která se počala stavěti z Vídně do Brna. Potom najal železárny sv. p. Rotschild a r. 1843 je koupil. Železárny vítkovické převzal zplnomocněnec sv. pána z Rothschildů Leopold šlechtic Wertheimstein. Tento dal sepsati inventář všeho majetku železáren dne 1. června 1843 dto Vítkovice. Potom získal sv. p. Rothschild dne 21. ledna 1848 právo založiti pivovar ve Vítkovicích. Za to měl zaplatiti do vrchnosten- ského důchodu na Hukvaldy 800 zl. k. m. v c. k. dvacetnících, tři na jeden zl. počítaje 20 takových zl., na kolínskou hřivnu (mark) ve čtvrtletních lhůtách při roční výrobě 1500 sudů piva, co nad to z každého sudu 30 kr. k. m. Pivo mohl prodávati pouze ve Vítkovicích a v Rudolfově hutí, nikoli kořalku, kterou mohl vyráběti pouze majitel vítkovického fojtství. Pro případ, že by železárny změnily majitele aneb změněny byly v jiný podnik průmyslový, mělo právo vařiti pivo připadnouti vrchnosti hukvaldské. Hukvaldy, dne 8. února 1848. Slavnost posvěcení vysoké pece ve vítkovických železárnách popsal ostravský syndikus Kašpar Hauke v tato slova: Der 16. September 1830 war für die Stadt Mährisch-Ostrau im Prerauer Kreise, das Dorf Witkowitz Hochwalder Herrschaft und die ganze Umgegend ein freudenreicher Tag, der in den Annalen dieser Stadt auf Jahrhunderte aufgezeichnet verbleiben - und dessen Andenken von den Bewohnern dieser Gegend auf mehrere Generationen fortgepflanzet werden wird. Es wurde nämlich an diesem Tage das von Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz dem Ollmützer Kardinal und Fürst Erzbischof Herrn Erzherzog Rudolph Johann zwischen Mährisch-Ostrau und Witkowitz neu errichtete - schon im Jahre 1829 angefangene und nun bis zum Betriebe ausgefertigte Eisen- werk eingeweihet, dessen Errichtung für die hiesige - durch gar keinen Industriezweig bisher begünstigte Gegend, da sie vielen Tausenden Menschen Nahrung verschaffet, sehr wohlthätig wirket, und selbst zu einer nahrhaften National-Unternehmung wird, indem sie die Erste und Einzige in den österreichischen Staaten sein wird, welche die Erzeugung des Eisens auf die alleinige Anwendung der Steinkohlen nach den letzten Erfahrungen der Engländer gründet. Die Feierlichkeit der Einweihung begann mit einem in der Stadt Mährisch-Ostrauer Pfarrkirche zum heiligen Wenzel vom hiesigen Pfarrer und Vizedechant Herrn Leopold Rada abgesungenen Hochamte, welchem eine von dem Olmützer Universitätsprofessor Herrn Weltpriester Johann Macha vorgetragene Rede an alle an wesenden Werks und andern Beamten und die bei diesem Werke in Arbeit stehenden Gewerbsleute und dieser eine feierliche Pro- zession von der Pfarrkirche bis zum Werke selbst folgte, welche sämtliche zu dieser Feierlichkeit erschienende Geistliche aus der weiten Umgegend, die ganze hiesige Schuljugend, der Magistrat, alle bürgerlichen Zünfte und Bürger, dann Tausende der Bewohner benachbarter selbst entfernterer Ortschaften nebst ihren Vorgesetzten begleiteten. Am Hauptthor des Eisenwerksgebäudes wurden die kirchlichen Gebete abgehalten, sodann die sämtlichen Gebäude processionaliter mit der schon von der Kirche her die Menge be- gleiteten Muszik umgangen, und bei dem ober dem Hauptthore angebrachten, verzierten Bilde Sr. allerhöchsten Majestät Franz der l. das Volkslied Gott erhalte Franz den Kaiser - mit Muszikbegleitung abgesungen, worauf der Zug in das Gebäude selbst gienge, in welchen auf den auf die neueste englische Art hergestellten Feuerflamfrischofen das Bild Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz oben verziert angebracht ware. Nach Einweihung dieses Ofens und Legung des Grundsteines unter demselben, wurde ein zu dieser Feier- lichkeit eigens gedichtetes Lied für die Erhaltung Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz abgesungen, und von dem die feierliche Handlung leitenden Herrn Vizedechant Leopold Rada dieser Ofen zum erstenmal angezunden. Dieser Feierlichkeit wohnten der erze herzogliche Bergrath und k. k. Professor des Wienner politechnischen Instituts Herr Franz Riepl, der Hochwälder Oberamtmann Herr Franz Ott und der Friedländer Eisenwerksdirektor Herr Franz Kleinpeter als Repräsentanten des Allerhöchsten Bauherrn bei Tausend Segenswünschen stiegen, für Se. Allerhöchste Majestät, für Se. Eminenz und kaiserliche Hoheit, für Se. Exellenz dem Herrn Grafen Ferdinand v. Trojer als besondern Protector dieses neuen Eisenwerkes zum Allerhöchsten empor, und diese wurden durch den gan zen Zug bis zum Eisenwerke und während der ganzen feierlichen Handlung von Läuten der Glocken, Kirchen und Feldmusik, dann dem Donner der Mörser erhöhet, über auch durch eine äusserst angenehme Witterung an diesen Tage verherrlicht. Podle opisů, ověřených ostravským magistrátním úřadem v archivu městském. 2. Poznámka. Městské výsady byly posledně potvrzeny za císaře Františka I. Po jeho smrtí r. 1835 dotázala se městská rada ostravská c. k. krajského úřadu přerovského se sídlem v Hranicích, zda je potřebí opět předložiti městská privilegia k potvrzení. Krajský úřad oznámil dne 26. února 1836 dto Hranice, že privilegia a koncese, potvrzené zemřelým císařem Františkem I. nen potřebí předkládati novému císaři Ferdinandovi I. a že zůstávají v právní platnosti, pokud neodporují stávajícím zákonům, ne-li, aby se všichni, kdož mají různá privilegia, obrátili s nimi k úřadům o rozhodnutí, zda právní platnost privilegia má i nadále trvati. Roku 1854 žádala Historickostatistická sekce c. k. společnosti pro podporu zemědělství atd., aby byl pořízen opis a seznam všech privilegií do r. 1620 a zaslán místodržitelství do Brna. Zda se tak stalo, není zprávy, ale r. 1856 dne 26. června dto Moravská Ostrava odpovídá městská rada ostravská, že v městském archivu není žádných privilegií, kronik a památných knih před r. 1620, což ovšem neodpovídalo pravdě. Ostravská městská rada učinila tak z obavy, aby nepřišla o svá privilegia, která měla býti uložena v zemském archivu v Brně. Podnět k přenesení všech psaných památností moravských měst a vesnic do brněnského archivu zem- ského dal ředitel zemského archivu rytíř Chlumetzky a archivář Dr. Chytil. Na to odpověděla ostravská městská rada dne 27. listo- padu 1858, že veškeren listinný materiál městského archivu ostravského je bezpečněji a lépe uschován v Ostravě a že ho nevydají, že je majetkem města. Poté měly býti veškeré důležitější listiny města Mor. Ostravy vydány tiskem na popud ostravské městské rady r. 1864. Městská rada ostravská dala provésti subskripci všech, kdož by si přáli odebrati tištěnou knihu ostravských listin. Přihlásilo se značné množství měšťanů, ale město nenašlo nikoho, kdo by se věci ujal. Učinil tak později prof. Hradecký z Opavy okolo r. 1878, který po částech opisoval ostravské listiny, ale pak toho nechal, jak s pisatelem těchto řádků sdělil nedávno zemřelý prof. Zukal. Tento daroval pisateli těcho řádků několik opisů ostravských listin, které opsal od prof Hradeckého. Bohužel, že profesor Hradecký dvě listiny neodvedl a ty dodnes chybí v archivu. Jinak jsou všechny. 206