57. 1535, květen 24. Ostrava. Porovnání sporu mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a vladykou Fabiánem Bzencem z Markvartovic a na Přívoze stran škody, způsobené vodou z jezu hrušovského, a stran louky u Ostravice. Léta Páně tisícího pětistého třicátého pátého v pondělí po Svaté Trojici námi Ber nartem ze Zvole a na Hlučíně, Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu a na Petřvaldě, Jiříkem Zejdlicem z Kauffunku, úředníkem hukvaldským stala se smlúva dobrovolná a cele doko nalá mezi urozeným pánem panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě, hejtma- nem knížete Těšínského z jedné a urozeným vladyků panem Fabiánem Bzencem z Markvar- tovic z strany druhej obyčejem důle psaným, jakož sobě pan Fabián svrchupsaný stěžo val, že pan Jan Sedlnický stavidlell u stavu hrušovského a muglinovského zdělati nedal na řece Ostravici podle smlúvy kněze biskupa J. Mü a pana Jana z Pernštejna J. Mu u činěnej, a z té příčiny, že jest jemu voda se přetrhla do gruntu jeho přívozského a jemu i lidem jeho znamenitú škodu udělala, přitom že jest jemu vzala břehu a utrhla gruntu jeho nemalý kus. Přitom jest pan Fabián i to doložil, že ta smlúva, kterú jest udělal ne božítík] pan Matyáš s panem Janem Sedlnickým, jest se škodú znamenitú jeho a lidí jeho a žeby lidem neměl čím jim zadosti luk oddati nad potřebu svou, žádajíc nápravy od pana Jana Sedlnického. Na to pan Jan Sedlnický odpověď dal, že jest ne jednou pana z Pernštejna J. Mü. o tu smlúvu staral, aby jemu ji poslati ráčil, aby on podle tej věděl se jak zachovati. A než tej smlúvy dosáhl, že jest voda přišla a škodu udělala, a z tej příčiny že se jemu zdá, že on tu panu Fabiánovi nic viněn není. A co se tej smlúvy do týče, kterúž pan Sedlnický z nebožtíkem panem Matyášem udělal, že jest to pan Matyáš dobře a spravedlivě učiniti mohl, jako dědičný pán a držitel statku přívozského. A po něvadž panu Sedlnickému potvrzení na to vyšlo od kněze biskupa Jo Mu jako pana vrch- ního, že on při té smlúvě stojí a z ní vystoupiti nemíní. I tak jsme to mezi nimi smluvili, že pan Jan Sedlnický pro zachování dobrého přátelství a sousedství dal jest svou vlastní lúku jménem Dubčovskú, kterúž z Muglinova lidé sekali, dědičně panu Fabiánovi a jeho erbům a potomkům ku pravému dědicství, která leží na té straně vody k Ostravě, aby pan Fabián těm lidem přívozským tím lípe oddati mohl. Za ty louky, kteréž lidé přívoz ští u Hrušova měli a drželi, také pan Jan Sedlnický dal jest panu Fabiánovi kus louky, který vyfrymarčil od pana Sudivoje slove Pekelný kút, kterýžto kus louky leží na té straně Ostravice od Přívozu, aby on dědičně měl a držel a užíval, však aby Janovi Sedlnickému, jeho erbům a potomkům dávali platu každý rok na sv. Václav čtiry(!) bílé groše z té lúky. ltem: Toto jest také smluveno a znamenitě vymieněno, že ten stav nový, kterýž nyní v nově pan Jan Sedlnický udělal do toho kútu Pekelnýho, mají tři koly okované vbíti, z každého konce stavu jeden a na prostředku jeden, aby výše ten stav držán nebyl, než tak, jak nyní držán a udělán jest. A jestližeby se kdy příhodilo, že by se ten stav strhal, tehdy pan Sedlnický, erbové a potomci jeho budou moci vždycky svobodně jiný stav udělati k tomu břehu na tom místě aneb jinde k břehu přívozskému aneb k břehům jiným, kdežby pan Fabián držel aneb erbové a potomkové jeho při řece Ostravici. Také budou moci po gruntu přívozským prútí, koly svobodně voziti, kdežby toho potřeba byla a jim se zdálo bez překážky pana Fabiána svrchupsaného, erbův a potomkův jeho, 72