko námětem k úvaze, která se končí jeho popřením. Především se nevyskytá v žádných pozdějších zpracováních legendy prokopské, které se jinak věrně přidržují své starší předlohy. Ale i sám obsah apotheosy pro- kopské mluví proti námětu VILIKOVSKÉHO. Jestliže v textu o slávě české kněžny se mluví o tom, že její ostatky, chované na pražském hradě jako drahocenný poklad prvé světice z knížecího rodu Přemyslova, jsou pokryty vzácnými rouchy a zla- tem, je to zajisté pochopitelné a celkem přirozené. Leč u světce, jehož činnost dost dlouho nebyla uznávána a toliko v samém klášteře Sázavském skoro po- tajmu jen udržována, není o drahocenných látkách a zlatě, které by halilo jeho pozůstatky, nejen v pramenech nikde stopy, ale sama věc není ani příliš pravdě- podobná. Teprve když po své kanonisaci roku 1204 se stal Prokop již věhlasným českým svatým (tu již nebylo nebezpečí slovanské bohoslužby jako na konci XI. stol.!), užil zmíněných slov tak jako celého tohoto odstavce z homilie ludmilské upravovatel rukopisu olomouckého také o Prokopovi.126 Po těchto korekturách zůstává nám legenda o sv. Prokopovi z větší části (až na zázraky toliko parafrázované v kap. 16. našeho vydání) zachována neporušená. Kosmas II., 18: Wratizlaus ... qui ... Moravie regnum inter fratres suos dividit per medium, dans Ottoni orientalem plagam ..., occiden- talem vero, que est versus Teutonicos, dat Conradi. Listina Hradištská 1078: Otto ... , quod ego ... cum mea mihi grata coniuge, Eufemia nomine, monasterium domino cooperante construxi in honore salvatoris nostri d. Jesu Christi et sancti prothomartyris Stephani situm prope ur- bem Olomuc ... idque utrique dotavimus. — Acta sunt hec anno incarnacionis do- minice millesimo septuagesimo octavo. Hradištský dodatek k Vita s. Procopii: Iste Wratizlaus fratribus suis Conrato et Ottoni divisit terram Moravie tali modo, Conrado quidem, tamquam probo bella- tori, mediam partem dicte terre contra li. mites Ungarie et Austrie assignavit- Ottoni vero provinciam Olomucensem cum pertinenciis versus orientem usque ad limites Polonie condonavit. Qui Otto ecclesiam Gradicensem circa Olomuz in honore snacti Stephani, proto- martiris, cum coniuge sibi grata domina Eufemia, filia Andree, regis Ungarie, fabricavit anno Domini millesimo LXXII et ipsam cum eadem domina magnis pre- diis temporalibus liberaliter et ornatu ecclesie decoravit. Druhá zpráva je sice zaznamenána v letopisech Hradištsko-opatovických, ale v poněkud jiném znění, a to k roku 1077 a 1078. Věc ta jen potvrzuje naši domněnku, že pravděpo- dobně obě zprávy vzaty jsou ze ztracených letopisů Hradištských. 124 O ustanovení Jaromíra biskupem podrobně vykládá KOSMAS, II., kap. 22—25 a podle něho V. NOVOTNY, České dějiny, II., 127—131. Jaromír stal se biskupem proti vůli svého bratra na zakročení svých bratří Konráda a Oty. 125 O této legendě či spíše homilii srv. v MÉ knize Prameny X. století, 1. c., str. 281 n., kde text homilie je též vydán na str. 538 n. 126 Slova závěrečné apotheosy v legendě prokopské v rukopise olomouckém (Č), jak je níže uvádíme, jsou převzata z ludmilské homilie, počínající slovy Factum est: „O felix cenobium Sazaviense! — Resonent igitur voces predicancium in laudem et glo- riam tanti patris, attendentes, quod non sufficit ... reliquias sanctas, pannis delicatis involutas vel aureis tectas laminis custodire, nisi ... non solum in cenobio nostro, sive (in) terra Boemie, verum eciam in terris vicinis publice predicentur." Tento glorifikační epilog legendy prokopské, který, jak už zmíněno, čte se toliko v zmí- něných rukopisech a s jehož ohlasem se v žádném ze zpracování legendy prokopské z doby pozdější nesetkáváme, je zcela v rozporu s prologem legendy prokopské, kde se žádá, aby bylo dovoleno legendu jen pro církevní účel (a nikoli veřejně!) a v samém toliko klášteře Sázavském čísti („ecclesiastico usui nec alibi nisi nostro tantum cenobio... recitari faciatis“). 59

Strana 60
A s ní se zachovalo i české literární dílo z konce XI. či z počátku XII. století, vzniklé nedlouho před KOsMOU, dílo pozoruhodné ceny v našem písemnictví nejen jako pramen historický, ale i jako dílo literární, které se nám jeví jako po- kračování staroslovanské naší spisovatelské činnosti a latinských spisů, obsahu- jících slovanskou bohoslužbu z X. století. 60

Strana 61
5. VITA MINOR Stará legenda prokopská (Vita s. Procopii antiqua) byla přeložena do latiny někdy na konci XI. nebo na samém počátku XII. století z původního slovanského znění Života sv. Prokopa z let 1061—67. Počátkem XII. století, za Dětharta, prvního latinského opata na Sázavě (1097—1134), byla Vita antiqua přepraco- vána a oděna po stránce literární i stylistické v nové roucho, bohatší, května- tější a vznešenější, aby tak sláva a pověst sázavského světce nabyla i po této stránce na významu. Tak vznikla naše Vita s. Procopii minor, menší latinská le- genda prokopská. (Zveme ji menší na rozdíl od větší legendy o sv. Prokopovi, jak byla tato opět rozšířena ve XIV. století.) Obsahově zůstala prokopská legenda celkem bez proměny. Všecky příběhy ze života světcova (všecky kapitoly našeho vydání) byly včleněny do tohoto nového literárního zpracování. A toliko spíše formálně byly někde méně, jinde více a podstatněji rozšířeny, místy však také zkráceny. Autorem tohoto nového zpracování staré legendy prokopské byl opět kterýsi mnich kláštera na Sázavě. Měl velmi vřelý poměr k slovanské bohoslužbě, jež bývala za časů Prokopových, Vítových a Jimramových, a také k samému zakla- dateli a k prvním opatům kláštera. Byl nepochybně jedním z mnichů starého slovanského kláštera, kteří vyhnáni ze svého klášterního domova r. 1097 kníže- tem Břetislavem, za vlídného opata Dětharta se vrátili opět na Sázavu, ovšem na Sázavu už polatinštělou. Autorem byl nepochybně Čech. Němce nenáviděl. Opat Němec, který se za Spytihněva dostal na Sázavu, je pro něho člověkem „plným vášnivé zarputilosti“, který se prý jen „podvodem“ dostal do kláštera a byl pak z něho roztrpčeným a rozhněvaným světcem ranami jeho berly vy- puzen. (Tato okolnost, která byla do legendy včleněna za vlády opata Dětharta, by nasvědčovala, že sám opat Němcem asi nebyl. Neboť jinak by byl z příběhu mohl vyvozovat důsledky i pro sebe.) Své dílko literární nazývá náš autor na jednom místě carmen, dílo básnické. I když je pln mnišské skromnosti a píše, že o sv. Prokopovi chce pojednat jen „chudými svými slovy a bez mnohomluvnosti“ (moli compendiosaque verbositate tractare c. 14.), přece se nespokojuje prostým vypravováním, jaké bylo v jeho předloze — Vita antiqua, a právě po stránce verbosity ji značně přetváří. Zvláště pln ostentativní skromnosti a mnišské poníženosti se projevuje autor Vita s. Procopii minor v prologu k naší legendě. Není asi pochybnosti o tom, že již stará a původní legenda slovanská měla prolog, v němž se autor původní le- gendy obracel na biskupa Šebíře s žádostí o schválení svého sepsání. (Srv. výše str. 45n.). A je také pravděpodobné, že tento prolog byl převzat i do nejstaršího latinského zpracování slovanské legendy. Snad už v tomto latinském zpracování prologu byla věta (logicky by se tam nejlépe hodila), že legenda je překladem slovanského života sázavského světce do latiny (historia veridica de slawonicis litteris in latinitatem translata). Prolog původní legendy byl však asi v svém sty- listickém vyjádření velmi prostý. Je pravděpodobné, že autor naší Vita minor 61

Strana 62
převzal z něho hlavní myšlenky a zejména úvodní list, adresovaný biskupu Še- bířovi, ač sám psal již po jeho smrti a za pražského biskupa Menharta († 1134). Náš autor však původní a starý prolog literárně přepracoval tak, jak by měl vlastně podle jeho vkusu vypadat. A pravděpodobně z původního jednotného prologu vytvořil prology dva; tak vznikl pak prologus ad Severum episcopum a prologus ad lectores. V obou těchto projevech mluví náš autor dost o své osobě. Mluví o své „nedostatečnosti a selské nevzdělanosti“ a vyznává, že toliko na žádost bratří a z příkazu jisté nezbytnosti byl puzen k tomu, aby prý jaksi „vyšel sám ze sebe nad sebe“ a odvážil se, sám prý „pranepatrný človíček a osoba vlastně opovržení hodná“, předložit „tento plod své chatrnosti“ výtečnosti a vznešenosti pana biskupa. A také v druhém prologu poukazuje na svůj literárně „zcela nezku- šený styl“, „omezený a vůbec bez hodnoty“, aby tak zdůraznil svoji skromnost a poníženost. Je však zřejmé, že autoru naší legendy šlo při tom více o umělou hru se slovy než o jejich obsah a že vlastně tímto okázalým snižováním své by- tosti (jak slušelo se vždy v dokonalém prologu legendy!) chtěl toliko prokázat obratnost svého pera a tvůrčí vynalézavost svého ducha. Při této příležitosti třeba se také zmínit o tom, že oba prology patří vlastně k tomuto zpracování života sv. Prokopa, i když se v rukopisech v žádném z je- jich textů nedochovaly. Prvý prolog, jak už zmíněno (srv. str. 45n.), zachoval se toliko v jediném rukopise naší Vita s. Procopii maior (A), druhý pak kromě zmí- něného rukopisu ještě v jiném (B), tomuto příbuzném. Poněvadž však zmíněná Vita maior je toliko rozšířením naší Vita minor, je zřejmé, že byla takto převzata i s oběma prology ze své starší literární předlohy. Svou stylistickou povahou, jak bylo již vyloženo, hlásí se však oba naše prology k naší Vita minor. Přídavky ve Vita maior, které pocházejí ze XIV. století, jsou zcela jiného rázu jak obsahově, tak také stylisticky, jak ještě bude ukázáno. O autoru naší Vita s. Procopii minor lze dále říci, že byl rozhodným stoupencem reformních směrů v tehdejší církvi. Mluví pro to věta, kterou přidal ke své před- loze, že opat Vít byl zvolen „z vlastní vůle svých bratří“, tudíž bez zásahu moci světské, jak bývalo v té době obyčejem (sv. Prokopa ustanovil za opata kníže a podobně opata Němce i opata Dětharta) a uveden ve svůj úřad „beze lsti a bez úplatnosti“, jak se patrně v té době častěji stávalo. Snad tato okolnost mohla by nasvědčovat tomu, že Vita minor byla psána až po zásahu papežského legáta kar- dinála Quidona do církevních poměrů v Čechách roku 1143, od kteréžto doby se reformní snahy v církvi u nás obzvláště uplatňují. Nasvědčovaly by tomu také sympatie autora naší legendy k biskupu Zdíkovi (srv. níže str. 68), který byl prů- kopníkem reformních snah církve u nás. Kdy psal náš autor své dílo? Kdy vznikla Vita s. Procopii minor? Dobu vzniku naší legendy lze celkem s důvodnou určitostí položit do doby vlády opata Dět- harta na Sázavě, tudíž do let 1097—1134 neb do doby nedlouho potom. Dobovou hranicí je okolnost, že autor převzal do svého díla téměř doslova starší naši Vita s. Procopii antiqua, a na druhé straně opět, že jeho dílo bylo z velké části pojato do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Jestliže pak Vita antiqua vznikla záhy po zlati- nisování kláštera (srv. výše str. 45n.), tudíž asi brzy po roce 1097, a jestliže sepsání Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO náleží do let 1166—77, pak je tím dána mez pro časové rozpětí vzniku naší legendy. Leč tuto časovou hranici možno ještě po- někud zúžit. S hlediska obsahu naše Vita minor, jak už zmíněno, kryje se celkem se svou předlohou, s naší Vita antiqua. Z historických osob zná a připomíná autor naší legendy knížete Břetislava († 1055) a nazývá jej patrně s hlediska jeho vlastního 62

Strana 63
poměru k slovanské bohoslužbě „knížetem zbožným“, podobně jako jeho syna Vratislava († 1092), jejž se stejného asi hlediska jmenuje knížetem „váženým a dobrotivým“, „jenž celým srdcem svým miloval klášter Sázavský a službu Boží jediné církve". Ku podivu nikde se nezmiňuje o tom, že Vratislav dosáhl koru- ny královské (1085), jak bychom vlastně při jeho obdivném poměru k Vratisla- vovi mohli očekávat. Mimo Břetislava a Vratislava vzpomíná též knížete Spyti- hněva († 1061) a biskupa Šebíře († 1067). To jsou však vesměs osoby, které při- pomínala i jeho literární předloha, naše Vita antiqua, a vlastně už původní legenda slovanská. A také v proroctvích, která po vzoru své předlohy vkládá sv. Proko- povi do úst, píše náš autor tak, jakoby vlastně ani nevěděl o druhém vy- hnanství slovanských mnichů ze Sázavy roku 1092 a jen širšími slovy opakuje a zdůrazňuje, že po návratu z uherského vyhnanství dá Bůh slovanským mni- chům v jejich starém bydlišti klid a bezpečnost po všechny dny života. (V tom však se liší, jak jsme si už povšimli, od starší Vita antiqua.) Podobně také končí svou legendu vypravováním o návratu bratří sázavských z Uher, dodávaje, že klášter jejich byl pak zásluhou knížete Vratislava nadán dostatkem všelikých potřeb, „takže byl nejenom navrácen k bývalé cti, nýbrž oslaven a přiveden k novému vzrůstu“. Vše to by se zdálo nasvědčovat, že i Vita minor vzdělána byla ještě za časů knížete Vratislava, ano snad i před jeho korunovací roku 1085, roz- hodně však před druhým vyhnáním slovanských mnichů ze Sázavy roku 1092. Leč podrobnější prozkoumání legendy vede nás přece jen k poznatku, že pře- pracování staré legendy prokopské náleží až do doby o něco pozdější. Obsahové prvky, na něž jsme právě poukázali, převzal náš autor ze staré legendy prokopské a věcně na nich nic neměnil. Náš autor chce podat vlastně starý život sv. Pro- kopa, ale způsobem literárně dokonalejším a vzletnějším. Nicméně místy přece jen bezděky prozrazuje, že jeho dílo vzniklo až po druhém vyhnanství slovan- ských mnichů ze Sázavy roku 1092. MNICH SÁZAVSKY vypráví ve svém letopise, že za opata Božetěcha127 a po smrti krále Vratislava († 1092) slovanští mniši vyhnaní, ze Sázavy, bloudili jako potulní chudáci po zemi, nenacházejíce nikde trvalejšího útulku, ale že pak přece jen někteří z nich „se sklíčeným srdcem“ (patrně, když se podvolili novému řádu a přihlásili se k latinské bohoslužbě) přijati byli zpět do kláštera na Sázavě.128 Slovanští mniši se tudíž vrátili aspoň zčásti na Sázavu a mnozí z nich aspoň ve svém nitru věrni svým starým učitelům i starým řádům z doby Prokopovy a Vítovy. Podle všech okolností jedním z nich byl též autor naší legendy. V klášteře Sázavském za nové vlády opata Dětharta, přišlého z Břevnova, našli prostředí vlídné a ohleduplné. Snad opat Děthart, který asi sám znal slovanský jazyk, mohl se přesvědčit nahlédnutím do starých bohoslužebných knih slovanských, že na Sázavě byla v podstatě orthodoxní víra římská i obřady podle předpisů církve v Římě s tím toliko rozdílem, že se tam místo latiny užívalo jazyka slovanského. 127 MNICH SÁZAVSKY, Prameny dějin českých, II., 250: „Bracislaus ... Bozetechum ... abbatem de loco cenobii (Sazaviensis) ... exstirpavit et fratres eiecit ..., qui extunc erra- verunt usquequaque per incerta loca girovagi, donec ad ultimum aliqui, corde compuncti, vix in loco proprio recepti, eidem loco inepti vitam finierunt." 128 Opat Božetěch těšil se mimořádné přízni krále Vratislava, takže byl jaksi prvním opatem v zemi. Vratislav dal si od něho dokonce vsadit na hlavu korunu královskou, což bylo vlastně právem biskupa a způsobilo též jeho pohoršení. Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO o Božetěchovi praví, že „fere omnes Boemienses abbates dignitate precellere videtur", že „svou hodností vynikal nad všechny opaty české země.“ A s ním nepochybně i klášter na Sázavě. (Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, 1. c., str. 249.) 63

Strana 64
A jistě také ti z mnichů sázavských, kteří se vrátili na Sázavu a byli tam od opata Dětharta znovu přijati, vyprávěli mnoho novému opatovi i svým novým bratřím o klášterním životě za opata Prokopa i za jeho nástupců Víta, Emmeramma a Bo- žetěcha, snažíce se nového opata i své bratry latinského obřadu přesvědčiti o tom, že jak sv. Prokop, tak i jeho nástupci byli muži svatí a zbožní i pravověrní, kteří toliko užitím národního jazyka při bohoslužbách a v přesvědčení, že je ta věc samým papežem uznána a schválena, se lišili od obecného směru v západním křesťanstvu. Jistě přitom ukazovali též na okolnost, že k jistému rozvratu na Sázavě přispěli též někteří mniši sami z důvodů spíše osobních, a že tak křivým a zlým pomlouváním i osočováním u knížete přivoděna byla sama katastrofa na slovanský klášter Sázavský.129 A tyto apologetické tendence, spojené s trpkým rozhořčením proti osočovatelům starých řádů za Prokopa i za opata Víta, najde- me pak na rozdíl od starší Vita s. Procopii antiqua v díle našeho autora, jak jsme na věc už výše (str. 47) upozornili. To vše nasvědčuje, že Vita minor byla psána až po druhém vyhnání mnichů ze Sázavy a po jejich návratu, aspoň některých, do zlatinisovaného kláštera. Ve Vita minor proti její staré předloze nenajdeme sice nic určitějšího o tomto druhém vyhnání slovanských bratří ze Sázavy, najde- me tam však (v kap. 15.) pozoruhodné věty o prvním jejich pronásledování za knížete Spytihněva, které významným způsobem charakterisují i ono druhé vyhnanství. Ba je vlastně nasnadě, že tyto věty, které jsou literárním rozšířením a přídavkem k starší Vita antiqua, jsou vlastně i charakteristikou též druhého vyhnanství. Mluvčí sázavských mnichů, kteří toto vyhnání prožili, autor Vita minor, neodvažoval se výslovně se dotknout událostí patrně před nedávnem se sběhnuvších, nicméně přece jen ulevil roztrpčenému svému srdci, když podrob- něji, než našel ve své předloze, vylíčil povahu a příčiny prvého pronásledování za knížete Spytihněva. Lze si domyslit, že příčiny a okolnosti (podle jeho pojetí) prvého i druhého pronásledování byly stejné. Neboť asi v obou případech prý „z ponoukavé horlivosti dáblovy vyvstali četní nepřátelé, kteří se jali proti opatovi ... a jeho bratřím chystat nástrahy klevet ..., osočujíce je rozmanitými pomluvami.“ Tak říkali prý, že se slovanským písmem vniklo do země kacířství a pokrytectví a oni, slovanští mniši, že jsou zjevně kacíři a ve víře rozvratníci. A tvrdili, že je slušné a žádoucí, aby byli z kláštera vyhnáni a na jejich místo aby dosazen byl opat latinského obřadu spolu i s latinskými bratřími. „Ó závisti“, pokračuje autor Vita minor, „ó vášni a zlobo nevyhladitelná! Ó závisti, hodná prokletí, spředená ze všelikého zla, ty ohni neuhasitelný!“ Toto bouřlivě roz- trpčené stanovisko k vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy autora Vita minor nemůže být příliš vzdálené události z roku 1092, která měla pro Sázavu tak osudné následky. Pak také lépe pochopíme slova v prologu naší Vita minor (v prologu přepracovném podle původního prologu legendy prokopské), kde na pražském biskupu se žádá, aby tuto Vita minor, legendu sepsanou pro památku svatého opata sázavského, tak velkými divy a zázraky již oslaveného, bylo dovoleno číst „jedině k potřebě církevní“, a to ještě výlučně a „toliko v našem klášteře“. Tato podivná výhrada je vlastně s vypravováním legendy v zřejmém rozporu. Jestliže se z legendy dovídáme, že kníže Břetislav a celý jeho dvůr byl mimořádně naklo- něn Prokopovi a jeho dílu, pak stejný asi poměr měl k Prokopovi a k slovanské 129 Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, I. c., str. 249 poznamenává, že za opata Božetěcha, který nastoupil po opatu Jimramovi a klášter Sázavský stavbami a malbami znamenitě zvelebil, stará svornost a kázeň v klášteře upadla, ano „počaly se vzněcovat látky různic“ proti opatu Božetěchovi; jmenovitě někteří rozkolní bratří ze samé Sázavy „řečí i skutkem jej osočovali hanebně, proti němu se rozzuřivše“. 64

Strana 65
bohoslužbě také biskup Šebíř. A také se z legendy dovídáme, že sám biskup Šebíř byl přítomen pohřbu sv. Prokopa, což zajisté jen potvrzuje přátelský poměr Šebířův k zakladateli slovanského kláštera na Sázavě. Jistě přece nestal se také Prokop opatem sázavským, opatem jednoho z mála klášterů v Čechách (i když byl za opata ustanoven od knížete Břetislava), bez souhlasu biskupa Šebíře. A také původní prolog, jak se můžeme domnívat, obrací se na biskupa Šebíře jako na příznivce a přítele Prokopova. V dedikaci dílka o životě Prokopově se praví, že biskupu Šebířovi byl život světcův zvláště dobře znám — „quia eiusdem patris vita vobis haud minus fuit cognita“, jak slova původního prologu reprodukuje autor naší Vita minor. Za těchto okolností je nám skoro nepochopitelná prosba, s níž se rovněž setkáváme v prologu naší legendy (ovšem už v prologu od autora naší Vita minor přepracovaném!), aby biskup Šebíř dovolil dílko o sv. Prokopovi číst pro jeho památku aspoň v samém klášteře Sázavském. Proč by svatost života a jeho zázraky neměly být hlásány veřejně? Za života biskupa Šebíře a za Vra- tislava jistě nebylo důvodu, aby se historie Prokopova a jeho slovanského klášte- ra v Čechách tajila.130 Ovšem jinak tomu bylo již později za biskupa Kosmy, Hermana a Menharta, kdy došlo k zlatinisování kláštera Sázavského. A tak se prolog autorem naší Vita minor přepracovaný, věnovaný biskupu Šebířovi, obrací vlastně k jeho nástupcům, vůči slovanské bohoslužbě nevlídným, a s tohoto hle- diska pak spíše pochopíme jeho slova, aby aspoň „v sázavském klášteře“ a jaksi pod patronancí latinského opata bylo dovoleno vzpomínat svatých činů a půso- bení zakladatele Sázavy sv. Prokopa. Čteme-li (přepracovaný) prolog, neubráníme se dojmu, že v době, kdy byl psán, pokládána byla v církevní veřejnosti slovanská bohoslužba a tradice kláštera Sázavského za něco nedovoleného a téměř zapově- zeného. A musíme se vlastně divit tomu (a tato okolnost je také významným svě- dectvím pro slovanskou bohoslužbu v Čechách!), že Vita minor, která se tak roz- hodně staví za tuto českou zvláštnost, vůbec mohla být, byť po latinsku, napsána. Existence prokopské legendy v klášteře Sázavském, byť i v latinském zpracování, je cenným svědectvím pro snášenlivý postoj nového opata Dětharta a též části českého kněžstva té doby k této tradici. Podle všeho Děthart sám se dal asi od starších bratří sázavských přesvědčit, že Prokop byl muž svatý a že se pak i na jeho slovanský klášter a na prokopskou legendu (i s tím zázrakem o vyhnání opata Němce!) díval s tolerantní vlídností, i že také připustil, aby legenda o sv. Prokopovi byla znovu po latinsku sepsána a pro Prokopovu památku v klášteře Sázavském se svolením autority pražského biskupa čtena. Nevíme, zračí-li se v tomto jistě velmi toleratním postoji opata Dětharta k tradici sázavské toliko ušlechtilý projev jeho zbožné mysli či také snad jiné důvody a ohledy. Nevíme sice, zda a v jakém počtu zůstali i po papežském zákazu z roku 1080 v Čechách a jmenovitě v okolí zlatinisované Sázavy tajní nebo zjevní přívrženci slovanské bohoslužby,131 je však nasnadě, že křesťanská společnost laická pociťovala v tom 130 Ke klášteru na Sázavě, a to nepochybně k slovanskému klášteru za opata Víta, měl, jak se zdá, též vlídný poměr biskup Jaromír-Gebhart, jak možno soudit ze zprávy Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, že k zmíněnému roku „biskup Gebhart posvětil jest kostel na Sá- zavě ke cti sv. Kříže“ (Prameny dějin čes., II., str. 250). Biskup Jaromír svůj přátelský poměr k Sázavě však změnil, když se dostal do sporů se svým bratrem Vratislavem, a zejména, když papež Rehoř VII. roku 1080 slovanskou bohoslužbu v Čechách zakázal. 131 O tom, že slovanská bohoslužba v Čechách ani po zrušení slovanského obřadu v klášte- ře na Sázavě zcela nezanikla, máme aspoň nepřímé svědectví v Kronice KOSMOVĚ. Kos- MAS vložil totiž do své kroniky padělaný list papeže Jana XII. o založení pražského biskup- ství s dodatkem, že papež přivoluje k zřízení pražského biskupství, „avšak nikoli podle obřadu či sekty bulharského národa neb ruského a [s užíváním při bohoslužbě] jazyka slo- vanského, nýbrž [aby v Čechách], zachovávajíce rozhodnutí a nařízení apoštolská“, v čelo 5 - Středověké legendy prokopské 65

Strana 66
asi jistou újmu, když, neznajíc latiny, se nemohla se stejným porozuměním účastnit bohoslužeb jako za starších časů. A snad také ohled na tuto laickou společnost českou měl na opata Dětharta jistý vliv a byl pak důvodem, že se legenda o sv. Prokopovi v Čechách udržela. Všichni Češi nedívali se na slovanskou bohoslužbu očima zarputilého latiníka, jakým byl kronikář KOSMAS, jenž v této starobylé zvyklosti spatřoval toliko „kacířskou sektu bulharskou anebo ruskou“, již bylo nutno za každou cenu vymýtit. (Je jistě charakteristické, že se KOSMAS o Pro- kopovi a klášteře Sázavském, o jednom z mála klášterů v tehdejších Čechách, vůbec nezmínil). Proti němu a jemu podobným píše vrstevník KOSMŮv, autor naší Vita s. Procopii minor, a pod záštitou sv. Prokopa volá ukřivděn a rozbolest- něn: „Ó závisti, spředená ze všeho zla, ó závisti, hodná prokletí!“ A tak naše Vita minor pozoruhodným způsobem kreslí i kulturní směry a proudy v tehdejším našem životě církevním na počátku XII. století. A také v druhém prologu píše náš autor o významu sv. Trojice, která „všechny národy a jazyky spojuje v jednotu svaté matky církve“, a že této myšlence sloužil i svatý Prokop. Autor naší legendy, byť literárně poněkud zakrytě, na- značuje (a v tom bezděky prozrazuje svoji totožnost s autorem naší Vita minor), že slovanská bohoslužba na Sázavě nebyla na újmu církevní jednotě, i když se v Sázavském klášteře při bohoslužbě užívalo slovanského jazyka! Tak jako jinde v naší Vita minor hlásí se i tu apologetické stanovisko autora naší legendy proti rozmanitým osočovatelům užívání slovanského jazyka při církevních bohosluž- bách na Sázavě. A vsunul-li autor naší legendy do druhého prologu větu (pře- vzatou patrně již z Vita antiqua) o slovanském Životu sv. Prokopa, učinil tak jednak asi proto, že o existenci slovanského Života sv. Prokopa věděl, jednak i z toho důvodu, aby naznačil, že tato historia veridica slavonicis literis neobsaho- vala nic kacířského a jednotě církve protivného. Najdou se pak i jiné podrobnosti, kterými se Vita minor na rozdíl od své starší předlohy, naší Vita antiqua, hlásí k době svého vzniku. Tak v proroctví Prokopově o vyhnání sázavských mnichů za Spytihněva roku 1055 čteme, jak jsme již výše (str. 46) upozornili, že po jeho smrti kníže Vratislav vyhnance povolá zase na Sá- zavu: „... a tam pak zůstanete vy i vaši nástupci na věky věkův“. Autor naší Vita minor, jsa si již vědom trpké zkušenosti z roku 1092, poznamenává toliko: „a... tam najdete mír a bezpečnost pro dny života vašeho“. Autor naší Vita minor pokládá také za účelné na vhodných místech zdůraznit svoji římskou pravověrnost, jak možno poznat na př. z jeho úpravy kap. 5. Stará legenda měla pouze: „...die quadam Rogacionum". Místo toho píše Vita minor: „...die quadam, quo ex Ro- mana consuetudine inter Pascha et Penthecosten auctoriabili ritu letania triduano nového biskupství postavili muže „zejména v latinském písemnictví vzdělaného“. Proti „privilegiu církve moravské“ papeže Jana VIII. („Industriae tuae“), kterým papež schválil užívání slovanského jazyka při bohoslužbách, jehož se dovolávali stoupenci slovanské bohoslužby, postavil KOSMAS zcela v duchu nařízení papeže Rehoře VII. z roku 1080 „privilegium církve české“, kterým údajně ihned při zřízení pražského biskupství bylo pa- pežskou stolicí vyhrazeno právo toliko latině. Jaký smysl mělo toto falsum, které KOSMAS podloudně jako historickou skutečnost včlenil do své kroniky? Kdyby byla slovanská boho- služba v době KOSMOVĚ tak zcela bez významu a kdyby (jak tvrdil NOVOTNY a jiní) slo- vanská bohoslužba se omezovala toliko na klášter Sázavský, pak nemělo přece již po zrušení slovanské bohoslužby v klášteře na Sázavě vlastně smyslu, aby KOSMAS takovýmto způ- sobem proti ní vystupoval. Jestliže však přece jen KOSMAS považoval za účelné a potřebné proti slovanské bohoslužbě brojit, pak jde z toho najevo, že ani v jeho době (KOSMAS † 1125) slovanská bohoslužba v Čechách bez významu nebyla a že i v jeho době měla ještě své zjevné neb aspoň tajné stoupence. (Srv. též výklad o tom v MÉ studii Slovanská boho- služba v Čechách, již výše citované, str. 75.) 66

Strana 67
ieiunio celebratur“. Podobně asi v stejném smyslu vkládá autor naší legendy do úst sv. Prokopovi při jeho proroctví prvého exilu v Uhrách: „Vos autem ... idcirco nolite a fide naufragare!“ Zdá se, že tím chtěl autor Vita minor naznačit, že sázavští mniši podle příkazu samého sv. Prokopa zůstali pravé víře, t. j. víře římské, věrni i za svého vyhnanství v Uhrách. — Také scéna s opatem Němcem je ve Vita minor podána ve vylíčení mírnějším s tím pozadím, že sv. Prokop byl nespokojen osazením kláštera mnichy cizími, ale bez onoho tvrdého přízvuku, na- mířeného proti Němcům, jak je tomu ve Vita antiqua. Snad i tu byl jistý ohled na nové poměry za nového opata Dětharta. Jisté stylistické zvláštnosti, s kterými se setkáváme v literárním rozšíření Vita minor proti staré legendě prokopské, mohou nám být náznakem a vodítkem pro řešení otázky, kdy asi vznikla naše Vita minor a také kdo byl jejím autorem. Autor prvé části letopisu Sázavského bezděky, jak se zdá, při líčení osudu Sázav- ského kláštera za opata Božetěcha, užívá týchž slov a stylistických obratů, jako autor naší Vita minor. Tak při líčení roztrpčení biskupa Kosmy na opata Bože- těcha proto, že on na místě biskupově vsadil korunu královskou na hlavu Vrati- slavovi, píše: „Igitur iratus est episcopus Cosmas ei furore inextinguibili, quare, sibi calumpniis illatis, eum degradare conabatur." Slova tato příliš připomínají dikci Vita minor (kap. 16), kde líčí se příčiny zá- kazu slovanské bohoslužby: „O invidia, inextricabilis malicie zelus, o invidia detestabili omnimoda malicia conglo- bata, ignis inextinguibilis!" Podobně dále letopis Sázavský píše: „Huius (Bracizlai II.) aures cum supranotati fratres per se et per amicos multis ficticiis et innumeris vituperiis contra abbatem suum Bozetechum compositis obpulsando multiplica- rent, idem dux nominatim abbatem de loco superius dicto exstirpavit et fratres eiecit. Slova ta opět velmi nápadně, ač jsou řečena v jiné souvislosti, připomínají rčení naší Vita minor (kap. 16): „Instigante namque zelo dyaboli multi emuli, ficticia venenosa detraccionum conspiran- tes, laqueos cavillacionum in curia ducis contra Vitum abbatem et fratres eius ceperunt astruere atque aures principis favorabiliter conpositis mendaciis obpulsantes, eos multifariis vituperiis publicabant, ... quam ob rem, eiectis eis, loco eorum latine auctoritatis abbatem et fratres constituere omnino esse honestum constanter affirmabant." Snad by se mohlo zdát, že shodná slova mezi Vita minor a Letopisem jsou snad toliko reminiscencí z četby Vita minor. Tu nejedná se toliko o užití stejného slova, rčení neb obratu (autor legendy i kroniky s oblibou na př. užívá slova zelus nebo výrazu locus pro klášter Sázavský), ale o celý jeho literární styl, který se proje- vuje v obou literárních dílech stejným tvůrčím chodem myšlenkovým a stejným způsobem vyjadřovacím. Tak na př. zmíněný autor s oblibou podává charakte- ristiky osob, a to hromaděním rozmanitých adjektiv a přívlastků. Tak ve Vita minor (kap. 15) charakterisuje opata Víta takto: „Vitus ... vir in humanis et divinis rebus ydoneus, seculi huius inimicus, inclite modera- tus, sapiencia pugil, reverendus in vultu, affabilis in alloquio, placabilis lenitate." Celkem shodně podána je v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO také charakteristika opata Dětharta: „Diethardus ... homo egregius, vultu decens, sollers ingenio, animo gravis, moribus gratus, sermone cultissimus. 5* 67

Strana 68
Podobně v letopise Sázavském charakterisován je též opat Silvester: „Silvester ... vir morum honestate cunctis amabilis, colloquio plurimum affabilis, in abstinencia singularis, amicus humilitatis, intimus verae caritatis alumnus ..., ut omnibus plus amori quam timori haberetur." Také opata Prokopa po jeho volbě charakterisuje Vita minor (kap. 10) pří- buzně: „Hic denique virtutum firma fundatus soliditate humilitatis quoque et caritatis constanti excelencia stabilitus, tam hylaris et affeccione benivolencie continens exstitit, ut a sub- iectis sibi plus amori haberetur quam timori." Stejným stylistickým uměním vyjadřuje pak k roku 1156 povahu postoloprt- ského opata Bero, jenž byl předtím mnichem na Sázavě: „Vir caritatis virtute plenus, simplex et castus in moribus, voluntarie paupertatis spe- cialis amicus. Anebo dále biskupa Zdíka k roku 1157: „Hic pro defensione iustitiae et statu ac honore sanctae dei ecclesiae semper, quantum in ipso fuit, inconvulsus preliator perstitit, difficilis inobedientibus, facilis ac promtus et affabilis Deum diligentibus. A tak bychom se ještě na jiných a dosti početných místech naší Vita minor i starších částí letopisu Sázavského mohli přesvědčit, že autor obou má příbuznou zásobu slov a také že komposičně užívá podobné struktury vět a literárních účinků. Vše to činí dojem, že autor prvé části letopisu Sázavského a autor naší Vita minor je jedna a táž osoba a že bezděky užil k vyjádření příbuzné myšlenky příbuzných a někde i stejných slov, jak v letopisu, tak i v legendě. Tato okolnost by nám podala také vysvětlení, proč autor starších částí letopisu Sázavského, jenž psal přece již po zlatinisování kláštera Sázavského, do svého letopisu včlenil celou Vita minor. Je si vědom toho, že dny slovanské bohoslužby na Sázavě jsou již sečteny a že „knihy jejich jazyka byly zkaženy a zničeny a nikdy již více v jejich klášteře nebudou předčítány“. Bolestná tato vzpomínka, kterou náš autor pak včlenil do svého letopisu Sázavského kláštera, doznívá z jeho slov jako bezna- dějná kantiléna nad něčím, co jemu i jeho druhům bylo milé a drahé a nad čím se již zcela zavřela minulost. Slovanskost jeho kláštera i jeho země patřila již jen minulosti. A sotva jen jako smutnou vzpomínku podařilo se mu přece jen o ní vetkati do Vita minor a do letopisu, které se tak vzájemně doplňují, několik vět.132 Náš autor psal nepochybně za okolností, které byly slovanské bohoslužbě a celému duchu kláštera, jenž v něm vládl za jeho prvých opatů, jistě málo příznivé. Ba skoro se musíme divit, že vůbec mu bylo dovoleno, aby ve zlatinisovaném klášteře Sázavském psal vlastně apologii zřízení kláštera za opata Prokopa, Víta a Jimrama, a tak vlastně i apologii slovanské bohoslužby. Vysvětlením může nám být již výše dotčená zpráva téhož letopisce, že někteří ze slovanských mnichů, vyhnaných po rozvrácení původního kláštera, se přece jen na Sázavu vrátili a tam až do své smrti zůstali. Nepochybně autor prvé části letopisu Sázavského i naší Vita minor byl jedním z nich. Jeho dílo je pak netoliko svědectvím pro existenci 132 Není mi na tomto místě možné zabývat se genesí Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Bylo již dotčeno, že podle některých známek k jeho sepsání došlo někdy kolem roku 1177. Autor tohoto letopisu však užil při tom starší kroniky sázavské, která sahala asi do roku 1157 a obsahovala hlavně události kláštera se týkající. Vedle této kroniky včlenil autor letopisu Sázavského do svého díla řadu kratších záznamů (stylisticky zcela rozdílných) z nějakých šířeji založených annálů, snad břevnovského původu. V této kompilaci pak pokra- čoval zejména pro dobu krále Vladislava. 68

Strana 69
a smýšlení někdejších žáků Prokopových či Vítových na zlatinisované Sázavě, ale současně i svědectvím pro tolerantní smýšlení a postoj opata Dětharta k ně- kdejším žákům Prokopovým i k tradici slovanské bohoslužby. Vita minor má tudíž s prvou částí letopisu Sázavského podle všeho spo- lečného autora. Vznikla asi nepochybně přepracováním starší legendy pro- kopské literárně nadaným mnichem z původní Sázavy, jenž považoval za účelné zá- sluhy Prokopovy literárně bohatším způsobem oslavit a zvelebit a tak napsat účinnější apologii nejenom Prokopa a jeho slovanských nástupců, ale též apo- logii svou vlastní, jmenovitě apologii pravověrnosti těch svých bratří, kteří po zlatinisování Sázavy našli tam opět útulek. Smysl jeho díla je asi tento: Sv. Prokop i my, jeho žáci, byli jsme vždy a ve všem pravověrní a poslušni římské církve, i když jsme byli Čechové a Slované a když jsme i při bohoslužbě užívali našeho slovan- ského jazyka. Snad už také proto byl na samém začátku prokopské legendy po- ložen tak zřejmý důraz na to, že slovanská bohoslužba samým papežem sv. Meto- ději byla povolena, jak plyne ze slov „sclavonicis litteris ... statutis canonice“. Podobně stojí v kapitole 5., že slovanské bohoslužby na Sázavě se konaly podle římského obřadu („Ex romana consuetudine auctoriabili ritu“), jak už výše bylo zmíněno. Je-li však autor naší Vita minor a autor prvé části letopisu Sázavského jedna a táž osoba, pak je tu (aspoň zdánlivá) nesrovnatelnost, že v legendě není ještě nic o setkání Prokopa s knížetem Oldřichem jako v letopisu a ve falsu o Milebuzských. (Srv. níže str. 83n.) Ve skutečnosti o Milebuzských se už ve Vita minor píše, ale v poněkud jiné souvislosti. V zázraku o ďáblech, kteří před sv. Prokopem opustili jeskyni pod jeho poustevnou (na rozdíl od Vita antiqua) se skutečně píše, že tito ďáblové se svými přáteli Milebuzskými odešli na poušť řečenou Lobeč, aby je více sv. Prokop neutiskoval. Milebuzští jsou tudíž i ve Vita minor líčeni jako ne- přátelé kláštera. 133 Se zřetelem k tomu všemu musíme předpokládat, že Vita minor vznikla sa- mostatně a před vznikem sázavské kroniky, i když ji psal jeden a týž autor. A že teprve něco později počal psát autor naší Vita minor též kroniku sázavskou, do níž pojal svou legendu a snad již on ji rozšířil o historii knížete Oldřicha, která je opět v souvislosti s padělkem o Milebuzských. (Srv. níže str. 83n.) Snad se za opata Dětharta ukázala též potřeba, aby v klášteře Sázavském byli pamětníci majetkových práv starého kláštera, a snad také z tohoto důvodu přijal pak vy- hnané mnichy zpět do zlatinisovaného kláštera, zejména když se přesvědčil o jejich římské pravověrnosti. Ta pak ve Vita minor, jak v prologu, tak také v samém textu je na několika místech patrná. Užívání národního jazyka v církvi, ovšem způsobem kanonickými předpisy regulovaném, nepokládal pak opat Děthart za věc nedovolenou. Víme na př. ze skoro současného t. ř. homiliáře opatovického, že se kněžím přímo ukládá, aby věřící učili Otčenáš a Vyznání víry jak po latinsku, tak i v řeči národní.134 133 Jméno osady nebo rodu Milebuzice či Milebuzici je v okolí Sázavy a v naší toponymii zcela neznámé. A není snad zcela vyloučena možnost, že jméno to vzniklo nějak v sou- vislosti s vypravováním naší legendy o jeskyni sv. Prokopa, „quam mille demonia inhabi- tabant". „Mille demonia“ jsou snad „mille bozi“, které pak sv. Prokop vypudil (srv. kap. 7.) Místní jméno Buzice vyskýtá se na západním břehu Vltavy zsz od Sedlčan u Kamýku nad Vltavou při obci Svatý Jan. ANT. PROFOUS, Místní jména v Čechách, Praha 1947, str. 222, odvozuje však jméno zmíněné dědiny od osobního jména Bůz a zejména od jeho demi- nutiva Buzek, které opět podle jeho výkladu pochází od osobního jména Budislav. 134 Srv. FERD. HECHT, Das Homiliar des Bischofs von Prag, Praha 1863, str. 85: „Iubendum est, ut Oratio dominica ... et Symbolum apostolorum ... ab omnibus discatur tam latine quam barbarice." 69

Strana 70
Vznik Vita minor náleží tudíž do prvé polovice XII. století. Vita minor, tak jako starší části Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, je pak cenným svědectvím názoru jisté části českého prostředí na slovanskou bohoslužbu někdy z počátku XII. století. Názor tento nebyl jednotný. Vedle autora naší Vita minor byl tu též KOSMAS, děkan kapituly pražské, jenž zajisté představoval názor vládnoucí. KOSMAS a Vita s. Procopii minor — to jsou dva směry české duše, které už v době Vratislavově se vážně rozcházely. Náboženská tradice cyrilo- metodějská a prokopská na straně jedné a papež Rehoř VII., biskup Jaromír a kronikář KOSMAS na straně druhé! Slované a latiníci! Jistě směr papeže Ře- hoře, biskupa Jaromíra a kronikáře KosMY byl směr vítězný. Nicméně z legend prokopských vidíme, že směr cyrilo-metodějský ani ve XII. století (s oblibou sv. Prokopa a legend prokopských) ani později zcela nezanikal. Do této pohnuté doby dohasínajícího zápasu o slovanskou bohoslužbu v Če- chách sluší se položit vznik Vita s. Procopii minor. Vita s. Procopii minor se dochovala v dosti početných rukopisech domácích i cizích od konce XII. stol. do XV. stol., a to v podobě dosti rozličné. Její plné znění (našich 26 kapitol) obsahuje vlastně jenom jediný a ještě poměrně pozdní ru- kopis, totiž rukopis olomoucké metropolitní kapituly, č. 54 z r. 1410 (h). Dějově a literárně byla Vita s. Procopii minor uzavřena již kapitolou 18. — návratem slovanských mnichů r. 1061 z uherského vyhnanství a zprávou, že za knížete Vratislava a za opata Víta byl klášter Sázavský velice zveleben (Ipsum locum ... in ampliorem honorem enceniavit). Touto kapitolou 18. se končí prokopská legenda v Letopisu MNICHA SÁZAV- SKÉHO (q), nebo v rukopise kláštera Rajhradského, H. 1. 6. z XV. stol. (a), nebo v českém Životě sv. Prokopa v Passionálu v rukopisech knihovny Národního musea, III. D. 45 a III. D. 44 z konce XIV. stol. (p). V rukopisu pražské Národní a universitní knihovny, VI. E. 13 (b),135 v němž je dochováno vedle MNICHA SÁ- ZAVSKÉHO nejstarší136 rukopisné znění vybraných částí naší Vita minor z konce XII. nebo z počátku XIII. stol.,137 se sice výklad končí již v kap. 17. nedopsanou 135 Na prokopskou legendu v rukopise Národní a universitní knihovny v Praze VI. E. 13 upozornil již J. TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník ČA, VIII (1899), str. 452 n. TRUHLÁŘ tu vyslovil (správnou!) domněnku, že text je částí legendy prokopské, z níž čerpal své vypravování o založení kláštera na Sázavě MNICH SÁZAVSKÝ. S názorem tím nesouhlasil V. NOVOTNY, České dějiny, II., str. 743, a měl (mylně!) za to, že text prokopské legendy ve zmíněném rukopise je toliko výtahem z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Text této legendy ze zmíněného rukopisu v českém překladě vydal P. METHOD KLEMENT, Legenda o svatém Prokopu Sázavském, jak nám ji zachovalo čtení matutina za svátku sv. Pro- kopa v pěti lekcích druhého nocturna v brevíři pannen benediktinek od sv. Jiří ve vložce z po- čátku XIII. století, v Praze 1948. K vydání je připojeno za str. 24. též faksimile všech pěti stran zmíněného rukopisu s nejstarším samostatně dochovaným textem prokopské Vita minor. 136 Tím ovšem nebyl text, zachovaný v kartouzském klášteře v Kolíně nad Rýnem (vy- daný od MABILLONA v Acta sanctorum, VI., 2, str. 47—48), který V. NOVOTNY, České dějiny, II., 336 mylně pokládal za nejstarší zpracování prokopské legendy po latinsku. Je to jen jeden z četnějších rukopisů, ve kterém byla stará Vita toliko excerpována a slovně parafrá- zována. 137 (Autorovo datování zápisu vybraných lekcí z prokopské legendy do brevíře, zčásti odchylné od TRUHLÁŘOVA, spočívá na zřejmém omylu. Přehlédl, že zápis je na vložce vsunuté do staršího rukopisu (o tom neklamně přesvědčují cifry předchozího a následujícího kvaternu), ale nadto byly na tuto vložku, vsunutou do kodexu již v XIII. stol., vepsány prokopské lekce — zřejmě na nepopsaných, předtím prázdných listech —, jak vyplývá neklamně z charakteru písma, teprve rukou 1. pol. XIV. stol. (Děkuji p. prof. dr V. VOJTÍŠKOVI, který mi toto mé datování plně potvrdil.) B. R.) 70

Strana 71
větou at ille attonitus ve (t. j. vehementi ammiracione vacilare cepit), není však asi pochybnosti o tom, že tak, jako se kryje tento rukopis s rukopisem téže pražské Národní a universitní knihovny, XII A 22 ze XIV. stol. (c), pokračoval v jeho staré předloze text aspoň do konce kap. 18.138 K takto dějově i literárně uzavřené legendě byly připojeny pravděpodobně již ve Vita antiqua zázraky a nejspíše odtud převzaty do Vita minor, v níž se již najisto vyskytují. Byly uváděny charakteristickými slovy, jako Placuit igitur adhuc innotescere ... miraculum (Vita minor, kap. 19.). Nebo dále: Et aliud signum memorie intimandum referimus (tamže, kap. 21.). Nebo: Eciam aliud prodigium proferimus in conspectum fidelium (tamže, kap. 24.). Prokopská Vita minor i tu následuje, jako činila již Vita antiqua, v své literární skladbě svůj vzor, totiž legendu o sv. Benediktovi (srv. výše str. 50n), kde byly jako integrující součást k vlastnímu životu světcovu připojeny v podobě drobných episod četné zázraky. Není pochyby o tom, že zázraky byly pevnou součástí již původního vypsání ži- vota sv. Prokopa, i když mohly časem a dodatečně narůstat. Z nich první o Labesovi a řece v létě zamrzlé (našeho vydání Vita minor, kap. 19.) hlásí se ještě do časů života Prokopova. Další zázraky se hlásí vesměs ještě do starší epochy kláštera za opata Víta a Jimrama. Tak hned první z nich (Vita minor, kap. 20.) o ženě kteréhosi dvorského úředníka, stižené těžkou chorobou, jíž se ve snu zjevil sv. Prokop a vyzval ji, aby poslala pro opata Víta. A ten, jsa churav, poslal místo sebe bratra Jimrama. Zázrak ten se hlásí do života opata Víta. Opat Vít se posledně připomíná roku 1078. Další zázrak o ovčáku, přistiženém při krádeži, jenž pak byl vyproštěn z vězení úředníků hradu Kouřimi, se hlásí opět do doby opata Víta. (Kap. 21.) Dále následujících pět zázraků (kap. 22.—26.) je sice bez bližšího údaje chronolo- gického, lze však s jistou pravděpodobností soudit, že rovněž náležejí ještě do XI. století do doby opata Víta a Jimrama. Jinak je tomu se zázrakem kanonisačním z r. 1204. Není jistě pochybnosti o tom, že tento zárak byl připojen k prokopské legendě až dodatečně, ne dříve než v XIII. století, a že tudíž k Vita minor, vzniklé začátkem XII. století, vlastně nepatří. Později se tento zázrak objevuje skoro ve všech rukopisech naší Vita s. Procopii maior, do níž přešel patrně, jako tolik jiných partií, převzetím z rozší- řené Vita minor. Protože se však ve dvou rukopisech naší Vita minor, totiž v ru- 138 (Závěr o rozsahu rukopisu b najisto není správný. Ze zjištění, že b náleží k prvnímu ze dvou systémů brevířových lekcí (systému 8 lekcí proti systému 6 lekcí) a v rámci tohoto systému se rozsahově i textově plně shoduje s rukopisy t a u, kterých autor neznal, vyplývá, že na vyříznutém listě (jehož okraj je dosud zachován!) nemohlo být z prokopského textu zapsáno víc nežli hementi ... cepit ac ambiguitatis laqueo iretitus usque ad finem vite sue permansit, t. j. jenom dokončení 17. kap. Viz níže mou tabulku lekcí str. 126 a 127. — Pokud jde o omyl benediktina M. KLEMENTA o pěti (!) lekcích II. (!) nokturna (viz výše pozn. 135), poznamenávám, že se patrně dal zmást chybnou rubrikou Leccio quinta na str. 542; správný počet lekcí vyplývá však i v tomto rukopise nejenom z připojených margi- nálních arabských číslic, které mohou být teprve původu sekundárního, ale z počtu inici- álek, o jejichž původnosti nemůže být sporu. Další srovnávací materiál, v němž se objevuje vždy buďto 8 lekcí (4 v I. nokturnu, 4 v II. nokturnu) nebo 6 lekcí (3 v I. nokturnu, 3 v II. nokturnu), ukazuje, že by 5 lekcí II. nokturnu bylo čirou anomalií. — Autorovu srovnání s rukopisem c nelze přisvědčit již proto, že v něm výběr lekcí byl jiný a zahrnoval dokonce i kap. 20. (Viz opět mou tabulku lekcí níže str. 126 a 127). Textové shody b s c (ovšem jen v těch partiích, které jsou oběma společné) se dají pochopit, i když nejsou tak těsné jako shody b stau: ukazují konec konců na existenci společného (ztraceného) rukopisu Vitae minoris, který byl patrně chován v samotném klášteře svatojirských benediktinek a z něhož byly lekce vybírány. B. R.) 71

Strana 72
kopisech Národní a universitní knihovny, I. B. 17 (d) a I. E. 14 (e), kanonisační zázrak vyskýtá, připojili jsme jej v svém vydání jako dodatek, který legendu po stránce narační uzavírá, jakožto kap. 27. a 28. k Vita minor. 139 Píše-li se tu o tom, že opat Blažej, když se vydal na cestu do Říma, aby na pa- peži vymohl kanonisaci sv. Prokopa, vzal s sebou ve zvláštním spisu sepsané divy a zázraky, které se dály u hrobu sv. Prokopa, lze míti za to, že to byla v prvé řadě naše Vita minor asi v té podobě, jak se nám dochovala v rukopise kapitoly v Olo- mouci č. 54 (h), totiž vlastní život sv. Prokopa s připojenými zázraky z doby opata Víta a Emerama z XI. století. Některé z těchto starých zázraků obsahují velmi cenné zprávy kulturně historické. Tak hned zázrak o velmoži z družiny knížete Břetislava († 1055), který upadl v nemilost a hrozilo mu, že bude odsouzen a potrestán smrtí. A ten pak hledal a našel útočiště v klášteře Sázavském. Právo asylu v klášteře pro vin- níka bylo, jak je pravděpodobné, i knížetem Břetislavem respektováno. (Vita minor, kap. 19. = Vita antiqua, kap. 15.). Velmi cenné zprávy po stránce kulturní a právní obsahuje zázrak s ovčákem, který byl přistižen při krádeži (Vita minor, kap. 21.). Ve vylíčení tohoto příběhu názorně se nám objevuje před očima, jak bylo postupováno (na statcích klášter- ních, které vždy byly počítány za část knížecí komory, či vůbec na všech stat- cích?) proti provinilcům, přistiženým při krádeži, která byla pokládána za zločin. Zmíněný ovčák ukradl šat svého hospodáře. Nebyl to jistě šat zvláště cenný, když ovčák si jej mohl obléknout, aniž byl tím nápadný. Byl však přece jen poznán a svědectvím sousedů (zřejmě asi lidí nevolných, jako byl ovčák sám) usvědčen. Tu pak hospodář provazem sevřel hrdlo zločince, svázal mu ruce na zádech a odvedl ho k svému domu, aby ho snad nazítří dopravil na hrad Kouřim k soudcům hradu a kraje. Opat Vít, když se o tom dozvěděl, poslal k hospodáři (kláštera?) a při- mlouval se za provinilého, aby mu odpustil a zase jej propustil. Ale hospodář odepřel vyhovět opatově žádosti s poukazem na to, že sám by propadl trestu, kdyby vinníka bez nálezu veřejného soudu, t. j. hradského soudu, jemuž příslu- šelo stíhati všecky zločiny v kraji, a to i na lidech nesvobodných, bez trestu pro- pustil. Hospodář zatím spoutaného vinníka odvedl do svého domu a tam jej dal „do klády“, t. j. sevřel mu nohy i ruce vhodně upravenými trámci dřeva, maje v úmyslu nazítří odvést jej na hrad kouřimský. (A tu pak prý v noci vinníka vy- svobodil sv. Prokop.) Ze zázraku o ženě nevěrné (kap. 25.) se dovídáme, jak byla v XI. století trestána nevěra manželky. Oklamaný manžel, který se své ženy zmocnil, dal ji nejprve zmrskat a potom vsadil ji „do klády“ s tím patrně úmyslem, aby ji po výroku soudu (pravděpodobně „soudu božího“ za asistence hradského presbitera) dal utratit. (Takto stižené ženě zázračně prý pomohl sv. Prokop.) Ze zázraků (kap. 22. a 23.) se také dovídáme, že pravděpodobně již za opata Víta nebo Jimrama vznikl na Sázavě též ženský klášter řehole sv. Bene- dikta. Zda byl tento ženský klášter v nějakém spojení s ženským benediktin- ským klášterem sv. Jiří v Praze na Hradčanech, jak bychom mohli soudit, o tom nemáme zpráv. Víme jen, že úcta k sv. Prokopu snad už před jeho kanonisací byla i u sv. Jiří na hradě Pražském, jak můžeme usuzovat na podkladě skuteč- nosti, že ze Svatojirského kláštera se nám dochovalo několik textů legendy pro- kopské a mezi nimi jeden z nejstarších textů naší Vita minor v rukopise někdy 139 (Autor nevyužil ve prospěch svého jistě správného poznání, že kap. 27. a 28. nebyly součástí jeho Vita minor, oné skutečnosti, že rkpy d a e také jinak obsahují složky, které náležejí teprve t. ř. Vita maior. Viz níže v mém výčtu jejich obsahu str. 125. B. R.) 72

Strana 73
z konce XII. neb počátku XIII. století. Zda měla tato věc jakési pozadí také v tom, že klášter Sázavský byl slovanský a že u sv. Jiří se uchovávala památka kněžny Ludmily, která byla v X. století přední představitelkou slovanského křesťanství v naší zemi, nedá se ze zachovaných pamětí zjistit. Ze zázraku s vdovou na hradě Vyšehradě a její přítelkyní manželkou Gorpo- novou (kap. 24.) mohli bychom usuzovat, že brzy po zvelebení Vyšehradu Vrati- slavem měl klášter na Sázavě s tímto hradem přátelské styky. Po výkladu, který jsme podali o Vita s. Procopii antiqua, sotva může být po- chybnosti o tom, že zázraky patřily již k staré legendě prokopské. Je sice pravdě- podobné, že původní Život sv. Prokopa končil vyplněním světcových proroctví a návratem mnichů z Uher na Sázavu za knížete Vratislava roku 1061, ale brzy potom k tomuto Životu sv. Prokopa byly přidávány i zázraky, které se udály za opatů Víta a Jimrama, tudíž někdy v letech 1061—1078. Jeden z těchto zázraků (zázrak o Labesovi a řece v létě zamrzlé) je obsažen již ve Vita s. Procopii antiqua (kap. 15. = kap. 19. naší Vita minor); zázraky pak, obsažené v kap. 20. až kap. 26. naší Vita minor jsou ve Vita antiqua v kap. 16. aspoň parafrázovány a povšechně naznačen jejich obsah. Tak jmenovitě zázrak ve Vita minor kap. 20., 21., 22., 23., 25., 26. Z toho můžeme soudit, že předlohou 140 naší Vita minor byla Vita antiqua v poněkud širším znění a jmenovitě v složení, které obsahovalo všecky zázraky, které jsou ve Vita minor obsaženy. Vita minor se stala pak opět předlohou MNICHU SÁZAVSKÉMU a jeho historii o počátcích kláštera i širší prokopské legendy, kterou jsme označili jako Vita s. Procopii maior. S oběma těmito zpracováními života sv. Prokopa má naše Vita minor v některých částech text zcela shodný, jak ještě nížeji bude ukázáno. Ve dvou rukopisech naší Vita minor (ovšem v rukopisech až z XV. století) je za starými zázraky z XI. století závěrem připojen také zázrak kanonisační. Zmínili jsme se již výše (srv. str. 71) o tom, že k Vita minor nepatří a že k ní byl připojen až dodatečně, nejdříve ve XIII. století. A mohli bychom být vlastně na rozpa- cích, máme-li tento zázrak přiřadit k Vita minor, anebo k velké legendě prokop- ské, naší Vita maior. K původní Vita minor, jak již zmíněno, nepatří. Ale struk- turálně nepatří ani k Vita maior, jejíž vznik, jak ještě ukážeme, náleží až někdy do polovice XIV. století. Na druhé straně je však více než pravděpodobné, že Vita minor i se zmíněným zázrakem kanonisačním byla převzata do Vita s. Pro- copii maior a že tak kanonisační zázrak byl k Vita minor připojen ještě dříve, než Vita maior vznikla. Z tohoto důvodu tedy přičleňujeme zázrak kanonisační jako doplněk k naší Vita s. Procopii minor. Kdy vznikl tento kanonisační zázrak? V samé historce o kanonisaci sv. Pro- kopa se píše, že ke kanonisaci sv. Prokopa došlo rozhodnutím apoštolského dvora ze dne 4. července 1204. (Toho dne slaven pak také — patrně od té doby — v Če- chách svátek svatého Prokopa.) Není tudíž pochybnosti o tom, že kanonisační legenda vznikla až po roku 1204. S ohlasem kanonisační legendy se potkáváme už velmi záhy v nekrologiu kláštera Podlažického někdy z let 1159—1245, kde v ka- lendáři ke dni 4. července („IIII Nonas Julii“] je zapsán svátek sv. Prokopa.141 Opět pak v přípisku k Vita s. Procopii antiqua v rukopise kapitoly v Olomouci, č. 140 (Viz však níže str. 282. B. R.) 141 Necrologium Podlažicense z let 1159—1245 vydal B. DUDIK, Forschungen in Schweden, 1852, str. 212, 403—427. 73

Strana 74
230 (Č) z třetí čtvrti XIII. století142 a pak v kronice t. ř. DALIMILA,143 ze samého počátku XIV. století. Legenda kanonisační vznikla nedlouho po samé kanonisaci a náleží tudíž do prvé poloviny XIII. století. Jinak v historických pramenech zpráv o kanonisaci sv. Prokopa není. Ač le- genda kanonisační má řadu rysů velmi legendárních, o jejím údaji, že Prokop byl skutečně roku 1204 za svatého prohlášen, netřeba pochybovat. Neboť již v první polovici XIII. století se potkáváme s bezpečnými zprávami, že Prokop byl v Če- chách i na Moravě za svatého pokládán.144 Zmíněné legendární motivy v zázraku kanonisačním přivedly dokonce R. URBÁNKA k myšlence, že kanonisační zázrak je padělkem břevnovského opata BAVORA z počátku XIV. století.145 V kanonisačním zázraku jsou totiž jisté ne- přesnosti chronologické, které ukazují, že historie kanonisace sv. Prokopa nebyla sepsána za zcela čerstvé paměti a bezprostředně po kanonisačním aktu. V legendě se vypravuje, že se roku 1203 zjevil sázavskému opatu Blažejovi sv. Prokop a vyzval jej, aby se s vypsáním jeho života a zázraků odebral do Říma a zasadil se o uznání Prokopovy svatosti. Opat Blažej tak učinil, a opatřiv se dostatečným svědectvím (i ověřením prokopské legendy a zázraků, jak třeba dů- vodně doplnit) od šlechty zemské, vydal se do Říma. Skoro rok strávil v Římě, ale marně. Když už pro neúspěch i pro nedostatek peněz se rozhodl k návratu do vlasti, stal se onen podivuhodný zázrak. Sv. Prokop zjevil se ve snách papeži Inocencovi III. a pohrozil mu, že ho zbije svou berlou, jestli žádost opata Blažeje o jeho svatořečení nevyslyší. (V tomto vypravování legendy je jistě český její motiv, který se úzce připíná k historii sv. Prokopa a jeho násilnickému zakročení proti sázavskému opatu Němci. Snad také proto se stal tento svatý násilník v době husitské tak milý české duši!) To pomohlo. A papež vyslal pak do Čech kardinála Quidona, aby provedl kanonisaci sv. Prokopa. Stalo se tak, jak už zmíněno, 4. července roku 1204.146 142 Zde se píše: „Cuius [Procopii] festum peragendum sollempniter IIII° Nonas Julii sancti patres annis singulis statuerunt.“ Zmínka ta zřejmě poukazuje již na vypravování, jak je obsaženo v kanonisačním zázraku. 143 DALIMIL píše: „Léta ot narozenie syna božieho (po tisiúciu po dvú stu čtvrtého) by svatého Prokopa vzdvíhanie a jeho mezi svaté připsánie.“ (Prameny dějin českých, III., str. 159.) 144 Tak již v privilegiu krále Václava I. pro město Brno z roku 1243 (dochovaném v ori- ginále) se připomíná kaple sv. Prokopa. (Srv. ERBEN, Regesta Bohemiae I., nr. 1069, pag. 509.) Okolnost ta jistě nasvědčuje tomu, že Prokop byl již delší dobu — při nejmenším od r. 1204 — v Čechách za svatého uznáván. Podobně Albertus Bohemus píše pražskému bis- kupu r. 1243 a diví se, proč trpí některé exkomunikované opaty českých klášterů a mezi se uvádí také „abbas de Sancto Procopio“. (ERBEN, Regesta, 1. c., nr. 1085, pag. 517.) K tomu pro srovnání možno uvést, že r. 1160 se mezi svědky připomíná také opat sázavský, a to prostými slovy: „Silvester, abbas de Zasauua“ (FRIEDRICH, Cod. Boh. Mor. I., pag. 196.). O rozšířeném již uctívání sv. Prokopa v Čechách svědčí také „Vypravování o příbě- zích krále Otakara II.“, kde se líčí bitva u Kressenbrunu roku 1260 a kde mezi českými ná- rodními světci, jimž přičítá se zásluha o vítězství, uvádí se také sv. Prokop. (Srv. Prameny čes. dějin, II., str. 318.) 145 R. URBÁNEK, Legenda t. zv. Kristiána, 1. c., str. 426. URBÁNEK má za to, že zázrak kano- nisační je falsem břevnovského opata Bavora a že do něho jsou vloženy nemilé jeho zku- šenosti s papežem Bonifácem VIII., když v Římě intervenoval za kanonisaci poustevníka Vintíře, pohřbeného v Břevnově. 146 V. NOVOTNY, České dějiny, I, 3., str. 264, pronesl domněnku (a v tom následuje jej též URBÁNEK), že kanonisace sv. Prokopa měla být Přemyslovi od papeže Inocence III. jistou náhradou za oslyšení jeho největší žádosti, aby totiž pražské biskupství povýšeno bylo na arcibiskupství. Přemysl Otakar prokázal tou dobou papeži služby zvláště významné a měl jistě nárok na to, aby jeho papežská politika v říši německé byla náležitě honorována. Dostalo se mu koruny královské a potvrzení všech privilegií od Svaté říše římské pro český 74

Strana 75
Na této legendární historce je jistě velmi mnoho pozoruhodného. Především překvapuje nás sama skutečnost, že byl Prokop prohlášen za světce právě v té době a že se tak stalo na žádost českých kruhů politických, zejména krále a šlechty. Kterak však jen mohla v českém prostředí z konce XII. neb z počátku XIII. století vzniknout myšlenka žádat, aby byl kanonisován muž, jenž celým svým rázem, ať už historickým nebo legendárním, tak málo vyhovoval před- stavám římské kurie o svatosti? Můžeme-li věřit našim pramenům, je třeba se domnívat, že koncem XI. století nebo počátkem XII. století každá upomínka na naše slovanské křesťanství z obecné paměti vymizela. Naši kronikáři z XII. sto- letí nejen o svatosti, ale vůbec o Prokopovi nemají ani zmínku. Jestliže KOSMAS ve své kronice jediným slovem se nedotkl Prokopa a jeho slovanského kláštera na Sázavě, je nám věc při krajně nepřátelském jeho postoji k slovanské boho- službě dobře pochopitelná. Nicméně ani žádný z jeho pokračovatelů, kromě Leto- pisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, velmi vzácného a málo rozšířeného (dochovaly se toliko dva rukopisy!), nepokládal za potřebné dotknout se nějak historie slo- vanského kláštera na Sázavě a jeho zakladatele opata Prokopa. Ba ani když koncem XII. století za biskupa Daniela vkládají se do nově založených kostelů ostatky domácích světců (sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Víta, sv. Klimenta, Pěti bratří, sv. Ludmily), nikde ještě se mezi nimi nevyskytuje jméno Prokopovo. Co způsobilo tento pozoruhodný obrat, že se česká společnost opět hlásí ke své slovanské tradici a dokonce se pak velmi usilovně domáhá v Římě, aby Prokop byl uznán za svatého? Jistě tu spolupůsobilo s rozmachem českého státu a s do- sažením koruny královské dostavivší se české národní sebevědomí. To však sotva stačilo k tomu, aby byly oživeny ony staré tradice slovanského křesťanství, jichž sv. Prokop byl téměř posledním představitelem. Kde se však v českém kulturním prostředí zrodila myšlenka po probuzení právě těchto našich kulturních tradic, když podle svědectví našich kronikářů třeba je považovat za takřka mrtvé neb aspoň zcela uspalé. Toto probuzení českého národního sebevědomí a jeho návrat k tradicím slovanského našeho křesťanství je vlastně na kanonisaci Prokopově roku 1204 zjevem nejpozoruhodnějším.147 Vždyť Prokop a jeho život nebyl ani u nás, ani jinde v slovanském světě nikde znám a jeho uctívání v samém klášteře na Sázavě bylo spíše jen trpěno než z něho rozšiřováno. Nemáme také ani jediný rukopis s Prokopovým životem, který by byl starší než někdy z počátku XIII. století, z doby Prokopovy kanonisace. A stojíme na rozpacích před otázkou, kde a odkud přišla k nám myšlenka žádat za kanonisaci právě zakladatele slovanského kláštera na Sázavě. A jistě tato myšlenka potřebovala nějaké doby k svému uzrání, aby se mohla stát takřka úředním požadavkem české politiky, krále, české stát i autoritou papežskou. Žádal také o zřízení arcibiskupství, což však papež zdvořilými slovy odmítl. Za to prý náhradou mělo podle NOVOTNÉHO být svatořečení Prokopovo. Není naprosto jisté, zda tato spojitost je správná. Ale v každém případě žádost Přemyslova o svatořečení Prokopa musela být již pronesena. A tu je pak jistě pozoruhodné, že české politické prostředí (v legendě se praví, že opat Blažej si opatřil potřebná svědectví od šlechty, „abbas Blasius, sufficienti terrigenarum testimonio fretus“) a s ním patrně i král Přemysl žádal na papeži svatořečení Prokopovo. 147 Vlastenecký a národní motiv v uctívání sv. Prokopa pokusil se sledovat ZD. KALISTA v knížce Národní motiv v úctě sv. Prokopa a svatoprokopská legenda z roku 1618. Praha 1935, nikoli však šťastně. Jednak si nebyl jist filiací a dobou vzniku základních typů legend pro- kopských, jako většina našich badatelů, a tím také dospěl k nesprávným představám při datování vlasteneckých motivů v úctě prokopské, jednak ve snaze přičíst baroku vlaste- necký ráz položil vznik legendy prokopské do roku 1618, ač vlastně náleží do konce XI. či do počátku XII. století a která v české literární roucho byla přioděna v době Karlově. Také unikly jeho pozornosti významné projevy českého nacionalismu, obrážející se v jed- notlivých epochách úcty prokopské. 75

Strana 76
šlechty a nepochybně i vyššího duchovenstva. Či se snad přece jen udržely vzpo- mínky na slovanské křesťanství i jinde než v klášteře na Sázavě a z těchto kruhů šířil se pak požadavek za uznání svatosti sázavského opata, jehož slovanští žáci byli z vlastního klášterního domova vypuzeni a jejichž slovanské knihy byly rozmetány a zničeny? Historické prameny nedávají nám na tuto otázku dosta- tečné odpovědi. Na jedné straně je skutečností, že nikde u nás není po úctě Pro- kopově před jeho kanonisací stopy.148 Na druhé straně je však rovněž historickou skutečností, že české prostředí politické (opat Blažej se svou cestou do Říma byl spíše nástrojem tohoto politického požadavku než jeho podněcovatelem!) při- chází na samém počátku XIII. století s vyhraněným požadavkem o uznání Pro- kopovy svatosti. A jako důkaz této svatosti uvádí jeho legendu, velebící slovan- skou bohoslužbu a osočující její protivníky. A nelze přece podezřívat české po- litické prostředí doby Přemysla Otakara I., že by si nebylo vědomo důsledků této žádosti, že by netušilo, kterak asi tento český požadavek bude posuzovat Řím! Žádost české politiky, jak lze z vypravování kanonisačního zázraku vytušit, nesetkala se v Římě u papežské stolice s porozuměním. Ať již to trvalo rok, či více nebo méně, co opat Blažej zůstával v Římě, z legendy je patrné, že papež Inocenc III. se svatořečením Prokopovým váhal. Proč? Z jakého důvodu? Snad že se v legendě velebila Prokopova slovanská minulost a užívání slovanského jazyka při bohoslužbách? (Teprve jeho nástupce papež Inocenc IV. povolil opět slovan- skou bohoslužbu r. 1248 a 1252 v Dalmácii.) Či proto, že život sv. Prokopa ne- odpovídal jeho představám o svatosti? V legendě prokopské se dvůr papežský dočetl, že Prokop byl ženat,149 že měl syna a že násilně si vedl proti latinskému opatu dosazenému knížetem, že kníže sám jmenoval a sesazoval opaty, nestaraje se přitom o vrchnosti církevní — vše to byly asi stránky života Prokopova, které se asi sotva potkávaly s porozuměním u apoštolského dvora za papeže Inocence III. Třeba si tu ujasnit, že to byl jeden z nejmocnějších středověkých papežů, pravý pokračovatel v poslání velikého theokrata Rehoře VII., papež, jenž se- sazoval i dosazoval krále, který velmi energicky zakročil pro obnovení jednoty v církvi mezi Východem a Západem a který také tvrdě a bezohledně počal stíhat všecka kacířství. A právě tento papež měl vyhovět české žádosti a vyhlásit za světce Prokopa, jehož sama legenda musila hájit z podezření z kacířství! Ale nakonec, patrně pod nátlakem politiky, papež přece jen povolil a Prokopa uznal za svatého. A je jistě s podivem, že české politice počátkem XIII. století na tom záleželo, aby právě Prokop byl uznán za světce, ten Prokop, který vyháněl Němce ze svého kláštera i proti vůli panujícího knížete! Je to jistě podivuhodné svědectví pro české prostředí doby Přemysla Otakara I. Srovnáme-li jinak zprávy z kanonisačního zázraku se spolehlivými zprávami soudobých pramenů, dojdeme k poznání, že zprávy legendy nejsou ani tak ne- správné, jako nepřesné. A zachyceny patrně již z jistého časového odstupu. 148 PEŠINA, Phosphorus septicornis, str. 431, píše sice, že již záhy po r. 1142 dostalo se kostelu sv. Víta v Praze rameno sv. Prokopa (srv. FR. KRASL, Sv. Prokop, 1. c., str. 362), kterážto okolnost, lze-li se na údaj Pešinův spolehnout, by byla svědectvím o šířící se úctě sázavského Prokopa, nicméně ani tato zpráva není svědectvím pro jeho kanonisaci. 149 Kněžské manželství platilo u nás nejen v XI., ale ještě ve XII. stol. za věc celkem běžnou. Sám KOSMAS, kanovník a potom děkan katedrálního kostela pražského, vzpomíná své manželky Božetěchy a bez rozpaků vzpomíná svého syna. Teprve po misi kardinála Quidona r. 1143 uplatňují se usilovněji snahy po kněžském celibátu. Je pak jistě charakte- ristické, že autor letopisu Sázavského, který s některými doplňky a nevelkými změnami převzal do svého literárního díla celou kroniku KosMOVU, zprávu o smrti ženy děkana KOSMY nahradil jinou, ač předtím nic nezměnil na zprávě, že Prokop byl jako kněz ženat a měl syna Jimrama. (V. NOVOTNY, České dějiny, I., 2., str. 705.) 76

Strana 77
Z bezpečných pramenů víme, že sázavský opat Blažej skutečně v Římě byl.150 Nebylo to roku 1203, ale již roku 1202. Dále víme bezpečně, že kardinál Quido byl rovněž v Čechách, nikoli však roku 1204, ale též roku 1202, po případě ještě začátkem roku 1203.151 A také ještě v létě roku 1203 zdržoval se kardinál Quido v blízkosti Čech a měl co činit s českými zájmy.152 Zmíněný kardinál Quido, jenž přišel s českou politikou a s českou šlechtou, která podporovala kanonisaci Prokopovu, do živého styku, byl Quido, biskup de Praeneste a nikoli Quido, kardinál, kněz sv. Marie trans Tiberim, titulu sv. Ka- lixta, jak udává prokopská legenda. NoVOTNÝ vyslovil názor, že jde tu o činnost dvou kardinálů stejného jména, jednoho Quida, jenž byl roku 1202 v Čechách a jednal s českým panstvem i s Přemyslem (snad pravděpodobně už také o svato- řečení Prokopovo), a druhého Quida, titulu sv. Kalixta, který prý roku 1204 přišel do Čech a tu z příkazu samého papeže provedl Prokopovo svatořečení.153 Kromě legendy v chronologii poněkud nepřesné jiných zpráv o této události nemáme. A není zajisté vyloučeno, že záležitost vyřídil již v meritu kardinál Quido de Praeneste za svého pobytu v Čechách roku 1202, po případě opat Blažej za své cesty do Říma roku 1202 a že po jistých průtazích došla konečně do Čech papež- ská bulla ze dne 4. července 1204, podepsaná kardinálem Quidonem u Panny Marie za Tiberou, titulu sv. Kalixta, kterou kanonisace Prokopova byla vyhlá- šena. Tradice sázavská popletla si snad zájezd kardinála Quidona na Sázavu roku 1202 s Quidonem, podepsaným na papežské bulle, a vše spojila v legendární celek, jak čte se v přídavku Vita minor (naší edice kap. 27. a 28.). To je tak asi nejpravděpodobnější výklad toho, jak se dostalo jméno kardinála Quidona s přes- ným titulem („Quido, sancte Marie trans Tiberim sancti Calisti presbyter et cardinalis, legatus a latere“) do záračné historky o kanonisaci sv. Prokopa. Podle toho, co bylo výše vyloženo, vyplývá zcela nepochybně, že kanonisační zázrak mohl vzniknout a k starší prokopské legendě, naší Vita minor, mohl být připojen až někdy v první polovině XIII. století. Nicméně datum kanonisační bully, které se stalo i datem svatosti Prokopovy a s nímž se setkáváme již v histo- rických svědectvích z první polovice XIII. století, dokazuje, že vypravování le- 150 Papež Inocenc III. posílá 5. května 1202 zpět do Čech biskupa Daniela, očištěného od všech obvinění, „cum ven. fratres ... et dilecti filii C(unradus) de Brenou, B(lasius) de Sazau, S(ilvester) de Cladorub, abbates, eum pariter compurgaverunt“. (FRIEDRICH, Codex Bohemie Moraviae, II., pag. 29.) 151 Kardinál Quido de Praeneste byl papežským legátem v říši německé a byl v dubnu 1202 v Kolíně nad Rýnem. Ale na podzim toho roku, když se proti němu zdvíhala v Němec- ku bouře odporu, zamířil do Čech a tam byl od Přemysla i Vladislava zvláště vlídně přijat. „Qui cum per Boemiam iter ageret, inclitus domnus Odoacer, Boemorum rex, et frater eius, marchio Moravie, henorifice eum recipientes ... per terram suam conduci fecerunt.“ (Gesta episc. Halberstat., Mon. Germ. Hist. SS. XXIII., str. 116.) Tu byla jistě příležitost, aby kardinála zavezli i na Sázavu. Papež pak listem ze dne 12. prosince 1203 děkuje českým pánům („Suppanis Boemie“) za toto vlídné přijetí. (FRIEDRICH, Cod. Boh. Mor., II., nr. 36, pag. 33.) 152 Papežský legát Quido v den sv. Bartoloměje pomazal a korunoval v Merseburku Přemysla Otakara I. za krále. (Srv. V. NOVOTNY, České dějiny, I., 3., str. 251, a 256.) 153 NOVOTNÝ, České dějiny, I.,3., str. 264, pro svůj názor uvádí okolnost, že tou dobou kardinál Quido titulu sv. Kalixta nepodpisuje papežských listin a že mohl tudíž být v Čechách. (Srv. POTTHAST, Reg. pontificum romanorum, I., str. 464.) Podobně okolnost, že papež Inocenc III. 21. dubna 1204 píše Přemyslovi (stran arcibiskupství v Praze) a slibuje vyslat do Čech svého kaplana T. k projednání různých záležitostí, „qui super hiis et aliis, de quibus viderit inquirendum, inquirat, et plene nobis....significet veritatem“ (FRIEDRICH, Cod. Boh. Mor. II., nr. 44, pag. 41.) Mezi těmito záležitostmi, které potřebovaly vyšetření, mohla být zajisté i záležitost svatořečení Prokopova. Ku podivu v několika listech papeže Inocence III. z té doby do Čech se o Prokopovi nikde zmínka nečiní. 77

Strana 78
gendy v této věci má své historické opodstatnění, že ke kanonisaci Prokopově skutečně 4. července 1204 došlo. Svátek sv. Prokopa od samého počátku XIII. sto- letí světil se 4. července, v týž den, kdy vydána byla kanonisační bulla papeže Inocence III., o níž nám vypravuje kanonisační zázrak legendy prokopské. Je-li svátek sv. Prokopa jako význačný den v českém církevním kalendáři ke dni 4. července zaznamenán již v nekrologiu podlažickém snad už z prvé čtvrti XIII. století, není jistě pochybnosti o tom, že již před tím ke kanonisaci Prokopově do- šlo. A že sama zpráva o kanonisaci Prokopově roku 1204 není snad pozdějším mythem, ale historickou skutečností i s tím pozadím, o němž nám legenda, byť způsobem skutečně legendárním, vypráví. Po kanonisaci Prokopově byla novému světci velmi rychle získána příchylnost české veřejnosti a lze celkem věřit údaji barokního historika, že Prokop záhy po své kanonisaci stává se českým patronem národním a připočten je k řadě starších světců, jako byl zejména sv. Václav a sv. Vojtěch, kteří byli pokládáni za nebeské ochránce české bytosti národní a českého státu.154 A ve zprávě o bitvě Přemysla Otakara II. u Kressenbrunu roku 1260 vítězství českého krále se přičítá zásluhám českých národních patronů, sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a Pěti bratří.155 A přídavky k staré legendě prokopské asi z třetí čtvrti XIII. století již nadšenými slovy velebí Prokopa jako českého národ- ního patrona.156 Zvláště pak jasně s tímto motivem uctívání sv. Prokopa se potká- váme v písni o sv. Prokopovi, která je zapsána v misálu Dražickém asi z tři- cátých až čtyřicátých let XIV. století.157 S dobou Karla IV. a s jeho živým zájmem o památky slovanské bohoslužby v Čechách rozmáhá se pak v nebývalé míře uctívání sv. Prokopa. (Synovec Karlův dostává jméno Prokop, hlavní brána nově založeného města Karlova v Praze nese jméno sv. Prokopa a sám Karel za ne- malý peníz získává staroslovanský rukopis evangelia, o němž šla pověst, že psán byl od sv. Prokopa; je to známý evangeliář Remešský.) A v české skladbě někdy z konce doby Karlovy (v rukopise Dzikowském) velebí se sv. Prokop jako „náš obránce a dědic českéj země“ a tvrdí se dokonce, že „dávno by Čechy zahynuly, protože mají němečské země okolo sebe“, kdyby je „sv. Prokop a sv. Václav nebránili“. Doba Karlova vynáší tak sv. Prokopa na 154 Srv. CRUGERIUS, Pulveres sacri, (ke dni 4. července) píše: „ ... ab ea porro canoniza- tione (1204) coeptus est solennius coli (s. Procopius) in Bohemia tamquam universalis regni patronus. Et eiusdem brachium Pragensi tum tantum cathedrali ecclesiae extraditum est a Benedictinis (de Sazava), ut ... regnum illo defensionis membro fortius defenderetur.“ Z jakého pramene CRUGERIUS svou zprávu čerpal, není z jeho díla patrné. — O sv. Proko- povi jako patronu království má také zvláštní kapitolu FR. KRASL, Sv. Prokop, 1. c., str. 341 n. — Z počátku XIII. století je obrázek města božího se čtyřmi českými patrony Vojtě- chem, Prokopem, Václavem a Ludmilou. A. PATERA- A. PODLAHA, Soupis rukopisů kapitol- ních, I., č. 15, cituje též R. URBÁNEK, Legenda t. zv. Kristiána, II., str. 130. 155 Srv. Příběhy krále Přemysla Otakara II., Prameny dějin českých, II., str. 318. 156 Srv. výše str. 35. 157 Píseň o sv. Prokopovi jsem vydal ve své studii Jan z Dražic, poslední biskup pražský, zvl. otisk z Časopisu přátel starožitností, XVI. (1908), str. 70. (O této sekvenci a jejích vydáních viz nyní níže str. 190. B. R.) Píseň se počíná kratičkým úvodem: „Aleluia! Felix es Bohemia, que tam pium patronum, beatum Procopium, pro te exorandum premisisti ad Dominum.“ Skladatel tohoto úvodu jako by navazoval na slova chvály sv. Prokopa, jak čtou se na konci Vita s. Procopii antiqua v rukopise kapituly olomoucké z třetí čtvrti XIII. stol. (srv. výše str. 59.): „O felix cenobium Sazaviense, quod talem patronum apud Christum in gremio tuo recipere meruisti.“ Ve zmíněné písni označuje se sv. Prokop jako „de gente Bohemorum natus“, „gentis native zelator“, a velebí se za to, že ze Sázavského kláštera vyhnal opata Němce, jenž se charakterisuje jako „tyran“ („hic tyrannus effuga- tur“). Srv. níže str. 188n. 78

Strana 79
místo v národním českém nebi nejpřednější, přímo vedle starého symbolu nehy- noucí síly české národní bytosti — sv. Václava.158 Doba husitská, která v tak mnohém ohledu navazuje na dobu Karlovu, hlásí se pak zvláště živě k památce slovanského opata ze Sázavy — sv. Prokopa. Největší počet rukopisů legendy o sv. Prokopovi zachoval se nám zejména z hu- sitského století patnáctého. Tak stará legenda prokopská, zejména asi ve své podobě z počátku XII. století (naše Vita minor), stala se zdrojem obrození našeho slovanství a vlastenectví jak počátkem XIII. století, tak pak zejména ve století XIV. a XV. 158 S tímto pojetím Prokopa jako ochránce Čechů se setkáváme již u t. ř. DALIMILA (Prameny dějin českých, III., str. 137), kde píše: „Svatý Prokop s světa snide, v němž veliká pomoc Čechóm vznide.“ A také MARIGNOLA, známý kronikář doby Karlovy, dává Proko- povi charakteristické epitheton „Theutonicorum expulsor“ (Prameny dějin českých, III., str. 540.) 79

Strana 80
6. STARŠÍ ČESKÁ PROSAICKÁ LEGENDA Vita s. Procopii minor, menší latinská legenda o sv. Prokopovi někdy z počátku XII. stol., jak jsme v předešlé kapitole poznali, stala se na dlouhou dobu přední a takřka jedinou legendou o sv. Prokopovi. Na jejím základě došlo roku 1204 ke kanonisaci Prokopově a také po celé XIII. století a v první polovici XIV. stol. znám byl zakladatel slovanského kláštera na Sázavě především z této skladby. A tak když v době Karla IV. vznikal český Passionál,159 pojata byla do něho Vita s. Procopii minor v českém zpracování. Stalo se tak podle vší pravděpodobnosti někdy v třetí čtvrti XIV. stol. A z této doby pochází i české zpracování naší Vita s. Procopii minor, český Život sv. Prokopa. JAN GEBAUER podle známek filologických kladl vznik české prosaické legendy o sv. Prokopovi do doby ještě starší, a to do konce XIII. nebo do počátku XIV. století.160 A jeho datování přidrželi se namnoze i badatelé pozdější. Naproti tomu MIL. WEINGART (v soukromém dopise161) je přesvědčen, že nemůže Život sv. Pro- kopa být tak starého data a pocházet snad dokonce z konce XIII. století. Dato- vání GEBAUEROVO podle názoru WEINGARTOVA pochází z jeho mladých let, kdy neměl ještě staročeské hláskosloví dostatečně propracováno. Proti GEBAUEROVU datování Života sv. Prokopa podle soudu WEINGARTOVA svědčí celá jazyková po- vaha literární památky, zejména však její uhlazený sloh, kterým se zmíněná pa- mátka nápadně liší od nečetných našich prosaických textů z konce XIII. neb z počátku XIV. století (na př. od Knihy Rožmberské). Ale i po stránce jazykové svědčí proti názoru GEBAUEROVU podle WEINGARTA přehláska u) i, na př. proši, poruči, jitřní a pod. Podle WEINGARTA Život sv. Prokopa ve svém českém rouchu pochází asi ze třetí čtvrti XIV. století. Časovou mez udává aspoň v jednom směru jeden z rukopisů musejních (B), který byl psán roku 1379. Druhý rukopis (A) podle svědectví jazyka je o něco starší. Oba pak vznikly ze společné předlohy, která po stránce jazykové se jistě více podobala rukopisu staršímu (A) než ruko- pisu z roku 1379 (B), a jejíž vznik možno položit asi do let 1350—75. 159 O vzniku českého Passionálu psal ve své studii JAN VILIKOVSKÝ v časopise Řád, VI., (1940) (str. 407 n. = Písemnictví českého středověku, 1948, str. 141 n.). Passionál je v pod- statě české zpracování t. ř. Legendy zlaté JAKUBA DE VORAGINE s přidáním životů českých světců. Jeden z nejstarších rukopisů takto upravené latinské sbírky je častěji už zmíněný Liber horarum, rukopis kapituly v Olomouci, nr. 230, kde je též naše Vita s. Procopii anti- qua. Rukopis pochází z kláštera Hradiště u Olomouce a byl psán asi v třetí čtvrti XIII. stol. Ze XIV. a XV. stol. takto upravených sbírek životů svatých (nikoli však s použitím rukopisu olomouckého) je více. Jedna z nich byla předlohou českého Passionálu, jak se nám dochoval v obou rukopisech Národního musea v Praze, sign. III. D. 44 a III. D. 45, o nichž bude psáno nížeji. VILIKOVSKÝ klade vznik českého Passionálu asi do třetí čtvrti XIV. stol. Ovšem není vyloučeno, zda do sbírky z této doby nebyly pojaty legendy o českých svatých již snad ve starším jejich českém zpracování. 160 Srv. JAN GEBAUER v poznámkách k vydání Života sv. Prokopa podle textu rukopisu knihovny Národního musea v Praze, sign. III. D. 44 (= A). Listy filologické, V. (1878), příloha, str. 1—5. 161 Dopis MILOSE WEINGARTA je ze dne 7. ledna 1933. 80

Strana 81
Především třeba si však ujasnit, zda je prosaická legenda česká o sv. Prokopovi původní skladbou či překladem z latinské předlohy a z které. Prvá možnost, že by byl Život sv. Prokopa českou skladbou původní, je zcela vyloučena. Život sv. Prokopa je překladem z latiny. Místy zůstaly po latinské předloze zřejmé stopy, jako na př. vlastní jména, která zůstala v českém zpraco- vání ve znění nezčeštěném. Tak na př. Kvirillus, Emeramus, Spitigneus, Severus. Z těchto tvarů je také patrné, že český překlad byl pořízen v době od časů kní- žete Spytihněva a biskupa Šebíře značně vzdálené, kdy na české znění jejich jmen se již pozapomnělo. Dále je tu otázka, která z latinských legend prokopských byla českému vzdě- lání předlohou. J. FEJFALÍK 162 vyslovil domněnku, že latinskou předlohou Života sv. Prokopa byla legenda, kterou našel v knihovně augustiniánského kláštera ve Starém Brně (srv. výše str. 44), naše Vita s. Procopii antiqua. Nicméně pozornější prostudování textu legendy utvrdí nás s PEKAŘEM v přesvědčení, že tomu tak nebylo, nýbrž že Život sv. Prokopa měl za předlohu naši Vita s. Procopii minor.163 Svým rozsahem blíží se staročeský překlad legendy některým rukopisům zmí- něné Vita minor a také vypravování o sv. Prokopovi, jak je obsaženo v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Obsahuje totiž toliko kap. 1.—18. Vita minor a v tom ohle- du blíží se nejvíce textu v rukopisu rajhradském (a)164 a v zmíněném již Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO (srv. výše str. 70); končí návratem slovanských mnichů z uherského vyhnanství na Sázavu. Nemá tudíž zejména zázraky, které k legendě byly připojeny za sázavských opatů Víta a Emerama, a soustřeďuje se po výtce na historii Prokopovu. I tím vzbuzoval Život sv. Prokopa dojem značného stáří, neb aspoň dojem, že překladatel užil staré latinské předlohy legendy prokopské. K tomu však, že touto předlohou byla naše Vita s. Procopii minor a nikoli Vita antiqua, jak myslil FEJFALÍK a po něm i jiní, ukazuje srovnání jejího textu se za- čátkem kap. 5. obou legend. Vita s. Procopii antiqua má tu při líčení zázraku, který se udál údajně na Sázavě za sv. Prokopa o neděli Křížové, prostě: „die quadam Rogacionum“. Naproti tomu Vita minor toto rčení rozvádí v celou větu: „Tempore igitur, quo ex romana consuetudine inter Pascha et Pentecosten auctori- abili ritu letania triduano ieiunio celebratur“, v čemž následuje ji i staročeský překlad, když píše: „Když podlé obyčeje římského kostela mezi Velikú nocí a mezi Božím na nebe vstúpením sbožní lidie tři dny se postiece po křížích chodie.“ Nejinak také v kap. 16. má český překlad tak jako Vita minor rozvinutý výklad o závisti jakožto kořenu všeho zla, i když český vzdělavatel nechápe nebo ponechává stranou vlastní smysl původních vět, obracejících se proti nenávistníkům slo- vanské bohoslužby. Také v kap. 17. český překlad slov Prokopových při vyhnání opata Němce ze Sázavy více se blíží naší Vita minor než starší Vita antiqua. Pro- kop tu praví k Němci: „Náhle ucti sě a beř sě preč, dokad hanby nedójdeš! Pak-li toho neučiníš, věz to, žeť pomsta Božie na tě příde!“ Věta ta odpovídá slovům la- tinské Vita minor: „Citissime sine confusionis verecundia discede! Quod si non fe- ceris, ulcio divinitus veniet super te!“ Naproti tomu Vita antiqua, kap. 19., má sice touž myšlenku, ale vyjádřenou poněkud jinak: „Turpis confusionis signum! Discede sine verecundia! Quod si non feceris, veniet super te magna ulcio Dei nostri! " 162 J. FEJFALIK, Studien zur Geschichte der altböhmishen Literatur, 1. c., str. 4. 163 Viz níže pozn. 191. 164 (Po rozšíření textové základny Vitae minoris můžeme uvést rukopis ještě více se blížící onomu latinskému znění, které nepochybně bylo předlohou českého Života. Je to rukopis NUK I A 45 z r. 1411 (viz níže str. 124, rkp č), obsahující také ony dvě kapitoly, které Rajhrad- ský (a) vynechává, totiž kap. 7. a 12., jež byly v předloze českého Života. B. R.) 6 - Středověké legendy prokopské 81

Strana 82
Český překladatel svou výrazovou prostotou všady ovšem nestačil na ele- gantní obraty a slovní hříčky autora naší Vita minor. A přes to, že jeho překla- datelské schopnosti prozrazují obratného stylistu a duši básnickou, byl přece jen nejednou nucen při překladu výrazově bohatší latiny si pomoci zjednodušením. Tím se však bezděky přiblížil textu naší Vita antiqua. A je pak pochopitelné, že jeho překlad mohl vzbudit dojem souvislosti spíše s Vita antiqua než s Vita minor. Ano, plynulost, přirozenost a prostota jeho mohly snad vzbudit dojem, že nejde tu o volný překlad do češtiny naší Vita minor, ale starší legendy prokopské, která je psána sice obratně, ale rovněž stylem nápadně prostým, aneb dokonce, že se nám hlásí v tomto českém zpracování života Prokopova snad starobylá slovanská le- genda o sv. Prokopovi. Život sv. Prokopa blíží se zdánlivě naší Vita s. Procopii antiqua i v jiné věci. Život nemá onu bohatost zázraků, s níž se setkáváme ve Vita minor, jak jsme již naznačili. A končí vlastně (tak jako Vita antiqua) návratem slovanských mnichů na Sázavu z uherského vyhnanství za knížete Vratislava. Předlohou Života sv. Pro- kopa byla patrně některá z podobných recensí naší Vita minor. (Srv. výše str. 70n.) Ostatně, jak jsme již výše viděli (srv. str. 55), Vita antiqua zázraky má a ty, které jsou obsaženy na konci Vita minor (kap. 19.—26.), aspoň stručně parafrázuje. Život sv. Prokopa, i když jsme si vědomi všech těchto stránek jeho literární povahy, je přece jen v našem písemnictví dílem pozoruhodným. Je také pocho- pitelné, že text překladu byl již vůči původnímu sepsání místy upraven, zejména se zřetelem na názory v církvi na kněžské manželství, jež se v naší zemi proměnily zejména asi do poloviny XII. století. Tak v kap. 1. vynechal překladatel již zmínku o tom, že Prokop byl ženat. A také v kap. 11. je místo, kde Prokop po- volává k sobě před svou smrtí syna Jimrama, přeloženo záměrně: „pozvav k sobě milého u Bozě syna Emerama“ i synovce Víta a zjevil jim prorocky budoucnost, řka: „syni má milá“ atd. Tím bylo obratně zastřeno, že sv. Prokop byl ženat a měl skutečně tělesného syna, jak se píše v starších textech latinských prokopské legendy.165 Výsledek našeho zkoumání Života sv. Prokopa je prostý: Život je překladem z latiny, a to z naší Vita s. Procopii minor. Překlad latinského textu, pořízený mužem básnicky nadaným, pochází asi z poloviny XIV. století. Snad vznikl tento překlad ještě dříve, než byla sepsána velká legenda prokopská doby Karlovy, naše Vita s. Procopii maior. Neboť jinak by byla pravděpodobně do českého Passionálu pojata tato módní legenda (tak jako byl do něho zařaděn Karlův Život sv. Václava) a nikoli její starobylá předloha. Život sv. Prokopa v novém vydání podává se níže, str. 163—167. 165 (Zmínka o manželce Prokopově byla potlačena již v některých latinských rukopisech samých (w, l ze XIV., a z XV. stol.); viz v aparátě ke kap. 1b 8 na str. 132. Náhrada za pouhé filio v 11. kap. v latinských textech Vitae minoris, pokud jsou známy, se nevyskytu- je, zato však ve Vita maior má rukopisná skupina MHTVS na tomto místě rovněž karrissi- mo in Cristo filio (viz v aparátě ke kap. 11,3 na str. 143. B. R.) 82

Strana 83
7. LEGENDA V LETOPISU SÁZAVSKÉM V genealogii legend prokopských jistě nikoli poslední místo náleží historii sv. Prokopa, jak byla obsažena v latinském spisku O počátcích kláštera na Sázavě, který v sedmdesátých letech XII. století včlenil autor do svého Letopisu.166 Letopis ten, jak již V. NoVOTNÝ celkem správně ukázal, vznikl nikoli před rokem 1173, pravděpodobně roku 1177, když MNICH SÁZAVSKY, jinak neznámý přísluš- ník kláštera na Sázavě, který byl pamětníkem událostí od roku 1126, rozhodl se napsat svému klášteru obsáhlejší Letopis. Za základ položil KosMovU Kroniku, ale doplnil ji historickými záznamy sázavskými i břevnovskými, čerpanými asi především ze stručných zpráv v nekrologiích obou klášterů. Mimo to vložil do takto uzpůsobené kroniky hotovou již historii O začátcích kláštera na Sázavě, jmenovitě o prvních opatech kláštera. Kronika měla pravděpodobně název De exordio Zazavensis monasterii, vznikla nepochybně na začátku druhé poloviny XII. století a sahala pravděpodobně od samých počátků kláštera až do roku 1157. Ukázali jsme již výše, že autorem této starší klášterní historie (srv. výše str. 69), byl autor prokopské legendy, naší Vita s. Procopii minor, jak se jeho pero v Leto- pisu MNICHA SÁZAVSKÉHO pozoruhodně projevuje a od jiných částí letopisu se od- lišuje zejména svým stylistickým zabarvením. A do této starší klášterní historie pojal autor též dílko svých mladších let, legendu o sv. Prokopovi, naši Vita s. Procopii minor. Tak se prokopská legenda z první poloviny XII. století dostala do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO ze sedmdesátých let XII. stol. (Nejstarší rukopis Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, kodex původem ze Sázavy, nyní v Drážďanech, pochází z rozhraní XII. a XIII. století.) Přitom byla stará legenda prokopská místy zkrácena, místy opět rozšířena. Zkrácení doznala jmenovitě v tom, že z pů- vodní legendy byly vypuštěny skoro všechny zázraky. Rozšířena pak byla opět tak, že do naší staré legendy byl vsunut padělek listiny o nadání kláštera od kní- žete Oldřicha. A aby byl tento padělek co možná maskován, byla vsunuta též do samé legendy zázračná historka o setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem v le- sích sázavských. Kdo byl autorem této podivné vsuvky? Byl jím již původce spisku O počátcích kláštera („De exordio“), či teprve MNICH SÁZAVSKY, autor Letopisu ze sedmdesá- tých let XII. století? O zásluhách knížete Oldřicha při založení kláštera na Sázavě starší tradice klášterní neví. Nezmiňuje se o něm ani naše Vita antiqua, ani naše Vita minor. Kdyby byl autor naší Vita minor, který je též autorem historie o za- ložení kláštera a o jeho prvých opatech, autorem zmíněného falsa o donaci Oldři- chově a Břetislavově a tak i přídavku o setkání se knížete Oldřicha se sv. Pro- kopem na lovu v lesích na Sázavě, proč by se byl o věci nezmínil již ve své legendě? Viděli jsme již, že po způsobu legendy o sv. Benediktovi vložil do života Proko- pova řadu zázračných historek prokopských; bylo by přece jen v jeho stylu, 166 V. NOVOTNY, Zur böhm. Quellenkunde II. Der Mönch von Sazawa, Věstník Král. české společnosti nauk, 1910, str. 93 n.; též Ceské dějiny, I., 2, str. 743 a I., 3, str. 210. 6* 83

Strana 84
kdyby k těmto historkám byl přidal i zázračný příběh o lani, která v lesích blou- dícího knížete Oldřicha přivedla k jeskyni sv. Prokopa! Od celkové struktury naší Vita s. Procopii minor liší se tato zázračná historie také tím, že netvoří v le- gendě samostatnou episodu jako jiné zázraky, nýbrž že je vsunuta (literárně po- někud neobratně) do samého kontextu vypravování. A tu je asi více podobné pravdě, že toto rozšíření legendy o motiv s knížetem Oldřichem nepochází od autora naší Vita s. Procopii minor a tak ani od autora spisku O počátcích kláštera, ale teprve od MNICHA SÁZAVSKÉHO, který psal Sázavský letopis někdy v sedmde- sátých letech XII. století. Proč MNICH SÁZAVSKY pokládal za účelné přiřknout založení kláštera knížeti Oldřichovi na místě historicky v legendě dosvědčeného knížete Břetislava a co tím klášter získal neb chtěl aspoň získat, uniká našemu historickému postřehu. Věrojatně, tak jako v mnohých podobných případech jiných, chtěl klášter zabezpečit svůj majetek, který tou dobou byl snad ohrožen. Neboť v domnělé listině knížete Břetislava, kterou potvrzuje nadání klášteru, učiněné již od jeho otce Oldřicha, se majetek kláštera aspoň povšechně popisuje a jmenovitě se tam vzpomíná sporů, které prý už sv. Prokop měl s dědici či ze- many z Milebuz. (Obě starší legendy zmiňují se toliko o zápasu sv. Prokopa s ďábly, kteří sídlili prý pod jeskyní sv. Prokopa; nemohouce pak jeho kletby již déle snášet, odešli (jak praví Vita minor, kap. 7.) „na poušť Lobeč, vzavše s sebou i své druhy Milebuzské“. Dědici z Milebuz, s nimiž patrně měl klášter nějaké spory, se již v naší Vita minor pokládají za „tovaryšstvo ďáblů“, nicméně o kní- žeti Oldřichovi v obou starších recensích legendy prokopské není nikde ještě ani zmínky. Leč i když předpokládáme nějaké majetkové spory kláštera s jeho sou- sedy a že za tím cílem vložen do letopisu s životem sv. Prokopa výklad o staro- bylém nadání kláštera statky z moci knížecí,167 nedovedeme dost dobře pochopit, jaký význam mělo neb mohlo mít, když nadání kláštera potřebným zbožím (o nadání kláštera všemi hmotnými nezbytnostmi činí se zmínka v obou starších legendách) přesunuto bylo z významného knížete Břetislava na jeho méně vý- znamného a známého otce Oldřicha. S hlediska více než stoletého odstupu bylo přece nadání kláštera Břetislavem stejně průkazné jako nadání od knížete Oldřicha. Je zpráva o nějakých vztazích mezi knížetem Oldřichem a sv. Prokopem smyš- lenkou autora Letopisu ze sedmdesátých let XII. století, anebo má snad přece jen nějaký historický podklad? Ve starších legendách, jak už zmíněno, ani ve struč- ných zprávách, které patrně převzal autor Letopisu někdy kolem roku 1177 do své kroniky ze starších annálů klášterních neb z nějakého klášterního nekrologia, kde bylo vzpomínáno ve výroční den úmrtní toho kterého dobrodince kláštera, o knížeti Oldřichovi a jeho přízni k slovanské bohoslužbě a k sv. Prokopovi ne- najdeme nikde nejmenší stopy. A přece jen zpráva Letopisu pochází ze samého kláštera, kde se tento údaj mohl opírat o nějakou historickou tradici. V pozdní legendě prokopské z polovice XIV. stol. (naše Vita maior, kap. 2.) je zpráva, že klášter byl založen knížetem Oldřichem roku 1009. Snad byl v annalistických záznamech kláštera podobný údaj, že někdy roku 1009 Prokop odešel na Sázavu a MNICH SÁZAVSKY (ač v jeho Letopisu není po tomto datu nikde stopy), který přepsal a v jistém smyslu i doplnil kroniku KosMOVU, podle níž kníže Oldřich 167 L. ZOEPF, Das Heiligen-Leben im 10. Jahrhundert, 1908, str. 20, ukazuje, že legend o světcích nejednou bylo užito, po případě zneužito, k ochraně klášterního majetku, a to bez ohledu na historické skutečnosti. Podle jeho poznatků je celkem běžným zjevem, že světec nějakým způsobem si získá zásluhy o vládnoucího knížete a za to z vděčnosti se mu dostane od knížete kus lesa a okolí jeho cely. Je tomu též v historce o knížeti Oldřichovi a sv. Prokopu. 84

Strana 85
nastoupil již někdy roku 1002,168 dal se tímto nesprávným datem zmýlit a přiřkl založení kláštera vůbec knížeti Oldřichovi.169 Je tu však přece jen zvláštní okolnost, která by mohla poněkud osvětlit spo- jitost knížete Oldřicha s Prokopem. Kronika t. ř. DALIMILA podle nějakého star- šího a spolehlivého pramene, nám blíže neznámého, vypravuje, že kníže Oldřich byl původně údělným knížetem zličským, kteréžto knížetství od jeho časů (patrně po založení nového hradu v Kouřimi) bylo pak zváno Kouřimskem.170 Zprávu DALIMILOVU ověřuje skutečnost, že na Kouřimsku byl starý hrad Oldříš proti ústí Cidliny do Labe, založený asi nepochybně knížetem Oldřichem, když byl údělným knížetem kouřimským.171 Snad na Kouřimi jako hradský kněz se setkal Prokop s Oldřichem a snad měl s ním i potom jako knížetem přátelské styky. Matný ohlas těchto událostí je snad v padělku donace sázavské. Snad kníže Oldřich byl příznivcem Prokopovým i slovanské bohoslužby. Nicméně za- kladatelem opatství na Sázavě byl teprve jeho syn kníže Břetislav. Zmínili jsme se již o tom, že celá řada badatelů s DOBROVSKYM v čele pokládala Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO za nejstarší sepsání o životě sv. Prokopa a z něho 168 Srv. KOSMAS (ed. BRETHOLZ, str. 65), I, kap. 36, kde píše se (nesprávně) o knížeti Oldřichovi a jeho vládě od roku 1002 po vypuzení Poláků a po oslepení knížete Jaromíra. Lépe informovaný a době blízký saský kronikář DĚTMAR MERSEBURSKY († 1018) líčí historii knížete Oldřicha poněkud jinak a vypravuje, že knížetem v Čechách po vyhnání Poláků byl 1004—1012 Jaromír a po něm teprve nastoupil Oldřich. (Srv. THIETMARI MERSEBURGEN- SIS Chronicon, VI., 12 a VII., 19.) 169 Je skutečně nápadné, že Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO určitějšího data o založení klášte- ra na Sázavě nemá. S datem tím se setkáváme teprve v pozdní legendě prokopské (naše Vita s. Procopii maior, kap. 2.), kde udán je rok 1009 a potom v pozdní redakci t. ř. Pulkavy od MIKULÁŠE GLASSBERGRA († 1508), kde jako rok založení kláštera se udává rok 1032. Snad jde tu o dva údaje, které neporozuměním spojeny byly v jeden: odchod Prokopa na Sázavu roku 1009 a založení opatství na Sázavě roku 1032, čemuž by ani zprávy starších legend ne- odporovaly. Zprávu o tom, že Prokop odešel do lesní samoty roku 1009 a žil tam pak 44 let, t. j. až do roku 1053, má také na konci rukopis naší Vita s. Procopii maior, B z konce XIV. stol. (Srv. níže str. 265.) Týž připojuje zprávu, že roku 1204 byl Prokop od papeže Inocence III. a jeho legáta Quidona kanonisován. (O kanonisaci sv. Prokopa srv. výše str. 73n.) Po- dobně také rukopis téže legendy Vita maior O. 170 Kronika t. ř. DALIMILA (Prameny dějin českých, III., str. 137) píše: „Léta ot narozenie syna božieho po tisiúciu po stu čtvrtého za Oldřicha, kněze zličského tociúš knězem potom nazvaným kraje kúřimského] svatý Prokop s světa snide, v němž veliká pomoc Čechóm vznide.“ DALIMIL má tu zřejmě omyl v letopočtu. Sv. Prokop zemřel podle svě- dectví Vita antiqua roku 1053. DALIMIL četl letopočet MLIII jako MCIIII. Nicméně jeho zpráva o Oldřichovi, že držel — patrně jako údělné knížetství — Kouřimsko, je jistě po- zoruhodná. Knížeti Jaromírovi patřily tehdy toliko Čechy (Morava zůstala v moci Poláků) a není nepodobné víře, že mladší bratr dostal jako úděl Zličsko, t. j. Kouřimsko. 171 Hrad Oldříš se připomíná roku 1110, kdy Poláci pronikli až k tomuto hradu. Čechové „occurrunt eis ex ista parte amnis Cidlina iuxta pagum, qui dicitur Luczka (jiná čtení: Lucica, Luczica, t. j. Zličsko). Ast alia de parte eiusdem amnis ... ibant incedentes Poloniorum phalange, quod usque pervenientes iuxta oppidum Oldris (jiná čtení: Oldrzis, Oldriss, Olokis). Srv. KOSMAS (ed. BRETHOLZ) lib. III., cap. 35., str. 206. — Hrad Oldříš ležel při ústí Cidliny poblíže vsi Předhradí proti staré Libici. Záhy zpustl. R. 1228 se připomíná jako ves kláštera sv. Jiří v Praze. R. 1310 stály tam ještě zříceniny kostela sv. Jana Křtitele. Srv. A. SEDLÁČEK, Místopisný slovník, str. 663, TOMEK, Oldříš a Libice, Památky archeo- logické, III., str. 97 n., HELLICH, Kde ležel hrad Oldříš, Památky archeologické, XX., str. 323 n., 405 n. NOVOTNÝ, České dějiny, I., 2. str. 493, podle HELLICHA vykládá „pagus Luczka“ jako ves Lučice u Chlumce nad Cidlinou. Správnější je jistě výklad, že „pagus Luczka“ znamená Zličsko. Polské vojsko postupovalo po jižním břehu Labe až k hradu Oldříši a kníže Vladislav po severním břehu řeky a ve Zličsku pak došlo k vyjednávání. „Pagus“ znamená tu kraj, nikoli ves. Výkladem, že „pagus Luczko“ je Zličsko, nabývá také ověření zpráva DALIMILOVA, že Oldřich byl údělným knížetem zličským a získáváme tak historický doklad již z XII. století, že Zličsko skutečně jako kmenové území a údělné kní- žetství, později pak jako kraj, skutečně existovalo. 85

Strana 86
se pak odvozovaly všecky jiné redakce legendy prokopské. Pověděli jsme už, že tomu tak nebylo a že MNICH SAZAVSKY přejal do svého Letopisu podstatné části (zejména povahy historické) z naší Vita minor. O této skutečnosti přesvědčí nás nejlépe srovnání obou textů,172 které níže podáváme. (Srv. str. 132n., 176n.) MNICH SÁZAVSKÝ znění naší Vita minor, jak již naznačeno, poněkud zkrátil, ale také místy pozměnil. A to zejména tím, že do ní vsunul padělek listiny o na- dání knížete Oldřicha, které pak (podle údaje MNICHA SÁZAVSKÉHO) bylo též stvrzeno listinou knížete Břetislava. Nicméně listina ta jeví se zcela průkazně jako pozdější vsuvka do textu původní Vita minor.173 Aby však svůj padělek učinil logičtějším a přijatelnějším, pokládal MNICH SÁZAVSKY za účelné již na po- čátku svého vypravování o založení kláštera zmínit se o knížeti Oldřichovi a jeho vztazích k Sázavskému klášteru. Proto začíná své líčení větou: Tempore siquidem prefati ducis Odalrici in divino cultu viri magnifici, načež s nepatrnou stylistickou obměnou navazuje na slova legendy a pokračuje: fuit heremita Procopius nomine, nacione Boemus, de villa Chotun. Označení rodiště sv. Prokopa de villa Chotun je rovněž přídavek MNICHA SÁZAVSKÉHO, který snad také nějak souvisí s jeho pa- dělkem o nadání knížete Oldřicha, neboť ve vlastním padělku se klášteru dostává od knížete darem zboží a země, která je u Sázavy až po les řečený Strnovník a ves Skramníky v bezprostředním sousedství vsi Chotúně ležící. (Spíše bychom tu če- kali, že ves Chotúň i ves Skramníky pocházejí z majetku rodiny Prokopovy a ni- koli z daru knížete! Srv. též výše pozn. 113.) Po tomto malém dodatku o rodišti Prokopově pokračuje MNICH SÁZAVSKY slovy legendy: sclavonicis litteris a sanctis- simo Quirillo ... inventis ... admodum imbutus a pak přejímá z Vita minor celou kapitolu 1. i 2. Dále přejímá z téhož pramene začáteční slova kap. 3.: Celesti namque gracia dictante, ale na tato slova navazuje opět vsuvku o knížeti Oldři- chovi, o tom, jak se na lovu v lesích sázavských setkal se sv. Prokopem. (Motiv s jelenem či laní, která knížete dovede k svatému poustevníku, je starší již námět legendární,174 jenž se častěji vyskytuje v hagiografických sepsáních této i před- cházející doby!) Po této vsuvce, která rovněž měla literárně maskovat MNICHU SÁZAVSKÉMU jeho padělek donace Oldřichovy klášteru, vrací se MNICH SÁZAVSKY znovu k za- 172 Příslušný úryvek z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO jako doplněk k vydání Kroniky KOSMOVY připojil B. BRETHOLZ, I. c., str. 242—251 pod názvem „Gründung des Klosters Sazawa“; starší vydání čte se v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, Prameny dějin českých, II., str. 238 n. a také v Mon. Germaniae hist. SS. IX., str. 148 n. 173 Listinu knížete Břetislava, kterou se potvrzuje nadání pro klášter na Sázavě, vydanou údajně někdy po r. 1037, pokládal za pravou listinu neb aspoň za listinný záznam o zmíně- ném nadání G. FRIEDRICH, Cod. dipl. Bohemiae, I., nr. 48. Je však zřejmé, že tu jde o omyl FRIEDRICHŮV, jenž se dal patrně svést výrazem v padělku obsaženým: že kníže Břetislav od Oldřicha učiněné nadání „scriptis et legitimis testibus reconsignavit“. 174 S motivem o jelenu a světci se potkáváme již ve starších legendách, tak na př. v legendě o sv. Eustachovi (Acta sanctorum, Septembris, VI, 106 n.) nebo o sv. Meinulfovi a sv. Hu- bertovi (Acta sanctorum, Octobris, III., 188 a tamže Novembris, I., 839). S těmito historka- mi o jelenu nemá však legenda prokopská nic společného. Sv. Eustach se obrací k víře, když spatřil jelena s křížem mezi parohy, a podobně je tomu v legendě o sv. Hubertovi. Prokopské legendě je nejbližší motiv s jelenem, jak čte se v legendě o sv. Jiljí (Egidius). Král gotský honí jelena, který hledá ochranu u sv. Jiljí, vyznavače, žijícího v lesní samotě. Tím je upozorněn k svému prospěchu na jeho svatý život. (Legenda o sv. Jiljí byla dosti známá i v Čechách a čte se na př. v latinském Passionálu Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIV. A. 7, fol. 38b n). Po stránce stylistické a vůbec formální však mezi legendou o sv. Jiljí a o sv. Prokopovi shod není. Srv. též DELAHAGE, Les légendes hagiographiques, Revue des questions historiques, Tom. 74 (1903), str. 74. S motivem příbuzným legendě prokopské se potkáváme též v legendě o sv. Vintířovi (Günther), ale zdá se, že jí byla legenda prokop- ská pramenem. (Srv. Prameny děj. českých, I., str. 343.) 86

Strana 87
čátku kapitoly 3. naší Vita minor, kterou byl při vsunutí historky o Oldřichovi opustil, a slovy Exinde igitur celesti gracia dictante přechází opět k slovům svého pramene, naší Vita minor, a doslova pak z ní přejímá celou kapitolu 3. a 4. V kap. 5.—8. se líčí ve Vita minor prvé zázraky světcovy na Sázavě, které MNICH SA- ZAVSKY se zřetelem k svému více historickému zájmu vypouští, a pokračuje pak opět v sledování legendy kap. 9. o tom, že vévoda (tu sluší se po smyslu pojetí MNICHA SÁZAVSKÉHO tímto vévodou rozumět knížete Oldřicha a nikoli, jak je ve Vita s. Procopii antiqua i minor, knížete Břetislava) si velice oblíbil sv. Prokopa a učinil jej opatem kláštera Sázavského, který i bohatě nadal statky pozemskými. MNICH SÁZAVSKY, přejímaje pak začátek kap. 10. z Vita minor, vkládá sem svůj padělek o nadání kláštera Sázavského, zejména o přikázání mu sporného zboží u Milebuz. Nato pokračuje už MNICH SÁZAVSKY doslova v textu Vita minor tak, že celé kapitoly 10.—18. jsou v něm obsaženy,175 a končí návratem slovan- ských mnichů na Sázavu z Uher (jako některé jiné texty Vita minor) slovy Wratislaus ... ipsum locum ... in pristinum ... honorem enceniavit: Je asi nepo- chybné, že zmíněné kapitoly naší Vita s. Procopii minor byly již obsaženy v historii O počátcích kláštera („De exordio“) a z tohoto spisku je přejal teprve MNICH SA- ZAVSKÝ kolem roku 1177 do svého letopisu Sázavského. V dalším svém líčení osudů kláštera na Sázavě, kde se vypravuje o klášteru za opatů Jimrama i Božetěcha, užil MNICH SÁZAVSKY patrně (jako svého) pramene vedle historie o počátcích kláštera nejspíše stručných záznamů a pamětí klášter- ních a s naší legendou se již poněkud rozchází. A jako v prvé části svého vypra- vování o založení kláštera na Sázavě skoro slovo od slova opisuje naši Vita minor (až na dotčenou již vsuvku s historkou o knížeti Oldřichovi), tak dále nemá s ní už obsahově nic společného a toliko v stylistických zvláštnostech a subtilitách prozrazuje se nám autor naší Vita minor spolu jako autor nejstarších částí histo- rie o počátcích kláštera na Sázavě. Vše to dokazuje, že Vita s. Procopii minor byla, byť nepřímo, pro MNICHA SÁZAVSKÉHO hlavním pramenem, anebo spíše, že týž při spisování letopisu Sá- zavského vydatně užil staršího sepsání o životě sv. Prokopa a tak jmenovitě naší Vita minor. Názory, že by poměr mezi letopisem Sázavským a naší legendou mohl být obrácený (jak se dříve tvrdilo) a že legenda vznikla podle Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, jeví se při pečlivějším srovnání obou pramenů jako zcela pochybené a nemožné. Proč by byla legenda, čerpajíc z Letopisu, vynechala tak vděčnou historku, jako je příběh o knížeti Oldřichovi a jeho setkání s laní, která jej do- vedla k svatému poustevníku? Proč by legenda, užívajíc Letopisu jako své před- lohy, vynechala zajímavý údaj, že se svatý Prokop narodil v Chotúni? (Tento motiv, tak jako historku o lani a knížeti Oldřichovi, vděčně pak přejala všecka pozdější legendární tradice prokopská.) Jak by bylo možné vysvětlit, že text naší Vita antiqua (která je starší než Vita minor), ba ani sama Vita minor onu charakte- ristickou historku s knížetem Oldřichem nemají? Obzvláště průkazné je však literárně strukturální zkoumání obou pramenů, které jasně dotvrzuje, že do sty- listiky jednotné Vita minor byly vsunuty přídavky o knížeti Oldřichovi a zejména ono falsum o nadání kláštera od zmíněného knížete. Přitom pak stylistické stopy těchto vsuvek nebyly dost pečlivě zahlazeny, takže v Letopisu MNICHA SA- ZAVSKÉHO je velmi dobře patrné, kde je souvislý text legendy, tvořící podstatu vypravování o založení kláštera na Sázavě, a kde stylisticky dosti neobratně vsa- zeny jsou vsuvky o knížeti Oldřichovi. 175 (Přesnější údaje viz ve výčtu rozsahu q níže na str. 121. a v margináliích na str. 176n. a násl. B. R.) 87

Strana 88
Co vedlo MNICHA SÁZAVSKÉHO ke včlenění tohoto padělku do jeho Letopisu? Sám vypravuje, že klášter na Sázavě byl roku 1092 zpustošen, a když nový opat po svém ustanovení roku 1097 přišel na Sázavu, našel majetek kláštera do té míry zničený a patrně od vladyckých sousedů rozchvácený, že prý ani měsíc by byl nemohl z toho, co zůstalo, tam s bratřími žíti. A opat Děthart se skutečně velmi svědomitě staral nejen o duchovní, ale i o hmotné zabezpečení kláštera. A tu pak, jak Letopis dále vypráví, „zboží a nadání od jeho předchůdců na zá- kladě knížecích rozhodnutí pojistil na věčné časy potvrzovacími listinami knížecími“ a dokonce i ze svého přičinění rozmnožil, takže klášter měl pak stará i nová „sídliště, zboží, otroky přirozené i takové, kteří se sami a ze své vůle zavázali klášteru nevolnictvím,176 i dále otroky, kteří mu byli darováni neb zapsáni, vůbec nevolníky a nevolnice, země a vinice, lesy s horami i planinami, vody stojící i tekoucí i s rybníky.“177 Z toho vysvítá, že klášter měl starší majetek z darování knížat zemských i nový majetek, patrně od knížete Břetislava II., a také jiný, který rozmanitým způ- sobem získal opat Děthart a jeho nástupci. Co k starému onomu majetku kláštera na Sázavě patřilo, není známo. Víme jen z legendy, že kníže Břetislav I. ustanovil Prokopa na Sázavě opatem, a že také přitom „učinil klášteru mnohá nadání a další slíbil, jak pak také skutečně splnil“ (Vita antiqua, kap. 9.). Byla to patrně zboží někde v nejbližším okolí kláštera, jednak samo údolí řeky Sázavy v blíz- kosti cely sv. Prokopa, jednak asi nějaká zboží na Kouřimsku. Která to byla, neb aspoň mohla býti, nevíme. (Je jistě pozoruhodné, že při této příležitosti, ani potom, neslyšíme nic o vlastních statcích Prokopových neb jeho rodiny, kterých se snad dostalo klášteru. Legenda a zprávy Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO vědí toliko o zbožích z donace knížecí!) Opat Děthart vyvinul jistě značné úsilí, aby někdejší majetek kláštera byl mu zase restituován. Při tom se asi, nemaje listin neb záznamů listinám podobných, odvolával na paměť starších bratří, po případě považoval s hlediska doby za zvláště průkazné, když si listinné svědectví o klášterním majetku opatřil vlastním přičiněním a vložil je pak jako stará svědectví do vypravování o zbožném životě sv. Prokopa. Přitom však z konfirmace statků klášterních Břetislavem II. († 1100) stala se konfirmace Břetislava I. († 1055) a vlastní nadání kláštera, patrně omylem s použitím kroniky KOsMOVY (srv. výše str. 84n.), přiřčeno bylo otci Břetislava I., knížeti Oldřichovi (1012—32). To je asi původ sázavského falsa o do- naci Oldřichově, stvrzené knížetem Břetislavem, jak se s ním setkáváme v Leto- pisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Tyto okolnosti by mohly nasvědčovat tomu, že sá- 176 O podobném postupu, že svobodní Čechové přecházeli na zboží klášterů, vzdávajíce se svobody a přejímajíce na sebe závazky nevolnictví, jasněji se píše v listině krále Vratislava pro klášter v Opatovicích někdy z roku 1085/86: „Sciendum quoque est, ut, si quis liber in possessiones eorum [sc. monasterii Opatovicensis] trasierit et predictas terras [eorum] Opatovicích (et) Ozicích possederit, simili servituti sit astrictus et servilia opera impendat, (sed) absque tributo regis permaneat.“ (Srv. G. FRIEDRICH, Codex Bohemiae, 1. c., I., p. 368.) „Tributum regis“ se míní nepochybně stará daň míru, „tributum pacis“. (Srv. K. KROFTA, Staročeská daň míru, Sborník prací k 70. narozeninám prof. Miljukova, 1929.) 177 Letopis MNICHA SAZAVSKÉHO, 1. c., str. 252: „Ad locum igitur, ad quem abbas attitu- latus extitit, dum primitus advenit, rebus monastice suppellectilis omnimodis adnihi- latis, incommodum invenit in tantum, ut nec uno mense eo victu, quem illic invenit, cum fratribus sustentari potuerit, nisi supra nominatus dux (Bracizlaus II.) adiumentum (eis) ex propria camera sua prebuisset.“ A dále: „Predecessorum suorum auctoritate dotalicia acquisita per ducum terre precepta et inconvulsa decreta roborando in perpetuum confirmavit, et per se aucta, scilicet mansiones, possessiones, mancipia, cartulatos, ofertos, servos et ancillas, terras et vineas, silvas cum montibus et planitiebus, aquis et aquarum discursibus atque piscariis." 88

Strana 89
zavské falsum vzniklo snad už za opata Dětharta a bylo snad už součástí historie o počátcích kláštera na Sázavě. Je však s hlediska literární struktury historie sv. Prokopa v letopisu Sázavském, jak již věc byla objasněna, pravděpodobnější, že toto falsum o donaci Oldřichově klášteru vzniklo samostatně a že je pojal pak do své kroniky teprve autor letopisu Sázavského v sedmdesátých letech XII. století. Není asi pochybnosti o tom, že vše, co se v zmíněném falsu jako majetek kláštera uvádí, klášteru patřilo neb aspoň užíval tohoto zboží odedávna. Se zřetelem k hospodářskému a nepochybně též kolonisačnímu pokroku pokládal však přece jen opat Děthart či autor letopisu Sázavského za účelné, aby zboží kláštera bylo poněkud přesněji vymezeno a zabezpečeno listinou neb aspoň jejím vhodným nahrazením. K starému majetku kláštera patřilo nepochybně, jak jsme už výše naznačili, údolí řeky Sázavy v bezprostředním sousedství kláštera s lukami a lesy v jeho okolí, a to od záhadné vesnice Milebuz (srv. výše pozn. 133) až k jeskyni sv. Prokopa, řečené Zákolnica, a mimo to polnosti a luka i lesy po obou stranách řeky,178 jme- 178 Ve falsu darovací listiny knížete Oldřicha, potvrzené údajně knížetem Břetislavem I., se majetek kláštera vymezuje slovy: „flumen videlicet subterfluens a Milobuz usque ad speluncam, que vulgo Zacolnica dicitur, cum pratis et silva corcumiacente“. Dále byl tu jistý majetek, kterého se patrně po zrušení slovanského kláštera knížetem Břetislavem II. zmocnili vladykové, či jak se v našem padělku praví, „dědici“ z blízkého okolí, který byl po nějaký čas sporný a jenž pak rozhodnutím knížete (asi Břetislava II.) byl přiřčen klášteru. V historickoprávní literatuře mnoho pozornosti bylo věnováno „dědicům“ z Milebuz a jejich postavení ve společenském našem životě starší doby. (Srv. PEISKER, Východisko Meitzenova líčení agrárních dějin, Čes. čas. hist., IV., 1898, str. 56—57; V. NOVOTNY, České dějiny, I., 2, str. 55—56, 96; V. VANĚČEK, Dědici, kde „dědici“ z Milebuz bývají zpravidla pokládáni za svobodné sedláky, zbytek to starodávného českého společenského zřízení. O tom, že není v naší topografii dokladu pro ves Milebuzy, stala se již zmínka výše. (Srv. pozn. 133.) Sám dědice z Milebuz“ pokládám za zemany nebo vladyky, neboť s nevolnickými sedláky by sporu nebylo. Padělek domnělé donace Oldřichovy, potvrzené údajně Břetisla- vem I., je označuje těmito slovy: „Dein eciam hanc eandem donacionem supervenientibus heredibus et eam suo iuri usurpative vendicare molientibus ...(Bracizlaus) ... litem diremit et eidem (monasterio) et (sancto) patri Procopio omnem utilitatem in aqua et silva a pre- dictis terminis redonavit, agros vero et prata ex utraque parte adiacencia ... (et) scriptis et legitimis testibus reconciliavit.“ V padělku se sice praví, že kníže zmíněná zboží vykoupil cenou 600 denárů, což se však nezdá dost pravděpodobné. Kníže té doby, když rozhodoval spor mezi klášterem a vladyky, kteří si na majetek kláštera činili nárok, sotva by byl sáhl k výkupu. Částka 600 denárů je spíše důchod z knížecího hradu v Kouřimi, darovaný klášteru, za nějž pak bylo pro klášter získáno jisté zboží. Podobně bylo také asi získáno za 100 denárů zboží v sousedství ležící (od knížete či opata?) od úvalu řeky Sázavy až po les řečený Strnovník a ves Skramník spolu s jezem při kterémsi jezeru či rybníku. Podle toho činil si klášter nárok na celou část kraje na Kouřimsku od řeky Sázavy až do okolí Českého Brodu u Skramníků a u Chotouně. Padělek donace Oldřichovy věc vyjadřuje slovy: „Ad extremum quoque (princeps) ex propria largicione (monasterio donavit) terram, que circa est (monasterium), usque ad silvam Strnunic [v tomto okolí jsou vesnice Kostelní a Hra- dové Střimelice, snad původně Strmelice; jméno by snad mohlo souviset se jménem lesa Strnovníka?] necnon villam Zcramnik [Skramníky mezi Českým Brodem a Pečkami v bez- prostředním sousedství vsi Chotúně] et unum stagnum [snad mohlo by se tu myslit na jezera či rybníky u Jevan na potoku Skalice, po němž má asi jméno městečko Stříbrná Ska- lice v lesích černokosteleckých] et structuram lignorum ad piscandum, centum denariis comparatam eidem abbati et suis successoribus pro remedio anime sue in perpetuum possi- denda contradidit." Zdá se tudíž, že po obnovení kláštera pod latinským opatem Děthartem za knížete Bře- tislava II. došlo též k obnovení klášterního majetku. A je možné, že Břetislav II. či některý z jeho nástupců vydal o tom klášteru listinu, jejíž obsah vložil MNICH SÁZAVSKY do svého Letopisu, ale tak, že přičetl ji už knížeti Oldřichovi a Břetislavovi I. Po stránce diploma- tické text Oldřichovy donace, stvrzené údajně knížetem Břetislavem I., v ničem neupomíná na znění listin knížetem Břetislavem vydaných, ani na znění listin, vydaných českými pa- novníky z XI. neb XII. století. A tak je přece jen spíše podobné pravdě, že v klášteře Sá- 89

Strana 90
novitě na jejím severním břehu až k lesům Černokosteleckým a v západním Kou- řimsku až do končin u Českého Brodu, kde výslovně se jmenuje ves Skramníky. O tom, že kláštery v starší době u nás i jinde si podobnými, více formálními než věcnými padělky pomáhaly, máme zajisté příkladů víc než dost. Pro snadnější pochopení vzniku Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO a v něm obsa- žené historie sv. Prokopa podáváme text příslušného úryvku ze zmíněného leto- pisu níže (srv. str. 176n), různým tiskem naznačujíce, co přešlo do Letopisu z Vita s. Procopii minor a co tvoří proti tomu přídavky z konce XII. století. Naznačili jsme již také a věci se ještě dotkneme znovu, že motiv s knížetem Oldřichem s jistým rozšířením přešel pak z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO v XIV. století do velké legendy prokopské z doby Karla IV., naší Vita s. Procopii maior. zavském si donaci Oldřichovu i zprávu o jejím zlistinění, domněle od knížete Břetislava, vyrobili sami a autor letopisu Sázavského někdy kolem roku 1177 vložil tento neumělý pa- dělek do své kroniky. 90

Strana 91
8. LATINSKÉ VERŠE Brzy po kanonisaci Prokopově roku 1204 již z důvodů liturgických byly sklá- dány latinské verše o sv. Prokopu, aby se tak staly částí (brevířových modliteb a) mše k jeho poctě sloužené. Nejstarší rukopis takovýchto skladeb se zachoval někdy z konce XIII. století, kdy Prokop byl v Čechách uctíván již jako národní patron. (Srv. výše str. 35.) Obsahově jsou tyto verše vesměs parafrází naší Vita s. Procopii minor. A lze na nich postihnout, kam až přibližně rozvoj legendy pro- kopské před dobou Karla IV. dospěl. V těchto verších se nikde ještě nesetkává- me s náměty, které si pak osvojila Vita s. Procopii maior. Jde tu zejména o vzdě- lání Prokopovo v slovanské škole na Vyšehradě a dále o zázračnou historku s kní- žetem Oldřichem. (Srv. níže str. 96n.) A lze tuto okolnost uvést také aspoň jako náznak, když ne jako důkaz, toho, že Vita maior ve XIII. století ještě neexisto- vala. A lze z nich také vyčísti, na které okolnosti z života světcova ta která doba kladla důraz. Verše (brevířový hymnus) o sv. Prokopu, počínající slovy Confessor Dei lucidus vedle patriotického momentu („Nam ipsius suffragio vim sensit tota regio“) kladou důraz zejména na zázraky, jak jsou podány v naší Vita s. Procopii minor. Je to především zázrak s ďábly, které sv. Prokop vyhnal ze skrýše pod svou jeskyní, jak je věc vylíčena v kap. 1. a 7., o konci sv. Prokopa, jak je příběh líčen v kap. 13., o uzdravení slepých a chromých, jak se čte o tom v kap. 8. a 20. Pozoru- hodné je snad zakončení těchto veršů, kde se zvláštním důrazem obrací se jejich autor k sv. Trojici; tato stránka našich veršů zdá se upomínat na prolog ke čte- nářům, který by tak byl i po této stránce dosvědčen jako část naší Vita s. Procopii minor. Verše (mešní sekvence), počínající slovy „Plaudant chori monachorum“, zachovány jsou v misálu Dražickém ze čtyřicátých let XIV. století. Jejich auto- rem je pravděpodobně známý náš kronikář FRANTIŠEK PRAŽSKY, který měl zvláště důvěrné vztahy k biskupovi Janu z Dražic, jemuž též svou kroniku připsal. Lze tak soudit z té okolnosti, že o národně zvlášť uvědomělém biskupovi Janu z Dražic užívá téměř stejného stylistického a jeho vřelé národní cítění charakterisujícího obratu jako o sv. Prokopovi. Pro FRANTIŠKA PRAŽSKÉHO je biskup Jan „gentis boemice fidelis zelator ac indefessus propagator", 178a tak jako Prokop „de gente Bohemorum natus“ „gentis native zelator“. Se zřetelem pak k do- chování veršů v misále Dražickém a se zřetelem k důvěrným vztahům FRANTIŠKA k biskupovi Janu z Dražic je jistě tato stylistická shoda nápadná. Jinak verše Plaudant chori monachorum opět jen parafrázují stručně a názna- kově obsah naší Vita s. Procopii minor, rozšířené o zázraky, které byly pak pojaty do Vita s. Procopii maior. Tak hned v kapitole 1. se zdůrazňuje ve Vita minor, že Prokop byl „nacione Bohemus“, a podobně tuto stránku Prokopovu vyzdvihují 178a Srv. FRANTIŠEK PRAŽSKY, Kronika, Prameny dějin českých, IV., str. 436. O tom, že FRANTIŠEK verše skládal, přesvědčuje jeho kronika na četnějších místech, na př. závěr knihy první, 1. c., str. 386, 433 a jinde. 91

Strana 92
i naše verše („Qui de gente Bohemorum natus.“) Pozoruhodné je, že autor našich veršů pokládal za účelné zdůraznit neb aspoň průzračně naznačit, že Prokop byl vzdělán v písemnictví slovanském a že také slovanskou bohoslužbu zavedl ve svém Sázavském klášteře, jak o tom naše Vita minor vykládá v kap. 1. i dále. Táž legenda v kap. 11. a zejména v kap. 16. vykládá o pronásledování slovanských mnichů ze Sázavy, přinášejíc v jistém smyslu i jejich apologii. Na tyto stránky naše verše zřejmě navazují — a věc je pro dobu Jana z Dražic, která předcházela dobu Karla IV., jistě charakteristická! — slovy: „nove legis novus lator, gentis native zelator, novis doctus litteris, docet, non ut simulator, sed activus contemplator, dans exemplum posteris.“ Z těchto slov je zřejmé, že již doba Jana z Dražic se tak hlásí k cyrilo-metodějské tradici (není jistě náhodou, že v historickém sborníku Jana z Dražic se zachovala též legenda KRISTIÁNOVA se svou apologií slovanské boho- služby!) a že autor našich veršů nevidí v slovanské bohoslužbě na Sázavě jenom „pokrytectví“, ale vskutku „pravou zbožnost“, k níž třeba se vrátit, jak se pak také skutečně za Karla stalo. Vedle těchto nacionálních a slovanských momentů verše povšechně opět jen parafrázují naši Vita s. Procopii minor. Tak kap. 1., že Prokop opustil svět a uchýlil se do samoty, kap. 4., že založil tam a vystavěl kostel a potom klášter, kap. 11., že před svou smrtí prorokoval bratřím jejich vyhnanství z kláštera, kap. 17., kde líčí se v legendě vyhnání opata Němce (naše verše jej nazývají „tyranem“!) i opětný návrat bratří na Sázavu. Mimo to parafrázují naše verše některé zvláště slavné zázraky světcovy. Tak jmenovitě uzdravení slepých a chromých (kap.8., 20.), o řece uprostřed léta zamrzlé (kap. 19.), o uzdravení posedlého ďáblem (kap. 6.), o slepci, který toliko na čas prohlédl (kap. 14.). Na rozdíl od Vita minor připo- mínají však verše některé zázraky, které jsou známy teprve z pozdější Vita maior. Tak zázrak o vysvobození bratra, zasutého rozbořenou zdí (kap. 33.), o uzdravení kteréhosi šlechtice, posedlého dáblem (kap. 34.) a také o tom, jak kajícímu se otcovrahu byla udělena milost (kap. 32.). Mohlo by se proto zdát, že verše o sv. Prokopu Plaudant chori monachorum mají již za základ velkou legendu prokopskou, naši Vita s. Procopii maior, jejíž vznik by se tak posunul ještě před sepsání našich veršů. Nicméně v našich verších ještě nikde není stopy po charakteristických rysech naší Vita maior, kde se píše o vzdělání Prokopově na slovanské škole vyšehradské, o jeho kanonikátě na Vyšehradě a o zázračné historii s knížetem Oldřichem. Se zřetelem k tomu, že autor našich veršů celkem dost podrobně užil motivů, obsažených v legendě, kterou měl před rukama, není pravděpodobné, že by již znal naši Vita s. Procopii maior. Autor našich veršů měl patrně před sebou naši Vita s. Procopii minor, ale rozšířenou o zázraky pokanonisační, které pak s celou Vita minor přešly do naší Vita maior. Ano okolnost, že autor našich veršů v čtyřicátých letech XIV. století naši Vita maior neznal, může nám sloužit za náznak, že tato v době sepsání našich veršů ještě neexistovala a byla sepsána až někdy v padesátých letech XIV. století. 92

Strana 93
9. VITA MAIOR Velká latinská legenda prokopská byla až do nedávna ze všech redakcí života sv. Prokopa nejznámější a o jejím stáří byly vysloveny nejrozmanitější domněn- ky. Pochází však, jak ještě ukážeme, až asi z poloviny XIV. století. V podstatě je to vlastně Vita s. Procopii minor, rozšířená o některé kapitoly. Z větší části sho- duje se však tato Vita maior slovo od slova s naší Vita minor. Vita minor při svém pozdějším zpracování rozšířena byla zejména o kapitoly úvodní, kterými byla přizpůsobena módní tehdy šabloně legend křesťanských, jak od konce XIII. století byly známy z pověstné sbírky JAKUBA DE VORAGINE. Naše Vita maior má také zpravidla zázrak kanonisační, hlásící se do roku 1204, a vedle něho i některé další zázraky, patrně literárně vzniklé až v XIII. neb v XIV. století. Vita maior je zpracování života světcova velmi rozšířené. Nejširší rukopis této recense života sv. Prokopa (v našem vydání rukopis A — rukopis kapituly pražské, sign. G XXIII/1, z konce XIV. století179) počíná prolo- gem, adresovaným biskupu Šebířovi († 1067), který pravděpodobně upravovatel této redakce prokopské legendy převzal doslova ze starší Vita minor tak jako řadu jiných kapitol. (Srv. výše str. 45n.) Nadpisuje tuto kapitolku: Incipit prologus ad Severum Pragensem episcopum. (Srv. níže v našem vydání, str. 129n, text I). Tento prolog se v jiných redakcích prokopské legendy a také v žádném jiném rukopise nevyskytuje. K této vstupní kapitole se pak připojuje další, podávající hagiografický výklad jména světcova (De nomine s. Procopii) již zcela v duchu a podle vzoru sepsání o životech svatých a světic, jak se čtou ve zmíněné už sbírce JAKUBA DE VORA- GINE, zvané častěji Legenda aurea asi z polovice XIII. století.180 Etymologický výklad jména Prokopova podává se tu jak s pomocí latiny (Procopius dicitur quasi procus pius), tak s pomocí češtiny (ex sclavonico no- mine ... in latino perfodiens),181 k čemuž se připojuje rétoricky náboženský vý- 179 (O tom, jak vzniklo toto autorovo datování rukopisu, viz níže str. 241. B. R.) 180 Do nedávna se mělo za to, že slavná sbírka životů svatých JAKUBA DE VORAGINE († 1298) vznikla někdy v letech 1263—73. Šířila se hlavně s kazatelským řádem dominikánů z Italie do Francie i Německa, kde už roku 1282 je exemplář této sbírky dosvědčen. Ve stejnou asi dobu je také známa u nás. Jeden z nejstarších jejích rukopisů je kodex kapitulní knihovny v Olomouci, nr. 230, kde najdeme již zmíněnou sbírku JAKUBA DE VORAGINE rozšířenou o legendy českých světců. Rukopis podle písma pochází asi z rozhraní třetí a čtvrté čtvrti XIII. stol. a je zřejmě již opisem starší předlohy. Zmíněný rukopis byl ma- jetkem premonstrátského kláštera v Hradišti u Olomouce. Již tato okolnost svědčí, že sbírka JAKUBA DE VORAGINE vznikla o něco dříve než roku 1282. K podobnému názoru došel též RICH. BENZ v úvodní studii k překladu Legendy zlaté do němčiny (JACOBUS DE VORAGINE, Legenda aurea deutsch, 1925, úvod str. XX—XXI.) a také spis E. C. RICHARD- SONA z roku 1935, jenž vznik Legendy zlaté klade do poloviny XIII. století. (Srv. E. C. RICHARDSON, Materials for a Life of Jacopo da Voragine, New York 1935, II., str. 12—13.) Přes tato zjištění stává se JAKUBA DE VORAGINE Legenda zlatá u nás obecněji známou až od počátku XIV. stol. 181 S touto etymologií jména Prokopova z doby Karlovy souvisí patrně, že sv. Prokop byl pokládán za patrona horníků. (Srv. Fr. KRASL, Sv. Prokop, 1. c., str. 401.) 93

Strana 94
klad na tyto motivy.182 Autoru této kapitoly o životě sv. Prokopa je již věcí zcela cizí, že jméno Prokopovo je původem řecké a že je tak upomínkou na misi sv. Cyrila a Metoděje přišlou z Řecka, jejíž ohlas v starších dobách kláštera na Sá- zavě byl ještě znám. Tím také autor této kapitolky zřejmě se hlásí do doby mno- hem pozdější, než je samo jádro jeho legendy někdy z konce XI. století. Kapitolka De nomine čte se toliko ve velmi malém počtu rukopisů naší Vita maior. A není vyloučeno, že snad byla kapitolka o výkladu jména sv. Prokopa do souboru při- dána dodatečně. Její vzor v podobných etymologiích v Legendě zlaté (i po stránce stylistické navazuje autor této kapitolky na svou předlohu, užívaje shodně s ní při výkladu jména obratu dicitur ...quasi) naznačuje, že tato kapitolka nevznikla před koncem XIII. století.183 Po výkladu jména Prokopova připojuje se v zmíněném již rukopise A druhý prolog, nadepsaný Prologus ad lectores. (Nebýt mezi oba prology uměle vsunuté kapitolky De nomine, bylo by patrné, že prvý i druhý prolog tvořil literární celek.) Ukázali jsme také (str. 37), že t. ř. druhý prolog vyšel pravděpodobně z téhož péra jako prolog první a že upravovatel naší Vita maior patrně převzal oba pro- logy z Vita minor, k níž se oba hlásí svou literární a stylistickou strukturou. Druhý prolog zachoval se netoliko v rukopise A naší Vita maior, ale též v rukopise B téže redakce legendy prokopské (pražském kapitulním rukopsie P XIV) asi z druhé poloviny XIV. století. (Týž rukopis shoduje se zcela s ruko- pisem A až na to, že úvodní kapitolu De nomine a také první prolog, Prologus ad Severum episcopum, ve svém textu nemá.) V převážné většině rukopisů naší Vita s. Procopii maior začíná její text kapi- tolou o rodičích a vychování sv. Prokopa a slovy Beatus igitur Procopius, nacione Bohemigena (na rozdíl od Vita minor, která se začíná zpravidla slovy Fuit itaque beatus abbas Procopius, nacione Bohemus). Tato kapitola je pro naši Vita maior zvláště příznačná. A možno říci, že zejména touto kapitolou (jakož i zmíněným výkladem De nomine a kap. 2. i 9.) se Vita maior podstatně odlišuje od Vita minor. A také tato kapitola zvláště průkazně ukazuje, že její obsah a formulace pochází až ze XIV. století, i že je původní legendě velmi cizí. Autor této kapitoly použil totiž pro její začátek jako svého vzoru legendy o sv. Oldřichovi, nikoli však staro- bylého Života sv. Oldřicha z X. století od augšpurského probošta GERHARDA neb od řezenského biskupa LIUTOLFA,184 nýbrž pozdějšího zpracování života sv. Oldřicha, jak se čte v Legendě zlaté.185 Shody mezi oběma texty jsou tak nápadné, že pokládáme za účelné je tu znova pro jejich průkaznost položit vedle sebe: 182 Příkladů podobných hagiografických etymologií máme v Legendě zlaté celou řadu. Tak na př.: „Silvester dicitur a re et nomine. Primo dicitur a silva, quia silva viret et cre- scit, sic ipse virebat et crescebat in virtutibus et floruit bonis operibus ...“ (Legenda aurea, rkp. Univ. knihovny pražské, I. E. 18, fol. 132b). Nebo: „Vincencius dicitur quasi vincens et bene dicitur quasi vincens, quia vicit hostes suos, scilicet mundum, carnem et dyabolum." (Tamže, fol. 137a). Nebo: „Stephanus grece dicitur, coronatus latine, quia corona fuit ... vel dicitur Stephanus quasi strenue pugnans et triumphans, quod patet in suo sermone“ atd. (Tamže, fol. 132b.) 183 (Jiné středověké etymologie jména Prokopova a jejich aplikace se čtou v přílepku De nomine k rukopisu Ř z r. 1366; viz níže str. 240. B. R.) 184 Srv. Mon. Germ. hist. SS., str. 427 n. 185 Na tyto shody upozornil již R. HOLINKA a od něho je převzal také R. URBÁNEK, Kristiánova legenda, 1. c., II., str. 354. 94

Strana 95
Vita s. Udalrici:186 Incipiebat enim tunc inter coeVUlos mo- deste Se conservare, timorem Dei ha- bere, honorem parentibus deferre, lasci- viam declinare ac, in quantum possibile tali adhuc erat etati, in corporis motu, gestu, incessu foris ostendere, qualis habitus formabatur intus in mente. Videntes huius pueri parentes tan- tam Dei graciam in eo fulgere, manda- verunt eum in monasterium sancti Galli fratribus religiosis, ut eorum magisterio tam secularium litterarum studiis, quam celestibus in- strueretur disciplinis. Ubi inter egregios regularis disci- pline magistroS dulces theorie [na okr aji: theologie] carpebat cottidie fructus, cum verba, que in sacris codici- bus legebat, in opera vertebat. Iam sumitatem illius Iacob scale virtu- tum gradibus ascendendo tangebat, iam Salvatorem audierat: Vade, vende omnia, que habes, et da pauperibus et sequere je me. Vita s. Procopii maior: Incipiebat enim tunc inter coetaneos modeste conVersari, timorem Dei habere, honorem parentibus deferre, las- civitatem declinare ac, in quantum possibile tali adhuc erat etati, in corpore motu, gestu, incessu foris ostendere, qua- lis habitus formabatur per Dei dispen- sacionem intus in mente. Videntes autem huius preclari pueri genitores tantam graciam Dei in eo rutilare, COMmendaverunt eum in castro Wyssiegradensi magiste- rio liberalium litterarum studiis, ut eorum informacione celestibus in- strueretur disciplinis, ubi tunc tem- poris famosum studium sclavo- nice lingue vigebat. Ibique egregios magistroFUuIn the- oie (v některých rukopisech: theologie) cottidie carpebat fructus, cum verba, que in sacris codicibus legebat, MOX in opera Cum Dei adiutorio vertebat. Iam summitatem illius Iacob scale vir- tutum gradibus ascendendo tangebat, --- iam Salvatorem audiebat aure cordis sibi dicentem: Vade, vende omnia, que habes, et da pauperibus et veni, sequere me!' O něco málo dále vrací se autor této kapitoly opět k své předloze Vita minor, a přejímaje ji opět slovo od slova, líčí ctnosti světcovy, jako jsou podány v druhém odstavci kap. 1. Od své předlohy, naší Vita minor, odchyluje se však Vita maior v tom, že z historie o založení kláštera na Sázavě MNICHEM SÁZAVSKÝM přejímá údaj, že sv. Prokop se narodil v Chotüni. (Cuius origo exstat ex quodam territorio, cui nomen vulgariter usitavit Chotun.) V některých rukopisech! grafickým neporozuměním 156 Vita s. Udalrici ve znéní, jak pojata byla do JAKUBA DE VORAGINE Legendy zlaté, čte se v rukopise Národní a universitní knihovny v Praze, sig. XIV. A. 7 fol. 20b násl., anebo v rukopise téže knihovny, XIII. D. 20 fol. 299a a násl. Oba rukopisy jsou ze XIV. století. Život sv. Oldřicha v některých rukopisech Legendy zlaté předchází před Životem sv. Prokopa. 187 (Viz niże aparat k 1A,5 na str. 248. B. R.> 95 

Strana 96
či čtením se píše také: Thetin, věc snadno vysvětlitelná, neboť v kursivě XIV. či XV. století c se píše jako t. Ojediněle byla původní Chotúň nahrazena jménem Kouřim. Udaj o Chotúni není ani ve Vita antiqua ani ve Vita minor, ale je již u MNICHA SÁZAVSKÉHO. Ostatně použití MNICHA SÁZAVSKÉHO patrné je i v jiných částech naší Vita maior. Vše to ukazuje na kompilační způsob literární tvorby zpracovatele naší Vita maior a také na pozdní dobu vzniku kapitoly o rodičích a vychování sv. Prokopa. Převzetí výše citované části z legendy o sv. Oldřichovi, jak čte se v Legendě zlaté, ukazuje zřejmě, že tato kapitola mohla vzniknout až ve XIV. století. A s ní také do XIV. století se hlásí zpráva, že sv. Prokop byl vzdělán na Vyšehradě, „kde tehdy kvetla pověstná škola jazyka slovanského“.188 Už sama skutečnost, že kapitula na Vyšehradě založena byla Vratislavem někdy roku 1088, tudíž až po smrti Prokopově r. 1053, ukazuje, že celé vypravování je době Prokopově velmi vzdá- lené a vzniklo až někdy ve XIV. století.189 A to tím spíše, že tato pozdní kapitola legendy prokopské vykládá, kterak kanovníci na Vyšehradě měli mladého Pro- kopa ve velké vážnosti a zvolili jej dokonce kanovníkem své kapituly. Zmínka však o učilišti svobodných umění, které mělo na starosti vychování Prokopovo, naznačovala by spíše, že tato kapitolka naší Vita maior byla pravdě- podobně psána až po založení pražské university v době Karlově (r. 1348), kdy slova o liberalium litterarum studiis by mohla mít své logické oprávnění. Věta pak o pověstné škole jazyka slovanského na Vyšehradě (ubi tunc famosum studium sclavonice lingue vigebat) dostala se do prokopské legendy asi v souvislosti se za- ložením slovanského kláštera v Emausích (r. 1347) pod Vyšehradem za Karla IV., 188 Tato zpráva v legendě prokopské mnoha našim badatelům působila potíže neb svedla je k nesprávným domněnkám. DOBROVSKÝ vždy pochyboval o spolehlivosti tohoto údaje o slovanské škole na Vyšehradě. Již roku 1786 v Literar. Magazin, str. 54, napsal, že „das ,famosum studium linguae slavonicae“ auf dem Wissehrad ..., wo Prokop seine Kenntnisse in der slavischen Sprache erlanget haben soll, ist ein derbes Märchen, welches nur ein alber- ner Mönch in einer Legende des h. Prokop, die von unglaublichen erdichteten Wunder- geschnichten strotzt, aufzeichnen konnte“. A podobně roku 1789 psal Durichovi o Vita s. Procopii latina „multum foedata fabulis, in quorum numero est et illa de canonicatu Pro- copii in ecclesia Wissehradensi et studio seu schola linguae slavonicae celebri in eadem ecclesia“. (Srv. DOBROVSKY, Korrespondence I., str. 134.) Podobně také píše DOBROVSKÝ r. 1790 ZLOBICKÉMU, že našel nový rukopis legendy prokopské u dominikánů v Olomouci a dodává: „die spätere Erdichtung von dem famoso studio auf dem Wissehrad — steht nicht in (dieser) Vita.“ (Tamže, III., str. 62.) Naproti tomu PEKAŘ, Ksporu o zakládací listinu biskupství pražského, ČČH, X., str. 132, staví proti sobě Vratislava, přejícího slovanské bohoslužbě a jeho bratra biskupa Jaromíra a ukazuje, že tak jako Hradčany Jaromírovy byly latinské, že proti nim stál Vratislavův Vyšehrad se „slavnou školou jazyka slovan- ského“. A k víře o slovanské škole na Vyšehradě přihlásil se PEKAŘ znovu v knize Nejstarší kronika česká, str. 10 a 101 n., a podobně v závěrečném essayi k vydání J. DOBROVSKÉHO, Kritická rozprava o legendě prokopské, 1. c., str. 53, 58. Ovšem ani DOBROVSKÉHO skepse, ani PEKAŘOVA víra nebyla kriticky ověřená. 189 Této zřejmé nesrovnalosti chtěl odpomoci FR. ROBENEK, Sv. Prokop a tradice velko- moravská, Hlídka, XLV (1928), výkladem, že Vyšehradem, kde byl sv. Prokop vzdělán a „kdež slavné učenie bieše, v slovenském jazyce ktvieše“ (verš je padělkem Hankovým, který podle latinského textu Vita maior zveršoval začátek veršovaného Života sv. Prokopa, v němž prvý list schází), byl „velkomoravský Vyšehrad“ v Uhrách, nedaleko Vacova a Ostřihoma. — Podobně také J. ŠKULTÉTY, O piesni „Gospodi, pominuj ny“, církevno-slo- vanský obrad a Slováci, Sloven. Pohlady, XLVIII, 1932, str. 37—47 (podobně už dříve ve Slov. Pohledech 1929, str. 97) následuje ROBENKA a tvrdí, že Prokop byl vychován ve slovanské škole na Vyšehradě nad Dunajem a že tam dokonce vznikla (k názoru tomu se hlásil už KOLLÁR ve Slov. Zpěvánkách) známá píseň Hospodine, pomiluj ny. — Názor ROBENKŮV přijal dokonce i opatrný a kritický J. VAŠICA, Slovanská bohoslužba v českých zemích, 1940, str. 21. Srv. též poznámku v MÉ studii Slovanská bohoslužba v Čechách, Věstník České akademie 1950, str. 72. 96

Strana 97
kde tenkráte byla skutečně pověstná škola jazyka slovanského. Pravděpodobně pak tato zmínka i vztah k Vyšehradu ukazuje na Karlův slovanský klášter v Emausích jako na místo svého vzniku.190 Na pozdní dobu složení naší Vita maior ukazuje též ta okolnost, že Verše o sv. Prokopu ze čtyřicátých let XIV. sto- letí charakteristických rysů naší legendy ještě neznají. (Srv. výše str. 91.) Smyšlenkou nebo kombinací autora této kapitoly je pak také jeho vypravo- vání o tom, kterak v duchovním životě na Vyšehradě připravený Prokop se stal knězem a že pak od kteréhosi zbožného mnicha přijal řeholi sv. Benedikta. (O tom, že Prokop byl původně hradským knězem na Kouřimi, píše i Vita antiqua i Vita minor! I že zvolil si řeholi sv. Benedikta!) A dále, že Prokop z Vyšehradu odešel do rodného kraje a tam uchýlil se do lesní samoty, kterou prý mělo obsazenu tisíc ďáblů, jak čte se rovněž ve Vita antiqua i ve Vita minor, kterou pak již Vita maior na větším díle následuje. V další kapitole o počátcích kláštera Sázavského přidržuje se naše Vita maior opět slov své předlohy, naší Vita minor (kap. 2.), avšak na rozdíl od ní a shodně s Historií o založení kláštera na Sázavě u MNICHA SÁZAVSKÉHO (kap. 2.) připojuje tu celkem slovy od své předlohy odchylnými historku o setkání knížete Oldři- cha se sv. Prokopem.191 Shodně se svou předlohou píše o tom, kterak kníže Oldřich na lovu v posázavských lesích spatřil náhle jelena. Pronásledovav ho, přišel pak až k jeskyni sv. Prokopa. Vita maior na rozdíl od své předlohy připo- juje zázračnou historku o tom, kterak číše vody požehnáním sv. Prokopa se pro- měnila ve výtečné víno. Tím vším dojat kníže Oldřich slíbil prý ve všem být poslušným rad svatého poustevníka a z jeho podnětu založil kostel Panny Marie a sv. Jana Křtitele, při něm klášter, jemuž za opata ustanovil Prokopa. Klášter nadal také potřebými statky. A to vše se prý stalo roku 1009 za časů Jindřicha II., sv. Štěpána, krále uherského, a za vlády zmíněného Oldřicha, knížete českého. I tento dodatek svědčí pro pozdější původ naší kapitoly, neboť legenda o sv. Ště- pánovi proniká k nám teprve se státoprávními aspiracemi Karla IV. na Uhry a od té doby vyskýtá se dost často v našich brevířích. A kníže Oldřich roku 1009 v Če- chách nevládl, nýbrž jeho bratr Jaromír. (Srv. výše pozn. 168.) Další kapitoly Vita maior, totiž 3.—8., kryjí se doslova s předlohou, s naší Vita minor.192 Začátek kap. 9. zmiňuje se o smrti knížete Oldřicha a o tom, že slib jeho o založení kláštera nebyl ještě plně uskutečněn. Vita maior následuje tu opět myšlenkově, zčásti i slovně svou předlohu Historii o založení kláštera na Sázavě, kap. 9. a 10., a vypravuje, aniž by z Historie o založení Sázavy přejímala falsum listiny knížete Břetislava (srv. výše str. 86), o tom, kterak kníže Oldřich vlastně 190 Na jistou souvislost kláštera na Slovanech s Vita s. Procopii maior ukazuje též ta podrobnost, že v některých rukopisech (text X, Y, viz níže str. 267) se místo Sázavy vysky- tuje jméno Sáva. Patrně některému jihoslovanskému glagolitovi se při naší Sázavě vybavila v mysli jeho rodná Sáva, (ač-li čtení Sawa nevzniklo jen pouhou písařskou haplografií ze sasawa; srv. též níže str. 271 ř. 13 a 32 proti ř. 34, 41, 49, 50. B. R.) 191 Na rozdíly mezi Vita s. Procopii minor a maior celkem dost správně upozornil už PEKAŘ, Nejstarší kronika česká, 1903, str. 104—105. Vita minor porovnal z rukopisů Ná- rodní a universitní knihovny v Praze, I. E. 14 (e) a I. B. 17 (d) a vyslovil též přesvědčení, že Vita minor byla předlohou českému překladu prosaickému, jak se zachoval v musejních Passionálech. Povšiml si též, že Vita minor a její český překlad ze XIV. století neznají setkání knížete Oldřicha s Prokopem a že se o Oldřichovi vůbec nezmiňují. Mátlo jej však poněkud, že historii o setkání knížete Oldřicha s Prokopem má již MNICH SÁZAVSKY. „Ze všeho je patrno,“ poznamenává rozpačitě PEKAŘ, „jak rozličné redakci latinské legenda prokopská podléhala a jak vděčný je tu materiál pro nesnadné ovšem studium otázky, které části jsou nejstarší a je-li zejména MNICH SAZAVSKY závislý také na legendě.“ 192 (Autor tu nepřihlíží k odchylce v kap. 7 B; viz níže str. 276. B. R.) 7 - Středověké legendy prokopské 97

Strana 98
založil a nadal slovanský klášter na Sázavě. (O knížeti Oldřichovi a Sázavě srv. výše str. 84n.) V dalším vypravování připojuje Vita maior zázrak o potrestání kteréhosi bratra na Sázavě, jenž se prý vychloubal, že zpívá jako andělé. Zázrak ten je vlastní toliko Vita maior a snad je i pozdějším dodatkem. (Našeho vydání kap. 10 C2.) Odtud pak, t. j. od kap. 11. až do konce, t. j. do kap. 26., s malými stylistickými odchylkami v kap. 13. a 14., následuje Vita maior slovo od slova svou předlohou, naši Vita minor.193 Vita s. Procopii maior, jak již vyloženo, shoduje se v podstatě obsahově i slovně (až na odchylky, o nichž se stala zmínka) se svojí předlohou, naší Vita s. Procopii minor. Lze proto pokládat rukopisy Vita maior vlastně za společný text s Vita minor, rozšířený toliko o některé přídavky. Z výše podaného výkladu vysvítá, že Vita s. Procopii maior vznikla pravdě- podobně až někdy v polovici XIV. století. Nejstarší datovaný rukopis této re- cense je rukopis L, podávající její charakteristický začátek a pocházející z r. 1353.194 A podobně jiné dva rukopisy (našeho označení E a M) se hlásí do téže doby.195 Pozoruhodné je, že všecky přídavky, které má Vita maior proti Vita minor, se ve všech rukopisech nevyskytují. Tak na př. kapitolu o jménu sv. Prokopa má toliko určitá část rukopisů,196 kdežto v jiných schází. Podobně zázrak o vy- chloubačném mnichu zpěváku má rovněž toliko určitá část rukopisů, skoro týchž, které mají také kapitolu o výkladu jména Prokopova.197 Je proto pravdě- podobné, že Vita s. Procopii maior byla upravována postupně, a zejména, že k Vita minor byla přidána nejprve kapitola o rodičích a vychování Prokopově na Vyšehradě, která se čte ve všech rukopisech,198 spolu s kapitolou o setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem na lovu v lesích sázavských, vlastní rovněž všem rukopisům,199 a dodatečně teprve přidány obě kapitoly výše zmíněné, které jsou již zcela bez jakékoli souvislosti s Vita minor. Také prolog k biskupu Šebířovi a prolog k čtenářům vyskýtá se prvý toliko v jednom (A), druhý pak ve dvou rukopisech (A, B). A při tom nejstarší rukopisy této legendy (našeho označení E a M)200 asi z poloviny XIV. století jsou bez prologů. Vysvětlení, které podal už PEKAŘ, by mohlo být celkem přijatelné aspoň pro prvý prolog, adresovaný biskupu Šebířovi. Připsání díla biskupu z konce XI. století jako současníku bylo zřejmě v nesouladu s kapitolou o vzdě- lání Prokopově na Vyšehradě, zejména však s kapitolou, v níž se píše o kanoni- saci Prokopově roku 1204. A proto prý většina opisovačů této legendy prolog vy- nechala. Tento důvod však neobstojí při prologu druhém, adresovaném čtenář- stvu. Ba právě zmínka v tomto druhém prologu o tom, že latinská legenda pro- kopská je vlastně překladem původního spisu v jazyce slovanském, by mohla být pro nacionální cítění doby Karlovy jen sympatická a populární. (Tato okol- 193 (Jinak viz níže str. 277 a 256n. B. R.) 194 Srv. níže str. 239. 195 (O rkpu M viz níže str. 239; rkp E bylo třeba přeřadit mezi rkpy t. ř. Vita minor, jak dovozeno níže str. 123n. B. R.) 196 (Jsou to rukopisy AB, R a skupina MHTVS. B. R.) 197 (Jsou to rukopisy: ed, AB a skupina MHTVS. B. R.) 198 (Rukopisy: AB, skupina CČPOR(Ž), skupina LFDJG, skupina R(NŠ) a skupina MHTVSU(KIW). B. R.) 199 (Jako v předchozí poznámce, mimo rukopis L. B. R.) 200 /(Viz výše pozn. 195. B. R.) 98

Strana 99
nost by ovšem mohla svědčit pro to, že druhý prolog výtvorem doby Karlovy není. Neboť jinak by se asi četl druhý prolog ve všech rukopisech jako kapitola o rodičích a vychování Prokopově na slavné škole jazyka slovanského na Vyše- hradě, na čemž době patrně záleželo!) Kritický rozbor Vita s. Procopii maior ukazuje, že se zřetelem k starší její před- loze, naší Vita s. Procopii minor, je Vita maior celkem bez významu. Pokud se ne- kryje se zmíněnou svou předlohou, obsahuje některé přídavky z doby pozdější, jak jsme již ukázali, až ze XIV. století. Ani zázraky, které nově přidává k starším zázrakům, obsaženým již v předloze této legendy, nezasluhují s hlediska histo- rického neb literárně-historického téměř žádné pozornosti a mají ráz po výtce hagiografický. 99

Strana 100
10. ČESKÁ VERŠOVANÁ LEGENDA Popularita sv. Prokopa ve XIV. století, obzvláště v době Karla IV., zejména v české společnosti vlastenecké, byla příčinou, že módní tehdy legenda o zaklada- teli slovanského kláštera na Sázavě, naše Vita s. Procopii maior, byla několikráte zpracována i po česku, a to i veršem, od jinak neznámého českého autora. Tak vznikla veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi někdy v třetí čtvrti XIV. století. Zachovala se v jediném rukopise někdy Lobkovické knihovny pražské, nyní v Národní a universitní knihovně v Praze.201 Rukopis sám, ač je již nepochybně opisem původní veršované skladby, se povahou svého písma hlásí do třetí až čtvrté čtvrti XIV. století. O jazykové stránce a tak o datování skladby podle jazyka se názory filologů dosti rozcházejí. DOBROVSKY dokonce, jak už zmíněno (srv. str. 20), kladl vznik veršované legendy prokopské na konec XII. neb na samý počátek XIII. sto- letí.202 DOBROVSKÉHO následoval a s jeho názorem, že veršovaná legenda je před- 201 Je to t. zv. Hradecký rukopis, který náležel původně pražské universitní knihovně, dostal se pak do Hradce Králové, kde jej znovu objevil a do svého majetku získal Jos. DOBROVSKY. Z jeho majetku přešel pak rukopis do Lobkovické knihovny pražské a odtud s jejími rukopisy opět do Národní a universitní knihovny v Praze. (Srv. Jos. VOLF, Tak zvaný Hradecký rukopis. Dějiny jeho osudů. Časopis českých knihovníků, V. (1925—26), str. 25—31, 144—52.) — G. DOBNER, Annales Hageciani, V., str. 245 n., píše o dvou rukopisech veršované legendy české. Prvý z nich, neznámo z které doby, měl prý prolog k biskupu Še- bířovi a svým literárním rázem upomínal na Dalimila. Dobner sám tento rukopis neměl a své zprávy o něm měl od královského archiváře JANA KLAUSERA. Snad J. KLAUSER sdělil DOBNEROVI, že veršovaná legenda česká se obsahem shoduje s naší Vita maior a podle toho usoudil snad G. DOBNER, že rukopis ten měl prolog k biskupu Šebířovi, jak byl mu znám z vydání Vita maior od BOLLANDISTŮ.— Druhý rukopis staročeské veršované legendy pro- kopské, o němž se DOBNER zmiňuje, byl prý v knihovně kněze LEOPOLDA JANA ŠERŠNÍKA. DOBNER poznamenává, že lišil se jak obsahem, tak jazykem od rukopisu prvého; podle ob- sahu jeho text vznikl prý až po kanonisaci sv. Prokopa (a měl by i zázrak kanonisační, který v textu Hradeckého rukopisu není) a podle jazyka náležel prý asi do XV. století. („Est vero alia etiam sancti vita vernacula rhytmica veteri manu scripta in libraria doctis- simi viri Leopoldi Joannis Scherschnik, presbiteri ecclesiastici, cujus praefacionem bene- vole mecum communivacit. Ea tamen utut vetus ab illa, quae Severo, episcopo Pragensi nuncupata fuit, divisa est, scriptaque postea quam jam s. Procopius in catalogum sancto- rum relatus fuisset. Et quamquam antiquitatem spirat, attamen dialecto illius slavicae vix ausim majorem aetatem, quam saeculum XV. ordiens, tribuere.“) DOBNER má tudíž na mysli dva dost různé rukopisy veršované legendy. Z nich prvý by se hlásil do časů t. ř. DALIMILA a měl prolog k biskupu Šebířovi, druhý pak asi z XV. století, bez zmíněného pro- logu, zato však patrně se zprávou o Prokopově kanonisaci. Je však pravděpodobné, že jde tu o rukopis jeden, nám známý Hradecký rukopis. Soudím tak podle zmínky v listu DOB- ROVSKÉHO DURICHOVI z roku 1789: „Servire poterit ad illustrandum antiquum illud monu- mentum bibliothecae caesareae, quod ex MSto Scherschnikiano, in quo vita s. Procopii pri- mum locum occupat, in usus tuos depromam: Desatero kazanye bozye.“ Hradecký rukopis shoduje se s těmito údaji, neboť v něm na prvém místě je zapsána veršovaná legenda o sv. Prokopovi a obsahuje též Desatero kázání božích. (Srv. DOBROVSKÉHO Korrespondence, I., 114.) 202 DOBROVSKY pokládal velkou prokopskou legendu — naši Vita maior — za dílo autora z počátku XIII. století, „der die in slavischen Rhytmen, gewiss auch erst im XIII. Jahrh. 100

Strana 101
lohou k velké latinské legendě prokopské, se shodoval také JUL. FEJFALÍK. (Srv. výše str. 23.) Naproti tomu V. VONDRÁK posunul vznik zmíněné legendy až do po- čátku XIV. století a v souhlase s EMLEREM hlásil se k přesvědčení, že veršovaná legenda prokopská je založena na velké legendě, naší Vita maior. O době vzniku veršované legendy prokopské rozvinula se také diskuse v souvislosti s určením doby zapsání t. zv. Hradeckého rukopisu a jeho skladeb. ANT. HAVLÍK, který se otázkou zabýval v speciální studii,203 klonil se k názoru, že veršované skladby, obsažené v Hradeckém rukopise vznikly někdy v letech 1325—40. Sám pak ukázal jsem proti HAVLÍKOVI, že jeho kriteria pro datování zmíněných skladeb nejsou směrodatná a že se sluší položit vznik Desatera i jiných skladeb v Hradeckém rukopise spíše až do poslední čtvrti XIV. století, do doby Milíčovy.204 Proti tomu se z důvodů filo- logických ozval E. SMETÁNKA, připouštěje pro dobu vzniku skladeb v Hradeckém rukopisu „nejvýše třetí čtvrt XIV. století“.205 K věci se vrátil poznovu pak A. HAVLÍK (ve Sborníku filol., VIII (1926), str. 81, pozn. 29) a připouštěl, že De- satero a s ním celý rukopis Hradecký byl sepsán v letech 1360—70, čímž se různost názorová dosti sblížila.206 Skutečnost však, že veršovaná legenda prokopská není než básnickým zpracováním velké latinské legendy prokopské, která vznikla pravděpodobně, jak jsme již ukázali (srv. str. 98), někdy v polovině XIV. století, dává jistotu, že zmíněná legenda česká byla napsána až v době o něco pozdější. A tu by pak její datování do let 1360—70 bylo zcela přípustné. Veršovaná le- genda prokopská, jak jsme již naznačili, byla známa našim starším badatelům G. DOBNEROVI a J. DOBROVSKÉMU a byla pak také několikráte vydána. Ukázky z této legendy podal již přítel J. DOBROVSKÉHO FORT. DURICH roku 1795.207 Celá pak byla vydána V. HANKOU roku 1817.208 Po druhé byla veršovaná legenda pro- beschriebene Geschichte des h. Prokop vor sich hatte". „So muss das Alter dieses Schrift- stellers“, píše dále DOBROVSKY o autoru veršované legendy, „auf spätere Zeiten, und zwar zu Ende des XII. oder den Anfang des XIII. Jahrh. gesetzt werden, wo sich die Sagen vom h. Prokop sehr gehäuft und seine Kanonisation betrieben worden.“ Srv. J. DOBROVSKY, Kri- tická rozprava o legendě prokopské, 1. c., str. 37—38. DOBROVSKY ovšem dokladů pro svůj údaj, že někdy kolem roku 1204, kdy došlo ke kanonisaci Prokopově, se množily různé pověsti ze života Prokopova, neměl.) 203 ANT. HAVLÍK, O skladateli rukopisu Hradeckého a Ve které době žil skladatel rukopisu Hradeckého, Časopis českého musea, 1906, str. 56 n. a 255 n. 204 Srv. V. CHALOUPECKÝ, Ve které době žil skladatel rukopisu Hradeckého? Český časopis historický, XVIII. (1912), str. 1—6. 205 E. SMETÁNKA v Listech filologických 39 (1912), str. 160. 206 Hradecký rukopis je sborník celé řady veršovaných skladeb, které jistě všechny nále- žejí do druhé poloviny XIV. století a snad i do třetí čtvrti téhož věku, není však nutné předpokládat, že všechny ve sborníku obsažené skladby mají společného autora a že vznik- ly takřka v témže desítiletí. (Srv. J. VILIKOVSKY, Písemnictví českého středověku, Praha 1948, str. 23: „Zdá se, že v Hradeckém rukopise aspoň Prokop, Umučení a Desatero patří třem různým skladatelům.“) Kdežto Desatero se zřejmě hlásí do doby Milíčovy a jeho ná- sledovníků a podobně Satiry o řemeslnících, je dosti pravděpodobné, že veršovaná legenda prokopská je o něco starší. 207 Srv. FORT. DURICH, Bibliotheca slavica, 1795, str. 16—17, 46—47. 208 Srv. V. HANKA, Starobylá skládání, díl I., 1817. — V rukopise se 2. list ztratil. A tu Hanka doplnil českou středověkou skladbu vlastním veršováním, jehož obsah převzal z velké latinské legendy prokopské, naší Vita maior. Upozornil na tuto okolnost (je to jeden z padělků HANKOVÝCH) již roku 1886 JAN GEBAUER v Athenaeu, III., str. 153 v poznámce. Později pak V. VONDRAK ve své studii Zur Würdigung d. altslovenischen Wenzelslegende u. der Legende vom heil. Prokop, Sitzungsberiche d. Wiener Akademie CXXVII., č. XIII, str. 35—39. Leč přesto tato Hankova mystifikace veršů 40—69 přešla pak nejednou bez jakékoli poznámky a jako část původní skladby i do pozdějších vydání legendy a tak i do literatury. Tak r. 1845 do vydání ŠAFAŘÍKOVA ve Výboru z literatury české, I., str. 349 a podobně do vydání legendy v Pramenech dějin českých, I., str. 349 od J. JIREČKA, ano i do kritického vydání ADOLFA PATERY, Hradecký rukopis, 1881, str. 5—7, kde však HAN- 101

Strana 102
kopská vydána ŠAFAŘÍKEM,209 po třetí pak JIREČKEM podle vydání HANKOVA v Pramenech dějin českých.210 Kriticky, jak v diplomaticky věrném přepisu, tak i v přepisu fonetickém, vydána byla naše legenda roku 1881 ADOLFEM PATE- ROU.211 O vzniku a tak i o stáří veršované legendy prokopské vládla, jak již naznačeno, a vlastně dosud do jisté míry vládne mezi historickými a literárními badateli jistá názorová různost. DOBROVSKY, ač roku 1789 rozpoznal,212 že legenda je toliko českým zpracováním velké legendy latinské, později tento správný názor opustil a přiklonil se k domněnce, že veršovaná legenda česká byla pramenem velké latinské legendy prokopské, naší Vita maior. Byl k tomu sveden slovy t. ř. druhého pro- logu při naší Vita maior, kde se píše, že tato legenda je „historia veridica de sclavonicis litteris in latinitatem translata“. A poněvadž DOBROVSKY nevěřil v existenci staré slovanské literatury u nás v X. a XI. století, spatřoval (mylně!) v oné slovanské legendě, o které mluví druhý prolog, veršovanou legendu čes- kou,213 kterou kladl do konce XIII. století.214 Touž legendou podrobněji se pak zabýval JUL. FEJFALÍK215 a přišel proti DOB- ROVSKÉMU (a také proti PALACKÉMU, jenž následoval DOBROVSKÉHO)216 k názoru, že předlohou veršované legendy české byla legenda, kterou objevil v rukopise kláštera ve Starém Brně, tudíž naše Vita s. Procopii antiqua. Kladl pak vznik ver- šované skladby o sv. Prokopovi do konce XIII. století. Jeho výklady doplnil V. VONDRÁK (v studii již výše citované), kde však ukazoval, že legenda není tak stará, jak se FEJFALÍK domníval, a kladl její původ nejvýše do počátku XIV. sto- letí. Mínění FEJFALÍKOVO a VONDRAKOvo ovládlo a přidržel se ho nejen J. JAKU- BEC,217 ale také V. FLAJŠHANS218 a vlastně i PEKAR. Jos. PEKAŘ věřil aspoň v stáří KOVA interpolace položena aspoň do závorek. Přitom PATERA poznamenal, že HANKA text doplnil „podle nějakého přepisu staršího“, čehož ve vydání ŠAFAŘÍKOVÉ a JIREČKOVĚ není. Mínil-li PATERA tímto starším přepisem latinskou předlohu, která je skutečně starší, či snad nějaký jiný rukopis, o němž se zmiňuje DOBNER (srv. str. 18, pozn. 17), není ze slov PATE- ROVÝCH patrné. Verše 40—69 české legendy sluší se však považovat za pozdní výtvor HANKŮV. Srv. též V. FLAJŠHANS v poznámkách při vydání J. DOBROVSKÉHO Kritické roz- pravy o legendě prokopské, 1. c., str. 11. 209 Srv. Výbor z české literatury, 1845, I., str. 181—212. 210 Srv. Prameny dějin českých, I., str. 349—59. 211 A. PATERA, Hradecký rukopis, 1881, str. 1—76. 212 Srv. DOBROVSKÉHO Korrespondence, I., str. 134. DOBROVSKÝ v listu DURICHOVI z roku 1789 píše: „Neque bohemica vita (s. Procopii) rhytmica ex Sazaviensi confecta est, sed ex latina illa sequiore (t. j. z naší Vita maior) et multum foedata fabulis. 213 Srv. Jos. DOBROVSKÝ, Kritická rozprava o legendě prokopské, 1. c., str. 11—13. 214 DOBROVSKÝ v dopise dd. 23. nov. 1790 Ribayovi píše, že našel bajku o lišce a džbánu v rukopise [Hradeckém], „worin auch das Leben des h. Prokop in Reimen steht. Ich be- sitze es. Es ist alles stylo Dalemili“. (DOBROVSKÉHO Korrespondence, IV., str. 180.) Po- dobně už v listu témuž z roku 1787 o legendě prokopské: „das älteste Ms. in böhmischen Reimen auf Pergament besitzte ich nun, welches viele ins XIII. Jahrhundert versetzen. Man hielt es schon für verloren. Neulich habe ich es zu Königingrätz auf einer Excursion dahin gefunden und zum Geschenke erhalten. Es enthält Vitam s. Procopii in böhm. Reimen“ atd. (Tamže, IV., str. 66.) 215 JUL. FEJFALIK, Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur, I., Skt. Prokops Leben, Sitzungsberichte d. Wiener Akademie, phil.-hist. Classe, 1859, Bd. XXX., str. 416—18, 423—27. 216 FRANT. PALACKY, Würdigung d. alten böhm. Geschichtsschreiber, 1830, str. 51. 217 J. JAKUBEC, Dějiny české literatury, I. (1911), str. 49, pozn. 1, 2, vydání z roku 1929, str. 163 a 167. 218 V. FLAJŠHANS v kritických poznámkách k vydání práce J. DOBROVSKÉHO Kritická rozprava o legendě prokopské, 1929, str. 13.— Také ve svém spise Náš jazyk mateřský, 1924, klade FLAJŠHANS veršovanou legendu o sv. Prokopovi před DALIMILA. Srv. tam str. 185. 102

Strana 103
podstatných částí naší Vita s. Procopii maior a českou legendu veršovanou po- kládal za skladbu pozdější, „ze všech nejpozdější“, jak praví, až ze XIV. století, jak prý ukazuje i zmínka o Českém Brodu v ní obsažená.219 PEKAŘ si byl sice vědom toho, že nové, co možná definitivní řešení otázek, souvise- jících s filiací legend prokopských nebylo mu zatím možné220, ale přece jen se pokusil řešit otázku v naznačeném smyslu, přijímaje (mylně!) spolu s FLAJŠHAN- SEM pro českou veršovanou legendu prokopskou jako předlohu FEJFALÍKOVU legendu z rukopisu kláštera ve Starém Brně, t. j. naši Vita s. Procopii antiqua. Po tom, co jsme si již výše vyložili o povaze a speciálních znacích naší Vita s. Procopii maior (srv. výše str. 96n), nemůže být však nejmenší pochybnosti o tom, že česká veršovaná legenda prokopská je toliko českým zveršováním latinské před- lohy, a to naší Vita maior. Všechny charakteristické náměty, které jsou příznačné pro Vita maior, najde- me (místy do slova věrně!) i v české veršované legendě prokopské. Tak jako ve Vita maior, tak také ve veršované legendě dává její autor sv. Prokopovi růst na Vyšehradě, kde pak i tamní kněží mladého Prokopa „v kapitole na Vyšehradě zvo- lichu jej služebníkem, u svatého Petra kanovníkem“. (Toto je jeden ze znaků Vita s. Procopii maior a tento motiv se nenajde v žádné jiné recensi! Část české veršo- vané legendy prokopské — list 2. rukopisu — kde patrně se připomínala i slavná škola jazyka slovanského na Vyšehradě, je bohužel ztracena, ale domnělé ka- novnictví Prokopovo je jistě dostatečným vodítkem pro přičlenění veršované legendy ke skupině prokopských redakcí, vzniklých z Vita s. Procopii maior.) A podle Vita maior píše veršovaná legenda dále o tom, že Prokop jako vyšehrad- ský kanovník „naleze mnicha starého“ a ten že jej pak vyučí „v svatého Benedikta zákoně“ i také, že Prokop „potom jide do svého kraje ... ne proto, aby přátely viděl“, ale aby v něm hledal a našel samotu v hlubokých lesích na Sázavě. („A quodam religioso monacho ordinem s. Benedicti assumens ... secessit ad provinciam suam, non ut parentes suos videre vellet, sed ut heremi secreciorem locum quereret.“) Tento motiv opět není v žádné jiné redakci legend prokopských, jedině ve Vita maior a na ní založené veršované legendě české. Pak se líčí ve veršované legendě setkání sv. Prokopa s knížetem Oldřichem, a to opět zcela a výhradně podle 2. kap. Vita maior. (Oldřich našel na př. Prokopa, kterak „v ty časy dub osěkováše“, „ramos unius quercus pro necessitate cederet“.) Ve veršované legendě líčí se také stejně jako ve Vita maior (a to opět jedině ve Vita maior!), kterak na žádost knížete přinesl mu sv. Prokop číši vody a ta po požehnání světcově se proměnila v nejlepší víno jako někdy voda v Káni Gali- lejské! Došlo pak také k založení kláštera knížetem Oldřichem „ot syna Božieho poro- zenie let po tisúci devátého, pod ciesařstvem Jindřicha druhého“. („Hec autem ordi- 219 Srv. Jos. PEKAŘ. Nejstarší kronika česká, 1. c. — Tento zvláštní názor PEKAŘŮV pře- jímá pak také V. FLAJŠHANS. Poznamenávám, že nevidím důvodu, proč by zmínka o Českém Brodu měla být svědectvím pro pozdější původ české veršované legendy prokop- ské. Je sice pravda, že ve XIV. století se vyskýtá občas i název Biskupský Brod, protože Český Brod patřil pražským biskupům (podobně Horšův Týn se zve po německu Bischof- teinitz), nicméně název Český Brod je jistě původní a starší, ano prastarý. Osada ležela na pomezí Kouřimska (Zličska) a Česka, na samém kraji lesů, které oddělovaly starobylé a malé Česko (Pražsko) od kraje kouřimského, a je názvoslovnou upomínkou na doby, kdy se přes Český Brod chodívalo do Česka, tak jako přes Německý Brod do Němec a přes Uherský Brod do Uher. (O Českém Brodu srv. též MUJ výklad ve studii O hranicích panství Slavníkovců, Časopis přátel starožitností, LIX (1951), str. 28, pozn. 1.) 220 Srv. Jos. PEKAŘ, Doslov k DOBROVSKÉHO Kritické rozpravě o legendě prokopské, 1. c., str. 51. 103

Strana 104
nacio facta est post partum b. Virginis gloriose a. D. MIX°, temporibus Henrici impe- ratoris secundi.“) Toto nemožné datum, r. 1009 — Oldřich, jak už zmíněno (pozn.168), nastoupil vládu až roku 1012!— má opět toliko Vita maior a z ní odvoze- ná česká veršovaná legenda. V dalších kap. 3.—8. kryje se veršovaná legenda povšechně s letopisem Sázav- ským i s Vita maior i minor, ale tam, kde se Vita maior se svými předlohami roz- chází, opouští je také veršovaná leganda česká a má text celkem shodný s Vita maior. Tak v kap. 10. se píše: „Sta sě pohřiechu těch časóv, kněz Oldřich umře, vložichu jej v rov; a ne tak kláštera ješče bieše dokončil, jakž svatému Prokopu slibil“ („Circa hec tempora Udalricus ... migravit ab hoc seculo, nec ad plenum, ut spoponderat sancto patri Procopio, monasterium suum ditaverat“).“ „A opatstvie potvrzeno nebylo“ („Nec adhuc idem locus abbacie investitura pollebat“). Neboť někteří mniši někdy „po klášteru sě pochováchu, a někdy po púšči přebýváchu“; („Quia fratres cum eodem sancto patre partim heremitice, partim cenobialiter vive- bant“). „Břecislav ... vsta číš na stolec svého otce/ i by knězem českým v tom roce“ („Brecislaus regimen huius ducatus susceperat“). Snad tyto příklady z prvých kapitol stačí. Třeba znovu připomenout, že vše to jsou úryvky z míst v prokop- ské legendě, která se najdou toliko ve Vita maior a v české legendě veršované. Podobně je tomu také v kap. 10C,, kde se líčí zázrak s mnichem zpěvákem, který se vychloubal, že zpíval jako andělé. Příběh ten se v žádné jiné recensi legend pro- kopských nevyskýtá a je obsažen toliko ve Vita maior a v české legendě veršované. Z těchto ukázek je jistě dostatečně patrno, že oba texty spolu úzce souvisí. Jejich podrobnější porovnání naznačuje pak přesvědčivě, že česká verse mohla povstat toliko z latinské své předlohy. Ukázal na tuto skutečnost již DOBROVSKÝ roku 1789 a zdůraznil, že jen tak si možno vysvětlit, že česká verse má celé věty skoro doslova z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, tak jako Vita maior.221 (Správněji z Vita minor, která byla opět převzata do Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO.) Snad by však přece jen mohl někdo namítnout, že Vita maior převzala do svého textu celé kapitoly z Vita minor, rozhojnila je však o části společné s veršovanou legendou českou. Námitka ta však před kritickým uvážením neobstojí. Viděli jsme již výše (str. 94n.), že Vita maior převzala nejen vůdčí myšlenku, ale i její slovní vy- jádření z legendy o sv. Oldřichovi a nelze proto její text odvodit z české legendy veršované. Ostatně je věc patrná i na jiných místech. Tak na př. píše Vita maior: „Hec autem ordinacio facta est ... a. D. MIX° temporibus Henrici imperatoris secundi ... anno sequenti, quo beatus Stephanus, rex Ungarie claruit, sub prefato duce Bohemorum Udalrico." Naproti tomu veršovaná legenda vedle letopočtu vzpomíná toliko císaře Jindřicha II. Je sotva myslitelné, že by si latinský vzdě- lavatel české legendy byl zmíněné údaje doplnil. Mezi všemi známými latinskými rukopisy prokopských legend projevuje česká veršovaná legenda zvláštní a nápadnou shodu s (úvodní kapitolou) 222 rukopisu Metropolitní kapituly pražské, sign. E LXXVI z 2. pol. XIV. stol. (našeho ozna- 221 J. DOBROVSKÝ v listu DURICHOVI ze dne 3. listopadu 1789 napsal, že autor velké le- gendy prokopské (naší Vita maior) „si ex bohemico vertisset, non potuisset — magna ex parte — retinere integras periodos et verba eadem, quae leguntur in Continuatore Cosmae Sazaviensi“. (J. DOBROVSKY, Korrespondence, III., str. 61.) 222 (Otištěna je při popisu rkpu přeřazeného pro základní text k rukopisům Vitae mi- noris jakožto rkpi (níže str. 123n). Český skladatel měl asi před sebou neznámou latinskou versi, z níž se nám dochovalo pouhé résumé v úvodní kapitole kapitulního rkpu E LXXVI. Tato neznámá verse byla odchylná jak od textu Vitae maioris, známé z dochovaných ruko- pisů (níže str. 247n.), tak od textu Vitae minoris, jejž kapitulní rukopis E LXXVI po své úvodní kapitole (otištěné níže str. 123) věrně reprodukuje. B. R.) 104

Strana 105
čení E), s nímž se stýká ve dvou údajích, nikde jinde v textu prokopských legend nedoložených: rkp Kapit. E LXXVI: verš. legenda: Sanctus Procopius natus in villa Chotun prope Bohemicalem Brodam, cum esset adhuc puer, non lusit cum aliis pueris, sed semper cum matre ecclesiam frequentabat (29n.) Svatý Prokop jest slovenského roda, nedaleko ot Českého Broda/... téj vsi imě Chotúň dějí ... (84n.) Nikdy neviděli, by smál, ani kdys dietkami več jhrál, jedno pěl hodiny nebo páteře ... Nicméně rukopis E nebyl přímou předlohou české veršované legendy prokopské. Rukopis E má text v prvých kapitolách značně zkrácený, kde naproti tomu veršo- vaná legenda čerpala z textu úplnějšího. V rukopise E není také na př. obsažena kap. 10C, (o vychloubačném zpěváku) a podobně také kap. 6., 8., 9. Text E má také kap. 19. (zázrak o Labesovi a řece v létě zamrzlé), kdežto česká veršovaná legenda končí již kap. 18. Veršované legendě byl však nepochybně předlohou text příbuzný s rukopisem E, sahající však toliko do konce kap. 18., jinak však málo jen asi odchylný od textu Vita s. Procopii maior. Bylo již naznačeno, že tato legenda prokopská vzbudila u českých badatelů a zejména u literárních historiků největší zájem a jistě právem. Její básnické hodnoty dokazují, že patří k našim nejpozoruhodnějším výtvorům básnickým doby Karla IV. 105

Strana 106
11. MLADŠÍ ČESKÁ PROSAICKÁ LEGENDA Mimořádná obliba sv. Prokopa v české společnosti doby Karla IV. byla ne- pochybně důvodem, že vedle obou již výše zmíněných překladů legendy o sv. Prokopovi (srv. výše str. 80 a 100) vzniklo ještě další zpracování světcova života v prose. Předlohou této skladby byla legenda prokopská, v době Karlově sepsaná a v té době módní, naše Vita s. Procopii maior. Prosaický Život sv. Prokopa zachoval se toliko jako fragment v jednom dzi- kowském rukopisném kázání o sv. Prokopovi, snad od MILÍČE Z KROMĚŘÍŽE neb jiného kněze z reformních kruhů té doby. Autorem nového překladu Života Pro- kopova byl nepochybně Čech, jak svědčí jeho vřelé cítění vlastenecké.223 Dobu, kdy vznikla kázání, v nichž legenda prokopská je obsažena, určuje WISLOCKI přibližně rokem 1390. A to jednak podle reformních tendencí v kázáních proje- vených, jednak také z toho důvodu, že v kázáních vzpomínají se též ostatky sv. Zikmunda, které Karel IV. teprve roku 1365 přivezl do Čech, kde pak od roku 1366 byla památka sv. Zikmunda svěcena jako zasvěcený svátek. Ovšem autor kázání užil už asi českého Passionálu, jenž rovněž vznikal na konci vlády Karla IV.224 Recense legendy prokopské, jak je obsažena v kázáních Dzikowských, hlásí se zcela zřejmě svým obsahem k naší Vita s. Procopii maior a tak nepochybně až do druhé poloviny XIV. století. Známek, že předlohou české legendy byla Vita maior, je celá řada a z nich pak některé každou pochybnost v tomto ohledu vylu- čující. Tak autor legendy píše, že Prokop byl kanovníkem na Vyšehradě a dále píše o jelenu, který Oldřicha dovedl k svatému poustevníku i o proměnění vody ve výtečné víno — vše to jsou motivy, které najdeme toliko ve Vita s. Procopii maior. Překladatel však text dosti podstatně pozměňuje. Na místo knížete Oldři- cha položen tu Oldřich „jeden pán kúřimský“. Také se v českém textu vyskýtá místo Sázavy jméno řeky Sávy, jako v rukopisech X a Y. Rovněž ve vypravo- 223 Vydavatel textu naší legendy WL. WISLOCKI, Kazania niedzielne i swiateczne w języku lacińskim i czeskim z początku XVgo wieku, podlug kodeksu biblioteki hr. Tarnowskich w Dzikowie, Rozprawy wydziału filologicznego Akademii umiejętności w Krakowie, tom. III., (1875), str. 308 n., pokládá za písaře rukopisu zmíněných kázání kteréhosi Slováka. Soudí tak podle zmínky v kázání o sv. Ladislavovi, „qui existens rex huius regni Ungarie ... nobis videlicet christianis et specialiter Ungaris ipse datus est in lucem et exemplum“. WISLOCKI má (právem) za to, že tyto věty mohl psát toliko příslušník Uher a pravděpo- dobně toliko příslušník maďarského národa. Nicméně do zmíněného kázání se uvedená slova mohla dostat z nějaké uherské předlohy, jejímž autorem byl skutečně Maďar. A bylo by omylem usuzovat z vět svědčících o uherském patriotismu na Slováka. Na jiném místě těchto kázání jejich autor se hlásí zřejmě za Čecha, když píše na př., že zde v Čechách leží těla Pěti bratří. 224 R. URBÁNEK, Legenda t. zv. Kristiána, 1. c., I., str. 203, zřejmě pochybeně klade vznik české legendy o sv. Prokopovi, jak se zachovala v kázáních dzikowských, se zřetelem k je- jímu živému vlastenectví do konce XIII. století, asi do doby braniborské nebo někdy před smrt Václava II., kdy roku 1304 král Albrecht oblehl Kutnou Horu a působil veliké záhuby zemi. Živý nacionalismus legendy svědčí spíše národně pohnutým dobám nacionálních bojů na pražské universitě z konce XIV. století než době braniborské na konci XIII. století. 106

Strana 107
vání o vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy se překladatel od své předlohy dost podstatně odchyluje. Opat Němec podle této recense nebyl dosazen kníže- tem, jak mají všecka starší zpracování legendy, ale bratří na Sázavě sami si jej za opata zvolili. V tomto zpracování Života sv. Prokopa není také nikde zmínky o slovanské bohoslužbě na Sázavě a pozadím konfliktu je spor mezi Čechy a Němci o klášter Sázavský. Legendista cítí vřele vlastenecky, když píše, že dávno by byly Čechy zahynuly, majíce německé země okolo sebe, kdyby je sv. Prokop a sv. Václav nebránili. Tato recense prokopské legendy připojuje také některé zázraky, které jsou jinak z Vita maior a vůbec z prokopské tradice neznámy. Tak zejména zázrak o koláři, který nesvětil svátek sv. Prokopa, a o tom, že světec křísil mrtvé děti. Zázrak o chudém slepci, který toliko na krátký čas prohlédl, zdá se být variací zázraku z Vita maior, kap. 14., tak jako zázrak s ďábly je variací na kap. 7. a další příběh o pronásledovaném pánu, který našel ochranu v klášteře, je zkrácenou reprodukcí kap. 19. Z této recense je patrné, jak s přibývající oblíbeností sv. Prokopa od časů Karla IV. jeho legenda v lidovém podání nabývala nové podoby. Předlohou českého zpracování této legendy byla pravděpodobně latinská le- genda o sv. Prokopovi, odvozená z Vita s. Procopii maior, asi toho rázu, jak z ní má výtah DOBROVSKY, údajně „podle starého missálu někdy PELZLOVA.“225 Tu najdeme charakteristický motiv quod dux quidam Ulricus nomine, qui in Gurim residebat, ad venacionem equitaverat, což náš staročeský překladatel vyjádřil s jis- tým neporozuměním slovy sta sě, že jeden pán kúřimský, ménem Oldřich, tudy lovieše.226 Ano i s motivy, jež jsou v českém překladu Života Prokopova, setkáváme se i v některých jiných částech DOBROVSKÉHO legendy G, jako je na př. zpráva, že voda, kterou sv. Prokop požehnal, proměnila se ve víno, jakého prý Oldřich již dávno nepil.227 Také historie o vyhnání českých mnichů ze Sázavy má jistou oporu v latinském 225 Srv. Jos. DOBROVSKÝ, Kritická rozprava o legendě prokopské, 1929, vydal V. FLAJŠ- HANS, str. 29. Podle třídění DOBROVSKÉHO je to legenda G. DOBROVSKÝ ji až příliš stručně charakterisuje: „Auszug aus der Legende vom heil. Prokop, die in einem alten Missale, welches H. Pelzel besass, vorkömmt.“ Při svém studiu legend prokopských jsem se v žád- ném rukopise s legendou toho znění, jak je ve výtahu u DOBROVSKÉHO, nesetkal. Poznám- ky FLAJŠHANSOVY, které by snad chtěly ukázat na stopu zmíněného rukopisu, nevedou k cíli, neboť se týkají zcela jiných rukopisů a jiné recense legendy prokopské, než je tato. Bohužel DOBROVSKY neudal ani přibližně, z které doby rukopis někdy PELZLŮV pocházel. Jistě však to byl rukopis středověký, jak potvrzuje i skutečnost, že jeho text byl asi před- lohou českému zpracování někdy z třetí čtvrti XIV. století. 226 Textem z missálu někdy PELZLOVA snad dala by se odstranit nesrovnalost historická ve Vita s. Procopii maior, která v kap. 2. našeho vydání udává, že k setkání knížete Oldři- cha se sv. Prokopem a k prvým počátkům kláštera na Sázavě došlo roku 1009. Toho roku nebyl v Čechách knížetem Oldřich, nýbrž od roku 1004—1012 (jak víme z kroniky DĚTMA- RA MERSEBURSKÉHO, VI., 12. a VII., 19) kníže Jaromír. Latinský text této recense Vita maior by připouštěl možnost, že Oldřich po vypuzení Poláků z Čech r. 1004 za vlády kní- žete Jaromíra byl údělným knížetem na Kouřimsku. (Srv. výše str. 85.) Ale je jen velmi malá možnost, že by se ve zpracování Vita maior v missálu PELZLOVÉ někdy z třetí čtvrti XIV. století ozývala starší tradice sázavská o setkání údělného knížete kouřimského Oldři- cha s poustevníkem Prokopem, snad někdy roku 1009. 227 V latinském textu DOBROVSKÉHO legendy G se píše: „Tunc s. Procopius accipiens amphoriculam suam sibi aquam de fonte attulit, qui (dux Udalricus) mox, ut gustasset, unde hoc vinum ita bonum et nobile venisset, interrogat ..., quod tam bonum vinum nec in curia imperatoris nec ex cellario suo omnibus diebus vitae suae bibisset.“ Staročeský překladatel tuto historku poněkud zjednodušuje a píše: „Tehdy sv. Prokop nabrav řepici vody z Sázavy i požehna, ana sě hned vínem obráti. I poda jemu. An napiv sě, vece: Já bych vždy tu vodu rád pil, nebo sem dávno lepšieho vína nepil.“ 107

Strana 108
textu, kde se píše o „bílých mniších z Rýna“ (tudíž Němcích), kteří se kláštera na úkor Čechů zmocnili.228 S českým překladem se stýká také v podrobnosti, že sv. Prokop, rozhořčený na Němce, „popad opata za kuklu“ a vyhnal jej z kláštera.229 Nicméně mezi la- tinským textem a českým jeho zpracováním jsou i podstatné různosti. Oba texty, latinský i český, mají však charakteristické rysy Vita s. Procopii maior.230 228 V Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO se k roku 1162 připomíná opat Regnard původem z Porýní („Metensis genere“). A tamže se vykládá o biskupu Danielovi, že chtěl do kláštera na Sázavě na místo Čechů dosadit augustiniány cizince („de exteris (et) ascitis nationibus“). Snad zmínka v legendě je ohlasem těchto událostí. (Srv. Prameny dějin českých, II., str. 269.) 229 V latinské předloze se píše: „Beatus Procopius, levans baculum, quem in manu tene- bat, ipsum maxima plaga in caput percussit et per cappam accipiens ipsumque ad terram proiciens ... cum baculo verberat.“ Staročeský překladatel vyjádřil věc takto: „Tehdy s. Prokop ... popad opata za kuklu... da jemu třikrát berlú i vyhna jej z kláš- tera. 230 Latinský text DOBROVSKÉHO legendy G z missálu někdy PELZLOVA je jednak výtahem z Vita s. Procopii maior, jednak její volnější parafrází. Patrné je to již z počátečních slov legendy: „Erat s. Procopius, Bohemus oriundus, de quadam villa Chotin, non longe a Praga, a beato Cyrillo slavonicis apicibus episcopo imbutus (srv. rukopis C, P, Q), in Wis- segradum a parentibus nobilibus ad scolas ad literas appositus, in canonicum ibi electus et presbiter est ordinatus“ atd. Škola na Vyšehradě a Prokopovo kanovnictví v tamní kapitule zřejmě prozrazuje naši Vita maior a také pozdní původ této legendy až z druhé po- loviny XIV. století. (Srv. výše str. 96.) 108

Strana 109
II. TEXTY

Strana 110

Strana 111
1. VITA ANTIQUA Vita sancti Procopii antiqua je dochována jenom ve dvou rukopisech: Č = rukopis metropolitní kapituly v Olomouci č. 230 asi z třetí čtvrti XIII. století (srv. o něm výše str. 44), na fol. c 7—c 102= fol. 48 va—-51ra); = rukopis kláštera sv. Augustina na Starém Brně, sign. IV Zc 6, fol. 171r—173v z konce XIV. nebo z počátku XV. stol. (Srv. nyní VLAD. Do- KOUPIL, Soupis rukopisů knihovny starobrněnských augustiniánů, 1952, str. 25, A 53.) (Srv. o něm výše str. 44.) Ž Dosavadní vydání: Text rukopisu olomouckého (Č), avšak jenom podle pře- pisu CERRONIHO, otiskl F. M. BARTOŠ při své studii Dobrovského „Kritische Ver- suche“ v Čas. Nár. musea 103 (1929) 45—51; srv. též výše str. 29 Ka pozn. 91—94). Text rukopisu brněnského (Ž) vydal po prvé JULIUS FEJFALÍK, Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur. I. Sanct Prokops Leben. Sitzugsberichte der phil. hist. Classe d. Wiener Akademie, Bd. XXX, 1859. Nová edice je pořízena podle fotografických snímků rukopisu olomouckého (Č), (varianty horšího rukopisu brněnského (Ž) byly vesměs, pokud se netýkaly jen ortho- grafie appellativ, pojaty do aparátu; v několika případech bylo dokonce nutno při- jmout do textu čtení Ž, který přes značnou podobnost není prostě odvozen z Č; viz vý- še pozn. 88.) V textu edice jsou naznačeny athetese oněch částí, které se podle výše podaného roz- boru dostaly do znění legendy teprve někdy v druhé polovině XIII. století. (Viz však níže str. 283.) Všechny tyto přídavky jsou pojaty do hranatých závorek []. Ně- kolik slov, celkem nemnoho, doplněných podle Vita minor, je položeno vždy do špiča- tých závorek(). Rozdělení na kapitoly a jejich očíslování bylo provedeno tak, aby bylo co možná shodné ve všech recensích prokopských legend a dovolovalo je snadno porovnávat. Kde nebylo možné dodržet tuto zásadu, je příslušná korespondence připojena; číslování 14* = 19 jest rozumět tak, že oné kapitole obsahově odpovídá kap. 19. ve Vita minor. 111

Strana 112
Vita beati Procopii. (1) [Tempore Hinrici III. imperatoris Romanorum, ducis Boemie Č 48va 17Ira Brecizlay X. et venerabilis patris Severi episcopi Pragensis VI. Fuit (itaque beatus abbas) [quidam] Procopius, nacione Boemus, slavonicis apicibus a sancto Cyrillo, episcopo [Wellegradensi] quondam inventis et statutis canonice, admodum inbutus, in seculo presbiter eximius, honesta vita et casta, missarum misteria cele- brans, postmodum monastice professionis infula decoratus, solus 171rb cum solo Deo in fidei pignore deguit inconvulsus. Hic quippe pro amore lesu Cristi toto spiritus sui fervore vani- tatem nequam huius mundi contempsit, domum uxoremque, 10 agros, cognatos, immo seipsum sibi abgenans, versuciali seculo et pompis suis miserabilibus valedicens, presentes tumultus fugiens, secreta cuiusdam spelunce peciit, in qua mille demones habita- bant. Quibus fugatis, celestibus armis loricatus, consedit ibidem 48vb et, quibus se posset tueri virtutibus contra demones, Creatorem 15 pium suppliciter exorabat. ČŽ Nadpis: III. Nonas Iulij, vita beati procopii C, De sancto Procopio legenda et vita ipsius Z. 1 1 Tempore - -- Pragensis VI ČŽ: athetoval Chal — hinrici Č: henrici Ž — III. Č2: quarti Č1 před rasurou, vyn. Ž — boemie C: bohemie Z — 2 Brecizlay C: wratislay Z— Xi C: cristi Ž1, cristiani Ž2 — patris C: vyn. Ž —3 itaque beatus abbas přidal Chal podle Vita minor — quidam CZ: athetoval Chal — Boemus C: bohemus Z — 4 slauonicis Č: in sla- uonicis Z — Cyrillo C: Cyryllo Z — wellegradensi C, wellegradensy Ž: athetoval Pek a Chal — 6 misteria C: misteriarum Z — 9 spiritus CZ: sapiencie Chal — 10 uxoremque Č1 před rasurou (sr. Vita minor): vyn. Ž — 11 agros C: vyn. Ž — cognatos C: congnatos Ž — immo C: ymo Z — abnegans C: denegans Z — 12 miserabilibus C: miseralibus Ž — valedicens ČZ2: maledicens Ži — 13 mille C: eciam mille Ž — 15 se posset tueri Č: posset se tuere Ž 16 suppliciter C: vyn. Ž. 2) Predicta siquidem spelunca a castro Kurim distat duabus leu- cis, que ab aqua Sazava sub ipsa fluente usque hodie nomen traxit. Ubi dum ipse a naufragio secularis tumultus liber ac hominibus occultus per multum tempus Deo indefessus agonisaret, pia divi- nitatis disposicio civitatem latere in monte positam non permisit nec lucernam sub modio voluit contineri, sed ad laudem nominis sui in patulo ad exemplum multorum fidelium relucere. 5 2 1 Kuřim Č: kurzym Z — 2 sazaua C: sazawa Ž — 4 occultus C: incongnitus et ocultus Z — 5 latere Č: latere non potuit Ž — monte Č: montem Ž — 7 patulo Č: propatulo Ž — fidelium C: vyn. Z — relucere C: voluit relucere Z. 112

Strana 113
(3) Celesti itaque gracia dictante, crescebat adeo longe lateque per cuncta (compita) fama virtutum illius multiplici sermone discurrens ita, ut ad eius presenciam certatim provincie eiusdem homines exenya offerrent ipsiusque oracionibus sese devocius manciparent. Qui karitatis flagrancia plenus, hospitalitate pre- ditus, prudencia sancta decenter ornatus, castimonia purus, hu- militate et misericordia providus, temperancia clarus, habundan- cia zeli fidei plenus, qui sermone predicacionis sancte pectora audiencium, ut ymber temporaneus, oportuno tempore infusus, 10 irrigabat ac doctrine sue vomere mentes utiliter reformabat. Pauperes denique tanta pietatis largicione, sibi divinitus inge- nita, suscipiebat, tamque prona et leta famulatus sollicitudine ministrabat, ac si manifeste Cristus adesset, ut omnes territorii 49ra eius mendici ipsius industria pascerentur. Properabat equidem ad eum multitudo fidelium, habentes in desiderio animi sui seculi lucris renunciare et secum finetenus conmanere. Quos benigne amplectens fovebat, et sicut gallina pullos, ita Procopius ad se venientes in Dei servicio confovebat. 5 15 17Iva 3 2 compita doplnil Dobr podle Vita minor nebo maior — multiplici C: multiplicis Ž — 3 certatim CZ: catervatim Bart a Chal podle Vita minor nebo maior — 4 exenya C, exenia — Ž: xenia Dobr (Chal) — offerrent C: offerunt Z — 5 manciparent C: manticiparent Ž flagrancia Ž: fraglancia Č —hospitalitate ČŽ: hospilitate Chal — 11 denique tanta C2Ž: tanta denique C1 —pietatis C: largitatis Z — ingenita C: vyn. Ž — 12 leta C: loca Ž — 13 omnes CŽ: omnis Chal — 14 ipsius industria C: industria ipsius Z — 15 Properabat C: con- currebat Z — 16 renunciare C: renucciare Z. 4) 5 Fabricavit igitur Procopius basilicam in honore sancte Dei ge- nitricis Marie et sancti Iohannis Baptiste et aggregavit secum quosdam fratres, vita et moribus religiosos, cum quibus de unani- mi voluntate elegit sancti patris Benedicti regulam observare. Ipse vero minimus inter fratres effectus, propter Deum virtu- tibus et miraculis coram Deo et hominibus choruscabat. 4 3 vita et moribus Č: vyn. Ž —6 et hominibus Č: vyn. Ž. 5) Factum est, dum Procopius sanctus cum fratribus die quadam Rogacionum processionem devote persolveret, (quod) quidam homo, nomine Menno, huiusmodi processioni voluit interesse. 17lvb Qui stans super ripam Sazave ex altera parte, cum nullum adesse 5 videret, qui ipsum per aquam transduceret, videns tamen navim 8 - Středověké legendy prokopské 113

Strana 114
49rb affixam baculo in terram ex opposito, cepit Dominum exorare, ut per merita sancti Procopii posset interesse processioni, quam sanctus vir cum fratribus peragebat. Mira res! Navis enim, que affixa erat baculo, divina clemencia vinculo absoluta, veloci cursu cum dicto baculo venit ad hominem 10 supradictum; in quam ascendens Menno, baculo navim regens, aquam transivit, et sic ad locum optatum veniens, processioni interfuit viri Dei. Cui cum Menno rem, que acciderat, per ordi- nem declararet, vir Dei humiliter sic respondit: ,Non propter me, frater care, sed propter tuam fidem miraculum istud divinitus est 15 patratum. 5 1 cum -- - rogacionum C: die quadam rogacionum cum fratribus Z — 2 quod přidal Chal — 4 super Č: supra Z — sazaue C: Sazawe Z — 5 qui Ž (srv. Vita minor): ut Č — 6 affi- xam Č. affictam Z — terram ČŽ: terra Chal — dominum C: deum Z — exorare Č: orare Z — 7 quam C: huius Zi, huius quod Z2 —8 sanctus vir C: vir sanctus Z — 9 enim C: vyn. Ž — affixa C: afficta Ž — 10 cum --- supradictum C: venit ad hominem supradictum cum baculo Z — 12 veniens C: venit et Z — 13 Cui cum ... declararet ČŽ: Cui ... declaravit Chal — 15 frater care C: care frater Z. (6) 172ra Quidam homo a demone vexabatur in tantum, ut vix posset a viris fortissimis retineri. Quem dum parentes vinctum sancto Procopio presentarent, dyabolus sic clamabat: �Quam iniuriam tibi facio, o Procopi? Cur me eicis?“ Et hec dicens, vexabat ho- minem supradictum. Tunc Procopius beatus, ieiunio indicto, ho- minem obsessum uni ex fratribus conmisit, ut ipsum oracionibus et coniuracionibus, quantum posset, relevaret. Ipse vero pro mi- sero septem feriis se afflixit. Quibus expletis, cum super ob- sessum sanctus Dei exorcismum terminaret, visus est demon in specie avis nigerrime ex ore hominis evolasse et super ecclesiam 10 resedisse. Tunc orante sancto Dei homo est sanitati restitutus et avis maledicta inferius cadens evanuit super terram. 5 6 2 dum Č: cum Ž — vinctum C: victum Z — 4 tibi facio C: facio tibi Ž — procopi C: procopii Z — hec C: hoc Z — 5 beatus C: vyn. Ž —7 relevaret ČŽ: revelaret Chal — 8 sep- tem feriis C: ieiuniis et oracionibus Z2 na okraji, Ž v textu na rasuře — 9 sanctus dei C: cristi dei Z — exorcismum C: exercissimum Ž1, exorcissimum 22—10 nigerrime Z (srv. Vita minor): nigre Č (Chal) — 11 orante ČZ2: orantes Ž1 — est sanitati C: sanitati est Ž. 7) Audita sunt eciam die quadam demonia clamancia in spelunca: „Ve, ve! Ut quid vir inimicus iste Procopius speluncam habitat super istam? Maleficia eius sustinere de cetero non valemus, sed 114

Strana 115
nunc, assumptis sociis, in desertum Lobez discedamus, ubi num- " 5 quam iste nos inquietare poterit maledictus." 7 1 in spelunca Č: vyn. Ž —3 sustinere de cetero Č: de celo sustinere Ž — valemus C: — 5 iste nos valeamus Z — 4 assumptis C: assumens Z — Lobez Č: licet Ž — ubi Č: ibi Z inquietare C: inquietare iste nos Ž. 8) 5 Crescebat itaque et dilatabatur nomen sancti Procopii per Boe- mie regiones. Quare diversi venientes ad ipsum gravati multis in- firmitatibus curabantur. Inter quos mulier diu ceca, ut videret, a sancto suffragium 49va postulabat; cuius oculos signans cruce, sibi visum salubriter reparavit. 8 1 Crescebat ČŽ: Crescebatur Chal — dilatabatur Č: dilatabat Ž — sancti Č: vyn. Ž — boemie Č: boheme Z — 4 diu ceca C: dioteca Z. 9) Hec et alia miracula, que Dominus faciebat per ipsum suum di- lectum famulum, audiens dux illustris, nomine Bretizlaus, de consilio suorum nobilium et fratrum voluntate de cella Procopii abbaciam fecit et ipsum Procopium, licet renitentem et invitum, in abbatem, [sicut tunc erat consuetudinis,] investivit. [Qui per venerabilem patrem dominum Severum, episcopum Pragensem, a fratribus presentatus, est in abbatem secundum iura ecclesie confirmatus.] Quem dux eligens] pro patre spirituali, ad usum et 172rb decorem monasterii multa dedit, plura promisit, que vite sue 10 temporibus adimplevit. 5 9 2 Bretizlaus Č: wratislaus Z — de C: et Z — 3 procopii Č: sancti procopij Z — 4 et invitum C: vyn. Ž — 5 sicut - - - consuetudinis CZ: athetoval Chal — investivit C: vestivit Z — Qui - - - confirmatus CZ: athetoval Chal — 7 iura C: iure Z — 9 que C: quod Z. (10) Sanctus itaque Procopius pastorali cura sese prefectum aliis pertimescens, fratres suos et alios virtutibus illustravit, ut omnes eum plus diligerent quam timerent. Qui eciam fuit prophecie spiritu declaratus. 10 2 ut Ž (srv. Vita minor): ita quod Č (Chal). (11) Nam ante biduum vite sue, accersitis fratribus (nepote) Vito et (filio suo) Emerammo, cum singultu animi dixit eis: ,Filioli 8* 115

Strana 116
49vb mei, quos ut gallina pullos confovens, in Dei servicio enutrivi, perpendite, quia tercia die certe de hac vita transibo, Domino disponente. Sed hoc vobis innotesco, quia post discessum meum detractorum vestrorum turbacionibus quassabimini et exilium VI annis sustinebitis extra terram. Post mortem enim ducis pre- sentis Brecizlay succedet sibi in ducatu eius filius Spytigneus, qui vos persequetur et deiciet de isto loco, sicut superius vobis dixi. Et dabitur locus per ipsum Theutonicis ad regendum. Sed Spyti- gneo mortuo, frater eius succedet ei, nomine Wratizlaus [qui pri- mus coronam in Boemia ab imperio obtinebit]. Iste vos ab exilio revocabit et locum hunc restituet ad manendum, in quo pacifice manebitis de cetero vos et vestri successores, Dominum laudantes in secula seculorum. 5 10 15 11 1 accersitis ČŽ3 na rasuře, Ž2 na okraji — nepote přidal Chal podle Vita minor filio suo přidal Chal podle Vita minor — 2 emerammo C: Emeramo Z3 na rasuře, Z2 na okraji — singultu ČZ3 na rasuře, Z2 na okraji — animi Č: vyn. Ž — eis C: vyn. Ž —3 ut ČŽ: uti Chal — servicio CZ: serviciis Chal — 4 tercia Z (srv. Vita minor): tercio Č (Chal) — certe C: vyn. Ž — vita Ž: vite Č — 5 quia CZ: quod Chal — discessum Z (srv. Vita minor): de- cessum C (Chal) — 6 vestrorum C: virorum Z —quassabimini ČŽ3 na rasuře, Ž2 na okraji — exilium CZ2: in exilium Ž1 — 8 Brecizlay C: wratyslay Z — Spytigneus Chal: spytineus Č, spitigneus Ž3 na rasuře, sbyttineus Z2 na okraji — 9 persequetur C Z: persequeretur Chal— deiciet C: vyn. Z — vobis C: vyn. Ž — 10 per ipsum theutonicis C: theutunicis per ipsum Ž — 10 Spytigneo Chal: spythineo Č, spitigneo Ž3 na rasuře, Ž2 na okraji — 11 wratizlaus C: wratyslaus Z — qui - - - obtinebit CZ: athetoval Chal — 12 coronam in boemia ab impe- rio obtinebit C: coram inperatore obtinebit in bohemia Ži, coronam ab inperatore in bo- hemia obtinebit Z2 — 13 locum hunc C: hunc locum Z — 14 dominum C: dominus Z. (12) 172va Postquam autem sta tum fratrum per spiritum declaravit, die sequenti viribus corporis cepit destitui. Ad quem est ingressus quidam pauper, quem sanctus karitative in victu per ebdomadam procuravit, petens ab eo licenciam abeundi. Cui pater venerabilis ita dixit: „Non te pigeat, care, circa nos usque in crastinum rema- nere, quia me defuncto tunica mea tibi dabitur, quam deferes propter Deum." 12 1 spiritum ČZ2: ipsum Ži — declaravit Č: declararet Ž — 2 est: vyn. Ž — 4 procu- ravit Ž: percuravit C — 5 te pigeat C: te Z1, pigeat te Z2 — usque CZ2: vyn. Ž1. (13) Crastino autem facto mane, horis canonicis, vesperis et comple- torio in Dei laudibus recitatis, in lectulo residens, licet esset infir- mitate corporis agravatus, dyabolum oracione superans, ecclesie sacramenta devote recipiens, coram positis fratribus, flentibus et orantibus, anno Domini millesimo LIII° VIII° Kalendas Aprilis in Cristo feliciter obdormivit. [Cuius festum peragendum 5 116

Strana 117
sollempniter IIII° Nonas Iulii sancti patres annis singulis statue- runt.] Defuncto igitur patre pio, Severus episcopus affuit (exequiis 50ra 10 sepulture eius) et decenter ipsum in ecclesia sancte Marie, quam construxerat, sepelivit. 13 1 vesperis Č: vespere Ž — completorio ČŽ: conplectorio Chal — 2 licet Č: sed Ž- infirmitate C: in infirmitate Z — 3 oracione C: vyn. Ž — superans C: supans Ž — 5 liii C: 1° Ž — 6 feliciter C: felicis Z — Cuius - -- statuerunt CŽ: athetoval Bart a Chal — 9 exequiis sepulture eius přidal Chal podle Vita minor. (14) 5 In cuius exequiis quidam cecus veniens sic clamabat: ,O Pro- copi, qui cecos illuminasti et multis miraculis claruisti, da michi, ut, si non diucius, saltim tunc videam, quando tue sepulture exe- quie peragentur!' Qui statim oculis bene videns eius interfuit se- pulture. 14 1 sic Č: vyn. Ž — procopi Č: procopij Ž — 3 saltim ČŽ: saltem Chal — videam Č: vyn. Ž — exequie CZ: exequia Cerr (Chal). (14* = 19) 5 10 Postea contigit, quod quidam de clyentibus ducis Brecizlai, nomine Labes, per suos inimicos aput ducem fuisset per menda- 172vb cium accusatus. Qui sentenciam mortis timens, sicut homo laten- ter fugiens, venit ad ripam Sazave ex oposito contra cellulam viri Dei. Qui dum ab inimicis insequeretur et locum refugii non haberet, corde contrito et humili sic oravit: „Domine Deus, miserorum consolator, per merita tui Procopii dilecti me pauperem de hac miseria liberabis!“ Hiis dictis, aqua fluens Sazava fuit statim estatis tempore congelata ita fortiter, quod predictus Labes cum equo suo transiens libere et respiciens retro vidit amnem fluere sicut prius. Et sic ab inimicis ereptus, veniens ad cellam viri Dei. miraculum, quod acciderat, fratribus enarravit. Qui audientes Deo pio grates et sancto Procopio retulerunt. 14* 1 Brecizlai C: wratyslay Z — 4 sazaue C: sazawe Z — 8 sazaua C: sazawa Ž — 9 congelata C: coagulata Ž — ita fortiter C: vyn. Z — 10 amnem Č: ampnem Ž na rasuře. (14** = 20—26) Hiis et aliis miraculis ante et post mortem sanctus Dei refulsit in ecclesia militante. Nam cecos plures illuminavit, demones effugavit, quosdam absolvit cyppo strictos, quibus mortis peri- culum inminebat; furibus eciam apparuit mandans, ut reddant 50rb 117

Strana 118
lesis omnibus res suas ablatas, et multis aliis, diversis infirmitatibus 5 laborantibus, pius pater per Deum, quem dilexit puro corde, con- cessit beneficium sanitatis. 14** 4 reddant Ž: reddat Č — 5 diversis Č: vyn. Ž — 6 puro corde Č: vyn. Ž. (15) Post discessum venerabilis patris Procopii fratres ecclesie Sazaviensis quendam fratrem nomine Vitum, (nepotem eius), de- 173ra votum et discretum, elegerunt sibi conmuniter in abbatem. Qui mores et vitam sancti Procopii servans diligenter, ecclesiam bene regens, fratres suos karitate sancta et aliis virtutibus exemplabat. 5 15 2 sazauiensis C: sazawvensis Z — nepotem eius přidal Chal podle Vita minor — 3 sibi CŽ2: eum Ž1 — in abbatem ČŽ: abbatem Chal — 5 karitate ČŽ1: in karitate Ž2—virtutibus exemplabat Č: vyn. Ž. (16) Sed propheciam Procopii inpleri, quam predixerat, oportebat. Nam mortuo duce Brecizlao, successit sibi in ducatu suus filius Spytigneus. Qui detractoribus consenciens falsis Viti, ipsum de monasterio cum fratribus eiecit et pro ipso abbatem Teuthonicum et fratres sibi similes collocavit. Vitus vero cum fratribus suis aput Hunos se recepit et in quo- dam loco manens, Deo fideliter serviens, ordinem suum servans, VI annis exilium fuit passus. 16 2 Brecizlao Č: wratyslao Ži, bratyslao Z2 — 3 Spytigneus Chal: spythineus Č, sbyttineus Z — uiti C: vyn. Z — 4 teuthonicum C: theutunicum Z, Theutonicum Chal — 6 suis C: vyn. Ž — hunos C: hunios Ž. (17) Abbate itaque Teuthonico in ecclesia Sazaviensi per violenciam ducis collocato, prima nocte, dum pulsarentur matutine et cum intrare ecclesiam vellet abbas, apparuit sibi sanctus Procopius infra ianuam ita dicens: "Quid queris?“ At ille: ,Potestas ducis et primatum eius michi tradidit hunc locum vite mee tempore ad manendum.“ Cui venerabilis pater dixit: „Turpis confusionis signum! Discede sine verecundia! Quod si non feceris, veniet super te magna ulcio Dei nostri!“ Et hec dicens evanuit sine mora. At ille, estimans esse illusionem Sathane, de verbis Procopii 10 nil curavit. Tunc quarta nocte apparuit ei similiter ad matutinas 173rb eunti sanctus Procopius ita dicens: „Cur meis monitis obedire 50va 118

Strana 119
amicabilibus recusasti? Filiis meis spiritualibus hunc locum a Do- mino impetravi, non tibi, qui huc non rite, sed per ducis violenciam 15 es ingressus. Et si a domino tuo duce tibi hec actenus potestas fuit data, a me sit tibi de cetero contradicta!" Et hec dicens, in- petuosis cambuca sive virga, quam manibus tenebat, ipsum icti- bus verberabat. Qui percussus, sine dilacione locum mutans, ad presenciam ducis venit et sibi, que contigerant, enarravit. Hec 20 audiens princeps mirabatur, stupens valde toto tempore vite sue. 17 l teuthonico C: theutunico Z, Theuthonico Chal — sazauiensi C: sazawyensi Z — 4 ita C: vyn. Ž — queris CZi: queris hic Z2 — 5 mee CZ: vypouštěl Chal — 6 turpis C: turpi Z —7 discede C: discedite Z — feceris C: feceritis Z — 8 te C: vos Z—ulcio C: vultus Ž — 10 esse illusionem C: illusione Z — 12 eunti C: vyn. Ž —ita C: vyn. Ž — meis monitis CZ2: monitis meis Z1 — obedire C: vyn. Ž — 14 qui C: quo Z — non rite - - - violenciam C: per ducis violenciam non rite Z—15 domino C: domino deo (!) Z — hec actenus C: actenus hec Ž — 16 inpetuosis C: inpetuosus Z — 19 contigerant C: contigerat Z — enarravit C: nar- ravit Z — Hec C: Hoc Ž — 20 princeps C: princeus Z — mirabatur C: mirabiliter Z, miratur Chal. (18) 5 10 15 Spytigneo mortuo, successit sibi in ducatu frater eius nomine Wratizlaus, [qui primus coronam ab Hinrico tercio, rege Roma- norum, terre Boemie impetravit. Iste Wratizlaus fratribus suis Conrado et Ottoni divisit terram Moravie tali modo: Conrado quidem, tamquam probo bellatori, mediam partem dicte terre contra limites Ungarie et Austrie assignavit, Ottoni vero provin- ciam Olomucensem cum pertinenciis versus orientem usque ad limites Polonie condonavit. Qui Otto ecclesiam Gradi censem 50vb circa Olomuz in honore sancti Stephani, prothomartiris, cum con- iuge sibi grata domina Eufemia, filia Andree, regis Ungarie, fabricavit anno Domini millesimo LXX(VI)II° et ipsam cum eadem domina magnis prediis temporalibus liberaliter et ornatu 173va ecclesie decoravit. Predictus itaque Wratizlaus ad instanciam fratrum suorum Conradi et Ottonis fratrem suum tercium no- mine Iaromir in Pragensem episcopum sublimans, fundator eccle- sie Wissegradensis extitit gloriosus.] Qui eciam Vitum abbatem ab Ungaria revocavit. Et sic pro- phecia viri Dei in omnibus est inpleta. Qui, reversus ad locum cum fratribus suis, gracias egit Deo, habens in reverencia et ho- 20 nore patronum pium Procopium apud Deum. [O felix cenobium Sazaviense, quod talem patronum apud Cristum semper pium in gremio tuo recipere meruisti! Resonent igitur voces predicancium monachorum monasterii supradicti in laudem et gloriam tanti patris, atendentes, quod non sufficit 25 vobis ad salutem reliquias sanctas, pannis delicatis involutas vel 119

Strana 120
51ra aureis tectas laminis, custodire, nisi per labores fructuosos, id est predicaciones salutiferas, gloriam eius, per quam non solum in cenobio vestro sive terra Boemie, verum eciam laus ipsius et patrocinium apud Deum in terris vicinis publice predicetur, ut per vestram exortacionem et exemplum bone vite gentes, que audierint sanctam eum vitam duxisse, in presenti festum ipsius devote celebrantes et ipsum suis in necessitatibus invocantes, a periculis utriusque hominis liberentur per eum, qui vivit et regnat in secula seculorum.] 30 18 1 Spytigneo Chal: Spytihneo Č, Sbyttyneo Ž2 — 2 wratizlaus C: wratyslaus Z — qui primus - - - gloriosus CŽ: athetoval Pek a Chal — hinrico C: henrice Ž — rege romanorum C: romanorum rege Z —3 terre C: vyn. Z — Boemie Č: bohemie Z — wratizlaus C: wratyslaus Z — 4 Ottoni Č: Otthoni Z — 5 tamquam C: vyn. Ž — 6 limites CŽ: fines Chal — Ottoni C: Otthony Z —8 condonavit CŽ: adunavit Chal — otto Č: Ottho Ž — 10 filia - - - fabricavit Č: vyn. Z — 11 LXX(VI)II Chal: lxxii Č, 1xij° Ž —12 liberaliter C: vyn. Ž — ornatu C: ornato Z — 13 wratizlaus C: wratyslaus Ž — 14 Ottonis C: Otthonis Ž — 15 Iaromir C: Iaromyer Ž — ecclesie C: vyn. Ž — 16 wissegradensis C: wysegradensy Z — 17 ab ČŽ: de Chal — 19 deo C: vyn. Ž — et honore C: vyn. Ž — 20 procopium Č: procopyum Z — apud sazauiense C: deum C: vyn. Ž — 21 O felix --- seculorum ČŽ: athetoval Chal — sazawyense Ž — 22 tuo recipere C: cum corpore Z —23 monachorum ČŽ: vypouštěl Chal — 24 tanti patris C: sancti patris tanti Z — 25 vobis CZ: nobis Chal — 27 predicaciones C: per predicaciones Z — 28 vestro CZ: nostro Chal — boemie C: bohemie Z — 29 patrocinium C: patronorum ipsius Z — 30 vestram CŽ: nostram Chal — gentes C: gerentes Z—31 eum Č: vyn. Ž — presenti Č: presenti seculo Z—32 celebrantes C: celebrates Z — et ipsum C: ipsum Z — suis in C: in suis Z — invocantes ČZ2: vyn. Ž1 — 33 utriusque hominis C:omni- bus Z — liberentur C: libenter Z — vivit --- seculorum C: ven. est in v. et mor. et se. per ignem AMEN Ž. 120

Strana 121
2. VITA MINOR Vita sancti Procopii minor se zachovala v těchto rukopisech: q = (nepřístupný) rukopis Veřejné knihovny v Drážďanech, sign. J 43, z konce XII. neb z počátku XIII. stol. a rukopis Národní knihovny ve Vídni, nr. 508, z XIII. stol., oba obsahující latinský Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO, v něm i Historia de exordio monasterii Sazavensis, do níž pojata ve vybraných částech Vita s. Procopii minor. (Otisk z BRETHOLZOVA vydání níže str. 176—180). (Rozsah: kap. (la),231 Ib, (2a), 2b, 3a, 3b, 3c, (4a), (4b), (9b), (10a), (9b), (10a), 10c, 10d, 11a, 13a, (13b), 15, 16a, 16b, (16c), (14b), (16c), 17a, 17b, 17c, 18a.) rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIE 13, z rozhraní XII. a XIII. století, obsahuje Breviarium z kláštera sv. Jiří v Praze. (Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1128.) Tam na str. 540—43 je Vita s. Procopii. O rukopise a legendě prokopské srv. J. TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník Ceské akademie, VIII. (1899), str. 452 n. TRUHLÁŘ má za to, že rukopis byl psán před rokem 1200 a že pro- kopská legenda byla záhy po kanonisaci světcově r. 1204 do něho vložena. Leč o kanonisaci se v rukopise nikde zmínka nečiní. (Dodatečný zápis legendy na vložku, v XIII. stol. vsunutou do rukopisu brevíře, byl proveden teprve rukou písaře I. poloviny XIV. stol.; viz o tom výše str. 70, pozn. 137.) (Výňatky v 8 lekcích. Rozsah: kap. 1a, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 16b, 16c, 17a, 17b, (17c); viz výše str. 71, pozn. 138.) b = (ř = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sing. VI E 4a, fol. 237a—237b z první poloviny XIV. stol. Brevíř (s předchozím kalen- dářem = MěsB. v GEBAUEROVĚ Slovníku. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1117 (beze zmínky o prokopské legendě).) (Výňatky v 6 lekcích. Rozsah: kap. 5a, 5b, 6a.) (s = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VI F 12a, fol. 390a—391a, z první poloviny XIV. stol. Brevíř (s předchozím kalendářem). Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1149 (beze zmínky o pro- kopské legendě).) (Výňatky v 6 lekcích. Rozsah: kap. 1a, 1b, 2a, 2b, 3a.) C = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XII A 22,(fol. 75b—77b), asi z poloviny XIV. stol. Brevíř pravděpodobně ze Svatojirského kláštera v Praze. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2099. 231 (V kulatých závorkách jsou uváděny v tomto seznamu kapitoly buď necelé nebo zpracované více méně parafrasticky. B. R.) 121

Strana 122
(Výňatky v 8 lekcích. Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 20a, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, IV.) m = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIII C Ib, fol. 84b—87b, z první poloviny XIV. stol. Brevíř pravděpodobně ze Svatojirského kláštera v Praze. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2276. (Výňatky v 8 lekcích. Rozsah: kap. 1a, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 14b, 15a, 16а, 20a.) n = rukopis metropolitní kapitoly v Olomouci č. 155, asi z poloviny XIV. stol., se stručným výtahem ze začátku Vita s. Procopii minor. (Přepis J. VILIKOVSKÉHO.) (Rozsah: kap. (la), (2a), (4a), 4b, 4c, 4d.) (W = rukopis knihovny Nár. musea v Praze, sign. XIII A 12, po pol. XIV. stol. (1353—64). Liber viaticus Jana ze Středy, litomyšlského biskupa a kancléře Karla IV. Na fol. 239a—239b začátek prokopské Vita minor. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis č. 3284 (beze zmínky o prokopské le- gendě)). (Výňatky v 6 lekcích. Rozsah: kap. 1a, Ib, 2a, 2b, 3a.) (ň = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIII C la, fol. 14la—145a, ze XIV. stol. Brevíř Svatojirského kláštera v Praze, část letní. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2275 (beze zmínky o prokopské legendě).) (Výňatky v 8 lekcích. Rozsah: kap. 1a,2a, 2b,3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 20a.) (t = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XII E 1, fol. 84b—87a, ze XIV. stol. Brevíř ženského kláštera, velmi pravdě- podobně Svatojirského v Praze. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2166 (beze zmínky o prokopské legendě).) (Výňatky v 8 lekcích. Rozsah: kap. Ia, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, IV.) (u = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIII C 5, fol. 113a—115a, ze XIV. stol. Brevíř ze Svatojirského kláštera v Praze, část letní. Protože písmo dávno velmi vybledlo, bylo rukou XVI/XVII. stol. namnoze obtahováno, arci s chybami (= u2). Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2280 (beze zmínky o prokopské legendě).) (Výňatky v 8 lekcích. Rozsah přesně stejný jako u rukopisu t.) f = rukopis knihovny metropolitní kapituly v Olomouci č. 12, (fol. R VIIb—R VIIIb, brevíř) asi z poloviny XIV. stol. O rukopisu povšechné údaje BEDA DUDÍK, Die Handschriften d. Bibliothek d. Metropolitancapitels in Olmütz, Archivalische Zeitschrift, herausg. von FR. LOHRER, Bd. V (1880), str. 126 n. (Kollace J. VILIKOVSKÉHO.) (Výňatky v 6 lekcích. Rozsah: kap. 1a, 1b, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7b, 8a, 8b, 8c.) (č = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIIA 12, fol. 262a—266a, ze XIV. stol. Brevíř pražské diecése (s předeslaným kalendářem). Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1220 (beze zmínky o pro- kopské legendě). Vita minor je tu rozšířena o několik kapitol zázraků ze závěrečné části t. ř. Vita maior. Po 6 lekcích matutina svátečního dne sa- mého (za něž zvoleny kap. 1a—8c) následuje ještě rozsáhlý text kap. 19a až 122

Strana 123
26b a 29A—33A, z něhož měly být vybírány (bez bližšího vyznačení) lekce infra octavam.) (Rozsah: kap. 1a, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7b, 8a, 8b, 8c; 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 26b; 29A, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A.) (é = týž rukopis jako ě, ale vpředu na fol. 39a dodatečně, leč ještě rukou XIV. stol., připsány s nadpisem Hec legenda debet legi in octava sancti Pro- copii 3 lekce kanonisačního zázraku. Odlišuji é od ě proto, že na normálním místě brevíře v Proprium sanctorum má ě na fol. 268a pro den In octava sancti Procopii, pokud jde o lekce, tento předpis: Tres lecciones legantur de sancto Procopio: „Tempore quo ex romana consuetudine“, et tres de sancto Benedicto: „Veniente persecucione Longobardorum“. Zřejmè tedy místo tohoto předpisu, podle něhož se v oktávu měly opakovat tři lekce z II. nokturnu svátečního dne samého, byl vpředu rkpu (fol. 39a) na perga- men původně prázdný vepsán předpis nový, který k témuž účelu vybral tři nové lekce, tentokrát z kanonisačního zázraku.) (Rozsah: kap. 27a, 28a.) 1 = rukopis kláštera v Admontu, č. 459(fol. 135a—136a), asi z druhé polo- viny XIV. stol., obsahující Sermones de sanctis, kde jsou i životopisy českých světců a mezi nimi kusá Vita s. Procopii minor. (Za ní však násle- duje zvláštní kapitola, odjinud neznámá De concepcione sancti Procopii, a po ní ještě čtyři kapitoly zázraků z t. ř. Vita maior. Kapitola o početí sv. Prokopa zní: De concepcione sancti Procopii. Legitur, quod cum mater sancti Procopii ipsum conceptum gestaret, contigit, quod sola viridarium intraret. For(t)e pro solacio apparuit ei angelus Domini et ter(r) itam confortat et consolatur dicens: „Quis, putas, puer erit iste, quem gestas in utero?“Respondit illa: „Deus novit.“ Et ille: „Erit magnus coram Domino“ et evanuit. Que dum illa marito retulisset, nato puero et educato, dum vellet puerum here- dem relinquere, maluerunt eum pocius Dei servicio mancipare. Quem ad scolas miserunt. Qui tam in sciencia quam in morum honestate et vite sanctitate multum proficiebat, donec Deus ipsum multis miraculis coruscaret etc.) (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 11a, 12a, 13a, 13b, 14a, De concepcione s. Procopii, (29B), (30A), 31A, 32A.) (i = rukopis knihovny metropolitní kapituly v Praze, sign. E LXXVI, z 2. pol. XIV. stol., fol. 92b—94a. Prokopská legenda tu má zvláštní volně zpracovaný úvod, představující její pokročilejší stadium: Sanctus Procopius natus in villa Chotun prope Bohemicalem Brodam, cum esset adhuc puer, non lusit cum aliis pueris, sed semper cum matre ecclesiam frequentabat. In Wisse- grad Prage litteris appositus et ibidem in canonicum electus de redditibus suis pauperes nutriebat. Derelicto seculo, renuncciando omnibus, in desertum fugit et mansit in quadam spelunca pluribus temporibus, que distat a castro Kurzym duabus leucis, que vocabulum a fluvio ibidem fluente desubtus Sazawa usitavit, quam mille demonia inhabitabant, contra que vir Dei oracionibus, ieiuniis et vigiliis viriliter pugnavit ac vicit. Nam quadam die audita sunt demonia clamancia de spelunca ac voce querula dicencia: „Ve, ve! Ut quid vir iniqus et impius habitat super hanc speluncam invidia plenus? Iam maleficia eius susti- nere non possumus, sed assumptis Mylobuzensibus sociis discedamus in secretum deserti Lobecz. Ibi numquam maledictus iste homo nos inquietare valebit, qui nos ultra hic habi- tare non patitur.“ Nolens igitur Dominus lucernam latere sub modio, sed ad laudem et gloriam nominis sui in patulo esse in exemplum multorum fidelium, misit in cor ducis Boemie Ulrici, quatenus gracia venandi locum desertum, in quo vir sanctus degebat, visi- taret. Quo facto apparuit venantibus quedam cerva et fugiens velociter inter condensa veprium, ubi vir sanctus ramos quercinos pro usibus suis cedebat, iacebat prostrata. 123

Strana 124
Pro tento úvod (Vyšehrad, jelen) pokládal prof. Chaloupecký celý tento ru- kopis za parafrázující výtah, pořízený z Vita maior, a řadil jej tam jakožto rukopis E. Jenomže po připomenutém úvodě vynechává rukopis prázdné místo a text, kterým táž výrazná písařská ruka pokračovala, není Vita maior, nýbrž přesný text Vitae minoris, a to i s kap. 13b a 14a, které náležely výhradně Vitae minori. Proto bylo nutno rukopis přeřadit sem.) (Rozsah: zvláštní úvod (výše otištěný), pak kap. 4a, 4b, 4c, 3a, 3b, 3c, 4d, 5a, 5b, IIa, 12a, 13a, 13b, 14a, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, 18a, 19a, 19b.) h = rukopis knihovny metropolitní kapituly v Olomouci, č. 54, z roku 1410. Obsahuje JAKUBA DE VORAGINE Legendu zlatou s připoje- ním legend o českých svatých, zejména o Cyrilu a Metoději, Ludmile, Václavu, Prokopu a o Pěti bratřích. Na konci rukopisu čte se poznámka: Scriptus est a. D. millesimo quadringentesimo X°; finitus infra octavam Epiphanie. Et sic est finis Passionalis. Za vlastním Passionálem zapsána jsou stejnou rukou statuta Arnošta z Pardubic z r. 1349. (Srv. BEDA DU- DIK, Statuten des ersten Provincialkoncils vom 1349, 1872, XII, str. 113.) (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7b, 8a, 8b, 8c, 9a, 9b, 10a, 10b, 10c, 10d, 11a, 12a, 13a, 13b, 14a, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26а, 26b.) (č = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. I A 45, fol. 318b—321a, z r. 1411. (Nový přírůstek, není u TRUHLÁŘE; laskavě mě naň upozornila dr. E. URBÁNKOVÁ.) Obsahuje JAKUBA DE VORAGINE Legendu zlatou s přídavkem legend o českých svatých. Explicit fol. 321a: Explicit Passionale domini Martini de (vynecháno prázdné místo), finitum per Wenceslaum de Crumpsyn (= Krumsín u Plumlova na Mor.) feria secunda in festo sancti Viti martiris gloriosi Anno domini Mo CCCC° XI°.) (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7b, 8a, 8b, 8c, 9a, 9b, 10a, 10b, 10c, 11a, 12a, 13a, 13b, 14a, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, 18a.) a = rukopis knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě, sign. H. I. 6, z první pol. XV. stol. (fol. 259a—262a). Obsahuje životy svatých s přidáním českých světců. (Rozsah stejný jako u rukopisu č, ale vynechává kap. 7a, 7b, 12a.) 8 rukopis knihovny metropolitní kapituly v Praze, sign. E LXV, z let 1403—1436. Obsahuje Sermones de sanctis a tam na fol. 153a — 153b Vita s. Procopii minor ve výtahu. (Srv. A. PATERA - A. PODLAHA, Sou- pis rukopisů č. 826). (Rozsah: kap. (Ia), (Ib), (2a), (2b), (3a), (3b), (3c), (4a), (4b), (5a), (5b), (19a), (6a), (6b), (7a), (8a), (8b), (9a), (9b), (10a), (10c), (12a), (13а).) k = rukopis kartouzského kláštera v Kolíně nad Rýnem mi nebyl přístupen. Text z tohoto rukopisu vydal MABILLON v Acta sanctorum VI 2, str. 47—48. (Rozsah: kap. (la), (2a), (2b), (3a), (3b), (4a), 8a, (8b), (6a), (6b), (13a).) 124

Strana 125
e = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. IE14, z polovice XV. stol. Obsahuje v první části životy několika svatých a po nich na fol. 40a—42b je Vita s. Procopii minor, (rozšířená však o kap. 10C, a též v kap. 17B shodující se s Vitamaior). (Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 199). (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7b, 8a, 8b, 8c, 9a, 9b, 10a, 10b, 10c, 10d, 10C2, 11a, 12a, 13a, 13b, 14a, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 27a, 28a.) d = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. IB17, z XV. stol. Obsahuje různé spisy povahy náboženské a tam na fol. 191b až 194a Vita s. Procopii minor, (rozšířená však o kap. 10C, a též v kap. 17B shodujíci se s Vita maior). (Srv. J. TRUHLÁR, Catalogus, č. 73.) (Rozsah: přesně stejný jako u rukopisu e.) (V= rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIG6, fol. 451a—452b, z první poloviny XV. stol. Brevíř pražské diecése, kdysi v majetku biskupa Beneše z Valdštejna. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1171 (beze zmínky o prokopské legendě).) (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a.) j= rukopis Zemské knihovny ve Fuldě (Landesbibliothek in Fulda), sign. Aa 96 (předtím benediktinského kláštera v Blaubeuren) zr. 1496. O ru- kopisu podrobnější údaje má PAUL LEHMANN a NONNOSUS BUHLER, Das Passionale decimum des Bartholomaeus Kraft von Blaubeuren, Hist. Jahrbuch, Bd. 34 (1913), str. 492 n. Laskavostí ředitelství Zemské knihov- ny ve Fuldě zaslána mi byla r. 1930 fotografie textu legendy prokopské fol. 21a—23a). (Rozsah: kap. Ia, Ib, 2a, 2b, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 5a, 5b, 10a, 10d, Ila, 12a, 13a, 13b, 14a, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17b, 17c, 18a, 19a, 19b.) Breviář Olomoucký, obsahující výtah ze začátku Vita s. Procopii minor. Text vydal Dr ANT. KUBÍČEK, Dva staré breviáře Olomoucké, Sborník historického kroužku, III. (1902), str. 23. Mezi rukopisy v kapitulní knihovně v Olomouci nepodařilo se mi zmíněný breviář zjistit. Bohužel vy- davatel neudal, kde se rukopisy nalézají, ani z které doby pocházejí. (Vy- davatel A. KUBÍČEK sice opominul uvést bližší údaje, ale přece je ze dvou poznámek jeho článku patrné, že na rozdíl od rukopisného brevíře opavské- ho, neobsahujícího pro prokopské officium nic zajímavého, užíval v druhém případě starého tisku (str. 18, pozn. I: „z tištěného breviáře pozdějšího“, str. 24, pozn. 16: „z tohoto tištěného breviáře“). Protože u jiných svatých uvedl čísla listů, bylo mi možno se vší určitostí identifikovat jeho otištěný prokopský text s textem prvotisku Breviarium iuxta ordinem ecclesie Olomucensis dyocesis, Argentine (ve Štrasburku) 1499, fol. 256b—257a. Výtisk je též v Praze v knihovně Nár. musea, sign. 46 D 13.) (Rozsah: kap. (la), (2a), (4a), 4b, 4d, 5a, 5b, 5c.) O = P = staročeský překlad latinské Vita s. Procopii minor v staročeském Passio- nále. (Otištěn níže str. 163—167). (Latinská předloha překladatelova měla najisto text těchto kapitol: (Ia), (2a), (3a), (3b), (3c), (4a), (4b), (4c), (4d), (5a), (5b), (6a), (6b), (7a), (8a), (9a), (9b), (10a), (10c), (10d), (1la), (12a), (13a), (13b), (14a), (15a), (16a), (16b), (16c), (17a), (17b), (17c), (18a).) 125

Strana 126
PRVNÍ I. nokturn rkp Leccio I. Leccio II. Leccio III. Leccio IV. b NUK VI E 13 (na vložce) Fuit beatus.... ...pugnare ce- pit la, Ib Predicta ... . . ......lucere 2a, 2b Celesti ....... ...reformabat Za Pauperes .... ..... sub alis 3b, 3c NUK XIIE 1 Fuit beatus.... ...pugnare ce- pit la, Ib Predicta ..... ......lucere 2a, 2b Celesti ....... ...reformabat Za Pauperes .... .....sub alis 3b, 3c u NUK XIIIC 5 Fuit beatus.... ...pugnare ce- pit la, Ib Predicta ..... ......lucere 2a. 2b Celesti ...... ...reformabat 3a Pauperes .... .....sub alis 3b, 3c m NUK XIIIClb Fuit beatus.... ...pugnare ce- pit la, Ib Predicta ..... ......lucere 2a, 2b Celesti ....... ...reformabat 3a Pauperes .... ..... sub alis 3b, 3c ň NUK XIIIC la Fuir beatus.... ....... deguit la (ř. 1—6) Hic quippe .......peciit la (ř. 7—11) Predicta ...... ...luceret 2a, 2b Celesti ...... ..preditus 3a (ř. 1—5) c NUK XII A22 Fuit beatus.... ...pugnare ce- pit la, Ib Predicta ..... ...reformabat 2а, 2b, 3a Pauperes ..... ......ignorare 3bc, 4a, 4b, 4c.4d Tandem quod- dam... . . . . ....operatur 20a DRUHY I. nokturn rkp Leccio I. Leccio II. Leccio III. NUK VI E 4a Tempore ergo ..... ...nominati venit 5a (ř. 1—5) Hunc dum diu . . . ....dominum dicens 5a (ř. 5—8),5b(ř.9—11) Deus qui ......... ......nominis tui 5b (ř. 11—16) NUK VI F 12a Fuit itaque ....... .......... deguit la (ř. 1—6) Hic quippe ........ valedixit la (ř. 7—10) . . . . . . A cuius ... .... . ... ...pugnare cepit la (ř. 11—13), Ib W KNM XIII A 12 Fuit itaque ....... ........... deguit la (ř. 1—6) Sic quippe......... .........consedit la (ř. 7—13) Ibique quibus ... . . . .. usitavit Ib, 2a (ř. 1—3) ě NUK VII A 12 Fuit itaque .... ....pugnare cepit la, Ib . . . Predicta ..... ........reformabat 2a, 2b, 3a . . Pauperes ..... . . . . . . . . . . ..ignorare 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d Kap. Ol. 12 Fuit itaque . . . . . . . .....pugnare cepit la, Ib Predicta ... . . . . . . . ........reformabat 2a, 2b, 3a Pauperes .......... ........ignorare 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d NUKVIG6 Fuit itaque ....... ..........deguit la (ř. 1—6) Hic quippe . . . . . . ........valedixit la (ř. 7—10) A cuius ....... . . . .........consedit la (ř. 11—13) 126

Strana 127
SYSTÉM II. nokturn rkp Leccio V. Leccio VI. Leccio VII. Leccio VIII. b . Fabricavit ........more 4а, 4b . Eo tempore .....Hunorum 16b, 16c Dux autem ... ....evanuit 17a At ille ....... ....(perman- sit) 17b, 17c t Fabricavit ... .......more Eo tempore ....Hunorum Dux autem ... ......evanuit At ille ....... ....permansit 4a, 4b 16b, 16c 17a 17b, 17c u Fabricavit ... ....... more Eo tempore ....Hunorum Dux autem ... .....evanuit At ille ... ... . ....permansit 4a, 4b 16b, 16c 17a 17b, 17c m Fabricavit ... .....ignorare . . . Quoddam . . ..percipies Emmerammus ...operatur Nunc igitur... . . . . . . suscepit 4a, 4b, 4c, 4d 20a (ř. 1—9) 20a (ř. 10—14) 14b, 15a, 16a ň Prudencia . . .. ...pascerentur 3a (ř. 6—10), 3b Properabat... ...... effectus 3c, 4a Huius quantum ......ignorare 4b, 4c, 4d Quoddam .. . ....operatur 20a e Nunc igitur.... .. .. suscepit Quo tempore ....Hunorum Dux autem ... ....evanuit At ille ... .. .. . . ..permansit 14b, 15a. 16a 16b, 16c 17a 17b, 17c SYSTÉM II. nokturn rkp Leccio IV. Leccio V. Leccio VI. ř Hec ut dixit . . . . . ..... . ..hec fecisse 5b (ř. 17—22) Nam ipse ait....... . ... seculorum amen 5b (ř. 22—25) Quidam homo ..... ......cur me eicis 6a (ř. 1—6) S Predicta ... .......ascondi 2a . . . . Sed ad laudem .... .....manciparent 2b, 3a (ř. 1—5) Qui caritate ....... .....reformabat 3a (ř. 5—10) W Hic dum ipse ...... ...........Iucere 2a (ř. 3—6), 2b Celesti namque . .. ......manciparent 3a (ř. 1—5) Dum caritatis...... ......reformabat 3a (ř. 5—10) ě Tempore igitur..... . . .. seculorum amen 5a, 5b Quidam homo ..... .....locum habuit 6а, 6b Audita sunt ....... ...deberet insigniri 7a, 7b, 8a, 8b, 8c Tempore igitur..... . .. seculorum amen 5a, 5b Quidam homo ..... ....locum habuit 6a, 6b Audita sunt ....... ..deberet insigniri 7a, 7b, 8a, 8b, 8c v Ibique quibus...... .........pugnare Ib Predicta .. . . ...... ....... visitavit 2a (ř. 1—3) Ibi dum...... ........abscondi 2a (ř. 3—6) . . 127

Strana 128
Novočeský překlad Vita s. Procopii minor podle textu rukopisu h péčí BOHUMILA RYBY byl vydán v MÉ knize Na úsvitu křesťanství, 1941, str. 168—83. (K výše uvedeným rukopisům přistupují pro všechny ony partie, které byly z Vita minor převzaty do Vita maior, ještě rukopisy Vitae maioris, označované velkými písmeny MVRTBIPCUADNŠOZSFGJOŽKHČR; jejich soupis je podán na pří- slušném místě níže str. 239—243, ale jejich textové varianty jsou pro úsporu místa připojeny ve shodných partiích již zde při Vita minor přímo do textového aparátu.) (Na konec soupisu užitých rukopisů — z technických důvodů výše na str. 126—127 připojuji ještě přehledné tabulky, v nichž jsou podle své přináležitosti k jednomu — nebo druhému systému lekcí I. a II. nokturnu (viz výše pozn. 138) sestaveny bre- víře a udán rozsah jejich prokopských lekcí.) Vita s. Procopii minor v žádném z dochovaných rukopisů nemá prologů. Ukázali jsme však již výše, že prolog k biskupu Šebířovi měla už původní legenda slovanská a že starý prolog právě autor naší Vita s. Procopii minor nově zpracoval a vyjádřil literárně elegantnějším stylem, ano, snad rozdělil původní prolog na pro- logy dva, prvý, adresovaný biskupu Šebířovi, druhý pak, obracející se k čtenářům. Oba se dochovaly až při rukopisech naší Vita s. Procopii maior. Prolog k biskupu Šebířovi, jak jsme již výše vyložili, zachoval se toliko v jediném rukopise metropolitní kapituly v Praze, sign. G. XXII/I, fol. 339a násl., z konce XIV. století (A)232; srv. PODLAHA, Soupis rukopisů kapituly pražské, l. c., č. 1014. Druhý prolog neboli prolog k čtenářstvu zachoval se jednak v rukopise právě uvedeném, jednak též v ruko- pise téže metropolitní kapituly pražské, sign. P. XIV, asi z konce XIV. století (B); srv. PODLAHA, Soupis 1. c., č. 1684. Oba prology jsou tu přičleněny k naší Vita s. Procopii maior. Ukázali jsme již (srv. str. 62), že strukturálně i komposičně nále- žejí oba prology k naší Vita s. Procopii minor, z níž jako celý její text byly převzaty do Vita s. Procopii maior. Z tohoto důvodu přičleňujeme oba prology k původní skladbě, k naší Vita s. Procopii minor (I, III). Vyložili jsme také už výše, že zázrak kanonisační není částí původní skladby naší Vita s. Procopii minor, ale že teprve dodatečně někdy v XIII. století byl k ní připojen. Obsahově však tato historie byla komponována jako doplněk naší legendy, jak se také v některých rukopisech skutečně vyskytuje. A proto přičlenili jsme při vydání legendy i zmíněný zázrak kanonisační — jako dvě závěrečné kapitolky (27, 28). 232 (O tom, jak vzniklo toto autorovo datování rukopisu, psaného na zač. XV. stol., jejž uvádí PODLAHA, Soupis, pod č. 1015, viz níže str. 241. B. R.) 128

Strana 129
I,233 5 10 25 30 35 Domino sanctissimo Severo, summi gracia Opificis sancte Pra- gensis ecclesie secundum utriusque hominis habitum decentissi- mo pontifici ac Sue Sanctitatis licet inutilis servus sic in presenti agere, quatenus future beatitudinis municipatum cum sanctis valeat obtinere. Dum mentis mee sagaciori speculacione sancte Vestre Digni- tatis excellenciam et mee persone intueor indignitatem ac rustici- tatem, ad presumendum de Vestra pia benignitate, presulum sanc- tissime, assurgere minus audeo. Siquidem parvitatem meam infra mensuram suam se debere continere dignum tutumque estimo nec tam insignis reverencie domino meam nugacitatem seu presumptuosam fatuitatem verbo vel scripto ingerere. Sed quia tanta lege vis necessitatis constrin- gitur, ut plerumque eciam difficilia et impossibilia imperet, ea 15 utique racione dictante et ego compellor extra me ire supra me, dum tantillus homuncio tamque contemptibilis persona Vestre Sanctitatis excellencie parvitatis mee negocium exponere conor. Cinctus siquidem crebra fratrum peticione historiam de vita et conversacione beati patris Procopii, quamquam id vires meas 20 scirem excedere, literali serie contextam Vestre Serenitati pre- sentandam dignum existimavi, iustum et cautum fore perpendens nichil me in hoc opere debere ex mea parvitate presumere, quod non Vestra prius fulciatur et roboretur auctoritate, vel eciam ideo, quia eiusdem patris vita vobis haut minus fuit cognita, qui sancti vestri presulatus tempore presentis vite cursum feliciter duxit et felicius ac laudabilius divina favente clemencia consumavit, cuius eciam sepulthure exequiis in persona Vestra pro exhibendo pie humanitatis officio animeque suo Domino commendacione interesse gratum habuistis. Humiliter igitur ac confidenter supplico, quatenus eiusdem opusculi textum utique ecclesiastico usui nec alibi, nisi nostro tantum cenobio necessarium, vobis coram recitari faciatis. Et sic- ubi, quod facile imperitis evenire solet, rectitudinis lineam vel in materia vel in dictatu excesserim, Vestre Dignacionis censura ut corrigatur et nostre congregacioni Vestre auctoritatis gracia per- petuo retinendus commendetur, efflagito. Igitur tam obediencie debito, quam fraterne caritatis astrictus vinculo ymmoque Vestre Sanctitatis ac Benignitatis fultus patro- cinio, in laudem et gloriam nominis Cristi ad commendandam 233 Viz výše str. 45n., 62, 98. 9 - Středověké legendy prokopské 129

Strana 130
tam mirifici viri memoriam, universis sancte Dei ecclesie filiis, 40 vite eius meritum scire volentibus, tocius materie hoc assumpsi exordium: Omnis laudem psallat nostra monachorum concio, psallant rudes, psallant senes concordanti iubilo, Iesu Cristo grates reddat omnis vacans ocio. 45 Iesu bone, Criste pie, nos, rogamus, tuere, auge lumen nostri sensus, intellectum perfice! Nil te sine quimus umquam nos per ipsos facere. Vitam patris Procopii propagare tribue 50 55 per dictatum, per sermonem! Tibi fiat gloria par cum Patre, cum Pneumate, laus, [et] potestas inclita, decus, salus, perpes honor, virtus omnifaria, 60 nunc et semper et ubique pia benediccio, cunctis horis et momentis graciarum accio, qui salvare nos dignare per omnia secula. 65 I Má jenom A Incipit prologus ad Severum Pragensem episcopum de vita sancti ac venera- bilis Procopii, nostri patroni A —18 Cinctus A: Coactus Chal — 28 suo A: sue Chal — 36 retinendus: retinendum Chal — 37 debito: debiti Chal — 60 laus, potestas Chal: laus et potestas A. (III)234 Benedicta sit pia sacrosancte Trinitatis et individue Unitatis predestinacio trinam rerum machinam gubernans, que non per- 234 Viz výše str. 62, 98n. 130

Strana 131
10 15 sone accepcionem, sed coronat bone voluntatis devocionem, ex omnigenis scilicet mundi tripartiti tribubus et linguis unitatem 5 corporis sancte matris ecclesie conficiens! Cuius gracia dictante et donante, qualiter in corporis vita ar- matura Dei agonizans, in Cristo beatus abba Procopius perseve- raverit et quam optime inicio suo finis concordaverit, licet im- perito omnino stilo, tamen prout auctor et fons luminis inspirare dignatur, contemplacioni fidelium seriatim tradam. Efflagito autem, ne quis, si quampiam incongruentis scrupulo- sitatem litteracionis indagaverit, inerudicioni mee et temeritati imputet seu fastidiat, sed pocius ignoscendo condescendat. Quamquam siquidem stilus simplex et omni ex parte nullius sit prerogative artis litteratorie, Deo tamen omniscio teste historia veridica, de slavonicis litteris in latinitatem translata, cuius mate- riam succincte adoriar explicare. III Mají jenom: AB Item sequitur prologus ad lectores A, Item prologus ad lectores B 1 et A: vyn. B, ac Chal — 5 corporis A: vyn. B — 6 vita AB: vite Chal — 8 inicio A: merito B —9 omnino A: enim B — 14 nullius B: nullus A (Chal) — 15 litteratorie A:literarie B — 17 succincte adoriar explicare A: explicare succincte adoriar B. (IV)235 O felix, gaude Procopi, sancte patrone! Inmortale decus vite meruit tua virtus. Clausus progrederis, fratres claustrumque tueris, abba benigne, loco Dominus quos collocat, isto. Ipsorum presto nunc et semper memor esto, orans pro cunctis, alme patrone, tuis! IV Mají: c (na konci kap. 17c, jen v. 1—2), h (na konci kap. 17c, celé), A (na konci prologu k čtenáři, celé) Versus c A — 4 abba h: Aba A. 235 (Vzhledem k rukopisnému odchylnému dochování bylo nutno podat následující verše odděleně od předchozí „předmluvy k čtenářům“, za jejíž závěr je prof. Chaloupecký podle pořadí rkpu A a pro souměrnost s prvním prologem pokládal.) 9* 131

Strana 132
(1) Fuit itaque beatus abbas Procopius, nacione Bohemus, Sclavo- nicis apicibus, a sanctissimo Quirillo, episcopo, quondam inventis et statutis canonice, admodum inbutus, in seculo presbiter exi- mius, honesta vita et casta misteria celebrans, postmodum infula monastice parmatus professionis, solus cum solo Deo in fidei pingnore inconvulsus deguit. Hic quippe pro amore lesu Cristi toto spiritus sui ardore fer- vens, vanitatem nequam huius mundi contempsit et domum uxo- remque, agros, cognatos atque amicos, ymmo semetipsum sibi abnegans, versuciali seculo et pompis suius miserabilibus valedixit; a cuius tumultuoso turbine fugiens, secreta solitudinis peciit, qui supercilio cuiusdam deserte spelunce, quam mille demonia inha- bitabant, celestibus armis loricatus consedit 5 10 (1a) la Mají: ačwlhj (qigk) btucmň eděfsv(no) (OZRCPQW). 1 Fuit: vyn. lj — itaque: vyn. Ij btucmň — abbas procopius: abba procopius b, pro- copius abbas lj, procopius ňěsvo — bohemus: boehemus ě, boemus kňsv, bohemicus uc, boemicus q — sclavonicis: slavonicis w, slawonicis v, in sclavonicis n, sclavi- 2 apicibus: apicibus eruditus ed, litteris qw, vyn. ěfo — a: — cis gm, vyn. ěfo vyn. I — sanctissimo: sancto k btucmň (svatý p), beato w — quirillo: quirulo č, — episcopo: vyn. lk, episcopo moravie quirino temň, cirillo wdfsoZ, cyrillo kueěvRo g, moravie quondam episcopo Z — quondam: pridem w — inventis: inventus whemflo, vyn. j—3 et: ac w, quod tom, vyn. aj — statutis canonice: statutus canonice hf 1, statu- tis canonicis wgbo, a canonice (RICP, canonice R2) statutis RCP, a canone statutis Q admodum: plenissime k, vyn. wj — inbutus: imbuto o, instructus k — 4 honesta vita: honesta vite bè, honestatem vite s, honeste vite quljtucmnfvo — casta: caste lj — misteria: sacra misteria lj — Chal interpungoval za casta, ponechávaje misteria bez epitheta; význam casta misteria vysvítá však z protikladu, který nacházím v Životě sv. Benedikta 152B Migne: insana multitudo sacrificiis sacrilegis insudabat — infula: regula w — 5 parmatus pro- fessionis q: perarmatus prof. h, perarmatus g, prof. perornatus btucm, perornatus pro- fessionis Chal, primo natus prof. a, armatus prof. č edèfsv, prof. armatus wlj, professionis ň — solus cum solo deo: vyn. ň — in fidei: in dei l, vyn. a — 6 inconvulsus: inconfulsus c — 7 Hic: Sic w—quippe: vyn. lj — spiritus: spiritu wgh (Chal) — sui: vyn. w — ardore: ardoris w — 8 vanitatem: inanitatem l — nequam huius mundi: nequaquam huius mundi v, huius nequam mundi wj, huius mundi m, huius nequam seculi h (Chal), huius seculi nequam k — et domum: domum tucň — uxoremque: uxorem h (Chal), uxorem quam ante susceptos ordines habuit g, eciam w, vyn. al (p) — 9 agros: et agros j — atque: et btucmňh (Chal) — semet: se gbvh (Chal) — sibi: vyn. wjghň — 10 abnegans: adnegans a — et pompis suis: in pompis suis a, cum suis pompis g, et pompis eius lhjbed (Chal) — 11 tumultuoso: tumultuosa ltumň, tumultosa c, multitudinis w — qui — 13 consedit: vyn. tumň — 11 qui: atque q, et lj — 12 supercilio: in supercilio čjkOZ — mille: ille ěl, illa ƒ — demonia: de- mones gc — 13 consedit: conscendit a. «1b) ibique, quibus se posset tueri, obstaculis virtutum constructis contra canes viciorum et impetum spiritalium nequiciarum ac 15 236 oracionibus, suggestionum sagittas ad petram, que Cristus est, vigiliis, ieiuniis allidens, viriliter pugnare cepit. 1b Mají: qačwlhj(ig) bc eděfsv AB CČPOR FDJG RNŠ MHTVSU (KW) 14 quibus se posset tueri: quibus posset se tueri lf, quibus seseque posset tueri j, se quibus posset tueri c, 236 (I. Kor. 10,4: petra autem erat Christus.) 132

Strana 133
quibus se tueri posset JRW, quibus se possit tueri T — obstaculis: iaculis W — virtutum constructis: constructis virtutum W, virtutum constrictis C, virtutum constructas blc, virtutum constantis v, virtutum obstructis g, virtutum MHTVS — 15 canes: canes et bestias g, dracones s, insultus MHTVS, vyn. R — viciorum: ulcionum w — impetum: inpe- tuum h, inpetus J — spiritalium qačbcAB: spiritualium ostat. (Chal) — nequiciarum: ne- quicias è — ac suggestionum sagittas: et suggestionum sagittas B (Chal), et suggestionibus sagittarum j — 16 ad: ac h — que cristus est: que est cristus ès C FJGN, que conscitus est U, que cristus S, qui cristus est wK, qui est cristus DR —před oracionibus přid. cogitaciones suas MMVSTm — 17 allidens: al(1)udens CFD, assidens T, totus confugiens K — viriliter pugnare cepit: viriliter pugnare hFD, viriliter cepit pugnare JGOW, cepit viriliter pugnare Chal, multis pungnare cepit a, viriliter pugnavit ac vicit i, viriliter pugnabit K. (2) 5 Predicta siquidem spelunca a castro Curim distat duabus leu- (2a) cis, que vocabulum a fluvio, ibidem desubtus fluente, Zazava usitavit. Ubi dum ipse a naufragio secularis tumultus liber ac hominibus occultus per multum tempus Deo indefessus agoniza- ret, pia divinitatis disposicio civitatem in monte positam latere et lucernam sub modio abscondi minime voluit, 2a Mají: ačwlhj(gigk) btcumň eděfsv(no) AB CČPO(ŘŽ) FDJG RNŠ MHTVSU(KWI) 1 Predicta siquidem spelunca: Spelunca siquidem predicta Q — curim cmBOT: cuzim j, kurim MH (Chal), kurym čACVSU, kwrym l, gurim gŽJN, gurym RFDŠ, cwrzym h, kur- zym ai, kurcziim Č, gurzym GR, curizim K; curimensi wbtuěs, curymensi e, gurimensi ňv, gurymensi d, kurimensi ƒ P2, kurimense o, curzymensi n; vyn. Pl — duabus leucis: duabus lewcis h, duabus lentis v, duas leucasč, duobus miliaribus K, duo miliaria g — 2 que: quod B — vocabulum: vocabulorum F — a fluvio: a flumine F, fluvii w — desubtus fluente: defluente J, fluente Ž, subtus fluente no, subtus fluentem Š, fluente subtus N — zazaua bfo: zazawa aljŠ, sazaua gutmňěsvCČPŽMHV, sazawa wčiednABUQFDJGRN, sasawa hI, sazauam T, sazawia S, sasawia K, zazka c, vyn. Ř — 3 usitavit: visitavit čvnIŽFIDIT1 „ usurpavit C — Ubi: Ibi v, Hic w — a naufragio: nauf(f)ragio advUB — ac hominibus: ac omnibus t, ac ab omnibus q, et hominibus Chal — 4 tempus: temporis v — deo: vyn. F — agonizaret: agonisaret id est serviret K, agonisare a, agonizavit FDG—5 pia divinitatis: div. pia W — disposicio: disposicione v, exposicio Q, dispensacio ač — in: eciam in ač —latere qualhj btucmň eděfsv: per amplius latere W, abscondi w AB CČPORŽ FDJ RNŠ MHTVSU, non abscondi G — 6 et: vyn. w — sub modio abscondi minime voluit q: minime sub modio positam voluit abscondi edéfsv, sub modio minime positam voluit abscondi Chal, sub modio latere minime voluit Q, sub modio minime latere voluit J, sub modio minime posse voluit čbtucmih, sub modio poni minime voluit j, sub modio posse noluit a, sub modio latere noluit NS, sub modio minime latere posse voluit AFDG, sub modio latere minime posse voluit wCČPRŽ, sub modio minime posse latere voluit BRMHTVS, sub modio minime possit latere voluit U, sub modio non passus latere diucius k, ne ... absconderetur sub modio W. sed ad laudem et gloriam nominis sui in propatulo exemplo mul- (2b) torum fidelium lucere.237 2b Mají: qačwilhj(k) btucmň eděfs (W) 7 sed ad: et w — et gloriam: et ad gloriam a, gloriam h — propatulo: probabili w, patulo ačilj — exemplo fidelium lucere: exemplo fidelium multorum lucere j, exemplo multorum fidelium luceret tucmn, ad exemplum multorum fidelium lucere W, esse in exemplum mul- torum fidelium i, quatenus omnibus sanctitatis exemplo luceret k. 237 (Mat. 5, 14—16: Non potest civitas abscondi supra montem posita, neque accendunt lucernam et ponunt eam sub modio, sed super candelabrum, ut luceat omnibus, qui in domo sunt.) 133

Strana 134
(3) Celesti itaque gracia dictante crescebat adeo longe lateque per cuncta compita fama virtutum illius, multiplici sermone discur- rens, ut ad eius opinionem238 catervatim provincie eiusdem homi- nes exenia offerrent ipsiusque oracionibus sese devote mancipa- rent. Qui caritatis flagrancia plenus, hospitalitate pie preditus, prudencia sancta decenter ornatus, castimonia purus, humilitatis misericordia providus, temperancia clarus, habundancia zeli fidei plenus, qui sermone predicacionis sancte pectora audiencium, ut ymber temporaneus,239 oportuno tempore infusus, irrigabat ac doctrine sue vomere mentes utilissime reformabat, 5 (3a) 10 Za Mají: qačwilhj(gk) btucmň eděfs AB(OZ) C(Č)PQŘ(Ž) FDJG R(N)Š MHTVSU(KWI) 1 Celesti: Ceci i — itaque gracia dictante: itaque gracia donante et dictante hj (Chal), dic- tante gratia q, itaque gracia ditante F, gracia itaque ditante Ti, namque gracia dictante WUR, ergo gracia disponente g, denique gracia cooperante W, itaque gracia i, itaque dictante C — crescebat adeo: adeo crescebat h (Chal), crescebant adeo i, crescebat ordo R, crescebat gŠ, adeo j — longe lateque: longe la- Č (zde se končí nedopsán), longeque late Q, late longeque Z — per cuncta compita: per compita R, per cuncta comperta df, per cuncta comparata D, vyn. IjŠW —2 illius: huius č, eius gi; beati viri procopii AB CPOR FDJG RN MVS, beati procopi(i) HITŠ, beati vlrici procopi U, beati viri W — discurrens: decurrens h CPOR —3 ut ad eius: ad eius ut FG, ad eius hD, ut eius s — opinionem: opcio- nem Š — catervatim: cathervatim wěsZI, catervam ň — provincie eiusdem: eiusdem pro- vincie gGI, illius provincie NS, ipsius provincie W — homines: vyn. FDJG — 4 exenia gke ěfňBG: euxenia CPQRI, enxenia I, ecenia K, devocionis exenia MIHTV, devocionis xenia M2S, xenia qaijbtucme dsARŽJRN, xeinia č, zenia FD, xenia et dona Š, munera W, vyn. wl, obsequia h na rasuře (Chal)—ipsiusque: ipsius quoque D, ipsius bedèfs — sese: seque i W, se GNŠ — devote: vyn. MHTVS — 5 Qui: Dum w — caritatis: caritate s (Chal) —flagran- cia: fragrancia lhJ, fraglancia F —hospitalitate: hospitate Q, sospitate bi, sospitalitate b2, hostitalitate F, hostilitate D, hospilitate Chal, honestate G — pie: pia Imhj (Chal), pius T, pietate G, vyn. aCJ — preditus: predictus ghěFD, prepeditus a, vyn. C — 6 prudencia - -- purus vyn. j, prudencia - -- ornatus vyn. 1 — decenter: de celis a — castimonia: sanctimo- nia i —humilitatis --- clarus vyn. tu — 7 clarus: clerus h — habundancia: habundans a, vyn. GQ — zeli: zelo CPORG — 8 fidei: fideique weděfsAB — qui sermone: qui sermonis ači, sermone lj (Chal), qui sclavonice B2 — predicacionis sancte: sancte predicacionis k, predicacione sancta g, predicacionis sancta sR, sancti ači, sancto h (Chal) — audiencium: predicancium btucmň — 9 oportuno tempore infusus: oportuno infusus tempore h (Chal), oportuno tempore infusos a, oportunum tempore infusus č, oportuno tempore effusus btucmň, oportuno tempore fusus i, oportuno infusus R, vyn. ljed — 10 ac doctrine - - - re- formabat: vyn. l — vomere mentes: vomere mentem éf, voluntarie merces a — utilissime: util(I)ime wbtucmňs CFDRUHm, ultime HI, intime eděf, humilium utilime Ř, humilium ultime P, humilium utiliter Q. (3b) pauperes denique tanta pietatis largicione, sibi divinitus inge- nita, suscipiebat tamque prona et leta famulatus sollicitudine ministrabat, ac si manifestissime Cristus adesset, ut omnes terri- torii eius industria mendici atque piphandi pascerentur. 3b Mají: qačilhj(gk) btucmň eděf AB CPOŘ FDJG R(NŠ) MHTVSU(KW). Il denique: dei B, namque G — pietatis: vyn. ljk —12 suscipiebat: suscipiebat vel sufficiebat PORI, suscipiebat ac reficiebat R2 —tamque - - - ministrabat: vyn. tucmň — tamque: tam- 238 (Čtení opinionem pokládal F. M. Bartoš, CČM, 1929, 45, za „nesmyslné“; že však skla- datel legendy vskutku užil slova opinio ve významu fama“, tomu nasvědčuje opětovný výskyt téhož slova v témž, ostatně dost běžném významu níže v kap. 8.) 239 (Oz. 6, 3: veniet quasi imber nobis temporaneus.) 134

Strana 135
quam iU, tantaque FDJ — prona: et prona DJ2 — leta: leta facie j — 13 ac si manifestis- sime cristus: (h)ac manifestissime si FD, ac si manifeste cristus kCPR, ac si cristus mani- feste jQ — omnes: omnis q (Chal) — 14 eius: sui CPOR — mendici: medici D, indici i, mun- dati ač, mundi H, inmundi MVS — atque: ac d, vyn. IjD — pifandi: fifandi ň, pyfandia vel pyfandi P, pyprehandi i, vyphandi R, purificandi a, phandi č, prefandi cl, infandi ěf, trium- phandi u2, vyn. lj, alii homines indigentes Q. 15 Properabat equidem ad eum multitudo fidelium, habentes in (3c) desiderio animi sui seculi lucris renunciare, secum finetenus con- manere. Quos benigne amplectens fovebat sicut gallina pullos suos sub alis.240 3e Mají: qačihj(g) btucmň eděf AB CPOŘ(Ž) FDJG R(NŠ) MHTVSU(W). 15 Properabat: Properabant btucmň J, Procedebat D, Propterea č — equidem: eidem h, siquidem FD, denique Q, igitur N — ad eum: ad ipsum g, vyn. a — habentes in desiderio: habentes desiderium a, volentes g — 16 animi sui: vyn. J — lucris: crucis h, curis J, luctus ed, litteris A — secum: secumque ačijO, et secum gedN, et sibi W, cum eoque h, cum eo Chal — finetenus conmanere: finetenus conmorari J, usque in finem conmanere vite sue Q, usque ad finem vite sue conmorare j, comanere N — 17 benigne: vyn. č. (4) 5 Fabricavit igitur basilicam in honore sanctissime Dei genitricis (4a) Marie et sancti Iohannis Baptiste et aggregavit secum quosdam fratres vita et moribus religiosos; quibus spiritaliter concordan- tibus unanimi caritate monastica fieri moderamina et misteria divina iuxta exemplar almifici patris Benedicti constituit, ipse vero minimus in minimis effectus. 4a Mají: qačihj(gk) btucmň eděfsv(no) A (I). 1 Fabricavit igitur basilicam: basilicam ... fabricavit n, basilicam... construxit q—igitur: igitur sibi btucmň — sanctissime: sancte ačgeděfvo (světiej p), beate i — dei genitricis: vyn. ačig — 2 marie: virginis marie aih (Chal) — sancti: vyn. i — secum: sanctos i, vyn. q — 3 spiritaliter: spiritualiter jgkA, ipsi taliter i, ipse taliter ač, communiter h (Chal) — 4 mo- nastica: monachica g, monastice Chal — misteria: vyn. i — 5 exemplar: exempla bv — 6 in minimis: vyn. cmň — effectus: effectus est jgedvA, est effectus n. Cuius quantum prudens et efficax diligencia mentis industria- (4b) que ac sollicitudo et quam pia caritatis affluencia erga fratres ex- titerit, nullo dicendum ore; 4b Mají: qačijh(g) btucmň eděfvn(o) AB CPOŘ FDJG R MHTVSU(K). 7 Cuius: Huius ňv — quantum: quam ijJ, gratum č — prudens: et prudens B — diligencia: providencia FDJ, prudencia G — mentis industriaque: mentisque industria ačiG, mentis industria jñCPOD — 8 que ac - - - affluencia: vyn. D — ac: atque CPOR, et čo — sollicitudo: solitudo čn — et quam: quam btucmň D, et quantum v — caritatis: caritas CVK — affluen- cia: vyn. btucmň — extiterit: existerit MIV, extitit agn, existere btucmň, vyn. o — 9 nullo: mullo R, nulli a, nullum ednC, nullius qG, vix ullo j— dicendum ore: dicundum ore V, di- cendum more čibemBICRI, dicendum in ore P, dicencium ore K, dicendum est ore F2, di- cendum est more F1D, puto dicendum ore edo, dicendum puto ore J, dicendum ore puto T, dicendum ore putamus R, puto dicendum more a, dicente more h (Chal), potest enarrari j, facundia digne sufficit enarrare q, longum esset singula enarrare g. 240 (Mat. 23, 37: quemadmodum gallina congregat pullos suos sub alas.) 135

Strana 136
(4c) quod non sine gracia muneris Dei, qui est mirabilis et gloriosus 10 in sanctis suis, agebatur; 4c Mají: ačijh cmň eděfvn AB CPOŘ FDJG R MHTVSU(K) 10 non: vero a, vyn. hj — sine: solum v— muneris dei: dei muneris h (Chal), divini muneris j — gloriosus: graciosus C — 11 agebatur: non agebatur hj, vyn. 0Q, agebatur predicatur deus i. (4d) qui in quantum se diligentem hunc diligeret, homines miracu- lorum patracione noluit ignorare. 4d Mají: ačih cmň eděfvn AB CPOR FDJG R(NŠ) MHTVSU(K) 12 qui in quantum: qui quantum A, et in quantum i — se diligentem: se diligentem se h, diligentem se cmňeděfv V, diligentem RMIS, se diligentes K — hunc: huc h, hunc iesus ai, habuit iesus č, hunc in hoc no, vyn. mňBJGV — diligeret: diligerent edvAFDGK, diligere — miraculorum patracione: patracione miraculorum i, miraculorum patracionem RMIHI, miraculorum patracioni B, miraculorum patrocinio K — 13 noluit: voluit dD, ve- lint R. (5) (5a) Tempore igitur, quo ex Romana consuetudine inter Pascha et Penthecosten auctorizabili ritu letania triduano ieiunio celebra- tur, quidam homo, Menno nomine, ardenti animi desiderio cu- piens oracioni processionis eius adesse, ad litus fluvii supra no- minati venit. Hunc dum diu expectantem casu nullus, qui trans- veheret ad cellam sancti viri et navis nullibi adesset, processionis sacre misteria interim tempestive ex more agere sanctus pater cepit. 5 5a Mají: ačijh(g) ředěfv(o) AB(OZ) CPOŘ(Ž) R(NŠ) MHTVSU(K) Miracula eius gloriosa h (Chal), Incipiunt miracula beati procopii ABm, Inci- piunt miracula sancti procopii RM, Incipiunt miracula eius HT, Incipiunt miracula eius sancti procopii V, Incipiunt miracula Pm I igitur: ergo rv — quo ex: hoc quo ex a, quo TU — 2 penthecosten: penthecostes e —aucto- rizabili: aut torizabili č, auctorisabili aioZS2, auctori habili HI, auctoriabili hj MHVSIU (Chal), auctoriali T2, auctoricali R, vyn. T1 — triduano: triduo v — celebratur: celebraretur Q — 3 menno: nenno N, menne vo MHTVSUK, menna Š — ardenti: ardentis jhR — animi desiderio: desiderio animi A, animo desiderioque B, animo desiderio Z. animo č — 4 oraci- oni processionis: oracioni professionis iCPO, oracioni processionisque ř, oracioni processio- nis videlicet letanie K — eius: eiusdem j — adesse: interesse jKR, adesse et predicacionis Q—fluvii: filii ř, ſluvii zazawe Š, fluvii zusaue o, fluvii zazavie Om, fluvii sazavie Z. zasaua fluvii P, sazawa fluvii Ri, sazawe fluvii R2, sazawye fluvii Q — supra nominati: nominati N, supra notati Q — 5 venit: pervenit V — dum: cum o — casu: casus a — 6 cellam: cenam č — viri: procopii o — nullibi ači BZR: nulla ibi ředěfvo CPOR MHTVSU, non hj (Chal), una K — 7 sacre: sacra v — tempestive: tempestitive P, tempestative Chal — sanctus pater cepit: pater sanctus cepit v, cepit sanctus pater ač, sanctus vir cepit R, sanctus procopiu; cepit o. (5b Ille vero puppim in altera fluminis ripa haberi conspiciens, in- tima cordis suspiria protraxit ac voce conpunctibili clamavit ad Deum, dicens: „Deus, qui per electum tuum Procopium magnalia multa virtutum sanctis effectibus tuis operaris, quarum munifi- cencia nos peccatores ad magnam fidei devocionem excellenter accendit, per eiusdem eciam oraciones fac navem ex altera parte 10 136

Strana 137
15 venire, quatenus merear particeps fieri oracionis eius, desiderate " processionis ad laudem et gloriam nominis tui! Hec ut dixit, subito volatili inpetu puppis conto, quo affixa fuerat, subsequente ad eum pervenit, qui transvectus processioni desiderate interfuit. Quod cum sancto patri in graciarum accione 20 recto ordine retulisset, respondit ei: „Ne arbitreris propter me indignum, sed propter fidei tue devocionem pietatem divinitatis hec fecisse; nam Ipse ayt: ,Si habueritis fidem ut granum sinapis, omnia possibilia erunt vobis‘.241 Hoc igitur ammiranda Dei poten- cia, ut fidei tue firmitas inconvulsa permaneret, miraculum osten- " 25 dit, qui est benedictus et gloriosus in secula seculorum, amen. 5b Mají: ačihj(g) ředěf (o) AB(OZ) CPQŘ(Ž) R(NŠ) MHTVSU(K) 9 puppim: puppis ed — fluminis ripa: fluminis parte C, parte fluminis POR—haberi: ha- bere hjA — 10 protraxit: pertraxit a — ac: hac řAKV — ad deum dicens: dicens ad deum Q, vyn. R — I1 deus: Omnipotens deus hj (Chal), (Ó převšemohúcí Hospodine p) — electum: beatum electum o — magnalia multa virtutum: magnalia virtutum VSKU, magnalia magna virtututum (!) MHI, magnalia magna virtutum TNŠ — 12 quarum: quorum čehCPORF (Chal), vyn. ř — munificencia: mirificencia T, magnificencia hŽ (Chal) — 13 nos: vyn. CPORŽ — fidei: vyn. a — excellenter accendit: excellenter attendit ě (Chal), excellenter accendis hŽRMHTVS, accendis excellenter j, accendis g (-s ... zažehl p) — 14 eiusdem: eius řo — eciam oraciones: eciam merita et oraciones ač, — 15 particeps fieri: particeps effici a0, et merita et oraciones i, oraciones o, merita g effici particeps ijh (Chal) — eius: vyn. BR CPORŽ MHTVSU — desiderate: desiderante AK, et desiderate Q, optate hj (Chal) — 17 Hec: Hoc gQ —ut dixit: cum dixit č, ut dixisset Z, cum dixisset ghj (Chal), cum diceret N — affixa fuerat: affixus fuerat iQ, erat affixa j — 18 subsequente: subsequenter ř — pervenit: venit č — qui transvectus: qui transfectus R, transvectus Q — 19 desiderate: desiderante ahK — Quod: Qui gA — patri: viro ači, Procopio C — accione: accione et h (Chal), accionem et j — 20 retulisset: retulit ačih, narras- set g — ei: vyn. gQ — ne arbitreris: nec arbitreris i, non arbitreris ed, non ... putes g propter me (= pro mě p): ipso me h (Chal) — 21 tue: vyn. ř — divinitatis: divinam ačij, divinitus Chal — 22 hec: hoc ijhABQ — fecisse: effecisse B, fuisse CPR —23 ammiranda dei potencia: admiranda potencia dei čPORŽ, admirancia potencia dei C, magna dei poten- cia et ammiranda MHTVSU — 24 inconvulsa: convulsa h — miraculum ostendit: et mira- culum ostendit C, ostendit miraculum řePQR —25 gloriosus in secula: gloriosus per omnia secula ačiředě, per omnia gloriosus in secula C — seculorum: seculorum et ultra h (Chal), vyn. j — amen: vyn. ij BR. K6) 5 Quidam homo spiritus inmundi tanto conturbabatur furore, ut (6a) vix a fortissimis viris contineretur, qui magnis vociferacionibus perturbatisque inmaniter perstrepebat clamando. Qui dum, carorum suorum cura vinctus, prope duceretur ad sanctum patrem, quo suis intercessionum precibus salvaretur, clamavit demon, dicens: �Quam iniuriam facio tibi, Procopi? et cur me eicis? Et hec dicens, vexabat hominem acriter. 6a Mají: ačh(gk) ředěf AB(O) CPQŘ(Ž) R(NŠ) MHTVS(K) De liberato homine a spiritu inmundo ABm. De liberato homine a dyabolo MHT, Hic sequitur de liberato homine a dyabolo V. 241 (Mat. 17, 19: Amen quippe dico vobis: Si habueritis fidem sicut granum sinapis, ... nihil impossibile erit vobis.) 137

Strana 138
I spiritus inmundi: spiritu inmundo ed, spiritum immundum habens k — conturbabatur: conturbatur ačělř, turbabatur COZR, turbatur PR, perturbatur h MHTVS —2 a fortissi- mis viris: a fortitudinis viris ř, a XII viris g — contineretur: teneretur hkPOR — 3 pertur- batisque inmaniter: perturbatisque unanimiter R, perturbatisque inaniter C, perturba- tusque inaniter OOR, perturbatus inhumaniter B, inmaniterque perturbatis h (Chal) — perstrepebat: perstrepabat č, perstrepabant ř — clamando: clamans h (Chal) — 4 vinctus: victus PORŽ, victis C — duceretur: ductus duceretur h (Chal) — patrem: virum edk — 5 quo: quod dCPQROT2 — intercessionum precibus: intercessionum meritis et precibus MHTVS, intercessionibus precibus č, intercessionibus et precibus a, intercesionibus h (Chal) — salvaretur: sanaretur ed — demon: vyn. č — 6 iniuriam facio tibi: iniuriam tibi facio čh, tibi iniuriam facio g — Procopi: Procopii ghě BC MHTV (Chal), o Procopi d, o Procopii e — et cur: cur hQ (Chal) (Proč p) — 7 et hec -- - acriter: vyn. ředěf. Quem beatus pater, penitencie ieiunio indicto, uni ex fratribus conmendavit, qui attencius oracioni et adiuracioni insisteret, semet ipsum autem pro eo ieiuniis et oracionibus pervigil afflixit. Expleta itaque septimana, cum ipse pater sanctus super eum exor- cismum ex more terminaret, visus est protinus spiritus inmundus in similitudine nigerrime avicule ex ore eius evolasse et super tectum ecclesie consedisse. Unde perseverante eo in oracione, dicitur corruisse in terram et quasi frustatim in quatuor partes 15 crepuisse. Extunc autem, suffragante gracia Dei omnipotentis, in homine illo nulla umquam in tocius vite sue cursu demonis do- minacio locum habuit. 10 (6b) 6b Mají: ah(gk) edfAB(O) CPOŘ(Ž) R(NŠ) MHTVS(K) 8 Quem: quod Q — beatus: dictus MHTVS — uni ex fratribus: octo ex fratribus B, ex fratribus uni MHTVS, uni ex fratris fratribus h, uni ex suis fratribus Chal —9 qui attencius: qui attencius cum ed, qui dum attencius A — oracioni et: oracioni h — adiuracioni: admira- cioni a, ammiracioni Q, ammiracioni coniuracioni gh (Chal) — insisteret: insisterent B, insti- tit h, insistit Chal —10 semet ipsum autem: se ipsum autem O MHTVS, semet ipsum k, se ipsumh (Chal) —ieiuniis et: ieiuniis h —11 itaque: ergo a, igitur ch (Chal), autem k — sanc- tus: vyn. č — super eum exorcismum: exorcismum super eumgA, super ipsum exorcismum č — 12 spiritus inmundus: inmundus spiritus AO — 14 consedisse: resedisse ač, sedisse g dicitur: (ut) dicitur Chal—et quasi: quasi MHTVS—frustatim ěBHT: frustratim ostat. (Chal) — 16 crepuisse: corruisse seu crepuisse R — dei: vyn. ač — 17 nulla umquam: nulla numquam OCO MTVS, in illa in qua č — in tocius: tocius a, vyn. d — cursu: vyn. č — de- monis dominacio: demonis demoniacio R, demoniacio B, dominacio demonis h (Chal). 7) (7a) Audita sunt quoque die quadam demonia in spelunca clamancia ac voce querula dicencia:,Ve, ve! Ut quid vir iniqus et inpius ha- bitat super hanc speluncam invidia plenus? Iam maleficia eius sustinere non valemus, sed, assumptis Milobuzensibus sociis, discedamus in secretum deserte Lobecz, ubi numquam maledictus iste homo nos inquietare valebit, qui nos hic ultra habitare non patitur! 5 7a Mají: čh(ig) eděf ABO CPORŽ FDJG R MHTVS Aliud miraculum h (Chal), Quod viri dei presenciam demones ferre nequierunt A MH, Quod viri dei presenciam ferre nequierunt demones TV, Qualiter de- mones expulit Bm 138

Strana 139
I quoque die quadam: quadam die quoque ed, quadam die gi—2 ac: hac d, ad g, et J, vyn. FDG — voce querula: vocem querulamg, voce querulosa ed A —dicencia: et dicenciag, ac dicencia G — ve ve: ve ve ve g, ve CPOR — vir: vir dei FD, vyn. hedèf Q —iniqus et inpius: inpius et iniquus h, inpius Chal — habitat super hanc spelucam invidia plenus: super hanc speluncam habitat invidia plenus č, habitat super istam speluncam invidia plenus Ž, invidia plenus habitat super hanc speluncam h (Chal) —3 super: supra B—maleficia: maliciam FDJG MHT VS, malificia Chal — 4 non valemus: non valeamus P, non possumus égi, non possumus nec valemus ed — milobuzensibus def HTVSOI: mylobuzensibus igeACPR, Mylobusensibus č, mylobirrensibus R, myllobyrsencibus B, mylobyzenbus F, millozubensibus G. milebuzen- sibus MO2, Milebuzentibus h (Chal), milebizonibus D2, millebizoni D1, mille Z, vyn. JO - 5 deserte hedfO: locum discere č, deserte spelunce gC, desertum spelunce PQR, deserti ič A MHTVS (Chal), locum qui dicitur D, vyn. BZR FJG —Lobecz: lobek Op, Cobeth g, labeem č, Bosecz O, locum H2 — maledictus iste homo: maledictus homo iste A, iste maledictus homo D, maledictus homo G, iste g — 6 valebit: poterit g — qui: quia h —hic ultra habitare non patitur ed A0 CP JG R: hic ultra non habitare patitur FD2, ultra hic non habitare patitur D1, habitare hic ultra non patitur Q, ultra hic habitare non patitur čièf MVS, ultra habitare hic non patitur hHT (Chal). Forsan nobis hec scribentibus inproperabitur dicendo, quia hoc (7b) carmen presumptuose et temerarie bachamur, quod absit, quia 10 eciam maiora ad laudem Dei magnalia in sequentibus, si Deus annuerit, pro viribus disseremus. 7b Mají: čh eděf A0 8 Forsan: Forsitan hA (Chal) — scribentibus inproperabitur: inproperabitur scribentibus č, scribentibus inproperabit h — dicendo: dicens h — 9 quod: quod et ě — 10 ad laudem dei: dei ad laudem dei h, Dei ad laudem Chal. 8) Multi denique vicinarum villarum accole ad eum venire fre- (8a) quenter et suorum languorum adiumenta impetrare solebant. Quibus ipse, magistrum humilitatis sequens, interminabatur singulis, ne huiusmodi opinio, eo vivente, divulgaretur. 8a Mají: čhk(g) eděf ABO CPOŘŽ R(NŠ) MHTVS(I) Aliud h, De muliere curata ab oc (c)ulorum dolore A MHTV, De muliere cu- rata a dolore oculorum Bm. 1 Multi denique: Multi namque g, Multique denique h (Chal) — accole: incole gA — 2 ad- iumenta: adiuvamenta čedo CPORŽ, iuvamenta h (Chal), amminicula k, remedia g — 3 interminabatur: incriminabatur h, intimabatur R, intimabat ƒŽ, paciebat Q — 4 eo: vyn. č1 — divulgaretur: divulgarent g, evulgaretur O, divulgetur č, devulgetur h (Chal). 5 Venit eciam quedam muliercula ad eum, cuius visum diutine (8b) cecitatis caligo infecerat, suffragia postulans. Cuius cum, fusa oracione ad Deum, oculos signo sancte crucis consignaret, illico pingnus luminis recepit. 8b Mají: ah(gk) eděf AB(O) CPOŘ(Ž) R(NŠ) MHTVS 5 quedam muliercula ad eum: ad eum quedam muliercula CPOR, quedam mulier ad eum kŽ, ad eum quedam mulier g, quedam muliercula O — cuius: vyn. a — diutine: eciam diutine č, diurne R — 7 oculos signo sancte crucis consignaret: oculos sancte crucis signo consigna- ret chěMVS, oculos sancte tactos signo consignaret Chal, signo sancte crucis oculos consi- gnaret T, signo crucis oculos consignans g, oculos sancte crucis consignaret a, oculos signo sancte crucis signaret ed, oculos signo crucis signaret k — 8 recepit: recipit R, accepit hAOR (Chal). 139

Strana 140
(8c) Nullus equidem de dictis virtutibus sancti viri debet dubitare, cuius talis revera conversacio extitit, ut merito virtutibus de- 10 beat insigniri. 8c Mají: ačh eděf ABO CPOR R MHTVS 9 debet: deberet ě — 10 talis revera: revera talis ač A (Chal), oculis revera ed — conversacio: conversio O—ut: nec O — virtutibus debeat: debeat virtutibus A, virtutibus debebat a, ve- tutibus debeat h, debeat eR, deberet ěf, debea d — 11 insigniri: insignari O. (9) (9a) Multis et aliis beneficiis, que pretermisimus, clemencia divina merita fidelis sui famuli declarante, tandem ad aures ducis terre memorande memorie Bracizlay fama sanctitatis eius pervolavit. 9a Mají: ačh(g) ed O Infra octavam de vita ipsius e I beneficiis: miraculis et beneficiis ed —2 fidelis sui famuli: sui fidelis famuli č, fidelis sui a, fidelis famuli sui Chal —aures: aurem O —3 memorande: memorate a — Bracizlay O: Brze- cyslay č, bregizali a, Brzyeczysslai e, Brzieczislay d, Wratislay h, Wratislaum g — pervo- lavit: provolavit č. Qui tripudio inmenso, ultra quam credi potest, cum optimati- bus suis gavisus est, cuius sese gratulabundus conmendavit oraci- onibus. Quem deinde idem prefatus dux et primatus curialis patrem vocitare usui suo conmendaverunt, quem eciam paterna veneracione diligere decenter affectabant. Unde idem dux magnanimiter cum satraparum suorum inge- niositate perspicaci prudentique consilio discrecionis inito, eum 10 ad abbacie investituram debere promoveri decrevit, quedam ce- nobiali usui necessaria decenter coaptans, quedam pollicens, que tamen decenter conplevit. (9b) 9b Mají: ačh(qg) ed ABO CPOR(Ž) FDJG (RNŠ) MHTVS 4 qui --- cum: vyn. č — tripudio: gaudio g — inmenso: magno gQ — 5 sese: se G — gratula- bundus: gratulabundis hQ, gratulantibus aFDJG, gratulanter RN — conmendavit: comen- dabat N, conmendebat R, vyn. Q — oracionibus: vyn. č — 6 Quem: Que FDJ— deinde: de- mum H2TVS (Chal) — idem prefatus: prefatus idem A, prefatus achFDJG (Chal), igitur predictus q — et primatus: et primates J, et princeps C, sive princeps Q, primatus vel prin- ceps PR — curialis: curilis B, curialem ač, curiales J, vyn. Q —7 patrem: patrem in omnibus sequens virtutibus F, patrem in omnibus sequens morum virtutibus DJG — vocitare: vo- ciferare h (Chal), vocare RN — suo: sui ač — conmendaverunt: conmendavit a, conmen- daverat C, animabat Q— quem eciam: quem et FDJ, quem G — 8 afectabant: affectabat OCOGT —9 dux: rex F, vyn. Q — magnanimiter q ABO CPO FDJG MIHI: ma(n)gna- nimus ed, unanimiter achR M2H2TVS (Chal) — satraparum: sacra patrum č — suorum: suarum h MHIFDS, sua O — ingeniositate: et ingeniositate d, in ingeniositate e, ingenuo- sitate OGQ — 10 prudentique: prudenti MHTVS — consilio discrecionis inito: consilio discrecius inito Chal, consilio inito discrecionis R, inito consilio discrecionis B — 11 ad abbacie investituram: ad abbacie investitum RŠ, ab abbacie investitura CP, abbacie inve- stitura Q — debere: deberi C, vyn. JRŠ — promoveri: promovere FDJG RNŠ— quedam: quodam FD, quasi h — 12 decenter: vyn. Q — quedam: quendam a, quasi h — pollicens: polliciens hOFDQ — 13 tamen: tandem q. 140

Strana 141
(10) 5 Ille vero sese ceteris preferre pertimescens, summa mansuetu- (10a) dinis humilitatisque emolimento omnino recusabat, semet asse- rens inperitum hominem et indignum operam obediencie minime subiectis inpendere valere, Deum, qui omnium occultorum solus cognitor est241a, intime sue inspeccionis testem preponens. Qui ta- men omni temperamento precum omnique dileccionis ammoni- cione atque affabilitate optimatum victus, violenter abbas ordi- natur, 10a Mají: ačh(qg) ed ABO CPOR(Ž) FDJG (RNŠ) MHTVS(I) I summa: summe O FDG, summo q AJ MHTVS (Chal) — mansuetudinis: mansuetudine ač — 2 humilitatisque: humilitatis J — emolimento: emolumento q, emolimenta h, et mo- limenta Q, vyn. Ř — semet: semet ipsum Q, se ipsum h, sese q, se Chal — 3 inperitum homi- nem: hominem inperitum h (Chal) — et: vyn. Q — operam: et operam G — 4 subiectis: sub- iectus P MIHT — inpendere: in pedes B — deum: deumque T, dominum M, dominum deum V, dominium S — occultorum: oculorum T — 5 cognitor est: cognitore h, cognitor cum T, cognitor S — inspeccionis: despeccionis B—testem preponens: preponens testem ač, testem proponens hJS (Chal) — tamen: cum ed — 6 omni temperamento precum: omni temperamento precium D, omnino temperamento precum č, omni instantia precum q, temperamento precum R, vyn. Q — omnique: omni FDJG — dileccionis: diligenti Q — 7 atque: ac h (Chal) — affabilitate: affabili č — optimatum: opimatum h, vyn. Q — abbas ordinatur: ordinatur abbas FDJG. in quo apertissime postmodum gracia sancti Spiritus requevit. (10b) 10b Mají: ačh ed ABO CPORŽ FDJG (RNŠ) MHTVS 9 apertissime: apertissimo modo a, apertissima FD, apparentissima G, aptissime čAB (Chal), perfectissime RN—postmodum: vyn. FDJG— gracia sancti spiritus: gracia spiritus sancti čhAQZN (Chal), spiritus sancti gracia JG — requievit: quievit Q. 15 10 Hic denique virtutum firma fundatus soliditate, humilitatis (10c) quoque ac caritatis constanti excellencia stabilitus, tam hylaris et affeccione benivolencie continens extitit, ut a subiectis sibi plus amori haberetur quam timori, quibus tam publice quam singillatim salutaria ministrare monita multaque exemplis pri- scorum dogmata pigmentata non desistebat. In tempore siquidem suo omnium rerum opulencia non defuit, qui tamen exercicio laboris manuum suarum sustentabatur et pauperum inopiam refocillabat, atque in tristicia positorum curam subportans cuncto- rum, eos, uti prudens medicus infirmos antidoto, paterno solacio 20 recreabat. 10c Mají: qačhj(g) ed ABO CPOR(Ž) FDJG (RNŠ) MHTVS 10 virtutum firma fundatus soliditate: firma virtutum fundatus soliditate AT, virtutum firma fundatus stabilitate e, virtutum firma firmatus stabilitate d, firma fundatus solidi- tate S, firmiori virtutum soliditate fundatus q — 11 quoque: que čQ, vyn. FDJG — ac caritatis: acaritatis B, et caritatis hj (Chal) — 12 et affeccione: ac affecione FDJG, affeccione — continens extitit: extitit continens Q—ut a subiectis: ut ab subiectis T, ac subiectis h, ut abiectis O, ut a subditis FDJG R —13 amori haberetur: amari haberetur BDF, amare— 241" (Dan. 13, 42: Deus..., qui absconditorum cognitor es.) 141

Strana 142
tur JG —timori: timeri FD, timeretur JG— quibus: omnibus Chal — 14 singillatim: singu- latim MVS (Chal), sigillatum C — multaque: multa ed — priscorum: pristinorum čjh — 15 dogmata: docmata ačdh FDG — pigmentata: pigmentaria j, pigmenta ačh MHTVS — siquidem: quidem A — 16 suo: servorum B — omnium rerum: rerum omnium hj (Chal), omnium FDJG — opulencia non defuit: opulenciam non fuit B —17 laboris manuum sua- rum: manuum suarum laboris A, laborum manuum suarum aj, boni laboris manuum sua- rum B, in manuum suarum et labore G, manuum suarum OQ — pauperum: pauperem aD — 18 curam: curas CPR — subportans: portans j — cunctorum: cunctorumque FDJG, cinctos Q — 19 eos: eorum FJG, rerum D, vyn. M2VS — uti: sicut Q —infirmos: vyn. G — paterno: paterno scilicet j, patrono e, paterni Q — solacio: et solacio qG, solacii Q — 20 recreabat: recitabat D. (10d) Qui dum igitur tam beatam vitam et illustrem duxit, virtutum signis in templo Dei ceu sol usque ad consumacionem vite reful- sit241b, quin ymmo sancti Pneumatis instinctu prophecie misterio claruit, presagus futurorum. 10d Mají: qačhj ed AO(I) 21 igitur: vyn. qč — duxit: duceret j —22 ceu: celum h, vyn. j — sol: vyn. j — ad: in č — 23 in- stinctu: instructu č — 24 presagus: presagiis ed, ut presagus hj, vyn. A — futurorum: vyn. A, futurorum ubi fratribus diem vocacionis sue predixit hj (Chal). (11) Ante biduum siquidem sue terminacionem resolucionis, reve- lante divinitatis gracia, prescivit. Qui accersito bone qualitatis nepote Vito et filio suo pie indolis Emmerammo, seriatim expo- suit eis futura, sicuti et postea rei conprobavit successus, singul- tuose tali verbi nobilitate inquiens: „Karissimi mei filioli, quos utpote gallina pullos educavi, perpendite, quia tempus mee reso- lucionis adest241c. Tercia certissime die, Domino annuente, de huius carnis tabernaculo migrabo, vos commendans Deo. Sed vestre circumspeccioni innotesco, quia post discessum meum fluctiva- garum detraccionum varietate inpetuosa ac pestifero persecu- cionum quassabimini naufragio atque extorres efficiemini sex annis in terra aliena et iste locus potestativa manu ducis tradetur possi- bilitati alienigenarum. Vos autem, dilectissimi filioli, idcirco no- lite a fide naufragare242; fratres vestros confirmate243, Deum expe- dibiliter laudate, in prosperis benedicite, in adversis supplicate, 15 in letis gracias agite, in tristibus querite eventibus, cuius pietatis munificencia tandem consolabimini. Nam revolutis sex annis exilii, vestri misertus, tranquillitatis reparabit vobis statum ac detractoribus vestris talionem merito reddet vosque ad portum consolacionis reducet. Defuncto namque presente principe pio 20 5 10 (11а) 241b (Sirach 50, 7: quasi sol refulgens sic ille effulsit in templo Dei; 47, 12: usque ad con- summationem vitae.) 2416 (II Tim. 4, 6: tempus resolutionis meae instat.) 242 (Srv. I Tim. 1, 19: circa fidem naufragaverunt.) 243 (Srv. Luk. 22, 32: confirma fratres.) 142

Strana 143
Bracizlao, succedet Zpitigneus, qui vos persequetur. Quo mortuo, Wratizlaus regimen principatus Bohemie suscipiet, vir timoratus, benivolus. Hic reducet vos de exilio, et dabit vobis Iesus Cristus, Dominus noster, in loco isto pacem et securitatem omnibus diebus 25 vite vestre, amen." 11a Mají: qačlijh ed AB (OZ) CPORŽ FDJG (RNŠ) MHTVS 1 Ante biduum siquidem: Ante siquidem biduum O, Ante biduum enim j, Ante obitum siquidem siduum F, ante obitum siquidem triduum D, Ante obitum triduum J, Ante obitum siquidem per triduum G — sue terminacionem resolucionis: sue termonacionis resolucio- nem ZMH, terminacionem sue resolucionis J, terminacionem resolucionis G, terminacionis resolucionis FD, sue terminacionis ačijCPR, sue vite terminacionem resolucionis I (Chal), sue revelacionis et terminacionis H, sue terminacionis diem Q — 2 prescivit: prescivit be- atus Procopius l — Qui: quod č — 3 nepote Vito: Vito nepote jŽ — filio: karissimo in Cristo filio MHTVS — pie: vyn. č — Emmerammo: emerammo AJRNŠ, emmeramo CFD, eme- ramo AQRZ, emramo hj, emerramo l, emeramera č; in bohemico Gymram Hm — seriatim exposuit: exposuit seriatim či, exposuit seriatum a, feriatim exposuit CP — 4 eis futura: futura eis G, eius futura ai, futura eius FD, ea que futura erant RS — sicuti et postea: sicut et postea čdhjZ (Chal), sicuti et post FG, sicut et post DJ, sicuti res postea i — conproba- vit: apparuit C — successus: successis i, succensus C, eventus J, exitus Z, vyn. Q — singul- tuose: singultose ilB, singulos se č, singultus si ibi a, singulariter h2 — 5 tali verbi: tali a, talis verbi j VST, talis verbis h (Chal), tali vero Q, vyn. Ž — nobilitate: nobilitati O, nobilio- rem i, volubilitate ed (Chal), volubilitatem a, vyn. ZG — inquiens: nequiens i — mei filioli: filioli mei hj(Chal), nostri filioli i — 6 utpote: nepote QFD, quasi Z — gallina pullos educavi: gallina educavi pullos T, pullos gallina educavi ač, pullos gallina educavit i, gallina ut pullos educavi C, gallina pullos educam F — tempus: terminus Q — mee resolucionis: resolucionis mee l0 CPQ J, mee resurreccionis Z, resolucionis inesse mee F, resolucionis inesse me D, solucionis vite mee G — 7 certissime: certissima CPO — domino annuente: domino annuncci- ante a, domino adveniente i, dominico annuente imperio ed — huius: hoc č — 8 taberna- culo: ergastulo CPOR — migrabo: migrato CPI — deo: domino FDJG, domino deo l — vestre: vyn. i — 9 quia: quod q (Chal) — fluctivagarum qiAQZG: fluctingonum O, flucti- vagorum ostat. — 10 detraccionum: detractans in B, doctrina convivii FDJ — varietate: veritateh — inpetuosa aed: inpetuoso quassamine hj (Chal), inpetuosa quassabimini ostat. — ac pestifero persecucionum: pestifero persecucionum FDJG, a pestivero persecucionum Ž, vyn. ač CPORMHTVS —11 quassabimini: tribulabimini q, molestabimini Ž — odchylný slovosled mají: inpetuosa fluctivagorum detraccionum varietate quassabimini naufragio a, fluctivagorum detraccionum inpetuosa quassabimini varietate naufragio HT — naufragio: vyn. C — atque extorres efficiemini: atque extorres efficiamini ed, atque extorreo efficiemi- ni A, atque extranei efficiemini D, atque exteriores efficiemini T, atque exules efficiemini R2, exules enim efficiemini Q, atque profugi eritis hj (Chal), vyn. C — sex annis: annis sex J, annis FD — 12 aliena: hunorum CRI, huniorum P, hunarum Q, hunorum id est unga- rorum R2 — potestativa: a potestativa Ž, postetativa F, potestava CP, potestiva MT2VS, postiva T1, pestiva H, postea tum a, potestate rG, potenti čhjR (Chal) — manu: inhumani G — ducis: regis vel ducis a — possibilitati: possidebilitati l, possessionem G, vyn. Q — 13 alienigenarum: alienarum C, alienigenis Q — dilectissimi: dilecti mi č — nolite a fide: a fide nolite hjA (Chal) — 14 naufragare: naufragari aiXDO, naufragrari T— vestros: vos led — expedibiliter: expedite ac aj, expedit [II i, expedite hQ (Chal) — 15 laudate: laude Q — in adversis supplicate: vyn. FD — 16 letis: leticia č — in tristibus querite eventibus: in tristibus eventibus querite R, in tristibus querite in mentibus FD, in tristibus auxilium querite eventibus ai, in tristibus eventibus auxilium querite hj (Chal), in tristicia auxilium querite eventibus č, in tristibus deum querite J — 17 munificencia: magnificencia q — 18 misertus: misteriis O, miserator MHTVS—tranquillitatis: tranquilitas iC — reparabit vobis: vobis reparabit j — 19 detractoribus vestris: vestris detractoribus hj (Chal) — ta- lionem merito reddet: merito talionem reddet ilT, talionem mutuo reddet j, merita reddet FDJG, ulcionem reddet pro meritis Q — vosque --- reducet: vyn. FDJG (p) — vosque: vos al, usque hj B MHVS, et usque T — 20 reducet: adducet l, deducet Q — presente: presenti ač, vyn. QŽ — pio: pie D, qui Q, vyn. aiFJ — 21 bracizlao q: bracizslao O, bratizlao l, wratislao ahjPORI, wratysao C, wratisslao el, brzyetyslao N, brzyetislao R, brzietyslao J, brzeczislao id, brzeczislauo Z, brzeczyslao ač, brzecislao H, brzecisslao e, brzetisslao G, brzetislao T, brzetyslao FDŠ, brecizlao BMS, breczislao V — succedet: succedit čO, succe- 143

Strana 144
deret hC (Chal) — zpitigneus q: spitingneus i, spytigneus D, spitigneo R2Q, spitigeus MHVS, spitigenus R, spitigneus ostat.: in bohemico zbynyek Hm, spitihnyew Dm —22 Wratizlaus q: wratyslaus aAFN, wratis(s)laus čieBŽG, Wratysslaus D, wratislao C, bratisslao I, vra- tislaus S, wratislaus ostat.; — regimen: regimine B, regnum čedRQ — Bohemie: behemie e, boemie čqhd AGS — timoratus: timoratus et čjJO, timorosus et h (Chal), timens deum RNŠ — 23 benivolus: vyn. G — Iesus Cristus dominus noster: dominus noster iesus cristus čihjAF (Chal), dominus vester iesus cristus a, dominus iesus cristus J, cristus dominus noster CPO, cristus dominus deus noster R —24 isto: suo Q — securitatem: saturitatem O, securitatem si boni eritis et deum timueritis FJG, securitatem si bini eritis etc. D — omni- amen: bus: cunctis A, vyn. D — 25 vite vestre: vestre vite l, vestris hj (Chal), vyn. D — vyn. jed AŽ FDJG MHTVS. (12) (12a) Sequenti igitur die intravit ad eum quidam pifandus, cuius iam per septimanam inopiam benigne more solito refocillarat, inpe- trans licenciam abeundi ad propria. Cui sanctus pater, dum nil, quod ei caritatis obtentu tribueret, haberet, ayt ei hylari vultu: „Non te, karissime, pigeat, obsecro, differre, quia dies Domini, advenire quam prestolor, crastinabit, et post obitum meum tu- nica mea tibi dabitur." 5 12a Mají: člihj(g) ed AB(O) CPORŽ FDJG (RNŠ) MHTVS De transitu beati viri Bm MHTV, De transitu beati viri Procopii A (tento umístuje nadpis až za slovy migravit ad Dominum 13,10) I Sequenti: Ferventi B —igitur die: die igitur HT, ergo die CPOR, autem die j — intravit: migravit Q — ad eum: ad deum Q, ad ipsum RNS vyn. G — quidam: vyn. I FDJG — pifandus: pephandus i, phiphandus ed, pifondus C, pifangus h, perifandus Q, piferandus RN, pifandus caducum morbum paciens Z, epilencitus O, pauper g — cuius: Cum č —iam per septimanam inopiam: iam per septimanam inopis i, iam per septimanam inopia B, inopiam per septimanam FDJG, nimiam per septimanam inopiam H2T, vitam per septi- manam inopiam MIHI, vitam per septimanam inopem M2VS, iam per septimanam PI — 2 benigne: benigno lh — refocillarat: refocillaret, refocillaverat FDJG, reffocilatur i, refo- cilanter B, refocillabat hjQH2T (Chal), refocillat HI —inpetrans: inpetrat č —3 abeundi ad propria: ad propria abeundi Chal, propria adeundi hj, abeundi ad patriam MHTVS, red- eundi ad propria JG, eundi ad propria Š — sanctus pater: pater sanctus čFDJG RNŠ — 4 ei caritatis obtentu: oportunis C, oportunius POR (caritatis RNŠ)—tribueret: tribtueret h, tribuerit B, dare CPOR—haberet: habebat i, habuerit B — ei: illi ed, et HT — 5 differre: deferre i CPO, vyn. č — dies Domini advenire quam prestolor crastinabit: dies domini ad- venire quam prestolor crastinavit B, dies domini adire quam prestolor crastinabit Q, dies deo advenire quam prestolor crastinabit i, dies domini advenire quam prestolabat crasti- nabit F, dies domini advenire quam prestolat crastinabit D, dies domini quam prestolor advenire crastinabit A (Chal), dies domini advenire prestolabor crastinabit ed, dies domini quam prestolor crastinabit jRŠ, dies domini quam prestulor crastinabit N — crastinabit: non crastinabit Ž, expectabit contrariabit č — 6 meum: vyn. G —7 mea tibi dabitur: mea dabitur tibi D RNŠ MHTVS, tibi mea dabitur čh AB CPOR (Chal). (13) (13a) Labente igitur die sequenti, dumfinita canonice vespertinalisinaxi et conpletorio, resideret in lectulo, infirmitate vehementi correp- tus est. Qui in articulo mortis positus, quamquam ultimum anhe- litum traheret, tamen antiquum hostem244 oracionis mucrone, 244 (Slovy antiquus hostis je označován dábel také v Životě sv. Benedikta 152B Migne: Sed haec antiquus hostis tacite non ferens ... magnis clamoribus vim se perpeti conquerebatur; 164A antiquum hostem de obsesso homine protinus expulit; srv. již Apok. 12, 9 serpens antiquus, qui vocatur diabolus.) 144

Strana 145
10 5 brachio viriliter extenso, iaculari non cessabat. Adesse extimplo fratres iubet, quos in meroris affliccionem fletumque inconsola- bilem conversos, paterne informacione consolacionis corrobo- rat, commonensque eos de corpore suo, VIII° Kalendas Aprilis anno ab incarnacione Domini M° L III° de mundi huius naufragio migravit ad Dominum, de servicio ad regnum, de labore ad re- quiem, de morte ad vitam sempiternam, prestante Domino nostro lesu Cristo, qui in Trinitate perfecta vivit et gloriatur, Deus unus per infinita secula seculorum, amen. 13a Mají: qčlihj(gk) ed AB(OZ) CPORŽ FDJG (RNŠ) MHTVS(I) 1 Labente igitur: Labenti igitur čed MHTVS, Habente ergo i, Iam vero decedente q — die sequenti: die sequente q, sequenti die j — finita canonice vespertinali sinaxi: finita canonice vespertinale sinaxi S, finita canonice vespertinali infirmari l, finita dum vespertinali sinaxi FD, finita vespertina canonice synaxi h (Chal), post vespertinalem sinaxim Z — 2 lectulo: lecto edO — 3 in articulo mortis: articulo mortis i, miraculo in articulo mortis B, in articulo Q — quamquam: quam Q, cum iam hj (Chal) — anhelitum traheret: anhelitum traderet hQ, anhelitum faceret č, traheret anhelitum j — 4 oracionis: oracionis ac sancte crucis J — mucrone: municione ed FDJG — 5 brachio viriliter extenso: viriliter brachio extenso q, brachio extenso viriliter FDJG, brachio viriliter extento č —iaculari: ioculari C, iaculare ) — extimplo fratres: extemplo fratres i, extemplo l, extemplo id est mox fratres h, extemplo mox fratres j, extemplo et mox fratres Chal, fratres exoratim plorat F, fratres exoratim plorant D, fratres exorat inplorat J, fratres exorat G, fratres Z — 6 iubet - - - inconsolabi- lem: vyn. G — meroris: merroris A, memoris HIC1, merorem j, memoria h — affliccionem: affliccione AB CPORŽ FD MHTVS — inconsolabilem: inconsolabili RŽ, in consolacione Q — 7 conversos: conversis i, conversus CPORŽ — paterne informacione consolacionis: paterne informacionis consolacione Z, paterne informacionis Q, informacione paterne con- solacionis j, paterna informacione consolacionis A, paterna informacione consolans FDJG corroborat: corroborabat čB, corroboravit Z, roborat R—8 commonensque eos de corpore suo: ammonensque eos de corpore suo č, monensque eos de corpore suo Q, commonensque de corpore suo G, se Cristi corpore communiens RN, se Cristi corpore muniens S—VIII° Kalen- das Aprilis anno ab incarnacione Domini M'LIII° chjed: VIII° Kal. Apr. anno incarnacionis Domini M°LIII° i, nono kal. apr. anno incarnacionis M° quinquagesimo 3° l, anno dominice incarnacionis Millesimo quinquagesimo tercio, octavo kalendas aprilis A PORN MHTVS, totéž bez octavo C, anno dominice ab incarnacione --- aprilis R, anno do. incar. M°L° XI kal. aprilis B, anno domini M'L'IIIVIII° kal. ap(p)rilis FDJG S, anno M° quinquagesimo tercio g, anno ab incarnacione domini M°LIII VIII° kal. Iulii I, octavo Idus Iulii k — 10 migravit: migrasse j — dominum: cristum č — servicio: servitute FDJG — 11 sempiternam: eternam hj (Chal) — prestante -- - 13 amen: vyn. jQ FDJG — 12 qui: qui cum deo patre et spiritu i, qui cum patre et spiritu sancto č, qui cum deo patre et spiritu sancto A MHTVS— vivit et gloriatur: vivit in gloria et gloriatur č, vi(vit) et regnat h, regnat Chal — deus unus: unus deus h (Chal), deus i, vyn. čS —13 per infinita secula seculorum: per infinita seculorum secu- la edB, in secula seculorum i, per o(mnia) s(ecula) s(eculorum) h (Chal). Affuit denique Severus, Pragensis ecclesie episcopus, exsequiis (13b) 15 sepulture eius, qui honorifice corpus eius in ecclesia sancte Dei genitricis, quam ipse construxerat, sepelivit. 13b Mají: ačlihj(q) ed 14 ecclesie: vyn. č — episcopus: episcopus sextus ed — exsequiis sepulture eius: exequiis eius sepulture ed (Chal), exsequiis cuius sepulture h, exequiis eius ac sepulture j — 15 eius in: in eius i, eius sanctum in h (Chal) — sancte: beate i — dei genitricis: dei genitricis Marie q, Ma- rie virginis i, dei genitricis semperque virginis Marie h (Chal) — 16 construxerat: construxit q, struxerat edl — sepelivit: sepultus i. 10 - Středověké legendy prokopské 145

Strana 146
(14) (14a) In hora quippe sepulture eius quidam palpo querula voce cla- mavit, dicens: „O pie pater, o pie Procopi, tua virtus multis multa beneficia aput Deum inpetravit, eciam mei miserere, ut, si non diucius, saltem interim, dum deposicionis tue sancta misteria tractantur, videam!“ Hec ut dixit, illico aperti sunt oculi eius et tamdiu visu functus est, quousque sanctissimi corporis gleba decenter humata est. 5. 14a Mají: ačlijh ed I quippe: autem j — palpo: Palpo Chal, pauper et cecus i — 2 O pie pater: vyn. a — o pie Procopi (= o milostivý Prokope p): o pie procopii el, Procopi dj — multis multa: multa multis č, multa il — 3 eciam: vyn. i — 4 saltem: saltim led — dum: vyn. ed — deposicionis: deprecacionis hj — sancta: sancte lied, vyn. j — 5 hec: hic ld — ut: cum i — oculi eius: eius oculi hj (Chal) — 6 quousque: quosque h — sanctissimi: vyn. a — 7 humata: humecta č. (14b) Nunc igitur opere precium esse arbitramur eiusdem sancti patris miracula molli conpendiosaque verbositate tractando fo- veri ac veridica relacione memorie fidelium caritative tradere, 10 que Domini nostri magnificencia per merita eius post mortem mirificare dignata est. 14b Mají: ačih(q) cm ed AB CPOR FDJ MHTVS Qualiter beati Procopii prophecia sit impleta A, Qualiter beati viri pro- phecia sit inpleta BmMHT, Quam beati viri prophecia sit inpleta V 8 Nunc: Hunc MIHT, Huic M2VS — igitur: vyn. Ti — opere precium esse: opere precum esse idDF, opere precum ore a, opere precium q, operi precipue dignum esse M2VS, operi precum dignum esse T2 — arbitramur: arbitremur ed, arbitror cm, duximus q — 9 conpen- diosaque: conpendiosa a, conmendiosaque C —tractando: tractanda Q, tentando B, vyn. Pl — foveri: fovi C — 10 ac: vyn. č — relacione: revelacione a — memorie fidelium: fidelium memorie qem — caritative tradere que: caritate tradere que i, caritati tradere que č, cari- tate tardeque a, caritative tradere quod q — 11 nostri: mei ai, nostri Iesu Cristi FDJ — eius: ipsius A —12 mirificare: mirificari i, mirificata č, mirifice monstrare J, mirifice h (Chal), declarare q — dignata: dignatus i FDJ, vyn. č. (15) (15a) Post discessum igitur beatissimi patris Procopii consors fratrum societas propria voluntate de congregacione Vitum, nepotem eius, elegit, qui electus sine dolo, sine venalitate, ordinatus est, vir in humanis et divinis rebus ydoneus, seculi huius inimicus, inclite morigeratus, sapiencia pervigil, reverendus in vultu, affabilis alloquio, lenitate placabilis. 5 15a Mají: qačihj cm ed AB(OZ) CPOŘŽ FDJ (RNŠ) MHTVS I discessum: obitum Z, mortem R — igitur: ergo i CPŘ MHTVS, vyn. ah1QZ — beatissi- mi: beati cm FQZ — patris: viri FDJ — consors qhj FDJ: concors ostat. — fratrum: vyn. q — 2 societas: turba J, vyn. FD — de congregacione: de eorum congregacione J — 4 divi- inclite: malicie alienus J — 5 morigeratus: morieratus ah1 MHTVS, nis: in divinis Q — moderatus h2 (Chal) — sapiencia: sapiencie c — pervigil: pugil h (Chal) — reverendus: re- vocandus Ti, venerandus FDJ — affabilis: affatu i — 6 alloquio: in alloquio hj (Chal), e(l)loquio čmž MHTVS, vyn. a — lenitate placabilis: placabilis lenitate hj (Chal), lenitate placidus ed, lenitate placibilis VS, lenitate palpabilis C, atque placabilis J, bonitate placa- bilis i. 146

Strana 147
(16) Quo in abbacia expedibiliter degente, Bracizlaus dux ultimum (16a) mundo valedixit. Cuius loco Zpitigneus monarchie gubernacula suscepit. 16a Mají: qačijh cm ed AB(O) CPORŽ FDJ MHTVS I Quo in abbacia: Quo in abbaciam FD, Quo eciam abacia h, Quo eciam in abbacia Chal, Quo abbacia S — expedibiliter: inexpedibiliter FD — degente: in gente T —bracizlaus q: bracislao O, Wratyslaus aC, wratislaus hjPOR, bratislaus Ž, brzyeczyslaus m, brzieczislaus i, brzyetyslaus F, brzieczisslaus e, brzeczislaus D, brzeczyslaus A, brecizlaus BS, Breczyslaus č, breczislaus V, brecislaus MH, brethyzlaus c, brzetyslaus D, brzetislaus J, bretislaus T — dux ultimum mundo valedixit: ultimum dux mundo valedixit T, dux ultimo mundo vale- dixit ihj, dux ultero mundo valedixit Chal, dux ultimum mundo male dixit C, dux ultimum mundum dilexit FD, dux diem clausit extremum J — 2 Zpitigneus q: spytigneus ceD, spytygneus mA, spyetygneus i, spigniteus a, sptigneus MHV, spigneus S1, Spitigneus ostat. monarchie: marchio i. (16b) 5 10 Quo tempore sancti patris Procopii vaticinii ordo completur. Instigante namque zelo dyaboli multi emuli, ficticia venenosa detraccionum conspirantes, laqueos cavillacionum in curia ducis contra Vitum abbatem et fratres eius astruere ceperunt atque aures principis favorabiliter conpositis mendaciis obpulsantes, eos multifariis vituperiis publicabant, scilicet dicentes per sclavo- nicas litteras heresis secta ypocrisisque esse aperte irretitos ac omnino perversos. Quam ob rem eiectis eis, in loco eorum Latine auctoritatis abbatem et fratres constituere omnino esse honestum constanter affirmabant. O invidia, inextricabilis malicie zelus! O invidia, detestanda 15 omnimoda malicia conglobata, ignis inextinguibilis!245 Sed revera, sicut tynea vestimentum consumitur,246 sic is, qui illam zelatur; cui autem invidet, clariorem reddet.247 16b Mají: qačihj btuc ed AB(O) CPQR(Ž) FDJ (RNŠ) MHTVS 4 Quo: Eo btu — 5 ficticia: victicia Ž, ficticiosa btuc, ficta č —6 detraccionum: detraccione c — 7 Vitum abbatem: abbatem vitum č — astruere ceperunt: ceperunt astruere hj (Chal) — 8 obpulsantes: obfuscantes q — 9 multifariis: multifaris h — publicabant: puplicabant e, publicebant MHTVS — scilicet: vyn. FDJ — sclavonicas: Sklawonicas R1, slawonicas čAQR2 FJS — 10 litteras: ligwas ... litteras č — heresis: heresi Q, heresique i, vyn. Ti — ypocrisisque: ypocrisique i — esse aperte: aperte esse A, esse apte Q, esse apertos F, esse apertas D — irretitos: erreticos T, hereticos hed C FD — ac: et MHTVS, vyn. tu — 11 Quam ob rem: Qui i — eiectis: eiectos C, eiectus Q — eorum: eius č — latine auctoritatis: latine auctoritate č, latine HT, latinum MVS —12 constituere: constituemus CPOR—esse: vyn. č —14O: O num h — inextricabilis: inextrabilis T, inexterminabilis Q, inexscrutabilis D, inexecrabilis čMHIVS, execrabilis iH2, inexplicabilis J — O: o num h — detestanda: 245 (Srv. Mar. 9, 44: gehennae ignis inextinguibilis.) 246 (Srv. Job 13, 28: quasi vestimentum, quod comeditur a tinea; Job 4, 19: consumetur velut a tinea.) 247 (Srv. JAN ZLATOUSTÝ v káz. na 21. kap. Matoušovu (THOMAE HYBERNICI Flores doctorum, Viennae 1751, 376): O invidia, quae semper sibi est inimica! Nam qui invidet, sibi quidem ignominiam facit, illi autem, cui invidet, gloriam parit.) 10* 147

Strana 148
detestabili Chal — 15 conglobata: congludata C — inextinguibilis: extigwibilis č — 16 tynea: a tinea iA (podle Vulgáty), tynea que č — consumitur: consumimur u2, consumetur T, consumit jhed CPOR FDJ — is: his b, hiis aed BD MHTVS, eis CP, eos OR —illam: illa aj, ista h, eam btucedO, vyn. FDJ — zelatur: zelantur edQ MHTVS, zelatus FD, vyn. P 17 cui: Qui MHTVS — clariorem: cariorem FDJ — reddet: reddit jA. (16c) Vitus itaque abbas, assumptis fratribus suis, quos unitas cari- tatis concordaverat, peregre profectus est in terram Hunorum. 16c Mají: qačihj btuc ed AB(O) CPOR(Ž) FDJ (RNŠ) MHTVS 18 abbas: vyn. čQ — assumptis: vyn. a — unitas caritatis: unita caritas a, unitatis caritas tu, unitas bonitatis D, unitas Q — 19 peregre: profecto R, pergere Chal — profectus est: pro- vectus est c, profectus Q — hunorum: hunnorum aH2 (Chal), hunonorum b, huniorum č DT RNS, hungarorum e, vngarorum PD, huniorum vngarorum B, hunorum id est wnga- rorum CR, hunorum in vngarorum Q. (17) Dux autem memoratus, propria fautorumque suorum consiliaria (17a) diffinicione utens, in loco illo abbatem genere Theutunicum con- stituit, hominem turbida indignacione plenum. Ubi dum nocte prima adventus sui ex more ad matutinalem synaxim pergens, foribus ecclesie appropinquaret, apparuit vir sanctus Procopius infra ianuam oratorii appodians et dicens ei: „Unde tibi potestas hic degendi? Quid queris?“ At ille: ,Potesta- tiva', inquit, ,ducis magestas et eius primatum inconvulsa sublimitas mee possibilitatis regimini hoc cenobium usque ad finem vite mee tradidit.' Cui sanctus pater dixit: „Citissime sine confusionis verecundia discede! Quod si non feceris, ulcio divi- nitus veniet super te.“ Et hec dicens, evanuit. At ille, estimans esse delusionem Sathane, 5 10 17a Mají: qačihj btuc ed AB(OZ) CPOŘ(Ž) FDJ (RNŠ) MHTVS 1 Dux autem: duxerat Q1, Dumque alias a — fautorumque: factorumque h, famorumque a, francorumque čAT, fautorum q BJ CPOR, fancorum F, francorum D — suorum: vyn. CPOR —2 in loco illo: in illo loco C, in loco isto h — genere: digne Q, nacione RNS—theutu- nicum: theuthunicum VD, thewtunicum Q, thaitunicum c, theotunicum chŽ (Chal), theo- tunum j, theutonicum tu — 3 turbida: turpida čA, turpia a — 4 nocte: vyn. č — sui: vyn. Q — ex more: ex vate u2, vyn. MHTVS — ad: vyn. č — 5 foribus: vyn. CPOR — appropin- quaret: propinquaretčtu, appropinquabat a — apparuit: apparuit ei hjD2 (Chal) — vir sanctus Procopius: vir Procopius sanctus btu, sanctus vir Procopius FD, sanctus Procopius CPQ RŽ, vir sanctus S, sanctus vir RN — 6 infra: vyn. č —appodians: appodians se iA MHTVS, appodiatus Q — et dicens ei: dicens ei Q, et dixit ei i, et dicens hj (Chal) — 7 potestas: vyn. c — hic degendi: degenti Si, hic degenti S2, hic regendi btu, hic manendi RŠ, hec agendi FDJ, hec ingrediendi Q — queris: vis č — At: Et č — potestativa: potestavia C, potestiva FD, potestas i, potestatum u2, potestatem T — 8 inquit ducis: ducis inquit MHITVS — magestas: maiestatis T — primatum: primatuum Q, primatus ihj — inconvulsa: incommis- sa CPRI — 9 mee: me čD — possibilitatis: possibilitati JM2VS — regimini: regnium u2, regimen ed AJ M2VS, regnum čFD—hoc cenobium: hoc conubium D, hoc cenobii Z, huius cenobii J M2VS — 10 mee: me V, sue a, vyn. j — tradidit: michi tradidit čŽ — sanctus pater: sanctus pater sanctus T1, pater sanctus CT2, sanctus vir D — Citissime: Certissime čŽ, Certe citissime btuc — 11 confusionis verecundia: confusione CPOR — ulcio: ultimo C — divinitus: divina jODZ RN, divinitatis CPORZ — 12 veniet super te: super te veniet ačFDJ, te corripiet RNS, te sequetur OZ — hec: hoc aj B — evanuit: disparuit j — esti- 148

Strana 149
mans: estimatus BMIH, estimatus est CPQ—13 esse delusionem: se delusionem MIHT, delusionem ORSZM2VS, esse dissolucionem C, esse delusiones A, esse illusionem h, illusio- nem esse ZFDJ, illusionem jN — sathane: dyaboli i. omnino nichili pendebat. Qui dum sequenti et tercia nocte mi- (17b) 15 nacem eius coammonicionem parvi penderet, 17b Mají: qačihj btuc 14 nichili: nichilo u2, nichil hjc (Chal), vyn. ači — pendebat qui - - - parvi: vyn. aijh(p) — 15 eius coammonicionem btuc: vyn. q — penderet: cum vilipenderet ač, cum nichil penderet i, perpendit hj (Chal). quarta nocte apparuit ei ad matutinum obsequium eunti sanctus (17c) vir dicens: „Cur meis monitis amicabilibus obtemperare recusasti? Filiis meis spiritalibus a Domino inpetravi hunc locum, non tibi, qui subplantatim intrasti. Et si a domino tuo tibi duce hec acte- nus potestas fuit inhibita, a me sit amodo prohibita.“ Et hec di- cens, inpetuose fortissimis ictibus cambuca, quam manu gestabat, illum ferire cepit. Qui mox, quasi Bellone percussus oestro,247a sine dilacione locum mutavit et volatili cursu ad ducem terre pervenit ac omnem rei eventum illi patefecit. At ille attonitus vehementi 25 ammiracione vacillare cepit ac ambiguitatis laqueo irretitus usque ad finem vite sue permansit. 20 17e Mají: qačihj btuc ed AB(OZ) CPORŽ FDJ (RNŠ) MHTVS 16 quarta: quarta igitur hj (Chal), quarta vero OZ — apparuit: iterum apparuit jOZ — ei: ei sanctus Procopius hj (Chal) — sanctus vir dicens: vir sanctus dicens čFJ MHTVS, vir sanctus dixit D, cui sanctus vir dixit i, dicens hj (Chal) — 17 meis monitis: monitis meis j, me hiis monitis MIHT, monitis tu — amicabilibus: amicabilič, amicalibus MIHI—obtem- perare: vyn. CPOR — recusasti: recusas Ž, noluisti J — 18 Filiis: Filiis enim hj (Chal) meis: nostris Z, vyn. FD HT — spiritalibus: spiritualibus ačijh OZ FDJ HT (Chal) inpetravi: inpetra b, inpetratum F, ipse certum D — hunc locum: locum hunc hj (Chal) 19 subplantatim: subplantatum F, subplantati D, subplantive J, supplicatim C, supplantim P, ad subplantacionem meorum OZ —intrasti q btuc: ingressi estis OZ, ingressus d, ingressus es ost. (Chal) — et si: et hec si CPO, quod si btu, et čjhHTI — a domino: non č — tuo tibi duce: tuo duce tibi jhed FDJ (Chal), duce tuo tibi Q, tibi duce čŽ — hec actenus: hec attenus b, hec hactenus ed, hic actenus BCPIQ, actenus F, (h)actenus hec hjŽ (Chal) —20 potestas: que tibi j —fuit in(h)ibita: fuit habita ed AB CPORŽ, sit habita MTV, habita est J, habita FDS, sic habita H, tradita b, fuit tradita hj, est tradita tu, concessa est OZ — a me sit amo- do: am(m)odo a me sit btuc, a me amodo sit Z, a me sit modo ed A HTI, a me modo č, a me fit omnino F, a me sit omnino DJ — prohibita: tibi prohibita č — Et: Eciam u, Quo b — hec: hoc jB — dicens: dixit F — 21 inpetuose: vyn. MHTVS — cambuca qačihj tuc, cam- biuca b: cum virga pastorali ed ABOZ CPORŽ FDJ MHTVS, baculo N — manu: in manu B, manu sua FD — 22 illum: vyn. čc — Qui mox - - - sine dilacione: vyn. V — quasi: vyn. ŽMHTS — bellone: vellone alias bellone A, beclone i, veclone Q, bellue B, bello est hj, vyn. ŽMHTS — oestro: ostro B, ostio a, hostio č, nostro u2, destro e, de sero d, oestrorum j, vyn. iZFDJ MHTS — 23 locum mutavit: cepit locum mutare MHTVS — et volatili: volatili J, volabili FD — ad ducem --- eventum: vyn. FD — 24 ac: at č, et CPQ — rei eventum: eventum rei MHTVS, rei inventum C, rei adventum PQ — illi: sibi hj CPQ (Chal), vyn. č — At ille: Tunc ille a, Sic ille ed — attonitus: a tonitruis c, attonit FD — ve - (hementi) končí se b (další list vytržen)—25 ammiracione: amonicione t—cepit: vyn. CPQ- ac: et qed (Chal) —irretitus: erectus F — 26 finem: mortem J — vite sue: sue vite h, vite tu — permansit: permansit eo correctus dies s verši O felix gaude ... (v. výše IV) h, tytéž verše zde mají také rukopisy tuc. 247" (IUVENALIS, Sat. 4,123n.: oestro percussus, Bellona, tuo.) 149

Strana 150
(18) Defuncto igitur Zpitigneo duce divinitas fideli servo suo Wra- tizlao memorali tytulo ducatus gubernaculum tradidit. Qui cum divinum ecclesie diligeret unice cultum, eciam hunc toto cordis affectu locum dilexit. Qui missis legatis Hunorum ad regem, de exilio Vitum abbatem et fratres eius cum honore reduxit et in loco suo decenter restituit. Quibus, per merita et oraciones sancti patroni Procopii, omnipotentis Dei propicia consolacio affuit, que ipsum locum omnium rerum profectibus habundantem re- dundantemque in pristinum, ymmo in ampliorem honorem ence- niavit. (18a) 10 18a Mají: qačihj ed AB(O) CPQR(Ž) FDJ (RNŠ) MHTVS De vocacione Viti abatis de exilio A, De remocione Viti abbatis de exilio B2, De revocacione Viti abbatis MHTV. I igitur: ergo CPOR —Zpitigneo q: Zpytigneo O, spytigneo AD, spitiguno MIHI, Sepiti- gneo Z, Spitigneo ostat. — divinitas: dignitas i — fideli servo suo: fideli suo servo q, servo suo fideli Q, fideli servo aiJ, fidei servo suo PRED — Wratizlao q: wratyslao BF, wraczislao V, wenczeslao D, Wratisslao e, Wratislao ostat. — 2 memorali: memoriali ihjPHT (Chal), me- morati QRMV, memorato J, memorabili A — tytulo: vyn. J —gubernaculum: gubernacula FDJZ, tabernaculum ač — cum: dum j CPOR FDJ, tam T — 3 divinum: deinum CO, divine č — ecclesie: vyn. AR — diligeret unice cultum: diligeret unite cultum e, unice dili- geret cultum hj (Chal), diligeret cultum unice ai, diligenter unice cultum HT, diligenter unite cultum d, diligeret dominice cultum FD, diligeret cultum J — eciam hunc: eciam nuc C, etiam illum q, et hunc a FDJ — toto: tota č, vyn. iQ — cordis affectu: affectu cordis Q, cordis affeccione č — 4 locum: vyn. č — missis legatis: legatis missis hjN (Chal) — Hunorum ad regem: huniorum ad regem D, ad regem hunorum JMVS, ad regem hunio- rum čIRNS, ad regem hunnorum HT, Hunnorum ad regem Chal, hungarorum ad regem e, Vngarorum ad regem d — 5 Vitum abbatem: abbatem vitum j — reduxit: perduxit č, resti- tuit jh, revocavit O — in loco suo: in loco CPOR, in loco eodem O, in locum suum FDJ— 6 restituit: vestivit a, locavit hj, collocavit O — et oraciones: vyn. č — sancti: beati qi, vyn. F — 7 patroni Procopii: procopii patroni ačiR, Procopii FDJ MHVST — omni- potentis: et omnipotentis FD — propicia consolacio: propicia consolacione i, consolacio propicia J — 8 que: qui FDJ, quia MHVST — profectibus: profestibus č, provectibus C, proventibus OR — habundantem redundantemque: habundantemque FDJ, habundantem redundantem ačS, habundantem et redundantem hj (Chal) — 9 enceniavit: enceniavit. Bud buoh poch(w)alen, ze sye gyz prziblizyl Amen č, exaltavit J, eum exaltavit FD. (19) (19a) Placuit igitur adhuc innotescere contemplative fidelium me- morie miraculum. Quidam ergo ex clientela memorati ducis, Labessa nomine, aput dominum suum iniquis detraccionibus omnino erat accu- satus. Qui latenter publice finicionis dampnacionem fugiens, vo- latili cursu ad ripam Sazave fluminis pervenit. Is dum, insecu- tores timens, aliorsum fugere non valeret et difficultate inunda- cionis concrete aque fluvii ad cellam sancti viri pervenire minime posset, anceps ex omni parte lugubri cordis contricione clamavit ad Dominum, dicens: "O Deus, Deus, fons inmense pietatis et 10 150

Strana 151
misericordie, per merita et oraciones sancti Procopii, electi tui, in adiutorium meum intende et ab inmensitatibus angustiarum, que me circumvallant, eripe, quatenus magnifice clemencie tue et confessori tuo sancto Procopio amodo et usque in finem vite mee 15 vota laudum indefessus omni tempore offeram, qui es benedictus in secula seculorum, amen. 19a Mají: ihj edě (f) AB(OZ) CPOR(Ž) (RNŠ) MHTVS De congelacione fluminis tempore estivo é, De congelato flumine in media estate A MHV, De congelato flumine B2, Aliud h. 1 Placuit: Placeat Q — innotescere: innocerere h — contemplative: contemplantemque ed, 3 ergo: enim j, homo ě — clientela: contemplacione iB CPR, contemplacioni M2VS — cligentela B, digente CP, indigenis R2, clientibus Z, gente Q, clientali R, cuctela i — La- bessa: labesse hR, labossa i, Labesa Chal, Nabessam Z —4 omnino: vyn. hj (Chal) — 5 fini- cionis dampnacionem Ryba:funccionis dampnacionem edi ACORŽ MVS, funccionis damp- nacione ě, fruicionis dampnacionem B, punccionis dampnacionem HT, dampnacionis necem hj (Chal) — volatili: veloci è — 6 ad ripam Sazave fluminis: ad ripam sazawe fluminis Q, ad ripam Sazavie fluminis S, ad ripam sazawe aque fluminis B, zazawe ad ripam j, Sazave ad ripam h (Chal), usque flumen zazawe S, usque flumen Sazawe N, usque flumen Sazawie R, usque ad flumen Sazavie Z — insecutores: persecutores hj, (dum a persecutoribus fuga- retur RNS) — 7 aliorsum: ad seorsum CP, et seorsum QR, aliorsus i — valeret: valet T, va- lebat d, valuit B, valens hj COR (Chal) — et difficultate: vyn. Q — 8 concrete: contrecte ed, concurrente ěC — pervenire: vyn. edQ — 9 posset: possit ed — anceps ex omni parte: anceps omni ex parte CPOR, inceps ex omni parte B, anxius ex omni parte M2VS, tandem jh, anxius tandem Chal — clamavit: clamabat d — 10 ad dominum: ad dominum deum i, vyn. ěCPORŽ—dicens: vyn. i — O deus deus: O deus ič A CPORŽ, O deus omnipotens hj (Chal) — fons: fortis "CPOR, vyn. i — 11 in adiutorium: adiutorium Chal — 12 ab inmensi- tatibus: inmensitatibus è, ab inmensitate j, ab omni mensitate h, ab omni inmensitate Chal 13 circumvallant: circumvalaverunt i, circumvolant B CPORŽ MHTVS (Chal) — eripe: quippe Q — magnifice: magnificencie edě2 BCPORIZ — 14 et usque: usque éhi (Chal) — 16 seculorum: seculorum et ultra 15 indefessus: indefessos C — qui es --- amen: vyn. Q— h, seculorum et in eternum Chal, vyn. j — amen: vyn. j. 20 Tunc quippe tempore estatis sol in Leone vigebat. Cum ergo (19b) suspirando, tenens sonipedem per frenum, reflexis obtutibus cir- cumspiceret, perspicacius intuens, conspexit aquam fluminis omnino congelatam. Unde attonitus et quasi in extasi amens effectus secum deliberat tractando, quid significet tam grande miraculum et inauditum et retro seculis invisum. Qui tandem mente concipiens, intellexit divinitatis misericordiam ob meritum egisse sancti patris Procopii hanc tanti miraculi virtutem. Ac in 25 fide nichil hesitans, post tergum cornipedem ducens, siccis vesti- giis flumen transiit. Qui mox, retro luminibus reflexis, aquam so- lito fluere intuetur. O Iesu bone, quam magnificata sunt hoc opera tue magnificen- cie, qui antiquitatis potenter eciam nunc per merita sancti tui 30 declaras mirabilia! Tu enim quondam, ut Israelitico populo mari Rubro diviso iter siccum concessisti,248 ita et huic homini electi tui Procopii obtentu siccis vestigiis undas concretarum aquarum 248 (Srv. Exod. 14, 16: ut gradiantur filii Israel in medio mari per siccum.) 151

Strana 152
sine iactura cum equo transire tribuisti. Tibi ergo benediccio et gloria omnifaria et graciarum actio cum Patre et sancto Pneuma- te per omnia secula seculorum, amen. 35 19b Mají: ihjě AB(O) CPQŘ(Ž) (RNŠ) MHTVS 17 Tunc --- vigebat: vyn. S — vigebat: erat Z — Cum: Tunc CPOR — ergo ihj: igitur ostat. — 18 circumspiceret perspicacius: circumspicacius é, circumspiceret perspicatus B, circumspiceret perspicaturus C — 19 intuens: vyn. ŽMHTVS — conspexit: perspexit hj (Chal) — 20 et quasi: vyn. CPOR — amens: omnis Q — 21 deliberat: deliberabat ě, delibe- rando i, deliberaret Chal — tam grande: vyn. C — 22 miraculum - - - - tandem: vyn. CPOR retro: retroactis i — 23 mente --- divini -: vyn. C — concipiens: conspiciens QZ, conci- piens alias conspiciens A — divinitatis: tantis C — 24 egisse sancti patris procopii: sancti patris egisse procopii ě — miraculi - -- ducens: vyn. B — virtutem: virtutum C — 25 fide: fidei h — post tergum: postergum i, preter tergum Q — cornipedem: compedem h (Chal), sonipedem jOR —26 flumen: fluvium Chal — mox: more j — retro luminibus reflexis é AB MHTVS: luminibus reflexis CPOR, fluminibus reflexis i, reflexis luminibus hj (Chal) — solito: solito more é, soliti Chal — 27 intuetur: conspexit MHTVS, conspexit ac intuetur dixitque h, conspexit ac intuendo dixit j, conspexit ac intuetur dicens Chal (s následující přímou řečí) — 28 O lesu bone: O bone lesu j, vyn. Chal — magnificata: magnifica hj CPQ (Chal) — hoc j: hic C, vyn. č, hec ostat. (Chal) — tue: vyn. Q — 29 antiquitatis: causa equita- tis i, antiqua tua A MHTVS, antiquitus Chal —potenter: potencia MHTVS — nunc: tunc CPOR — sancti tui: tui sancti AR —30 mirabilia: miracula CPOR—Tu: Cum Q — ut: vyn. ěC — isra(h)elitico: israhelico h HT1 (Chal) — 31 rubro: rubeo C — iter siccum: iter hj (Chal) — et huic: ut huic CPOR —32 obtentu siccis: obtentum siccis MIHIT, obtentuosi- tas Q — undas:undis CPO—concretarum: vyn. ě — 33 tribuisti: michi tribuisti hj (Chal) Tibi --- amen: vyn. Q — et gloria: gloria MHTVS — 34 omnifaria: omnia CP, vyn. Ř — cum: et C — sancto pneumate: sancto spiritu h (Chal), spiritu sancto j — 35 per omnia: in j. (20) (20a) Aliud eciam miraculum fidelium condescensioni promulgare dignum duximus. Uxor cuiusdam officialis gravibus infirmitatibus correpta defi- ciebat. Huic sanctus pater apparuit, dicens: ,Mitte festinanter ad abbatem Sazavensem Vitum, nepotem meum, et postula, quati- nus te in infirmitate tua visitet. Qui si languore proprio ingra- vescente venire non valebit, mittat pro se filium meum Emmeram- mum, cenobii sui fratrem. Hic dum, manum tuam tenens, oracionem terminaverit, sospitatis pignus extimplo percipies. Hec itaque promissa efficaciter inpleta sunt. Nam Emmerammus vice Viti abbatis cum conplesset oracionem visitacionis ac manum languentis tenuisset, mox omnium membrorum ipsa sanitatem recepit ad laudem et gloriam magnificencie Dei omnipotentis, qui mira beneficia per merita sancti Procopii, confessoris sui, opera- tur. 10 15 20a Mají: h cmň č ABO CPŘ MHTV De muliere ab infirmirmitate liberata ěBmMH, De muliere liberata ab infir- mitate A, Sequitur miraculum beati viri bonum V 1 Aliud eciam: Tandem quoddam c, Quoddam mi — fidelium condescensioni: fidelium condescensione cmi, condescensione fidelium é, fidelium condescencioni HT, ostensioni h, ostensioni fidelium Chal — promulgare: provulgare cmň čAB CPR, vulgare O — 2 dignum 152

Strana 153
duximus: duximus dignum ě — 3 gravibus: graviter č, gravius Chal — correpta: correpta est T — 4 sanctus pater: sanctus T — 5 sazavensem čcmňh: sazaviensem ostat. (Chal) — quatinus: ut h (Chal) — 6 te in infirmitate tua visitet: te in infirmitate visitet č, in infirmi- tate te visitet tua M, infirmitate te visitet tua V, in infirmitate tua visitet te HT — Qui si: Qui si te MHTV, Que si č, Qui h (Chal) — ingravescente: ingravascente c, ingravescentem MHTV, ingruescente h, invalescente A — 7 mittat: sed mittat h (Chal) — pro se: preciose HIT — emmerammum mňOPT: emmeramum c, emerammum ěR, emerrammum A, emmi- eranum C, emeramum h MHV, emrammum B — 8 tuam: suam č, vyn. ň — 9 sospitatis: sanitatis h (Chal) — extimplo: intimplo O, exemplo CP, mox h (Chal) — percipies: percipiens B MIHIT, percipiet ě — 10 Hec - - - Nam: vyn. mň — inpleta sunt: completa sunt B, con- pleta c, sunt inpleta h (Chal) — Emmerammus ěmOPT: emmeramus hcHC (Chal), eme- rammus RMV, emerrammus A, emrammus B — 11 vice: una vice č, vito C — Viti: vyn. h — abbatis: abbas cmň — conplesset: coninplesset h — oracionem visitacionis: visitacionis oracionem cmň — ac manum: manum CPR, ac in artum O — 12 ipsa: vyn. h (Chal) — 13 recepit: recipit ěC — ad: qui ad ě — qui mira: mira ě — 14 per merita: pro meritis C. 21) 5 10 20 Et aliud signum memorie intimandum referimus. Quidam opilio in eiusdem abbacie territorio tunicam hospi- tis sui clepserat. Qua cum post aliquos dies indutum eum hospes inveniret et sub testimonio vicinorum argumentosa racione exu- eret, misit funem in collum eius ac manibus post tergum vinctis sine dilacione illum ad iudices Curimenses trahere cepit. Abbas vero Vitus, ut audivit, misit nuncium, interpellans pro- culpabili. Accusator autem rennuit peticiones eius dicens se publice vindicte sentenciam subire, si reum sine iudicii communis discussione inpunem dimitteret. Qui tamen reduxit vinctum ad propriam domum et arto inmensoque pedem eius cyppo sarcina- vit ac noctu, adhibitis custodibus, inclusum custodiebat, volun- tatem, ulcionis ira instigante, conplere cupiens in crastino. Qui vinctus incessanter auxilia sancti patris inplorare singul- 15 tuosis suspiriis cepit. Nocte igitur media, dum custodum oculi le- talis dormicionis violencia opprimerentur, apparuit in luminis claritate vir veneranda canicie, vultu decorus, habitu mona- chico, infulatus, cambucam in manu tenens, qui dixit vincto: „As- sum ad suffragium tuum! Vocasti namque me!“ Et ut tetigit cyppum cambuca, dicens: „Sis liberatus ab hoc trunco et iam amplius noli peccare!“, tanta celeritate fractus est, ut mox prosi- liens media pars eius podium domus hostii confringeret. Sed qui apparuerat, evanuit. Ille autem manibus et pedibus enodatis, quasi passer ereptus de laqueo,249 inmensis pietatis Dei laudibus viscera glorie Dei extollit, custodibus pavefactis. Cuius accusator ea in causa deinceps nullus extitit. (21a) 25 21a Mají: h ě ABO CPŘ MHTV De fure per presenciam viri Dei liberato č A MIT, De fure Bm, De fure per presenciam viri Deisancti Wenczeslay (!) liberato V 249 (Srv. Žalm 123, 7: Anima nostra sicut passer erepta est de laqueo venantium.) 153

Strana 154
I memorie: memorie (fidelium) Chal — 3 clepserat: dempserat č, subtraxerat CPRO— Qua cum: Quam cum MHTV, Qui cum CPR, Qua h, Qua(ndo) Chal — aliquos: aliquot CR2 —indutum eum: indictum eum B, indictum cum MHTV, indutum ea ipsum h (Chal) 5 collum: collo CO — manibus post tergum: manibus postergum ě, post tergum manibus h (Chal) — vinctis: iunctis ěR — 6 illum ad: eum ad h (Chal), ad MHTV —iudices: iudicem A — curimenses P: kurimenses èBO, Gurimenses R, currimenses C, curzymenses h, curmen- ses MHTV, curimensem A — trahere: illum trahere MHV, illum tradere T — 7 Vitus: intus HIT — ut: vyn. B — 8 culpabili: noxio h (Chal) — rennuit: renuit ěh (Chal), renuens MIHT — 9 sentenciam: penitenciam siu(e) sentenciam h, sentenciam sui summam Chal— iudicii : iudicio CPR—10 inpunem dimitteret: inpuniere dimitteret h, in punendi mitteret HI, in puniendi mitteret T, inpunitum dimitteret é0 — Qui: Quid MIHT — tamen: car- nem CPl, tandem P“R— ad: in 0 — 11 et arto: in arto ě, et atro CPR — pedem eius cyppo: pedum eius cyppo CPR, cippo pedes eius h (Chal) — 12 noctu: noctuque P, nocte ěh (Chal) — adhibitis: adhibens Chal — custodibus: custodiam h (Chal) — voluntatem: volunte h — 13 ira: ita h — instigante: instigate h — conplere: inplere O — 14 auxilia: auxi- lium O — patris: procopii č, patris Procopii h (Chal) — singultuosis suspiriis cepit: singulto- sis suspiriis cepit B, cepit suspiriis singultuosis h (Chal) —letalis dormicionis: letali dormi- cionis T2, letali dormicione M2V — 16 violencia: vyn. MHTV — 17 veneranda canicie: veneranda canite B, canicie veneranda h, canicie venerande Chal —monachico: monastico ě, monachali h (Chal) — 18 infulatus: infultus PRI, infulsus C — manu: manibus O —19 namque: enim h (Chal) — Et: vyn. C —20 liberatus: liber h — trunco: crucco C —21 tanta: mox tanta h — celeritate: claritate h (Chal) — fractus AR2: fractum ostat. — ut mox: ut h — 22 pars eius: eius pars h (Chal) — podium domus hostii BO: podium domum hostii ě, pedium domus hostii MHTV, medium hostium domus h, pedum domus (h)ostii CPR, pedem domus hostii A, hostium domus Chal — 23 apparuerat evanuit: apparuit evanuerat HT — enodatis: enodatus HT — 24 quasi: vyn. MIHT, sicut MmV, sicud Hm — ereptus: raptus h (Chal) — inmensis: inmense M2V —25 viscera glorie dei extollit: viscere glorie dei extollit B, viscera extullit h (Chal) — custodibus --- extitit: vyn. C — cuius: eius Chal 26 in causa: de causa T — deinceps: deinde h, demum Chal — nullus: nullatenus O. (22) Aliud rursum divine efficacie beneficium notificamus. Quidam vir, Martinus nomine, proposito conversus, timens Deum cellula propria secus sepe dictum cenobium degebat. Quo quadam nocte ex more ad matutinalis vigiliam synaxis propere discendente, fures, fractis foribus cellule eius, omnem supellecti- lem abstulerunt. Peracto igitur matutinali officio ille cum rediret et res, quas dimiserat, in cellula minime inveniret, lugens et con- tristatus ad sepulcrum sancti viri cucurrit et flexis poplitibus infortunium imminens eiulans conqueri cepit, dicens: „Nisi, o pater venerande, tui obtentu meriti michi, alumpno tuo sub 10 regiminis tui virga a puero enutrito, recuperacionis supellectilis solamen reddetur, et locum hunc in desperacione mutabo et in " alio numquam stabilibor, in tocius vite mee cursu desperans! Qui dum tandem lugubris ad ergastulum rediret, illico fures vi- sione Dei territi ei obviant, qui, penitencia ducti, restituerunt 15 cuncta, que rapuerant. Qui dum vixit, vota laudum Deo solvere non cessavit, qui tanta beneficia per confessorem suum prestat. 5 (22а) 22a Mají: h ě ABO CPOŘ MHTV De furibus, qui penitencia ducti res invasas reddiderunt é De furibus, qui penitencia ducti res sublatas reddiderunt A MT, De furibus qui penitencia 154

Strana 155
ducti res sublatas reddiderunt, et cetera V, De furibus, qui penitencia ducti res ablatas rediderunt H, De furibus B2. 1 rursum: cursum C — divine: vyn. ě — 2 Martinus nomine: nomine Martinus Q, marcus no- mine O — proposito: proposito bono ě —3 deum: dominum T — cellula: in cellula O — sepe: vyn. h (Chal) — 4 more ad: timore CPORI — vigiliam: vigilia č, noctis vigiliam A, vyn. CPOR — propere: prope ěBO — 5 discedente: descendente CQ — fures fractis foribus: fures fractis foris C, foris sicutis foribus Q — eius omnem: omnem eius h — supellectilem: superlectilem B, suppectilem h — 6 abstulerunt: sustulerunt O — igitur: vyn. A — ille: iste h — 7 et res: ut res MIHT, res h — quas: suas T — contristatus: tristis h, tristatus Chal — 8 cucurrit: vyn. O — poplitibus: poblitibus č, poblicibus CPI MHTV, pollicibus B — 9 infortunium imminens: infortunium inminuens B, infortunium omnem (!) h (Chal) — eiulans: evigilans C, evigilans eiulans A1, et eventum h (Chal) —conqueri: torqueri CP, tor- queri conqueri Q — 10 meriti: vyn. Ti — michi: nichil Q — alumpno: asintui C, a sinu PQ, a synu R —11 regiminis tui: tui regiminis h (Chal) — a puero enutrito: a puero enutrite C, a puero tuo enutrito P, a puere emitto Q— recuperacionis: recuperatus HT — 12 reddetur: reddatur O — locum hunc: hunc locum A, locum hinc h — desperacione: desperacionem hO (Chal), despensacione PRI — in alio: malo HT — 13 stabilibor: stabilior č O CPQ T mee cursu: cursu mee h (Chal) — 14 dum tandem: dum tante C, tandem dum hHT (Chal) — illico: vyn. Q — visione: iussione MQ, in visione R, visionem h — 15 ei: vyn. MHTV— obviant: obviavit CP1, obviaverunt P2OR — qui penitencia ducti (ductu C) restituerunt cuncta que rapuerant (CPOR, rapuerat B, rapuerunt AO MHTV): et cuncta que tulerant penitencia ducti restituerunt h (Chal) — 16 dum: quamdiu hQ (Chal) — laudum: ladum h — deo solvere: solvere deo é, deo salvare C, domino deo solvere h (Chal) — 17 beneficia: bona Q— per sanctum confessorem suum prestat: per confessorem suum prestat CP, per confessorem suum Q, prestat per confessorem suum procopium h, parat per confessorem suum Procopium Chal. (23) 5 Quedam eciam sorores penes id ipsum monasterium sub iugo (23a) Cristi expedibiliter degebant, quarum totas res usuales fures noctu rapuerunt. De quo eventu cum ipse singultu intimo cordis invicem verbis querulis ingemiscerent, sancti patris Procopii adiumenti solamen efflagitantes, sequenti nocte eis idem sanctus apparuit, inquiens: „Nolite mesticiam gestare in cordibus vestris, quia post biduum omnia vestra rehabebitis!“ Et hec dicens, eva- nuit. Igitur huius promissi effectus mox inpletur. Nam et fur adductus est ad eas captivus et res eis sunt restitute. 23a Mají: h č ABO CPŘ MHTV Quod iuxta viri dei verbum fur captus res quas tulerat restituit é, Quodiuxta viri dei verba fur captus res quas tulerat restituit A MHmTV, Aliud de fure Bm I penes: vyn. CPR —id ipsum: ad ipsum ěT, ipsum h — 2 expedibiliter: expedite h (Chal) — degebant: legebant BC —3 noctu: nocte ěhP (Chal) — cum: vyn. č — ipse: vyn. MHTV singultu intimo cordis: singulato intimo cordis MHTV, intimo cordis singultu h (Chal) — — 4 querulis: querulosis hO (Chal) — 5 adiumenti: adinventi MIHT, suffragii h (Chal) efflagitantes: flagitantes CPR, postulantes h (Chal) — sanctus apparuit: apparuit sanctus h (Chal) — 6 inquiens: dicens h (Chal) — mesticiam gestare: tristari h (Chal) — in cordibus vestris: cordibus vestris h (Chal), vestris in cordibus R, vestris C, de rebus vestris P — 7 biduum: triduumh (Chal) — hec: hoc B — 8 promissi: permissi C — effectus: effecti ě — 9 adductus: aductus MHTV, eductus h — res: reis A1 — eis sunt: eius sunt B, sunt h, sunt eis Chal. (24) Eciam aliud prodigium proferimus in conspectu fidelium. Apparuit idem sanctus cuidam muliercule in urbe, que Wysse- (24a) 155

Strana 156
grad nuncupatur, dormienti, inquiens: „Surge et vade cum festi- nacione et dic uxori Goztonis, amice tue: �Vade ad monasterium, quod Zazava dicitur, properanter et ibi commenda te oracionibus unius de fratribus et age penitenciam de peccatis perpetratis, que " te ad interniciem deducent, si ita non feceris‘. 5 24a Mají: h č ABO CPOR MHTV(I) De ammonicione cuiusdam mulieris, qualiter curari posset ě, De ammonicio- ne cuiusdam mulieris, qualiter curari potuisset A MHmTV, Aliud miraculum B2 I Eciam: Et iam O MHV —prodigium: miraculum sive prodigium Q — in conspectu: omni- um in conspectu h, in omnium conspectu Chal — 2 sanctus: sanctus pater ě — muliercule: muliercule vidue A (Chal) — wyssegrad čhAMV: vissegrad B, wissegrad PRT, wisegrad H, vyssehrad O, wyserad C, won ssuehrat Q — 3 inquiens: dicens h (Chal) — 4 goztonis MHTV: gostonis č, gozconis BCPOR, gozoconis O, gezkonis A, gorponis h (Chal) — amice: amite C — vade: et vade C — 5 zazava dicitur C: sazava dicitur PMHTV, sazawa dicitur AQR, sazawa B, dicitur sazava č0, dicitur sazawa h (Chal) —ibi commenda te: ibi te com- menda HT, ibi te co(m)menda te MIVI, ibi commenda B, ibi commendata O, comendata h, commenda te A (Chal) — 6 et age: age BO, ege h — de peccatis perpetratis èhO: de peccatis B CPOR MHTV (Chal), vyn. A — que te ad interniciem (interitum QRP2) deducent, si ita non (non ita CP, non O) feceris ABO CPOR: que te ad intericionem reducent et ultra ita non feceris é, que ad interniciem deducent, si ita non feceris MV, que ad interniciem (interni- cionem H2) deducent te, si ita non feceris HIT; quod si non feceris, ad interitum te dedu- cent h; quod si non feceris, ad interitum te deducet Chal. 25) Liburni cuiusdam coniux instinctu zelotipie Babilonici regis caminum mentis succendentis in amorem cuiusdam iuvenis exarsit, cum quo et rebus mariti sui raptis furtim aufugit. Quam apprehensam maritus suus multis verberibus attrectavit ac demum, inmenso cyppo eius pede artato, custodie mancipavit. Que noctu longa suspiria, reumatizatis oculis inundantibus lacri- mis, trahens, cepit sancti patris suffragia toto anhelitu usque quaque inplorare, promittens sese ultra nolle taliter peccare, donec sanctus pater apparuit, dicens: „Liberata sis ab hoc cyppo, " sed cave, ut promittis, ne pecces, ne deterius tibi eveniat!" 5 (25a) 10 25a Mají: h ě ABO CPOŘ MHTV De muliere liberata de cippo ě, Demuliere a cippo liberata MHMTV, De muliere a cyppo liberata A, Aliud h, Aliud miraculum B2, Aliud (prodigium) Chal. 1 Liburni cuiusdam AO MHTV: Liburnum cuiusdam B, Liberni cuiusdam CPI, Ryburni cuiusdam h, Liburni quidam ě, Libera cuiusdam ORP2, Ryburn us) (quidam Chal — coniux Ryba: comitis QRP2, comes ostat. (Chal) — instinctu: stinctu QP, strictu C, instincti MV — zelotipie: zelotipe Q, zelotipis A, zelo cipis MHT, zelo cippis V —babilonici: babilo- nice ěh CPO, babilonie R, balonici T — 2 caminum: camino R’, (in) camin(o) Chal, ca- nino Ř2 — mentis: mentis (sue) Chal — succendentis AO: succedentis hB, succendentibus ě, succendunt MHTV, succensus C, succenssus P1, succensa P2, succenso R, Succensis Q, succensus (contra uxorem, que) Chal — in amorem cuiusdam: in amore cuiusdam R2MV, in amorem cuius C, [in] amore (in quendam) Chal — iuvenis: iuven em) Chal — 3 mariti sui: sui mariti O, mariti AQ — raptis: raptus HIT, vyn. CPOR — furtim: furtum C, vyn. Q — aufugit: affugit BMIHIT — 4 apprehensam: apprehensa C, apprehensus Q — multis: vyn. ě — attrectavit: attractavit ě BO CPORT, concertavit h (Chal) — 5 ac demum: ut demum h, et demum Chal — inmenso: inmerso h (Chal) — cyppo: typo Q — pede artato: 156

Strana 157
pedem artato é, pedes strinxit h (Chal) — custodie: custode h, custodire Q — mancipavit: eam mancipando h (Chal) — 6 noctu longa suspiria: nocte longa suspiria hP (Chal), longa nocte suspiria Q — reumatizatis: remmatizatis h, reumatizans č, remartirizatis C — inun- dantibus: inundantibus (que) Chal — 7 cepit sancti patris: sancti patris cepit OR — toto anhelitu: vyn. č — usque quaque inplorare: usque quoque inplorare C, inplorare h (Chal) — 8 promittens: permittens BC — sese ultra nolle taliter peccarre: sese ultra taliter nolle pec- care R, se nolle ultra peccare taliter Q, se nolle taliter peccare MHTV, se taliter nolle peccare h (Chal) — 9 donec: donec viveret R, cui h (Chal) — apparuit: apparuerit Q, apparuit ei O, vyn. ě — dicens: diceret ei ě — liberata: libera h — sis: es A — 10 cave ut: cavent Q ne pecces: ut non pecces h (Chal) — eveniat: contingat h (Chal). (26) Videtur eciam aliud prodigium huic operi necessario inseren- (26a) dum. Mulier quedam nube quatuor annis cecitatis occupata ac omni- um fere membrorum officio carens, venit ad monasterium sancti viri, ubi ieiuniis et oracionibus indefessa cum diu perseverasset, in die preclare dominice Nativitatis infra sacra missarum sollem- pnia in ecclesia vivifice Crucis ei lumen oculorum et sospitatem membrorum per sanctum patrem Procopium concessit divinitas; que inestimabili gaudio repleta, tamquam e mortis umbra prod- " iens, clamabat, dicens: „O Procopi sancte, o Procopi sancte!" Quam cum populus presens attonitus, quid ei accidisset, inquire- ret, referebat, quod idem sanctus pater venisset eiusque oculos signo sancte crucis signasset et extimplo visum et sanitatem cor- poris recepisset. Unde mox in unum coadunatur populus, laudans 15 et glorificans Deum, qui taliter glorificat sanctum suum confes- sorem. 5 10 26a Mají: h č ABO CPŘ MHTV De reddita cuiusdam mulieris sanitate č, De muliere sanitati reddita A MH, De muliere, sanitate sibi reddita per beatum virum V, De muliere, sanitate sibi reddita T. 3 quedam: que h —cecitatis: cecitate BO— ac: vyn. O— 4 venit: ducitur CPR—5 ubi: ibi ě —ieiuniis et oracionibus: oracionibus et ieiuniis h (Chal)—indefessa cum diu perseverasset: perseverasset cum diu indefessa B, indefessa diu perseverasset T — 6 preclare: preclara C2 (Chal) — sacra: sacrarum MIHT (Chal), vyn. č — 7 ei: et B MHTV — et sospitatem: et sospitalitatem h, sospitatem MHV—8 concessit: consessit C—9 e: ex ě—prodiens: prodigens MIH — 10 O Procopi sancte, o Procopi sancte: O procopii sancte, O procopii sancte čBO MHTV, O procopii sancte C, O procopi sancte PR, O sancte procopii, o procopii sancte h, O sancte Procopi, o Procopi sancte Chal — 11 Quam cum populus: Quam populus cum A, quantum populus h, Nam cum populus CPR —presens: vyn. ěCPR —inquireret: perquire- ret h (Chal), vyn. T — 12 quod: vyn. č — idem: ei CPR — eiusque: eius O MHTV— 13: extimplo: mox h (Chal) — et sanitatem: ut sanitatem B, sanitatemque h (Chal) — 14 mox: confestim h (Chal) — in unum: vyn. Ti — coadunatur: coadunantur MIHT, quo adiuvatur C — 15 taliter: tam mirifice h (Chal), vyn. CPR — glorificat sanctum suum confessorem: glorificat suum confessorem R, mirificat sanctum suum confessorem ě, mirificat sanctum confessorem suum O, per sanctum suum confessorem tam grandia operatur miracula h, per sanctum suum tam grandia operatur miracula Chal. Perpendere igitur debemus, cuius honoris gloria idem sanctus (26b) fulgeat in celo, per quem tot miracula Deus choruscare facit in 157

Strana 158
terra, qui est benedictus et gloriosus et superexaltatus in secula250 seculorum, amen. 20 26b Mají: h č ABO MHTV 17 gloria idem sanctus: est idem sanctus gloria T — 18 tot: tot et tanta h (Chal) — deus choruscare: coruscare dominus h, Dominus coruscare Chal — facit: fecit h (Chal) — 19 est: es MHTV— et superexaltatus: vyn. O MHTV — 20 seculorum: seculorum et ultra h (Chal). (Additamentum.) 27) Igitur hiis et aliis beati patris quam plurimis miraculis clare- scentibus et ad episcoporum et omnium prelatorum ducumque ac baronum, nobilium et ignobilium noticiam venientibus, que fiebant circa tumbam ipsius in ecclesia sancti Iohannis Baptiste infra spacium multorum annorum, nemine tamen ad hoc subsi- dium ferente, ut gleba sanctissimi corporis sollempniter canoniza- retur, sed qui suis meritis per divinitatis graciam hec insignia operabatur, providit et suo corpori glorificacionem. Nam dominice incarnacionis anno millesimo ducentesimo tercio apparens abbati, Blasio nomine, provisori et rectori fratrum suorum, monuit et precepit primo, secundo et tercio, quatinus, recepto testimonio omnium spiritalium et secularium virorum, conscriptis miraculis, que ipse operatus fuerat ibidem, quanto- cius ad curiam Romanam properaret pro corporis sui canoniza- cione, promittens auxilium, si deesset consilium aput apostolicum, corpori suo ad honorem. Qui abbas Blasius, iunctis sibi duobus fratribus, testimonio sufficienti terrigenarum fretus, dominum papam Innocencium tercium est aggressus; cui cum totum negocium beati Procopii proposuisset sub attestacione litterarum, papa vero pro nichilo ducens dicta et scripta, parvipendit tanti viri sanctitatem. Abbas vero multas ammoniciones faciens pro negocio sibi commisso, unum annum continuavit ibidem. Et cum iam deficeret in expen- sis nec quidquam proficeret, adoratis apostolorum liminibus, beato Procopio suum negocium ulterius terminare commisit. Et 25 surgens eadem nocte clam recedere cepit. 10 15 20 (27a) 250 (Dan. 3, 52 (Canticum trium puerorum): Benedictus es, Domine ..., et gloriosus et superexaltatus in saecula.) 158

Strana 159
30 40 Quid mora? Statim vir beatus, ut promiserat, venit ad auxilium. Nam eadem hora, qua abbas Blasius extra menia civitatis declina- bat, iste sanctus pater, in conclavi pape Innocencio apparens cum virga pastorali, ait: „Quid hesitasti? Quid moram fecisti? Quam diu corpus meum sic humatum iacere permisisti? Quare capellanum meum sic vacuum abire permisisti? Nisi cito ipsum per viam euntem ad sanctum Laurencium extra muros civitatis redire iusseris et testimonio corporis mei annueris debitumque 35 honorem michi inpenderis“ — elevans virgam pastoralem, ait —, „sic fodiendo te perfodiam." Expergefactus autem apostolicus, quis vel qualis esset aut quomodo vocaretur, quasi semiviva voce interrogavit. Cui vir Dei respondit: „Procopius vocor!“ et disparuit. Apostolicus vero surgens, convocatis cardinalibus, qui presentes fuerant, numero tredecim, quorum nomina in privilegio eiusdem apostolici sunt inpressa, statim abbatem revocavit et testimonio attencius perspecto, missam celebravit beato patri nostro Pro- copio. Deinde, data auctoritate cum privilegiorum suorum robore, 45 misit Gwidonem, sancte Marie trans Tiberim sancti Calixti presbiterum et cardinalem, legatum a latere suo, ut corpus beati viri sollempnizatum canonizaretur. Hec autem canonizacio acta est anno Domini millesimo ducen- tesimo quarto, quarto Nonas Iulii. 27a Mají: é edG ABOZ CPŘ(Ž) FDJ (ŘNŠ) MHTVS(KI) Hec legenda debet legi in octava sancti procopii é, In octava eius de eodem e, De apparicione canonizacionis sancti procopii A, In canonizacione sancti pro- copii miraculum Bm MH, De canonisacione sancti procopii VT. I hiis et aliis: vyn. FDJ — beati patris quam plurimis miraculis clarescentibus: miraculis patris beati Procopii quam plurimis clarescentibus ed, beati patris Procopii quam plurimis miraculis clarescentibus FDJ, beati patris Procopii quam plurimum clarescentibus miraculis G —2 et ad: ad MHTVS—episcoporum: omnium episcoporum T— et omnium: omnium et FDJ—ducumque: ducuntque C, ducum ŽFDJRNS— ac: et AZ MHTVS —3 et ignobilium: ac ignobilium é edZG — 4 tumbam: tumulum d — 5 nemine: neminem éed, venie Z — ad hoc subsidium: adhuc subsidium HT, subsidium adhuc FDJ —6 sollempniter canonizaretur: canonizaretur solempniter T, sollempniter canonizetur G, canonizetur RN, solempnitate canonizaretur C, sollempnitatem canonizaretur P — 7 sed: si C — qui: quia ed — hec insignia: hic insignia J, hic insignis FD, hec signa B (Chal) — 8 operabatur: opera- tur CPŘ — suo: sui é — 9 dominice incarnacionis anno: anno incarnacionis dominice MHT VS, anno dominice incarnacionis CPROZ FDJ, anno B — ducentesimo: C° FD — 10 appa- rens: apparens beatus vir Procopius FDJ, apparens beatus Procopius RN — Blasio no- mine: nomine Blasio FDJNZ — provisori et rectori: rectori et provisori é — 11 secundo: et secundo é edBCPRFT — et tercio: tercio PIR, tercio quarto MHTVS — 12 spiritalium BCR: spiritualium ostat. (Chal) — et: ac G — 13 conscriptis: et concriptis é edG — fuerat: fuit FDJ, est RNT — quantocius: quanto cicius ZR MHTVS — 14 romanam: vyn. CPRZ — 16 suo: sui é — 17 abbas: abas A, abba BR —blasius: vyn. é — 18 dominum: ad dominum FDJ — papam: apostolicum MHTVS — 19 aggressus: profestus J — cui: qui FDJ R— cum: vero C — procopii: procopi é — 20 proposuisset: proposuit é edG — sub: vyn. é — pro: sub F — 23 iam: vyn. FDGN —24 quidquam: quicquam dGP MHT — liminibus: limitibus é (Chal) — 25 suum negocium ulterius: ulterius suum negocium MHTVS, negocium ulte- rius J — terminare: terminandum FDJ — 27 mora: moratur D —Statim: et statim B — 159

Strana 160
beatus: sanctus AS — ut promiserat venit ad auxilium: venit in auxilium ut promiserat GI — 28 abbas Blasius: abas Blasius A, abba Blasius B, Blasius abbas F — menia: menias CPI, ianuam FDJ — declinabat: declinavit R, declinaverat Z, eliminabat J — 29 iste: ipse ed A — sanctus pater: pater sanctus é edG AD, vir sanctus I, sanctus MHTVS — apparens: apparans e — 30 virga pastorali: baculo pastorali I — Quid: Ut quid N, Tu quid FDJ — hesitasti: hesitas Chal —31 Quam diu: Quid tam diu GN, Quid diu Z — sic: vyn. é FDJ — humatum: humanum C — iacere: latere ed, vyn. C — Quare capellanum --- abire permi- sisti: vyn. FRMHTVS — 32 sic: vyn. é — Nisi: Ni AB — cito ipsum per viam euntem ad sanctum: ipsum cito per viam euntem ad sanctum O, cito ipsum euntem per viam ad san- ctum ed (Chal), cito ipsum per viam ad sanctum euntem A, cito per viam ipsum euntem ad sanctum CP, cito per viam euntem ad sanctum Z — 34 et: vyn. d — annueris: annuens FD, an(n)unccieris CP —35 honorem michi: michi honorem CP R DJ, michi F — elevans: elevansque FDJ — ait: sic ait T, vyn. é edG — 36 sic fodiendo te perfodiam BORGZI: sic fodiendo perfodiam te ed, sic te fodiendo perfodiam APR MHTVS, sic te fodiendo perfodio Z, sic fodiendo te transfodiam FDJ, sic te perfodiam perfodiendo C, (sic fodiens perforabo te K, hac virga te perfodiam RNS) —37 quis vel qualis: quis aut qualis O, quis et qualis ŠZ(Chal) — esset: esset requisivit R, vyn. MHTVS — aut quomodo: quomodo FD, et quomodo J, et quo nomine Z — 38 vocaretur: vocetur C — 39 respondit: vyn. G — vocor: vocor nacione Bohemus. Papa tremens subiunxit: Domine, miserere I — disparuit: sic dis- paruit edG, statim disparuit FDJNS, hec dicens disparuit O — 40 convocatis: et vocatis é ed, et sic vocatis G —41 fuerant: fuerunt FDJ, erant HTN — numero: in numero ed B — tredecim: XII FDJ — eiusdem: vyn. FDJ — 42 inpressa: expressa edJ, appressa Z, inscrip- ta I — statim: statimque BCO — revocavit: vocavit CP — et edG JN H2T: vyn. ostat. — 43 perspecto: prospecto FD, pro spacio C — nostro: nostri D. vyn. J MHTVSI — 44 cum privilegiorum suorum robore: cum privilegiorum suorum CPRI, robore privilegiorum FD, et robore privilegiorum J — 45 misit: vyn. G — Gwidonem: gwydonem eAR, guidonem B MHTVS, sindonem Z, Gundonem Z, ewordopem I — tiberim: tyberym F, tyberim AOPRG MHTV, tiberym Š, tibrim B — calixti: kalixti é BOCPRRJGMV, Calisti Chal — 46 et: vyn. G — ut corpus: ut corpus sanctum J, misit ut corpus G — 47 sollempnizatum: sol(l)empniter MHTVS N — canonizaretur: canonizetur NŠ, canonisaret FDJ, canoniza- retur. Nota de canonizacione CR —48 autem canonizacio acta est éAFDJG: canonizacio acta est ed, autem est CP, autem facta est Ri, autem canonisacio facta est R2ZI, autem facta sunt N, autem acta sunt ostat. (Chal) — anno ...quarto: anno ... septimo N — 49 quarto nonas: nonas éedGN MVSI, Nona HT. Rukopis O uzavírá větou Nullus equidem - - - virtu- tibus insigniri (z kap. 8a) a dodává: Cuius et patrocinium suppliciter imploremus, ut per eius suffragium eternum nobis gaudium concedatur ipso prestante, cui est honor et gloria in secula seculorum. 28) In hac vero canonizacione multa Deus sue potencie mira et stupenda ostendit. Nam multi ceci illuminati, leprosi mundati, infirmi sanati, obsessi liberati, captivi soluti, surdi auditui red- diti, muti loquelam adepti ac ceteri morbidi curati sunt per meri- ta sancti patris Procopii. Cum vero tumba ipsius aperiretur, odor suavissimus inde emanavit, ut omnes, qui aderant, in stuporem et ammiracionem verterentur. Predictus autem Gwido cardina- lis, visis hiis miraculis et eis conscriptis, monasterium ipsum in plurimis exaltavit, videlicet indulgenciam conferendo; appara- tum eciam suum, in quo missam cantaverat, pro memorali relin- quens, episcopis, qui presentes fuerant, predictum locum commen- dans, ad matrem mundi, videlicet Romam, est regressus. 5 10 (28a) 28a Mají: é edG AB CPŘ(Ž) FDJ (RNŠ) MHTVS Aliud miraculum B1, Miraculum B2T, Secuntur miracula per ordinem V I vero: vyn. A — deus: dominus é edG — sue potencie: potencie sue A. potencie C — 3 in- 160

Strana 161
firmi sanati: vyn. CPRŽ — soluti: saluti B — 4 muti: multi B HT, multi muti N — adepti: accepti Chal — ac ceteri: et ac ceteri B, et ceteri MHTVS, vyn. CPR —5 ipsius: eius é edG D — 6 emanavit edG CPŽ FDJ N: emanabat ostat. (Chal) — ut: ita ut Z, vyn. é — 7 et: ac FDJ —autem: vero CP FDJ — Gwido: gwydo eFDR, guido B MHTVS, gbido Z —8 visis hiis: visis V, hiis HIT —in plurimis: in plurimum edG A, plurimis J, plurimum é — 9 indul- genciam: indulgencias J HT, vyn. V — conferendo: offerendo é edG, donavit CPRŽ — 10 eciam suum: suum eciam é edCPRR, suum FDJ — memorali FD MI HT: memoriale BC, memoria NŠ, memoriali ostat. (Chal) — 11 predictum locum: locum predictum J, ipsum locum G — commendans: commendando é edG — 12 videlicet: scilicet Z, usque é edG — est regressus: est regressus amen J, est egressus S, est reversus CPRŽ, rediit RS. Rukopis e přidává: Tu konecz. Versus: In Chotun natus, A patre Procopius est vocatus. Hic mundum despexit Heremique solitudinem dilexit, Miraculis claruit Tot, quot (psáno: quod) sol radios habuit. Hunc post labores Cristus duxit ad honores, Ubi solus regnat Et laborantibus premia dat, Que nobis patronus Procopius impetret bonus. Amen. Rukopis N přidává: Sic ergo Deus exaltavit sanctum suum, cuius participes licet indignos meritis huius sanctissimi patris esse faciat, qui in Trini(tate) perfecta vi(vit et gloriatur). Rukopis J uzavírá: Explicit legenda de sancto Procopio, nostro patrono, sub anno Do- mini M° CCCC° XL° in octava Ascensionis Domini per fratrem Iohannem de Saczka, exulem in Rudnicz. 11 - Středověké legendy prokopské 161

Strana 162
3. STARŠÍ ČESKÁ PROSAICKÁ LEGENDA Život sv. Prokopa se zachoval v těchto rukopisech: A = B = (K = (L = M = C s D = rukopis knihovny Národního musea v Praze, sign. III. D. 44, asi z třetí čtvrti XIV. století. Rukopis obsahuje český Passionál (překlad JAKUBA DE VORAGINE Legendy zlaté s přidáním životů českých světců). Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis, č. 639. Text Života sv. Prokopa na str. 31I až 318. rukopis knihovny Národního musea v Praze, sign. III. D. 45, z roku 1379. Text na fol. 38b—42a. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis, č. 640. rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XVII. C. 52. Český Passionál z r. 1395. Text na fol. 126b—129b. Srv. J. TRUH- LÁŘ, Listy filol., 15 (1888), 242 nn., a TÝž, Katalog českých rukopisů, Praha 1906, č. 129.) rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XVII. D. 8. Český Passionál z r. 1476. Text na fol. 158a—163a. Srv. J. TRUHLÁŘ, Katalog, č. 138.) rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XVII. F. 6. Český Passionál z XV. stol. Text na fol. 203b—208a. Srv. J. TRUH- LÁŘ, Katalog, č. 236. rukopis Museální slovenské společnosti v Turčanském sv. Martině, nr. 288 z roku 1495, kde naše legenda je zapsána na fol. 264 až 70. Obsah rukopisu je podobný jako A a B. rukopis metropolitní kapituly pražské, sign. H. XII, asi z po- loviny XVI. století, kde legenda je zapsána na fol. 56—60. Popis rukopisu podává A. PATERA, Ces. museum filolog., 2 (1896), str. 179 a ANT. PODLAHA, Soupis č. 1013. rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XVII A 26, z roku 1618. Popis podává J. TRUHLÁŘ, Katalog č. 26. E = Starší vydání: Text rukopisu A vydal J. GEBAUER, Ukázky staročeských textů rukopisných, Listy filologické, 5 (1878), přílohy str. 1—5.251 Text rukopisu E, jejž mylně pokládal za zpracování doby barokní, otiskl ZD. KALISTA, Národní motiv úcty svatoprokopské a svatoprokopská legenda z roku 1618, Praha 1935, str. 40—45. (K tomuto pozdnímu textu ze XVII. stol. se ovšem ve vydání, které zde následuje, nepřihlíží. Za revisi staročeského Života po stránce transkripční děkuji přátelské ochotě dr. FR. ŠIMKA. B. R.) 251 (Do jeho velmi přesného přepisu textu se vloudilo několik nedopatření: str. 311 gezukriſtu m. gezukriſta, 315 wychowal, m. wzchowal, 317 neſworneho m. neſwarneho, 317 brzy m. bozy, wgeho miloſty m. ageho miloſty). 162

Strana 163
Život svatého Prokopa. 10 15 20 25 30 35 Byl v českéj zemi jeden opat, jemužto jmě bylo Prokop, Čech ta urozený, jehož svatý Kvirillus, biskup, slovenskému písmu na- učil. Najprvé byl svěcký kněz, všie cti plný, příklada přěsvatého, života přěčistého. V jedny časy počě mysliti, kterým by činem od zlého světa od- stúpě, přivinul sě k svému milému Hospodinu Jezukristu, jakžto jest i učinil, ode všeho svého sbožie i od přátel přirozených i do- bytých sě vzdálil, na půšči zašel a tu v jednéj jěskyni mnoho časóv, Bohu slúžě, přěbýval, v niejžto jěskyni tisíc diáblóv tajně přěbýváše. A ta jěskyně od Kúřimě města za dvě maléj míli vzdáli nad řěkú 2a Sázavú bieše. A jež, jakžto svaté Ctenie praví, světlo na sviecen vstavené své světlosti nemóž skrýti, takéž tohoto svatého otcě svatost divným Božím osviecením po všěch krajích sě pronesla. 3a Počěchu k ňemu lidie rozliční choditi na půšči, jeho sě modlitvě porúčějíc a od ňeho rozličné utěšenie duši přijímajíc. Nebo bieše muž přěsvatý, všeho milosrdie plný, v svatéj múdrosti zname- nitý, řěči i vezřěnie pokorného, v rúšě, v krmi i u pití přěskrovný, pravé viery naučitel přěsnažný; jeho promluvenie Duch svatý hřiešným oslazováše. Protož mnozí jeho rádi poslúchajíce, na své hřiechy vzdychajíce, s pláčem sě jich kajíce, domóv sě od ňeho 3b vracováchu. To také svatý Prokop v uobyčěji jmějieše, ež to, což svýma věrnýma rukama vydělal, kopajě, sějě, žně, tiem tak milosrdně chudé krmil, jakti by přěd sobú Jezukrista viděl. Otevšad k ňemu běžiechu rozliční lidie, žádajíc s ním na půšči 3c ostati a podlé jeho svatého příklada Bohu slúžiti. Tehda Ducha svatého ponučením jal sě dělati kostela na čest 4a Bohu a světiej králevně a svatému Janu Krstiteli Božiemu. A tu přijal k sobě několiko bratróv ctného života, svatých nravóv, s nimižto sě v svatého Ducha vuoli sjednav, přijal zákon svatého Benedikta; a tak bydle v svéj pokořě s nimi, za najmenšieho 4bcd z nich sě jmějieše. Co jest tu Hospodin skrzě ň divóv ukázal, toho by ruka lidská všeho popsati nestatčila. Avšakž tuto některé poviemy. Čte sě tak o jeho svatéj milosti, ež když podlé obyčějě římského 5a kostela mezi velikú nocí a mezi Božím na nebe vstúpením, sbožní lidie, tři dni sě postiece, po křížích chodie, všě svaté vzývajíce, jich sě milosti modléce, aby ráčili Hospodina za ně prositi, bieše jeden člověk bohobojný, jemužto jmě Menno bieše, přišed na 40 břěh Sázavy, žádáše sě přěs řěku na nu stranu přěvésti, chtě 11* 163

Strana 164
u svatého Prokopa na Božiej službě býti a s svatým Prokopem 5b po křížích choditi. Ale jež na néj straně lodí bieše, přievoza jmieti nemožieše, a protož sobě velmi stýskáše. A když tak na březě stojě, mysléše, vida na néj straně lodí u kóla věziece, počě s ve- likým vzdycháním, tepa sě u prsi, Bohu modliti a řka: „Ó převše- mohúcí Hospodine, jenžtos' skrzě svého svatého slúhu Prokopa veliké divy světu ukázal, skrzě nežtos' mnohé hřiešné k vieřě i k náboženství zažehl, tvé svaté milosti proši, rač mě hřiešného uslyšěti, aby onano lodí ke mně na si stranu přěplula! Pro mého náboženstvie žádost nevzdaluj mne, milý Hospodine, 50 od dnešnie služby svaté, učiň účastna dnešní den mě svatého Pro- " kopa modlitev, pro tvého svatého jméne čest i chválu!" Netaže těch slov dořéci, až velikú ručestí lodí i s sochorem, u ňehož vězieše, k ňemu připlula; na niejžto sě přěs řěku přěvez, na Božiej službě, jakžto žádal byl, po křížích s svatým Prokopem 55 chodil. Potom počě svatému Prokopu, jakž sě mu přihodilo, vše praviti. K ňemuž svatý Prokop vecě: „Nemni, synáčku, byť tu milost Hospodin s tobú pro mě neduostojného učinil, ale pro tvé nábožné viery potvrzenie toj' tobě král nebeský ukázal." Těch časóv také byl jeden člověk, v ňemžto zlý duch bieše, 60 přiveden k svatému Prokopu, zdali by mu svatý Prokop pomohl. Tehda diábel vzvola a řka: „Co já tobě čini, Prokope? Proč mě 6b odtadto honíš?“ To řek diábel, i počě tiem člověkem hrozně lomo- ziti. Tehda svatý Prokop tomu člověku postiti sě přikázal, poručiv ho jednomu bratru; i jal sě také svatý Prokop sám zaň postiti a 65 veliké modlitvy činiti. Po témdni počě nad ním svatý Prokop zaklínanie podlé obyčějě čísti; vyletě z toho člověka črt v črného ptáka postavě, i sěde na kostelniej střěšě. V tu dobu svatý Pro- kop na modlitvu sě otda a ten ptáček, inhed na zemi sě svaliv, na čtvero sě rozraziv i zmisa. A ten člověk by viec diábla prázden. Jedněch časóv také slyšěni jsú hlasi diáblovi volajíc a řkúc: „Běda, běda! I co tento muž nepravý a nemilostivý bydlí v jěskyni v téjto! Již toho déle trpěti nemóžem, ale zdvihnúce sě se vším tovařistvem bydlmyž na púšči, jiejžto Lobek dějí; tuť nám tento, ani jiný žádný viec nepřěkazí, když nám tento Prokop bydliti 75 tuto nedá! Často také k ňemu rozliční lidie nemocní přicháziechu, jěžto uzdravováše, a jim pilně přikazujě, aby nepronášěli, neb sě svěc- ské chvály snažně střěžieše; avšak sě to všěch tajiti nemožieše. 9a Jednú jedni lidie k českému kniežěti, jemužto Břětislav 80 9b diechu, přistúpivše, jemu pověděchu o svatého otcě Prokopa sva- tosti. To kniežě s svými zemany radostně uslyšav, přijěv k ňemu, 6а 7a 8a 45 70 164

Strana 165
100 105 110 115 120 jeho svatéj modlitvě snažně sě poručil a s svými sě stařějšími uradiv, svatého Prokopa v tom v jeho klášterci opatem učinil a to 10a 85 zádušie rozličnými almužnami nadal. Jemužto sě rozličně svatý Prokop, nechtě sě v to uvázati, bránieše a řka: „Ten, jenžto všěcka tajenstvie srdec vie, toho sobě na svědečstvie vzývaju, jež nejsem duostojen jinými vlásti; to dobřě mé sprostenstvie ukazuje!“ Tehda ho kniežě s svými stařějšími s velikú prosbú 90 nadstúpi, tak jež jako bezdieky přijieti opatstvie musil. Kak jest tu vládl Ducha svatého naučením, o tom sě takto 10c píše: ež byl všie pokory plný, nikda sě pro ničse tak nezamútil, by sě nad svými mlazšími kda přieliš řěčí unáhlil, pro ňežto jeho viece všěcka bratřie u Bozě milováchu, než sě jeho jako starosty bo- 95 jiechu. To jeho svatý obyčěj bieše, ež někdy zěvně, někdy oblášče svú bratříci milosrdně u Bozě napomínáše a řka: „Bratříce milá, Boha milujte, snažně jemu služte, neb vaše zde krátké poslúže- nie dá vám v nebesiech věčné kralovánie. A takž svuoj svatý život veda, slovem, svatým příkladem lidi 10d učě, až i k smrti sě přiblížil. Tu jest skrzě zěvenie Ducha svatého 11a své skončenie před)věděv, pozvav k sobě bohobojného člověka, synovce svého, jemužto Vít řekli, a druhého sobě milého u Bozě syna Emerama, zěvil jima a řka: „Syny má milá, jěšto sem věrně v duchovenství přěd sobú vzchoval, vězta to, ež třetí den s tiemto sě světem rozlúči. Bohu vás porúčěju. Ale v tom smysl váš vystřiehaju, abyšte to věděli a opatrně u pokořě sě držěli. Neb vás má nadjíti veliká nenávist od zlých lidí. Budete vyhnáni do jiných vlastí a tam šest let přěbývati budete. A toto vaše byd- lišče naše kniežě poddá lidem cuzím. Ale vy, mé milé dietky, v tom protivenství nerozpakujte sě, u vieřě tvrdě stójte, svú bratří u Bozě těšte, Boha vždy chvalte; když vám dobřě bude, Bohu děkujte, když se vám zle povede, pokorně pro milý Buoh trpte! Neb ta hodina příde, v nížto vás Hospodin utěší. A po šesti letiech slitujě sě nad vámi Hospodin navrátí vás v týž pokoj u vaše bydlišče a vás nad vašimi protivníky pomstí. Tak ty časy mají přějíti, že když kniežě milostivý Břětislav umře, po ňem bude v zemi kniežě Spitigneus, jenž vás bude nenáviděti. A když ten umře Spitigneus, miesto ňeho Vratislav kniežě v Čechách bude. Tohoť Buoh svým duchem osvietí ve všiej bázni i v dobrotě. Tenť vás u vaše bydlišče zasě navrátí. A tu sě vrátiece s pomocí milého Jezukrista viec pokoj jmieti budete. A když jim to vše propovědě, nazajtřie vnide k ňemu jeden siro- 12a tek chudý, jehož svatý Prokop bieše týden pro Buoh krmil, bera 165

Strana 166
odpuščenie od otcě svatého, chtě sě domóv vrátiti. K ňemužto 125 svatý Prokop promluvi a řka: „Synu milý, nejmám ť nynie co dáti, ale pobuď do zajtřie; tuť mé skončěnie příde, Bohem juž zpósobené. A jakžť brzo skončěju, tak tobě bude má suknicě dána.“ A když zajtřie přijide, mešporní a komplétní hodinu do- konav, kakž kolivěk již duši sbierajě, Bohu sě modle, diáblu 130 bránieše. Okolo ňeho jeho bratřícě plačíc stáchu, tu jě Hospodinu poručiv, i skončal. To sě dálo ot Božieho narozenie po tisíci pad- desát třetieho léta. 13b K jeho pochování přijěl Severus, biskup pražský, jenžto jeho svaté tělo se ctí pochoval v kostele u svaté Králevny, jenž bieše 135 svatý otec založil. V tu hodinu, kdyžto jeho svaté tělo pochováváchu, voláše jeden slepý a řka: „O svatý otče, ó milostivý Prokope! Tvá sva- tost se mnohými svú milost ukázala jest skrzě tvú svatú prosbu k milému Hospodinu. Smiluj sě také nade mnú, nemóž-li déle, ale 140 asa tak dlúho, jakžto tvého pochovávanie svatá sě služba prodlí, abych dotad viděti mohl!“ A jakž to brzo propovědě, tak prozřěl, a tak dlúho světle viděl, až svatého Prokopa tělo pochovali. Po těch časiech po svatého Prokopa pochování, sezřěvše sě bratřie u přísném duchovenství, Víta, synovcě svatého Prokopa, opatem volichu, jenžto počě podlé Boha příkladem svatého otcě Prokopa duchovenstvie výšiti, bedlivě s múdrostí čest i kázen ploditi. V ty časy dobrotivé kniežě české Břětislav umřěl. Po ňem Spitigneus v Čechách kniežětem byl, za ňehožto sě přederčené proročstvie svatého Prokopa konalo tiemto činem, ež nepřietel všěch věrných duš, diábel, zlých jazykóv závistivú řěč přěd 16c kniežě Spitignea proti Vítovi opatovi přinesl. Tu sočbu Spitigneus uslyšav, počě Víta opata nenáviděti. To uznamenav Vít opat 16b s bohobojnú bratří sě vzdvih i bral sě do jiné vlasti. Tu znamenajte, králi i kniežata, co závist zlého v rozličných sbořiech činí: ten hřiech, závist, pravdy netrpí, a čehož sám jmieti nemóže, toho na všěch zlostí postíhá, ač který opat neb starosta chce v svém sbořě čest a duchovenstvie ploditi, musí od svých mlazších proti sobě mnoho křivých řěčí trpěti. Proto ne 160 vždy slušie všěm řěčem věřiti. Když kniežě Spitigneus vzvědě, ež Vít opat s tovařistvem pryč zašel, Němcě jednoho nešvarného opatem miesto Víta učinil. A když ten Němec v uopatstvie sě uvázal, prvú noc na jitřni vstav, uzřěl, ano svatý otec Prokop u jedněch dřví stojí, podepřěv sě i promluvi k uopatu Němci a řka: »Od koho, ty Němče, zde 13а 14a 15а 16а 16b 17a 145 150 155 165 166

Strana 167
moc máš vlásti? Co zde činíš?“ K tomu opat Němec odpovědě: „Mocná ruka kniežěcie tu mi moc dala, abych tiemto klášterem, donidž sem živ, vládl!“ Svatý Prokop k ňemu vecě: „Náhle ucti sě a beř sě preč, dokad hanby nedójdeš! Pakli toho neučiníš, věz to, žeť pomsta Božie na tě příde!“ A to řek i zmisa. To viděnie Němec opat za obludu přijem, počě na to nic netbati. 17b Potom čtvrtú noc opat Němec k jitřni jdieše. Ukáza sě mu opět 17c svatý Prokop a řka: „Němče, proč si mé řěči nepřijal, a já tě přieznivě napomanul? Věz to, ežť sem já synóm mým duchovním u Hospodina uprosil tohoto kláštera bydlišče, ale ne tobě, Němče, jenžto si tuto neprávě všel! Ač tě kniežě tu moc dal, ale jáť ji tobě odjímaji i zapoviedaji po dnešní den!“ A to řek svatý Prokop, i počě opata berlú bíti prudcě. Tehda opat nic nemeškajč ke kniežěti s brzkostí přijěv, i počě praviti, kak by sě mu přihodilo. To kniežě uslyšav u velikém obdivě sě užasl. Ale ež v srdci zlost začal bieše, té až do své smrti neostal. A když podlé tohoto světa běhu kniežě Spitigneus umřěl, po 18a ňem Vratislav v Čechách vévodú byl, kniežě bohobojný, pravedl- 185 ný, všie cti plný. A když Boží službu snažně milováše, nad jiné kláštery klášter svatého Prokopa na paměti jmějieše. Vzvěděv, ež Vít opat v Uhřiech bieše, své posly poň a po jeho bratříci poslal, aby sě zasě do svého kláštera vrátili. Tu sě vrátivše, kniežětem ctně do kláštera uvedeni, a což sú dřéve neduostatkóv trpěli, to sú sklrzě svatého Prokopa prosbu všeho dobrého dosti potom jměli, Bohu mnoho časóv slúžili a jeho milosti sě dostali, s nímž přěbývají na věky věkóm. Amen. 170 175 180 190 Mají: ABKLMCD Nadpis: Život svatého Prokopa A2D, Život svatého Prokopa, českého dědice M. Svatého Prokopa Čecha L, Svatého Prokopa opata českého C, Svatého Prokopa LXXXIX B. 2 kwirillus AC, kwyrillus B, kwyryllus KLD, Quiryllus M — slowenskemu ABKLMD: slowutny C — 9 wnyeyzto AK: wnyezto B (Chal) — 11 odkurzymie AL, odkurzymye BK: odkurzyma MD, odkurzima C — 13 nemoz AKLMCD: nemuoz B (Chal) — 18 wezrzienye AB, wezrzyenye K: wzerzenie L, wzerzenye M, zezrzenie C, zezrzenye D — 21 domow AKLMC: domuow BD (Chal) — 22 gmyegiesse BD, gmyegyesse K, gmyegessie M: mie- giesse AL, gmiel C — 24 iakty by A, yakty by BK: yakoby LMD, iakoby C — sobu AK: sebu BLMCD (Chal) — gezukrista A — 25 Otewssad ALD: Odewssad BKMC (Chal) — 28 kralewnye A: kralownye BKDM, kralownie LC (Chal)— krstyteli A: krzstitely B (Chal), krzstytely M. krztytely K, krztitely D, krztiteli LC — 29 bratrow AKLMD: bratruow B (Chal), bratrzij C — cztneho BLMCD: czneho AK — 30 snymizto AD, Snymyzto KM, snimizto C: snymzto B, Snymžto L — 32 gmyegiesse BD, gmyegyesse K, gmyegessie M: miegyesse A, miegiesse L, miel C — skyrzien A, skrzyen BK: skrze LMCD — 42 lody AK, lodii LM, lodi C: lodye D, vyn. B — gmyety BKM, gmieti D: miety A, mieti LC — 54 nanyeyzto BK: nanyezto AD, naniezto LC, nanyzto M — 58 stobu A: stebu BKLMCD (Chal) — 60 czasow AKLC, czassow M: czasuow BD (Chal) — 63 rzek AB2KM: rzekl BILCD (Chal) — 67 czrt AK, czrt L: czert BMCD (Chal) —69 otda AD: odda BKLM (Chal), dal C — 72 wgieskyny AL, wgyeskyny K: wgeskyny BM (Chal) — 73 nemozem ALMCD: nemuozem B (Chal), nemuozemy K — 84 wtom wgeho klastercy A: wtom wgeho wklassterz- czy B (Chal), wtom wgeho klassterzye K, wtom wgeho klassterze L, wtom geho Classterze 167

Strana 168
C, geho wtom klassterze D —87 tagenstwie AD, tagenstwye B: tagemstwye M, tagemstwie L, tagemstwy K, tagemstwij C (Chal) — wzywayu A: wzywagy BKM (Chal), wzywagi D, wzywam L, beru C — 92 pronyczze AB: pronycze K, pronycz M, pronicz LCD — 96 nyekdi zz zyewnye A, nyekdy zgyewnye K, nyekdy zgewnye D, niekdy zgewnie LC: nykdy zyewnye BM (Chal) — 100 atakz AK, Atakz L, Atakez D: atak BMC (Chal) — 102 przyewiedyew A, przyewyedyew BK, przedwiedyew M, przedwiediew L: przedzwiediew C, przezwyedyew D — 104 gyesto A:gessto BKLMD (Chal), gezto C — 105 prziedsobu A: prziedsebu B (Chal), przedsebu LMCD, vyn. K — wzchowal ABKD: zchowal C, wycho- wal L — 106 poruczyeyu A: porucziegy B (Chal), poruczyegy K, poruczegy M. porucziem L, poruczym D, poruczim C — 107 wystrzyehayu A: wystrzyehagy BK (Chal), wystrze- hagy M, wystrzieham LCD — abyste A, abysste ostat. — 108 lidy BK, lydy M. lidii L: lidyu A — 110 czuzym A: czyzym ostat. (Chal) — 111 stoyte BKLM, stogte C: stuoyte AD 115 letyech A: letech ostat. (Chal) — slytugye B (lat. misertus): slituge AK, slytuge LMD, smiluget C — 122 gmyety BK: miety A, myety M, myeti LD, mieti C — 124 tiden probuch A, tyden probuoh KCD, tyden proboh LM: probuch tyden B (Chal) — 125 do- mow AKLMC: domuow BD (Chal) — 126 neymamt K: nemamt BLMCD, nemant A 127 skonczyenye K: skonczenye ABD (Chal), skonczenie LC, skonssenye M — yuz A: gyz KMD, giz BC (Chal), giż L — 128 ayakzt AKLCD: Ayakz BM (Chal) — skonczyeyu A: skonczyegy K, skoncziegy B, skonssegy M, skonczym L, skonam D, vmru C — 129 mesporny A, messporny K: nessporny BD (Chal), Nessporni L, nespornye M. nesspornii C completny AB, kompletni L, Conpletnye M: kumpletny KD, kumpetni C — 131 gie ALM, gye K: ge BCD (Chal) — 132 paddesat A: padesat BKLCD (Chal), padessaty M - 135 kralewny A: kralowny ostat. (Chal) — 137 pochowawachu AL: pochowachu BKMD, pochowali C — 140 kmylemu BKM, kmilemu LCD: ke milemu A — 150 prziederczene A, przyederzczene K, przedrczenye (!) M, przederczenye D: prziedrzeczene B (Chal), przedrzeczene LC — 158 gmyety BK, gmieti D: miety A, myety M. mieti LC — 159 wss- wem sborzie A, wswem sborzye K, wswem sborzie L, wswem zborze C: wswem sbozy B (Chal), wsswem zbozy M, wswem zbozye D — 163 neswarneho AM, nesswarneho BKLCD miesto wita vczynyl A, myesto wyta vczynil D, miesto Wita vczinil L, myesto wita ... vczynyl M, miesto wita ... vczinil C: vczinyl myesto wyta B (Chal), vczynyl myesto wyta K — 175 napomanul AKL: napomenul BMC (Chal), napominal D — 184 prawedlni A: sprawedlny BD (Chal), sprawedliwy C, sprawedlywe M, vyn. KL — 185 bozy ABM, boży L, bozii C, bozie D, vyn. K — 186 gmyegiesse BD, gmyegyesse K: miegyesse A, miegiesse L, myegessie M, miel C — 187 apo geho bratrzyczy A: apo geho bratrzy BKLM, apo geho bratrzij C, apo geho bratrzie D — 189 cztnye BMD, ctnye L, cztnie C: cznye AK — drzewe BM: drziewe ALC, drzyewe KD — neduostatkow A: nedostatkow BKLMC (Chal), ne- dostatkuow D — 190 skirzie A, skrzie B (Chal) — 191 gmyely BM, gmiely D, gmieli C: mieli AL — 192 wiekom AL, wyekom B: wyekoma D, wiekow C, vyn. M. 168

Strana 169
4. LATINSKÝ PŘEKLAD STARŠÍ ČESKÉ PROSAICKÉ LEGENDY Dr VLADISLAV DOKOUPIL, doslechnuv se náhodou o mých pracích na textech pro- kopských legend, zavázal si mě k díkům svým spontánním sdělením, jež učinil v do- pise z 15. I. 1953, že mezi rukopisy, které spravuje v brněnské universitní knihovně, je zapsána na fol. 227a—228b prokopská legenda Fuit in terra Boemie quidam abbas ... v rukopise někdy Mikulovském, II 189, nyní Mi 32, v latinském Passio- nále (fol. 150a—285a) z r. 1475, jednom z těch, které nebyly pojaty mezi tištěná PA- TEROVA - ŠPALDÁKOVA Bohemika kníž. Dietrichsteinské knihovny v Mikulově. Přes pozdní datum zápisu (fol. 285a Anno Domini M°cecc' lxxv tunc temporis in Porziecz villa pro rectore eiusdem ecclesie etc.) zaujala mě zmínka o rukopise již zněním incipitu, v němž jsem tušil souvislost s prokopskou legendou českého Passioná- lu, začínající se Byl v Českéj zemi jeden opat ... Z fotografických snímků Miku- lovského rukopisu (označuji jej z), fol. 227a—228b, jež mi k mé žádosti dr Do- KOUPIL přeochotně obratem poslal, rozpoznal jsem s určitostí, že tu máme zajímavý a vzácný zjev, středověký, téměř doslovný a jen místy krácený latinský překlad české předlohy, jíž vskutku bylo znění staročeského Passionálu, které samo je jasně jenom volným překladem z latinské Vita minor. Že je tomu tak a že latinské znění z není snad pozdním opisem oné latinské verse Vitae minoris, která byla předlohou zpracovateli v českém Passionálu, lze prokázat velmi snadno. Vlastně by stačilo k důkazu jediné místo, kde si překladatel připojil české znění, jemuž dobře neporozuměl. V opise, jímž je z, čteme přímo v textu (viz níže str. 172, ř. 84 o umírajícím Prokopovi: licet iam etati anime appropinquans, acz giz wiek dussie zbierage, Deum orans, dyabolo deffendens. Je průhledné, že měl překladatel před sebou již porušené staročeské znění, jehož správná podoba je (viz výše str. 166): kakž kolivěk již duši sbierajě, Bohu sě modle, diáblu bránieše; ze- silující -věk pokládal za substantivum (věk = etas) a na něm činil závislým genitiv dušě, v němž se skrýval akusativní předmět přechodníku sbierajě (kakž kolivěk již duši sbierajě = quamquam ultimum anhelitum traheret, ve Vita minor, viz výše str. 144). Průkazných míst je však více. Tak na př. zvláštní užití adverbií, spojek a předložek, odporující i středověké latině a vysvětlitelné jenom jako nezdařilé bo- hemismy: uzřěl, ano svatý otec Prokop ... stojí (ř. 165) = vidit, ymo sanctus Pro- copius ... stat (ř. 107), s jedinečným užitím adv. immo; Netaže těch slov dořéci, až ... (ř. 53) = Nisi illa verba finiisset, et statim ... (ř. 38), Vita minor má Hec ut dixit, subito ... (str. 137), s neméně jedinečným užitím spojky nisi; podlé jeho svatého příklada (ř. 26) = penes eius exemplum (ř. 18) a opět podlé obyčějě římského kostela (ř. 35) = penes consuetudinem Romane ecclesie (ř. 25), Vita minor má ex consuetudine (str. 136). Odtud i jiné překladatelské bohemismy: někdy zěvně, někdy oblášče (ř. 96) = cito manifeste, cito in occulto (ř. 60), Vita minor má tam publice quam singillatim (str. 141). Jednú jedni lidie k českému kniežěti, jemužto Břětislav diechu, přistúpivše (ř. 80) = semel 169

Strana 170
quidam homines ad Boemie principem accedentes, cui nomen Brzietislaw erat (ř. 53); To viděnie Němec opat za obludu přijem, počě na to nic netbati (ř. 172) = Hanc visionem abbas Theutunicus pro fantasia (ve Vita minor se cte delu- sionem, str. 148) suscipiens, omnino nichil de visione curavit (ř. 113) a j. č. Překla- datelským bohemismem jsou i konjunktivní vazby: rač mě ... uslyšěti, aby ... lodí . .. ke mně ... přeplula (ř. 48) = dignare me exaudire, ut navis ... ad me veniret (ř. 36); vystřiehaju, abyšte ... opatrně u pokořě sě držěli (ř. 107) = vobis ad custodiam predico, ut ... circumscripte in humilitate vos continere- tis (ř. 70). Priorita českého znění vysvítá i z toho, že lecco z něho latinský překla- datel vypustil — v každém odstavci jsou místa, kterým se prostě vyhnul, a to v ne- poslední řadě pro potíže lexikální a pro svou malou stilistickou obratnost v latině. K takovémuto soudu nás opravňuje již to, co lze pozorovat na dochovaných parale- lách, na př. ežť sem já synóm mým ... u Hospodina uprosil tohoto kláštera bydlišče (ř. 175) = quod ego meis ... filiis hunc locum ad orandum obtinui apud Dominum (ř. 118), ve Vita minor se čte a Domino inpetravi (str. 149); ač tě kniežě tu moc dal, ale jáť ji tobě odjímaji (ř. 177) = licet et princeps dedit tibi hanc potestatem, sed ego tibi non dedi (ř. 119); synovce svého (ř. 103) = suum filiastrum (ř. 65), ve Vita minor nepote Vito (str. 142). Konečně čteme-li v latinském textu Temporibus illis dobrotiwe princeps Brzietislaus obiit (ř. 95), není nezbytné, abychom se domnívali, že v opisu z vytlačila česká glossa latinský výraz (benignus), nýbrž je dokonce pravděpodobnější, že tu je stopa rozpaků, jaké měl překladatel, když českou větu V ty časy dobrotivé kniežě české Břětislav umřěl (ř. 149) převáděl do latiny. Pokládám tedy za prokázané, že jako starobylá latinská Vita minor byla předlohou první české prosaické legendě prokopské v českém Passionálu, tak zase tato česká prosaická legenda Byl v Českéj zemi jeden opat byla předlohou latinské legendě Fuit in terra Boemie quidam abbas, která se jako překlad z češtiny uchovala v la- tinském Passionálu rukopisu z, při čemž původce tohoto latinského překladu již neznal latinské znění Vitae minoris. Níže otiskuji z rukopisu z latinskou legendu, vzniklou překladem první české prosaické legendy prokopské. 170

Strana 171
5 25 30 35 Fuit in terra Boemie quidam abbas, cui nomen erat Procopius, 227rb de Boemia genere, quem sanctus Cirillus, episcopus Sclawonicus slowansky, scriptura[m] informavit. In primis erat secularis sacerdos, tocius virtutis plenus. Exempli erat sanctissimi, vite 227va castissime. Quibusdam temporibus cepit cogitare, quo facto a malo (mundo) recedens accederet ad suum Dominum, videlicet Iesum Cristum. Quod et fecit, quia ab omnibus facultatibus suis et parentibus heremum adiit et ibi in quadam spelunca Deo servi- ens multis temporibus manebat. In qua spelunca mille demonia 10 occulte habitabant. Et ceperunt ad ipsum diversi homines ambulare in desertum et se ipsius oracioni commendare, quia erat vir sanctissimus, tocius misericordie plenus. Hoc eciam sanctus Procopius in consuetudine habebat, quod 15 hec, que suis manibus laborabat fodiens, seminans, metens, cum hoc pauperes nutriebat. Et de omnibus finibus conveniebant ad ipsum homines postu- lantes multi cum ipso in heremo manere et penes eius exemplum et consilium Deo servire. Tunc Spiritus sancti ammonicione cepit 20 fabricare ecclesiam Deo ad honorem et beate Marie Virgini et sancto Iohanni, baptiste Domini. Et ibi recepit ad se aliquot fra- tres [sancte et] honeste vite et (sanctis) moribus, cum quibus in unum conveniens et concordans suscepit religionem sancti Benedicti. Legitur eciam de ipsius sancta pietate, quod cum penes consue- tudinem Romane ecclesie inter Pascha et inter Ascensionem Domini fideles cristiani tribus diebus ieiunantes cum crucibus am- bulabant, omnes sanctos invocantes, et erat quidam homo, Deo devotus, cui nomen erat Menrio (!), ille veniens ad rippam Saza- wie postulabat per aquam navigare, volens cum sancto Procopio 227vb in servicio Dei interesse et cum ipso cum crucibus ambulare. Sed quidem in altera parte navis erat, quapropter maxime distractus erat, quod non potuit se ipsius processioni adiungere. Et cum sic in rippa staret, orans devote et suspirans, et dicens: „O omnipo- tens Domine, qui per sanctum Procopium, servum tuum, multa miracula ostendisti, rogo, dignare me exaudire, ut navis, que in illa parte est, huc ad me veniret. Fac me participare hodie ora- cionibus sancti Procopii propter sanctum nomen tuum.“ Nisi (!) illa verba finiisset, et statim ad eius voluntatem omnia facta sunt. Temporibus illis eciam erat quidam homo, qui erat obsessus a demonio. Qui eciam adductus fuit ad sanctum Procopium, si pos- set ipsum iuvare. Et cum adductus fuit, clamavit dyabolus di- 40 171

Strana 172
228ra 228rb 2" cens: „Quid ego contra te feci, Procopi? Cur me abhinc pellis? Hec dicens dyabolus cepit hominem maxime vexare. Tunc sanctus Procopius illo (!) homini precepit ieiunare et commisit ipsum 45 cuidam fratri. Et solus eciam sanctus Procopius pro ipso ieiunavit et multas oraciones fecit. Postea sanctus Procopius cepit in ipso demonia coniurare. Et cum coniuraciones fecisset, evolavit de homine demonium in forma nigre avis. Legitur eciam, quod sepe ad ipsum homines infirmi veniebant, 50 quos sanabat, precipiens diligenter, ne cui dicerent, quia vanam gloriam diligenter fugiebat. Et tamen hoc ab omnibus celari non potuit, quia semel quidam homines ad Boemie principem acce[n]- dentes, cui nomen Brzietislaw erat, dixerunt: „Est homo Pro- copius multe virtutis et sanctitatis in hoc confinio.“ Hoc princeps letanter audiens, se sibi in oraciones commendavit et ipsum in illo claustro abbatem ordinavit. Quod officium valde difficulter ad preces illius principis et fratrum suorum suscepit. Ab omnibus fratribus in Deo amabatur. Et hoc in sancta con- suetudine habebat, quod fratres suos cito manifeste, cito in occulto 60 ammonebat, dicens: „Fratres karissimi, Deum diligite, diligenter sibi servite, quia pro vestro brevi oramine dabit vobis regnum ce- leste. Et sic ibi Domino Deo devote serviens, per Spiritum sanc- tum finem vite sue resciens, accersiri fecit ad se devotum homi- nem, suum filiastrum, cui nomen Vitus erat, et secundum in Deo 65 amabilem, cui nomen Emeramus erat, et revelavit ipsis, dicens: „Filii mei karissimi, fideliter vos enutrivi in spiritualibus coram me. Scire debetis, quod tercio die debet fore dissolucio corporis mei. Ideo Deo vos recommendo. Sed vobis ad custodiam vestram predico, ut sciretis et circumscripte in humilitate vos continere- tis, quia eritis in odio a malis hominibus. Eritis expulsi ad alias provincias et ibi sex annis manebitis. Et istud habitaculum vestrum dabit princeps alienigenis. Sed vos in hoc nolite desperare, in fide vos firmiter tenete, audacter nec non diligenter Dominum Deum laudate. Et post sex annos miserebitur vestri Dominus et reducet vos in easdem mansiones et vos de inimicis vestris vindi- cabit. Quia cum morietur princeps Brzietyslaus, in locum suum succedet princeps Spitigneus, et cum Spitigneus morietur, loco sui erit Wratislaus. Illum Dominus Deus Spiritu suo illuminabit in omni timore et bonitate. Ille vos viceversa reducet. Postea 80 omnibus temporibus pacem habebitis cum adiutorio Domini lesu Cristi. Et cum in crastino appropinquavit hora vespertina et comple- torii, finivit horas sacras illas canonicas, licet iam etati(!) anime 55 70 75 172

Strana 173
90 100 110 115 120 85 appropinquans, acz giz wiek(!) dussie zbierage, Deum orans, dyabolo deffendens. Circum ipsum stabant fratres, lacrimantes ipsum, valedicentes. Et ipse Deo ipsos commendans vitam finivit. Hoc factum est post nativitatem Domini post mille quinquaginta [et] III[I]° anno. Ad ipsius sepulturam venit Severus, Pragensis episcopus, et sepelivit corpus ipsius sanctum in ecclesia, quam sanctus Procopius fundaverat. Temporibus illis finitis fratres in unum convenientes Vitum, filiastrum sancti Procopii, abbatem ordinaverunt. Qui cepit spiritualia augmentare exemplo et con- suetudine viri sancti Procopii, cum prudencia honorem et timorem 95 multiplicans. Temporibus illis dobrotiwe princeps Brzietislaus obiit et post ipsum Spitigneus principatum suscepit Boemie. Sub cuius principatu predicta prophecia sancti Procopii terminata 228va est, quia tum inimicus omnium animarum cristifidelium, dyabo- lus, malos sermones per malos homines ad Spitigneum principem detulit contra Vitum abbatem. Illam accusacionem Spitigneus audiens, cepit Vitum abbatem exosum habere. Hoc considerans Vitus abbas (se) recepit cum Deo et devotis fratribus ad alienas provincias. Et cum princeps Spitigneus rescivit, quod Vitus abbas cum 105 sociis recessisset, Teotunicum quendam insulsum abbatem ordi- navit. Et cum ille Theutunicus officium abbatis suscepit, prima nocte ad matutinas laudes surgens vidit, ymo (!) sanctus pater Procopius circa quoddam hostium stat et locutus fuit ad abbatem, dicens: „Unde tu, Theutunice, habes hic auctoritatem gubernan- di? Quid hic operaris?“ Ad hoc abbas Theutunicus respondit: ,Potens manus principis hanc potestatem hic dedit michi.' Sanctus Procopius ad ipsum dixit: „Cito recipe viam tuam, quamdiu confu- sionem non subintras." Et hec dicens evanuit. Hanc visionem ab- bas Theutunicus pro fantasia suscipiens, omnino nichil de visione curavit. Post abbas Theutunicus quarta nocte ad matutinum ibat et iterum apparuit sibi sanctus Procopius dicens: „Theotu- nice, cur meum sermonem non curasti? Et ego te pulcre et pie ammonui. Scire debes, quod ego meis dilectis filiis hunc locum ad orandum obtinui apud Dominum, sed non tibi, Theutunice, licet et princeps dedit tibi hanc postestatem, sed ego tibi non dedi.“ Et hec dicens sanctus Procopius cepit audacter percutere cum sceptro abbatem Theotunicum. Tunc in nullo alio se occupans, accessit principem et ista omnia, que contigerant sibi, principi indicavit. Hoc princeps audiens valde formidatus est, sed quia in corde maliciam stabilivit, [et] illam ad mortem non postpo- suit. Et cum secundum comunem cursum temporis princeps 228vb 125 173

Strana 174
Spitigneus obiit, post ipsum Wratislaus in terra Boemie pro duce fuit, princeps valde devotus, tocius honoris plenus, et cum servi- cium Dei diligenter diligeret, supra alia omnia claustra claustrum sancti Procopii in memoria habebat. Scrutans, quod Vitus abbas 130 Ungarie erat, nunccios suos pro ipso misit, ut reveniret. Quapro- pter omnes revenientes per principem honorifice ad claustrum sunt introducti, et quantos prius deffectus paciebantur, hoc per oracionem sancti Procopii in omnibus habundabant etc. Nadpis: Procopius z —37 participare: participere z — 129 claustrum sancti Procopii in memoria habebat: claustrum in memoria sancti Procopi habebat z. 174

Strana 175
5. LEGENDA V LETOPISU SÁZAVSKÉM Latinská historie O založení kláštera na Sázavě dochovala se ve dvou rukopisech s Kronikou KosMovoU a jejím pokračováním, vzniklým v klášteře na Sázavě, jehož autorem byl MNICH SÁZAVSKY. Je to rukopis Veřejné knihovny v Drážďa- nech, sign. J 43, z konce XII. neb z počátku XIII. století, a rukopis Dvorní, nyní Národní knihovny ve Vídni, č. 508, z XIII. století. Oba rukopisy mají text celkem shodný. Do textu KOSMOVA jsou místy vsunuty chronologické záznamy o sv. Prokopovi a o založení kláštera na Sázavě. Tak k roku 1038, kde KOSMAS píše o smrti knížete Jaromíra, vsunuta je naše historie De exordio Zazavensis monaste- rii. Podobně k roku 1053 připojují oba rukopisy: Procopius primus abbas Zazo- vensis monasterii felici fine cursum vite sue consumans VIII. kal. Apr. huius mundi exivit stadium, eterne felicitatis percepturus bravium. (Datum smrti Prokopovy, které se tu klade na den 25. března 1053, neliší se od data smrti, které je ve všech redakcích legendy.) KosMŮv rukopis Metropolitní kapitulní knihovny v Praze, sign. G 57, z XV. století, má na tomto místě jinou vložku: Anno dom. inc. MLIII°, VIII kal. Apr., hoc est in die Annunciacionis beatissime virginis Marie, obiit sanctus Pro- copius abbas, karitatis flagrancia plenus, castimonia purus, humilitate preclarus, cuius exequiis et sepulture Severus, sextus Pragensis ecclesie episcopus, affuit et honorifice corpus eius in ecclesia sancte Dei genetricis, quam ipse struxerat, sepelivit. Idem sanctus in hac vita dum deguit, quanta morum honestate et mi- raculorum patrocinio et iam in celesti regno laureatus enituerit, liber gestorum eius de vita evidencius legenti indicat. Que quia iam dicta sunt, hec hic non ite- randa. Slova v tomto rukopisu KOSMY jsou zřejmě z větší části převzata z Vita s. Pro- copii minor, po případě z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. — „Liber gestorum s. Procopii“ je zřejmě Vita minor. — (Jiný z rukopisů KOsMY z kláštera v Břevnově, sign. F 3, z konce XVI. století, poznamenává k roku MVIIII: Cenobium sancti Procopii fundatum est.252 Zprávě by se slušelo rozumět tak, že k tomu roku třeba klást počátky cely sv. Prokopa a nikoli založení kláštera. O tom má určité datum toliko t. ř. PULKAVA253, a to k roku 1032: „eodem anno inicium Sazaviensis cenobii“. Jiných zpráv o založení kláštera na Sázavě není, a obě zmíněné jsou nejisté a pozdní. B. BRETHOLZ k vydání KOSMY, str. 242n., připojil také historii O založení kláštera na Sázavě s použitím obou zmíněných rukopisů. Odtud je vzat text níže podaný s tím, že je v něm tiskem rozlišeno, co je v něm převzato ze starší Vita minor a co MNICH SÁ- ZAVSKÝ dodatečně k tomu připojil. Samy rukopisy jsou v přítomné době nedostupné. 252 O rukopisech kroniky KOSMOVY a také o rukopisech jeho prvých pokračovatelů má zprávy B. BRETHOLZ. Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, úvod, str. LVIII n. a v po- známkách, připojených k edici, na str. 72, 79 a 101. 253 Prameny děj. českých, V, 39. 175

Strana 176
Hoc in loco congruum videtur non debere pretermitti, qualiter cenobium Zazavense divine dispositionis gratia exordium sum- pserit, sub quibus principibus et qualiter ex tenui origine auctore Deo in tantam, ut hodie cernitur, amplitudinem excreverit, ut et in hoc, sicut in ceteris pietatis sue operibus, divine bonitatis magnificentia ab omnibus fidelibus laudetur. Tempore siquidem prefati254 ducis Odalrici, in divino cultu la viri magnifici, fuit255 heremita Procopius nomine, natione Boemicus de villa Chotun, Sclavonicis litteris, a sanctissimo Quirillo, episcopo, quodam inventis et sta- tutis canonice, admodum imbutus, in seculo presbyter eximius, honeste vite et casta mysteria celebrans, postmodum infula monastice parmatus professionis, solus cum solo Deo in fidei pignore inconvulsus deguit. Hic quippe pro amore lesu Christi toto spiritus sui ardore fervens, vanitatem nequam huius mundi contempsit et domum uxoremque, agros, cognatos atque amicos, immo semet- ipsum sibi abnegans, versuciali seculo et pompis suis miserabilibus valedixit; a cuius tu- multuoso turbine fugiens, secreta solitudinis petiit atque supercilio cuiusdam deserte 1b spelunce, quam mille demonia, ut fertur, inhabitabant, celestibus armis loricatus con- sedit ibique, quibus se posset tueri, obstaculis virtutum constructis contra canes viciorum et impetum spiritalium nequitiarum ac suggestionum sagittas ad petram, que Christus est, orationibus, vigiliis, ieiuniis allidens, viriliter pugnare cepit. Dum igitur in dilecta sibi solitudine a naufragio secularis tumultus liber ac ab omnibus occultus per multum tempus Deo indefessus agonizaret, pia divinitatis dispositio civitatem in monte positam latere et lucernam sub modio abscondi minime vo- 2b luit, sed ad laudem et gloriam nominis sui in propatulo exemplo multorum fidelium lucere. Celesti namque gratia dictante, dum idem dux consueto more illum locum, quem ad venandum speciatim elegerat, quodam tempore venandi gratia adisset, interim dum venationi daret operam, unum ex multitudine cervum ad secretiora nemoris profugientem insecutus usque in verticem predicte spelunce re- perit exili tugurio Procopium virum monachili sub habitu he- remiticam excolere vitam. Primo igitur rei novitatem principalis celsitudinis modificato tenore, mentis alacritate, dulci verborum affabilitate singula ex ordine percunctatur, quis et quibus ab oris venerit, vel qua de causa vir talis tamque rarus eas solitu- dines incolere voluerit. Cuius ad interrogata Procopius breviter ac humiliter respondens omnem, sicut res erat, veritatem seriatim exposuit et ad ultimum subiunxit se pro amore Dei et spe superne retributionis mundo funditus renunciasse et in eodem deserto, si Deo placeret, fine tenus velle persistere. Princeps igitur prudens 2a 254 O knížeti Oldřichovi se psalo výše v Kronice KOSMOVĚ, kterou autor Letopisu, MNICH SÁZAVSKY, přejal do svého textu. 255 Petitem je vyznačován text doslovně převzatý z Vita s. Procopii minor. 176

Strana 177
in Domino ammirans viri tam arduum propositum et adtendens vultum sancte religionis gratia preditum utrasque manus celis tetendit, Deum lacrimis perfusus benedixit, deinde orationibus eius sese atentius commendat et in spiritalem patrem sibi adoptat et larga manu subsidium exhibens ad militum stationem regreditur gaudens. Exinde igitur celesti dictante gratia crescebat adeo longe lateque per 3a cuncta compita fama virtutum illius, multiplici sermone discurrens, ut ad eius opinionem catervatim provincie eiusdem homines xenia offerrent ipsiusque orationibus sese devote manciparent. Qui caritatis flagrantia plenus, hospitalitate pie preditus, prudentia sancta decenter ornatus, castimonia purus, humilitatis misericordia providus, temperantia clarus, habundantia zeli fidei plenus, qui sermone predicationis sancte pectora audientium, ut ymber temporaneus, oportuno tempore infusus, irrigabat ac doctrine sue vomere mentes utillime reformabat, pauperes denique tanta pietatis largicione, sibi divinitus ingenita, 3b suscipiebat tamque prona et leta famulatus sollicitudine ministrabat, ac si manifestissime Christus adesset, ut omnis territorii eius industria mendici atque pifaudi pascerentur. Properabat equidem ad eum multitudo fidelium, habentes in desiderio animi sui seculi 3c lucris renunciare, secum fine tenus commanere, quos benigne amplectens fovebat sicut gallina pullos suos sub alis. Brevi itaque temporis dilapso intersticio felix pater Procopius coadunatis quibus potuit sumptibus iecit fundamentum in no- mine Domini et basilicam in honore sanctissime Dei genitricis Marie et sancti Iohan- 4a nis Baptiste construxit et aggregavit quosdam fratres vita et moribus religiosos; quibus spiritaliter concordantibus unanimi caritate monastica fieri moderamina et my- steria divina iuxta exemplar almifici patris Benedicti constituit, ipse vero minimus in minimis effectus. Cuius quantum prudens et efficax diligentia mentis industriaque ac sol- 4b licitudo et quam pia caritatis affluentia erga fratres extiterit, nullius facundia digne sufficit enarrare.256 Dux igitur predictus et primatus curialis patrem vocitare usui suo commendave- 9b runt, quem etiam paterna veneratione diligere decenter affectabant. Unde idem dux magnanimiter, cum satraparum suorum ingeniositate prespicaci prudentique consilio discretionis inito, eum ad abbatie investituram debere promoveri decrevit, quedam ceno- biali usui necessaria decenter coaptans, quedam pollicens, que tandem decenter com- plevit. Ille vero sese ceteris preferre pertimescens summo mansuetudinis humilitatisque emolu- 10a mento omnino recusabat, semet asserens imperitum hominem et indignum operam obedien- tie minime subiectis impendere valere, Deum, qui omnium occultorum solus cognitor est, intime sue inspectionis testem preponens. Interim pie memorie duce Odal- rico ex hac luce subtracto Bracizlaus, filius eius, regni principa- tum obtinuit, vir per omnia divine religionis cultum diligens, opus, quod pater suus imperfectum reliquerat, omni sagacitatis 256 Kap. 5.—8. z Vita s. Procopii minor nebyly převzaty do historie O počátcích kláštera sázavského. 12 - Středověké legendy prokopské 177

Strana 178
10a diligentia ad perfectum consummare decrevit. Audiens namque ob beati viri sanctam opinionem immenso tripudio, ultra quam credi posset, cum optimatibus suis gavisus est, cuius sese gratulabundus commendans orationibus seorsum assumpsit et de suscipienda abbatie infula commonuit; deinde iterata vice in presentia omnis curialis dignitatis verbis persuasoriis aggreditur, ut, licet velit nolit, pastoralis cure mo- deramina suscipere deberet. Sed vir Dei in sibi solita perdurans pertinacia omnino sese asserens indignum nullatenus ad consensum ducis flecti potuit. Sed divine ordinationi quis est qui contradicat? 10c Victus namque omni instantia precum omnique dilectionis ammonitione atque affabilitate optimatum, violenter abbas ordinatur. Facta ergo celebri promotione dux Bracizlaus primo quidem donationem,257 quam pater suus eidem patri adhuc ante suscep- tionem abbatie fecerat, flumen videlicet subterfluens a Milobuz usque ad speluncam, que vulgo Zacolnica dicitur, cum pratis et silva circumiacente, principali corroboravit auctoritate. Deinde etiam hanc eandem donationem supervenientibus heredibus et eam suo iuri usurpative vendicare molientibus, nolens paterna cassare statuta semet opposuit, litem diremit et eidem patri Pro- copio omnem utilitatem in aqua et silva a predictis terminis redo- navit, agros et prata ex utraque parte adiacentia sub testimonio et confirmatione filii sui Wratizlai et principum suorum sexcento- rum denariorum precio redemit et abbati Procopio scriptis et legitimis testibus reconsignavit. Ad extremum quoque ex pro- pria largitione terram, que circa est, usque ad silvam Strnounic nec non villam Zeramnik et unum stagnum et structuram ligno- rum ad piscandum centum denariis comparatam eidem abbati et suis succesoribus pro remedio anime sue in perpetuum possiden- da contradidit. Tam igitur felici processu iam factus abbas non se super se extulit, sed firmiori virtutum soliditate fundatus, humilitatis quoque ac caritatis constanti excellentia stabilitus, tam hylaris et affectione benivolentie con- tinens extitit, ut a subiectis sibi plus amori haberetur quam timori, quibus tam publice quam singillatim salutaria ministrare monita multaque exemplis priscorum dogmata pig- mentata non desistebat. In tempore siquidem suo omnium rerum opulentia non defuit, qui tamen exercitio laboris manuum suarum sustentabatur et pauperum inopiam refocillabat, atque in tristicia positorum curam supportans cunctorum, eos, uti prudens medicus infir- mos, antidoto paterno et solatio recreabat. Qui dum tam beatam vitam et illustrem duxit, virtutum signis in templo Dei ceu sol usque ad consummationem vite refulsit, quin immo sancti Pneumatis instinctu prophetie mysterio claruit, presagus futurorum. 10d 257 V této části Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO je obsaženo falsum donace knížete Oldřicha, stvrzené údajně knížetem Břetislavem. O tomto falsu srv. výše str. 86. 178

Strana 179
Ante biduum siquidem sue terminationem resolutionis, revelante divinitatis gratia, pre- 11a scivit. Qui accersito bone qualitatis nepote Vito et filio suo pie indolis Emmerammo, seri- atim exposuit eis futura, sicuti et postea rei comprobavit succesus, singultuose tali verbi nobilitate inquiens: „Karissimi mei filioli, quos utpote gallina pullos educavi, perpendite, quia tempus mee resolutionis adest. Tercia certissime die, Domino annuente, de huius carnis tabernaculo migrabo, vos commendans Deo. Sed vestre circumspectioni innotesco, quia post discessum meum fluctivagarum detractionum varietate impetuosa quassabi- mini ac pestifero persecutionum tribulabimini naufragio atque extorres efficiemini sex annis in terra aliena et iste locus potestativa manu ducis tradetur possibilitati alienigena- rum. Vos autem, dilectissimi filioli, idcirco nolite a fide naufragare; fratres vestros confir- mate, Deum expedibiliter laudate, in prosperis benedicite, in adversis supplicate, in letis gratias agite, in tristibus querite eventibus, cuius pietatis magnificentia tandem consola- bimini. Nam revolutis sex annis exilii, vestri misertus, tranquillitatis reparabit vobis statum ac detractoribus vestris talionem merito reddet vosque ad portum consolationis re- ducet. Defuncto namque presente principe pio Bracizlao, succedet Zpitigneus, qui vos persequetur. Quo mortuo, Wratizlaus regimen principatus Boemie suscipiet, vir timoratus, benivolus. Hic reducet vos de exilio, et dabit vobis Iesus Christus, Dominus noster, in loco “258 isto pacem et securitatem omnibus diebus vite vestre. Amen. lam vero decedente die sequente, dum, finita canonice vespertinali sinaxi et com- 13a pletorio, resideret in lectulo, infirmitate vehementi correptus est. Qui in articulo mortis positus, quamquam ultimum anhelitum traheret, tamen antiquum hostem orationis mucro- ne, viriliter brachio extenso, iaculari non cessabat. Adesse extimplo fratres iubet, quos in meroris afflictionem fletumque inconsolabilem conversos, paterne informatione consola- tionis corroborat, commonensque eos de corpore suo, de mundi huius naufragio migravit ad Dominum, de servitio ad regnum, de labore ad requiem, de morte ad vitam sempiternam, prestante Domino nostro Iesu Christo, qui in Trinitate perfecta vivit et gloriatur, Deus unus per infinita secula seculorum, amen. Consummavit autem beatus abba Procopius cursum vite sue feliciter in Domino anno ab incarnatione Domini MLIII° et eiusdem anni VIII. Kal. Aprilis presente Severo, Pragensi 13b episcopo, in ecclesia sancta Dei genitricis Marie, quam ipse construxit, honorifice est sepulture commendatus.259 Post discessum igitur beatissimi patris Procopii consors societas propria voluntate de 15a congregatione Vitum, nepotem eius, elegit, qui electus sine dolo, sine venalitate ordinatus est, vir in humanis et divinis rebus idoneus, seculi huius inimicus, inclite morigeratus, sa- pientia pervigil, reverendus in vultu, affabilis alloquio, lenitate placabilis. Quo in abbatia expedibiliter degente Bracizlaus dux ultimum mundo valedixit, cuius 16a loco Zpitigneus monarchie gubernacula suscepit. Quo tempore sancti patris Procopii vaticinii ordo completur. Instigante namque zelo 16b diaboli multi emuli ficticia venenosa detractionum conspirantes laqueos cavillationum in 258 Kap. 12. z Vita s. Procopii minor nebyla převzata do historie O počátcích kláštera sá- zavského. 259 Kapitola 14. z Vita s. Procopii minor (kromě svého závěru 14b, viz níže) nebyla pře- vzata do historie O počátcích kláštera sázavského. 12* 179

Strana 180
curia ducis contra Vitum abbatem et fratres eius astruere ceperunt atque aures principis favorabiliter compositis mendaciis Obfuscantes eos multiphariis vituperiis publicabant, scilicet dicentes per Sclavonicas litteras heresis secta ypochrisisque esse aperte irretitos ac omnino perversos; quam ob rem eiectis eis in loco eorum Latine auctoritatis abbatem et fratres constituere omnino esse honestum constanter affirmabant. O invidia, inextricabilis malicie zelus, o invidia detestanda, omnimoda malicia conglobata, ignis inextinguibilis. Sed revera sicut tinea vestimentum consumitur, sic is, qui illam zelatur; cui autem invidet, clariorem reddet. 16c Vitus itaque abbas assumptis fratribus suis, quos unitas caritatis concordaverat, peregre profectus est in terram Hunorum. 14b Nunc opere precium duximus unum ex multis beati viri miraculis compendio stili ac veridica relatione fidelium memorie caritative tradere, quod Domini nostri magnificentia per merita eius post mortem declarare dignata est. 17a Memoratus namque dux Vito abbate cum nepote suo Emmerammo 16c et fratribus, quos unitas caritatis concordaverat, in terram Hunorum peregre profici- 17a scentibus, propria fautorum suorum consiliaria diffinitione utens, in loco illo abbatem genere Teutonicum constituit, hominem turbida indignatine plenum. Ubi dum nocte prima adventus sui ex more ad matutinalem sinaxim pergens, foribus ecclesie appropinquaret, apparuit vir sanctus Procopius infra ianuam oratorii appodians et dicens ei: „Unde tibi potestas hic degendi? Quid queris?“ At ille: ,Potestativa, inquit, ,ducis maiestas et eius primatum inconvulsa sublimitas mee possibilitatis regimini hoc cenobium usque ad finem vite mee tradidit.' Cui sanctus pater: „Citissime.“ inquit, „sine confusionis verecundia discede! Quod si non feceris, ultio divinitus veniet super te." 17b Et hec dicens, evanuit. At ille, estimans esse delusionem Sathane, omnino nichili pendebat. 17c Qui dum sequenti et tertia nocte minacem parvi penderet, quarta nocte apparuit ei ad matutinum obsequium eunti sanctus vir dicens: „Cur meis monitis amicabilibus obtem- perare recusasti? Filiis meis spiritalibus a Domino impetravi hunc locum, non tibi, qui sup- plantatim intrasti. Et si a domino tuo tibi duce hec actentus potestas fuit inhibita, a me sit amodo prohibita.“ Et, hec dicens, impetuose fortissimis ictibus cambucca, quam manu gestabat, illum ferire cepit. Qui mox, quasi Bellone percussus oestro, sine dilatione locum mutavit et volatili cursu ad ducem terre pervenit ac omnem rei eventum illi patefecit. At ille attonitus vehementi ammiratione vacillare cepit et ambiguitatis laqueo irretitus usque ad finem vite sue permansit. 18a Defuncto igitur Zpitigneo duce divinitas fideli suo servo Wratizlao memorali titulo du- catus gubernaculum tradidit. Qui cum divinum ecclesie diligeret unice cultum, etiam illum toto cordis affectu locum dilexit. Qui, missis legatis Hunorum ad regem, de exilio Vitum abbatem et fratres eius cum honore reduxit et in loco suo decenter restituit. Quibus per merita et orationes beati patroni Procopii, omnipotentis Dei propicia consolatio affuit, que ipsum locum omnium rerum profectibus abundantem redundantemque in pristinum, immo in ampliorem honorem enceniavit.260 260 Kap. 19. a další z Vita s. Procopii minor nebyly převzaty do historie O počátcích kláštera sázavského. 180

Strana 181
6. LATINSKÉ BÁSNICKÉ SKLADBY Rukopisy: 1 A = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII G Ila, z konce XIII. nebo zač. XIV. stol. Žaltář s brevířem snad kláštera Svatojirského v Praze. Na fol. 132a—133b hymny Confessor (č. 1), Imnum (č. 2). (2 A = rkp knihovny kapitulní v Praze, A LVII/I, ze zač. XIII. stol. Kodex Ostrovský. Na předním přídeští a na spodní části fol. Ia anti- fony č. 6 a 7 i responsorium č. 8. Na fol. 209b antifona č. 9.) (3 B = rkp knihovny kapitulní v Praze, PXIV, ze zač. XV. stol. (Viz níže str. 240, rkp B.) Na fol. 58a a násl. zvláštní prokopské officium (č. 85—114.) Část, kde se texty opakují s notami, označuji Bn.) (4 C = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, VII A 12, ze XIV. stol. Brevíř pražské diecése. (Viz výše str. 122, rkp č.) Na fol. 40a hymny Con- fessor (č. 1), Imnum (č. 2), Te decet (č. 3). Na fol. 262a a násl. prokopské officium.) (5 Č = 6 D = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIV C 3, ze XIV. stol. Misál Chotěšovský. Na fol. 222a—222b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp knihovny Nár. musea v Praze, XIII B 9, před r. 1343. Misál Dražický. Na posledním kvaternu, (liniaturou i písařskou rukou odchylném od předcházejících,) na fol. 403a—404a sekvence Plaudant (č. 4). (7 D = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII C 4b, v přídavku z XV. stol. K misálu pražské diecése z konce XIII. stol. přídavek, v němž na fol. 225b začátek sekvence Gratuletur (č. 5), další list vytržen.) (8 E = (9 É = (10 E (II F 12 G = = = rkp Nár. a univ. knihovny v Praze, VI E 4a, ze zač. XIV. stol. Brevíř s předchozím kalendářem (= MěsB. u Gebauera; viz výše str. 121, rkp ř.) Na fol. 236b a násl. prokopské officium (č. 39—68.)) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIIEI, ze XIV. stol. Brevíř nejspíše Svatojirského kláštera v Praze. (Viz výše str. 122, rkp t.) Na fol. 84b a násl. prokopské officium.) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIV B 17, ze XIV. stol. Misál Těchobuzský. Na fol. 134a—134b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, X G 23, z XV. stol. Misál bez začátku. Na fol. 181a—181b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, VIII G 29, ze XIV. stol. V poslední části, která obsahuje několik breviářových officií, na fol. 122a a násl. texty prokopského officia; hymnus Confessor (č. 1) je tu na svém místě vypsán plně. 181

Strana 182
(13 Н = rkp Nár. a univ. v Praze, VI G 2, ze XIV. stol. V střední části rkpu, která obsahuje hymnář, na fol. 174a—174b hymnus Confessor (č. 1).) (14 I = (15 1 = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIDI, ze zač. XV. stol. Ko- mentovaný hymnář. Na fol. 51b—53a hymnus Confessor (č. 1).) rkp knihovny kapitulní v Praze, A XIV, ze XIV. stol. Brevíř pražské diecése. Na fol. 102a jinou než základní rukou vepsány antifony č. 9 a 10.) (16 J = rkp knihovny kapitulní v Praze, P VI/2, z druhé poloviny XIV. stol. Druhý díl antifonáře Arnošta z Pardubic. Na fol. 259b a násl. prokopské officium.) (17 K = (18 L = (19 L' = rkp knihovny kapitulní v Praze, A XIV. ze XIV stol. Brevíř pražské diecése. Na fol. 94b—95a hymny Confessor (č. 1), Imnum (č. 2).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, IVD 19, z r. 1381. Sekvenciář. Na fol. 28a—29a sekvence Plaudant (č. 4.)) rkp knihovny Nár. musea v Praze, XV A I, ze XIV. stol. Antifonář (s notací). Na fol. 164b—166b antifony prokopského rý- movaného officia.) (20 Ł = rkp knihovny Nár. musea v Praze, XIII A 12, po pol. XIV. stol. (1353—64) Liber viaticus litomyšlského biskupa a kancléře Karla IV. Jana ze Středy. Na fol. 63b hymnus Confiteor (č. I); na fol. 239a—240a prosaické prokopské officium s lekcemi (tyto viz výše str. 122 rkp w).) (21 M = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, X G 18, první část rkpu, ze zač. XV. stol. Komentovaný hymnář a sekvenciář. Na fol. 35b-36b hymnus Confessor (č. 1), na fol. 85b—86b sekvence Plaudant (č. 4).) (22 N = (23 N = (24 0 = (25 6 = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, X G 18, druhá část rkpu, ze zač. XV. stol. Komentovaný sekvenciář (jiný než M). Na fol. 160b až 162a sekvence Plaudant (č. 4).) rkp knihovny Nár. musea v Praze, XIV E 13, ze XIV. stol. Brevíř pražské diecése. Na fol. 77a—77b hymnus Confessor (č. 1), na fol. 77b hymnus Te decet (č. 3).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII C 5, z r. 1417. Misál Du- bečský. Na fol. 358a—358b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIII C 5, ze XIV. stol. Brevíř kláštera Svatojirského v Praze. (Viz výše str. 122, rkp u.) Na fol. 112 b a násl. prokopské officium.) (26 P = rkp musejní knihovny opavské, zr. 1418. Komentovaný sekven- ciář, otištěný z PRASKOVA podnětu V. HAUEREM, LF 22 (1895) — 23 (1896). Na fol. 101b—104a (= LF 23, str. 101—103) sekvence Plaudant (č. 4).) (27 Q = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIV C 17, z XV. stol. Misál olomoucké diecése (secundum novam rubricam olomucensem). Na fol. 17la sekvence Plaudant (č. 4).) 182

Strana 183
(28 R = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII C 6, z r. 1498. Misál pražské diecése, Liber missalis domini Andree de Berneschaw. Na fol. 316a—316b sekvence Plaudant (č. 4); na fol. 337b sekvence Gratuletur (č. 5).) (29 Ř = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIII C la, ze XIV. stol. Brevíř kláštera Svatojirského v Praze, část letní. (Viz výše str. 122, rkp ň.) Na fol. 141a a násl. prokopské officium.) (30 S (31 Š = = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, VI F 12a, z I. pol. XIV. stol. Brevíř pražské diecẽse. Ze Zlaté Koruny. (Viz výše str. 121, rkp s.) Na fol. 94a—94b hymny Confessor (č. 1), Imnum (č. 2), Te decet (č. 3). Na fol. 389b a násl. prokopské officium.) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII F IOb, z XV. stol. V druhé části rukopisu, která obsahuje hymnář, na fol. 155a hymnus Con- fessor (č. 1).) 32 T = rkp knihovny kapitulní v Praze, P XIV, ze zač. XV. stol. (Viz výše str. 181 a níže 240, rkp B.) Na prázdný list za prokopskou Vita maior připsány (fol. 72a) jinou, mladší rukou XV. stol. hymny Confessor (č. 1) a Imnum (č. 2). (33 Ť rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII E 15c, ze XIV. stol. Hymnář nejspíše Svatojirského kláštera v Praze (s notací). Na fol. 115a—125b hystoria (t. j. rýmované officium) de sancto Procopio confessore.) (34 U = (35 Ú = (36 V = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIII G 9, z XV. stol. Ko- mentovaný hymnář. Na fol. 269b—270a hymnus Confessor (č. 1).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, I D 33, ze XIV. stol. Misál českého původu. Na fol. 161b—162 sekvence Gratuletur (č. 5).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, VI G 6, z 1. pol. XV. stol. Brevíř, kdysi v majetku biskupa Beneše z Valdštejna. (Viz výše str. 125, rkp v.) Na fol. 125a—125b hymny Confessor (č. 1), Imnum (č. 2), Te decet (č. 3).) (37 W = (38 X = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XIV A 3, zač. XV. stol. Misál pražské diecése. Na fol. 169b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp Nár. a univ. knih. v Praze, X E 2, z konce XV. nebo zač. XVI. stol. Latinsko-český kancionál. Na fol. 27a kusá sekvence Plaudant s odchylným začátkem (č. 4).) (39 Y = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, I G 28, z XV.—XVI. stol. Misál pražské diecése. Z Plas. Na fol. 256b—257b sekvence Plaudant (č. 4). (40 Ý = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, I F 6, ze XIV. stol. Brevíř pražské diecése, psaný písařem Benešem (Benedictus). Z Plas. Na fol. 137b a násl. prokopské officium.) (41 Z = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, XII B 13, z konce XV. stol. Misál pražské diecése. Z Kremže. Na fol. 232b sekvence Plaudant (č. 4).) 183

Strana 184
(42 Ž = (43 Ž = rkp Nár. a univ. knih. v Praze, VII C l, z XV. stol. Misál pražské diecése. Na fol. 283a—283b sekvence Plaudant (č. 4).) rkp knihovny Nár. musea v Praze, XIV A 3, ze XIV. stol. Misál (nikoli brevíř, jak udává F. M. BARTOŠ, Soupis, č. 3412) ze XIV. (nikoli XIX.) stol., kdysi z knihovny Březnické. Na fol. 220b sekvence Plaudant (č. 4).) Prvotisky: 44 a = prvotisk Missale Pragense, Plzeň 1479 (na př. NUK 39 D 7). Na fol. 253a—253b sekvence Plaudant (č. 4). (45 b = prvotisk Missale Pragensis rubrice, Bamberg 1489 (na př. Roudn. IV Ea 36). Na fol. 242b—243a sekvence Plaudant (č. 4); na fol. 244a—244b sekvence Gratuletur (č. 5).) (46 1 * prvotisk Missale emendatum iuxta rubricam Pragensis ecclesie, Lipsko 1498 (na př. NUK 43 C 40). Na fol. 81a sekvence Plaudant (č. 4); na fol. 82a —82b sekvence Gratuletur (č. 5).) (47 n = (48 0 prvotisk Missale Pragense, Norimberk 1498 (na př. Osek J 135). Na fol. 225b —227a sekvence Plaudant (č. 4) a sekvence Gratuletur (č. 5).) prvotisk Breviarium iuxta ordinem ecclesie Olomucensis dyocesis, Štrasburk 1499 (na př. KNM 46 D 13). Viz výše str. 125, prvotisk o. Na fol. J 2v hymnus Confessor (č. 1).) (49 p prvotisk Psalterium secundum Ritum ac consuetudinem chori ecclesie Olomucensis, Brno 1499 (na př. ZUK 9619). Na fol. i 6v hymnus Confessor (č. 1).) (50 q prvotisk Missale Olomucense, Norimberk 1499 (na př. Teplá E 27). Na fol. 236a —236b sekvence Plaudant (č. 4).) 184

Strana 185
1.—3. HYMNY 1. Hymnus Confessor Dei lucidus. Confessor Dei lucidus, Deo et genti placidus, refulsit ut topazius beatus vir Procopius. 5 Nam ipsius suffragio vim sentit tota regio et eius beneficio redditur cecis visio. Omnis hinc claudus graditur 10 et demon inde pellitur, ne ultra lapsis noceat, sed virtus eius pereat. srv. 8a srv. 8b srv. 10 C. srv. 6ab 15 Flumini vis contraria datur per gelicidia, quod in estate media dat transitum sub menia. Captivi nexi libere currunt sepulchrum visere et sibi grates solvere, 20 cuius soluti munere. srv. 28! srv. 19b! Post prophecie spiritum mortale reddit debitum, commendans gregem Domino, migravit ab hoc seculo. srv. 10d srv. 13a 25 Huius virtutum gracia pia mater ecclesia tot choruscat miraculis, quot sol resplendet radiis. srv. 10d 185

Strana 186
Sit Deo patri gloria, 30 sit Filio victoria, Pneumati quoque gaudia det semper hec familia! Amen! Vyd: F. J. MONE, Lateinische Hymnen des Mittelalters, III (1855), str. 485, č. 1131 (z mnichovského Clm 6017 z XV. stol.); Cl. BLUME, Analecta hymnica, LII (1909), str. 286, č. 329 (většinou z jiných a ponejvíce mladších rukopisů). Užití: 1. hymnus I. vesp. EGTROÉ s opakováním Ad Laudes ROÉ (viz níže tabulku str. 235n.). Stejně V v oddílu De sanctis (fol. 450b), kde uvedena i jiná volba: Confessor Dei sive Iste confessor sub nota sicut Ut queant laxis vel, si placet, ympnus sub nota alia. Rukopisy: ASŤKGCNLHMIVUŠT; prvotisky: op. 3 refulsit: refulget N — 6 sentit: sensit Hop (Chal), reddit S —tota ASTT: omnis ostat. (Blume), srv. v. 9 —7 et eius: eiusque SN—8 reditur M1 (Chal) — 9 hic p —claudus: gladius V — 10 et demon inde AKTT: ac demon inde S, demon ac inde N, demon abinde ostat. — 11 ultra AT (srv. viece M): ultro KT, nutus L, nobis Mone, nimis ostat. (Blume), srv. příliš I, mens S — 12 pereat: augeat N — 13 Flumini vis: Fluminis vis KCNHIŠTop (Blume, Chal), Cluminis vis V, fluminibus Mone — 13/14 contraria datur: datur contraria L — 14 gelucidia A (Chal) — 16 dat: datur SN — transitum: transitus N — sub: per GI (text) LT — menia: maria I (text), avšak pod zábradla, pod klášter I (komentář) — 17 nexi ASTGCL: nexu KNHMIVTop (= a vinculo, a compedibus M, ligamine, svazkem U, svázaním I), noxu Š —libere: vyn. L — 18 eius sepulchrum: sepulcrum eius L — visere: misere A (Chal) 19 sibi: ibi Mone, ei V — solvere: reddere S — 20 cuius: eius NESop (Chal) — 22 reddit: — redit M1 (Chal), solvit H — 23 gregem: regem Š — 25 Huius AKNMop: Cuius ostat. (Blume) — 27 choruscat: refulget V—miraculis --- radiis vyn. V —28 quot: quod ST, quos Š — sol: vyn. Š — resplendeat Š — 29 deo patri sit NŠ —30 sit filio: filio N, eiusque sit S — 31 gaudia: gloriam I (text), cantica SN —32 det: dat HŠ, vyn. T —familia: o familia T, familie C — 33 Amen vyn. SHMIT — Na konec uvádí rukopis U možnost jiné volby: Vel iste (sc. ympnus): O pastor pie et clare, nobis adesto benigne, ] ut digne demus cantica, nostra dirumpe vincula. Amen. (Srv. níže č. 2, v. 17—18, 11—12.) 2. Hymnus Imnum decantet Domino. Imnum decantet Domino pia mater ecclesia, recolens festa annua Procopii sollempnia! 5 Procopi, confessor inclite, Cristi adletha splendide, adesto nostris precibus, quas pie tibi fundimus! O gloriose patrone, 10 nostre salutis opifex, ut digne demus cantica, nostra disrumpe vincula! 186

Strana 187
Tu es nostrum perfugium, tu robur potentissimum, 15 tu salus et proteccio nostraque iubilacio. O pater pie et clare, nobis benigne succurre nosque supplices respice, 20 vota servorum suscipe! Presta, Pater, per Filium nobis eternum gaudium una cum sancto Flamine post hanc vitam in lumine! 25 Amen! Vyd.: F. J. MONE, Lat. Hymnen III (1855) str. 486, č. 1133 (jako č. I); Cl. BLUME, Anal. hymn. LII (1909), str. 287 k č. 330. Užití: Ad nocturnum YTRÉČT, Ad nocturnum jakož i znovu Ad Laudes E, Ad Laudes ASV. Rukopisy: ASKCVŤ. 1—4 ASKCVŤ: 1 Imnum A, Impnum KTV, Ympnum SCŤ: vyn. Chal — decantet: decantent V, Decante Chal — 2 pia mater: mater pia SV. 5—8 SCV: 5 Procopii C — 7 nostris: vyn. C — 8 pie tibi: tibi pie Mone, tibi S. 9—12 ASKCVTŤ: 11 ut: fac ut Chal — digne demus: demus digne K. 13—16 V. 17—25 ASKCVT: 17 O pater: P pater A— clare: preclare S — 18 benigne succurre SV: succurre benigne AKTT (Chal), succurre C — 19 nosque: nos T — susplices K —23 una: unum S —flammine T — 24 lumine: famine T — 25 Amen: vyn. T. Verše 5—12 jsou téměř doslovně převzaty, jak poznal již MONE, III 486, z hymnu Remigi, presul inclite; totéž platí i o verších 13—16, kterých MONE a BLUME neznali. Verše 19—20 jsou převzaty z jiného remigiovského hymnu Oremus omnes pariter z XII. stol., jak rovněž poznal již MONE. Oba remigiovské hymny nyní Anal. hymn. XIX č. 447—448. CHALOUPECKÝ znal jenom z A v. 1—4, 9—12 a 17—24, z nich pokládal za veršovanou část toliko 21—24, předchozí za část prosaickou. 3. Hymnus Te decet ympnus, Domine. Te decet ympnus, Domine, qui es corona glorie, coronasti hac in die sanctum Procopium pie. 5 Exultet celum laudibus, chori concinant cantibus in his sacris sollempniis almi patris eximiis! 187

Strana 188
Qui pietatis gracia 10 sanat membra languencia, curat corda dolencia, fert mestis magna gaudia. Gaudet regnans in patria cum Maria, matre pia, 15 cum qua possidet dulcia superna celi convivia. Summe Deus clemencie, tibi sit laus et gloria, da post cursum miserie 20 eterna nobis premia! Amen! Vyd.: F. J. MONE, Lat. Hymnen, III (1885), str. 486, č. 1132 (viz č. 1); Cl. BLUME, Anal. hymn., LII (1909), str. 287, č. 330. Užití: Ad nocturnum (ymnus) SNV. Rukopisy: SCNV. 3 hac in die: in hac die C, hodie N — 4 Procopium pie Blume: pium Procopium SCV, tuum Procopium N, patrem Procopium Mone — 6 concinant: concurrant C, prázdné místo N — 8 eximiis: exuviis Mone, exenniis Blume — 13 regnans: regina C, regnat Mone — 17 V —20 premia: gaudia V — 21 Amen: vyn. clemencia S — 18 sit: vyn. V — 19 post: vyn. NV. 4.—5. SEKVENCE 4. Sekvence Plaudant chori monachorum. srv. 1a Plaudant chori monachorum et letentur fratres, quorum pater est Procopius! Cetus quoque clericorum 5 melodie dulcem chorum huic frequentent sepius ! Qui de gente Bohemorum natus, velud sydus, morum venustate claruit. 10 In salutem plurimorum sospitates infirmorum dans, pius apparuit. 188

Strana 189
15 Nove legis novus lator, gentis native zelator, novis doctus litteris, docet, non ut simulator, sed activus contemplator, dans exemplum posteris. srv. 1a Mundi namque flore spreto 20 regulari sub decreto sese sponte vinciens, in deserti mansit freto, eius loci de secreto demones eiciens. srv. 1a srv. 7a 25 Ibi tandem fabricavit templum fratrumque locavit devotum collegium. Quibus prophetans precavit, dum pellendos indicavit ducis per fastigium. 30 srv. 4a srv. 10d, 11 a Sed quos pellendos predixit, his breve tempus prefixit, quo sufferrent modicum. Nam quos foverat, dum vixit, 35 pro his mortuus conflixit adversus Theutonicum. Hinc tyrannus effugatur et edicto promulgatur, ut insontes redeant. 40 Vir sanctus mirificatur, prestans, quodcumque rogatur, quo fideles gaudeant. srv. 17ac srv. 18a srv. 11a 45 Cecis visum, claudis gressum reparavit et oppressum lapidum congerie, atro demone possessum liberavit et confessum patricidam carie. srv. 8b, 100. srv. 33A! srv. 34A! srv. 32A! 189

Strana 190
srv. 19b srv. 14a (nikoli 14A) Item dum interpellatur, 50 fluens ampnis congelatur in estatis tempore. Orbus videt et cecatur, quia non plene precatur pro salutis opere. 55 Hinc oramus te, patrone, miseros audire prone, qui tot signis radias, a vindicte nos mucrone salvans, celesti corone conformari facias! 60 Amen! Vyd.: G. M. DREVES, Cantiones Bohemicae des 13., 14. u. 15. Jahrhunderts, Leipzig 1886, str. 131 (z rkpu X); TYŽ, Analecta hymnica IX, Leipzig 1890, str. 241, č. 328 (z rkpů ÉW a čtyř jiných, většinou XV. stol.); V. HAUER, Listy filol. 23 (1896), str. 101—103 (z rkpu P); V. CHALOUPECKÝ, Jan z Dražic, poslední biskup pražský, Čas. přát. starož. 16 (1908), str. 187—188, zvl. ot. str. 70—71 (z rkpu D); A. ŠKARKA, Dominikán Domaslav a čeští hymno- grafové jeho směru, Věstník Král. čes. spol. nauk, 1950, VI., str. 31—32 (z rkpů DP s va- riantami z Anal. hymn. IX). Rukopisy: DČĚZLWOMNPŽFOYZRX; prvotisky: ablnq. Rkpy DYZ předesílají antifonu: Alleluya! (Versus YZ) Felix es, Bohemia, que tam pium patronum, beatum Procopium, I pro te exorandum [ premisisti ad Dominum. Místo 1—6 má Procopii solemnia existant nostra munia iuvamento altissimo X — 1 Psallant N1 — 2 letantur C, letetur Ž —3 est: vyn. F — 4 quoque: quorum Chal, qualis O — 6 huic (tomu, svatému Prokopu, sancto Procopio M): hinc ELPŽQYZR (proto LP), hunc a —frequentent: frequentant L (text) Y, frequentet ZL (komentář) WPFq (zástup... navštěvuj P), frequentat a, perstrepent Dreves, perstrepet M — 7 boemorum NPX — 8 morum: novum P (nová P) — 11 sospitates: hospitates F, sospitatem LNPX (Dreves) (potřěbu P) — 14 native: nature ÉŽOPŽFYRX — 15 novis doctus: novus doctor ÉOŽRX (Dreves), novis doctis Y — 17 sed: sed ut P — 18 dans exemplum (dávaje příklad P): ad exemplum ČMq (na příklad M) — 19—42 vyn. X — 21 sese: se P — vincens F — 22 freto: serto M — 23 cuius (Dreves) — de: sub P — 25 Ibi: Ubi CÉZLOMNPŻFZ — 28 Quibus: Qui ZF — prophetas Č, prophetisans F — precavit (ostřěhl jest L koment.): precantavit NP (text), predicavit ZLOZFYRa (předpověděl P koment.) — 29 dum: et ČMablnq — indicavit ... pellendos vyn. M — indicavit (ukázal jest P): iudicavit LONR usúdil jest LN) 31 Sed: Nam L — quos pellendos: pellendos quos Cablnq — 32 his breve tempus: tempus consolans Caq —33 quo (tempore, v kterém času M, kterého P): que OŽ, quos CL. quod F — modicum: modum R — 34 Nam: Sed L —36 theutonicum Ca: theotunicum Z, theutuni- cum ELNZQYRI (Dreves), teutunicum F, theuthonicum P, (němci P, němci opatovi LM): inimicum DWZbnq —38 edictum q — promulgatur DMZn: provulgatur ostat. — 40 miri- ficatur: vivificatur É —41 prestans: patrans LNP — 49 Item (opět L): Idem ÉWOMYZRXq 52 Orbus: Morbus Z, Orbis É, (Dreves) (ten jistý, svatý Prokop M), Iter NPŽ (cěsta P) — Ortet O — videt: vidit NP, iubet Y — 53 quia: quod PF — non plene: non bene LNPFX (nedobře P), non pleris O —precatur: predicatur F — 55 oramus: rogamus OR — te: o DZ 58 vindicte: vindicta DZ, vindice M, vincte F — 59 salvas YX—celestis a — 60 con- firmari Z, reformari R — 61 Amen: Amen dicant omnia P (Staň sě, řcčte všichni Čechové P), vyn. WOZXablq. 190

Strana 191
5. Sekvence Gratuletur noster chorus. Gratuletur noster chorus sitque concors et sonorus, Deum collaudans pium, qui hac die laureatum 5 in celestibus beatum locavit Procopium. Hic a mundi vanitate Dei tactus pietate se subtraxit propere 10 heremumque mox ingressus desudavit indefessus in salutis opere. srv. 1a 15 Inde demones eiecit, quos abire longe fecit in virtute numinis. Mente Deo adherebat, sanctitate resplendebat dono veri luminis. Srv. 7a srv. 10d Cursu vite consummato 20 bravio gaudet beato in celesti regia. Claudis gressus reparatur, cecis visus restauratur eius per suffragia. srv. 10 C3 srv. 8b 25 Gregem tuum te laudantem, in exilio morantem, alme pater, respice, aput Deum obtinendo, ut nos pie assumendo turbe iungat celice! 30 Amen! Dosud nevydána. — Rukopisy: URD; prvotisky: bln — Užití: Infra octavam (sancti) Pro- copii prosa Rbln — 3 collaudas R — 13 eicit D — 14 quos D: et ostat. — 17 sanctitate resplen- debat D: sanctitateque splendebat ostat. — 22 reperatur b — 23 cecis: vyn. D — 23— restauratur eius: eius restauratur D. 24 191

Strana 192
6.—10. NEJSTARŠÍ ANTIFONY A RESPONSORIA 6. De sancto Procopio antiphona ad Magnificat. A. O lampas claustralis fulgoris, o callis regularis moris, pater beate Procopi! Inherentes tue opi confidimus liberari a malis et adiuvari sanctorum collegio prestante Dei Filio. Ergo pro nobis exora, servans nos in mortis hora ab inferni supplicio! Euouae! Rkp A. Srv. A. PATERA, Čas. čes. mus. 52 (1878), str. 289; ZD. NEJEDLY, Dějiny před- husitského zpěvu v Čechách, Praha 1904, str. 74. 7. De sancto Procopio antiphona. A. 5 O Procopi! Procopii patris gracia refulsit in heremo nexum solvens sceleris. Veni, iuva posteros, ut iungantur patribus in celesti gloria! Alleluya! O (Procopi!) Rukopisy: ACY. — Užití: I. vesp. ant. C, Ad nonam Y — 2 Procopii: pro quo pii C — patris: presens Y — 4 nexum: nexu C — sceleris: sterilis Y — 6 iungantur: iungamur Y — 7 celesti: celorum C — gloria: patria CY — 8 vyn. C — 9 vyn. CY.

Strana 193
8. De sancto Procopio responsorium in prima vespera. R. Beatus Procopius iam triumpho potitus novit suis famulis prebere celestia commoda, qui toto corde poscunt eius peticiones. Illi nimirum tota nos devocione oportet conmittere. V. Ut apud Cristum eius patrociniis adiuvemur semper, illi (nimirum tota nos devocione oportet conmittere.) Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto. Rkp A. 9. Antiphona de sancto Procopio super psalmos. 5 Sancte Procopi, dulcedo pauperum et pius consolator orphanorum, ora pro nobis, a-e-u-i-a, e-u-o-u-a-e. Rkpy AICO — Užití: 2. antiph. per ebdomadam C. 3. antiph. infra octavam 0 — 1 Procopi AI: Procopii CO — 2—5 nevypisuje O —3 et A: tu IC — pius AC: pie I — or- phanorum A: miserorum IC —4—5 aeuia euoae A: deum C. vyn. I. 10. R. (N)ovem de choris angelorum missi de aula celorum summi Regis palatini assumpserunt Procopium in suum consorcium. 13 - Středověké legendy prokopské 193

Strana 194
V. 10 (P)rocopius pater pius hodie migravit a seculo. Quem letantes archangeli assumpserunt. Nevydáno. — Rukopisy: IL. — Užití: I. vesp. respons. I, III. noct. respons. 1. L—3 pala- tini I: palacium L — 10 archangeli I: angeli L — 11 assumpserunt I: vyn. L. 11.—38. PROSAICKÉ SKLADBY PROKOPSKÉHO RÝMOVANÉHO OFFICIA BREVÍŘOVÉHO 11. A. Assis clemens nobis, qui te veneramur, et de vite presentis exilio nos eductos tu dignare interventor presentare Cristo regi Domino, o Procopi! Nevydána. — Rukopisy: LS. — Užití: I. vesp. ant. — 3 vite L: vita S — exilio L: exilii S 7 o procopi S: o procopii L. 12. Beatus Procopius quasi vas auri solidum, ornatum omni lapide precioso,261 devocionis ungenta predicavit in populo et accepit stolam glorie in consumacione virtutis.262 R. V. Factus est sicut ignis fulgens 263 et sicut thus redolens in diebus estatis264 et ac cepit stolam glorie in consumacione virtutis.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: I. vesp. resp. 261 Srv. Sirach 50, 1: Simon, Oniae filius, sacerdos ... 50, 10 quasi vas auri solidum, orna- tum omne lapide pretioso. 194

Strana 195
13. A. 5 O Cristi confessor egregie, lumen preclarum ecclesie, flos, decus et honor Boemie, gemma et salus insignis gentis Slavonice, Procopi beatissime, iunctus hodie cetibus angelorum, ora pro nobis Regem celorum! Vyd.: AH XXVIII (1898), str. 316—317, č. 208 jako „antifona neznámého původu“ z mladšího rkpu XV. stol. (cod. Coloniensis W. kl. 8° 28, fol. 172b). Rukopis: L. — Užití: I. vesp. in ewangelio ant. — po 2 přidává nostre delicie Col. — 3 decus et honor Boemie L: et decus Bohemorum Col. — 5 insignis gentis Slavonice L: Procopiensium monachorum Col. 14. Adoremus Regem regum, qui beatum Procopium patrem dedit et pastorem sue plebi devote. Psalmus (94): Venite, (exultemus Domino ... quoniam ... rex magnus super omnes deos ...Venite, adoremus ... qui ipse est Dominus Deus noster et nos populus pascue eius et oves manus eius ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: I. vesp. invitatorium. 15. Beatus vir Procopius in via peccatorum contempnens stare et in lege Domini non cessans meditari, kathedram regni hodie gaudens meruit intrare. A. Psalmus de confessore (1: Beatus vir, qui... in via peccato- rum non stetit et in kathedra pestilencie non sedit, sed in lege Domini voluntas eius et in lege eius meditabitur die ac nocte.) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: I. noct. ant. 1. 262 Sir. 50, 11: in accipiendo ipsum stolam gloriae et vestiri eum in consummationem vir- tutis. 263 264 Sir. 50, 9: quasi ignis effulgens. Sir. 50, 8: quasi thus redolens in diebus aestatis. 13* 195

Strana 196
16. srv. 1A. A. Preceptum Domini predicans vir beatus Procopius, claris parentibus ex Boemia natus, in Syon montem celi ascendit coronatus. (Psalmus 2: Quare fremuerunt gentes ... Ego autem constitutus sum rex ab eo super Syon montem sanctum eius, predicans preceptum eius ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: I. noct. ant. 2. 17. Insignis vultus Dei lumine confessor preclarus, Procopius nomine, gaudet beatus. (Psalmus 4: Cum invocarem ... Signatum est super nos lumen vultus tui, Domine: dedisti leticiam in corde meo ...) A. Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: I. noct. ant. 3. 18. R. Primum querens regnum Dei beatus Procopius prima noctis vigilia consurgebat ad Dominum, effundens sicut aquam cor suum in conspectu eius.265 V. Lavans singulis noctibus lectum suum et lacrimis rigavit stratum suum.266 Nevydáno. — Rukopis : L. — Užití: I. noct. respons. 1. 19. R. Secundum cor summi Dei ut David, filius Yesse,267 265 Srv. Zalm 61, 9: effundite coram illo corda vestra; 21, 15: sicut aqua effusus sum; 141, 3: effundo in conspectu eius orationem meam. 266 Zalm 6, 7: lavabo per singulas noctes lectum meum, lacrimis meis stratum meum ri- gabo. 267 Srv. Žalm 19, 5: tribuat tibi secundum cor tuum; 71, 20: laudes David, filii lesse. 196

Strana 197
pater sanctus audivit esse, perfecte faciens eius omnes voluntates.268 V. Cor suum tradidit ad vigilandum diluculo ad Deum,269 per(fecte faciens eius omnes voluntates.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: I. noct. respons. 2. 20. R. Quarta noctis in hora qui ambulans super mare tuos sanctos discipulos fluctuantes visitasti,270 lesu bone, nos dignare tua gracia visitare, ut possimus collaudare tuum digne confessorem. V. Quem hodie consumasti, stola glorie induisti et ad portas paradysi coronasti,271 lesu (bone - - - confessorem.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: I. noct. respons. 3. 21. A. Mane astantis et orantis Deus servi sui verba percepit. (Psalmus 5: Verba mea auribus percipe, Domine ... Mane astabo tibi...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. ant. 1. 268 Srv. Žalm 110, 2: in omnes voluntates eius. 269 Srv. Žalm 62, 2: Deus, Deus meus, ad te de luce vigilo. 270 Srv. Mat. 14, 24—25: Navicula autem in medio mari iactabatur fluctibus ... Quarta autem vigilia noctis venit (sc. Iesus) ad eos ambulans super mare. 271 Srv. Sir. 6, 32: Stolam gloriae indues eam et coronam gratulationis superpones tibi. 197

Strana 198
22. A. Mirabile nomen tuum, dominator Domine, vir sanctus invocans die ac nocte a te meruit elevari, magnifice, super celos. (Psalmus 8: Domine, Dominus noster, quam admirabile est nomen tuum ... Quoniam elevata est magnificencia tua super celos ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. ant. 2. 23. A. De valle huius mundi pennis virtutum elevatus ad montem celi sicut passer transmigravit. (Psalmus 10: In Domino confido ... Quomodo dicitis anime mee: Transmigra in montem sicut passer ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. ant. 3. — Viz níže č. 74. 24. R. Quinque per Cristi vulnera caritate vulneratus, quinque per libros Moysi doctus in lege Domini, doctor aliorum factus coronam regni est adeptus. V. Quinque corporis sensibus lucratus, quinque talentis cum suis fidelibus gaudet in celestibus.272 Co(ronam regni est adeptus.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. respons. 1. 272 Srv. Mat. 25, 16: Abiit autem, qui quinque talenta acceperat, et operatus est in eis et lucratus est alia quinque. 198

Strana 199
25. Rex misericordie, R. opera fideliter implens pater sanctus a Patre misericordiarum hodie est susceptus in regnum. V. O quam felix et beatus vir Dei Procopius, qui transiens ex hoc mundo ho(die est susceptus in regnum.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. respons. 2. 26. R. Totus in beatitudinibus est inventus perfectus Procopius, confessor Cristi electus, qui contempnens mundi gaudia intrare meruit regni pallacia. V. Pater sanctus Procopius, vir inclitus, in trare meruit regni pallacia.) Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: II. noct. respons. 3. 27. A. Innocens manibus et corde mundo Procopius sanctus transiens ex hoc mundo benediccionem accepit hodie in regno. (Psalmus 23: Domini est terra ... Innocens manibus et mundo corde ... Hic accipiet benediccionem a Domi- no ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: III. noct. ant. 1. 28. A. Iste pauper habitu, dives autem in spiritu, contemplatur vultum Dei rutilantis diei. 199

Strana 200
(Psalmus 33: Benedicam Dominum ... Iste pauper clamavit ... Iuxta est Dominus iis, qui tribulato sunt corde, et humiles spi- ritu salvabit ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: III. noct. ant. 2. 29. A. Te decent laudum cantica, qui virtute celica circumfultus rutilasti, plenus donis prothoplasti. (Psalmus 64: Te decet ympnus, Deus in Syon ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: III. noct. ant. 3. 1 decent Ryba: decet L. 30. STv. 5ab R. V. Decem precepta docuit, cuius virtus tunc claruit, cum Menne puppis saliit trans flumen, in qua transiit. Ut Petro merso Dominus,273 sic petenti Procopius. Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: III. noct. respons. 2. 31. srv. 11a R. 5 Undena hora diei274 in etate plena spei prophetavit spiritum indicans suis obitum et post exilium se spondet ad auxilium. 273 Srv. Mat. 14, 30: er cum coepisset (sc. Petrus) mergi, clamavit dicens: Domine, sal- vum me fac. Et continuo Iesus extendens manum apprehendit eum. 274 Srv. Mat. 20, 6: Circa undecimam (sc. horam) vero exiit. 200

Strana 201
V. Post sex annorum exitum assignans eis reditum et (post exilium 10 se spondet ad auxilium.) srv. 11a Nevydáno. — Rukopis: L. — Užití: III. noct. respons. 3, kromě toho znovu II. vesp. respons. 8 reditum Ryba: redditum L. 32. A. Pulchritudinem et decorem induit Dominus Procopium suum confessorem ac in sede glorie collocavit hodie. «Psalmus 92: Dominus regnavit, decorem indutus est; indutus est Dominus fortitudinem ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: Ad Laudes ant. 1. 33. A. Iubilet mater ecclesia, Procopii agens sollempnia, qui transiens de hac vita Domini atria intravit cum leticia. (Psalmus 99: Iubilate Deo, omnis terra, servite Domino in le- ticia ... Introite ... atria eius in ympnis...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: Ad Laudes ant. 2. 34. A. Labia fidelium in divinis laudibus collaudent Procopium diebus ac noctibus. (Psalmus 62: Deus, Deus meus, ad te de luce vigilo...labia mea laudabunt te ... Si memor fui tui super stratum meum, in matutinis meditabor in te ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: Ad Laudes ant. 3. 201

Strana 202
35. Opera sancti patris omnia laudemus et superexaltemus in secula. A. (Canticum trium puerorum: Benedictus es, Domine ... Benedicite, omnia opera Domini Domino: laudate et superexaltate eum in secula.) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: Ad Laudes ant. 4. 36. A. Laus viri sancti in ecclesia sanctorum nuncietur in secula seculorum. (Psalmus 148: Laudate Dominum de celis ... Ympnus omni- bus sanctis eius ...) Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: Ad Laudes ant. 5. 37. srv. 6ab A. Benedictus es, Rex celorum, qui turmis confessorum iunxisti Procopium et civem fraterne curie fecisti hac in die superantem demonis virtutem. Huius pie precibus nobis supplicantibus tribue salutem! Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: In ewangelio (= Ad Benedictus) ant. 38. A. Gaudete, sponsi filii, quia excelsa libamina virent et non arent, 202

Strana 203
signa dum apparent, innovata, mirabilia, inmutata servi Dei Procopii. O Criste, ipso duce luce fac nos perfrui tui solii! Nevydána. — Rukopis: L. — Užití: II. vesp. Ad Magnificat ant. 39.— 68. VERŠOVANÉ SKLADBY PROKOPSKÉHO RÝMOVANÉHO OFFICIA BREVÍŘOVÉHO 39. A. Age, mater ecclesia, tanti festa gaudii, que decorant sollempnia merita Procopii, 5 cuius nobis auxilii assunt patrocinia, quem non vicerunt varii status accidencia. Е-u�о�u�a�e. Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGYL'RTOÉJ — Užití: I. vesp. ant. super psalm. EGYL'J, III. noct. Ad Cantica ant. RTOÉ; opakována Ad Terciam Y, infra octavam Ř —2 festi E — 4 merito Dreves — 6 assint G — vari E. 40. R. Surge, decus salutare, purga specus solitare fulgens secus fulminare Zazaue naufragia. srv. 1a srv. 2a 203

Strana 204
5 Petunt cecus luminare, surdus, mutus numinare, Cristo cetus ruminare laudes per suffragia. V. Ordo, sexus, omnis etas 10 currunt ad paternas metas, grates Deo solvunt letas consequentes bravia. Petunt (cecus luminare, surdus, mutus numinare, 15 Cristo cetus ruminare laudes per suffragia.) Vyd.: AH V (1889), str. 206—207. — Rukopisy: EGCSTRÓÉ — Užití: I. vesp. resp. EGCS, I. noct. resp. 4. RTOÉ, znovu II. noct. resp. 3. S — 3 fluminare -- 5 cecus: vyn. E — zazaue T: sazaue ostat. — 5 cecus: decus GS — 6 surdis mutis S — 11 gratas E. 41. A. Ad Magnificat. Letare, Bohemia, iubilorum studio patroni sollempnia colens cum tripudio! 5 Laude multipharia prolis contubernio paterna commercia extolle preconio! Loci thezauraria 10 sacri glebe precio, dona confer varia morbidis suffragio! Ergo, celi gloria, Procopii premio 15 da intrare gaudia tua, patre previo! E-u�о�u�a�e. Vyd.: AH V (1889), str. 206. Rukopisy: EGCYSL'ŘTOÉJ —Užití: I. vesp. Ad Magnincau ant. EGCYSJT = I. vesp. in ewangelio ant. ROÉ —1 boemia S — 2 stadio Y — 4 collentes C — 8 preconia O — 9 thezaurario Y — 11 confert TL' (Dreves) — 12 suffragia ESL'J — 15 dat GL'J — 16 previo: premio L', provido S — 17T: vyn. ostat. 204

Strana 205
42. Ad matutinam. Invitatorium. A. Regi regum iubilemus et has laudes decantemus propter pium Procopium, nobis patrem propicium. Psalmus (94): Venite ex(sultemus Domino, iubilemus Deo, salutari nostro ... quoniam Deus magnus Dominus et rex ma- gnus super omnes deos ...) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCRTOÉJ — Užití: Ad mat. Invitat. všechny, taktéž infra octavam ad mat. invitat. O — 1 Regi: Regem ER — po 4 mají jako žalm Venite ex R, Venite GOÉ — Následoval hymnus Imnum decantet (viz č. 2) ERTOÉ; hymnus Te decet (viz č. 3) S. 43. In primo nocturno. A. Beatus vir Procopius mundum animo sollerti vitans, legis cultor pius, peciit antra deserti. srv. 1a Psalmus (1): Beatus vir, (qui non abiit in consilio impiorum ... sed in lege Domini voluntas eius ...) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCYSRTOÉ — Užití: I. noct. ant. 1. všechny po 4 mají jako žalm Beatus vir YSRTÉ, Psalmus de confessore non pontifice (= Ps. 1) E. 44. A. Excelso degens in monte iussa Dei predicavit, fugans hostes crucis fronte, basilicam dedicavit. srv. 1a srv. 4a Psalmus (2): Quare fremu erunt gentes ... Ego autem consti- tutus sum rex ab eo super Sion montem sanctum eius, predi- cans preceptum eius ...) Vyd.: AH V (1889), str. 206.—Rukopisy: EGCYSRTOÉ—Užití: I. noct. ant. 2. všechny — po 4 mají jako žalm Quare fre(mu) SROÉ. 205

Strana 206
45. STV. 7B A. Caput humile extulit signorum per miracula, voces demonum expulit virtutum per signacula. Psalmus (3): Domine, quid multi plicati sunt aut tribulant me? Multi insurgunt adversum me ... Non timebo milia populi cir- cumdantis me ...) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGRTOÉ — Užití: I. noct. ant. 3. všechny — 3 voces: neces ETOÉ — po 4 mají jako žalm Domine quid multi- ROÉ. 46. R. Quasi vitis fructifera Bohemia pullulavit, cum palmes salutifera Procopium germinavit, de quo vina letifera Rex populo propinavit.275 5 V. Pauper sinum pansit sub stellato solio, aquam vivam hausit de celesti dolio. 10 De quo (vina letifera Rex populo propinavit). Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCÝSROÉ — Užití: I. noct. respons. 1. všechny — 2 boemia ESR —pulavit E —3 cum palmes: ut palma C — salutifera: fructifera E — 5 de qua S — letifera patrně v nezvyklém významu laetitiam ferentia, nikoli antické letifera ,letum ferentia' — 7 sinum: synua O, sinu CYRTÉ, sum GS, vyn. E — pansit (= správně lat. pandit): pausit Dreves; nezvyklé perfektum na -sit zaručeno shodou rkpů i rýmem hausit. 47. Srv. 2B R. In caverna Cristi servus regulorum calcat thetra, fatigatus duce cervus refugit tutus in petra, lassus potum petit nervus, vino cedunt aque metra. 5 275 Srv. Amos 2, 12: et propinabitis Nazaraeis vinum. 206

Strana 207
V. Latibuli loculo Iesus, ut in Chana, ostendit in poculo 10 signorum archana.276 STv. 2B Lassus po(tum petit nervus, vino cedunt aque metra.) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCYSRŤOÉ — Užití: I. noct. respons. 2. všechny — 1 Cristi: tristi S — 2 tethra CS — 5 petit: peciit RTOÉ — 7 loculo: poculo C — 8 cana OÉ — 9 poculo: populo Ř — 10 signorum: servorum O. 48. R. O Procopi, vir Dei, solamen desolatorum, plectendus capitis rei stragem dum fugit tortorum, 5 se subdit paterne legi cum venia delictorum. srv. 19a V. Estas iter glaciem mesto pandit fugienti, ut Pharaonis faciem 10 mare prebet abeunti.277 srv. 19b Se sub dit paterne legi cum venia delictorum.) Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto. Cum venia delictorum. Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGSRTOÉYC — Užití: I. noct. respons. 3. EGSRTOÉ, I. noct. respons. 4. Y, II. noct. respons. 1. C — 1 O procopi CRTO: Procopi S, O procopii ostat. — vir: o vir Dreves; verš o slabiku kratší, ale chráněn tuším veršem 7 — vir: vyn. Ř —3 plectendis Y — 4 fuit Y, figit E — 6 cum venia: vyn. E — 8 mesto: in estu S — 10 ambeunti G. 49. In secundo nocturno. A. Mirificavit pugilem tribulacionis mora, letificavit vigilem Dominus mortis in hora. 276 Srv. Jan 2, 1 nn.: nuptiae factae sunt in Cana Galilaeae ... ; 2, 11 Hoc fecit initium signorum lesus ... 277 Srv. Exod. 14, 22: Et ingressi sunt filii Israel per medium sicci maris: erat enim aqua quasi murus a dextra eorum et laeva. 207

Strana 208
Psalmus (4): Cum invocarem, (exaudivit me Deus iusticie mee; in tribulacione dilatasti michi ... Et scitote, quoniam miri- ficavit Dominus sanctum suum, Dominus exaudiet me, cum clamavero ad eum ...) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCYSRTOÉ — Užití: II. noct. ant. 1. EG, I. noct. ant. 3. CYS, I. noct. ant. 4. RTOÉ — 2 more C. 50. A. Voci eius Rex intendens scuto coronavit diro, locum triumphi impendens gaudio vallavit miro. Psalmus (5): Verba mea (auribus percipe, Domine, intellige cla- morem meum. Intende voci oracionis mee ... Domine, ut scuto bone voluntatis tue coronastinos.) Vyd.: AH V (1889), str. 206. — Rukopisy: EGCSYRTOÉ — Užití: II. noct. ant. 2. EG, II. noct. ant. 1. CS, I. noct. ant. 4. Y, I. noct. ant. 5. ŘTOÉ. 51. A. Celis inhyans oculis versatur cum Deo solo, gustat de vite poculis dulci saciatus bolo. Psalmus (8): Domine, Dominus (noster, quam admirabile est no- men tuum in universa terra ... Quoniam videbo celos tuos ...) Nevydána. — Rukopisy: EGCSYRTOEJ — Užití: II. noct. ant. 3. EG, II. noct. ant. 2. CS, I. noct. ant. 5. Y, I. noct. ant. 6. RTOE, II. vesp. ant. J — 1 in yans C — 3 de vite: divite S. 52. sTV. 10C2 srv. 6ab R. O insignis gentis rector. tue felicis patrie, erroris patens detector ingentis ydolatrie, demoniorum eiector, vasis collator gracie. 5 208

Strana 209
V. Tu, errancium protector, Regi noster sis annector. hunc videre facie! 10 Demoniorum (eiector, vasis collator gracie.) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGCYRTOÉ — Užití: II. noct. respons. 1. EG, I. noct. respons. 3. CY, II. noct. respons. 2. RTOÉ — 2 tui G — 3 patens detector: potens protector detector E — 4 ingentis: gentis E — 8 noster: nostro C — connector G 9 faciem G. 53. R. Transit zelator Helyas paradysi latebras,278 prophetat casu Abdyas advenarum tenebras:279 5 tutor noster Ananyas claudit lucis palpebras.280 V. Opprimentes maledicit servorum terrestria, docens mundo valedicit 10 amare celestia. Tutor (noster Ananyas claudit lucis palpebras.) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGYRTOÉCS — Užití: II. noct. respons. 2. EG, II. noct. respons. 1. S, II. noct. respons. 3.. YRTOÉ, II. noct. respons. 1. C — 1 Transsit G —3 abditas S — 4 advenarum: ad vernarum Y, advenerunt S — 5 nostre E — 9 dicens S — valedicit: maledicit Y. 54. R. Salve, medice egrorum visu, lingua, gressu, nece, tuorum corda servorum mundans a peccati fece, 5 fiscellas demoniorum tua purgans sancta prece. 278 Srv. IV. Král. 2, 11: ascendit Elias per turbinem in caelum. 279 Srv. Abd. 1, I: Visio Abdiae. 280 Srv. Jerem. 28, 17: mortuus est Hananias propheta. 14 - Středověké legendy prokopské 209

Strana 210
V. Te pastorem amant oves redeuntes, te hostes inclamant 10 vasa exeuntes. Fiscellas (demoniorum tua purgans sancta prece.) Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto. Fiscellas (demoniorum tua purgans sancta prece.) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGÝSCŘTOÉJ — Užití: II. noct. respons. 3. EG, II. noct. respons. 2. S, II. noct. respons. 4. Y. III. noct. respons. 2. C, III. noct. respons. 1. RTOÉ, II. vesp. respons. J — 1 egrotorum GRTOÉ, egrotum E — 4 mundas G, mundatis S — 6 purgas S, purga C. 55. In tercio nocturno. A. Ingressus sine macula in sancto quievit monte vir, caritatis facula, dans ymbrem de vite fonte. Psalmus (14): Domine, quis (habitabit in tabernaculo tuo? aut quis requiescet in monte sancto tuo? Qui ingreditur sine macula et operatur iusticiam ... nec fecit proximo suo malum...) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGCSYRTOÉ — Užití: III. noct. ant. 1. EGCS, II. noct. ant. 1. YRTOÉ, taktéž ještě infra octavam ant. R — 2 quievit in sancto Dreves 3 vir: ut S. 56. A. Vitam eternam peciit, quiescens in Cristi cultu, mansiones Regis adiit, delectatus in eius vultu. Psalmus (20): Domine, in vir(tute tua letabitur rex ... Vitam peciit a te et tribuisti ei longitudinem dierum in seculum ...le- tificabis eum in gaudio cum vultu tuo ...) Vyd.: AHV (1889), str. 207. — Rukopisy: EGCSYRTOÉ — Užití: III. noct. ant. 2. EGCS. II. noct. ant. 2. YRTOÉ, taktéž ještě infra octavam ant. Ř — 1 peciis G — 4 eius: dei C - cultu E. 210

Strana 211
57. A. Transit ethera vir de mundo, Israhelita sine dolo, culmen transcendens corde mundo degit sub Trinitatis polo. Psalmus (23): Domini est terra (et plenitudo eius, orbis ter- rarum et universi, qui habitant in eo ... Quis ascendet in montem Domini aut stabit in loco sancto eius? Innocens ma- nibus et mundus corde, qui non accepit in vano animam suam nec iuravit in dolo proximo suo ...) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: EGCSYRTOÉ — Užití: III. noct. ant. 3. EGCS, II. noct. ant. 3. YRTOÉ, taktéž ještě infra octavam ant. Ř — 1 Transiit E, Transiti S — etherea S — vir: vyn. C. 58. R. Mittit Romam rex281 legatos fratres paterna ab ede, 282 ortos virtutum rigatos, glorificare a Sede. 5 Presul Urbanus283 nigratos sentit lingnorum a cede. 10 V. Minatur dissolvi pater delinquentem, exclamat absolvi facta penitentem. Presul (Urbanus nigratos sentit lingnorum a cede.) Vyd.: AH V (1889), str. 208. — Rukopisy: EGYRTOÉ — Užití: III. noct. respons. 1. EGY, III. noct. respons. 2 = RTOÉ — 5 nigratos Ryba: ne gratos rkpy, negratos Dreves 6 lingnorum Ryba: languorum rkpy — 9 exclamat RTOÉ: exclamant EGY. 281 Pro výklad těchto veršů nelze dost bezpečně vyjít ze slova rex, protože ho skladatel užíval i o vévodovi (viz níže pozn. 285). Jednoznačná jsou však slova paterna ab ede, t. j. z kláštera, založeného otcem. Je tedy proto slovem rex míněn Břetislavův syn, vskutku král, Vratislav. Potom je presul Urbanus zřejmě papež Urban II. (1088—1099), sám benediktin! Událost vyslání sázavských mnichů do Říma by spadala mezi nastoupení Urbana II. 12. března 1088 a smrt Vratislavovu 14. ledna 1092. Tento interval by se dal ještě zúžit na dobu, kdy byl proti- papež Kliment III. vypuzen z Říma, tedy na zimu 1089 až jaro 1090. Sázavští mniši byli očer- něni (nigratos) languorum a cede, což je zcela protismyslné, ale dá se nenásilně emendovat: lingnorum a cede (srv. caedes ligni u Gellia, N. A. XIX 12, 7, caedere mivá i význam, vyře- závat, přitesávat). O opatu sázavském Božetěchovi vykládá Letopis MNICHA SÁZAVSKÉHO: 14* 211

Strana 212
59. srv. 13a srv. 11a R. Spes miranda, quam dedisti mortem tuam plangentibus, dum futurum promisisti te tribulandis fratribus, solve, pater, quod dixisti, nos tuis iuvans precibus! 5 V. 10 Ad te clamant filii corde circumspecto, fer opem auxilii doloris in lecto. Vyd.: AH V (1889) str. 208.—Rukopisy: EGYSJCRTOÉ—Užití: III. noct. respons. 2. EGY, III. noct. respons. 1. S, III. noct. respons. 3. CRTOÉ — 3 futuram Dreves — 4 tribu- lantes S — 6 tuos E — 9 opem fer S (Dreves) — exilii Y. hic pingere venustissime meminit, fingere vel sculpere ligno lapideque ac osse tornare peroptime novit, jakož i že přebudovaný klášter crucibus et omnibus monasticis rebus ador- navit, cenobium totum omni ex parte edificiis, et omni supellectili renovavit. Protože ne- pochybně nutil mnichy za tím účelem zvláště k hrubším pracím a patrně i pro jiné ještě osobní vlastnosti (glorie popularis avidus, presumptuosus, iracundus, aliquantulum viciis deditus), vznikl proti němu rozbroj ve vlastním klášteře: magnus discordiarum fomes, diaboli invidia instigante et famulante, inter fratres monasterii contra eum oritur et lamentabilis ira sca- turire cepit, scilicet per miseros fratres Demetrium et Cananum et Golissonem presbyteros, homines tunc ineptos et iniuriosos, et alios complices et fautores eorum, qui bacchantes bacchabantur, opere et sermone turpi contra eum truces existentes). Lze se dohadovat, že umělecká činnost Božetěchova mohla být od protivníků nejnebezpečněji napadána kvalifikací idolalatrie (ydolatria). Božetěchovu cestu do Říma motivuje MNICH SAZAVSKÝ jinak, totiž zásahem do kompetence biskupa Kosmy (vstavením královské koruny na hlavu Vratislavo- vu), ale trest je opět příznačně z oboru téže umělecké činnosti Božetěchovy (Sed quia tu, abba, bene nosti sculpere et tornare, per sancte obedientie nostre preceptum ob diluendam culpam tuam, quam ex contumatia tua presumptuose perpetrasti, tibi precipimus, quatinus tue longitudinis et latitudinis magnum mensuram crucifixum factum cum cruce in dorso tuo usque Romam deferas et in ecclesia metropolitana sancti Petri apostoli ponas. Hec ipse abbas lubenti animo cum cordis contritione perficere non tardavit et maiestati presulari satisfe- cit.) O historičnosti cesty Božetěchovy do Říma nebyly vysloveny pochybnosti, jen o jejím dato- vání. DOBNER, Annales, V, str. 580, namítal, že takový trest „za života Vratislava, který opatovi tolik přál, nebyl by biskup Kosmas vyslovil, anebo najisto Vratislav by jej nikdy nebyl připustil.“ Proto DOBNER posouval cestu Božetěchovu až do doby po smrti králově, jistě neprávem. No- VOTNÝ, České dějiny, I, 2, str. 310, trval na r. 1091, ale nevyrovnal se se závažnou námitkou DOBNEROVOU, třebaže ji znal a na ni odkazoval. Kdyby nešlo o narážku tak pozdní (XIV. stol.), naskýtala by se sama sebou otázka, zda tu nebyla ještě jiná tradice, podle níž by důvod k římské cestě Božetěchově za života jeho ochránce krále Vratislava byl jiný, totiž očistit se z obvinění, při čemž mohl Božetěch nést sebou i vlastní řezbářskou práci, krucifix, a to nikoli jako těžké po- kání, nýbrž k vyvrácení pomluv. Ale narážku tak pozdní a v prameni, který není povahy leto- pisecké, doporoučí se snad posuzovat s obzvláštní reservou. Také uvedení jména Urbanova v sou- vislosti s králem Vratislavem sotva může významněji přispět k řešení sporné otázky o poměru tohoto krále k papežským sokům Urbanovi II. a Klimentu III. (srv. NOVOTNY, I, 2, str. 281, proti PALACKÉMU, I, 13, str. 339). — O odchylném, ale se slovním zněním veršů nesnadno srov- natelném pojetí CHALOUPECKÉHO, pro něhož rex byl vévoda Bedřich, presul Urbanus papež Urban III. (1185—87) a předmětem první pokus jednání o kanonisaci sv. Prokopa, viz níže str. 275. 282 Srv. Sir. 24, 42: Rigabo hortum meum plantationum. 283 O tom, který papež Urban je míněn, viz pozn. 281. 212

Strana 213
60. R. Solutum granum palea, purgatum nexu luteo de Bohemorum area infertur celi horreo: aureola virginea fulget in sancto cuneo. 5 V. 10 Hic sydus ex superis micans turbe generis, hostibus exsuperis fugat cultum Veneris. Aureola (virginea fulget in sancto cuneo.) Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto. Aureola virginea fulget in sancto cuneo.) Vyd.: AH V (1889), str. 208. — Rukopisy: EGYSRTOÉJ — Užití: III. noct. respons. 3. EGYJ, III. noct. respons. 2. S. III. noct. respons. 4. RTOÉ, též již I. vesp. respons. YJ — 3 boemorum ES — 5 virgines RO — 8 urbe S — refrén ještě po Gloria vyznačují TJ. 61. — 65. Ad Laudes. 61. A. Laudes iubar matutinum Regi solvat in decore, plebs omnis patrem divinum corde extollat et ore. E-u�o-u�a�e. (Psalmus 92: Dominus regnavit, decorem indutus est ...) 213

Strana 214
62. A. Servivit in leticia Deo, parens eius portis, quem ab omni mesticia liberavit hora mortis. E-u�о�u�а�e. (Psalmus 99: Iubilate Deo, omnis terra: servite Domino in leticia ... Introite portas eius in confessione ...) 63. A. Cristo vigilans de luce dextere eius adhesit, ad gloriam ipso duce de exilio pervenit. E-u-о-u-a�e. (Psalmus 62: Deus, Deus meus, ad te de luce vigilo ... Adhe- sit anima mea post te: me suscepit dextera tua ...) 64. A. Benedicit corde humilis Deum, in camino ignis ardendo, Seraphim284 similis, caritatis fulgens signis. (Canticum trium puerorum, Dan. 3, 23: Viri autem hi tres ... ceciderunt in medio camino ignis ardentis, colligati ... An- gelus autem Domini descendit ... in fornacem et excussit flam- mam ignis ... Tunc hi tres quasi ex uno ore laudabant et glori- ficabant et benedicebant Deum, in formace dicentes: Bene- dictus es, Domine ...) 284 Srv. Iz. 6, I n.: vidi Dominum sedentem super solium excelsum et elevatum ... Se- raphim stabant super illud; sex alae uni et sex alteri: duabus velabant faciem eius et duabus velabant pedes eius et duabus volabant. 214

Strana 215
65. A. Laudat eger Dominum cetus veniens ad tumbam sancti, sospitate remeans letus; spe cernentes gaudent aucti. E�u�о�u-a�e. Psalmus 148: Laudate Dominum de celis ... Iuvenes et virgines, senes cum iunioribus laudent nomen Domini...) Vyd.: AH V (1889), str. 208.—Rukopisy: EGCYSRTOÉJ—Užití: Ad Laudes ant. všechny; kromě toho znovu infra octavam, zde však jenom antifona č. 51, kdežto ostatní antifony ad Horas RO (Ad Laudes antiphona sola, cetere ad Horas R, Laudes: Laudes iubar, hec sola, cetere dicuntur ad Horas O) — 61, 3 patrem divinum: patrum et dominium S — 4 excolat C — 62, 2 deo: vyn. C — 63, 2 dextre T — 64, 2 caminis S — 65, 1 Ladat E — cetus: cecus EGÉJ — 3 sospitati E — 4 aucti: cuncti Dreves — Následoval hymnus č. 2 ES, č. IRTOÉ. 66. Ad Benedictus antiphona. 10 Salutem ex inimicis derelictis tribuit, gentis protector felicis, quam spe firma inbuit, 5 cum prelatum sue vicis quem pro eo induit rex,285 Germanum nacione, hunc infula preferens. Cui sanctus visione apparet, nil deferens, plagat, monet iussione inde loco efferens. Fuga pestem, pugil bone, hostes nostros conterens! srv. 17ac 15 E-u-o-u-a-e. Vyd.: AH V (1889), str. 208. — Rukopisy: EGCYSL'ŘTOÉJ — Užití: Ad Benedictus ant. EGYSL'TOÉJ = In ewang. ant. CR, mimo to též infra octavam ant. Ř — 2 derelictus É — 3 proteccio Y — 7 nacionem O — 9 visione: in visione Dreves — 10 apparet: apparuit E, appa- rens Dreves — differens E — 11 monet: iubet C — 12 efferens: offerens G, afferens S. 285 Zde rex = kníže Spytihněv. 215

Strana 216
67. In secunda vespera. R. O sacerdotum columpna iuxta morem regis Salem,286 verna Cristi et alumpna pacis nove Ierusalem, 5 offerens vinum et panem, benedictor populorum, contempnens vitam inanem, es collega angelorum. V. Fortis athleta Domini, 10 pulsus prece filiorum, da laudem tuo nomini pandens his regna polorum! Contempnens (vitam inanem, es collega angelorum.) Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto. Contempnens (vitam inanem, es collega angelorum.) Vyd.: AH V (1889), str. 208. — Rukopisy: EGSL'RTOÉ — Užití: II. vesp. respons. EGL'RTOÉ, III. noct. respons. 3. S, III. noct. respons. 4. Y, také již I. vesp. respons. a II. noct. respons. 4. RTOÉ — 7 contempnens: contempnes G, contempnentes S — inanem: iniquam É — 9 Fortis: Certis S — adletha YS, atthleta É — 10 pulsus: vyn. Y — 12 polo- rum: celorum Y. 68. Super Nunc dimittis. A. O lumen Bohemie, doctor veritatis, tu norma iusticie, lima pravitatis, 5 rosa pudicicie. 286 Srv. Gen. 14, 18 n.: Melchisedech, rex Salem, proferens panem et vinum — erat enim sacerdos Dei altissimi — benedixit ei (sc. Abram). 216

Strana 217
10 gemma castitatis, codex sapiencie, cella claritatis, instita leticie, dulcor karitatis, ora Regem glorie nostris pro peccatis, ut det donum gracie nobis cum beatis! 15 E-u�о�u�a�e. Vyd.: AH V (1889), str. 208.—Rukopisy: EGCYSRTOÉJ — Užití: II. vesp. Ad Magnifi- cat ant. ECTYSJ = In ewang. ant. ROE, Super Nunc dimittis ant. G; opakována infra octavam R — 1 boemie CS —4 lima: luna GJ —pravitatis: puritatis ES —7 codix S — 8 claritatis: caritatis R. 69. — 84. ODCHYLNÉ PROSAICKÉ I VERŠOVANÉ SKLADBY JINÝCH PROKOPSKÝCH BREVIÁŘOVÝCH OFFICIÍ. 69. Clarus vita virtutis dux monachorum, es lucerna veritatis Sclavorum, 5 lux docens viam ad superna. Nevydána. — Rukopisy: YC — Užití: I. vesp. ant. 2. a znovu II. vesp. ant. 1. Y, per ebdo- madam ant. 3. C — 3 veritatis: vyn. C — 5 ducens C. 70. A. Sancte Procopi, inclite confessor Cristi, nos tuis presidiis defende ab adversariis mentis et corporis. Nevydána. — Rukopisy: RTOÉ — Užití: I. vesp. ant. 1. ŘTOÉ. 217

Strana 218
71. A. Redde saluti errantem me, pater, natum fragilem, aram gaudiis vernantem donans et stolam agilem. Nevydána. — Rukopis: Y — Užití: I. vesp. ant. 3. a znovu II. vesp. ant. 2. Y. 72. A. Pro mestis in exilio tribunal iudicis scande, delens culpam auxilio, leticiam nobis pande! Nevydána. — Rukopisy: YC. — Užití: I. vesp. ant. 4. a znovu II. vesp. ant. 3. Y, per ebdom. ant. 4. C — 2 iudicis: in iudicio C — scandens C — 4 pandens C. 73. Invitatorium. Exultemus Regi regum, venerantes patrem pium, nam ipse Conditor legum coronavit Procopium. Psalmus (94): Venite ex(sultemus Domino, iubilemus Deo ... quoniam Deus magnus Dominus et rex magnus super omnes deos ...) Vyd.: AH V (1889), str. 209. — Rukopisy: SY — Užití: Ad matut. Invitat. SÝ — 1 Eulte- mus S — 3 ipse: tempore Y — záznam žalmu Venite ex- Y. 74. A. De convalle huius mundi, pennis virtutum levatus, montem celi sicut passer in Domino transmigravit. Psalmus (10): In Domino confido (Quomodo dicitis anime mee: Transmigra in montem sicut passer? ...) Vyd.: AH V (1889), str. 209. — Rukopisy: YCS — Užití: I. noct. ant. 6. Y, II. noct. ant. 3 CS — 4 in Domino: Domino Dreves — 3 celi: vyn. C — záznam žalmu In Domino confido S — Viz výše č. 23. 218

Strana 219
75. A. Cultor rerum, nominum, intrans cum victoria pauper gustat Dominum suavem in gloria. Psalmus (33): Benedicam Do(minum in omni tempore ... Iste pauper clamavit et Dominus exaudivit eum ... Gustate et vi- dete, quoniam suavis est Dominus ...) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: YRTOÉ — Užití: II. noct. ant. 4. YRTOÉ, nadto též infra octavam ant. Ř — začátek žalmu vyznačen ŘÉ — 1 nominum: ominum T2, omnium Ř (Dreves). 76. A. Fulgens doctorum corona laudatur in patriis, quam confecit arte bona assumptus in atriis. Psalmus (64) Te decet (ympnus, Deus in Sion ... Beatus, quem elegisti et assumpsisti : inhabitabit in atris tuis ...) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: YRTOÉ — Užití: II. noct. ant. 5. YRTOÉ, nadto též infra octavam ant. Ř — začátek žalmu vyznačen ROÉ — 4 arthe Y. 77. A. Caritatis in clibano virtutes probantur alme, crescunt cedris in Lybano, florent ut in Cades287 palme. Psalmus (91) Bonum est confi(teri Domino ... Iustus ut palma florebit, sicut cedrus Libani multiplicabitur ...) Vyd.: AH V (1889) str. 207. Rukopisy: YRTOÉ — Užití: II. noct. ant. 6. YRTOÉ, nadto rovněž infra octavam ant. Ř—3 cedris: cedri Dreves, ale ablativ lze chápat jako stč. instru- mentál srovnávací, tedy cedris = ut cedri (na př. baby skřietkem k čertu vzletie Mast. 146, srv. GEBAUER, Hist. mluvn. IV 419) — začátek žalmu vyznačen RTOÉ. 287 Cades = španěl. Cádiz. 219

Strana 220
78. srv. Sab R. Agens Enoch288 crucis ritus mittit vernule ad litus navem cursu agili. srv. 35A Quam digna res meritorum: 5 suscitator mortuorum fit in carne fragili. srv. 35A V. 10 Ad glebam locatus puer suscitatur, prior excitatus, per quem recreatur, petens voce vagili. Quam (digna res meritorum: suscitator mortuorum fit in carne fragili.) Vyd.: AH V (1889), str. 207. — Rukopisy: ČYRTOÉ — Užití: II. noct. respons. YRTOÉ II. noct. respons. 2. C — 1 gens bez iniciálky Y — ritum C — 6 fit: fuit C — 8 suscitatur puer C — 9 excitatus: procreatus Dreves — 10 recreatus Y. 79. srv. 11a R. Transactis horis diei in etate plena spei per prophecie spiritum indicat suis obitum et patrie exilium, se spondet ad auxilium, 5 V. post sex annorum exitum assignans eis reditum. Se (spondet ad auxilium.) Nevydána. — Rukopisy CY — Užití: II. noct. respons. 2. Y, II. noct. respons. 3. C — 6 se C: sed Y — jako refrén vyznačuje slovy Et patrie opakování veršů 5—6 C, slovem Se jen opakování verše 5 Y. 288 Prokop, konající procesí o křížových dnech, je tu nazván Henochem, o němž Žid. 11, 5: Fide Henoch translatus est, et non inveniebatur, quia transtulit illum Deus; ante transla- tionem enim testimonium habuit placuisse Deo (srv. Gen. 5, 24; Sir. 44, 16). 220

Strana 221
80. A. Cantica leticie Cristo, regi glorie, decantemus in hac die, recolentes annua Procopii sollempnia. Nevydána. — Rukopis: Y — Užití: III. noct. ant. Y. 81. A. Oremus Dei Filium, qui beatum Procopium sublimavit hodie in corona glorie, ut ipsius precibus servemur ab omnibus malis imminentibus. 5 E-u-o-u-a-e. Nevydána. — Rukopisy: CYRTO — Užití: Ad Primam Y, Super psalmos vespertinales ant. 1. RT, per ebdomadam ant. 1. C = infra octavam ant. 1. 0 — 3 sublimavit: subleva- vit TR, colevavit O — 4 coronam T — 5 precibus: meritis Y — 8 T: vyn. ostat. 82. A. O Procopi, confessor Cristi preciose, patrone Bohemorum gloriose, per tua sancta precamina nostra, rogamus, dele peccamina! 5 E-u�о�u-a�e. Nevydána. — Rukopisy: YRTO — Užití: Ad Sextam Y, Super psalmos vespertinales ant. 2. RT, infra octavam ant. 2. 0 — 1 O procopii O — 2 boemorum R — 5 T: vyn. ostat. 83. A. Loci huius instaurator, pacem nobis tribuens, sis pro nobis repugnator, hostibus nil deferens. Nevydána. — Rukopisy: CY — Užití: II. vesp. ant. 4. Y, per ebdomadam ant. 5. C — 3 repugnator Y: expugnator C. 221

Strana 222
84. A. Meritis et precibus sancti confessoris Procopii nos, Domine, protege a cunctis hostibus et angustiis! E�u�о�u�а�e. Nevydána. — Rukopisy: RTO — Užití: Super psalmos vespertinales ant. 3. ŘT, infra octavam ant. 4. 0 — 5 T: vyn. ostat. 85.— 114. VERŠOVANÉ SKLADBY MLADŠÍHO PROKOPSKÉHO BREVÍŘOVÉHO OFFICIA 85. Super festum beati Procopii confessoris ad primam vesperam antiphona super psalmos. A. Pium patrem in hac hora plebs laude canat sonora consortem celestium. Psallat clerus absque mora, 5 nam arx celi predecora suscepit Procopium. E-u�о-u�a�e. Nevydána. — Rukopisy: B, Bn.— 5 arx B: aux B" s poznámkou na dolním okraji fol. 59a: Nota, quod aux est idem quod elevacio in proposito seu sublimitas. Unde, quando sol in suo deferente est maxime elevatus, tunc dicitur esse in auge, quando vero est maxime depressus, tunc dicitur esse in opposito augis. Autor poznámky tu neprávem místo vhod- ného arx pomýšlel na astronomický pojem z theorie epicyklů aux, doložený mnohokrát na př. v Astrolabiu KRIŠŤANA Z PRACHATIC; srv. též KLARET, Gloss. 534 (s výplňkovou dvojicí, navozenou koncem předchozího verše) Aux (u FLAJŠHANSE omylem: Anx) vuit (= úvit). — 7 jenom B" 86. R. O patrone Bohemorum, flos et gemma confessorum, supplices te poscimus: Tu, qui multa mira facis et iam regnas cum beatis, fove nos ab hostibus! 222

Strana 223
Per te namque sic speramus: hoc, quod a te postulamus, non negabit Dominus. V. „Arcum conteret et confringet arma et scuta comburet igni." 289 Per te namque (sic speramus, hoc, quod a te postulamus, non negabit Dominus.) Nevydána. — Rukopisy B, Bn — Užití: I. vesp. respons.; opakovalo se na konci III. nok- turnu, kde O patrone Bohemorum, ut in vesperis B. 87. Ad Magnificat. Magna fecit et perfecit Deus in Procopio: fiunt rata signa grata eius patrocinio. Lepram purat, febres curat, vexatos demonio, captivatos, vinculatos solvit absque dubio. srv. 28a E-u-о-u-a�e. Nevydána. — Rukopis: B, Bn — 9 jenom BR. 88. Ad matutinas. Invitatorium. Iubilemus regum Regi, salutari omnium, qui beatum ad regnum celi perduxit Procopium. Psalmus (94:) Venite (exsultemus Domino: iubilemus Deo sa- lutari nostro ...) Nevydána. — Rukopis: B. 289 Žalm 45, 10. 223

Strana 224
89. Ad Kprimum) nočturnum. A. Non abiit vir beatus in nefas Procopius, legem Dei meditatus est ex corde pocius. Psalmus (1:) Beatus vir (qui non abiit in consilio impio- rum ... sed in lege Domini voluntas eius et in lege eius medi- tabitur...) Nevydána. — Rukopis: B. 90. srv. 1A. A. Hic statim ab infancia spernebat inania, Cristi querens obsequia, gustanti suavia. Psalmus (2:) Quare fre(muerunt gentes et populi meditati sunt inania? ...) Nevydána. — Rukopis: B. 91. srv. 1A. Nitens virtutum lumine dum a clero conspicitur, in Wissegradi culmine canonicus efficitur. Psalmus (3:) Domine, quid (multiplicati sunt, qui tribulant me? ... et exaudivit me de monte sancto suo ...) Nevydána. — Rukopis: B. 92. srv. 1A. R. Beatus Procopius, insignem originem trahens a parentibus, 224

Strana 225
monasticum ordinem intrat, spernens gaudia mundi transitoria. srv. 1A2 V. „Elegit abiectus esse in domo Dei, magis quam habitare in tabernaculis peccatorum. 6.290 Nevydána. — Rukopis: B. 93. R. Vivens iuxta regulam patris Benedicti, mentem gerens sedulam, assecla ne Cristi non sic iuste viveret, sicuti deberet, decrevit, ut cederet, quo nemo videret. srv. 1A. V. „Elongavit fugiens et mansit in solitudine; expectabat eum, qui salvum faceret 291 a pusillanimitate spiritus et tempestate. Nevydáno. — Rukopis: B. 94. R. In preruptis habitat verna Cristi fidus, soli Deo militat. Sed hoc novum sidus nequit umbris seculi diu latitare: vult Deus hunc populi duci revelare. srv. 2B srv. 1A2 V. Quoniam „oculi Domini super iustos 292 et aures eius in preces eorum." vult Deus hunc «populi duci revelare.) Nevydáno. — Rukopis: B. 290 Zalm 83, 11: Elegi abiectus esse in domo Dei mei, magis quam -- peccatorum. 291 Žalm 54, 8 n.: Ecce elongavi fugiens et mansi in solitudine. Exspectabam eum, qui salvum me fecit a pusillanimitate spiritus et tempestate. 292 Žalm 33, 16. 15 - Středověké legendy prokopské 225

Strana 226
95. Ad secundum) nocturnum. A. Mundi talem dignitatem reputans inepcias, celi poscens claritatem, refutat divicias. Psalmus (4:) Cum invocarem(, exaudivit me Deus ... ut quid diligitis vanitatem? ...) Nevydána. — Rukopis: B. 96. A. Mane Deum dum precatur, quid agere debeat, ordo sibi revelatur, quo salvari valeat. Psalmus (5:) Verba mea (auribus percipe, Domine ... mane exaudies vocem meam ...) Nevydána. — Rukopis: B — 3 glossy: nad ordo nadepsáno status, nad sibi nadepsáno ei. 97. furibundi A. Fugit mundi secrete frequencias, sitibundi cordis mundi hauriens delicias. Psalmus (8:) Domine, Dominus noster «, quam admirabile est nomen tuum ...) Nevydána. — Rukopis: B. 98. srv. 7aB srv. 4a R. De spelunca eicit spiritus malignos, basilicam conficit, volens Deo dignos 226

Strana 227
fructus ibi reddere cultumque missarum, nulli sperans cedere furori beluarum. V. „Custodit Dominus omnes diligentes se 293 et omnes peccatores disperdet. Basilicam (conficit, volens Deo dignos fructus ibi reddere cultumque missarum, nulli sperans cedere furori beluarum.) Nevydáno. — Rukopis: B. 99. R. Tempus illud cum instaret, ut quisque Deum rogaret suis pro defectibus, srv. 5a quidam venit carens nave, secum tractans, quam suave sit adesse gressibus Procopii, tanti patris, et eius adesse sacris benediccionibus. Mirum novum: ex adverso, conto funditus everso, traducta celerius srv. 5b puppis venit, quam ascendens Deum suis scit perpendens affuisse precibus. “294 V. „Deus, in sancto via tua. „Tu es Deus, qui facis mirabilia. "295 293 294 295 Žalm 144, 20. Žalm 76, 14. Žalm 76, 15. 15* 227

Strana 228
Mirum novum: (ex adverso, conto funditus everso, traducta celerius puppis venit, quam ascendens Deum suis scit perpendens affuisse precibus.) Nevydáno. — Rukopis: B. 100. srv. 19a R. Quidam hoste dum fugatur, sanctum virum deprecatur, iuvet, stans in littore. srv. 19b Vis nature permutatur: fluens ampnis congelatur in estivo tempore. V. „Iuxta est Dominus hiis, qui tribulato sunt corde, "296 et humiles spiritu salvabit." Vis nature (permutatur: fluens ampnis congelatur in estivo tempore.) Nevydáno. — Rukopis: B. 101 (In tercio noctur) no. srv. 10d A. Heremi vir deificus colens tabernacula, fulsit mundo mirificus, relucens ceu facula. Psalmus (14:) Domine, quis ha bitabit in tabernaculo tuo?...) Nevydána. — Rukopis: B. 296 Žalm 33, 19. 228

Strana 229
102. A. Dux Ulricus dum venatur, cervum fugans nemore, sanctus ei revelatur pater illo tempore. Srv. 2B Psalmus (20:) Domine, in virtu(te tua letabitur rex ...) Nevydána. — Rukopis: B. 103. A. Aque liquorem porrigit duci sic fatigato: Deus hanc vinum efficit in vase ministrato. Srv. 2B Psalmus (23:) Domini est terra (et plenitudo eius: orbis terra- rum ... super flumina preparavit eum ...) Nevydána. — Rukopis: B. 104. R. Hic sanctus liquens omnia, census et patrimonia, sequtus Cristum sedulo, srv. 1A, refutans temporalia, contemplans eternalia, sic valedixit seculo. V. Quia „nemo, vere militans Deo, inplicat se“ mundi negocio.297 Refutans (temporalia, contemplans eternalia, sic valedixit seculo.) Nevydáno. — Rukopis: B. 297 II. Tim. 2, 4: Nemo militans Deo implicat se negotiis saecularibus. 229

Strana 230
105. R. Dum vir Dei propinquare sciret horam, qua migrare ex hoc mundo debeat, fratres iubens convocare, docet eos, quam preclare vivere post deceat, proprium nil affirmare, sed communem reputare victum in hoc seculo, velle suum abdicare, caste corpus conservare coram omni populo. V. „Vovete et reddite Domino Deo vestro omnes, qui in circuitu eius affertis munera“ propria. 298 Nevydáno. — Rukopis: B. 106. srv. 11a srv. 13a R. Ante vite terminum predixit exilium ipse suis fratribus et postea reditum. 5 Et sic tradens spiritum dormivit cum patribus.299 V. „Iustum deduxit“ Dominus „per vias rectas “300 et ostendit illi regnum Dei. Nevydáno. — Rukopis: B — 3 reditum Ryba: redditum B. 298 Žalm 75, 12. 299 Srv. na př. III. Král. 2, 10: Dormivit igitur David cum patribus suis et sepultus est in civitate David. 300 Moudr. 10, 10. 230

Strana 231
107. (Ad) Laudes. A. Culpis pro preteritis dux claustrum dotavit Procopii monitis, [et] fratres [ac]cumulavit. srv. 2B Nevydána. — Rukopis: B. 108. A. Servicia Domini peragant[ur] nocte dieque, magno suo nomini crescat laus iugiter eque.301 Nevydána. — Rukopis: B. 109. A. Procopius vigilat super gregem Cristi, demones eliminat de spelunca tristi. srv. 7aB Nevydána. — Rukopis: B. 110. A. Confluunt pre ceteris homines morbosi visis beneficiis patris gloriosi. srv. 8a Nevydána. — Rukopis: B. 111. A. Tandem, carnis debitum solvens, reddit spiritum suo Creatori. srv. 13a 301 Srv. I. Paralip. 9, 33: ut die ac nocte iugiter suo ministerio deservirent. 231

Strana 232
Qui salutem siciunt, hunc leti suscipiunt angelorum chori. Nevydána. — Rukopis: B. 112. Ad Benedictus. srv. 35A A. Oculos illuminans cecorum, sit benedictus mortuos resuscitans Domnator semper invictus, Procopii precibus succurrens semper lugenti, abluens a fecibus, dans opem sese poscenti. srv. 8b Nevydána. — Rukopis: B — 4 Domnator Ryba: Dominator B. 113. srv. 100, In secunda vespera. Curam poscunt, R. qui se noscunt contractos doloribus, si prostrati sint gravati possessi demonibus. srv. 3a Catervatim currunt statim, ut suis langworibus opem ferat: promptus era(t) beatus Procopius. V. „Clamaverunt ad Dominum, cum tribularentur, 302 et de neccessitatibus eorum liberavit eos. Nevydáno. — Rukopis: B. 302 Žalm 106, 13. 232

Strana 233
114. Ad Magnificat antiphona. Magnifica Dominum, o clara gens Bohemorum, sequere Procopium. En, petit regna celorum per viam virtutum, ut illuc poss(it) venire soluens tributum, quod quivis debet subire. Nevydáno. — Rukopis: B. 115. PROKOPSKÁ NELITURGICKÁ RÝMOVANÁ MODLITBA De sancto Procopio oracio. Bone lucis fulgur mundo iam illuxit, quem mistice stirps deicola produxit in patrem adiutoremque inopum, quem nunc omnes collaudemus sanctum. 5 Cuius vita, sanctitate plena, clare claruit, et miseracionis vena per ipsum misericorditer est aperta, ut apparet per eius signa certa. Nam per ipsum peccatoribus venia impetratur, 10 ad ipsumque venientibus cecis visus datur, surdi, leprosi, contracti inibi sanantur, muti, caduci, paralitici sua prece curantur. Vinctis misericorditer vincula relaxat, depressos suaviter erigit, contexat infirmis debilibus ossa dissipata ad se venientibus sua prece grata. 15 233

Strana 234
20 25 Pauperum penuriam pater scit ditare, quorum cordis se typum vere videt amare, mestis et flebilibus confert consolamen, servientes spiritu sibi salvat tamen. Pius horum scelera precibus abstergit, a fluctuanti mundo hinc os in celum vergit, qui dignis sibi precibus et meritis se prebent, suis servientibus devotis non ebent, sed devoto spiritu corde dicunt vere: „Consolator pauperum, Procopi, miserere et nostrorum nunc relaxa peccatorum onus, nostri cordis cecitatem illustra, summe bonus! Quod in nobis est confractum, dissipatum, sana, ab hostium maliciis nos eripe ................ 30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. et pungna mundi, carnis misere delectacione vana! Pauperiem anime a nobis procul pelle, in Dei serviciis conforta nostrum velle, 35 ut iusta, Deo placita agamus te docente et mundati sordibus te interveniente sacramentum corporis Cristi hora mortis digneque suscipiamus, ut cum leo fortis nobis insurrexerit, eiusdem virtute 40 viam ad celi atria perambulemus tute, ubi tecum Domino gracias agamus et cum sanctis perpetim ympnum et dicamus! Amen. Vyd.: Q. M. DREVES, AH XV (1893), str. 229—230, č. 213. Rukopis: Nár. a univ. knih. v Praze, XIIIE3 (Scala celi), z konce XIV. stol., fol. 203b—204a. I fulgur: fulgor Dreves — 2 quem: Quam Dreves — sanctum: připsáno Procopium jinou rukou na okraji — 14 contexat: correxit Dreves — 17 penuriam: penurium Dreves — pater: potens Dreves — 18 videt: indet Dreves — 21 Pius Dreves: Primus rkp — 22 hinc os: hos Dreves — 27 et Dreves: ut rkp — 30 nos: vyn. Dreves — 30/31 pravděpodobně vypadl verš. 234

Strana 235
— ps 19 — — — — — + — es es 001 ps 6L 0 97% '€ — 6L cS 66 es 8L vs sz z — 8L 8L 86 zs 8% €s vc *] ‘dsor — (16) LL (16) LL — — — — — '9 — (79) 91 (79) 91 — — — — — 'G = (ge) sz (££) SL — — — — — + — (£z) Ls (22) 15 (8) 16 (8) IS (01) VL (OT) vL (01) €c ‘€ — (02) 95 (02) 9S (6) 96 (s) 0s (8) IS (8) IS (8) zz z — (FI) ss (FI) ss (7) $6 (7) 67 (6) 0s (s) 0s (c) 1c T "jue *900u "Ц — 8 07 — — — — — + — cS 87 v6 87 zs 8 0c ‘€ — Ly Ly £6 LY Ly LY 61 z — 9v 9% 26 9% 9% 9% 8I qo ocdse1 — (07) vL (8) IS — — — — — ‘9 — (8) IS (s) 0S — — — — — °C — (s) 0S (7) 6% — — — — — + ВЕ (F) 67 (e) sv (£) T6 (c) Sv (7) 6% (7) 67 (£) LI € — (2) 5% (z) vv (z) 06 (2) vv (z) vv (2) vv (z) 91 z — (I) €+ (I) €? (7) 68 (I) €+ (1) er (I) € (7) SI T "jue 390U '[ — — Z XX с | — ę — *j20u pe snuuAH — (r6) €L (F6) cv (76) 88 (r6) zv (F6) cV (F6) cv (76) €L (F6) v1 “JezAUT MDP PF PI I? Ir L8 I? I? 1 I? el "jue jeorjruZe]y py — — I xx I I I * I I snuuÁH — 09 L9 98 07 09 0% 0% zl wnriosuodsay — eL — — — — — — — + — IL — — — — — — — € — 69 — — — — — — z 6€ 6€ 0L S8 6€ 6€ L TI Il ‘que ‘dsaa *] и] T 4 8013 g 99 r 5 | s 7 *Ajewr[pard ga0ze1Kka 2эГ 8 Ajozeyopord Kuojryue zruru pozd *Auqez rfeusmeuz uojrzue n YOBFIONEZ А 921519 UA184NYJ "LĘG SBI "115 BU opz JUJ1SN10 *Aqpepqs 9A[10upsl Kuozeuzo nosf rursomqsyy 'u [81 "115 98ÄA KuojigaskA nsrdoyni Aygeu7z JIOIAAO HOANVAOWAH HOAAONHIAXHGH HOA34SdOSMOUd V3'IQSVIL 235 

Strana 236
stunuou 119uvs my, snuduá **k*+ (“uu 6 g40a oumu =) ‘919 dUIY SIUTUO ‘98 sMqISI9A ST1d22X2 „4 (unuog 10ssafuoo a1s7 =) soynuod uou s10ssajuoo op snudui& , — — — — — £8 — — 78 — — — zł — — 6 — — — 69 — — c8 — — — 6 — — T8 — — — 18 — 89 89 FIL 89 89 89 — — I I I I 19 — L9 £T T L9 ps — Ll ca Ll 2t LL = NI — eL — — — — mE _ IL N c NI — — — 69 — — — IS — — L N HE N 2 _ EE ca c m c — NI — 6€ — — — unm. — _ 18 NI c c — EE 99 99 99 SIT 99 99 99 — — I — z — * — (gp) so | (871) s9 | (857) KIL | (877) s9 | (877) s9 | (arn so — (do) v9 (do) v9 (do) Ot1 | (do) py (do) y9 (do) v9 — (29) €9 (z9) €9 (z9) 601 | (29) eo (29) €9 (z9) €9 — (66) c9 (66) c9 (66) 891 | (66) c9 (66) c9 (66) c9 — (z6) 19 (z6) 19 (z6) LOL | (6) 19 (26) 19 (z6) 19 — L9 09 — — — — — 09 6S 901 09 09 6S — 6S 8S SOL 65 66 YS — 8S ps POL es £S — — — (cz) €0T | (ez) 1s (£2) LS = — — (02) 01 | (08) 95 (oz) 9s — 08 6€ (r1) Xor | (v1) ss (v1) SS T A A0.LY g A f 2 (urouof) sopne'q py NI _ +% c. _ M — m — — ‘I que '290 DAfUJ 89 8€ "jug "use PY I * snuuAH — Tę *dsorx NI e = — — e LL ME "6 — — T "que *dsaa *JJ uj — — "XI PV — — JA PV — — JH PV u m ‘I PV *S040]T 49d 99 LE ue 'jorpeueg py 6 I sopne' pe snuuiÁH (977) so | (grI) 9e 'G (do) 79 (do) ce + (29) €9 (29) re ‘€ (66) c9 (66) €€ z (6) 19 | (66) z€ I "jue sapnvT py = dů % 19 Ie '€ 09 0€ z 6S 0T HO ocdeoi (£2) Ls (79) 6z '€ (02) 95 (££) 9c z (v) ss | (8a) La T "jue *300U "TIT S T 236 

Strana 237
UKAZATEL INCIPITŮ Číslice odkazují ke stránkám, v závorce je pořadí. Adoremus Regem regum 195 (14) Age, mater ecclesia 203 (39) Agens Enoch crucis ritus 220 (78) Ante vite terminum 230 (106) Aque liquorem porrigit 229 (103) Assis clemens nobis 194 (11) Beatus Procopius iam triumpho potitus 193 (8) Beatus Procopius insignem originem 224 (92) Beatus Procopius quasi vas auri solidum 194 (12) Beatus vir Procopius in via peccatorum 195 (15) Beatus vir Procopius mundum animo sollerti 205 (43) Benedicit corde humilis 214 (64) Benedictus es, Rex celorum 202 (37) Bone lucis fulgur mundo 233 (115) Cantica leticie 221 (80) Caput humile extulit 206 (45) Caritatis in clibano 219 (77) Celis inhyans oculis | 208 (51) Clarus vita virtutis 217 (69) Confessor Deilucidus 185 (1) Confluunt pre ceteris 231 (110) Cristo vigilans deluce 214 (63) Culpis pro preteritis 231 (107) Cultor rerum nominum 219 (75) Curam poscunt 232 (113) De convalle huius mundi 218 (74) De spelunca eicit 226 (98) De valle huius mundi 198 (23) Decem precepta docuit 200 (30) Dum vir Dei propinquare 230 (105) Dux Ulricus dum venatur 229 (102) En tibi Procopio 265 Excelso degens in monte 205 (44) Exultemus Regi regum 218 (73) Felix es, Bohemia 190 Fugit mundi furibundi 226 (97) Fulgens doctorum corona 219 (76) Gaudete, sponsi filii 202 (38) Gratuletur noster chorus 191 (5) Heremi vir deificus 228 (101) Hic sanctus linquens omnia 229 (104) Hic statim ab infancia 224 (90) Hymnum decantet Domino 186 (2) Imnum decantet Domino 186 (2) In caverna Cristi servus 206 (47) In Chotun natus 161 In preruptis habitat 225 (94) Ingressus sine macula 210 (55) Innocens manibus et corde mundo 199 (27 Io ois vultus Deilumine 196 (17) Iste pauper habitu 199 (28) Iubilemus regum Regi 223 (88) Iubilet mater ecclesia 201 (33) Labia fidelium 201 (34) Laudat eger Dominum cetus 215 (65) Laudes iubar matutinum 213 (61) Laus viri sancti 202 (36) Letare, Bohemia 204 (41) Loci huius instaurator 221 (83) Magna fecit et perfecit 223 (87) Magnifica Dominum 233 (114) Mane astantis et orantis 197 (21) Mane Deum dum precatur 226 (96) Meritis et precibus 222 (84) Mirabile nomen tuum 198 (22) Mirificavit pugilem 207 (49) Mittit Romam rex legatos 211 (58) Mundi talem dignitatem 226 (95) Nitens virtutum lumine 224 (91) Non abiit vir beatus 224 (89) Novem de choris angelorum 193 (10) O Cristi confessor egregie 195 (13) O felix gaude Procopi 131 O insignis gentis rector 208 (52) O lampas claustralis fulgoris. 192 (6) O lumen Bohemie 216 (68) O pastor pie et clare 186 O patrone Bohemorum 222 (86) O Procopi, abba clare 265 O Procopi, confessor Cristi preciose 221 (82) O Procopi, Procopii patris 192 (7) O Procopi, vir Dei 207 (48) O sacerdotum columna 216 (67) Oeulos illuminans 232 (112) Omnis laudem psallat nostra 130 Opera sancti patris omnia 202 (35) Oremus Dei filium 221 (81) Pium patrem in hac hora 222 (85) Plaudant chori monachorum 188 (4) Preceptum Domini predicans 196 (16) Primum querens regnum Dei 196 (18) 237 

Strana 238
Pro mestis in exilio 218 (72) Procopii solemnia 190 Procopius vigilat 231 (109) Pulchritudinem et decorem 201 (32) Quarta noctis in hora 197 (20) Quasi vitis fructifera 206 (46) Quidam hoste dum fugatur 228 (100) Quinque per Cristi vulnera 198 (24) Redde saluti errantem 218 (71) Regi regum iubilemus 205 (42) Rex misericordie 199 (25) Salutem ex inimicis 215 (66) Salve, medice egrorum 209 (54) Sancte Procopi, dulcedo pauperum 193 (9) Sancte Procopi, inclite confessor Cristi 217 (70) Secundum cor summi Dei 196 (19) Servicia Domini 231 (108) Servivit in leticia 214 (62) Solutum granum palea 213 (60) Spes miranda, quam dedisti 212 (59) Surge, decus salutare 203 (40) Tandem carnis debitum 231 (111) Te decent laudum cantica 200 (29) Te decet ympnus 187 (3) Tempus illud cum instaret 227 (99) Totus in beatitudinibus 199 (26) Transactis horis diei 220 (79) Transit ethera vir de mundo 211 (57) Transit zelator Helyas 209 (53) Undena hora diei 200 (31) Vitam eternam peciit 210 (56) Vivens iuxta regulam 225 (93) Voci eius rex intendens 208 (50) Ympnum decantet Domino 186 (2) 238

Strana 239
7. VITA MAIOR Vita sancti Procopii maior se dochovala v těchto rukopisech: L = (ě * (I * M = V * (Ř = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sig. VII F 23, fol. 668b—669a, z r. 1353. Brevíř kláštera Chotěšovského. Pergamenový rukopis, který dal (podle subskripce fol. 817b) pořidit fr. Iohannes in Chotyssaw, canonicus ecclesie Teplensis, psaný per Iohannem scripto- rem eiusdem loci et finitum a. d. 1353 Nonas Novembris. Srv. J. TRUH- LÁŘ, Catalogus, č. 1342. (Rozsah: jen kap. 1A1. rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VII A 12, ze XIV. stol. (viz výše str. 122 při Vita minor).) (Rozsah: kromě částí společných s Vita minor ještě kap. 29A, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A.) rukopis kláštera v Admontu nr. 459 z druhé poloviny XIV. stol. (viz výše str. 123 při Vita minor).) (Rozsah: kromě částí společných s Vita minor ještě kap. (29B),303 (30A), 31A, 32A.) rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIII D 20, z druhé poloviny XIV. stol. Obsahuje v své první části vybrané ži- voty českých svatých, zde na fol. 199a—212b prokopská Vita maior. Ru- kopis psán po r. 1364, neboť obsahuje na fol. 241a—245b život Arnošta z Pardubic, začínající jeho úmrtním datem. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2312. (Rozsah: II, kap. 1A1, IA,, Ib, 7a, 7A,, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 100,, 10C, 10D, 1IA1, 11a, 12a, 13a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 26b, 27a, 28a, 29A, 29B, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A, 34A, 35A, 36A, 37A.) rukopis kláštera v Admontu, č. 703, z druhé poloviny XIV. stol. Obsahuje officia na svátek sv. Václava a sv. Prokopa, taktéž (na fol. 31a až 53a) Vita maior. (Rozsah: přesně týž jako u rukopisu M.) rukopis dříve knihovny hrabat Thunů v Děčíně, Ms. 96 (alt T/80), nyní Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIX B 1, z r. 1366 (datován na fol. 315a Anno Domini CCC. LXVI), nikoli jak udával J. KAPRAS, Rukopisy Děčínské, Čas. čes. mus. 1904, str. 344) z r. 1361. Pro prokopskou legendu, která je tu zapsána na fol. 289bis až 296b, upozornil mě naň přátelsky kol. R. HOLINKA.) 303 (Závorkami jsou opatřována čísla těch kapitol, kde byl text zkracován nebo parafrá- zován.) 239

Strana 240
(Rozsah: na vlepku (fol. 289bis, a to jinou rukou nežli další text) výklad De nomine, pak od fol. 290a kap. 1A1, 1A,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7B, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 11a, 12a, 13a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 27a, 28a, 29A, 29B, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A, 34A, 35A, 36A, 37A.) (Výklad De nomine zní takto: Procopius dictus est quasi pius vel propicius, id est benignus et religiosus. Vel dicitur a cops grece, quod est ,labor‘ latine. Ipse namque beatus pater continuo la- bore et sudore domabat corpus suum, ita ut posset cum Apostolo dicere I Cor. 2°,labora- mus operantes manibus nostris“304 et II Cor 11° „in laboribus plurimis, in vigiliis multis.“305 Vel dicitur Procopius quasi arcubius, et dicitur ille, ,qui cubat in arce‘ sive vigilat, nam ipse beatus pater, stans in arce virtutum, (vigilavit) diligenter et perseveranter in excubiis suis, a mundi desideriis sequestratus. Vigilavit namque Deo per internam contem- placionem, sibi per mundicie conservacionem, gregi per assiduam exhortacionem. Et per hec tria meretur quis visionem Dei, sicut dicit Augustinus in libro De ordine: 306 „Is videt Deum, qui bene vivit, bene studet et bene orat." Vel dicitur a proin grece, quod est,altum latine. Ipse namque beatissimus pater altus exstitit per contemplacionem celestium, quia licet corpore fuerit constitutus in terra, cogi- tacione tamen et aviditate in illa eterna patria iugiter conversatus est, ita ut posset cum Apostolo dicere „Nostra conversacio in celis est“ Phil. 3°.307) T = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. I C 25, z r. 1377. Obsahuje v úvodní části vybrané životy hlavně českých svatých, tam na fol. 23a—31a prokopskou Vita maior. Datování podle fol. 40b: Expliciunt vite beatorum ... a. 1377. Srv. J. TRUHLÁR, Catalogus, č. 117. B = (Rozsah: zcela stejný jako u rukopisu M, avšak s mezerou v textu, která pohltila celou kap. 31A a začátek kap. 31B (viz aparát).) rukopis knihovny metropolitní kapituly v Praze, sign. P 14, asi z konce XIV. stol. Obsahuje mezi officii na svátky českých světců na fol. 61a—71b prokopskou Vita maior. Srv. A. PODLAHA, Soupis, č. 1684. (Rozsah: II, III, kap. IA1, IA,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7A,, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 1002, 1003, I0D, IIA1, 1Ia, 12a, 13a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 26b, 27a, 28a, 29A, 29B, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A, 34A, 35A, 36A, 37A.) (I rukopis Národní a universitní knihovny, sign. IV C 17, ze XIV. stol. Obsahuje mimo jiné na fol. 10a—178b JACOBI DE VORAGINE Legendu aureu, do jejíchž „přemnohých okrajových poznámek“ (J. TRUHLÁŘ, Cata- logus, č. 644) byly pojaty i celé životy svatých v základním díle nezastoupe- ných. (Za upozornění na tento rukopis děkuji dr. E. URBÁNKOVÉ.) Zde na okrajích fol. 90a—92b prokopská legenda, v podstatě Vita maior, ale volně podaná a místy rozšířená novými rysy.) (Rozsah: kap. (1A,), (1A,), (2a), (2B), (3a), (8a), (10a), (10C3), (10D), (13a), (27a), (24a).) 304 I. Kor. 4, 12. 305 II. Kor. 11, 23 kontaminováno s 11, 27. 306 AUGUSTINUS, De ordine II 19, 61 (PL 32, 1019). 307 Filipp. 3, 20. 240

Strana 241
P rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIV A7, z konce XIV. stol. V něm mezi Vitae sanctorum je na fol. 15a—19b pro- kopská Vita maior. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 2419. (Rozsah: kap. 1A1 (se vsuvkou z la), 1A,,1b, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7A,, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 11a, 12a, I3a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 27a, 28a, 29A, 29B, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A, 34A, 35A, 36A, 37A.) C rukopis knihovny metropolitní kapituly v Praze, sign. G XXII, z r. 1401. V JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea, rozšířené životy českých svatých, na fol. 136a—142b prokopská Vita maior. Rukopis je datován fol. 281b: Explicit Passionale per manus Petri de Mylew. anno Domini mi- lesimo quadringentesimo primo. Srv. A. PODLAHA, Soupis, č. 1013. (Rozsah: přesně stejný jako u rukopisu P.) U = rukopis kláštera v Admontu, č. 134, ze začátku XV. stol. Obsahuje Sermones de tempore a de sanctis. V kázání o sv. Prokopovi zlomek z Vita maior na fol. 117a—118b. (Rozsah: 1A1, 1A,, 1b, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b.) A rukopis knihovny metropolitní kapituly v Praze, sign. GXXIIIII, (ze začátku XV. stol., před r. 1416. Po GUIDONOVÉ Speculum sacramen- tale obsahuje na fol. 339a—348a text prokopské Vita maior. Na desce: Liber domini Martini de Mita, canonici s. Apollinaris, concessus domino preposito et conventui in Zderas anno Domini 1416 dominico die in quadragesima dominica Iudica. Prof. CHALOUPECKY kladl rukopis do r. 1373, avšak nedopatřením. Slova Explicit tercia pars Speculi sancto- ralis ... Finivi librum ... sub anno Domini MCCC septuagesimo tercio na fol. 249a, jichž se dovolával, nečtou se v tomto rukopisu, nýbrž v ruko- pisu G XXIII/2 (= PODLAHA, Soupis, č. 1015), který byl spolu s G XXIII/I (= PODLAHA, Soupis, č. 1014) kdysi zahrnut pod stejnou signa- turu jenom proto, že obsahuje rovněž GUIDONovo Speculum, ale již u PODLAHY správně odlišen. Viz i níže str. 245.) (Rozsah: I, II, III, IV, IA1, 1A,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4a, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7A,, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 10d, 10C,, 10C3, 10D, 11A1, 11a, 12a, 13a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 26b, 27a, 28a, 29A, 29B, 30A, 31A, 31B, 31C, 32A, 33A, 34A, 35A, 36A, 37A.) D rukopis metropolitní kapituly v Praze, sign. GXXXIII, ze za- čátku XV. stol. V něm JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea, rozšířená o české světce. Na fol. 246a—248b prokopská Vita maior. (Rozsah: kap. 1A1, IA,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 7a, 7A1, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 10C3, 10D, 1141, 11a, 12a, 13a, 13B, 14b, 15a, 16а, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 27a, 28a.) N rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. X B 12, z počátku XV. stol. V něm JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea, rozšířená o české světce. Na fol. 63a—65a prokopská Vita maior ve výtahu, často jen parafrázujícím. Srv. J. TRUHLÁR, Catalogus, č. 1841. 16 - Středověké legendy prokopské 241

Strana 242
(Rozsah: kap. (1A1), (1A,), Ib, 2a, (2B), 2C, (3a), (3b), (3c), (4d), (5a), (6a), (6b), (8a), (8b), (9A), (9b), (10a), 10A, (10b), (10c), (10C3), (11A1), (1la), (12a), (13a), (13B), (14A), (15a), (16b), (16c), (17a), (17B), (17c), (18a), (19a), (19b), (27a), (28a).) Š = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. X A26, z počátku XV. stol. Obsahuje na fol. 90a—217b Granum Passionalis, v něm na fol. 214a—216b prokopská Vita maior ve výtahu často jen para- frázujícím. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1829. (Rozsah: jako u rukopisu N.) O rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIIID 18, z počátku XV. stol. Obsahuje Granum Passionalis a Commune sanctorum, v přídavku různé sermones a vitae, mezi nimi na fol. 117b—123a prokop- skou Vita maior ve výtahu často jen parafrázujícím. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1513. (Rozsah: po zvláštním začátku (k němuž užito kap. Ia, 2C, 1A2, 7A2, 7a, 2B) kap. (3a), (5a), (5b), (6a), (6b), 7a, 7b, 8a, (8b), 9a, 9b, 10a, 10b, 10c, 10d, 1la, (12a), (13a), 13B, 14A, (15a), (16a), (16b), (16c), (17a), (17B), (17c), (18a), (19a), (19b), 20a, 21a, 22a, 23a, 24a, 25a, 26a, 26b, 27a, 8c.) (Z = S = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIIE 10, z první poloviny XV. stol. Obsahuje mimo jiné (srv. J. TRUHLÁŘ, Ca- talogus, č. 1299) na fol. 157a—263a Martyrologium per circulum anni a v něm na fol. 198a—200b prokopskou Vita maior ve výtahu.) (Rozsah: (la), (1A,), (2B), (2), (3a), (5a), (5b), (6a), (6b), (7a), (7A,), (Ila), (12a), (13a), (13B), (14A), (15a), (16a), (16b), (17a), (17B), (18a), (19a), (19b).) rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. VIII A 28, z první poloviny XV. stol. Je tu JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea s přidáním životů českých svatých, zde na fol. 340a—345a prokop- ská Vita maior. Srv. J. TRUHLÁR, Catalogus, č. 1436. (Rozsah: jako u rukopisu M až po kap. 19b, pak jen 27a, 28a.) (e rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. IE 14, z poloviny XV. stol. (viz výše str. 125 při Vita minor).) (Rozsah: kromě částí společných s Vita minor ještě kap. 10C2, 17B.) (d = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. IB17, z XV. stol. (viz výše str. 125 při Vita minor).) (Rozsah: přesně stejný jako u předchozího rukopisu e.) F G = = rukopis knihovny Národního musea v Praze, sign. XVE 5, z po- loviny XV. stol. Je tu JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea s přidáním životů českých svatých, zde na fol. 397a—401a prokopská Vita maior. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis č. 3571. (Rozsah: přesně týž jako u rukopisu D.) rukopis knihovny Národního musea v Praze, sign. XIV C 2, z r. 1436. Je tu JACOBI DE VORAGINE Legenda aurea s přidáním životů českých svatých, zde na fol. 149b—152a prokopská Vita maior. (Rozsah: 1A1, 1A,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 7a, 7A,, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 1003, 10D, 1141, 11a, 12a, 13a, 13B, 27a, 28a.) 242

Strana 243
J = rukopis dříve knihovny hrabat Thunů v Děčíně č. 211 (ne- přešel s jinými do Národní a universitní knihovny) z r. 1440. Obsahuje traktáty z doby husitské a životy českých svatých. Srv. J. KAPRAS, Ru- kopisy Děčínské, Čas. čes. mus. 1904, str. 428. Na fol. 268a—274b pro- kopská Vita maior. Fol. 274b: Explicit legenda de sancto Procopio, nostro patrono, sub anno Domini Millesimo CCCC°XL° in octava Ascensionis Domini per fratrem Iohannem de Saczka, exulem in Rud- nicz. (Rozsah: přesně jako u rukopisu D.) Q = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XB7, z poloviny XV. stol. Mimo jiné obsahuje vybrané životy českých i cizích svatých, na prvním místě na fol. 98a—102a prokopskou Vita maior. Srv. J. TRUHLÁŘ, Catalogus, č. 1836. (Rozsah: kap. 1A1, 1A,, Ib, 2a, 2B, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7A,, 8a, 8b, 8c, 9A, 9b, 10a, 10A,, 10b, 10c, 11a, 12a, 13a, 13B, 14A, 14b, 15a, 16a, 16b, 16c, 17a, 17B, 17c, 18a, 19a, 19b, 22a, 24a, 25a, 31C.) (Ž = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIII G 9, z XV. stol. Obsahuje latinské církevní hymny s latinským a českým ko- mentářem. Ve výkladu hymnu prokopského officia pojata do komentáře na fol. 271a—274a ve výtahu prokopská Vita maior.) (Rozsah: (1A1), (1A,), (2a), 2B), (2C), (3a), (5a), 5b, (6a), (6b), 7a, 7B, 8a, 8b, 9A, (9b), (10a), 10A,, 10b, (10c), 10C,, 10D, 11A1, 11a, 12a, 13a, 13B, (14A), 15a, 16a, (16b), (16c), (17a), 17B,17c, (18a), (19a), (19b), (27a), (28a). Na konci: Et alia post multa miracula facta sunt, que hic causa brevitatis scripture obmitto.) K = rukopis Národního musea (Nemzeti muzeum) v Pešti, sign. cod. lat. nr. 386. Obsahuje úryvky ze životů svatých, mezi nimiž jsou i čeští světci. Zde na svém kalendářním místě (po sv. Petru a Pavlu a před sv. Marketou) na třech stranách prokopská Vita mair ov parafrázujícím vý- tahu. (Za její fotografické snímky vděčím kol. J. MACŮRKOVI.) (Rozsah: (1A1), (1A,), (Ib), (2a), (2B), (2C), (3a), (3b), (4b), (4c), (4d), (5a), (5b), (6a), (6b), (27a).) H = rukopis dříve knihovny hrabat Thunů v Děčíně (Ms. 126 (alt T/81)), nyní Národní a universitní knihovny v Praze, sign. XIX B II, z druhé poloviny XV. stol. Obsahuje Vitae sanctorum a tam na fol. 74a —89b prokopskou Vita maior. (Srov. J. KAPRAS, Rukopisy Děčínské, ČČM 1904, str. 426.) (Rozsah: přesně jako u rukopisu T, se stejnou mezerou.) Č = rukopis bibliotheky zakl. Ossoliňských ve Lvově, nyní ve Vratislavi, sign. 1 1944, z druhé poloviny XV. stol. V něm Vitae sancto- rum a tam na fol. 399b—400b zlomek z prokopské Vita maior, končící se (v kap. 3a) nedopsanými slovy longe la(teque). (Rozsah: 1A1, 1A, 1b, 2a, 2B, 2C, (3a).) (R = rukopis Národní a universitní knihovny v Praze, rukopisný adligát k norimberskému prvotisku JACOBI DE VORAGINE, sign. 40 F 10. Jsou tu životy svatých, hlavně českých, a tu na fol. 6 a násl. prokopská Vita maior, ponejvíce ve zkracujícím a parafrázujícím výtahu. Srv. J. TRUHLÁR, Catalogus, č. 2791.) 16* 243

Strana 244
(Rozsah: 1A1, 1A,, Ib, 2a, 2B, 2C, 3a, 3b, 3c, 4b, 4c, 4d, 5a, 5b, 6a, 6b, 7a, 7B, 8a, 8b, 8c, 9A, (9b), (10a), 10A,, (10b), (10c), (11A,), (1la), (12a), (13a), (13B), (14A), (15a), (16b), (16c), (17a), 17B, (17c), (18a), (19a), (19b), (27a), (28a), (29A), 34A, 35A, 36A, 37A.) X = rukopis bibliotheky Czartoryských v Krakově, nr. 2767, z druhé poloviny XV. stol. V něm Vitae sanctorum, na pag. 321—323 prokopská Vita maior v odlišné stilistické úpravě. (Za opatření těchto i následujících snímků děkuji správě knihovny Czartoryských.) (Viz níže str. 267—270.) Y = rukopis bibliotheky Czartoryských v Krakově, nr. 3064, z druhé poloviny XV. stol. V něm Vitae sanctorum, na pag. 468—471 prokopská Vita maior ve stejné stilistické úpravě jako v rukopisu X. (Viz níže str. 267—270.) K rukopisům výše vypočteným přistupují některé fragmenty, náležející k Vita s. Procopii maior. V rukopise metropolitní kapituly v Olomouci, nr. 182, ze XIV. století, jenž obsahuje Vitae sanctorum, je zapsána legenda, počínající slovy: Beatus Pro- copius, nacione Bohemus, a virtuosis parentibus processit ... Je to volná para- fráze naší Vita maior. Píše se tu o Prokopově vzdělání na Vyšehradě, ale bez zmínky o pověstné škole slovanské. Rukopis se končí slovy: recepit sanitatem mentis et corporis, odpovídajícími závěru 37. kapitoly. Jiný fragment naší Vita maior ve volné parafrázi je v rukopise kláštera v Rajhradě, sign. D/K Ib 13, z druhé poloviny XV. století. Začíná se slovy: Nam cum esset nacione Boemus, nobilium parentum de quodam territorio, nomine Cothun, filius ... Píše se tu rovněž o vzdělání Prokopově na Vyšehradě a rovněž bez zmínky o pověstné škole slovanské, dále jsou volně parafrázovány kromě prvních dvou kapitol naší Vita maior ještě kap. 5. a kap. 11. Text je protkán přirovnáním k Mojží- šovi. Rukopis kapitulní knihovny v Bratislavě, č. 65, z poloviny XV. století obsahuje na fol. 135b—139a homilii o sv. Prokopovi a v ní také úryvky z naší Vita maior, jak to jasně naznačuje již začátek: Procopius dicitur quasi procus pius ... V úryvcích z legendy není obsahově ani textově nic pozoruhodného. Nezvěstný je nyní rukopis někdy PELZLŮV, z něhož výtah prokopské legendy podal J. DOBROVSKÝ ve své Kritické rozpravě o legendě prokopské, str. 29—33. Tento text byl zřejmě parafrází naší Vita maior, jak svědčí jeho údaje o vychování Proko- pově na Vyšehradě, o setkání s knížetem Oldřichem a proměnění vody v znamenité víno, i jiné motivy, jež jsou vlastní toliko Vita s. Procopii maior. Tento text má však také některé úchylky od Vita maior, s kterými se pak setkáváme v českém překladu prokopské legendy v rukopise knihovny v Dzikově. O tom viz výše str. 107. Mezi fragmenty Vita s. Procopii maior sluší se snad také připočíst prokopskou legendu, kterou podle neznámého rukopisu života světcova složil v druhé polovici XVI. stol. MIK. SALIUS, a kterou pak MOSANDER zařadil do nového vydání SURIOVY sbírky životů svatých z let 1570—81. Odtud přetiskl život sv. Prokopa znovu MA- BILLON v Acta sanctorum, tom. V., pars 2. Z Acta sanctorum podal pak výtah J. DOBROVSKY ve své Kritické rozpravě o legendě prokopské, str. 22—24. Řada okol- ností nasvědčuje tomu, že MIK. SALIUS měl před rukama některý rukopis naší Vita maior. Jako rodiště Prokopovo se udává Chotum in Bohemia. Píše se tu o jeho vzdě- 244

Strana 245
lání na Vyšehradě (ut Wissegradi dalmaticis litteris, quae id temporis ibi floren- tes erant) a také o setkání knížete Oldřicha s Prokopem i proměnění vody v znamenité víno. K fragmentům Vita s. Procopii maior náležejí také nadpisy, připojené k obráz- kům ze života sv. Prokopa, jak jsou obsaženy v rukopise Národní knihovny ve Vídni, č. 370, zvaném „Liber depictus“.308 Z důvodů uměleckohistorických datuje A. MATĚJČEK tyto kresby a jejich nápisy do druhé čtvrti XIV. stol.;30 podle výše vyloženého vývoje prokopských legend sluší se však položit vznik rukopisu až asi do třetí čtvrti téhož století. Z nadpisů k obrázkům připojeným je patrně, že ilustrátor z druhé poloviny XIV. století měl před sebou text naší Vita s. Procopii maior. Tak svědčí o tom hned prvý obrázek s textem: Hic sanctus Procopius canonicus et de- canus Vissogradensis. Žádná jiná středověká legenda prokopská, kromě naší Vita maior, nemá výklad o vychování Prokopově na škole vyšehradské (srv. výše str. 22). Pozoruhodné je, že rukopis, který sloužil malíři za podklad jeho kreseb, měl však některé údaje a zejména některé zázraky, které se v žádném jiném středověkém textu legend prokopských nevyskytují. Tak hned údaj, že se Prokop stal na Vyšehradě neto- liko kanovníkem, ale dokonce děkanem. Ze zázraků této recensi legendy prokopské vlastních je to zázrak o uzdravení nemocného dobytka, přivedeného k sv. Prokopovi (Hic sancto Procopio aducunt peccora infirma, ut sanaret ea). Zejména však zázrak s dáblem, který zlomil světci kolo jeho vozu a byl pak sv. Prokopem donucen, aby sám zastával úlohu kola (Hic sancto Procopiio demon rotam confregit a Hic demon vertitur circa currum loco rote per iussu(m) sancti Procopii).310 Správně proto poznamenává B. RYBA,311 že existovala ve XIV. století prokopská legenda (naše Vita maior), rozšířená o některé zázraky, nyní z rukopisné tradice XIV. a XV. století neznámé. Ze starších vydání je vlastně nejlepší několik století staré vydání BOLLANDISTŮ ve sbirce Acta sanctorum, Julius, sv. 2., ke dni 4. července (1741, str. 144—148), uči- něné podle kolacionovaného přepisu z r. 1642 mistra JANA SCHOLTZE z pražského rukopisu. Tímto rukopisem byl patrně rukopis metropolitní kapituly pražské, G XXIII/1,312 pocházející z r. 1373.313 Vydání BOLLANDISTŮ nebylo plně nahrazeno vydáním Jos. EMLERA v Pramenech dějin českých (Fontes rerum Bohemicarum), I., 1873, str. 360—366. EMLER sice přihlédl ještě k některým jiným rukopisům pražským, ale podle tehdy běžných lite- rárních představ vypustil jako nehistorické skoro všechny zázraky. Na vydání BOL- 308 Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. století. Vydali A. MATĚJČEK a J. ŠÁMAL. (Průvodní) legendy z latiny přeložil a poznámkami doplnil BOHUMIL RYBA. 2. vyd. 1940, str. 36—41 a str. 164. 309 Srv. A. MATĚJČEK, Velislavova bible a její místo ve vývoji knižní ilustrace gotické, Praha 1926, a ve zminěné knize Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. sto- letí, str. 135 a 147. 310 J. KAKŠ, Příspěvky k ikonografii svatoprokopské, Pax VIII 1933, dokládá zázrak s dáblem a kolem teprve z barokového Menologium benedictinum GABRIELA BUCELINA z r. 1655. 311 Ve zmíněné knize Legendy o českých patronech, str. 123. 312 BOLLANDISTÉ píší v Acta sanctorum Julii, I. c., str. 138 takto: Producendum a nobis loco primo manuscriptum Pragense a magistro JOANNE SCHOLTZ excerptum e codice, cui ti- tulus „Sermones de sanctis“, necnon cum autographo ipso collatum, anno 1642 ad museum nostrum transmissum. Podle všeho byl to rukopis totožný s výše zmíněným rukopisem kapitul- ním, našeho označení A, přestože se název přesně neshoduje (v kapitulním rukopise jde o Speculum sanctorale). I když není vyloučena možnost, že JAN SCHOLTZ použil některého jiného rukopisu, který je nyní nezvěstný, nápadné je, že Scholtzův rukopis měl oba prology právě tak, jako náš rukopis A, čehož v žádném jiném rukopise naší Vita maior není. 313(O vzniku autorova datování tohoto rukopisu viz výše str. 241.) 245

Strana 246
LANDISTŮ a EMLEROVĚ se zakládá přetisk FR. KRÁSLA, Sv. Prokop, jeho klášter a památka v lidu, 1895, str. 484—504, v němž je rovněž leccos vypuštěno, na př. oba prology. Český překlad prokopské Vita maior uveřejnil podle textu BOLLANDISTŮ z r. 1721 A. L. STŘÍŽ, Život svatého Prokopa, Praha 1923, nověji vybrané části s přihléd- nutím ke snímkům rukopisu Admontského, č. 703, (našeho označení V) přeložil B. RYBA ve výše zmíněné knize Legendy o českých patronech, 2. vyd. 1940, str. 103 až 114. (VITA S. PROCOPII MAIOR) 314) (I) (Prologus. ad Severum, otištěn výše str. 129—130) (II) Procopius dicitur quasi,procus pius' eloquio litterali, sicut in sequentibus patet per effectum geste rei. Nam pietate sue caritatis procus pius fuit, sermone veritatis zelum gerens animarum propter eum, quem dilexit. Item ex Sclavico nomine mutuat sui nominis exposicionem, quia in Latino ,perfodiens‘ nuncupatur. Nam et hoc concordat suis gestis et factis, quando tracones sulcavit, fodiens cordis secreta, in quibus quidquid boni operis potuit seminare, ut fructus rorem sancti Spiritus petivit suppliciter irrigare, demum sic eveniens di- 10 seminis posteris posset pullulare, vinum auxilium ad suum et omnium adiutorium posset inclinare et sic per incrementa et momenta dierum incrementum fidei in suis exemplis et in aliis valeat confirmare. viam iusticie sequentibus Quod nunc patet et patebit et ex nunc viventibus fodit arva 15 per suos sequaces: dura, divine quando corda dura zelo caritatis clemencie suscitantur. iuvenes et virgines confluunt et Et ibidem sani, debiles, nobiles, nec est finis vel numerus ad sepulcrum currencium, ut a morbo 20 prout cernunt oculi ad idem veniencium, valeant resurgere, nunc inveterati; seminis mali viciati quia prius corda per quod patet exposicio nominis prenotati, dura tetigit modernorum, frangit sine vulnere dolorum, 314 Pro úsporu místa nejsou znovu otiskovány celé souvislé partie, které Vita maior převzala z Vita minor, nýbrž je na ně jenom odkazováno. Petitem v textu jsou vyznačena ona místa, která do svých od Vita minor jinak odchylných výkladů převzala Vita maior jednak ze Života sv. Oldřicha, jednak z Vita minor, jednak z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. 246

Strana 247
fixit et transfodit, 25 sic curentur, ut per auxilium divine clemencie omnes ne insultu demonis aliqua parte sui vicientur. II Mají: AB R MHTVS. De nomine sancti Procopii M, De sancto Procopio et primo de nomine ipsius TV, Vita sancti Procopii H, Desancto Procopio abba, de nomine R, Incipit pro- hemium de vita sancti Procopii A. 5 sclavico: slavonico AR — mutuat Ryba: mutat ABRMVS (Chal), mutatur H, imitavit T — 7 tracones: cracones RS, dracones T (Chal) — 9 rorem: rore R M2H2VS — irrigare: migrare T, irrigari M2VS — 10 sic: sicut B (Chal) — 14 viam: in viam T, quia B — 15 arva: arma B (Chal) —17 suscitantur: sciscitantur MHTVS — 18 debiles: debiles senes A— con- fluunt et nobiles: confluunt ac nobiles HT, confluunt AR —20 cernunt oculi: cernunt oculis B (Chal), cernunt hodie A —21 viciati: viatici MHTVS (Chal) — 23 dolorum: doloris ABR (Chal) — 24 omnes sic curentur A: omnes qui curentur R, divinis sic curentur B (Chal), curentur MHTVS — 25 ne: vyn. B — insultu: insulti S. (III) (Prologus ad lectores, otištěn výše str. 130—131) (IV) (Versus, otištěny výše str. 131.) (1 AI) Beatus igitur Procopius, nacione Bohemigena, ex ingenuis parentibus et, ut sibi ille sapientissimus Salomon315 optat, nec divicias nec paupertatem pacientibus, sed mediocriter recteque viventibus ac Deum diligentibus est procreatus. Cuius origo ex- tat ex quodam territorio, cui nomen vulgariter usitavit Chotun. Qui nimirum ab ipsis infancie rudimentis Deum, fontem vite, siciens et caduca queque fortiter despiciens, magna meritorum prerogativa cepit eminere et multis virtutibus sagaciter studuit fulgere. Incipiebat enim tunc inter coetaneos modeste conversari, timorem Dei Oldr. 10 habere, honorem parentibus deferre, lascivitatem declinare ac, in quantum possibile tali adhuc erat etati, in corpore motu, gestu, incessu foris ostendere, qualis habitus formabatur per Dei dispensacionem intus in mente. Videntes autem huius preclari pueri genitores tantam graciam Dei in eo ruti- lare, commendaverunt eum in castro Wyssegradensi magisterio liberalium 15 litterarum studiis, ut eorum informacione celestibus instrueretur disciplinis, ubi tunc temporis famosum studium Sclavonice lingue vigebat. Ibique egregios magistrorum theorie cottidie carpebat fructus, cum verba, que in sacris codicibus legebat, mox in opera cum Dei adiutorio vertebat. 5 315 (Přísl. 30, 8: Mendicitatem et divitias ne dederis mihi: tribue tantum victui meo ne- cessaria.) 247

Strana 248
Hac itaque tam laudabili conversacione canonici predicte urbis beatum Procopium videntes incedere, ipsum licet renitentem ex 20 nimia humilitate in ecclesia sancti Petri, apostolorum principis, elegerunt et canonicum ordinaverunt. Tunc in predicto officio constitutus, quantam perfeccionem in se ipso ostenderit, longum est per singula enarrare. Non enim ut alii canonici commodum proprium querebat, sed ab ecclesia die noctuque non recedebat. 25 Oldř. Iam summitatem illius Iacob scale virtutum gradibus ascendendo tangebat,316) dum usque ad presbiterii dignitatem gradatim pervenerat. IA, Mají: AB CČPOŘ(Ž) LFDJG R(NŠ) MHTVSU(KIW). De sancto Procopio RLFDGMU, De sancto Procopio abbate PR, Sanctus Pro- copius C, Legenda beati patris Procopii B2, Incipit vita sancti Procopii, patroni nostri J, Denacione VT, De parentibus et educatione sancti Procopii Chal. 1 igitur Procopius: Procopius igitur R, ergo Procopius Ž, Procopius abbas CČPQ, Proco- pius ARJNKW — bohemigena: boemigena CŠ, bohemus ŽLJKIW, bo(h)emus sive bo(h)e- migena FDG, bohemia HIT — 2 parentibus: parentibus, scilicet patre eius woysslaw matreque swata dicta I — optat: optans FDJ, optavit CGS, optaverat I, exoptat N, ex- optavit Š — 3 divicias: divicias multas habentibus G — mediocriter: mediocribus M2VSU 4 diligentibus: timentibus Ž, timentibus et diligentibus G — procreatus: procreatus est I, propiciatus T1, creatus FDG — 5 ex quodam territorio: ex territorio gurimensi de villa I — cui nomen: cuius nomen QNS MHTVSUK — usitavit: usitavi et C, versitavit U, visi- tavit DS, est usitatum et vulgare I, est QŠ — chotun ABRLMVI: chotim QRNS, chotym HIU, chotum Š, chotin CJ, et thotim C, et chorim P, thetym FT, thetyn DG, Tetin K, Tetii Ž, kurzym H2 —6 nimirum: mirum B MIHIVS, nimium N, mirum in modum Š, miro modo K — ab ipsis infancie: infancie ab ipsis CPR, ab ipsis Š, infancie C — deum: divini FD, divinum G, vyn. J — fontem: fortem S—7 queque: quoque B (Chal) — fortiter despi- ciens: despiciens fortiter GR, despiciens Š MHTVSUKI — meritorum prerogativa: prero- gativa meritorum MHTVSU, meritorumque prerogativa C — 8 et multis L FDJG: multis- que NS MHTVSU (Chal), multis ostat. — sagaciter studuit fulgere: studuit sagaciter (sa- caciter D) fulgere FDJG SI, sagaciter cepit fulgere sive studuit resplendere U, fulgere S — 9 conversari: diversari C — 10 lascivitatem: a lascivitate FD, a vanitate G, a lascivia JK, lasciviam OSRNWI — possibile ...erat: licuit L FDJG — 11 etati: etatis NI, etate Q, vyn. MHTVSU — incessu: et incessu GN — 12 dispensacionem: disposicionem CC FDJG UW — in mente: in mentem U, et mente C — 13 huius: vyn. G — pueri genitores: genitores pueri A, genitores LI — dei in eo rutilare: dei rutilare in eo R, in eo rutilare dei G — 14 wyssegradensi LFJNHI: wyssiegradenssi B (Chal), wissegradensi APORRMVSK, wyse- gradensi CDT, vyssegradensi U, vissegradensi Š, wissegrodensi Č, wissehradensi Ž, (wisse- grad W)—magisterio: magistro AQRŻG MHTVSUK, cuidam magistro W, magistris SRN — 15 disciplinis: disciplinis a sanctissimo patre Quirillo (Cyrillo R) episcopo inventis et a canonice (RICP, canonice R2) statutis inbutus RCP, disciplinis a sanctissimo patre Cy- rillo episcopo inventis et a canone statutis inbutus Q (cf. la 2) — ubi --- vigebant: vyn. D(K) — tunc temporis: tunc MHTVSU, protunc I — 16 famosum: famosis(s)imum MHT VŠUI — sclavonice: scawonice L, Sklawonice Ř1, sklavonice Ž, slavonice AČ, Slawonice R2, sclavice V — Ibique: Ibique inter C, Ibique eciam MHTVSU — 17 egregios: egregius MHTVSU, inter egregios CČ, ab egregiis R — magistrorum A MHTVSU: magistris R, per magistros G, magistros ostat. (Chal). — theorie: theorice FJG, theoorice D, theologie CCPR RN, theoloye Q, sacre theologie W, theologie atque theorie I — cottidie carpebat: carpebat cottidie V, carpebat P, cottidie capiebat FDJG, audiebat cottidie capiens I — cum verba --- cum dei: vyn. G. — verba: ea MHTVS (Chal), quecumque W — 18 cum dei adiutorio: cum dei adiutori T, dei adiutorio CCPOR, adiutorio G — vertebat: vertebatur C FD, con- vertebat Š — 19 Hac: Ac BŽ, Hanc CPRI — tam laudabili: tam laudabile L, laudabili QJS MHTVSUKWI (Chal) — canonici: canonice AŽ — predicte urbis: urbis predicte 316 (Srv. Gen. 28, 12: Viditque (sc. Iacob) in somnis scalam stantem super terram et ca- cumen illius tangens caelum, angelos quoque Dei ascendentes et descendentes per eam.) 248

Strana 249
CČPOR, predicti castri Š, predicti loci W, predicti montis I — 20 incedere: incendere F, intendere D, nitescere G — licet: videlicet R, quamvis Z — renitentem: rennuentem Q (Chal) — ex nimia: ex mira B, eximia FD —21 Petri: petri et pauli I — apostolorum prin- cipis: principis apostolorum GN, principum apostolorum I — 22 elegerunt: vyn. R — et canonicum: in canonicum AZR MHTVSUK (Chal), et canonicum licet invitum G, in canonicum licet ex nimia humilitate plurimum renitentem I — ordinaverunt: et ordinave- runt A MHTVSU (Chal) — 23 ipso: vyn. ČR — ostenderit: ostenderat T, ostendit ČFDJ GNŠI — longum est: longum esset FDJGNS T2, longum T1 —24 alii: aliqui W, modernis temporibus I — commodum proprium: proprium comodum GS MHTVSUKWI (Chal) — 25 ecclesia: ecclesia dei COR GN, ecclesiis dei P — 26 Iam: Illam V, Iam in Mi, Iam iam W, Ymmo iam I —iacob scale: Iacob BNŠ, scale yacob J, scale ipsius iacob W, scale sum- mitatem per quam Iacob vidit angelos dei descendentes et ascendentes I — 27 presbiterii: presbiteri Q, presbiteralem G, sacerdocii JW— gradatim: et gradum CCPOR, vyn. FDJGN pervenerat: pervenit FDJG. (1 A2) 10 15 Ordinatus vero presbiter, qualiter se humiliaverit et quam se laudabiliter rexerit quamque vita sua honesta fuerit, nullo pu- tamus dicendum ore. Nam omnes alii presbiteri hunc non canonicum putabant, sed 5 monachum; iam enim Dominum imitabatur, iam Salvatorem audiebat Oldi aure cordis sibi dicentem: ,Vade, vende omnia, que habes, et da pauperibus et veni, sequere me! 317) Interea in mentem suam venit, qualiter relinquens mundum et ea, que mundi sunt, libere vacaret Deo; propositum suum divina revelacio ammonuit, ut monachice conversacionis habitum su- meret. Iamque propositum suum firmans, a quodam religioso monacho ordinem sancti Benedicti assumens et ab eo diligenter 4a instructus secessit ad provinciam suam, non ut parentes suos videre vellet, sed ut heremi secreciorem locum expetens, Deum expedibiliter diligeret ac secure laqueos Sathane evaderet. Quesivit plura per heremum apta monachorum loca, tandem pervenit ad quandam speluncam, quam mille demonia obsederant. Quam felix pater la aliquo tempore inhabitavit 1A, Mají: AB(OZ) CČPOŘ(Ž) FDJG R(NŠ) MHTVSU(KIW). I humiliaverit: humiliavit FD — se laudabiliter: laudabiliter se JW — 2 honesta: honeste F — nullo: nullius G, in illo F, multo T —putamus: vyn. F — 3 dicendum ore: edicendum hore I, ore dicendum G, ore dicenditur Q, dicendo ore T, dicendum in ore S, dicendum more FD, dicencium ore R — 4 Nam: Quam FD, Quem JG — hunc: vyn. GN MHTVSU — pu- tabant sed monachum: putabantur sed monachum C, sed monachum Q, sed putabant fore monachum Š, sed monachum putabant JW — 5 dominum: dominum deum B (Chal) — 6 aure: aurem K, dure D, de ore J, auri Š, auditu N — cordis: cordis sui CJWNŠ — dicen- tem: dicente K, illud FD — vende: et vende QS MHTVSW (Chal) — 7 sequere: et sequere GSW — 8 suam : sibi JR, meam Q — relinquens: relinqueret R —9 mundi: in mundo F — libere: ut libere CČPOR — divina - - - Iamque propositum: vyn. Ř — 10 revelacio: reve- lacione FDIRI MHTVSU, ammonicione CCPQ — ammonuit: ammonitum VS, vocavit CP, notavit Q — monachice: monachie N, monastice CPQ JRŠV2I, amonastice Č — sume- 317 (Mat. 19, 21: Si vis perfectus esse, vade, vende, quae habes, et da pauperibus, et ha- bebis thesaurum de caelo; et veni, sequere me.) 249

Strana 250
ret: assumeret FDJGNS — 11 Iamque: Iam R MHTVSUK, Sicque S — 12 ordinem: et ordinem B, et habitum et ordinem W — et ab eo diligenter instructus: vyn. Q — ab eo: vyn. G — 13 non ut: ut non K, ut B — suos: vyn. Ř — 14 videre vellet: vellet videre U, videret FDJG, visitaret Š — heremi: heremum et FDG — locum: vyn. S. — 15 sathane: dyaboli G — Quesivit plura: quesivit pulchra Hi, que sunt plura C, que sunt plurimum Q, quia sunt plus FJ, quia plus sunt D, quesivit autem plurima G — 16 apta monachorum loca: loca monachorum apta DJ, loco monachorum apta F, loca per heremum monachis apta G, loca monachorum N — tandem: tandem deo disponente MHTVS (Chal) — 17 quam: in qua DW, ubi B (Chal) — demonia: demones MHTVSK (Chal) — obsederant: ob- sedebant Z, obsidebant O MHTVS, obsiderant BCCPNU (Chal), possiderant Z, inhabita- bant RŠ — 18 aliquo tempore: aliquanto tempore FD, pro aliquo tempore S, tempore ali- quanto J —inhabitavit: habitavit FDG, inhabitans MHTVS. (1B = 1b (vizvýše str. 132.)) (2 A = 2a (vizvýše str. 133.)) (2 B) Sed summus opifex et speculator omnium secretorum Udalricum ducem huius lucerne lumen sic cernere concessit. Nam venandi gracia dum has alpes aggressus fuisset, contigit ipsum pre nimia laboris fatigacione suos sequaces una cum venatoribus et canibus reli- quisse et in eodem momento cervum, quem eodem die nusquam sibi viderat, occurrisse. Quem dum animatus agilitate sui corporis et cornipedis quasi ultima insequitur, ventum est ad locum, in quo nunc felix memoria beati viri celebratur. In quo loco vir Dei dum post oracionem operi manuum vacaret et ramos unius quercus pro necessitate cederet, post tergum eius cervus prehabitus saliit vultumque contra vultum principis convertit, qui eum inseque- batur et suis pedibus compositis se post patrem sanctum collo- cavit. Quid mora? Statim dux attonitus, divine gracie revelacionem senciens, arcum demittens, quem vibraverat, clamide deposita, 15 humo prostratus, quis et qualis vir esset, inquisivit. Sanctus autem pater, ut erat pius more columbino, alloquio blando et humili sic respondit principi: „Indignus et peccator, servus tamen Dei sum, mi- litans sub regula sancti Benedicti.“ Qui statim compunctus salu- taris confessionis et penitencie sibi consilium cum magnis singul- tibus et suspiriis dari petivit. Quo peracto secum deliberans, peti- vit pium patrem et modestum salutis sue provisorem, quatenus fratres eiusdem religionis sibi coadunaret. In cuius peticione pater sanctus subsistens sub silencio, divinum auxilium sibi adesse postulabat, ut principis propositum compleretur. Nec fit mora, sed pre estu nimio, quo dux estuabat, petit a beato viro alicuius potus copiam ad sitis temperacula sibi mi- nistrari. Qui nichil aliud reperiens, quod sibi oportunius ministra- 250 5 10 20 25 Sáz.

Strana 251
ret, quam hanc aquam, quam suis usibus observabat, in parvo vase ministravit. Sed mirum in modum, signo crucis edito, aque liquor nobilissimi vini se in instar conmutavit. Quid mirum? Eius beneficio esse dinoscitur, qui in Chana Galilee hoc sua potencia in primordio signorum suorum ostendit.318 Stupefactus vero ibidem dux, quod oculis suis viderat et gustu probaverat, se totum 35 offerens Deo, consilio beati viri obedire pro omnibus peccatis suis spopondit. Nec fit mora. Vir sanctus dat formam, ut ecclesia in honore Dei et 4a Domini nostri Iesu Cristi et Matris eius Virginis Marie et omnium sanctorum sub tytulo sancti Iohannis Baptiste fundaretur, fratrum con- 40 sorcium coadunaretur, victus cottidianus ministraretur. Qui obe- diens monitis et consilio pii patris, ad propria rediens, consilio eciam suorum nobilium fultus, ecclesiam fundavit, fratrum con- sorcium coadunavit, bonis propriis ecclesiam dotavit, beatum virum Procopium protectorem et rectorem huius domus in ab- batem ordinavit. 30 2B Mají: AB(O) CČPQŘ(Ž) FDJG R(NŠ) MHTVSU(KWI). 1 Sed: Nam AR MHTVSUK — secretorum: secretorum lucernam sub modio positam (vyn- G) diu (vyn. G) latere (vyn. P1) noluit, sed CCPOOR FDG — Udalricum: utalricum MIV, vlderaicum K, odalricum Z — 2 sic cernere: sic videre S, vyn. T — Nam: Nam dum FDJG, Nam cum N, vyn. P1 —3 dum has alpes: has alpes dum R, cum ... has alpes Š, has alpes FDJGN, alpes Z (alpes illorum moncium W, montes K) — laboris fatigacione: fat. lab. R — 5 in eodem: eodem JG, in ipso quoque W — cervum quem: cervam quam Q—nusquam: vyn. CČPOR — sibi viderat: viderat sibi FDJG OZŽ, sibi vidisse Q, sibi videre K — 6 occurrisse: occidisse Q, occurrere Z — Quem dum: Quem cum K, Quem FDJG, Quam dum Q — agilitate sui corporis: agitare sui corporis C, agitare agilitate sui corporis C, agilitate agitare sui corporis PR, agilitate sui corporis agitare Q, agilitate sui cordis K — et cornipe- dis quasi ultima insequitur: et cervi pedis quasi ultima insequitur Q, et cervi pedis quasi ulti- mo insequitur N, cervi pedes quasi vicina sequitur K, et corrumpendis quasi ultima inse- quitur F, et quasi ultima insequi corumpendis D, eo celerius insequitur G, insequitur JŠ — 8 In quo: quo C — vir dei: vyn. Č — 9 vacaret: vacabat S, vocaret C, insisteret H2TVS, in- tenderet W, vyn. G MHI—10 cederet: incideret W, cideret MHTVS, te debeat S (= cede- bat) — post tergum: postergum MHU — eius cervus: cervus eius G, cervus N — 11 vul- tumque: vultumque eius CCPORZ, vultumque suum WZ, vultusque U — vultum principis: principis vultum CCPO, principem NŠ, principis Z — convertit: habuerat F — 14 Quid mora: Quid moras FJI, Quid moris D, Quid de mora K, Quid mire C, Nec mora G, vyn. NŠ — divine: divinam R — gracie: vyn. R — 15 senciens: vyn. T1 W — arcum: arcumve G demittens BRZ: dimittens ostat. (Chal) — deposita: deposito G — 16 humo: homo BC vir: pater U, vyn. A — 17 more: in ore MHTVS, ore N — columbino: columbano ČP alloquio: eloquio C — 18 respondit: respondet BR MHTVS (Chal) — principi: vyn. GNS et peccator: ac peccator Ž, peccator GNŠK — 20 magnis: multis CČPONRŽ — 21 petivit: peciit G, precepit OZ, precepit petivit A1, postulavit Š — petivit (2.) R FDJG: peciit CČPOR, rogavit W, petit ostat. (Chal) — 22 salutis sue: sue salutis JZ— quatenus: ut NS — 23 coadunaret: adunaret W, coadiuvaret C TVISU, coadiuvarentur Z, coordinaret Z, acomodaret D — peticione: peticionem F, peticionibus D, vyn. N — 24 sanctus - -- auxi- lium: vyn. C — subsistens: cum subsisteret UK, vyn. ON — divinum auxilium sibi adesse: divinum sibi auxilium Q, divinum auxilium NŠ, sibi adesse C — 25 postulabat: postulavit QGŽ MHTVSUK — compleretur: adimpleretur QZ, perficeretur W, compleret A (Chal) — 26 sed: si C, ut N —nimio quo: nimio quod Z, quo nimio J — petit: petivit R, peciit QW, 318 (Jan 2, I n.: Et die tertia nuptiae factae sunt in Cana Galilaeae ... 2, 11: Hoc fecit initium signorum Iesus in Cana Galilaeae et manifestavit gloriam suam.) 251

Strana 252
petit sitim temperandam A — 27 ad sitis temperacula AJ MHTVS: ad siti temperacula FD, ad sitim temperacula U, ad sitis temperanciam G, ad sitim temperandam BOCOPRR WZ (Chal), ad sitim temperanda C, ad sitim inpellandam Ž, ad extinguendam sitim N — 28 nichil: nil T, non FJG, ne D, sibi nichil CČP — aliud: vyn. CCPOR — reperiens: recipi- ens O, habens NSW — oportunius: optius C, vyn. N — 29 quam hanc aquam quam A0 CČPO MHTVSU: quam hanc aquam suam R, quam hanc aquam FD, quam aquam quam WJ, quam aquam qua NS, nisi aquam quam K, hanc aquam quam B (Chal), aquam hanc quam Z — suis: pro suis FDJ, vyn. Č — observabat: reservabat FDJG K, utebatur NŠ - in parvo vase: et in parvo vase FD, eam in parvo vase J. in parvo vase hanc W, vyn. RNS, in parvo vase quod adhuc penes nos habetur CCPOR, in parvo vase quod adhuc apud nos observatur Z — 30 ministravit: sibi ministravit FDJG NS, porrexit Z, vyn. R — Sed --- conmutavit: vyn. Ti — mirum: nimirum R — signo crucis: crucis signo ST2, signo sancte crucis W —31 nobilissimi: nobilis CCPORŽ — se in instar conmutavit BD MHV: in instar conmutavit S, se ad instar conmutavit AGW (Chal), se instar conmutavit CCPOŽ FJ U, instar conmutavit RZ, se instar inmutavit O, se instar mutavit R, in saporem est mutatus N, vim accepit T2— Eius: Cum eius MHTVSU, cuius Z —32 esse dinoscitur: esse digno- scitur CRHI, esse dinoscit B, esse dinoscat Chal, esse hoc dinoscitur MVS, esse digno- scitur hoc H2, dinoscitur hoc esse T, esse quod miraculum dignoscitur PR, esse quod miraculis dinoscitur Q, factum est Ž — chana: cana BPZK (Chal) — galilee hoc: galilea hoc O, galilee hec VZ, galilee hic MHISU, galilee NS —33 suorum: vyn. G —ibidem dux: dux ibidem FDJGN, idem dux RM2Z (Chal), igitur dux Š, dux QRKW — 34 quod: que N, dum Q — et gustu probaverat: et gestu probaverat C, et gustaverat NK, gustave- rat ZS, vyn. Q — 35 offerens: conferens FDG T, (obtulit ŠW) — consilio: et consilio CČPQ ŘŠ — suis: vyn. OŽ FDJG —37 Nec fit: Nec sit F, Nec sine D. Nec NSKWZ — ecclesia: eciam CN — in honore: in honorem A — dei et: dei ZDF, vyn. JNSZ — 38 nostri: vyn. F] — virginis: vyn. GZ — 39 sancti: beati ARKZ, vyn. GN — consorcium: collegium NŠ, consorcio B (Chal), augmentum Z — 40 coadunaretur: adunaretur W, coadiuvaretur CTVI, coadunaret D, consociaretur Z — Qui: cum V — obediens monitis et consilio: obe- diens consilio et monitis N, monitis et consilio obediens FJG, obediens consiliis et monitis Ž, obediens consiliis Z, monitis et consilio D — 41 pii - -- rediens consilio: vyn. D — 42 ful- tus: vultus Z, fluctus C —fratrum: fratrumque CCPOR — consorcium: consocium R, con- sorcio B (Chal) — 43 coadunavit: adunavit W, coadiuvavit CTIK, ordinavit B (Chal) — bonis propriis: propriis bonis ANZ. 2C) Hec autem ordinacio facta est anno post partum Virginis millesimo nono, temporibus Henrici imperatoris secundi, qui post Ottonem tercium regnum Romanorum gubernavit, anno sequen- ti, quo beatus Stephanus, rex Ungarie, claruit, sub prefato duce Bohemorum Udalrico. 2C Mají: AB CČPQŘ(Ž) FDJG R(NŠ) MHTVSU(KW). I facta est: est facta FDJ — anno post partum virginis: anno post partum beate virginis MHTVS (Chal), anno post partum virginis marie CČPR, post partum virginis marie ... anno Z, anno domini post partum virginis marie Q, post partum virginis gloriose anno do- mini A —2 temporibus: tempore G, vyn. FDJ—secundi qui: seculi qui O, secundi Z, vyn. F — 3 Ottonem: Otthonem V, Othonem C — regnum romanorum gubernavit: regnum gu- bernavit FDG, regimen romanorum gubernavit ZT, regem romanorum gubernavit R, Ro- manorum rexit imperium J — 4 Stephanus: Stephannus TVN — vngarie: vngurarie N - claruit: vyn. B — 5 bohemorum: bohemie ON — vdalrico: wdalrico D, vldalrico G, videlicet Vdalrico NU. (3A = Za (viz výše str. 134.) (3B = 3b (viz výše str. 134.) (3C = 3c (viz výše str. 135.)) 252

Strana 253
(4A = 4b (viz výše str. 135.)) (4B = 4c (viz výše str. 136.) (4C = 4c (viz výše str. 136.)) (5A = 5a (viz výše str. 136.)) (5B = 5b (viz výše str. 136.)) (6A = 6a (viz výše str. 137.) (6B = 6b (viz výše str. 138.)) (7A = 7a (viz výše str. 138.)) K7B) Quas voces dum pater sanctus audiret, protinus loricatus signo fidei ad locum, unde hee voces audiebantur, accessit et cum ingen- ti strepitu et validissimo clamore ea abinde expulit, ne sue devo- cionis cursus impediretur. 7B Mají: AB(O) CPORŽ FDJG R MHTVS. I pater sanctus: sanctus pater OR — audiret: audivit FDJG — loricatus signo fidei: signo fidei loricatus Q — 2 unde: ubi ZT — hee: hec BCŽG MHTVS — audiebantur: audiebant F, audiebatur S — 3 abinde: ad inde R — expulit: repullit R — sue devocionis: devocionis sue FDJG — 4 impediretur: inpedirent BOZ. (8A = 8a (viz výše str. 139.)) 8B = 8b (viz výše str. 139.)) (8C = 8c (viz výše str. 140.)) 9A) Circa hec tempora Udalricus, dux Bohemie, de quo supra me- minimus, migravit ab hoc seculo, nec ad plenum, ut spoponderat sancto patri Procopio, monasterium suum ditaverat, nec adhuc idem locus abbacie investitura pollebat, quia fratres cum eodem 5 sancto patre partim heremitice, partim cenobialiter vivebant. Post cuius obitum filius eius Bracizlaus regimen ducatus Bohe- 9a mie susceperat; cupiensque in omnibus preceptis patris parere, cum ex relacione quorumdam proborum virorum de fama sanctitatis beati Procopii et patris sui promisso, quod cum eodem venerabili 10 viro habuerat, ad plenum audiret, 9A Mají: AB CPOŘŽ FDJG R(NŠ) MHTVS. De migracione Udalrici ducis huius seculi A — 1 tempora: tempore D, opera Q vdalricus: wdalricus D, vldalrcus R — dux: rex Q — bohemie: boemie AGS (Chal), bohe- morum R — meminimus: admeminimus P — 2 migravit ab hoc seculo: ab hoc seculo mi- 253

Strana 254
gravit G, migravit ex hoc seculo CPOR — ad plenum: plenum P —3 ditaverat: dotaverat NŠ, dedicaverat CPOR— nec adhuc: adhuc MHTVS — 4 idem locus: ibidem locus CPOR, locus ibidem FDJG — investitura: investitura investitus C —pollebat: carebat M2H2TS2, carebant VS1—5 sancto patre: patre sancto J—heremitice: heremite ZD, heremitaliter G — partim (2.): vyn. R — cenobialiter: cenobiliariter C, cenobiliter MHTVS — 6 obitum: obitum suum R — Bracizlaus Ryba: wratysczlaus C, wratislaus POR, brecislaus BH (Chal), breczislaus MVS, brzyetysslaus F, brzieczislaus Ž, brzyetislaus R, brzyetyslaus NS, brzietislaus J, brzeczyslaus A, brzetyslaus D, brzetisslaus G, brzetislaus T — ducatus bohemie CPOZ FDJ MHV: ducatus boemie AGS, eius ducatus bohemie B, huius ducatus Bohemie Chal, bohemie ducatus T, ducatus R — 7 susceperat: vyn. R — cupiensque: cupiens CNS, vyn. R — in: et in R — preceptis patris: patris mandatis RŠ — parere: pa- rare D, prelacione parere C — 8 ex relacione: ex prelacione B, ex prolacione T, exemplacione C, prelacione vel exemplacione P, prelacione et exemplacione R, probacione et narracione Q, explanacione MHVS — proborum: probarum A, presbiterorum G — sanctitatis: vyn. GRS — 9 patris sui promisso NS: patris sui promissio R, patris sui promissis G, promissi sui patris Q, patris sui promissi ostat. (Chal)—quod --- audiret: vyn. R—10 ad plenum: et ad plenum Q — audiret: audierat Q, perfecit FDJ, perficit G. (9B = 9b (viz výše str. 140.)) (10A, = 10a (viz výše str. 141.)) 10A2) in Pragensi ecclesia per Severum episcopum 10A, Mají: AB CPORŽ FDJG RNŠ MHTVS. in --- episcopum: per Severum episcopum in ecclesia pragensi confirmatum RN, per Se- verum episcopum in in ecclesia pragensi S. (10B = 10b (viz výše str. 141.)) (10C1 = 10c (viz výše str. 141.)) (10C,) Huic eciam inserendum dignum duximus, quod idem sanctus pater popularis laudacionis favorem omnino fugiens, ab humane vocis glorificacionibus aures obturabat, qui tam presentibus quam secuturis assentatibus vel laudatibus reprimens occa- sionem, magnificentissimum exemplum prebuit. Erat siquidem eiusdem sancti patris diffinicio consuetudinalis institucionis inter fratres stabilita, ut omni indicta festivitate, sicut et nunc in eodem loco constat, post primam laycali vulgaritati unus missarum sollem- pnia celebraret ex fratribus, quatenus tempestive unusquisque ad propria repedaret. Unus ex congregacione missarum insignia 10 die quadam sollempnizans digne egit, sed vociferacione cantus et leccionis pronunciacione neumali, quod facere non debuit (proch dolor!), sese iactavit et a populo laudum extollenciam consecu- tus est, qui diceret eum sicut unum ex angelis missam cantasse. 5 254

Strana 255
15 Que res postquam sancti patris aures tetigit, doluit idem sanctus pater, quod fratrem eius ea illicita laudabilitate mortalium in tantum temptavit elacio, ut mercede privatum captivum teneret. Unde extimplo congregatis fratribus in unum, beatus abbas adiu- dicat culpam illius fratris in conventu fratrum oracione propen- sius admixta, publica adibita disciplina et regulari vindicta. Quem tali increpacione arguebat, dicens: „Dolemus, o frater karissime, quia per te ipsum mercedis tue fructum officii divini acquisitum affectu ex populari laudacione amittis, ymmo animam tuam per hoc detrimentum incurrere facis. Nam contra nostre re- gule disciplinam repertus es contumax ac prevaricator manda- torum Dei per hoc, quod a Domino interdictum est, ac non levis culpe reus, humana laude delectari, cantasti sicut omnis angelus. Iace ergo prostratus, virgarum flagella suscipe, quatenus verbe- rum amaritudo iactanciam mundane laudis ,quasi omnis angelus" tibi amputabit. Enim vero ydolatrie vicium non effugiunt um- quam, qui ex divino officio illicitum humane laudacionis appeti- tum querunt. Quando enim Dominum nostrum, cordium, haut vocum, scrutatorem319 in abscondito oramus, cordis tantummodo intencione et mentis devocione nostras ei peticiones pandere 35 nobis expedit; sic enim illud preceptum implere poterimus: ,Ab ea, que tuo dormit in sinu, claustra oris tui custodi. 320 20 25 30 100, Mají: ed AB MHTVS. De correpcione cuiusdam fratris, qui pro humane laudis appetitu missam solito (non solito A) festivius (festinus V) celebravit A MHTV, De correccio- ne cuiusdam fratris Bm —3 obturabat A: obdurabat ostat. (Chal) — tam: cum ed — 4 secuturis: securis HI, futuris M2HmTVS — assentatibus: assentantibus A MIHI, sequaci- bus M2HMTVS — vel: a MHMTVS — laudatibus Ryba: laudibus MHmTVS, lapidibus H1, laudantibus ostat. (Chal) — reprimens: vyn. edB — 5 magnificentissimum exemplum: magnificentissimi exempli edB —prebuit: tribuit ed — 6 sancti: vyn. MHITVS — 9 cele- braret ex fratribus: ex fratribus celebraret A (Chal) — 10 Unus: et dum unus ed — missa- rum insignia: missarum solempnia insignia edB1 — 11 sollempnizans: solempnizali edB (Chal) — 12 neumali: nemali S1, leumali B, leurnali ed, heu mali Chal — facere: cantare Chal — 13 iactavit: iacticavit A — 14 diceret: dicerent M2VS — 18 abbas: abba B, aba A — 19 illius: istius ed — propensius: pensius edB — 20 ad(h)ibita Ryba: dilueri edB H1 (Chal), dilui A, deleri M2H2TVS — 22 tue: vyn. ed — officii: officium B MIHT —24 nostre regule: regule nostre A — 25 ac prevaricator: et prevaricator B (Chal) — 26 levis culpe: levi culpa B (Chal) — 27 humana: humane ed — cantasti: et cantasti B (Chal) — omnis: unus d —29 iactanciam: iactancium S, iactancia T, pro iactancia ed, pre iactancia B (Chal) — mundane AB: humane ostat. — 30 tibi: vyn. MHTVS — amputabit: am(m)inistretur edB (Chal) — ydolatrie: ydololatrie Chal — umquam: numquam e H2T —31 illicitum: vyn. MHTVS — 32 cordium: vyn. MHTVS —haut A: hanc eB, aut MVS (Chal), ac d HT — 33 scrutatorem: scrutacione ed — 34 peticiones: repeticiones S — 36 tuo: vyn. T. 319 (Srv. Moudr. 1, 6: renum illius testis est Deus et cordis illius scrutator est verus et linguae eius auditor.) 320 (Mich. 7, 5: ab ea, quae dormit in sinu tuo, custodi claustra oris tui.) 255

Strana 256
(10 C3) Clarescentibus autem hiis et aliis quam plurimis miraculis 28 beati viri Procopii meritis multi infirmi, ceci, claudi, muti, demoniis obsessi, captivi, per divinum auxilium et eius oraciones sunt liberati et officiis pristinis sunt restituti. 10C, Mají: AB Ž FDJG MHTVS(I). 1 Clarescentibus: Crebrescentibus M2H2TVS, Crescentibus Ž —hiis et aliis: vyn. ŽFDJG —2 viri: vyn. MHTVS (Chal) — multi: et multi G — ceci, claudi: ceci et claudi FDZ, claudi, ceci MHVS (Chal) — muti: et multi FDJG, muti surdi Z — 3 captivi: et captivi FDJG. (10 D (= 10d, viz výše str. 142.)) 10d Qui dum igitur tam beatam vitam et illustrem duxit, virtutum signis in templo Dei ceu sol usque ad consummacionem vite refulsit. Quin ymmo sancti Pneumatis instinctu pro- phecie misterio claruit, presagus futurorum. 10D Mají: AB Ž FDJG MHTVS(I). 1 Qui dum: Quidam B — ceu: seu MVS (Chal) —2 sol usque: solque BH2 — ymmo: nimio B — 3 misterio: spiritu A — presagus: presagiis Z MHTVS. (11 A) 13a tercio Anno igitur incarnacionis Domini nostri lesu Cristi millesimo quinquagesimo 11A, Mají: AB Ž FDJG (RNŠ) MHTVS. I igitur: ergo T, vyn. BG — nostri: vyn. J — Iesu Cristi: vyn. ŽJ. (11A, = 11a (viz výše str. 142.)) (12A = 12a (viz výše str. 144.)) (13A = 13a (viz výše str. 144.)) (13B) 13b Cuius beato corpori Severus, episcopus Pragensis, exequias cum magna devocione celebravit, corpus ipsius sacratissimum terre materie commendando. In cuius conspectu prehabitus epylenticus, mox ut tunica ipsius fuit indutus, statim fuit sanatus. 13B Mají: ABO CPOŘŽ FDJG (RNŠ) MHTVS. 2 sacratissimum: sanctissimum QZ (Chal) — terre: terrene G — 3 commendando: commenda- vit CZ — In cuius - -- sanatus: vyn. G — prehabitus: phisetus D, predictus CPOR NS — epylenticus (= epilepticus): epilencitus O, epilencius R, opilenticus F, opulenticus D, py- fandus § — mox ut: mox T1, mox ubi CPQ—4 tunica ipsius: tunicam ipsius OIT, tunica eius FDJ , tunica sancti viri RNS — statim: et statim T — sanatus: et sanatus A. 256

Strana 257
(14A) In eadem eciam hora quidam cecus, Palpo nomine, lumen oculis 14a suis restitui petivit meritis beatissimi patris, et statim in presencia omnium ibidem astancium lumen recepit. Benedictus ergo sit Deus, qui sic suis post palmam victorie confert gloriam et hono- 5 rem, coronando eos corona aurea in regno glorie sue. 14A Mají: ABO CPOŘ(Ž) (RNŠ) MHTVS. I eciam: vyn. CPOR — quidam: vyn. Q — cecus Palpo nomine: cecus nomine Palpo R, cecus Palpo S, vyn. CPOR — oculis suis: coculis suis Q, talis sunt B —2 restitui petivit: restituit Q — 3 omnium ibidem: ibidem omnium Q — astancium: stancium Q — Benedictus -- - 5 sue: sue amen glorie sue: vyn. QŽ — ergo sit deus: ergo deus sit O, sit ergo deus CPS — CPR, sue quod nobis prestare dignetur O. (14B = 14b (viz výše str. 146.)) (15A = 15a (viz výše str. 146.)) (16A = 16a (viz výše str. 147.)) (16B = 16b (viz výše str. 147.)) (160 = 16c (viz výše str. 148.)) (17A = 17a (viz výše str. 148.)) (17B) omnino vilipendit, quod audivit. Sanctus autem pater, ewange- licum complens preceptum,321 eundem abbatem cum suis fratri- bus, trina monicione premissa, 17b 17B Mají: ed AB(OZ) CPOŘŽ FDJ (RNŠ) MHTVS. I vilipendit: parvipendit OZ, non advertit Š — quod audivit: vyn. ŽRNS — sanctus --- premissa: vyn. OZ — sanctus autem: quem sanctus RNS—ewangelicum complens: ewangelii complens Ž, secundum ewangelii ed, ewangelicum complevit CPOR, vyn. RNS — 2 precep- tum: vyn. RNŠ —abbatem: abbatum B, vyn. ORNŠ — cum suis fratribus trina monicione premissa: trina monicione premissa cum suis fratribus R, trina monicione previa cum fratri- bus suis N, paterna monicione previa cum fratribus suis S. (17C = 17c (viz výše str. 149.)) (18A = 18a (viz výše str. 150.) (19A = 19a (viz výše str. 150.)) 321(Asi miněn Mat. 18, 15 nn.: Si autem peccaverit in te frater tuus, vade et corripe eum inter te et ipsum solum ... Si autem te non audierit, adhibe tecum adhuc unum vel duos ... Quodsi non audiverit eos, dic ecclesiae ... Si aurem non audierit, sit tibi sicut ethnicus et publicanus. Srv. ve veršované legendě (Fontes I., str. 358b): juž jsem jáz naplnil svaté čtenie, ale vy netbáte na mé řečenie.) 17 - Středověké legendy prokopské 257

Strana 258
(19B = 19b (viz výše str. 151.)) 20A = 20a (viz výše str. 152.)) 21A = 21a (viz výše str. 153.)) 22A = 22a (viz výše str. 154.)) (23A = 23a (viz výše str. 155.) 24A = 24a (viz výše str. 155.)) (25A = 25a (viz výše str. 156.)) (26A = 26a (viz výše str. 157.) (26B = 26b (viz výše str. 157.) (27A = 27a (viz výše str. 158.)) 28A = 28a (viz výše str. 160.)) 29A) Adhuc de miraculis, que Deus per merita felicis memorie patris Procopii [post eius sanctam canonizacionem] ad sepulcrum eius [ac in aliis locis] usque hodie operari dignatur ac a fidelibus suis per ea glorificatur, quedam seniorum nostrorum relacione sepius comperta, quedam oculorum nostrorum intuitu cercius experta, breviter comprehendendo conscribimus et memoriter legenda et ubique predicanda quibusque fidelibus committimus. 5 29A Mají: č AB CPŘ (R) MHTV. Item de miraculis eiusdem patris é, De miraculis per merita sancti Procopii factis Krásl, De miraculis (post canonizacionem) per merita sancti Procopii factis Chal. I que deus: quo deus R, quedam A —felicis memorie patris procopii: sancti patris procopii felicis memorie MHTV — 2 post - - - canonizacionem: ještě nemá ě (viz str. 278) —eius: vyn. A — 3 ac in aliis locis: ještě nemá č — operari: operare č — a: vyn. čl CPŘ MIHTV — 4 seniorum: servorum CPR — relacione: intuitu et relacione R — 5 comperta: comparata BC — 6 comprehendendo: comprehendo Chal — memoriter: memorie Chal. (29B) Quodam itaque anno nativitatis Precursoris Domini ac patroni eiusdem ecclesie sollempnis dies aderat, multitudo tam cleri, quam vulgi utriusque sexus convenerat. Cumque conventus se solito ad processionem parasset et iam foris monasterium proces- sisset, quidam fideles unam religiosam personam cum cambuca ibidem procedere viderunt; et minus intelligentes, quenam perso- na illa fuisset, sicut postea testati sunt, aliquem alterius monaste- 5 258

Strana 259
10 rii abbatem interfuisse crediderunt. Iam autem ad oratorium red- euntibus et eisdem diligenter intuentibus contemplati sunt pre- fatam personam quosdam cambuca tangere de languentibus, de- hinc conventu chorum intrante hostium ultro patuit; qui eciam ingrediens disparuit. Iam quoque misteriis missarum rite peractis duo curati sunt ex languentibus illis. Tunc demum visionem suam eisdem narran- 15 tibus et hoc ipsum, qui curati fuerant, testantibus absque dubio nos dominum et patrem Procopium nobis affuisse credidimus omnipotentemque Deum attonita voce, signis campanarum, cum effusione lacrimarum laudavimus. 29B Mají: ě (1) AB CPŘ MHTV. Miraculum eiusdem č, Miraculum I, Aliud miraculum B2 (Chal), Item aliud miraculum sancti procopii MH2, Item aliud miraculum Hi, Sequitur aliud miraculum V, Quod in processione apparuit pater sanctus procopius T2. I ac patroni eiusdem ecclesie: vyn. ě —2 sollempnis: solempniis B — 3 sexus: sonus B - 4 solito: solito more l, subito C — ad: a B —foris č: esset B, extra ostat. (Chal) — processis- set: processissent AC, procederet 1 — 5 unam: prázd. místo B — cum cambuca é: cum virga pastorali ostat. (Chal) — 7 fuisset: esset l HT— aliquem alterius monasterii: alterius monaste- rii aliquem A — 8 abbatem: abbatum B — interfuisse: esse 1 — 9 eisdem èl C: isdem P, hiisdem R, eundem ostat. (Chal) — 10 personam: vyn. ABRI — quosdam: quos B — cam- buca č: virga pastorali ostat. (Chal) — tangere: tangens B —languentibus: languentibus, ita ut multi ceci illuminati, leprosi mundati, obsessi liberati, captivi soluti, surdi auditui red- diti, muti loquelam adepti et alii morbidi curati sunt l (z kap. 28) — 11 conventu ... in- trante: conventum ... intrante BIH, conventum ... intrantem T — ultro patuit qui eciam: vyn. HTI— ultro: ultimo MVT2 —12 ingrediens: ingrediente C —13 Iam quoque: Iamque A (Chal) — misteriis missarum: missarum misteriis A — 14 ex: de CPR — illis: illi HT — Tunc: Cum ě, et nunc A (Chal) — demum: dictum B, dictam A MHTV (Chal) — suam: vyn. A —narrantibus: narracionibus MIHT—15 et hoc: ex hoc B—testantibus: a(t)testan- tibus l CPR— absque: atque HT — 16 credidimus B: credimus ostat. (Chal) — 17 omnipo- tentemque: omnipotentem MHTV (Chal) — deum: vyn. CPŘ — 18 laudavimus čB: lauda- mus ostat. (Chal). 30A) 5 10 Hinc anni solito rursum cursu revoluto, dum celebri voto festi- va dies ageretur et sacri textus ewangelii legeretur, inter languen- tes astantes sive iacentes est strepitus factus ac ingens clamor obortus, de quo clamore cuncti, qui aderant, in stuporem versi fuerant; nos ipsi turbati aliquod inibi prodigium fieri speravimus, sicut postea probavimus. Nam percunctantibus nobis ipsos, unde repentinus strepitus et clamor accidisset, hanc visionem refere- bant, scilicet candidam nubem circa altare se vidisse atque viros claros geminos ex ea prodisse, qui per oratorium procedentes, po- pulo astanti benediccionem porrigebant, ipsis autem sanitatum consolacionem amministrantes, manibus tangebant. Eadem vero hora tres ex illis, vario et diutino languore detenti, curati sunt. Ceteri quoque variis temporibus, sed in eadem ecclesia, sanitatem 17* 259

Strana 260
consecuti sunt. Sicque per eventum tam felicem salubremque effectum 15 plenius est facta nobis hec visio certa. 30A Mají: č(l) AB CPŘ MHTV. Aliud miraculum čB2, Aliud miraculum beati procopii M, aliud miraculum sancti procopii H2, Aliud sequitur V, Quod sanctus procopius sanavit in- firmos T2. 1 Hinc - -- legeretur: In quodam enim anno, eciam in die beati Iohannis Baptiste, dum in missa ewangelium legeretur l — anni solito é: solito dum HT, dum solito ostat. (Chal) dum ěBCPR: cum AMTV, vyn. HT — celebri voto AB MV: celebri voce CP, vyn. ě HT — 2 inter: intus CPR —3 astantes: stantes l — ac: et CP — 4 versi fuerant: versi sunt T 5 nos: et nos ě — 6 probavimus: comprobavimus Ř, audivimus č — percunctantibus: per- contantibus A —7 nobis: nos ě — accidisset: accessit CPŘ — visionem: vyn. A — 8 candi- dam nubem: nubem candidam T, nubem candidissimam l — altare: altos B (Chal), aram l — viros claros: claros viros ě — 9 prodisse: prodiisse A (Chal) — procedentes: procidentes CP (processerunt l) — 10 ipsis: ipsi T — 11 amministrantes: aministrantes A, administran tes Chal — Eadem vero hora čR: Tandem vero hora CP, Tandem vero in ipsa hora AB MHTV (Chal) — 12 tres: rantes C — diutino: adiutino Krásl, (Chal), diversissimo l — lan- guore: languorem C, labore languore A — 13 ceteri quoque: ceci quoque l, Ceteri vero R, Certeque Chal — 14 consecuti sunt: consecuti A, sunt ... consecuti l — Sicque --- certa: vyn. I — per eventum: perventum B MIHT —15 effectum: officium C — 16 poslední slova tvoří záměrný leoninský hexametr. (31A) Alio tempore dum paramonarius ecclesie eiusdem festivitatis quadam die ante nocturnos in lecto suo se recollocasset, ut aliquamdiu lassa membra recreasset, repente tam stupore, quam gravi sopore arreptus ac velut in extasi positus vidit beatum virum de tumba consurgere et versus oratorium usque ad altare sancte Crucis procedere, ubi aliquantulum quasi ad oracionem assistens, intuitus unum cecum consignare cepit, qui statim lumen recepit. 5 31A Mají: ě L AB CPŘ MV. De ecclesie paramonario miraculum ě, Aliud miraculum M, Miraculum V. 1 Alio: Aliquo C, Uno B — dum: vyn. CPŘ — paramonarius: per amonarios č, pamonarius A (Chal), paramonarius ecclesie custos C, ecclesie custos paramonarius Ri, ecclesie custos pr — ecclesie eiusdem: eiusdem ecclesie l CPR — festivitatis quadam die é: in die festivo quodam l, festivitatis die ostat. (Chal) — 2 lecto: loco MV — se recollocasset: se collocasset l, collocasset CPR, se recollasset Chal — 3 aliquamdiu lassa membra A CP MV: aliquan- tum lassa membra é, aliquando sua membra diu lassa B, aliquantum sua membra diu lassa Chal — recreasset: recrescat C, recrearet 1 — 4 gravi sopore: sopore gravi l — ac velut: et velud R, ut velut (-d) CP MV, velud l — vidit: videt B —beatum virum: beatum vitum B, beatum procopium CPR, procopium l — 5 usque ad: usque Chal — altare: aram 1 — 6 ad oracionem: oracioni B (Chal) — assistens: assistentes é —7 statim lumen: mox visum l. (31B) Interim strepitu popularis vocis Deum laudantis isdem para- monarius excitatus surrexit et diligenter eventum sompnii ex- plorans, visionem suam esse certam intellexit; et ipse benedicer 260

Strana 261
Deum ad laudes pulsavit et in crastino rem gestam omnibus 5 narravit. 31B Mají: ě AB CPŘ MV. I laudantis: laudans C — isdem (= idem): idem A (Chal) —paramonarius: Parmonarius C, pararmonarius PR2, pamonarius A (Chal), amonarius č —2 excitatus č AP2: excitus BP1, exercitus C, exterritus RMV — sompnii: sompni MV (Chal) — 4 in crastino: crastino B (Chal) — 5 narravit: enarravit č. (31C) Alia nocte, dum idem custos ecclesie in lecto quiesceret gravi- orque sompnus eum opprimeret et iam nocturnum pulsandi solita hora preteriret, comminus ad lectum vir Dei astitit et cambuca sua eum tangens, talia dixit: „Quid tanto sompno deprimeris? 5 Cur designatam tibi horam non custodis ? Iam cicius surgens, signo fac psallere fratres!" Ad cuius vocem paramonarius idem concitus surrexit mirans- que Deum benedixit, ad laudes pulsare festinavit visionemque suam in publico referens manifestavit. 31C Mají: č AB CPOŘ MV. Item de eodem č, Item aliud miraculum de sancto procopio M, Miraculum aliud V. 1 idem: vyn. CPOR — in lecto: in lectulo CPQ, multo MV — 2 eum: vyn. B—nocturnum: nocturno č — solita hora: solito B — 3 comminus: vyn. ě — ad lectum vir dei: vir dei ad lectum MV—astitit: assistit C — cambuca sua é: virga pastorali ostat. (Chal) — 4 Počínajíc slovem (tan)gens se obnovuje HT, tedy ě AB CPOŘ MHTV 4 talia: vyn. CPOR — 6 psallere: pulsare A1 CPOR (Chal), psalsare A2; opět záměrný hexa- metr — 7 paramonarius: parmonarius Q, pararmonarius R, pamonarius A (Chal) — con- citus: concito ě AB (Chal) — 8 ad laudes M2V: aput laudes B, ac laudes ostat. (Chal) — pul- sare festinavit: festinavit pulsare è, pulsare festinaret B, festinanter pulsavit MHTV 9 manifestavit: omnibus manifestavit Q. (32A) 5 Parricida quidam de longinquis partibus ad prefatam eccle- siam quadragesime tempore venerat, cuius corpus dira cathena, in circuitu ventris obducta, crudeliter strinxerat, que carne su- peraccrescente et sanguine fluente vix apparebat et exicialem dolorem lacerans inferebat. Hic dum ecclesiam in honore sancti Petri apostoli dedicatam dominico die ingressus fuisset et cum fidelium turba devotus in oracione ad missam stetisset, iamque sacerdote sanctum ewangelium recitante, subito illa cathena velut 261

Strana 262
cera a facie ignis dissoluta322 et quasi ab aliquo in altum proiecta a corpore eiusdem resiliens pavimentum ecclesie fortiter percussit 10 ac omnium circumstancium corda sonitu et clamore concussit. Sicque viam sospes tenuit, qui venerat, hospes. 32A Mají: č l AB CPŘ MHTV. Item aliud ě, Miraculum l, Aliud miraculum MV, Cathena soluta est cuius- dam T2. 1 Parricida quidam BCP: Quidam namque patricida l, Patricida quidam ostat. —2 quadra- gesime: quadragesimo MIHT — tempore: tempus C — venerat: veniens l, advenerat R — cuius: vyn. MHTV — dira: mira CPR, vyn. ě — 3 strinxerat: strinxit l — superaccrescente: super crescente čA, super atristante C — 5 in honore sancti Petri: in honorem sancti Petri B, sancti Petri in honore MHTV, in honore beati Petri l — 7 iamque - - - recitante: infra ewangelium I — 8 sanctum ewangelium: ewangelium sanctum CPR—recitante: recitan- tem MIH — velut: veluti l — 10 resiliens: prosiliens ACPR, saliens 1 — 11 ac --- concussit: vyn. I — po concussit přidal Unde versus Ř — 12 tenuit čA: carpsit l, tenuerat M2V, te- nerat ostat., devenerat Chal; slova opět záměrný hexametr, jak najisto věděl ještě písař Ř. (33A) Frater quidam in congregacione nostra conversabatur nomine Fabianus, qui summe obediencie deditus, quidquid a domino suo abbate imperabatur, totum fideliter ac humiliter operabatur. Dum autem aliquando paries ecclesie destrueretur, ut ad equali- tatem alterius parietis melius repararetur, ipse solus eidem operi insisteret et minus caute ageret, tabulatum, quod magnum acer- vum saxorum continebat, subito destructum est, ipse vero cum ruentibus lapidibus deorsum lapsus est. Mira res et valde stupen- da! Ex collisione siquidem lapidum tantus sonus redditus est, ac si tonitruum factum fuisset. Qui autem ex altera parte parietis 10 stabant, iam de vita eius desperantes, clamaverunt, ut antequam exalaret spiritum, de ecclesia foras eiceretur. 5 Ad quorum nos clamorem nimis obstupefacti, cicius accurrimus, eum inter saxa iacentem semivivum reperi- mus et cum festinacione inter manus sustollentes, foras exporta- 15 vimus et velut exanimem in lecto recollocavimus. Parvo autem intervallo facto ad vespertinam sinaxim pulsatum est. Ad cuius sonitum lassa membra movit et paulatim resumptis viribus apertisque oculis suspiravit et, tamquam de gravi sompno exci- tatus, surrexit ac secum ammirans, quid sibi accidisset, et quasi 15 nullam alicuius doloris molestiam passus fuisset, Deo gracias agens ad ceptum opus perrexit. Testatus est autem isdem fra- 322 (Srv. Žalm 67, 3: sicut fluit cera a facie ignis.) 262

Strana 263
ter nobis eum sciscitantibus, quod in illa hora quidam vir vene- rabili canicie affuisset, qui super eum habitum suum extendens, 25 omnes ruentes lapides in sinum recepisset et per hunc modum periculum mortis evasisset. 33A Mají: č AB CPŘ MHTV. Item miraculum ě, Miraculum MV, Quod quidam frater muro cadente non est collisus T2. l nostra: sancti procopii č — nomine fabianus: vyn. č —2 quidquid: quicquid ě — a domino suo abbate: a domino suo aliter CPRI, a domino suo sibi R2, ab abbate suo č — 3 impera- batur: imperatur B — totum --- operabatur: vyn. B — 4 aliquando: vyn. CPŘ — 5 parie- tis: pietatis é — melius repararetur: honestius repararetur é, repararetur A, melius repa- retur MHV (Chal), melius T —ipse: ipseque CPR, idem frater è — operi insisteret: insiste- re(t) operi CPR, operi B, eidem operi ex ima parte parietis solus insisteret ě — 6 caute ageret: ageret caute C — 8 lapsus est: lapsus MHTV — et valde stupenda: valde et stu- penda H2T — 10 ac: et é — factum fuisset: fuisset factum MHTV — 11 antequam: vyn. A — 12 exalaret spiritum: spiritum exalaret é — foras eiceretur: eiceretur foras A — 13 nimis obstupefacti: obstupefacti CPR, nimis stupefacti A — eum: eumque A — 15 sustollen- tes: sustulentes MHTV— 16 in lecto: multo MIHT, in loco C — recollocavimus: colloca- vimus R, recollavimus MIHT, recolavimus CP, reclinavimus M2V — 17 facto: facto et Chal — pulsatum est: pulsatum MHTV —20 ac: at A — ammirans: mirans ě, cum admira- retur CPR — 21 nullam: nulla C, ullam B (Chal) — molestiam: mesticiam B (Chal) — passus: vyn. B — 22 ad ceptum: ad inceptum RP2, acceptum MIHT, ad acceptum ě — Testatus est autem: Testatus autem est CPR, Testatus autem MHTV — isdem (= idem) frater nobis B MHV: eisdem frater nobis é, idem frater nobis ACPŘ (Chal), nobis frater idem T —23 sciscitantibus: suscitantibus čAB, sustentatibus C — vir: vyn. MHTV — venerabili: venerabilis »C — 24 super eum habitum suum: super habitum suum se CPR— extendens: contendens MIHITl, obtendens M2H2T2V —25 ruentes: mentes H1, montes T — in sinum recepisset: vyn. CPŘ — et: vyn. BCPŘ — per hunc modum: hoc modo ě, per hoc modo B —26 mortis: vyn. CPR. (34A) 5 Cliens cuiusdam nobilis viri tanta demonis molestia retentus fuerat, quia nec stare nec sedere nec incedere nec ullo modo quie- scere poterat. Tandem ad predictum monasterium veniens, eccle- siam intravit, extendensque manus suas in modum alarum et cum horribili clamore retro incedens, huc illucque discurrebat nec ullam requiem habebat. Interea dies anniversaria beati patris aderat; vulgus ad missarum sollempnia convenerat; ipse eciam ad sepulcrum eius cum lacrimis adoraturus accessit et statim sanus factus populo nobisque Deum laudantibus inde recessit. 34A Mají: AB CPŘR MHTV. Aliud miraculum beati Procopii M, Sequitur sancti viri miraculum V, Cliens demoniacus liberatur T2. I nobilis viri: viri nobilis R, nobilissimi et B — retentus: contentus sive retentus T —2 quia nec B MHTV: qui ut C, qui PR, quod nec AR (Chal) — ullo: nullo C — 3 ecclesiam: ad ecclesiam CPR — 5 illucque: illuc C — discurrebat: decurrebat CPŘ — 6 ullam: nullam MIHT — anniversaria: anniversarii MHTV —7 vulgus: et vulgus A (Chal) — eciam: vyn. CPR —8 adoraturus: addoraturus C, adorans MHTV — 9 nobisque: ubilibet R. 263

Strana 264
35A) Adolescens quidam hortatus a parentibus suis, ut ad sacra sollempnia missarum dominico die cum eisdem iret, recusavit, sed magis ad exercenda puerilia ludicra festinavit. Quem, iam domum revertentem, dyabolus apprehendens colligavit, in pa- ludem precipitavit et suffocare temptabat. At ille voces, quas po- terat, dabat et in auxilium sibi divinam graciam ceterorumque nomina sanctorum invocabat. Interea (a) parentibus eius ab ecclesia domum venientibus expectabatur et non aderat. Mittitur illico puer unus ad requirendum eum, qui eadem via currens, qua ille solitus erat procedere, audivit eum vociferantem et divertens 10 ad paludem, vidit eum super aquas natantem. Super quo stupe- factus recurrit et parentibus ipsius rem gestam narravit. Qui ve- nientes semivivum sensuque carentem extraxerunt et ad sepulcrum viri Dei deduxerunt ac oracionibus instantes se ieiuniis et vigiliis afflixerunt. Ubi octava die sanitatem mentis et corporis recipere 15 meruit. 5 35A Mají: AB CPŘR MHTV. Item aliud miraculum B (Chal), Item miraculum aliud M, Aliud miraculum V, Adolescens missas spernens a demone obsidetur, sed beato a Procopio li- beratur T2. 2 solempnia missarum: missarum sollempnia R MHTV — recusavit: recusaret nisi B — 3 ludicra: ludibria R — Quem: Qui B, vyn. R —4 colligavit BC: colligavit et ostat. (Chal) — in paludem: in lapidem CPIR, in palude A (Chal) — et suffocare temptabat: et suffocare captabat B, et suffocare temptavit MHTV, ut suffocaretur A — 6 sibi: vyn. R — divinam graciam: divina graciarum B —7 sanctorum: vyn. CPR — interea a Ryba: interea — paren- tibus: parentes CP — ab ecclesia domum: ab ecclesia s prázd. místem B, domum ab eccle- sia MHTV —8 expectabatur: exspectabant CPR —9 eadem via: eandem viam MHTV— qua: quam B CP —10 audivit: audivit audivit MH — divertens: divertens se CPR — 12 ipsius: illius R, suis C — 14 viri dei: viri dei Procopii CPR — deduxerunt: ad(d)uxerunt MHTV — ac oracionibus: et oracionibus T, et ac oracionibus H — ieiuniis et vigiliis: ieiuniis vigiliis B, ieiuniis CPR, ieiuniis ac vigiliis Krásl (Chal) — 15 mentis et corporis: cor- poris et mentis P. (36A) Item alius adolescens quoddam facinus admiserat atque bibens una nocte sensum amiserat. Qui statim ad beati viri Procopii se- pulcrum ductus est, ubi post aliquos dies, bibens de calice eius- dem, salvatus est. 36A Mají: AB CPŘ R MHTV. Item miraculum B (Chal), Miraculum MV, Iuveni sensus restituitur T2. 2 amiserat: ammiserat ABP —Procopii: vyn. R MHTV — 3 aliquos: aliquot CR — 4 sal- vatus: sanatus CPR. 264

Strana 265
(37A) 5 10 15 Erat quedam puella, cui dyabolus adversabatur, et ab eo sepius inpugnabatur, quod illa parentibus suis intimare neglexit. Que quadam nocte, dum in stratu suo sola iaceret, dyabolus affuit et apprehensam extra curiam eiecit. Mane autem facto mater i- psius, ut eam excitaret, venit, et eam non inveniens, obstupuit. Circuiens vero tecta domus sue, diligenter eam requirebat; et nusquam apparebat. Interea quidam pergentes ad fontem, ut haurirent aquam, viderunt eam circa paludem sedentem apertis- que oculis nichil videntem neque loquentem. Hoc ubi mater eius audivit, nimium stupefacta cucurrit et sublatam ad domum per- duxit et festinanter ad proximam ecclesiam cum ea perrexit. Ubi a sacerdote triduano indicto ieiunio in oracionibus posita cum lacrimis multo tempore mansit. Sed puella in eadem infirmitatis molestia remansit. Tunc predicta mater puelle, audiens famam celebrem beati viri, festinavit ad sepulcrum eius cum eadem puella quantocius venire; et precibus instans anhelis, recipere meruit sanitatem tocius mentis et corporis. 37A Mají: AB CPŘR MHTV. Aliud miraculum B2 (Chal), Miraculum M, Puella liberatur T2. 2 Que: Quam A —3 suo sola: sola suo T— dyabolus --- extra: vyn. CP—affuit: ei affuit A — 4 Mane autem facto mater ipsius: Mater autem facto mater ipsius C, Mater autem ipsius mane facto T1 — 5 et eam: eam M1, ad eam R—6 Circuiens MHV: circuens B, Circinens T, Circurens R, Currens A CPR (Chal) — eam requirebat: querebat CPR — 7 pergentes: pergens CPR — 8 haurirent: hauriret CPR — apertisque: appertis AP1 — 10 nimium stu- pefacta: nimirum stupefacta C, stupefacta nimium B (Chal) —11 festinanter: festinavit B— 12 indicto: interdicto CPŘ — 13 mansit: permansit AP — 14 remansit: permansit BT (Chal) — puelle: vyn. R — 15 viri: viri (P2) Procopii CPR — 16 quantocius: quanto cicius R MHTV— venire: veniret R— et precibus: precibus M1—instans: instantis CPI, instan- tisque R, instanter P2 — 17 tocius: vyn. MHTV — corporis: corporis et cetera CP, cor- poris amen R, corporis, prestante domino nostro Iesu Cristo, cui est honor et gloria in secula seculorum, amen A (Chal); corporis. Anno domini M° IX s. heremum ingressus est et vixit in eo annis XLIIII. Anno domini M° CC° IIII° sub Innocencio papa III a Guidone cardinali et allegato corpus eius canonizatum est etc. B. V rukopise R se čtou závěrem verše: En, tibi Procopio nomen pro copia credo More (psáno: Mori) proci Cristo pius in nobis procus esto (psáno: estu) Perfodiens vulgo vocitaris nomine digno Sensu perfosso vincis iam corpore fesso Copia signorum Copia precum Copiosa victoria sensuum O Procopi, abba clare, Me indignum tu dignare Te condigne collocare. Amen. K divům a zázrakům zaznamenaným v legendě prokopské přistupovaly pak nové a další. BENEŠ KRABICE Z WEITMILE několik takových příběhů ze zázračné historie prokopské zazna- menal. (Srv. Prameny dějin českých, IV., str. 473—79, při letech 1316—24): 265

Strana 266
„In Cronica sancti Procopii scribitur, quod ipse beatus Procopius ipso anno (1316) in suo festo auxit victualia, tam pro fratribus, quam pro hospitibus advenientibus. Item quandam mulierculam de fluminis impetu iam submersam idem sanctus liberavit. Eodem anno (1321) virgo quedam de Colonia ceca a nativitate recepit lumen ad sepul- crum beati Procopii. Eodem anno mulier de eadem civitate, que fuerat contracta in membris, recuperavit sanitatem ad sepulcrum sancti Procopii. Eodem anno in festo beati Procopii quedam mulier de Broda Episcopali recepit lumen ad caput eiusdem sancti viri, que prius fuerat ceca. Eodem anno (1324) sanctus Procopius liberavit duos famulos sui monasterii de naufra- gio miraculose.“ Tyto pozdější zázraky mohou mít i jistou cenu pro posouzení vzniku naší Vita s. Procopii maior. Je asi nepochybné, že BENEŠ KRABICE měl před sebou některou redakci legendy pro- kopské, kterou označuje jako „Cronica s. Procopii“. A v ní bylo nepochybně již pokračování zázraků, které má naše Vita s. Procopii maior. Nicméně o zázraku s knížetem Oldřichem se nikde ještě zmínka nečiní, ač kronikář BENEŠ sotva by byl pominul zaznamenat neb pojmout do své kroniky příběh pro středověké čtenáře tak zajímavý. Pravděpodobně měl BENEŠ KRABICE před rukama jen ještě Vita s. Procopii minor, rozšířenou o nové zázraky. Podobně Liber depictus z třetí čtvrti XIV. století svědčí, že prokopská legenda byla rozšířena o další zázraky a jmenovitě o zázrak s dáblem, který zlomil sv. Prokopu kolo jeho vozu a byl pak od něho donucen, aby se svíjel a zastával sám úkol kola ve světcově spřežení. (Srv. výše str. 245.) Snad s tímto zázrakem souvisí a snad už do XIV. století náleží jiná zázračná historka pro- kopská, že totiž sv. Prokop zkroceného dábla zapřahal do svého pluhu a vyoral s ním t. ř. „Čer- tovu brázdu“ od kláštera na Sázavě směrem k Chotouni. Pověst o tomto zázraku je zaznamenána teprve v pramenech XVI. a XVII. století. (Srv. DAČICKÝ Z HESLOVA, Paměti, vyd. RE- ZEK, I., str. 349 a BECKOVSKY, Poselkyně starých příběhů českých, vyd. REZEK, I., str. 357. (Srv. i v pozdní legendě, začínající slovy Procopius post liberalium studia disciplinarum in monasterio Brevnoviensi vitam aliquamdiu traduxit, v 5. lekci slova: daemones non modo e corporibus ejecit, sed etiam sub jugum missos arare compulit (Officia propria sancto- rum, Pragae 1663, str. 70.)) 266

Strana 267
8. ZKRÁCENÁ VITA MAIOR Z POLSKÝCH RUKOPISŮ Procopius,323 nacione Bohemus, ex parentibus luste ac recte viventibus procreatus, 1A. de civitate Kurzym, qui nimirum ab ipsa infancia rudimentis insistebat, Deum, fontem vite, siciens ac terrena despiciens, cepit puer multis virtutibus in Deo refulgere. 5 Videntes autem parentes tantam graciam in eo rutilare ad castrum in Vischehrad tradiderunt literarum studiis ibidem imbuendum. Ibique, quidquid audie- bat, tenaci memoria omnia armario cordis sui retinebat. Hunc itaque canonici laudabili conversacione videntes, ipsum, licet plurimum rennuentem, nimia humilitate decoratum canonicum sue ecclesie elegerunt, 10 ubi in omnibus factis suis exhibebat se exemplarem. Non enim querebat proprium comodum, sed continue in ecclesia Dei die noctuque in oracione per- sistebat. Ordinatus vero presbiter, quantum se humiliaverit et quam laudabiliter Vixerit, 1A, quantaque vita sua honesta fuerit, ut iam non sacerdos, sed monachus ab 15 omnibus haberetur. Imitabatur enim Dominum dicentem: „Vade et vende omnia, que habes, et da pauperibus, veni et sequere me." Interea cepit vir Dei cogitare, qualiter relinquens mundum et ea, que mundi sunt, liberius Domino vacaret; propositum suum, Domino ad hoc iuvante, gracia divinitus admonetur, ut religionis habitum assumeret et ibidem Do- mino fideliter serviret. Itaque stabiliens animum suum in proposito a quodam religioso monacho ordinis sancti Benedicti regulam assumpsit, ab eodemque de ordinis observancia diligenter instructus, secessit ad provinciam suam, non ut parentes suos videret, sed ut secreciorem locum heremi expeteret et ut secure ibidem laqueos Sathane evaderet. Quesivit ergo per heremum plura monacho- 25 rum loca et non inveniens, ad quandam venit speluncam, ubi mille demonia habita- bant. Quam beatus Procopius aliquanto tempore inhabitavit ibique se muniens 18 contra impetum malignorum spirituum nec non suggestionem eorum, ad petram, que est Cristus, oracionibus, vigiliis, ieiuniis se allidens, viriliter pugnare cepit. Predicta igitur spelunca iuxta quendam fluvium nomine Sawa extitit. 2A 20 323 Části textu, které byly převzaty beze změny z Vita s. Procopii maior, jsou sázeny petitem. (Byly mezi ně pojaty i ty případy, kde se text polských rukopisů shoduje nejenom s restituova- ným textem Vitae maioris, nýbrž i jenom s některým z jejích rukopisů; předloha, kterou excer- poval, parafrázoval a místy rozváděl původce subarchetypu XY, zřejmě byl již text nečistý, a to, jak ze zvlášt významných shod vyplývá, dost blízký skupině rukopisů CČPOR.) 267

Strana 268
Ibi dum beatus Procopius a secularibus tumultibus liber hominibusque 30 ignotus, multo tempore permansit. Sed Dominus voluit sanctum suum virtutibus decoratum taliter demonstrare. Nam quidam dux nomine Udalricus una dierum cum causa venacionis ferarum cum suis exisset, venerunt ad illos montes, in quibus sanctus Procopius habitabat. Et ecce, insequentibus 35 ipsis varias feras, dux Udalricus vidit cervum, quem animatus diligenter insequitur, et perveniens ad locum, in quo sanctus Procopius morabatur. Et sanctus vir post oracionem suam manibus operabatur secundum dictum Psalmi: „Labores manuum tuarum quia manducabis“ et cetera.324 Et cum ramos unius quercus pro necessitate sua cederet, post tergum 40 eius cervus saliit, vultumque eius contra vultum principis convertit et suis pedibus conpositis ante Procopium se collocavit. Statimque dux amiracione plenus, divinam revelacionem senciens, arcum dimittit, clamidem deponit, humiliter humo prostratus, quis esset, requisivit. Beatus autem Procopius blando eloquio humilique corde respondit: „Ego 45 indignus et peccator, servus Dei altissimi, militans sub ordine sancti Benedicti." Qui statim conpunctus salutis, confessionis penitencieque magno cordis affectu confessionem a sancto Dei deposcebat. Quo peracto peciit dux pium patrem, salutis sue provisorem, quatenus fratres eiusdem ordinis sibi coadunaret, quo patre sancto sibi per omnia annuente divinum auxilium postulabat, ut 50 principis voluntas conpleretur. Mirabile factum est: cum dux ex protraccione sermonis cum sancto Procopio nimium fatigatus sitiret, peciit a sancto Procopio, ut sibi aliquem potum propinaret, quo sitim suam extingueret; qui nichil aliud habens preter aquam, de qua solus utebatur, sibi eandem in 55 vasa propinavit. Et signo crucis facto, aqua in vinum fuit conmutata. Quod reperiens dux vinum ex aqua meritis sancti fuisse factum, stupefactus, quod gustu probaverat, amplius se Deo offerens ac beati Procopii consilio obedire in omnibus ob veniam peccatorum suorum spopondit. Quod spiritualiter vir Dei cognoscens, animum suum ad omnia 60 pro amore Dei paratum, duci formam tribuit, ut in honore gloriose Virginis sub titulo Iohannis Baptiste basilicam construeret et fratres ordinis sancti Benedicti ibidem collocaret, nec non eis pro amore Dei necessaria cottidiana victus administraret. Qui per omnia sancto obedivit et rediens ad propria ecclesiam fundavit atque ad plenum usque conplevit bonisque 65 propriis ipsam dotavit. Cristi itaque gracia disponente cepit fama beati Procopii longe lateque cre- scere, homines regionis eiusdem ipsis dona eximia offerre ipsiusque oracionibus se recomendare. Qui caritatis ardore plenus, hospitalitate preclarus, se ad omnes tamquam exemplar virtutum exhibebat. 2B 3A 70 324 (Žalm 127, 2.) 268

Strana 269
Inerat namque Procopio ad pauperes miseracio spiritualis adeo, 3e ut eis necessaria, tamquam si Cristus adesset, devotissime ministrabat. Omnibus quoque ad eum causa devocionis seculo plurimis renunciare 3c cupientibus, tamquam gallina pullos suos sinu vacante et alis vite con- 75 templative indesinenter fovebat. Contigit una vice, ut quidam homo causa devocionis viri sancti 54 in diebus Rogacionum processionibus adesse cupiens, ad littus fluvii SaWa pervenit et stans in littore ex altera parte navem conspicit et anxiatus nimium, 5e 80 quod nullus erat, qui eum transduceret, oravit et dixit: „Domine lesu Criste, qui magnalia operaris in servo tuo Procopio, per eiusdem merita, fac navem ex altera parte venire, ut perveniam ad processionem patris Procopii et fratrum suorum, qui tibi iugiter famulantur!“ Quo dicto, ecce, navis sine gubernatore volatu celerimo ad eum venit et ipse, ascen- 85 dens navem, ad processionem usque pervenit. Quod dum vir ille Procopio sancto Dei miraculum illud retulisset, respondit: „Ne arbitreris propter me indignum peccatorem tibi hoc donum prestitisse, sed propter fidei tue devocionem factum; nam Ipse dixit: „Si habueritis fidem sicut granum synapis" " et cetera." 90 Quidam homo spiritu inmundo vexabatur multo tempore, ductus per ami- 6A cos suos ad sanctum Procopium, ut suis oracionibus eundem sanaret. Tunc demon clamavit: „Quam iniuriam tibi facio, Procopi, cur me eicis?“ Et cum pater sanctus, premissa oracione, super ipsum exorcismum terminasset, 68 videntibus omnibus, spiritus inmundus in similitudine avicule nigre ab ore illius 95 hominis evolavit et super tectum illius ecclesie sedit; perseverante autem sancto Dei in oracione avicula corruit in terram et quasi divisa in quatuor partes obiit; et vir ille meritis sancti Procopii amplius sanus extitit. TA Audivit insuper quodam tempore vir sanctus demonia in spelunca, et Procopius loricatus signo crucis ad locum accessit et, oracione facta, 78 100 cum magno clamore omnia demonia expulit. Multi quoque diversis infirmitatibus innodati sanitatem ab ipso sA inpetrare solebant. Una dierum venit mulier cecitate multo tempore percussa, quam vir ss Dei, oracione facta et signo crucis muniens, ad plenam sanitatem 105 oculorum restituit. Anno eciam M° LIII° 11A, senciens resolucionem corporis sui imminere, convocatis fratribus, 11A, tamquam Iacob patriarcha325 filios suos spiritu prophetico futura predicens, aiebat illis: ,Karissimi in Domino filii, quos ut gallina pullos suos 110 educavi, tercia die, annuente Domino, me sciatis de ergastulo carnis migraturum 325 (Srv. Gen. 49, 1: Vocavit autem Iacob filios suos et ait eis: Congregamini, ut annuntiem, quae ventura sunt vobis in diebus novissimis.) 269

Strana 270
12A 13A 13B et spiritum anime mee ad Deum, qui redemit me suo preciosis- simo saguine, reversurum. Vos autem conmendo Deo. Vobis insuper innotesco post discessum meum multa incomoda vos passuros ac in perse- cucione existentes, sex annis in terra aliena exules eritis locusque iste dabitur in manus alienigenarum. Vos autem, dilectissimi filii, nolite a fide naufragari, fratres 115 infirmiores confirmate, Deum sine intermissione laudate, in omnibus gracias agite, cuius pietate et munificencia ab ipso consolabimini; revolutis sex annis vobis locus reddetur et finaliter ad portum salutis Deus vos deducet. Defuncto namque vestro principe Brzicislao succedet ei Spitigneus, qui vos persequetur. Quo mortuo, Wratislaus regnum Bohemie suscipiet, qui erit timoratus et benignitate 120 plenus. Hic vos de exilio reducet ad locum istum. Ipse Dominus, auctor salutis, dabit vobis pacem et securitatem in loco isto omnibus diebus vite vestre. Sequenti igitur die quidam pauper, quem sanctus per aliquod tempus curaverat, petivit licenciam abeundi; cui, dum sanctus nichil dare haberet, ait: „Non te pigeat differre usque in diem obitus mei, quia post obitum meum tibi 125 dabitur tunica mea." Labente igitur die sequenti, finitis patris Procopii exequiis(!), residente eo, in articulo mortis positus, quamquam spiritum Vix traheret, tamen antiquum hostem oracionis mucrone, brachio extenso viriliter, iaculari non cessabat. Et sic completis in eo misterio fratribus, in merore et planctu eum deflenti- bus, paterna consolacione eos rogabat, admonens eos de contemptu mundi et ut Domino devote et fideliter servirent. Et sic eos exhortans de huius mundi naufragio migravit ad Dominum anno Domini M°L° VIII° Kalendas Aprilis. Cuius exequiis interfuit Severus, episcopus Pragensis, qui eum sepelivit. Et ibidem in conspectu omnium epilenticus quidam, cui data fuit tunica 135 Procopii, per eiusdem tunice indumentum statim sanitatem plena- riam reportavit. 130 3 deum XY: dum Chal — 5 Vischehrad X: Wyschehrad Y — 6 tradiderunt XY: tra- diderunt (eum) Chal — quidquid X: quicquid Y —9 rennuentem XY: renitentem Chal — 19 admonetur Y: admoneretur X — 43 amiracione X: admiracione Y — divinam revela- cionem Chal: divina revelacione XY — 46 peccator XY: peccator (sum) Chal — 49 coadu- naret Chal: coaduniarent XY — 50 divinum XY: (Procopius) divinum Chal — 54 aliquem potum XY: aque potum Chal, ale srv. str. 250, 27 alicuius potus copiam — 52 nichil X: nil Y — 58 gustu Y: gestu X — offerens X: conmendans offerens Y — 61 paratum X: paratam Y — 64 cottidiana X: quottidiana Y — 66 dotavit XY: ditavit Chal — 80 transduceret X: traduceret Y —86 respondit XY: aiebat Chal —88 dixit XY: dicit Chal — 94 illius hominis X: hominis illius Y — 97 obiit X: abiit Y — 107 fratribus X: fratribus suis Y — 119 Brzi- cislao X: Brziczyslao Y — 124 haberet X: habuit Y (Chal) — 129 cessabat X: cessabant Y — 130 completis X: completo Y (Chal) — 133 M°L° XY: M°L(III)° Chal, avšak srv. stejnou písařskou chybu v rkpu B výše v aparátu str. 145. 270

Strana 271
9. MLADŠÍ ČESKÁ PROSAICKÁ LEGENDA Mladší česká prosaická legenda o sv. Prokopu se zachovala toliko jako fragment v kázání o sv. Prokopovi326 v jediném rukopise knihovny hrabat Tarnowskich v Dzikowě, které vydal WL. WISLOCKI.327 Z jeho otisku graficky věrného vydáváme fragment legendy, jak se jeví v úryvcích ve zmíněném kázání ob- sažených. (Protože jsou v Praze dostupny fotografické snímky Dzikowského ruko- pisu, pořízené Studijním ústavem slezským, bylo možno opřít se o ně. Děkuji dr. E. URBÁNKOVÉ za upozornění a kol. A. ŠKARKOVI za ochotu, s níž mi dal foto- kopie k disposici. B. R.) 5 10 15 ... o svatém Prokopě ... opustil všeckno své zbožie pro Buoh... 139rb veliké své zbožie pro Buoh opustil i své přátely i své veselé. Jakož sě čte o něm, když s. Prokop bieše kanovníkem na Vyšehradě, uzřev lest tohoto světa, vzda kanovničstvo i jide na púšči; vida, 328 ješto leží že Božie spravedlnosti nemóže ploditi, vnide v les, podlé Kúřimě mezí velikej hory, a tu sobě učiniv komořičku v skále, mnoho let přebýváše, slúže Bohu bez přestánie postem, modlitvami a jinými dobrými skutky ... ... s. Prokop měl jest veliké utrpenie pro krále nebeského ..., že jest na púšči přebýval, kdež jest neměl ižádného utěšenie, ani měl s kým pomluviti, ani se měl s kým raditi, ani prochoditi, ale sám v smutce a v žalosti pře- býval i v utrpení ... že jest hlad trpěl, postě sě a sušě své tělo, jedno trávu a jabléčka hryzl a vodu z Sá(za)vy pil,329 žádných jiných krmí neměl, ani vína pil, ani chleba jedl, jedno což svýma rukama vykopal, úrok jednú za den pojedl ... měl utrpenie na rúšě, že, moha choditi v drahém růšě330 jako jiný kanovník, však chodil v šeré kápi a miesto postele měl rohoži a kámen u hlavy v noci podkládal, miesto komorníkuo měl zvěřátka, ješto sú 139va 326 (Iustum deduxit Dominus per vias rectas (= Moudr. 10, 10). Tato slova píše múdrý Šalomún o svatém Prokopě ... X ... mocným biskupem v nebeském králevstvie (fol. 139rb—140rb).) 327 Srv. WL. WISLOCKI, Kazania niedzielne i świąteczne w języku łacińskim i czeskim z poczatku XVgo wieku, podług kodeksiu biblijoteki hr. Tarnowskich w Dzikowie. Roz- prawy wydziału filologicznego Akademii umiejętnośći w Krakowie, tom. III. (1876), str. 308—314. 328 (Srv. ve veršované legendě (str. 350b): i bra sě do jednoho lesa.) 329 (Srv. ve veršované legendě (tamže): Velikého utrpenie bieše, mnoho na modlitvě bdieše a málo jedieše: jabléčka planá a želudy] a pod měrú napíjal sě vody.) 330 (Srv. ve veršované legendě (str. 350a): nenosil drahého oděnie.) 271

Strana 272
jemu slúžily a jeho sě hlavě klaněly, an je ve jmě Božie z němoty uzdravováše. 20 139vb A když bieše Bohu líbo, aby se jeho svatost pronesla, že sě světlost ve tmách nemóž tajiti, nechtě Buoh svého slúhy zapome- núti, ale chtě každému podlé jeho skutku otplatiti, sta sě, že jeden pán kúřimský, menem Oldřich, tudy lovieše a po jelenu běžíše. Tehdy jelen přiběh k svatému Prokopu, hned před ním kleče a chrté a ohařie za ním běžiece, i přiběhše také před svatým Prokopem klečechu. Uzřev to pan Oldřich, poče sě tomu velmě diviti, čso by to bylo, i přiběže tam sám na koni, i uzře jednoho mníška sediece, i otáza jeho a řka: „Kto jsi ty?“ I on vece: Já sem Boží slúha, bratr chudý.“ I pán jemu vece: „Máš-li čso, daj mi se napiti!“ I svatý Prokop jemu vece: „Ráčíš-li počekati, ať naberu řepici vody z Sá(za)vy, nebť já jiného pitie nemám!“ Le ten pán vece: „Rád jsem tomu, čsož mi dáš!“ Tehdy s. Prokop, nabrav řepici vody z Sázavy, i požehna, ano sě hned vínem obráti, i poda jemu. An napiv sě, vece: „Já bych vždy tu vodu rád 35 331 pil, nebo sem dávno lepšieho vína nepil." 25 30 140ra Hned ten pán pronese svatost jeho a kostelík káza jemu učiniti. A svatý Prokop vida, že sě již nemóž déle ta«j)iti, poče sám kostel s. Mařie dělati, a bratruov sobě drahně sebrav, poče v zákoně Bohu slúžiti ... jest měl moc nad diábly. Jakožto sě čte o něm, když děláše kostel nad Sázavú na skále, a v téj skále bieše mnoho črtuov, zvěděv to s. Prokop, vzem znamenie s. křížě, poče jě odtad honiti ve jmě Božie. A učiniv bičík,332 odtad jě vybi. A jeden črt chtieše jemu kamenem dáti, an sě zavrže znamením s. křížě. A když ty črty z téj skály vyhna, i posvěti toho miesta a učini tu 45 kaplu ve jmeno Božie .. 40 Jakož sě čte, když jeden pán k svatému Prokopu jedieše, tehda třie jeho nepřietelé vyrazichu sě naň a chtiec jej zabiti, i on před nimi běže až do Sázavy, volajě a řka:,O svatý Prokope, rač mě obrániti!“ A to bieše prostřed léta. Tehda hned Sázava zamrze a on přešed do kláštera k svatému Prokopu uteče. A tak by zbaven smrti svých nepřátel ... Jakož sě čte o něm, že když chtieše skonati s tohoto světa, tehdy svola své bratry i vece jim: „Viete-li, čso sě vám státi má? Jižť já chci od vás jíti. Pomněte má slova. Budete mieti zlého opata, tenť vás rozžene, ale ját po roce z mrtvých vstanu a jej vyženu a vás svolám!“ A když s. Pro- kop snide, oni bratřie, netbajíce jeho slova, učinichu opatem jed- 50 55 331 (Srv. ve veršované legendě (str. 351b): nikda sem lepšieho nepil.) 332 (Srv. ve veršované legendě (str. 353b): bičík malý sobě učině.) 272

Strana 273
65 70 85 noho Němce, jenž pak všechny Čechy z kláštera vyhna. A oni šedše do Uher, biechu tam do roka. A svatý Prokop ukazováše sě ve sně tomu opatu a velé jemu bratry do kláštera přijieti. Po rocě sě bratřie vrátichu, an opět nerodi jich přijieti. Tehdy s. Prokop tělestně sě ukáza, popad opata za kuklu, vece jemu: „Proč nechceš mých bratruo přijieti?“ I on vece: „Neb nemohu s nimi býti." Le s. Prokop jemu vece: „Růče jdi z kláštera, neboť tuto huol o tě ztepu!“ A když nero- di ven jíti, tehdy s. Prokop da jemu třikrát berlú i vyhna jej z kláštera. A on tu, modle sě jemu, ven vynide. A tak ižádný Němec nemóž viece opatem u svatého Prokopa býti, jedno púhlý Čech. Prosmy jeho, ať nás ráčí obrániti a našě nepřátely z země vy- hnati a mier a pokoj nám uprositi, nebo jest on náš obránce a dě- dic českéj země. A dávno by Čechy zahynuly, protože mají ně- mečské země okolo sebe, by jě s. Prokop a s. Václav nebránili... ... měl jest moc nad nemocí, že jest nemocné uzdravoval za 140rb 75 svého zdravie i po své smrti, slepé osvěcoval a zlámané a nemocné a neduživé uzdravoval a belhavé a kulhavé a chromé k zdraví navracieval. Jakož sěčte o něm, že jeden kolář dělal na svatého Prokopa a klamal jím a řka: „Kaký jest to Prokop?“ Hned s. Prokop jej 80 porazi, že oslnul a oněměl a válel sě, nemoha ustati. A když jej přinesechu k svatému Prokopu a obětováchu jej, hned by uzdra- ven ... A opět jeden slepý chudý bieše a mnoho let žebráše. Tehdy přietelé jeho vezechu jej k svatému Prokopu a obět vzdachu, a hned by zdráv na své oči. Přišed domuov, poče sě velmi mútiti, že jemu veléchu dělati,333 i prosě Boha, aby opět oslnul. A po tém- dni334 ihned oslnu i by slep jako dřéve... Také děti mrtvé křiesil a z mnohých lidí črty vyhonil a mnoho jiných velikých divuo činil. 60 6 mezy (= mezí, instrumentál srovnávací, srv. dědictvie ... úlehlí a pustinú leží VšehK. 223b, GEBAUER Histmluvn., IV., str. 419): mezi Chal — 8—20 vypouštěl Chal — 13 Sá(za)vy: Sawy — 19 klaněly: klenyely — 26 byezyecze: běžieše Chal — 28 tam ſam: tam Chal — 32 Sá(za) vy (viz 34, 41, 49, 50): Sawy — 34 Sazawy — 38 tajiti: tayty — 41 Sazawu — 44 an: (nemóže) an Chal — 49 Sazawy — 50 Sazawa — 53 své Chal: ſwey — 63 bratruo: bratruó v) Chal — 64 Le: Ale Chal — 77 nawracyewal: navrátieval Chal — 80 vſtaty: divuo, jako vstáti Chal — 86 prosě Chal: proſyeſye — aby Chal: aby aby — 89 dywo (= v témž rukopise výše nadw = na dvú, ſw = svú, traw = trávu): divó(v) Chal. 333Srv. ve veršované legendě (str. 357a) (v odůvodnění zázraku, odpovídajícího kap. 14a, ni- koli 144!) Proto nedána sta jemu zraky delšie, nebo člověk paký bieše, žebrániem sě obchodieše, neb dělati neumieše.) 334 (Srv. ve veršované legendě (str. 356a) (v jiné souvislosti): po témdni.) 18 - Středověké legendy prokopské 273

Strana 274

Strana 275
DOSLOV Když se chystal prof. VACLAV CHALOUPECKY připravit pro tisk textovou část své monografie o prokopských legendách, požádal mě dopisem z 30. října 1951, abych se pokusil podle možnosti emendovat text veršovaného officia v rukopise pražské NUK VIII G 29a. „Text rukopisu — psal — není zvlášť dobře čitelný, neboť dolní část stránek je dost porušena. Mimoto latina zmíněných středověkých veršů činí mi jisté potíže, takže mi místy jejich smysl uniká ... Doufám, že Vaše znalost středověké latiny a Vaše zkušenost si s tím nějak poradí a mně při tom pomůže.“ Rád jsem vyhověl tomuto přání. Následoval další dopis z 9. listopadu 1951, z něhož vyjímám: „Po Vaší šťastné úpravě prokopské verše vypadají nyní jako logický celek a půvabná literární skladba. Na zmíněném officiu kromě jeho pozoruhodné vlastenecké a literární hodnoty mne zaujala zejména podrobnost, že se tam mluví o jednání stran kanonisace o papeži Urbanovi, nepochybně asi o Urbanovi III. (1185—87), ač z legendy samé i odjinud je známo, že ke kanonisaci Prokopově došlo až za Innocence III. roku 1204. Není-li to omyl (a myslím, že nikoli), byl by to cenný údaj pro historii ... Jsem Vám proto velmi vděčen a zavázán, že verše budu moci otisknouti jako celek ...“ Netušil jsem, že již nebudu mít příležitost, podrobněji zvědět důvody tohoto pojetí, lišícího se od mé interpretace (viz výše str. 211n.) Neúprosná smrt odvolala prof. VACLAVA CHALOUPECKÉHO 22. listopadu 1951 od nedokončeného díla. Na výzvu Slovanského ústavu, který přijal neukončenou práci zvěčnělého do svého vydavatelského programu, měl jsem provést její dokončení jednak pořízením kritic- kého aparátu k otiskovaným textům, jejž si zesnulý vyhradil dodat až po vysázení jednotlivých textů, jednak zařazením veršovaného officia, jak to odpovídalo jeho výše uvedenému záměru. Plnění druhého úkolu mě brzy přivedlo k poznání, že úplné prokopské officium není dochováno jenom v jediném rukopise, o němž věděl CHALOUPECKY, ba heuristika, i když ji bylo nutno pro časovou tíseň vědomě omezit a důkladněji možno provést vlastně jen v pražské NUK, dovedla mě k rozeznávání nejméně devíti různých druhů prokopských officií s původními básnickými skladbami, dílem rytmicky pro- saickými, dílem veršovanými (viz tabulku str. 235n.). Proto byl celý oddíl básnických latinských textů prokopských zpracován zcela nově (str. 181—238). Zcela nová je také kapitola o latinském překladu starší české prosaické legendy (str. 169—174). Při vyhledávání dalších rukopisů pro básnické skladby jsem se přesvědčil, že ani pro legendární texty, po nichž zvěčnělý po léta pátral v knihovnách domácích i za- hraničních, nebyla heuristická práce provedena způsobem vyčerpávajícím, takže jsem mohl rukopisnou basi pro t. ř. Vita minor i Vita maior rozšířit o řadu rukopisů ni- koli bezvýznamných. Po zachycení veškerých rukopisných různočtení (pro mimo- pražské jsem se opíral o fotografické snímky, zachované v pozůstalosti zvěčnělého) bylo možno přes složitost tradice, která se nedá svést v jediné stemma, rozpoznat aspoň několik rukopisných skupin a dospět k pravděpodobnému zjištění nejstaršího znění příslušných textů. I když je rozhodování při povaze vydávaných textů v některých případech nesnadné a sporné, vyvarovala nás přísná recense, tuším, dost spolehlivě dvou nebezpečí, jednak nesoustavného eklekticismu, jednak predilekce pro některý 18* 275

Strana 276
jednotlivý rukopis a jeho eventuálně jen isolovaná a zřejmě nepůvodní čtení. Vý- sledkem jsou texty, které se na více než 200 místech liší od oně podoby, kterou jim dal ve své úpravě zesnulý vydavatel. Ve všech takovýchto případech je však z aparátu patrné, pro které jiné čtení se rozhodoval on: zkratku jeho jména v závorce (Chal) uvádím při shodách s některým rukopisným zněním, zkratku bez závorky, tedy Chal, při jeho konjekturách. Vyskytuje-li se v aparátu ojediněle údaj prvního druhu při citování rukopisů, kterých sám neužil, nejde o omyl, nýbrž o náhodnou shodu. Rukopisy, které jsem pro recensi textů nově přibral, označoval jsem některým z dalších písmen abecedy, v zásadě podržuje u rukopisů, jež byly zesnulému známy, ona označení, která si zvolil sám. Mělo-li se u t. ř. Vita minor a Vita maior provést úsporné vydání jejich shodných partií najednou, jak bylo zajisté účelné a jak již zesnulý zamýšlel, bylo nutno vyřešit otázku, jak pojmout do společného aparátu jednopísmenové značky rukopisů obou textů, když celkový jejich počet značně pře- sáhl rozsah jediné abecedy. Pokládal jsem za nejjednodušší, ponechat v zásadě stará označení, jak jich zesnulý užil ve výčtech, předcházejících jednotlivé texty, avšak užitím malých písmen (abc ... místo ABC ...) odlišit rukopisy t. ř. Vita minor od rukopisů t. ř. Vita maior, označovaných beze změny velkými písmeny (ABC ...). S výjimkou kritických aparátů ke všem otiskovaným textům, jež jsou mou prací a za něž nesu plnou odpovědnost, a s výjimkou vzpomenutého již oddílu básnických skladeb a kapitoly o latinském překladu starší české prosaické legendy, vyznačoval jsem v textu knihy své vsuvky i poznámky pod čarou špičatými závorkami(). Na pořadí, v němž jsou jednotlivé texty podány, jsem nic neměnil, jsa přesvědčen, že vydání bude moci s prospěchem užívat i ten, kdo má o jejich časovém sledu názory odchylné. Stejně bylo respektováno i umístění prologů ve shodě s výklady str. 62, 128. Veliká pestrost rukopisného dochování vynutila si však při Vita minor i Vita maior, aby byly některé kapitoly nově rozděleny další subdivisí v menší oddíly (na př. u Vita minor kap. 4 v oddily 4a, 4b, 4c, 4d, u Vita maior kap. 31. v oddily 31A, 31B, 31C). Jen tímto způsobem bylo možno jednak dodat aparátu přehlednosti, jednak zjedno- dušit a zpřesnit při popisu údaje o tom, jaký je rozsah jednotlivých rukopisů. Přitom užito malých písmen pro Vita minor, velkých pro Vita maior. Toto rozlišení má vedle toho i jinou výhodu. Lze při něm lehce nejenom přehléd- nout, co vše převzala nesporně pozdější Vita maior (= legenda B) ze starší Vita minor (= legenda P), že totiž kap. 1B = Ib, 2A = 2a, 3ABC = 3abc, 4ABC = 4bcd, 5A—7A = 5a—7a, 8ABC = 8abc, 9B = 9b, 10A, = 10a, 10B = 10b, 10C1 = 10c, 10D = 10d, 11A, = 11a, 12A—13A = 12a—13a, 14B—17A = 14b—17a, 170—26B = 17c—26b, nýbrž postihnout také, čím se obě legendy liší a proč: kapitoly IA, (mládí — Chotúň — Vyšehrad — kanovnictví — kněžství) a 1A, (mnich přijímá do řehole, jeskyně s tisíci dábly) byly míněny náhradou za la (mládí bez pozdějších fikcí, jeskyně s tisíci dábly); kapitola 2b dokončovala obraz o lucerně, naproti tomu v legendě, nově zpracované s užitím legendy o sv. Oldřichu, přinášely nové rysy kap. 2B (kníže Oldřich na lovu — zázrak s vínem — Oldřich za- loží kostel) a 2C (ordinování opata r. 1009); kap. 4a nemohla být přejata do větší legendy (podle ní založil basiliku Prokop sám, což se vylučuje s 2B, a též Prokop sám ustavil řeholi, o níž jinak 1A,); v kap. 7A = 7a se dáblové sami rozhodnou odejít, časem se však cítila potřeba výslovně říci, že je vyhnal Prokop, což splnila kap. 7B; naproti tomu omluva staršího skladatele proti možným námitkám z nadnese- nosti líčení (carmen, bachamur) z kap. 7b pokládána později za nepsychologickou a škrtnuta; kap. 9a (pověst o kvalitách Prokopových se donesla konečně k sluchu Břetislavovu) musila být vzhledem ke 2B nahrazena kapitolou 9A (poslušný Bře- tislav je jen plnitelem slibů již Oldřichových); upevnění církevní organisace v Čechách 276

Strana 277
si vyžádalo mezi kap. 10a a 10b vsuvku (10A,) o tom, že se ordinování sázavského opata stalo in Pragensi ecclesia per Severum episcopum; jako 10 C, zařaděn příběh o potrestání mnicha-zpěváka, jako 10 C3 stručná souborná zmínka o lidech zázračně uzdravených, mezi nimi i o chromých; před starou kap. 11a (= kap. IIA,) bylo pře- desláno jakožto 11A, datování skonu Prokopova, odvozené z 13a; stará kap. 13b, v níž tělo Prokopovo pohřbí pražský biskup Šebíř in ecclesia sancte Dei genitricis, quam ipse (sc. Procopius) construxerat, musila být v 13B nahrazena — vzhledem k 2B, kde zakladatelem kostela je Oldřich — novou textací, v níž biskup odevzdá tělo zemi (terre materie commendando) bez bližšího určení místa; za to v téže 13 B nově přidáno, že se zázračně uzdravil epileptik, když mu byla odevzdána sukně Proko- pova, slibovaná v kap. 12A = 12a (prehabitus epylenticus z 13B = pifandus z 12A = 12a); pozdější době se zdálo slabým, aby jakýsi hmatal (quidam palpo) prohlédl jenom po dobu Prokopova pohřbu (tamdiu visu functus est, quousque sanctissimi corporis gleba decenter humata est), jak ličila stará kap. 14a, proto v jejím přepracování ve 14A slepec jménem Hmatal (quidam cecus, Palpo nomine) nabyl zraku (lumen recepit), aniž je působnost zázraku omezována na dobu pohřbu; konečně textátor kap. 17B, měně 17b, vsunul před scénu vyhnání opata-Němce podle evangelijního příkazu zmínku o trojí varovné výzvě, ale nepodařilo se mu zakrýt šev pronikavější úpravou gramatické vazby. Z tohoto rozboru poznáváme, že není nejdokonalejším obrazem rozsahu Vitae maioris rukopis A, v němž byla zřejmě nedopatřením opakována z minor také kap. 4a, kterou přepracovatel zcela nepochybně určil ke škrtu; kromě toho se v A rovněž nedopatřením čte dvakrát týž odstavec, 10d po 10c a znovu 10D po 10C3, ačkoli 10D = 10d. Kontaminované povahy je také rukopis O, mající kap. 9a. Správný názor prof. CHALOUPECKÉHO, že kap. 27. a 28. (kanonisační zázrak) ne- byly součástí Vitae minoris (str. 71), vyplývající již z toho, že se jejich text nedo- choval v žádném z rukopisů, v nichž se minor zachovala čistě (rkpy ed jeví již jasné známky kontaminace, viz údaj o jejich rozsahu str. 125), dá se podepřít filologickým pozorováním, které nás povede ještě k dalším závěrům. Skladatel Vitae minoris užíval pro "berlu' latinského výrazu cambuca, a to jak ve scéně, kde Prokop bije opata- Němce v kap. 17c (cambuca, quam manu gestabat, viz str. 149), tak při rozražení klády v kap. 21. (cambucam in manu tenens, viz str. 153). Výraz cambuca byl pozdě- ji pokládán za málo srozumitelný. Proto bylo to slovo nejspíše již v neznámém rukopi- se Vitae minoris, o který se opíral autor Vitae maioris, na prvním z obou uvedených míst glossováno a glossa byla pojata v této kapitole již do archetypu Vitae maioris. Alespoň, nehledíme-li k volně parafrázujícímu rkpu N, který má baculo, čtou na prvním místě, v kap. 17c, všecky rukopisy Vitae maioris (ABOZ CPORŽ FDJ MHTVS) a s nimi ed (povahy nám již známé) cum virga pastorali, na druhém místě, v kap. 21., je ponechána cambuca beze změny (s rukopisy hě se tu shodují ABO CPŘ MHTV). Naproti tomu v 27. kap. všechny rukopisy, nehledíme-li opět k volně parafrázujícímu rkpu I, který má cum baculo pastorali, čtou dvakrát za sebou apparens cum virga pastorali a elevans virgam pastoralem (é se tu shoduje s ed ABOZ CPŘ FDJ MHTVS, viz str. 159n). Ke slovu cambuca se ještě vrátíme. Nesouvislosti kap. 27. a 28. se starou Vita minor nasvědčuje kromě toho i jejich samostatné zapsání, opatřené samostatným záhlavím, v rukopise é, jednom z těch, které jsme nově přibrali (srv. str. 123). Kapitoly 29.—35. pokládal prof. CHALOUPECKY teprve za součást Vitae maioris, v níž jsou zařaděny jako zázraky pokanonisační a jejíž vznik kladl teprve do poloviny XIV. stol. Naproti tomu nemohlo mu ujít, že v sekvenci Plaudant chori monacho- rum, o jejímž nejstarším datovatelném zapsání v misále Dražickém před r. 1343 byl 277

Strana 278
sám přesvědčen, jsou jasné narážky na zázraky z 32., 33. a 34. kapitoly. Při tom však narážka na dočasné prohlédnutí slepce je v téže sekvenci podána podle 14a, nikoli podle 14A. Rozpor, v prvém případě vznikající, snažil se překlenout výkladem — mně, přiznávám se, nesnadno pochopitelným —, podle něhož skladatel sekvence „měl před sebou minor, rozšířenou o zázraky pokanonisační“ (výše str. 92). Domnívám se, že skutečnost byla jiná. Prof. CHALOUPECKY znal rukopis Ad- montský 459, z 2. pol. XIV. stol. (1). Snad to, že se tam text Vitae minoris končí ka- pitolou 14a, po níž následuje výklad De concepcione s. Procopii (viz výše str. 123), který již nebyl její součástí, způsobilo, že mu ušlo pokračování tohoto heterogenního výkladu v témž rukopise, pokračování, jímž není nic jiného než volně podané kap. 29B a 30A, jakož i úplně podané kap. 31A a 32A. V rukopise pražské NUK VII A 12, ze XIV. stol., mnou nově přibraném (č, viz str. 122n), následují po kap. 26b Vitae minoris bezprostředně kap. 29A, 30A, 31ABC, 32A a 33A, aniž tu jsou před ně vsunuty kapitoly 27.—28. s kanonisačním zázrakem, jak tomu pravidelně bývá v rukopisech Vitae maioris. Z těchto dvou faktů, jakož i z narážek v Plaudant chori monachorum, vyplývá, tuším, jediný přesvědčivý závěr: kapitoly 29A a následující nebyly teprve součástí Vitae maioris, nýbrž byly již závěrem Vitae minoris v jejím posledním vývojovém stadiu před r. 1204. Vskutku z jejich obsahu nic výslovně ne- nasvědčuje době po kanonisaci (titulatury 29B dominum et patrem Procopium, 31 A beatum virum, 34 A beati patris nezarážejí o nic víc než 5a sancti viri, 6b beatus pater, 15a beatissimi patris Procopii, I6b sancti patris Procopii atd., zmínka o kostelu sv. Petra 32A o nic víc než zmínka o Vyšehradu 24a) a rozhodující slova 29A post eius sanctam canonizacionem, spolu se slovy ac in aliis locis chybějí v rukopise ě, takže je lákavé pokládat je teprve za interpolaci upravovatele Vitae maioris. K tomu ke všemu přistupuje opět cambuca na dotvrzení, že rukopis ě podává vskutku nezkaženou tradici Vitae minoris. Čteme je v něm zde třikrát: 29B cum cambuca, kde ostatní rukopisy mají cum virga pastorali, tamže níže cambuca tangere, ostatni mají virga pastorali tangere, a 31C cambuca sua eum tangens, kde ostatní mají virga pastorali eum tangens. Posléze i verše, na které upozorňuji při své úpravě kap. 30A, 31C, 32A a 33A, verše dobře respektující latinskou kvantitu, netroufal bych si přičíst teprve polovině XIV. stol., z níž známe verše Klaretovy. Ke zcela bezpečnému řešení otázky rozsahu Vitae minoris bylo by ovšem zapotřebí ještě rozsáhlejšího průzkumu rukopisů, pražských i mimopražských, na nějž jsem nesta- čil, neměl-li jsem zdržet vydání knihy, ale k němuž by tyto řádky mohly být podnětem. Z téhož důvodu se neodvažuji pouštět se do otázky datování vzniku Vitae maioris, přestávaje na vyslovení pochybnosti, nemělo-li by se s ním sestoupit přece jen o málo níže. Alespoň v jedné skladbě breviřového officia (výše č. 47 na str. 206n) je již jasná narážka na zázrak s vínem, známý teprve z maior 2B. A tato veršovaná skladba, o jejíž existenci věděl prof. CHALOUPECKY jen z rukopisu G, je dochována též v ruko- pisech ECYSRTOÉ, z nichž E, t. j. NUK VI E 4a (= u GEBAUERA MěsB.), je dosud souhlasně datován do začátku XIV. stol. Zato bych přes pietu k práci zesnulého prof. CHALOUPECKÉHO pokládal za nepocti- vé, kdybych zamlčel, že mi prostudování prokopských legendárních textů, k němuž by nebylo došlo bez úkolu, jímž jsem byl za něho pověřen, umožňuje rozhodnout, a to způ- sobem, ačkoliv mne vše nemýlí, definitivním, otázku zásadní důležitosti, která ze dvou obsahově téměř úplně shodných legend prokopských, jež vznikly před Vita maior, je starší a byla pramenem druhé. Svým názorem, že legenda FEJFALÍKOVA (legenda F, CHALOUPECKÉHO Vita antiqua, str. 112—120) byla předlohou legendy PEKA- ROVY (legendy P, CHALOUPECKÉHO Vita minor, str. 132—158) dospěl CHALOUPECKY k témuž závěru, jaký před ním vyslovil F. M. BARTOŠ, ČČM 1929, který napsal na 278

Strana 279
str. 42: „Jest aspoň téměř nemožno si představit, že by umělé a hledané periody legendy P byly mohly býti redukovány na prosté věty sepsání našeho“ (= F). A přece ono „téměř nemožné“ je podle mého pevného přesvědčení opravdu skutečností a dá se prokázat, jestliže jen volíme jiná pozorovací kriteria než umělost nebo neumě- lost period. Legenda F („antiqua“) je jenom zdánlivě prostá, i ona má svou umělost a hledanost, která spočívá v násilném a bezmála zcela výlučném uplatňování stilových závěrů tak řečeného cursus velox. Jemu obětoval skladatel vše, původnost, přiroze- nost, obratnost, stručnost i logičnost, dokonce i jazykovou správnost svého výrazu, a především zde se nutně musil prozradit jako napodobitel a uvědomělý obměňovatel své předlohy, jíž byla legenda P („minor“). Skladatel F se vzdaluje od výrazu literárního vzoru, který měl na mysli původní skladatel legendy P, at již šlo o benediktskou legendu, bibli neb antiku. V 1. kap. ze slov P secreta solitudinis peciit, přimykajících se k benediktskému deserti loci secretum peciit (srv. výše str. 51), vypustil skladatel F společný pojem „poušti“, a protože vůbec zkracoval, kontaminací s dalšími slovy P cuiusdam deserte spelunce, quam mille demonia inhabitabant, vytvořil secreta cuiusdam spelunce petiit, in qua mille demones habitabant obměnou, jakou si vyžádal cursus velox. V 2. kap. reminiscencí na biblická slova v přirovnání u Mat. 5,15 ut luceat omnibus, uplat- něnou též již v Životě sv. Benedikta v podobě quatenus omnibus ... luceret, napsal skladatel Pexemplo multorum fidelium lucere, což pozměnil pro velox skladatel F: ad exemplum multorum fidelium relucere. V 3. kap. ve vzpomince na biblická slova Mat. 23, 27 quemadmodum gallina congregat pullos suos sub alas napsal skladatel Po Prokopovi větu: Quos benigne amplectens fovebat sicut gallina pullos suos sub alis; skladatel F teprve tuto jeho větu neobratně rozšířil v podobu, jež se vynecháním „křídel“ vzdaluje inspiračnímu zdroji, ale má zakončení na velox: Quos benigne amplectens fovebat (sc. Procopius), et sicut gallina pullos, ita Pro- copius (!) ad se venientes in Dei servicio confovebat (!). Po vzoru Života sv. Benedikta 164A MIGNE Ductus itaque est ad omnipotentis Dei famulum Benedic- tum napsal skladatel P v 6. kap. Qui dum ... duceretur ad sanctum patrem, F má výraz od vzoru vzdálenější Quem dum ... sancto Procopio presentarent. Sem náleží i případ, který se snažil CHALOUPECKY (str. 51) omluvit připouštěním, že táž literární předloha na témž místě znovu a nezávisle působila i na druhého zpracovatele. Zvlášť evidentní je případ s německým opatem, zbitým berlou Prokopovou v kap. 17. Skladatel P v svých slovech Qui mox, quasi Bellone percussus oestro, sine dilacione locum mutavit užil reminiscence na Juvenalovu Sat. 4, 123 n. oestro percussus, Bellona, tuo. Epitomátor F nepostřehl této literární narážky — možná i vlivem rukopisného podání, které tu je v mnoha rukopisech porušeno (viz v aparátě výše str. 149) — a vypustil slova quasi Bellone oestro, takže k po- nechanému participiu percussus v jeho Qui percussus, sine dilacione locum mutans je nutno vyrozumívat jiný instrumentální ablativ než oestro, totiž cambuca sive virga z předchozího textu. Přesto, že celkem usiloval skladatel F o větší stručnost než P, nelenoval sáhnout ve své rytmické zálibě i po přídavcích stilově zcela dutých. Tak v 5. kap. větu P puppis ... ad eum pervenit změnil F v navis ... venit ad hominem supradictum a stejně neobratně nahradil slova P v 6. kap. vexabat hominem acriter slovy vexabat hominem supradictum, ačkoliv ono „supra“ bylo v obou případech jenom ně- kolik slov předtím! Zcela podobně, ne-li ještě překvapivěji, v 11. kap. slova Psuc- cedet Zpitigneus, qui vos persequetur, nahradil skladatel F slovy succedet sibi in ducatu eius filius Spitigneus, qui vos persequetur et deiciet de isto loco, sicut su- perius vobis dixi. Tomu, kdo neprohlédne opravdu podivnou zvláštnost prosto- 279

Strana 280
duchého stilisty, jakým byl F, může se zdát, že superius neodkazuje na nic v dřívějším kontextu legendy — tak se stalo F. V. MAREŠOVI, který výkladem stejně učeným jako nepřípadným pomýšlel na stopu možného palaeoslovenismu (výše str. 42). Vpravdě se superius zde vztahuje na větu bezprostředně předcházející: exilium sex annis sustinebitis extra terram, pro niž byla v P předlohou slova extorres efficiemini sex annis in terra aliena. Sem náleží i méně nápadná obměna z 6. kap.: P ex ore eius evolasse, F ex ore hominis evolasse. Horečný „velocismus“ pudil skladatele F i k jiným přídavkům, které až zarážejí svou bezobsažností a stilistickou nevhodností. Porovnejme v 5. kap. P processioni desiderate interfuit, F processioni interfuit viri Dei; v 11. kap. P quos utpote gallina pullos educavi, F quos ut gallina pullos confovens (viz výše) in Dei ser- vicio enutrivi; v 12. kap. P et post obitum meum tunica mea tibi dabitur, F quia me defuncto tunica mea tibi dabitur, quam deferes propter Deum; v 13. kap. P finita canonice vespertinali sinaxi et conpletorio, F horis canonicis, vesperis et completorio in Dei laudibus recitatis. Stejně nevkusně je nastavena v 14. kap. věta F Hiis et aliis miraculis ... sanctus Dei refulsit in ecclesia mili- tante. V 17. kap. ve srovnáni s P Quod si non feceris, ulcio divinitatis veniet super te prozrazuje se napodobitelem velocista F: Quod si non feceris, veniet super te magna ulcio Deinostri (viz výše str. 44, pozn. 93); v téže kapitole P Et hec di- cens evanuit, F Et hec dicens evanuit sine mora. Odvážná, ale vtipná věcná i slovní antithese P v 17. kap. Et si a domino tuo tibi duce hec actenus potestas fuit inhibita, a me sit amodo prohibita (předpokládající vazbu potestatem alicui inhibere = potestatem alicui dare, nejspíše smělou ana- logií podle doloženého supplicium alicui inhibere = supplicium alicui dare) je pro kursus zcela setřena u F: Et si a domino tuo duce tibi hec actenus potestas fuit data, a me sit tibi de cetero contradicta. Hojné jsou případy, kdy veškerá změna, provedená upravovatelem F na textu P, záležela v přehození pořadu slov, jaké provedl jen proto, aby získal výlučně oblí- bený velox, zhusta i za cenu slovosledu velmi nepřirozeného. V 1. kap. P solus cum solo Deo in fidei pingnore inconvulsus deguit, F solus cum solo Deo in fidei pi- gnore deguit inconvulsus. V 7. kap. P Ut quid vir iniqus et inpius habitat super hanc speluncam, F Ut quid vir inimicus iste (!) Procopius (!) speluncam habitat (viz výše str. 44, pozn. 94) super istam (!). Tamže P ubi numquam maledictus iste homo nos inquietare valebit, F ubi numquam iste nos inquietare poterit maledictus. Tamže P Audita sunt quoque die quadam demonia in spelunca clamancia, F Audita sunt eciam die quadam demonia clamancia in spelunca. V 17. kap. P Cur meis monitis amicabilibus obtemperare recusasti, F Cur meis monitis obedire amicabilibus recusasti. Tamže hned dále P Filiis meis spiritalibus a Domino inpetravi hunc locum, F Filiis meis spiritualibus hunc locum a Domino impetravi. Všude zde innovátorem je velocista F, latiník, který dovedl napsat v 16. kap. detractoribus consenciens falsis Viti. Průkazné jsou i případy, kdy změna pořádku slov byla spojena s obměnou slov- ního výrazu. Protože závěr první věty 3. kap. Psese devote manciparent nevyzna- čoval velox, vyměnil v něm F positiv za komparativ: sese devocius mancipa- rent. V 5. kap. má P Hoc igitur ammiranda Dei potencia ... miraculum ostendit, F — zajisté nikoli jednodušeji — miraculum istud divinitus est patratum. V 6. kap. P ut vix a fortissimis viris contineretur, F ut vix posset a viris fortissimis retineri. V 17. kap. P omnino nichili pendebat, F de verbis Procopii (!) nil curavit. V 11. kap. P Tercia certissime die Domino annuente de huius carnis 280

Strana 281
tabernaculo migrabo, F tercio die certe de hac vita transibo Domino dispo- nente. Jednostranné stilistické úsilí skladatele F, aby každou větu ukončoval velox, mělo za následek i jiné známky nepřirozenosti jeho jazykového projevu. Je logicky dobře pověděno, čte-li se v 6. kap. Po dáblu-ptáku, že se zřítí na zem a pukne ve čtyři kusy (dicitur corruisse in terram et quasi frustatim in quatuor partes crepuisse), ale je jazykově násilné a nepůvodní, jestliže u zkracovatele a zjednodušovatele F dábel-pták „dolů padaje zmizí na zem“ (avis maledicta inferius cadens evanuit super terram). Skladateli F se zdála příliš obšírnou charakteristika opata Víta, jak ji četl v 15. kap. P, proto se vyjádřil stručně, aniž směl chybět velox. Říká o něm: fratres suos caritate sancta et aliis virtutibus exemplabat. Nic mu nevadilo, že exemplare zmanená uváděti za příklad, dal mu prostě význam předcházeti příkla- dem'. V 6. kap. P se dočetl, že se Prokop za posedlého ieiuniis et oracionibus pervigil afflixit a že tak činil celý týden (expleta itaque septimana). Krátící F vypustil posty a modlitby, ale pojem „týdne“ vyjádřil nezvykle, jen aby byl získán velox: septem feriis se afflixit. Porovnejme větší část 10. kap. z P od slov Ille vero sese ceteris preferre perti- mescens (výše str. 141) s výkladem odpovídajícím v F: Sanctus itaque Procopius pastorali cura sese prefectum aliis pertimescens, fratres suos et alios (!) vir- tutibus illustravit, ut omnes eum plus diligerent quam timerent. Shledáme, že F, u něhož je v každém ze tří kól velox, je text zřetelně výtahem z P, při čemž ostych Prokopův zůstal v F bez motivace (v P se ostýchal vyvyšovat se nad ostat- ní bratry a proto odmítal opatskou hodnost, byl však přesto ordinován); kromě toho převzaté participium pertimescens dostalo ještě tvrdší gramatickou vazbu. Nechybějí ani doklady o tom, že F neporozuměl umělé latině své předlohy P. Za- čátek 11. kap. v P (výše str. 142) sice překypuje strojeností abundantního výrazu, ale dá se gramaticky pochopit: o dva dny napřed (ante biduum) Prokop předvídal (prescivit) svou smrt (terminacionem sue resolucionis) atd., ale zkracující F, který měl zde před sebou pravděpodobně text blízký onomu, jejž uchoval rukopis 1 (Ante biduum siquidem sue vite terminacionem resolucionis ... prescivit), nepochopil gramatickou konstrukci svého vzoru, možná již v užité předloze porušenou, a svým ante biduum vite sue ... dixit vytvořil větu gramaticky docela vadnou a vlastně nesmyslnou, jejíž vznik se dá vysvětlit jenom pochodem od P k F, nikoli obráceně. Jiný doklad poskytuje 3. kap. Zde má P: crescebat adeo ... fama virtutum illius..., ut ad eius opinionem catervatim provincie eiusdem homines exenia offerrent. Předložka ad tu označuje vnější podnět (srv. na př. liviovské ad famam belli novas legiones scribere), tedy na základě jeho proslulosti' (opinio) ... Přejimatel F, ne- rozuměje již tomuto poměrně vzácnému užití předložky ad, upravil: crescebat adeo... fama virtutum illius ..., ut ad eius presenciam (což v středověké latině = ad eum, srv. v 17. kap. P ad ducem terre pervenit, F ad presenciam ducis venit) certatim provincie eiusdem homines exenia offerrent; zároven také nahradil adver- bium catervatim (houfně"), v středověku poměrně řídké, adverbiem pro danou situaci méně vhodným, ale i z bible známým certatim (o závod'); srv. výše str. 134 s pozn. 238 a str. 113. I jinak odstraňoval F vzácnější výrazy své předlohy P. Bezpečně původní je ve 14. kap. v P: In hora quippe sepulture eius quidam palpo querula voce clamavit dicens (srv. str. 146). Starověké appellativum palpo s novým, teprve středověkým významem hmatal', ten, kdo se v prostoru orientuje jenom hmatem' bylo zcela ne- běžné — v pozdější legendě B (Vita maior), jak jsme viděli výše (str. 277), stalo se z něho vlastní jméno: quidam cecus, Palpo nomine (srv. str. 257). Ale vyhnul se 281

Strana 282
mu také skladatel F, u něhož větě, citované z P, odpovídá: In cuius exequiis quidam cecus veniens sic clamabat. Po výkladech, které jsme výše (str. 277) podali o užití slova cambuca, mohu tu již bez komentáře vedle sebe položit ze 17. kap. P cambuca, quam manu gestabat, F cambuca sive virga, quam manibus tenebat. Již tímto rozborem mohu, tuším, bez sebeklamu pokládat za prokázané, že je nutné odvozovat F z P a nikoli P z F. Dokonce lze stanovit, že F neměl před sebou již čistý text původní legendy P, nýbrž některou z pozdějších rukopisných obměn. V 17. kap. P zaručuje shoda rukopisů qbtuc, z nichž q je již text rukopisu Letopisu sázavského ze zápisu kolem r. 1200, že původní znění bylo: Filiis meis spiritalibus a Domino inpetravi hunc locum, non tibi, qui subplantatim intrasti (srv. str. 149). Jiné ru- kopisy mají místo posledního slova ingressus es, vzniklé z glossy (ingredi bylo středo- věku bližší než intrare, již ve Vulgatě je skoro třikrát více dokladů ingredi než in- trare). F zde má: Filiis meis spiritualibus hunc locum a Domino impetravi, non tibi, qui huc non rite, sed per ducis violenciam es ingressus. Je pochopitelné, že u krátícího zpracovatele, jakým byl F, se nutně častěji objeví proti P výraz prostší a jednodušší. Pro otázku, který z nich byl původnější, neplyne odtud pranic. Je-li to vůbec třeba dokazovat, volím k tomu místo, které bylo v opačném smyslu uváděno. Kdo porovnává znění P ze začátku 5. kap. (výše str. 136) Tempore igitur, quo ex Romana consuetudine inter Pascha et Penthecosten auctorizabili ritu letania triduano ieiunio celebratur, se zněním F die quadam Rogacionum, může mít při prvním pohledu dojem, že jednodušší výraz je původnější (srv. F. M. BAR- Toš, ČČM, 1929, str. 42, CHALOUPECKY výše str. 66). Metodicky to však správné není. Důkaz: Vita maior v polských rukopisech není, jak zcela přesvědčivě poznal CHALOUPECKÝ, nic jiného nežli parafrázující výtah z velké legendy. Ta měla v 5. kap. text beze změny přejatý z P (5A = 5a). V parafrázujícím výtahu polských ru- kopisů čteme na tomto místě in diebus Rogacionum (viz výše str. 269). Při tom autor „polského“ výtahu je zcela nezávislý na F. Spojoval je jenom shodný rys epitomátorství: F zkracoval svou předlohu Vitae minoris (P), autor „polského“ výtahu svou předlohu Vitae maioris (B), v této kapitole totožnou s P. Výsledkem byl v obou případech nezávisle výraz takřka shodný, stručná formulace zajisté jednodušší, a přece v obou případech nepůvodní. Bylo by s podivem, kdyby se pozdější vznik legendy F proti P, prokázaný formálním rozborem, aspoň někde neprojevil i po obsahové stránce tím, že legenda F obráží teprve pozdější poměry nežli P. Domnívám se, že v ní lze v partiích nepodezíraných z interpolací nalézt aspoň dvě místa tohoto druhu. V 8. kap. v P přicházejí k Proko- povi jenom obyvatelé ze sousedních vesnic, vicinarum villarum accole. V době, kdy psal F, se již kult kanonisovaného světce značněji rozšířil, proto mu nestačili jenom sousední vesničané, nýbrž podle něho se na korespondujícím místě textu šířilo Pro- kopovo jméno již po krajích české země, per Boemie regiones. Druhé místo je v 13. kap. Umírající Prokop v P svolané bratry-mnichy paterne informacione con- solacionis corroborat commonensque eos de corpore suo ... migravit ad Domi- num. Slovy commonensque eos de corpore suo jsou zřejmě miněny disposice stran pohřbu. To nestačilo pozdějšímu skladateli F, při slově corpus mu vytanulo na mysli spíše corpus Cristi a sv. Prokopa nechtěl podle názorů své doby nechat umřít bez svátosti umírajících. Proto potlačil zmínku o tělesné schránce Prokopově, zato vsunul slova: ecclesie sacramenta devote recipiens. Je příznačné, že také autor pozdějšího „polského“ výtahu z legendy B, která tu opět doslovně přejala text P (13A = 13a), nebyl spokojen s tím, že Prokop činil připomínky de corpore suo. Také on nezávisle o tom pomlčel, zato rozvedl duchovní odkaz umírajícího: admonens eos de contemptu mundi et ut Domino devote et fideliter servirent (výše str. 270). 282

Strana 283
J. LUDVÍKOVSKÝ v průkopné studii Rytmické klausule Kristiánovy legendy a otázka jejího datování (Listy filol., 75, 1951) napsal na str. 185: „Díla psaná tak jednotvárným kursem, jakým je psán na př. prolog Zbraslavské kroniky PETRA ŽITAVSKÉHO (1339), kde se čte v 28 větných závěrech velox 24krát, nebo jakým je psán Život Jana z Jenštejna z r. 1400—1402, kde velox zakončuje téměř každou větu (92 ze 100), nejsou asi příliš častá.“ Prokopská legenda F („antiqua“) je jedním z nich. Je již dnes, kdy ještě nemáme po rytmické stránce prozkoumány všechny domácí literární texty středověké, téměř jisté, že zpracovatel F nemohl tako- výmto způsobem psát před koncem XIII. stol. Po všem tom, co bylo shora dokazováno, zdá se mi více než pochybným hledat v F mladší interpolace. Věty jako v 9. kap. qui per venerabilem patrem dominum Severum, episcopum Pragensem, a fratribus presentatus, est in abbatem secundum iura ecclesie confirmatus, v 11. kap. (o Vratislavovi) qui primus coronam in Boemia ab imperio obtinebit a znovu v 18. kap. qui primus coro- nam ab Hinrico tercio, rege Romanorum, terre Boemie impetravit (s nápad- ným slovosledem), nebo v 13. kap. Cuius festum peragendum solempniter quarto Nonas Iulii sancti patres annis singulis statuerunt, pro něž není obsahové ob- doby v P, jeví všecky vlastnosti stilu autora F a jsou nanejvýš pravděpodobně vý- razem jeho vlastních myšlenek a vůbec integrující součástí jeho literárního výtvoru. Totéž platí i o domnělé rozsáhlé interpolaci hradištského zájmu ke konci legendy F v 18. kap. Co říci uprostřed této lokálně historické pasáže větám, jako Qui Otto ecclesiam Gradicensem circa Olomucz in honore sancti Stephani prothomartitis cum coniuge sibi grata, domina Euphemia, filia Andree, regis Ungarie, fabricavit nebo Predictus itaque Wratislaus ... fundator ecclesie Wissegra- densis extitit gloriosus ? Tantae molis erat velocem condere ubique! Stejně zase obráceně neodvažoval bych se nijakými vsuvkami rozrušovat příznačně větní závěry v kap. 11. accersitis fratribus Vito et Emerammo, cum singultu animi dixit eis. Již upravovatel legendy F sám nepochybně úmyslně potlačil ve shodě s názory své doby slova nepote a filio suo a s našeho stanoviska ochudil text své předlohy P o příslušné údaje, prozrazující příbuzenský a rodinný poměr nástup- ců k ženatému zakladateli sázavského kláštera. Pro to, aby se v textu F uznávaly vynechávky a interpolace, jak s nimi začal PEKAŘ a pokračovali BARTOŠ a CHALOUPECKY, není nyní důvodu, neboť by se musila stilisticky předělat celá legenda F, měl-li by z ní vzniknout text přijatelný pro XI. století. Narážky na krále Vratislava byly jako vaticinatio ex eventu psány dávno po jeho korunovaci r. 1086 v odstupu nejméně 200 let a i ostatní zmínky, jakých není v P a jež by byly ovšem nemyslitelné v době před P, jenom obrážely a do minulosti promítaly poměry i názory spisovatelovy současnosti. BOHUMIL RYBA 283

Strana 284

Strana 285
SOUPIS OBRAZOVÝCH PŘÍLOH mezi str. I. Rukopis univ. knihovny v Praze XIII C la, fol. 141a. Brevíř kláštera Svatojirského. Ze 14. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 183 (rukopis Ř), str. 186 (č. 1), str. 204 (č. 41), str. 216 (č. 67), str. 217 (č. 70), str. 235. 144/145 II. Rukopis univ. knihovny v Praze, VI G 6, fol. 450b. Brevíř, kdysi v majetku Beneše z Valdštejna. Z první pol. 15. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 125 (rukopis v), str. 183 (rukopis V), str. 186. 160/161 III. Rukopis univ. knihovny v Praze, XII E 15c. fol. 124b. 176/177 Hymnář, nejspíše kláštera Svatojirského. Ze 14. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 183 (rukopis T), str. 215 (č. 66), str. 221 (č. 81). IV. Rukopis kapitul. knihovny v Praze, A 14, fol. 102a. Brevíř pražské diecése. Ze 14. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 182 (rukopis I), str. 193—194 (č. 9, 10). 192/193 V. Rukopis kapitul. knihovny v Praze, P 6/2, fol. 2590. Antifonář Arnošta z Pardubic. Z druhé pol. 14. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 182 (rukopis J), str. 216—217 (č. 68), str. 236. 208/209 VI. Rukopis kapitul. knihovny v Praze, P 14, fol. 59a. Svazek officií. Ze zač. 15. stol. Zmenšeno. Srv. v textu str. 181 (rukopis B"), str. 222—223 (č. 85, 86). 224/225 VII.-VIII. Rukopis Národní knihovny ve Vídni, č. 370, fol. 71b—72a. 240/241 Legendy v obrazech (Liber depictus). Ze 14. stol. Zmenšeno. Překlad nadpisů a) horního pásu: Zde sv. Prokop přijímá bratří do řádu. — Zde slouží sv. Prokop mši. — Zde se sv. Prokop modlí, aby loďka přešla na onu stranu. — Zde přichází jeden člověk; chtěje k sv. Prokopovi, nemůže přes vodu. — b) středního pásu: Zde se sv. Prokop modlí, aby loďka přešla na druhou stranu. — Zde přijímá sv. Prokop přepraveného. — Zde přijímá sv. Prokop přepraveného do řádu. — c) dolního pásu: Zde přivádějí posed- lého k sv. Prokopovi. — Zde nařizuje sv. Prokop mnichovi, aby zaklínal posedlého. — Zde zaklíná mnich posedlého. — Zde se modlí sv. Prokop za posedlého, aby byl osvobozen. IX. X. Rukopis Národní knihovny ve Vídni, č. 370, fol. 72b—73a. 256/257 Legendy v obrazech (Liber depictus). Ze 14. stol. Zmenšeno. Překlad nadpisů a) horního pásu: Zde vyšel dábel z toho člověka v podobě zcela černého ptáka a usedl na kostel a sv. Prokop se modlí, aby se vzdálil s kostela, a pták spadl a rozlomil se na čtyři kusy. — Zde přivádějí k sv. Prokopovi nemocný dobytek, aby jej uzdravil. — Zde vrátil sv. Prokop slepé ženě zrak. — b) středního pásu: Zde zlámal dábel sv. Prokopovi kolo. — Zde se z rozkazu sv. Prokopa točí dábel pod vozem místo kola. — c) dolního pásu: Zde se stěhuje sv. Prokop ke Kristu. — Zde je nesen sv. Prokop k pohřbení. — Zde je sv. Prokop pohřbíván. Srv. v textu str. 245 a 266. Negativy snímků zhotovilo Fotografické oddělení univ. knihovny v Praze (u č. I.—VI.) a Národní knihovna ve Vídni (u č. VII.—X.). 285

Strana 286

Strana 287
OBSAH STŘEDOVĚKÉ LEGENDY PROKOPSKÉ Uvod ............................. .. ..... . . . . . . . . . . . . . .. . . . .... 5 I. HISTORICKÝ ROZBOR 1. Roztřídění rukopisných legend ................................ 11 2. Bludné cesty. Vývoj a kritika dosavadních názorů na genesi prokop- ských legend ............................................... 15 3. Ztracená slovanská legenda ................................... 34 4. Vita antiqua . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... 44 5. Vita minor ................................................. 61 6. Starší česká prosaická legenda ................................. 80 7. Legenda v letopisu Sázavském ................................ 83 8. Latinské verše .............................................. 91 9. Vita maior ................................................. 93 10. Česká veršovaná legenda ..................................... 100 11. Mladší česká prosaická legenda ................................ 106 II. TEXTY 1. Vita antiqua ............................................... 111 2. Vita minor ................................................ 121 3. Starší česká prosaická legenda ................................ 162 4. Latinský překlad starší české prosaické legendy .................. 169 5. Legenda v letopisu Sázavském ................................. 175 6. Latinské básnické skladby .................................... 181 . . ........................... 239 . ..* . . 8. Zkrácená Vita maior z polských rukopisů ....................... 267 9. Mladší česká prosaická legenda 7. Vita maior .......... . . . . . . . .. ... .. .. . .. . . . .. .. . .. . . . 271 ......................................................... 275 Soupis obrazových příloh .... . . . .. . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . ........... 285 Doslov