z Zástřízl a na Zábřeze věrným naším milým na místě vší obce zábřežskej s jedné a opatr nými purkmistrem a staršími města Ostravy, poddanými našimi též věrnými milými, na místě vší obce s strany druhé o nějakej místa při řece Odře pod Zábřehem doluov i vejš Zábřeha při loukách, jež v prvnějších smlouvách Zimovská, Beblovská a Skřínky jmenovány jsou, vnově ku gruntům měšťanuov ostravských vodou přimliené a přidané, ku kterým jsou měš- ťané ostravští jako páni dědiční těch louk a gruntů pravost míti pravili. Proti tomu pak Jan z Zástřízl s poddanejmi svejmi z Zábřeha, poněvadž jim, Zábřežským, v jiných místech řeka Odra prudkostí svou drahně těch gruntů bere a odjímá, a tíž Zábřežští jim, Ostrav ským, nic méně platu zouplna podle starých smluv dávati musejí, že by to těm lidem ná- ležeti mělo, se ohlašoval a že by měšťané ostravští těm lidem zábřežským ještě na louce Zimovské dvě jitře louky naměřiti měli a tím podle smluv povinni byli, oznamoval, však se to zhlídlo, že ta louka tokem řeky Odry jest zkažena. Kdež my to očitě všechno zhlíd nouc jednu a druhou stranu volně vyslyšíc a plně rozvážíc, majíce při sobě velebného bratra nám zvláště milého kněze Zigmunda Škutellana z Herburtovic, kanovníka a archidiákona kostela našeho olomúcského, též urozené vladyky Ondřeje Bzence z Markvartovic na Tře- bovici a Klimkovicích, Valentina Pavlovského z Pavlovic, bratra našeho a ouředníka na Ukvaldech, Jana Lubovskýho z Lubovic na Novém Stikovci, Stanislava Štirnského z Štirn, hofmistra dvoru našeho, věrné milé, takto jsme je s jich obou stran dobrou vuolí a na nás mocné přestání srovnali. Jakož louka Zimovská v čiastém proměňování se toku řeky Odry pro ten tok nynější sešla a na druhej straně řeky Odry jí kus za touž řekou s oné strany, což jim od gruntů jich utrhla, zuostává, ten kout s této strany Odry k Nové Vsi a ostrov pro přerytí a otevření jí cesty, tak mocí odtrženej i s náplavou s oné strany řeky Odry ku gruntuom nad rybníkem sviňovským1) přibíhající má měšťanuom ostravským dědičně zuostati. A poněvadž se to nachází, že prve také do Zábřeha tu louku pod plat drželi, mají ostravští držiteli té louky, tu neb jinou v příležitém místě vyhledati a v slušnosti s ním o plat Jsel srovnajíc na potom do vuole své pustiti. Lidé pak zábřežští na čiasy budoucí při těch náplavách, které vejše těch míst k Nové Vsi náležitejch prudkostí vody jsou uči- něné i s tím, což by v čiasách budoucích k nim přibylo a připlaveno bylo, počnouc od louky Beblovskej nahoru, pokud gruntu jich stává, jich podle jistejch smluv [s] měšťany ostravskejmi pod plat dědičně v držení sou a užívání zuostali a sobě napotom, aby řeka Odra jich bráti nemohla, bez ublížení druhej strany bránili a měšťanuom ostravským za užívání těch náplav spolu s grunty nahoře dotčenými k prvnějšímu platu, kteréhož 10 zl. dvaceti štyry groše na počet moravský vycházelo, mimo to dva zlaty šest groší na ten způsob, který v smlouvě mezi Hanušem Petřvaldským a Ostravskejmi léta Páně tisícího pětistýho třidcátýho šistýho, a od biskupa Vilíma, předka našeho dobré paměti, léta tisí cího pětistého šedesátého sedmého stvrzené jest pod těmi pokutami v tejž smlouvě obsa ženými každého roku na sv. Martina, počna léta Páně tisícího pětistýho osumdesátýho pátýho do města našeho Ostravy čieho všeho v summě třinácte zlatých, za jeden zlatý třid- ceti groší a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc, učiní, donášeti a ouřadům oddá- vati povinni budú. A Ostravští jim, Zábřežským, napotom platu z těch louk a náplavisk, které jsou neb bejti moci budou, přičiněti a přivětšovati nemají, na kterejžto plat dvou zla tejch šesti groší Jan z Zástřízl, jsouce tak v těch loukách na náplaviskách jedné louky, kteráž slove Vrbina proti mlejnu Ondřeje Bzence mezi lidmi zábřežskejmi vše s této strany 127