Strana 1
CODEX DIPLOMATICUS CIVITATIS OSTRAVIAE VYDANÝ NÁKLADEM MĚSTA MOR. OSTRAVY PRVNÍ SVAZEK MORAVSKÁ OSTRAVA VYTISKLA LIDOVA KNI O. M. STEPANEK A SPOL.) V MOR. OSTRAVE

Strana 2

Strana 3

Strana 4
SBIRKA LISTIN K DĚJNÁM MÍĚSTA MOR OSTRAVY VYDAL ALOIS ADAMUS MORAVSKA OSTRAVA VYTISKA LIDOVT ANNEKA SPOL.) R. OSTRAVE

Strana 5

Strana 6

Strana 7
Úvod. Město Moravská Ostrava bylo založeno před r. 1267 olomouckým biskupem Brunonem na hranicích Polska u řeky Ostravice. Pro svou pohraniční polohu těšilo se město přízni olomouckých biskupů, jichž zásluhou zůstane, že severovýchodní Morava nedostala se ke Slezsku, s nímž zeměpisně souvisí. Olomoučtí biskupové udělovali městu různá privilegia neboli výsady, aby jednak zve lebili město, jednak zvýšili městské a tím i své příjmy. Tyto výsady týkaly se buď správní a soudní moci, aneb dávek, platů a robot. Biskupové udělovali také řemeslníkům různé vý sady, potřebné k rozvoji a ochraně řemesel. Mohli ovšem uděliti městu pouze výsady v těch věcích, které náležely do jejich pravomoci. Kdykoli běželo o práva příslušná králi, mohlo býti privilegium uděleno městu králem pouze na prosbu pána města. Bez listu nebylo práva. Výsady města byly psány s počátku na pergameně většího neb menšího rozměru. U listu byla vždy přivěšena pečet dárce výsady a svědků. Obdarovaní pak vždy pečlivě vyhledávali, aby nová vrchnost privilegia dřívější potvrdila, po případě obnovila, sešel-li původní list. Proto privilegia byla pečlivě uschovávána v železné aneb dřevěné truhlici, často ozdobené, a v místnosti, bezpečné před ohněm a vodou. Obdarovaní dávali si poři- zovati opisy, zvané „vidimus“, ověřené u jiných korporací právních, aby text originálu byl pro každý případ zachován. Ale vedle privilegií udělených městu aneb ostravským řemeslníkům zachoval se na př. také značný počet hraničních listů, v nichž se stanoví hranice mezi Moravou a Slezskem okolo Ostravy. I tyto listy byly pojaty do sbírky ostravských listin, jakož i důležitější lis tiny sousedních obcí, které byly připojeny r. 1924 k městu Ostravě. Podobně byly při pojeny ke sbírce i důležitější listiny kostela ostravského. Nejstarší výsadní list města Ostravy pochází z r. 1362, nejstarší list, týkající se připojených obcí, a to Vítkovic z r. 1357. Je nepochybno, že listin a jiných památek podobných bylo daleko více, než se jich dochovalo. Příčinou zkázy některých písemných památností města byly požáry a nemálo také nešetrnost těch, kdož měli býti jejich strážci a kdož pro nevzdělanost nechápali kulturního, národního a tím i mravního významu těchto psaných svědků minulosti. Tak zmizely z ostravského městského archivu po r. 1894 některé listiny, dále na př. rychtářské knihy, starší cechovní knihy a mnohé jiné doklady o vývoji města v minulosti. Leckteré písemné památnosti byly nalezeny mezi lidem, byly vykoupeny, aneb opsány, po pří padě byly pořízeny fotografické snímky ostravských listin i z jiných archivů. Listiny jsou psány jazykem latinským, českým a německým. Při přepisování bylo po užito při českých listinách novočeské transkripce. Toliko místopisné názvy, příjmení a slova, pokud se liší od dnešních výrazů, byla ponechána v textu ve věrném přepise, po pří padě opatřena příslušnou poznámkou. Psaní cizích slov upravil jsem podle výslovnosti, na př. kapitola, kollej, intencí místo Capitola, colleg, intentij. Ze zdvojených hlásek jsem vždy jednu vynechal, na př. rada, opatrný, místo radda, oppatrný, purgkmistr. Slova aneb

Strana 8
hlásky, vložené do textu vydavatelem, byly podány v závorce hranaté, přebytečné v závorce kulaté. Na pravopisné chyby ve slovech je upozorněno v textu vykřičníkem. Interpunkce byla zachována, pokud nerušila smyslu. Velká písmena však byla přizpůsobena dnešnímu pravopisnému zvyku. U každé listiny byl uveden obsah, nahoře česky, dole německy. Při popisu listiny podán vždy její rozměr, na př. 30 cm X 20 cm; plica 6 cm. První číslo značí šířku, druhé číslo délku a třetí délku založeného okraje listiny, který sluje latinsky plica. Za základ použil jsem všude originálů, pokud mi byly po ruce, aneb ověřených opisů, po případě i fotografických snímků, což vše je v poznámce u každé listiny obsaženo. V násloví byly zbytečné formule zkráceny. Leckterý list snad najde se ještě ve vzdálených archivech, ale to ponechávám svému nástupci. Až se snad náhodou objeví, bude lze je vydat v publikaci, do níž by byly pojaty listiny ostatních obcí okresu moravskoostravského. Z listin menšího významu, pokud se tý kají Mor. Ostravy, budou pořízena jen regesta, která budou pojata do sbírky regest archivu města Ostravy. Důležitý význam pro město mají i posílací listy olomouckých biskupů, pokud se týkají našeho města. I ty je potřebí v budoucnu vydati tiskem. Za pomoc děkuji upřímně řediteli arcibiskupského archivu v Kroměříži p. Dr. Breiten bacherovi, řediteli zemského archivu v Brně p. Dr. Frant. Hrubému, p. ostravskému děka novi Frant. Felgenhauerovi a městské radě ostravské, zvláště p. starostovi města a říšskému poslanci Janu Prokešovi, který pro kulturní povznesení města projevuje obzvláštní smysl. Vydáním listin města Ostravy je splněno staré přání městské rady ostravské, vyslo vené protokolárně už v letech 70tých minulého století a opětované pak i v dobách nej- novějších. V Mor. Ostravě dne 25. března 1929. AUTOR.

Strana 9
1. 1357, červen 15. Vítkovice. Petr a Jan z Paczkova uděluji bratranci svému Michalovi dědičnou rychtu ve vsi Vitkovicích. My Petr a Jan bratři vlastní z Paczkova a páni dědiční v Vítkovicích známo činíme tímto listem všem vóbec, kdož jej uzří neb čtúcí slyšeti budú, že jest předstúpil před nás Michal Bratranec náš milý věrný prosíc a žádajíc nás, abychom jemu Grycht v Vítkovi cích potvrdili a nadali, aby tím lepší živnost pod námi mohl míti a vésti. A my vzhledše na jeho slušnú prosbu a znamenavše jeho věrnú službu, kterúž nám činil a činiti povinen bude, dali jsme jemu a mocí tohoto listu dáváme jemu a erbuom jeho a budúcím potom kóm jeho i tomu každému, kdožby na tom grychtě seděl, půldruhého lánu roli volného a k tomu osumnácte skotcův rázu českého věčně dědičně toho užívati, požívati, prodati, zastaviti, proměniti, darmo dáti a s tím učiniti jako svým vlastním dědictvím. A toto jest nám nahořepsaný Michal on, Erbové jeho a budúcí potomci jeho povinni činiti: plat vybírati a nad lidmi státi, kdyžby Pánu dělali a o panské lidi pracovati od míle a nic dále. Item má míti řeku volnú k svému stolu ryby loviti a viny třetí groš a k tomu krčmu volnú s toho nikomu nic nedávati. Tomu na svědomí své sme vlastní a přrozené pečeti k tomuto listu přidávili. Jenž jest psán a dán Vítkovicích den svatého Víta Léta božího tisícího tři stého padesátého sedmého léta. Petr und Johann von Paczkow verleihen ihrem Geschwisterkind Michael die Erbrichterei in Witkowits. Wilkowitz, den 15. Juni 1357. Codex dipl. et epist. Moraviae IX., čís. 62, str. 47148. 2. 1362, květen 17. Opava. Císař a král Karel IV. uděluje městu Ostravě výsadu na jarmark. Karolus Quartus Divina fauente clementia Romanorum Imperator semper Augustus et Boemiae Rex, Notum facimus tenore presentium universis. Quod nos ad supplicem peti tionis instantiam venerabilis Johannis Olomucensis Episcopi Principis, Consiliarii et devoti nostri dilecti, ad cuius honorem, utilitatem et commodum procurandum tanto prae ceteris aspiramus sincerius, quanto id ipsum praeclara suae virtutis ac probitatis merita erga nos tram celsitudinem prae aliis excellentius meruerunt, conditionen et statum Civitatis suae Ostraw volentes facere meliorem, animo deliberato sano Principum, Baronum et fidelium nostrorum accedente consilio, auctoritate Regia Boemiae et ex certa scientia Civibus et Incolis vniuersis eiusdem Civitatis ex innata nobis benignitatis clementia Nundinas seu forum annuale cum omnibus consvetis et ad hoc debitis Juribus, privilegiis, libertatibus, emunitatibus, indultis et convetudinibus damus, conferimus praesentibus et donamus, de cernentes, et hoc Regali edicto Boemiae statuentes, quod huiusmodi Nundinae seu forum annuale ex nunc inantea incipiendo nunc octo diebus ante et octo diebus post festum 9

Strana 10
Ascensionis domini annis singulis in praefata Civitate perpetuo celebrari debeant et a mercatoribus quibuslibet libere frequentari. Inhibentes vniuersis et singulis Principibus, Ducibus, Baronibus, Nobilibus, Militibus, Clientibus, Burgrauiis, Officialibus et universitatibus Civitatum, qui praesentibus fuerint requisiti, fidelibus nostris dilectis et injungentes prae- sentibus seriose nostrae gratiae sub obtentu, quatenus Cives seu incolas praefatae Civi- tatis Ostraw, qui pro tempore fuerint, in praedicta gratia ipsis per nos facta a nullo un quam tempore impedire praesumant, sed ipsos penes eandem manutenere debeant et favorabiliter conseruare. Praesentium sub Imperialis Nostrae Majestatis Sigillo literarum. Datum Oppaviae Anno Domini Millesimo trecentesimo sexagesimo secundo Indiccione quintadecima, XVI calendas Junii Regnorum nostrorum Anno sextodecimo, Imperii vero Octauo. Kaiser Karl IV. verleiht der Stadt M.-Ostrau einen Jahrmarkt. Troppau, den 17. Mai 1362. Pergamenový originál v archivu města Ostravy. Z pečeti zachovaly se jen kousky v sáčku z červeného sukna, přivěšeném na pergamenovém proužku. Rozměr listiny 34X24 cm; plica 5 cm. Pod textem listiny je v pravém rohu připsáno touž rukou, co byl text psán: „Correcta per Johannem decanum Glogoviensem“. Na přeložené dolní části listiny (plica): „Per dominum magistrum Cur. Miliczius de Chremsir“. Na rubu listiny nahoře: „Regist. Petrus Wratislaviensis". Pod tím regest z pozdější doby: No. 10. Privilegium Caroli quarti Rom. Imp. aufs Jahrmarckt Himmelfarth Christi de Ao 1362. List jest také otištěn podle opisu v „Codex dipl. et epist. Moraviae", sv. IX., pag. 206.207. a potvrzen v konfirmační listině císařovny Marie Terezie ze dne 19. února 1748, která je v městském archivu. 1371, leden 9. Ketr. 3. Olomoucký biskup Jan svoluje, že ostravští měšťané mohou používati daně 40 hřiven, odváděné biskupovi ročně, po pět let k opevnění města. Wir Johans von Gotis genaden Bischoff czu Olomucz bekennen und tun kunt offen- lich mit diesem Briefe allen den, die yn sehen odir horen lesen. Wann vormals der Erwir- dige Herre Her Johans etwenne Bischoff czu Olomucz, iczunt Erczbischoff czu Prage, vnser sunderlicher lieber Herre, in den cziten als Er Bisschoff czu Olomucz was, mit den Bur gern czu der Ostraw, unsern lieben getrewen, vbereyn komen was, vnd sich des mit yn voreynet hatte, das sie von der Summen virczig Marke grozzer pfenige, Prager muencze, merherisscher czal, vier vnd sechczig grozze fur die mark czu reyten, vnser iarige stewr, czwenczig mark jericlich behalten solten vnd dorczu irs eygen gutes czwenczig mark le- gen, vff die rede, das dieselbe vnsere Stat czu der Ostraw gemawret vnd gefestent wurde, als wir dieselben ordenunge funden haben vnd auch vncz vff diesen havtigen tag gancz und stett gehalden haben mit allem ganczem fleisse, davon ist vnser Meynunge vnd wol ten gerne, dieselb Stat czu dienste vnserm herren dem Kunige czu Behem, dem Kunigreiche vnd der Cronen kurczlicher czu brengen: Dorumb mit wolbedachtem mute, mit rechter wizzen tun wir den egenanten vnsern Burgern zu Ostraw sulche genad und meynen und wollen, das sie furbas mer von diesem hewtigen tage vir funff gancze Jar die egenanten vierczig mark vnser jericklicher Stewre vnd dorczu Vierczig mark ires eygen gutes alle Jar vff der Stat mawren, Turme, Tor und ander vesteungen wenden und keren sullen mit rech- ter wizzen vnsers Camermeisters, der in czeiten wirdet. Also, das sie alle Jar sulche kost, die daruff get, vor ihme rechen vnd bewysen sullen mit sulcher bescheidenheit: So die egenanten funff Jar eyn end haben, das denne die egenanten vnser getrewen Burgere czu der Ostraw vns vnd vnsern nachkomen Bisschoffen czu Olomucz czu gewonlicher Stewre nicht anders nur vierczig Mark merherisscher czal gelten vnd beczalen sullen. Des sint 10

Strana 11
gezeuge die Edlen Smyll von Brandis Burggraff czu Hewkenwalde, Jencz von Arnoltowicz Burggraff czu Blanczk, Heinreich Burggraff czu Meraw, Johans von Schonsteyn, Pablik von Boraw, Nikel von Vssaw vnd Albrecht von Libental Hauptmann czu der Hoczenplacz, vnser lieben getrewen. Mit vrkund dicz briefes versigelt mit vnserm grozzsten Ingesigele. Der geben ist czu dem Ketscher nach Cristes geburte Dreuczen hundert Jar dornach in dem eyn vnd Siebenczigsten Jare an der nehsten Mittewochen nach sent Erharts tage. Johann, Bischof von Olmütz, bewilligt, dass die Bürger von Ostrau die jährliche bischöfliche Steuer von 40 Mark durch 5 Jahre zur Befestigung ihrer Stadt verwenden sollen. Katscher, den 9. Jänner 1371. Pergamenový originál v městském archivu o velikosti 33.5 cmX18.5 cm, plica 4.6 cm s dobře zachovanou pečetí z bílého vosku na pergamenovém proužku. List je také otištěn v Cod. dipl. Mor., sv. VIII. reg. 101 podle opisu v arcib. archivu v Kroměříži. Na rubu listiny: Privilegium die StadtMawer betref. Nr. 4, dále pak Nr. 21. 4. 1389, listopad 4. Osoblaha. Olomůcký biskup Mikuláš ustanovuje se souhlasem kapitoly, že město Ostrava, ležíc na hranicích olomúckého biskupství, kde se sbíhají hranice mnohých knížectví, potřebuje pro případ nepřátel- ského přepadení lepších opevnění, schopnějších a statečnějších měšťanů ke své obraně. Proto pouští městu právo odúmrtí. In nomine domini Amen. Nos Nicolaus dei et apostolice sedis gracia episcopus Olo- mucensis ad perpetuam rei memoriam notumfacimus tenore presencium universis. Et si observancias et consuetudines servatas ab antiquo pro commodo eis utencium et utilitate mutari contigerit vel in melius reformari, non est reprehensibile sed merito commendandum, cum jura et statuta maturitate digesta pro qualitate locorum et personarum sepe mutan tur et reformentur eo, quod natura semper deproperat novas edere formas et nichil sit in rerum natura, quod in uno statu persistere possit. Sane dudum ex usu et consuetudine observancia et jure terre fuit introductum in civitate nostra Ostravia, sicut in aliis civi tatibus et locis episcopatus ecclesie nostre Olomucensis, quod quando quis incepit in firmari, qui non habuit heredes legitimos vel si habuit et fuerunt ab eo divisi, non potuit de bonis et rebus suis legare donare testari nec disponere pro ultima sua voluntate et post mortem suam bona per ipsum derelicta ad predecessores nostros episcopos Olomu- censes, qui pro tempore fuerunt, quocies et quando talis casus evenerit, fuerunt devoluta. Et licet hoc aliis videbatur utile propter modicum lucrum, tamen multa incommoda et pericula ex eo sequebantur, prout docuit experiencia cottidiana, que omnium rerum est magistra. Nam multi habundantes rebus temporalibus et carentes heredibus legitimis talia for midantes receperunt licenciam et ad bona aliorum dominorum et a locis recesserunt, alii vero, qui graciam habuerunt intrandi civitatem de bonis alienis detestantes talem con- suetudinem in suis locis remanserunt, alii vero manentes in ipsa civitate ea, que habu- erunt, consumpserunt et dilapidaverunt, nolentes quod aliquid de bonis eorum post mor- tem ipsorum remaneret et sic quilibet non cogitabat de rebus suis neque futuris commodis prospiciebat, unde commune bonum in ipsa periit civitate et finaliter vergebat in des truccionem ipsius civitatis ac preiudicium et dampnum nostrum et ipsius ecclesie nostre Olomucensis. Pro eo nos, quos altissimus non nostris meritis ipsi Olomucensi ecclesie preesse disposuit, volentes tali morbo congruam adhibere medicinam ac nos conformare juri divino et humano de consilio conveniencia et consensu honorabilium virorum domi- 11

Strana 12
norum decani prepositi et capituli dicte ecclesie nostre Olomucensis fratrum nostrorum carissimorum in capitulo eorum generali consideratis, quod ipsa civitas in confiniis sit sita episcopatus nostri Olomucensis, ubi concurrunt fines et granicie principum plurimo rum, cuius occasione propter hostiles insultus majori indiget custodia fortitudine et mu nimentis et eciam ut concives habeat magis ideneos et habentes meliores et forciores ac ipsam civitatem nostram in turribus muris et meniis parchanis portis et fossatis et aliis forticaficacionibus ad defensionem necessariis munire valeant et firmare ipsius civitatis custodie insistere et necessitatibus providere, a dicta consuetudine et observancia sic hactenus tenta et observata recessimus et recedimus cupientes modicum lucrum bono meliori recompensare. Et ut incole eiusdem nostre civitatis eo fideliores et diligenciores reddantur, quo se senciant favore ampliori et gracia prosecutos, eisdem judici juratis communitati et singulis civibus eorumque posteris in Ostravia antedicta concessimus et donavimus ac presentibus graciose concedimus, damus et donavimus liberam potestatem exnunc in antea et in perpetuum pro ipsis civibus, qui carent filiis et filiabus propinqui ores eorum amici post mortem eorum, eciam si antea ab eisdem essent divisi in suis possessinonibus hereditatibus bonis et rebus per ipsos derelictis succedere possint et va leant, ac ipsorum possessiones hereditates bona et res sic post mortem eorum relictas libere adire recipere tenere et possidere sine omni impedimento et inquietudine nostris et nostrorum successorum temporibus affuturis. Ita tamen quod tales heredes et amici propinquiores, qui possessiones hereditates bona et res sic relictas obtinuerint, in eisdem personaliter resideant per annum et diem secundum consuetudinem ipsius civitatis et non extra civitatem in bonis alterius domini et faciant jura civitatis adinstar ipsius mortui, cui succedunt, et si post annum et diem eisdem mansio ibidem displiceret, possint easdem possessiones hereditates bona et res vendere alteri viro idoneo, qui est habilis et ido neus ipsis civibus et civitati. In quorum testimonium nostrum sigillum una cum sigillo dicti capituli nostri Olomucensis presentibus sunt appensa. Actum et datum in Hoczem plaga anno domini millesimo trecentesimo octuagesimo nono feria quinta proxima post diem omnium Sanctorum presentibus honorabilibus et discretis viris dominis magistro Sandero archidiacono Preroviensi et canonico Olomucensi, Henrico de Fullensteyn capi taneo episcopatus nostri, Hemczkone Girka advocato in Freyburg, Jodoco de Wolffsberg, Brunone marescallo, Bartholomeo advocate in Hoczemplaga et Johanne plebano in Bruns berg capellano nostris ac aliis quam pluribus fide dignis testibus ad premissa. Nikolaus, Bischof von Olmütz, befreit die Stadt Ostrau vom Heimfalle. Hotzenplotz, den 4. November 1389. Pergamenový originál v městském archivu s přivěšenou pečetí se znakem sv. Václava a se slovy v opisu: S. Wenceslai ecc. Olomucensis; z pečetí je malý kousek ulomen. Rozměr listu 37 cmX 27.3 cm, plica: 5.3 cm. Na rubu listiny napsáno: Privilegium že kdyby kdo bez erba zemřel, tehdy jiní postranní přátelé do statku se uvésti mohů; však jestliže přespolní jsú, aby rok a den na statku neb domě zůstávali a po vyjití roku takový svobodně prodati mohů bez překážky vrchnosti. Ao 1389. Pak následují stará inventární čísla: No. 7, pak No. 12. 5. 1389, prosinec 7. Olomouc. Biskup Mikuláš osvobozuje město Ostravu od práva odúmrtí. In nomine domini amen. Nos Nicolaus dei et apostolice sedis gracia episcopus Olo- mucensis ad perpetuam rei memoriam notumfacimus tenore presencium universis. Et si 12

Strana 13
observacias et consuetudines servatas ab antiquo pro commodo eis untencium mutari contigerit vel in melius reformari, non est reprehensibile sed merito commendandum, cum jura et statuta maturitate digesta pro qualitate locorum et personarum sepe mutantur et reformentur eo, quod natura semper deproperat novas edere formas et nichil sit in rerum natura, quod in uno statu persistere valeat et manere. Sane dudum ex usu et consuetu dine observancia et jure terre introductum fuit et eciam observatum in civitate nostra Ostravia, sicut in aliis civitatibus et locis episcopatus ecclesie nostre Olomucensis, quod quando quis incepit infirmari, qui non habuit heredes legitimos vel si habuit et fuerunt ab eo divisi, non potuit de bonis et rebus suis legare donare testari nec disponere pro sua ultima voluntate, sed post mortem bona per ipsum derelicta ad predecessores nostros episcopos Olomucenses existentes pro tempore, quociens et quando talis casus evenerit, fuerunt realiter devoluta. Et licet hoc aliis propter modicum lucrum utile videbatur, tamen ex eo multa incommoda et pericula sequebantur, prout docuit experiencia cotidiana, que rerum omnium est magistra. Nam multi habundantes rebus temporalibus et carentes heredibus legitimis talia formidantes receperunt licenciam et ad loca dominorum aliorum atque do minia recesserunt, alii vero, qui graciam habuerunt intrandi civitatem de bonis alienis, in quibus hactenus morabantur, detestantes talem consuetudinem, in suis locis remanserunt, alii vero manentes in ipsa civitate ea, que habuerunt consumpserunt et dilapidaverunt, nolentes quod de bonis eorum post mortem ipsorum aliquid remaneret et sic quilibet non cogitabat de rebus suis prospicere neque futuris commodis intendebat, unde com mune bonum in ipsa periit civitate et finaliter vergebat in destruccionem eius in damp num nostrum et ispsius ecclesie nostre Olomucensis prejudicium manifestum. Nos, quos altissimus non nostris meritis ipsi Olomucensi ecclesie preesse disposuit, valentus adhi bere tali morbo congruam medicinam ac nos divino et humano juri quantum possumus conformare, de consilio conveniencia et consensu honorabilium virorum dominorum de cani prepositi et capituli dicte ecclesie nostre Olomucensis fratrum nostrorum carissimo rum in capitulo eorum generali considerata, quod ipsa civitas Ostravia in confiniis sit sita episcopatus nostri Olomucensis, ubi concurrunt fines et granicie principum plurimo rum, cuius occasione propter hostiles insultus majori indiget custodia fortificacione et munimentis et eciam ut concives habeat magis idoneos et habentes meliores et forciores ac ipsam civitatem nostram in turribus muris meniis parchanis portis et fossatis et aliis fortificacionibus ad defensionem necessariis munire valeant et firmare, ipsius civitatis cus todie insistere et necessitatibus providere, a dicta consuetudine et observancia sic hac tenus tenta et servata recessimus et recedimus de certa nostra sciencia per presentes, cupientes modicum lucrum bono meliori salubrius compensare. Et ut incole eiusdem nostre civitatis eo fideliores et diligenciores reddantur, quo se majori favore et gracia senciant prosecutos, eisdem magistro civium judici consulibus juratis communitati et sin gulis civibus domus areas domicilia propria aut possesiones inibi habentibus dumtaxat eorumque posteris in Ostravia antedicta nostra civitate concessimus et donavimus, tenore presencium graciose concedimus damus liberaliter et donamus liberam potestatem exnunc in antea et in perpetuum, ut ipsis civibus, qui carent filiis et filiabus, propinquiores eorum amici post mortem eorum, eciam si antea ab eisdem essent divisi, in suis possessionibus hereditatibus bonis et rebus per ipsos derelictis succedere possint et valeant, ac ipsorum 13

Strana 14
possessiones hereditates bona et res sic post mortem eorum relictas libere adire recipere tenere et possidere sine omni impedimento et inquietudine nostris et nostrorum succes sorum ac officiatorum temporibus affuturis. Ita tamen quod tales heredes et amici propinquiores, qui possessiones hereditates bona et res sic relictas obtinuerint in eisdem personaliter resideant per annum et diem secundum consuetudinem ipsius civitatis et non extra civitatem in bonis alterius domini cuiuscunque et faciant jura civitatis adinstar ipsius mortui, cui succedunt, et si post annum et diem eisdem ibidem mansio dis pliceret, possint easdem possessiones hereditates bona et res vendere alteri viro idoneo, qui est habilis et idoneus ipsis civibus et civitati, quique eciam ibidem demorari et resi dere tenebitur ut alter civis jura necessitates et onera civilia ad debitum supportare. Insuper concedimus statuimus et ordinamus inperpetuum observandum, quod absque im pedimento quocunque liceat unicuique incolarum civium dicte civitatis nostre Ostravie in vita vel morte testari legare testamentumque facere ad ecclesias aut ecclesiarum fabricas aut legare personis ecclesiasticís eiusdem civitatis et loci prout cuilibet incolarum civium dicte nostre civitatis Ostravie videbitur utilius expedire. Valorem estimacionem et taxam bonorum possessionum ac rerum relictarum post decedentis mortem videlicet quintam partem dumtaxat, quam eciam extimacionem valorem et taxam magister civium consules et jurati cives dicte civitatis per juramentum domino et civitati prestitum post mortem defuncti infra dies quatuordecim estimare et taxare fideliter tenebuntur. Hanc vero exti- macionem valorem et taxam huiusmodi quinte partis proximiores heredes aut heres pro ximior, qui in bonis possessionibus et rebus defuncti succedent, sicut premittitur, eccle siis locis et personis, quibus ipsa quinta aut pars eius legata est, infra tres menses con tinue se sequentes, post quam eadem quinta pars taxata fuerit, ut prefertur, cum effectu dare et integraliter persolvere tenebuntur et debebunt contradiccione qualibet non obs- tante. Verum quia sepe contingit, quod nonnulli proch dolor inprovisa ac celerrima morte succumbunt, ne tamen eorum anime pro quod deo propicio viventes in hoc se culo ad salutem suam habuerunt, desiderio sint private, volumus statuimus concedimus et eciam ordinamus pro nobis et succesoribus nostris inperpetuum, quod ad faciendum et solvendum testamentum pro taliter mortuis videlicet estimacionem et taxam quinte partis bonorum pessessionum et rerum relictarum mortui, ut prefertur, proximiores heredes cum effectu persolvant ecclesiis fabrice ecclesiaticis personis et locis dicte civitatis secundum consilium episcopi Olomucensis, qui pro tempore fuerit et prout consciencie sue pro anime defuncti remedio videbitur salubrius expedire. Insuper adicimus, quod si quis heres proximior alicuius defuncti dicte civitatis nostre Ostravie non acceptaret et se in tromitteret de bonis possessionibus et rebus defuncti civis Ostraviensis infra duorum mensium spacium post obitum dicti defuncti et non faceret residenciam civilem et perso nalem in eadem civitate nostra, jura necessitates et onera civitatis consueta et solita supportaret et prescripte nostre constitucioni ordinacioni et gracia non uteretur, prout supra distinccius est expressum, extunc talis proximior heres vel heredes statim post lap sum dicti temporis, dum tamen de tali sua voluntate constiterit vel facta fuerit bona fides, presenti nostro privilegio inposterum non gaudebunt, sed bona defuncti ad nos et successores nostros episcopos Olomucenses, qui pro tempore fuerint, esse debent libere devoluta juxta morem jus et consuetudinem per predecessores nostros antiquitus obser 14

Strana 15
vatos, salvo semper quod quinta pars bonorum defuncti, sicut premittitur, pro anime cuislibet defuncti remedio cum effectu detur et tam per nos quam per successores nos tros sine diminucione realiter persolvatur. In quorum testimonium nostrum sigillum una cum sigillo dicti capituli nostri Olomucensis presentibus sunt appressa. Et nos Andreas decanus, Mathias prepositus ac capitulum ecclesie Olomucensis premissis concessioni do- nacioni statuto et gracie consensimus et presentibus consentimus. Et in roboris firmitatem perpetue duraturam ac evidens testimonium premissorum presentes literas sigillo nostri capituli cum sigillo dicti domini et patris nostri domini Nicolai episcopi Olomucensis de certa nostra sciencia fecimus communiri. Actum et datum Olomucz anno domini mille simo trecentesimo octuagesimo nono, feria tercia proxima post sanctum Nicolaum. Bischof Nikolaus befreit die Stadt Ostrau vom Heimfalle. Olmütz, den 7. Dec. 1389. Pergamenový originál v městském archivu ostravském s dvěma pečetmi, biskupskou a kapitulní. Rozměr listu: 4.5 cm 31.2 cm; plica: 3.3 cm. Na rubu: Privillegium na odumrt. i že se může kdo chce osadit a zas kdy svůj dům osadí jiným měšťanem jinam kdeby se mu libilo obrátit. No 6. 6. 1389, prosinec 7. Mirov. Biskup Mikuláš osvobozuje město Ostravu od práva odúmrti. In Nomine Domini Amen. Nos Nicolaus dei et apostolice sedis gracia episcopus Olo mucensis ad perpetuam rei memoriam notumfacimus tenore presencium universis. Et si observancias et consuetudines servatas ab antiquo pro commodo eis utencium mutari contigerit vel in melius reformari, non est reprehensibile sed merito commendandum, cum iura et statuta maturitate digesta pro qualitate locorum et personarum sepe mutantur et reformentur eo, quod natura semper deproperat novas edere formas et nichil sit in rerum natura, quod in uno statu persistere possit. Sane dudum ex usu et consuetudine observancia et iure terre fuit introductum in civitate nostra Ostravia, sicut in aliis civitatibus et locis episcopatus ecclesie nostre Olomucensis, quod quando quis incepit infirmari, qui non habuit heredes legitimos vel si habuit et fuerunt ab eo divisi, non potuit de bonis et rebus suis legare donare testari nec disponere pro ultima sua voluntate et post mortem bona per ipsum derelicta ad predecessores nostros episcopos Olomucenses, qui pro tempore fuerunt, quocies et quando talis casus evenerit, fuerunt devoluta. Et licet hoc aliis videbatur utile propter modicum lucrum, tamen multa incommoda et pericula ex eo sequebantur, prout docuit experiencia cottidiana, que ommnium rerum est magistra. Nam multi habundantes rebus temporalibus et carentes heredibus legitimis talia formidantes receperunt licenciam et ad bona aliorum dominorum et a locis recesserunt, alii vero, qui graciam habuerunt intrandi civitatem de bonis alienis, detestantes talem consuetudinem, in suis locis remanserunt, alii vero manentes in ipsa civitate ea, que habuerunt, consumpserunt et dilapidaverunt, nolentes quod aliquid de bonis eorum post mortem ipsorum remaneret et sic quilibet non cogitabat de rebus suis neque futuris commodis prospiciebat, unde commune bonum in ipsa periit civitate et finaliter vergebat in destruccionem ipsius civitatis in preiudicium et dampnum nostrum et ipsius ecclesie nostre Olomucensis. Pro eo nos, quos altissimus non nostris meritis ipsi Olomucensis ecclesie preesse disposiut, volentes tali morbo congruam adhibere 15

Strana 16
medicinam ac nos conformare iuri divino et humano de consilio convenientia et consensu honorabilium virorum dominorum decani prepositi et capituli dicte ecclesie nostre Olo- mucensis fratrum nostrorum carissimorum in capitulo eorum generali consideratis, quod ipsa civitas in confiniis sit sita episcopatus nostri Olomucensis, ubi concurrunt fines et granicie principum plurimorum, cuis occasione propter hostiles insultus maiori indigeat custodia fortitudine et munimentis et eciam ut concives habeat magis idoneos et habentes meliores et forciores ac ipsam civitatem nostram in turribus muris et meniis parkanis portis et fossatis et aliis fortificationibus ad defensionem necessariis munire valeant et firmare, ip sius civitatis custodie insistere et necesitatibus providere, a dicta consuetudine et obser vancia sic hactenus tenta et servata recessimus et recedimus cupientes modicum lucrum bono meliori recompensare. Et ut incole eiusdem nostre civitatis eo fideliores et diligenci ores reddantur, quo se senciant favore ampliori et gracia prosecutos, eisdem judici juratis communitati et singulius civibus eorumque posteris in civitate Ostravia antedicta con cessimus et donavimus, ac presentibus graciose concedimus, damus, et donamus liberam potestatem exnunc in antea et in perpetuum quod*) ipsis civibus, qui carent filiis et filiabus propinquiores eorum amici post mortem eorum, eciam si antea ab eisdem essent divisi in suis possessionibus, hereditatibus bonis et rebus per ipsos derelictis succedere possint et valeant, ac ipsorum possessiones hereditates bona et res sic post mortem eorum relictas libere adire recipere tenere et possidere sine omni impedimento et inquietudine nostris et nostrorum succesorum temporibus affuturis. Ita tamen quod tales heredes et propinquiores amici, qui possessiones hereditates bona et res sic relictas obtinuerint, in eisdem personaliter resideant per annum et diem secundum consuetudinem ipsius civitatis et non extra civitatem in bonis alterius Domini et faciant jula civitatis adinstar ipsius mortui, cui succedunt, et si post annum et diem eisdem mansio ibidem displiceret, possint easdem possessiones hereditates bona et res vendere alteri viro idoneo, qui est habilis et idoneus ipsis civibus et civitati. In quorum testimonium nostrum sigillum una cum sigillo dicti capituli nostri Olomucensis presentibus sunt appensa. Actum et datum in castro nostro Meraw anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo nono feria tercia proxima post diem sancti Nicolai presentibus honorabilibus et discretis viris dominis magistro Sandero archidiacono Preroviensi et canonico ecclesie Olomucensis, Henrico de Fullensteyn, capitaneo episcopatus nostri, Bernhardo Heth de Suczendorff, Gerhardo de Meraw militibus, Jodoco de Wolfsperg, Brunone Mareschallo, Johanne plebano in Brunsperg, et Hinczone de Jessenicz notario fidelibus nostris et aliis quam pluribus fide dignis tes tibus adpromissa. Bischof Nikolaus befreit die Stadt Ostrau vom Heimfalle. Mirau, den 7. Dez. 1389. Pergam. originál v archivu města Ostravy, částečně poškozený s dvěma pečetmi, z nichž první je z bílého vosku, znak je z červeného vosku a představuje svatého Václava a v opisu slova: S. Wenceslai ecclesie Olomucensis, druhá pečet je utržena, zbyl pouze pergamenový proužek, na němž byla zavěšena. Na rubu listiny: Obdarování kdo by bez erbov zemřel, aby svou pozůstalost jiným přátelům odporučiti, neb komukoliv darovati mohl. A kdo s přátel přespolních by byl, má jeden rok v městě na domě possedirovati, a jestliže víc nechce, takový jinému svobodný odprodati bez překážky vrchnosti. No 5. (Staré inventární číslo). Rozměr listu: 40 cmX 26 cm; plica 5.5 cm. *) Chyba písařská. 16

Strana 17
7. 1396, srpen 17. Ostrava. Olomoucký biskup Mikuláš potvrzuje kup šesti a půl lánu ve vsi Přívoze Mikuláši Cethorovi. Wir Niclas etc. bekennen etc, das vor uns kommen sint Ulrich genannt Tirkala und Niclas Neubecke burggrav zur Ostrau und haben bekannt, wie das Petr Lecheticz unserm manne, dem got gnade, vokauft habe, die weile er lebte Niclasen Czethora sechstehalbe huben des dorffes Przewos mit allen reynen, grenczen etc. Die egenannten sechstehalben huben hat der genannte Niclas Czethora dem vorgenannten Petr Lecheticz bereit bezalet zur Ostraw vor den egenannten Tirkalan und Niclas Neubecken. Des ist kommen vor uns der oftgenannte Niclas Czethora und hat uns gebeten als einen bischof zu Olomucz derselben sechstehalben huben rechten lehens herren, das wir im die legen als unser mannen recht were. Das haben wir nach undirweisunge und rate unser mannen und lieben getreuen, die hernoch zu zeugen geschrieben steen, das wir das mogelichen tun sollen und mogen, dem egenannten Niclasen Czethora die egenannten sechstehalbe huben in dem dorfe Przewos etc. vorliehen und vorleihen mit kraft dicz brieves zu rechtem mannslehen zu halden etc. unschedlichen uns unserm bischtum zu Olomucz an unsern gewonlichen diensten rechten und kuniglicher berne. Testes: Herbordus miles de Keczer, Jodocus de Wolfsberg, Niclas de Braunswerde, Marsso de Katherindorf, Ulricus Trkala, Wolframus de Panowicz, Sigismundus de Lutirsdorf et alii quam plures. Datum Ostravie feria quinta infra octavas assumpcionis sancte Marie, anno domini millesimo trecentesimo sexto. Nikolaus, Bischof von Olmütz bestätigt den Kauf von sechsthalb Huben im Dorfe Přivoz. Ostrau, den 17. August 1396. Codex dipl. Mor. Bd. XII., reg. 336. 8. 1396, září 26. Kroměříž. Olomoucký biskup Mikuláš uděluje ostravské fojtství svému sestřenci Simonovi Grimmovi. Nicolaus etc. recognoscimus etc. Quod advocaciam nostram in Ostravia, duo macella, duo stampna sutorum, duo stampna panum, curiam in civitate predicta, curiam allodialem ante civitatem predictam sitam, duo molendina superius et medium ibidem, villam Wit- chendorff etc. cum singulis suis pertinenciis etc. et tercio denario judiciali civitatis pre- dicte judicialiter per consules et scabinos judicato, cum agris etc. quam a Johanne Co- pacz milite pro ducentis quinquaginta marcis nostra propria pecunia comparavimus et exsolvimus pecunia in parata, etc. pro dicta summa ducentarum quinquaginta marcarum vendidimus et vendimus ac in pfeodum contulimus, recepto prius ab eo debite fidelitatis vasallagii prestito juramento, fideli nostro Symoni Grym, sororio nostro dilecto. Quam advocaciam cum suis pertinenciis etc. ipsi Symoni predicto resignavimus ac possessionem ipsorum sibi tradidimus et assignavimus etc. jure pheudi per eum, heredes et successores suos legittimos habendam etc., ita quod ipse, heredes et successores sui nobis et nostris successoribus episcopis Olomucensibus de dicta advocacia solita et consueta faciant ser vicia et bernam regalem solvant etc., cum plena potestate vendendi et a se dictam ad 17

Strana 18
vocaciam alienandi et pecuniam ab ea receptam in usus suos convertendi etc. Presen tibus Jodoco de Wolffsberg marscallo nostro, Henslicone de Cowalowicz, Marquardo de Modricz et aliis pluribus feudalibus nostris. In quorum etc. Datum Chremsir feria tercia ante festum sancti Wenceslai anno domini MCCCXCVI. Nikolaus, Bischof zu Olmütz verleiht die Vogtei zu Ostrau seinem Schwestersohn Simon Grimm. Kremsier, den 26. September 1396. Codex dipl. et epist. Moraviae, sv. XII., reg. 346. 9. 1400, leden 1. Brno. Císař Zikmund zastavuje hrady a města, která přejal zástavním způsobem od olomúckého biskupa Jana, kastelanovi oravskému Jurkovi Messenpekovi. Nos Sigismundus dei gracia rex Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. ac marchio Bran- demburgensis etc. Notumfacimus tenore presencium significantes, quibus expedit, universis. Quod, quemadmodum reverendus in Christo pater dominus Johannes episcopus ecclesie Olomucensis fidelis nobis et dilectus castrum suum seu ecclesie sue predicte Hawkwald vocatum simul cum villis videlicet Glezendorf, Pokmansdorf, Teychaw, Staricz, Petrowicz et Klokoczendorf vocatis aliisque pertinenciis suis universis necnon civitates Ostrawa, Freyberg et Brawnsperg eciam cum pertinenciis earundem erga manus prefati domini episcopi aut hominum suorum habitum et existentes, item castrum Schawenstein cum suis pertinenciis ac civitates Hoczenplocz, Keczerz et Lybaw vocatas, eciam cum perti nenciis ipsarum, quod quidem castrum et que civitates erga manus hostiles marchionis Procopii vel hominum suorum occupative tenentur, maiestati nostre pro quingentis sexa- genis grossorum Pragensium pignoris titulo obligavit, ita nos idem castrum Hawkwald ac civitates, que per dictum dominum episcopum nunc nobis resignantur, necnon castrum Schawenstein cum dictis civitatibus hostiliter occupatis, dum idem et eedem per nos re- optineri poterint et manibus nostris applicabuntur, fideli nostro dilecto nobili ac strennuo viro Gwiskoni Messenpek castellano nostro de Arwa similiter pro quingentis sexagenis grossorum Pragensium plene et integraliter per ipsum culmini nostro assignatis duximus impignorandum, ymmo pignoris titulo obligamus, per ipsum tamdiu tenendum et possi- dendum iure pignorisque habendum, quousque eadem castra et dicte civitates cum suis pertinenciis per nos aut heredes nostros vel nobis sine heredibus decedentibus, quod absit, per prefatum dominum episcopum seu successores ipsius legittimos scilicet epis copos ecclesie Olomucensis predicte liberata fuerint realiter et redempte; hoc eciam ex pressato, quod eadem castra et dicte civitates nobis et nostris, quibus committeremus, patefacta existant et aperte. Presencium nostrarum testimonio litterarum, datum Brunne in festo circumcisionis domini anno eiusdem millesimo quadringentesimo. Kaiser Sigmund verpfändet die vom Bischof Johann pfandweise übernommenen Burgen und Städte weiter an seinen Castellan von Arva, Jurko Messenpek. Brünn, den 1. Jänner 1400. Codex dipl. et epist. Moraviae, sv. XIII., str. 1, reg. 1. 18

Strana 19
10. 1400, srpen 9. Kroměříž. Jakub řečený Sčeně z Bělin zavazuje se město Ostravu a hrad Hukvaldy, svěřené mu králem Zikmundem, po ukončení války mezi králem Zikmundem a biskupem olomúckým Janem s jedné a markrabětem Prokopem s druhé strany opět postoupiti biskupovi. Já Jakub řečený Sčeně z Bělin vyznávám tímto listem všem, ktož jej uzří, čísti budú nebo uslyší čtúce, že sem sě uvázal přikázáním přejasného knížete pána a pana Sigmunda z boží milosti krále Uherského pána mého v město Ostravu a v hrady Hugvaldy i ve vše, což k tomu sluší, ježto jsú biskupství Olomúckého, kterýchžto měst a hraduov dřéve psaných duostojný v Boze otec kněz Jan biskup Olomúcký dřévepsanému přejasnému knížeti, králi Sigmundovi Uherskému pro obranu svú a svého kostela uvěřil a postoupil a ty hrady Hugvaldy a město Ostravu já dřévejmenovaný Jakub Sčeně slibuji držeti v tej vší míře a v těch smluvách, jakož jich jest sstúpeno králi Uherskému králi Sigmundovi pánu mému a podle těch listuov, ježto má kněz Jan biskup Olomúcký dřévepsaný od krále Uherského svrchupsaného na to držení a sstúpení a že je mám držeti jedině dotud a nic dále, dokudž válka stojí mezi dřévepsaným pánem mým králem Sigmundem Uher ským a mezi knězem Janem biskupem dřévejmenovaným z jedné strany a mezi markrabím Moravským Prokopem z druhé strany a doníž mezi nimi nebude zjednáno. A kdyžkoli král Uherský a kněz Jan biskup Olomúcký svrchupsaný s markrabí. Prokopem Moravským sjednání a smluvení budú, tak že války mezi nimi minú, tehdy ihned beze všeho omlú vání žádných škod ztrát nebo nákladuov nepočítaje slibuji pod věrú a pode ctí těch hraduov Hugvalduov i Ostravy města sstúpiti knězi Janovi biskupovi Olomúckému nebo jeho kapitole anebo jeho náměstku od papeže potvrzenému a lidí, což jich sluší k těm hraduom nebo k městu, pod túž věrú slibuji držeti beze všeho obtížení, jakož svědčí krále Sigmunda Uherského listy, než stolko obyčejné a spravedlivé úroky z nich bráti. A byloli by, že by pánu mému dřévepsanému králi Sigmundovi Uherskému, dřéve než by byl s markrabí Prokopem smluven, událo sě s tohoto světa sníti, tehdy pod túž věrú a pode ctí slibuji též žádných škod ztrát nebo nákladuov nepočítaje těch hraduov i města sstúpiti knězi Janovi, biskupovi Olomúckému, nebo kapitole jeho nebo jeho náměstku od papeže stvrzenému. A zvláště slibuji, kdyby mě pán muoj dřévepsaný král Sigmund Uherský svým listem napomanul a mně přikázal, abych sstúpiti (sic), že ihned slibuji obojího, města i hraduov sstúpiti beze vší otpory svrchupsanému knězi Janovi biskupovi, kapitole jeho nebo jeho náměstku též, jako sě svrchu píše, žádných škod ztrav (sic) nebo nákladuov nepočítaje. A toho všeho svrchupsaného na větší jistost přivěsil sem svú pečet k tomuto listu, jenž jest psán v Kroměříži léta od Božího narození po čtrnásti stech ten pondělí před sv. Vavřincem. Jakob Sčeně von Bělin verplichtet sich, die ihm vom König Sigmund zur Verteidigung anver- traute Stadt Ostrau und Burg Hochwald, nach Beendigung des Krieges zwischen König Sigmund und Bischof Johann von Olmüts einerseits und dem Markgrafen Prokop anderseits an den Bischof von Olmütz wieder abzutreten. Kremsier, den 9. August 1400. Originál v třeboňském archivu. List jest otištěn v Codex dipl. et epistol, Morav., sv. 13, str. 67-68, reg. 44. 19

Strana 20
11. 1426, duben 25. Ostrava. Bolko, kníže Opolský a pán Ostravy potvrzuje, že Vavřinec ze Sonova prodal dědičně se souhlasem svého bratra Mikuláše ves Certovu Lhotku (Mar. Hory) za 50 kop groší. In deme namen gotis amen. Czu eynem ewigen gedechtnisse. Wir Bolko von gotis gnaden Herczog vnd Herre czu Oppul, czue Ostraw etc. tuen kunt mit desim brive allin den, die in sehen, horin adir lesin vffintlichin vnd bekennen, das vor uns komen vnd gestanden hot der woltuchtige Lorencz von Schonaw, erbherre czu Tewffelsdorff mit frolichim ant licze vnde lachendem munde vnbetwungin noch betrogin, sundir mit gutem wolbedochtem mute, vorgehabitem guttem rate vad mit willin seines brudirs Niclas von Schonaw vnd hot becant, das her recht vnd redelidhin vorkawft hot seyn dorff vnd gut Tewffelsdorff gelegin in vnserim Ostrzysschen gebite deme erbarn vnd fromen manne Bos Merten, seinen geerben vnd rechten elichen nochkomelingen adir wer do desin brif mit seynem willen ynnehabin wurde, vmb fumfezig schok grosschen Bemischir muncze polnischir czayl, die her im mit bereitem gelde gancz vnd gar beczalit hot, welch dorff her, seine geerbin adir wer do desin brif mit seynem willin habin wurde, habin, haldin, besitczen vnd ganc zerer fire Jar von data diesis briffis genissen sal mit allin czinszen, mit fruchten, nutzen, allin rechten vnd hirsschaften, mit etnugen erbeten bussen cleyn vnd gross vnd mit allin vnd iczlichin czugehorungen, wie die benant seynt adir mit sundirlichim namen benant mochten werden, keynis dorynne aus genomen, ydach also vornemelichin were is sache, das der obgenante Lorencz von Schonaw seyne geerbin adir nestin das am gelde vor mochtin vnd das obgenante gut Tewfelsdorff wedir losen welden, so sullin sye is losyn, ee denne die fyre Jar aus geen vnd der obgenante Bos Merten adir seine geerben sal is en ynnewenig den fyr Jaren wedir zulosen gebin an alle wedirrede vmb die obgenantin fumfezig schok grosschin Bemischir muncze polnischir czayl vnd nicht andirs vnd sal is im von staden wedir abetreten, vnd were is sache, das der ofte genante Lorencz adir Niclas adir ere geerben das obgenante gut Tewfelsdorff nichten losten ynnewenig den fyr Jaren, als obingeschrebin steet, von deme obgenantin Bos Merten, seinen geerbin adir den, dy desin brif mit seinem Willen innehabin wurden, so sal forbas mer der ob- genante Lorencz, sein bruder Niclas adir ere geerben czu deme selbigin gutte Tewffels dorff keyn recht habin vnd sullin sich des ganz vorczeyhen dorumme ewiclichin myt nichte czureden, sundir der obgenante Bos Merten von der Ostraw, seyne geerben adir dy desin brif mit seynem willen innehabin wurden, sullin das selbige gut Tewfelsdorff habin, halden, genissen, nutczen, erblichin vnd ewclichin besitczen, domete tuen vnd lassen, vokewffen versetczen vergebin vorwechssyln, bescheyden geistlichin adir wertlichin lewten vnd an erin nucz des bestin zuwenden mit allim rechten freyheyten hresschaften (sic) etnugen czinszen, bussen cleyn vnd gros zu hengen vnd zu blenden, hantczurichten, hewptczurechtin vnd alle recht lassen zubegeen als in vnsir Stad Ostraw mit richtern zuhaben mit gebawern, mit welden, strewchin pusschin, weyden, wesin, wesewachssen, ackern gearn vnd vngearn vnd mit allin vnd iczlichin nutczen zugehorungen vnd genissen, wie die be- nant seynt adir mit sundirlichim namen benant mochten werden, keynis dorynne aus genomen, mit wassirn wassirleuftin, molen molestetin, teychin teychstetin also lang, weyt vnd breyt, als dasselbe Tewfelsdorff in seynem reenen vnd greniczen vmbefangin vnd 20

Strana 21
vmbegriffin hot, habin haldin vnd ewiclichen zu besitczin, dowedir der oftgenante Lorencz vnd Niclas adir ere geerben nicht sien sullin mit wortin noch mit wergken, welche vorreychunge Wir von vnsir furstlichin myldekeit gegunst habin vnd bestetigin dy in crafte dieß briffis, der gebin ast zue Ostraw an Sinte mertens tage noch gotis geburt tawsend Jar fierhundirt Jar vnd dornach indeme Sechsvndczwenczigistin Jaren. Dobey sint gewest dy Woltuchtigin vnsir liebin getrawen Herbord von Greysaw, Dlugomyl Adam von Proskaw, Swestofsky Wyschke vnd Sigmund Czamborer vnd Georgius Schaffir dess schreyber. Bolko, Herzog von Oppeln und Herr zu Ostrau bestätigt, dass Lorenz von Schönau mit Zu- stimmung seines Bruders Nikolaus das Dorf Teufelsdorf (Marienberg) an Bos Merten um 50 Schock Groschen erblich verkauft hatte. Ostrau, den 25. April 1426. Pergamenový originál v rozměru 33 cm X 26.8 cm; plica: 2.2 cm v městském archivu bez pečeti, která byla utržena. Na zadní straně listu: Verkaufsverwilligung von dem Hertzog zu Opln undt Ostrau das Dorff Teufelsdorff der Stadt Ostrau zu ver- kaufen. Ao 1426. 12. 1426, listopad 11. Ostrava. Vavřinec ze Sonova a jeho bratr Mikuláš, dědiční páni z Certovy Lhoty, zapisují ostravskému měšťanu Boze Mertenovi 50 kop groší na vsi Certově Lhotě. Ich Llorko von Schonaw vnd Nickel gebrudere erpherrn zu Teufilsdorf bekennen of= fintlichen yn disem brife allen den, di do yn zehen, horen adir lezen, das vns der erbir man Boze Merten miteburger zur Ostraw of vnsir dorf genant Teufilsdorff hot gelien fumf czig schog grosschen behemischer moncze meririscher czal czelende vor iczliches schog zechczig groschen, vnd die zelbigen fumfczig schog groschen globe wir ym vnd zeynen elichen nochkomlingen zu beczalen vnd niderlegen zur Ostraw adir zu Troppaw bei vnsir gutten treuen an alles hyndernis ynnewig fir joren von dato dises brifes, vnd ap wir ym nicht beczalten di vorgenante geltscholt fumfczig schog groschen yn der czeit, als oben geschriben steet, zo zal das egenante dorf Teufilsdorf seyn zeien erplich vnd zeyner elichen nochkomlingen mit aller herschaft, mit allen czinzen, rechten, molen vnd môlstetin mit aller freyunge, wi man di genennen mag, mit eigenen adir mit gemeynen namen, als das Herczog Bolken brif ausweizet, keynes ausgenomen, vnd als von aldirs y gewest ist. Auch globe wir bei vnsirn gutten treuen ym adir zeynen elichen noch komlingen ynnewig den fir ioren von dato dises brifes zu antworten di alde hantfeste obir das dicke genante dorf Teufilsdorf vnd globen, das ym zu freien von dem bischoff von Olomuncz, der do nu ist adir czu czukomftigen czeiten wirt zeien, vom herrn An= dris von Turkaw, von allen zeynen geerben vnd vor allen mannen gleich an alle an- sproch erplich ym czu beziczen vnd allen zeynen elichen nochkomlingen vnd globen das egenante dorf Teufilsdorf ausczubrengen aus der lanttofil czu Cremzir adir zu Olomuncz, wo di nu zey, erplichen ym vnd zeynen elichen nochkomlingen zubeziczen, vnd ap wit ym adir seynen elichen nochkomlingen nicht hilden yn der czeit, als oben geschriben stiet, alle artikel vnd stocke, als oben benant ist, zo gebe wir ym vnd zeynen elichen nochkomlingen di macht yn disem brife sich das seyne czu dirholen of vns of vnsirn geerben of vnsirn guttern zu Schonaw, zu Pitersdorf vnd of andern allen vnsirn guttern, sy seynt beweglich adir vmbeweglich, mit allir beschedigunge, wi man di dirdenken mag, 21

Strana 22
keynerlei ausgenomen, vnd das seyne gewinnen mit geistlichen vnd mit wertlichen rechte, mit ofhaldunge yn steten, yn margten, yn dorfirn, of strossen, of wegen, wo sy vns adir di vnsirn gehaben mogen, vnd globen wir vnd vnsir geerben do wider nicht zu zeien mit worten noch mit werken bei treuen vnd bei eren und wenne wir dowider weren, zo were wir wider vnsir ere, vnd ap der egemelte Boze Merten adir seyne elichen nochkom lingen yndert eyn schaden entpfingen von der nicht beczalunge twegen, her wer gros adir cleyn, det zal of vns vnd of vnsir geerben gien. Vnd wer disen brif mit zeynen adir seyner elichen nochkomlingen willen wurde haben, der zal di macht volkomlichen haben obir alle artikel vnd stocke, als oben geschriben stiet, vnd des zu eynir ziche runge vnd bessirn geczeugnis habe wir bide gebruderr vnsir Insigel gehangen vnden an di sen brif vnd haben gebeten di erbir leute zur Ostraw, das si irer Stat insigel neben vnsere haben lossen hengen zu eyner bessir zidherunge. Der do gegeben ist noch cristi geburt firczenhundirt iore dornoch yn dem sechs vnd czwencigsten jore an Sinte Mertins tag. Vnd dobei seynt gewest di erbern leute Cleynhensil, burgermeistir czu derselbigen czeit, Michel Melczir foit, Matis Melczer, Niclos Nevmeister, Hanus Billich, Nicolaus Con rad rotmannen vnd andir vil erbir leute gesworene vnd gemeyne, den das wissende ist. Lorko von Schönau und sein Bruder Nikolaus, Erbherren von Teufelsdorf verschreiben dem ostrauer Bürger Bose Merten 50 Schock Groschen auf ihrem Dorfe Teufelsdorf. Ostrau, den 11. November 1426. Pergamenový originál v rozměru 25.5 cm X 16.3 cm; plica: 2.6 cm se třemi visutými dobře zachovalými pečetmi, a to Lorka ze Sonova, jeho bratra Mikuláše a města Ostravy. 1434, prosinec 21. Horní Hlohov. Boleslav, kníže Opolský a pán Horního Hlohova, potvrzuje Hanuši, mlynáři u Hrabovské brány v Ostravě, list na mlýn. 13. Wir Bolko von gotis gnaden Erbeling czu Oppul vnd herre obirstem Glogaw etc. bekennen offintlichen yn disen brife allen, den dy yn sehen horen addir lezen, das wir angesehen haben dy vorlost der hantfesten, dy do vorczeiten gegebin ist wurden obir dy môle dy do leityn vnsir zffortey neheste bey der Stat Ostraw vor dem Grabischen tore, vnd haben von vnsir mildikeit yn macht dises brifes gegeben eyne newe hantfeste dem Erben mane Hanus molner obir dy vorgenante mole in allen rechten czinczen yn allen genisse vnd czugehorunge als sy vor aldirs gelegen hoth. Alzo yn solchem rechte, das der vorgenante Hanus molner yn allir notdorft vnd besserunge des gebendis der vorge- nanten molen. den dritten pfennig zal legen vnd wir czwene is sey vmb pferde vmbwagen vmb lon der wagenknechte, vmb sunderwerk Inbescheidikeit zundirlichen ausge nomen das wir alleyn dy pferde mit der futterunge zollen aushalden vnd was der dicke genante Hanus molner erbeit addir bessirt an der dickegemelten mole salpandir salp dritte salpfirde durch besserunge wille vnd notdorft des gebendis zo zôlle wir zwene pfennige legen vnd her den dritten auch globe wir im czu dem gebeude vnd besserunge der molen vnd czugehorunge czufreien werhafftigen freien walt vnd czu eyner beste- tigunge vnd besser sicherunge der vorberurten stocken habe wir vnsir ingsigel vndyn an 22

Strana 23
disen briff gehangen der do gegeben ist czu Obirste Glogaw noch Christigeburt ffirczen hundirt Jore, dornoch yn dem fiervnddreisigsten Jore an dem tage des hochgelobten czwelf boten Sancti Thome. Bolko, Fürst von Oppeln und Herr zu Ober Glogau, bestätigt Hanus, dem Mühler bei dem Hrabower Tore in Ostrau einen Brief. Ober Glogau, den 21. Dezember 1434. Pergamenový originál v městském archivu s visutou pečetí, na níž je slezská orlice s opisem málo čitelným: Sigillu. Bolcon. Rozměr listu 31.5 cm X 18.5 cm; plica: 4.4 cm. Na rubu listu: Begabnuß auf die rechte Mihl beij dem Grabowerthor stehend. No 17.“ a potom „No 20“. 14. 1437, únor 25. Praha. Zikmund, král český, zastavuje panství hukvaldské Mikuláši Sokolovi z Lamberka. My Sigmund z božie milosti římský ciesař vždy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož před lety některými bylisme s povolením biskupa našeho olomúckého a jeho Capitoly zastavili hrady Hukvaldy s tiem, což k tomu příslušie, osviecenému Bolkovi kniežeti opolskému, ujci našemu milému, aby je i sbožie k nim pří slušná držal a bez škody té země i jiných všech okolních zemí jich požíval, kteréžto hrady pod chvílemi ztratil jest těm a takovým lidem, ježto skrze to a odtud škody mnohé a veliké i záhuby nekřesťanské té zemi i jiným vuokol příležícím zemiem sú se diály, pak ti hradové i s příslušentsvím svým skrze urozeného Jana z Cimburka jinak z To vačova konečně v moc a držení urozeného Mikuláše Sokola z Lamberka, věrného našeho milého pravým kupem sú přišly. A tak my o to jinak s týmž Sokolem uhoditi nemohúce, ty hrady s vesnicemi dole psanými i s jich příslušentsvím a k tomu sbožie jeho sbožie Šaušteinské s vesnicemi, dvory, lesy, horami i se vším, což k tomu přislušie, pravým trhem u něho kúpili sme za tři tisíce kop grošuov pražských stříbrných a dobrých. Protož s dobrým rozmyslem a radú naší jemu Sokolovi a jeho dědicom i budúcím to obé spolu, to jest hrady Hukvaldy, Ostravu, město Příbor a Brunšperk, městečka s vesnicemi Staříče, Fričovice, Petrovice, Skotnice, Chlebovice, Vítkovice, Palkovice, Motylovice, Kozlovice, Dět- řichovice, Mniše, Sklenov Veliký, Hnojová Lhota, Tichá, Klokočov a Sklenov Malý s many, dvory, poplužím, úroky, poplatky, lesy, lukami, rybníky, zahradami a vedle toho sbožie Šau šteinské, Frankštát městečko a vsi Lichtnov, Veličovice, Drnholec, Copřivnice a půl Závišic se dvory také lesy, horami, rybníky, platy, užitky i konečně se vším což k Hukvaldom neboli k tomu sbožie Šaušteinskému z pradávna spravedlivě příslušie, kterýmby to neb kterakýmkoli jménem bylo neb mohlo jmenováno býti a odkudkoli neb z čehožkoli po jíti nic ovšem nepozůstavujíc i s cielým a plným panstvím zastavili jsme a zastavujem, zapsalisme a tímto listem zapisujem v těch všech penězích, za kteréž sme od něho kú pili, to jest ve třech tisících kopách grošuov pražských striebrných a dobrých téhož jakož svrchu se píše rázu a to tak, aby prve pravený Sokol i jeho dědicové a budúcí ta sbožie s jich příslušnostmi jakož již vypsána jsú v těch penězích držali a jich požívali bez našie, našich budúcích králuov českých a jiných všech každé otpory a překážky v úmluvu takovúto, kdyžbychom koli my, naši budúcí králové čeští neboli ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala svrchu psanému Sokolovi nebo jeho dědicom a budúcím 23

Strana 24
těch tři tisíce kop grošuov dali a zaplatili rok plný napřed věděti jim dadúce. Tehdy po roku od času věděti jim danie pořád čtúc kdižby(!) jim penězi(!) byli zaplaceni, mají nám nebo tiem jimž by příslušalo hraduov a sboží svrchujmenovaných i s jich, příslušnostmi postúpiti a zasie vrátiti bez otporu i bez zmatku to znamenitě vyměňujíce, že z těch hraduov nemají svévolně na naše země sahati válkú nižádnú, než bylli by jim kto co vinovat, právem hleděti mají každého a také jestliže by kněz Bolek neb kto zápisi(!) jeho o nichž s vrchu zmienka jest, kdi(!) sie na to táhl tak, jakž týž Bolek právo své k těm zá- pisuom skrzie ztrátu hraduov nahoře jmenovaných ztratil jest a neboli kto jiný kterým právem na to sahal buď světským neb duchovním, v tom my slibujeme za nás i za naše budúcí krále české Sokola i jeho budúcie zastati a zastúpiti a jich v tom proti každému hájiti světskému i duchovnímu. A kdožkoli tento list mieti bude s častopsaného Mikuláše Sokola neb jeho dědicuov a budúcích dobrú volí a svobodnú, ten má všecka práva mieti v něm položena a zapsána jakžto oni sami. Na potvrzenie toho naš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu a vedle nás urozený Menharth z Hradce, Zbyněk Zajíc z Hazmburka, Albrecht z Coldic, Hašek z Waldstejna a Petr z Michalovic své také vlastnie pečeti naší žádostí i rozkázáním dali sú na svědomie přivěsiti k tomuto listu, jenž dán v Praze léta od Narozenie Sina(!) Božie tisícieho čtyrstého třidcátého sedmého v pondělí po Svatém Matěji apoštolu let království našich uherského eto v padesátém, římského v sedmimecidcietmém, českého v sedminadstém a císařstvie v čtvrtém létě. Der böhmische König Sigmund verpfändet die Herrschaft Hochwald an Nikolaus Sokol von Lamberk. Prag, den 25. Februar 1437. Podle opisu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 15. 1438, řijen 16. Hukvaldy. Jan Čapek ze Sán udětuje Mikuláši Jankovicovi ze Staříče a jeho potomkům svobodný lán role ve Staříči. Ja Jan Czapek z Saan Pan Hukvaldsky wiznawam tiemto Listem obecznie przede wssiemy Nynieyssymy ybuduczymy ktoz tento list vzrzie neb cztucze slissieti budu zie znamenawsse wierne vprziemne vstawiczne sluzbi od wierneho sweho sluzebnika od nikle Jancowicze z Starzicze kterez mi gest vkazowal ygesstie Bohda tiem pilniegie asnazniegie vkazowati ma chtiecz giena s swe zwlasstnie milosti zato dosti vcziniti s dobrim rozmislem zdrawim as radu sluzebnikow swich dobrowolnie gemu gizymenowanemu Niklowi geho dietem ybuduczim geho potomkom dalsem ymoczi tohoto listu dawam lan role swobodny w Starziczy zwssiem plnym prawem yprzislussenstwim nicz sobie tu natom nepozastawuge prawa any ktereho zwlastenstwie zkterehoz to lanu role gyzgmenowaneho mne any mym buduczim panom hukwaldskim zadnich poplatkuow peniezitich any obilnych nema wyda wati any kterich zamisslenich dany wedle tey vbcze Starziczske dawati any stu obczi kterich wieczi giednaty any wkterich sudach smymy biti any gieho dieti neb buduczi potomczi cozbi sie kemnie aneb k mym buducziem panom hukwaldskim dotikalo nez swobodnie wolnie toho poziwati bez prziekazki me ybuduczich panow hukwaldskich ykazdeho czlowieka swietskeho yduchowniho J take giemu Niklowi swrchupsanemu die= tem gieho y buduczim geho potomkom przidalsem y moczitohoto listu przidawam plnu 24

Strana 25
swobodu smieti wpastwach wpastwisstiech wtrawniciech we wrbynach wlesiech przile zicziech okolo Starzicze zwierzata wssielilaka swobodnie honiti wrzekach awpotuoczkodh riby lowiti awlesiech drziewa ksta weny nebo kpaleny rubati amytiti toliko k swe potrzebie akuzitku swemu awte swobodie giz gmenowane ya any mo gi potomczi pany hukwaldssty giemu Niklovi dietem gieho any buducziem geho potomkom slibu gem ynemame przekazeti any skutkem any radu any gynym dopusstieti przekazeti nez toto znamenytie wyminugem sobie a swim buduczim panom hukwaldsskim wymienu= giem, aby on swrchu psany Nikl diety geho vpotomczi buduczi geho ztoho lanu role gizgmenowaneho swobodneho mne i buduczim mym panom hukwaldskim sluzbu vkazowal kdizby toho potrzebi bilo, aby nahrad spaliczi ssel nahukwald atam pobil den nebo dwa przigda a dieti geho neb buduczi gieho potomczi wpotomnyech czassich mne a budu cziem mym panom hukwaldskim dluzny budu takowuz sluzbu vkazowati z toho lanu role swobodneho yakz swrchupsano stogi a aby tohoto meho dobrowolneho danie zadny wpotomnich buduczich czassich nyzadnymi kusi a biehi russiti nemohl nez abi tak za- chowane vskutku bilo iakoz sie swrhu pisse. A tomu wssemu napotwrzenie aprolepssi gistotu swrchupsanich wssiech wieczi swu sem wlastny peczet sdobru swu wuoli aplnym wiedomym prziwiesiti kazal k tomuto listu a prodalssie swiedomie prziprosilgsem Slo wutnich panoss Jana a Pawla bratrzy wlastnich z Katherzinicz a Jakuba z Ribieho tu chwily purgraby meho hukwaldskeho zie gsu take swe wlastne peczeti wedle mne przi wiesili k tomuto listu genz gest dan nahukwaldiech wecztwrtek den Swateho Hawla leta po narozeny syna Bozieho Tissiczieho Cztirz Steho Trzidczateho a Osmeho poczitagicze. Johann Czapek von Saan erteilt Nikl Jankowicz aus Starzicz und seinen Erben eine freie Hube Feld in diesem Dorfe. Hochwald, den 16. Oktober 1438. Pergamenový originál rozměru 19X 29 cm se čtyřmi pečetmi visutými na pergamenových proužcích, zhotovených z ně jaké starší listiny. Z první pečeti zachovala se menší polovice, na proužku slova „plniti panu Janowi Czapkowi, panu Przedborowi z Wien... Druhá pečet zachovala se cele, ve znaku podkova a v klenotu kříž; opis málo čitelný; z třetí pečeti zachoval se pouze znak s podkovou a kvítkem v klenotě, na proužku „Předborowi nieczo bil. Tehda wyznawame tiemto listem samym nasie, zie sme sprawedlywie pro padly zaklad totiz sto kop grossi, geho wierne slucze panu Przedborowi z Coneczpole a gich przedkowi Jaku= bowi z Ribieho purgraby hukwaldskemu“. - Čtvrtá pečet chybí, zachoval se jen proužek a na něm slova: „sliby swrchupsani mame a slibugem .... . . spoleczny“. - Originál nalézá se ve Staříči ve škole. Opis v archivu města Ostravy. 1444, červenec 22. Polská Ostrava. Jan Čapek ze Sán prodává ves Certovu Lhotu (Marianské Hory) Janovi Studénce ze Studénky a jeho ženě Haleně za 40 kop groší. 16. Wie ymie bozie, amen. Ku wiecznye pamieti. Ja Jan Czapek z Saan, pan a diedicz Hukwaldski wissnawam tiemto listem obecznye przedewssemy, ktoz tento list vssrzi aneb cztucze slisseti bude, kterak siem prodawal y moczi tohoto listu siem prodal wes swu menem Czrthowhlotu messi Ostrawu miestem a wssi Zabrzehem podle Odri lesse lessiczi Slowutnemu panossi Janowi Studencze z Studenki giemu, gieho manzelcze Halenye, gieho dietom y buduczim potomkom k prawemu manstwi za cztirzidczeti kop grossi dobrych strziebernich penyez, tak abi swrchupsany Jan Studenka a geho manzelka Halena, gieho dieti y buduczi potomczi tu swrchumenowanu wes Czrthowuhlotu miel drssel vziwal y po ziwal se wssemy plati penyezitimy, roli oranu y neoranu, sewssemy vzitki y pozitki se wssim prawem y panstwim, nycz sobie nepozostawugicze any sobie wimenugicze zadneho 25

Strana 26
prawa any kterich vzitkow, nes tak siem giemu prodal, tak jakoz siem sam drssel wtiech hranycziech y meziech, jakoz od starodawna wiloze a wissazena gest od ginich okolnich hranycz a messi a stiem wssem prawem a panstwim, jakoz mogi giny zemane zaprawo magi, gesto kmym hradom Hukwaldom przislussegi, tak ze swrchupsany Jan Studenka, gieho manzelka dieti y buduczi potomczi mohu tu swrchumenowanu wes Czrthowuhlotu prodati zastawiti od dati, zamienyti y w sswoy vžitek prziwesti, tak jakoz bi se giemu naylepe a nayvzitecznyeyssi zdalo, giemu, gieho manzelcze, dietom y buduczim potom= kom bezprzikazu mey sluzbi, kterus my ma slussiti z swrchupsaney wssi mnye, mym die diczom a panom Hukwaldskim buduczim, taku sluzbu abi strzelczem hotow bil giezdnym aneb piessim, jakz bich ja neb mogi diediczi a pany buduczi Hukwaldsczi toho potrze bowal, ato tak czastokrat amnohokrat, jakoz mogi giny manowe, gesto k mym hradom k Hukwaldom przisslussegi a slussie, a nadewsseczko z wlastiey milosti, a progieho pilnu sluzbu, kterus my slussi, y wbuduczich czassich acz bohda slussiti bude on, gieho dieti y buduczi potomczi, przidal siem giemu w sswem lessi Oderskiem drzew ku gieho ohny, czoss bi gich spaliti mohl v sswem domu bez vskozenye naczinye, gesto bi sie hodilo ku stawenye, a ta drwa abi dal rubati tu, ktes bi giemu przi lessno bilo ku gieho vssi swrchupsaney aneb ktes bi mogi miesczene lless Oderski otewrzeli a samy rubali, a abi ti wieczi wssechny swrchupsane bezporussenye tohoto listu nawieki zostali odemne, mid diediczow y panom(!) buduczich Hukwaldskich, nadalssie swiedomie swu siem peczet kazal prziwiessiti k tomuto listu swim dobrim wiedomym. Gens gest psan a dan na Ostrawie polskey den swatey Marie Magdaleny lleta narozenye Syna bozie thissicz cztirista apotom w cźtrzydczietem cztwrtem letie, aprzitom su bili Slowutny panosse Ffekkel zprziwossa, Sbynyek z Sumberka, Hanussek zprziwossa, Jan Bisdy na lochlu, Jan z Janowicz a Mos- snowa y ginich mnoho hodnich a ku wierze podobnich lydi Niclin Burgermister z Ostrawi, Matrna kolarz, Mathis Rus, Johannes Bawrssmith, Runek sukennyk w ten czas starssi a radcze Ostrawsczi y wssechny Conssele a starssi Ostrawi miesta, gesto swu wuoli k tomu kupu take dali y swu peczet pro dalssie swiedomie take podle mey prziwiessi y kniez Augustinus phararz moy z Ostrawi Polskey, kteriss gest tento list psal a wssem poru- czenstwi miel. Johann Czapek von Saan verkauft das Dorf Teufelsdorf (Marienberg) an Johann Studénka von Stauding und seine Ehefrau Halena um 40 Schock Grosschen. Pol. Ostrau, den 22. Juli 1444. Pergamenový originál v městském archivu s dvěma přivěšenými pečetmi na pergamenových proužcích, z nichž pečeť Jana Čapka ze Sán je utržena, zbyl z ní pouze pergamenový proužek, na němž byla přivěšena, druhá pečeť silně porušená se znakem města Ostravy v černém vosku, na němž je vytlačen kůň ve skoku, ale opačným směrem, než je později a dodnes ve znaku. Rozměr listu 26.8 cm X 28.3 cm; plica: 3.7 cm. Na rubu listiny napsáno: „List na Czrthowu Lhottku prodanú od Jana Czapka Janowi z Studenki“. 1446, červenec 16. Hukvaldy. Jan Čapek ze Sán a z Hukvaldů zastavuje kout role měšťanu ostravskému Niklinovi. 17. Ve jméno Buožie Amen. K věčné paměti. Já Jan Capek z Sánl) a z Hukvalduov se děním na Ostravě vyznávám tiemto listem obecně přede všemi nynějšími i budúcími, kdož jej uzříc aneb čtúce slyšieti budú, že znamenav věrné a ustavičné služby od múd horé a opatrného muže, od Niklina měštěnína ostravského a od služebníka svého věr 26

Strana 27
ného a milého, kteréž mi jest vděčně ukazoval, a aby mi ještě na budúce časy tiem snažněji ukazovati mohl, s dobrým rozmislem(!) a s radú přátel a služebníkuov svých mi lých dal jsem a zastavil jsem a mocí tohoto listu dávám, zastavuji a zapisuji ten kút role, jakož leží podle meze městských rolí a podle kútu kostelnieho, jemu Niklinovi svrchu- psanému, jeho dětem i tomu, kdožby tento list měl s jeho dobrú vuolí v patnásti kopách grošuov rázu i čísla českého, kteréhožto kútu role svrchupsaného mají požívati volně a svobodně jako svého vlastnieho dědičného beze všie přiekazy mé, erbuov mých a bu dúcích potomkuov pannov hukvaldskích(!) a ostravskích(!) a žádních(!) platuov z toho nám nemají dávati a to s takovúto znamenitú úmluvú a vymienkú, jestliže bych já svrchu psaný Jan Čapek neb erbové moji neb budúcí moji potomci, páni hukvaldščí neb ost- ravščí, chtěli ten kút role mieti, máme jim patnáste kop grošuov dáti a dadúce jim zase se v to uvázati a to všicko, což se svrchu píše, já svrchupsaný Jan Čapek jemu Niklinovi a jeho dětem slibuji, že v tom mým dání, zapsání a zastavení svrchupsanému mají řádně zachovány býti bez proměněnie všelikterakého. Tomu všemu na potvrzenie a pro lepší jistost a budúcí pamět svú jsem vlastnú pečet kázal přivěsiti k tomuto listu. A pro dalšie i širšie svědomie měštané moji ostravščí svú pečet městskú k mé žádosti k tomuto listu také jsú přivěsili. Jenž jest dán a psán na Hukvaldiech v tu první sobotu po svaté Mar- garetě léta po narození Sina(!) Božieho tisícieho čtyřistého a čtyřidcatého šestého počí tajíce. Johann Czapek von Saan und Hochwald verpfändet ein Stück Feld (Kauth) dem ostrauer Bürger Niklin. Hochwald, den 16. Juli 1446. Pergamenový originál v městském archivu dobře zachovaný a čítelný s dvěma přivěšenými pečetmi na pergamenových proužcích. První pečeť Jana Čapka ze Sán má polovici okraje odlomenou, znak v pečeti, představující půl jelena ve skoku s ná pisem na zachovaném okraji pečetě - Johanes - Czapek - je dobře zachován a nápis dobře čitelný; další část nápisu byla na ulomeném okraji. Druhá pečeť je na rubu trochu porušena, na líci je znak města Mor. Ostravy v černém vosku, představující koně v postroji, ale ve znaku není ještě nad koněm hvězdy, jak bývá ve znaku městském v pozdější době a je dodnes. Na rubu listiny připsáno: „List Čapka na kaut podle kostelního kauta a rolí městských“. Potom je staré inventární číslo No. 15. Rozměr listu 34.5 cm X 20.2 cm; plica: 5 cm. Pozn.: 1) V textu z Saan. 18. 1454, duben 2. Bez udání místa. Olomúcký biskup Jan potvrzuje nadání na oltář sv. Cecilie u chrámu sv. Václava v Mor. Ostravě. Reverendissimo in Christo Patri et Domino Domino Joanni, Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo Olomucensi aut ejus in spiritualibus vicario generali nos modernus ma- gister civium Michel Margel, Hanzel Schneider, Petrus Rungo, Sigismundus Lanifex, consules caeterique iurati ac tota communitas Ostraviae debitam reverentiam et in beneplacitis obsequiosam servitutem. Cum actus humani status sive condiciones a memoria transeunt hominum et nihil fit in rerum natura, quod in uno statu persistere possit eo, quod natura semper deproperat edere formas, necesse est ergo, ut ea, quae futurorum respiciunt cogni tionem 1), et maxime pro eo, quod nos consules, jurati sive tota communitas dictae civi tatis Ostraviae ad perpetuam rei memoriam notum facimus universis, quod praetendentes beneficia Altissimi debemus nobis coelitus largitis diem extremae messis bonis operibus praevenire desiderantes, ut in regno beatorum digni reddamur mettere, quod seminavimus 27

Strana 28
unanimi nostro consilio communicato matura deliberatione praehabita, interveniente nostro consensu pariter et omnium praemissorum assensu in salutem et remedium animarum nostrarum nec non in remmissionem peccatorum nostrorum, omniumque nostrorum pro- genitorum in ecclesia nostra parochiali sancti Venceslai martiris praefatae civitatis unum altare, quod aedificatum est circa ostium laterale ad laudem Dei omnipotentis et in honorem servulae Domini Nostri Jesu Christi, gloriosae Virginis Mariae, Sanctaeque Cae ciliae Virginis et martyris, quam volumus esse patronam et eius hospitalitati assignamus, de novo ereximus et erigimus, creavimus et de novo creamus, fundavimus et fundamus. Ipsique2) altari aut ipsius pro tempore ministro congrua sustentatione octo marcas census annui gravis ponderis, aut numero moravicali, sexaginta quatuor grossos pro qua libet marca numerando in et super nostra civitate saepe fata Ostravia et tota commu nitate inibi: quem quidem censum annui octo marcis nostra bona fide promittimus per nos et successores nostros consules, iuratos et a tota communitate solvere, tradere et assi gnare cum effectu altaristae dicti altaris, qui pro tempore fuerit semota omni fraude, dolo et contradictione in terminis distinctis, videlicet in festo Sancti Venceslai proxime venturi a data praesentium nunc instantis quatuor marcas grossorum et in festo Sancti Georgii martyris gloriosi sequuturo quatuor marcas grossuum3) nunc et in perpetuum. Insuper ne nunc atque in futurum ipsum ministrum praedicti altaris contingat pro hospitio fore et esse solicitum, sed ut Deum omnipotentem pro fundatoribus cum quiete et pace possit exorare, quin imo locum honoris et discretionis inhabitare, sibi singularem domum addi- mus et praesentibus incorporamus invisceramus et perpetuo adjungimus, quae quidem domus est sita et locata inter domum acialem*) et domum domini Ffelgel de Prziuoz.) Eodemque contextu et iure ſhlortum liberum foris praefatae civitatis nostrae Ostraviae proxime adjacentem ponti*) magno circa aquam dictam Ostravia. Si vero, quod Deus a vertat, nos aut successores nostros consules iuratos et communitatem contingat seduci spiritu inoboedientiae, rebellionis ita, quod praefatum censum octo marcas grossorum re- cusaremus, retardaremus, denegaremus et quovis exquisito colore negligenter assignare, tra- dere et dare in toto vel in parte suis in terminis sive in ipsam domum et hortum per nos ex nunc perpetuo assignantes, incorporantes, supradicto ministro altaris S. Caeciliae aliquod" impedimentum inferentes molestaremus, ex tunc nos submittimus per praesentes nos et omnes successores nostros consules, iuratos et totam communitatem iure spirituali et canonico") eorum litteras compelli ad dandum, assignandum et tradendum cum effectu dictum censum octo marcas in parte vel in toto ut praemittitur, et nihilominus praefatam domum et hortum suis in libertatibus iure spirituali conservare. Onera vero ipsius altaris, quae implere tenebitur et tenebit, qui pro tempore fuerit sive9) minister sive altarista saepe fati altaris: singulis hebdomadis tres missas legere per se vel per alium idoneum presbiterum tenebitur, scilicet secundis feriis pro defunctis fundatoribus omnibusque fidelibus, feria quinta de Corpore Christi et sabato de Beata Virg. Maria singulisque dominicis et festis summis Christi et Beatae Mariae Virg., Apostolorum, Patronorum et dedicationum diebus suo in circuitu19) et missae interesse debebit, suique memoriae habebit et hic debebit recommendare animas fundatorum utpote11) Joannis Haweczii, Nicolai filii eius et Cathari- nae exoris eius, Dorotheae uxoris Nicolai, Barbarae filiae Catharinae, Nicolai mariti Bar- barae, domini Joannis Och et pro omnibus civibus, incolis nostrae supradictae civitatis 28

Strana 29
Ostraviae. Quae omnia et singula onera, ut praemittitur, complebit et complere tenebi tur sine praeiudicio et offensa ipsius plebani inibi. Insuper debet esse et erit exone ratus ab omni actu ecclesiae praefatae. lus vero patronatus dicti altaris nobis videlicet magistro civium, qui pro tempore fuerit, reservamus, itaquidem quovis modo ipsum altare contingat vacare, ex tunc ipse magister civium communicato seniorum consilio ha beat ius unam praesentare personam idoneam aut12) presbysterum aut qui13) infra unius anni spacio sacros suscipiat ordines sacerdotii et suas primitias expleat in1) effectu. Idcirco reverendissime in Christo Pater et Domine, hanc nostram puram et sinceram voluntatem et dispositionem dignamini graciosissime15) amplecti et persecutione prosequi, eamque dotationem, fundationem ac limitationem in singulis clausulis, punctis et inciden tiis approbare et confirmare dictumque octo marcarum19) censum annui nec non domum et hortum praetactos eidem altari incorporare, unire et inviscerare, ac ipsum altare sic fundatum et dotatum in beneficium ecclesiasticum erigere auctoritate ordinaria gratiose, ut ipsum altare una cum censibus suis, domo et horto intacta ecclesiastica gaudeat li bertate. Verum, reverendissime pater, benefactores beneficiorum et fundatores eorum prae- ferendi sunt aliis prerogativa spirituali, ob quod reverendissimae Vestrae Paternitati hono rabilem Dom. Joannem Och ducimus preferendum et in Dei nomine praesentamus attentius, supplicantes pro eo et cum ipso, ut dignemini17) eundem nostrum omnium de consensu ad praefatum altare confirmare et instituere19) et eidem altari ipsum Dominum Joannem Och praeficerem in rectorem et ministrum V. R. P. officium in praemissis humiliter implo rantes. Et ego Augustinus ecclesiae saepe nominatae Scti Venceslai in Ostravia plebanus ad instantem et humilem circumspectorum virorum prothoconsulis19), consulum et totius communitatis inibi petitionem et ad laudem Dei omnipotentis et Beatae Virginis Mariae nec non Sanctae Caeciliae Virginis et martyris eximiae gloriam ampliandam praefati al taris dotationi20) favorabiliter annui et consensum dedi et per21) meam subscriptionem do liberum consensum pariter et assensum. In cuius robur ac rei evidentem notitiam si gillum nostrae civitatis est appensum pariter et sigillum nostrum legitimi plebani situm. Datum et actum sub anno Domini 1454.2) Feria tertia ante Judica. Johann, Bischof zu Olmütz bestätigt die Stiftung auf den Altar der hl. Cäcilie bei der Sct. Wenzelskirche in Ostrau. Ohne Angabe des Ortes, den 2. April 1454. Poznámky. Původní list nadání na oltář sv. Cecilie zachoval se pouze ve velice chybném opise ze 17. století. Proto byl text opraven. 1) za cognitionem chybí asi závětí: firmis stipulationibus stabiliantur. 2) V textu je: Ipsiusque altaris. 3) marcas grossi. 4) domus acialis i nárožní dům. 5) Ves Přívoz, kde jeden z manských statků držel vladyka Felkl aneb také Farkl. 6) prouti. 7) atquo. s) promenico. 2) sicut. 11) in supplicio circuitum. 11) ut Puta Johannes Haweczij, Nicola filio eius et Catharina uxore eius etc. 12) actu. 13) A'. 14) cum. 15) dignemini grossis. 16) marcis. 17) supplicantes pro eo, ut cum ipso dignemini. 18) instalare. 19) prouti consules. 20) dotationem. 21) prouti. 22) 1450. V potvrzovací listině Jana Talafúsa z Ostroha je datum 1454 shodné s letopočtem opisu a pře kladu ostravského děkana po roce 1672. Podle opisu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 1454, duben 2. Bez udání místa. Pieklad latinského listu nadání na oltář sv. Cecilie u kostela sv. Václava v Mor. Ostravě 1). 19. Nejdůstojnějšímu v Kristu Pánu panu Janovi z boží milosti stolice apoštolské biskupu Olomouckému, aneb v jeho správách duchovních vrchnímu oficiálu: My, materní2) purk mistr Michel Margel, Hansel Schneider, Petrus Rungo, Zikmund lanifex3), spoluradní i jiní 29

Strana 30
přísažní a všecka obec města Ostravy z náležitou uctivostí služby naše povolné vzka- zujeme: Poněvadž správy lidské i jednání k zapomenoutí přicházejí, a v světě nic není, což by v jednostejným(!) spůsobu svým(!) setrvalo za příčinu, že přirození povah svých vykonávati nepomíjí, sluší nato šetrnost jmíti, aby o věcech, jež na budoucí časy bejti a zůstávati mají, jistá zpráva i dokonalá vědomost bývala. Obzvláště, poněvadž My purk mistr úřadní Ja] všecka obec vejš jmenovaného města Ostravy k věčné památce všem vůbec známo činíme, uvažujíce mnohá a rozličná dobrodiní nám od P. Boha vše mohoucího daná, a chtějíce dobrými skutky den onen poslední předjíti, tak abychom v království Božím hodnými učiněni byli žnouti to, což sme rozseli, že sme jednomyslným naším společným snešením pro spasení a pro odpouštění hříchův našich i dítek našich v kostele naším farním svatého Václava jeden oltář, jenž vystaven jest ke dveřím po bočným, ke cti Pánu Bohu všemohoucímu, Panně Mariji a svaté Ceciliji, kterouž chceme míti za patronu, založili i znovu zakládáme, fundovali i fundujeme, tomuž oltáři, neb téhož oltáře služebníku a oltářníkovi pro náležité vychování osm kop groší, v jednu kopu šedesáte groší bílých počítajíce, na předjmenovaným (!) městě Ostravě, i na všecký obci tohož města, kterýžto roční plat, totiž osm kop groší naší dobrú vírú slibujeme skrze nás i potomky naše budúce, purkmistr i úřad a obec města Ostravy platiti, dávati, odvo- zovati skutečně oltářníku tohož oltáře, který by toho času byl jednomu každému beze vší lsti a fortelí i odporův na termíny rozdílné, totiž na den svatého Václava a od datum listu tohoto nejprv příštího čtyry kopy groší a na den sv. Jiřího tolikéž čtyry kopy groší nyní i na věčné budúcí časy. A nechtějíce, aby niní (!) i na potom služebník toho oltáře pro obydlí a hospodu nějakú starost a péči měl jmíti, než raději aby v tiše a v pokoji za své fundátory a dobrodince Pánu Bohu všemohoucímu mohl se modliti, majíce pří bytek poctivý a náležitý, jemu obzvláštní dům přidáváme, i skrze tento list náš připo jujeme a věčně přivlastňujeme, kterýžto dům z jedné strany leží podle domu nárožního“) a z druhý podle domu pana Felkla z Přívoza. Tímž obyčejem i právem zahradu svo- bodnú na předměstí ostravském ležící nedaleko velikého mostu říky, kteráž se sluje Ostrava. Jestliže by pak někdy, čehož Pane Bože všemohoucí uchovati rač, se přitrefilo, že bychom My anebo potomci naši, budoucí purkmistři, úřad a obec města Ostravy duchem neposlušenství a odporování zavedeni byli, tak že bychom napřed jmenovaného platu, totiž osm kop groší platiti nechtěli, odmlouvali, obmeškávali, aneb nedbanlivě, tak jak se zavazujeme, v tom ve všem v cele aneb v částkách na terminy již jmenované dávati opomíjeli, buďto že bychom strany domu i strany zahrady, kterouž nyní na věčnost jme- novanému oltáři dáváme, připojujeme a přivlastňujeme, oltářníku tohož oltáře překážku aneb nějakú nesnázi činili, teda skrze tento list náš dáváme na sebe moci na potomky naše, budúcí purkmistry, úřad a obec města Ostravy, že nás budú moci podle práva duchovního skrze list citovní neb pohůnný nutiti dáti, odvésti skutečně osm kop groší zaplatiti v cele nebo v částkách, tak jak prvotně doloženo jest. Nic méně ten dům i ta zahrada již jmenovaná v svobodách a obdarování podle práva duchovního zůstávati budů. Povinnost pak takového oltáře bude taková, že bude poviněn každý tejden tři mše čísti buďto skrze sebe samého, buďto skrze některého jinšího hodného kněze, totiž v pon dělí mši zádušní za fundátory i za všechny zemřelé lidi tohož města, ve štvrtek o Božím těle, v sobotu o Panně Mariji, v každú neděli, v slavnostlil vejročné Krista Pána, Panny 30

Strana 31
Marije, apoštolův, v svátky patronů a posvěcení oblačen sa v rúcho kostelní při pro cesí i při mši bývati poviněn bude. Bude i k tomu zavázán, aby při takových mšech svatých na modlitbách svých duše(!) fundátorův připomínal, totiž Jana Havce, Mikuláše syna jeho, Kateřiny manželky jeho, Doroty manželky Mikulášovy, Barbory dcery Kate řiny, Mikuláše manžela Barbory, pana Jana Ocha, a netoliko za ty, ale za všecky vůbec měšťany a obyvatele ostravské Pánu Bohu všemohoucímu modliti se poviněn bude. Sice svobodný bude od všelijakých jiných prací kostela ostravského, které všecky povinnosti bez újmy a ublížení našeho faráře vykonávati poviněn bude. Právo pak kolatury tohož oltáře nám, totiž purkmistrům, který by koli toho času byl, zanecháváme. A protož kdy bykoli ten oltář oltářníka svého neměl, teda ihned purkmistr za radu svých starších má jednoho hodného kněze praesentovati aneb toho, kterýž by v roce všeckna svěcení kněžská přijal a novou mši svou vykonal. Pročež, Nejdůstojnější v Kristu otče a Pane, tu naši čestnú upřímnú vůli a předsevzetí račte milostivě přijíti a k němu se laskavě nahýliti a tu fundaci takovým vyměřováním ve všech clauzulích, punctoch schváliti a potvrditi jmenovaného platu osm kop groší, tolikéž i ten dům i tu zahradu napřed jmenovanú tomuž oltáři připojiti, přivlastniti a tenž oltář již tak obdarovaný za pravú a spravedlivú fundaci kostelní vyhlásiti mocí svou biskupskou ráčíte, tak aby ten oltář z platem, z do mem i z touž zahradú svobod svých užíti mohl. Pročež, Nejdůstojnější otče, ctihodného kněze Jana Ocha praesentujeme, poníženě za ním suplikujíce, že ho k tomu oltáři po tvrditi ráčíte. A já Augustin kostela ostravského pořádný a pravý farář na žádost a prosbu poníženú opatrného purkmistra a rady i všeckej obce města Ostravy pro větší rozšíření cti P. Boha všemohoucího a pro znamenitější rozhojnění slávy rodičky Boží Panny Marije a svaté Cecilije, mučedlničky Kristovy fundací takového oltáře sem laskavě povolil a tímto mým podepsáním povoluji. Pro lepší pak toho všeho jistotu pečet města našeho i faráře k tomuto zápisu jest přidávena. Datum léta Páně 1454 v outerý před nedělí Judica. Eine in czechischer Sprache ausgeführte Ubersetzung des lateinischen Stiftbriefes an eine Alta- ristenstelle bei der Sct. Wenzelskirche in Ostrau. Der Stiftbrief wurde von dem Ostrauer Pfarrer und Dechant nach dem Jahre 1672 übersetzt. Poznámky: 1) Překlad učinil ostravský farář a děkan někdy po roce 1672. 2) Modernus přeložil překladatel „materní“, ve skutečnosti značí modernus nový. 3) V textu: Markel, Hanssel Sneider, Petrus Ranko, Zygmund Lanifel. 4) V latinském textu inter domum acialem et domum domini Felkel de przinos, překladatel přeložil „podle domu Aciála . . . Dekanátní ostravská matrika farní: Fol. 90 a - 91 b. 20. 1454, duben 26. Bez udání místa. Arcijáhen a kanovník olomouckého kostela Martin z Dobřan potvrzuje nadání na oltář sv. Cecilie u chrámu sv. Václava v městě Ostravě. In nomine Domini Amen. Nos Martinus de Dobrzana, Ardhidiaconus et Canonicus ec clesiae, vicarius in spirituliabus et curiae episcopalis Olomucensis officialis, notum facimus tenore praesentium universis, quod coram nobis personaliter constituti, discreti et providi viri Nicolaus Pepus, conincola1) et Joannes, notarius oppidi in Ostravia, cum plena pote state circumspectorum ac sagacium virorum, protoconsulis, juratorum nec non totius com munitatis ibidem in Ostravia duas litteras in pergameno scriptas sigillis in capsulis per 31

Strana 32
gameni impendentibus sigillatas, sanas, salvas et integras, non viciatas*), non abrasas seu cancellatas nec in aliqua sua parte») suspectas, sed omni prorsus vitio et suspicione carentes, cum ea, quat) decuit, reverentias), produxerunt, ostenderunt et praesentaverunt. Primam itaque litteram donationis, subscriptionis") et dotationis nuncupatam duobus si- gillis: primo maiore, secundo rotundo de cera nigra. In cuius primi sigilli medio clipeus et in clipeo equus falleratus, frenatus sub sella strepltla dextri pedis ab eadem depensa capite cum pede sinistro versus partem dextram clipeum inspiciendo elevatis et quasi cauda depensa ad currendum" apparebat. In cuius circumferentia literae textuales taliter legebantur cruce praemisa: Sigillum civium de Ostravia. In medio autem secundi sigilli circulus rotundus et in medio eius quaedam facies imaginis ad videndum apta dumtaxat cum medio pectore et ipso pectore certis punctis decorato crinibus etiam a capite usque ad collum imaginis pendentibus, designata videbatur talibus literis circumferentialibus de monstratis: [Nečitelný opisl. Tenor vero ipsius litterae de verbo ad verbum sequitur et est talis. Následuje list nadání na oltář sv. Cecilie ze dne 2. dubna 1454. Item secundam litteram uno tantum sigillo de cera viridi albae cerae*) impressa si gillataſm], in cuius sigilli medio clipeus, in medio vero clipei in parte9) Jin]feriori corona sursum elevata, desuper cuius media cerva anterioribus pedibus, collo, capite et auribus erectis supra ore aperto et tenaculo collo circumdata sculpta apparebatur. Litterae in super circumferentiales, ut legi poteram, tales videnbantur: Opis nečitelný10). Tenor de- nique eiusdem litterae de verbo in verbum talis habebatur. Ego Joannes Thalaphus11) de Ostrow alias de Hugwald tenore praesentium recognosco praesentibus et futuris, quibus expedit, quod ad instantem et humilem meorum circumspectorum virorum prothoconsulis, consulum et totius communitatis meae12) civitatis Ostraviae ipsorum assiduam petitionem exaudiens annui, dedi et consensi et praesenti mea subscriptione do et assigno liberum meum consensum pariter et assensum ad praetactam errectionem fundationem altaris eorum in ecclesia s. Venceslai praefatae civitatis meae Ostraviae, quem erexerunt in honorem S. Caeciliae martiris, prout eorum erectionem fundatio nec non dotatio in corpore ipsius lucidius et manifestius declarat. Cuius erectionis, fundationis nec non omnium articulorum et punctorum, quae continentur et habentur in eorum erectione et fundatione, in maius robur ac rei evidentem notitiam sigillum meum proprium praesenti chyrographo est coa pensum. Datum et actum sub anno Domini Millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto Feria tertia ante Judica. Post quarum quidem litterarum productionem ostensionem et praesentationem per eosdem Nicolaum et Joannem nomine praetactorum circumspectorum virorum, magistri civium, con sulum, iuratorum ac totius communitatis in Ostravia nobis suppliciter supplicatum extitit et attente, quatenus13) divinae retributionis intuitu nec non ad gloriam Dei Omnipotentis, ad laudemque et honorem eiusdem intactae genitricis V. M. et s. Caeciliae, V. et Martiris, in ecclesia parochiali s. Venceslai in Ostravia in augmentum et devotionem personarum praenominatarum dotationem, dispositionem et ordinationem in omnibus punctis, clausulis, incidentiis, dependentiis et connexis ratificare approbare, auctorisare et confirmare supra- dictumque altare s. Caeciliae, martiris et Virginis, in saepe notata ecclesia s. Venceslai Ostraviae fundatum et dotatum in beneficium ecclesiasticum erigere nec non altaristam pro tempore existentem ad onera et obsequia in eodem altari, ut supra praemittitur, pe 32

Strana 33
ragenda onerare, censumque annuum in perpetuum octo marcas grossorum gravis pon deris, moravicalis numeri et pagamenti in et super ipsis consulibus, juratis communitate et civitate, ut praemittitur, praescriptum una cum domo et horto ab omni iure civili tributo, dotatione, vigiliis seu quacumque exactione, ut praenominati Nicolaus et Joannes retule runt et praemissa potestate confessi sunt, litteris et signis14) eidem altari S. Caeciliae pro dote et ministro pro sustentatione annectere, annotare, inviscerare, incorporare et approbare auctoritate nostra dignaremus. Nos igitur Martinus de Dobrzana, Archidiaconus et officialis supra nominatorum prae- libatorum, Nicolai et Joannis, petitionem nomine totius consulatus et communitatis in Ostravia factam considerantes, praesertim cumque res justa et rationabilis petentium ab auribus pie exauditionis non sit removenda, quin imo quam favorose et gratiose eisdem est annu endum prout et annuimus, quapropter nominatam dotationem in omnibus et singulis punctis, clausulis, incidentiis, condependentiis et annexis ratificavimus, approbavimus et confir- mavimus, vigoreque praesentium ratificamus, approbamus auctorisamus et confirmamus, ac dictum altare in beneficium Ecclesiasticum ereximus, erigimus nec non oneribus prae libatis ministrum altaris, qui pro tempore fuerit, oneravimus et oneramus, censum quo que octo marcarum cum domo et horto liberum altari et eiusdem ministro modis et con ditionibus pro dote et sustentatione et aliis, prout superius in dotationis litteris expri mitur, anneximus, annodavimus, incorporavimus, invisceravimus, approbavimus et assigna vimus tali cum decreto ut ex nunc et in antea dictum beneficium altaris s. Caeciliae et census eidem altari approbatus et annexus, quemadmodum et alia beneficia ecclesiastica sunt, gaudeat libertati, ut15), quoties et quando opus fuerit, minister dicti altaris prae- nominatum censum in toto vel in parte repetere et exigere possit et valeat ecclesiasticam per censuram ac per alia remedia iuris spiritualis. In quorum omnium fidem, robur et testimonium praemissorum iussimus hac praesentes litteras appensione sigilli vicariatus ecclesiae Olomucensis roborari pariter er in memoriam perpetuam. Sub anno Dominicae Nativitatis Millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto Feria Sexta ante conductum Paschae proxima quae erat dies Veneris Mensis Aprilis vigesima sexta. Archidiakon und Kanonikus Martin de Dobrzana bestätigt die Stiftung zum Sct. Caecilia Altar bei der Sct. Wenzelskirche zu Ostrau, den 26. April 1454. Poznámky: 1) V textu Nicolaus Pepus Conicola. 2) civiatas. 3) in aliquam sui partem.*) quam. 5) reverentiam. 6) subscrip- tionen. 7 ad currendum scidi. 8) albe caere. 3) in partem. 1°) V prepise jsou asi tato slova ISTVAN ,SUSTraVA'. 11) Thalabhus. 12) et tota communitate meacivitatis. 13) Quantas. 14) quietis. 13) libertate e. D. q. dum. Podle opisu z arcib. archivu v Kroměříži. 21. 1461, prosinec 26. Praha. Král Jiří z Poděbrad uděluje městu Ostravě jarmark, který se měl odbývati čtyři dni před a čtyři dni po sv. Cecilii. Georgius dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio notumfacimus tenore presencium universis. Quod fidelium nostrorum di lectorum civium et communitatis civitatis Ostraviensis Marchionatus nostri Morauie aput nostram Maiestatem supplex peticio continebat, quatenus eis et ipsorum dicte civitati fo rum annuum seu nundinas, quod et quae in festo sanctae Cecilie virginis debeat et de 33

Strana 34
beant singulis annis teneri et observari de nostrae liberalitatis gracia dare et concedere dignaremur. Nos igitur votis eorum annuentes, non per errorem aut improuide sed ma tura animi deliberacione sano procerum nostrorum accedente consilio de certa nostra sci- encia auctoritate regia et Marchionali Morauie prefate civitati Ostraviensi nundinas damus et concedimus in festo sancte Cecilie virginis tenendas et obseruandas cum quatuor die bus precedentibus festum sancte Cecilie et quatuor sequentibus ita videlicet ut dicte nun= dine ac vniuersi tam mercatores quam alii visitantes eas in accedendo, morando et re- cedendo, omnibus, iuribus, libertatibus et graciis libere vtantur et gaudeant, quibus nun dine aliarum ciuitatum Marchionatus nostri Morauie et homines ad ipsas accedentes ibi dem morantes et inde recedentes quomodolibet de consuetudine et de iure gaudent et fruuntur. Mandamus igitur vniuersis et singulis et presertim Capitaneo et Succamerario Marchionatus nostri Morauie ne dictam ciuitatem et ciues in hac concessionis nostre gra cia quouismodo impediant sed pocius eos manuteneant et defendant nostre gracie regalis sub obtentu presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima sexta Decembris Anno Domini Millesimo quadringentesimo primo Regni nostri anno quarto. Der böhmische König Georg von Podiebrad verleiht der Stadt Ostrau einen Jahrmarkt, der vier Tage vor und vier Tage nach dem Feste der heil. Cäcilie abgehalten werden sollte. Prag, den 26. Dezember 1461. Podle fotogr. snímku pergam. originálu s dobře zachovalou královskou pečetí z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 1467, říjen 28. Kozlí. Konrad, kníže olešnický a kozelský, potvrzuje, že Hanuš Ceš zapsal své manželce Heleně 50 hřiven na svém statku v Ludgeřovicích. 22. Wir Conrad von Gotis gnaden Herczug in Slezien zur Olssen vnd Kozil etc. thun kunt vnd bekennen uffintlich mit dezim briue vor allen die en sehen, horen adir lezen, das vor vns gestanden ist der tuchtige Hannos Czesch, wolgesunt an leibe vnd synnen vnd hot noch landis zur Kozil sete vnd gewonheit zu eynem rechten liebgedinge vormacht vnd vorschreben der tuguntlichen frawen Helenan, seyner elichen hausfrawen, fumffezig marg hellir dezir lande muntze werunge vnd czal in vnd vff dem gutte Rugersdorff in vnserm Hulczinschen gebiete gelegen, also nemlichen, das fraw Helena die fumffozig margk obin genant noch Hannos Czeschen eres elichenmanis tode in vnd vff dem genanten gutte haben sal vnd also des gutis in dem gebrauchen vnd genissen vnd wer sie dorvon haben welde, der sal ir fumff marg geldis ierliches czinß noch czur Kozil ym lande gewonheit vormachen, die zu haben vnd zu forderen vff Sinte Michaelistag ierlichen bis zu eren lebintagen bey der phandenge czuthuen mit hulffe vnseres hewptmans, der czu czeiten czu Hultczen seyn wirt, vnd mit den genohmen phanden thun vnd lossen zampt alle recht domitte weren be gangen. Des hot die fraw czu yren vormunden die wolnamhafftigen Saulum von Twardaw, Hanszen Herbort von Bladen vnd Matiei Syrinka. Zu orkunde dezir brieff vorsegilt mit vnserem angehangendem Insegil. Geschen vnd gegeben czur Kozil am mittwache der hei ligen czwelffboten Symonis vnd Jude noch gotis geburt virczenhundirt vnd in dem seben vnd sechczigsten yore. Dorbey sint gewest vnsir getrawe lieben die woltuchtigen Henrich 34

Strana 35
Bsenecz, Martyn von Wenigen Darkowicz, Janke vnd Mancke von Schergersdorff ge- bruder vnd Paulus Dablyn, vnsir Schreiber. Conrad, Fürst von Ols und von Cosel, bestätigt, dass Hannos Czesch seiner Gattin Helene 50 Mark Hetler auf seinem Gute Ludgersdorf im Hulcznischen Gebiete verschrieben hatte. Cosel, den 28. Oktober 1467. Pergamenový originál v městském archivu v rozměru 29 cm X 12.8 cm; plica: 2.5 cm. Pečeť je utržena. 23. 1473, březen 4. Ostrava. Porovnání bratři Mikuláše a Jiříka z Certovy Lhoty o dědictví po otci. Já Václav z Bystřice) a z Choryně?) v ten čas hauptman na Ostravě, Bartoš fojt, Steffan Markel ty časy purkmistr, Hanzel Payler, měščenín ostravský oznamujem tiemto listem nynějšíem i budúcím, že jsú před nás přišli a přistúpili slovutný panošie Mikuláš a Jiřík, bratřie z Certovy Lhoty3) a jsú nás prosili a žádali za to, abychom při jich roz- dielu bili(!), aby nám o tom svědomo bilo(!), a tak jsú sie před námi pěkně mile a bratrsky rozdělili a mezi sebú uhodili tiemto običejem(!), že Jiřík dal Mikulášovi*) list, který svědčí na měščeny ostravské na padesáté zlatých jistinu a na pět zlatých úroku, kůník o puol tře tiem zlatém, deset čtvrtní rži a dluhuov puodstúpil, což neboščík jich dlužen byl, tu sie Mi kuláš odřekl otcova i mateřina dielu viece nynie i na věky nenapomínati, a Jiřík zu- ostal při otčizně jakožto při Certově Lhotě5) i při tom všem hospodářstvím(!) což tam jest, s málo neboli mnoho slovutné přítomnosti paní Margaretu z Bránice, mateři svú milú, jakožtu a na tom také své věno má, také puod túto vymienkú, jestližeby pán buoh Jiříka smrti neuchoval, aby to na žádného nespadlo nežli na paní Margaretu, mateř jeho, a ta aby byla pak s tiem učiniti, prodati mocna, zaměniti, zastaviti, dáti, poručiti, učiniti i ne- chati jako svým vlastním dědicstvím a žáden jiej v tom hindrovati nemá, toť jest nám svě- domo, že se tak ty úmluvy mají i jiným dobrým lidem, což jsú při tom byli. Tomu na svědomie já Václav z Choryně kázal sem svú vlastní pečet k tomuto listu] přivěšiti?) a pro lepší svědomie vespolek jsme prosili múdrich(!) a opatrních(!) mužov a měščan ostravských, aby svú městskú pečet k tomuto svědomie přivěsiti dali. Jenž jest dán a psán na Ostravě ve čtvrtek den přenešení svatého Václava léta od narození syna božího tiešícého?) čtyr stého sedmdesátého třetíeho počítajíc. Vergleich zwischen den Brüdern Nikolaus und Georg von Teufelsdorf um das Erbe nach ihrem Vater. Ostrau, den 4. März 1473. Pergamenový originál s přivěšenou pečetí dobře zachovalou Václava z Bystřice a z Choryně s nečitelným opisem. Pečet města Ostravy je utržena. Na rubu listu napsáno: Porovnání dvůch bratrův o Lhotku Czertovu Nro. 30. Rozměr listu: 30.4 cm X 14.2 cm; plica: 2.6 cm. Poznámky: 1) V textu Bistrzicze. 2) z Chorinie. 3) z Cyrtowy lhoti, dnes Marianské Hory, předměstí Ostravy. *) Micu lassowy. 5) při Czyrthowie Lhotie. 6) przywiessiti. 7 tiessiczeho. 1477, červenec 4. Polská Ostrava. Václav Hřivnáč z Heraltic a na Polské Ostravě daruje kout u Ostravice ostravskému špitálu. 24. Ve jméno Boží amen. Všech lidí myšlení více a raději má býti o Bolžlských než o tě lesných věcech a znamenati máme, že na tomto světě věčného bydlení není, než den 35

Strana 36
po den (!) a hodina po hodině vždy se k smrti blíží. Protož aby ty věci, kteréž se mezi lidmi dějí, podle času skrze zapomenutí lidské nepominuly, obyčej jest ji (!) skrze písmo a listuov jednání k věčné paměti přivésti, aby věd(z)ěli nynější aneb budúcí, že já Vácslav z Heraltic a z Polské Ostravy vyznávám všem vuobec tímto listem, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti budú. - Jakož jest jeden kout blízko města Ostravy ležící, kterýžto nyní drží opatrný mělšťan] bohatý1) Martin, spoluměštanín ostravský, z kteréhožto koutu mně svrchu psanému Vácslavovi k zámku Polské Ostravě puol kopy grošuov platu ročního obecných peněz dobrých berných, kterýmižto lidé své potřeby a trhy dějí, jednú do roka, totižto na den S° Jana každý platí a vydávají a časuov budúcích potomkom mým, pánom budúcím, kdožby Polské Ostravy zámku v držení byli, spravedlivě platiti a vydávati tím obyčejem, jakuož i mne. A já sa zdráv na těle i na smysle z dobrým rozumem dobrovolně z přá- tel svých radú a s dobrým rozmyslem za zdraví živých a za odpouštění hříchuov před- kuov svých i také svým hříchom na umenšení ten plat z svrchupsaného koutu, svrchu psané puol kopy dal sem a mocí toho listu dávám k špitáli ostravskému k věčnému záduší a k věčnému držení a postupují toho často jmenovaného platu k jmenovanému špitáli, aby ta chudina, kteráž nyní v něm jest, a časuov budúcích i jiná bude, majíc potřebu tělesnú a časnú potřebu tím pilněji a statečněji a snažněji věčných věcí žádali, prosíce svým časem všemohúcího Pána Boha, dárce všech věcí, i také tej velebné Panny Marie se všemi Svatými, za zdraví živých i také odpůštění hříchuov duší věrných. Tomu na svědomí a svrchupsaných věcí na potvrzení Já nadepsaný Vácslav Hřivnáč svú sem vlastní pečet s svým vědomím dobrovolně přivěsil k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Polské Ostravě v pátek den S° Prokopa léta po narození Syna Božího tisícího čtlylrstého sedmdesátého sedmého počítajíc. Wenzel Hřivnáč von Heraltiz und auf Polnisch Ostrau schenkt dem Ostrauer Hospital ein Stück Feld bei der Ostrawitza. Polnisch Ostrau, den 4. Juli 1477. Poznámky: 1) V textu mie. Bohaty Martin. Podle opisu v arcibiskupském archivu v Kroměříži. 25. 1486, září 21. Vyškov. Olomoucký biskup Jan obnovuje zástavní list na 6000 uherských zl. Dobešovi z Boskovic na hrad Hukvaldy a město Ostravu s příslušenstvím. Jan z Božie Milosti biskup Varadínský a správce kostela Olomúcského, Uherský a Český kancléř etc., a Dobeš z Bozkovic a s Črnej Hory oznamujem tímto listem všem vuobec, že sme učinili smlúvu mezi sebú o hrady Hukvaldy a město Ostravu s jich příslušenstvím takovú, jakož dole psana jest: Najprvé, že já Dobeš svrchupsaný mám všecky listy a zápisy, kteréž s(e) panem Benešem, bratrem svím(!) mám na též(!) hrady a město svrchupsané od duo stojného v Bože otce a pana kněze Tasa, někdy biskupa Olomúcského, pána a bratra našeho milého, a od najjasnějšího knížete a pána, pana Matyáše Uherského a Českého etc. krále, pána mého milostivého, ješto mně a bratru mému, panu Benešovi a erbuom naším svědčie na jakéžkoli sumy všecky ty zápisy i listy královskej milosti a potvrzení i také, keréž mám na stavení vrátiti, mám, nižádných sobě nepozůstavuje ani zachovávaje. A my Jan biskup předřečený máme místo těch listov a zápisuov jiný list, kterýž svědčiti má na 36

Strana 37
šest tisíc zlatých uherských k zástavě na ty hrady a město Ostravu s jich příslušenstvím od sebe a kapituly naší Olomúcskej témuž panu Dobešovi udělati, aby on v tej zástavě svrchupsanej ty zámky a město s jich příslušenstvím mohl držeti až do svej smrti bez překazy všelijakej naší i kapituly naší Olomúcskej i potomkuov našich, a po jeho smrti, když bychom my Jan biskup nebo kapitola našie nebo potomci naši biskupi Olomúcští chtěli ty zámky a město nahoře jmenované vyplatiti, tehdy my erbuom páně Dobešovým tomu aneb tým kdožby list náš hlavní svrchupsaný měli, s jeho dobrú vůlí máme dáti čtvrt léta napřed věděti a jim peníze položiti, kteréž erbové jeho, ten neb ti, kdožby jeho dobrú vůli měli, jakož se svrchu píše, přijíti povinni budú a těch zámkuov a zboží nám postúpiti bez odpornosti žádných na nich po vejpovědi škod nepočítajíce. Také ačby které náklady na dílo a opravování těch zámkuov učinili, toho jim ničeho uplacovati ne- budem povinni. A já Dobeš reversál hned po přijetí zápisu nového mám témuž knězi bi- skupovi a kapitule Jeho mi Olomúcskej položiti obyčejný, jakož kostel Olomúcský za právo má. A proto že já Dobeš mnoha dobrodiní a přátelství od kněze biskupa nahořepsaného, Jeho mi seznával sem, i při tom kostele Olomúcském se zachoval, všecky náklady, keréž sem na opravování těch hradů a zboží až dosavad činil, prominul sem a propustil i kteréž až do dokonání a držení života svého ješče činiti budu, prominúti mám, moji erbové i po tomci též také učiniti mají. A ty listy máme sobě obapolně položiti a vydati na sněmu panském, kterýž v Brně na den svatého Havla najprv příštčího držán bude u urozeného pána, pana Ctibora z Cimburka na Tovačově, heupmana makrabstvie Moravského bez poručení a odtahuov všelijakých. A také my Jan biskup Varadínský máme zjednati a po ložiti list královskej mil, pána našeho najmilostivějšího při listu našem a kapitulním, klel rýmž jeho královská mit své přivolení k tomuto našemu zjednání dáti ráčí. A to my Jan biskup od sebe a kapituly naší a já Dobeš od sebe a svých erbuov slíbili sme sobě svú dobrú, čistú vírú ctně a křesťansky zdržieti a v skutku naplniti, kteráž smlúva na jistotu toho tato jest zapečetěna našimi pečetmi na zdržení, kteráž jest psána na Vyškově ve čtvrtek den svatého Matušie apoštola a evangelisty let božích tisícího čtirstého (!) osmde satého šestého. Johann, Bischof zu Olmütz erneuert Dobeš von Boskowits einen Pfandbrief auf 6000 ungar. Gulden auf die Burg Hochwald und die Stadt Ostrau samt Zugehör. Wischau, den 21. September 1486. Podle fotogr. snímku opisu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 26. 1486, říjen 14. Olomouc. Jan, biskup olomúcký, zapisuje panství hukvaldské Dobešovi z Boskovic. Jan z Božie milosti biskup Varadínský, správce biskupstvie Olomúckého a královstvie Uherského a Českého kancléř, a my Jan děkan, Conrad arcipryšt, Ondřej Stiborov, Adam Doctor, Allexius z Jihlavy, Mikuláš Šušpendl, Jan Rott z Krnova, Mikuláš z Hradce, Conrad Altamer, Václav Tašnar, Mistr Daniel, Mistr Václav Krocer, Jan Hamelburg, Stanislav Zlat níkov z Olomúce, Mikuláš z Kyjova, Václav Zahradníkov z Brna, Stanislav Brajšadl1, Jan Kurcl, Mistr Jeroným, kanovníci i všecka kapitola kostela Olomúckého společně a jednostajně tiemto listem vyznáváme a oznamujem všem vobec, že jakož zámci Hukvaldy a město Ostrava s jich příslušenstvím od mnoha let od kostela Olomúckého odjati a odtrženi byli, 37

Strana 38
až potom k tomu přišlo, že duostojný v Bože otec kněz Tas, ty časy biskup Olomúcký, skrze své zasluženie u krále Jiřieho, ty časy krále Českého a margrabí Moravského, zjednal a obdržal, že jsú ti zámci a město z velikých summ zlatých, kteréž na nich za- psány bily, v moc urozených pánuov, pana Jindřicha, pana Dobeše a pana Beneše, bratří z Bozkovic a s Črné Hory přišli, kteřížto, dědictvie své prodavše, za svrchupsaného kněze biskupa dluhy kostela Olomúckého zastúpili jsú a je splativše, vyplatili zámky, město svrchupsané a zbožie, totižto: Příbor, Brunšperg, městečka etc. vsi: Staříč, Fryčovice a jiné k zámkom těm a městu od starodávna příslušné, k tomu s zbožím Šauštajnským2), někdy manským, totiž městečko Frajštát3), vsi i jiné k tomu manství od starodávna příslušné s fojtstvím v Ostravě a druhým v Příboře, s jich příslušenstvím, kterážto panstvie svrchu- psaný kněz Tas, biskup Olomúcký, předek náš zasie vtělil jest a k stolu biskupskému obrátil s potřeby znamenité kostela toho a těch zamkuov zachovanie s plným a celým panstvím, tak jakož on svrchupsaný kněz Tas biskup sie v to uvázal a držal, nahoře psanému panu Jindřichovi, panu Dobešovi a panu Benešovi, bratřím z Bozkovic a s Črné Hory, v sedmi tisíciech zlatých uherských zastavení a zapsáni byli. My pak svrchupsaný Jan, biskup Va radínský, správce biskupstvie Olomúckého, Uherského a Českého královstvie kancléř, a my Jan děkan, Conrad arcipryšt, Ondřej Stiborov, Adam Doctor, Allexius z Jihlavy, Mikuláš Šušpendl, Jan Rott z Krnova, Mikuláš z Hradce, Conrad Altamer, Václav Tašnar, Mistr Daniel, Mistr Václav Krocer, Jan Hamelburg, Stanislav Zlatníkov z Olomúce, Mikuláš z Kyjova, Václav Zahradníkov z Brna, Stanislav Brajtšadl, Jan Kurcl, Mistr Jeroným, ka- novníci i všecka kapitola kostela Olomúckého znamenavše na tom dobré i užitečné kostela našeho Olomúckého učinili jsme s svrchupsaným panem Dobešem smlúvu duole psanú a mocí listu tohoto činíme takovúto mierú, že týž pan Dobeš má svrchupsané zámky Hukvaldy, město Ostravu, městečka, vsi a to všecko, což nahoře psáno stojí, se vším pří slušenstvím starodávným, tak jakž první zápisové kněze Tasa, biskupa předka našeho, to panstvie v sobě zavierali, držeti a toho všeho mocně požívati až do svej smrti bez přie- kazy našie i našich potomkuov, biskupuov Olomúckých a kapitoly kostela toho. A když by téhož pana Dobeše Pán Buoh smrti neuchoval, ktožby po smrti jeho ty zámky držal, má a povinen bude jich nám neb našim potomkuom, biskupuom Olomúckým, když jemu čtvrt léta napřed věděti dáme, bez odporu postúpiti, a my erbuom jeho aneb tomu, ktož by tento náš list s často jmenovaného pana Dobeše dobrú vuolí měl neb měli. Při po stupování zámkuov šest tisíc zlatých uherských na zlatě i váze dobrých máme a povinni budem na miestě slušném, kdež nám od jeho erbuov neb budúcích, jakož sie svrchu píše v zemi moravské ukázáno bude, v jich moc položiti a docela zaplatiti. Také jest týž pan Dobeš, vzhled napřed na Pána Boha přátelstvie a dobrodinie, kteréž jsme my jemu svrchu psaný Jan biskup Varadínský, správce biskupstvie Olomúckého, Uherského a Českého královstvie kancléř, okazovali k žádosti našie z hlavnie summy, totiž sedmi tisíc, jeden tisíc spustil, k tomu všecky náklady, kteréž jest znamenité na zámky a město i zbožie učinil, i ač by na potomnie časy co činil a naložil, prominul a jich při postupování těch zámkuov, jeho erbové ani budúcí svrchupsaní počítati nemají, kteréhož takého jeho dobrodienie nám a kostelu našemu Olomúckému okázaného. My svrchupsaný biskup i s kapitolú naší vděčni jsme a na časy budúcie býti máme. Toho na svědomie a potvrzenie my Jan, biskup Varadínský, správce biskupstvie Olomúckého, Uherského a Ceského kralovstvie kancléř 38

Strana 39
naši vlastní pečet velikú přivěsiti k tomu listu jsme rozkázali. A my Jan děkan, Conrad arcipryšt, Ondřej Stiborov, Adam Doctor, Allexius z Jihlavy, Mikuláš Šušpendl, Jan Rott z Krnova, Mikuláš z Hradce, Conrad Altamer, Václav Tašnar, Mistr Daniel, Mistr Václav Krocer, Jan Hamelburg, Stanislav Zlatníkuov z Olomúce, Mikuláš z Kyjova, Václav Zahrad níkov z Brna, Stanislav Brajšadl, Jan Kurcl, Mistr Jeroným, kanovníci i všecka kapitola kostela Olomúckého vedle téhož kněze biskupa Jeho Milosti pána a správce našeho dob rovolně a z vuole jednostajné kapitolní naši pečet jsme přivěsili. Jenž jest dán a psán v Olomúci v tu sobotu sv. Kaliksta papeže a mučedlníka léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého počítajíce. Johann, Bischof zu Olmütz verschreibt die Herrschaft Hochwald Dobeš von Boskowitz und seinen Brüdern Heinrich und Beneš. Olmütz, den 14. October 1486. Poznámky: 1) V textu Brayssadl. 2) Ssaussteinskym. 3) Fraysstat. Podle fotografického snímku pergam. originálu s dvěma visutými pečetmi z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 1488, březen 6. Hukvaldy. 27. Dobeš z Boskovic a s Cerné Hory stvrzuje, že mu bylo zastaveno panství hukvaldské s vůli biskupa a kapitoly olomoucké. Dobeš z Bozkovic a s Černé Hory oznamuji tímto listem sám za sie, své erby i potomky všem vůbec, jakož jmám list neb zápis na zámky Hukvaldy a město Ostravu s jich příslušenstvím od duostojného u Bože otce pana kněze Jana biskupa Varadienského a správci(!) biskupství Olomúckého, Uherského a Českého království kancléře pod jeho milosti velikú pečetí a druhú kapituli(!) jeho milosti Olomúcké v tato dolepsaná slova znící: My Jan z Boží milosti biskup Varadienský, etc. Následuje pak zástavní list, daný v Olomouci dne 14. října 1486 až po slova: A protož já svrchupsaný Dobeš slibuji sám za sie, své erby i potomky všecky věci svrchupsané v jich závazných punctích a articu lích svú dobrú vierú ctně, věrně a právě zdržeti a zachovati. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečet k tomuto listu jsem přivěsiti kázal a připrosil jsem uroze ných pánův, strýcí, bratra a ujce svých milých, pana Oldřicha z Bozkovic na Cimburce, pana Albrechta z Bozkovic na Letovicích, pana Beneše z Bozkovic a Černé Hory, pana Jana staršího z Lomnice a urozených panoší Jakuba z Šarova na Crumsíně, hofrychtýře markrabství Moravského a Alše Skareckého z Polanky na Bošovicích, kteří jsú své pe četi také vedle mne sobě a svým erbům bez škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán na Hukvaldech v ten čtvrtek po přenešení sv. Václava. Léta od narození Syna božího tisícího čtyrstého osmdesátého osmého počítajíce. Dobeš von Boskowitz und von Cerná Hora bestätigt, dass ihm die Herrschaft Hochwald samt Zugehör mit Willen des Bischofs und des Olmützer Domkapitels verpfändet wurde. Hochwald, den 6. März 1488. Podle fotografického snímku originálu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 39

Strana 40
28. 1495, duben 7. Hukvaldy. Beneš Cernohorský z Boskovic, pán Hukvald, postoupil městu Ostravě městské příkopy a valy. Beneš Cernohorský z Bozkovic, pán na Hukvaldech, známo činím tiemto listem všem vuobec, že jsú před mne přistúpili múdří a opatrní, věrní milí purkmistr, fojt, rada i všecka vuobec města Ostravy, a mne, jakožto pána svého, s mnoha dobrými lidmi prosili, abyh jim milost a lásku okázal a příkopy městcké z držení svého propustil a jim jie zase dal, praviec, že jsú jich dědičné a vobecné a že jsú jim jie někteří páni, kteříž jich ty časy v držení byli, mocí vzali a k svému užitku přivodili. Znamenav jich slušnú a spravedlivů žádost a prosbu u těch dobrých lidí, kteříž se vedle nich přimlúvati, ač jest nebožtík pán a bratr moj, pan Dobeš, dobré paměti na ty příkopy a valy jie znovu všiecky opravil a znamenití(!) náklad a sumu velikú peněz našich vlastních nato naložil, nechtě jich v slušné prosbě a spravedlivé oslyšeti, jim milost v tom okazují a ty příkopy na věčné časy zase vracuji, aby jich oni mohli požívati a k svému užitku přivodili jakž najléple moci budú. K tomu na potvrzenie a pro lepší jistotu kázal jsem svú vlastní pečet při věsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Hukvaldech v úterý před květnú nedělí léta Syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého pátého počítajíc. Beneš Cernohorský von Boskowitz und Herr von Hochwald überlässt der Stadt Ostrau die Stadtgraben und Verschanzungen. Hochwald, den 7. April 1495. Pergamenový originál s pečetí přivěšenou na pergamenovém proužku v městském archivu; v opisu pečeti slova: „Beness - z Bozkowicz“. Rozměr 17.5 cmX234 cm; plica: 2.5 cm. 29. 1498, červen 11. Polská Ostrava. Porovnání sporu mezi vladykou Jan Camborem z Přívoza a měšťany ostravskými stran platu s domu v městě, lánu pole a udělání na něm rybníka a práva používání vody. My Václav Hřivnáč z Heraltic na Polské Ostravě, Jiřík Mnišek z Kunčic Vratimově, Petr Osinský Izl Žitnej, Jan Miloch [ze] Slavikova známo činíme tiemto listem všem vo bec, jakož jsú přišli a přistáli mocně urozený vladyka pan Jan Cambor z Přívoza jednej a pány měščeny ostravskými a vší obcí strany druhé o při a ruoznice, kteréž mezi nimi byly, a s toho jejich na nás mocného přestanie takto mezi stranami vyřiekámy a napřed o duom, což pan Jan v Ostravě jmá, cožkoli s toho domu městu zaseděl a zasedí do svatého Jana příštieho Křtitele Buožieho, to jemu všecko pominutý jmá, po svatém Janu činí s toho domu vedle horního i dolního súseda všecku povinnost, pakližby činiti ne- chtěl, jmá ten duom v polúletí obci vzdáti po datum listu tohoto, a což se lánu tiče(!), který pan Jan v městcej*)(!) hranici drží, s toho lánu pan Jan, erbové i potomci jeho ne- jmají nic věčně uplacovati městu a což se lesu pod pana Janovým lánem tiče(!) do při voské(!) a lhotské hranice, pan Jan jmá a] može sobě pod tím svým lánem rybník dělati, erbové neb potomci jeho po ty hranice nahoře psané, a též pan Jan jmá vodu měšča nom ostravskím(!) neb jeich2)(!) budúcím přes svoj lán pustiti, buďto lesem neb oráním pod Lhotú do městckého lesu a jakž pan Jan jmá rybník pod novým městskím(!) rybníkem, 40

Strana 41
páni měščené jmají panu Janovi vodu Jzel svého do jeho rybníka púščeti k jeho potřebě, když jeich(!) rybník jest pln a zbitečný(!) vody nejmají jinam púščeti a vody valněj pů ščeti nejmají, než kdy by svoj rybník páni měščané ku lovení púštčeli, toho jim pan Jan nejmá brániti, pan Jan svým rybníkem na městckú hráz nejmá na škodu topiti, pakliž by škoda byla, jmá opraviti terasem neb podvozem, a jakož páni měščané jmají list od předka pana Janova. Což se toho nahoře psaného lánu tiče(!), ten list jmá skažen bíti(!), aby panu Janovi, erbom, potomkom jeho na škodu zachován nebyl, před panem Václavem Hřivnáčem zboden, a což se cesty spuščený tíče(!), lidem z Přívoza, což na městském role drží a městu platy dávají, pan Jan jmá cestu věčně pustiti po svej hrázi pod svým dvorem pod pana Farklom Rokytný rybník až do příčné cesty, a což páni měščané na tom lánu pana Janovu s mým rybníkem zadělati a zatopiti, toho nejmají věčně žádnému uplacovati, a pan Jan nejmá v městským lesu nic rubati než s jiejich dobrú vuolí. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu a jí svrchupsaný smlúvy dali jsme své vlastní pečeti k tomuto listu zavěsiti. Jenž dán a psán na Polské Ostravě ten pondělí po Svatej Trojici léta po narození Syna Buožieho tisícieho čtyřstého devadesátého osmeho léta počítajíc. Vergleich zwischen dem Wladyken Johann Czambor von Prziwos und den Bürgern von Ostrau wegen eines Zinses von seinem Hause in der Stadt Ostrau, wegen einer Feldhube und Teicherbaung auf derselben und wegen des Wasserrechtes. Polnisch Ostrau, den II. Juni 1498. Poznámky: 7) V textu miestczey. 2) yeích. Pergamenový originál v městském archivu se čtyřmi na pergamenových proužcích visutými pečetmi, z nichž první je za chována, z druhé kousek a z posledních dvou pouze pergamenové proužky. Rozměr listu 18.5 cm232 cm; plica: 4.5 cm. 30. 1501, leden 6. Polská Ostrava. Václav Hřivnáč z Heraltic a na Polské Ostravě pouští ostravským měštanům právo, používati vody z Ostravice. Já Václav Hřivnáč z Heraltic na Polské Ostravě i z svými erby i budúcími potomky známo činím tiemto listem, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že k žádosti a k prosbě múdrých a opatrních (!) měščan ostravských súsedních dal sem a pustil sem jim vodu z Ostravice tu, kdež ji vzali a kudy vedú na své rybníky a k svému použitku tak, aby toho užívali a opatrovali jakž najlép mohú a umějí, a já jim v tom překážek(!) nejmám ani erbové ani moji potomci. Tomu na svědomí svú sem vlastní pečet k tomuto listu s svím (!) jistím (!) vědomím zavěsiti kázal. Jenž dán a psán na Polské Ostravie den svatích (!) Třech Králí po narození Syna Buožieho tisícieho pětistého prvnieho léta počítajíc. A přitom jsú byli urození vladyci pán Miloch [zel Slavikova, Jan Cambor z Přívoza, Mikulaš Ffarke z Choczendorffu a z Přívoza, Jan písař v ty časy na Polské Ostravě, kterýž tento list psal. Wenzel Hrziwnacz von Herattitz auf Polnisch-Ostrau erteilt den Ostrauer Bürgern das Recht, das Wasser von der Ostrawitza auf ihren Mühlgraben zu leiten. Polnisch-Ostrau, den 6, Jänner 1501. Pergamenový originál v městském archivu ostravském s přivěšenou trochu poškozenou pečetí na pergamenovém proužku Václava Hřivnáče z Heraltic. Rozměr 30 cmX14 cm, plica: 4.5 cm. 41

Strana 42
31. 1506, leden 10. Olomouc. Vidimus zástavního listu Beneše z Boskovic na panství hukvaldské, vydaný městskou radou olomouckou. My purgmistr a rada města Olomúce známo činíme tímto listem obecně přede všemi, že duostojný v Buoze otec kněz Stanislav biskup Olomúcký ukázal jest nám v radě list s sedmi pečetmi visutými, totiž reversál na zámek a zbožie hukvaldské, kterýž jmá od ne- boštíka pana Beneše z Bozkovic a z Črné hory řádně zapečetěný, nevymazovaný, na všech věcech celý neporušený a v ničemž nepodezřený, kterýž jsme s pilností přečtúc přehlédli a slovo od slova k žádosti nadepsaného kněze biskupa jeho Milosti v tento list našeho vidimus vepsati rozkázali, jenž sám v sobě znie: Já Beneš z Bozkovic a z Črné Hory i svými erby a budúcími vyznávám tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, jakož od duostojného v Boze otce a kněze, kněze Stanislava biskupa Olo múckého list na zástavu zbožie hukvaldského i s jeho se všiem příslušenstvím mám pod jeho milosti a kapituly olomúckej pečetmi visutými, kterýžto list jest psán v ta slova takto: Stanislav z Božie Milosti biskup Olomúcký a my Augustin děkan, v právě duchovním doctor, Jan arcipryšt, Adam v právě duchovním doctor z Olomúce, Mikuláš z Hradce, Mistr Konrád Altheymr, Mistr Václav Crozr, Jan Hamlburg, Václav z Vizovic, Jan Kurzl, Mistr Jeroným z Gorlice, Pavel Apotékářův z Olomúce, Bernart Junkr z Ssonbrku, Václav z Potenstátu, Mistr Michal z Mezeříče, Mikuláš Werner, Marek Lang z Olomúce, Mistr Martin Hořička z Olomúce, Mistr Tomáš Rothaus z Olomúce, Pavel Crazr z Olomúce, Sigmund Glotzer z Olomúce, Rehoř Wirss z Lamberku, Bartoš Swanzr z Olomúce, Wolf gang Lindenast z Olomúce, kanovníci i všecka kapitula kostela Olomúckého společně a jednostejně tímto listem vyznáváme a oznamujeme všem vobec, že jakož zámci Hukvaldy a město Ostrava s jich příslušenstvím od mnoha let od kostela Olomúckého odjati a od- cizeni byli, a potom k tomu přišlo, že duostojný v Boze otec kněz Tas, ty časy biskup Olomúcký, skrze své zaslužení u krále Jiřího, ty časy krále Českého a markrabí Morav- ského, zjednal a obdržal, že jsú ti zámci a město Ostrava z velkých sum zlatých, kteréž na nich zapsány byly, v moc urozených paniův, pana Jindřicha, pana Dobeše a pana Beneše bratřie z Bozkovic a Črné Hory přišli, kteřížto dědictvie své prodavše za svrchu psaného biskupa dluhy kostela Olomúckého zastúpili, a je splativše, vyplatili zámky, město svrchupsané a zbožie, totižto Příbor, Brunšperk, městečka a vsi Staříč, Fryčovice a jiné k zamkuom těm a městu od starodávna příslušné k tomu z božiem Ssorffsteinským někdy manským, totiž městečko Fraistat, vsi i jiné k tomu manstvie od starodávna příslušné s fojtstvím v Ostravě a druhým v Příboře a jich příslušenstvím, kterážto manstvie svrchu- psaný kněz Tas, biskup Olomúcký, předek náš zase vtělil jest a k stolu biskupskému obrátil z potřeby znamenité kostela toho a těch zámkův zachování s plným a celým panstvím tak, jakož on svrchupsaný kněz Tas, biskup Olomúcký, se v to uvázal a držal nahoře psaným panu Jindřichovi, panu Dobešovi a panu Benešovi, bratřím z Bozkovic a Črné Hory, v sedmi tisících zlatých uherských zastavení a splaceni byli. My pak svrchupsaný Stanislav, biskup Olomúcký, a my doctor Augustin děkan, Jan arcipryšt, Mikuláš z Hradce etc., kanovníci i všecka kapitula kostela Olomúckého, znamenavše na tom dobré a uži- tečné kostela našeho Olomúckého, učinili sme Jse svrchupsaným panem Benešem smlúvu 42

Strana 43
dole psanú, majíc také k tomu přivolení najsvätějšího otce papeže Julia II. a (Z) stolice římské jeho Svatosti, kdež pak list o tom světleji ukazuje, a mocí tohoto činíme takovúto měrú, že týž pan Beneš má svrchupsané zámky Hukvaldy a město Ostravu, městečka, vsi a to všecko, což nahoře psáno stojí, se vším příslušenstvím starodávním, tak jakž první zápisové kněze Tasa, předka našeho, to panství v sobě zavírali, drželi a toho všeho mocně požívali až do svej smrti bez překážky našie i našich potomkův biskupův Olomůckých a kapituli (!) kostela toho, než od jiných téhož pana Beneše erbův a příbuzných, abychom nemohli toho zbožie splatiti jedině k rukám našim aneb kapitula kostela Olomúckého k kostelu Olomúckému a k stolu biskupskému toliko aneb, když by biskupa nebylo a sto lice prázdna byla, tehdy k stolu budoucího biskupa a těch všech, kteříž k tomu vedle starodávného nadání na tom zbožie právo mají, a kdyžby Pán Bůh téhož pana Beneše smrti neuchoval, kdož by po smrti jeho ty zámky držal, má a povinen bude jich nám neb našim potomkuom, biskupuom Olomúckým, když jemu puol léta napřed věděti dáme, bez odporu postúpiti, a my erbuom jeho aneb tomu, kdož by ten náš list s často jmeno- vaného pana Beneše dobrú vuolí jměl neb jměli, při postupování zámkův šest tisíc zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých máme a povinni budeme na rathúze v Olomúci v jich moc položiti a docela zaplatiti. Item, jakož také k tomu zbožie hukvaldskému, kte rýmžkolivěk obyčejem drží se dvě vsi, jedna Frydgendorf a druhá Nenašlab, kteréžto vsi k čtyrem prebendám kanovnickým kostela Olomúckého vedle starodávného vyzdvižení a nadání příslušejí, ty má pan Beneš i jeho erbové a držitelé svrchu jmenovaní bez naší překážky pokojně držeti až do času svrchujmenovaného vyplacení, avšak za to naše při volení držitelé mají těm kanovníkuom kostela Olomúckého v Vitonicích prebendátuom na znamení panství a památku dědictví kostela Olomúckého těm čtyrem kanovníkuom dva nácte hřiven groší širokých, šedesát groší pražských a čtyry počítajíc za jednu hřivnu do kapitoli (!) olomuckej dávati a platiti a to rozdielně, najprv počnúc po datum listu tohoto o sv. Jiří šest hřiven groší pražských a o sv. Václavě také šest hřiven již jmenovaných, a tak na každý rok platíc bez dlúhých protahův. Také jest týž pan Beneš vzhledl napřed na Pana Boha přátelství a dobrodiní, kteréž jsme my jemu svrchupsaný Stanislav, biskup Olomůcký, okazovali, k žádosti naší z hlavní sumy, totiž sedm tisíc, jeden tisíc spustil, k tomu všecky náklady, kteréž jest znamenité na ty zámky a město i zbožie i jiná městečka k tomu příslušná učinil, i oč by na potomnie časy co učinil a naložil, prominul a jich při po stupování těch zámkův jeho erbové ani budúcí svrchupsaní počítati nemají. Také pan Beneš po datum tohoto listu povinovat bude a má reversál nebo návratek nám potomkuom našim a kapitole kostela Olomúckého na tento list zase udělati a jej v moc naší dokonaný pod pečetmi panův a dobrých lidí dáti. Toho na svědomí a potvrzení my Stanislav, biskup Olo múcký, naši vlastní pečet přivěsiti k tomu listu jsme kázali. A my Augustin děkan, v právě du chovním doctor, Jan arcipryšt etc. kanovníci i všecka kapitola kostela Olomúckého vedle téhož kněze biskupa jeho milosti pána našeho dobrovolně a z vuole jednostajné kapitulní naši pečet sme přivěsili. Jenž jest psán a dán v Olomouci v sobotu po sv. třech králích léta od narození syna Božího tisícího pětistého šestého počítajíc. Protož já svrchupsaný Beneš i s svými erby a budúcími slibuji svú dobrú čistů vírú křesťanskú beze vší zlé lsti sám za se i za své erby i za ty, ktož by to zbožie držel, má držáno a zachováno býti, a k tomu ty všecky kusy, punkty i artykule v tomto listu svrchu i důle psané ctně, řádně a křes 43

Strana 44
ťansky a bez porušení všelijakého držeti, zachovati i svými budúcími držiteli chci: A toho na svědomí a zachování a pro lepší jistotu věcí svrchupsaných svú sem vlastní pečet při věsiti kázal k tomuto listu a k tomu sem připrosil urozených panův, pana Ladislava z Bozkovic a na Moravskej Třebové, najvyššího komorníka markrabství Moravského, pana Albrechta ze Šternberka a na Lúkově, pana Znaty z Lomnice, pana Jiříka z Vlašímě a na Úsově, pana Hanuše Haugvice z Biskupic a na Bouzově, urozeného a statečného rytíře pana Jakuba z Šárova, že sú své pečeti podle mei(!) také na svědomí přivěsili k tomuto listu jim a erbuom jich beze škody. Jenž jest psán a dán v Olomúci tu sobotu po sv. Třech králí ch] léta od narození syna Božího tisícího pětistého šestého počítajíc, kdež my svrchu psaní purgmistr a rada města Olomúce hlavní list s pečetmi, jakož se nahoře píše, před sebú jmaje, tudíž i vidimus proti tomu sami slyšeli jsú a proti sobě srovnané ve všech kusích a artykulích právě napsané nalezli jsme. Tomu na svědomí pečeť svú k tomuoto vidimus přivěsiti jsme rozkázali, jenž jest dán a psán v Olomúci. Vidimus des Pfandbriefes Beneš von Boskowits auf die Herrschaft Hochwald, bestätigt von dem olmützer Stadtrate. Olmütz, den 10. Jänner 1506. Podle fotogr. snímku originálu z arcibiskup. archivu v Kroměříži. 32. 1509, prosinec 15. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek uděluje cechu tkalcovskému v Mor. Ostravě cechovní výsady. My Marek z Boží Milosti biskup Olomúcský oznamujeme tímto listem obecně přede všemi, že sous(!) před nás předstoupili poctiví cechmistři a mistři řemesla tkadlského, poddaní naši věrní milí z města našeho Ostravy, oznamujíce nám, kterak by z dopuštění Božího list výsadní na cech jejich, kterýž jsou od nebožtíka kněze Jana biskupa, předka našeho slavné paměti měli, ohněm pohořeti měl, při tom nás pokorně prosíce, abychom jim zase takový cech listem naším obnoviti a potvrditi ráčili. Kdež my nemohúce jejich takové snažné a slušné prosby odepříti, z zvláštní milosti chtíce, aby výš psané řemeslo tím lépe pod námi chudí i bohatí seděli, nýbrž živností svých pod řádem a spravováním tím lépe a snáze hleděli a nás i s budúcjílmi biskupi(!) Olomúcskými poplatky odbývali, a město naše Ostrava skrze to se opatrovati mohlo, těch všech artykulí důle psaných, cech a řemeslo jejich vysazujíc, tímto listem naším jim sme potvrdili a potvrzovati ráčíme. Item: Předkem aby korúhev a svíce v kostele podle pořádku cechu svého měli a služby Boží při mšech svatých a při slovu Božím slyšání při procesích v neděli i v jiné dny sváteční pilni byli. Item: Každého roku z tohoto řemesla dva cechmistři přísežní volení býti mají, a ti mají v tom řemesle věrně a právě říditi a opatrovati, aby se dílo chudému i bohatému spravedlivě a hodně od každého z mistrův dělalo, a pakliby, komuž poručeno bude, co našli, že by bylo zle děláno, ten aby od cechmistrův a mistrův trestán byl a dva funty vosku aby do cechu dal. ltem: Každý kdo chce v nahoře psaným cechu tkadlského řemesla býti, ten se má opatřiti a provésti hodným a statečným svědomím o jeho řádným manželským splození, o jeho stavu, aby tu kterak se choval a kde se jest tomu řemeslu vyučil, a když to u 44

Strana 45
činí, tehda má do cechu přijat býti a on podle obyčeje téhož řemesla povinen bude dáti do cechu šestnácte groší bílých a štyry funty vosku. Item: Každý mistr řemesla tkadlského má se opatřiti, aby pravú šíř vedle práva a pořádku starobylého téhož řemesla zachoval, a kdo by v tom jináč nalezen byl, tak že by pravé šíře nezachoval z půl praménka, ten aby propadl dva funty vosku pokuty a k tomu trestán dostatečně jmá býti. ltem: Co se učedlníkův v tom řemesle dotýče, takto na učení přijímáni mají býti. Každý kdož se chce tomu řemeslu učiti, má se v cechu opověděti a má sobě potom u mistra dvě neděle koštovati, a bude-li se jemu zdáti předse tomu řemeslu učiti, má se pilně tři léta učiti a mistru svému, u kteréhož se učí, za jednu hřivnu to uručiti, aby se vyučil, a má do cechu dáti devět groší, a když mistru vytrvá a se vyučí, cecu a všemu řemeslu dosti učiní, mistr bude jemu dvadceti štyry groše a v těch tří letech, dokudž se učí, střevíce a šaty v slušnosti povinen dávati. Jestližeby pak za vyučení cechmistrům, příčinu neoznámíc, bez rozeznání odešel a utekl, rukojmě mistru jeho, od kteréhož odešel i tolikéž cechu tak, jako by se vyučil, spraviti to všecko mají, a mistr jemu nic zase navrátiti povinen není. ltem: Také jestližeby se mladý mistr osaditi chtěl a ženatý nebyl, ten aby se do roku oženil. Pakliby toho neučinil, jednu hřivnu aby do cechu propadl. ltem: Žádný mistr přes štyr stolic více jmíti nemá, nýbrž všecko jejich ná(d)čení a dílo v jednostejné a pravé šíře podle starodávného toho řemesla pořádku jmíti spra vedlivě a hodné dílo i tlusté plátno tkáti a každého dobře opatřovati, žádného neobtě žovati a utiskati, raději podle vší pilnosti a náležitosti každého fedrovati. Item: Kdož zel svrchupsaných mistrův dá co dělati, toho fedrovati mají a nedlúho jich meškati, a kdožby v štyrech nedělích plátno nevyplatil, jakž by jemu oznámeno bylo, ten jistý mistr můžlel to cechmistrům oznámiti, a cechmistři mají tomu, čí to plátno jest, dáti oznámiti, a nevyplatil-li by plátno po tom oznámení ve dvou nedělích, mají cech- mistři tolik z toho plátna odprodati, což by se mistrovi od die(l)la toho dáti mělo, jemu tím zaplatiti a ostatek plátna ať se tomu dá, kterýž je dal dělati. Pakliby také který mistr lidi dílem protahoval a nefedroval, ten do cechu štyry groše bílé pokutuje a od každého die(h)la dáti má, a cechmistři mají jej k tomu skutečně přidržeti, aby tu přízi ve dvou nedělích tomu konečně odělal. Item: Také žádný mistr ani tovaryš nemají sami pro předivo k dělání do domův choditi pod cechmistrů vyměřenou pokutú. ltem: Jestližeby mistři tak uznali, že by povaleče anebo šteříži dílo a předy do města chodili, nebo dílo do města nosili, kteréž někomu do města udělali a od nich v tom postížen byl, ješto by s nimi v cechu nebyl a [vl všech artykulích řemesla jejich dotýkajíc se nezacho val, má jemu to všecko pobráno, nýbrž to starším dáno a podle uznání jejich trestán býti. ltem: Jestližeby se příhodilo, že by někdo kterému mistrovi řemesla svrchupsaného dlužen zůstal a platiti jemu zanedbal, tehda toho jistého žádný mistr ničímž fedrovati nemá dotudž, pokudž jemu nezaplatí. Item: Kdyby který mistr byl obeslán ku potřebě do cechu, ten jíti má, kterýžby doma zastížen byl, a nemá nikam odcházeti, leč by se cechmistrovi opověděl a pakliby odešel a toho neučinil, jeden groš bílí(!) aby do cechu propadl. 45

Strana 46
Item: Také kdyžby cech obeslán byl, aby se skoro zešli než svíce zhoří a kdyby zameškal svávolně, groše bílého aby dal do cechu. Item: Kteříž budou cechmistři a sednou za stůl, kteréhožkoli z mistrův k radě obešlí aneb povolají, ten hned vstáti má a seděti s nimi a komužby jaká potřeba byla, aby po(d)ctivě před cechmistři předstoupil a svou při aby poveděl a jiní(!) aby mlčel pod pokutou dvou peněz bílých. ltem: Má se každý mistr i také tovaryš nadepsaného řemesla řádně, poctivě, chva litebně jmíti, aby poslušenství mistrův zachoval a do cechu kdyžby jemu povědíno bylo, přicházel. Kdo by toho neučinil, ten propadne věrduňk vosku do cechu. ltem: Jestližeby z mistrův při tom zhromáždění anebo z tovaryšův jeden druhého svávolně zháněl anebo lži dával nebo hanlivými slovy mluviti byl uslyšán, ten aby do kázně městské šel a odtud nevyšel, leč štyry groše bílé aneb jeden funt vosku položí. Item: Jestližeby jaká různice aneb sváda mezi mistry aneb tovaryši povstala, což se řemesla dotýče, to aby cechem narovnáno bylo(!), a kterýžby v té vinně(!) nalezen byl, má podle uznání jejich trestán býti, a takoví mají přestáti na výroku cechu pod pokutou štyr grošů bílých. Pakliby toho neučinil a uznání mistrův sobě lehce vážil, svrchupsanou pokutu aby položil. ltem: Štrafoval-liby kterých cechmistrův svých a jim poslušen nebyl, toho pokuta jest šest groší, zdálo-liby se pak někomu, že by se jemu křivda nějaká od cechmistrův stala, ten položíc prvé šest groší starším a radě města žalovati a oznámiti může. ltem: Když se mistři v každých štyrech nedělích pod pokutou obsílají, kterýž ne přijde, mistr pokutuje dva peníze a tovaryš jeden peníz. ltem: Každého quartale, když se mistři obsílají, má jeden každý groš položiti a kterýž by pak v kvartále k času ustanovenému do cechu nepřišel a ten večer, když se to znamení po mistřech neslo, byl uhlídán, ten pokutuje osm groší bílých beze vší milosti. Item: Každého štvrt léta, i také když mladé mistry přijímají, při tom času zřízení toto cechovní přečteno bejti má. Item: Také jeden místr druhému čeledí odcizovati ani odluzovati nemá, a pakliby se který nezachoval, ten pokuty položiti má osm groší bílých do cechu. ltem: Žádný nemá jeden druhému díl(l)a haněti, chtějíc tudy jinému dílo odlúditi, a jestližeby který v tom postížen byl, ten má od cechmistrův a mistrův vedle uznání kázní aneb vin(n)ú trestán býti. Item: Kterýž by tovaryš, dělaje u mistra vyvstal a potom jej pomlouval, ten aby trestán byl podle uznání mistrův, také příslušné zahálení bez slušné příčiny všední den čeledínu svému přetrhovati mají pod pokutou při cechu nařízení, a kterýž by tovaryš zahálel svávolně dva dni, aby dal do cechu jeden groš bílý. Item: Jestližeby který tovaryš byl co mistrovi dlužen a vyvstal a u jiného dělal, tomu aby řemeslo se nedopouštělo dělati dotudž, pokudž s tím mistrem, kterémuž jest dlužen, nesrovná. ltem: Když tovaryš přivandruje který, který mistr s ním nejprve mluví, tomuž nej prve dělati má, a kterýž by tovaryš vandrovati chtěl, má se mistrovi tejden napřed opo věděti. I poněvadž tovaryš odpúštění bere, a mistr by měl čím jeho fedrovati, má van 46

Strana 47
drovati a tu ve dvou nedělích déle nedělati, odpustí-li jeho mistr, tu zůstati a u jiných dělati moci bude. ltem: Jestližeby který mistr čeledníka odlúditi navedl, aby ve dvou nedělích zase přišel, tehdy mistr pokutuje šest groší bílých a tovaryš dva groše bílé. ltem: Jestližeby který mistr aneb tovaryš v šenkovním domě šaty propil aneb zá- klad na hře nebo (nebo) strany propití tam nechal, ten propadne do cechu pokutu velikou. Také žádný mistr krom v cechu se dáti přesvědčiti nemá pod pokutou od cechmistrů na to uloženou. Item: Jestližeby se který mistr mrzce vopil a hanlivými a nestydatými slovy aneb písničkami mrzkými spívati byl uslyšán anebo každý den vožralcem byl (svého zanedbá vajíc a nedělajíc chtěl), kolikrát by v tom postížen byl, pokutuje vždycky každýkrát štyry groše bílé. ltem: Všelijaké rouhání, lání proti Pánu Bohu v žertu a bez žertu pod trestáním nad hrdlem i statkem u starých a mladých i čeledi se přikazuje a zapovídá, a jestli cechmistr v tom v tom proviní, ten má dvojnásob trestán býti. ltem: Jestližeby který zahaleč svávolně svú vlastní manželku jinde bývajíc opustil a dílo v Ostravě jmíti od nich žádal, toho nemají žádného času v níčemž fedrovati, učinil-li by pak který mistr proti tomu, toho pokutovati mají. Item: Jestližeby který zahaleč a neposlušný mistr anebo tovaryš co takového proti takovému cechovnímu zřízení svávolně učinil, toho mají s pomocí starších trestati, pakli by utekl, po něm se tak dlúho ptáti mají, až se k trestání a k poslušenství pozůstaví. ltem: Když by který mistr aneb mistrova, dítě aneb který čeledník umřel, tehdy jiní mistři aneb tovaryši poctivě jej k hrobu provoditi mají, pakli by který svávolně přijít nechtěl, prve nežli z domu vynešen byl, ten aby pokuty položil jeden groš bílý do cechu. ltem: Jestližeby mistr umřel, a žena jeho vdovú pozůstala, poctivě se živíce a do cechu odkládajíc, to řemeslo bez překážky s čeledí svou potudž, pokudž stav svůj ne- promění, dělati může, pakli by se mistrova za jiného vdala (okrom řemesla jejich), tehdy řemesla se pustiti má. Item: Když cechmistři z ouřadu vysednú, mají jiným mistrům počet dělati. Též svrchu psaným mistrům naddáváme, že budú moci a mají jmíti pečet svou cechovní podle pře dešlého obyčeje svého, a již cechmistři a mistři to tak opatrovati mají, aby v cechu slušném od řemesla jejich potřeba města se dála, a lidé v tom od nich, aby utiskáni nebyli. A protož chtíce my tomu, aby ti všickni artykulové nahoře psaní, kteříž se v tomto listu zavírají od nás a budoucích potomkův našich biskupův Olomúcských zdržáni a za chováni byli. Tomu na svědomí pečet naši vlastní svým jistým vědomím k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali, však sobě i budoucím potomkům našim biskupům Olomúcským to pozůstavujíce, abychom pro dobré a užitečné, když bychom toho potřebu uznali, takové artykule změniti a obnoviti při tom cechu a mistři mohli. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v sobotu před sv. Tomášem léta Páně tisícího pětistého devátého počítajíce. Der olmützer Bischof Markus erteilt der Weberzunft in Ostrau Zunftprivilegien. Kremsier, den 15. Dezember 1509. Podle opisu z knihy městských privilegií městského archivu, fol. 30a-32a. 47

Strana 48
33. 1511, leden 5. Olomouc. Dlužní úpis na 3 tisíce uherských zl., daný Stanislavem olomouckým biskupem Jiříkovi Tuřímu z Bethlemfalvy. My Stanislav z Božie Milosti biskup Olomúcký sami za se i za naše potomky biskupy Olomůcké vyznáváme tiemto listem všem vuobec, jimž čten nebo okázán bude, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu nám v děk a v pilnú potřebu naši i kostela našeho Olomůckého puojčeného tři tisíce zlatých dobrých uherských váhy i mince spravedlivých urozenému panu Jiříkovi Turziemu z Bethlemfalvy, hrabí kremnickému a najvyššemu správci komory zámkuov krále jeho milosti na Štávnici, bratru našemu najmilejššímu a erbom jeho a paní Anně manželce jeho vlastní, kterýchžto tři tisíce zlatých vypuojčili jsme na výplatu zámkuov našich a kostela našeho Olomúckého Ukvalduov a zbožie k niem příslušných a v tiech třech tisíce zlatých zapsali jsme a zastavili a mocí tohoto listu zastavujem a za- pisujem město naše Ostravu s lidmi, s platy, s mýty i s všelijakými požitky a užitky, kte rýmžkolivěk jmény mohú jmenovány býti, se vším právem, panstvím a příslušenstvím a se všemi právy, což k tomu městu Ostravě od starodávna příslušelo a přísluší a jak v svých mezech a hranicích zamezeno jest tak, že svrchupsaný pan Jiřík, bratr náš, erbové jeho a paní Anna, manželka jeho, toho města Ostravy s lidmi a se vším panstviem tak, jakž se na hoře jmenuje, v držení býti a požívati mají, toliko že svrchupsaný pan Jiřík, bratr náš milý, dle lásky bratrský, kterúž k nám zachovává, dopustil nám duchoduov města Ostravy užívati všech z dobré vuole až do naší živnosti a po naší živnosti i s erby svými a s paní Annú manželkú svú mají zase těch duochoduov s lidmi a se vším panstvím a se všemi právy tak, jakož se napřed jmenuje bez všelijaké překážky potomkuov našich, bisku puov Olomúckých, a kapitoly kostela olomúckého svobodně a volně požívati a to dotud a tak dlúho, dokavadž by se jim suma jejich tři tisíce zlatých svrchupsaných docela ne- zaplatila a nepoložila v moc jejich v městě Olomúci na rathauzi. A kdyby se jim jejich summa položila od potomka našeho biskupa Olomúckého aneb od kapitoly kostela našeho Olomúckého, tehdy věřitelé naši, přijmúce summu svú tři tisíce zlatých uherských i s duo chody a úroky zadržalými anebo jinými požitky, kteréž by jim při tom časi(!)1) vyjíti jměli, mají a povinni jsú potomkom našim biskupom Olomúckým města Ostravy se vším pan stviem tak, jakožto sami od nás drželi, v moc jejich postúpili a lidi z závazku a z pod- danosti, v kteréž je jměli, propustiti. Pakli by se v čiemkolvěk od potomkúov našich bisku puov Olomúckých svrchupsaným věřitelom našim, buď na všem nebo na diele ukracovalo proti tomuto našemu zapsanie, čehož pane Buožie nedaj, tehdy my Stanislav biskup svrdhu psaný svrchupsanému panu Jiříkovi, erbom jeho a paní Anně manželce jeho, věřitelom našim milým tiemto listem dáváme plnú moc a právo, aby potomka našeho biskupa Olo múckého k tomu držeti a připravovati mohli právem duchovniem i světským, též i lidi zbožie našich biskupstvie z měst, z městeček, ze vsí a v margrabstvie Moravském i v ji- ných zemích jinde obývajících a k biskupstvie Olomúckému příslušejících všelijakým právem k tomu držeti a napomínati mohli a je viniti pod stávkami, právem světským a kletbami, právem duchovniem a to dotud a tak dlúho, až by se jim všem dosti stalo, což se v tomto listu píše. A jestli by věřitelé naši pro které zmatky, ježto by se jim od biskupuov Olo můckých potomkuov našich v tej zástavě kterakkolivěk proti tomuto našemu zapsánie dali, 48

Strana 49
jaké škody vzali, ježto by ty škody slušně bez přísah a věrovánie pokázati mohli, ty jim potomci naši biskupové pod pokutami svrchupsanými zúplna a dokonce navrátiti a zaplatiti mají při hlavnej sumě kladení v městě Olomúci na rathauzi. A kdož by tento list jměl svrchupsaného pana Jiříka, bratra našeho, aneb erbuov jeho nebo paní Anny manželky jeho věřiteluov našich svrchupsaných s jejich dobrú vuolí, ten jmá a jměti bude též plné právo k tomu ke všemu, což se v tomto listu píše, jak oni sami věřitelé naši bez umenšení. Tomu všemu na jistotu, pevnost a zdržení My Stanislav biskup napředpsaný pečeť naší velikú s jistým naším vědomím k tomuto listu dali jsme přivěsiti, jenž jest dán a psán v Olomúci v neděli před hodem Tří svatých králuov léta od naro- zení Páně jeho svatého tisícího pětistého jedenáctého počítajíce. A my Mistr Tomáš, děkan, kněz Jan z Jemnice, arcipryšt, Jan z Hamelburgka, Václav Vizovský, Jan Kurzl, Bernart Junker z Šumbergka, Václav z Potenštátu, Mistr Michal z Meziříčí, Mikuláš Werner z Olomúce, Marek Lang, Sigmund Glatzer z Olomúce, Pavel Krozar z Olomúce, Rehoř Wirš z Lambergku, Bartoš Švancar z Olomúce, Václav z Moščenice, Kašpar z Opavy, Jan Kalivoda, Mistr Jan Schenberg z Olomúce, kanovníci a všecka kapitola kostela Olomúckého k takovémuto zapsánie, což se kolivěk v tomto listu píše, naše jisté přivolenie dali jsme a mocí listu tohoto dáváme jemu panu Jiříkovi, erbom jeho a paní Anně manželce jeho s tiemto listem slibujeme, že ve všem, což se v něm píše, od nás i od biskupuov Olomúckých upřímně, věrně a křesťansky zachováni býti mají beze všech v tom vymýšlených forteluov a vše lijakých pomocí a zmatkuov bez umenšení. A chtíc, aby toto zapsánie, což se v tomto listu píše, moc svú jmělo, toho pečetí naší kapitolní z vuole jednostajné a s dobrým roz- myslem k tomuto listu přivěšenú potvrdili jsme a potvrzujem. Dán a psán, jak na hoře se píše. Ein Schuldbrief auf 3000 ung. Gulden, erlassen von dem olmützer Bischofe Stanislaus an Georg Turzo von Bethlemfalva. Olmütz, den 5. Jänner 1511. Podle fotogr. snímku z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 34. 1512, březen 12. Mor. Ostrava. Smlouva mezi přívozským vladykou Stanislavem Sudelbogem z Boronína a ostravskými měšťany stran pozemku na přívozské dědině, braní země pod hrází, dělání rybníků a užívání vody. Léta od narozenie Syna božieho tisiecého pětistého dvanáctého v pátek den svatého Rehoře skrze nás urozené pány Václava Hřivnáče z Heraltic, pana Jana Sedlnického z Choltic na Polskej Ostravě, pana Petra Osinského z Heřmanic stala se smlúva dobrovolná celá a dokonalá mezi urozeným vladykú panem Stanislavem Sudelbogem z Boronína s jednej a mezi múdrými a opatrnými pány měščany a všeckú obcí Německej Ostravy1) nynějšími i budúcími strany druhej a to taková, že pan Sudelbog dal a odstúpil na věčnost toho všeho, co jeho bylo na přívozské dědině a co zadělali a za jaký svým rybníkem nahoře psaní páni měščané a všecka obec nynějších i budúcích to mají svobodně jmieti a držeti beze všech nárokuov a překážek všelijakých a uplacení nynie i věčně toho užívati, jako svého vlastního dědicstvie. Item: Nahoře psaní měščané nynější i budúcí, jestli by kdy pod jejich hrází co země potřebovali, mají svobodně bráti na tom místě, kde jsú panu Sudelbogovi oddali tolikrát, kolikrát by jim toho potřeba byla k jejich rybníku. 49

Strana 50
Item: Pan Sudelbog ani erbové a budúcí potomci jeho nemají jim toho brániti. ltem: Páni měščané a všecka obec zase panu Sudelbogovi jeho erbom a budúcím potomkom jeho dali a postúpili na věčné časy toho všeho, cožkolvěk jejich a v jich hra- nicích pod jejich hrází bylo od městské hráze a od páně Ferklově hrázi?) až do duolnie mezi, jenž slove Metiunzkové3) i to od tej meze ku městskej hrázi pan Sudelbog toho všeho co jejich bylo, može požívati i užívati, jakž se jemu najlépe zdáti bude, rybníkem zatopit aneb nechat a s tím učinit jako svým vlastním dědictviem. ltem: Jestliže by nahoře psaný Sudelbog, erbové aneb budúcí potomci jeho rybník dělati chtěli, nemají zadělávati příkopu, leč by svrchupsaný pan Sudelbog jemu příkopu dosta- tečnú udělal, tak aby měščané rybník spuščeci*) mohli. ltem: Pan Sudelbog, erbové a budúcí potomci jeho, tu příkopu budú moci dělati přes grunty městské, kde by se jemu líbilo a zdálo. ltem: Co se vody dotýče, páni měščané mají panu Sudelbogovi, erbom a budúcím potomkom jeho dopustiti trúbu vrchem v hráz vložiti, kde by se jemu zdálo, a vody jemu dáti k jeho potřebě, a mě čané protiv tomuto býti nemají a to všeckno, co se v této smlúvě píše, my strany svrchupsané slíbili jsme sobě právě ctně křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho porušení. Toho na svědomie a zdržení své vlastní pečeti dali jsme přivěsiti k této smlúvě a pro lepší jistotu připrosili jsme nahoře psaných panuov pana Václava Hřivnáče z Heraltic, pana Jana Sedlnického z Choltic na Polskej Ostravě, pana Petra Osinského z Žitné a z Heř- manic, kteří mezi námi tuto smlúvu udělali i jsú pečeti své vedle našich přivěsiti dali na svědomie sobě i erbom svým bez škody. Dána a psána léta a dne jakuož se svrchu píše. Ein Vertrag zwischen dem Ritter Stanislaus Sudelbog von Boronin auf Prziwos und den Ostrauer Bürgern wegen eines Feldgrundes in dem Dorfe Prziwos, Erbaung eines Teiches und des Wasser nutzes aus demselben. Mähr.-Ostrau, den 12. März 1512. Poznámka: 1) V textu Niemeczkey Ostrawy. 2) Od panie Fferklowie hrazy az do duolnie mezy. 3) Metiunzkowe, správně by mělo býti polsky Meciaźkowe. 4) Spussczeczi, dial. tvar, dodnes užívaný. Pergamenový list s pěti pečetmi, z nichž z první, od levé k pravé ruce počítáno, vypadl znak, druhá je pečet města Ostravy, třetí pana Václava Hřivnáče, čtvrtá Stanislava Sudlboga, z páté zachoval se pěkně znak, který nenáleží Sedlnickým, byl by to tedy znak Petra Osinského z Žitné. Slova v opisech nečitelná. Rozměr listu 19.5 cmX 30 cm; plica: 2 cm. 1514, srpen 27. Mor. Ostrava. Urovnání sporů o jez v Ostravici mezi ostravskými měštany a panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě. 35. Léta Páně tisícího pětistého čtrnáctého v neděli po svatým Bartoloměji v Ostravě na místě duostojného u Bože otce a pána pana Stanislava, biskupa Olomúckého, Jeho Milosti skrze nás Hynka z Kunčic a na Těšicích, Martina z Křimic z jednej a urozeným panem Janem z Choltic a na Ostravě Polskej z strany druhej stala se smlúva dobrovolná, celá a do konalá o různice(!), kteráž byla mezi Jeho Milostí knězem Stanislavem biskupem a panem Janem dotčeným vo stav, kterýž v gruntech a v obú dvú březích zboží Ostravy Polskej udělán byl, kterýmž stavem voda se naháněla a vedla na mlýny ostravský(!), a když se ten stav strhl, tehdy pan Jan dělati jeho bránil a strží jiných opravovati nedal, takováto, že pan 50

Strana 51
Jan dobrovolně k tomu přistúpil a vuoli dal sám od sebe, erbuov svých a budúcích po tomkuov, držiteluov zboží Ostravy Polskej, že kněz Stanislav biskup i potomci Jeho Miz losti, biskupové Olomúcští i kapitula kostela Olomúcského, anebo na místě jejich držitelé zboží Ostravského ten stav v obú dvú březích v gruntech Polskej Ostravy ku potřebě tej vody vedení na mlýny ostravské dělati sobě moci budú a mají, všakž břehy a stav opatrovati mají, aby se panu Janovi škoda nedála, a protrží, kteréž by se zdělaly, také opravovati mají sobě bez všelijakej překážky páně Janovy, erbuov a držiteluov zámku a zboží Polskej Ostravy. A proto, aby takovéto požívání stále a drželivé bylo, pan Jan knězi bisku povi a potomkom Jeho Milosti biskupom Olomúcským od osvíceného knížete a pána pana Kazimíra, knížete Těšínského, Jeho Milosti zjednati jmá přivolení dostatečné. A kněz Sta nislav biskup Olomúcský, Jeho Milost panu Janovi za takové přivolení dáti jmá padesáte kop groší českých anebo za tu summu peněz v zemi Moravský obecně berných, za každý groš sedm peněz bílých počítajíc, a ty Jeho Milost panu Janovi položiti jmá v Ostravě konečně o svatým Martině nejprv příštím a v moc jeho vydati, a smlúva tato jmá se na pergameně sepsati, za kterúž to smlúvu již psaný Hynek z Kunčic a Martin z Křimic na místě kněze Stanislava biskupa Jeho Milosti mocní poslové, a za Jana z Choltic a na Polskej Ostravě slíbili jsme sobě, že tato smlúva mezi námi stranami věrně, právě a křes ťansky zdržeti se jmá. A pro památku každá strana jednu ceduli vyřezanú k sobě jsme vzali. Jenž dány a psány cedule dne a léta jakž nahoře psáno stojí. Ein Vergleich der Streitigkeiten um das Wasserwehr an der Ostrawitza zwischen den Ostrauer Bürgern und Johann Sedlniczky von Cholticz und auf Polnisch-Ostrau. M. Ostrau, den 27. August 1514. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibisk. archivu v Kroměříži. 1514, srpen 28. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje smlouvu učiněnou s Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě stran ostravského jezu. 36. My Stanislav z Boží milosti biskup Olomúcský etc. a já Jan z Choltic a na Ostravě Polské vyznáváme tímto listem obecně předevšemi, jimž čten nebo ukázán bude, jakož se mezi námi Stanislavem, napředpsaným biskupem Olomúcským a potomky našimi biskupy Olomúcskými a mnú Janem z Cholticz a erby mými a budúcími držiteli Ostravy Polské stala se smlúva celá a dokonalá o vodu a stav, kterýmž se voda nahání a vede na mlýny naše ostravské, kteráž smlúva pro budúcí paměť v tento list náš vepsána jest slovo od slova: Následuje list, daný v Ostravě dne 27. srpna 1514. Protož my svrchupsaný Stanislav biskup Olomúcský a já Jan z Cholticz, chtíce aby mezi námi a našimi potomky biskupy Olomúcskými a držiteli města Ostravy a mezi mnú Janem z Cholticz, erby a potomky mými i budúcími potomky mými držiteli Ostravy Polskej na časy potomné nová žádná ruo znice a nesnáze nevznikla, než strana straně podle znění smlúvy ve všech klauzulích, punk tích a artykulích v smlúvě oblsažených, aby věrně upřímně a křesťansky neporušitedlně za chovala, tuto smlúvu slibujem sobě věrně a právě zdržeti. Tomu na pevnost Jal jistotu a pro lepší svědomí pečeti naše k tomuto listu dali sme přivěsiti, a každá strana smlúvu jednu 51

Strana 52
pro pamět budúcí k sobě vzali sme. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v pondělí po Svatém Bartoloměji apoštolu božím. Léta od narození Božího tisícého pětistého čtrnáctého počítajíce. Stanislaus, Bischof von Olmütz bestätigt den Vertrag über das Wasserwehr an der Ostrawitza mit Johann Sedlnický von Choltitz und auf Polnisch Ostrau. Kremsier, den 28. August 1514. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 37. Kazimír, kníže Těšínské, schvaluje smlouvu, uzavřenou roku 1514 mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a olomouckým biskupem Stanislavem stran jezu v Ostravici. My Kazimír z Boží Milosti kníže Těšínské a Velkého Hlohova hejtman Horní a Dolní Slesii) etc., známo činíme tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož mezi vysoce duostojným v Bohu otcem a pánem panem Stanislavem biskupem Olo- múcským, Jeho laskú s jedné a urozeným panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě s strany druhé, stala se smlúva a zápis mezi stranami učiněný o stav a vody Ostravice v březích a gruntech Ostravy Polskej, zboží k poddanosti knížecství našeho Těšínského příslušejícího, kterýmž stavem voda nahání a vede se na grunty města Ostravy, jakož smlúva a zápis mezi stranami učiněná o tom všem šíře a světleji zavírá a ukazuje. Kdež my, svrchupsané kníže, prošeni sme od dotčeného pana Jana Sedlnic kého; abychom k takové smlúvě a zápisu naše přivolení dáti ráčili, aby jim dotčený kněz biskup Olomúcský a potomci Jeho lásky, biskupové Olomúcští, a držitelé města Ostravy při takovým požívání toho stavu na vodě Ostravici i při požívání tej vody Ostravice nyní i na budoucí časy bez překážek svobodně zuostali. A my vzhledna na slušnú prosbú pana Jana svrchupsaného k takovému zjednání a smlúvě přivolení naše dali sme a dáváme a mocí tohoto listu tu smlúvu upevňujem a potvrzujem a tomu chceme, aby již psaný kněz biskup Olomúcský, Jeho láska a potomci Jeho lásky biskupové Olo- múcští i kapitola kostela Olomúcského a držiteli města Ostravy ten stav sobě opra vovali a jej drželi a vodu v Ostravici na mlýny k města Ostravy podle znění smlúvy požívali, bez všelikteraké vymýšlené překážky naší i potomkův našich knížat Těšín ských a držitelův budúcích Ostravy Polské. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu pečet naši knížecskú k tomuto listu zavěsiti jsme kázali. Jenž dán a psán na Těšíně v pondělí po hodu Všech Svatých léta Božího tisícého pětistého čtrnáctého. A při tom sú byli urození a slovutní věrní naši milí pan Jan Ful štejn zlel Slavkova a na Studénce, Mikuláš Brodecký z Brodku a na Strumeni, maršálek náš, Peter Osinský z Žitné a na Heřmanicích, Jiřík Marklovský z Žebrače* a Jan Celo z Čechovic, kancléř náš, jenž tento list napsal Ja v poručenství měl. 1514, listopad 6. Těšín. Kasimir, Fürst von Teschen bestätigt den Vertrag vom Jahre 1514 zwischen Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau und dem olmützer Bischofe Stanislaus wegen des Wasser- wehres an der Ostrawitza. Teschen, den 6. November 1514. Poznámky: V textu 1) Sleij. 2) Žebratcze. Podle fotografického snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 52

Strana 53
38. 1514, listopad 12. Ostrava Polská. Kvitance pana Jana Sedlnického z Choltic a na Polské Ostravě na 50 zl. kop groší širokých, které obdržel za svolení, že si Ostravští mohou vystavěti stav v Ostravici. Já Jan Sedlnický z Choltic vyznávám tiemto listem všiem vuobec, kdož jej uzří aneb čtúce slyšeti bude, jakož duostojný u Boha otec a pán pan Stanislav, biskup Olo múcský, Jeho milost podle smlúvy, kterúž u Jeho milosti jmá, aby sobě ku potřebě mlýnů svých ostravských stav v březiech mých na vodě Ostravici na gruntiech Polský Ostravy dělati mohl. Na den svatého Martina padesáte kop groší širokých dáti a položiti jměl, i udělal mi jest Jeho milost podle smlúvy tomu dosti, že tu sumu padesáte kop groší stříbra dal mi a položil, a protož já napředpsaný Jan Sedlnický z Choltic Jeho milost napřed dotčeného pana Stanislava biskupa i potomky Jeho milosti biskupy Olomúcské i kapitulu kostela Olomúckého jsem od sebe, erbuov a držiteluov Polský Ostravy tiemto listem kvituji, propouštiem a prázdna činiem a slibuji, že Jeho milost z těch padesáte kop groší vode mně ani od žádného jménem mým nynie ani napotom napomínán ani na řekán nikterak býti nemá. Tomu na svědomie pečet svú vlastní k tomuto listu dal jsem přivěsiti a pro lepší jistotu připrosil jsem urozeného pána pana Václava Hřivnáče z He raltic a urozených vladyk pana Petra Osinského z Žitné a v Heřmanicích, pana Miku láše Farkle z Czochendorffu a v Přívoze, pana Jindřicha Bělského, pana Sudivoje z Boronína, pana Jana Pelky z Hořovic a v Zábřeze, že jsú tak pečeti své k tomuto listu a k te kvitanci na svědomie podle pečeti mej sobě a erbom svým bez škody přivěsiti dali. Jenž dán a psán na Polskej Ostravě v neděli v den Svatého Kristina léta Božieho tisiecého pětistého čtrnáctého počítajíc. Quittung des Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau über 50 Schock Groschen, welche derselbe für die Bewilligung, dass sich die Ostrauer ein Wasserwehr in der Ostrawitza er- bauen konnten, erhalten hatten. Polnisch Ostrau, den 12. November 1514. Podle fotografického snímku pergamenového originálu se sedmi visutými pečetmi z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 1516, leden 11. Olomouc. Jiřík Thurzo z Bethlemfalvy vydává potvrzení na zástavní list Stanislava biskupa Olomůckého. 39. Já Jiřík Thurzo z Bethlemfalvy, hrabě křemnický a najvyšší správce komory zámkuov krále Jeho Milosti na Štávnici, i s erby svými a paní Annú, manželkú svú, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, jakož jsme půjčili tři tisíce zlatých dobrých uherských mince a váhy spravedlivých duostojnému v Buože otci pánu a panu Stanislavovi, biskupu Olomúckému, bratru našemu najmilej- šímu, kdež Jeho Milost s povoleniem vší kapituly kostela Olomúckého ráčil jest nám, v těch třech tisících zlatých město Ostravu zapsati a zastaviti s lidmi, s platy se všemi a všelijakými toho města požitky, jakož jak šíře zápis Jeho Milosti okazuje a v sobě zavírá v slovích těchto, jakož tuto psáno stojí slova od slova: My Stanislav z Buožie Milosti atd. Následuje dlužní list, daný v Olomouci dne 5. ledna 1511. A protož My Jiřík Thurzo s svými erby a s paní Annú, manželkú mú, slibujem naší dobrú čiestú vierú, žie to všecko, což v tomto listu psáno stojí, zdržieti a tomu dosti 53

Strana 54
učiniti chcem ve všiech kusích věrně a právě bez vší zlé lsti, jako člověk dobrý a šle chetný i s erby svými a paní Annú, manželků mú, i s budúcími našimi. Tomu všemu na potvrzení a jistotu já Jiřík svrchupsaný pečet svú vlastní přivěsil jsem k tomuto listu a pro lepší jistotu připrosil jsem urozených pánuov, pana Ladislava z Boskovic a na Třebovej, pana Jiříka z Vlašimě a na Úsově, podkomořího margrabství Moravského, pana Jana Kunu z Kunštátu a na Vojnově, pana Václava Berku z Dubé a z Lipého na Štem berce, pana Viléma Kuny z Kunštátu, a z vladyk pana Hynka z Kunčic a pana Bernarta Rychvaltského z Kateřinic a pana Jindřicha z Bělska, že jsú své pečeti přivěsili vedle mej k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Olomúci v pátek po Třech sv. králích léta od narození Syna Buožicho tisícího pětistého šestnáctého počítajíce. Georg Thurzo von Bethlemfalva stellt eine Bestätigung auf den Pfandbrief seines Bruders, des Olmützer Bischofs Stanislaus aus. Olmütz, den 11. Jänner 1516. Podle fotografického snímku pergamenového originálu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 1516, červen 11. Bez udání místa. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje sstupek o půl vsi Přívozu mezi přívozským vladykou Stanislavem Sudivojem a jeho manželkou Annou z Vracova a svoluje k tomu, že mohou odkázati manský statek svým přímým dědicům. 40. My Stanislav z Buoží mit biskup Olomúcký oznamujeme tiemto listem všem vuobec, kdož jej uzří anebo čtúc slyšeti budou, že jest předstoupil před nás urozený vladyka Sta nislav Sudivoj, man náš a kostela našeho Olomúckého věrný nám milý a nás se vší snaž- ností pokorně prosil, abychom jemu z naší zvláštní mil příti a dopustiti ráčili, jakož pod námi a kostelem naším Olomúckým má a drží manstvie, puol Přívozu, se vším příslušenstvím i což k tomu od starodávna příslušelo a přísluší, aby Anna, manželka jeho z Vracova, k svrchupsanému manstvie též právo všecko jměla i jeho požívati mohla, jako on svrchu- psaný Sudivoj, manžel její, nyní i po smrti svrchupsaného Stanislava, ač by Pán Buoh na něho prve smrt dopustiti ráčil; pakli by jim Pán Buoh ještě plod nějaký dáti ráčil, buď mužského neb ženského pohlaví, že my z zvláštní mil to jemu přidáváme, aby tak dobře dcera jako pacholík děditi mohl. Kdež my vzhledše na jeho pokornú prosbu i na služby povolné, kteréž nám a kostelu našemu Olomúckému rád činí, a aby tím lépe činiti a zaslu hovati mohl a poviněn bude. I přivolili jsme a z naší zvláštní mi dopříti a mocí listu toho přivolujeme a pro zvláštní milost činíme, aby nadepsaná Anna, manželka jeho, puol Přívozu s jeho příslušenstvím, což k tomu manstvie od starodávna příslušelo a přísluší, všecko právo jměla a jeho požívati mohla, tak jakž svrchupsaný Stanislav Sudivoj, manžel její, požívá bez umenšenie nyní i po smrti jeho, ač by Pán Buoh na něho smrt prve dopustiti ráčil. Pakli by jim Pán Buch ještě plod nějaký dáti ráčil buď mužsho neb žensho pohlaví, my z zvláštní mi to jemu přidáváme, aby tak dobře dcera jako pacholík děditi mohl, však bez újmy služeb a práv našich, kteréž nám a kostelu našemu Olomúckému i potomkom našim biskupom Olo- múckým příslušejí. Tomu na svědomí etc. Datum feria quarta ante diem S. Viti anno 1516°. Der olmützer Bischof Stanislaus bestätigt den Cessionsvertrag über die Hälfte des Dorfes Prziwos, der zwischen dem Wladyken von Prziwos Stanislaus Sudivoj und seiner Ehegattin Anna von Wracow geschlossen wurde. Ohne Angabe des Ortes, den 11. Juni 1516. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 54

Strana 55
41. 1518, červen 3—10. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav svoluje, aby přívozský vladyka Jan z Březovic mohl zapsati 400 zl. uher. své manželce Žofii na půl vsi Přívoze. My Stanislav z Božie mil biskup Olomúcký vyznáváme tiemto listem všem vuobec, že jest předstúpil před nás urozený vladyka Jan z Březovic a v Přívoze, man náš a kostela našeho Olomúckého věrný nám milý, a nás se vší snažností pokorně prosil, abychom jemu z naší zvláštnie milosti příti ráčili, aby manželce své urozené vladyce paní Sophi z Lubska čtyři sta zlatých dobrých uherských věna ukázal na puol vsi Přívozu, na lidech platných i neplatných, na rybnících, na vodách, na lesích i na všem jiným, což k tomu od starodávna příslušelo a přísluší, na našem a kostela našeho Olomúckého manstvie. My vzhledši na jeho pokornú prosbu, i také prohlédajíce na jeho služby, kteréž nám i kostelu našemu rád činí, a aby tím lépe činiti mohl a povinen bude, i přivolili jsme z naší zvláštnie milosti a mocí tohoto listu přivolujem k ukázání těch čtyři sta zlatých dobrých uherských věna již psané paní Sophi, manželce jeho, na té puol vsi Přívozu, i na všem na jiném, což k ní od starodávna příslušelo a přísluší, takovým obyčejem, jestliže by Pán Buch téhož Jana jme- novaného smrti neuchoval prve nežli paní Sophi manželky jeho, tehda aby ona toho zbuoží puol Přívoza se vším jeho příslušenstvím užívala a požívala a tak dlúho, až by její děti aneb bližší přátelé jeho čtyři sta zlatých dobrých uherských dali a zaplatili, se dvěma sty bude moci učiniti i nechati jako svým vlastním podle vuole svej, a dvě stě zlatých uží vati až do svej smrti, a po její smrti, aby zase těch dvě stě zlatých přišlo na jeho děti, aneb na bližší přátelé jeho, k tomu jí také věnoval vuoz a čtyři vozníky, polovici všeho hospo dářství s fojcství. Za formundy též paní Sophia svrchupsaná zvolila sobě urozené vladyky Jana Cigana zlel Slupska v Ochabiech i syni(!) jeho, Jana a Mikuláše z Slupska bratry své, Hynka Še- lihu z Ruchova, Mikuláše Klocha z Běstviné, Křistka Rozítlka ze Bzě), aby jí na tom věně obránci obhajitelé byli. A při tom jsú byli urozený a statečný rytieř Bernhart Rychval[dlský z Kate- řinic a urozený vladyka Jiřík Branecký z Dětmarovic, manové naši a kostela našeho Olo múckého. Tomu na svědomí pečet naši k tomuto listu přivěsiti jsme kázali s naším jistým vědomím. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v oktav Božího těla léta 1518. Der olmützer Bischof Stanislaus erteilt dem Wladyken Johann von Brezovic auf Prziwos die Bewilligung, auf der Hälfte des Dorfes Prziwos seiner Gattin Sophie 400 ungar. Gulden verschreiben zu können. Kremsier, den 10. Juni 1518. Poznámka: V textu 1) Rozka ze Bzige. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 42. 1523, červen 13. Kroměříž zámek. Olomoucký biskup Stanislav uděluje soukeníkům ostravským obdarování. Stanislav z Boží milosti biskup Olomúcský etc. známo činíme tímto listem obecně přede všemi, jenž uzří nebo čtoucí slyšeti budou, že předstoupivše před přítomnost naši poddaní lidé naši mistři všeho cechu řemesla soukenicského v městě našem Ostravě obý vající, snažnými prosbami jsou nás zato prosili, abychom jich tím obdařiti ráčili, aby svá sukna mohli též cechovati a pečetiti, jakž v jiných městech se pečetují, předkládajíc nám 55

Strana 56
v tom svůj nemalý užitek, že by skrze to jmíti mohli. Kdež my přejíc jím toho, aby se mohli v živnostech svých skrze díla svá opravovati, a chtíc také tomu, aby jiní to uznajíce tím raději do města Ostravy se táhli a tu osazovali, na takovou jich prosbu k tomu jsme přivolili a jim toho dopřáli a tímto listem jim k tomu přivolujem a dáváme jim plnú moc, aby sobě mohli na volově k tomu způsobeném na vrchní straně sukna pečeť naši přiro zenou vyraziti dáti a na druhé straně městskou pečeť a již od nynějšího času na časy potomní takovou pečetíl vždy postavy své spravedlivě, jakž jich cech za právo má, aby pečetilti mohli bez všelijaké překážky naší i budoucích potomkův našich držitelův města Ostravy. A oni za takovou milost jim od nás učiněnou nám a potomkům našim držitelům ostravským povinni budou vydávati a platiti od válení a pečetění každého postavu sedm peněz bílých, obecně v zemi tejto berných, totižto jeden groš bílý, a nic víc na časy věčné budoucí. Tomu na svědomí a jistoty pevnost pečeť naši velíkou k tomuto listu jsme přivěsiti dáti rozkázali. Jenž jest dán a psán na zámku našem Kroměříži v sobotu před svatým Vítem léta Páně tisícého pětistého dvacátého třetího počítajíce. Buď Stvořiteli našemu chvála a čest na věky věkův. Amen. Der olmützer Bischof Stanislaus verleiht den Ostrauer Webern das Recht die Tuche mit einem Zeichen zu versehen. Kremsier Schloss, den 13. Juni 1523. Podle opisu z knihy privilegií ostravských městského archivu ostravského (inv. čís. 59, fol. 20a). 43. 1523, prosinec 14. Prešpurk. Ludvík, král český, uděluje městu Mor. Ostravě jarmark o sv. Třech králích. My Ludvík z Božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Chorvatský etc. král, mar krabě Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabě etc. oznamujeme tiemto listem všem, že jsme prošeni od důstojného pana Stanislava, biskupa Olomúckého, nábožného věrného našeho milého, abychom městu jeho jménem Ostravě a obyvatelom v něm jarmark roční s frejunkem obyčejným dáti a znovu vysaditi ráčili, tak aby též obyvatelé města Ostravy, majíc takovú milost a obdarování naše, tím lépe a dostateč něji se opravovati a živnosti své vésti mohli, k kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách a jakožto markrabě Mo ravské a najvyší knieže Slezské svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a usta- novujem ten jarmark každý rok, aby držán býval na svaté Tři krále s osmi dny pořád zběhlými a frejunkem obyčejným, jim dávajíce a znova vysazujíce, aby oni obyvatelé svrchupsaného města Ostravy toho jarmarku požievati mohli a moc měli. Tak s tím vším obyčejem a zpuosobem jakož i jiná města v královstvie českém neb v margkrabstvie mo ravském a kniežetstvie slezském svých jarmarkuov požievají a požievati mohú buď z práva neb z obyčeje a to nyní i v časích budúcích přikazujíce všem úřednikuom a podda ným našim královstvie českého, markrabstvie moravského a kniežetstvie slezského ny nějším i budúcím věrným našim milým, abyste svrchupsanému městu Ostravě a obyva telom v něm v užievání toho jarmarku nepřekáželi ani překážeti dopouštěli pod uvaro vaniem hněvu a nemilosti naší, však také toho jarmarku znovu vysazení má býti bez 56

Strana 57
újmy jednomu každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán v Prešpurce v pondělí po svaté Lucii léta Božieho tisícého pětistého třimezictnieho královstvie našich Uherského a Českého vuosmého. König Ludwig von Ungarn und Böhmen erteilt der Stadt Ostrau einen Jahrmarkt am Tage der heil. drei Könige. Pressburg, den 14. Dezember 1523. Pergamenový originál s velkou královskou pečetí v dřevěné kapsuli. Rozměr listu: 24.5 cm X 38 cm; plica: 10 cm. Na rubu listiny: Privilegium Ludovici Königs von Böheimb, Marggrafens in Mähren auff Jahrmarkt am tag der Heyl. drey Könige Anno 1530. Dále jsou bývalá inventární čísla: Nro. 11 a Nro. 12. 44. 1525, únor 24. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje Ostravským držení gruntů, rybníků, lesů, luk atd. My Stanislav z Buoží milosti biskup Olomúcský oznamujem tímto listem všem vůbec i každému zvláště, ktož jej uzří aneb čtúcí slyšeti budou, že jsme častokrát prošeni od poddaných svých obyvateluov města našeho Ostravy věrných našich milých, abychom jim na měscské1) jich grunty, na hranice, na rybníky, lesy, chrastiny, lúky, kterýchž jsú v držení a jich užívá město Ostrava od starodávna, kteréž leží mezi dole jmenovanými hranicemi. ltem: Od přívozských hranic břehem jenž slove Vysoký až do hranic vyškovských mimo Lhotku a mimo Zábřeh, kudyž ten Vysoký břeh běží. A tu nad Zábřehem jsú luky, kde někdy byl les černý jenž slove Skřínky), a od těch vyškovských hranic po druhé straně, tu Odra hranicú je a dělí od opavské krajiny až zase do přívozských hranic v jiščení a potvrzení naše dáti ráčili. Kdež my předkem náchylní jsúce ke všem tako vým poddaným našim, kteříž netoliko svých vlastních užitkuov, ale i obecního dobrého hledí, kudyž by kolvěk ruosti a rozmáhati spravedlivě se mohli, jakož pak skutečně Ostravští to jsú ukázali, nákladem svým rybník znamenitý na obec udělavše, při tom na to prohlédajíce, že to město na koncích jest vysazeno biskupství našeho Olomúc ského, kdež se zbíhají mnohé meze a hranice knížat okolních, z kteréžto příčiny pro ne- bezpečenství nepřátelské větčího potřebuje opatření a opravy na zdech, věžích, parkáních, branách, příkopách a jiných věcech k obraně potřebných, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím přivolili jsme k jich pokorným prosbám a listem tímto přivolujeme, kterýmžto na časy věčné všech těch gruntuov nahoře dotčených se všemi jich hranicemi a mezemi po tvrzujeme, tak aby Ostravští jako prve od starodávna tak i na časy budúcí jich svobodně užievali a to bez našich potomkuov našich biskupuov Olomúcských všelijaké překážky. Než toto znamenitě vymiňujem, poněvadž my na těch jistých gruntech panství našeho v ni čemž sobě nekořisťujeme, ale všecky užitky, kdež pak znamenity jsú a přivedeni ješče větčij? býti mohú, na město jsme převedli, aby obyvatelé téhož města nynější i budúcí čímž větčij*) milostí od nás obdařeni jsú, tím snažněji se k tomu jměli a povinni budou. Najprv: město parkány nebo zdmi ohražovati, druhé: břehy upevňovati, aby jim voda tak znamenité škody něčinila. Při tom pro lepší města stráž a opatření ponocného aby ustavičně jměli, cesty také okolo města aby opravovali, toho ješče za potřebné a městu tomu užitečné býti známe, aby konšelé ze všech duochoduov k městu přicházejících na každý rok obci počet činili a to 57

Strana 58
při přítomnosti úředníka našeho, aby tím pilnější byli. Tomu na svědomí pečet naši větší k to muto listu přivěsiti jsme rozkázali. Jenž jest dán a psán na zámku našem Kroměříží v pátek den svatého Matěje apoštola Buožího léta Páně tisícího pětistého dvacátého pátého počítajíce. Der olmützer Bischof Stanislaus bestätigt der Stadt Ostrau ihren Besitz. - Kremsier, den 24. Februar 1525. Poznámky: V textu 1) miesczské. 2) skrzynky. 3) wietczij. 4) wietczij. Pergamenový originál v městském archivu s přivěšenou pečetí se slovy v opisu: Stanislaus Turso . . . (pečeť ulomena) gracia Episc. Olomucen. Rozměr listu 32.2 X 54 cm. Na rubu listiny: Confirmati na městské grunty, meze a hranice, na lesy, chrastiny a lůky, kterých od starodávna město užívá a drží. A. 1525. Nro. 6. . Nro. 9. 45. 1527, březen 18. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav pouští za věrné služby zahradu a pololání pole vladykovi Matyáši Falklovi ve vsi Přívoze v dědictví. My Stanislav z Buoží milosti biskup Olomúcský etc. známo činíme tímto listem všem, komuž čten anebo ukázán bude, že znamenavše snažnú a pilnú zásluhu urozeného vladyky Matyáše Falkle z Czochendorffu, mana našeho věrného milého, kterůž jest nám tato všecka léta minulá činil a činiti nepřestává a aby napotom zasluhovati mohl, z naší zvláštní milosti za hradu naši a puol lánu rolí, kterúž Rajecký někdy držel, mezi panskú a farářskú zahra- dami ležící, jemu Matyášovi svrchupsanému a erbom jeho a potomkom jeho i tomu každému, ktož by tu zahradu i s tím poloulání z jeho dobrú vůlí držel, dali jsme a mocí tohoto listu dáváme ku pravému dědicství, aby tu zahradu i polúlání mohl, komuož by se jemu zdálo, dáti, prodati, zastaviti a s tím učiniti, jakžby se jemu líbilo, všakž právom a službám našim a kostelu našemu i našim potomkom, biskupom Olomúcským, bez pohoršení a umenšení. Tomu na svědomí a potvrzení pečet naši kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Kroměříži druhý pondělí v postě léta tisícího pětistého dvacátého sedmého. Stanislaus, Bischof von Olmütz überlässt für treue Dienste einen Garten und eine halbe Feld- hube dem Wladyken (Ritter) Mathias Falkl von Přívoz ins Eigentum. Kremsier, den 18. März 1527. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 46. 1528, březen 19. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav pouští a osvobozuje dům v Mor. Ostravě Krištofovi Foglarovi ze Studené Vody. My Stanislav z Boží Milosti biskup Olomúcký známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, že jest předstoupil před nás urozený vla dyka Krištof Foglar ze Studené Vody, služebník a úředník náš hukvaldský, věrný náš milý, prosíce nás, abychom duom ten, kterýž jest v Ostravě městě našem, na tom místě, kdež prve bydlo předkuov našich, panuov ostravských, bylo, za svobodný pustili a dali. Kdež my zna- menavše jeho věrné a snažné služby, kteréž jest nám a kostelu našemu Olomúckému po- volně a rád činil a ještě činiti nepřestává, ten duom za volný a svobodný tímto listem jemu 58

Strana 59
a erbuom i budoucím potomkuom jeho dáváme, takže on s erby svými a potomky nejmají ani povinni budou nám ani potomkuom naším biskupuom Olomúckým již z toho jmenovaného domu nižádných platuov, kšosuov, anižto jakých poplatkuov dávati, ani žádných robot činí vati, ani vrátným ani hlásek vedle měštan našich odbývati, než z toho ze všeho a z ta kových všelijakých daněk mocně prázdna činíme a jeho nadepsaného Krištofa Foglara, erby i budúcí potomky z toho milostivě vynímáme, takže svrchupsaný Krištof Foglar s erby i potomky svými bude moci ten duom již psaný dáti prodati, zaměniti, profrejmarčíti, uči niti s ním jako svým vlastním. Všakž svrchupsaný Krištof Foglar, erbové i budoucí potomci jeho, jestližeby se to kdy příhodilo a jaká od jakýchžkoliv našich aneb toho města nepřátel na to město přišla obtížnost, buď odpovědí, aneb jakž kolivěk povinni budú podle těch našich měštan ostravských státi a jim radni a pomocni býti podle největší možnosti svej a jich neopúščieti jakožto spoluobyvatelí svých. Také z lásky naší jemu a budoucím jeho svobodu tu dáváme, že budú moci v lesích našich ostravských dříví rubati ku palivu a k stavení toho domu jako jiní obyvatelé ostravští a k své potřebě budú moci sobě a če ledi svej vína a piva jednati a bráti, kdež se jim zdáti bude, než šenkovati nejmají, aniž potomci jejich bez vuole naší a potomkuov našich, a také svrchupsaný Foglar Krištof i po tomci jeho povinni budú hákovnici s potřebami při tom domu míti městu našemu ku po moci. A protož my nahoře psaný Stanislav biskup chceme tomu, aby často psaný Křištof Foglar, erbové i jeho budoucí potomci při tomto při všeckem našem obdarování, což se v tomto listu píše, beze vší překážky naší i budoucích našich neporušitedlně zůstavení a zachováni byli, avšakž vrchnost panství sobě a potomkuom našim biskupuom olomúckým na tom pozůstavujeme. Tomu na potvrzení rozkázali jsme pečet naši s naším jistým vě- domím přivěsiti k tomu listu. Jenž jest psán a dán na Kroměříží ve čtvrtek před čtvrtú nedělí v půstě léta Páně tisícího pětistého dvacátého osmého počítajíc. Der olmützer Bischof Stanislaus überlässt und befreit das Haus Christoph Foglar von Kalt- wasser in Mähr. Ostrau. Kremsier, den 19. März 1528. Podle fotografického snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 47. 1531, listopad 6. Ostrava. Olomoucký biskup Stanislav obnovuje vítkovickému fojtovi Janovi list na rychtu ve Vítkovicích. My Stanislav z Boží milosti biskup Olomúcký známo činíme tímto listem všem, jimž čten neb ukázán bude, že jest předstoupil před nás opatrný Jan, poddaný náš fojt vít kovský, a nám oznámil, že jest jměl list na pergameně od Petra a Jana bratří vlastních z Paczkova1), ty časy pánův vítkovských, kterýž svědčil na rychtu vítkovskú, a že jest on tu rychtu s tím listem kúpil a že jest jemu ten list shořel; kdež toho listu nám přípis ukazoval, v kterémž bylo slovo od slova takto: Následuje list daný ve Vítkovicích dne 15. června 1357. I prosil jest nás, abychom jemu a dědicuom jeho i budúcím držitelom tohoto fojství ten list obnoviti a jemu milostivě potvrditi ráčili. Kdež my, vzhledše na jeho pilnú a ustavičnú prosbu, a ji slušnú býti uznajíce, jemu, svrchupsanému Janovi i jeho dědicom a budúcím potomkuom, držitelom toho fojství tímto listem toho listu ve všech artykulích, punktích 59

Strana 60
a klausulích, jakž se svrchu píše, potvrdili a tímto listem potvrzujeme, chtíce tomu, aby již jmenovaný Jan fojt, dědici a budúcí potomci jeho, držitelé toho fojství vítkovského, při tomto našem obdarování tohoto listu v obnovení a potvrzení bez všelijaké překážky nyní i na budúcí časy zůstaveni a zachováni byli. Tomu na svědomí a potvrzení pečet naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomu listu. Jenž jest dán a psán v Ostravě v pondělí před svatým Martinem léta Páně tisícého pětistého třicátého prvního počítajíce. Stanislaus, Bischof von Olmütz, erneuert dem Witkowitzer Vogte Johann die Urkunde auf die Vogtei in Witkowitz. Ostrau, den 6. November 1531. Poznámky: V textu 1) z Paczkowa. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskup. archivu v Kroměříži. 48. 1531, listopad 7. Ostrava. Porovnání sporu o hranice u města Ostravy mezi biskupstvím Olomouckým a knížectvím Těšínským. Léta Páně tisícého pětistého třidcátého prvního v úterý před sv. Martinem námi Václavem Rokytnicským z Ludanic a na Chropini, Janem mladším ze Šternberka na Holešově, Janem mladším z Šellenberka a s Kozlí na Rožnově, Janem z Kunovic na Brodě Uherském, podko mořím markrabství Moravského, Petrem Vlachovským z Vlachovic na Vlachovicích, Přemkem z Víckova na Prusinovicích, komorníkem práva menšího zemského v Olomúci, Zdenkem Kojnickým z Švábenic na Kojnici, Vilémem z Vrhlabe na Kunovicích, Albrechtem z Hustopeč na Bystřici, Petrem Pražmú z Bílkova na Lešné, Janem Lhotským ze Ptení na Pňovicích, sudím práva menšího markrabství Moravského, komisaři od markrabství Moravského s plnú mocí vyslanými ze strany duostojného Bože otce a pána pana Stanislava biskupa Olomúcského jedné a námi Hynkem z Vrbna na Klimkovicích, Janem z Drahotuš a na Benešově, Ber nartem ze Zvole a na Hlučíně, Jiříkem Waldein z Lindewise, Adamem Reyberkem z Minster berku, Mikulášem Klemú řečeným Kocúr ze Lhoty, Václavem Mokrským z Kotulína, Janem Jordánem ze Starého Pačkova, Janem Celú z Čechowic, Mikulášem Klochem z Bestviny, Janem Glubovským z Cance, Václavem Brodecským z Gůry, Baltazarem Meleny z Vra tislavě, komisaři od knížectví Slezských z plnú mocí vyslanými ze strany urozeného pána pana Jana z Pernštejna na Helfenštejně, mocného otcovského poručníka osvíceného knížete a pána pana Václava, knížete Těšínského a nápadníka téhož knížectví a pana Jana Sedlnic ského z Choltic na Polské Ostravě z druhé o ty všecky pře a ruoznice, kteréž jsú se mezi stra- nami svrchupsanými o meze a hranice Němecské a Polské Ostravy i o grunty a některé jiné artykule zběhlých na jich na nás obapolně mocné přestání takto mezi nimi vypo vídáme: Co se mezí a hranic mezi biskupstvím Olomúcským a knížectvím Těšínským do- týče, poněvadž kněz biskup Jeho Milost smlúvu, kteráž se stala mezi osvíceným knížetem a pánem panem Meškem), knížetem Těšínským Jal pánem Osvětímským a duostojným v Kristu otcem panem Theoderikem, biskupem Olomúcským, ukázati a před námi položiti ráčil, kdež my ji slyšíce a pilně rozvážíce, i také spatřivše místa některá mezi týmž kní- žectvím a biskupstvím Olomúcským, jsúce s plnú mocí od markrabství Moravského a kní žectví Slezského vysláni, vypovídáme a takovú smlúvu nahoře dotčenú dokonalou býti vy- 60

Strana 61
znáváme, tak jakž sama v sobě zní a obsahuje, aby řeka Ostravice a kopce a ta opatření i jiná znamení v té smlúvě postavená pravá meze a hranice biskupství a knížectví svrchu jme- novaných byla. Ale že jsou se některé ruoznice zběhly mezi Jeho Milostí knězem biskupem a poddanými Jeho Milosti a panem Janem Sedlnickým v těch mezech a hranicích, kdež jsme žádných kopcuov a znamení v těch místech oč ruoznice hraničných gruntovně najíti ne- mohli, kteráž za časuov mnohých let pominulých skrze nepřihlédání a neopravování prud kostí Ostravice tak se snesli, že se jich vyznamenati dostatečně nemohlo, a z každé strany Ostravice Jeho Milosti kněze biskupa i pana Sedlnického některé grunty jsú drželi a v tom i jsou ta záští z znamenitú vobtížností chudých lidí povstala, i aby to všecko předce a k do brému a místnému konci a k zhlazení všech těch zmatkuov a nesnází přijíti a přivedeno býti mohlo, takto se mezi stranami vyříká, aby, počna od hranic vratimovských tu, kdéž proti grun tuom hrabovským leží, pravá meze a hranice nyní i na časy budoucí byla doluov řekou Ostravicí řeka Ostravice, kdež nyní tok svuoj jmá. A jestliže kde na ruozno jest rozdělena, tehdy tu, kdež nyní větší voda neb samice tok svuoj jmá a to až do řeky Odry, kdéž Ostra vice pod Landekem do ní vpadá. A jeden břeh jmá příslušeti biskupství Olomůckému a druhý k knížectví Těšínskému. Všakš což se gruntuov těch dotýče, kteréž poddaní kněze biskupa Jeho Milosti na oné straně Ostravice a lidé páně Sedlnického z tejto strany drží, to při tej míře zuostati jmá, aby každá strana těch gruntuov užívala, kterýchž až dosavad v užívání byli tak, jakž to vyměřeno jest a sepsáno v artykulích dole položených, o kteréž jsme se srovnali. Avšak toto se znamenitě vymiňuje, jestližeby řeka Ostravice prudkostí svú nynější tok vopustíce jinde sobě v jiném místě nový tok udělala a do gruntuov jiných se obrátila, to za hranici a mezi býti a zuostati jmá. Všakš cožby komu utrhla svú mocí a prudkostí, to proto tomu zuostati jmá, číž grunt byl a na to se strana straně táhnúti a v to vkládati nejmá, než cožby komu přimíláním pomalu přičinějíc přidala, to zuostaň tomu, k čímuž se břehu přimele a přičiní, a to na obě strany vopatrovati jmají, kdežby voda se vobrátila, aby každý při užívání svého gruntu zuostaven býti mohl. Užívání také řeky Ostravice a lovení ryb bez jedné každé strany všeli jlaké překážky aby bylo obecné a svobodné tak, jakž smlouva svrchudotčená první ukazuje, by pak jakžkoli ta řeka tok svuoj měnila. Což se závrbku hrabovského dotýče, toho polovici pan Sedlnický lidem z Hrabové na časy budoucí pustiti jmá, a již toho Hrabovští bez překážky jeho a budoucích jeho užívati jmají, všakš se to osobami od nás vydanými zameziti jmá a spravedlivě rozděliti, pokud která strana toho užívati jmá, aby o to potomně nových ruoznic nebylo. O stav, kterýmž se voda žene na mlýn kunčicský, ten kněz biskup Jeho Milost pustiti ráčil panu Sedlnickému, aby tu na bu doucí časy zuostal. A při tom břehu od pana Sedlnického a potomkuov jeho bez pře- kážky kněze biskupa Jeho Milosti a Ládclava z Kadaně a budoucích jich dělán býti mohl, všakš pan Sedlnický i potomci jeho to opatrovati a opravovati jmají, aby se na gruntech hrabovských tím stavem škoda nedála. O kouty u Bezuchových humen při starém řečisku, kteréž při Kunčicích samé vsi leží, zavříno, aby toho Hrabovští po to řečisko požívali. O závrbek pod těmi kouty, kteréž leží nad stavem, i o ty dva závrbky s tím ostrovcem pod stavem, na kteréž se kněz biskup Jeho Milost táhnúti ráčil, ty závrbky s tím ostrovcem kunčickým zuostati jmají. O ten kout Horní nad Vítkovicí, na kteréž se kněz biskup Jeho Mi lost také táhnúti ráčil, zavříno, aby ten panu Sedlnickému a lidem jeho kunčickým po řeku zuo 61

Strana 62
stal, a tak jakž svědkové páně Sedlnického vedli a ukázali. O cestu, o kterouž Vítkovští lidí páně Sedlnického vinili, poněvadž jiné cesty svobodní lidé páně Sedlnického na louky a grunty své, kteréž v té straně drží, nejmají, než tu, kteréž by jim Vítkovští brániti chtěli a tou cestou prve jezdili, aby tou cestou mohli svobodně jezditi jako prve bez překážky bez škody lidí kněze biskupa Jeho Milosti. O ty grunty u Malého kamence, na kteréž se kněz biskup Jeho Milost táhnúti ráčil při tom topoli vopáleném, poněvadž jich pan Sedlnický po předcích svých podr žení jest, to se při tom držení zuostavuje, a kteréž kusy Vítkovští v těch místech při tom topoli vopáleném u Malého kamence drží a jmají, při těch tak zuostavení buďte! Což se stavu toho dotýče, v kterýmž se voda na mlýny a na rybníky ostravské z Ostravice žene dvěma struhami, o tom takto vypovídáme: Aby na budoucí časy tím stavem a těmi struhami vodu na mlýny a rybníky své hnáti sobě Ostravští volně a svobodně mohli podle smlouvy, kteráž se o to stala se panem Sedlnickým, a listu, kterýž nebo(ž)štík pan Václav Hřivnáč Ostravským na to dal, a ten stav opravovati do obú břehů a k opravování toho stavu a břehů aby země, ščrk i vrby a jiné dříví při tom stavu a březích na gruntu páně Se dlnického a budoucích jich bráti mohli. A jestližeby ty struhy kvaltem jak zkazila, budou sobě moci při těch místech struhy sdělati k vedení těch vod na mlýny a rybníky svrchu psané beze vší překážky páně Sedlnického a budoucí hl potomkuov jeho, panuov a drži- teluov Polské Ostravy, všakš také povinni jsou a budou Ostravští ty břehy u stavu toho opatrovati podle té smlúvy, aby se škoda na gruntech v březích páně Sedlnického nedála. Item: Kdež kněz biskup Jeho Milost pana Sedlnického viniti ráčil z toho, že při tej struze, kterouž se voda na mlýn ostravský žene, za několika záhonů zvorati dal a v to se vkládal, ty grunty knězi biskupovi Jeho Milosti zuostati jmají a v ně se více pan Sedlnický vkládati ani překážky Jeho Milosti ani poddaným Jeho Milosti činiti nejmá, ani potomci jeho. Item: Což se toho závrbku dotýče, kterýž leží v stranu stavu toho za mlýnskou strouhú, kdežto místo slove na Velkém kamenci, načež se kněz biskup Jeho Milost táhnúti ráčil, ten závrbek panu Sedlnickému zuostati jmá, a pán Sedlnický za ten závrbek dáti má Vít- kovským ten kout u Vítkovic, počna od humen jejich starým tokem zhuoru, kterýmž pan Sedlnický dovedl až k řece Ostravici a odtud doluov břehem tím, kdež Ostravice teče až po to místo, odkudž svědkové kněze biskupa Jeho Milosti vézti počali předce upřímo tudy, kadyž jest z rozkázání našeho zamezen. Item: Což se toho ostrovce dotýče, kterýž z obúch stran struha mlýnská vobklíčila, a to se zná, že po dolní straně, prve než nahoře přeryto bylo, voda tok jměla a již z obú stran toho ostrovce voda toky jmá, ten ostrovec Ostravským přísluší a oni jeho bez pře kážky páně Sedlnického i lidí jeho užívati jmají. Item: O Horkého kout, poněvadž svědomí dobrých lidí se nachází, že se o ten kout směna stala, a pan Sedlnický jiné grunty své za ten kout oddal, že to při tej směně zuo stati jmá. Což se louky tej dotýče, kteráž jest Jaklovi z Ostravy odjata, ta louka při Jaklovi a jeho budoucích zuostati jmá, a pan Jan Sedlnický jmá jemu na ni list dědičný na per gameně dáti na ten rozum, jakž první list na tu lúku daný zní, a platu z tej louky 6 groší opavských k Polské Ostravě dávati jmá. Všakž se toto znamenitě vymieňuje, jestližeby která kolvěk strana z nahoře psaných panuov lidem svým gruntu jim spravedlivě náležitého druhé straně oddávajíc odjala, to aby jim podle slušnosti jinými grunty jim příležitými dostatečně oddala, tak aby se těm lidem námi ani pány jejich v tom ukrácení žádné nestalo. A toho 62

Strana 63
pro budoucí pamět My svrchupsaní kommisaři pod pečetmi svými v jednostajná slova na psnú každej straně vajpověď jsme dali, při kterýžto vajpovědi nyní i na časy budoucí protiv sobě i s poddanými svými zachovati se jmají a povinni budou. Stalo se v Ostravě léta a dně jakž se svrchu píše. Ein Vergleich des Grenzstreites bei der Stadt Ostrau zwischen dem Bistum Olmütz und dem Fürstentum Teschen. Ostrau, den 7. November 1531. Poznámka: V textu 1) Mezskem. Podle pergamenového originálu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 49. 1531, listopad 7. Ostrava. Narovnání o sporné pole, louky a meze u vsi Přívozu a o nově vystavěné domky naproti ostravskému mostu. Léta Páně tisícího pětistého třicátého prvního v outerý před svatým Martinem v městě Ostravě námi Vilímem z Víckova a na Cimburku, Janem z Doubravky a z Hradištčie na Blansku, Janem Ceply z Bílku na Šamařovicích jsúc k tomu vydáni od duostojného v Bože otce pána pana Stanislava biskupa Olomúckého z jednej a od urozeného pána pana Jana z Pernštejna na Helfenštejně, mocného a otcovského poručníka osvíceného knížete a pána pana Václava, knížete Těšínského a Velikého Hlohova etc., správce a držitele a nápadníka téhož knížectví z strany druhý, stala se smlúva celá a dokonalá a to taková, kdež Jeho mi lost kněz biskup ráčil viniti urozeného pana Jana Sedlnického z Choltic na Polské Ostravě, že za řekú Ostravicí za mostem protiv městu Ostravě dal postaviti domky nové a na těch krčmáře s řemeslníky židy že jest na škodu městu Jeho milosti Ostravě zvosazoval. Kdež my svrchupsaní mezi Jich milostmi to všecko vyslyšavše a pilně rozváživše s Jich mílostí dobrú vuolí a pro zachování dobrého přátelství takto o tom vypovídáme: Aby ti dom kové tu předse zůstali a židé, kteříš jsou tu, aby se od datum tejto naší smlúvy do sva tého Václava najprv příštčího vyprodali, a potom aby tu těch i jiných židuov více nebý valo na časy budúcí. Item: Krčmář jeden tu býti má, a ten piva k šenku z Ostravy aneb z Fryštátu bráti má a jiných piv nemá šenkovati, než od svatého Jiří až do svatého Vác lava každého roku tu vuoli jmíti bude, piva černá šenkovati, a odkudžby se jemu líbilo bráti. Řemeslníci tito na těch domcích seděti budú motci, kolář, blejchéř, tkadlec, krajčí, hrnčíř, švec, a ten švec má cech jmíti s těmi ševci v Ostravě. A z těch jmenovaných ře- meslníkuov nemá více býti než z každého toho řemesla jeden, a jiných řemesl na škodu městu Ostravě pan Sedlnický ani potomci jeho tu vosazovati nemají. Také tu při těch domcích trhové žádni díti se nemají, ani která překupování cožby do Ostravy nesli. A ti lidé na těch domcích sedící mají na trhu v Ostravě svobodu jako jiní jmíti. Také krčmář svrchupsaný nemá žádných hostí chovati leč pěší. Item: Jeho milost kněz biskup ráčil ukázati cestu pod městem, kteráž jde od Bohumína k Ostravě, že ji řeka Ostravice pokazila, žá- dajíc, aby Ostravštčí jinú cestu zase spraviti a provésti mohli bez překážky páně Sedl- nického. O tom vypovídáme, aby Ostravštčí v obú březích cestu udělali, tak zšíři jakž na silničnou cestu náleží. A jestližeby kde ta cesta přes grunt páně Sedlnického šla, protiv tomu pan Sedlnický ani budoucí jeho býti nemají. A ta cesta v gruntu páně Sedlnického širší býti nemá, než co by se dva vozy formánská minúti mohli. Item: Kdež jest pan 63

Strana 64
Jan Sedlnický stav nový na řece Ostravici k břehu biskupství Olomúckého udělati dal, kterýmžto stavem vodu na mlýn svůj hrušovský a na rybníky své vede, kterýžto stav uro zený vladyka pan Matyáš Felkel z Czochndorffu a v Přívozil), man Jeho milosti kněze biskupa sobě stěžoval, pravíc, že jest jemu statku jeho k škodě. Kdež my napřed jmeno vaní toho ohlédajíc a pilně rozvážíc, takto o tom vypovídáme, aby ten stav předse zůstal, a pán Olomúcký má jej také spraviti v oba koncích břehuov zajedno vyvýšiti a v pro středku aby nizší byl. Item: Struhu, skrz ktlerúž voda jde, tu má v hrdle pan Sedlnický rozšířiti a v struze pod mostkem stavidla zdělati, aby tolik vody tú struhú pouštčiel, cožby s jeho potřebú na mlýn i na rybníky dosti bylo. A mezi těmi stavidly a stavem má pan Sedlnický druhá stavidla zdělati v břehu svém, aby těmi stavidly voda zbytečný vajpad jmíti mohla zase pod stav do řeky. A ta stavidla mají čtyři býti, každé zšíři dvú loket lesních a zhloubi se dnem struhy. A to pan Sedlnický má opatrovati, kdyžby vody na Ostravici přibývalo, aby ta stavidla v čas dobýváni byli(!). Také má pan Sedlnický to opatrovati, aby tím stavem břeh kněze biskupa Jeho milosti se nekazil, kteréhož Matyáš Felkl nyní v držení jest. Item: Jestližeby kdy ten stav voda mocí vzala, tak že by zase tu k nahánění vody udělati se nemohl, tehdy tu nad tím aneb pod tím stavem páni Polské Ostravy budú moci jiný stav udělati a do tej struhy vodu uvézti(!), opatříc to, aby se na gruntech biskupství Olomůckého tím stavem škoda nedála. A jestližeby struha jměla se od takového nového stavu přes grunt přívozský v novu bráti, tehdy kněz biskup Olomúcký a kníže Těšínské aneb pan držitel toho knížectví mají na té(!) osoby z poddaných svých aneb jiných vyslati. A ti ohlídající toho, mají mezi držitelem Polskej Ostravy a držitelem Přívozu výpověd učiniti, čím má to pán Polskej Ostravy pánu přívozskému napraviti. A pán Polskej Ostravy při břehu bis- kupství Olomúckého štěrk?) a zemi na stav bude motci bráti břehym(!) nehýbajíc. Item: Za ty škody, kteréž Felkel sobě pokládal, že jsou se jemu tím stavem staly, vypovídáme, aby pan Jan Sedlnický jemu Felklovi padesáte kop grošuov českých na minci v makrabství Moravském bernej na svatý Václav najprv příštčí dal a do toho času tu sumu jemu listem ujistil. Item: Což se tej lúky pod Landekem dotýčie, o kterúž pře mezi panem Sedlnickým a Felklem byla, takto vypovídáme: Ta lúka, kterúž pan Václav Hřivnáč, jsúc pánem a drži- telem Polský Ostravy, Beranímu do Přívozu pustil, to při tom zuostati má, bez překážky páně Sedlnického i budoucích jeho, a což se druhé louky za mlýnem hrušovským dotejčie, poněvadž svědkové v tom se jednostejně nesrovnávají, tej louky buď polovice panu Sedl- nickému a druhá polovice Felklovi, a na to vyjeďte3, pan Hanuš Petřvaldský a pan Filip Borinský, a tu lúku spravedlivě odměřte a kopci zamezte! Skotnice Přívozským buď svo- bodna, tak jakž od starodávna bývala, a což sou tý skotnice Hrušovštčí k svému přivorali, to zase pustiti mají, jakž jim pan Petřvaldský a pan Borinský ukáží. Item: Lúka Fifrlinkovská, ta buď panu Sedlnickému a budoucím jeho, tak jakž ji nyní drží. A podle tejto naší mocnej vajpovědi na obie stranie nyní i na časy budúcí k sobě se křesťansky bez všelijakýd forteluov zachovávati. A pro budúcí toho pamět My napředjmenovaní jednatelé každe straně pod pečetmi svými v jedna slova vajpověď sme dali. A pro jistotu toho My Sta- nislav z Boží milosti biskup Olomúcký a Jan z Pernštejna na Helfenštejně, napředjmeno vaný poručník a nápadník etc. také pečeti své přivěsiti sme dali. A při tom jsou byli sta- tečný rytíř Jan z Ledsky na Choryni, hofrychtýř biskupství Olomúckého, a urozené vladyky 64

Strana 65
Hanuš z Petřvaldu, man téhož biskupství, a Filip Borinský z Rostropic na Šumberce a Jiřík Liška z Lutyně na Žibřidovicích, obyvatelé knížectví Těšínského. Dán dne a léta nahoře psaného. Ein Vergleich über strittige Felder, Wiesen und Raine bei dem Dorfe Prziwos und über die neu- erbauten Häuschen gegenüber der Ostrauer Ostrawitzabrücke. Ostrau, den 7. November 1531. Poznámky: V textu 1) w Przywozy. 2) sstczrk. 3) wyyebte. Podle fotogr. snímku pergam. originálu, opatřeného pěti pečetmi zachovalými z arcib. archivu v Kroměříži. 50. 1533, duben 23. Paskov. Láclav z Kadaně a na Paskově prodává ves Certovu Lhotu městu Ostravě za 350 zl. Já Láclav z Kadaně a na Paskově a dědičný pán zbožie paskovského i s svými erby jistec a správce věcí dolepsaných vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a přivolením vysoce duostojného u Božie otce pána pana Stanislava z Boží Milosti biskupa Olomúckého, Jeho Milosti pána mého milostivého prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám ves svú dědičnú Certovu Lhotu jménem blízko města Ostravy příležící, i s dvorem poplužním s lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranů i neoranú, s činžemi, platy, poplatky, s robotami, s lesy, s háji, s rybníky, s ryb niščemi, s lukami, s pastvisky i s pastvami, s vodami tekúcími i se všeli lakými jinými právy a požitky i užitky se vším panstvím a příslušenstvím, což k tomu dvoru a k tej vsi Lhotce od starodávna příslušelo a přísluší a v svých mezech a hranicích záleží, tak jak jsem já to sám držel, nic sobě tu erbuom ani budúcím potomkom svým práva panstvie nezacho- vávajíc ani pozuostavujíc, to jsem všecko prodal pravým a spravedlivým trhem k manstvie kostela Olomúckého moudrým a opatrným panu purkmistrovi a radě i všeckej obci města Ostravy za puol čtvrta sta zlatých na minci obecně bernej, za každý zlatý čtúce třetceti šest grošuov a za jeden groš šest bílých peněz počítajíce, které jsem již hotové úplně za placené od kupiteluov svrchupsaných vzal. A my Zigmund Sedlnický z Choltic a na Barto- šovicích, Jan Chorinský z Ledsky a na Choryni, Jindřich Bzenec z Markvartovic a na Třie- bovicích a Vlost Kladorubský z Smržova a na Kladorubech, Albrecht Harasovský z Hara- sova a v Staříči a Jan Ostravský rukojmě a spravedliví(!) správce s ním svrchupsaným Láclavem a zaň všickni vespolek slibujeme naší dobrú čistú vírú, rukú společnú a nerozdílnú beze vší zlé lsti a bez zmatkuov svrchupsané zboží z jeho příslušenstvím svrchupsaným kupis telom našim a jich budúcím spraviti, odvoditi, ujistiti a osvoboditi od každého člověka duchovního a světského, od sirotkuov i od židuov, a zvlášče od věnného práva i od každého, kdožby to kolivěk zbožie svrchupsané kterýmkoliv obyčejem a manským právem nařiekl a v tej správě den a rok státi a vzdáti před duostojným u Božie otcem a pánem p. Sta- nislavem, biskupem Olomúckým, a v knihy manské vložiti, tak jakožto manové kostela Olomúckého za právo jmají, a to naším nákladem a prací, a zvlášče slibujem zase ti, tak aby nadepsaní kupitelé naši i jejich budúcí při tom zbožie vždy bez zmatku zuostali. Pakli bychom v tom které zmeškánie učinili a svrchupsaných slibuov nesplnili a nezdržieli ve všech kusech neb rozdílech, jehož, Pane Bože, nedaj, tehdy ihned dva z nás rukojmě, kteráž najprve napomenuta budem od kupitelov našich svrchupsaných, jeden na druhého neuka- zuje ani se jeden druhým nevymlúvaje, jmáme a slibujem vjeti a vlehnúti anebo každý 65

Strana 66
miesto sebe poslati panoší řádu rytířského s jedním pacholkem a se dvěma koňmi v pravé a obyčejné ležení do města Jičína v duom ctného hospodáře, nám od našich kupitelov ukázaného, pakližby se nám prvníma dvěma ležákom událo v tom ležení ležeti čtrnácte dní, počítajíc od prvního dne napomenutí, a my svrchupsaných zápisuov nesplnili, buď na všem, neb na díle, tehda ihned druhá dva rukojmě, kteráž napomenuta budem vod kupi- telov našich často psaných, jmáme a slibujem vjetí a vlehnúti, neb miesto sebe poslati v tož ležení od téhož města k tomuž hospodáři tím vším obyčejem a právem, jako první dva, a tak jmáme a slibujeme učiniti až do posledních dvú rukojmí, a tak nás všech šest rukojmí s tolikéž pacholky a se dvanácti koňmi jmáme a slibujem v tom ležení ležeti a z něho nikam nevyježděti ani vychoditi žádným právem, ani panským vyvoláním, ani kterým novým neb vymyšleným fortelem dotad, dokavadž bychom svrchupsaných věcí kupi- telom našim často psaným úplně a docela nespravili, a jestližeby kupitelé naši svrchu- psaní pro neosvobození naše a všech věcí v tomto listu zapsaných nesplněnie které škody vzali, buďto posly listy šlúce neb sami jezdíce, aneb kterak kolvěk jinak nakládajíce, je to by je dobrým svědomím bez přísah a věrovánie pokáti mohli, ty jim škody slibujem navrátiti úplně a docela zaplatiti věrně a právě beze všech zmatkov. A jestližeby v tom času Pán Buoh z nás kterého rukojmě smrti uchovati neráčil, dokudžby tyto věci svrcu psané dokonané nebyli(!), tehdy my živí a zuostalí rukojmě slibujem jiného rukojmi tak dobrého a vzácného a mohovitého místo toho umrlého v jednom měsíci od prvního dne napomenutí pořád zběhlém k sobě v rukojemstvie přistaviti a vedle sebe zapsati a list tento v táž slova obnoviti a jej kupitelom naším svrchupsaným v jich moc dáti pod le- žením svrchupsaným, a kdožby tento list svrchupsaných kupitelov našich s dobrú vuolí jměl, ten jmá a jmíti bude tuž moc a plné právo ke všem věcem v tomto listu zapsaným, jako oni sami kupitelé naši často psaní. Tomu na svědomie a potvrzení svrchupsaných my jistec i rukojmě nadepsaní své jsme vlastnie pečeti dobrovolně k tomuto listu přivěsiti dali. Jenž jest dán a psán na Paskově v středu den sv. Jiří léta Páně tisícého pětistého třicátého třietího počítajíce. Laczlaw von Kaaden und auf Paskau verkauft das Dorf Teufelsdorf (Certova Lhota) an die Stadt Ostrau um 350 fl. mit Bewilligung des Bischofs von Olmütz. Paskau, den 23. April 1533. Pergamenový originál se sedmi pečetmi, přivěšenými na pergamenových proužcích, dobře čitelný a nepoškozený. Rozměr listu: 31 cmX 57 cm; plica: 4.5 cm. První pečeť je rozlámána; na proužku je napsáno: Jestrzowa“; druhá pečet je dobře zachována; na proužku nápis „Pana Zigmunda Sedniczkeho, nikoli Sedlniczkeho. Znak pečeti shoduje se úplně se znakem, vyobrazeným u Siebmachera: Schlesischer Adel, Taf. 41., znak 10. Slova v opisu nečitelná; z třetí pečetí zachoval se jen znak, na proužku je napsáno: „Pana Jana Chorinskeho“. Znak shoduje se znakem, jak je uveden u Siebmachera, Mährischer Adel, Taf. 13, znak 4. Nápis okolo pečeti je málo čitelný; čtvrtá pečet je rozlámána, ale znak Bzenců z Markvartovic zřetelný, jak je u Siebmadhera vyobrazen. Na proužku napsáno: „Pana Gindrzycha Bzence“; pátá pečet dhybí, pouze pergamenový proužek se zachoval. Na něm napsáno: „Pana Alsse Kladorubského“; šestá pečeť je rozlámána v kousky, ze znaku zachoval se pouze malý kousek. Na pergamenovém proužku nápis: „Pana Albrechta Harasowskeho“; sedmá pečet je rozlomena v půlky. Na pergamenovém proužku je nápis: „Pana Jana z Ostrawy“. Znak podobá se znaku Šebišovských aneb Pelků, jak je uvádí Siebmacher, Schlesischer Adel. Na rubu listiny připsáno později: Kup a prodej Czertowe Lhotky k miestu Morawske Ostrawy(!) Anno 1533. Nro. 19, přeškrtnuto a připsáno 13. 66

Strana 67
51. 1533, červen 23. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav svoluje, aby držitel přívozského léna vladyka Matyáš Falkl z Czochendorffu mohl statek odkázati, komu by chtěl, bez újmy práv kostela olomckého. My Stanislav z Buoží Milosti biskup Olomúcský etc. oznamujem všeml, že jest předstúpil před nás urozený vladyka Matyáš Falkl z Czochendorffu, man náš a kostela našeho Olomúcského věrný nám milý a nás se vší pokorú prosil, abychom jemu toho z naší zvláštní milosti příti a dopustiti ráčili, aby o statku svém, kterýž na manství našem a kostela našeho Olomúcského jmá a drží, ves Přívoz se dvěma dvory poplužnými, s mlýny, s rybníky i s jiným se vším příslušenstvím, což k tej vsi od starodávna příslušelo a pří sluší, zřízení učiniti mohl a poručníky zdělati dobré a urozené lidi, přátele své, kdož by se jemu líbil. Kdež my, vzhledše na jeho pokornú prosbu i na služby povolné, kteréž nám i kostelu našemu rád činí a aby tím lépe činiti a zasluhovati mohl a povinen bude, přivolili jsme a z naší zvláštní milosti dopříli a mocí tohoto listu povolujem a tuto zvláštní milost činíme, aby Matyáš nadepsaný buď za zdravého života neb na smrtedlne posteli toho statku svého napředřečeného poručníky sobě zpuosobiti a zříditi mohl, přátely své, a ten statek aby mohl dáti poručiti odkázati prodati spuolu neb rozdílně, komuož by se jemu zdálo a líbilo, všakž osobám k lénu hodným a také bez ujmy služeb a práv našich, kteréž nám a kostelu našemu Olomúcskému příslušejí, tomu a potomkom našim biskupom Olomúcským příslušejí. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu pečeť naši větší přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v pondělí před sv. Janem Křtitelem Buožím léta tisícího pětistého třicátého třetího. Stanislaus, Bischof von Olmütz bewilligt, dass der Wladyke Mathias Falkl von Czochendorff sein Prziwoser Bistumslehen, wem er wünsche, ohne Nachteil der Rechte des Olmützer Bistums, testieren könne. Kremsier, den 23. Juni 1533. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskup. archivu v Kroměříži. 52. 1533, červenec 30. Polská Ostrava. Smlouva mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a vladykou Matyášem Felklem z Czochendorfu a v Přívoze stran sporných luk a koutů v Přívoze mezi Odrou a Ostravici. Léta Páně tisícího pětistého třicátého třetího v středu po svatým Jakubu apoštolu Božím námi Hynkem Bruntálským z Vrbna a na Klimkovicích, Bernartem Zvolským ze Zvole a na Hlučíně od duostojného v Bohu otce a pána pana Stanislava biskupa Olomúcského etc., Jeho Milosti, a urozeného pána pana Jana z Pernštejna a na Helfenštejně, mocného otcov ského poručníka knížete Václava Těšínského, Jeho Milosti správce a nápadníka téhož kní- žectví, k tomu vyslaných, stala se smlúva dobrovolná celá a dokonalá mezi urozeným pánem panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě, hejtmanem knížectví Těšínského z jedné a urozeným vladykú panem Matyášem Felklem z Czochendorffu a v Přívoze z strany druhé, a to taková, jakož se pan Jan výšepsaný naříkal gruntuov některých z oné strany Ostravice k Přívozu, které pan Matyáš i s lidmi svými drželi, jmenovitě Pekelného kútu, 67

Strana 68
též kútu slove Kozlí?), kútu pod Landekem slove Beraního?) za mlýnem hrušovským, kte rýžto kút drželi několiko člověkuov páně Felklových a pan Matyáš též k některým kútom spravedlivost jmíti chtěl, které lidé pana Sedlnického z onej strany Ostravice z Hrušovy") drželi slove Říhůt) kút, i takto jsme je oto z jejich obapolnú*) dobrú vuolí srovnali, že pan Jan Sedlnický své vlastní a dědičny i lidí svých grunty muglinovské u Přívozu záležící protiv dvoru přívozskému všecky panu Matyášovi erbuom a potomkuom budúcím jeho pánom přívoszkým ku pravému zpupnému dědictví pustil jest též také kút slove Kole- novský, pak aby pan Matyáš a budúcí potomci jeho, páni přívozští, ty grunty drželi a jich užívali a s nimi učiniti i nechati moc měli jako svým vlastním dědictvím, jakož by se jim nejlépe zdálo a líbilo, a pan Matyáš protiv tomu pustil jest ty všecky kúty, které on i lidé jeho z oné strany Ostravice k Hrušovi“ a k Muglinovu až do Odry drželi, jmenovitě kút Kozlí, kút Vokův, kút Beraního, kút Chlubného panu Janovi Sedlnickému erbom a budúcím potomkuom jeho ku pravému zpupnému dědictví postoupil a mocně dal jest tak, a oby(!) jich pan Sedlnický, erbové a budúcí potomci jeho, páni dědiční Polské Ostravy, to drželi a užívali, s tím učiniti i nechati moc měli jako svým vlastním dědictvím. A tak ty všecky lúky a kúty, které jest kolvěk pan Sedlnický i s lidmi svými z onej strany Ostravice ku Přívozu spravedlivě držel i k kterým spravedlivost jmíti chtěl, všecky pustil jest panu Ma tyášovi erbuom a potomkuom jeho dědičně obyčejem nahořepsaným, a na ty se on, ani erbové jeho, ani žádní jiní právem jejich navracovati nemají. A tím vším obyčejem pan Matyáš Felkel ty všecky lúky a kúty, které on aneb lidé jeho z oné strany Ostravice ku Mu glinovu a Hrušovi? drželi, dědičně panu Sedlnickému erbuom a potomkuom jeho pustil jest obyčejem výšepsaným. A pan Matyáš od kněze biskupa Jeho Milosti pána svého na tuto smlúvu potvrzení zjednati má, a pan Jan Sedlnický od pana Jana z Pernštejna, jakož to mocného otcovského poručníka knížete Václava Těšínského Jeho Mis“ též potvrzení na tu smlúvu zjednati jmá, a to jmenovitě do sv. Václava příščího po datum smlúvy tejto. Item: Jestližeby se kdy přitrefilo, žeby voda Ostravice v březích celých vydřela a škodu udělá, v tom se protiv sobě podle smluv předešlých zachovati mají. Item: Letos oni z obú stran i lidé jejich těch luk a kutů trávu i otavu sklidí, potom každý své opatř podle znění smlúvy tejto. Item: Toto sobě svrchupsaný pan Jan Sedlnický a pan Matyáš Felkyl zna- menitě z obú stran vymienili, jestližeby pan Matyáš Felkel nemohl potvrzení zjednati od kněze biskupa Jeho Mi- pána svého podle tej smlúvy, aneb pan Jan Sedlnický od pana z Pernštejna taky, tehdy aby z tej smlúvy nic nebylo a jeden druhého aby tím honiti nemohl. A tuto smlúvu svrchupsanú slíbili sobě straně obě držeti a v celosti zachovati jaké na ctného pána a dobrého rytířského člověka náleží. Tomu na svědomí pečetí své vlastní k tejto smlúvě přitisknúti sú dali a pro širší toho vědomost a pevnější všech věcí zdržení připrosili jsú nás svrchupsanýlch] smluvčích, že jsme pečeti své podle jejich k této smlúvě přitisknúti dali sobě i erbuom svým bez škody, kteráž dána na Polské Ostravě léta a dne nahoře psaného. Vergleichsvertrag zwischen Johann Sedlnický von Choltitz und auf Polnisch Ostrau und dem Wladyken Mathias Felkl von Czochendorff und auf Prziwos wegen strittigen Wiesen und Flusswinkel- gebüschen in Prziwos zwischen der Oder und der Ostrawitza. Polnisch Ostrau, den 30. Juli 1533. Poznámky: V textu 1) Kozly. 2) Beraní, poddaný v Hrušově. 3) z Hrussowy. 1) rzihu. 3) obo polnu. *) k Hrussowij. 7) Hrussowij. Podle fotogr. snímku opisu z kopláře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 68

Strana 69
53. 1534, březen 30. Olomouc. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje smlouvu mezi Bernartem ze Zvole a na Hlučíně a přivozským vladykou Matyášem Felklem z Czochendorffu. My Stanislav z Buoží Miti biskup Olomúcský etc. oznamujem tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtouce slyšeti budú, že jsou na nás vznesli urozený a statečný rytíř pan Bernart ze Zvole a na Hlučíně a urozený vladyka Matyáš Felkl z Czochendorffu a v Příz voze věrný náš milý, jakož jsou mezi sebú smlouvu, což se mostu pod Landekem od břehu petrkovského1) k břehu přívozskému učinili, dotýče, prosíc nás při tom s pilností obojí strana, abychom k tej smlúvě povolení naše dáti a jim ji potvrditi ráčili, k jejichžto prosbě na kloněni jsouce z dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím a radou věrných našich milých nahoře psanej smlouvě povolení naše jsme dali a tímto listem mocně dáváme. A tej smlúvy, jakž sama v sobě zní, a sice to všecko v sobě vokazuje ve všech punktích, klausulích a artykulích potvrzujeme, chtíce tomu, aby v tom ve všem, jakž ta smlúva v sobě zavírá, nadepsaný Bernart ze Zvole a Matyáš Felkl z Czochendorffu i erbové i potomci jich zuostaveni a zachováni byli bez naší i budúcích našich potomkuov biskupuov Olo- múcských i jiných všech lidí všelijakých překážek, zmatkuov a odporností. Tomu na svě- domí pečet naši rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomúci v pondělí po Květné neděli léta Páně tisícého pětistého třidcátého čtvrtého počítajíce. Stanislaus, Bischof von Olmütz bestätigt den Vergleichsvertrag zwischen Bernhard von Zwole und auf Hultschin und dem Wladyken Mathias Felkl von Czochendorff und auf Prziwos. Poznámky: V textu 1) Petrkowsského. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibisk. archivu v Kroměříži. 54. 1534, září 5. Ostrava. Urovnání sporu o stav, jímž se naháněla voda na mlýn hrušovský, mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a vladykou přívozským Stanislavem Sudivojem z Boronína. Léta Páně tisícího pětistého třicátého čtvrtého v sobotu před Narozením Panny Marie v Ostravě námi Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu a Jiříkem Zejdlicem z Kaufunku, úřed níkem ty časy na Hukvaldiech od vysoce duostojného pána pana Stanislava biskupa Ho lomúcského Jeho Mil. vyslanými, stala se smlúva celá a dokonalá mezi urozeným pánem panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě, hejtmanem knížecství Těšínského z jednej a urozeným vladykú panem Stanislavem Sudivojem z Boronína z strany druhej, a to taková, jakož jest se voda odtrhla od stavu na řece Ostravici, kterýmžto stavem se voda naháněla na mlýn hrušovský a na rybníky již jmenovaného pana Jana Sedlnického a tok sobě nový udělala skrze grunt ostravskj(!) přes ten kout, kteremúž říkají Pekelnovský, kterýž jest byl poručil urozený vladyka pan Matyáš Felkel z Czochendorffu panu Sta- nislavovi Sudivojovi již psanému, kterýžto kout již psaný pan Sudivoj již psanému panu Ja novi Sedlnickému (pan Sudivoj) za jinú lúku, kteráž slove lúka Bradovská, zaměnil, kteráž leží blíž města Ostravy, kterúžto lúku nahoře psaný pan Jan Sedlnický oddal věrně a dědičně panu Stanislavovi Sudivojovi, erbuom a potomkuom jeho, že ji bude moci prodati zaměniti jako své 69

Strana 70
vlastní, avšakž na takový způsob, že bude pan Stanislav Sudivoj povinnovat knězi biskupovi Jeho Mil. platu dávati do roku tenž plat, kterýž jest z Pekelného kútu dával, avšakž že nebude více držeti tej lúkj (!) na všecki (!) čtyry strany než po břeh. A co jsou lidé petřvald(t)štcí panu síkali), a to co jest Křístek držel z města Ostravy také panu Stanislavovi Sudivojovi již psanému pan Jan pustil. Než pod břehem Ostravicí tu lúku i z vrbinú to sobě nahoře psaný pan Jan Se- dlnicský pozůstavuje až k řece Ostravici, a výš psaný pan Stanislav postúpil jest nahoře psanému panu Sedlnicskému všecek ten nahořepsaný Pekelnovský kout po obú strany řeky Ostravice beze všech uplatkuov věrně a dědičně, erbuom a potomkuom jeho, drži- teluom pánuom Polskej Ostravy, že bude moci s ním učiniti jako svým vlastním dědicstvím, v kterýchžto gruonteich2) bude moci nahořepsaný pan Jan Sedlnicský stav udělati a vody sobě naháněti na mlýn hrušovský a na rybníky pod Hrušovem ležícími. A tak mnoho bude moci sobě hnáti na mlýn hrušovský a na rybníky, co jemu potřebí bude, nyní i na časy budúcí bez překážky všelijakej, a to tak, aby se stav nic vejše nedržel, než jak potřeba jest, a také tou (!) příkopu, bude-li potřebí rozšířiti, bude povinnovat pan Jan Sedlnicský i potomci jeho, aby mohla voda prostranějši jíti, a také břeh ten na druhe straně proti Muglinovu bude poviněn pan Jan Sedlnicský i potomci jeho dávati osekávati, kteréž nad vodú i do vody visí nad tou struhú deset krokuov, kterúž sobě vodu zvo zují mlynáři přívozčí?). A to sobě přiřkli obú stran pan Stanislav Sudivoj z Boronína od kněze biskupa Jeho Mil. zjednati potvrzení na tou (!) nahořepsanú Pekelnovskú lúku, a pan Jan Sedlnicský od urozeného pána pana Jana z Pernštejna Jeho Mil. tolikéž. Tomu na potvrzení my nahoře psaní smluvci, kteří jsme byli vysláni od kněze biskupa Jeho Mil. své sekrety a pečeti dali jsme přidáviti k tejto smlúvě. Jenž jest psána a dána jakož se nahoře píše. Vergleichsvertrag um das Wasserwehr an der Ostrawitza bei Hruschau zwischen Johann Se- dlnický von Choltitz und auf Polnisch Ostrau und dem Wladyken von Prziwos Stanislaus Sudiwo) von Boronin. Ostrau, den 5. September 1534. Poznámky: V textu 1) sykali. 2) gruonteich. 3) Przywosczy, Podle fotograf. snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 55. Rukojmě Láclava z Kadaně a na Paskově propouštějí synovi zemřelého Láclava z Kadaně Bernartovi ze zástavy ves Rychaltice a přijímají v zástavu tvrz Paskov se vším příslušenstvím kromě Lhotky, kterou prodal Láclav z Kadaně městu Ostravě. 1534, září 23. Kroměříž. My Stanislav z Buoží mi biskup Olomúcský, Jan starší z Sternbergka na Kvasicích, najvyšší soudí markrabství Moravského, Vilém z Víckova na Cimburku, Jan z Doubravky na Blanštce, Jan z Ledské na Choryni, kteříž jsme byli nebožtíku panu Janovi z Žerotína a synom jeho za nebožtíka Láclava z Kadaně za Paskov za devět tisíc zl. rukojmě a v kterémžto dluhu nebožtík Ládslav zapsal nám všetcek statek svuoj, kterýž na manství pod Jeho milostí knězem biskupem jměl od sebe i od erbuov svých, a na to jest po smrti Láclavově i nařčení pánů manů vyšlo, abychom se tím statkem po Láclavovi zuostalým vyvazovali. A tu my napřed psaní rukojmě z své dobré a svobodnej vuole 70

Strana 71
urozeného vladyku Bernarta z Kadaně i na místě bratří jeho nedílných propustili jsme a propúštíme ves Rychvaldtice držeti a s tím činiti, jak se jim nejlépe líbí podle pořádku manského, a já Bernart z Kadaně od sebe i od bratří svých nedílných tvrz Paskov a jiné s vším příslušenstvím, kromě vsi Lhotky, kterúž nebožtík otec muoj měštěnom ostravským odprodal, Jeho mu knězi biskupovi a jmenovaným pánom rukojmím poustčím, aby se tím od panuov Žerotínských z toho rukojemství vyvadili. Tomu na svědomí my svrchupsaní rukojmě a Bernart z Kadaně své vlastní sekrety k tomuto listu přitisknúti jsme dali a pro lepší toho vědomost připrosili urozeného pána pana Karla z Žerotína atd. a urozených vladyk Viléma Kurovského z Vrchlabe, Bohunka Škorni z Stránova, hajtmana na Kroměříži a Archleba z Víckova, že jsú také sekrety své k tomuto listu sobě a erbom svým bez škody přitiskli. Jenž jest dán a psán na Kroměříži ve středu po svatém Maurici léta Páně tisícého pětistého třidcátého čtvrtého. A pro pamět toho jeden list v svrchupsaná slova zuostaven jest při nahoře jmenovaných pánech rukojmích a druhý v táž slova dán jest svrchupsanému Bernartovi z Kadaně. Die Bürgen des Laclaw von Kaaden und auf Paskau entlassen dem Sohne des verstor- benen Laclaw von Kaaden Beinhard aus der Pfandschaft das Dorf Richaltitz und nehmen in Pfand die Feste Paskau mit allen Zugehör, ausser dem Dorfe Teufelsdorf (Lhotka), das der Verstorbene der Stadt Ostrau verkauft hatte. Kremsier, den 23. September 1534. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 56. 1535, duben 26. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje znova smlouvu, kterou učinil vladyka Matyáš Felkl z Czochendorfu a v Přívoze s Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě stran sporných pozemků. My Stanislav z Buoží milosti biskup Olomúcský známo činíme tímto listem všem, jenž jej uzří aneb čtúcí slyšeti budou, že jest před nás předstoupil urozený vladyka Ma tyáš Felkl z Czochendorffu a v Přívoze, věrný náš milý, ukazujíce nám smlúvu zapečetěnú některých panuov a dobrých lidí, kterúž jest učinil s urozeným panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polskej Ostravě, hajtmanem knížetství Těšínského, prosie nás, abychom jemu takovú smlúvu potvrdili, kterážto smlúva slovo od slova takto zní: Následuje list daný na Polské Ostravě dne 30. července 1533. A my Stanislav biskup nahořepsaný k prosbě a žádosti téhož Matyáše Felkle naklo něni jsouce, tu smlúvu jmenovanú ve všech jejích artykulích, punktích, klausulích potvr dili jsme a mocí listu tohoto potvrzujeme. Dán a psán v pondělí před Svatým Vitališem léta Páně tisícého pětistého třidcátého pátého počítajíce. Stanislaus, Bischof von Olmütz bestätigt abermals den Grenzvergleichsvertrag zwischen dem Wladyken Felkl von Czochendorff und von Prziwos und Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau wegen strittigen Wiesen und Gebüschen an der Ostrawitza. Pergamenový originál v rozměru 33 cm X 50 cm; plica: 6 cm. Na rubu listiny jest napsáno: „List tento jest do ruk přišel za purgkmistra Jana Waltyngera léta 1601 v středu před Svatým Mikulášem, avšak bez pečleti. Nro. 8. 16.“ 71

Strana 72
57. 1535, květen 24. Ostrava. Porovnání sporu mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a vladykou Fabiánem Bzencem z Markvartovic a na Přívoze stran škody, způsobené vodou z jezu hrušovského, a stran louky u Ostravice. Léta Páně tisícího pětistého třicátého pátého v pondělí po Svaté Trojici námi Ber nartem ze Zvole a na Hlučíně, Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu a na Petřvaldě, Jiříkem Zejdlicem z Kauffunku, úředníkem hukvaldským stala se smlúva dobrovolná a cele doko nalá mezi urozeným pánem panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě, hejtma- nem knížete Těšínského z jedné a urozeným vladyků panem Fabiánem Bzencem z Markvar- tovic z strany druhej obyčejem důle psaným, jakož sobě pan Fabián svrchupsaný stěžo val, že pan Jan Sedlnický stavidlell u stavu hrušovského a muglinovského zdělati nedal na řece Ostravici podle smlúvy kněze biskupa J. Mü a pana Jana z Pernštejna J. Mu u činěnej, a z té příčiny, že jest jemu voda se přetrhla do gruntu jeho přívozského a jemu i lidem jeho znamenitú škodu udělala, přitom že jest jemu vzala břehu a utrhla gruntu jeho nemalý kus. Přitom jest pan Fabián i to doložil, že ta smlúva, kterú jest udělal ne božítík] pan Matyáš s panem Janem Sedlnickým, jest se škodú znamenitú jeho a lidí jeho a žeby lidem neměl čím jim zadosti luk oddati nad potřebu svou, žádajíc nápravy od pana Jana Sedlnického. Na to pan Jan Sedlnický odpověď dal, že jest ne jednou pana z Pernštejna J. Mü. o tu smlúvu staral, aby jemu ji poslati ráčil, aby on podle tej věděl se jak zachovati. A než tej smlúvy dosáhl, že jest voda přišla a škodu udělala, a z tej příčiny že se jemu zdá, že on tu panu Fabiánovi nic viněn není. A co se tej smlúvy do týče, kterúž pan Sedlnický z nebožtíkem panem Matyášem udělal, že jest to pan Matyáš dobře a spravedlivě učiniti mohl, jako dědičný pán a držitel statku přívozského. A po něvadž panu Sedlnickému potvrzení na to vyšlo od kněze biskupa Jo Mu jako pana vrch- ního, že on při té smlúvě stojí a z ní vystoupiti nemíní. I tak jsme to mezi nimi smluvili, že pan Jan Sedlnický pro zachování dobrého přátelství a sousedství dal jest svou vlastní lúku jménem Dubčovskú, kterúž z Muglinova lidé sekali, dědičně panu Fabiánovi a jeho erbům a potomkům ku pravému dědicství, která leží na té straně vody k Ostravě, aby pan Fabián těm lidem přívozským tím lípe oddati mohl. Za ty louky, kteréž lidé přívoz ští u Hrušova měli a drželi, také pan Jan Sedlnický dal jest panu Fabiánovi kus louky, který vyfrymarčil od pana Sudivoje slove Pekelný kút, kterýžto kus louky leží na té straně Ostravice od Přívozu, aby on dědičně měl a držel a užíval, však aby Janovi Sedlnickému, jeho erbům a potomkům dávali platu každý rok na sv. Václav čtiry(!) bílé groše z té lúky. ltem: Toto jest také smluveno a znamenitě vymieněno, že ten stav nový, kterýž nyní v nově pan Jan Sedlnický udělal do toho kútu Pekelnýho, mají tři koly okované vbíti, z každého konce stavu jeden a na prostředku jeden, aby výše ten stav držán nebyl, než tak, jak nyní držán a udělán jest. A jestližeby se kdy příhodilo, že by se ten stav strhal, tehdy pan Sedlnický, erbové a potomci jeho budou moci vždycky svobodně jiný stav udělati k tomu břehu na tom místě aneb jinde k břehu přívozskému aneb k břehům jiným, kdežby pan Fabián držel aneb erbové a potomkové jeho při řece Ostravici. Také budou moci po gruntu přívozským prútí, koly svobodně voziti, kdežby toho potřeba byla a jim se zdálo bez překážky pana Fabiána svrchupsaného, erbův a potomkův jeho, 72

Strana 73
panův a držitelův statku přívozského. Také pan Fabián svrchupsaný dobrovolně pro zachování dobrého přátelství a sousedství na potomní časy propouštil jest pana Jana Sedlnického svrchupsaného z dělání těch stavidlell, kteréž dělati měl u stavu muglinovského podle té smlúvy, kterúž jest kněz biskup Jo ML a pan z Pernštejna J. M. udělati ráčili mezi panem Matyášem Felklem a panem Janem Sedlnickým, tak že již pan Jan Sedlnický, ani erbové a potomci jeho těch stavidlel podle té smlúvy dělati nemají a povinni nebudou, nyní ani budoucně, jsouce z toho touto smluvú dostatečně propouštěni a osvobozeni. Jenž se stala a psala léta a dne jak se svrchu píše. Schiedsvertrag zwischen Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau und dem Wladyken Fabian Bzenecz von Markwartowits und auf Prziwos wegen Wasserschäden und einer Wiese. Ostrau, den 24. Mai 1535. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibis. archivu v Kroměříži. 1537, listopad 25. Ostrava. Smlouva učiněná mezi držiteli Přívoza a Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě stran dělání jezu na Ostravici a náhrady za to. 58. Léta Páně tisícého pětistého třitcátého sedmého v neděli den svatej panny Kateřiny stala se jest smlúva celá a dokonalá dobrovolná a přátelská mezi urozenými vladyky panem Stanislavem Sudivojem z Boronína, panem Jiříkem Širotským z Širokej z jedné a panem Janem Petřvaldským z Petřvaldu z strany druhej, a to taková, jakož jest urozený pán pan Jan Sedlnicský z Choltic a na Polskiej Ostravě hejtman knížectví Těšínskieho na řece Ostravici stavidla dělati jměl, jakož ta smlúva, kterúž jmá pan Sedlnicský s jeho milostí knězem biskupem o ten stav a o ty stavidla, na místě nebozštíka pana Matyáše Felkle sama v sobě to šíře a světleji vokazuje, kdež po smrti téhož nebozštíka pana Ma tyáše o ty stavidla, aby jich pan Jan Sedlnicský na tejž Ostravici nedělal, udělal jinú smlúvu se panem Fabiánem Bzencem nebozštíkem a s námi, tak že nám třem nadal jiné louky pan Jan Sedlnicský a grunty své jménem louku Dubočovskú, která leží mezi koutem Veselkovským a koutem Fejkusovským, a jinú louku neb kout, který slove Pekelnýho louka, pak my svrchupsaný Stanislav Sudivoj a Jiřík Širotskej a Jan Petřvaldský o to jsme se srovnali a rozdělili, že Dubočovská má zuostati mně Stanislavovi Sudivojovi a Jiříkovi Širotskému a panu Janovi Petřvaldskému, louka aneb kout Pekelnýho všecek po řeku. A ten plat tej louky Pekelnýho, ten jmá pan Jan Petřvaldský panu Janovi Sedlnicskému každý rok spravovati na svatý Václav. Tomu na svědomí a toho sobě pro lepší zdržení pečeti své vlastní jsme dali přitisknúti s naším jistým vědomím k tomuto listu a připro sili jsme urozených vladyk pana Jiříka z Příbora a pana Jana z Ostravy, že jsú pečeti své přitiskli podle našich k tejto smlúvě sobě i erbom svým bez škody. Léta etc., jakž se nahoře píše. Ein Vertrag geschlossen zwischen den Besitzern von Prziwos und Johann Sedlnicky von Chol- titz und Polnisch Ostrau wegen Erbauung eines Wasserwehres an der Ostrawitza und der Ent- schädigung dafür. Ostrau, den 25. November 1537. Inserováno do pergamenového listu z r. 1539. 73

Strana 74
59. 1538, březen 10. Kroměříž. Olomůcký biskup Stanislav potvrzuje smlouvu o statek přívozský. My Stanislav z Buoží milosti biskup Olomúcský etc. oznamujeme tímto listem všem, kdož jej uzří nebo čtoucí slyšeti budou, jakož jest se stala smlúva mezi námi na místě sirotkuov pozuostalých po nebozštíku Fabiánovi Bzencovi z Markvartovic z jednej a mezi paní Annou z Hojevic Kečerskú a Janem Petřvaldským z Petřvaldu, synem jejím, z strany druhej o statek přívozský. Léta Páně tisícého pětistého třidcátého sedmého v pondělí po Svatých Šimoniši a Judy: Kdež potom nad tu smlúvu již jmenovaná paní Anna z Ho jevic [se] svrchupsaným Janem Petřvaldským, synem svým lilinú smlúvu léta Páně tisícého pětistého třidcátého osmého v středu před svatým Valentinem v Ostravě učinila, jakož pak ty obě dvě smlúvy to všecko v sobě šířeji zavírají a vokazují. I prošeni jsme od nadepsanej paní Anny i od již dotčeného Jana Petřvaldského, syna jejího, abychom k tej smlúvě, kterúž jsú oni mezi sebú učinili, přivoliti a milostivě potvrditi ráčili: K jejichžto prosbě nakloněni jsúce a znajíc, že se skrze to na tom manském statku oprava státi muožlel, k tej smlúvě povolení naše jsme dali a tímto listem dáváme a tej smlúvy ve všech jejích artikulích tak, jakž napsána jest, potvrzujem, chtíce tomu, aby v tom ve všem tak, jakž jest sepsána, zachována byla bez naší i budúcích našich potomkuov, biskupuov Olomúckých, i jiných všech lidí všelijakej překážky. Tomu na svědomí a potvr- zení pečeť naši rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Kroměříži v neděli před svatým Řehořem léta Páně tisícého pětistého třidcátého osmého počítajíce. Stanistaus, Bischof von Olmütz bestätigt Cessionsverträge über das Gut Prziwos nach Fabian Bzenecz von Markwartowitz. Kremsier, den 10. März 1538. Pergamenový originál v městském archivu s přivěšenou pečetí na pergamenovém proužku, částečně poškozenou se znakem biskupa Stanislava a se slovy v opisu: Stanislaus Turso Dei Gracia . . . Rozměr listu: 22.5 cm X36 cm; plica : 4.5 cm. Na rubu listiny napsáno: Gegenwärtige Urkunde ist in der k. Landtafel Nro. 12. Prerauer Creysses fol. 10. von Wort zu Wort eingetragen, und ad effectum Intabulationis respektu tituli possessionis in dem Hauptbuche bei den Mähr.-Ostrauer Stadtdörfern fol. 66. gehörig vorgemerket worden. Brünn am 21ten November 1797. Pod tím je přitištěna papírová pečeť markrabství Morav- ského a vedle podpis: Wenzel Heissler, Sekretär und Landtafelregistratursdirektor. Pod tím dále slova; Confirmatj smlúvy z strany statku prziwozskeho No. 14. 60. 1538, srpen 5. Hlubčice. Purkmistr a rada města Hlubčic posílají ostravským krejčím opis cechovních artykulů k založení cechu řemesla krejčířského v Ostravě. Múdrým a opatrným pánuom purgmistru, fojtovi a radě i starším cechmistrom a všem mistrom chvalitebného cechu krejčířského města Ostravy, přátelom našim milým. My purg mistr a rada města Hlubčic služby své s rozmnožením všeho dobrého vzkazujeme. Ozna- mujeme Vám, jakož jste nám psaní učinili i oustně poselství při nás jměli, prosíce, abychom Vám ku vyzdvižení cechu řemesla krejčířského u Vás, zdejšího cechu řemesla krejčířského zřízení, řád, způsob, zachování a dobré starodávní obyčeje, listu jejího výpis dadúc pečetí naší městskú ...... žádosti Vaší v tom i jiném ve všem slušném nakloněni, aby řád a cnosti v cechoch chvalitebných rostl a zachován byl, Vám a obci Vaší k dobrému jsme list 74

Strana 75
cechu krejčířského zdejšího podle vejsady starodávný města našeho dali vypsati, kterýžto ve všech svých punktích v artykulích sám v sobě slovo od slova takto zní: My purkmistr a rada města Hlubčic vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že před nás a úplnost rady naší přišli jsou opatrní mistři řemesla krejčířského zdejšího a pro sili jsou nás prosbú snažnú, abychom jim jejich a cecu jejího spravedlnost dávnú, kterúž jsou také prve od rady tohoto města potvrzenú jměli a v ohni zkaženo a jim pohořelo, aby zase mezi nimi řád poslušenství, svornost a obecní cnost zachována jim, i tudy všecky obci k prospěchu zase jim je obnovili a utvrdili; vzhlednúc na takové jejich slušné žádosit s předešlú radú a vědomím starších přísežných a všech jiných cechmistrů jménem všeckej obce k tomu povolujem a mocí listu tohoto jim zase obnovujem a utvrzujem jejich staro- žitní práva, řád a spravedlnosti, jakož jsou to z starodávna jměli a užívali nyní i na potomní časy užívati mocně a neporušitedlně všelijak zachovati, jak se duole píše: Ponajprv stvrzujeme jim jejich obsílání a spuolushromáždění, kteréž touž mírú všelijak jako i jiní cechové mohú a mají zachovati jmíti pro dobré toho cechu. Po druhé, aby žádný v tomto cechu.... žádného krejčovství nedělal, lečby ... .. a přede všemi věcmi dostal našeho práva městského a jemu to dopříno bylo a se také okázal hodnověrným listovním svědomím pod pečetí aneb se dobrými zachovalými i přísežnými lidmi, že jest manželsky a poctivě zplozen a z lože manželského pošel a všelijak dobře zachovaný a že se řemeslu svému dostatečně vyučil a tomuž cechu, kde se učil od sebe dosti učinil a s mistrem svým se pěkně přátelsky rozlúčil, a když tak o sobě v cechu zjedná, má najprv položiti osm haléří mistrovských peněz čtyry české groše a čtyry a dvaceti grošů zbrojných peněz, dva funty vosku, také za tu kolaci, kterú by mistrom krejčím učinil, položiti jmá, a to vše do truhlice cechovní, pakliž jest krejčího syn, nedá toho všeho polovici do cechu a půjme-li sobě za manželku dceru krejčířskú, ten má úplný cech a není jemu potřeba co do cechu dávati. A kdož se řemeslu krejčířskému učiti chce, musí najprv dostatečně se okázati, rod a zachování své, jako svrchu doloženo, listy aneb svědomím oustním, že z lůže manželského pošel a se všude dobře zachoval. Chce-li se pak učiti a léta učení darmo míti, jmá mistru svému tři léta poslušen a povolen býti, a mistr jemu vyučení přede vším cechem a k tomu súklenný kabát, poctivice dáti jmá, podle přemožení svého, chce-li se pak z peněz učiti, povinen jest trvati rok celý a mistru svému tři zlaté dáti aneb se s mistrem svým podle vuole jeho s ním narovnati a do cechu tři funty vosku a mistru svému polštář a plachtu dáti má. Item: Žádný krejčí nemá druhému krejčímu jeho díla haniti ani odluzovati pod vinú jednoho funtu vosku, a také krejčí jeden druhému čeledi nemá a tovaryší odlučovati, vina dva funty vosku. Dal-li by mistr krejčí tovaryši svému odpuštění, tenž tovaryš jinému mistru dělati může, pakli by tovaryš odpuštění vzal, vědúc, že mistr jeho mnoho díla jmá, vandrovati ihned nemůž, leč se prve tejden před tím, když vandrovati chce, mistrovi svému a padhole dvě neděle před vandrováním opovědí. Také žádný tovaryš nemá dvě neděle před velikú nocí, před sv. Duchem, před vánocí, před jarmarkem tolikéž dvě neděle, potom kromě slušný pří činy odpuštění bráti, sic by toho slušně neučinil. Item: Když kus sukna kterému mistru do verštátu jeho přinesen bude, na kterémž soukně znamení jiného krejčího jest, toho sukna nemá dělati bez opovědi a vuole tohož mistra, pakliž toho zanedbá, jmá dáti viny ty pe 75

Strana 76
níze, kteréž od toho díla vzal všecky, a to mu krejčí žádný dělati nemá, který prve krej- čímu jinému od díla dlužen pozůstal, pokuta jeden funt vosku. Žádný krejčí nemá sukna věšeti před duom jiného súseda pod vinú, což mistři uznají. Žádný krejčí, který se s cedem nesrovnává a cechu nemá v městě ani před městem, nemá v míli odsud řemesla dělati a nemá trpěn býti, pakliž by přistižen, aby vzat byl. Item: Tovaryše mají časem svým uloženým večer až do třetí hodiny dělati a zase o desátej ráno vstáti. Žádný mistr krejčí nemá barvy nositi pod jejich uchválení vinú a také krejčí žádný nemá sukna nového na prode krájeti a prodávati, a když cechmistři cejch svůj, tudíž nožice aneb jiné znamení obsílají a takový cejch zase cechmistrovi domuov přinesen a toho mistra kteréhož by cejch doma přistihl, prve než by to znamení zase cechmistrovi přineseno, nepřišedl, dá jeden funt vosku. Item: Mistři řemesla krejčířského mají se každé sudhé dni v neděli ihned po obědích scházeti, avšakž aby každý z nich v sobotu večer jich cejchem obeslán byl a do cechu nepřišedl, kolikrát by to učinil, dá po každé tři funty vosku. A když jsou spůlu v cechu, žádný z nich nemá při sobě meče i jiného oruží jmíti. Také se žádný mistr nemá dáti přesvědčiti jinde kromě v cechu pod velikú vinú. Kterého purkmistr a rada z nich v po- třebách městských vyšlí, ten na jiného ukazovat nemá, než sám osobú svú jíti. A co jednáno, mluveno aneb pánem purkmistrem a radú co do cecu svěřeno bylo, kterýkolivěk takovú neb jinú tajnost pronese, jest beze cti a víry a jmá z cechu vyvržen býti; když jsou mistři spuolu v cechu vyřídili, který z nich bez povolání cechmistrova, dá jeden funt vosku viny. Mladí mistři všem jiným mistrům mají sloužiti a co jim rozkázáno a poručeno bude, povolně a věrně zdíti(!) a učiniti pod vinú a uznání všech mistruov a úchvaly jejich ne poslušný trestán býti má; když by kdo z mistruov, souc starý, cech s povolením purk mistra a rady vzal, může jemu na žádost jeho při cechu bratrství až do smrti povoleno a dopříno býti. Tolikéž i vdovy téhož řemesla, také vdovy, tovaryše chovaje, mohú dělati řemeslo, dokud stavu svého nepromění, pakliž by se kdy přitrefilo, že by mistři řemesla krejčíř ského mezi sebú v čem se nepohodli, v to mají cechmistři a mistři nahlédnúti, a který vinný mezi nimi najden, podle uznání všeho cechu trestán býti jmá. Nechtěl-li by toho trpěti, má o to k trestání panu purkmistrovi a radě oznámen býti. Jestliže by se který mistr proti cechmistrovi a jiným mistrom zasadil, dá viny funt vosku, a kdo by z nich cechmistře trestal, že by jemu co na právě našli, jmá uviněn býti dvěma funty vosku. Umřel-li by kdo mezi nimi, tomu mladí mistři hrob kopati mají, jestliže hospodář umřel neb hospodyni, tehdy všecek cech i s manželkami ku pohřebu jíti mají, pakliž by děti aneb čeledín zemřel, má vždy z nich jeden hospodář aneb hospodyni s ním ku pohřebu jíti pod pokutú puol groše do cechu. A když krejčí za mistra do cechu přijat jest, jmá ihned ve čtvrti léta najprve příštím sobě manželku pojíti ctnú šlechetnú pannu aneb vdovu. Pakli by toho neučinil, dá viny do cechu 16 gr. a zanedbal-li by ještě druhého čtvrt léta se neženiti, dá viny beze vší milosti 32 gr. a řemesla svého více dělati nemá. Jestliže by který krejčí v domích šenkovních nelidsky a hovadsky tak nápojem přebral, že by zase vrátil, jmá beze vší milosti, kolikrát by to učinil, do cechu dáti čtyry funty vosku. Žádný krejčí nemá z domu šenkovního, nezaplativše řádu, bez opovědi hospodáře vyjíti pod po kutú jednoho groše do cecu viny. Item: Zkazil-li by který krejčí komu šatu jakú, a ten čí jest, jí vzíti nechtěl, povinen jest krejčí takovú zle ušitú šatu podle uznání zaplatiti. Item: 76

Strana 77
Cechmistři mohú každého, kdo by vinu voskovú propadl, za každý funt vosku 4 gr. vzíti cechovi k dobrému. Také prázdnování v všedních dnech tovaryším a čeledi trpěno býti nemá bez příčiny slušnej; pakli by tovaryš den všední jeden, buď v pondělí aneb jiný, bez příčiny prázdnoval a nedělal, ten celý tejden potom prázdnovati a díla všedního míti nemá. Až po tomž zahálení může zase na druhý tejden mistru prvému dělati, pakli by témuž mistru zase dělati nechtěl, musí vandrovati a jiný mistr jemu díla dáti nyní nemůže. Toto všecko, což se svrchu píše, všecky punkty, artykule i slova slíbili jsou nám svrdhu psaný cech sami za sebe a všecky potomky mistře téhož řemesla bez všelijakej újmy a nedbalivosti pod vinú naší cele a dokonale zachovati. A my je při tom ochraňovati a mocně zuostávati chceme nyní i na časy budoucí. Tomu na potvrzení všech svrchu psaných věcí pečet města našeho jsme přitiskli. Jenž jest dán a psán léta od narození Pána Krista 1418 ten pondělí před sv. Bartolomějem, apoštolem Božím. A my purkmistr a rada města Hlubčic roku nynějšího k tomu transsumptu a výpisu listu cechu krejčíř ského zdejšího pečeť města našeho větší na svědomí dali jsme zavěsiti. Dán a psán v Hlubčicích ten pondělí před sv. Vavřincem mučedlníkem Božím léta Páně 1538. Bürgermeister und Rat der Stadt Leobschütz schicken den Ostrauer Schneidern eine beglau- bigte Abschrift ihrer Zunftartikel zur Gründung einer Schneiderzunft in Mähr. Ostrau. Leobschütz, den 5. August 1538. Podle opisu zachovaného v arhivu města Hlubčic. 1539, leden 27. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav propouští ostravským měšťanům vesku Lhotku u Ostravy z léna a povinnosti manské! 61. My Stanislav z Buoží Milosti biskup Olomúcký známo činíme tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, jakož opatrný purkmistr a rada města našeho Ostravy, poddaní naši věrní milí s povolením naším od Láclava z Kadaně, ty časy mana našeho, vesku Lhotku blíž Ostravy i s těmi se všemi grunty, kteréž k tejž vesce Lhotce od starodávna příslušely a přísluší, koupili, kterážto veska Lhotka s svými grunty, mezemi a hranicemi od starodávna až do toho času, když jest od týchž měštěnuov poddaných našich koupena, vždycky k manství našemu a kostela našeho Olomúckého náležela. Pak že jsme od již jmenovaných měštěnuov našich ostravských zato s snažnú a pokornú prosbú žádáni a prošeni, abychom tu vesku Lhotku z léna a povinnosti manské jim pro pustiti ráčili. Kdež my jich ustavičné prosbě nakloněni jsúce, uznávajíce, že to město pro opatření své a pro ochranu a obranu svú mnohých oprav na obecním stavení měst ském potřebuje, jakož to, kteréž jest vysazeno na končinách biskupství našeho, kdež se sbíhají mnohé meze a hranice knížat okolních, i aby tím lépe opatrováno a opravováno býti mohlo. Protož s dobrým rozmyslem a s povolením velebných kněží, kněze Bern harta doktora Zoubka ze Zdětína, děkana i vší kapituly kostela našeho Olomúckého jim nadepsaným měštěnom našim ostravským to obdarování činíme a tu vesku Lhotku se vším jejím příslušenstvím z léna a povinnosti manské propouštíme a tímto listem naším jim jsme toho potvrdili a potvrzujeme, aby oni i jich budoucí potomci, měštěné ostravští, tej vsi Lhotky se vším jejím a všelijakým příslušenstvím, tak jakž jest v svých mezech 77

Strana 78
od starodávna vyhraničiena, dědičně k městu Ostravě užívati mohli a užívali bez naší a budoucích našich potomkuov, biskupuov Olomúckých, všelijaké překážky. Všakž vrchnost panství sobě a budoucím potomkom našim, biskupom Olomúckým, na tej vsi pozůstavu jeme. A za toto obdarování a z léna a z povinnostlil manskej tej vsi Lhotky propuščení, měštěné ostravščí nynější i jich budoucí potomci nám a budoucím potomkom našim, bi skupom Olomúckým, povinni jsú a povinni budou každý rok kopu štik a kopu kaprů prostředních dávati při času svatého Martina. A ty ryby prací a nákladem svým do městečka našeho Kelče posílati a tých ryb dodávati osobě tej, kterejžby od nás aneb úřední ka našeho, aneb od potomkuov našich ty ryby přijímati bylo poručeno. Tomu na svědomí a na potvrzení pečet naši větší k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v pondělí po Pamatování na víru obrácení svatého Pavla léta Páně tisícého pětistého třidcátého devátého. A My kněz Bernart Zúbek, děkan a kapitula kostela Olo múckého, k tomu ke všemu co se v tomto listu píše, přivolení jsme naše dali. A tomu na svědomí také jsme pečeť naši kapitulní k tomuto listu přivěsiti dali. Jenž jest dán a psán na zámku Kroměříží léta a dne, jak se svrchu píše. Stanislaus, Bischof von Olmütz entlässt das Dorf Teufelsdorf (Lhotka) bei Ostrau aus der Lehenshoheit. Kremsier, den 27. Jänner 1539. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 62. 1539, únor 24. Ostrava. Urovnání sporu mezi Ostravou městem a Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě. Léta Páně tisícího pětistého třicátého devátého v pondělí den památky sv. Matěje apoštola, námi Hynkem z Vrbna a na Klimkovicích, Janem z Ledské) a na Choryni, Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu, Bohunkem Škorným z Stránova, úředníkem kroměříž- ským, Jiříkem Zejdlicem z Kauffunku, úředníkem hukvaldským, z mocnosti od kněze biskupa Olomůckého Jeho Mil. vyslanými z jedné strany, pana Jana Sedlnického k takovému jednání vydanými Voldřich em z Tvorkova Ja] z Kravař, komorníkem knížectví Opavského, Janem z Drahotuš a na Benešově, Janem Celú z Čechovic a na Drahomysli*), kancléřem knížetství Těšínského, Jiříkem Liškú z Německé Lutyně a na Žibřidovicích, Erazimem Ruc kým z Rudlzl. Na mocné na nás obapolně přestání vo ty všecky různice a nesnáze, které se mezi stranami prve jmenovanými zběhly takto vypovídáme: Nejprve co se Lochmanů, poddaných kněze biskupa Jeho Milosti a na místě všech jiných přátel nebožtíka Vítka Lochmana zabitého dotejče, kterýž jest od Erazima Nevědomského, na ten čas úředníka pana Sedlnického na řece Ostravici se světa sveden, a aby pan Sedlnický na místě téhož Erazima Nevědomského přátelom nebožtíka Vítka Lochmana sedmnácte kop gr. českých a za každú kopu šedesáte groší českých, totiž sedm peněz bílých a neboli 14 haléří v každý groš čtúce, dáti a vyplniti má a to rozdílně, totiž polovici na den sv. Jiří nejprve příštího a ostatek na den sv. Václava také nejprve příštího, a ty peníze jim kladeny býti mají v Ostravě na ratúzi před purkmistrem a staršími a již ta věc mezi nimi umořena a v nivec obrácena býti má tak3), aby sobě toho ničímž zlým nevzpomínali*) nyní i na 78

Strana 79
věčné časy, jakož pak též přátelé toho zabitého to jsú učinili podle tejto výpovědi tak se zachovati. Item. Co se Matysa zedníka dotýče, poněvadž se to nachází, že ten Matys panu Sedlnickému od kněžny Její Milosti propuštěn jest, kteréhož on pro nějaké jeho provinění do káz(d)ny své vzal, a měštané vostravštčí ni(d)čímž nepokazují, aby od pana Sedlnic kého ten Matys jim propuštěn byl, že pan Sedlnický jeho slušně trestati mohl. ltem. Co se žida, který pod zámkem Polskú Ostravú sedí, poněvadž židé podle smlúvy předešlé z gruntů těch za mostem se vyhostili, ráčí-li kněz biskup protiv tomu býti, aby na jiném místě knížetství Těšínského židé nebyli, Jeho Milost vo tú věc bude věděti, kterak pana z Pernštejna jakožto správci knížetství Těšínského vo to starati etc. ltem. Co se řemeslníkův za mostem dotýče, v tom aby se strana k straně podle smlúvy předešlé zachovala a víc řemeslníkův nežli ti, které smlúva osáhla, aby tam nebylo, a jestliže tam který jest a býti nemá, ten aby se vyhostil pryč do sv. Jiří nejprve příštího. ltem: Co se překupování za městem dotýče, taková překupování aby z obú stran zastavena byla, podle smlúvy, a kdož by se takových věcí dopustil, aby trestán byl z sčí byb) kolivěk strany byl. Item: Co se rybáří a lovení ryb na řece Ostravici dotýče, toho aby z obú stran podle znění toho artykule v smlúvě předešlé osazeného užívali. Item: Co se sirotka Hinníkova dotýče, ten aby z rukojemství od pana Sedlnického propuštěn byl a tej kopy grošů propadku aby prázden byl, a více aby se takových věcí od pana Sedl- nického nedálo. Item: Co se* vlakův od pana Sedlnického lidem ostravským pobraných dotýče, poněvadž u pana Sedlnického se nenachází, nežli jeden vláček, ten aby jim zase vrácen byl. Item: Co se svad od lidí selských pana Sedlnického, kteříž v městě Ostravě provo zují, dotýče, jestli by se který člověk pana Sedlnického takové věci dopustil, ten aby do kázny městské vzat byl, a když by pan Sedlnický vo něljil psal a k tomu se podával od něho spravedlivě učiniti, takový člověk na jeho psaní propuštěn býti má podle po(d)volení pana Sedlnického, a pan Sedlnický povinen bude bez odtahův jim rok položiti a od něho spravedlivě učiniti, tímž spůsobem pan Sedlnický, ač by se taková věc na gruntech jeho od měštčanův ostravských přihodila, zachovati se má a Ostravštčí též bez odtahův lidem páně Sedlnického od spoluobyvatelův svých konec spravedlivý učiniti mají, a z obú stran aby ti lidé od vězení úplatkem obtíženi nebyli a takový úplatek Ostravštčí od obyvatelů svých od vězení berú, takový od lidí páně Sedlnického bráti mají a výše nic, a pan Sedl- nický tolikéž učiniti jmá. ltem: Co se kútu starého Mikuláše dotýče, poněvadž měštčané ostravštčí dostatečně provedli, že ten kút k kostelu a špitáli odkázán jest, toho při tom poručenství zachováváme, leč by se syn téhož nebožtíka Mikuláše k tomu našel a navrátil se, tehdá jemu ten kút zase vrácen býti má. ltem. Co se šacování dotýče, poněvadž toho měštčané ostravštčí na pana Sedlnického nevznesli, že by jeho služebníci jim škodu činili, pan Sedlnický služeb- níkom svým aby přikázal, aby se napotom toho uvarovali a lidem škody nečinili, pakliž by se komu taková škoda od nich stala, mají to na pana Sedlnického vznésti, pan Sedlnický služebníky své k nápravě přivésti má. Item: Co se listu na kút Jaklových dětí dotýče, poněvadž pan Sedlnický tu výmluvu měl, že jemu přípis listu starého dán není, a poněvadž pan Sedlnický již přípis přijal, po vinen bude do čtyř nedělí pořád zběhlých list a potvrzení podle starého listu tým dětom dáti. 79

Strana 80
ltem: Co se kútu Kýblova dotýče, na tom zůstává, aby pan Sedlnický s úředníkem hukvaldským mezi tímto časem a svatým Jiří na to místo vyjeli a vohledali, jestli by se Kýblovi tím stavem jaková škoda stala, aby se podle smlúvy předešlé taková věc opa třila, aby tenž Kýbel neměl voč naříkati. Jestliže by pan Jan Sedlnický při těchto různicích knězi biskupovi Jeho Milosti v čem ublížil, Jeho Milosti v tom hledati má a prositi, aby Jeho Milost takovú věc milostivě vážiti a mimo se pustiti ráčil, a pro budúcí pamět jedné každé straně tato výpověď pod sekrety smluvčích svrchupsaných dána jest. Jenž se stalo v Ostravě, jak se s vrchu píše. Schlichtung von Streitigkeiten zwischen der Stadt Ostrau und Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Potnisch Ostrau. Ostrau, den 24. Februar 1539. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskup. archivu v Kroměříži. Poznámky: V textu. 1) Leczke. 2) Drahomysly. 3) Z slovem tak slova: wiecz mezy jsou přeškrtnuta. 4) nespominali. 3) zas- czyby. 6) gest. 63. 1539, srpen 10. Kroměříž. Olomoucký biskup Stanislav potvrzuje znova smlouvu, učiněnou mezi Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a vladykou Fabiánem Bzencem z Markvartovic a na Přwoze, stran jezu hrušovského a louky. My Stanislav z Boží Milosti biskup Olomúcký oznamujeme tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, jakož jest se stala smlúva celá a dokonalá mezi uro zeným panem Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě, hejtmanem knížetství Těšínského z jednej a urozeným vladykú Fabiánem Bzencem z Markvartovic z strany druhé o dělání stavidlel u stavu hrušovského a muglinovského, kteréž pan Jan Sedlnický udělati dáti měl, a o lúku Dubočovskú i také o stav nový v kútu Pekelního, kterýž jest udělati dal již psaný pan Jan Sedlnický z Choltic, kterážto smlúva to všecko v sobě šíře a světleji vokazuje a zavírá a jest v tento list náš slovo od slova vepsána a takto zní: Následuje list daný v Ostravě městě dne 24. května 1535. I prošeni jsme od svrchupsaného pana Jana Sedlnického, abychom k tomu, což se v této smlúvě píše, povoliti a ji mu listovně potvrditi ráčili. Kdež My vlzhlédnúc na jeho snažnú prosbu a ji slušnou uznavše, přivolili jsme a tímto listem k smlúvě tej přivolujeme a tímto listem potvrzujeme, chtíce tomu, aby ta smlúva v celosti, ve všech artykulích byla zachována beze všeho umenšení a bez překážky naší i budoucích potomkův našich biskupov Olomúckých, i každého jiného, ale všakž bez umenšení vrchnosti práv a služeb, kteréž nám a potomkům našim, biskupům Olomúckým, na těch gruntiech náleží. Tomu na svědomí a toho na potvrzení pečet naši rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Kroměříži v neděli v den Svatého Vavřince léta Páně tisícího pěti stého třicátého devátého. Der Olmützer Bischof Stanislaus bestätigt den Schiedsvertrag wegen des Hruschauer Wehres zwischen Johann Sedlnicky von Choltits und Pol. Ostrau und Fabian Bzenecz von Markwartowitz und Prziwos. Kremsier, den 10. August 1539. Podle fotogr. snímku z kopiáře arcibiskup. archivu v Kroměříži. 80

Strana 81
64. 1539, srpen 14. Kroměříž. Stanislav, olomoucký biskup, potvrzuje opět smlouvu udělanou roku 1537 mezi držiteli Přívoza a Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě stran dělání jezu a náhrady za to. My Stanislav z Buoží milosti biskup Olomúcký etc. oznamujeme tímto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtoucí slyšeti budou, jakož jest se stala smlúva přátelská celá a dokonalá mezi urozenými vladykami Stanislavem Sudivojem z Boronína, Jiříkem Širuotským z jedné a Janem Petřvaldským z Petřvaldu na Přívoze z strany druhej o louku, kteráž slove Dubočovská, kteráž leží mezi koutem Veselkovským a koutem Fejkusovským a o druhú louku nebo kout, kterýž slove Pekelníl) louka, kterážto smlúva to všecko v sobě šíře a světleji vokazuje a zavírá a jest v tento list náš slovo od slova vepsána a takto zní: Následuje list daný v Ostravě dne 25. listopadu 1537. I prošeni jsme od svrchupsaných Stanislava Sudivoje, Jiříka Širuotského a Jana Petř- valdského, abychom k tomu, což se v tej smlúvě píše, povoliti a jim ji milostivě potvrditi ráčili. Kdež my vlzhlednúc na jejich snažnú prosbu a ji slušnú býti uznavše, i přivolili jsme a tímto listem k smlúvě tej přivolujeme a tej smlúvy tímto listem potvrzujeme, chtíce tomu, aby ta smlúva v celosti ve všech artikulích byla zachována beze všeho poručení a bez překážky naší i budúcích potomkův našich, biskupuov Olomúcských, i každého jiného, ale všakž bez umenšení vrchnosti, práv a služeb, kteréž nám a potomkom našim, biskupom Olomúcským, na těch gruntech náleží. Tomu na svědomí a toho na potvrzení pečeť naši rozkázali jsme přivěsiti k tomu listu, jenž jest psán a dán na Kroměříži ve čtvrtek před památkou Nanebevzetí Panny Marie léta Páně tisícého pětistého třicátého devátého počítajíce. Der Olmützer Bischof Stanislaus bestätigt abermals den Vertrag, der zwischen den Besitzern von Prziwos und Johann Sedlnicky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau im Jahre 1537 geschlos- sen wurde. Kremsier, den 14. August 1539. Pergamenový originál o velikosti 20.5 cmX 5.5 cm, plica : 5.5 cm. Pečeť je utržena, zbyl pouze pergamenový proužek, na němž byla zavěšena. Na rubu listiny: Smluwa mezy urozenymi wladyky P. Stanislavem Sudiwogem z Boronina, P. Gyrzykem Ssyrotskym z Ssi- rokeg z gedne a P. Janem Petrziwaldskym z Petrziwaldu na Prziwoze z druhe strany o lúku gmenem Dubczowsku leziczy mezy kútem Weselkowskym a kútem Feykusowskym a o druhú lúku nebo kút kteryž sluge Pekelny ut .. . No. 3. No. 17. Poznámka: V textu 1) Pekelny lauka. 65. 1541, březen 14. Olomouc. Prozatímní dlužní list na čtyři a půl tisíce zl., daný olomouckou kapitolou vladykovi Erazimovi z Bobolusk. My kněz Jan Stemberger, děkan a kapitola kostela Olomúckého vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtúce slyšeti budú, jakož jest urozený vladyka pan Erazim z Bobolusk půjčil duostojnému v Bohu otci pánu panu Bernartovi, volenému biskupu Olomúckému, a nám vší kapitole na výplatu města Ostravy půl páta tisíce zlatých na minci dobrý obecně berný v tomto markrabství. Kdež jeho list měl udělán býti od svrchujme novaného kněze biskupa slavnej paměti i od nás svrchupsaný kapitoly na město Ostravu 81

Strana 82
i na ty důchody k tomu příslušející pod výplatů svej výpovědi polúletní, i tak jeho smrtí slavnej paměti od Pána Boha zachvácenú se ten list vykonati nemohl. Protož my svrchu psaní kněží, kněz Jan, děkan a kapitola tímto listem slibujem, že list obyčejný pod tú summú udělati máme s Jeho Milostí, budúcím biskupem voleným, a list ten dokonati má hned po potvrzení biskupa voleného a v moci jeho dáti máme svrchupsanému panu Era- zimovi. A datum toho listu výstavního státi má na den So Jana Křítlitele Božího již mi nulého. Pakli by se tomu dosti nestalo, co se v tomto listu píše, dáváme plnú moc a právo my svrchupsaná kapitola svrchupsanému panu Erazimovi, aby lidi naše z biskupství našeho Olomúckého z měst, z městeček, ze vsí stavovati mohl a ze stávky nepropúštčel potud, pokud by se jemu podle toho zápisu našeho dosti nestalo všemu. Tomu na svě- domí pečeť naši kapitolní s naším jistým vědomím v kapitole naší přitisknúti sme roz- kázali. Jenž jest dán a psán v Olomúci v pondělí po Svatém Rehoři léta Páně tisícího pětistého štyřidcátého prvního. Schuldschein auf vier und ein halb Tausend Gulden, ausgestellt vom Olmützer Domkapitel für den Wladyken Erasmus von Boblowitz. Olmütz, den 14. März 1541. Podle fotogr. snímku z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 66. 1543, říjen 30. Kroměříž. Olomoucký biskup Jan uděluje a potvrzuje nově se ustavivšímu cechu tkalcovskému v Mor. Ostravě výsady. My Jan z Buoží Milosti biskup Olomúcký známo činíme tímto listem všem vobec, kdož jej uzří nebo čtúcí slyšeti budú, že sú před nás předstúpili opatrní mistři řemesla tkadlského poddaní naši věrní milí z města našeho Ostravy, předkládajíc nám obtížnost svú, kterak na řemesle svém a na živnosti své hynú, nemajíc cechu, prosíc nás pokornými prosbami, abychom jim k takovému cechu, kteréhož sú mezi sebú umínili naříditi, tak jakž se v tomto margrabství v jiných městech v řemesle jejich zachovává, povolení naše dáti, listem naším toho milostivě potvrditi ráčili, jakož sú nám ty artikule, jakž se zacho vati jmají, ukázali, kteréž slovo od slova takto zní: ltem: Nejprve každý kdo chce v na- hoře psaným cechu tkadlského řemesla býti, ten se má opatřiti a provésti hodným a sta- tečným svědomím o jeho řádném manželském zplození, o jeho stavu a bytu, kterak se zachoval a kde se jest tomu řemeslu vyučil, a když to učiní, tehda má do cechu přijat býti a von podle obyčeje téhož řemesla povinen bude dáti do cechu xví grošů a nij funty vosku. Item: Každý mistr řemesla tkadlského má se opatřiti, aby pravú šíř vedle práva téhož řemesla zachoval, a kdož by v tom jiný nalezen byl, takže by pravé šíře neza choval z půl praménka, ten aby propadl funt vosku pokuty. Item má se každý mistr i také knap nadepsaného řemesla řádně a poctivě a chvalitebně míti, aby poslušenství mistru zachovával a do cechu, kdež by jemu povědíno bylo, aby přicházel; kdož by toho neučinil, ten propadne vierdung vosku do cechu. Item pro čest toho řemesla a pro uva rování neřádných a neslušných věcí, kteréž časem ve hrách krčemných a jinde pocházej a dějí se, nemá mistr svrchupsaného řemesla s dluhejm (!) vejše hráti nebo kratochvíliti než o jeden funt vosku, a tovaryš neboli knap o půl funtu vosku [zde opisovatel ztra- ceného originálu některá ustanovení omylem vynechal a tím porušil souvislost s násle 82

Strana 83
dujícím textem] neboli jeho manželka jmá jemu z cecu ku pomoci doma býti (ač by tého žádali) vu grošův a knapovi neboli tovaryši polovici toho. Pakli kterému mistru dítě umře a toho žádá, má jemu svrchu dáno býti vierdunk vosku, tolikéž knapovi, kdyby mu dítě umřelo, jestližeby žádal, má jemu dáno býti ku pomoci vierdunk vosku. Item, aby každý mistr buď přísežný nebo nepřísežný více nechoval než jednoho mládence učedlníka, jakož od starodávna až do tý chvíle jest držáno a zachováno, a ten mládenec aby se učil tomu řemeslu rok a jmá uručiti, že se tomu řemeslu chce vyučiti. Pakliby se nevyučil a ušel, tehda rukojmě mají propadnúti ij zl., jeden zl. do cechu a druhý tomu mistru, u kterého se učil. Item. Žádný mistr nemá prve učedníka posaditi, leč se prve s ním ujedná a nežli přijat bude, má prve okázati, že jest řádně manželsky zplozen, ten učedník má dáti funt vosku do cechu, kterýž by pak mistr mimo to jinak učinil a toho zřízení nezachoval, ten by propadl pokuty dva funty vosku; také žádná knapkyně nemá tkáti na stativě pod pokutú funtu vosku. Item, o mzdu aby mistři s tovaryši býti a to varyši knapi při tom zuostati mohli. Takto jest zřízeno, aby tovaryšovi od dvojí brda z devět a z deset páslelm od čtyř a šedesáti loktů dáváno bylo vi groší. ltem z jedenácti a dvanácti páslem dáno býti má ví gr. Item z třinácti a čtyrnácti páslelm dáno býti má vn gr. Item z patnácti a šestnácti páslelm vi gr. ltem ze sedmnácti a osmnácti páslem dávati mají za mzdu x gr. Item z devatenácti a z dvacíti páslem dáváno býti má xi gr. ltem z dvamecitma a čtyrmecitma páslem a čtyř a Lx loktů dá- vati jmají za mzdu xui gr. ltem: Každý tovaryš nebo knap z tej mzdy dělaje, má to dílo pomoci mandlovati, jakž obyčej jest od starodávna. I prosili jsú nás cechmistři téhož řemesla tkadlského poddaní naši ostravští se vší pokorú, abychom k tomu povolení naše dáti a jim toho listem naším milostivě potvrditi ráčili, aby oni takový cech svůj zřízený v městě našem jměli a tak se, jakž svrchupsaní artykulové ukazují v svém řemesle a cechu řídili a zachovávali. Kdež my vzhlédnúc na jejich prosbu a i slušnú žádost i také dobré a užitečné v tom toho řemesla býti uznávajíce a aby tím lépe živnost svú provozovati mohli a souženi nebyli, k tomu jsme povo lení naše dali a povolujeme a jim toho cechu jich tímto listem naším potvrzujeme, chtíce tomu, aby se tkadlci nynější i jich budúci potomci v cechu svém v městě našem Ostravě vedle svrchu psaných artykulí řídili a spravovali a tak se v tom ve všem bez umenšení a bez všeli jakej překážky zachovali. Tomu na potvrzení pečeť naši menší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A za to svrchujmenovaní mistři řemesla tkadlského podrobili sú se nám i budúcím potomkom našim biskupom Olomúckým každý rok totiž každý mistr i jich po tomci po x gr. bílých, a to rozdílně při sv. Jiří po v gr. a o Sm Václavě tolikéž po v gr. dávati. Dáno na Kroměříži v úterý po Sm Šimoniši a Judě léta 1543. Der Olmützer Bischof Johann erteilt und bestätigt den Webern in Mähr. Ostrau Zunftartikel. Kremsier, den 30. Oktober 1543. Podle opisu z arcibiskupského archivu v Kroměříži. 67. 1543, — — Kroměříž. Ostravští pouští biskupovi Janovi dva kusy země k založení rybníků, za což jim postoupil biskup oba své pivovary v městě a udělil jiné výhody. My Jan z buoží mit biskup Olomúcský oznamujeme tímto listem etc., jakož jsú moudří a opatrní purkmistr a rada i všecka obec města Ostravy věrní naši milí nám na 83

Strana 84
žádost naši i potomkům našim, biskupom Olomúcským, nyní i na časy budúcí místa dvě k rybníkom dělanie nad Horním rybníkem jich jedno a duolné místo druhé, počnúc od jejich důlního rybníka až k gruntům přívozským potud, pokudž by toho druhého ryb níka voda zatopená vynésti mohla, dobrovolně dali a pustili, abychom těch my i potomci naši, B. O., bez všelijakých překážek k jich i budúcích obyvatelí téhož města našeho svo bodně požívati a k jakému bychom užitku chtěli obrátiti mohli. A my zase proti tomu z naší lásky, i tudíž že sou ta místa nahoře psaná nám i potomkom našim od nich dob rovolně puštčena, tak jakž nahoře dotčeno, tuto jim poddaným našim, měštanom ostrav ským, milost i s povolením kapituly kostela našeho Olomúcského činíce, ten les Horní pod kostelem svobodný bez všech ospův i jiných úplatkův pouštčíme, aby oni toho všeho lesu užívati mohli, nyní i na časy budúcí bez vší překážky naší i budúcích potomkuov našich, B. O., a na tom lesu Horním my ani potomci naši nemáme žádných rybníkův dělati, avšak toto sobě i potomkom našim zachováváme, abychom z těch lesův dřív k ta rasům i k jiným potřebám těch rybníkův obracovati mohli, kromě jedlového mladého i starého lesu, kteréž by se k stavení hodilo, i toto budeme povinni i potomci naši jim k spouščení rybníku jejich Horního svobodně vodu spouštčeti, také co se toho rybníku dotýče, kteréhož Ostravštčí nám dopustili udělati nad svým Novým rybníkem, budeme povinni i potomci naši vodu svobodně do jejich rybníka pouštčeti spotřebu bez překážky všelijaký a nadto jim tuto milost činíme a pivovary naše ostravské k jich úžitku se všemi potřebami těch pivovarů. Item. Plat roční, kterýž nám za vepře dávali. Item plat roční z folverku se dvěma lány rolí, kterýž k tomu náleží s zahradú i s tím platem, kterýž s te dáván býval. Item: Plat ze stodol, kteréž jsou na tej zahradě. Item: Plat z lúky pouštčíme což nám a předkuom našim tu příslušelo tak, aby oni obyvatelé ostravštčí nynější i bu dúcí toho všeho, jakožto své vlastní požívati prodati neb odměniti mohli bez všelijaké překážky naší i budoucích potomků našich, biskupů Olomúcských. Item plat z louky 10 gr., kteréž sou špitálníci dávali, ten k špitáli chudým se pouštčí. Také oni svrchu psaní poddaní naši nemají potahováni bejti v žádné roboty k těm rybníkom, kteréž na těch místech bejti mají, od nás ani od budúcích potomkův našich nyní i na časy budúcí. Tomu na svědomí pečet naši rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž je dán a psán na Kroměříži léta Páně 1543. Die Ostrauer Bürger überlassen zwei Feldgründe dem Olmützer Bischofe Johann zur Grün- dung von Teichen, dafür überlässt ihnen der Bischof seine zwei Bräuhäuser in der Stadt und er- teilt ihnen andere Vorteile und Freiheiten. Kremsier, den — — 1543. Opis z kopiáře M. str. 53.54 arcib. archivu v Kroměříži. Zápis je přeškrtnut. K vykonání smlouvy nedošlo toho roku, ale teprve r. 1547 za příznivějších podmínek pro město. 68. 1545, — — Kroměříž. Olomoucký biskup Jan potvrzuje ostravským ševcům list na cech, který jim shořel. My Jan z buoží milosti biskup Olomúcský etc. známo činíme tímto listem všem vu obec, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budú, že jsou před nás předstoupili pokorní mistři řemesla ševcovského a nám oznámili, kterak (z dopuštění, škrtnuto) jest jim list jejich ce 84

Strana 85
chovní, kterýž na ten cech ševcovský prve jměli z dopuščení buožího ohněm v Ostravě zhynul, prosíc nás pokornejmi prosbami jakožto pána svého, abychom jim jeljlich list na ten cech dáti a ty artykule, které jsou nám, jak se v svém cechu zachovávati jmají, ukázali, milostivě potvrditi a povolení své k tomu dáti ráčili, aby svuoj cech zase zřízený jmíti mohli, kteréžto artykule slovo od slova takto zní: Item: Najprve, když se cechmistři sadí, tu mistři býti všeci mají, aby cech úplný byl, pakli by který mistr v cechu se nenašel a nebyl, má propadnúti do ceu funt vosku bez milosti. Item: Druhú neděli po sazení cechmistrů také mistři všichni býti v cechu mají, aby se cech úplný zavřel pod funtem vosku, a tu každý mistr do cechu spraviti má to, což jest povinen. Item: Na Pro vodní neděli tollilkéž se zachovati mají pod túž pokutú, jakž se nahoře píše. ltem: Tu neděli před Sm Šimonem Judú také v cechu úplný cech býti má pod funtem vosku a ve dvě neděli tolilkéž mistři se do cechu sjíti mají pod pokutú j funtu vosku. ltem: Kdyžby mistr druhého mistra v cecu aneb kdežkoli zúmysla hanil a zlehčil, má pokuty do cechu dáti j funt vosku a jemu, kohož zháněl, zase nápravu učiniti podle pořádku cechu. Item: Žádný mistr mistrovi čeledi lúditi nemá pod pokutú funtu vosku. ltem: Když mladý aneb nový mistr cech přijíti chce, aby sobě mistroval, najprve se má, jestliž jest přespolní aneb cizozemec, listem do cecu okázati a potom do cecu dáti i zlatý, dva funty vosku a mistrom hachtel piva, k tomu svíčky v kostele každú neděli a v svátky apoštolské páliti a pakližby kterú neděli aneb v sváteční den jmenovaný svíček nepálil, pokutu nj gr. do cechu, také tenž mladý místr umrlému z téhož řemesla hrob kopati má s druhým mladým mistrem a do hrobu pomoc donésti i zakopati aneb na svém místě někoho najímati, při tom také cechmistra i cechu poslušen má býti pro cechové dobré. Pakližby se nezachoval tak, jak se píše, má od cechmistra a mistrův kázní trestán býti a to má dělati potud, pokudžby jiný mladý mistr do cechu přijat nebyl a cechu nedržel. Item: Žádný mistr do cechu přijat býti nemá, dokudžby sobě manželky nepojal a v stav manželský nevstúpil, pakližby ku mistrovství sobě chtěl, budúc svobodný, cech jemu toho dopustiti nemá. Item: Když by mistrovský syn do cechu vstoupiti chtěl aneb ten, kterýž by se v tom cechu v Ostravě řemeslu učil, má do cechu dáti j zl., j funt vosku a puol achtele piva mistrom. Item: Když by se mistr z cechu pro nějaký nedo statek svuoj vyprodal a zase by po některých časech do cechu vstúpiti chtěl, bude po vinen do cechu dáti a spraviti jako] mistrovský syn polovici. Item: Kdyžby mistr umřel, a manželka by pozůstala, po smrti muože svého bude moci řemeslo dělati a užívati s cechem a držeti rok ztolika a více nic a pakližby po roce chtěla řemeslo dělati, to jí cech zostaviti má, a jestližeby syn vlastní po otci s mateří zuostal, řemeslo muože dělati při mateři potud, pokudžby máteř stavu svého neproměnila. Item: Kdyžby hospodář aneb hospodyni z cechu umřel aneb umřela, tu hospodář každý toho řemesla i hospodyni po obeslání cechmistrovém mají se dáti najíti před duom toho umrlého pod funtem vosku, při tom při obchodu býti pod túž pokutú, a pakližby dítě mistrovo neb jiný čelední umřelo, ktožby se nezachoval podle pořádku cechu, jakž jest sazeno, do cechu polovici pokuty dáti má j funtu vosku, avšakž muož jeden při čeledi umrlého býti buď hospodář etc. ltem: Kdyžby v trhový den mistr kuoži kupoval, a jiný mistr přidúc a slyšíce trh jeho předkoupil, pokuty do cechu má dáti j gr. od velké kuože a od teletiny a škopo- viny nj peníze, a nadto žádný mistr v bráně ani v ulici kuož kupovati nemá, dokudž na 85

Strana 86
trhové místo přinesena nebyla pod tím propadkem. A pakližby přespolní kuoži koupil, má jemu do cechu vzata býti bez uplacení kromě jarmarkového trhu. Tollikéž i od ma saří, kterýž by ji koupil, má vzata do cechu býti, a pakližby který mistr masařský, ku pujíce ve vsi dobytek, skoupil by také koži a to by se naň usvědčilo aneb pravdivě dovědíno, také jemu do cechu ta kože vzata býti má a bez uplacování. Item: Když by některý mistr v dubníku svávolně na kole aneb na stupích škodu udělal, to zase má na svuoj náklad dáti opraviti a od cechu trestán býti, a jestližeby mistr mistrovi dub z stoupy bez opovědky vysypal, má do cechu propadnúti j gr. a cech na něho trestání uložiti, a mlynář také, kdyžby mistr dub v dubníku tlúci chtěl, má jemu vody na kolo zpotřebu poustiti, lečby vody nebylo. Item: Který mládenec chtěl by (j)se toho řemesla učiti, má se prve do cechu listem ukázati, jestli jest dobrého a zachovalého luože a má se u mistra na vyučení řemeslu učiti tři léta pořád, přitom mistra poslušen býti a za to mistrovi od učení nic nemá dáti kromě do cechu xv gr., funt vosku a kdyžby se doučil, má jemu mistr kabát, poctivice koupiti a škorně dáti a pakližby (j)se u mistra na peníze smluvil do roku, tehda má mistrovi od učení dáti ij šir. gr., do cechu Xv gr., funt vosku, a místr jemu není nic povinen dáti, a pakližby (j)se do dvú let u mistra smluvil, mistrovi 1 gr. od učení dáti má do cechu jak i prve, a mistr také jemu není povinen co dáti a kdyžby od mistra svávolně bez slušné příčiny odšel, jsa již smluven a do cechu přijat, tehda povinen bude mistrovi podle smlúvy dosti učiniti a cedhu od sebe odvésti tak, jakby se vyučil a pakližby také mistr jeho svávolně propustil a nedoučil, mistr to má do cechu dáti štčeho by ten učeň smluven byl. Item: Žádný mistr dvú uční učiti nemá, ztolika jednoho. Kdež my vzhlednúce na jejich pokornú prosbu a i slušnú, i také dobré a užitečné v tom toho řemesla jejich býti uznajíce, a aby tím lépe živnost svú provozovati mohli k tomu jsme povolení naše dali a povolujeme jim toho cedhu, tímto listem naším potvrzu- jeme, chtíce tomu, aby se ševci nynější i jich budúcí potomci v cechu svém v Ostravě vedle svrchu psaných artykulí řídili a spravovali a tak se v tom ve všem bez umenšení a bez všelijakej překážky a odpornosti zachovali a svrchu jmenovaní mistři řemesla ševcov ského nynější i budúcí povinni jsou a budou nám i potomkom našim, biskupom Olo múcským, každý po mij gr. bílých, což jich tu koli bude, na každý rok při čase Nového léta stolového dáti a spraviti bez umenšení. Tomu na potvrzení pečet naši menší rozká- zali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kroměříži léta Páně 1545. Der Olmützer Bischof Johann bestätigt abermals den Ostrauer Schustern die Zunftprivilegien, die ihnen beim Brande verbrannt waren. Kremsier, den — — 1545. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 69. 1547, únor 27. Kroměříž. Olomoucký biskup Jan pouští Ostravským za dvě místa, postoupená mu k udělání dvou rybníků, les pod kostelem, dva pivovary se vším, plat roční za vepře, poplužní dvorec, zahradu, plat ze stodol, valchu atd. Jan z Boží Milosti biskup Olomúcský oznamujeme tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, jakož sú opatrní purkmistr a rada i všecka obec města našeho pod- daní naši věrní milí, nám na žádost naši i potomkům našim, biskupům Olomúcským, nyní 86

Strana 87
i na časy budoucí místa dvě k rybníkům dělání, jedno místo nad Horním rybníkem jich, a druhé místo tu, kdež jsme nyní rybník nový slovie Horní dali udělati a les za příkopou pod vrchem proti lukám v Ulvagu*) nad tím rybníkem Horním naším k dělání tarasův, počnúc zdolu od mostku, kterýž pod tím vrchem jest, až k Zábřehu dobrovolně dali a pustili, abychom my i potomci naši, biskupi Olomúčtí, těch míst beze všelijakých překážek jejich i budoucích obyvatelů téhož města našeho svobodně požívati a k jakému bychom užitku chtěli, obrátiti mohli. A my zase proti tomu z naší lásky i tudíž prohlédajíc, že sú ta místa nahoře psaná nám i potomkům našim od nich dobrovolně puštěna, tak jakž na hoře dotčeno jest, tuto jim poddaným našim, měšťanům ostravským, s vědomím i povo lením kněze děkana a kapitoly kostela našeho Olomúcského milost činíme a ten les Horní pod kostelem svobodný beze všech ospův a jiných ouplatkův púštíme, aby oni toho všeho lesu užívati mohli, nyní i na časy budúcí beze vší překážky naší i budoucích potomkův našich, biskupův Olomúcských, a co se toho rybníka našeho, kteréhož jsme nad jejich no vým rybníkem dali udělati, dotýče, jmáme my i potomci naši vodu, což by jí mimo po třebu rybníka našeho zbývalo, svobodně do jich rybníka pouštěti bez překážky všelijakej. A nadto jim tuto milost činíme, že jim pivovary naše ostravské k jich užitku se všemi potřebami těch pivovarů. - Item: Plat roční, kterýž nám za vepře dávali, plat roční z folberku*) se dvěma lány rolí, kteréž k tomu náleží, s zahradou i s tím platem, kterýž z tej dáván býval. - Item: Plat z stodol, které sou na tej zahradě. - Item: Plat z lúky v Štrejferdě9). - Item: Plat z našich rolí, kteréž lidé Jana staršího Petřvaldského z Přívozu, i Petřvaldský pod plat drží. - Item: Plat z kútův, kteréž nyní Stanislav Sudivoj, Jan starší Petřvaldský, Jiřík z Příbora, Feferlink, Uznar, Veselko a Kýbl drží. - Item: Kutík i s platem, kterýž při obecním kútě leží. ltem: Plat z kútův, kteréž leží pod Muglinovem za řekou Ostravicí. - Item: Půšče, kteréž leží u Vítkovic i s platem. - ltem: Dvořisko podle mlýna Dolního, na kterém jest udělána zahrada i s platem. - Item: Valchovni naši u Ostravy, to vše, jakž se svrchu píše, což nám a předkům našim tu příslušelo, pouštíme, tak aby oni obyvatelé ostravští nynější i budoucí toho všeho jakožto své vlastní požívati, prodati neb odměniti mohli bez všelijaké překážky naší i budoucích potomkův našich, biskupův Olomúckých. - Item: Plat z lúky deset groší bílých, kterýž jsou špitálníci dávali, ten k špitálu chudým se pouští. Také oni svrchupsaní poddaní naši ostravští nemají potahováni býti v žádné roboty k těm rybníkům našim, ani od nás, ani budoucích potomků našich, nyní i na časy budoucí. Než co se cesty opra vování pod rybníkem naším novým Horním dotýče, toto sobě pozůstavujeme, aby ta cesta, poněvadž dlúhá k opravování není, dřívím z lesů ostravských pro blížnost lesů bez uplacení opravována byla nákladem naším, jakož také nám poddaní naši ostravští povinni jsou každý rok kopu kaprů a kopu štik prostředních za to, že jest jim veska Lhotka k užívání městskému puštěna, posílati. I prosili jsou nás tíž poddaní naši pokornými prosbami, abychom jim ty ryby pro dalekost cesty v peněžitý plat obrátiti ráčili, kdež my jsouc náchylni k prosbě jejich, toto jim z milosti naší pouštíme, aby nám i budoucím potomkům našim, biskupům Olomouckým, za ty ryby a za tu práci i náklad nyní i na časy budoucí každý rok tři kopy groší o Vánocích povinni býti a dávati jmají beze všeho umenšení i všech průtahův. Tomu na svědomí a na potvrzení pečet naši rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Kroměříži v neděli po sv. Matouši léta Páně tisícího pěti stého štyrydcátého sedmého počítajíc. A my kněz Marek, děkan a kapitola kostela Olo 87

Strana 88
múckého k tomu ke všemu, což se v tomto listu nahoře píše, také povolení naše dáváme. Tomu na svědomí pečet naši dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta a dně, jak se svrchu píše. Der Olmützer Bischof Johann überlässt den Ostrauern für zwei Stücke Feld, die sie ihm zur Erbauung zweier Teiche abgetreten hatten, einen Wald unter der Kirche, zwei Bräuereien mit allen Zu- behör, jährlichen Zins anstatt eines Schweines, ein Vorwerk, den Zins von Scheunen, die Walke usw. Kremsier, den 27. Februar 1547. Poznámky: V textu: 1) Wulwagu, Hohlweg, újezdní cesta polní, a z toho změnou další v ústech slovanského lidu Hulváky, osada u Mor. Ostravy. 2) Folberk, tolik co Vorwerk, poplužní dvorec, lašsky folvarček. 3) Streifferd býval za branou Přívozskou v Mor- Ostravě, asi v těch místech, kde je dnes Národní dům a pošta. Byla zde kdysi koňská ohrada. Streichpferdewiese, nedaleko bylo obecní pastviště neboli skonice pro skot, Viehweide, dnes Fifejdy, kde je městská nemocnice a okolní budovy. Podle opisu z knihy městských ostravských privilegií, hované v městském archivu. Inv. čís. 59. Fol. 10ab. 70. 1554, — bez udání místa. Olomoucký biskup Marek Khuon dává manským městům hukvaldského panství řád, jak se spravovati mají. Instrukce a nařízenost do měst a městeček i jinde k panství hukvaldskému přísluše jících pro správu a vědomost jednoho každého tak, jak se artykulemi duole psanými sepsalo. Jeho Milost Pán, Pan duostojný otec, kněz Marek, z Boží milosti biskup Olomúcký, vydá vati ráčil léta etc. Luj° a léta od Narození Syna Božího tisícího pětistého šedesátého prvního v tyto knihy vepsáno. ltem: Najprve purkmistr, fojt a starší ti aby v vážnost ode všech panských lidí ctěni a zachováni byli. Kdožby toho nezachovával, ten aby na Jeho Milost Pána půl kopy gr. a na obec druhé půl kopy gr. propadl, a pán Jeho Milost k tomu jej dostatečně trestati má aneb ouředník Jeho Milosti. A také starší pro vážnost ouřadu aby chození do krčem se vystříhali a ožhralství se nedopúštěli. Item: Pořádka vína šenkování aby pořádkem šla tak, aby každému chudému i boha- tému spravedlivě se dálo. A kdožby pro nedostatek svůj nemohl šenkovati, ten muože po řádku svú prodati. A to má oznámiti čtyři neděle napřed tak, aby se ten vínem opatřil, na kohožby pořádka šla. A kdožby se tak nezachoval, propadne na Jeho Milost pána xx gr. a na obec tolkéž. Item: O piva vaření týž aby pořádek zachován byl takž, jakž nahoře a pod tímž zá- kladem. Obecní starší na to aby vsazeni byli a ti aby dohlídali k pivovaruom i do pivnic i k sladuom, tak aby se piva příhodná vařila podle vsazení míry. Co se piva bráti má, a co se sladu na to dá, to aby tak zachováno bylo. A kdožby v tom přistižen byl a jinak nad vsazení míry více piva jměl, ten na obec aby propadl xv gr. Item: Žádný bez vuole ouřadu vína potažovati nemá, tak aby na šenku více vína ne bývalo, než jedno pod pokutú půl kopy gr. pro záhubu lidskú, aby jeden na druhého nepo- čínal, toho polovici na Jeho Milost pána a druhá polovice na obec. Ponočních křikuov aby žádných nebývalo; kdožby takový přistižen byl, ten aby do šerhovně vzat byl a z šerhovně propuštěn aby nebyl, až by vůj gr. položil. Toho polovici fojt vzíti má a druhú polovici na obec. 88

Strana 89
Kdyby se aneb v kterém domě jaká sváda stala, a tu by fojta aneb starších žádného ne bylo, a hospodář toho domu nemohl by přetrhnúti, tehdy kteří by tu byli z souseduov, mají hned hospodáři nápomocni býti, tak aby ten, kdož by měl zlý a neposlušný býti, opatřen byl. Kdyby pak toho budúc tu z souseduov neučinil, na Jeho Milost pána aby propadl pepře j funt a na obec xv gr. Item: Poslušenství aby každý panský člověk zachoval k fojtu, k starším, kdyžby obeslání udělal z poručení Jeho Milosti páně aneb pana ouředníka aneb také obecního dobrého pod pokutú vij gr. na obec. Item: Co se povalečuov dotýče, ti aby žádnú mírú přechováváni a lehcí lidé nebyli, fojt a starší to opatrovati mají pod pokutú j kopy gr. na obec, jestli by toho zanedbali. Item: Hra o peníze ta se všeckym zapovídá, a kterýž by hospodář aneb soused hrál neb čeleď neb služebná, ten aby na Jeho Milost pána propadl půl funtu pepře a na obec xv gr. Item: O piva šinkování (sic) aby se dohlédalo - starší míra aby spravedlivá byla a to zaměřena aby byla, a potom u kohož se našlo jinak lehkost . . . . . . . . . . — tedlná naň půjde a Jeho Milosti j funt pepře propadne a na obec xv gr. O stavení. Kterýž by koli z souseduov stavení opúštěli, to starší, kteříž jsou usazeni, mají v tom je napomenúti i uručiti. A nechtěl-li by bedlivý býti, panu ouředníkovi o tem oznámiti, a to pod pokutú 1 kopy gr. Starší každé nij neděle aby dva aneb tři duom od domu pořádku šli a ohledali, kterak lidé ohně opatrují v pivovařích, v kominích i jinde, a kohožby v tom neopatrného našli, toho aby uručili dostatečně pod základem x kop gr. aby stál na zámku. S světlem v noci aby žádný nechodil než s laternú pod pokutú vůj gr., toho polovici fojtovi a ostatek na obec. Kdožby koli komu pohlavek dal, ten aby propadl na obec x gr. a k tomu týden aby byl trestán. Kdožby koho okrvavil v jakékoli svádě kromě ouředního člověka, takový každý 12 hřivny krvavnej má Jeho Milosti pánu položiti, má Jsicl bez milosti a na obec druhé 1/2 hřivny a vězením dvě neděle trestán býti. Kdožby s zbraní nebo se zbrojí do šenkovního domu přišel, aby zbroji hospodáři scho vati dal, a kdyžby chtěl ven z toho domu jeti, hospodář má jemu zase zbroji dáti; pakližby který přijda hospodáři zbrani schovati dáti nechtěl, tomu nemá dáváno býti vína ani pi- va; pakližby také chtěl svú vuoli provozovati, k tomu bude zachováno jako k jinému lotru, a hospodář, jestliže by toho neopatřil a nad to jemu nebo vína aneb piva dal, po kuty na obec xv gr. aby položil. ltem: O sirotky a o jejich peníze aby je starší vyupomínali a jim je do rozkázání pana ouředníka dochovali, když by léta měli. ltem: Sirotci ti aby od starších opatrováni byli tak, aby starší o nich věděli a jich do jiné země ani na jiné panství bez vědomí Jeho Milosti pána aneb ouředníka nepropouštěli. Item: Sirotek pacholík, děvečka aby se nevdávala bez vuole Jeho Milosti pána, ouřed níka, ouřadu pod propadkem statku jejich na Jeho Milost pána. ltem: Kdož by koho zúmyslně zhanil, ten na Jeho Milost pána má propadnúti j kopu gr. a na obec také j kopu gr. a k tomu dvě neděle v vězení aby seděl, a tej osobě, ko hožby zhaněl, dostatečně ústy a slovem napraviti má. 89

Strana 90
ltem: V neděli aneb v svátek kdožby přede mší na páleným víně anebo na jiném ja- kýmžkoli pití přistižen byl, ten aby do kázně vzat byl a na obec nij gr. a fojtu druhé nj gr. aby dal. Item: Žádný aby od gruntu nic neodprodal bez vuole a vědomí pana ouředníka; pak ližby se který tak nezachoval a mimo toto zřízení Jeho Milosti co od gruntu odprodal, ten, kdož kúpí i ten, kdož prodá, o to o všecko přijde; neb to všecko na Jeho Milost pána vzato býti má podle zřízení markrabství Moravského. Peněz purkrechtních žádný prodávati ani skupovati nemá, neb ten, kdož skúpil, i ten, kdož prodal, o to všecko přijde; neb též na Jeho Milost pána pobráno býti má podle zří zení markrabství Moravského. Item: Když by jaká odmrt přišla podle nadání listu Jeho Milosti pána, to abyste hned Jeho Milosti neb ouředníku oznámili, kdyžby se taková věc přitrefila. ltem: Jestliže by kdo mezi vámi byl, buď podruh nebo osedlý, tomu dosti učiniti mohl, pakliž by uznáno bylo, že by s to býti mohl, aby na dostatečné rukojmě vzat byl, a ten také, kdyžby stavil, druhému sousedu v čas oznámiti má. Item: Týž také od ouřadu každý aby dostatečně opatřen byl, kdož sluší k této obci, aby při mšech v neděli a v svátky, apoštolské dni, byl a slova Páně poslúchal, jim se řídil a spravoval a v poslušenství církve svaté i svátostí kostelních, jakožto Těla Páně, požíval; pakližby který lehkomyslný súc svej vuole užíval a ke mši a slovu Páně nešel a jinam kde okolo města procházek, buď okolo rynku anebo okolo kostela, hleděl a obcházel a teprva, když by kněz Tělo Páně pozdvíhal, do kostela nahlédl a se tisknul, ten a takový každý má od ouřadu dostatečně opatřen býti a na kostel xv gr. bez milosti položiti, a na zámku aby se postavil pod propadkem j kopy gr. Fojt a ouřad k tomu dostatečně, aby takových procházek bezpotřebných a zahálek nebylo, dohlédati mají. Item: Též trhuov přede mší aby žádných nebývalo ani také žádný z souseduov ani podruh před městem v branách, v ulicích překupovati a trhuov začínati nemají pod pokutou mij gr. na obec. Item: Také ouřad aby k tomu pod uvarování na se těžkostí dohlídal, aby se břehy, každý protiv své roli, opravovaly pod propadení hřivny na obec; pakliž by toho ouřad za- nedbal, dvůjnásobně pokuty Jeho Milosti pánu aby položil. Item: Též ouřad achtelní piva aby nekupovali a v ratúzy se neopíjeli, střídmost zacho- vali pod pokutú j kopy gr. na Jeho Milost pána kromě přípočtu. Item: Kdožby jakékoli pití počal a šenkoval a z poddaných panských se kdo na tom pití zdlužil, ten po vydání toho pití každého dlužníka do cedulí do tří neděl spiš a fojtovi spišíc dej; fojt povinen takového každého do vězení dáti a nevypúštěti, až takový dluh jemu propitý zaplatí a fojtovi proto, že žaloby dopustil mj gr. dáti. A kterýžby se věřite tak nezachoval a do tří neděl žaloby neučinil, fojt jemu spravedlivě od takového dlužníka ani úřad nápravy činiti nemá. ltem: V městě, kteréž k šinku náleží, aby každý pořádkú piva vařil příhodná, súsed po súsedu, a tak kdyžby ten vích strhl, aby druhý, na kýmžby pořádka byla, vypravená a vy stálá piva početi měl, a kdožby se tak nezachoval, vypraveného a vykyslého piva poho- tově neměl, ten na obec xv gr. dej, a jeden každý piva bílého déle dávati po početí na druhého nemá, než do osmého dne; pakli by v tom času nevydal, jiný soused, na kom po 90

Strana 91
řádka, bude moci a muože naň dávati, a ten své šinkuj anebo opatř, jak se nejlépe líbiti bude. Item: Toto také obzvláštně ustanovovati a tak pod přísným poručením naším a po kutú dole vyměřenú na všem panství ve vsech i jinde míti ráčíme, co se těch posvícení aneb hoduov činění dotýče, znamenajíce, jací se znamenité neřádové a outraty lidské i časem mordové dějí, aby podnes takových posvícení neslušných a neřádných děláno ne- bylo, a to pod pokutú, kterýžby se rychtářuov dopustil, nám maldrův ovsa propadeného a jiných lidí podle statkuov velikosti a malosti po puol maldruov i také tří štvrtní a k tomu od nás aneb ouředníka našeho skutečně trestáni býti mají. Item: Kdožby kolvěk s ručnicí na myslivosti bez povolení našeho přistižen byl, tomu statek i hrdlo aby vzato bylo. ltem: Též také ustanovujeme všudy, aby krčmáři žádnému přespolnímu z našich přes mij gr. více nesvěřovali a tolikéž domácímu člověku aby více, kterýžby v krčmě seděti a píti chtěl, přes j gr. piva aby dáváno nebylo, než domuov může každému, což potřebí, dáti, a též žádnému nesvěřovati přes mj gr., a kterýžby krčmář tak se nezachoval, aby, což by k tomu výše svěřil aneb v krčmě piva dal, ten jemu, což by výše mimo toto naše nahoře vyměření, nebude povinen platiti. Tomu na svědomí a těch artykuluov jisté zdržení My Marek, biskup Olomúcký, pečet naši prostřední rozkázali jsme přitisknúti léta ut supra. Der Olmützer Bischof Markus Khuen erteilt den Städten und Städtchen der Hochwälder Herr- schaft eine Ordnung, nach der sie sich im öffentlichen und privaten Leben richten sollten. Ohne An- gabe des Ortes und des Monats im Jahre 1554. Opis z pamětní knihy příborské v městském archivu. Řád je otištěn také v knize Fr. Kameníček: Zemské sněmy a sjezdy mo- ravské. Díl III., čís. 21., str. 600-604. 71. 1555, duben 1. Kroměříž zámek. Prodej manské vsi Přívozu městu Ostravě. Léta Páně 1555 na zámku Kroměříži v pondělí po neděli Sm(e)rtelnej při posoudku stala se smlúva celá a dokonalá mezi námi Stasem Kropáčem z Nevědomí, hejtmanem kroměřížským a Ctiborem Chorinským z Ledské na Choryni, Petrem Stonařem z Přestavlk na Vežkách1), Václavem [zl Rybího a na Dobročkavicích2), mezi urozeným vladykú panem Václavem mladším Podstadským z Prusinovic a na Dolachovicích, hofrychtéřem dvoru Jeho Milosti kněze biskupa Olomůckého na místě sirotkův po neboštíku panu Jiříku Kra vařském z Šlevic s jednej a opatrnými pány purkmistrem a rady města Ostravy s strany druhej, a to taková, že jest svrchupsaný pán hofrychtéř z obzvláštního poroučení Jeho Milosti kněze biskupa Olomúckého a přitom z naučení soudu manského tvrz a ves Přívoz3) se vším jeho příslušenstvím prodal za summu půl čtrnásta tisíce dvě stě zlatých, za 1 zl. 30 gr a za 1 gr. 7 peněz bílých počítajíc na takový způsob, že kupitelé svrchupsaní jmají předkem od datum listu tohoto na svatý Jiří nejprv příští 100 zl. a na ostatek summy list obyčejný s rukojmi na pergameně a sedmi pečetmi visutými udělati povinni budou, pan hofrychtýř má jim toho statku o svatém Jiří příštím podle tejto smlúvy po staviti. A tak tíž kupitelé od času sv. Jiří tohoto v roce pořád zběhlého 500 zl. položiti 91

Strana 92
a potom na každý svatý Jiří v roce pořád zběhlém po 500 zl., až do vyplacení z tej summy vejš dotčené, klásti mají. Též se pánům ostravským všelijakých svrškův, což jest při hospodářství, totižto od cínového a dřevěného náčiní i jiných svrškův, aby jim zůstalo, přidává. Item: Sviní, kačic, slepic, husí. Item: Žatého obilí k semenu, totiž ovsa a ječmenie, pohanky podle slušnosti. ltem: Vozy, pluhy, háky, brány, ryby, plody kteréžkolivěk v rybnících sou, nevody, saky, kesery a jiné svršky k domu a k rybníkům i k rolím příslušející(ch). Item: Dobytka ro hatého kravského polovici a jiného. Item: Koně, hřibiata všacky. Tomu na svědomí my svrchupsaní smluvci každej sme straně jedna smlúva a v jednostajná slova sepsané pod sekrety našimi jest dána. Verkauf des Lehensdorfes Prziwos an die Stadt Mähr. Ostrau. Kremsier, den 1. April 1555. Poznámky: V textu 1) na Wesskach, dnes Vežky u Přerova. 7) na Dobroczkawiczych, dnes Dobročkovice. 3) Prziwos. Podle fotogr. snímku z arcib. archivu. 72. 1555, červen 5. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek uděluje ostravským ševcům nové výsady na cech. My Marek z Boží Milosti biskup Olomúcský oznamujeme tímto listem obecně pře de všemi, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsou před nás předstoupili opatrní muži řemesla ševcovského, poddaní naši z města Ostravy věrní milí, prosíce nás pokornými prosbami, jakožto pána svého, abychom jim jiný list obnovíce na ten cech dáti a ty ar tykule, kterej jsou nám, jak se v svém cechu zachovati mají, ukázali, milostivě potvrditi a povolení své k tomu dáti ráčili, aby cech svůj zřízený zase jmíti mohli, kteréžto ar tykule slovo od slova takto zní: Item: Poněvadž se to nejprve při tom cechu od starodávna zachovávalo, aby nebylo víc dva(d)ceti stolův mistrovských a tak, aby jestliby Pán Bůh na lid mor dopustiti ráčil, že by někteří z prostředku jejich zemřeli, tehda ti pozůstalí povinni budou ouplný plat každý rok na Nové léto podle znění listu od každého stolu po štyrech groších a od dubu tlučení po dvou groších bílých každý do roku (má) dávati. ltem: Když se cechmistři sadí, mají tu bejti všeci mistři, aby cech úplný byl, pak liby který mistr v cechu se nenašel a nebyl, má propadnouti funt vosku bez milosti. Item: Druhou neděli po sazení cechmistří také mistři všichni býti mají, aby se cech úplný zavřel pod funtem vosku, a tu každý mistr do cechu spraviti má to, což jest povinen. Item: Na Provodní neděli tolikéž se mistři zachovati mají a do cechu se všickni sjíti pod funtem vosku a potom ve dvou nedělích tolikéž se zachovati mají pod pokutou nahoře psanou. ltem: Tu nedělí před sv. Šimonem Judou také v cechu ouplný cech bejti má pod funtem vosku, a ve dvou nedělích tolikéž se mistři do cechu sjíti mají pod pokutou jednoho funtu vosku. ltem: Když by mistr druhého mistra v cechu aneb kdežkolivěk zoumyslně zhaněl aneb zlehčil, má do cechu štyry funty vosku dáti a jemu, kohož zhaněl, zase nápravu učiniti podle pořádku toho cechu. 92

Strana 93
ltem: Žádný mistr mistrovi čeledi louditi nemá pod pokutou dvouch funtů vosku. Item: Mladý neb nový mistr cech když přijíti chce, aby sobě mistroval, nejprve se má, jestli jest přespolní aneb cizozemec, listem do cechu (se) ukázati a potom do cechu dáti jeden zlatý, dva funty vosku a mistrům bečku piva, svačinu a k tomu kdyby v ko stele každou neděli aneb sváteční den jmenovaný svíce nepálil, pokuta jeden groš bílý do cechu. Také ten mladý mistr umrlému z toho cechu řemesla hrob kopati má s dru- hým mladým mistrem a do hrobu pomoci donésti a zasypati aneb na svém místě někoho jiného najímati a při tom také cechmistra a cechu poslušen bejti má pro cechové dobré. Pakliby se tak nezachoval, jak se svrchu píše, jmá od cechmistra a mistrův kázní trestán bejti podle uznání, a to má dělati, pokudž by jiný mistr mladý do cechu přijat nebyl a cechu nedržel. ltem: Žádný místr do cechu přijat bejti nejmá, dokudž sobě manželky nepojal a v stav manželský nevstoupil. Pakliby sobě kde mistrovati chtěl, jsouc svobodný, cech jemu toho dopustiti nemá. ltem: Kdyžby mistrovský syn do cechu vstoupiti chtěl, povínen dáti jeden zlatý, dva funty vosku a mistrům bečku piva. A ten, který by se v tom cechu v Ostravě řemeslu neučil, má do cechu dáti dva zlaté, štyry funty vosku, bečku piva i svačinu. ltem: Kdyžby se který mistr z cechu pro nějaký nedostatek svůj vyprodal a zase by po některých časích do cechu vstoupiti chtěl, bude povinen dáti a spraviti do cechu jak mistrovský syn polovici. ltem: Kdyby mistr umřel a manželka jestliby pozůstala po smrti muže svého, bude motci řemeslo dělati a užívati Jal s cechem držeti s tolika rok a více nic. Pakliby po roce chtěla řemeslo dělati, to jí cech zostaviti má, a jestliby syn dorostlý a na řemeslo vyučený po otci svém a mateři pozůstal, řemeslo může dělati při mateři potud, pokudžby máteř stavu svého nezměnila. ltem: Kdyžby hospodář neb hospodyni z cechu umřel neb umřela, tu hospodář každý toho řemesla i hospodyň po obeslání cechmistrovém mají se dáti najíti před dům toho umrlého pod funtem vosku a tělo umrlé do hrobu provoditi pod funtem vosku, při tom při obchodu býti pod tůž pokutou. Pakliby dítě mistrové neb jiný čeledín umřel, kdož by se nezachoval podle pořádku cechu, jakž jest obsaženo, do cechu polovici pokuty dáti má, totižto půl funtu vosku, avšak může jeden při čeledi a umrlé bejti buď hospo dář neb hospodyně a na ofěru při pohřbení těla umrlého dvakrát (na ofěru) jíti. ltem: Kdyby mistr v trhový den kůže kupoval, a jiný mistr přijdouc a slyšíc trh jeho, předstoupil, pokuty do cechu má dáti jeden groš od velké kůže, od teletiny aneb sko- poviny tři peníze bílé, a nadto žádný mistr v bráně neb v ulici kůže kupovati nemá, dokudžby na trhové místo přinesena nebyla a položena pod pokutou na velkou kůži jeden funt vosku a na malou kůži půl funtu. A pakližby přespolní kůži koupil, má jemu do cechu vzata bejti bez zaplacení kromě jarmarkového trhu. Pakliby který mistr masařský, kupujíce ve vsi dobytek, koupil také kůže, ten masař povinen bude takové kůže (ač mohllliby se v slušnosti s kterým mistrem smluviti) i tu v Ostravě před jinými přespol ními prodati. Pakliby který masař svévolně a bez vědomosti předkem mistrův, tu v Ostravě kůže všelijaké prodal, tehdy takový, který by v tom nalezen byl, z jedné kůže velké nebo malé patnácte grošů bílých nám dáti pokuty má. A nadto odjinud nemají na ně 93

Strana 94
do Ostravy žádného obuví nositi, a oni sobě povinni budou toho prodávání brániti. ltem: Kdyžby mistr některý v dubníku svávolně na kole, ne v stúpách škodu udělal, to zase nákladem svým má dáti spraviti a od cechu trestán býti. Item: Jestližeby který mistr druhému z stoupy bez opovědi vysypal, jmá do cechu propadnouti jeden funt vosku, a cech na něho trestání uložiti. A co se duba tlučení při mlejně dotýče, povinen bude mlynář se k nim podle starodávní náležitosti chovati. Item: Kdyžby se který mládenec toho řemesla učiti chtěl, má se prve do cechu listem ukázati, jestliže jest dobrého a poctivého lože, a má se u mistra dle vyučení řemesla učiti tři léta pořád, přitom mistra poslušen býti a za to mistrovi od učení dáti nic nemá kromě do cechu jeden zlatý, dva funty vosku, jeden achtel piva, a kdyžby se doučil, má jemu mistr kabát, poctivice koupiti a škorně dáti. A pakližby se u mistra na peníze do roku smluvil, tehda má mistrovi od učení dáti dva zlaté, a mistr jemu není povinen nic dáti, a pakližby se do dvou let u mistra smluvil, má mistrovi od učení jeden zlatý a do cechu dva funty vosku dáti (má) a mistr jemu není povinen co dáti. A kdyžby od mistra svévolně bez slušné příčiny odešel, jsa již smluven a do cechu přijat, tehdy po vinen bude mistrovi podle smlúvy dosti učiniti a cechu od sebe odvésti, tak jako by se vyučil, a pakliby také mistr jeho svávolně propustil a nedoučil, mistr má dáti to do cechu, z čehožby ten učeň smluven byl. Item: Žádný mistr nemá dvou uční učiti, než s tolika jednoho. Kdež my vzhlednouce na jejich pokornou prosbu a jim slušnú i také v tom toho řemesla dobré jejich užitečné bejti uznavše, a aby tím lépe živnosti své provozovati mohli, k tomu jsme povolení naše dali a povolujeme a jim toho cechu tímto listem našim potvrzujeme. Chtíce tomu, aby se ševci nynější a jich budoucí v cechu svém v Ostravě vedle svrchupsaných artykulí řídili, a tak se v tom ve všem bez umenšení a všelijaké překážky a odpornosti zachovávali a svrchujmenování mistři řemesla ševeckého nynější i budoucí toho ničeho nevystupovati, než tak se neporušitelně vedle toho zachovati mají. Tomu na svědomí a potvrzení pečet naši menší rozkázati jsme přivěsiti k tomuto listu ráčili. Jenž dán a psán na Kroměříží ve středu po seslání Ducha Svatého. Léta Páně tisícího pětistého padesátého pátého počítajíc. Der Olmützer Bischof Markus bestätigt den Ostrauer Schustern ihre neue Zunftsatzungen. Kremsier, den 5. Juni 1555. Podle opisu z knihy ostravských privilegií v městském archivu, fol. 52ab — 26a. 73. 1555, srpen 6. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek propouští Ostravským ves Přívos z manství. My Marek z Buoží milosti biskup Olomúcký etc. oznamujem tímto listem obecně přede všemi, že znamenajíce a zřiení jmajíce, kterak nynějších časů i minulých nemalé, ale znamenité roztržitosti a rozbroje o hranice a grunty i jiné věci mezi opatrnými purk- mistrem a radú i vší obcí města našeho Ostravy s jednej a držiteli statku přívozského manského věrnými našimi s strany druhej při právě a soudu našem manském jsou bývali a nikda Jkl upokojení sousedskému podle příležitosti obou stran k sobě přicházeti nemohli. A tak týž statek, totiž tvrz a ves Přívoz manský náš a kostela našeho Olomúcského se 94

Strana 95
vším jeho od staradávna příslušenstvím po někdejším Jiříkovi Kravařském z Šlevic, sirotkom našim manským v nemalých sumách pozůstal. Kdež skrze takové dluhy s povolením naším a některých manův z soudu našeho manského nahuořie psaným Ostravským podda ným našim k prodání a užívání vejš dotčený statek jest přišel. Protož my prohlídajíce a zřiení jmajíce, aby týž město Ostrava naše tím lépe seděti a své živnosti hleděti, nýbrž nás a potomky naše tím snažeji poplatky našimi odbývati a jse opravovati, i v tom na budoucí časy trvati mohli, s dobrým rozmyslem a s povolením velebného kněze Jana z Telče, děkana i vší kapituoly kostela našeho Olomúcského často psaným Ostravským poddaným našim takového kupu povolujeme a to obdarování jim činíme a tu ves Přívoz se vším její příslušenstvím z léna aneb z holdu, kteréž sou předkom naším i nám z toho statku přívozského povinni byli činiti a činívali, podle práva našeho manského vynímáme a na potomní časy propouštíme a tímto listem naším jim jsme toho potvrdili a potvrzu- jeme tak, aby oni i jich budoucí potomci měštané ostravští toho všeho statku přívozského se vším jeho a všelijakým příslušenstvím, tak jakž jest v svých mezech od staradávna vyhraničieno dědičně k městu Ostravě držeti a užívati, jakž by se jim nejlípe vidělo a zdálo nyní i na časy budoucí bez všelijaké přiekážky naší i budoucích potomkuov našich, biskupuov Olomoucských, mohli a užívali. Všakž vrchnost panství sobě a budou cím potomkuom našim, biskupuom Olomoucským, pozůstavujeme a zanecháváme. A za to obdarování a takové naše jim z milosti nadání a z léna a z povinnosti manské toho všeho statku přívozského propouštění měštané Ostravští nynější i jich budoucí potomci budou nám a potomkuom našim, biskupuom Olomoucským, povinni každý rok platu stálého a jistého do komory naše 3 zlaté, 1 zlatý po třidcíti groších, jeden groš po sedmi peně- zích bílých počítajíc, o Novým létě dávati a spravovati. A nadto vejše to všecko, což sou od staradávna při gruntech našich i při tej struze, kterúž se voda na mlejny žene, robo tovali. Tolikéž nyní i na časy budoucí (aby se škoda žádná nedíla) dělali a opravovali, nébrž se v tom ve všem, cuož se svrchu píše k nám i budoucím potomkuom našim, biskupuom Olomoucským, v celosti a neporušitedlně jakuožto vrchnosti své zachovávati jmají a povinni budou. Tomu na svědomí a potvrzení pečet naši k tomuto listu jsme roz- kázati ráčili přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v outerý před proměněním Pána Krista léta Páně tisícího pětistého padesátého pátého počítajíc. A my kněz Jan Telč, děkan, kněz Matyáš, probošt, kněz Martin Šmolcar, arcipryšt, kněz Martin Proček, starší kanovník i všecka kapituola kostela Olomúcského k tomu ke všemu, což se v tomto listu píše, jsme přivolili a přivolujeme. Kdež pro lepší toho vědomost pečet naši kapituolní také k tomuto listu jsme přivěsiti dali. Stalo jse léta a dne jako na huořie. Der Olmützer Bischof Markus entlässt das Dorf Prziwos aus dem Lehensbande. Kremsier, den 6. August 1555. Pergamenový originál s dvěma na pergamenových proužcích přívěšenými pečetmi, biskupskou a kapitolní, v městském archivu. Biskupská pečeť jest ve spodu poškozena. Rozměr: 39 cmX 45.5 cm. Na rubu listiny je napsáno: Gegenwärtige Urkunde ist in der K. Landtafel Nro. 12. Prerauer Creysses fol. 10 von Wort zu Wort eingetragen, und ad effectum Intabulationis respektu tituli possessionis in dem Hauptbuche bei der Mähr. Ostrauer Stadtdör- fern fol. 66. gehörig vorgemerket worden. Brünn am 21. November 1797. Pod tím je přitištěná papírová pečeť markrabství Mo- ravského a vedle podpis: Wenzel Heissler, Sekretar und Landtafelregistratursdirektor. 95

Strana 96
74. 1558, červen 4. Mor. Ostrava. Smlouva ostravských měšťanů s Petrem Bzencem z Markvartovic a na Milešovicích a na Svinově stran řečiště v Odře u Svinova a převozu přes řeku Odru. Léta Páně 1558 tu sobotu před svatú Trojicí v městě Ostravě stalo se snešení a smlúva sousecká přátelská celá a dokonalá mezi urozeným vladykú panem Petrem Bzencem z Mark- vartovic a na Milešovicích s jedné a moudrými a opatrnými pany purkmistrem a radú i na místě všecké obce města Ostravy strany druhé při přítomnosti urozeného vladyky pana Jaroše Sirakovského z Pěrkova, ouředníka Jeho Mu kněze biskupa hukvaldského, a to ta ková, že sou páni měšťané ostravští poustili a dopoustili sami od sebe a potomkuov svých panu Petrovi Bzencovi, erbom a potomkom jeho, pánuom držiteluom vsi Svinova, aby sobě dal přerýti v gruntu ostravským přes lúku, kterou drží Izákl) a starosta až do Starého říčiska2), tak aby starým říčiskem3 říka Odra šla až zase do svého toku, kterým to nyní jde, všakž tak, aby to pánom měšťanuom ostravským, cuož mezi tím přerytím a tím tokem, kterým nyní pod hrazú rybníka Svinovského“ nového řeka Odra jde, ku oužívání na čas budúcí zuostalo, buď toho málo neb mnoho. A toho říčiska Starého bude moci pan Petr s potomky svými hájiti, aby jemu v něm lovením ryb žádný se nevkládal, a jestliže by pak, jakžkoli říka Odra z toho nynějšího přerytí se do toku a k břehu pod hrazú tohož rybníka nového tomuž rybníku na škodu při těch místech obrátila, bude toho pan Petr Bzenec i s potomky svými, držiteli vsi Svinova, vuoli a svobodu míti, aby ji zase do tohož přerytí, kde se nyní přerýti má, obrátiti dáti a škody své hájiti mohl. A pan Petr Bzenec sám od sebe, erbov a potomkov svých, držitelov vsi Svinova, pánuom měšťanuom ostravským ve plat, kterýž na lúce Jancovce“) i s tú lúku slovie Jancovka, kteráž leží s této strany Odry při lesu ostravským i s tú náplavú, kteráž při ní jest, k vlastnímu jejich oužívání potomkom jejich poustil a pouští bez všeliaké překážky držiteluov vsi Svinova, o číž prve mezi nimi rozepře byla. Také sou páni měštané ostravští nynější i budúcí panu Petrovi Bzencovi, erbom a po tomkom jeho dopustili a dopouštějí, aby most přes říku Odru od břehu a gruntu svého svinovského k břehu a ku gruntu jich ostravskému mohl dáti udělati a dělati a ku oužitku svému přivésti bez překážky pánuov měšťanuov ostravských a potomkov jich nyní i na časy budúcí. A jestližeby se našlo, žeby ten most, jakžkoli voda poroušila a zkazila, bude jej moci v tom místě neb jinde výzše nebo níže od gruntu svého svinovského ku gruntu jejich ostravsklému] dáti udělati aneb opraviti, pokudžby toho potřeba ukazovala. A ne- bude-li vuoli míti, místo mostu plt9 dáti udělati, aby lidé přes Odru jeti a plaviti se mohli, a páni měšťanie ostravští i poddaní jejich budú moci přes ten most neb plť volně a svo- bodně jezditi, choditi a se plaviti bez všeliakých ouplatkuov nyní i na časy budúcí. A podle toho snešení obě straně Jeho Milosti kněze biskupa žádati mají, aby Jeho Milost k tomu své milostivé povolení dáti a toho potvrditi ráčil, aby ta věc jistá a stálá na časy budúcí byla. A pro lepší toho všeho z obú stran dobrovolného smluvení jistotu a pevnost strany na- depsany pečeti své vlastní svým jistým vědomiem k těmto smlúvám sou zavěsiti dali. A při pravili sou urozených vladyk pana Mikuláše Zdarsy z Chobolic, pana Jaroše Sirakovského z Pěrkova, ouředníka na Hukvaldiech, pana Mikuláše Hynala z Kornic, pana Jiříka z Přís 96

Strana 97
bora, že sou také pečeti své toho pro svědomie k těm smlúvám sobě a erbom svým bez škody přivěsiti dali. Jenž psány a dány léta a dně jako nahoře. Ein Vertrag zwischen der Stadt Ostrau und Peter Bzenecz von Markwartowitz und auf Mile- schowitz und Schönbrunn über das alte Flussbett in der Oder bei Schönbrunn und über die Uber- fahrt über die Oder. Ostrau, den 4. Juni 1558. Poznámky: V textu 1) Izaak. 2) Do starého Rzyczyska. 3) Starém rzyczyskym. 4) Svinovským rybníkem nazýval se rybník v Nové Vsi, který hraničil na katastr vsi Svinova. 5) Na lucze Janczowcze i s tu luku slowie Janczowska. 6) PIth. Pergamenový originál v městském archivu, částečně poškozený, ale dobře čitelný, se šesti pečetmi na pergamenových prouže cích. První pečet je dobře zachována; znak její shoduje se se znakem, jak je vyobrazen u Siebmachera. Taf. 11., znak 7., v opisu slova: Petr Bzenecz z Markwatowicz, nikoli Markwartowicz. Druhá pečeť je utržena, zbyl z ní pouze pergamenový proužek. Třetí pečet náleží Mikuláši Zdarsimu z Chobolicz. Čtvrtá pečet je dobře zachována. Znak její shoduje se se znakem, jak je vyobrazen u Siebmachera. Taf. 112., znak 9., v opisu slova: Jar. Pierkowski z Pierkowa. Pátá pečeť je rovněž dobře zachována, znak shoduje se se znakem u Siebmachera. Taf. 66., znak 6., Schles. Adel. V opisu slova: Mikvlass Hynal z Kornicz. Šestá pečeť náleží Jiříkovi z Příbora. 75. 1558, srpen 25. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek obnovuje vítkovickému fojtovi Michalovi shořelý list na fojtství. My Marek z Boží milosti biskup Olomúcký etc. oznamujem tímto listem obecně přede všemi, že jest před nás předstoupil Michal, fojt vítkovský, oznamujíce nám, kterak jest jemu skrze oheň list výsadný od předka našeho důstojného kněze Stanislava biskupa Olomúcského dobré paměti v zkázu a v zmizinu přišel, poníženě nás prosíce, abychom jemu zase to, což k tej rychtě od dávných let přináleželo, milostivě listem naším obnoviti a takového nadání potvrditi ráčili. Kdež my nemohúce takové ponížené žádosti jeho slušně odepříti, nýbrž nahlédnúc v přípis takového listu na to fojtství ve Vítkovicích vysazené, jemu Michalovi a budúcím potomkuom jeho tuto milost činiti a dopúštěti ráčíme, aby předkem půl druhého lánu rolí, jakž od starodávna k tej rychtě přináleželo, svobodného k živnosti své a k tomu řeku lovením ryb k stolu svému míti a toho požívati i s potomky svými, jakž by nejlípe bylo. Též krčmu svobodnú, všakž piva z panství našeho z Ostravy berúce, při tom vinný třetí peníz. Kdež on Michal, rychtář, i budoucí potomci tej rychty držitelé, pro takovú výsadnost a svobodu mají a povinni budou nám i budoucím biskupuom Olomúckým, jakž od starodávna bývalo předkem, věrnost a poddanost k nám i budoucím potomkuom našim k tomu spravedlnost, při soudu podle přísahy chudému i bohatému i každému zachovati, nadto vejše platy všelijaké naše prací svú vybírati a nám donášeti, též nad lidmi, když by jaká potřeba nám při robotě nastala, aby se dílo s pilností dělalo, nýbrž i lidi poddané naše v potřebách jejich od míle (jakž od starodávna držiteluov te rychty za obyčej a pořádek bejvalo) státi a pracovati. Všakž sobě na tom fojtství panství a vrchnost i tolikéž budoucím biskupuom Olomúckým, potomkuom našim, pozuostavu jeme. Tomu na svědomí pečet naši vlastní k tomu listu sme přivěsiti poručiti rozkázali. Jenž jest dán a psán na Kroměříži ve čtvrtek po sv. Bartoloměji léta Páně tisícího pěti- stého padesátého osmého počítajíc. Der Olmützer Bischof Markus erneuert dem Witkowitzer Vogte Michael die ihm beim Brande der Vogtei verbrannte Privilegiumsurkunde. Kremsier, den 25. August 1558. Podle fotogr. snímku z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 97

Strana 98
76. 1560, červenec 1. Olomouc. Olomoucký biskup Marek potvrzuje opět v Olomouci v ponděli po svatém Petru a Pavlu léta Páně tisí- cího pětistého šedesátého smlouvu, uzavřenou v sobotu před sv. Trojicí v městě Ostravě léta Páně 1558 mezi vladykou Petrem Bzencem z Markvartovic a na Svinově a purkmistrem a městskou radou ostravskou stran louky Jancovské u Odry a vystavění mostu, po případě udržování plti na řece Odře. Smlouva shoduje se úplně se smlouvou uvedenou r. 1558. Proto se neuvádí. Konfirmation des Vertrages vom Jahre 1558 durch den Olmützer Bischof Markus. Olmütz, den 1. Juli 1560. Pergamenový originál o rozměru 26.5X 61 cm v městském archivu s dvěma neporušenými visutými pečetmi, biskupskou a kapitolní. Na rubu listiny napsáno Ao 1560. Smlúva strany dělání mostu svinovského přez Odru z potvrzením slavnej kapitoly. Stará inventární čísla: No. 19 a No. 22. 77. 1560, srpen 1. Ostrava. Purkmistr a rada města Ostravy obnovují krejčovskému cechu shořelý výsadní list. My purkmistr a rada nynější i budoucí města Ostravy známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti budou, že jsou před úplnost naší rady přišli a předstoupili opatrní cechmistři a mistři řemesla krejčířského, spoluobyvatelé naši, okazujíce nám artykule sepsané, jak by se v svým cechu říditi a zachovati měli, nás pro síce a žádajíce snažnou prosbou, abychom jim cechu jejich spravedlnost dávní, kterou jsou prve od rady tohož města a od knížete Jeho Milosti slavné paměti pana Stanislava, biskupa Olomúcského, etc. potvrzení měli, kteráž jim z dopuštění Božího v ohni zkažena a shořela, aby zase mezi nimi a v cechu jejich řád poslušenství, svornost, obecní cnost držána a za- chovávána jim, i tudíž všecké obci tohož města k prospěchu byla, zase obnovili a pečetí městskou zpečetili. I vzhlednouce my na jejich ustavičné a slušné prosby s předešlou radou a vědomím starších přísežných i všech jiných cechmistrův i všecké obce k tomu povo lujem a motci listu tohoto zase jim obnovujem a utvrzujem všecka cechu jejího staro- žitný pořádek, řád, svornost i spravedlnost, jak jsou od starodávna měli a užívali, nyní i na časy budoucí užívati mocně a neporušitedlně všelijako zachovati mohli a zachovali, jak se důle píše. Item: Ponejprve obnovujem jim jejich obsílání a spolushromáždění, kteréž tou mírou všelijak, jak jiní cechové mohú a mají zachování jmíti pro dobré toho cechu, tak aby mistři řemesla tého každého čtvrt léta a jak říkají po suchých dnech, v neděli mají se hned po vobědech scházeti. Ale však aby z nich jeden každý mladým mistrem obeslán byl, a kte réhož by mladý mistr doma přistihl, jemu oznámil a do cechu by souc v městě nepřišel, pokuty dá dva funty vosku do cechu. A kteřížkoli z mistrův dva mistři nejprv k cech mistrovi přijdou, má cechmistr, koupivše svíčku voskovou v kostele za malej peníz, na čtvero rozřezati a ten jeden kus svíčky zapáliti a k stolu přilepiti, a kterýž by mistr, pokudž by ten kus svíčky hořel, do cechu nepřišel, pokuty [dál tři peníze bílé do cechu. ltem: O učně, kdo se řemeslu krejčířskému učiti chce, ponejprv musí se dostatečně listem pod pečetí městskou aneb sic dobrými zachovalými svědky a přísežnými lidmi oká- zati, že jest z manželského lože pošel a poctivě zplozen a všelijak dobře zachovalý, o léta učení darmo, totiž má mistrovi svému tři léta pořád zběhlá v učení svém poslušný a po 98

Strana 99
volný bejti, a mistr jemu po vyučení přede vším cechem sukni, kabát, po(d)ctivice podle přemožení svého dáti a jej i propustiti má. Pakliž z peněz se učiti smluví, povinen jest rok celý trvati a mistru svému tři zlaté na minci dáti od učení, a to uručiti, mistrům achtel piva a do cechu tři funty vosku spraviti, a mistr jemu povinen není nic dáti. A ušel-li by učeň, nedouče se, rukojmě za něho spraviti mají a učedník po vyučení svém blíže města v míli štulovati a dělati po vsech nemá; který by při díle ve vsi přistižen byl, pokuty kámen vosku do cechu propadne, leč by s mistry cech držel. Item: O mladé mistry, kteříž by cech připovídajíce se přijíti a sobě mistrovati chtěl, nejprve opověděného do cechu čtyry peníze bílé dáti a hned v tom času čtyry groše české široké, potom zbrojných peněz dvaceti štyry groše slízské položiti a mistrům achtel piva, k tomu za sva(t)činu třidceti groší spraviti, aneb sice sva(t)činu na mistry všecky a man želky jejich. Nechtěl-li by třidceti groší dáti udělati a dva funty vosku do truhlice cechovní, mistrům poslušen býti a potom manželku po(d)ctivou buď pannu neb vdovu v tom čtvrti létě pořád zběhlém aby sobě pojal, k tomu zachování své a že se řemeslu pořádně vyučil i tomu cechovi, kde se vyučil, dosti učinil a s mistrem svým spravíc pěkně přátelsky se rozloučil, v tom čtvrti létě aby se okázal. Pakliž by se v tom štvrti létě nevoženil, má a povinen bude mistrům achtel piva dáti a i v druhém štvrti létě, jestliže by toho zanedbal a se neoženil, mistrům propadne bečku piva a řemeslu pokoj dáti potud, pokud se neožení. I pojme-li sobě za manželku dceru téhož řemesla mistrovu, toliko polovici do cechu spra- viti má. A mistrovský syn, pojme-li sobě za manželku dceru druhého mistra, tehda má úplný cech a není jemu potřebí nic do cechu dáti. ltem: Vdovy do proměnění stavu svého řemesla dělati mají i tovaryše saditi a k do hlídání dva mladší mistry z cechu cechmistrům, aby se dílo hodné dělalo, vydáni bejti mají. Pakliž by vdova tovaryše jmíti a dostati, majíc dílo, nemohla, a mistr jiný tovaryše měl, a vdova by toho tovaryše žádala a potřebovala, má jí s povolením cechmistrovým ten to varyš puštěn býti. Item: Žádný mistr ani tovaryš v barvách choditi nemají pod pokutou funtu vosku. Item: Mistr žádný sukna smočeného ani žádné šaty udělané před dům sou seda jiného věšati nemá pod touž pokutou funtu vosku. Item: Mistři tovaryšům za tejden od díla po dvou groších bílých platiti mají, a tovaryši u mistrův od sv. Václava do Velké noci k dílu vstávati mají o deváté hodině. A tovaryš, když by vandrovati měl a chtěl, má mistrovi svému tejden předtím oznámiti a pacholík dvě neděle. Týž tovaryš svávolně nemá od mistra svého odpuštění bráti, zvláště před hody vejročními dvě neděle a po jarmarcích všech dvě neděle také. Pakliž by tovaryš toho opo menul a od mistra vyvstal, má trestán býti kázní městskou dvě neděle a mistr jemu platiti rovně, jako by dělal, povinen bude. Pakliž hodným tovaryšem místo své zasadí, vandrovati se jemu nebrání. Item: Kdyby mistr umřel neb mistrova umřela, mají se všickni mistři s manželkami svými po vobeslání cechmistrovým před dům umrdlého sjíti pod pokutou půl funtu vosku a tělo umrlého do hrobu sprovoditi, na obchod jíti pod touž pokutou. Pakliž by dítě mistrovo neb čeledín umřelo, můžlel tejden býti při obchodu, neb provázení do hrobu buď mistr neb mistrova pod pokutou nahoře psanou. Mladí mistři tělo do hrobu nésti, doly kopati a se zachovávati mají, jakož to v jiných cechách se zachovává, ale však času povětří morového má se jim rozuměti a pomoc dáti. Pakliž by se tak nezachoval a dolu kopati, jakž se na 99

Strana 100
hoře píše, nechtěli, pokuty půl funtu vosku, svíčky v neděli a dni apoštolské pálití, pos tavníky o Božím těle nositi pod pokutou 3 kop bílých grošů, mistrům sloužiti a to, co jim rozkázáno a poručeno bude, povolně a právě činiti mají, pod vinu a uznání všech mistrů a cechmistrova, neposlušný pak trestán býti má. Item: Kterýž by se mistr s druhým mistrem na pití cechovním svádil a zrůznil, po vinni budou a mají ten soud pivem děliti a naplniti. A kterýž by se mistr na tom pití přeplnil, tak že by toho pití nezachoval, pokuty dá funt vosku. Také žádný mistr nemá se dáti přesvědčiti, kromě v cechu ani na se svědkův svésti. A zrůznil-li by se na jiným pití mistr s mistrem aneb jeden druhého zhaněl, pokuty dva funty vosku do cechu a tomu, kohož by zhaněl, před cechem ústy dostatečně nápravu učiniti. Item: Žádný mistr druhému mistru díla jeho haněti ani odluzovati nemá pod pokutou funtu vosku, ani čeledi louditi pod touž pokutou. Tomu na potvrzení věcí svrchupsaných pečeť naši městskou s jistým naším vědomím k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Jenž dán a psán v Ostravě ten štvrtek pamatování sv. Petra v okovách. Léta od Na rození Krista Ježíše Pána, Syna a Spasitele našeho, tisícího pětistého šedesátého počítajíc. Der Bürgermeister und der Rat der Stadt Ostrau bestätigen abermals der Schneiderzunft die verbrannten Zunftsatzungen. Ostrau, den 1. August 1560. Podle opisu z knihy ostrav. privilegií, fol. 36a-37b. 78. 1561, srpen 17. Ostrava. Porovnání o hranice mezi markrabstvím Moravským a knížectvím Opavským u města Ostravy a na panství hlučínském. Na milostivé poručení Najjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda, Najnepřemo ženějšího voleného římského císaře po všecky časy rozmnožitele říše, Uherského a Ces kého krále etc. námi Vilímem Jankovským z Talenberka a na Jankově, Zdenkem Kra- jířem z Krajku a na Landštejně, Janem Lískovcem z Léskovce a na Cerekvici etc., radami a mocnými komisaři a prostředníky od Jeho Milosti císařské království Českého vyslanými, a námi Václavem Berkou z Dubé a z Lipého na Štemberce, nejvyzším sudím markrabství Moravského, Frydrychem z Žerotína a na Miloticích, Janem Kropáčem z Nevědomí a na Hranicích, Vilímem Dubčianským ze Zdenína a na Habrovanech z markrabství Moravského a námi Jiříkem Tvorkovským z Kravař a na Raduni, komorníkem knížetství Opavského, Albrechtem z Fulštejna a na Linhartovách, Jindřichem Donátem z Veliké Polomě) a na Nové Cerekvi, sudím týhož knížetství, Ondřejem Bzencem z Markvartovic a na Porubě z knížetství Opavského od obojích zemí s mocností vyslanými. Jakož jsou byli (!) rozepře a různice mezi duostojným pánem panem Markem, biskupem Olomouckým, a měšťany ostravskými, poddanejmi Jeho milosti s jedné a urozeným pánem panem Štěpánem z Vrbna a na Hlučíně, hejtmanem knížetství Opavského, též i poddanejmi páně s strany druhé vo meze a hranice i o jiné rozepře mezi markrabstvím Moravským a knížetstvím Opavským vznikli, tak, jakž sou sobě strany jedna druhé po artykulích poznamenání vydali, což my nadepsaní od Jeho milosti císařské mocní kommisaři i od dotčenejch zemí s mocností vy- slaní podle obou stran na naše mocné přestání: Vyjevše na ta místa, oč činiti bylo, očitě 100

Strana 101
to spatřivše a pilně to všecko rozváživše, takto o tom vypovídáme, že řeka Odra tak a tím tokem kudy a jakž nyníčko jde za pravé hranice mezi markrabstvím Moravským a knížetstvím Opavským na časy budoucí bejti a zůstati má. Co se pak pastviště s tej strany řeky Odry od vsi Přívoza a ostravských hranic dotejče, tak, jakž ta místa od osob z prostředku našeho vyslanejch vyměřena a ukázána jsou. Pan hejtman z knížetství Opavského s budoucími svejmi pány hlučínskejmi a lidmi ze vsi Hošťálkovic a ze vsi Lhotky v kní žetství Opavském ležícími týhož pastviště pastvami i jinak k držení a užívání bejti mají a moci budou bez vší překážky kněze biskupa nynějšího i budoucího i ostravskejch, poddanejch Jeho milosti nynějších i budoucích. S strany pak lesu, který jest za dotčeným pastvištěm až po starý tok slove Tichá Odra potud, kde sou lidé staří páně Štěpánovi z Vrbna vedli a ukazovali, ten taky jemu, panu hejtmanovi, a lidem jeho z dotčených vsí k užívání se zůstavuje. A jakž dotčené osoby od nás vyslané při témž místě nad loukami díl lesu oddělili a zaměřili, tak pan hejtman a již jmenovaní lidé jeho i s po tomky svejmi v držení a užívání zůstati toho mají a cestu, kterouž by jedna i druhá strana do lesuov svejch i k lukám v těch místech jezditi i dobytky proháněti, všakž jedna strana druhé bez škody mohli. Jak ti páni od obou zemí k vyměření vydaní to místo a pokud k té cestě i příhonu náležité bude, vyměří, to při tom zůstaveno bejti má. A kněz biskup i s Ostravskými, s poddanými Jeho mi, i s budoucími svejmi v těch místech při řece Odře a při tomž lese všech luk bez překážky páně hejtmanovy a lidí jeho i budoucích jejich tíž taky v držení a užívání býti mají. Jakož mezi dotčenejmi stranami o jezero, kteréž slove To- polné, rozepře byla, toho jezera i ostrovce mezi řekou Odrou a jezerem ležící pan hejtman i s budoucími svejmi v držení a užívání bejti má. Co se pak těch rozepří za- jímáním dobytkuov, braní jední druhým lidí i jinejch obtížností, které se mezi stranami a poddanými jich v těchž místech zběhli, to všecko mezi nimi zdvíháme a v nivec obra cujem, takže sobě toho na obě straně na budoucí časy ničímž zlejm vzpomínati a na nic toho se zase navracovati nemají. A toho všeho pro lepší jistotu a budoucí pamět jedné každé straně my svrchupsaní od Jeho milosti císařské mocní kommisaři i od obojích zemí s mocností vyslané osoby tyto smlouvy a vejpovědi v jednostajná slova a jednú rukou na pergameně psané pod pečetmi našimi jsme vydali. Stalo se v městě Ostravě ve čtvrtek před Svatým Vavřincem léta Páně tisícího pětistého šedesátého prvního počítajíce. Grenzvergleich zwischen der Markgrafschaft Mähren und dem Fürstentum Troppau bei der Stadt Ostrau und auf der Hultschiner Herrschaft. Ostrau, den 17. August 1561. Poznámka: V textu 1) Polomij. Podle fotogr. snímku pergam, originálu s 11 pečetmi uvedených pánů v arcibiskup. archivu v Kroměříži 79. 1563, říjen 14. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek pouští Ostravským svobodný trh na maso. My Marek z Boží Milosti biskup Olomúcský oznamujeme tímto listem obecně přede všemi, jakož poctiví mistři řemesla řeznicského, poddaní naši v Ostravě, před třinácti lety od duostojného kněze Jana biskupa Olomúcského, předka našeho dobré paměti, na cech a řemeslo své, jak se v něm říditi, přitom i na frejunk vožení v sobotní den do 101

Strana 102
Ostravy masa listovní obdarování jmají, v kterémž obdarování artykul na soužení nemalé vší obce ostravské a chudých lidí vložen jest, aby na takový frejunk masa přespolní masaři nevozili, z tolika ti, kteří by pořádně vyučeni tomu řemeslu byli, tak, jakž týž artykul v sobě v tomž obdarování šířeji obsahuje. I sme nejednou, ale častokrát od opatrných purkmistra a starších i na místě vší obce ostravských poddaných věrných našich milých hledáni, předkládajíce nám, kterak skrze ten artykul, kteříž tu v okolních a přespolních městech, městečkách a vsech toho řemesla vyučených listův nemajíc, řemeslo provozují, masa na frejunk voziti nesmí a skrze to, jakž nahoře dotčeno, (řezníci ostravští v sobotu na větším díle do Opavy přední masa na frejunk odvážejíc) pro nedostatek ouzkost nésti a jinde pro maso na cizí statky choditi a kupovati musí, v tom nás o milostivé za opatření prosíce. Kdež my, jsouce k jejich takovým prosbám nakloněni, nýbrž nejednou starší ostravské s třemi řezníky o túž věc slyšíce a zaneprázdnění časté mívajíce, k tomu jsou tíž řezníci ostravštčí předkládáním od nás nejedním před námi přistoupili a povolili, od toho arty- kulu pouštějíce, na takový způsob, aby tolikéž jim masaři okolních pánův, kdyby i vyuče ných listův od řemesla neměli, že masa na frejunk do Ostravy tím způsobem, jakž ar- tykulové v cechovním listu jejich v sobě obsahují, voziti moci budou. Protož my, majíce slušné spravedlivé od toho artykule těch řezníkův ostravských puščené býti a chtíce, aby raději to město Ostrava i chudá obec v něm dostatek masa i jiných potřeb jmívali a pod tím lépe se pod námi živiti, domy a grunty stavěti opravovati a pánům svým, dědičným biskupům Olomúcským, plat snažněji dávati a spravovati mohli, s dobrým rozmyslem a uvážením k tomu povolení naše dávajíce, aby, jak se nahoře píše, řezníci přespolní, jeden každý kdyby i v roce i výučných listův od řemesla neměli, taková masa hodná podle předešlého předka našeho nadání na frejunk v sobotní dni do města našeho Ostravy svobodně voziti nyní i na potomní časy bez všelijaké překážky mohli. Tomu na svědomí a toho všeho na potvrzení pečet naši k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Jenž jest dán a psán na Kroměříži ve štvrtek před svatým Havlem leta Páně tisícího pětistého šedesátého třetího počítajíc. Der Olmützer Bischof Markus erteilt den Ostrauern einen freien Fleischmarkt. Kremsier, den 14. Oktober 1563. Podle opisu z knihy městských privilegií v městském archivu. Fol. 12ab. 80. 1564, květen 12. Kroměříž. Olomoucký biskup Marek uděluje městu Ostravě různé výsady. My Marek z Boží milosti oznamujeme tímto listem, jakož sme nejednú než mnoho kráte od opatrných purkmistra, starších i na místě vší obce města našeho Ostravy pod daných věrných našich milých často staráni a poníženě prošeni, abychom jim zvláštní milostí naší na všelijaké ouroky, ospy a poplatky, kteréž nám z téhož města Ostravy stálých platův i za obilní plat z rolí a všech kšosův z těch rolí, od řezníkův za lávy, od ševců stolového a dubu tlučení a při tom od tkalců, hrnčíří i z lázně a jiných ze všech a všelijakých řemeslníkuov buď jich více nebo méně v témž městě Ostravě předkom 102

Strana 103
našim, biskupom Olomúckým, vycházeti (jmenovitě sto třiceti šest zlatých na minci obecnej bernej) mají a též i toho platu od duostojného kněze Jana biskupa Olomúckého, slavné paměti předka našeho, knězi děkanovi a kapitule kostela našeho Olomúckého zástavního, pokudžby od nás nebo od potomkuov našich, biskupuov Olomúckých, k vejplatě nepřišel, kteréhož do roku učiní osmdesáté pět zlatých groší, za každý zlatý třicet groší a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc, na to listovní potvrzení pro potomní nesnáze dáti učiniti ráčili, podvolujíce se Ostravští i této, což od duostojného kněze Jana biskupa Olomůckého dobré paměti podle smlúvy k témuž městu každého roku jmenovitě půl páta zlatého, půl páta groše půl druhého peníze z komory a duochoduov našich mimo vycházení vejš jme novaných důchoduov k šosům kapitole Olomůcké jsme dokládali, že již oni Ostravští z důcho duov svých vlastních obecních toho půl páta zlatého, půl páta groše, půl druhého peníze vejš psaných již sami dokládati chtí, tak aby do též kapitoly každého roku bez našeho do- kládání zúplná spravováno bylo. Přitom sou nás žádali, abychom jim toho šenku na pořádky vinné podle artykule a instrukcí od předkuov našich i od nás jim nařízených a ukázaných, aby jedno víno na šenku (kromě frejunku) pro záhubu lidí v městě Ostravě bejvalo, potvrdili, kterýžto artykul na týž šenk vinný takto slovo od slova v sobě zní a zavírá. „Co se vína šenko vání dotejče, pořádka vinná aby pořádkem tak šla, aby každému chudému i bohatému spravedlivě se dálo. A kdožby pro nedostatek svůj nemohl šenkovati, ten může pořádku svú jinému prodati a to oznámiti čtyry neděle napřed, tak aby ten, na kohožby pořádka vinná šla, vínem se dobrým a příhodným časně opatřil, a kdožby se tak nezachoval, má do komory naší propadnouti dvaceti groší a na obec tolikéž, a když se sud deseti vě- derní vína načne, do jedenácti dní, nemůže-li spíše vyšenkovati, dáváno býti má a žádný vína na něj jiného načínati nemá, kromě, jestližeby některý hostinský dobrý člověk byl a žádal, aby mu potočeno bylo, tehda s vědomostí úřadu do čtyř másů potočíti se jemu od toho, kdežby od ouřadu ukázáno a poručeno bylo, má. A jestližeby pak kdo do jedenáctého dne vína nevydal, tehda jinému po jedenácti dnech víno sazeno býti má, a ten povinen bude již své víno zavříti. Všakž aby ouřad nynější i potomní k tomu sou sedy přidrželi, aby příhodná vína kupovali a sami také v slušnosti taková vína příhodná pro chudé lidi podle pořádku a obyčeje starobylého sadili.“ Dále sou týž Ostravščí tolikéž nám stížnost svú s strany domuov na šenkování piva poníženě oznámili, kterak by již po shoření města okolo sedmdesáti osmi domův šenkovních bylo a čím dále tím více ještě se jich přičiňovalo, předkládajíce nám, že žádného odbytu na piva (pro pány okolní a města blízko přisedící, kteříž pivovary mají, na dědiny své nedadúc, pivo v městě bráti, vystavují) nemají, nás poníženě prosíc, abychom jim milostivě listovné na to potvrzení tolikéž dáti, tak aby přes těch sedmdesáte osm domův šenkovních vejsadných více nyní i na potomní časy v témž městě Ostravě kromě těchto nebylo, ráčili. Kdež my, vzhlednúc na jich snažnú prosbu i také na to pohlédajíc, kterak jest to město naše biskupské hra- ničné, Ostrava, ode všech okolních sousedů v nemálo soužena jest, chtíce, aby chudí lidé v témž městě našem a kostela našeho Olomúckého lépe se pod námi živiti, grunty od kamene stavěti, opravovati, osazovati a pánom svým dědičným, biskupom Olomúckým, plat snázeji dávati a spravovati mohli s dobrým rozmyslem a s povolením kněze Jana z Telče, děkana a kapituly kostela našeho Olomúckého k tomu sme svolili, a tímto listem 103

Strana 104
toho všeho, což nahoře i dole se píše, jako pán jejich dědičný potvrzujíce svolujeme, aby obyvatelé svrchupsaného města našeho Ostravy ten plat slove k šosovi nahoře psaný nám i budoucím potomkom, biskupom Olomúckým, tolikéž kapitule Olomúcké nynější i budoucí, pokudž bychom my nebo potomkové naši svrchudotčený plat zastavený od nich nevyplatili, polovici při sv. Jiří, totižto padesáte osm zl. každého roku nyní i na po tomní časy dávati a spravovati, nýbrž i při těch vejsadních šenkovních domích v tomto listu vyměřených zůstati tak mají. Všakž z těch šenkovních domů vejsadných, poněvadž jich toliko semdesáte osm býti má, aby také slušný plat k obci a na opravu města z každého varu po šesti groší a od pořádky vinné deset groší slezských, za jeden groš 6 peněz bílých čtouc, dáváno a spravováno bylo. Tomu na svědomí a toho všeho na potvrzení pečeť naši vlastní k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali, a my kněz Jan z Telče, kněz Matyáš probošt, kněz Martin Smolcar, archidiákon a všecka kapitula kostela Olomúckého k tomu ke všemu, což se v tomto listu píše, sme přivolili a přivolujeme. Kdež pro lepší toho jistotu a vědomost pečet naši kapitulní tolikéž k tomu listu sme přivěsiti rozkázali. Jenž jest dán a psán na zámku v Kroměříží v pátek po Božím Nanebevstoupení léta Páně tisícího pětistého šedesátého čtvrtého. Der Olmützer Bischof Markus erteilt der Stadt Ostrau verschiedene Freiheiten. Kremsier, den 12. Mai 1564. Podle fotogr. snímku z kopiáře arcibiskup, archivu v Kroměříži. 81. 1566, leden 25. Kroměříž-zámek. Olomoucký biskup Vilém uděluje městu Ostravě čtvrtý roční jarmark, který se má odbývati první čtvrtek po neděli Laetare. My Vilím z Boží milosti biskup Olomúcký oznamujem tímto listem obecně přede všemi, že jsouce často hledáni a pokornými prosbami prošeni od opatrných purkmistra a starších města našeho Ostravy na místě vší obce poddaných věrných našich milých, abychom jarmark čtvrtý roční vyzdvihnúti a jim na něj obdarování a vejsadnost na ur- čitý den a čas učiniti ráčili. K jejichžto takovým poníženým prosbám jsouce milostivě nakloněni a chtíce, aby týž město naše Ostrava a v něm poddaní naši seděti a na živ- nostech svých zlepšovati se a podle toho nás a potomky naše, biskupy Olomúcké, sná- zeji poplatky odbejvati mohli, jim, Ostravským, nynějším] a budoucím tuto zvláštní milost a obdarování z vejsadnosti toho jarmarku ročního obyčejného činiti ráčíme a tímto listem naším jej vyzdvihujíce vysazujeme. Totéž aby nyní i na časy budoucí ten čtvrtý jarmark první čtvrtek po středopostní neděli, kteráž slove Laetare, každého roku s frejun- kem svobodným obyčejným drželi, tak aby na tom jarmarce vysazeném jeden každý domácí neb přespolní člověk, zvláště při frejunku koně, dobytky malé i veliké a jiné vše lijaké krámské a kupecké věci, kerýmiž se koliv jmény jmenovati mohú, plnú svobodu kupovati a prodávati mohli bez umenšení, však aby ten jarmark na vejš jmenovaný den roční vysazený tím vším obyčejem a způsobem drželi a užívali, jak při jiných svobodných jarmarcích v městech a městečkách v tomto markrabství Moravském se zachovává, a to bez újmy na jejich spravedlnostech, trzích a jarmarcích. 104

Strana 105
Tomu na svědomí pečet naši vlastní k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Jenž jest psán a dán na zámku našem Kroměříži v pondělí před svatým Pavlem na víru obrácení. Léta Páně tisícího pětistého šedesátého šestého počítajíce. Der Olmützer Bischof Wilhelm Prusinovský von Wiczkow erteilt der Stadt einen Jahrmarkt, der am ersten Donnerstag nach dem Sonntage Laetare abgehalten werden sollte. Kremsier-Schloss, den 25. Jänner 1566. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskupského archivu v Kroměříži. 82. 1567, srpen 16. Hukvaldy. Olomoucký biskup Vilím potvrzuje Ostravě držení luk u Zábřeha. My Vilím z Boží milosti biskup Olomůcký oznamujeme tímto listem obecně přede všemi, že sú před nás předstúpili opatrní purkmistr a rada města našeho Ostravy, poddaní věrní naši milí, a na nás ve vší poníženosti vznášejíc, kterak sú s neboštíkem Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu o některé grunty a louky smlúvu udělali, prosíce nás, abychom pro uvarování budoucích o to nesnází, které by skrze to, jestliby ta smlúva skrz nějakú příhodu neb neštěstí zmrhána byla neb se ztratila, vzniknouti mohlo, ji v list na par gameně pod pečetí naší vepsati dali a jako vrchní pán těch gruntův potvrditi, kterážto smlúva slovo od slova v sobě takto zní a zavírá: Léta Páně tisícího pětistého třidcátého šestého v pondělí po sv. Šimonu a Judu, apoštolích Božích, v městě Ostravě skrze nás Vilíma z Víckova a na Cimburku, Jana z Ledské a na Choryni, hofrychtéře kněze biskupa Jeho milosti, Jiříka Zajdlice z Kauffunku, úředníka na Ukvaldech, vod Jeho milosti kněze biskupa k tomu jednání vydané a Petra Pražmu z Bílkova na Leštné od pana Hanuše Petřvaldského z Petřvaldu přítele vydaného, a Stanislava Sudivoje z Boronína od pana purkmistra a rady i vší obce města Ostravy přítele vydaného, stala se smlúva celá a do konalá mezi panem Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu z jedné a panem purkmistrem a radú i vší obcí města Ostravy z strany druhej a to taková, kdež jest byla různice vo ty louky pod Zábřehem shůru i dolův tak, jak jest nám svrchupsaným smluvčím a tej věci jednateluom vod obú stran ukazováno bylo. Kdež my to vidouc jednu i druhú stranu povolně vyslyšíc a pilně rozvážíc, takto vypovídáme s jejich obapolně dobrú vůlí, aby lidé zábřežští nynější i budoucí tý louky, kteráž slovie Skřínky“), i lúku Beblovskú drželi a dvě jitře*) na louce Zimovské ještě k tomu páni měšťané ostravští Zábřežským naměřiti mají. A těch luk Zábřežští i s potomky svými trávu a pasení dobytkův bez překážky pánův ostravských, jakž nejlépe uměti budú, užívati mají. A také lidé zábřežští každého roku na den So. Martina povinni budú a mají pánuom měštanom ostravským z těch jmeno vaných luk platiti a činžovati deset zlatých a dvaceti štyry groše na počet český, za zlatý třicet groší a za groš sedm peněz českých počítajíc, a ta summa má placena býti na minci v tomto kraji berné. A jestližeby na lúce Zimovské dvě jitra luk se vyměřiti nemohlo, tehdy páni ostravští z gruntu svého mají doměřiti tak, aby se dvě jitře zúplna vyměřilo a Zábřežští každý rok ten svrchupsaný plat beze všech vodtahů a hadrunkův na sv. Martin spravovati a v městě Ostravě panu purkmistrovi a starším na rathause klásti mají. A jestližeby kterého času toho zanedbali a toho poplatku, jakž se napřed píše, pánuom měštanuom 105

Strana 106
nedali a nespravili, tehdy Zábřežští propadnú Ostravským dvě kopa groší českých na minci obecně berné a to budú i s platem povinni Ostravským dáti a spraviti, a pokudž nedadí, budú moci Ostravští Zábřežské stavovati i statky jejich potud, až jim tu pokutu i s platem dadí a spraví. Item: Což se vody dotejče, kterúž páni měštané pode vsí Zá- břehem na rybník svůj nový vedú, tak, jakž jim byl neboštík Ládslav z Kadaně vésti dopustil, ta voda od pana Hanuše erbův i potomka jeho, pánův zábřežských, má svobodně puštěna býti. Item: Cesta, kteráž jde do Hulvagu na louky a do lesů ostravských, ta cesta má býti přes grunty zábřežské svobodna šíří, aby se dva vozy minúti mohly, nyní i na časy budúcí. A tu cestu pan Hanuš a páni měšťané mají dáti kameniem z obú stran obsaditi, aby dále v grunty zábřežské nezajížděli. ltem: Na těch loukách pod Zábřehem, kteréž sobě páni ostravští zůstavili, Zábřežští pánuom měšťanuom žádnej škody dělati nemají. A podle tejto naší smlúvy vobě straně i s budoucími svými k sobě se zachovávati křesťansky mají, a Jeho milost kněz biskup jakožto vrchnost těch gruntův tejto smlúvy naší stranám potvrditi jmá. Toto pro budoucí pamět my svrchupsaní smluvčí každé straně jednu smlúvu v jednostejná slova napsanú pod sekrety svými sme dali. A já Jan z Ledské, nemajíc na ten čas sekretu svého při sobě, prosil sem pana Mikuláše Pražmy z Bílkova a na Veliké Polomi, že jest na místě mém sekret svůj přidáviti dal sobě a erbom svým bez škody. Stalo se léta a dne nahoře psaného. I vzhlednúce my nahoře psané, purkl mistra a radu města našeho Ostravy, poníženú prosbu, tímto listem naším té smlúvy ve všech artikulích, punktích, klauzulích chtíce a povolujíce tomu, aby táž smlúva v celosti a neporušitedlně držána byla, potvrzovati ráčíme. Tomu na svědomí pečet naši vlastní k tomuto listu a potvrzení sme přivěsiti rozkázali. Jenž jest psán a dán na zámku Uk valdech v sobotu po Nanebevzetí Panny Marie léta Páně tisícího pětistého šedesátého sedmého počítajíce. Der Olmützer Bischof Wilhelm bestätigt der Stadt Ostrau abermals den Besitz der Wiesen bei Zabřeh a. O. Hochwald, den 16. August 1567. Poznámky: V textu 1) Skrzynky. 2) dwie gitrze. Pergamenový vidímus s přivěšenou pečetí rozlámanou ve lněném sáčku. Rozměr 291/2X 43 cm. Na rubu listiny: Confirmati aneboližto výpověď strany luk, které Zábřelžiští v uživání pod platem drží. Nro. 9. 83. 1570, únor 17. Kroměříž. Vilém, olomůcký biskup, uděluje městu Ostravě právo pečetiti červeným voskem. My Vilím z Boží milosti biskup Olomúcký vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že jsou před nás předstoupili opatrní purkmistr a starší i na místě vší obce města našeho Ostravy nás ve vší poníženosti prosíce, poněvadž vždy dále tím více to město k vzdělání a opravám přichází, abychom vzhlednúce na to, jim toho milostivě dopustiti ráčili, aby voskem červeným pečetiti a tady se jiným městuom v biskupství a knížetství našem ležící srovnati mohli. My souce k jejich ponížené prosbě nakloněni, jim sme toho slušně odepříti nechtěli, nýbrž sme k tomu povolili a tímto listem naším povolujeme, aby nadepsaný purkmistr a starší města Ostravy hned od tohoto času pečetí městskú voskem červeným pečetiti mohli. Tomu na svědomí pečet naší vlastní s naším jistým vědomím 106

Strana 107
a vuolí k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali. Jenž jest dán na zámku našem Kroměříži v pátek před nedělí druhou postní, kteráž slove Reminiscere. Léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého počítajíce. Der Olmützer Bischof Wilhelm erteilt der Stadt Ostrau das Recht, mit rotem Wachse zu siegeln. Kremsier, den 17. Februar 1570. Pergamenový originál v městském archivu. Pečet utržena. Na rubu listiny napsáno: Privilegium na červený vosk. Nro. 14. Rozměr: 31 cm X 35 cm. V kopiáři kroměřížského archivu je opis téže listiny, shodný s uvedeným textem a s nápisem „Nadání Mohelnickým a Ostravským, aby červeným voskem pečetiti mohli“, ale s chybným datem: „Datum na Kroměříži v pátek po neděli druhé postní kteráž slovic Reminiscere. Léta Páně 1540“. 84. 1575, srpen 29. Polská Ostrava. Smlouva, udělaná mezi Frydrychem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a městem Ostravou stran jezu na řece Ostravici. Léta Páně tisícího pětistého sed(u)mdesátého pátýho na Polské Ostravě v pondělí po památce svatýho Bartoloměje námi Fabiánem Bzencem z Markvartovic na Třebovících jakožto prostředníkem, Jiříkem Tvorkovským z Kravař na Raduni, komorníkem knížetství Opavského, Stiborem Sirakovským z Pěrkova na Starej Vsi, přátely od stran dole psaných vydanými, stala se smlúva dobrovolná celá i dokonalá mezi urozeným pánem panem Fry- drychem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě z jedné a purkmistrem i radú na místě všeckej obce nynějších i budoucích města Ostravy z strany druhej, a to taková, jakož mezi nahoře psanými stranami mnohé různice a nevole vznikly z strany dělání stavu novýho přes řeku Ostravici ku břehu k Polské Ostravě o vedení vody do struhy vnově udělané v gruntech také náležitých k Polské Ostravě, a též o některé kúty a lúky i ka mence a vpády, které se od obú stran staly. Kdež pro zachování dobrého súsedstva takto strany svrchupsané i s budúcími potomky jejich a s dobrú vůlí obou stran sou srovnáni. ltem: Co se těch kútův Alamovského i Adamovského slove pod vsí Muglinovem zále- žitých dotýče, ty kúty držitelom Polské Ostravy a lidem muglinovským nyní a na časy budoucí k užívání zůstati mají a platu žádných z těch kútů dotčeným Ostravským se dávati nemá, a již psaní Ostravščí platu z toho kútu také, který slove Pekelný, dávati straně druhé nemají. Item: Ten plat z kútu Jaklovského, který prve držiteli Polské Ostravy byl dáván, často psaným Ostravským náležeti a dáván býti má. ltem: Z strany pak toho kútu kramářova, který při dotčených kútech jest, ten kút držitelom Polské Ostravy dědičně zuostati má. Item: Také držitel Polské Ostravy za to ten kút, který držel Kašpar Krejčí) Ostravským dědičně pustil. ltem: Co se dotčeného stavu na řece Ostravici dělání v tom místě, kde nikda stav dělán nebýval, dotejče, ten stav držitel Polské Ostravy již jmenovaným Ostravským dělati a držeti dopouščí. Kdež ten stav na prostředku řeky Ostravice nic více na zvýš, nežli tolko do půl břehův dělán i držán nyní i na časy budoucí býti má, avšak při obú břehoch aby dotčený stav výšej byl dělán a držán, nežli oba břehy sú. A také aby Jse] Ostravščí v tom podle výpovědi mocné a to učiněné nyní a na časy budoucí zachovali. Strany opravení břehu a strží od vody učiněných, také aby ten stav při obú břehoch dobře 107

Strana 108
udělán, opatřen a zatčen byl, že by se na gruntech ku Polské Ostravě náležitých výš psaným stavem škoda od vody nedála. A jestližeby ten stav mocí voda vzala, takže by zase tu k nahnání vody udělati se nemohl, tehdy tu nad tím neb pod tím stavem výše neb níže měščané ostravščí budú moci jiný stav k břehom držiteli Polské Ostravy a Ma lých Kunčic bez všelijaké překážky a budoucích erbuov jejich udělati a do tej struhy vodu uvésti, opatřiti to, aby se na gruntech držiteli Polské Ostravy tím stavem škoda ne- dála, a jestližeby struha měla se od takového novýho stavu přes grunty polskoostravské vnově bráti, tehdy Jeho milost, pan biskup Olomúcký, a Jeho milost, kníže Těšínské, neb držitel toho knížectví mají na to osoby z poddaných svých aneb jiných vyslati, a ty ohlédajíc toho, mají mezi držitelem Polské Ostravy a měščany ostravskými výpověď uči niti, čímby to měli měščané ostravščí pánu polskoostravskému napraviti, při tom stavu a v tej struze skříni dáti udělati a v tej skříni mají stavidla býti, aby nad potřebu vody do struhy nešlo, a škody na gruntech k Polské Ostravě náležitých aby voda z tej struhy nečinila. Také i tej příkopy v dotčených gruntech nerozšiřovala, poněvadž stav prve s tú skříní, kterú voda na užitky pana polskoostravského šla, řeka Ostravice prudkostí svú vzala. I bude moci pán polskoostravský nad tím stavem nyní aneb potomním časem na jiném místě udělaným v gruntě svém struhu dáti udělati, vodu na užitky své vésti, a kdyby je (!) málo na řece bylo, polovici tej vody bráti. Item: Strany toho kamence, kde plátna Ostravským na Polskú Ostravu předešlého času za živnosti pana Jiříka Sedlnického pobrány jsou, ten kamenec, který poníže té cesty mezi vodami jest, ten Ostravským dě- dičně zůstati má. Item: Ostravščí proti tomu ten ostrovec mezi vodami proti lúčce Sto- lařové a Vlachové také dědičně držiteli Polské Ostravy pustili. Item: Co se kútu Špitálského dotýče, ten k špitáli ostravskému i s tím náplaviskem podle toho od nás ukázání a vyznamenání zuostati má, však aby ten kút jinému žádnému k užívání puščen nebyl, než aby jeho ku špitálu užívali, a co výše mimo dotčené vy znamenání náplaviska toho zuostává, toho pan polskoostravský užívati má, však Ostravščí budou povinni v tom místě podle dotčeného vyměření plot dáti udělati, tak, aby se škoda pánu polskoostravskému nedála. Item: Co se plotku a tarasu při březích dělání dotýče, v těch místech, kdeby se které straně škoda stala a voda břehy brala, budú moci plotky a tarasy každý při svém břehu dáti udělati a opatrovati škodu svú, avšak tu, kdeby voda naplavovala, žádných plotků a tarasů děláno býti nemá, pokudžby voda toho náplavu nebrala a prudkostí nekazila. Item: Co se toho kusu slove Tymlovský, na kterém Ostravščí za živnosti pana Ji říka Sedlnického prútí pobrati dali, dotýče, ten kus ku Polské Ostravě i s tím kusem Komorkovským a Halfarovským, kterýž při tom kusu Tymlovském leží, náležeti a zůstati mají. A protiv tomu pán polskoostravský púščí to Přetřisko v Štrejchferdě*), co Nikl švec [ze Zámostí drží, ostravským měščanom k jejich dědičnému užívání. Item: Co se řemeslníkův za mostem a lovení ryb v řece Ostravici dotýče, v tom se obě straně podle předešlé mocné výpovědi proti sobě zachovati mají. Item: A poněvadž pan Frydrych Sedlnický dopustil na způsob svrchupsaný Ostravským v jiných místech stav dělati k nahnání k potřebám jejich vody, za takové pohodlí jim od pána učiněné, pustili sou měščané ostravščí dědičně ten kút, který držel Martin písař i s tím kusem, který držel Jan Veselek z Ostravy při zahradě pana Frydrycha Sedlnického až po 108

Strana 109
řeku Ostravici a mlýnskú struhu, dotčenému panu Sedlnickému a potomkom jeho k užívání. Však Ostravščí o záplatu těch gruntů s Martinem písařem a Janem Veselkú slušně srovnati a jim to do Sv° Martina nyní příščího zaplatiti mají, však ta cesta, která jest výše toho kútu, aby předse svobodna lidem jezditi a dobytky honiti zuostala, a ten břížek výše tej cesty k vodě držiteli Polské Ostravy zuostati má. Také obě straně svrchupsané od jejich vrch ností dědičných na tuto smlúvu potvrzení na pergameně zpečetěné nejdýl do Vánoc nejprv příščích objednati mají, a pan Frydrych Sedlnický od Jeho misti, knížete Těšínského, Ostravským oddati. Tolkýž Ostravščí mají a povinni budú od vrchnosti jejich potvrzení takové smlúvy panu Frydrychovi Sedlnickému a erbom jeho, tolkéž do Vánoc příščích oddati. A tuto smlúvu slíbili sou sobě s erby a budoucími potomky svými z obú stran ve všem křesťansky a neporušitedlně zdržeti a v celosti zachovati, tak, jakž na ctného pána a dobré poctivé lidi náleží. A toho pro pevnost a jisté zdržení strany nahoře psané pečeti své sú k těm smlúvám přivěsiti dali, a připrosili nás svrchupsaných prostředníka a přátel vydaných, že jsme tolikýž pečeti své k tejto smlúvě sobě a erbom svým bez škody přivěsiti dali. Stalo se léta a dne jako nahoře. Ein Vertrag zwischen Friedrich Sedlniczky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau und der Stadt Ostrau wegen eines Wasserwehres in der Ostrawitza. Polnisch Ostrau, den 29. August 1575. Pergamenový originál v městském archivu o velikosti 31.5 cmX 57 cm, plica 4 cm s pěti na pergamenových proužcích přivěšenými pečetmi, z nichž první zachovala se celá a má tentýž znak, jak je vyobrazen u Siebmachera, Schles. Adel. Taf. 41. V opisu jsou tato slova: „Friderich-Sedniczki z Chol-ticz“; druhá pečeť je pečet města Moravské Ostravy, ve znaku je ostravský koníček s hvězdou. Pečeť je trochu poškozena a v opisu slova: „Magistratus civitatis Ostravie“. Třetí pečet je hodně rozlámána; znak shoduje se úplně se znakem, jak je vyobrazen u Siebmachera, Schles. Adel. Taf. 14., znak 3., pečeť nás leží Fabiánovi Bzencovi z Markvartovic. V opisu zachovalo se pouze F. Ctvrtá pečeť je trochu poškozena; ve znaku je znak pánů Tvorkovských z Kravař, jak je uveden u Siebmachera, Schles. Adel. Taf. 76, znak 3. V opisu slova Tworkow . . . . . Pátá pečet dobře zachovalá náleží Stiborovi Sirakovskému z Pěrkova. V opisu slova: Stibor Syrakowsky z Pierkowa. Na rubu listiny napsáno: Smlůwa o staw a jiné wieczy s panem Sedlnickým i o kút Špitální. Nro. 7. a Nro. 10. Poznámky: V textu 1) kreytzy. 2) Przetrzysko w Sstreyfferdie. 85. 1575, prosinec I. Těšín. Konfirmace smlouvy Václava, knížete Těšínského udělané mezi městem Ostravou a panem Frydrychem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě. My Václav z Boží milosti kníže Těšínské a Velkého Hlohova etc. známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouc slyšeti budou, že jest před nás předstoupili urozený pán pan Frydrych Sedlllnický z Choltic a na Polské Ostravě, nám vzácně věrný milý, ukázal nám smlúvu celú dokonalú, kteráž se stala o grunty u Polské Ostravy s jedné a s strany druhé, též o grunty některé měštan ostravských, kterážto smlúva slovo od slova takto zní: Následuje list daný na Polské Ostravě dne 29. srpna 1575. Proto se text jeho už neuvádí. Závěr listu je: „I prosil je nás nadepsaný pan Frydrych Sedllnický, abychom jim s obou stran talkolvého přáteli a prostředníkem snešení a všeho podle znění smlúvy tejto přáli a listem naším potvrditi ráčili. I jsouc toho vděčni, že takové nevole, kteréž tou mierú složené a na budouce časy pro zachování dobrého sousedství upokojené jsou, svrchupsané smlúvy, jakžto dále všecko v sobě obsahuje ve všem její znění a artikulích mocí listu tohoto potvrzujem tak, aby podle dotčené smlúvy svrchupsaný pan Frydrych 109

Strana 110
Sedllnický s erby a potomky svými nadepsaní měštané ostravští všeho toho svobodně míti, držeti, užívati Ja] k svému užitku obrátiti, s tím učiniti i nechati mohli, jako svým vlastním dědictvím bez překážky jednoho každého. Tomu na svědomí pečeť naši knížecí rozkázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Jenž dán a psán na Těšíně ve čtvrtek po svatým Ondřeji léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého pátého počítajíc. A při tom jsou byli urození věrní naši milí Václav Rudcký z Rudz a na Rudici, kanclíř knížectví Těšínského, Toman Mlečko z Jilovnice, Achací Celo z Čechovic a na Děhylově, Melcher Rudcký z Rudz. Václav kníže Těšínské manu pp. Wenzel Adam, Fürst von Teschen und Gross-Glogau, bestätigt einen Vertrag zwischen der Stadt Ostrau und Friedrich Sedlniczky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau. - Teschen, den 1. Dezember 1575. Pergamenový, dobře zachovalý originál v městském archivu s pečetí knížectví Těšínského, přivěšenou na pergamenovém proužku. Rozměr listu: 54 cm X 25 cm. Na rubu listiny: Confirmati na smlúvu s panem Sedlnickým na Polskej Ostravě i tejkajíce se řemeslníkův na Zámostí o kút špitální, o stav, struhu a jiné ještě věci, jenž se na staré smlúvy při tom odvolává. Ao. 1575. Nro. 27. 86. 1577, červen 11. Kroměříž-zámek. Olomoucký biskup Jan obnovuje řeznickému cechu v Ostravě obdarování. My Jan z Boží milosti biskup Olomúcský etc. vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že jest na nás ve vší poníženosti vznešeno jménem opatrných cechmistrův a mistrův řemesla řeznického, poddaných našich z Ostravy, kterak majíce sobě nadání, jak se v ře- mesle svém mají říditi a chovati, od slavnej paměti kněze biskupa Jana, předka našeho, v listu na pergameně vysazené a vyměřené, však že potomně neopatrností spoluřemesla jejich pečet při tom listu k nakažení přišla, v tom nás v poníženosti prosíce, abychom jim takový list obnoviti, a to nakažení při tej pečeti napraviti ráčili. I vzhlednouce na poníženou prosbu jich a znajíce v tom dobré a zdělání toho města našeho býti, jim takový list tímto listem naším potvrzovati a to nakažení při tej pečeti napravovati ráčíme, a pro širší toho zprávu a vyrozumění tento list náš slovo od slova vepsati poručili, kterýž takto zní: My Jan z Boží milosti, biskup Olomúcský, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budou, že jsou před nás předstoupili opatrní cech mistři řemesla řeznického, poddaní naši z města našeho Ostravy věrní milí, na nás vlzná- šejíc, že cechu potvrzeného v řemesle svém nemají, a tudy soužení na živnostech svých i ústrky při řemesle svém od jiných mívají. Kdež nám artykule sepsané, kteréž jim od ne boštíka kněze Stanislava biskupa, předka našeho slavnej paměti, jakby se v svém cechu říditi a zachovati měli, byly vydány, ukázali, kteréž slovo od slova takto zní: Korúhev a svíce aby v kostele měli podle pořádku cechu svého. Item: Který by se pacholek chtěl řemeslu masařskému učiti, má býti v Květnú neděli přijat. Pakliby toho času a toho dne zmeškal, nemá býti celý rok přijat v to učení, a prve než bude v učení přijat, má se mistrům ře mesla toho listem zachovacím okázati, a když se okáže, že jest hoden přijíti v učení, má dáti do jich cechu dva funty vosku a tak má přijat býti v učení. ltem: Také cechmistři čtyři řemesla toho každý rok mezi sebou voliti moci budou, a ti mají mezi nimi řády pocti 110

Strana 111
vosti i jiné věci spravovati, aby se chudému i bohatému spravedlivě stalo v jich řemesle. Item: Také voly dobré a krávy jalové mají bíti a žádnej krávy stelnej ani ovce a kozy skotne ani svině sprasnej nemají bíti a což k zabití sluší, aby nebylo chromé, ani slepé, ani ne zdravé, to má ohlédáno býti cechmistři(!) pro dobré chudého i bohatého. Pakliby toho kteří cechmistři zanedbali a zmeškali, mají býti od starších města toho trestáni. Item: Pořádek v bití dobytku, kterýž jest mezi nimi od starodávna a jich předkův držán byl, tak ještě má mezi nimi na budoucí časy držán býti, a to takto: Item: Nejprve dva hovado na tejden, za hovado dva vepře aneb osmero telat, nebo osm škopův, a za tele neb škopa štyry be ránce neb kozelce mají položené býti. Pakliby v tom týdni toho bitého masa nestačilo, a že by ještě více potřebí bylo, jakož se to časem přichází, tehdy mají to cechmistři opatřit, s tovaryši svých radú, aby potřeba byla. Pakliby toho všeho nestačilo a vzláště v středu, tedy má bejti na trh [vl okních maso položeno i droby k tomu, kdožby měl, mohou na všech okních prodávati. ltem: To také má spravedlivě cechmistry ohlédáno býti a opatřeno, aby maso nebylo přesazováno, aby se podle rovnosti spravedlivě prodávalo. ltem: Kdožby kolivěk z domácích masařův měl maso uhřivé, ten každý státi má v sla měném znamenitém věnci. Pakli by kdo tak nalezen nebyl, má trestán býti cechmistři jako neposlu ný. ltem: Co se stávání v krámích dotýče, polovici řezníkův mají stávati v krámích od sv. Jiřího až do sv. Martina, od sv. Martina až do sv. Jiřího všeci stávati mají. ltem: Co se sazení masa na váhu dotýče, při tom aby byli dva cechmistři masařští a dva z rady též přísežní, a ti aby to rozvážili spravedlivě, aby se ani masařům ani obci křivda nedála. ltem: Žádný [zl masaří, kterýžby v městě naším svrchupsaným byl a krámu v městě mastného neměl zakoupeného, neb pronajatého, aby nemohl bíti, masa na frejunk tu v městě ani jinam do vsí prodávati ani voziti, budž ten jistý v městě neb před městem. ltem: Co se prodávání husí dotýče, ty aby prodáváné byli(!) od huserek od sv. Václava až týden po sv. Martině, a dále nic a s těmi aby stávaly na místě ukázaném. ltem: To také vzlášť ustavujeme, aby žádný krámu masného držeti ani koupiti ne mohl, kdožby sám v řemesle v tom cechu nebyl. ltem: Co se židův dotýče, ti se takto zachovati mají, k svému jídlu a k svej potřebě mají sobě bíti což chtí, a zadky prodávati, a žádný aby těch zadkův neprodával blíž půl míle od města, a jestliže by se židům trefilo které dobytče nezdařilé, kterého oni nesmějí jísti, to mají masařem mistrem obvésti a masaři ukázati a takové také nezdařilé v půl míle od města prodávati mají, a blíž nic, pakližby který žid více bil a zadky blíže prodával, s ta kového aby pokuta vzata byla bez milosti a trestán byl. A ta pokuta aby nám přináležela. ltem: Co se trestání dotýče, jestližeby cechmistr co zavinil, aby podle svolení tovaryšův trestán byl. Pakliby kdo z tovaryšův zavinil, aby též podle řádu a cechu jejich trestán byl. Item: Také cechmistři toho řemesla v trhový den mají jíti mezi domácí masaře a hostě a mají mezi nimi ohlédati, hodné-li maso k prodaji mají, to cechmistři svých tovaryší radú opatřiti, aby se tomu masu tak stalo jako za nehodné sluší s radou a pomocí starších města, a takový každý aby trestán byl městskou kázní a dva funty vosku do cechu toho řemesla aby dal. 111

Strana 112
ltem: Jestližeby který masař z cizího panství odkudž kolivěk do města Ostravy našeho se přistěhoval a se tu osadil a chtěl by, aby do cechu masařského byl přijat, povinen bude do cechu jich dáti šest zlatých, čtyry funty vosku a mistrům toho řemesla svačinu udělati. ltem: Kterýby se pacholek v Ostravě tomu řemeslu vyučil a nebyl ženatý a se v Ostravě oženíc osadil, a chtěl-li by, aby do cechu za mistra byl přijat, povinen bude do cechu toho tolikéž šest zlatých a čtyry funty vosku dáti a mistrům toho řemesla od sebe učiniti, jako ten, který by se odjinud do Ostravy přistěhoval. Item: Když se masařům syn vožení a v Ostravě se vosadí, naučíce se tomu řemeslu u otce svého, ten do cechu toho nic není dáti povinen, ani mistrům toho řemesla sva dčinu dělati. Item: Jakož se často přijclhází, že se někteří žení a vdovy toho řemesla pojímají a jsúce ženati, teprva se tomu řemeslu masařskému učí, ten každý bude povinen do jich cechu deset zlatých na minci dáti, čtyry funty vosku a mistrům toho řemesla svačinu, když se vyučí- Item: Který se pacholek v Ostravě řemeslu masařskému vyučí, ten každý, když od toho cechu list vyučení vezme, že se tomu řemeslu řádně vyučil, pod pečetí cechu jich povinen bude do toho cechu dvanácte grošů dáti a písaři, který by jemu ten list psal, jeden ort peněz. Item: A jestližeby se kdo z nich pak, jakž svrchupsaní artykulové ukazují, nezachoval mimo to nařízení, co se dotýče bití dobytkův učinil o takovou věc, abychom my k jednomu každému jako k neposlušnému sáhnouti mohli, a na tom sobě i budoucím potomkům našim, biskupům Olomúcským, pokuty zachováváme. ltem: Co se těch peněz do cechu dávání v těchto třech artykulích napředpsaných do týče, jestližeby který masař sto býti nemohl, aby do jich cechu tolik peněz dal, tehdy, jakžby se o tom cechmistři snesli a o tom vyřkli, aby to svůj průchod mělo, a všickni tovaryši toho řemesla na tom přistati mají. Item: Zřízení jak má zachováno býti, co se masa vození na frejunk dotýče: Item: Předkem všickni hostě aneb přespolní masaři jestližeby frejunku vzíti chtěli, mají se v Velkú sobotu na frejunku purkmistru a radě a cechmistrům řemesla toho listem ukázati, kde se řemeslu učil a se zapsati dáti, a kteřížby zapsáni byli, mají právo a svobodu toho celého roku maso na frejunk voziti, kromě těch, kteřížby se tomu řemeslu řádně nevyučili. Item: Jestližeby pak který nemohl u Velikou sobotu masa tu do města přinésti, ale proto, aby u Velikou sobotu na frejunku, jestliže jeho užíti chce, sám osobně se ukázal tak, jak se svrchu píše, a štok sobě postavil a se zapsati dal. Item: Maso aby v celosti na frejunk vozili, svíčkovými pečeněmi dokonale s lojem a s drštkami bez všelijakého opravování a změnění i s kožemi velkého i menšího dobytka Pakliby kdo jináč nalezen byl, má jemu to maso býti pobráno do špitále. Item: Vepřové maso celý rok může se na kusy prodávati, i špek, tak dobře od přes polních jako domácích, a sádlo od těch vepřův také má na frejunk vozeno býti, a žádný svinského masa neřezanej svině ani uhřivého do města na frejunk nemají voziti. Item: Dvě neděle před sv. Martinem ovčí maso má zapově(d)zeno býti, aby se dále v zimě neprodávalo. Item: Přespolní masaři mají svobodu prodávati od Velké noci až do sv. Václava od rána až do poledne, a od sv. Václava až do masopustu od rána až do nešporu, a co by na frejunk masa přivezeno bylo, nemá žádný masař zase ven vézti, než tu je do určitej 112

Strana 113
hodiny všecko prodati. Pakližby kdo nalezen byl, ježto by po určitej hodině maso prodával, budž po hospodách neb kdežkoli, ten aby trestán byl [sl starších radou od cechmistrův a maso má jemu do špitále pobráno býti. ltem: Klobásy ani jiné droby od žádného v kádích nemají prodávané býti. Pakliby kdo prodával, aby jemu pobráno bylo do špitále. Item: Slané maso v kusích aby překupníkům prodávané nebylo. Item: Tomu také chceme, aby žádný masa vařeného ani pečeného na rynku ne- prodával. ltem: Pacholci řemesla toho, kteřížby usedlí nebyli a žen neměli a sloužit nechtěli a podle města neodbejvali, nemají masa v městě na frejunk bíti ani jinam voziti. ltem: K tomu ke všemu, aby se jednomu každému zároveň a spravedlivě dílo, sou zřízeni dva z domácích masaří, aby masa přehlédávali. A jeden z konšelův má s těmi pří- sežnými jíti, a jestližeby co nečistého a nehodného bylo, to pobrati mají, a kteříž toho ohlé dávati mají, jsou zavázáni přísahou, jakž se důle píše. Přísaháme Pánu Bohu a ctnej radě, že v tom ouřadu přehlédávání masa, k čemuž sme zvoleni, věrni býti a k tomu dosti uči niti chceme a pilně přehlédávati vedle nejlepší naší možnosti, aby se nižádnému neublí žilo, ani chudému ani bohatému, hostěm ani domácím, toho nám dopomáhej Pán Bůh i všickni Svatí. Item: Co na frejunku skrze jednoho zl konšelův k tomu zřízeného od přespolních ma sařův bráno býti má. Item: Od vola neb krávy neb dobré jalovice vj peněz bílých. Item: Od každého te lete nj peníze, od každého vepře nij peníze, od každého škopa neb ovce ij peníze. Item: Od beránce neb kozelce j peníz, a takové peníze, co se na frejunku z takového dobytku vybere, aby na špitál ostravský obrácené byly a nikam jinam a z toho každý rok aby počet před ouředníkem auchvaldským ouřad ostravský učinil. A prosili sou nás tíž cechmistři, poddaní naši, se vší snažností, abychom k tomu povolení naše dali a jim toho listem naším milostivě potvrditi ráčili, aby oni také svůj cech zřízený tu v městě našem jměli a vedle toho tak se spravovali. A kdež my vzhlédnouc na jejich snažnou a pokornou prosbu a ji slušnú, i také dobré a užitečné v tom toho řemesla i vší obce ostravské bejti uznajíce. A k tomu sme povolení naše dali a povolujeme a jim toho cechu jich tímto listem naším potvrzujeme, chtíce tomu, aby se řezníci nynější i jich budoucí potomci v cechu svém v městě naším Ostravě vedle svrchupsaných artykulův řídili a spravovali a tak se v tom ve všem bez umenšení a bez všelijaké překážky zachovali. Item: K tomu na potvrzení pečet naši menší rozkázati sme přivěsiti dali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kroměříži v pondělí po Smrtné neděli. Léta Páně tisícího pětistého padesátého počítajíc. Tomu na svědomí a potvrzení toho všeho, což se v tom listě píše. My Jan biskup nahoře psaný pečet naši vlastní sme k tomuto listu přivěsiti poručiti ráčili. Jenž jest dán a psán na zámku Kroměříži v outerý po slavnosti těla Božího léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého sedmého počítajíc. Der Olmützer Bischof Johann erneuert und bestätigt der Fleischerzunft in Ostrau Zunftsatzungen. Kremsier Schloss, den 11. Juni 1577. Podle opisu z knihy ostravských privilegií z městského archivu a kopiáře M. arcib. archivu v Kroměříži, str. 102-107. 113

Strana 114
87. 1577, červenec 6. Mor. Ostrava. Purkmistr a rada města Ostravy potvrzují soukeníkům právo užívati vody z mlýnské strouhy pro valchu. My purkmistr a rada a všecka obec nynější i potom budoucí města Ostravy známo činíme tímto listem naším obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budou, že jsou před nás, ouplnou radu naši společnou, když jsme spolu v rathauze seděli, před stoupili opatrní cechmistři a mistři řemesla soukenického, spolusousedé naši, zprávu nám toho dávajíce, kterak před několika lety od předkův našich jim se a cechu jejich místo svobodné na koutě Holíkovském při zahradě Pondělíčkově k stavení valchy okázáno a voda všecka k užívání cechu jejich, kteráž struhami mlýnskými dolů běží, svobodně k braní dána, pro kteroužto vodu nyní těchto časův nemalé různice s mlynářmi a držiteli mlejnu toho se dějí a skrzeva to potomně mohli by se dáti mordové, a ta valcha jest nám a předkům našim od Jeho milosti svaté a slavné paměti pana Jana Doubravy, on čas bis kupa Olomúcského, frejmarkem za některé místa naše obecní, kde Jeho milost, kníže pán náš milostivý, rybníky slovie Horní a Dolní míti ráčí, se vším příslušenstvím její bez vše lijaké překážky puštěna. V tom sou nás všickni vespůl za ochranu prosili, abychom jim takovou vodu listem na parkameně pod pečetí naší městskou stvrdili a k tomu ke všemu své povolení dali. My pak, znajíc v tom nadepsaných cechmistří a mistrů snažnou prosbu, toho jsme jim s vůlí a vědomím i povolením vší obce odepříti nemohli, nýbrž k tomu ke všemu své povolení dáváme a utvrzujeme, aby takové vody nyní a na časy budoucí svobodně, jak se níže píše, užívati mohli. A poněvadž nemálo než mnoho památníkův se nachází a to vysvědčují, že taková valcha prvotně na tej vodě vystavena jest, a mlýn, jenž nyní drží a v užívání jmá Václav Smrgl, kterýž vystavěl nebožtík Martin Smrgl, otec nahoře psaného Václava, k ztracené a nepotřebné vodě tej valchy vystaviti se jest dovolil, však na takový způsob, kdyby vody příliš soukeníkům mimo kolo jejich zbejvalo a jí nepotřebovali, aby tu vodu mlynáři na kolo mlejnské pustili, a jestližeby pak vody nedostačovalo a v struze pro suché časy jí málo bylo, tehdy všecka, co by jí koli struhou šlo, na své kolo soukenický bez překážky držitele toho mlejna vzíti mohú. A protož my svrchupsaný ouřad i všecka obec nynější i potom budoucí pánův našich milostivých všelijaké užitky, kšosy a jiné podatky panské odkoupené a na to privilegium od Jich milosti nadané, že můžeme, kudyž bychom znali, bez škody k obecnímu dobrému užitek přivésti a míti a to zpořáditi, a uznajíc my toho obecný dobrý užitek tejž valchy, bez kteréž ti dotčení řemeslníci nikoli (jsouc jich při městě(m) naším nemálo) bejti nemohú a k zlepšení tomuž městu toto cechu jich nadá váme, stvrzujeme a upevňujeme, aby takových artikulí nahořepsaných tak, jakž sou za staro-dávna toho užívati mohli, bez překážky držiteli toho mlejna nyní a na časy bu doucí užíti. To všecko, což se svrchu píše, artikule i slova k cechu jich náležité a potřebné, slibujeme jim cele a dokonale zdržeti, zachovati a je při tom ochraňovati a mocně zů staviti nyní a na časy budoucí. Tomu na svědomí všech svrchupsaných věcí pečeť naši větší městskou k tomuto listu jsme s naším jistým vědomím a vůlí přitisknúc přivěsiti dali. Jenž dán a psán v městě 114

Strana 115
nahořepsaném v sobotu po svatém Prokopu léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého sedmého. Bürgermeister und Rat der Stadt Ostrau bestätigen den Tuchmachern das Recht, das Wasser aus dem Mühlgraben für ihre Tuchwalke zu benützen. Ostrau, den 6. Juli 1577. Podle opisu, který mi daroval nedávno v Kroměříži zesnulý prof. Zukal. Opis pořídil podle pergamenového originálu s utr ženou pečetí dne 10. června 1878. Originál měl prof. Hradecký v Opavě, který jej podle všeho, jakož ještě i jiné listiny, na příkl. listinu, jíž postupuje Jan Talafus z Ostroha v den sv. Lucie r. 1453 tvrz polskoostravskou Janovi Tršickému z Doloplaz, vypůjčil si z městského archivu ostravského, ale nevrátil, a dnes jsou ztracené některé listiny neznámy, třebas v seznamech ostravských listin z let 60. se uvádějí. Opis listu uvedeného je také v knize ostravských privilegií v městském archivu, fol. 20ab-21a. 1579, prosinec 7. Zábřeh n. O. Proček Prakšický ze Zástřízl a na Zábřehu uděluje poddaným v Zábřehu některé úlevy. 88. Já Proček Prakšický z Zástřízl a na Zábřehu, Bělej známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúcí slyšeti budú, že jsú přede mně předstúpili robotný fojt a konšelé i všecka obec ze vsi Zábřeha, poddaní moji, oznamujíc mi, jakú obtížnost mají . ... kterúž činili jsú při tvrzi a dvoře zábřežským ... . mým, pánom zábřežským i mně tolkéž poníženě mne . . . . svýho žádajíce prosili, abych jich z takových hlásek . . . ., aby se pode mnú tím lípej živiti mohli, že mně chtějí ...... i budúcím potomkům mým a držitelům vsi Zábřeha za ty hlásky plat peněžitý stále na budúcí časy dávati, kdež já vidúce svrchupsaných lidí svých velikú obtížnost na jich snažné a mnohé prosby i při tom znamenajíce budúcí obtížnost a záhubu statků jejich, kteráž by se jim potomně státi mohla od erbův nebo potomkův budúcích mých, pánů držitelův vsi Zábřeha, sem to učinil a ty lidi svrchupsané poddané své z těch hlásek svrchupsaných sem propustil a propúštím sám od sebe, erbův a budúcích potomkův svých, všakž na takový způsob, že sou se mně, erbům a budúcím potomkům mým, držitelům statku zábřežského, dobrovolně podvolili peněžitý plat stále, jak kdo sedí z rolníků v roce po 12 gr. bílých dávati dvakrát v roce, totiž na den svaté Kateřiny po šesti groších bílých a při Vánocích tolikéž a po třech fůrách každý z nich ku potřebě panské drev tu, kdež by jim od pána k rubáním toho dříví v lesích panských ukázáno bylo, přivézti. Jestližeby pán a držitel vsi Zábřeha tako- vého dříví nepotřeboval, tehdy jsú a budú povinni po třech fůrách hnoje ze dvora pan ského v roce na role panské vyvážeti tu, kde by jim od pána kázáno bylo, a zahradníci každý, jakž kdo sedí, po třech grošech bílých, tolikéž po dvakrát v roce na časy svrchu psané jako rolníci, kromě dříví vožení, dávati se dobrovolně na budúcí časy uvolili. A protož já svrchupsaný Proček ze Zástřízl tímto listem připovídám a slibuji sám za sebe í erby a budúcí potomky své se o ty hlásky na týž lidi i potomky jich více nenataho- vati, kromě, leč by nějaké nebezpečenství pohrůžkami, pálením nebo jakžkoli v zemi bylo, tu budú povinni okolo tvrzi a dvoru i stodol hlásati tak dobře jako okolo vsi, a pán jim jednoho čeledína nebo hlásného ku pomoci okolo tvrzí, dvoru a stodol panských dávati má. Na potvrzení a zdržení toho všeho, cožkoli v tomto listu psáno stojí, pečeť svú vlastní přirozenů k tomuto listu přivěsiti Ijsem] rozkázal s jistým mým vědomím a vůlí, připro- sivši urozeného pána pana Albrechta Sedlnického z Choltic a na Vratimově a uroze 115

Strana 116
ných vladyk pana Ondřeje Bzence z Markvartovic a na Klimkovicích a Porubě, pana Ja roslava Skrbenského z Hříště a na Velkých Kunčicích, že jsou pečeti své podle mé sobě i erbům svým bez všelijaké škody k tomu listu přivěsiti dali. Jenž jest dán a psán na Zábřeze ten pondělí po S. Mikuláši léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého devátého počítajíc. Proček Prakšický von Zástřizl und auf Zabrzeh a. O. erteill seinen Untertanen in Zabrzeh einige Roboterleichterungen. Zabrzeh a. O., den 7. Dezember 1579. Papírový opis, ověřený městskou radou brušperskou v městském archivu ostravském. 89. 1580, září 28. Hukvaldy. Stanislav Pavlovský, olomoucký biskup, obnovuje shořelý list cechu blanařskému v Ostravě. My Stanislav Pavlovský z Boží milosti biskup Olomúcský vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že jsou před nás předstoupili poctiví muži cechmistři a mistři ře- mesla blanařského a jinak kožešnického, obyvatelé města našeho Ostravy, poddaní naši věrní milí, oznamujíce nám, kterak jest z dopuštění Božího list jejich cechovní pohořeti a tudy k zkáze přijíti měl. Přitom nás poddaně prosíce, abychom jim zase takový řád a cech, kterým by se v řemesle svým předkem ke cti a chvále Pána Boha všemohúcího a vzdě- lání toho města našeho, i tudíž řemesla jejich, i také sobě k potctivosti a k užitku nyní i na potomní časy spravovali a dobrý řád vedli, nadati jej listem naším a pečetí obnoviti a potvrditi ráčili. Kdež nemohúce jejich takové snažné a slušné prosby odepříti a chtíce, aby vejšpsaní blanaři tím lépe pod námi chudí i bohatí seděti a živností svých hleděti a nás i budoucí potomky naše biskupy Olomúcské tím snázieji poplatky odbejvati a město naše Ostrava skrze to se opravovati mohlo, těch všech artykulův důle psaných a cech v řemesle jejich jim vysazovati a tímto listem naším potvrzovati ráčíme. Ponejprve korúhev a svíce v kostele aby měli a na den až přes ochtávu těla Bo žího, když se procesí drží, s tou korúhví a svícemi před tou velebnou svátostí chodili, a to každého roku s pilností vykonávati, též i ve mši svaté k elevaci ve dni nedělní a sváteční ta kové svíce páliti a zažíhati pilni byli a z kostela až po vykonání mše svaté nevycházeli a mezi nedělí Květnou a velikonoční aby jeden každý z mistrův i s manželkami, dítkami a i s čeládkou se vší pilností k zpovědi svaté a potom k přijímání velebné svátosti oltářní přistupovati se snažili a přijímati povinni byli pod pokutou každému řemesla zastavení potuď, pokudž by té křesťanské povinné správy, jakž na jednoho každého věrného křesťana záleží, nevykonal. ltem: Obsílání a spoluscházení, kteréž touž měrou všelijak, jako jiní cechové užívati míti mají pro dobré téhož cechu. Item: Kdož v tomž městě Ostravě blanařský neb kožešnický řemeslo dělati a mistrem býti chce, ten ponejprv podle pořádku městského práva dosáh nouti a potom s blanařmi cech přijíti, a když s nimi cechu dostane a přijme, má list za chovací od rodu a zachování svého přinésti neb sic dobrými a zachovalými svědky a pří sežnými lidmi, že jest z poctivého lůže pošel a všelijak dobře hodný zachovalý a řemeslu svému že se dostatečně vyučil, tudíž cechu tomu i mistrovi svému, kdež se učil, dosti od sebe učinili, se zpraviti a okázati, a tu potom blány třiřadé z jednoho sta králíkův a kožich mužský ze tří koží skopových, jakž se v jiných městách markrabství Moravského při tomž 116

Strana 117
řemesle zachovává, udělati a řemeslo okázati. Však cech jemu to sto králíkův a tři kůže sko pové z cechovní truhlice koupiti, a udělavši ty blány i ten kožich, zase do cechu dáti a cechmistru s jinými mistry k dobrému cechovnímu obrátiti má. Však při tom okazování řemesla mistrům svačinu hodnou povinen bude udělati a achtel piva dáti, pakližby ře- mesla okázati nemohl a neokázal, bude povinen do cechu deset zlatých na minci dobré dáti a štyry funty vosku spraviti a ctnou manželku rodu poctivého a zachovalou má míti. Pakližby manželky neměl, tehda ve štvrti létě má pannu zachovalou neb vdovu poctivou pojíti a se voženiti, a jestližeby se v tomže štvrti létě neoženil, nemá řemesla dělati, dokudž by se neoženil, a mistrům achtel piva dáti. Item: Kterýž by mistr pachole neb učně míti a tomu řemeslu učiti chtěl, má jeho cechmistrům oznámiti. Pakližby ho ve dvou nedělích pořád zběhlých cechmistrovi a mistrům neoznámil, mistr ten, u něhož by učen byl, do cechu pokuty pět funtů vosku dáti má. A když by se cechmistrovi a mistrům ten učeň oznámil a opověděl, má se svědomím hodným buď živým neb listovním, jak svrchu do loženo, a to do dvou neděl pořád zběhlých okázati, a když ten pořádek učiní a vykoná a mistrovi smluven bude, by pak zůstal neb nezůstal, má hned do cechu achtel piva, jeden zlatý, štyry funty vosku k službě Boží spraviti a mistrovi šest zlatých dáti a má se řemesla dvě léta učiti, a pakližby se štyry léta učil, mistr jemu povinen bude šaty, jakž na mládence sluší, dáti, a jestližeby od mistra z učení vandroval, tehda rukojmové budou povinni za něj do cechu deset zlatých položiti. Item: Žádný mistr toho řemesla druhému mistru díla jeho všetečně a na poctivosti zoumyslně a slovy neřádnými haněti a dotejkati nemá, kterýžby se toho dopustil a usvědčen byl, má vězením 4 neděle trestán býti a kámen vosku pokuty do cechu dáti. Item: Žádný mistr druhému mistru čeledína a tovaryše jeho louditi a odvoditi nemá pod pokutou pěti funtů vosku, a také jiný mistr nemá tovaryše posaditi, leč by se prve od svého mistra, u kterého prve dělal, poctivě odpravil. Item: Jest ližeby Pán Bůh kterého mistra smrti uchovati neráčil a manželka buďto s dítkami aneb bez dítek pozůstala, bude moci řemeslo dělati a s cechmistři držeti, dokudžby stavu svého ne- proměnila a tu dolů i zhůru s cechem držeti a odbývati. A přišla-liby jaká potřeba obecní, na svém místě osobu hodnú na svůj groš objednati má, a měla-liby tovaryše aneb jeho po sadila, tehda jeden z mistrův od cechmistra otázáni, má štyry neděle podle pořádku k tomu tovaryši, hodně-liby dělal, dohlídati a opatrovati. Pakliby ten tovaryš škodu jakou té vdově učinil a na něm by toho uznáno bylo, má do cechu dáti pět funtů vosku a s mistrovú srovnati. Pakližby ten mistr, kterémuž by to k dohledání poručeno bylo, toho zanedbal, a jiný by to mistr dohlédl a oznámil, mistr sám tu pokutu dej! Item: Kdyby syn, který do- rosta voženil se, má se od mateři své vystěhovat a o své řemeslo sobě anebo na poly s mateří svou dělati, a neměla-liby dostatku matka, sám dělati toho vůli míti bude. Pakližby máteř stav svůj proměnila a aurkaf neb náčení potřebný by pozůstalo, a to by jinde do jiného města a do jiného cechu svévolně bez oznámení a opovědi cechmistra aneb mis- trův prodala, pokuty kámen vosku do cechu má dáti. Item: Vdova, vzala-liby sobě za man žela téhož řemesla buď mládence nebo vdovce, nebude povinna do cechu nic dáti, krom svačinu mistrům udělati a achtel piva dáti, též mistrovský syn tak se zachovati po vinen bude. ltem: Při frejunku, totiž v jarmarky přivezll-liby který mistr téhož řemesla blanařského sem odjinud kožichy, čepice a jiné dílo k prodaji, tu má cechmistr s jedním mistrjem ohlé 117

Strana 118
dati, jestli jest dílo hodné a dobře udělané, a bude-li hodné, od místa cechmistr vzíti má štyry groše bílé, a to od každého mistra přespolního, kterýžby prodával, však ouřad místo k prodaji okázati a přistrojiti dáti mají. Tu potom cechmistr vyberouc od míst takové pe níze po štyrech groších bílých, měšťanům na rathauz donésti má dva groše bílé a ku po třebě téhož cechu druhé dva groše bílé zanechati a od půl místa dva groše bílé též vybí rati povinni budou a tak se zachovati mají. Pakli hodné a dobře uděláno dílo nebude, cechmistr to pobrati má a k cechovní potřebě obrátiti. Item: Kterýžby mistr v cechu se neučil a toho cechu neměl, tomu se prodávati dopustiti nemá pod funtem vosku do cechu, a přivezll-liby podruhé, má se okázati listem, kdež se v cechu učil, a neokáže-li, nemá jemu dopuštěno býti vykládati ani prodávati, a prodával liby skrytě a na něj to usvědčeno bylo, má se jemu to dílo pobrati a ku potřebě cechu obrátiti. Item: Masaři v okrsku městském aneb Jna] předměstí, kteříž dobytky bijí buď na volný trh, aneb v krámích mastných maso prodávali, aby u štoku kůži při mase měli, a tu blanaře přijda, aby od něho kůži koupil, a neměl-liby kůže, nemá se jemu dopustiti maso prodávati, však také masaře mají se slušně, za což stojí, smluviti. Pakliby žádný blanař k tomu nepřišel a masař by prodati své ne- mohl, má své domů vzíti a opatřiti, a tu jak by jarmark přicházel, tejden má předtím cech mistrovi blanařskému oznámiti. Jestližeby takových kůži blanaři kúpiti nechtěli, bude míti toho vůli masař jinam své prodati. Pakližby masař, maje kůže, neoznámíc cechmistrovi, jinam prodal, a to by na nějik usvědčeno bylo, to jemu pobráno býti má od mistrův blanařských. Také přespolní, kteříž by na volný trh přivezli, při štoku kůži míti a z města nemají vyvážeti než tu prodati. Item: Žádný masař ani švec, buď zdejší nebo přespolní, i čeládka jejich, také jirchář ani měšečník po vsech, kteréž k městu právem náležejí, blanařských kůží skupovati nemají. Pakliž který přistihnut bude, to jemu vzíti mistři blanařští mohú, polovici na ouřad a po lovici ku potřebě cechu. Item: Žádný host ani obyvatel zdejší, jenž jejich řemesla nejsou a s nimi cechu nedrží, aby kůží blanařských neskupovali, pakliby kterého takového při stihli, to vzíti mají mistři na rathauz, měšťanům polovici a ostatek pro potřebu cechu obrá titi. Item: Který by host neb obyvatel zdejší chtěl kůže kúpené blanařské přes celý rok nad naše vésti, nemaje cechu s blanaři, a prodávati, kromě volného trhu, totiž v jarmarky, a blanaři by někoho přistihli, to jemu vzíti a na cech obrátiti mají. Item: Kteréhož by koliv z obyvatelův zdejších neb přespolních blanaři přistihli neb se dověděli, a on chtěl po pelice, lišky, kuny a jiné kůže, drahé věci, nižádných nevynímajíc, k blanařství náleži- tých kupovati neb kupoval a s nimi cechu neměl, to jemu blanaři vzíti mají a na cech obrátiti. ltem: Kterýž by v řemesle jejich přistižen byl a on by staré dílo za nové dělal, to také jemu vzíti mají do cechu. Item: Žádný klobúčník nemá kloboukův novejmi kůžami pod- šívati, kromě starými, který by takový přistižen byl, má jemu pobráno býti do cechu. Item: Stulaře, kteréž by našli, a oni by řemeslo jejich dělali a podšívali neb po vsech právem k městu náležitých kůže skupovali, to jim pobrati a na cech obrátiti mají. Item: Krejčí žádnej aby žádných podšívek nepodšíval ani čeládce své, kteráž by u něho z peněz slou žila, který by v tom přistižen neb usvědčen byl, aby dal mistrům kožešnickým do cechu deset zlatých. Item: Jestližeby který mistr do vsi o dílo chodil, kromě osobě stavu rytíř ského a naň to usvědčeno bylo, povinen do cechu dáti půl kamene vosku. Item: Žádný 118

Strana 119
blanař nemá kůží po vsech překupek ani v městě, domích, jedině v jarmak pod pokutou štyry funty vosku kupovati, než u masaře, jenž by v cechu učen byl, v domě kůži kou piti může. Také blanař, který by kůži u masaří na maso, a ona ještě vylúpena a připra vena nebyla, koupil, dá pokuty štyry funty vosku. Item: Každý blanař takto při tom ře mesle při vydělávání všelijakých kůží chovati se má, od šerlinka vydělání tři groše i s ušitím, štyry groše od jarlinka, dva groše od spratku, půl groše od popelice, dva groše od lišky, tři groše od kuny, český groš od zajetćiny, šest peněz od vlka osmnácte groší a od med věda jeden zlatý. Pakližby z mistrův který tak se nezachoval a mimo to méně neb více vzal, pokuty do cechu dva funty vosku dej! Item: Když by cechmistr cech obeslal a mladší kdyby ho doma přistihl a do cechu podle poručení nepřišel, pokuty povinen dáti funt vosku. ltem: Kterýž by na pohřeb nešel, povinen dáti bude funt vosku a spolubratřím půl funtu. ltem: Jestližeby cechmistr do kostela svíc nedělal, povinen dáti funt vosku, pakliby udělané byly a do kostela skrze nedbanlivost mladšího z poručení cechmistra donešené nebyly, povinen bude mladší dáti půl funtu vosku. Item: Když by cechmistr kde přes pole měl odjíti a neporučil by místa svého jinému, povinen bude dáti funt vosku, tím způsobem i mladší. ltem: Kdyby mistr kožešnického řemesla kůže jakéžkolivěk syrové neb vydělané chtěl jinam do jiného města bez vědomosti cechu vyprodávati, bude povinen do cechu jednu kopu grošů dáti. Item: Když by tovaryši některý čas chtěli sobě pořádek a hospodu jednati, toho při cechu hledati mají, a cech jim v tom poviněn na pomoci býti. Item: Když by mistři přespolní v jarmark v hospodách přes uloženou a jmenovanou hodinu jakéžkoli dílo prodávali, na kom najdeno bude aneb usvědčí se, má jemu to pobráno býti. Tomu na svědomí pečet naši vlastní s naším jistým vědomím a vůlí k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázati ráčili, však sobě to a budoucím potomkům našim, biskupům Olomúckým, pozůstavujíce, abychom pro dobré a užitečné naše a toho města, kdybychom toho potřebu uznali, takové artikule na všem anebo na díle změniti aneb obnoviti při tom cechu a mistřích mohli. Jenž jest psán a dán na zámku našem Auchvaldech v středu den S° Václava. Léta Páně tisícího pětistého osmdesátého počítajíc. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky erneuert und bestätigt der Kürschnerzunft in Ostrau Zunftsatzungen. Hochwald, den 28. September 1580. Podle opisu z knihy ostravských cechovních privilegií. Fol. 27a-29a. 90. 1580, řjen 24. Ostrava. Městská rada ostravská uděluje cechu řeznickému některé artykule, kterých ve svém listu, uděleném jim olomouckým biskupem Janem, neměli. My purkmistr a rada i všecka obec nynější i budoucí města Ostravy známo činíme a vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouce slyšeti budou, že před úplnost rady i spolushromáždění vší obce naše(!) přišli a předstoupili sou opatrní cechmistři a mistři řemesla řeznického, spolusousedé naši, a prosili sou nás prosbami snaž- nými, abychom jim a cechu jejich některé artykule, kterých v listu svém a cechu jejich od vysoce osvíceného knížete a pána pana Jana, z Boží milosti biskupa Olomúcského, slavné a svaté paměti, on čas pána našeho milostivého obdarovaného a potvrzeného ne- 119

Strana 120
mají, nadali a utvrdili. Kdež sme sobě před dlúhým časem to opakovali a na rozmysl vzali, poněvadž jich tak mnoho se v řemeslo osazuje, a co dál to víc ještě přibývá, sobě i vší obci k nemalé škodě sou s dobrým uvážením a rozmyslem pro opravu a užitek města toho a cechu jejich k věčné paměti, aby nyní lepší řád a svornost, poslušenství, cechovní ctnost, předkem chvála Boží zachována, i tudíž cechu jich a vší obci k pro spěchu byla. I na časté a snažné prosby jich a uznávajíce to k jich i tudíž našemu dob rému, jim a cechu jejich řeznicskému, spolusousedom našim, toho nadáváme, ustanovujeme a utvrzujeme, aby masných krámů v městě naším Ostravě nyní i na časy budúcí tolko šestnáste bylo a nic víc, kterú jeden každý mistr od úřadu a vší obce naší odkoupil a svú jatku okázanů a koupenů jmá. Však z těch šestnásti mistrův, aby polovice jeden tý den osobami svými v krámích, jakž list jejich od jeho milosti knížete slavné a svaté pa měti etc. jim nadaný a potvrzený zní a sám v sobě obšírněji zavírá, stávati a podle něho se tak i ve všech jiných artykulích zachovati a učiniti podzvolili. Který by pak mistr, na kterém pořádka k prodávání masa bude, masa hovězího, tele cího a škopového v jatce dostatku neměl, ten pokuty obci patnácte groší bílých a cechu patnáste grošův bílých bez všelijakých výmluv a průtahův dej! Item. Těch pak osm, jakž se sami v tom snášeti budú, druhý týden do Opavy dobytky v živě honiti, voziti, bíti a volného trhu tamž užívati (a v tom se všickni v lásce bratrské a svornosti snášeti) mají, tak že již nad těch šesnáste krámů a mistrů tu v městě Ostravě nyní i na časy budoucí více nebuď! Jestližeby pak kterého mistra, který by krám svůj zaplacený měl aneb neměl, Pán Buoh smrti uchovati neráčil, a manželka jeho po něm aneb syn pozůstala, tehda táž pozůstalá manželka jeho tovaryše chovati, a pokudž stavu svého nezmění, anebo i s synem svým takové jatky užívati, bíti dáti a prodávati podle usazení cechovního svobodu jmíti jmá jako jiný mistr. Item. Toto také ustanovujem, jestližeby který mistr řemesla dělati nechtěl, že má moc takovú jatku synu svému oddati, jinému mistru tohož řemesla pro dati a jak se jemu najlípe zdáti a líbiti bude, učiniti. Co se těch, kteří jatek svých koupených mimo těch šestnáste míti nebudú, dotýče, poněvadž tu při městě živnosti své předešle všickni v společnosti hleděli a mezi námi manželky a dítky mají, tu a ty již při městě naším (pokudž se jim líbiti bude) do vy- mření zůstali a tolko v Opavě a u nás v městě volného trhu v řemesle svém užívali a těm, kteří jatky své koupené mají, v řemesle nepřekáželi pod skutečným trestáním naším. Vzhlednúce my nahoře jmenovaná rada na slušnú žádost a pilnú ustavičnú prosbu a sne šení cechu jejich spolusased(!) našich, zvejšpsanú radů a vědomím starších přísežných i nepřísežných i všech jiných cechmistrův a obce všecké povolili sme a povolujem a mocí listu tohoto jim utvrzujem, chtíce tomu, aby se řezníci, spolusasedé naši, jakž v jiných městech za pořádek, kteří své koupené krámy mají, řídili, spravovali a tak se v tom i s svými potomky ve všem bez umenšení zachovali. A to sou nám budoucím potomkom našim purkmistrům a vší obci slíbili právě, ctně v tom, jak se v tomto listu píše, zachovati a tomu zadosti učiniti. Tomu na svědomí a jisté zdržení my nahořepsaný purkmistr a rada i všecka obec města Ostravy pečeť naši větší městskou s naším jistým vědomím k tomuto listu sme přitisknúc, přivěsiti dali. A my cechmistři a mistři řemesla řeznicského v městě Ostravě a tíž k tomuto listu tomu všemu zadosti učinění pečet naši cechovní sme přivěsiti dali. 120

Strana 121
Jenž dán a psán v městě Ostravě v pondělí před svatým Šimonem a Judú. Léta od na rození Syna Božího Ježíše Krista Pána Spasitele našeho tisícého pětistého osmdesátého počítajíc. Der Bürgermeister und der Rat der Stadt Ostrau erteilen der Fleischerzunft einige Freiheiten, die sie bis jetzt in ihrem Zunftprivilegium, das ihnen von dem Olmützer Bischofe Johann erteilt wurde, nicht hatten. Ostrau, den 24. Oktober 1580. Pergamenový originál v městském archivu o rozměru 63.5 cmX 27 cm, plica: 6 cm s dvěma přivěšenými pečetěmi, z nichž pečet města Ostravy je z červeného vosku o průměru 3.5 cm se slovy v opisu: „SIGILL- MAIVS- CIVITATIS OSTRAVIAE“. Ve znaku kůň s růžicí nahoře jako dnes. Druhá pečet náleží řeznickému cechu, je z hnědého vosku o průměru 3.5 cm, ve znaku je byk a v opisu slova: SIGILLVM - LANEORVM OSTRAVIENSIVM. 91. 1582, — — Zábřeh n./O. Urovnání rozepří mezi vladykou Janem Pročkem ze Zástřízl a jeho poddanými v Zábřehu stran robotních povinností. Léta 1582 v pondělí po památce svatého . . . . námi Václavem Sedlnickým z Choltic na Bartošovicích knížetství Opavského, Jiříkem Vlkem z Konecchlumu......., hofrych- téřem dvoru Jeho Mil. kněze biskupa Olomúcského, Stiborem Sirakovským z Pěrkova a na Paskově, nejvyšším písařem mark. Moravského, Adamem Chorinským na Choryni a Kate řinicích, Ondřejem Bzencem z Markvartovic na Klimkovicích, osobám od Jeho Mil. důstoj ného otce knížetě a pána pana Stanislava Pavlovského z Boží milosti biskupa Olomúc ského a Jich Mil. pánů, soudcí manských .... v těch rozepřích mezi robotným fojtem a všecknú obcí vsi Zábřeha s strany stížnosti o některé roboty, povozy, o sirotčí peníze i jiné artikule, o kteréž jsú předepsaní lidé do urozeného vladyky pana Pročka ze Zástřízl sobě pokládali s jedné, a tímž panem Pročkem z Zástřízl s strany druhé. Po bedlivým toho všeho vyslyšení a uvážení takto mezi stranami vypovídáme: Co se lánu roli i také rybníčku ku kostelu zábřezskému náležitého dotýče, poněvadž se to nachází, že ten lán i rybníček k kos telu zábřezskému náležel, že ještě náležeti má, a bude-li pán podací tej fary zábřezske tohož lánu roli a rybníčku chtíti k ruce své užívati, poviněn jest při každém svatým Václavě kostelníkům zábřezským tři zlaté počtu moravského dávati, a oni takový plat na opravu a ohradu kostela nakládati. Pakližby pán podací tej fary tejž role a rybníčku a toho platu dávati nechtěl ... . . . zábřezlská takovej role i rybníčku užívati a plat vejšpsaný kostelu dávati mají. Jakož lidé zábřezští ceduli účtovú pod sekrétem neboštíka pana Hanuše Petřvaldského provodí, že jest neb úřadu zábřezskému padesát osm zlatých devět groší peněz sirotčích pozůstal. Poněvadž pan Proček ze Zástřízl všechny dluhy týhož neboštíka pana Hanuše Petřvaldského na sebe přijal, poviněn takový dluh do posudku těmž lidem zábřezským spra viti. Strany devíti zlatých za včely sirotčí, jakž stížnost jejich, že by neboštík pan Jan Petř- valdský jim dlužen pozůstati byl měl, poněvadž toho ničímž neprovodí, pan Proček jim tím poviněn není, a jestliže toho tíž Zábřezští opatřiti zanedbali, z toho sirotku právi býti mají. Dotýkajíce se pak ospu režného, poněvadž tíž lidé listem na pargameně od pana Jana Pelky jim daného to okázali, že stav mlýnský dělati povinni byli, a pokudž by stavu mlýn 121

Strana 122
ského nedělali, po půl třetím vrtli rži pánům svým dávati mají. A to se nachází, že žád ného stavu mlýnského nedělají a již na štyry léta takový osep režný zadrželi, povinni ten osep zadrželý panu Pročkovi do posudku příštího spraviti, všakž kterým lidem v těch letech škoda povětřím se stala, mají sobě sraziti a dále podle znění toho listu na budúcí časy k sobě se chovati. Stodol při dvoře zábřezském, slámy před novým uklízeti na chlívy neb kde se jim při tomž dvoře okáže, skládati povinni, poněvadž to prve dělávali sú, kterážto robota držiteli dvoru zábřezského k stavení dvoru a tvrze dříví, jiné potřeby držitelům dvoru zábřezského voziti povinni. Plody do rybníků zábřezských i ryby od těchž rybníků voziti, jak předešle bývalo a p. Janovi Štošovi z Kaunic odhádati mají, než k bílským a vyškovským rybníkům tím po vinni nejsú. A strany povozů, poněvadž pan Proček, že jsú se neboštíkovi panu Janovi Petřvaldskému dvě míle od Zábřeha na povoz jeti ..... a takové povozy bez odpornosti předešlým držitelům statku zábřezského vykonávali, to provodí, povinni jsú se v tom ještě na budúcí časy zachovati, také len i konopě do močidla a z močidla voziti. A jakož pan Proček ze Zástřízl to tolkéž dostatečně svědky i poznamenáním vlastní rukú neb pana Petra Bzence, kterého ruku pan Ondřej Bzenec, bratr neboštíka dobře zná, provodí, že jsú lidé zábřezští při přítomnosti pana Petra Bzence, pana Jaroše z Pěrkova . . . . již neboštíkův, mimo ty roboty orní, kterýmiž z starodávna povinni byli, totiž dvanáste záhonů na ozim a dvanáste záhonův na jeří oráním panu Janovi Petřvaldskému, neboštíku dělati se podvolili, úhory há(c)kované na folvarce zábřezském uvláčeti, oziminu všecknú za vláčiti i zbrázditi .... . . .. všecken i ječmen zhrabati a za to hrabání jim pán zábřezský achtel piva dávati se uvolil a z honův na zajíce propustil, povinni jsú ty roboty, v kte réž se tak uvolili a je předešle dělávali panu Pročkovi na těch rolech, kteréž toho času k tomu dvoru náležely, na budúcí časy vykonávati, a pán svůdnice v těch rolách voz dám zdělávati, jim achtel piva dávati a na hon jich nepotahovati. Sečení a sklízení lúky Velký pode vsí, poněvadž pan Proček dostatečně provodí, že tíž lidé zábřezští všickni spolu séci trávu, vysušiti i v kopy klásti povinni, a ta strana, na kteréž tvrz jest, po jedné fůře svézti, druhá strana z jedné štvrti role tyž po jedné fůře ze dvúch štvrtí Ipo] fůrách a tak který má výš role z každej štvrti po fůře, aneb bylo-li by tak mnoho sena, tehda za fůru sena fůru obilí povinni jsú se k sobě tak zachovati, a což by výšej tej roboty na těch lidech mimo odhádání panu Janovi Štošovi z Kaunic vystávalo, ty panu Pročkovi zůstávati mají. Kteréž jiné roboty a povinnosti na tom statku zábřezském panu Janovi Štošovi odhá- dány jsú, ty bez odpornosti taky vykonávati mají. Poněvadž se nachází, že dotčení lidé v mnohém neposlušenstvím pánom svým stáli, na rozkaz a poručení jich před ně se staviti nechtěli, i k škodám skrze neposlušenství své je připravovali, z těch příčin poviněn jich jest pan Jan z Zástřízl, nynější pán jejich, dvě neděle vězením slušným při času svatého Šimona a Judy trestati. A každej straně jedna vejpověd v jednostejná slova sepsána sekréty nás předpsaných osob zpečetěna a dána jest. Stalo se léta a dně ut supra. Robotvergleich zwischen Proček von Zástřizl und auf Zabrzeh und seinen Untertanen in Zabrzeh. Zabrzeh, den — — 1582. Papírový opis ověřený městskou radou brušperskou v archivu města Ostravy. 122

Strana 123
92. 1584, leden 9. Klimkovice. Smlouva Ondřeje Bzence z Markvartovic na Třebovicích a Klimkovicích s poddanými vsi Zábřeha stran poddanských služebností. Já Ondřej Bzenec z Markvartovic na Třebovicích a Klimkovicích vyznávám tímto listem obecně a zvlášť tu, kdež náleží, že jsem s robotným fojtem, konšely i . . . rolníky ze vsi Zábřeha, kterýchž jest osedlých dvaceti sedm, udělal jsem snešení a smlúvu ja- kožto také poddanými svými a to takovú, jakož sou tíž lidé povoz do dvú mil (podle znění a vejpovědi mezi urozeným vladykú panem Pročkem ze Zástřízl a jimiž lidmi uči něnej) povinni, kterýmžto povozem sou povinni do dvú mil i blíže, kdež jim koli rozká- záno, všelijaké potřeby i do mlýnův odvážeti a přivážeti pánům svým . .. . povozů museli a takový povoz roku pominulého patnástistého os(u)mdesátého druhého v pondělí po mla- dátkách na těchž (poddaných] zábřežských jest od ouřadu práva manského biskupství Holomúckého odhádán při dědině mně Ondřeji Bzenecovi na místě urozeného vladyky pana Kunaty Kurovského z Vrchlabě, jakožto při právě manském šířeji zapsáno jest, a ta- kovú i jinú povinnost já Ondřej Bzenec s vůlí i povolením Jeho Mil. kněze biskupa Olo múckého od nahoře psaného pana Kunaty Kurovského na tejž vsi Zábřeze sem ukúpil, z kteréhožto nahoře psaného povozu já Ondřej Bzenec s erby a potomky svými, držiteli tej povinnosti na tom statku manském nahoře psané lidi zábřežské, nynější i budúcí pro púštím nyní i na časy budúcí a věčné na tento jistý způsob, že dotčení lidé zábřežští nynější i budúcí jsú a budú povinni za ten povoz mně, erbům a budúcím potomkům mým podle svého jednomyslného a dobrovolného podzvolení na každý rok vydávatí a na obydlí mé a potomkův mých odnášeti dvaceti sedm zlatých, za zlatý třiceti šest groší a za groš . . . peněz bílých počítajíc, též dvacet sedm slepic hodných a půlčtyrnácte kopy vajec dobrých, a to rozdílně na svatý Jíří půlčtyrnácta zlatého a půlčtyrnácte kopy vajec a na den pamatování svatého Bartoloměje také půlčtyrnácta zlatého a dvaceti sedm slepic, a tak toho povozu, kterýmž podle znění vejpovědi, jak vejšpsáno, vrchnosti své povinni byli, vydávajíc dotčený plat, slepice a vejce ut supra, na budúcí a věčné časy prázdni býti mají. Však jiné povinnosti, roboty i fůry k stavení a čímž spravedlivě jiným pá nom držitelům tejž vsi Zábřeha povinni jsou, vynímajíc ten povoz nahoře psaný, to či niti..... mají. Toho pro pevnost a jistotu pečet svú vlastní k tomu listu přivěsiti sem dal s podepsáním rukú mú vlastní a pro širší vědomost přižádal sem urozených pánův pana J . . . . Tvor kovského z Kravař a na Raduni, komorníka knížetství Opavského, pana Frydrycha Sedl- nického z Choltic a na Polské Ostravě a urozených vladyk pana Jiříka Laryše ze Lhoty a na Karviné, sudího knížetství Těšínského, a pana Bernarda Barského z Baště a na Rychvaldě, že sou pečeti své podle mé k tomu listu přivěsiti dali neškodně jim i er bům jejich. Actum na Klimkovicích v pondělí den památky svatých Třech králí léta od narození Syna božího patnáctistého os(u)mdesátého čtvrtého počítajíc. Vertrag des Andreas Bzenecz von Markwartowits auf Strzebowitz und Königsberg mit den Untertanen von Zabrzeh wegen Untertansdienstbarkeiten. Königsberg, den 9. Jänner 1584. 123

Strana 124
93. 1584, duben 16. Mor. Ostrava. Zástavní list městské rady ostravské na 1000 zl., daný arcijáhnu olomouckému Zikmundovi z Herburtovic. My purkmistr a rada i všecka obec města Ostravy i s budoucími potomky našimi vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti bude, že jsme s dobrým rozmyslem a uvážením zdravým prodali a mocí listu tohoto prodáváme šedesáte zlatých, za 1 zl. 30 gr. a za 1 gr. 7 peněz bílých počítajíc na minci dobré v tomto markrabství Moravském obecně berné platu ročního na našem vlastním a žádnému ne závadném zboží a statku obecním, přívozským a lhotským, a těchž vsí všelijakým příslu- šenstvím a užitky, jakými se koliv jmeny jmenovati mohou, velebnému panu prelátu, knězi Zikmundovi Škuteléanovi z Herburtovic, svatého Písma licenciátu, archidiákonu a kanov- níku kostela olomúckého, tomu každému, kdož by tento list s jeho dobrú vůlí sobě daný neb odkázaný měl, a to za summu tisíc zlatých, všechno na tolařích dobrých stříbrných a na váze spravedlivých, za jeden zlatý třidceti groší a za jeden groš sedm peněz bílých čtouc, kteroužto summu od svrchupsaného pana preláta úplně nám odvedenů k sobě jsme již přijali. A protož my svrchupsaní, purkmistr a rada i všecka obec nadepsaného města Ostravy, opatrné a robotné fojty a starší a obce těch dotčených vsí, Přívoza a Lhotky, nynější i budoucí potomky jich, poddané lidi naše tímto listem naším zavazujem a za- vázané jmíti chceme, aby oni sami s pilností (však s naší také pomocí, nákladem a prací) takový plat roční svrchupsaný, šedesáte zlatých, z důchodův a užitkův obecních našich všelijakých, jakými se koliv jmeny jmenovati mohú, vybravše, nadepsanému knězi Zik- mundovi do jeho obydlí buď v časy pokojné aneb válečné neb jiné (čehož Pane Bože, ostřez) neštastné příhody donášeli, dávali, v jeho moc kladli a to rozdílně: při terminu a času S. Vácslava po datum listu tohoto nejprv příštího třidcet zlatých a při terminu Stého Jiří ihned také potom příštího druhých třidcet zlatých čísla a počtu svrchupsaného, a to bez všelijakých výmluv, nesnází, protahů, zmatků i fortelův, a tak na každý rok na ty terminy chceme, máme a povinni s poddanými našimi budeme nahoře dotčený plat platiti a spravovati a jej ročně zouplna bez umenšení vždycky kupitelům našim svrchupsaným donášeti pod pokutú níže položenú, však toho sobě znamenitě a zřetedlně pozůstavujeme a vymiňujem, když bychom my nahoře jmenovaní purkmistr a rada i všecka obec vejš dotčeného města Ostravy neb potomci naši, páni a držitelé vejš dotčeného města Ostravy neb potomci naši, páni a držitelé vejš dotčeného zboží a vsi Přívoza a Lhotky ten plat zase vykoupiti a vyplatiti chtěli, tehdy toho svobodu a moc jmíti máme, jim svrchupsaným kupitelům našim tři měsíce napřed dáti o tom věděti listem pod pečetí naší nejdéle půl léta a slibujem v těch třech měsících, aneb nejdéle, jakž dotčeno v půllétě po té vejpo vědi pořád zběhlém učiněné těch a takových tisíc zlatých vše na tolařích, jakž se svrchu jmenuje, dáti zouplna a docela kupitelům našim zase zaplatiti a do obydlí jich přinésti s platem do toho času přišlým a s jinými, jestli by který zadrženy byly. A my fojt, starší i obce vsí Přívoza a Lhotky nynější i budoucí společně a nerozdílně k svrchupsanému závazku od pánův našich dědičných, pana purkmistra a rady i vší obce již psaného města Ostravy, na nás, jakožto vrchnosti naší učiněnému, i k tomu ke všemu jinému, což se na hoře i duole v tomto listu píše, dobrovolně povolujeme a zavázáni býti chceme, slibujíce 124

Strana 125
za pány a vrchnost naši, pana purkmistra, radu i všeckú obec města Ostravy i za jich potomky, pány a držitele nás jmenovaných lidí, těmž často psaným kupitelům našim i za těch tisíc zlatých na tolařích jistiny výšpsané, také i za těch 60 zl. platu ročního, že skrze fojty a starší i obce vsí Přívozu a Lhotky společně terminy a časy vejš poznamenané, má ten plat roční svrchu dotčený tak vcele nešen, placen a spravován býti, a to bez fortelův, obmyslův, zmatkův, nesnází i průtahů všelijakých. Pakli by se tomu na všem neb na díle zadosti nestalo, a my toho nesplnili, jakž se svrchu píše, a platu toho kupitelům našim na ty svrchupsané terminy a časy nespravovali a spravovati jakýmžkoli způsobem zanedbávali, tehdy my dotčení fojtové a starší i obce obojích napřed jmenovaných vsí Přívoza a Lhotky nahoře psaným kupitelům našim dáváme tímto listem naším plnú moc a právo, aby oni nás též i statky naše mohli svobodně z summy jistiny vejš jmenované i z platu zod celého (zodczialého) a zadržalých upomínati a dobývati právem všelijakým du chovním i světským, zvláště stávkami v městech, městečkách a ve vsech i všudy, kdež by nás koli i statky naše dojíti a dostihnouti mohli, a to dotud a tak dlúho, a tolikrát, koli- krát by koli kupitelům svrchupsaným potřeba toho ukazovala, a dokud bychom jim platu na svrchupsané jistiny tisíc zlatých na tolařích i s platy zadržalými, též škodami a ná- klady jakýmikoli skrzeva to vzešlými a vzatými ouplně a dobře nezaplatili a zas docela nenahradili vymyšleným obyčejem a nějakým právem. Toho se také ještě v tom listu zna- menitě vyměňuje, jestliže by dotčeného pana preláta kněza Zikmunda Pán Bůh smrti (neučinivši žádné o tej summě poručenství) uchovati neráčil, tehdy my purkmistr a rada města již jmenovaného budem povinni ihned po smrti jeho takový plat všechen, kromě třech zlatých pánům do kapitoly kostela olomúcského spravovati a vydávati, kterýž plat takto se má od sakristiána děliti a vydávati, totiž na Anniversarium při kostele olomúc ským tohož preláta rodičův a přátel jeho ze tří set osmnácte zlatých na slavnost svátku S. Zikmunda a při tomž kostele ze tří set druhých osmnácte zlatých na špitál žákovský tu při kostele olomúcským pro nemocných žáčkův lepší opatření a vychování z jednoho sta šest zlatých. Na prebendáty tu také při kostele olomúcským pro jich lepší vychování z padesáti zlatých tři zlaty, na Anniversarium téhož preláta tu u nás při kostele ostrav ským cum vigiliis, sacris a zvoněním, jak obyčej jest při kostele olomúcským z padesáte zlatých tři, kteréžto tři zlaté rozdělují se mezi farářem, a byl-li by kdy tam oltářník aneb kaplan, také mezi ním, rectorem, zvoníkem a chudými ze špitále ostravského a tak, aby ty tři zlaté se vždycky dělily, jak by o tom týž pan prelát neb povýš kapituly neb J. M. P. biskup vyměřiti ráčili. Tomu na svědomí a jisté zdržení věcí v témž listu zapsaných my svrchupsaný purkmistr a rada i všecka obec nadepsaného města Ostravy pečeť naši vlastní městskú s jistú vůlí naší a vědomím vší obce k tomuto listu sme přitisknouti dali. A my fojtové a starší i obce vsí nahořepsaných, Přívoza a Lhotky, nemajíce obecních svých pečetí, přižádali sme společně moudrých a opatrných pánův, purkmistra a rady města a městečka Brumšperka, sousedův a přátel našich, že jsou pečeti své vlastní podle pánův našich toliko k tomuto listu na svědomí a zdržení všeho toho, což se v tom listu obsa huje a zavírá na místě naším, však jim a budoucím potomkům jich beze škody přivěsiti dali. Jenž jest dán a psán v městě Ostravě v pondělí před S. Jiřím léta Páně 1584 počítajíc. Pfandbrief auf 1000 Fl., gegeben dem Olmützer Archidiakon Zigmund von Herburtowicz. Ostrau, den 16. April 1584. 125

Strana 126
94. 1584, září 6. Ostrava. Olomoucký biskup Stanislav Pavlovský propouští Ostravské z povinnosti šenkovati biskupské víno za roční stálý plat 12 zl. My Stanislav Pavlovský z Boží Milosti biskup Olomúcský etc. vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, jakož sou nám poddaní naši purkmistr a starší i všecka obec z města Ostravy ročně dvě bečky vína v deset věder vyšenkovati v jisté summě od nás jim, jak kdy vína k šenku platily, vyměřené povinni. Že jsou nás za to s ponížeností prosili, abychom je z tej povinnosti propustili a místo toho šenkování vína platu stálého po dvanácti zlatých za jeden zlatý třidceti groší a za groš sedm peněz bílých počítajíc, ročně od nich do duo choduov našich na zámku Aukvaldech přijímati poručiti ráčili. I vzhlédnouce My na jejich poníženú prosbu zvláštní milostí naší těmž svrchupsaným purkmistru a starším i vší obci ostravské do vuole své a budoucích potomkuov našich touto milost činíme. Pokudžby nám neb dotčeným potomkuom našim takovej plat každého roku hned od datum listu tohoto počna při času svatého Václava jednu polovici a při svatým Jiří druhú polovici spravovali, aby nám ani žádnému jinému vyšenkování takových dvou beček vína povinni nebyli. Při čemž aby zachování byli, jim jsme na to tento list náš dáti a pečetí naší menší pro lepší toho jistotu a pevnost stvrditi poručiti ráčili. Jenž jest dán a psán v městě našem Ostravě ve čtvrtek po svatým liljí léta Páně 1584 čtúc. Stanislaw m. p. L. S. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky von Pawlowitz befreit die Ostrauer für einen jähr- lichen Zins von 12 Fl. von der Schuldigkeit, den bischöftichen Wein in Ostrau auszuschenken. — Ostrau, den 6. September 1584. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcibiskup. archivu v Kroměříži. 95. 1584, září 12. Hukvaldy. Olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic potvrzuje na zámku Hukvaldech ve středu po Narození blahoslavené Panny Marie léta Páně tisícího pětistého osmdesátého čtvrtého smlouvu, udělanou r. 1575 na Polské Ostravě v pondělí po památce sv. Bartoloměje mezi panem Fridrichem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě a purkmistrem a radou na místě vší obce města Ostravy stran stavění jezu v Ostravici a některých koutů. Pergamenový originál, jak je popsán pod čís. 84. Text listu je již otištěn. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky von Pawlowitz bestätigt auf dem Schlosse zu Hochwald am Mittwoch nach Maria Geburt im Jahre 1584 den Vertrag, der in Polnisch Ostrau im Jahre 1575 am Montag nach der Gedächtnisfeier des hl. Bartholomäus zwischen Friedrich Sedl- niczky von Choltits und auf Polnisch Ostrau und dem Bürgermeister und dem Stadtrat an Stelle der ganzen Gemeinde der Stadt Ostrau wegen Erbauung eines Wasserwehres in der Ostrawitza und einiger Flusswinkelgebüschen geschlossen wurde. Hochwald, den 12. September 1584. 96. 1584, září 15. Zábřeh n./O. Olomoucký biskup Stanislav Pavlovský potvrzuje narovnání sporů mezi městem Ostravou a vladykou Janem Prakšickým ze Zástřízl a na Zábřehu stran luk a pozemků u Zábřeha n./O. My Stanislav Pavlovský z Boží milosti biskup Olomúcský etc. známo činíme tímto listem všem vuobec, jakož jest byla ruoznice mezi urozeným vladykou Janem Starším Prakšickým 126

Strana 127
z Zástřízl a na Zábřeze věrným naším milým na místě vší obce zábřežskej s jedné a opatr nými purkmistrem a staršími města Ostravy, poddanými našimi též věrnými milými, na místě vší obce s strany druhé o nějakej místa při řece Odře pod Zábřehem doluov i vejš Zábřeha při loukách, jež v prvnějších smlouvách Zimovská, Beblovská a Skřínky jmenovány jsou, vnově ku gruntům měšťanuov ostravských vodou přimliené a přidané, ku kterým jsou měš- ťané ostravští jako páni dědiční těch louk a gruntů pravost míti pravili. Proti tomu pak Jan z Zástřízl s poddanejmi svejmi z Zábřeha, poněvadž jim, Zábřežským, v jiných místech řeka Odra prudkostí svou drahně těch gruntů bere a odjímá, a tíž Zábřežští jim, Ostrav ským, nic méně platu zouplna podle starých smluv dávati musejí, že by to těm lidem ná- ležeti mělo, se ohlašoval a že by měšťané ostravští těm lidem zábřežským ještě na louce Zimovské dvě jitře louky naměřiti měli a tím podle smluv povinni byli, oznamoval, však se to zhlídlo, že ta louka tokem řeky Odry jest zkažena. Kdež my to očitě všechno zhlíd nouc jednu a druhou stranu volně vyslyšíc a plně rozvážíc, majíce při sobě velebného bratra nám zvláště milého kněze Zigmunda Škutellana z Herburtovic, kanovníka a archidiákona kostela našeho olomúcského, též urozené vladyky Ondřeje Bzence z Markvartovic na Tře- bovici a Klimkovicích, Valentina Pavlovského z Pavlovic, bratra našeho a ouředníka na Ukvaldech, Jana Lubovskýho z Lubovic na Novém Stikovci, Stanislava Štirnského z Štirn, hofmistra dvoru našeho, věrné milé, takto jsme je s jich obou stran dobrou vuolí a na nás mocné přestání srovnali. Jakož louka Zimovská v čiastém proměňování se toku řeky Odry pro ten tok nynější sešla a na druhej straně řeky Odry jí kus za touž řekou s oné strany, což jim od gruntů jich utrhla, zuostává, ten kout s této strany Odry k Nové Vsi a ostrov pro přerytí a otevření jí cesty, tak mocí odtrženej i s náplavou s oné strany řeky Odry ku gruntuom nad rybníkem sviňovským1) přibíhající má měšťanuom ostravským dědičně zuostati. A poněvadž se to nachází, že prve také do Zábřeha tu louku pod plat drželi, mají ostravští držiteli té louky, tu neb jinou v příležitém místě vyhledati a v slušnosti s ním o plat Jsel srovnajíc na potom do vuole své pustiti. Lidé pak zábřežští na čiasy budoucí při těch náplavách, které vejše těch míst k Nové Vsi náležitejch prudkostí vody jsou uči- něné i s tím, což by v čiasách budoucích k nim přibylo a připlaveno bylo, počnouc od louky Beblovskej nahoru, pokud gruntu jich stává, jich podle jistejch smluv [s] měšťany ostravskejmi pod plat dědičně v držení sou a užívání zuostali a sobě napotom, aby řeka Odra jich bráti nemohla, bez ublížení druhej strany bránili a měšťanuom ostravským za užívání těch náplav spolu s grunty nahoře dotčenými k prvnějšímu platu, kteréhož 10 zl. dvaceti štyry groše na počet moravský vycházelo, mimo to dva zlaty šest groší na ten způsob, který v smlouvě mezi Hanušem Petřvaldským a Ostravskejmi léta Páně tisícího pětistýho třidcátýho šistýho, a od biskupa Vilíma, předka našeho dobré paměti, léta tisí cího pětistého šedesátého sedmého stvrzené jest pod těmi pokutami v tejž smlouvě obsa ženými každého roku na sv. Martina, počna léta Páně tisícího pětistýho osumdesátýho pátýho do města našeho Ostravy čieho všeho v summě třinácte zlatých, za jeden zlatý třid- ceti groší a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc, učiní, donášeti a ouřadům oddá- vati povinni budú. A Ostravští jim, Zábřežským, napotom platu z těch louk a náplavisk, které jsou neb bejti moci budou, přičiněti a přivětšovati nemají, na kterejžto plat dvou zla tejch šesti groší Jan z Zástřízl, jsouce tak v těch loukách na náplaviskách jedné louky, kteráž slove Vrbina proti mlejnu Ondřeje Bzence mezi lidmi zábřežskejmi vše s této strany 127

Strana 128
řeky Odry v držení se těmž lidem zábřežskejm i s budoucími držiteli té louky jeden zla tej šest groší na pomoc dávati uvolil, a o ostatní jeden zlatej oni sami Zábřežští mezi sebou to, co by kdo dávati měl, nařídili a tak napotom platiti povinni jsou a budou. Co se pak lovení ryb v řece Odře při těch gruntech a břehu Ostravskejch dotejče, poněvadž o to, kdo z nich lepší právo a svobodu k lovení ryb míti má, mezi nimi rozepře jest, to se při pořádku a rozsudku práva našeho manského zuostavuje. A tato smlouva o takové lovení ryb ke škodě ani ku pomoci jedné i druhé straně bejti nemá. A pro lepší toho na budoucí čiasy stvrzení a jistoty pevnost pečeť naši prostřední k této vejpovědi přitisknúti rozkázati sme ráčili. Stalo se na tvrzí Zábřeze v sobotu po Narození blahoslavené Panny Marie léta Páně tisícího pětistého osmdesátého štvrtého počítajíc. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky von Pawlowitz bestätigt den Streitvergleich zwi- schen der Stadt Ostrau und dem Wladyken Johann Prakšický von Zástrizl und auf Zabrzeh wegen der Wiesen und Feldgründe bei dem Dorfe Zabrzeh. Zabrzeh, den 15. September 1584. Pergamenový originál s pečetí biskupa Stanislava Pavlovského na pergamenovém proužku. Rozměr: 38 cm X 50 cm. Na rubu listiny připsáno: „Strany Zábřeských“. Poznámka: V textu 1) Swiniowskym. 9 97. 1584, prosinec 1C. Kroměříž. Reformace a instrukce olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic, vydané pro soukromý i veřejný život obyvatelstva města Ostravy. Reformací a instrukcí od nás Stanislava Pavlovského z Boží Milosti biskupa Olo- můckého, opatrným purkmistru, fojtu a starším města našeho Ostravy, jak by se při po voláních a povinnostech svejch na potomní časy chovati, též ouřad v opatrování důchodův obecních zachovávati měli. Vydaná ve středu po Narození Panny Marie na zámku Auk valdech léta Páně 1584. Sjedouce My do města našeho Ostravy osobně a vezmouce zprávu, kterak by mezi nimi Ostravskými poddanými našimi, jak při náboženství nějaká nedbanlivost, tak i při věcech a důchodech obecních nemalá nerozšafnost a neřád byl, nechtíc aby se co toho napotom dáti mělo, tyto nížepsané artykule jim k zachování vydáváme. Předně: Poněvadž bez pravé víry žádný Pánu Bohu se líbiti nemůže a víra s reli gií svatú všeobecny křesťanskú základ a počátek spasení jednoho každého křesťana jest, kterážto kdež se koli mezi městy, obcemi, krajinami a národy u poslušenství církve svaté katolické stojícími právě a neporušeně zachovávala a zachovává. Skrze ni Res Publicae, Principatus, Regna et Imperia creverunt et amplificata sunt a všem takovým národům Pán Bůh všemohoucí požehnání dávati a z nesmírné své svaté božské dobroty a štědroty obecní i jiné všecko jednoho každého dobré rozmnožovati a rozšiřovati milostivě ráčí. Proti tomu pak také, kde víra pravá a religii svatá katolická hyne, tu požehnání a bázeň Boží ustává, sekty, bludy a kacířstva všelijaká povstávají, křesťanská láska stydnel), upřímnost mezi lidmi se tratí a odtud jak proti Bohu, tak i proti vrchnosti své na tomto světě od Boha nařízenej, všelijaká nepobožnost, rouhání, nevážnost, rozpus- tilost a neposlušenství též všech ctných chvalitebných pořádků potupa a zlehčení a in summa všeho zlého původ i mnohých měst, zemí a království zavedení, zkáza a záhuba začátek svůj má a pochází, kdež, aby to všecko zlé předejdeno bylo, průchodu svého napotom 128

Strana 129
nemělo a to město jak v religii svaté katolické, bez kteréž spasení žáden dojíti nemůže a pobožnost též v dobrých řádech stalo a se z požehnání božského čím dále tím více vzdělávalo a rozmáhalo. Toto na potomní časy nařizujeme a konečně zachovati*) usta novujeme. Nejprve: Aby v témž městě Ostravě nyní i budoucně žádný z obyvatelův, též po druhuov a hoferuov trpín a přijímán nebyl, než toliko kteříž by nepodezřelí a dobře za chovalí lidé jsouc, religii svaté katolické římské byli a ouřad nynější i budoucí aby nad tímto nařízením tak, aby se jemu zadosti dálo, všelijak ruku drželi a bedlivost pod po vinnostmi, kterýmž k ouřadu svému zavázáni jsou, měli. Dále cechové, kteřížkoli nyní při témž městě jsou aneb vyzdviženy budou, aby korouhvie a svíce neb postavníky v kostele mívali a na den a přes celý ochtáb těla Božího, když se procesí drží [sl těmi korou- hvemi a sviecemi rozžietými před velebnou svátostí chodili a to každého roku s pilností vykonávali. Též při vejročních svátcích a slavnostech i v nedělní a jiné sváteční dni při mši svaté takové sviece rozžiehali a pálili. Sami pak při slyšání slova Božího bedlivi byli, pokudž by se mše svatá sloužila při ní až do konce ku požehnání kněze svého se trvali: a nadto vejše jak ouřad, tak také cechové a všecka obec dotčeného města našeho mezi nedělí Květnú a velikonoční), aby jedenkaždý s manželkú, dítkami a čeládkú svú se vší pilností k zpovědi svaté a potom ku přijímání převelebné svátosti oltářní přistupovali pod pokutú mistruom3) z kteréhožkoli cechu řemesla zastavení a osobám z ouřadu i ji ným spoluobyvateluom téhož města dostatečnú kázní městskou trestání potud, pokudž by tej křesťanskej povinné správy, jakž na jednohokaždého věrného křesťana náleží, nevy konal. Jestliby se pak toho vykonati zoumyslně zbraňoval, aby z města pryč vypověděn byl, nad čímž farář ostravský a ouředník náš ukvaldský nynější i budoucí bedlivý i pilný pozor, aby se to tak z strany náboženství a nejináč při tom městě vykonávalo, míti a k tomu s pilností dohlídati má. Což když tak zachováno bude, aby se také služba Boží tím podstatněji vykonávala a netoliko nedělní a sváteční, ale i všední dny mše svatá sloužívala, nařizujeme, aby při témž kostele kaplan chován na potomní časy byl na způsob nížepsaný, že v nedělní vej roční slavnosti a jiné sváteční od církve svaté ustanovené dny maturu neb ranní mši de beata Virgine před kázáním v pondělí, když jest den feriální, Sacrum pro defunctis, ve štvrtek de Corpore Christi a v sobotu de beata Virgine podle erectii a nadání někdy od ouřadu a obce města toho chvalitebné paměti učiněného k oltáři sv. Cecilie držeti a vykonávati. Též při procesích bývati, v Zábřeze třetí neděli (pokudž by sám farář tam ne- šel) mši svatú a slovem Božím odsluhovati, křtíti, zpověď slyšeti, k nemocným, jak s velebnú svátostí oltářní, tak také s svátostí Extremae cunctionis, totižto olejem posvátným pomazo vání choditi a jiné povinnosti církevní a práce, kteréž kaplanuov při kostelích farních zvyklé jsou, vykonávati. Postním časem i) sice na Salve katechismum pacholátkuom ze školy recitovati dáti (kteréž mistr školní k tomu vésti a míti má) a jej mládeži i lidu vy kládati povinen bude, a za práci svou kaplan tuto provisi míti má: Předkem stuol svo bodný u faráře ostravského nynějšího i budoucího, kterémužto faráři tyto pomoci na vychování téhož kaplana mimo starodávní jeho důchody se přidávají a připojují. Od těch, kteří rolí“) nemají a tacma faráři nespravují, též i od podruhuov a komorníků při městě i v vesnicích k té faře náležitých, knězi po jednom groši bílém dávati aby byli povinni. 129

Strana 130
A což se koli toho platu sběhne, ten aby knězi faráři spravován a dáván byl. Též také, jakož sou se nadepsaní Ostravští pro vychování jeho a kaplana témuž faráři svému i v to na předložení naše z své dobré vuole, že jemu z každé várky puol vědra piva bílého předního vasatury dávati chtějí, uvolili to pivo, aby témuž faráři bez odporův napotom do cházelo. Mimo to, co se od lidí zábřežských, když se jim tam třetí neděli od kaplana neb faráře ostravského odsluhovati bude, dostává, totéž farář ostravský na vychování již psaného kaplana a k tomu i těch, co měštané oltářníkovi puol kopy kapruov dávali, při jímati má. My pak pro dostatečnější vychování kaplana témuž faráři z mejta ostravského ročně 6 zl. na pomoc a za držení každý štvrtek procesí cum sanctissimo Eucharistiae sacramento rektorovi s kantorem dva zl. z své dobré vuole vydávati sme se uvolili. A naři- zujeme, aby odtud mejtný náš témuž knězi faráři a rektorovi s kantorem na rozdílné termíny, totiž na svatý Jiří jednu a na svatý Václav druhú polovici vydával, jakž erectii naše listovní to v sobě šířeji obsahuje a zavírá, kteréžto pomoci farář ostravský přijímajíc, má toho pilen bejti, aby se každého dne mše svatá celebrovala, ceremoniae kostelní svými časy s pilností vykonávaly, a když se tak služby boží ke cti a chvále jeho svaté Božské Milosti konati budú, má farář i kaplan k tomu se snažiti, aby v lidu slovem božím i dob- rým příkladem prospívali, na faře a příbytcích bydlíc, svých povinností hleděli. Kaplan pak dotčený tu provisi svú odtud to vydržovati bude. Z oltáře fundatii sv. Cecilie od ostrav- ských předkuov jich nadaných osm hřiven groší těžkých, které na počet moravských učiní sedmnáste zlatých dva groše, za jeden zl. třiceti grošů, za jeden groš sedm peněz bílých čtúc. ltem: Za povinnost slúžení mše svaté de Corpore Christi, kterú má každý štvrtek cum processione venerabili Sacramenti držeti štyry zl., což, aby na budoucí časy skutečně zachováváno bylo, nařizujeme. Item: Z sumy dvou set zlatých, která z platuov zadržalých k dotčenému oltáři za jminulé léta se sběhla a za nimi Ostravskými pod plat viderkaufní se pozůstavuje, platu 12 zl., a to rozdílně, polovici na svatý Jiří a druhú polovici na svatý Václav. A takového kaplana povinni budú Ostravští hodným příbytkem blízko kostela opatřiti. Co se pak politii toho města dotejče, tento řád napotom chceme míti, kteráž by kol- věk osoba z obce do ouřadu purkmistrského, fojtského a konšelského od úředníka našeho aukvaldského volena byla, hned po vyhlášení jedenkaždý to k sobě bez meškání a výmluv přijíti a v tom se poslušně zachovati má. Pakli by se tomu nařízení našemu na odpor kdokoli z takových osob postavil, ten do komory naší aby pět kop groší propadl. Takové pak ouřadu volení a obnovení i také z něho propuštění od data této naší Instrukcí na potom vždycky dvě neděle po sv. Jiří spolu s počty, kteréž se při tom čase také od nich činiti a konati mají, bejti má; po kterémžto obnovení osoby vnově volení hned do kostela, dadouce v veliký zvon zazvoniti, jíti?) a tam Te Deum laudamus zpívati dáti. Sami pak při mši svaté jdouc na offertorium všichni až do konce zůstana, aby jim milý Pán Buoh daru moudrosti propůjčiti ráčil, a oni mezi spravedlností a křivdú rozeznávati a spravedlivě soudy činiti mohli, se modliti a odtud zase na rathaus k vykonání jiných potřeb obecních spolu dva a dva jíti mají, kterážto mše zpívána De Spiritu sancto býti má. Item: Purkmistři, fojt a konšelé, nový i starý ouřad, abyste od osob svých lidu obec- nýmu dobrej příklad dávali, Pána Boha se báli, vuolí Boží Jse] řídili a spravovali, vigilii, suché dny a jiné posty zachovávali, svátky světili a v nedělní i sváteční dny při mšech 130

Strana 131
svatých slovu Božímu, procesích, též i nešpořích a Salve, zvláště času postního, kdy se ka techism mládeži vykládati a od též mládeže recitovati bude, bejvali, lid obecný k tomu při drželi. Obyvatelé pak na to pozor měli, aby manželky, dítky a čeledi, podruhy neb hofery, jak se jmenují, k tomu ve vší pobožnosti vedli. Pakli by která osoba ouřadní v tom, že by v den nedělní neb sváteční na pálené3 před skončením mše svaté a slova Božího zou myslně zanedbával, taková každá jednu kopu groší bez milosti na kostel aby propadl. Item: Ouřední osoby, událo-li by se jim kdy do šenkovních domů přijíti, ti aby, jak na lidi ouřední náleží, uctivě a vážně se chovali, mezi lid obecný [se] netřeli?) a jim k ně jakým nevolem příčiny slovem ani skutkem nedávali. Pakli by ouřední osoba druhé ouřadní osobě co na rathausi neb mezi nimi samými v posezení slovem neb skutkem ublížila, o tom aby od jiných ouředních osob na rathausi vězením trestána byla. Kdo by byl najden sčesten neb křiv, pakli před lidem obecným jinejm k zlému příkladu příčinu dal, o tom má ouřed níku našemu aukvaldskému věděti dáno býti a on se k nim podle provinění spravedlivě zachovati, jak věděti míti bude. Obyvatelé pak města Ostravy a lid obecný osoby ouřadní ve vší uctivosti jako ná městníky naše mějte, neb všeliká vrchnost jest od Boha a kdo se vrchnosti protiví, Bohu se protiví. Protož všem vuobec poroučíme a přikazujeme, abyste se k nim poslušně a uctivě řečí i skutkem chovali. Pakli by se kdo na ouřední osobu slovem neb skutkem utrhl a z ne vážnosti jeho slova hanlivá dával, neb jej naříkal, ten aby bez meškání vyzdvižen ode všeho ouřadu tu v Ostravě a na Ukvaldy do věže hned na druhý den byl dodán a kdo komu křiv zůstane, jestli ouřední osoba obecnýmu člověku, tehdy tejden aby v věží, pakli obecný člo věk osobě ouřední, tehdy dvě neděle po vyslyšání seděl a držán byl. ltem: Purkmistr a starší mají dvě osoby z sebe naříditi, kteréž by s bedlivostí k pe kařuom dohlídali, aby se podle vejsady a nadání listovního na cech svuoj chovali a na to se, jak obilí na trhu, draho-li neb laceno platí, vyptávali, podle slušnosti chléb péci dají, aby sobě obecný chudý člověk co slušně stěžovati neměl, než bylo-li by draho, aby menší, bylo-li by laceno, větší chléb pekli; pakli by pekaři vždy pro svůj užitek v tom mírnosti nezachovávali, tehdy ouřad dejte virtel neb puol štvrtně obile semleti a toho, aby spra- vedlivě a dobře se semlelo i ta míra, kterú pekaři dávají, od ní odjata byla, dohlídnouti a z toho virtele neb puol štvrtně múky chleba napéci, kterýž má potomně zvážen býti, jak mnoho váží a kolik lotů v tej ceně obilí na jeden pecínek těsta vjíti moci bude, a tak rozvrhnúce to podle velikosti a malosti ceny jistej způsob v tom mějte a do registr pa mětných městských to vepsati. A tak to, při čem by také pekař zůstati a ne nadarmo pra- covati mohl, usaďte tak, aby obec utisknuta nebyla. Touž měrou také z strany osob, kteříž domy šenkovní i hostinské mají, aby mírách pravých a spravedlivých nařizovali. Zdálo-li by se, že obci i lidem přespolním nespraved- livou a falešnou mírú od nich se ubližovalo, aby to těm, kdož by to předse vzíti se zou myslně opovážil, přetrženo a zastaveno bylo, a na kom by se faleš shledala, ten do ko mory obecní deset kop groší aby propadl a na Aukvaldech dvě neděle věží trestán byl, a ty míry aby byly jemu zkaženy. Item: Nad řezníky mají ouřad jednu osobu z prostředku svého, druhú z obce a třetí z řezníkuov vyvoliti, aby jim masa hovězí hodná a dobrá podle uznání, zač by spraved livě stálo a po čem by funt vážiti měli, sadili. A kdožbykoli před takovým usazením masa 131

Strana 132
vážil, tomu pobráno a do špitále dáno bejti má. Všakž s frejunky a trhy svobodni toho usazování řezníci prázdni býti mají, také jestliže by který řezník domácí neb přespolní ne hodné maso na trhu měl neb dobytče nezdravé zabil a ouřadu se to doneslo, mají jemu pobrati a mezi chudé do špitále a školy obrátiti, a bylo-li velmi nezdravé a nakažené, i do země zakopati dáti. Item: Fojt s konšely přísežnými třemi každý tejden v pátek, nebyl-li by den sváteční, aby diem iuridicam a den právní drželi, ku kterémužto fojt všecky skrze ruoznice povstalé rozepře odkládati a tu je slyšeti, spravedlivě vážiti a jim konec neb odklad z slušných příčin, jak by se právě uznalo, činiti má a povinen bude. Pakli by jich rozeznati neb přá telsky porovnati nemohl, tu každú při aby purkmistru a starším na rathaus podal a na který den by jí oni rok položili, tu jedné i druhé strany stížnost a odpor přednesl a purkmistr Jsel staršími svými v tom dále podle práva postupujte, leč by strany bez zaměstknání jich dobrovolně a přátelsky mezi sebou porovnaly. Item: Jakož jsme, jsouce v témž městě našem Ostravě, také to očitě shlídli, jak pro nedbanlivost mnohých obyvateluov stavení na žoldřích a střechách scházejí a malejm za nedbáním při opravení střech veliká škoda na stavení spodním se děje, a to vše z ne- dohlídnutí ouřadu k těm osobám, kteří těch domův v držení jsou aneb obydlení své mají. Chtíce tomu, aby napotom tou nedbanlivostí žádnej, jak ouřadní tak i obecný člověk se vymlúvati nemohl, ouřadu ostravskému nynějším i budoucím o tom přísně přikazujíc, po roučíme obec ostravskú v tom, kdož by tak grunt zapuštělý měl, přidržeti, aby žoldry, střechy i jiná stavení vnitřní konečně opravovali a stavěli. Pakli by kdo v tom jich napomenutí opovrhl a zlehčil, ten aby ouředníku našemu oukvaldskému oznámen a od něho trestán a z vězení, leč by do jistého času tomu, v čem napomenut jest, dosti učiniti zaručil, ne propuštěn byl. Pakli by se i nad tím rukojemstvím, moha se k tomu pomalu schystávati, zapomenul, stavěti zanedbal a rukojmě zavedl, takový nechť grunt jedním člověkem osadí a své nedbanlivosti kde ví, ať užívá. ltem: Každý hospodář to v svém domě pilně opatruj a čeledi své přístně pod sku tečným trestáním přikazuj, aby se při topení v sladovních, v pekárních, v pecích a kamnech, světnicích i chlebovejch hrabání uhlí a [s] světlem chození po domě opatrně měli, do nebezpeč nějších míst pak, jako do chlívů, maštalí, komor pod střechu a zvláště, kde by luoj, konopě, vlna, koudel neb k tomu podobné k zapálení snadné věci byly, bez laterně a i to s velikou roz šafností pro větry nechodili, vědouce, jak těžké na takové osoby z práva trestání vyměřené jest. Pakli by z dopuštění božího (čehož jeho svatá milost ostříci a zachovati rač) u kterého kolivěk z obyvateluov oheň vyšel, ten a takový aby pokřik sám osobně neb čeleď jeho bud on o domě neb ne, buď udělali a o své újmě bez pokřiku ohně v domu nehasili, také od statku svého hospodář neb hospodyň neutíkali, a kterýž by hospodář aneb čeleď jeho se tak podle tohoto nařízení našeho zachoval, takový nemá a nemají od žádného pokutováni, aniž na ně má saženo býti. Než který by hospodář tak podle toho nařízení, jak se svrchu píše, nezachoval, oheň tajil, doněkud zamlčel a pokřiku hned neučinil, a v tom se oheň rozmohl a sousedům škoda příčinú jeho zamlčení se stala, k takovému ouřad bude se věděti s radú ouředníka našeho jak zachovati. Všakž, aby i to předejdeno bylo, každej purkmistr za ouřadu svého vždycky každé 4 neděle dvě osoby přísežné k tomu nařiď a obec dvě. A těch 4 osoby mají jíti vůkol 132

Strana 133
města do všech domův a toho, kde se jak topí, chléb peče, aneb jakejkoli oheň dělá, jestli komíny mají vyčištěné, dohlídnouti a společně jeden den to vykonajíc uvážiti. Byl-li by u koho z obyvateluov buď komín místo ohniště neb pec, že by k nějakému nebezpe čenství se schylovalo, najden, toho hned potom ouřad na rathaus obeslati a tu jemu po- ručiti má, aby v těch místech, kdežkoliv jemu oznámeno a jmenováno bylo, to tak opatřil, aby se nebezpečenství obávati potřebí nebylo pod propadkem do komory naší na zámek Aukvaldy deset kop groší a jedenkaždý z obyvateluov města našeho Ostravy, ač by ta ková pokuta z dopuštění božího a ne příčinou nedbanlivosti jejich na ně přišla, mají míti při svém domě řebříky, háky, tlouky, kbelce kožené, džbery a jiné potřeby, k čemuž ouřad také dvě osoby naříditi má, aby to při jednomkaždém vyhledával a na kom se jináče najde, též neměl-li by se kdo podle toho poručení našeho k tomu, ouřaduom oznamovali, ouřad jich v tom, aby to všecko konečně do 4 nedělí před rukama měli, napomenúti, a nechtělizl by jejich napomenutí uposlechnúti, ouředníku našemu aukvaldskému o tom oznámiti mají, kterýž je pro takové přečinění tři dni věží na Aukvaldech trestati má a jich na jiný způ sob z vězení nepropouštěti, než aby do dvou neděl pořád zběhlých ty potřeby k tomu objednali, a neměli-li by po vyjíti z vězení takových nástrojí druhých dvou nedělích po řád zběhlých při domě, tehdy ho zase v táž místa na Aukvaldy postaviti mají, tíž rukojmě. Item: Poněvadž již k nemalým duochodům milostí předkův našich týž purkmistr a starší města Ostravy na místě vší obce přišli, kostel předně vnitř i zevnitř, mosty, dlážky i cesty okolo města aby dostatečně opravovali, tak aby chudí lidé k trhuom do města po hodlně jezditi, potřeby vézti i to, což by jim za potřebné bylo, sobě kupovati a odvážeti mohli. ltem: Peněz purkrechtních, kteréž by tu v Ostravě koho docházeti měly bez vědomosti a dovolení ouředníka našeho aukvaldského, aby žádný neprodával, ani kupoval, než v tom se tak, jakž zřízení zemské i snesení sněmovní ukazuje, zachovával, a kdož by proti takovému zřízení a sněmovnímu zavření učinil, ten aby o to přišel a nám do komory naší připadlo. Item: Poněvadž město Ostrava skrze rukojemství bez vuole a vědomí předkuov našich a ouředníkův aukvaldských za měšťany ratibořské ručíc k nemalým škodám a k zavedení přišlo, chceme, aby od nyní napotom jak purkmistr, tak starší na místě vší obce, tak také žádný z obyvateluov ostravských za žádného cizího člověka a na cizí panství, zvláště do jiné země neslibovali a v žádné rukojemství se nedávali bez vědomí a povolení našeho neb ouředníka aukvaldského. Item: Žádnej obyvatel města Ostravy ani na předměstí aby žádných podruhuov neb komorníkuov bez vuole a vědomí fojta města Ostravy nepřijímal, než chtěl-li by kterej ta kovej přijat bejti, mužského neb ženského pohlaví a se s hospodářem umluvil, tehdy oba předstupte před fojta přísežného nynějšího i budoucího, tu fojt aby se takového podruha neb komorníka obojího pohlaví vyptal, jsou-li víry svaté římské katolické, má-li manželku neb manžela, kde se s ní oddával, pod kterým pánem bydlel a má-li vejhost neb svědomí svého chování. Byl-li by v tom shledán, že by víry svaté římské katolické aneb řádně zdá ván neb dobrého zachování nebyl, nemá při městě ani na předměstí trpín ani přijat bejti. Pakli by se v tom ve všem provedl a vyměřil, má jej fojt přijíti a do registr, kteréž na schvále pro podruhy neb komorníky založiti vepsáti dáti, aby věděl, kdo při městě jest, neb čím se obchází. Byli-li by pak kteří tak neřádní, ti aby ihned od města vybýti byli, a to pod pokutú od rychtáře do komory naší deset kop groší a od hospodáře, u kteréhož 133

Strana 134
by takový trpín byl, též do komory naší pět kop groší prodání vyměřeno), z kteréžto pokuty fojtovi třetí zlatý groš i peníz napotom docházeti má; nad čímž ouřad, aby vše lijakú bedlivost měli a ruku ochrannú drželi. Pakli by se na nich ta nedbanlivost shledala, tehdy pokutu za rychtáře i obyvatelů aby dvojnásobní dali. A jakož časté žaloby při cházely, že by ti podruzi a komorníci na polích a v zahradách mrkvy, cibule, zelí a jiné zahradní věci a užitky vykrádali, byl-li by z nich kdo v tom postižen a uznán, takový aby trlicí trestán a od města odkázán byl. V řece pak Ostravici a v struhách aby žádný z podruhuov a komorníkův, též i jinej přiběžnej a vandrovný lid obecný neb tovaryš ja kéhožkoli řemesla ryb loviti svobody neměl pod skutečným městským trestáním. ltem: Chtěl-li by který soused co od gruntu svého odprodati, toho činiti vuoli ani svobody žádnej z obyvateluov bez obzvláštní vědomosti a dovolení ouředníka našeho aukvaldského (kteréž aby knihami městskými pamětnými opatřeno bylo) jmíti nemá, nýbrž ten, kdo by prodal, i ten, kdo by koupil a peníze za to dal, o to obojí přijíti a takový grunt i peníze do komory a k ruce naší obrácen bejti má. Item: Má také a povinen bude purkmistr a starší města Ostravy k tomu s bedlivostí dohlídati, aby jedenkaždý z obyvateluov, cožbykoli roli neb zahrady při řece Ostravici drželi, břehy opatrovali, aby řeka prudkostí svú gruntuov neujímala pod pokutú z oby vateluov kopy groší, a nedohlídal-li by k tomu, ouřad dvojnásobně té pokuty do komory naší propadení. ltem: Co se šenkování vína dotejče, pořádka vinná aby pořádně na jednohokaždého z obyvateluov přicházela a vuokol po šinkovních domích šla, a vždycky jedno víno kromě frejunku aby šenkováno bylo a chudému i bohatému spravedlivě se dostalo. Kdož by pak z obyvateluov sto, aby sám šenkoval, bejti nemohl, ten sousedu svému neb tomu, na ko hož by pořádka přijíti měla, dadouc jemu čtyry neděle napřed věděti, svou pořádku pro dati moci bude a on ji také koupiti, neb jinému pustiti má aby se každý takový včas vínem hodným opatřiti mohl. Kdož by se pak v tom tak podle tohoto vyměření nezachoval, ten ouřadu nynějšímu i budoucímu do komory obecní jednu kopu groší propadne. Také taková jedna na jednom sousedu pořádka dýle trvati nemá, nežl od načetí vína do je- denáctého dne. Pakli by kdo do jedenáctého dne vína nevydal, má jemu na každém másu po dvou penězích bílých uleveno bejti a ten je šenkuj potud, pokudž by chuti a barvy neměnilo. Nicméně pak v jedenáctý den předce jinej soused víno načíti a jemu od ou řadu sazeno bejti moci bude. A pokudž jedenáctý den šenku nepřijde, nemá žádnej vína potáčeti a na škodu jiného dávati, leč by některý dobrý hostinský člověk tu přijel a toho žádostiv byl, tehdy do čtyř másů a jemu z plné bečky jinde nežli na čepu a šenku po točiti, a ten, u kohož by se potočilo, zase u toho, který šenkuje vína na dolévku, tolik vzíti má. A vdlužil-li by se kdo na víně neb na pivě vejše deset groší bílých a o to na sebe fojtu žalovati dopustil, takový každý fojtu pokuty, že na sebe to dopustil, čtyry groše bílé a tomu, komu co dlužen zůstal, což by se toho našlo neodcházejíc, položiti aneb do kázně dán býti má a odtud nepuštěn dotud, pokudž by nařízení našemu dosti neučinil. A ten, kdo šenkuje, také šetř, aby jemu vejše desíti groší nevěřil. ltem: Pro koho kdykoli souseda purkmistr neb fojt neb starší pro jakúkoli potřebu pošlí, ten ničímž se nevymlouvajíc, ihned jíti a před nimi se najíti dáti má. Pakli by se 134

Strana 135
tak nezachoval, 20 groší do komory obecní aby propadl a den kázní městskou trestán byl. ltem: Do opatrování sirotkuov obojího pohlaví tento úřad jmíti chceme, aby od ou řadu nynějšího i budoucího na jiná panství a do cizích zemí nijakž propouštěni nebyli bez jisté vuole a vědomí našeho neb ouředníka aukvaldského, obzvláštně pak ti, kteříž by zámožní byli. Pakli by který sirotek o své ujmě se toho opovážil a svávolně na cizí grunty odešel neb se oženil aneb vdala, toho spravedlnost a očizna i mateřizna všecka do komory naší a budoucích potomkuov našich, biskupův Olomúckých, bez milosti při padnouti a do ouředníka aukvaldského do duochodův našich vyzdvižené býti má, o čemž ouřad nám neb dotčenému ouředníku, vyhledajíc to, jak mnohé té spravedlnosti se na chází, každého času oznámiti povinni budú. Počet také z sirotčích peněz (založíc na to obzvláštní registr) při času ouřadu obnovování, aby se každého roku činíval a kdokterej z sousedův sirotčích peněz vypůjčil, to aby se pilně poznamenalo a časně na nich zvyupomínalo a takové vyšlé peníze na škodu těm, kterým náleží, bez slušných příčin zdržované býti nemají. ltem: Z strany rybníků pak toto nařizujeme: Poněvadž sme o tom dostatečně zpra veni, že v tom znamenitej spletek pro mnohé neřádné rozdávání a prodávání ryb až posavad se dál, budú povinni purkmistr a starší města Ostravy nynější i budoucí tři osoby z obce, kteréž by se při rybnících rozuměli za fišmeistry voliti a jim nížepsanou přísahu, jak by se v tom ouřadě chovati měli, vydati. Já N. na tom přisáhám Pánu Bohu, Matce boží a všem božím Svatým, že chci a mám v ouřadě fišmisterském věren býti, obecního dobrého a užitečného podle nejvyššího rozumu svého vyhledávatí, rybníky, ta rasy, prleny bedlivě opatrovati, při lovení ryb žádnému jich nerozdávati, než proti jedno- mukaždému příteli i nepříteli, chudému i bohatému, domácímu i přespolnímu spravedlivú mírnost zachovati, cokoliv za ryby peněz utrženo bude, to věrně opatrovati a z toho počet pořádný purkmistrovi a starším svým činiti. Toho mi dopomáhej Pán Bůh, Matka boží a všichni Svatí. Kteříž podle tej přísahy se tak chovajíc k dobrému obecnímu to, ač podle svého nejvyššího rozumu a pilnosti opatrovati mají, a stalo-li by se komoře obecní ne- dbanlivostí a nečasným dohlídáním jich také 1) zkrácení, neb na rybnících a rybách škoda, a to na ně shledáno a dokázáno bylo, o tom aby věděli, že by to všecko statky svými, pokudž by jich stačilo, zahrazovati museli. ltem: Když se rybník k lovení otevře, tehdy fišmistři nejprv mají větším vlakem pro vytažení kapruov a štik dáti táhnouti a potud, pokudž se tak táhnúti bude, nemají žád ných kapruov ani štik na porůzno prodávati ani rozdávati. Než když by jich hustým vlakem táhli a druobež vytahovali, tu druobež budú moci podle slušnosti všem vuobec prodávati a ouřední osoba štičku neb jinou rybu přidati, než kapry aby na kopy a ne na porůzno, jak jiní páni a okoliční sousedé prodávají, prodávali. Také nemají fiišmeistři s ouřadem žádným přáteluom svým nic toho rozdávati ani sami sobě kořisťovati, než což by jim k jídlu potřebí bylo, to sobě budú moci vzíti. A tak rozdělíc kapry na tři braky, hlavní, prostřední a malé, mají je všecky touž měrou i štiky dáti sčísti a co které bude, hned zapsati a protržíc, po čem by které prodávány bejti měly, to s radú a vuolí purk mistra a starších usaditi, a pokudž by jednom možné bylo, hned od rybníkuov rozpro dati. Peníze pak za ně aby vždycky konečně do sv. Jiří hned potom příštího vybrali, aneb byli-li by jim kdo co dlužen a platiti nedbal, toho každého aby ouřadu pozname- 135

Strana 136
naného dali a oni jej k tomu placení skutečně přidrželi, neb na Aukvaldy ouředníku aukvaldskému odeslali. Tak když by koli fišmeistři počet ouřadu činili, aby to všecko, což by za nimi zůstávalo na penězích hotových od sebe oddati a do komory obecní odvésti mohli. Také žádný z obyvateluov nemá více žáden na rybník pro ryby něž jednou po sílati a jednoho čeledína pod skutečným trestáním a do komory obecní jedné kopy groší propadení. Item: Kostelníci, špitálníci kteréhokoli roku počty z příjmu a vydání purkmistru a starším činiti budú. Mají prve předtím všecky rešty k počtům svým náležitě vyupomínati a při činění počtu na hotových penězích odvésti. Nemohli-li by pak čeho na kom do- sáhnouti, tehdy časně předtím jednoho každého takového mají purkmistru poznamena ného dáti a oni jej k placení a spravení dluhu skutečně přidržeti; neb nemohlizli by sami k tomu jej přivésti, tehdy ouředníku našemu aukvaldskému jej na Aukvaldy do vězení a přidržení podati, potud, pokudž by toho dluhu nezaplatil aneb o něj neurovnal. ltem: Purkmistr s staršími, ti také napotom vždycky povinni budú každého roku z vla- dařství a spravování svého počet pořádný vl přítomnosti ouředníka našeho aukvaldského činiti a to, což by za nimi v reštu zůstávalo, hned tu na hotových penězích novému ouřadu v moc odvésti a ničímž se nezastírati. Nedostavalo-li by jim co na počtu, to z měšců svých doplatte, aby počet zouplna zavřín a odveden byl. A co za kým až posavad takových reštův buď na počtech obecních, fišmejstrských, špitálských i kostelních vystává, aby ko nečně mezi tímto časem a středopostím příštím ty, kteří jimi povinni jsou, zvyupomínali a od sebe do komory obecní neb těm, kterýmžto k opatrování poručeno, odvedli a v tom se na potomní časy vždycky tak a nejináč chovali pod pruopadkem do komory naší to- likrát, kolikrát by se toho kdo dopustil, padesáte kop groší. ltem: Také toho míti nechceme, aby sobě kterej z obyvateluov své vlastní dluhy a dluzích obecních, kterýmí by purkmistruom, starším, kostelníkuom a špitálníkuom který po vinovat byl, sráželi, než jestliže co do počtu a duochodu obecního kterej z sousedů a oby- vatelů povinen, ty aby bez vejražky platil každý a svého dluhu podle pořádku, jak obyčej jest, na dlužníku odbejvati. ltem: Kolací a těch poct, co sou předešle jako všem vuobec, kdo tu jednom do Ostravy přijel, bez míry činívali, již napotom nijakž toho se dopouštěti víc nemají. Než přijede-li kdy která vzáctná osoba tu do města, tomu budú moci některý más vína a nějakých podle možnosti ryb, však pokudž by v altýřích obecních, jaké tehdáž ryby měli, přinésti a jeho tím uctíti. ltem: Fojta k tomu míti mají, aby pilně dohlídal k lidu obecnýmu, tovaryšuom van drovním i jiným všem vuobec, v den nedělní neb sváteční ráno, když se v kostele káže, aby po rynku se neprocházeli. Pakli by koho přistihl, soused usedlý do vězení dán bejti má, k tomu šest groší bílých pokuty na opravu kostela položiti a vandrovný tovaryš den a noc ve vězení má seděti. ltem: Jestliže by kterýkolvěk buď domácí neb přespolní člověk lál a hromoval aneb proti Pánu Bohu oplzlé věci mluvil, takového každého má hospodář, u kteréhož by se to stalo, fojtu oznámiti a na žádného netajiti, aby se k němu fojt vězením městským a trlicí zachoval. Pakli by to hospodář přehlídal neb toho tajil, má kázní městskou trestán býti. Item: V šenkovních domích vinných neb pivních v nedělní a sváteční dni nemá víno 136

Strana 137
ani pivo potud, pokudž by po službách božích nebylo, dáváno a na řád šenkováno bejti pod pruopadkem, kdož by se toho dopustil, ku kostelu jedné kopy groší, a ti, kteří pálené víno šenkují, touž měrou se také zachovati mají. Pakli by fojt koho v těch místech do toho času přistihl, toho svobodně do šatlavy vzíti a odtud nedati pouštěti má, leč by jemu 4 groše bílé pokuty položil tolikrát, kolikrát by se toho dopustil. Item: Žádný hospodář v domu svém her, tancův, přástek a jiných rozpustilostí do pouštěti nemá pod pruopadkem desíti kop groší a tří dní kázní městskou trestáním. ltem: Žádný domácí ani přespolní v trhové i jiné dny neb při jarmarcích ničehož před městem kupovati ani prodávati nemá, než jeden každý do města nésti, vézti a na svobodném trhu k potřebám svým kupovati má. Pakli by kdo v tom postižen byl, má jemu ty od těch při branách nařízených osob pobráno a do špitálu dáno býti. Item: Také fojt bude povinen zimním časem tři hodiny na noc a letním hodinu na noc na pokoj v městě zvoncem k tomu nařízeným zvoniti dáti a po takovém zvonění, byl-li by kdo na rynku neb po ulicích v noci choditi a povyky činiti postižen, ten od fojta má do šatlavy vzat býti a odtud nepuštěn, až by pokuty deset groší bílých dal, z které hožto jedna polovice do komory obecní a druhá fojtovi. Item: Když by se přitrefilo, že by se v některém domu sváda a ruoznice zběhla, a fojt přítomen tak brzo bejti nemohl, hospodář má v tu nevuoli vkročiti a jej spokojiti. Pakli by hospodář v domě nebyl, tehdy jiný soused jeho, kterýž by tu přítomen byl. A kdo by se tak na předložení a napomenutí takové osoby spokojiti a poslušenství zachovati nechtěl. proti takovému mají všickni povstati a do trestání jej dáti vzíti, v kterémž, bude-li soused usedlý, tři dny trestán bejti má, a dal-li by jeden druhému pohlavek, za to má kázní měst skou ten, kdož by udeřil, trestán bejti a na obec pokuty j R položiti. Item: Co se povalečuov a zahálečuov dotýče, též neřádných lidí obojího pohlaví, ti aby při městě nijak trpěni a fědrováni nebyli. A to jedenkaždý hospodář opatruj, aby věděl, jak poctivú a zachovalú čeládku má a koho přechovává, poněvadž mnohdykráte se přitre fuje, že takoví nevážní lidé i na hospodáře své vyznání činí. ltem: O okrvavení toto ustanovujeme: Kdož by koliv jeden druhého okrvavěl jakkolivěk, ten má věží na Aukvaldech tejden trestán bejti a do komory naší deset kop groší propad nouti a z vězení nemá se vypouštěti, leč by tu pokutu položil a s tím, koho ukrvavil, srovnal. Item: Fojt má každé suché dny k tomu dohlídati, aby každej hospodář usedlý, co má při domě zbroje jmíti, se s ní před ním přiznal, a byla-li by jaká potřeba, ji ve čtyřech nedělích pořád zběhlých opraviti dal a tak dobře spravenou před rukama měl pod pruo padkem j kopy groší do komory obecní. Všakž v městě žádný městskej domácí neb přes polní Jse] zbraní nemá choditi, než přišel-li by kdy do šenkovního domu přespolní Jsel zbraní, tu má hospodáři domu dáti schovati, a když by zase pryč jeti chtěl, má jemu od hospodáře vrácena bejti. Pakli by přespolní hospodáři schovati dáti se zbraňoval, nemá jemu víno ani pivo za peníze jeho dáváno bejti. Chtěl-li pak co svávolného provoditi, má se k němu tak, jak by provinil, podle zásluhy zachováno bejti. A hospodář, který by toho tak neopatřil a v tom se ruoznice zběhla, do komory naší šest kop groší propadeno bez milosti a na Aukvaldech věží tejden trestán bejti má. Všakž sobě a budoucím potomkuom našim toho pozůstavujeme, abychom tyto arty kule buď na všem neb na díle opraviti, změniti aneb přidati mohli a moc měli. 137

Strana 138
A pro lepší a jistší všech nadepsaných věcí od těchž měšťanů ostravských zdržení jsme k této reformaci a instrukci sekrét náš přitisknouti poručiti ráčili. Stalo se a vydáno na zámku našem Kroměříži v pondělí po druhé neděli adventní léta Páně tisícího pětistého osmdesátého osmého štvrtého. Reformation und Instruktion des Olmützer Bischofs Stanislaus Pawlowsky von Pawlowitz, nach der sich die Ostrauer im privaten und öffentlichen Leben richten sollten. Kremsier, den 10. Dezember 1584. Poznámky: V textu dekanátní matriky z r. 1672 jsou tyto odchylky od opisu kroměřížského archivu: 1) hyne. 2) zachová- vati. 3) Velikonocemi. *) měšťanům. 5) a 3) kteříkoliv. 7 dodán, že co velký zvon zazvoniti jíti. 3) neb po rynku a jinú procházku cho dila, přistížena byla a mše svaté. 3) nedrželi. 10) propadení vyměřeno. 11) jaké. Podle fotogr. snímku opisu v kroměřížskem archivu a podle opisu dekanátní moravskoostravské matriky. 98. 1586, srpen 28. Olomouc. Olomoucký kanovník Zikmund Skutelan z Herburtovic pouští Ostravským 88 zl., které museli jako rukojmě zaplatiti za Ratibořské. Já kněz Zikmund Škutellan z Herburtovic, svatého Písma licenciatus, archidiakon a kanovník kostela Olomúckého etc. oznamuji tímto listem všem obecně i jednomukaždému a zvláště tu, kdež náleží, jakož se těchto časů pominulých mezi mnou, moudrými a opa trnými panem purkmistrem, radou a všechnú obcí města Ostravy smlouva taková a kup o summu tisíc pět set zlatých, kterouž sou Ostravščí rukojemstvím za měštěny ratiborské dáti musili, skrz purkmistry a rady měst Příbora a Braumšperka stal na ten způsob, že jakou sou koli tíž ostravštčí měštané spravedlnost tu v tý příčině měli, to všechno právo své na mne tou trhovou smlouvou sou mocně převedli a odvedlí, žádného práva a vlas- tenství sobě tu na tej spravedlnosti nepozůstavujíce, jakž o to táž smlúva vejš jmenovaná šířeji zní a zavírá. I nechtíc já, aby po smrti mé vo vobzvláštní summu peněz, totiž osm desáte osm zlatých, kterouž sou za týž měšťany ratibořské měštané ostravští mimo již jmenovanú summu tisíc pět set zlatých rukojemství ještě obzvláštně dali, a kteráž k hlavní summě tej v registřích při zámku Ratiboři připsána a poznamenána jest, jaký oustrk vznikl a povstal, zvláště mezi tím a těmi, kteří právo míti budou ode mne k tej povinné spra vedlnosti a summě jakž nahoře. Protož ne z povinnosti jaké, ale z dobré vuole své a ná- chylnosti, kterouž mám k obci města toho, jakožto vlasti své od tej summy osmdesáte osm zlatých a práva toho, které sem já tou smlouvú trhovou k ní měl, dobrovolně pustil sem a tímto listem od sebe pouštím a na obec dotčeného města Ostravu mocně přivozují. Chtíce tomu, aby ona k těm osmdesáti osmi zlatým právo měla, však tehdáž teprv, kdybyh já z tohoto světa prostředkem smrti sešel, a na ten mimo to ještě způsob to se jí pouští. Kdyby ta summa osmdesáte osm zlatých od měštčanuov ratiborských neb nařízených osob Jeho Milosti císařské ku položení, vyzdvižení podle již psané summy hlavnější přišla, tu aby na kostel ostravský měšťané značně vynaložiti povinni byli a vynaložili a jinam jí neobraceli; v čemž oni s potomky svými připověděli se jako dobří a poctiví lidé tak zachovati a jináč nechtíti učiniti. Tomu na svědomí pečet svou dal sem k tomuto listu s podepsáním ruky své přitisknouti, kdež pro širší toho jistotu a vědomost připravil sem moudrých a opatrných pana purkmistra a rady měst Příbora a Braumšperka, že sou pe četi své (však jim bez škody) podle mej k tomuto listu přitisknouti dali. Kterejž jest psán 138

Strana 139
a dán v městě Olomouci v domě archidiakonským ve štvrtek po svatým Bartoloměji, apoštolu Páně. Léta tisícího pětistého osmdesátého šestého. Der Olmützer Kanonikus Sigmund Skuttelan von Herburtowics lässt den Ostrauern 88 Fl. nach, die sie als Bürgen für die Stadt Ratibor bezahlen mussten. Olmütz, den 28. August 1586. Papírový originál v městském archivu ostravském o rozměru 29X 45 cm s vlastnoručním podpisem a vtlačenou pečetí vy- davatele listu. Ve znaku štít rozpůlený s rovnoramenným křížem, klenot tvoří koruna, z níž vybíhá na způsob lyry ve středu ozdoba s křížem. Slova v opisu zní: Zigmund Sskutellan z Herburtowicz. Pečet města Příbora a Brušperka chybí. 99 1587, květen 6. Olomouc. Arcijáhen a kanovník olomoucký Zikmund Skutelan z Herburtovic odkazuje jezuitské koleji v Olomouci 1000 tolarův, které zaplatil za 1500 zl., které Ostravští zaplatili za rukojemství za vladyku Vavřince Halcnovského z Halenova městu Ratiboři. Ve jméno boží amen. Já kněz Zigmund Škutellan z Herburtovic, svatého písma licen tiatus, archidiakon a kanovník kosteluov olomoucského i brněnského etc, oznamuji tímto listem všem i jednomukaždému a zvláště tu, kdež náleží, jakož jminulého léta mezi moud rými a opatrnejmi panem purkmistrem, radou i všechnou obcí města Ostravy a mou osobou prostředkováním purkmistruov a starších města Příbora a Braumšplerka smlouva trhová a dobrovolná se stala, tak že sou nadepsaný purkmistr, rada a obec předřečeného města Ostravy summu patnácte set zlatých, kterouž jsou za moudré a opatrné pana purkmistra, radu a obec města Ratiboře za rukojemství urozenému vladyce panu Vavřincovi Halcnov- skému z Halcnova dali a dáti museli, ji mně za svobodnou a žádnému nezávadnou i s pla- tem, užitky a požitky, kteříž z téhož města Ratiboře jim posavad vycházeli, za summu tisíc tolaruov hotových prodali, kteráž jim Ostravským ode mne již vyplněna a zaplacena jest, v kteréžto trhové smlouvě to znamenitě doloženo jest mezi námi stranami a vymieněno, že, kdož by a který by na tou trhovou smlouvu a summu patnácte set zlatých i na platy, užitky a požitky vejš jmenované z téhož města Ratiboře vycházející sobě ode mne dobrou vuoli danou měl a měli, že ten a ti budou a mají jmíti to také plné právo a spravedlnost k těm ke všem věcem v tej tam smlouvě trhově položeným a zapsaným nemieně než jako já sám nadepsanej kněz Zigmund kupitel a jakž ta dotčená smlouva to v sobě všeckno ší řeji obsahuje a zavírá. Kdež nechtíc já nadepsaný kněz Zigmund, aby, což jsem tak za po žehnáním božím koupil a nabyl, jaký oustrky o to, zvláště po mej smrti, vzniknouti měly, s dobrým rozmyslem a radú jsouc při zdraví, v jakémžkoli mne Pán Bůh nyní ještě na tom světě pozoustavovati ráčil, velebným, poctivým a vysoce učeným patri rectori et colle gio Olomucensi societatis Jesu od vysoce duostojných knížat. pánuov biskupuov Olomúc ských, dobré a slavné paměti fundovanému nyní i na budoucí časy potomkuom jich v tom collegium bydlejícím předně pro slávu, čest a chválu boží, též rozmnožení a hojnější svaté víry katolickej a římskej a naposledy pro Jrejmedio et refrigerio animae meae, parentum et consanguineorum meorum, ut eorum suffragiis et orationibus tam vivus quam mortuus gaudeam et gaudeant atque bonorum operum, quae isthic deus per suos servos operari dignabitur, particeps efficiar, dobrovolně a mocně od sebe, přátel mejch všech jakýchžkoli nápadníkuov tímto listem převozuji a po mej smrti dědice a nápadníky jak summy hlavní patnáctli set zlatých, tak platuov a požitkuov, kteříž z dotčeného města Ratiboře za tou 139

Strana 140
příčinou ostravským měštanuom a mně již také vycházeli a vycházeti mají, činím. Chtíce tomu, aby on pater rector ac collegium olomoucský nynější i potomci jich tej summy a pla tuov, užitkuov a požitkuov povinných nejináč než jako svýho vlastního, a jak budou potom věděti nejlípe, požívali, užívali nyní i na věčně budoucí časy. Kdež pro lepší tej jistej, do konalej a neproměnitedlnej vuole a nařízení mého větší, stálejší jistotu a pevnost já nade psaný kněz Zigmund, archidiakon, sem k tomuto listu a tejto dobrej vuoli mej pečet svou přitiskl a v ní se rukou vlastní podepsal. A pro lepší toho vědomost, stvrzení a stálost při- prosil jsem urozeného pána pana Bernarta staršího z Vrbna a na Náměšti etc, urozených vladyk pana Jana Horeckého z Horky a na Střílném, místodržícího nejvejšího písařství mar krabství Moravského, pana Václava Bibrštejna z Bojišoba a na Prakšicích, pana Pavla Ne- silovského z Nesilova, pana Kašpara Brandejsa z Tomnic, ouředníka na Vejškově, a pana Flo- riána Tomanikle Vyškovského z Kolssdorffu a na Herouticích, písaře práva menšího zemského markrabství Moravského etc, že jsou pečeti své na svědomí tejto věci tolikéž podle mé, však jim a erbuom jich bez škody, přitiskli. Kdež vysoce duostojného a osvíceného kní- žete pána a pana Stanislava Pavlovského, biskupa Olomoucského, praeláta a vrchnosti mé, pána mého milostivého, já často psanej kněz Zigmund za to poníženě prosím, aby toto mé dobrovolné dotčenému patri rectori et collegio Olomucensi societatis Jesu dání a práva mého na ně mocně převedení a věčně oddaní listem a majestátem svým to také jim ja kožto loci ordinarius náš milostivě potvrditi a stvrditi ráčil. Jenž jest psán a dán na Před hradí Olomúcském v středu před památkou nanebevstoupení Krista Pána léta páně tisí cího pětistého osmdesátého sedmého. Archidiakon und Kanonikus zu Olmütz P. Sigmund Skutellan von Herburtowicz testiert dem Je- suiten-Kollegium in Olmütz 1500 Fl., die er für 1000 Taler gekauft hatte, welche die Ostrauer Bürger für die Bürgerschaft für den Wladyken Lorenz Halcznowsky von Halcznow der Stadt Ratibor geben mussten. Olmütz, den 6. Mai 1587. Opis v archivu města Ostravy. List je otištěn také v knize Navrátil: Jezuité olomoučtí; tamtéž je otištěn list daný 6. května 1587, jímž rektor jezuitské koleje v Olomouci, P. Bartoloměj Vilerius, stvrzuje obdarování P. Zikmunda Skutellana z Herburtovic pro kolej. 100. 1589, únor 22. Olomouc. Revers ostravské městské rady o přejatých věcích, odkázanýjch kanovníkem olom, kostela knězem Zikmundem Skutelanem z Herburtovic ostravskému kostelu. My purkmistr a rada i všecka obec nynější i potom budoucí města Ostravy vy znáváme tímto listem obecně přede všemi, jakož velebný pan prelát, kněz Zikmund Škutellan z Herburtovic, archidiakon a kanovník kostela olomúcského poručenstvím kostelu našemu některé věci odkázal, totižto dalmatiky dvě z červeného karmasinu tykytem [vl zlatý barvě podšité, obrazův větších osm: Jonam in ventre ceti, Creationem mundi, Extremum iudicium, Abraham adorantem angelos, Pilatum cum Christo, Petrum et Joannem ex . . ., ludicium Salomonis, et Lucam pingentem B. Virginem, menších: Imaginem Christi, imaginem Trinitatis et extremi iudicii. Item: Svícen mosazný s šestmi pyrkami(?), mšál jeden latinský, koberce turecký tři, jeden nový neužívaný, druhé dva, kterých užíval nebožtík na cestě. Item: Ctyry zelené koberce na stěny, pátý také zelený co na stole býval, sedmý a osmý také na stěny, staré 140

Strana 141
obdlúžné. Ty všecky věci od velebných pánů prelátů, kněze Bartoloměje Libertána, děkana, kněze Matouše Strikoviusa, kanovníka, a kněze Jiříka Skočileského, vikáře kostela olomúc ského, jakožto poručníkův sme přijali. A protož vejš dotčené pány a poručníky kvitujeme a propouštíme, slibujíce se, ani na tyto, ani na které jiné věci po nebožtíku panu prelátu pozuostalé více nenatahovati. Tomu na svědomí pečet naší městskou k této kvitanciji sme přitisknúti rozkázali. Jenž jest dána a psána v městě Olomúci ve středu den sv. Petra stolování léta Páně 1589. Revers, ausgestellt vom Bürgermeister und Rat der Stadt Ostrau über die Ubernahme aller Sachen, die der verstorbene Olmützer Kanonikus P. Sigmund Skutellan von Herburtowicz der Ostrauer Kirche testamentarisch vermacht hatte. Olmütz, den 22. Februar 1589. Kniha ostrav. stupků. Fol. 9 ab. 101. 1589, únor 22. Olomouc. Revers městské rady ostravské na věci, odkázané prelátem Zikmundem Skutelanem z Herburtovic synovci. My purkmistr a rada i všeckna obec města Ostravy vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, jakož velebný pan prelát, kněz Zikmund Škutellan z Herbortovic, archidiakon a kanovník kostela olomúcského, poručenstvím Janovi Škutellanovi z Herbortovic, synu nebožtíka Jana Škutellana z Herbortovic, bratra vlastního tohož pana preláta, některé věci odkázal, totižto konvičku stříbrnú poloumásní místy pozlacenú ve xxxvj lotů m quintlíky, dvanáct lžic stříbrných s držadly pozlacenými ve xxvj lotů. Item: Řetízek a sekrýt zlatý ve xxj uherských červených zl. ltem: Jednu kůži jelení velikú, dvě menší s(y)rní a štvrtú škopovici. Item: List na pargameně slově Majestát aneb obdarování erbu, kteréžto věc my purkmistr a rada města Ostravy od velebných pánů prelátů kněze Bartoloměje Libertána, děkana, kněze Matouše Strikoviuse, kanovníka, a kněze Jiříka Skočileského, vikáře kostela olomúcského jakožto poručníkův k věrným rukám sme přijali, tak a tím zpuosobem, že, když by dotčený Jan Škutellan let svých došel, budeme povinni a chceme jemu takové věci úplně a docela bez porušení odevzdati, a pakliže by jeho, totiž Jana Škutellana P. Bů(c)h z tohoto světa prve, nežli by svých let došel, povolati ráčil, tehdy podle poručenství nebožtíka pana preláta toho stříbra jinam obrátiti nechceme a nemáme, nežli ku kostelu našemu, a to s vuolí a vědomím pánův poručníkův anebo Jich Mtí pánův z kapituly, a tam aby se to stříbro buď na kalich podle poručenství k oltáři tomu, kterýž v tomž kostele fundován bejti jmá, vynaložilo, buď na jiné věci potřebné podle uznání a rozsudku Jich Mtí pánů z kapituly, v čemž připovídáme, že se chceme jako dobří lidé věrně zachovati. Tomu na svědomí pečet naši městskou k tomuto listu sme přitisknúti dali. Jenž jest dán a psán v městě Olomouci ve středu den So. Petra stolování léta Páně 1589. Revers, ausgestellt vom Bürgermeister und Rat der Stadt Ostrau über die Ubernahme der Sachen, die der verstorbene Olmützer Kanonikus Sigmund Skutellan von Herburtowics seinem Neffen vermacht hatte. Olmütz, den 22. Februar 1589. Kniha ostravských stupků, fol. 10 ab. 141

Strana 142
102. 1589, únor 22. Olomouc. Kněz Bartoloměj, děkan kapitoly olomoucké, dává Ostravským výtah z poslední vůle zemřelého kněze Zikmunda Skutelana, kanovníka olomouckého. My kněz Bartoloměj, děkan a kapitola kostela olomůckého, vyznáváme tímto listem všem vuobec a zvláště tu, kdež náleží, že jsme od moudrých a opatrných pánuov, purk mistra a rady města Ostravy, s pilností hledáni, abychom jim pro budoucí pamět hodno věrný výtah některých artykulí a klausul kostela jejich, úřadu a osob z Ostravy se do tejkajících s poručenstvím velebného pana preláta kněze Zigmunda Škutellana z Herburtovic, archidiakona a kanovníka kostela olomůckého již neboštíka, jehož duši Pán Buoh milostiv býti rač, pod pečetí naší kapitolní vydati poručili. I nemohouce slušné jejich žádosti ode- příti, tak činíme a jim tento vejtah dotčeného poručenství dáváme, kteréjž slovo od slova takto zní: De rebus vero meis partim industria mea, partim etiam parsimonia acquisitis in hunc, qui sequitur modum ordino et dispono. Nejprve, kostelu olomúckému jakožto mateři, od který sem to, cožkoli mám, nabyl s požehnáním Božím, poroučím všecku summu tři tisíce zlatých nahotově, aby dána byla na viderkauf. Plat pak aby tím způsobem vy nakládán byl: Za šest let má při kapitole každý rok jedno sto zlatých zuostávati, z kte rýchto šesti set zlatých sebraných má učiněna býti fundatio altaris v kostele ostravským, aby oltářník z nich platu do roku měl třidceti šest zlatých a byl poviněn maturu de beata Virgine každú neděli držeti, každý tejden missam pro defunctis a každý pátek de passi one Jesu Christi, k tomu processionibus et aliis ceremoniis ecclesie ut intersit et concessi ones parochum audíre iuvet. Item: Z toho platu, který zůstává mimo jedno sto zlatých, již odporučených na oltářníka, má vycházeti Joance a Regině, sestrám mým, každé po de- síti zlatých do života jich, Janíčkovi vodtud každý rok do života jeho má se dávati po štyrech a dva(d)ceti zlatých, Tomášovi, pokudž bude studovati, každý rok patnást zlatých, Lukášovi do Kroměříže po desíti zlatých do tří let, Jurkovi do proměnění stavu aneb zrostu po šesti zlatých, Justince, děvčeti do života s mateří po pěti zlatých. A když by již do tčených šest set zlatých shromážděno bylo a tyto napřed položené osoby, kterým z toho platu odporučeno jest, zemřely, anebo již více jim podle vuole mé z platu toho bráti ne- náleželo, dávám panuom z kapituoly plnú moc a právo, aby oni ten plat z sumy již jmenované mohli ad pios usus circa ecclesiam convertere prout ipsis in Domino me lius indebitur expedire. Item: Mám zápis viderkaufní od pana opata a konventu kláštera hradištského na summu štyry sta zlatých, z kterých plat vycházející Justině do života jejího pouštím, aby ho ona užívati mohla, a pakli že by zákon klášterský přijala, panna abatyše, v kterém bude, aby toho platu do smrti Justiny užívala. Po smrti pak její ten plat věčně oltářníkovi aby náležel do Ostravy. A pro lepší vychování zouplna šedesáte zlatých aby do roku měl a tím lípe onera sibi incumbentia vykonával, věrné ruky od té chvíle činím pány purkmistra a radu města Ostravy. Item: Za panem [zl Žerotína a na Židlo- chovicích mám zadržalých platů za půl štvrta léta, kterých učiní sto dvaceti šest zlatých, ty odkazuji Tomášovi na promoci. Item: Andrys Kaše, strýc muoj, v Ostravě dlužen mi jedno sto zlatých. Já revocujíc zápis prvnější, porúčím z nich Lukášovi padesáte zlatých, sestrám Johance a Regině třidset zlatých, na ostravský špitál deset zlatých a na kostel deset zlatých. ltem: Co se toho půlštvrta sta zlatých dotejče, kterými sejml Lukášovi v Kroměříži spo 142

Strana 143
mohl, toho všeho přitom zanechávám, co jest v rejstrách města Ostravy zapsáno, neb odtad náleží Tomášovi sto zlatých, Jurkovi sedmdesát a sestře jeho třidceti zlatých, a půl druhého sta zlatých pouštím témuž Lukášovi na živnost. ltem: Jolma v Ostravě dlužen jest mi deset zlatých, odpouštím jemu šest, a štyry aby dal strejci Janovi do Slizlslka. Item: Zoubek v Ostravě dlužen dvanáste zlatých, štyry jemu odpouštím a osm aby dal Sobotce švagrové. Item: Mám zápis od Ostravských na tisíc zlatých summy, který při svém znění zanechávám z tolika, poněvadž Jeho Milost knížecí pan biskup od pana Že- rotína vína za půltřetího sta zlatých přijal, které poviněn Ostravským bejti ráčí, a oni plat na toho půl třetího sta zlatých přišlej z duochoduov Jeho Milosti spravují. Jestliže by kdy Jeho Milost knížecí zbraňoval se takový plat spravovati anebo Ostravským takovú summu položiti, kterúž Ostravští v tom zápisu na tisíc zlatých pojali, zápis na sebe uvedouc, tehdy aby kostelu brněnskému ze dvú set zlatých a praebendatům z padesáti zlatých plat dáván nebyl. ltem: Janíčkovi do Ostravy, pacholeti, poroučím laterničku stříbrnou a konvičku polúmásní, též stříbrnou, k tomu s futro lžíc stříbrných a řetízek zlatý. Item: Pečet větší stříbrnú poroučím Lukášovi do Kroměříže a Janíčkovi sekrét zlatý. Knihy všecky poroučím Tomášovi, tak aby po něm zůstaly Janíčkovi. Item: Obrazy, koberce, ty všecky poroučím do kostela ostravského. Item: Svícen mosazný do kostela ostravského. Mšál také poroučím do kostela ostravského. Item: Dalmatiky dvě poroučím do kostela ostravského. Co se jiných všech věcí, kteréžkoliv v domě jsou, dotejče, těch všech i napřed po ložených duověřuji se pánuom poručníkuom, aby oni ty mohli mezi přátely podle dobrého rozumu svého rozděliti, a byl-li by jaký omyl v tom poručenství, napraviti. K vyřízení toho poručenství dožádal jsem se u velebného pana preláta kněze děkana, pana kněze Matouše, kanovníka, a kněze Jiříka, domestika, aby oni to na sebe přijali a tu vuoli mou poslední vyřídili. Item: Si Joannes ante annos pubertatis moreretur, volo, ut ex argento illi legato fiat calix argenteus deauratus pro altari, quod debet Ostravae fundari. A tak my děkan a kapitola kostela olomúckého v tom poručenství neboštíka pana preláta, nic více, což by se kostela, ouřadu a osob Ostravy dotejkati mohlo, nenacházíme, než co tuto ve psáno jest. Tomu na svědomí pečet naši větší kapitolní k tomuto vejtahu přivěsiti jsme rozkázali. Jenž jest dán a psán v kapituli naší na hradě Olomúckém ve středu den sto lování sv. Petra, léta Páně tisícího pětistého osmdesátého devátého. Pater Bartholomäus, Dechant des Olmützer Domkapitels, gibt dem Ostrauer Bürgermeister und Stadtrat einen Auszug aus dem Testamente des verstorbenen Olmützer Kanonikus P. Sigmund Skutellan. Olmütz, den 22. Februat 1589. Pergamenový originál s pečetí částečně porušenou, přivěšenou na pergamenovém proužku v archivu města Ostravy. Rozměr: 50 cm X 32 cm. 103. 1589, duben 28. Ostrava město. Revers na fundaci nového oltářníka od velebného p. preláta, kněze Zikmunda Skutelana z Herburtovic, slavné paměti arcijáhna a kanovníka kostela olomůckého, od p. purkmistra a rady zdejší poručníkům učiněný. My purkmistr a rada města Ostravy, nynější i potom budoucí, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsme od velebných pánův pre látův, kněze Bartholoměje Libertána, diakona kostela olomúcského, kněze Matouše Stry- 143

Strana 144
koviusa, kanovníka, a kněze Jiříka Skočileského, vikáře tohož kostela, jakožto mocných otcov ských poručníkův, od velebného pana preláta, kněze Zikmunda Škutelana z Herbortovic, archidiakona a kanovníka kostela olomúcského, již nebožtíka, dobré paměti již nařízených list hlavní na pargameně se třemi pečetmi visutými, totiž: Velebného pana preláta, kněze Pavla Heinwalda z Heinwaldu, opata kláštera Hradiště, týž konventu jeho a dědiny Olšan, k témuž klášteru náležející na summu štery sta zlatých a platu ročního štery a dvadcet zlatých svědčící, přijali, za kterúžto summu i plat fojt a starší i všeckna obec vsi Olšan, jakožto rukojmově jsou postaveni, jakž ten list hlavní v sobě šířeji obsahuje. I majíce my podle toho od do- tčiených pánův poručníkův list na pargameně pod sekréty jich sobě daný, v kterémžto nás ouřad města Ostravy takového listu hlavního věrné ruky činí, jakož i nebožtík pan prelát, kněz Zikmund, v poručenství svém nás věrné ruky takové summy a platův učinil a po nás toho míti chtějí, abychom těm vymienkám, kteréž v tom listu obsažené lilsou, na pře kážce nebyli, nýbrž ochrannú ruku nad nimi drželi, tímto listem naším anebo reversem tomu každému, kdož by tento revers náš s dobrú vůlí dotčených pánův poručníkův anebo jich Mí pánův z kapituly olomoucské, pánův našich dědičných měl, připovídáme, že toho brániti a hájiti chceme, aby žádný jiný těch čterech a dvaceti zl. platu z summy již jme- nované, za života Justiny děvčátka nepožíval, nežli vona sama, a přijala-li by zákon kláš- terský na sebe, tehdy panna abatyše anebo převoryše toho kláštera, kdež by zákonničků zuostala, po smrti pak toho děvčátka oltářník kostela ostravského. A tak tomu aby roz- uměno bylo míti chcem, že každý, kdož by tento revers náš, tak, jakž dotčeno jest, měl ty platy na vsi a lidech osedlých v Olšanech zapsané, od nich k sobě přijímati, z nich kvitovati. A když by jemu časně každého roku při S. Jiří a při S. Václavu spravované ne- byly, stávkami jich i škodami pro nesplnění jejich jakejmkoli zpuosobem vzatými na těchž Olšanských a statcích jejich dobývati může, nejináč než jako by jmenovaný hlavní list měl. Mimo to přišlo-li by kdy k tomu, že by ten plat k vyplacení svému přišel, tehdy my vejšpsaný purkmistr a rada města Ostravy máme a povinni budeme takovú summu k sobě přijíti a ji zase na jisté a bezpečné místo pod viderkauf dáti, však s vůlí a vědomím jich Mt pánův z kapituly a v tom ve všem jako ctní a dobří lidé slibujeme se zachovati. A pakliž bychom tomu, což se v tomto listu píše, na všem neb na díle (čehož Pane Bože nedaj) zadosti neučinili, tehda chceme a máme podle toho reversu Jich Mtem pánům z kapituly olomoucské list hlavní na tu summu i plat bez všelijakých fortelů a zmatkův přinavrátiti, aby dotčeným osobám nic nehinulo(!), což jestliže by se od nás, neb potomkův našich nestalo, tímto listem plnú moc Jich Mtem dáváme, aby toho listu hlavního na summu jmenovanú i plat na nás a jiných obyvatelích města Ostravy i statcích jejich právem všelijakým i stávkami dobývati mohli dotud, dokudž bychom takového listu hlavního jich Mítem neodvedli, proti čemuž my ani potomci naši bejti nemáme žádným vy myšleným zpuosobem. A pro lepší jistotu věcí svrchupsaných pečet naši městskou s jistým vědomím a vůlí vší obce k tomuto listu přitisknúti jsme dali. Stalo se v městě Ostravě ten outerý po sv. Matěji apoštolu Božím. Léta páně tisícího pětistýho osmdesátého devátého. Revers, ausgestellt vom Bürgermeister und Rat der Stadt Ostrau, auf eine neue Altaristenstelle, die der verstorbene Olmützer Kanonikus P. Sigmund Skutellan von Herburtowicz fundiert hatte. Ostrau, den 28. April 1589. Kniha ostrav. stupků. Fol. 8ab-9a. 144

Strana 145
1591, červen 12. Mor. Ostrava. Ujednání mezi městskou radou a řezníky v Ostravě stran masných lávek a pastvy na rybníku nad mlýnem přívozským. 104. My purkmistr a rada i všecka obec města Ostravy i s budoucími potomky našimi vyznáváme tímto listem naším obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že před nás a shromáždění naše obecní předstoupili sou opatrní cechmistři a všickni mistři řemesla řeznického v městě Ostravě, spoluobyvatelé naši, dávajíc nám toho zprávu, kterak že sou od purkmistra a rady i všecké obce města Ostravy, předkův našich, šestnácte krámů (neb jatek) masných vnově za ratúzem na náklad obecní ustavených, jakž zápis v knihách kupních obšírněji o tom zní, koupili a tohoto roku 1591 již zouplna a docela obci zaplatili, žádajíce nás za tento list pod pečetí naší městskú, že sou již tomu všemu od sebe zadosti učinili a takové krámy zaplacené že mají. Také sou nám k paměti při vozovali, že purkmistr a rada i obec naše, předešlí úřadové, jim sou při kupování takových masných krámův tu přípověď učinili, že jim k pasení masařského dobytku pastvu nad rybníkem slovie mlýnem přívoským podle příkopy, kterú se na rybníky voda žene, počnúc od hráze pana Mikuláše Hejnala z Kornic až zase k hrázi v tomž rybníku a vyměření našeho okáží, prosíce nás za to, abychom jim podle té přípovědi předkův našich takové pastvy vyměříc přáli. Kdež uvážíc a rozvážíc to bedlivě a uznajíce, že obci naší bez škody a ublížení to bejti může, cechu jejich tu lásku činíme a jim ta místa napřed jmenované k pasení dobytkův masařských, pokudž voda v tým rybníku topiti nebude, jakolžto trávník (však bez škody obecní a těm lidem, kteří za příkopkú role své mají), tudíž výhon po příkopách bez škody púščíme, chtíc tomu, aby voni a budúcí jejich potomci tak v tom užívání toho kupu byli, nyní i na časy budúcí, však to sobě ohraditi a opatřiti mají, aby v rybníce, na hrázech a rolích obec žádné škody nenesli. Jestliže by pak tento rybník kdy pust položen byl, nemají řezníci toho roku dobytku žádných na pastvu tam honiti, než jakž nejlépe budú moci, buď oráním neb sena činěním toho užíti, v čímž jim od nás a budoucích potomkův našich žádná překážka činěna bejti nemá. A protož my napřed psaná rada i všecka obec nynější i budoucí, prohlídajíce na časté žádosti a prosby jejich, těmž cechmistrům a všem mistrům řemesla řeznického, spolusousedům našim, předně krámy masné od předkův našich koupené a již zaplacené, tudíž ten kus k pasení dobytku, kterého užívati a z takové pastvy každého roku jeden funt vosku ku kostelu dávati mají, svěřujeme, a jim tímto listem naším nadáváme, že voni budú moci takové jatky zase prodati a s nimi učiniti jako svým vlastním zaplaceným statkem. Tomu na svědomí a lepší toho jistotu my svrchupsaní purkmistr a rada i všecka obec pečeť naši městskú větší s naším jistým vědomím a vůlí k tomuto listu přivěsiti sme dali. Jenž dán a psán v městě Ostravě v středu před slavností Božího těla léta Páně tisícího pětistého devadesátého prvního počítajíc. Ein Vertrag, der zwischen dem Stadtrat und der Fleischerzunft in Ostrau wegen der Fleisch- bänke und der Viehweide im Teiche oberhalb der Prziwoser Mühle abgemacht wurde. Ostrau, den 12. Juni 1591. Pergamenový originál s utrženou pečetí v městském archivu ostravském v rozměru: 27 cmX34.5 cm, plica 2.3 cm. 145

Strana 146
1591, srpen 19. Kroměříž zámek. Biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic uděluje pravidla Bratrstvu ostravských literátů. 105. My Stanislav Pavlovský z boží Mu biskup Olomúcský atd., vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří neb čtoucí slyšeti budú, že předstoupíce před nás opatrní purkmistr a starší, poddaní naši ostravští, i na místě všeho Bratrstva literátského tu v Ostravě jsou nám artykule s strany Bratrství jejich literátského přednesli, při tom poníženě prosíce, abychom jim takové artykule pečetí naší, aby již na budoucí věčné časy stále pevně ne proměnitedlně a bez porušení a překážky jednohokaždého zachovány a zdržovány bývaly, potvrditi ráčili, kteréžto artykule slovo od slova takto zní: Ve jméno nejsvětější Trojice ne- rozdílné Boha Otce i Syna i Ducha S°. Amen. Léta od narození Syna božího 1591 etc. Svo lení dobrovolné a snešení Bratrství literátského, předně za vůli Pána Boha všemohoucího, potom také za milostivým povolením vysoce důstojného v Bohu otce osvíceného knížete Stanislava Pavlovského z boží Mu biskupa Olomúcského etc., Pána našeho všech milosti- vého, stalo se jest literátům města Ostravy v jednotě bratrské pro čest a chválu Pána Boha všemohoucího, Panny Marie, matky jeho, a všech milých božích Svatých k vzdělání mnoho dobrého a spasitedlného jednohokaždého člověka právě křesťanského. Protož jedenkaždý, který by toho společného Bratrství literátského oudem jedním mezi námi učiněn býti chtěl, kterak by se v tom chovati, co činiti a čeho se vystříhati měl, jednomyslným snešením, s dob- rým a bedlivým všech bratří uvážením tyto regulae aneb pravidla nyní s pomocí Pána Boha všemohoucího i potom na budoucí časy nařizujeme a mezi sebú ustanovujem, kterážto znějí sama v sobě slovo od slova takto: Předně a nejprve. Poněvadž podle nařízení a ustanovení všeobecné, katolické, římské a apoštolské církve svaté na památku vtělení Krista Pána v život nejduostojnější a nejblahoslavenější Panny Marie všudy po všem světě mezi dobrými a poboží nými křesťany v kostelích katolických každý rok ve dni adventní Rorate se slaví a zpívají a u nás také to od mnoha let se zachovávalo a až posavad zachovává i zachovávati bude. Lite ráti všickni, zvláště pak ti, kteří čísti a zpíváním nápomocni býti mohú, při témž času advent ním, když se k takovému Rorate velikým zvonem zazvoní, tu ihned také jedenkaždý s ve- likú ochotností do chrámu Páně aby najíti se dali a takových dobrodiní nám od Pána Boha sobě propůjčených, že se jest pro nás hříšné v život přečisté a blahoslavené Panenky Marije vtěliti ráčil, jsouce vděčni, tu chválu nábožně a uctivě aby zpívali. ltem: Který by pak pro nedbanlivost svou a přílišné spaní Introitum a Kyrie zmeškal, pokuty dá 1/2 gr. bílého. ltem: Kdo by pak po graduali a evangeliu přišel, pokuty dá 5 groší bílých. Item: Kdo by pak post Offertorium aneb po Sanctus přišel, pokuty custodibus 1 gr. bílý poviněn bude dáti. ltem: Kdož by pak koliv také spolubratru, byvší již hned s prvopočátku a potomně od polovice Officium, anebo od některé částky mše Sté, nevyčekaje, všetečně odešel a maje i hodnú příčinu, k tomu custodibus se neopověděl, ten celú pokutu propadne ut supra. Avšak měl-li by kterýkoliv jakú práci nebo cestu před sebou aneb jakúžkoliv jinší (tolkohodnú) příčinu, pro kterú by do kostela k takovému zpívání přijíti nemohl, opově dúce se custodibus časně, ten té a takové pokuty práz den bude. 2. Poněvadž jest nám všem to věc potřebná a k spasení užitečná o to se starati a 146

Strana 147
péči jmíti, jak na tom světě životy vedeme a v rozpustilosti živi jsme a nevíme dně ani hodiny, kdy Pán přijíti a počtu od nás požádati ráčí. Protož vždycky bedliví a střízliví býti máme. Tu také v první středu v puostě, jenž slove Cinerum, jak se dni kající a Quadragesima, to jest puost začne a procesí, tudíž také i mše svatá konati se bude, v kostele všickni býti a na Popelec jeden za druhým jíti, na hříchy a zlosti i nepravosti, kteréž až do toho času páchali, jej příjímati na znamení, že již více toho činiti, nýbrž všeho přestati a litovati mají. Kdož by pak se toho opovážil a na té procesí Popelci, tudíž také i mši svaté nebyl, pokuty poviněn bude dáti 1 lib. vosku. 3. Jakož pak netoliko za živých, ale i také za mrtvých křesťanských lidí duše sluší nám Pána Boha prositi, všickni bratří i ti také, kteříž bratrskou společnost mají, pobožnú a křesťanskú lásku k bratřím a sestrám Bratrství tohoto literátského v Pánu Bohu zemře- lým dobře, pobožně a spasitedlně i katolicky smejšlejíce o těch modlitbách, které se za mrtvé křesťany v církvi činí, každého čtvrt léta při suchých dněch, jako nejprve po ne- děli Invocavit v středu, potom po seslání Ducha S° v středu, třetí po povýšení S° Kříže v středu, čtvrté po Sté Lucii v středu všickni do kostela jíti a tu Vigilias trium lectionum cum laudibus a mši svatú za spolubratry a sestry vykonávati povinni budú. Item: Aby také za dobrodince zakladatele Bratrství tohoto literátského, za rodiče, přá tely, vůbec za jiné všecky věrné duše, které by ještě v nedostatcích svých byli, túž službu boží vykonávali a za ně Pána Boha prosili, své modlitby s ofěrou jemu obětovali pod po kutú jedné libry vosku. 4. Trefilo-li by se pak to (jakož sme všickni smrtedlní a všickni také ten dluh smrte- dlnosti platiti musíme), že by Pán Bůh všemohoucí jednoho z spolubratří buď manželku, děťátko, čeledína jeho katolického z tohoto světa prostředkem smrti povolati ráčil, všickni v pláštích ten skutek milosrdný vykonati a to mrtvé tělo podle oznámení mladších bratrův poctivě k hrobu doprovoditi mají. Kdo by pak sám o domě jsouc nešel, pokuty dá půl libry vosku. Jestliže by kdo pro práce anebo cestu před sebú majíc, k tomu dostačiti a při tom pohř(e)bu sám životně býti nemohl, opověda se custodibus, manželka jeho, buď kdokoliv jiný z domu na místo jeho na takový pohřeb dáti se najíti má, pod pokutú ut supra. 5. Co se pak dotýče Salve, které se přes celý puost každého dně vykonává a zpívá, tu také všickni každý den do kostela se scházeti a je zpívati povinni budú. Kdož by pak toho zanedbal a nepřišel bez hodné příčiny bez] opovědi custodibus, pokuty dá 1 groš bílý. 6. Poněvadž velebnú Svátost oltářní od Krista Pána nám pozuostavenú máme, při kteréžto přede všemi věcmi, když předně umučení a smrt sobě jeho svatú připomínati a skrze ni království božího a spravedlnosti jeho hledati a tudy, aby nám jiné všecky věci, obzvláště pak ty, kteréž nám k dušnému spasení nejpotřebnější jsou, přidané byly, žádati míníme, jednou v roce všickni společně ještě mimo nařízení církevní na znamení lásky bratrské velebnou Svátost oltářní, totiž na den vysoce duostojné a velebné Panny Marie Zvěstování, jižto za patronu tohoto Bratrstva našeho literátského sobě bereme a máme, slavíme i chválíme, sub una specie, to jest pod jedním způsobem přijímati máme. ltem: Jestliže by pak kdo jako pod zástěrú náboženství lepšího někde jinam k sektám se utekl a přijímal, ten takový jako rušitel dobrého řádu od starších Bratrství, a kdyby jich neuposlechl, od ouřadu aneb hejtmana trestán a v řád uveden býti má, aneb jako prašivá ovce od společnosti vyvržen. 147

Strana 148
7. Na výroční slavnosti a svátky, jakožto na hod a slavnost Božího Narození, Vzkří šení, Ducha So seslání, Trojice Sté, Panny Marije, posvěcení chrámu a na jiné slavnosti vej- roční, na jitřních nešporách, službách Božích, tu také všickni, aby do kostela se scházeli a při službách Božích každý na svém místě až do konce setrvali, víceji pro čest a chválu Boží, nežli pod propadením jednoho bílého groše. Na kteréžto vejš dotčené slavnosti i na jiné, jakožto na den So. Marka evangelisty, v Křížové dni, Sté Panny Cecilie a na jiné slav- nosti roční, na procesí jedenkaždý s rectorem a cantorem dva a dva jíti a tu jedním srdcem Pána Boha chválíc za všeliké potřeby duochovní i tělesné prositi a Responsoria zpívati pomáhati, a i ti, kteří by v tom vynaučeni nebyli, avšak pro zvyklost a další na- učení i tudíž takové zpívání sobě v pamět braní, také jíti mají. Obzvláštně pak na den Božího těla, tu ihned, jak se nejprvší nešpor in Vigilia zvoniti počne, všickni literáti, i ti, kteří Bratrství s nimi mají a drží, jedenkaždý voskovú hodnou svíci udělanú majíc, do kostela najíti dáti se mají, na procesí přes celý Ochtáb, ničehož nezameškávajíc choditi a té velebné Svátosti, totižto Kristu Pánu celému a živému nerozdílnému v tom těle, v témž božství a člověčenství, jak za nás za hříšné na kříži trpěti a sebe samého nám se pozůstaviti ráčil, spasitedlnú poklonu a chválu se vší uctivostí činiti a jiným příklad dobrý z sebe dávati mají. Kdo by se pak tak nezachoval, dá pokuty půl libry vosku. Item: Mladší pak bratří z literátův, kteřížkoli ustanoveni budú, tím vším způsobem se zachovati, postavníky před velebnú Svátostí na nešpořích a při mši Sté přes celý Ochtáb na procesí nositi a je rozsvěcovati povinni budú. 8. Pořádek pak při všech věcech, aby se řídil a spravoval a jedni druhých poslou chajíc, nimi se spravovati a říditi mohli, tento se také zachovati má. Seniores anebo starší dva, kteréž by uznali k tomu hodné býti, aby každého roku při času Božího vstúpení, s radú kněze faráře, kterýž by toho času správčím byl, jimž by takové spravování poručeno bylo, nařízeni býti mají, a ti aby tu moc měli, spravovati ve všech věcech, pobožně říditi, zlé věci přetrhovati a trestati. ltem: Na výroční slavnosti a svátky, potom také i každú neděli Maturu, to jest ranní mši Stů, když by se zvonilo, to což by vedle času svátků památních buď nedělních dobrodiní božských zpívali, při pulpitu byli, regovali a totum chorum, to jest všecek kůr a jiné spo- lubratry literáty spravovali a řídili. Item: Ti starší, kteří k tomu voleni budú, mají tu práci za ten rok bez všelijaké vý- mluvy podniknouti a nechtěl-li by který z těch volených k tomu přistoupiti a starším býti, dá pokuty dva funty vosku, avšak pře(d)ce ten rok vytrvati a ten ouřad, jak k tomu volen a nařízen jest, říditi a spravovati poviněn bude. Item: K těm pak starším dva mladší kustosové a 4 ještě jiní mladší na pomoc při dáni býti mají. A ti starších svých, což by koli rozkázali, buďto že by potřeba byla lite- ráty obeslati o nějakú potřebnou věc, anebo že by měli nějaké společné rozmlouvání, též jestliže by chtěli mrtvého k hrobu doprovoditi, buď cokoli jiného že by potřeba ukazovala, uposlechnouti mají. Item: Kterým by pak koli dáno bylo znáti bratřím z literátů o všelijakú potřebu bratrskú, a budúce kterýkoliv o domě, toho by obmeškal a přijíti nechtěl, tak jakž by se od star ších čas k tomu vyměřil, pokuty propadne 1 gr. bílý. ltem: Tíž kustosové starším bratruom literátům v zpívání nápomocni býti a těch, kteříž 148

Strana 149
by při zpívání (jak s prvopočátku o Rorátech se klade) nebyli, těch šetřiti a poznamenati mají. A ti, kteříž by se toho dopustili a při Matuře, jitřních a nešpořích (jakž nahoře ozná meno) buď při počátku, prostředku, aneb při konci nebyli, táž pokuta se na ně ukládá jako na Rorátech ut supra. ltem: Kdož by koliv od těchž kustosův k starším bratřím literátům přidaných, že by v kostele pořádně a pobožně se i uctivě nechoval, nýbrž smíchy anebo křiky nenáležité a rozprávky daremné, nejsa bedliv zpívání, činil, buďto když se evangelium čte anebo zpívá, klobúčku nesňal, neb na stolici na ruce se položíc uctivě nestál, pokuty jeden 1 gr. bílý. 9. Vznikla-li by pak mezi bratry literáty jaká různice aneb odporové a svády, to na starší bratry literáty vznešeno a oznámeno býti má, a oni to podle náležitosti a hodnosti spravedlivě urovnati, a kdo by příliš svávolným a neposlušným byl, toho z společnosti svý po jednom i druhém napomenutí a potrestání vyloučiti a v trestání vzíti mají. ltem: Při společnosti Bratrství literátského hry všelijaké a zbytky, svády, hádky a oplzlé řeči, což by protiv Pánu Bohu a dobrým lidem na škodu bylo, se zapovídají, ale jako na ctné a šlechetné lidi duchovní a bratry literáty náleží se chovati, jiným příklad dobrý z sebe dávati a pohoršení žádného se nedopouštěti, ale v písničkách pobožných svatých kato lických, kteréž by předně proti Pánu Bohu a Svatým jeho, ku potupě a na odpor nebyly, zpívati v nich čest a chválu Pánu Bohu za všeliké dobrodiní vzdávati a děkovati. Kdo by se pak čeho takového kde dopustil, podle uznání starších bratrů literátů pokutú trestán býti má. 10. Všelijaké pak ty a takové pokuty peněžité, kteréž by se od přestupníkův řádův aneb přikázání dávaly aneb scházely, starší bratří literáti nynější i budúcí, to v své moci a ochraně, však k spolku všeho Bratrství literátského beze všech jiných lidských překážek jmíti a chovati i opatrovati v pokladnici své mají a s dobrým rozmyslem i uvážení všech lite- rátův jejich a spolubratří, buď k zisku aneb k potřebě všech literátův, aneb jakž by koliv jináče se jim vidělo a zdálo, obrátiti a říditi mají, a z toho ze všeho tak dobře příjmu jako i vydání při obnovení starších bratří aneb při času sobě jmenovaném seniores počet spravedlivý učiniti povinni budú. 11. Do společnosti pak naší bratrské a literátské, kdož by se koliv připověděti a k nám přistoupiti chtěl, tomu a takovému milujícímu lásku Bratrství literátského, předně toto naše nařízení a řád se přečísti a všecky artikule a leges předložiti, jak se chovati a čeho se vystříhati, oznámiti má. Poslušnost všelijaků k bratřím všem literátům zachovati a do spo lečnosti Bratrství literátského jeden zl. dva funty vosku dáti a k tomu mladším býti. 12. Quartálníci pak a ti, kteříž by čísti, tudíž i zpívati dobře pomáhati nemohli, a do společnosti se připověděli, tíž a takoví každého roku v jednomkaždým čtvrti létě do spo lečnosti Bratrství literátského a pokladnice 1 gr. bílý dáti povinni budú. A když by potřeba nějaká při společnosti posloužiti nastala, a jinších mladších nebylo, každého roku dva se jmenovati a vybrati mají, a oni toho šetřiti při všelijaké posluze všech bratří, že by se k nim uctivě a vážně ve všech posluhách buď piva přinésti a natočiti i všelijakú jinú věc poslúžiti povinni budú. A tak ti a takoví řádové, kdy se při společnosti našeho Bratrství literátského zachovávati budú, Pán Bůh všemohúci ráčí nám dáti všem věřícím na tomto světě své svaté požehnání a po tomto bídným životě v království svém nebeským s sebú věčné přebývání. Amen. Kdež my nadepsaný Stanislav biskup, znaje prosbu dotčených ostravských poddaných 149

Strana 150
našich, slušnú a takové předsevzetí jejich chvalitebné a Pánu Bohu příjemné býti, po něvadž se to předně k rozmnožení cti a chvály Boží, tež k rozšíření religií Sté katolické a zachování dobrého pobožného řádu vztahuje, tak činíme a jím často psaným poddaným našim i budoucím potomkům jich vejš psané artykule ve všech punktích a klausulích, což tak v sobě obsahují a zavírají, potvrzovati ráčíme. Chtíce tomu konečně, aby nyní i na budúcí věčné časy v celosti stále a neporušitedlně držány a zachovány byly a Bratrstvo literátské v témž městě našem Ostravě podle těchž artykulí se neproměnitedlně chovali a spravovali pod uvarováním pokut v nich vyměřených. Tomu na svědomí sekrét náš jsme k téjto konfirmaci naší přitisknouti poručiti ráčili, jíž datum na zámku našem Kro měříži v pondělí po Nanebevzetí Panny Marije, to jest 19. dně měsíce srpna léta Páně 1591. Stanislaus m. p. L. S. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky bestätigt die Ordnung der Ostrauer Literaten- vereinigung. Kremsier Schloss, den 19. August 1591. Podle opisu z moravskoostravské dekanátní matriky z r. 1672. Fol. 33a 37a. 106. 1593, leden 1. Olomouc-Předhradí. Biskup Stanislav Pavlovský zastavuje hukvaldské panství svému bratru a úředníku téhož panství Valentinovi. Léta Páně 1593 v pátek den Novýho léta na Předhradí olomúckém: My Stanislav Pavlovský z Boží milosti biskup Olomůcký atd., jmajíce při sobě velebného kněze Johan nesa Jergera, obojího práva doktora, kanovníka kostela olomúcského, kanclíře našeho, uči nili jsme smlouvu celou a dokonalou s urozeným vladykou panem Valentinem Pavlovským z Pávlovic na Golasovicích a Pavlovicích, úředníkem panství našeho Aukvaldského a Mís teckého věrným a bratrem naším zvláště milým, a to takovou, že jsme my vejšpsaný Stanislav biskup témuž panu Valentinovi Pavlovskýmu panství naše Aukvaldské a Místecké, totiž město Ostravu, ves Vítkovice, město Příbor, městečko Prušperk, městečko Franštát, ves Fryčovice, ves Staříč, ves Chlebovice, ves Palkovice, ves Metylovice, ves Lhotka, ves Myslík, ves Kozlovice, ves Kunčice, ves Tichá, ves Lichtnuov, ves Bordovice, ves Kopřivnice, ves Závišice, ves Velčovice, ves Mniší, ves Jetřichovice, ves Drholec, ves Skotnice, ves Klokočov, ves Sklenov, vés Rychvaltice, a na panství Místeckém městečko Místko, ves Svědinov, ves Kunčice, ves Hodoňovice a ves Frýdlandt se všemi oužitky a požitky, platy stálými a běžnými, kteréž se koli od datum smlouvy scházeti a přijímati budú, s horami lesy i s daní valaskou, rybníky, řeky(!) a potoky všeckými, malými i velkými, s mlýny mouč nými i pilnými, s vápenkami, s dvory, s dobytky v nich, i s rolimi(!) a loukami k nim na- ležejícími, s pivovarem a krčmami k němu příslušejícími, s ospy sutými obilnými, s robo tami konskými i pěšími všeli jlakými, kterýmižkoli ti lidé poddaní naši nám spravedlivě povinni jsou, a je prve takej činívali, slepicemi, husami, vejcemi, s pastvami v horách, s mejty a summou všudy s všelijilakými úžitky, jakž jmenované bejti mohou, do třech let smlouvy této v pronájem pustili, a to na ten zpuosob, že nám a potomkuom našim, biskupuom Olomouckým, týž pan Valentin, bratr náš, s erby a potomky svejmi za ty všeli ilaké jme- novité svrchupsané oužitky na těch panstvích za jedenkaždý rok puol štvrta tisíce zlatých, za jeden zlatý třidceti groší a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc zpuosobem tímto 150

Strana 151
vydávati povinen bude, totiž při svatým Jiří od datum smlouvy této nejdřív příštím jeden tisíc zlatých, při svatým Václavě potom příštím puol druhého tisíce zlatých a potomně při Novým létě zase jeden tisíc zlatých na doplnění tejž dotčené summy roční a potom druhý i třetí rok, jakž vejš jmenováno, tím zpuosobem na ty termíny nám spravovati a vydávati jmá a povinen bude. K tomu též, kdybychom tam na to panství příjezdem se trefili, od něho každýho roku, pokud on tenž statek v pronájmu držeti bude, za štyry ne děle s dvorem naším vychování jmíti máme. Jestliže bychom pak tam nepřijeli aneb toho času štyr neděl nedobyli, tehdy žádnou náhradu za to činiti povinen nebude. Tolikéž vy dávati a odsílati jmá každého roku předně kostelu našemu zde na Předhradí do dvou set funtů vosku, a in bursam pauperum do školy v Olomouci žakuom rži dvanácte měřic, kaše štyry měřice, z lajnu dva polehy, másla dva hrnce, sýru šest, plec šest vydávati a odsílati. Co se pak stavení dotejče, jestli by se co nového z gruntu bud od zdi neb od dříví, splavu, stodol a na jiném stavení nové střechy a jinejch věcí stavělo, to má s vě- domím naším na náklad náš činiti, než z strany všeli jlakých oprávek při zámku Aukval dech, dvořích, stodolách, střechách, ohradách, mlejních, rybnících, splavích i jinde všudy, kde by toho potřeba byla, to bude dotčený pan Valentin na svuoj náklad tak, jakž nato záleží, časně a hodně dáti opravovati povinen. Jestli by se pak na stavení z dopuštění božího, (čehož Pane bože uchovati rač!) od ohně neb povětří jaká škoda stala, což by se stavení dotejkalo, taky naše a co by (se) v něm obilí neb jinejch věcí bylo, téhož pana Valentina škoda bejti musela. Na tom panství sobě vrchnost z vuole od zvěří a ptactva honu, lovení, chození na ně od lidí, poddaných našich, také pstruhuové potoky pozůsta- vujeme. Také pokutami peněžitými a robotami nepovinnými od téhož pana Valentina Pavlovského poddaní naši obtěžováni bejti nemají, než kdož by se co toho dopustil, má buď vězením neb jinou dílnú pokutú sám, však [s] mírností trestán bejti. Co se spravedl nosti a statkuov sirotkuov zběhlejch dotejčie, ti aby se na panství pořádně s bedlivostí vyhledali a nám poznamenané odvedené byli, kterúž k ruce naší vymiňujeme a pozuo- stavujeme. Co se posudního a jinejch sbírek císařských a k zemi svolených dotejčie, to týž pan Valentin jako i prve tak bedlivě opatrovati má, aby se spravedlivě vybírali a od- vozovali. A on sám obzvláštně pobečovní co se piva na šenk vystaví, aby při termíních vejběrčím k tomu nařízeným od sebe spravoval a odvozoval. Též jiné berně písaří kro měřížskému s listem přiznávacím časně odsílával. A co se jemu jakého dobytka, obilí, sladu, a jinejch všelijlakých svrškuov na zámku, ve dvořích, pivovaře, též násady v rybnících velkých i malých podle inventáře již prve před třemi lety odvedeno jest, to týž pan Va lentin s erby a potomky svejmi po vyjití těch tří let zouplná nám, Stanislavovi biskupu a potomkuom našim zase odvésti a postoupiti povinen bude. Jestli by pak Pán buoh vše mohoucí téhož pana Valentina dřívěji těch tří let (z) s tohoto světa časnou smrtí povo lati ráčil, tehdy potomci a nápadníci jeho tejto smlouvy do těch třech let, když by nám to ujistili, ujíti moci budou. Pakliže by nás, Stanislava biskupa, Pán buoh všemohoucí s to hoto světa před vyjití těch tří let pořád zběhlých povolati ráčil (čehož Pán buoh ucho vati rač), tehdy pře(d)ce tato smlouva svuoj průchod jmíti a ty tři léta trvati jmá bez všeli jlaké budoucích potomkuov našich, biskupuov Olomúckých, překážky. Pro lepší toho jistotu, co se svrchu píše, My Stanislav biskup a já Valentin Pavlovský sekréty naše vlastní k tejto smlouvě jsme přitiskli. A my Jan Vlček z Hulčína a Dobré Zemice, maršálek J. M. 151

Strana 152
K., Januš Pavlovský z Pavlovic a na Oujezdě, ouředník mírovský a Václav Pavlovský z Pavlovic a na Hendrsdorffě, hejtman panství Osoblazíslkého a Kečerského, že se tomu všemu od pana Valentina Pavlovského a potomkuov jeho, co se v tejto smlouvě píše, zadosti stane, slibujeme. A na jistotu toho také sekréty své vlastní k tejto smlouvě jsme přitiské nouti dali. Kterážto smlouva jedna při nás Stanislavovi biskupu zůstává a druhá v týž slova panu Stanislavovi Pavlovskému dána jest. Stalo se léta a dne ut supra. Der Olmützer Bischof Stanislaus Pawlowsky von Pawlowitz verpfändet die Herrschaft Hoch- wald und Mistek seinem Bruder Valentin. Vorburg-Olmütz, den 1. Jänner 1593. Podle fotogr. snímku pergam. originálu s pěti visutými pečetmi z kroměřížského arcibiskupského archivu. 107. 1593, duben 12. Ostrava. Rada města Ostravy přiznává odhad berně z manských vsí Přívozu a Lhotky. My purkmistr a rada města Ostravy známo činíme tímto listem obecně přede všemi, jakož při sněmu manským obecným, kterýž na zámku v Kroměříži léta 1590 v pondělí po památce So. Martina držán byl, od pánův manův jest svoleno, aby jedenkaždý statek svuoj, což ho na manství vysoce duostojného a osvíceného knížetě a pána pana Stani slava Pavlovského z Boží milosti biskupa Olomúckého etc. má, spravedlivě šacoval a z tisíce zlatých berně při času So. Jiří léta 1591 po Třech králích a léta 1592 tolikéž po tři zlaté aby Jeho knížecí milosti dal a spravil. Kdež my statek náš to, což na manství Jeho Mu knížecí máme, totižto ves Přívoz a vesku Ciertovu Lhotku šacujem a tej berně za první i druhý termín léta 1591 i léta 1592 třidceti zlatých devět groší počtu moravského při tomto listu přiznávacím posíláme a že sme se v tom šacování spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. Pro lepší toho jistotu pečet naši městskú k tomuto listu jsme přitisknúti dali. Jenž jest dán a psán v městě Ostravě v pondělí po neděli Květné léta Páně 1593. Der Bürgermeister und der Stadtrat von Ostrau geben die Schätzungssteuer von ihren Dörfern Prziwos und Lhotka (Teufelsdorf) an. Ostrau, den 12. April 1593. Podle fotogr. snímku opisu z kopiáře arcib. archivu v Kroměříži. 108. 1593, červenec 25. Olomouc. Biskup Stanislav Pavlovský svoluje městu Ostravě zvýšiti mýtné. My Stanislav Pavlovský z Boží milosti biskup Olomůcký atd. známo činíme tímto listem všem vuobec, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsou před nás předstoupili opatrní puorkmistr a starší i na místě vší obce města našeho Ostravy nám s náležitou uctivostí a pokorou oznámujíc, kterak ležíce to město naše na veliké a hlavní silnici, jedouce z Mo ravy do knížectví Slízských a království Polského, při kterýmžto předně velký most přes řeku Ostravici a potom několik jiných menších mostů držeti a opravovati každého roku s nemalým nákladem do několika desát zlatých musejí, na kteréžto oprávky, jak mostuov tak cest, to mostné, které se jim posavad z vozu po dvou penězích bílých dávalo, nikoli postačiti nemuože, tudíž také že jest se jim letošího roku velikými povodněmi jak na ro- 152

Strana 153
lích, lukách, zahradách a jiném stavení, tak obzvláštně i na mostech veliká škoda stala, tak že jest voda prudkostí a náhlostí svou tenž most veliký přes řeku Ostravici všecek po trhala a vzala, že jeho ani jeden kuol nezuostal, na kterýžto, aby zase hodně, dobře a stále vystaven bejti a lidé jak domácí tak i přespolní přes svět pracující volně po živnostech a potřebách svých přejížděti mohli, do několika set zlatých vynaložiti musejí etc. Ve vší poníženosti nás prosíce k nějakej náhradě takového velkého nákladu na nový most, tudíž ku pomoci dělání a opravování téhož i jiných mostů a cest tu při témž městě, abychom jim z mocnosti a milosti knížetcí, která předkuom, nám a budoucím potomkuom našim, bisku puom Olomouckým, od císařuov římských a králuov českých slavných a svatých pamětí obzvláštně udělena a majestáty na to vyšlými nadána a stvrzena jest, že mejta a mostný na gruntech a statcích biskupství a kostela našeho vysazovati a nadávati muožeme a moc máme dotčené mostný, které se jim posavad dávalo, povejšiti, nadati a i na to potvrzení pod pečetí naší dáti ráčili. Kdež My, majíce takové jejich předložení s radami našimi věrnými milými v bedlivém uvážení a vzhlídnouce na jejich pokornou a slušnou prosbu a veliký náklad, kte rýž tu tak pro pohodlí lidské činívají, a z již dotčené mocnosti knížetcí příkladem předkuov našich dobré paměti, aby obyvatelé v témž městě poddaní naši věrní milí náklady takovými obtěžováni a v živnostech svých skrz to hyndrování nebyli, mosty pak vejš dotčené tím stáleji a podstatněji dělati stavěti, tudíž i cesty opravovati dávati mohli. Uznávajíce to za slušné a spravedlivé, kdežkoli se takoví mostové držívají a i cesty opravují, za takové po hodlí, které se domácím i přespolním po živnostech svejch přes svět pracujícím lidem činí, aby ti, kteří na to nakládají, také nějaké pomoci oučastni byli. Protož tímto listem naším a vejsadú knížetcí jakožto biskup Olomoucký dotčeným Ostravským poddaným našim i budoucím potomkuom jich touto milost činiti i nadávati ráčíme, aby z příčin nahoře do tčiených k těm opravám mostný, kdež prve brávali z vozu po dvou penězích bílých, nyní z vozu naloženého po šesti penězích bílých a z prázdného po třech penězích. ltem: Z dobytku rohatého hovězího po jednom penězi a z drobného, totiž z cápů, koz, z vovcí a sviňí po puol penězi bílým. ltem: Z žida pěšího po třech penězích a z jízdnýho, neb jelzli by na voze, šest pe něz bílých bráti mohli a moc měli). A mimo toto vyměření lidé vejše šacováni a obtě žováni bejti nemají. A oni Ostravští proti tomu (jakž vejš dotčeno) ten most velký přes řeku Ostravici i jiné mosty a cesty na tejš silnici tu při městě, tak jakž od starodávna hodně dělati a opravovati mají a na budoucí časy povinni budou. Tomu na svědomí jistotu a stvrzení toho pečet naši k tomuto listu přivěsiti rozkázati jsme ráčili. Přítomni sou toho byli velební, urození a vyso(d)ce učení nám bratří v Pánu Bohu zvláště milí kněz Melichar Pirnus z Pirn, děkan, kněz Jan Štirnský z Štirn, probošt, kněz Theodorus Engels z Jymmich, archidiákon a oficiál, kněz Jan Jerger, školastik a kan clíř náš, kněz Ulrich Rytman, kněz Lukáš Letus, kněz Krištof Štredl, kněz Matouš Striko wius, kněz Jan Tarnawský z Tarnawský Wole, kněz Jiřík Sekera z Piznic, kněz Ludvík Gro decký z Brodů a kněz Eliáš Hovoryus z Vyškova, preláti a kanovníci kostela našeho Olo múckého etc. A urození páni pan Jan Víček z Hulčína a z Dobré Zemice, maršálek, pan Hanuš Haugwitz z Biskupic, mundšenk, a urozené vladyky Jakub Pisařovský z Pisařovic, stolmistr, Matiáš Jelitovský z Jelitova, furšnejder, Albrecht Globický z Globic, kuchmistr, Jan Zavacký z Zavádky, Smil Myška ze Zlunic, Bedřich Drahnovský z Pěnčína a jiní dvořani a služebníci 153

Strana 154
naši věrní milí etc. Actum et datum v domě a dvoře naším na Předhradí kostela našeho Olomúckého v neděli den sv. Jakuba většího apoštola Božího léta od narození Krista Pána a Spasitele našeho tisícího pětistého devadesátýho třetího počítajíc. Poznámky: 1) Sazebník, kolik se platilo mostného na velkém mostě v Ostravě před r. 1580: Z drejlinku vína 3 gr. 3 pe níze bílé, z desítky vína 12 hal., ze šmejdu aneb co kupcům vezů do Krakova aneb z Krakova z těch vozů 3 gr. 3 hal., od zavá- zaného vozu konopí 4 gr., od zavázaného vozu chmele 6 gr., od vozu aneb drejlinka vořechů 6 gr. a klobouk ořechů, od vozu ovoce groš a jeden klobouk ovoce, z vozu hrnců 3 groše a hrnec, od vozu náčiní 3 gr., od vozu cibule, česneku, ošlejchu 3 groše, od vozu husí, slepic a vajec 3 gr., od vozu soli 12 hal., od vozu pšenice 12 hal. a jiného obilí 12 hal., od prázdného vozu 6 hal., od měchu vlny jeden groš, z koně 3 hal., z vola, krávy 3 hal., z kopy ovec 4 groše 2 hal., z tuny herinků 3 hal., z jiných všeli jakých ryb z tuny po 3 hal., z tuny oleje 3 hal., z jednoho žida po 4 hal., kdo sklenice veze aneb nese, dá sklenici, od měchu kruš- pánku 1 gr., od kopy jeleních rohů 3 groše, od svazku obuví 1 groš, od svazku provazů 2 hal., od zavázaného vozu peří 15 groší, od peřiny 2 hal., od podušky 1 hal., od polštáře 1 hal., kdo veze sukně, kabáty na prodej, od každého 2 hal., od štuku šlojířů 2 hal., od prostnějších 1 hal., kdož se stěhuje 3 gr., od vozu sít, kachlí 1 groš, od jezdeckých dřev 2 hal., od nepřipravených po 1 hal., od štuku příze bílenej 2 hal., od syrovej 1 hal., od měřice cibulného semena 2 groše, od vědra páleného vína 2 groše, od láhvice velkej páleného vína 4 hal., od malej 3 hal., od bečky starého piva 1 groš, od achtele medu 1 gr., od láky malvazi neb vlaského sladkého vína 1 gr., od prázdných drejlinků z plného vozu 3 groše, od štuku zlatohlavu 13 gr., od štuku atlasu 5 groší, od aksa- mitu 5 groší, od štuku cendelínu 2 hal., od štuku tafatu 4 hal., od ornátu 2 gr., od měchu peře Jmá být pepřel 3 gr., od měchu kmínu 1 groš, od láky mýdla 1 groš, od láky fíků 1 groš, od láky mandlí a řeckého vína po 2 groše, od funtu šafránu 3 groše, od láky dře věného oleje 2 groše, od štuku kmentu a trůby plátna 1 halíř, od truhly kramnej 2 groše, z vozíku s kramnejmi věcmi 2 groše, od krabice cvilichu neb ubrusu po 2 groše, od centnýře vosku 3 groše, od postavu drahého sukna 3 groše, od postavu slezského sukna 1 groš, od postavu šerého sukna 2 halíře, z palíka sukna, když by půlvozu zavázaného 3 neb 4 koňmi 10 gr., z malého vozíku, kterýž slove německy Komeerwagen Komerzwagen z toho, aby méně bráno bylo. Ode sta sobolův 4 groše, od sta kuní Ikuna] 3 groše, od sta hranostajův 2 groše, ode sta bělgěn (?) 3 groše, od liščí kůže 1 halíř, od zavázaného vozu koží 20 gr., od medvědí kůže 1 groš, od svazku jirchy neb vydělaných kůží 2 groše, od bečky neb truhly kožichův 4 groše, neb kdož méně kožichů má od každého ko žicha 2 hal., od malého kožíška 1 hal., od tuny velkejch pruských ryb 2 gr. od malej 1 groš, od tuny ouhořův 2 groše, od bečky lvovských polských ryb 4 gr., od grefu viziny 8 grošů, od velikej bečky viziny 10 gr., od menší méně, od bečky živých ryb 1 gr. a rybu prostřední, od tuny medu 2 gr., od džbernice medu 1 groš, od gbela medu 2 hal., od drejlinku zelí 3 groše. Uzdaři, pasíři, řemenáři, nožíři od truhlice po 1 groši, od dobrého sedla 2 hal., od horšího 1 hal., od pavéz 2 hal., od toulu po 1 hal., od bečky neb truhly kovářských věcí po 4 groše, od menší 2 groše, kdož veze železa málo, málo neb mnoho dá štáf železa od vozu, kos neb drejlinků 10 groší, od svazku kos 3 hal., od svazku srpů 3 hal., od bečice lámané ocele 3 groše, od centnýře ocele ve svazcích 3 groše, od centnýře železa rakouského 1 groš, od centnýře plechu železného 2 groše, od centnýře mědi a mosazi po 3 groše, od centnýře olova 3 groše, od 10 radlic 3 hal., od 10 sekyr a od 10 nebozezův velikých a od jednoho náčení 3 hal., od be čice věderní hřebíků 2 groše, od nového samostříla 1 groš, od poddělávaného 1 gr., od svině, kozy, 6vce, skopce po 1 hal., od poltě slaniny 1 hal., od centnýře sádla neb loje 1 gr., od kopy kloboukův 1 groš. Pergamenový originál s přivěšenou na pergamenovém proužku neporušenou biskupskou pečetí a se slovy v opisu: Stanisl Pawlow. Epis. Olomucensis....... V levo pod textem vlastní podpis biskupa Stanislava, v pravo podpis školastika Jana Jergera, biskupského vrchního písaře. Na rubu listiny: Na mýto. Nro. 12. Rozměr 50 cm X 53 cm. 109. 1595, leden 11. Mor. Ostrava. Městská rada obnovuje list pekařskému cechu v Ostravě. Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté: Boha, Otce i Syna i Ducha sva- tého. Amen. My purkmistr a rada i všecka obec nynější i potom budoucí města Ostravy vyzná váme tímto listem obecně přede všemi, že před ouplnost rady naší i spolushromáždění obecního přišli a předstoupili sou moudří a opatrní cechmistři a mistři poctivého řemesla pekařského, spolusousedé naši a prosili jsou nás prosbú snažnú, abychom jim a cechu jejich spravedlnost dávnú, kterou sou také prve od rady i vší obce potvrzenú měli. Item: Řád poslušenství, svornost a cnost Pánu Bohu všemohoucímu předkem ke cti a chvále a všecké obci zdejší k prospěchu a dobrému lepšímu list cechu jejich obnovili a utvrdili. 154

Strana 155
I vzhlednúce my na takové jejich slušné žádosti, ustavičné prosby s radú a vědomím starších přísežných cechmistrův a všecký obce k tomu povolujem a mocí listu tohoto jim zase obnovujem a utvrzujem ta všecka jejich práva, řád a spravedlnost tak, jak sou toho od starodávna měli a užívali, že jich nyní i na časy budoucí bez překážky naší i budou cích potomkov našich mocně a neporušitedlně tak, jak se důle píše, užívati mají. Předně a prvotně stvrzujem jim jejich obsílání, kteréž touž měrou všelijak, jako jiní cechové mohú a mají pro jejich a tohož cechu dobré zachovávané jmíti. Po druhé, aby žádný v tom cechu a městě naším žádného řemesla pekařského nedělal a sobě mistrem nebyl, pokudž by sobě podle zřízení božského a ustanovení církevního manželky poctivé a pořádné ne- vzal a potom přede všemi věčné právo městské přijal a jemu to dopříno bylo, a ten aby se hodnověrným listovním svědomím pod pečetí městskou aneb sice dobrými zachovalými cti a víry hodnými svědky a zachovalými lidmi, že jest poctivě a manželsky zplozen a z lože poctivého manželského pošel a v tom také že jest dobře zachovalý, okázal. Též že se řemeslu svému dostatečně a řádně vyučil a v tom učení mistru svému a cechu, kde se učil, od sebe zadosti učinil, i pěkně a přátelsky že se rozloučil. A když to vykoná a to sobě tak v cechu zjedná, chtíce již sobě mistrovati, má do cechu šest zlatých slez- ských, dva funty vosku, mistrům svačinu hodnú přistrojiti a k tomu bečku piva dáti. Pak liž jest pekařský syn, nedá tolik toho všeho polovici do cechu. A pojmě-li sobě za man želku dceru tohož řemesla, ten má úplný cech a není povinen do cechu nic dáti. Item: Pernikáři, kteříž by při tom městě za spoluobyvatele bejti a řemeslo své pernikářské pro- vozovati chtěli, ti mají cech a pořádek se zdejšími pekařmi jmíti a držeti. A jestliže by který z pernikáří tomu řemeslu pekařskému pořádně a řádně se vyučil a to listem dosta- tečně prokázal, ten a takový té svobody v pečení obojího chleba jako i voni pekaře u žíti jmá. Však nic méněji aby ty věci nahoře psané prvotně vykonal a co cech pekařský při přijímání do cechu za právo má, to také všecko bez všelijakého odporu aby spravil. Pakliž by nahoře dotčení pernikáři toho učiniti a cechu s pekařmi jmíti a držeti nechtěli, mají všelijak tomuž řemeslu pernikářskému pokoj dáti a ho nedělati. Item: Kdo se tomu řemeslu pe kařskému aneb i pernikářskému učiti chce, musí ponejprv dostatečně rod a zachování své dobré tak, jak svrchu doloženo, listem aneb svědomím oustním, že z lože poctivého man želského pošel a se všudy, jak na dobrého náleží, poctivě zachoval, se okázati a tomu řemeslu dvě léta pořád zběhlá se učiti, mistru svému od učení jeden zlatý slezský a do truhlice cechové druhej zlatý, dva funty vosku a mistrom achtel piva dáti. Chtěl-li by se pak z peněz jeden rok toliko učiti, tehda mistrovi dva zlaté a cechu tři zlaté počtu ut supra, dva funty vosku a mistrom jeden achtel bílého piva povinen bude dáti. Item: Žádný pekař aneb i pernikář druhému jeho díla haněti nemá, ani čeledi odluzovati pod pokutú čtyr funtův vosku. A dal-li by mistr tovaryši svému odpuštění, ten tovaryš může u jiného dělati. Item: Mladí mistři všem jiným mistrom sloužiti a co jim rozkázáno a poručeno bude, povolně a věrně učiniti mají pod vinú uznání všech mistrův a cechu. ltem: Vdovy téhož řemesla tovaryše také chovajíc, mohú řemeslo dělati dotudž, pokudž stavu svého nepromění. ltem: Mistři řemesla pekařského mají tomu městu napřed řečenému dostatek režným a žitným chlebem učiniti a dáti, avšak v trhové dny a v jarmarky volný trh na režný chleb (kterýž od groše bejti menší nemá), totižto lidem obecným, puščien bejti jmá a jiné 155

Strana 156
dny nic. Však tíž pekaři mají a budú povinni dva a dva bílý chléb každý tejden i tolikéž řádkový snažný režný chléb jmíti a prodávati. Item: Když by dostatku městu který den od chleba obojího nebylo, mistři o takovú věc pokutu podstúpiti mají, totiž jednu kopu groší počtu moravského do truhlice obecní. A pakliž by mistři řemesla pekařského od jiných sousedův překážku měli krom trhu volného a frejunku v tom městě nařízeného, a to mistři osvědčili, ten tolikéž aby pokutu touž měrú podstoupil tolikrát, kolikráte by se toho dopustil. Item: Mistři tohož řemesla chléb režný buď žitný mají péci podle ceny trhové a podle cechův jiných měst. A pakliž by který mistr chleba obojího malého napekl, než by cena trhová nesla, a to jiní mistři přísežní tohož řemesla, totiž jeden z cechu a druhý z obce uznali, ten pokutú jedním zlatým na obec trestán buď. Pakli by sám který by chleba malého napekl v domě svém při přítomnosti přísežných osob k tomu nařízených uznal, že by po těch penězích, jak se na trh peče, nestál, má sám takový chléb sleviti a čeledínu svému, aby ho drážeji, než jak od něho slevený jest, na místu okázaném nepro- dával, poručiti. To když vykoná, pokuty žádné dáti povinen nebude. A jestliže by na ta kové jeho vlastní slevení takový chléb od manželky aneb čeledína jeho drážej prodáván byl, a to se naň proneslo, pokutú nahoře trestán buď. A k dohlídání toho, jak výš dotčeno, má z mistrov jeden a druhý z obce vydán a vysazen bejti, avšak každý soused k své potřebě v dům bez překážky mistrů řemesla pekařského chléb péci můž než k trhu nic, kromě volného trhu jednúc za tejden, totiž ve čtvrtek anebo ve středu k čtvrtku a v jar marky, jak výš dotčeno. Pakliž by který soused aneb přespolní prodával chléb režný buď žitný na trhu neb v domu, kromě volných trhův, a to by mistři přistihli, ten pokuty dáti jmá jeden zlatý moravský, z kterého půl zlatého obci a druhý půl zlatého do cechu přináležeti bude. Item: To také jim nařizujeme a nadáváme, že žádný z poddaných našich obecních ve vsech chleba režného ani žitného na prodaj péci aniž jinam prodávati nemůže, chyb se volnému trhu a ve frejunky, pod pokutú jednoho zlatého moravského, z kterého obci půl zlatého a do cechu také půl zlatého připásti má. ltem: Kdyby se přitrefilo pro drahotu aneb pro útisk mlejnův a že by dostatku městu pekaře dáti nemohli, mají mistři tohož řemesla úřadu před tím čtyry neděle, než by útisk byl, oznámiti a ouřad má volný trh dáti volati potud, pokudž by zase pekaře potřeby nemohli jmíti a dáti. Item: Poněvadž milí jejich předkové, jakožto věrní matky církve svaté apoštolské katolické římské synové v křesťanských a v Pánu Bohu zesnulých lidí duších dobře svatě a spasitedlně smejšlejíce, sou to prvotně (čehož se ještě jisté znamení na cházejí) vykonávali a v každé Suché dny při zádušní mši obchody své mívali, oběti a modlitby za předešlé spolubratry tohož řemesla Pánu Bohu činívali, na to dotčení mistři nynější i budúcí potomci jejich i ti, kteří s nimi bratrství držeti budú a drží, zase nastú- piti a na budoucí časy každé čtvrt léta po každéch Suchéch dních v prvší pondělí v ho dinu jistú se do kostela k takové zádušní mši spolu s manželkami svejmi scházeti, na ofěru jíti a tu při též službě boží Pána Boha nábožným a skroušeným srdcem za pře dešlé spolubratry, sestry, rodiče, manželky a jiné přátely své Pána Boha prositi, aby jim dobrotivý Pán Bůh, tudíž i jiných věrných křesťanských lidí dušám, kteréž by snad ještě v rukách a trestání jeho svatém božském byly, milostiv bejti, jich takových muk zprostiti 156

Strana 157
a jim věčné odpočinutí v království svém dáti ráčil. A který by se tak nezachoval a ta kové zádušné mši zoumyslně zmeškal, pokutú jednoho funtu vosku bez milosti trestán buď, Za práci pak knězi faráři anebo vikářímu s rektorem a kantorem podle náležitosti z truh lice cechové učiněno bejti jmá. Mistři řemesla pekařského v tu neděli po každých Suchéch dnech, hned po obědiech (však aby každý z nich cejchem obeslán byl) k cechmistrovi se scházeti mají a tu při- jdúc, jedenkaždý do truhlice cechové 1 gr. alb. vložiti má. Který by pak souc cejchem obeslaný, a jeho cejch o domě přistihl aneb v městě byl, do cechu nepřišel, dá po každý ráz dva funty vosku. Item: Jestliže by se mistři při společnosti cechovní neb v domu šenkovním neb kde- koli jinde svadili a sobě na svých dobrých pověstech ubližovali, ten a takový který by se toho dopustil a z sebe příčinu k svádě dal, má a povinen bude do cechu čtyry funty vosku bez odkladu dáti. Item: Přitrefilo-li by se (jakož sice všickni tu cestu podstúpiti a dluh smrtedlnosti zaplatiti musíme), že by Pán Bůh všemohoucí některého z mistrův, manželku, díťátko aneb i čeledína jeho prostředkem smrti z tohoto světa podle vůle své svaté povolati ráčil, mají všeckni mistři i spolubratří jejich, když by se hodina k pochovávání přibližovala, cejchem obesláni bejti, jak jich skoro cejch neb znamení dojde, hned tu chvíli před duom toho, kdež by mrtvé tělo leželo, spolu s manželkami svejmi se najíti dáti a potomně tož mrtvé tělo, tak jakž na křesťanské lidi náleží, poctivě až do hrobu sprovoditi pod pokutú, kdo by toho zmeškal aneb neskoro přišal, jednoho funtu vosku. ltem: Příkladem jiných poctivých cechů a měst katolitskejch na znamení spasitedl ného a slavného Krista Pána Spasitele a Vykupitele našeho nad dáblem, světem a smrtí slavného zvítězení často řečení cechmistři a mistři řemesla pekařského korúhev poctivú dupeltykitu aneb damašku bílého zjednati a spraviti do kostela dáti mají, kterúž jeden z mladších mistrův na den slavného Božího vzskříšení a jiné vejroční slavnosti a svátky, zvláště pak na den i přes celú ochtávu Božího těla na procesiech nositi povinen bude, a zmeškal-li by kdy toho, dá po každé j funt vosku. Tolikéž svíce na postavnicích v kostele mívati a je podle starého obyčeje mladší rozžíhati aneb se zvoníkem o to na- rovnati povinni budou. To všecko, co se svrchu píše, všecky punkty, artykule i slova slí bili sou nám svrchupsaní cechmistři sami za sebe i za všecky potomky a místře tohož řemesla bez všelijakej újmy a nedbanlivosti pod vinú cele a dokonale i na potomné časy zdržeti a zachovati. A my je přitom ochraňovati a mocně zuostaviti chceme nyní i na časy budoucí. Tomu na potvrzení všech svrchupsaných věcí pečet města našeho s naším jistým vědomím a vůlí k tomuto listu přitisknúc přivěsiti sme dali. Jenž dán a psán v městě Ostravě v středu po slavnosti svatých Třech králí. Léta Páně tisícího pětistého devadesá tého pátého. Der Bürgermeister und Stadtrat erneuern und bestätigen der Bäckerzunft die Zunftordnung. Ostrau, den 11. Jänner 1595. Pergamenový originál s utrženou pečetí v městském archivu; rozměr listu: 59.5 cm X 6.2 cm, plica 7.2 cm. 157

Strana 158
110. 1596, prosinec 13. Zábřeh n./O. Smlouva mezi panem Stiborem Sirakovským a knězem Janem Hřeblovským, ostravským děkanem a farářem a mezi fojtem, staršími i vší obci zábřežskou o konání bohoslužeb v zábřežském kostele. Léta Páně 1596 v pátek den Pamatování svatej Lucie na Zábřeze se mnou Stiborem Sirakovským mezi velebným knězem Janem Hřeblovským, farářem a děkanem ostravským, s jedné a opatrným fojtem, staršími i vší obcí vsi Zábřeha poddanými mými strany dru hej stala Jsel smlúva dobrovolná a to taková, jakož kněz Jan Hřeblovský každou třetí ne- děli kněze kaplana svého do kostela zábřežského k slúžení mše svaté a kázání slova bo- žího těmž lidem do vsi Zábřeha posílá a žádného jistého tacma, že by ti lidé za to dávati měli, na ně uloženo nebylo, takto jsem já o to s obúch stran při přítomnosti Pavla Rec toris, měštana ostravského, a Jana Krčmariusa, písaře městského téhož města Ostravy snesl a srovnal. Předně tíž všichni lidé zábřežští nyní i na časy budúcí, oni a potomci jejich knězi Janovi Hřeblovskému, faráři ostravskému a budoucím knězům a farářům ostravským po vinni jsou a budou z každej štvrti role, co kdo drží, do roka jednu měrku rži, jaká se jim obrodí, fortele žádného pod skutečným trestáním v tom neužívajíc, a jednu měrku ovsa též do roku, kterých měrek štyry do vrtele vchází, a k tomu peněz štyry zlaté při svatém Jiří dva a při svatém Václavě dva vydati. Těch pak štvrtí nachází se, že v držení jsou šede- sáte půlšesté štvrti. Přijde z nich do roku štyry štvrtně a půldruhé měrky rži a ovsa to likéž tím způsobem, jako i peníze polovic toho při svatém Jiří a druhou polovici při svatém Václavě spravovat povinni. A mimo to více knězi faráři ostravskému a knězi kaplanu jeho nic, ani dávání obědu, když by tu třetí nedělu přicházeli, jakž prve dávali, povinni nebudú. A on kněz Jan Hřeblovský i budúcí farářové ostravští povinni jsou a budou na budoucí časy jim Zábřežským každou třetí neděli skrz kněze kaplana svého, tam do Zábřeha jej posílajíc, v kostele zábřežském odsluhovati. Ti pak lidé zábřežští s dítkami svými ku křtu svatému, k úvodu, vlzdávání nikam jinam choditi nemají, než do Ostravy, aneb tu do kos tela zábřežského, když kněz tu třetí neděli přicházel a také nemají vejš od křtu, úvodu a [vlzdávek platiti, než jak od starodávna platívali. V čemž ve všem se k sobě na budoucí časy s obou(ch) stran zachovati s potomky svými připověděli. Toho na jistotu já Stibor Si rakovský svrchupsaný pečet svou vlastní k tejto smlúvě a jejich dobrovolnému snešení jsem přitiskl a každej straně jednu také smlúvu v jednostejná slova psanú jsem dal. Stalo se léta a dne jako nahoře. Ein Vertrag zwischen Stibor Sirakowsky von Pierkow und dem Ostrauer Pfarrer und Dechant Johann Hrzeblowsky einerseits und dem Vogte und den Altesten von Zabrzeh anderseits wegen Abhaltung des Gottesdienstes in der Zabrzeher Kirche. Zabrzeh a./O., den 13. Dezember 1596. Dekanátní ostravská matrika, fol. 282ab-283a. 111. 1596, prosinec 21. Paskov. Stibor Sirakovský z Pěrkova uděluje zábřežským poddaným právo spravovati peníze zábřežských sirot, za což se zavazují zábřežští poddaní k některým novým služebnostem. Já Stibor Sirakovský z Pěrkova na Starej Vsi, Paskově a Zábřeze, nejvyšší písař mar krabství Moravského vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že jsú přede mně před- 158

Strana 159
stúpili robotní fojt, starší a všecka obec vsi Zábřeha, poddaní moji, mne za to prosíce, abych jim k tomu povolil peníze sirotčí, kteréž v tej dědině mají a na budúcí časy míti budú, aby za nimi, totiž ouřadem tej dědiny zůstávali. Já ani erbové a potomci moji k cho vání takových peněz nahoře v truhlici abych jich nenutil ani jich k sobě sám ani budúcí páni nepřijímali, nýbrž takové peníze aby ouřad tej dědiny v opatrování svém, jak i pře dešle měli, a na to abych jim nadání dal, uvolujíce se fojt, ouřad i všickni z obce nynější i budúcí s potomky svými na budúcí časy mně, erbům, budúcím potomkům mým, pánom zá břežským jedenkaždý, jakž kdo sedí, mimo první povinnosti své každého roku dvanácte zá- honův přes hony zdýli na folvarce zábřežském buď úhor neb nač se káže orati, a po šesti vozích hnoje ze dvoru zábřežského na folvark zábřežský též každého roku vyvážeti, a za hradníci, též chalupníci i kovář po jednom dni pěší robotu, co se káže, každého roku vy konávati. Vzhlédnúce na jejich poníženú prosbu, myslíce na to, že by se po časích jim taková vrchnost nahoditi a dostati mohla, kteříž by takové sirotčí peníze k sobě přijmúc zutra celi a majíc potom sirotkům, kteříž by se vůlí vrchnosti spravovali a propuštěni byli neb se tu zosazovali, spravedlnost vydána být, že by se toho snad potomně na pánu svém do suzovat a tudy nemalé zaměstknání i škody podniknúti museli. Toto obdarování jim, fojtu, starším vší obce dědiny Zábřeha, nynějším i budúcím jakožto pán jejich dávám: Předně, aby peníze kostelní a všech sirotkův, kteříž by se vůlí vrchnosti své spravovali, při ouřadě tej dědiny zůstávali(!), já, erbové, budúcí potomci moji, páni zábřežští žádných takových peněz těch sirotků, kteříž by se vůlí vrchnosti své spravovali a k .. . . . v časích určitých podle pořádku se stavěli žádným vymyšleným způsobem a fortelem, kterýž by lest lidská vymysliti mohla, k sobě bráti nemám, než takové peníze úřadové tej dědiny, činíc každého roku jeden úřad druhému na schválení vrchnosti, z nich počet pořádný aby v opatrování svém mívali a těch, kdyby kterému súsedu potřeba nastala, s vůlí vrchnosti podle slušnosti pod rukojmě půjčívali. Však když by koli který sirotek od vrchnosti propuštěn byl neb tu osaditi se chtěl ode mne, erbův a budúcích potomkův mých, pánův zábřežských, úřadu poručeno bylo, jemu spravedlnost vydati budú povinni, za kým by takové peníze byli(!) (a již vyšlé a rozpůjčené sou), tomu sirotku položiti a spraviti, tak aby vrchnost skrzeva to zaměstknání neměla a dědině těžkosti nenesla. Toto pak znamenitě a zřetedlně vymi ňuji, kterýžkoli sirotek z gruntů mých v časích pominulých za předešlých pánův svévolně zběhli a sešli, i budúcně by snad sjíti mohli a na pána svého, erby a potomky mé kaž- dého roku při Novém létě se nestavěli a vůlí vrchnosti svej se nespravovali a nespravují, že takový spravedlnosti podle pořádku markrabství tohoto k ruce svej jakožto odběžné sobě, erbům svým i budúcím potomkům pozůstavují, kteréž peníze a spravedlnosti tako vých sešlých sirotkův, kteří se před vrchnost svú nestaví, táž dědina zábřežská vydávati mně, erbům a budúcím potomkům mým, pánům zábřežským povinni budú. Však což bych tak koli takových peněz sirotků zběhlých neb sešlých, já neb budúcí páni jich jsme k sobě přijali, z toho tuž dědinu dostatečně quitovali a v též quitanci, co se kterého sirotka ta kovej spravedlnosti přijme, dostaviti máme a povinni budeme, a to tak opatřiti, aby po tomně dědina skrzeva to žádnej škody a těžkosti nenesla, a těm sirotkům neb sirotku že jest vrchnost spravedlnost za příčinú sejdení neb zběhnutí jich z gruntu a před pána se nestavení k sobě vzali, to ukázati mohli. Však kteříž sirotci na řemesla od vrchnosti pro 159

Strana 160
puštěni jsou, ty proto spravedlnosti své, že se před vrchnost svú každého roku nestaví, přijíti nemají, poněvadž po řemesle vandrují a i každého roku před vrchnost se staviti by obtížné přišlo a to že propuštění na řemeslo jest, kdyby se kdo, súc z poddanosti od pána propuštěn a na cizí grunty vyjednán, osaditi chtěl, spravedlnost aby jemu vydána byla, toho žádal, dostatečně před vrchností prokázati takové propuštění na řemeslo má, a oni, fojt, starší a obec zábřežská i s potomky svými roboty svrchupsané mně, erbům, budúcím potomkům mým, pánům zábřežským podle uvolení svého každého roku na budúcí časy mimo jiné roboty, kterýmiž z starodávna povinni vykonávati za svrchupsanú milost jim ode mně učiněnú mají. Při čemž při všem, což se v tomto listu píše za Zábřežské a potomky jejich cele a neporušitedlně zachovati za sebe, erby a budúcí potomky své, pány zábřežské, držitele vsi Zábřeha, připovídám. A jakož ulice mezi rybníkem Jeho Mil. knížecí pana bis kupa pod Zábřehem a lukú, kterú Němec [z. Zábřeha drží, v položení svém po hranici Nové Vsi jest, takovú ulici k dědičnému užívání vší obci zábřežské púštím a dávám, tak aby tu ulici k užitku svému, jak se jim líbiti bude, oni i potomci jich bez překážky mej i budúcích pánův zábřežských obrátiti mohli, však cesta tak, jakž od starodávna aby svobodna byla. Tomu na svědomí pečet svú vlastní k tomuto listu sem přivěsiti dal, připrosil sem uro- zenýho pána pana Bartoloměje Bruntálského z Vrbna a na Frýdku a Dobroslavicích a uro zeného vladyky pana Albrechta Harasovského z Harasova a v Staříči, že jsú tolkéž pečetí své podle mej k tomuto listu sobě a svým bez škody přivěsiti dali. Jenž psán a dán na Paskově v sobotu den památný svatého Tomáše, apoštola božího léta od narození Syna božího tisícího pětistého devadesátého šestého počítajíc. Stibor Sirakowsky von Pierkow erteilt den Zabrzeher Untertanen das Recht, Zabrzeher Waisen- gelder zu verwalten, dafür verbinden sich die Untertanen zu einigen neuen Dienstbarkeiten. Paskau, den 21. Dezember 1596. Papírový opis, ověřený městskou radou brušperskou s přitlačenou pečetí města Brušperku v archivu města Ostravy. 112. 1601, květen 2. Mor. Ostrava. Smlouva a kup o rybník Předělaný nad obecním rybníkem Mlýnským přívozským. Léta Páně 1601 v středu před nedělí slovie Misericordias Domini za purkmistra Šimona Sládka a starších jeho Andryse Slezingera, Andryse Hužvy, Stanislava Miki(!), Jana Pernikáře předstúpíc před výšpsaný úřad urozený pan Jan Hinal z Kornic s urozenú paní Martú Evú Hinalovnú, sestrú svú vlastní, oznámili, že sou kup a smlúvu o rybník záležící ut suprum mezi sebú učinili, žádajíce, aby se takový kup a smlúva jejich do knih městskich(!) zapsati dala, kterážto slovo od slova takto zní: Léta Páně 1600 v neděli před svatú Margetú v městě Ostravě stala se smlúva přátelská a kup dobrovolný v ničemž neporušený mezi urozeným panem Janem Hinalem z Kornic s jedné a urozenú paní Martú Hinalovnú z Kornic, vlastní sestrú tohož pana Jana Hinala, pozůstalú vdovú po neboštíku panu Janu Jeřábku z Mořkova i na místě urozené pocti- vosti panny Kateřiny, pozůstalého sirotka s strany druhé, a to taková, že jest pan Jan Hinal prodal sám od sebe i od erbův a potomkův svých rybník jenž slovie Předělaný, který jest nad rybníkem obecním Mlýnském přívo[zlském(!) až který topí pod Jakuba Vladyky rybníček s tím se vším právem a spravedlností, jakž neboštík pan Mikuláš Hinal, pan otec jeho, téhož 160

Strana 161
rybníka v držení a užívání byl, nic sobě žádného práva v tom nepozůstavujíc ani vyní majíc, urozené paní Martě Hynalovné z Kornic, sestře své vlastní, erbům i budoucím po tomkom její, a to jmenovitě za sumu čtyři sta třidceti pět zlatých v každý zlatý po 36 gr. a v každý groš po šesti penězích bílých počítajíc, kteroužto sumu za tenž rybník tímž způ sobem paní Marta Hynalovna, erbové a potomci její klásti povinni sou: totiž ve dvú nedělích pořád zběhlých jedno sto zlatých panu Janovi Hynalovi, bratru svému, položiti má. A potom na den svatého Jiřího nejprv příštího, když se psáti bude léta Páně 1601, tři sta třidceti pět zlatých položiti a rybník podle smlúvy zaplatiti povinna bude. A když taková suma docela vyplněna a zaplacena bude, p. Jan Hynal z Kornic aneb potomci jeho takovú smlúvu a ten kup předstoupivše před slovoutné a vzáctné, pana purkmistra a radu města Ostravy do knih městských uvésti a zapsati dáti povinen jest. Pan Jan Hynal obdarování aneb list hlavní celý na ničemž neporušený, kterýž má od pana purkmistra a rady města Ostravy na místu vší obce na tenž rybník paní mateři Hy- nalovné oddati má. Však nadto nade všeckno toto mezi sebou sou vyměnili, jestliže by kde koli ten kup a prodaj téhož rybníka naříkal a místo(!) tomu dáti nechtěl, uvolil se jest p. Jan Hynal na místu paní Marty, sestry své, na sebe to vzíti, aneb ji v tom ve všem zastoupiti. A což tuto v smlúvě a kupu svrchu i důle obsaženo jest, to sou sobě slíbili s obú stran zdržeti, jak dobrým a poctivým rytieřským lidem náleží. Tomu na svědomí a pro lepší toho vědomost a jistotu k tejto smlúvě a kupu napředpsaný pan Jan Hynal z Kornic a paní Marta Hynalovna z Kornic, že se od nich s obú stran tomu všemu zadosti státi má, sekréty své vlastní sou přitiskli. Stalo se v přítomnosti urozeného pana Jana Nevědomského z Nevědomie, slovoutných pánů Kašpara Sakmarského, Pavla Slezingera, Valentina Vladyky, Jakuba Vladyky, obyvatelův města Ostravy. Jenž jest dána a psána v městě Ostravě léta a dne svrchupsaného. A protož my nahoře psaní purkmistr a rada na žádost stran ut supra a za vědomostí a dovedením urozeného pana Jakuba Pisařovského z Pisařovic, ten čas úředníka ukvald ského, smlúvy tyto jejich do knih městských ruku Joannesa Kozmianuse, písaře našeho rad ního, vepsati sme poručili. Stalo se léta a dne ut supra. Kauf- und Verkaufsvertrag zwischen Johann Hynal von Kornitz und seiner Schwester Margarete über den Teich genannt Przedielany. Ostrau, den 2. Mai 1601. Kniha ostrav. stupků, fol. 37ab-38a. 113. 1602? — — Ostrava. Část řádu ostravských fišmistrů. — - - - - - - - - — kteráž na ratouzu chována bejt má a purkmistru od zapadatého zámku jeden klíč a ou ředník obecní s písařem důchodním od visutejch zámkův dva klíče jmíti mají. Item: Fišmistři dva lidé dobře zachovalí a přísahú zavázní povinnosti své zadosti či niti mají a tak se chovati, jak přísaha jejich sebou přináší a ryb na altýřích i jinak vše liljilak neprodávati bez přítomnosti písaře a opovědi se v tom úředníku, a co by kdy pro dali, to vše dáti pořádně písaři duochodnímu zapisovati. ltem: Fišmistři mají při počtu rybním bejvati a všeho doslejchati, jak (se) od ouředníka 161

Strana 162
a písaře činěn bude. Kteréžto duochody obecní, jak mnoho nebo málo v celejm roce se jich sběhnie, mají k obecnímu dobrému obrácené bejti a od vrchnosti žádná překážka se jim činiti nemá. Item: Jestliže by od ouředníka a písaře obecního neb fišmistrův co přehlédnuto bylo a pro nedbanlivost jejich, v čem se obci na duochodech jejich škoda stala, to se má na statcích jejich postíhati a k nim hleděno bejti, až to všeckno nahrazeno od nich bude a v trestání i v pokutu vrchnosti upadnú. Protož ouředník i písař obecní toho se vystříhati a ušetřiti mají, aby sobě v ničem žádné překážky činiti nedali, aby potom od někoho stí háni při počtu nebyli. A ty artykule mají do registr obecních pro budoucí pamět vepsané bejti a výpis má se při obnovování každému úředníku a písaři dávati, tak aby se věděli vedle nich jak chovati, kteréžto artykule sekrétem páně regentovým a pána úředníka ukvald ského stvrzené sou. Ein Bruchteil der Verordnungen der Ostrauer Fischmeister. Ostrau, den — — 1602? Řád ostravských fišmistrů byl zapsán do knihy ostravských stupků, z níž prvních osm listů bylo vytrženo a ztratilo se. Na 9. listě zachovala se uvedená část řádu. Následující zápis pochází z r. 1602 a týká se přísahy městského písaře. 114. 1606, duben 6. Ostrava-město. Prodej a kup fojtství přivozského i se vším příslušenstvím kromě mlýna mezi Urbanem Tlamkou, přívozským fojtem a Valentinem Foltynkem, jilešovským fojtem. Léta Páně 1606 ve čtvrtek po provodní neděli na fojtství přívo[zlském stal se kup celý dokonalý a v ničemž neporušitedlný mezi Urbanem Tlamkú, ten čas fojtem přívozským a přátely níže poznamenanými prodávajícím s jedné, a Valentinem Foltynkem, fojtem jile šovským a přátely přižádanými s strany druhé, a to takový, že nadepsaný Urban Tlamka prodal jest fojtství přívozské nadepsanému Valentinovi s tím vším, jak jest to byl od moud- rých a opatrných, pana purkmistra a rady na místě vše(!) obci(!) města Ostravy ukoupil, totižto s rolemi a jiným všem a všelijakým k tomuž příslušenstvím a hospodářstvím v těch mezech a podatcích, jak toho obec ostravská (chyb se mlýna při tomž fojtství záležejícího) užívala a v držení měla za sumu jeden tisíc jedno sto a čtyřidceti zlatých, za jeden zlatý třidceti šest groší a v groš šest peněz bílých počítajíce. Kdež závdavku Valentin Foltyn Urbanovi Tlamkovi klásti a položiti má 400 R. Na to při odevzdávání položil Valentin Urbanovi 200 R. A na svatý Jiří příští léta 1607 Valentin Foltynů položiti má 150 R a opět na den sv. Jiřího v roce pořád zběhlém léta 1608 Foltyn položiti má 50 R, takže toho závdavku Valentin Foltynů položiti a vyplniti poviněn bude 400 R. Roční pak peníze tenž Valentin komu přináležeti budou, rok po roce po 30 R, počnúc na svatý Václav nejprv příští, vykládati jmá až do vyplnění sumy ut supra 1140 R. Při tom kupě jsou byli od strany Urbana Tlamky Vaněk Bartkův a Jiřík Ratimovský, a při straně Valentina Foltynka Matúš Slíva z Velikej Polomě a Jiřík Střeček (Strzecziek), fojt dobroslavský. Toho pro lepší jistotu kup tento do knih dědinných těchto přívolzlských vepsán. Stalo se léta a dne ut supra1). Kauf- und Verkaufsvertrag über die Vogtei in Prziwos. Ostrau-Stadt, den 6. April 1606. Poznámka: 1) V poznámce se praví: „Na tom fojtství náleží obci města Ostravy 50 zl., které po vyjití peněz nápadníkův neboštíka Ficka, fojta přívozského jí, též obci ostravské vykládané podle kupu bejti mají“. Bylo tedy fojtství před Urbanem Tlamkou v držení 162

Strana 163
fojta Ficka, jeho žena slula Anna. Potom koupil přívozské fojtství r. 1611 ve středu den sv. Václava od fojta Valentina Foltynova Adam, fojt „Petrkowsky“ za 1120 zl., při odevzdání položil 300 zl. a na Hromnice příští 100 zl., ostatek měl klásti ročně po 30 zl., počínaje dnem sv. Markety r. 1612 až do vyplacení. K fojtství mu přidal tři koně, dva vozy, dva páry bran, pluh, hák, obilí všelijaké na poli, dvě svině, 9 kur, kohúta a vše co hřebíkem přibito. Roku 1630 při času středopostí ukoupil fojtství po neboštíku fojtu Adamu Václav Novák († okolo sv. Martina 1647) za 700 zl. počtu slez. Závdanku dal 60 zl., ostatek ročně po 16 zl. Přidány k tomu fojtství dva stoly a vše co hřebíkem přibito. Aufank měly obě strany společně městu Ostravě, jako své vrchnosti hraditi. Fojtství ukoupil dne 3. listo padu 1649 s povolením ostravského purkmistra Andryse Sošky a při přítomnosti přívozského fojta Václava Převozníka a purkmistra Matěje Záblatského Jan Pudloň, který pojal za manželku Annu, vdovu po neboštíku fojtu Novákovi. Fojtství bylo pak dne 17. ledna 1668 prodáno Vavřinci Novákovi synu Václava a zeti Jana Pudloně, fojta za 600 zl. slez., r. 1675 dne 20. června ukoupil fojtství od Vavřince Nováka jeho bratr Václav za 600 zl., po jehož smrti r. 1695 ujal fojtství jeho syn Jiřík, který okolo r. 1710 zemřel, žena jeho Marie pojala za muže Václava Pudloně z Mor. Ostravy, potom přešlo fojtství na Václava Nováka. Podle opisů v archivu města Ostravy. 115. 1609, březen 11. Ostrava. Rada města Ostravy uděluje a potvrzuje výsady nově se utvořivšího cechu kovářského a zámečnického. My purkmistr a rada i všeckna obec nynější i potom budúcí města Ostravy vyzná váme tímto listem všem vuobec i jednomukaždému, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti budou, že jsou před nás, kdy jsme v rathúzi pospolu shromáždění byli, předstoupili opatrní cech mistři a mistři poctivých řemesel, totižto řemesla kovářského a zámečnického, spoluoby vatelé naši, prosíce nás i na místu jiných řemesel k nim připojených snažnú prosbú, aby chom jim a cechu jejich řád a právo, tak jakž i jiní poctiví cechové mají pro zachování cnosti, pobožnosti, poslušenství, též k vzdělání obecního i jejich všeho dobrého dle artikulův a vilkurův nám od nich podaných a předložených pečetí naší městskú stvrdili. Kdež uzná- vajíce prosbu jejich slušnú býti, tak činíme a jim dobrovolně jejich společné jednomyslné bratrské ustanovení a zvelebení, řád a právo tímto listem stvrzujem a upevňujem od sebe i od budúcích potomkův našich, kteréžto slovo od slova takto znějí: Předně a nejprve kdo by koliv chtěl v tomto cechu naším buďto kovář, zámečník, měčíř, nožíř, bednář aneb kolář mistrem býti a toho cechu a bratrství úplně a docela do- bývati, ten má a povinen bude před jinými věcmi listem hodnověrným a svědomím budž od města pod pečetí městskú, aneb sice dobrými zachovalými cti a víry hodnými svědky, že jest poctivě a manželsky zplozen, k tomu také svého dobrého zachování do tohož cechu našeho se okázati a při tom, že se jest řemeslu svému řádně vyučil a vyučený budúc, mistru svému a cechu tu, kdež se učil, že od sebe zadosti učinil i pěkně a přátelsky se rozlúčil, dostatečně provésti. Item: Přijmúc prvotně tak, jakž se všudy ten obyčej zachovává, městské právo v jednolm štvrti lítě, manželku poctivú podle zřízení svaté církve křešťanské a katolické má sobě pojíti, a jestliže by toho nevykonal a takové manželky do tak jmenovaného času sobě nevzal, poviněn bude do cechu jeden achtel piva a za každý tak štvrti líta tak dlúho potudž, po kudž by toho nezpůsobil a se neoženil, tím způsobem jeden achtel piva do cechu dáti, a to když se od něho stane, má potom přípovědního 4 gr. alb. a obzvláštně do truhlice cechové 2 zl. a 4 funty vosku odložiti. Item: Pánům mistrům všem dva achtele piva bílého vystaviti, k tomu svačinu hodnú učiniti a to všeckno od vypravování se do cechu ve čtyrech nedělích pořád zběhlých vy konati a tomu všemu v tom času že zadosti učiní, zaručiti. 163

Strana 164
Item: Jestliže by který syn mistrovský dceru mistrovskú aneb vdovu výš jmenovaných řemesel sobě za manželku pojal, ten nebude povinen než do cechu 1 zl., 2 funty vosku, pánům mistrům jeden achtel piva dáti a svačinu tolikéž hodnú nastrojiti. Jakož i tovaryš kteréhožkoli řemesla tu obsazeného, vykonajíc nahoře oznámené a vyjádřené věci prvotně, jestliže by sobě mistrovú vdovu aneb mistrovskú dceru za manželku vzíti, k tomuto pocti vému cechu se připojiti chtěl, nebude ničím jiným povinen než jakž mistrovský syn. Item: Když by koli cechmistr společnost cechovú a shromáždění tak, jak kdyby toho potřeba ukazovala, učiniti chtěl a znamením cechovním pány mistry obsílal, poviněn bude jedenkaždý mistr ihned, jak by to znamení jeho došlo, do cechu se najíti dáti, pakli by v tom opozdil se a hned po obsílce do cechu nepřišel bez vší výmluvy, půl funta vosku do cechu položiti a odvésti povinen, však bylli by přes pole, takže by ho znamení nedošlo, aneb sice jiná slušná příčina, kterú by proukázati mohl v to vkročila, nemá v takovú pokutu půl funta vosku potahován býti. Item: Kterýž by koli mistr jinému mistru se zoumysla v dílo vtíral a s mocí koho k sobě táhl a lúdil, a to naň prokázáno bylo, ten propadá 4 funty vosku do cechu bez milosti. ltem: Jestliže by který mistr druhému na jeho dobré pověsti a jménu budúc v cechu aneb v šenkovním domě aneb kdežkolivěk jinde ublížil, ten pokuty 4 funty vosku, a pakli by se od kterého mistra cechmistrovi, aneb od cechmistra některému mistru na poctivosti budž slovem aneb skutkem zkrácení neb ublížení stalo, tehda jako mistr ten, který by se toho dopustil, tak také i cechmistr duplovaně pokutu, totiž 8 funtů vosku bez milosti do cechu aby dal a to tolikráte, kolikráte by se toho dopustil který z nich. ltem: Žáden místr druhému mistru tovaryše odluzovati nemá pod propadkem 4 funtů vosku do cechu. ltem: Z obyvatelův zdejších aneb odkudžkoli jinud, kdo by chtěl jaké dílo k potřebě své budz za peníze neb na jiný způsob u kterého mistra koliv z výšpsaných řemesl dáti dělati, povinen bude tomuž mistru slušnú záplatu učiniti, a jestliže by takový, opustivše prv šího mistra, u jiného zase dílo dělati dáti chtěl, tehdy mistr ten, že též jindy, aby mu dělal, jednal, má se ptáti, vynášeti nemá, a kdož by se toho dopustil, pokuty dá 4 funty vosku po každé, zaplatil-li by tomu mistru, který jemu prvotně náležitě a dokonale, řekne-li, že za platil, tehdy může takové dílo u téhož mistra, ku kterému se obrátil dáti dělati, však pro lepší toho důvěření mistr ten, u kteréhož by dílo dělati chtěl, má k mistru tomu prvšímu poslati a na ním se, bylo-li by tomu tak skutečně, vyzvěděti. ltem: Tajemství cechovního a toho, což by koliv se v cechu v radě zavřelo, mistr žádný vynášeti nemá, a kdož by toho se dopustil, pokuty 4 funty vosku po každé kolikráte se to na kterého provedlo a prokázalo. ltem: Poslal-li by cechmistr, kdyby toho potřeba ukazovala, pro mladšího mistra, a on o domě přistižen byl, má se v touž chvíli poslušně zachovati a nechaje vše k cech mistru přijíti, pakli by se tak nezachoval, za neposlušenství jeden funt vosku dáti po vinen bude. Item: Mladí mistři při společnosti cechovní a bratrské a zvláštně při pití bratrského piva všem pánům mistrům slúžiti, a co jim vzkázáno bude, povolně a věrně vykonati mají pod pokutú a vinú podle uznání cechu. ltem: Vdovy těchž řemesel tovaryše pořádného chovati a řemeslo své dělati mohou 164

Strana 165
potudž, pokudž by stavu svého neproměnily, avšak s tú znamenitú výminkú, aby v tom žádného fortele neužívaly, našelli by se pak nějaký při nich fortel a ten dostatečně pro kázán býti mohl, má takové vdově řemeslo ihned zastaviti a složiti se. Item: Mistr, budúce mistrem a spolubratrem toho poctivého cechu a bratrství, jestliže by polepšení svého vyhledávajíce se jinam obrátiti budž do města, městečka neb do vsi, a tam řemeslo své provozovati chtěl, v té příčině předně toho má při cechu, aby jemu toho příno bylo, pohledávati a za to žádati, což kdy učiní a všickni mistři k tomu povolení svá dadí, ten do roku a toliko do jednoho dne toho pohodlí a nic dál užíti bude moci, pakli by se v tom opozdil, takže by ten čas vyměřený přestal a v tom času se neopovídal, cechu toho prázden bude, byl-li by pak zase toho úmyslu k tomuto cechu se připojiti a mistrem jak prvotně býti, povinen bude se znovu do cechu vpraviti, a to všeckno co na mistra, který cech a společnost bratrskú přijma, podle vyměření nahoře psaného vykonávati. ltem: Tovaryš, který by od mistra svého v neděli pořádně odpuštění vzal a k jinému mistru na dílo vstúpiti by mínil, mistr ten, u kteréhož by dělati chtěl, prve nežli by jemu dílo dal, povinen bude k tomu mistru, od kteréhož ten tovaryš odpuštění vzal, dojíti a na něm se toho, pořádně-li se od něho odpravil, vyzvěděti, oznámízli, že pořádně a náležitě, takový tovaryš místo své míti a díla se jemu příti má. ltem: Vzal-li by tovaryš od mistra svého prve, nežli by neděla přišla, odpuštění, po něvadž mimo pořádek učinil, takovému řádného mistra dílo příno a puštěno býti nemá, též ničímž aby fedrován nebyl, až do druhé neděle pod propadkem, který by se toho mistr dopustil, 4 funty vosku. ltem: Ten, který by se kterémužkoli z výš jmenovaných řemesl řemeslu učiti chtěl, má také předně své poctivé na svět zplození rodičův svých, tudy i své dobré a chvalitebné zachování buď listem pořádným aneb sice hodnověrným dobrých poctivých a zachovalých lidí svědomím provésti a prokázati a potomně toto, jak se důle píše, vykonávati. Item: Kovářskému řemeslu v učení, který vstupovati má vůli, předně přípovědního dá 4 gr. alb., 4 funty vosku, půl achtele piva a mistru, u kterého by se učiti chtěl, ihned při přijímání 1 rýn. dáti, v učení tom až do roku trvati, učil-li by se pak dvě léta pořád zběhlá, mistr jemu na šaty 1 rýn. při odpravování povinen bude dáti. ltem: Učeň žádný, který by se řemeslu některému z řemesl výšpsaných pořádně vy učil a doučil, nemá, aniž bude moci hned po vyučení sobě mistrovati, ani do cechu tohoto za mistra a spolubratra přijat býti, nýbrž prvotně nežli by toho došel, má nejméněji jeden rok po řemesle vandrovati a potomně přinesouc jistotu, že ten rok, aneb dáleji u mistrův pořádných za tovaryše dělal, byl-li by žádostiv k tomuto cechu a bratrství se připojiti, spra vivše to, co nahoře obsaženo jest, má od tohož cechu do společnosti cechové a bratrství přijat býti. Item: Řemeslu zámečnickému, ano i bednářskému, kdo by se učil, má tímž způsobem 4 gr. alb. přípovědního a 4 funty vosku položiti a půl achtele piva do cechu vystaviti a v učení tři léta pořád zběhlých zůstávati, a když by tři léta pořád zběhlých v učení setrval a se doučil, mistr buď jeho, zámečník nebo bednář, má učňovi takovému svému šaty a plášť, jak na učedlníka přináleží, spraviti a zjednati. ltem: Když by koli Pán Bůh kterého mistra, mistrovu, děťátko aneb i čeledína jejich z tohoto mizerného světa povolati ráčil, když by se hodina k pohřebu přibližovala, má 165

Strana 166
cechmistr i všecek cech cechovním znamením obeslati, kteřížto, jak by jich koli skoro ta kové znamení došlo, mají se ihned s manželkami svými před dům toho, kdež by mrtvé tělo leželo, se najíti dáti a potomně to mrtvé tělo podle obyčeje křesťanského poctivě až do hrobu zprovoditi, a když by toho zameškal aneb teprv, když by tělo z domu přes práh vynešeno bylo, přišel, pokutú mistr půl funtem vosku trestán buď a ženské pohlaví 1 gr. alb. bez milosti. Item: Bylo-li by od kterého formana železo anebo plech na prodaj do tohoto města při- vezeno, tehda aby žádný tomuto cechu v kupování takového orkafu překážky žádný ne- učinil, leč by od toho kupu ten cech, nemohúc sto býti, dobrovolně pustil, avšak potře boval-li by kdo z súsedúv zdejších takového železa k vlastní potřebě své, má jemu od tohoto cechu v týchž penězích jak by ho sami koupiti, bez odporu puštěno a dopřeno býti. ltem: Kupec, našel-li by se v tomto městě, který by kování na dělání srpův penězi zakládal a v penězích zase od nich srpy přijímal, ten zde od 6t kop srpův více prodávati nemá, také žáden přespolní ani domácí na ně srpův buď brúšených neb nebrúšených k pro daji vésti ani nésti se (chyb se jarmarkův) nemá, a byl-li by kdo v tom přistižen a jim v tom překážku činil, polovici takových srpův do rathauze a polovici do cechu aby propadl. Item: Jestliže by některá fůra uhle sem do města na prodaj se natrefila, a kováře neb zámečníci na uhlí útisk a nedostatek měli, před jinými dojíti a ku koupení toho uhle právo míti budou, které kúpíce, ním se všickni pospolu rozděliti mají, tak aby město dílem jejich meškáno nebylo, a kterýž by koli mistr je sám koupil a jiným mistrům jeho dopříti nechtěl, ten a takový do cechu 2 funty vosku propadne. Item: Hřebíky všelijakými železnými (chyb se toho cechu) žádnej aby nehandloval, a jestliže by kdo v tom postižen byl a takovými hřebíky (chyb se v frejunku a jarmarku) handl vedl a je prodával, tomu se takové hřebíky vzíti mají, z nichžto jedna polovice k obec nímu dobrému a druhou do cechu obrácena býti má. ltem: Též nemá žádný, jak domácí tak přespolní tomuto poctivému cechu všemu v ře- meslech jejich překážky žádné nečiniti, ani díla jakéhokolivěk na prodaj (chyb se jarmarku) na ně voziti ani nositi, a to propadním toho všeho díla sem přivezeného neb přinešeného, jedna polovice na rathaus a druhého polovice do toho poctivého cechu. Item: Také jsme se na tom všickni společně snesli, aby v každé Suché dni schůzka bra- trská byla, při kteréžto schůzce každý místr 4 gr. alb. dáti povinen bude, které se k dobrému cechu tohoto obráceti a vynaloženy bejti mají. Toto pak všecko, co se svrchu píše, všeckny artikule slova i punkty slíbili jsou nám svrchupsaní a cechmistři sami za sebe i za všeckny potomky a mistry vejšpsaných ře- mesl cele chvalitebně a dokonale nyní i na potomní časy zdržeti, a tomu všemu zadosti učiniti bez všelijakého umenšení. A my jich i s potomky svými při tom ochraňovati a náležitě zastávati chceme a připovídáme. K tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a dů věrnost pečet naší městckú větší s naším jistým vědomím a vůlí k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž se jest stalo, dán a psán v městě Ostravě v středu před památkú svatého Rehoře léta Páně tisícího šestistého devátého počítajíc. L. S. Der Bürgermeister und der Stadtrat erteilen und bestätigen der Schmiede- und Schlosserzunft Zunftordnung. Ostrau, den 11. März 1609. Podle opisu z knihy ostrav. privilegií, chované v městském archivu. 166

Strana 167
116. 1612, duben 23. Strílné. Lukáš Dembinský z Dembině na Střílném a na Herouticích zakládá fundaci 500 zl. na místě své manželky Elišky Horecké z Horky za její sestru Magdalenu, manželku Jana Pavlovského, u kostela pavlovského na Horním Slezsku. Já Lukáš Dembinský z Dembině na Střílném a Herúticích, hofrychtýř knížetství bis kupství Olomouckého na místě paní Elišky Horecké z Horky, manželky své, známo činím tímto listem obecně přede všemi, zvláště tu, kdež věděti náleží, jakož jest všemohoucí Pán Bůh urozenú paní Magdalenu Horeckú z Horky, sestru vlastní dotčené manželky mé, pro středkem smrti z tohoto světa povolati a do nebeské slávy své pojíti ráčil, jejížto mrtvé tělo v kostele pavlovským v panství Těšínským (tu, kdež nebož. pan Jan Pavlovský, manže její pochován) pohřbeno jest, i znajíc já, že dotčený pan Jan Pavlovský ji, paní Magdalenu Horeckú z Horky, manželku jeho z statku svého (kteréhož mu Pán Bůh za živnosti jeho byl propůjčiti ráčil) náležitě z lásky manželské opatřil, kterážto paní Magdalena Horecká po smrti pana manžela svého (přijmúc od pánův Pavlovských, bratří nebožtíkových, ta- kové její věno i nad věno opatření) ve čtvrti létě jest v mladém a kvějícím věku svém po něm zemřela. Nechtěje já pak i paní Eliška Horecká z Hůrky, manželka má, toho do brodiní po paní Magdaleně Horecké, sestře své přijatého nevděčnú býti, fundoval jsem a tímto listem s vůlí a k žádosti manželky mé z dílu jejího na ní připadlého, z statku vlastního po paní Magdaleně Horecké pozůstalého, na kostel pavlovský funduji summu 500 zlatých počtu moravského, za každý zlatý 30 gr. a za 1 gr. 7 peněz alb. počítajíc, kterúžto sumu 500 zlatých mor. na věčný viderkauf odvedl jsem op. purkmistru a radě i všecké obci nynějším i budúcím města Ostravy, kteříž ode mne tak, jakž list jejich při znávací mne od nich protiv přijatí sumy pod pečetí jejich odvedený to v sobě obsa- huje a zavírá, na hotově přijali, z kteréžto sumy svrchupsané 500 zl. mají a povinni budú ouřad ostravský nynější i budoucí na věčné časy po 5 zl. ze sta každý rok, jak se důle píše, viderkaufu spravovati, totiž knězi faráři pavlovskému a kostelníkům nynějším i bu doucím v přítomnosti ouřadu týž dědiny Pavlovic 15 zl. mor. na den sv. Alžběty, počnouc léta tohoto 1612 jednúc v roce viderkaufu odvozovati a do Pavlovic odsílati, a on kněz farář pavlovský (jak dotčeno) u přítomnosti ouřadu a kostelníkův týž dědiny Pavlovic má z tých peněz sobě a k užitku svému 7 zl. bráti a na každé Suché dni čtyrykrát v roce Requiem v kostele pavlovském vykonávati, při kterémžto obchodu a mši svaté mají sou sedé pavlovští i s manželkami svými bývati a za duše paní Magdaleny Horecký i pana Jana Pavlovskýho, manžela jejího, kdyby se Requiem v Suché dni za ně sloužilo, Pánu Bohu se s knězem farářem jejich modliti, kněz farář pak každú neděli i v svátek na kazatedlnici lidu, aby za paní Magdalenu Horeckú a pana Jana Pavlovského manžely za odpuštění hříchův jejich Pána Boha prosili, napomenúti a 8 zl. dílu druhého na potřeby kostela pavlovského mají se obraceti a vynakládati a z nich žákovi jeden zlatý každý rok dávati, též poslu, který viderkauf od Ostravských přinášeti bude, platiti a nač se vostatek obrátí neb naloží. Též že se služby boží podle tejto fundacie v kostele pavlovském bez pro- měny každý rok vykonávají, knězi děkanovi ostravskému a ouřadu tohož města Ostravy nynějším i budúcím list přiznávací, přijmúce to k svému svědomí a víře, kněz farář pav lovský nynější i budoucí, pod sekrýtem svým po tomž poslu, kterýž takový viderkauf od 167

Strana 168
nášeti bude, odsílati. A jestliže by na potřeby kostela pavlovského ten rok ta suma 7 zl. vynaložena nebyla, tehdy povinni budú kněz pavlovský s ouřadem a kostelníky týž dě- diny Pavlovic pod závazkem svědomí jejich a trestáním božím takovú sumu mimo kos- telní vydání a potřebu chudým pracovitým lidem, též osiřelým vdovám a sirotkům (kteří by v týž dědině Pavlovicích byli i živnosti a jináče provozovati nemohli) rozdělovati a oběd jim z toho činiti, almužnu domácím i přespolním chudým lidem dávati a nic za sebú takových peněz viderkaufních na druhý rok nezanechávati a nezadržovati. Purkmistr pak a ouřad města Ostravy mají a povinni takových 500 zl. sousedům a řemeslníkům z cechův, jak toho potřebu uznají, v městě Ostravě pod viderkauf půjčovati, tak aby 5 zl. ze 100 od nich vybíráno a do Pavlovic na určitý den (jak nahoře dotčeno jest) spravo- váno a odsíláno bylo. Mimo pak tých 15 zl. vejbývajících viderkaufních 10 zl., ty mají ouřad ostravský nynější i budoucí podle jejich dobrého svědomí a závazkův, které na sobě mají s radú kněze faráře ostravského nynějšího i budoucího, jemu i na služebníky kostelní a na chudé, kteří při tomž městě Ostravě na ten čas sou aneb budou, jak se jim zdáti a věděti bude, každý rok rozdělovati. Kněz farář pak ostravský nynější i budoucí bude povinen dvakrát v roce ten den po svaté Maří Magdaleně a po druhé ten den po sv. Alžbětě Requiem zpívané sloužiti a ti, kteří takové peníze viderkaufní sobě propůjčené od ouřadu jmíti budou, při mši sv. bývati a za duše paní Elišky a paní Magdaleny, sester Horeckých z Horky, Pánu Bohu se modliti, o čemž jim má kněz farář ostravský před tím na kazatedlnici, aby se k službám božím scházeli, oznamovati. Item: Bude poviněn kněz farář ostravský každú neděli po kázání lid napomínati, aby se za fundatory k Pánu Bohu modlili. A uznal-li by ouřad ostravský při některým cechu nepobožnost a mrhání statkův jejich, též že by služby boží pilni nebyli, budou moc jmíti od takového cechu sumu viderkaufní jim propůjčenú odtrhnouti, vyzdvihnouti a jinému cechu (kteří by služeb bo žích pilnější byli) ji propůjčiti. Jestliže by pak po časích krátkých neb dlúhých farář ka tolický římský ve vsi Pavlovicích nebyl a náboženství jiné mimo katolické římské se v tomž kostele pavlovským vykonávalo, teda takový viderkauf, který do Pavlovic podle té funda cie se dává, více aby dáván a spravován do Pavlovic od Ostravských nebyl, než aby ta kový viderkauf do města Olomouce na opravu kaple dobrý a sv. paměti biskupa Stani slava Pavlovského kostelníkům na domě 5 zl. a zákoníkům sv. Dominika v kostele sv. Michala též v městě Olomouci 10 zl. od Ostravských dáváno a na den sv. Alžběty od síláno bylo, a zákoníci budú povinni po přijatí almužny za duše paní Magdaleny Horecké a pana Jana Pavlovského Pána Boha za odpouštění hříchův jejich prositi. Pakliž by ouřad ostravský takového platu viderkaufního, jak do Pavlovic, tak také knězi faráři ostravskému a potom, jestliže by z katolického náboženství v Pavlovicích sešlo, do města Olomouce na dni určité a v tejto fundacii obsažené neodsílali a spravovati zanedbávali, budú moci od potomkův a erbův našich aneb tých osob, kterých se dotýkati bude, vinění a právem stavním budž v zemi Moravské neb ven z země obstavováni a hyndrování býti, kterýžto fundacie J. V. K. M. pána Františka etc. a budoucí pány biskupy Olomoucké na budoucí věčné časy (aby nad tím vším ruku držeti ráčili) za ochránce nařizují. A jestliže by se vždy někdy tejto fundacii mej buď skrze příhodu aneb zoumyslné zanedbání dotčených osob (za kterými by ta suma viderkaufní zůstávala) zadosti nedálo a podle nařízení mého že by se (čehož Pane Bože nedej) nevykonávalo, tehdy aby týž osoby na dni ostat 168

Strana 169
ním soudním svrchovanému Pánu Bohu, osobám tým (kterých se dotejče) před spraved livým soudcem z toho odpovídati a počet činiti povinni byli. A chtíce já vždy nahoře psaný Lukáš Dembinský z Dembině, aby tato fundacie na místě manželky mé ode mne učiněná stálejší a podstatnější a trvalejší býti mohla, dožádal jsem se vysoce důstojného knížetie a pána, pana Františka kardinála z Dietrichštejna, biskupa Olomúckého etc., že takové fundacii mé potvrditi a v řád náležitý uvésti ráčil. Tomu na svědomí pečeť svou vlastní k tomuto listu a fundacii jsem přivěsiti dal a připrosil jsem urozených pánův, pana Jiříka staršího Sedlnického z Choltic a na Sedlnici, pana Jana Bruntálského z Vrbna na Frýdku a Neuhubli a statečných pana Kryštofa Karla Podstackého z Prusinovic na Vežkách a Veseličku, komorníka práva menšího zemského kraje Olomoucského, pana Hynka Sira kovského z Pěrkova a na Paskově, sudího práva menšího zemského tohož kraje Olomúc- ského, pana Bohuše Kokorskýho z Kokor a na Laskově a pana Petra Pavlovského z Pav lovic na Pavlovicích a Oujezdě, že jsou k této fundacii pečeti své vedle mé sobě a erbům svým beze škody přitiskli. Jíž datum na Střílném v pondělí Velikonoční den sv. Jiří léta 1612 počítajíc. Lukas Dembinsky von Dembin auf Strelna und Herutits fundiert 500 Fl. an Stelle seiner Gattin Elisabeth Horecka von Horka für ihre Schwester Magdalene, Gattin des Johann Pawlowsky, bei der Pawlowitzer Kirche in Ober-Schlesien. Střelna, den 23. April 1612. Podle opisu z dekanátní ostravské matriky, fol. 107 ab - 109 a. 117. 1612, říjen 5. Ostrava. Porovnání sporů o jez na Ostravici mezi Ostravou městem a Kryštofem starším Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě. Léta Páně 1612ho v pátek po sv. Františku mnou Lukášem Dembinským z Dembině na Střílným a Herouticích, hofrychtýřem knížectví biskupství Olomúckého, jakožto od nejdů stojnějšího a vysoce osvíceného knížete a pána pana Františka svatýho římskýho kostela tytule svatýho Sylvestra kardinála z Dittrichštejna, biskupa Olomúckého atd. k důle psané věci nařízeným komisařem s jedné a námi Jiříkem starším Sedlnickým z Choltic a na Sedl- nici, Janem mladším Bruntálským z Vrbna a na Štemplovci, přátely od urozeného pána pana Krištofa staršího Sedlnickýho z Choltic a na Polské Ostravě vydanými s strany druhé stalo se nížepsané porovnání. Jakož jest nějaká rozepře mezi měšťany ostravskými pod- danými J. V. K. Milosti a nadepsaným panem Krištofem Sedlnickým o potrhání stavu při břehu polskoostravským a o zdělání plotkův nad tímž stavem městským i o zakládání řeky Ostravice v jejích tocích od pana Krištofa Sedlnickýho na dvouch místech a o udělání od Ostravských hrázky kamenné na jednom místě, takže jedni na druhé řeku Ostravici od břehův svých tiskli a toku vodě těmi místy, kudy tok svůj míti chtěla, bránili, odkudž jedné i druhé straně nemalá škoda se dála. Pro kterouž to příčinu na stížnost Ostravských mezi svrchupsaným J. V. K. Milostí panem kardinálem z Dittrichštejna, biskupem Olomúckým, a panem Krištofem Sedlnickým mnoha psaní jsou se zběhly(!) a k nedorozumění i záští dalšímu se schylovali. I vyjedouce my svrchupsaný komisař od J. V. K. Milosti k tejž věci nařízenej s pány a přátely od pana Krištofa Sedlnickýho vydanými na ta místa, oč mezi stranami činiti bylo, to jsme očitě shlídli, a vyslyšíc stížnosti i odpory od obojí strany před 169

Strana 170
nášené, takto jsme to mezi nimi porovnali: Předně, aby strany podle smluv a vejpovědí starodávních o řeku Ostravici vykonaných k sobě se ve všech punktích a klauzulích (nic, což by proti smlouvám čelilo, neproměňujíc) jměli a z nich nevykračovali, než k sobě se tak a podle týchž smluv chovati povinni byli, aby jim v ničemž nejmenším ublíženo ne bylo, a měštané ostravští mají zase ten stav obecní jejich při břehu pana Krištofa Sedl- nického svobodně a bez překážky další jeho nyní i na budoucí časy (tak jakž smlouvy staré vyměřují a vysvětlují) na týž řece Ostravici udělati a ty břehy, které voda při břehu pana Sedlnického zdělala, náležitě opraviti. Item: Ten první základ, (kterýž pan Krištof Sedlnický pod stavem přes Ostravici napříč z dříví udělati a štěrkem, aby tudy voda Ostravice se nevtrhla, zasypati a ploty zaplésti dal) mají měštané ostravští v přítomnosti pana Sedlnického nebo ouředníka jeho takovej základ neb taras zase preč sníti, a to dříví, cokoliv ho v tom tarasu bude, na přímluvu nás svrchupsaného kommisaře a pánův a přátel měšťanům ostravským k potřebě jejich pan Krištof Sedlnický daroval. A jakož protiv témuž jmenovanému tarasu od pana Sedl nického udělanému měštané ostravští hrázku z kamení a štěrku od břehu jejich na řece Ostravici též napříč udělati a vyložiti dali. Tu hrázku mají až po čtvrtý kůl (jakž jim od nás ukázáno) rozmetati dáti a po vodě podle břehu svého udělati ji moci budou. Item: Jakož taky druhý základ neb taras pod zámkem Polskou Ostravou pan Sedl- nický dříve od břeha svého prostředkem toku udělati dal, má pan Krištof Sedlnický díl toho tarasu (kterýž na škodu gruntům měšťanův ostravských udělán jest) podle vyměření našeho sníti a z gruntův poddaným svým vybrati a vyházeti dáti. A jakož na tomž místě, kde tenž taras od pána Sedlnického udělán byl, řeka Ostravice, jak při břehu polskoostrav ském tak při břehu měšťanův ostravských znamenitou škodu zdělala a s obojí strany za hrady pobrala, tak kdyby to na dlouze býti mělo a tých břehův se nehájilo, že by se větčích škod na gruntech s obojí strany i městských zdech očekávati musel. I na tom se v přítomnosti naší (podle ukázání jim od nás kommisaře a přátel) obě strany snesly, aby prostředek toku v náplavě hned od tých míst, kde pan Krištof Sedlnický ten taras založil, měštané ostravští s poddanými svými a s poddanými Polské Ostravě náležitými (kteréž pan Krištof Sedlnický na dva dni ku pomoci měšťanům ostravským propustiti má) to k vodě tak široko, jak se jim zdáti bude, rozebrali, na oba břehy štěrk vyhazovali a vodu přímo pod most městský vedli a břehu svého jedna i druhá strana v tých místech hájiti a ta- rasy opravovati mají, tak aby k celině (czelinie) břehův jejich voda nepřicházela a větčí škody jim nedělala. A pan Krištof Sedlnický uvolil se měšťanům ostravským na přímluvu nás kommisaře a přátel dříví (co by mohli za jeden provazec zdýli břeh svůj vyložiti) z lesu svého dáti. A jakož předešle řeka Ostravice prudkostí svou most městský při břehu polsko ostravském byla vzala, a pan předešlý polskoostravský téhož mostu při břehu svým více jim dělati dáti zbraňoval, toho na budoucí časy měštané ostravští (aby most na břehu polsko ostravským bez překážky pánův polskoostravských dělali) svobodu jmíti budou. Však měšťané ostravští taras pod mostem na obouch stranách mostu při břehu polskoostravským po pěti sahách, jak náleží a jak na vejš nad vodu potřeba ukazuje, aby voda břehu neškodila, dě- lati mají, a pan Krištof Sedlnický s budoucími pány polskoostravskými dříví z lesův svých k tomu jim dávati má. A což se v tejto dobrovolné smlouvě mezi stranami svrchupsanými smluvilo a porovnalo, v tom se k sobě bez újmy a škody předešlých smluv chovati mají 170

Strana 171
a povinni budou. Tomu na svědomí my svrchupsaný kommisař a Jan starší Bruntálský z Vrbna a na Štemplovci (poněvadž pana Jiříka Sedlnického z Choltic a na Sedlnici Pán Bůh v tom času od smrti uchovati neráčil) k tomuto porovnání ve dvojnásob v jednostejná slova se- psanému pečeti naše jsme přivěsiti dali a každé straně jedno odvedli. Stalo se léta a dne svrchupsaného. Streitvergleich zwischen der Stadt Ostrau und Christoph Alteren Sedlniczky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau wegen des Wasserwehres in der Ostrawitza. Ostrau, den 5. October 1612. Pergamenový originál v městském archivu ostravském s dvěma na pergamenových proužcích přivěšenými pečetmi, z nichž znaky vypadly. Rozměr 65 cm x 36 cm. 118. 1638, květen 5. Předhradí Olom. Václav Bruntálský z Vrbna, na hradě Fulneku a na Paskově zapisuje 1000 zl. morav. na záduší u kostela sv. Václava v Mor. Ostravě. Ve jméno předůstojnej a převelebnej Trojice svatej, jediného Pána Boha našeho. Amen. Jakož jest léta Páně 1638 dně 5. měsíce máje v residenci kníže(t)cí a biskupskej na Před hradí Olomůckém mezi Jich Mt důstojně velebnými a urozenými pány pány preláty a slavnou kapitulú hlavního kostela olomúckého a J. Mu vysoce urozeným pánem panem Vácslavem svatej římskej říše hrabětem z Vrbna a z Bruntále, pánem na hradě Fulneku a Paskově, J. řím. císař. Mu radú a skutečným komorníkem v příčině sumy viderkaufní devět set zlatých počtu moravského od pana Hynka Sirakovského z Pěrkova, onen čas na Pas- kově, soudího práva menšího zemského markrabství Moravského v kraji olomúckém kostelu farnímu svatého Vácslava v městě Ostravě a služebníkům kostelním i chudým lidem do špitále ostravského fundovaných jisté porovnání stalo, takže J. M. pán pan hrabě z Vrbna a z Bruntále takových devět set zlatých na sebe, erby a potomky své, pány a držitele panství Paskovského nynější i budoucí přijímati a k tomu z svej dobré vůle a lásky jedno sto zlatých též počtu moravského darovati, přidávati a fundovati ráčí, takže tej sumy jeden tisíc zlatých moravských učiní. Kdež já Vácslav svatej římskej říše hrabě z Vrbna a z Bruntále, pán na hradě Fulneku a Paskově J. M. řím. císaře rada a skutečný komorník Vaší Milosti důstojně velebným a urozeným pánům, pánům prelátům a vší slavnej kapitole hlavního kostela olomúckého i jednomukaždému tímto listem svým, jenž fundacie slovie, kdož ji koli uzří neb čtoucí slyšeti bude, na věčnú a budoucí památku s erby a potomky svými, pány a držiteli nynějšími a budoucími panství paskovského, známo činíme, že kos telu farnímu svatého Vácslava v městě Ostravě a služebníkům kostelním předně pro čest Pána Boha všemohoucího, tyž aby se mše svatá a modlitby v témž kostele odpravovaly daruji a dávám, funduji a mocně, opravdovně a dokonale tuto fundaci svou zapisuji na věčné a budoucí časy peněz v sumě jeden tisíc zlatých, totiž s tím jedním stem zlatých přičiněných počtu moravského, za 1 zl. po 30 gr. alb. a 1 groš po 7 hal. alb. počítajíce, mince dobrej v tomto mark. Moravském bernej na svým vlastním dědičným žádnému v ničem nezavedeným zboží, totiž na městečku Paskově a vsi Malej Hrabůvce, kostelu a služebníkům kostela farního města Ostravy, totiž knězi farářovi, kaplanovi, rektorovi, kan torovi, varhaníkovi, zvoníkovi, chudým lidem ve špitáli ostravským a na vosk do kostela 171

Strana 172
k odpravování služby Boží, z kteréžto sumy jednoho tisíce zlatých já svrchupsaný Vácslav, svatej římskej říše hrabě z Vrbna a Bruntále s erby a potomky svými držitelmi městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, dokavad by za námi byla, slibuji a tuto fundaci svou do- statečně připovídám svrchupsaným služebníkům kostelním, kostelu a chudým lidem platu dávati jmenovitě šedesáte zlatých, a to každého roku beze všeho umenšení, odpornosti i nesnází na minci dobrej v tejto zemi bernej vše počtu moravského, jeden zlatý po třid- ceti groších alb. a jeden groš po sedmi penězích alb. počítajíc, však že na dva termíny, totiž na den svatého Jiří jednu polovici a na den svatého Vácslava druhú polovici, po čnúce od tohoto svatého Vácslava nynějšího roku 1638 na náklad svůj, erbův a potomkův svých, držitelův městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, odsílati, platiti a odvoditi v domu farním v městě Ostravě. Platem pak tím farář tak jich děliti bude. Pro osobu svú přijme za dva vejš jmenované termíny dvadceti štyry zlatý, kaplanovi štyry zlatý, rektorovi osm zlatých, kantorovi štyry zlaté, organistovi dva zlaté, zvoníkovi tři zlaté, kostelu na vosk šest zlatých. Povinni pak budú na věčné budoucí časy na každý den nešpor zpívaný v tom kostele odpravovati a ve středu Requiem zpívaný neboliž to mši svatú za duši držeti, kterú obyčejně aby pan farář zpívati poviněn byl. Nemohl-li by pak, tehda skrze jiného katolického kněze, než kdyby se trefilo legitimum impedimentum aneb festum solemne k tomu nebudú. Item: Poviněn bude farář dnův nedělních při modlitbách obecných s lidem se modliti za rody panův Sirakovských a Bruntálských, totiž za živé těch rodův a za všecky předky jejich, jenž v Pánu Bohu zesnuli. Kaplan poviněn bude faráři, jak při kostelích farních obyče jest, v pracách nápomocen býti, rektor s kantorem dítky učiti a jim některá minora prin cipia arithmetices předkládati, v neděli a ve dni sváteční catechismum catholicum při ne špoře dáti říkati; varhaník bude poviněn tím bedlivěji hráti a zvoník všemi zvony ad requiem zvoniti, chudí k Pánu Bohu se modliti jak za živé, tak i za mrtvé. Než špitálný hospodář, aby s radú a vůlí faráře na potřeby chudých lidí takové peníze obrátil. Tej pak fundaci mej ochránce a opatrovníky nařizují purkmistra i radu města Ostravy nynější i bu doucí. Jestliže bych já pak svrchupsaný Vácslav svatej řím. říše hrabě z Vrbna a z Brun tále nebo erbové a potomci moji, držitelé městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, svrchu psaného platu kostelu, služebníkům kostelním a chudým lidem svrchupsaným někdy již více dávati nechtěli, tehda budeme moci ochráncům a opatrovníkům fundacie tejto svrdhu psaným purkmistru a radě města Ostravy svrchupsanou fundovanou sumu zase na dva rozdílné termíny, totižto o svatém Jiří pět set a o svatém Vácslavě také pět set odložiti. Avšak budeme jim o tom před půl rokem psaním oznámiti povinni, a oni zase budú po vinni ihned kostelu, služebníkům kostelním a chudým lidem svrchupsaným za tu sumu takový a tak veliký roční plat někde jinde, však s radú a vůlí slavnej kapitoly hlavního kostela olomúckého i na potomně časy kupovati, kdyby se zapotřebí přitrefilo a pakliž by pak také ochráncové a opatrovníci svrchupsaní tejto fundacie zoumyslně opatrovati zanedbávali kostelu, služebníkům kostelním i chudým lidem svrchupsaným ubližovati do pouštěli, že by jich takový plat nedocházel aneb kdyby i to s dopouštěním Pána Boha se stalo, že by někdy (čehož Pane Bože uchovati rač) víra svatá katolická při tom kos tele nebyla, Vašich Mil. a vší slavnej kapitoly a potomkům budoucím Vašich Mtí. tu plnú moc a právo od sebe, erbův a držitelí vejšjmenovaných statku mého dávám, že takovú 172

Strana 173
fundacii mou ráčíte moc jmíti do jiného katolického města podle nejlepšího zdání svého přenésti a na chudé lidi ve špitálích aneb na mládence, co by studovali, obrátiti, a oni k tej fundacii mej, aby žádného vícej práva neměli, i tuto fundaci mou k tomu i sumu tu peněz i s platy, měli-li by jaké za sebú zadržialé a neodvedené, Vaší Mil. aneb bu doucím potomkům Vašich Mil. odvésti a v celosti zouplna povinni budou. Kdež já svrchupsaný Vácslav svatej řím. říše hrabě z Vrbna a z Bruntále i Vašich Mil. prosím, že touto fundaci mou pro rozmnožení cti a chvály Pána Boha všemohoucího a pro rozšíření víry svatej křesťanské ve všech klauzulích, punktech, artykulích, incidentiích a jak se mluviti může ve všem schváliti a potvrditi račte, tak aby taková služba Boží při tomž kostele na věčné budoucí časy odpravována byla a žáden aby neměl tej moci tejto mej fundacie zrušiti aneb v ní něco napravovati pod pokutú od Vašich Mil. vyměřenú. A my purkmistr, fojt, starší i všecka obec městečka Paskova s erby a potomky našimi ny nější i budoucí a my fojt, starší i všeckna obec vsi Malej Hrabůvky s erby a potomky na- šimi nynější i budoucí praví rukojmové a spravedliví spoluslibci za Jeho Mil. vysoce uroze ného pána p. Václava svatej řím. říše hraběte z Vrbna a z Bruntále, pána našeho milostivého a dědičného i za erby a potomky J. M. držitele městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, všickni jednomyslně slibujeme a připovídáme tímto listem obecně přede všemi pod naší dobrou čistou vírú rukú společnú a nerozdílnú beze vší zlé lsti, že se tomu všemu, co se svrchu i dole píše od J. M. pána pana hraběte, pána našeho, erbův a potomkův J. M., držitelův městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, kostelu a jim svrchupsaným služeb níkům a chudým lidem i ochráncům i opatrovníkům fundace tejto svrchupsaným dosti státi má. Pakliž by se tomu všemu, co se svrchu i dole píše a v čemž se J. M. pán pan hrabě, pán náš s erby a potomky svými, držitelmi městečka Paskova a vsi Malej Hrabůvky, v tejto fundaci svej zavozuje na všem neb na díle dosti nestalo (čehož Pane Bože udho- vati rač), tehdy my poddaní a rukojmově svrchupsaní s erby a potomky svými připoví dáme takový plat viderkaufní a na ty termíny i dně vyměřené vše na náklad náš spra- vovati kostelu, služebníkům kostelním i chudým lidem svrchupsaným do města Ostravy v dům farní cele ouplně odsílati a odvoditi. A pakliž by toho od nás neb erbův a potom kův našich (čehož Pane Bože uchovati rač) nestalo, tehdy svrchupsaní rukojmově dáváme tímto listem naším opatrovníkům a ochráncům fundacie tejto, panu purkmistru a radě města Ostravy plnou moc a právo, aby nás napřed psané rukojmě mohli svobodně bráti, do vězení dávati, škod sobě na nás, jak by jen říci směli, dobejvati, statky naše zajímati, s nimi učiniti, jak by se jim nejlépe učiniti zdálo, buď to v městech, městečkách, ve vsech i na každém místě, kdež by nás postihnouti mohli, a to dotud a tak dlúho až se tomu všemu, v čem se s Jich Mil. pány našimi, držetelmi městečka Paskova a vsi Malej Hra bůvky, zavazujeme, zadosti stalo, a to tolikráte, kolikrát jim toho potřeba bylo, proti če muž my slibujeme tímto listem naším a připovídáme pod naší dobrou ctí a vírou žád ným v světě vymyšleným způsobem ani řečí ani skutkem nebýti. A pakliž že by také tejto fundacii a zápisu našem něco písařem sešlo, buď literú, punktem aneb slovem, aneb něco doloženo nebylo neb nešetrně psáno aneb na pečetích a papíře ně(d)co porušeno neb což by koli se takového přitrefiti mohlo, ježto by jim svrchupsaným opatrníkům k škodě fundacii tejto býti mohlo, toho tolikéž sobě k obraně pod naší dobrou ctí a vírú žádným ve světě vymyšleným způsobem připovídáme nebráti. Pro lepší toho jistotu a vědomost 173

Strana 174
i zdržení Já Vácslav svatej římské říše hrabě, svrchupsaný k tejto fundacii mej pečet svou vlastní s mým jistým vědomím sem přitisknouti dal. A My purkmistr, fojt a starší i všeckna obce městečka Paskova také k tejto fundacii J. M. pána pana našeho a zápisu našemu s jis tým nás všem vědomím a vůlí pečeť městečka našeho Paskova přitisknouti jsme dali. I my tolikéž fojt, starší i všeckna obec vsi Malé Hrabůvky dožádali jsme se pana purkmistra a rady městečka Brumšperka, že jsou tolikéž na místě našem k tej fundacii J. M. pána pana našeho a zápisu našemu pečeť městečka Brumšperka, však sobě a erbům svým beze škody přitisknouti dali. Actum na Paskově v den památky sv. Jiřího léta od narození Syna Božího, Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista tisícího šestistého třidcátého osmého počítajíce. Graf Wenzel von Würben-Freudental, Herr von Paskau und auf der Burg Fulnek, verschreibt 1000 mähr. Fl. auf eine Seelenstiftung bei der Ostrauer Sct. Wenzelskirche. Paskau, den 5. Mai 1638. Ostr. dekanátní matrika, folio 102a až 105a. 119. 1667, září 29. Mor. Ostrava. Instrukce panu rychtáři města Ostravy od úřadu daná, podle níž se říditi a spravovati byl povinen. S 1. Povinnost pana rychtáře bude, střídmě a příkladně se chovati a ouřadu svému za- dosti učiniti. § 2. Každú neděli a dni sváteční pod kázáním s poslem právním v městě choditi a kde koli jaké ožralce a zahaleče, jenž pro korbel služby boží opouštějí a tu svávolností zlým obyčejům zvykajíc, jiných k tejž zlosti ponúkají, nacházel, aby beze všeho ostýchání do šatlavy bral a přísně trestal. § 3. Jakož také k tomu dohlížeti potřebí, kdyby kdo v neděli Páně neb jiný den svá teční v domu svém to přehlížel a pálení, jakž toho mnoho posavad protiva dobrému řádu se dálo, čeládce svej páliti povoloval, každého takového vězením ztrestati a pokutovati. § 4. Tolikéž pana rychtáře povinnost jest, každý (v) outerý a (v) pátek jakož i jindy, kdyby jakú nepořádnost spatřoval, spolu k sobě přidanými lidmi k pekařům, aby hodné žemle i chléb pekli podle danej taxy b(e)rněnské dohlídati, dotčené převažovali a tu, kdyby se jaká nepořádnost při těch pekařích našla, takové žemle i chléb pobrati a chudým do špi tále dáti a o tom panu purkmistrovi oznámiti, začež takový ještě do komory obecní pe něžitú pokutu složiti povinen a vězením trestán bude. § 5. Na váhy, lokte, míry, mázy dobrý pozor dáti, a pokudž by se v tom při komkoliv jaká faleš aneb podvod nacházel, trestati a pokutovati. S 6. Řezníkům přespolním, tak i domácím, jakož i mydlářům k vahám a závažím jejich dohlídati a dotčené převažovati, pokud by se při kterým jaká nespravedlivá váha našla aneb jakékoliv závaží, takové pobrati a na pana purkmistra vznésti a to neodkladně, kdež s každým takovým budú věděti J. O. P. P. páni, jak postupovati a trestati. § 7. Všelijaké povyky a pokřiky noční, skrz což mnoho zlého vyniká, rozličné a ne poctivé schůzky tou příčinú veliké svády a různice povstávají, při panu rychtáři se naři- zuje, aby žádných povykův, křikův nočních, ano i ve dne netrpěl, časně přehlížel a jed néhokaždého takového podle provinění trestal tak, aby příkladem tím a přísností lid obecný dobrým obyčejům navykl. 174

Strana 175
§ 8. Všechny súsedy v městě i za městem, tolikéž i podruzi k právu patřící, témuž panu rychtáři pod obecní poslušnost se oddávají tak, aby témuž panu rychtáři a právu volní, poslušní byli, na jeho pevné nařízení (nečekajíc druhého) před něj se dostavili a co tak od něho i ouřadu jeho poručeno bude, s ochotností bez odporu vykonali. Pakli se kdo tak neposlušně zachová, má moc pan rychtář každého takového neposlušného a právu urputného podle velikosti a účinku příkladně ztrestati. Sirotky však Ja vdovy zdejší, poněvadž pod jurisdictii J. O. P. P. pánův patří, aby pan rychtář do vězení bez vědomosti a povolení pana purkmistra bráti a trestati moci ne měl, nýbrž kdy se provinění uváží, tak s nima budú věděti J. O. P. P. páni, jak v tom po kračovati a podle provinění je trestati. §9. A poněvadž se tak časem trefuje, že kdykoliv něltico pan rychtář mezi stranami v rozličných lidských proviněních] k místu Ja k) dobrému konci přivésti se vynasnažuje a podle závazku svého každému spravedlnost administrirovati skutečně učiniti hotov a povinen jest i mnohokráte, že k pokutě a trestání přichází, a to nevinné právo pomlúvají, na pana rychtáře naříkají a obě strany (co býti nemůže) právy a spravedlivy se dělají. I aby v tom domnění pan rychtář od takových nerozšafných lidí náležitě opatřen býti moh(e)l, nemůže se žádnému hájiti, aby se ku panu purkmistru a radě ten každý, kdož by se domníval nevinně trestán býti, utéci a svou stížnost přednésti. Kdež pan purkmistr a rada neznajíc nějakú nevinnost, jednomukaždému náležitú satisfakci učiniti, na každým dle spravedlnosti Boží ochrannú ruku držeti, tohoto pak, jenž by neprávě a podvodně pana rychtáře při ouřadě obešel a daremně a nepravdově ouřad zanášeti se opovažoval, podle možnosti jednohokaždého příkladně ztrestati věděti budou. § 10. Co se dotýče muziky při šenku, jest velice zlá a nepořádná navyklost, po ce lých nocích, ano i mnohých do dne užívati, při čemž ta svobodná cháska obojího pohlaví, ano i mnozí sousedé veliké rozpustilosti tancův Ja] zlostí, jako také veliké lotrovství se páchá a skrze to přehlížení obávati se jest velikého hněvu a trestání Božího. I aby Pán Bůh všemohúcí v hněvu a prchlivosti ukrocen býti a nás všechny v své lásce míti ráčil, při panu rychtáři se tolikéž nařizuje, aby takových nešlechetností, kde by se koliv to tak dílo, nikoliv nepřehlížel, muzice dáti hráti jen do w hodiny na noc1), v sobotu pak ve dne po nešporu nepovoloval, jako i těch nepoctivých tancův nešlechetných a nepořádných schůzek netrpěl a jednohokaždého přestupníka vedle provinění, tolikéž hospodáře, jenž by to v svém příbytku trpěti proti tomu nařízení fědrovati dopúščel, trestati nezanedbával. Co se mu ziky při jarmarce neb frejunku ... . . (Další články nařízení od článku 11.-23. byly z knihy vytrženy a k doplnění ani v arcib. archivu v Kroměříži nebyly nalezeny). § 24. Hlásné dva dle starobylého obyčeje p. rychtář každoročně opatřiti a zjednati po vinen jest, nadmíníc, aby své povinnosti zadosti činiti, nočního času slyšíce pokřiky a túlky snadněji o tom panu rychtáři časně věděti dali, po jednékaždé hodině připomínajíce sta rodávným dobrým obyčejem jméno Páně ohlašovali, a obzvlášče by skrze oheň opilstvím od těch tulákův se škoda nestala, bedlivý pozor dáti, svou inspekci p. rychtář míti má. A pokudž by skrz nedbanlivost neb opilství jakožto se při nich nachází, nočně jeden ho diny ohlašovati zameškal, má se těm hlásným na jejich roční službě za každú hodinu za meškanú 5 gr. alb. poraziti a k tomu ješče skutečně vězením trestán býti. § 25. Při pánech sousedech naříditi a dostatečně poručiti a i poslem právním pro 175

Strana 176
volati dáti, by jedenkaždý před i za domem svým čistotu měli, žádných neřádův smet (n)isk a obzvláště v těch uličkách a při zdiech městských nečinili a čeládce své dělati ne- dopouščeli pod jistú vyměřenú pokutú, načež posel právní dobrý pozor dáti, a při kom by to spatřil, panu rychtáři věděti dáti má. Všechny a všelijaké nečistoty podle staroby lého obyčeje v místa vědomá za město na smetiska vyvážeti a vynášeti skutečně naříditi. § 26. A poněvadž se časem přitrefuje, že buď nový posel právní do povinnosti vstu- puje, aneb ten, který až podnes v ní zůstává, snad obyčeje ješče, jak lidi respectirovati, neví, to pan rychtář při něm aby jak pana primatora, p. purkmistra a pány radní, tak také i měš- čany sňatů hlavú klobúka náležitou uctivost činil, naříditi má. Jestliže by co pan primator aneb p. purkmister při témž poslu nařídil, poněvadž od města že jest a od pana rychtáře služby žádné nemá, povinen bude s ochotností poslušně vykonávati a učiniti. § 27. I na to také pan rychtář pozor dáti má, aby město od neřesti a zbytečných psův časně opatřeno a očiščeno bylo, svým poručením nařizovati. Tato instrukce daná při obnovení ouřadu v radním domě města Ostravy dne 29. Septembris A. 1667. Vorschriften für den Stadtrichter von Ostrau. Ostrau, den 29. September 1667. Poznámka: 1) V Ostravě řídili se v té době počítaním denního času po německém způsobu, nikoli po českém, tedy mohla muzika trvati do 10. hod. večerní. Nařízení pro ostravského rychtáře byla vypsána z originálu hukvaldského hejtmana pana Reytera a zapsána do rychtářské knihy, která je v archivu města, na listech 4abr5ab a 15ab. Označení § bylo připsáno. 120. 1668, červen 30. Zábřeh n. /O. Prodej dvora v Zábřehu n. O. Pavlovi Hyklovi a jeho manželce Juditě, rozené Sponarovně z Plumlina (Blinzdorfu) u Hlubčic. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice. Amen. Léta Páně 1668 dne 30. Juni stal se kup celý dokonalý a v ničem nyní i na časy budoucí neporušitedlný mezi urozenou v po ctivosti paní Dorotou Šponarovnou, řečenou Pačinskou z Velkej Pačiny, jakožto prodava- telkyní s strany jednej a vzácně slovutným panem Pavlem Hyklem, na ten čas ouředníkem na Horní Lhotě, a urozenou v poctivosti paní Juditou Hyklovou, rozenou Šponarovnou spolumanželkú svou společně jakožto kupitelkou s strany druhej a to takový, že sem já svrchupsaná prodavatelkyně dvůr svůj v dědině Zábřeze nad řekou Odrou ležící, ačkoliv totaliter zruinirovaný, však že žádnému v ničem nezavedený se vším k němu příslušen stvím, jakžto baudunkem, jaký na ten čas jest, zahradami, lúkami, chrastinami, rolmi zase tými a nezasetými v těch mezích, jak od starodávna předkové mojí toho dvora v držení na užívání byli, se svobodami fundamentaliter na to zaopatřenými, které na pergameně jsou psané a podpisy i pečetěmi prvších pánův držitelí statkův zábřežských podstatně stvrzené a in summa s tím vším právem, jak ty privilegia šířeji v sobě omlúvají, od sebe, erbův a potomkův svých odprodala a mocí tohoto listu bez všelijakých fortelí lidských v něm vymyšlených in optima iuris forma za dědičné odprodávám vzácně slovoutnému panu Pavlovi Hyklovi a urozenej v poctivosti paní Judytě Hyklovej, manželce a spolu kupitelům, erbům a potomkům jejich za sumu hotových peněz sedm set zlatých rejnských, každý rejnský zlatý po 30 groších a v groš po 12 haléřích malých počítajíc, kteroužto sumu peněz 700 rejnských ihned při odevzdávání svobodného tohoto dvora jmenovaní ku 176

Strana 177
pitelové vylúčiti a paní prodavatelkyni v ruce odevzdati i na takovou sumu od ní ná ležitou kvitanci sobě vyzdvihnouti povinni budou, kterážto kupná smlúva dvojnásobně de verbo ad verbum zapsaná i pečetěná za paní prodavatelkyní zůstávati mají. A tím způ- sobem inventář, co se k tomu svobodnému dvoru přidalo aneb co tak již předkem panu kupitelovi na obsetí ex proprio vtrousil na papír uvedení a nejinak než jako tato kupná smlúva ve valoru zůstávati má. Co by se konfirmaci a ratifikaci tejto kupné smlúvy dotýkalo, o takovou páni kupi- telové se starati a ty věci do perfecti přivésti povinni budou. Co se pak tuto, jak svrchu tak i důle píše, to sobě stále a neporušitedlně s obou stran zdržeti stipulata manu slíbili a připověděli. Pro lepší stálost a zdržení toho všeho s obodvouch stran jména své zpři dávínými sekréty podepsati dožádali, však že erbům a potomkům jejich beze škody, totiž to od strany paní Doroty Šponarovné, rozené Pačinské, jakožto prodavatelkyně, uro zeného a statečného rytíře pana Jindřicha Sponara Zblýsdorffu, jakožto pana syna svého, a urozeného a statečného rytíře pana Jana Frydryho Šmida z Eysembergku, zetě svého, kdežto neumějíc ona sama také psáti, dožádala se a zmocnila tohož pana Jana Frydryho Šmida zetě, že jména její na místu podepsal. Od strany pak kupitelův urozeného a sta tečného rytíře pana Oldřicha Kryštofa Foglara z Studené Vody a na Malej Lhotě a svo- bodném dvoře v Marklovicích, též urozeného a statečného rytíře pana Jana Šika (Ssyka) (titul) a na Jestřabí. Stalo se na svobodném dvoře v dědině Zábřeze nad řekú Odrou le- žící de dato dne 30. Juni Ao. 1668. Jan Šik z Louky. Oldřich Krištof Fuglar. Judita Hyklová, rozená Sponarová z Blinzdorffu. Paul H. Hykel. Hanß Fridrich von Schmiedt und Eisenberg. Jindřich Sponer z Blinzdorffu. Dorotha Sponarovna rozená Pačinská z Velké Pačiny. Kauf und Verkauf des Hofes in Zabrzeh a./O. an Paul Hykl und seine Ehegattin Judith, ge- borene Sponar von Blinzdorf. Zabrzeh a./O., den 30. Juni 1668. Poznámka: Dne 13. října 1728 dto Přerov prodal p. Ondřej Bocker, t. č. hejtman panství Přerovského svobodný dvůr v Zás breze (nechst dem Fluß Odra gelegenen freyen Hof) za 2.750 zl. rýn. svob. paní Marii Josefě Sedlnické, rozené Eichendorf, za přís tomnosti prodavatele a kupitele, dále svědků pí Johanny Bockerovy, roz. Rogowsky, přerovského primátora Ignáce Hnátka, Jos. Kuče, přerov. I. purkmistra, Ignáce Viléma Sedlnického z Choltic a Jana Rogowského, rady Jeho Eminence olom. arcibiskupa. Dne 1. listopadu 1799 dto Hukvaldy zřízen byl ze zábřežského dvora zemanský statek (Junkerei) a pronajat hukvaldským vrchnostenským úřadem v dědičný nájem se vším příslušenstvím c. k. rytmistrovi von Kohlmüller, který za to měl zaplatiti 2.200 zl., a roční plat 506 zl., každou změnu ohlásiti a v případě prodeje laudemium 3%, zároveň nesměl bez svolení vrchnosti pozemky rozděliti, vrchnosti příslušelo právo koupiti 2 měřice pole u silnice za 80 zl. Dne 27. března 1803 dto Olomouc stvrzuje kardinál Antonín Theodor, hrabě von Colloredo a Waldsee, že se vzdal c. k. plukovní strážmistr von Kohlmüller prohlášením ze dne 21. listopadu 1802 zemanského statku v Zábřehu. Dne 8. března (potvrzeno 8. dubna) 1821 dto Olomouc prodala olomoucká kapitola zemanský dvorec v Zábřehu Filipovi svob. pánu do Saint-Genois d' Annecourt, c. k. skutečnému komorníku atd. za 1.100 zl. v. m. kromě 5.600 zl. v. m. za inventář se všemi poznamenanými právy a povinnostmi, jak byly uvedeny při prodeji dvorce dne 1. listopadu 1799, tedy i s laudemiálními služebnostmi. Dne 31. června 1824 dto Hukvaldy nabyl v dědičný nájem Filip sv. pán de Saint-Genois práva páliti a čepovati kořalku za 60 zl. k. m. aneb ve stříbře a 5% laudemia, kdyby došlo ke stavbě hospody u silnice (Chausse), směla se v ní čepovati jen jeho kořalka, začež měl platiti ročně 20 zl. hukvaldské vrchnosti. Mimo to měl zapravovati veškeré daně spojené s tímto právem, jaké jsou a mohly by býti, neměl však práva zastupovati toto své právo veřejně, pouze v tom případě, že by mělo dojíti ke zrušení propinačního práva. Toto právo bylo neoddělitelné od zábřežského statku. Dne 31. března 1828 dto Hukvaldy prodal Filip sv. pán de Saint Genois zábřežský zemanský statek znojemskému obchodníku Augustovi Kortumovi za 4.400 zl. k. m. i s právem propinačním. Dne 30. září 1835 dto Zábřeh prodal Aug. Kortum zemanský zábřežský statek Ondřeji Folwartschnému. Papírový originál se sedmi pečetěmi z červeného vosku v rozměru 31 cm X 21 cm v archivu olomoucké kapitoly. 177

Strana 178
121. 1669, říjen 26. Ostrava. Rada města Mor. Ostravy svoluje Jakubovi Faldynovi ke stavbě mlýnku o jednom kole u vsi Přívoza. My purkmistr a rada nová i stará jakž také všechna obec nynější i potom budúcí města Ostravy s erby a budúcími potomky našimi, pány a držiteli vsi Přívoza, vyznáváme tímto listem naším obecně přede všemi a zvláště tu, kde by toho potřeba ukazovala, že jest před nás Jakub Faldyna, poddaný náš, se vší ponížeností předstúpil a tu jest nás pokorně žádal, abychom jemu pod rybníkem Nakvarovským mlýnek pro jedno kolo jenž slovie korečník na zbytečnú vodu, která by mimo potřebu rybníka zbývala a podle zaměření učiněného víceji nepotřebná byla, vystaviti povolili a na to jemu obdarování udělili. Kdež jsouce my k jeho ponížené prosbě nakloněni, s dobrým rozmyslem a rozvažlivú radú tomu Jakubovi Faldynovi, erbům a potomkům jeho, všem držitelom tohož mlýnka toto obdarování dáváme a jeho pod následujícími kondicijemi osvobozujeme na takový způsob, že bude ponajprv poviněn každoročně štyry zl. slez. na 2 termíny na každý po 2 zlatých slez. k obecnímu dobrému, pánům ouřadům múky pšeničné po jedným vrteli rok po roce dávati a dávky za jednoho chalupníka, jakž také obci dědiny Přívoza při každých soudech štrnácte groší(ch) odvozovati, tím způsobem robotu při stavbě zarovno s jinými mlynáři v jakýkoliv potřebě bude vykonávati a příkopu jenž slovie Stávky počnúc od Masarského až do jmenovaného Nakvarovského rybníka sám nákladem svým vycúzovati. Item: Kdykoliv by se přitrefilo, že by naše mlýny pro veliké mrazy v zimě aneb sucha letním časem mléti nemohly, tehda tenž Jakub Faldyna i s budúcími potomky svými, tak slady pšeničné, jak ječmenné za dva nácte groší na dvě čtvrtky piva mlívati a žádného většího ouplatku nebráti má a poviněn bude. Item: Kteréhokoliv by léta ten rybník pustý zůstal, tehda za ten rok žádného platu dávati povinen nebude. Pro lepší pak zdržení a jistotu toho všeho my s prvopočátku čtený purkmister a rada na místu ouplnej obce města Ostravy k tomuto listu a nadání pečet městskú naši jsme zavěsili de dato v městě Ostravě dne 26ho Octobris Anno 1669. L. S. Der Bürgermeister und der Stadtrat von Ostrau geben Jakob Faldyna die Bewilligung zur Erbau- ung einer Mühle auf ein Wasserrad bei dem Dorfe Prziwos. Ostrau, den 26. October 1669. Pergamenový velice poškozený originál o rozměru 37.5 cmX 42.5 cm s pečetí města Mor. Ostravy v dřevěném pouzdru, přivěšeném na lněném hnědém provázku v archivu města Mor. Ostravy. Na rubu listiny napsáno: Prywiliga mlýnkowe. 122. 1670, květen 20. Kroměříž. Olomoucký biskup Karel, hrabě z Lichtenštejna obnovuje Ostravským nadání na jarmark, udělený jim dne 26. prosince 1461 českým králem Jiřím z Poděbrad, kterýžto jarmark od nepamětných dob pro válečné doby se neodbýval a v zapomenutí upadl. Poněvadž list neuvádí žádných nových dodatků, proto se jeho text neotiskuje. Karl, Bischof von Olmüts und Graf von Lichtenstein, erneuert den Ostrauern einen Jahrmarkt, den ihnen der böhmische König Georg am Tage der heiligen Caecilia, den 26. Dezember im Jahre 1461 verliehen hatte, aber dann, „ein selcher Jahrmarkt ohne Menschengedenken durch unterschiedliche schwere Kriegszeiten in Abnahm, Vergessenheit und nicht Haltung kommen“. Kremsier, den 20. Mai 1670. Pergamenový originál s velkou pečetí v dřevěné kapsuli na modrobílé šňůře v městském archivu. Rozměr 33 cm X 58 cm. 178

Strana 179
123. 1690, září 7. Mor. Ostrava. Urovnání sporu o hranice u Malých Kunčic, Vítkovic a Zámostí mezi Vilémem Ant. Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostravě s jedné a městem Mor. Ostravou s druhé strany. Zu vernehmen, dass heändte Dato zwischen lhrer Hochfürstl: Gnaden des Hochwürdigst Hochgebohrenen Fürstens und Herrens Herrens Caroli Bischoffen zu Olmütz etc. und von Lichtenstein, Grafens zu der Herrschaft Hochwaldt gehörigen Cammerdorf Witkowicz und Stadt Mährisch Ostrau durch dero hinfür bewöllmächtigte Deputirte benentlich des Wohledel gebohrenen und Gestrengen Ritter Herrn Carl Friedrich Hallama von Gitschin auf Schlatten, Haubtmann der Herrschaft Hochwaldt und dann den edlen besten Herrn Johann John, Hoch= gedacht Hochfürstl: Vice Buchhalters, und Herrn Johann Babtist Adam Loutano, Geschwo renen Lehen-Rechts Advocatum, wie auch Bürgermeistern und Syndicum der Hochfürstl: Bischofl. Residenz-Stadt Crembsier einer und anderseits den Wohlgebohrenen Herrn Herrn Franz Wilhelmb Antonium Sedlniczky, Freiherrn von Cholticz, Herrn auf Pohlnisch Ostrau, Klein Kuntzendorf und Wogstatt, der Röm. Kais. und Königl. Majestät dero Erbfürstenthumbs Teschen Landes Cantzlers, wie auch Fürstl. Lichtensteinl: als zu Troppaw und Jägerndorf re- gierenden Herzogens Rat und Landrechts Beisitzers im Fürstenthumb Troppaw, nebst bei sich gehabten und erbetenen Herrn Freunden und Beiständen, benentl. denen Wohledelge= bohren und Gestrengen Rittern Herrn Wentzel Leopold Gußnar von Komorna auf Trzebo- wicz, des regierenden Herzogen zu Troppaw und Jägerndorf Rat und Obristen Landschreiber des Fürstenthumbs Troppaw und Herrn Joachim Bludowsky von Nieder-Bludowicz auf Orlow und Lazy nachfolgender gutlicher nachbarlicher Vergleich wegen der bishero und viel lange Jahr zwischen obgedachten Dorf Witkowicz und der Stadt Mährisch Ostrau und dann wohl- gedacht Herrn Barons Sedlniczky von Cholticz gehörigen Dorf Klein-Kuntzendorf, Pohlnisch Ostrau und Samosti gewalleten Irrungen und Differentien, in dehme durch vielfältige Er giessung des Flusses Ostrawicza und verursachte Alluviones und Avulsiones, die Feld-Grenzen verändert, auch gar ruinirt worden, das zusagen nicht möglich gewesen zu untersuchen und zuentscheiden, welcher seiten solche Zuschlaume Rechtens wegen gehöreten, oder wie die Grenzen zu unterscheiden. Jedoch auf Hochstgedacht Ihrer Fürstl. Gnad: Gnädigste Ratifi cation beredet getroffen und geschlossen worden, und zwar: Erstens, sollen die alte Berednisse und Commisarische Aussprüche in allen und jeden in seiner Würde vigore und Kräften unberührt verbleiben und durch diesen nachbahrlichen, gütlichen Vergleich, welcher nur in initu künftiger Ruhe und guten Vernehmens, sowohl zwischen denen Obrigkeiten als Untertanen geschehen, solchen alten Berednissen und Commissarischen Aussprüchen, auch beiderseits anderwertigen juribus nit in geringsten prae- judicieret sein. Andertens, demnach der H. Baron Sedlniczky von Cholticz oberhalb des Dorfes Wit= kowicz herwerts von denen Groß-Kuntzendorfer Grenzen den Zuschlaum, welchen von fünf Witkowitzer GründensAckern, darunter einer des Richters gewesen, das Wasser nach und nach zu seinen Klein-Kuntschitzer-Gründen alluiert praetendiert hat. Man hingegen opponiert, dass die völlige Acker nit weg geschlaumbt worden, sondern da noch ein Stücke von des Richters Acker neben dem Wasser geblieben und dahero lhme Herrn Baron Sedl- niczky die ganze praetendierte Alluvion nit zugestanden werden wollen. Als ist nach Pro- 179

Strana 180
portion der Grösse des verbliebenen Stückfelds von des Witkowitzer Richters Acker, der den befindlichen Zuschlaum denen Witkowitzern zugeteilet und durch gemachte Hügel ausgegrenzet, das Ubrige aber zu den Klein-Kuntschitzer Gründen, weil die Zuschlaum un- disputirlich, gelassen worden. Drittens: Weilen gegen dem Ende des Dorfes Witkowicz das Wasser sich dergestalt in die Ufer geleget und einen ziemblichen Kessel ausgewaschen, auch da das Wasser ein grossen Fall hat und sich hin und wieder grosse Lacken befinden, dass in Kurzem bei Ereig- nung eines grossen Wassers des Flusses Ostrawicza leicht durchreissen und nicht nur die Witkowitzer beste Acker, sondern auch der Mährisch Ostrauer Mühl und Teichte in Grund ruinieren und selbst die Stadt auf die andern Seit setzen dorfte. Als ist verglichen worden, dass beiderseits Tarassen an denen Ufern geschlagen und sowohl durch die Witkowitzer, als Klein-Kunzendorfer zugefeilte Alluvion ein Durchschnitt mit beiderseitlichen Hilf ge macht und dahin der Strom gewendet werden solle. Viertens: Verglichen worden, dass zwischen denen zwei Witkowitzer Untertanen des Kubicza und Holan, dann Klein-Kuntschitzer Untertanen Stopak, Adamik und Poleczka und anderwärts durchgehend zwischen beiderseits Gründen ordentliche Reinen einer ganzen Klafter breit gemacht und führo hin beiderseits unberührt conserviert werden sollen. Fünftens: Weilen sich befunden, dass der Holan von Witkowicz unter seinem Acker bei der grossen Weide in die Alluvion des Klein-Kunczendorfers Untertanes Paleczka ge nant, überackert, als ist so viel des weggeackerten nach Ausweisung der alten Reinen hin wieder zu den Klein-Kuntschitzer Gründen zugefüget und mit Hügeln ausgegrenzt worden, das Ubrige aber bleibt jedoch bei Holan und Rohel, wie uralters ihre Acker ganzes. Sechstens: Solle die Witkowiczer Grenz jenerseits des Flusses Ostrawicza verbleiben in dem halben alten Fluss gegen denen Pappelbäumern, welche in Klein Kuntschitzer Wiesen stehen. Siebenstens: Das Stück auf denen Ostrauer Gründen, so teils unter des Ferdinand Ter- cziks Acker, Bürgermeisters der Stadt Mährisch Ostrau, und teils unter Kuntzendorfer Grün den gelegen und lauter Alluviones sein, weldhe bishero einseiten die Mährisch Ostrauer, die anderseits aber die Pohlnisch Ostrauer, weilen sie sich also untereinander abgefunden, ge- nossen haben, Herr Baron Sedlniczky aber, dass der Zuschlaum zu seinen Gründen ge- schehen, völlig praetendiert, hingegen auch die Mährisch Ostrauer, weilen sie da unter- schiedtliche Tarassen ungehindert, welches M. C. es Ihr eigen nicht gewesen wehre, in Fremb des nit hetten machen dörffen und darinet einen andern Nutzen und Vorteil mitgeschaft hetten, ist soldher Massen abgeteilet und auch mit aufgeworfenen Hügeln ausgegrenzet worden, dass soweit der alte Fluss gegangen aber quer nach der Anschlaum einerseits denen Mährisch: und anderseits denen Pohlnisch Ostrauern, rechterseits aber von Ostrauer Mühlgraben anfangend, denen Klein Kuntschitzern künftighin eigentümblich verbleiben solle. Achtens: Der Anschlaum unter denen bürgerlichen Mährisch Ostrauer Garten, welchen Herr Baron Sedlniczky zuteil jure alluvionis und zuteil avulsionis auch völlig behaubten wollen, und zuerweisen gehabt, das sich die Mährisch Ostrauer seit seiner Frawen Mutter seel: d.... sie das Gut wegen lhres Leibgedings genossen, violenter in diese Gründe ein gedrungen und das Getreid weggenommen hetten, hingegen die Mährisch Ostrauer soldhen Anschlaum auch praebendieret, weilen noch da ein Stück von des seel.: Hužwa€Acker un- 180

Strana 181
berühret geblieben wehre. Ist auch wie der obige: nebenst den Stück und Stein-Platzen unter der Stadt unweit des Weges jenseits gegen der Griette Ihres Gartens: grad herab von Wit- kowicz gehend, die eine Seiten denen Mährisch, die andere Seiten aber denen Pohlnisch Ostrauern zugeteilet und durch Hügel ausgegrenzet worden. Neuntens: Anbetreffend den Spital-WinkelnD), ob zwar der Leute Sage nach, und wie es auch in denen alten Berednissen gemeldet worden, dass in dieser Gegend ein solcher Spital-Winkel gewesen, so hat aber der Herr Baron Sedlniczky mit acht offenen freiher lich und anderlichen Zeugnissen erwiesen und auch noch mehrere verpetschieret gehabt, dass dieses Stück, welches die Mährisch Ostrauer mir opinative gezeiget, designative aber nit erweisen können, der Spital Winkel nit seie und nie gewesen. Es hat aber durch Baron Sedlniczky freiwillig ein Stück diesseits des Wassers auf den Samoster Gründen, anfangend von dem ausgegrenzten Hügel an die Oderberger Strasse vierundzweintzig Klafter lang und sechsundzweintzig Klafter breit, wie es mit Reinen uumbgeben ist, dem Mährisch Ostrauer Spital zum ewigen Genuss ausmessen lassen, jedoch mit Vorbehalt der Grundberechtigung. Zehendens: Hat der Herr Baron Sedlniczky hinter der Stadt gewisse Acker sambt der da befindlichen Alluvion, welche die Samoster vorhero von undenklichen Jahren innen gehabt, und von selbten Inhalts eines vorgewiesenen alten Original-Privilegii de dato den Dienstag vor Pfingsten des 1576sten Jahres vier Malder Haber und ein Schock Hummer nacher Pohlnisch Ostrau gezinset hetten, von solchen aber seit Inhabung des Herrn Larisch seel. mit Gewalt wehren abgedrungen und auch lhnen das Getreid weggenommen, auch derent wegen öfter wehre geklaget worden, hingegen die Mährisch Ostrauer sich mit Ihrer bis herigen ruhigen Possession gegen 30 Jahr her geschützet. Als ist beredet und verglichen worden, dass gegen Abtretung denen Samostern eines Stücks Anschlams, anfangend von einer Weiden, welche in den aufgeworfenen Hügel bei des Bernhardt Nediela von Mährisch Ostrau jetzigen Hauswirthens Acker oberhalb des Weges, welcher gegen Oderberg gehet, grad auf die andere Seiten über den Fluess Ostrawicza auf den Samoster Berg zwischen den Ackern des Martin Marssaleks und Kretschmers grenzet, hinwerts aber diesem Oderberger Weg nach, welcher der alten Beredtniss gemäss zwei Wagen Weg breit als eine Grenz in der Samoster Gründen gemacht und künftig also erhalten werden solle, bis an den aufgeworfenen Hügel, von dannen aber der quer über der Reine nach, welche eine Klafter breit zu lassen, bis an den Fluess Ostrawicza und dann gegen Abtretung des also genannten Frantischkissen zwischen Pohlnisch Ostrauer Gründen jenseits des Wassers ge- legenen kleinen Anschlams und gegen Zulassung, dass die zwei befindliche Fleischhacker zu Sa= mosti, so lang sie leben, allda verbleiben mögen, der Herr Baron Sedlniczky von seiner Praetension der übrigen quaestionierten Acker freiwillig abgelassen und solche denen Mährisch Ostrauern zum ewigen Genuss eigentumblich verbleiben sollen, auch weiters hat sich Herr Baron Sedlniczky erboten und verobligiert den Juedten zu Zamosti bei Ausgang seines Mitjahrs unfehlbar abzuschaffen, und solang gedachte zwei Fleischhacker leben wer den, zu Samosti keinen Bleicher und keinen Radmacher zu halten, sondern solle erst, wann die zwei Fleischhacker absterben würden, gedachte zwei Handwerker der alten Beredniss gemäss auf Samosti wieder einzuführen befugt sein, und auch von nun an keine Märkte allda gestatten. Und weil auch wegen des Schanks zu Samosti eine Question vorkommen, Herr Baron Sedlniczky aber seine ruhige Possession dessentwegen über hundert Jahr mit 181

Strana 182
Originalkauf und anderen Documenten erwiesen, herentgegen die Mährisch Ostrauer Bür gerschaft nicht probieren könne, dass sie einiges Trunkbiers oder anderes Getränks jemahls dahin ausschroten lassen, weder man solches aus dem Contract sano sensu eruieren könne, als solle Herr Baron Sedlniczky bei seinem ruhigen Possess ungehindert verbleiben. Eilftens und letztens: Damit künftighin allen weiteren Irrungen und Ungelegeheiten mäge vorgebogen und gute Nachbarschaft umb so viel mehrers erhalten werden, als ist verglichen worden, dass nit nur alle Jahr, sondern also gleich nach einiger grossen Wasserung beede Seiten zusammentreten, die Grenzen besichtigen und wo was daran von den Wassern verderbt wordern, reparieren und in vorigen Stand bringen sollen. Und weilen durch Auf richtung der Tarassen, Wurfwerke und Wasserwehren in des anderen Grunt, durch weldhe öfter einer dem anderen das Wasser in seine Gründe gedrungen und vielfältige Schaden und Ungelegenheiten verursachet, als sollen sich beide Seiten diesfalls denen alten Bered nissen gemäss verhalten, wann welche Tarassen, Wurfwerke oder Wasserwehr in des an- deren Grund wie solches die alte Berednisse vermögen, zulegen wehren, sich derentwegen vorher untereinander vernehmen und unterreden, dem Wasser aber den freien Lauf lassen, damit sich soldhes nicht in die Ufer legen und weither einreissen könne, weldhe Tarassen, Wurfwerke oder Wehrer aber dermahlen gemacht sein, die sollen in suo esse verbleiben. Mehrer Urkund und Beglaubigungs wegen haben Fürstlicherseits Herrn Deputirte, wie auth Herr Baron Sedlniczky von Cholticz nebst seinem Herrn Beiständs dieses in zwei gleich lautende Exemplaria verfertigten Vergleich (doch ihnen und ihren Erben ohne Nachteil) eigenhändig unterschrieben und ihre Petschaften vorgedrucket. So geschehen Stadt Mährisch Ostrau den 7ten Monatstag Septemb. Anno 1690. Carl Halama, Johann Ferd. John, Johann Baptist Adam Loutano, Frantz Wilhelm Antonj Sedlniczky von Cholticz, Wentzel Leop. Gusnar von Komorn, Joachim Bludowsky von Nieder Bludowitz. Vergleich um strittige Grenzen bei Klein Kunzendorf, Witkowitz und Samost zwischen Wilhelm Ant. Sedlniczky von Choltitz und auf Polnisch Ostrau einerseits und der Stadt Mährisch Ostrau anderseits. Mähr. Ostrau, den 7. September 1690. Poznámka. 1) Pro chudé ve špitálu „v Německé Ostravě odkázal vladyka Petr Osinský z Žitné a na Heřmanicích 50 uher. zl. Tyto peníze přijala obec ostravská na vidrkauf na pět zl. ze sta, splatné na dva termíny, a to 21/2 zl. na den matky Boží, jež slove Navštívení matky Boží, a druhou polovici na Svatý Martin ihned příští. Chudí měli se modliti za dárce a jeho ženy, dítky a erby. Jenž dáno v Ostravě Německé (w Ostrawie niemeczke) v pátek den Svatého Martina léta od narození tisícího čtyrystého de- vadesátého šestého počítaje. Podle opisu chovaného v městském archivu ostravském. Opis pořízen podle pergamenového originálu chovaného ve farním ostravském archivu. Podle opisu v archivu města Ostravy. 124. 1692, leden 16. Olomouc. Kvitance na 3.200 mor. tol. dluhu, který město Ostrava olomoucké kapitole splatilo. Wir Joannes Joseph des Heil. Röm. Reich Graff Breuner etc. Dohmbdechant etc. (titul) und ein gesambtes Getrewes Dohmb-Capitul des Fürstlichen Hohen Stüffts Ollmütz etc. Bekhennen offentlich vor Jedermänniglichen mit diesem Unserm Brieff für Uns, Unsere Suc- cessores und Nachkömlingen, wie das von viellen Langen und über Hundert Jahren hero 182

Strana 183
auff der Fürstl. Bischofflichen Statt Ostraw ein gewisses Capital Ayliff verschriebenen Obli- gationes, welche in Summa Drey Tausendt und Zwey Hundert Mährische Thaler oder 3733 Rheinische Gulden 20. Kreützer ausstragen zu Unserer Cathedralkirchen Sacristianat Ambt als fundations Capitalien gehörig gehafftet, worvon dievorigen fallende Interessen und Zin sen stetts continua ferie, wie auch jetzige und letzliche ruckständige Versessene Jährliche Interessen für die Verflossene Zwey SS. Georgij und Wenceslai Terminen des entwichenen 1691sten Jahrs mit Zwey Hundert Zwantzig Rheinischen Gulden und 30 kreützer, wie ent- lichen auch das 1/4 Jährliche von S. Wenceslai an bis Endt Decembris erst benenten 1691sten Jahrs mit Fimff und Fumfftzig Gulden Rheinisch Acht Ein halben kreützer in Unser besagtes Sacristianat Ambt unverweigerlich und ordentlich entrichtet worden. Bis nunmehro jetzt be sagte Fürstl. Bischoffliche Stadt Ostrau solches Capital der Drey Tausendt und zwey Hun dert Mährische Thaler ordentlich mit vorhero gethaner Auffkündigung auffgesagt in dem zu Endt gesetzten dato, Tag undt Jahr vöhlig bezahlet paar abgeführet und aussgezehlet und dann von Uns acceptirt und Empfangen worden. Thuen also nicht alein Jetzige der Fürstl. Bischofflichen Stadt Ostrau Ehrsamen Rath, Burger un Inwohner, sondern auch ihre Nachkömm lingen hiermit in plenissima forma Rechtens dem Landtbrauch gemees quittiren und Uns alles Rechts, so Wir gegen Sie der Zeith hero gehabt haben, vollständiglich begeben wie auch uns aller weiteren Ansprüchen tam in Capitali, quam Interesse zu Ewigen Zeithen wohlwissentlich Verzeihen mit zustellung Fünfferley Original obligatorien. Die Erste, de Anno 1542 den Ersten Januarii datirt über 1500 Mährische Thaler, die Anderte de Anno 1577 den Montag vor S. Georgii datirt über 150 Mährische Thaler, die Dritte, de Anno 1577 am Montag vor S. Georgii datirt über 50 Mährische Thaler, die Vierdte de Anno 1578 am Montag vor S. Georgii datirt über 150 Mährische Thaler, die Fünffte de Anno 1583 am Montag vor S. Georgii datirt über 200 Mährische Thaler, welche Capitalien zusammen in Summa Zwey Tausendt und Fumfftzig Mährische Thaler machen. Wegen den übrigen abgehenden Fun- dations Obligatorien aber so in Summa 1150 Thal. Mährisch betreffen thun. Weilen die Original Instrumenta vielleicht zum Verlust gangen oder wenigst nicht gleich in continenti haben können gefunden werden, gantz vermuthlichen aber unter denen Schriefften werden gewesen sein, welche bei falwirung des Archivs vor vielen Jahren denen Schweden in die Hände gerathen und Verlohren worden. Als thuen Wir Uns auff das kräfftigste, als es sein kan, dahien Verbinden, das Wir es seye über kurtz oder lang solche Instrumenta, da selbe zu Unsern händen kommen oder gefunden werden möchten, Ihnen oder Ihren Nachkömm lingen Trewlich extradiren sollen und wollen. Inmittels aber bleiben dieselbigen aller orthen durch gegenwertigen Todtenschein amortisirt, cassirt und auffgehoben. In Urkundt dessen haben Wir diese Haubtauittung und Todtenschein oder Mortisation mit gewöhn- licher Unterschriefft und Vorgedruckten Capitular kleinern Insiegel gefertiget. Actum Ollmütz den Sechzehenden Monaths Tag Jannuarii im Ein Tausendt Sechs Hundert Zwey und Neünt- zigsten Jahr. Hans Joseph g. Breuner Thumdechant. L. S. Quittung auf 3200 mähr. Taler, womit die Stadt Ostrau ihre alte Schuld dem Domkapitel be- zahlt hatte. Olmütz, den 16. Jänner 1692. Pergamenový transsumpt, potvrzený městskou radou města Ratiboře dne 14. května 1703, s pečetí města Ratiboře v plechové kapsuli na červenobílé šňůře v archivu města Ostravy. 183

Strana 184
125. 1693, duben 22. Mor. Ostrava. Smlouva mezi Janem Dětřichem Gočalkovským z Gočalkovic na Hrušově a ostravskou městskou radou o zřízení jezu v Ostravici pod vrchem Jaklovcem. Léta Páně 1693 - 23. Aprilis stala se smlúva dobrovolná, celá a dokonalá nyní i na časy budoucí neporušitedlná mezi urozeným a statečným rytířem panem Dittrichem Go čalkovským z Gočalkovic na Hrušově, Michálkovicích a Záblatí s jedné a m. s. a opatr. pány purkmistří radú, rychtáře s konšely a celú úplnou obcí města biskupského Moravské Ostravy u přítomnosti urozeného a statečného rytíře (titul) pana Maxa Harasovského z Ha rasova, jakožto naříz. hejtmana panství Oukvaldského strany druhé, a to taková: Tak jakož jest nadotčený pan Gočalkovský stav na řece Ostravici v gruntách zá mostkých a ostravských města Morav. Ostravy pod kopcem řečeným Jaklovec proti rolím Kašpara Vandrala blíže silnice, která od města jde k Hrušovu a Bohumínu, vnově udělati dal a nadotčená obec, že v tom místu p. Gočalkovský stav udělati žádného práva nemá, odporovati chtěla. Nyní pak výše spomenutá obec takový stav v gruntách a břehách města Ostravy, kterýmžto vodu na mlýn svůj hrušovský a na rybníky své vede, nyní i na časy budoucní držeti a dělati povoluje. Item: Jestliže by kdy ten stav voda mocí vzala, že by zase na tomž místu nahánění vody udělati se nemohlo, tehda v těch gruntách moravských ostravských a břehách pod tím stavem a nic výše k městu pan Gočalkovský s erby a potomky svými, držitelé hru šovští budú moci, kde se jim nejlépe zdáti a líbiti bude (však že za oznámením toho při Sl. Magistrátu) jiný stav udělati a na mlýn a rybníky své tolikrát, kolikrát by potřeba toho ukázala podle komisařské vejpovědi, které od J. M. K. a biskupa Olomúckého konfirmirování jsou, jakžto v roku 1531 v outerý před Stým Martinem, tolikéž léta 1534 v sobotu před Na- rozením Panny Marie v Ostravě, podobně v roku 1535 po sv. Trojíci vodu vésti nyní i na časy budoucí bez překážky nynější i budoucí obce a jich potomkův udělati a stavěti moc a právo má a jmíti bude. Opakujíc to, aby ten stav byl v obúch koncích břehů za jedno vyvýšený a v prostředku nižší. Item: Deset sáh povýší i poníže, aby toho stavu břeh města Ostravy s křídlama, kdyby potřeba byla, ohrazován byl, aby se žádná škoda na něm nedělala. Kdyby pak takových skřídel za oznámením činiti zanedbával, a škoda se na gruntách ostravských stala, slovutná obec na pánu hrušovském straniva škod regres sobě pozůstavuje. Naprotiva tomu p. Gočalkovský nejprve ty grunty, které s druhé strany Ostra vice protiv hrušovskému gruntu poddaní přívozští po ty všechny časy v rozepři užívali, bez dalšího všelijakého nářku poddaným přívozským postoupiti a takové, jak se nyní meze vykázaly, vyhraničiti. Za druhé, 150 rýnských na dotčené obci za opsané právo při vyhotoveným kontraktu a od Jeho Vys. osvícené Knížecí Milosti dosáhnuté konfirmatii v úplnosti odvésti, jak také jednu kopu dříví krokového na dělání tarasův z lesův svých michálkovských vydati po vinen bude. Však s tím jadrným zaopatřením a výminků, že často psaný p. Gočalkovský skrz tento vnově vyhotovený instrument od těch předešlých starých originaliter produ cirovaných a výš specificirovaných instrumentův a privilegií, skrz které páni statku hrušov ského v přívozských gruntách, ano taky v morav. ostravských gruntách a břehách proti kútu Pekelného výš aneb níže stav dělati a vodu na mlýn a rybníky své hrušovské táh 184

Strana 185
nouti právo mají a privilegirováni jsou recedirovati, ani v nejmenším takové narušiti nechce a nebude, nýbrž při podstatě své takové se pozůstavují. Na ostatek obě strany toho sobě zdržeti přislíbily, že jeden druhému vody na grunty zúmyslně naháněti ani v náplavách vnově budoucích, toliko vedle nyníčko vynaznačených míst plotkův žádných, leč kdyby se voda k břehům jeho mocně táhla, činiti nemají. Břehy pak jednomukaždému, jak nejlípěji podle zvyčeje starobylého brániti se pozůstavuje. A tak se všechné pro a contra majíce do datum toho nevyrozumění a kontroversí docela umořují a s obúch stran vyzdvihují. A to sobě, co svrchu psáno, obě strany jak poctiví rytíři a jak také purkmistr, rada a úplná obec města Morav. Ostravy zdržeti přislíbili a netoliko vlastníma rukami se tuto podepsali a dekréty přirozenými a pečetí městskou potvrdili, ale i u Jeho osvícené Kní- žetcí Milosti a biskupa Olomúckého o konfirmaci v náležitosti žádati toho povolili. Stalo se v městě Morav. Ostravě anno et die ut supra. Podpisy: Jan Diettrich Goczalkowsky m. p., Gerzi Fridrich P. hrabě z Tenczena m. p., Johann Georg von Stolb m. p., Frantz Mathias Donath m. p. Vertrag zwischen Johann Dietrich Goczalkowsky von Goczalkowicz auf Hruschau, Michalko- witz und Zablacz und dem Ostrauer Stadtrate über die Erbauung eines Wasserwehres in der Ostra- witza unter dem Jaklowets. Mähr.-Ostrau, den 22. April 1693. Podle fotogr. snímku opisu z arcibiskup. archivu v Kroměříži. 126. 1699, srpen 14. Mor. Ostrava. Smlouva, kterou učinil Jan Dětřich Gočalkovský z Gočalkovic na Hrušově, Michálkovicích a Záblatí s městem Mor. Ostravou stran vystavění jezu pod Jaklovcem. Im Jahre ein tausend sechs hundert neun und neunzig den vierzehnten Augusti ist auf nachbarliches inständiges Bitten und Ersuchen des Wohledelgebohrnen Ritters Herrn Johann Dietrich Gočzalkowsky von Gočzalkowitz, Herrn auf Hruschow, Michalkowitz und Zablati von dem ehrsamen Rath und gesamten Gemeinde der Hochfürstlich-Bischöflichen Ollmüzischen Stadt Ostrau, nachdeme selbter ihnen erheblichen vorgestellet, wie das auf den jenigen Ort, wo er zu seine Vorfahrer durch ein ordentliches in Handen habendes Privilegium von lhro Hochfürstlichen Gnaden Herrn Stanislao, Bischofen zu Ollmütz, Hoch seeligster Gedächtnüß anno funfzehn hundert vier und dreysig am Samstag vor Mariae Geburt seynd begabet gewesen, ein Wasser-Wöhr auf den Fluß Ostrawitza zuhalten nun- mehro aber, weilen sich dieser Flußs in seinem ganz geändert und folglich kein so dien sames Wöhr dorten fortgehalten werden könnte, sondern deswegen von demWohlgebohrenen Herrn Herrn Franz Wilhelm Sedelnitzky, Freyherrn von Choltitz, Herrn auf Polnisch Ostrau etc. oben her an den Berg Jaklowetz ein Grundstück zu Formirung eines Wassergrabens er nothwendig hätte erkaufen müssen, um daßs man doch vergönne, seine nächst angele- gene Mühl und Trüchte anwässern zu können, folgendermassen ein neues Wöhr in vor- erwöhnten Ort Jaklowetz des obgenannten Flusses dieseits neu aufzurichten erlaubet und verwilliget worden, als: Erstens: Sey dieses Bittweiß und nur precario zugelassenes Wasser Wöhr weiter nicht vor ein perpetuirliches Recht Hruschower seits anzuziehen, sondern es kann über kurz oder lang von der Mährisch-Ostrauer Obrigkeit, nicht aber doch von der Gemeinde allein, nach 185

Strana 186
Gefallen wiederum eingestellet und gänzlichen benommen werden, bevorab, wann es je schädlich seyn wollte, mithin dem Hruschower allen Rechts Wohlthaten renuncirenden Grund herren nicht die geringste, sondern falls einen anderen eigentlichen Possessori vorbehaltene gerichtliche manutenirung keinesweges, unter was Praetext solche schon gesuchet wurde, zustatten kommen, noch solle und Andertens: darf er, Hruschower Herr, sothanes Wöhr dergestalten nur behutsam aufbauen, womit solches weder schädlich noch auch gefährlich denen Mährisch-Ostrauern entgegen situirten Aekern seyn, immassen solcdhes Wöhr in der völligen Höhe in und außer des Wassers zu verstehen nicht höher, dann nur drey Schuh und neun Zoll zu ver fertigen, darzu auch mit einem Flügl auf Mährisch-Ostrauer Seiten nothdürstig umgeben seyn solle, insolang sich aber er, Hruschower Herr, des jetzigen Versatzes, welthes zwey Schuh, ein halben Zoll hoch ist, bedienen wollte, solle es erlaubet seyn noch ein und halben Spannen oder vierzehen halben Zoll selbstes zu erhöhern; vomit aber Drittens: bey dieser lezt und niemals veränderlichen Maas sein sicheres Bewenden haben möge, so ist diese da beschriebene Maas und Hammen unter eins fürsorgend, würklich ausgesetzt, auch acceptiret und von beeden Parthen signirter aufbehalten worden. Wie dann auch jedesmahl, falls dieses Wöhr müste repariret werden, die Hruschauer Grund Obrigkeit, eben diese Maas und Hammen unfehlbar beobachten solle. Und deshalben darf ohne Begrüssung der Interessirten Mährisch-Ostrauern auch nicht ohne Ihrer Gegenwart dergleichen Wöhrs Mach und Reparirung keinmal vorgenommen werden, womit man eben hierdurch alle Schaden Menschenmöglich vorbiege. Um aber die der Gefahr des Schadens etwa unterworfene Mährisch-Ostrauer zu ergötzen, verbündet sich der Hruschauer Herr Viertens: In Recognitionen der Ihme mittelst dieses zugelassenen Wasser-Wöhrs wi- derfahrenden Nachbarlichkeit alljährlich so lang, als er dieses precarium genüsset, auf dass auch die Mährisch-Ostrauer Ihrer seits der Wasser Flut vorbauen können, einen Zünß, weldher sich eben mit heutigen dato anfahet benanntlich: Sechs Thaler Schles: ungemahnter in die Gemeinde Cassa der dik erwähnten Stadt Mährisch-Ostrau abzuführen, weldher Zünß aber nur so lang als dieses precarium wehret und nicht länger zu entrichten ob- liegen wird, gestalten auch, wann ja Mitler Zeit der Strom des Flusses den alten Gang wiederumen nehmete, dieses ohne dem allein auf den jetzigen Nothfall gewidmete neue Wasser-Wöhr von selbsten, et ipso facto aufgehoben seyn, und er, Hruschower Herr, sich mit seinem alten Wasser-Wöhr in dem Ort Pekelnisko genannt abermal begnügen solle. Alles getreulich und sonder Gefährde. Zu Urkund dieses precarii und was deme durchgehends anhängig, ist dieses in der immer erforderlichsten Weiß rechtens gestellet und in zwey gleich lauthende Exemplarien vor eine und die andere Seit verfastes Instrumentum nicht nur von denen Interessirt eigen händig unterschrieben und besigeld, dann mit Zufleiß hierzu erbettenen Zeugen, jedod ihnen und ihren Erben ohne Schaden ordentlich gefertiget, sondern auch zur ausgeblichsten Amts-Confirmation der Königlichen Landeshauptmannschaft in Fürstenthum Teschen auf Unkosten des Hruschauer Herrns, wie er sich hierzu aufrichtig gemacht, überreidhet und nicht weniger die Ratification lhrer Hochfürstlichen Durchläucht in temporalibus consti tuirten Administrations-Regierung, behörig ausgebracht worden. Actum Mährisch-Ostrau, Anno, mense, et die ut supra. Burgermeister und Rath der Hochfürst: Bischöf: Stadt Mäh 186

Strana 187
risch Ostrau in Nahmen der ganzen Gemeinde. Johann Ditrich Gočzalkowsky von Goč- zalkowitz. Dieser obstehende Contract wird auf gehorsamstes Annersuchen der obbenannten beeden Contrahenten von Ihro Hochfürstlichen Durchläucht dieses Bistums Ollmütz in tem poralibus constituirten Administrations-Regierung hiemit in allen und jeden Clausulen und Puncten approbiret und genehm gehalten und zwar unter gewohnlicher Administrations Regierungs-Fertigung. So geschehen Ostrau den vierzehntern Augusti sechzehn hundert neun und neunzig. Ferdinand R. F. v. Schrössenheimb, Administrator. Carl Ferd: v. Scherz, Geheimer Rath. J: Ferdinand Hoffmann. Vertrag, den Johann Dietrich Goczalkowsky von Goczalkowitz auf Hruschau, Michalkowits und Zablacz mit der Stadt Mähr.-Ostrau wegen Erbauung eines Wasserwehres unter dem Jaklowets geschlossen hatte. Mähr.-Ostrau, den 14. August 1699. Z konfirmačního listu císaře Josefa II. v městském archivu ostravském. 127. 1700, prosinec 4. Těšín. Císař Leopold I. potvrzuje jako kníže Těšínský smlouvu učiněnou mezi Janem Dětřichem Gočalkovským z Gočalkovic a městem Mor. Ostravou stran vystavění jezu pod Jaklovcem na místě starého jezu, který Ostravice změnou toku za velké vody obešla. My Leopold z Boží Milosti volený římský císař po všecky časy rozmnožitel říše, v Ger manii atd., též dědičné kníže Těšínské etc. oznamujeme tímto listem naším přede všemi, že za vyhledáváním u věrného milého rady a hejtmana našeho zemského dědičného kní žetství Těšínského Adama Vácslava, hraběte z Tenčína na Zamarštích a Konskej, kterému jsme v tom moc naši dáti ráčili, slovutného Jana Ditricha Gočalkovského z Gočalkovic, by jemu tento nížepsaný biskupství Olomúckého městem Ostravú a ním vejš jmenovaným Gočalkovským z Gočalkovic v příčině jezu na řece Ostravici se stálý kontrakt, jenž ori- ginaliter předložil, potvrzen byl. Jehožto vyhledávání odepříti nechtějíc mocí tohoto v ně meckém jazyku předestřený originální kontrakt, kterého toto simplex copia v kanceláři českej zdejší zůstala, ve všech punktech a klausulech se tuto utvrzuje, jehož znění slovo od slova jest toto: (Následuje list, jak je uveden pod čís. 126). A při tom jsou byli věrní naši milí: Jiří Leopold Beß z Chrošciny, kancléř zemský na Dolní Lišné, Třincil) a Lyžbicích a Jan Adam Pelka z Nového Města a na Malých Kun- čicích, soudce zemský. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu jest naše zemská menší pečet s podpisem výš opsaného hejtmana našeho tuto přitlačena. Jenž se stalo v městě Těšíně dne čtvrtého měsíce prasince léta Páně 1700. Adam Vác: Hrabě z Tenčína, Jakub Ambrosius Angelek. Exped: Boem: Secretarius. Kaiser Leopold I. bestätigt als Fürst des Fürstentums Teschen den Vertrag, der zwischen Dietrich Goczalkowsky von Goczalkowitz und der Stadt Mähr. Ostrau wegen Erbauung eines Wasserwehres unter dem Berg Jaklowetz geschlossen wurde. Teschen, den 4. Dezember 1700. Poznámka: 1) V textu chybně na Trzemži, správně má býti na Třinci. Z konfirmačního listu cís. Josefa II. uschovaného v archivu ostravském. 187

Strana 188
128. 1713, leden 30. Kroměříž. Olomoucký biskup kardinál Volfgang ze Srattenbachu potvrzuje některé výsadní listy města Ostravy. My Volffgang z Boží Milosti svatej římskej církve kardinál z Šrattenbachu, biskup Olo múcký atd. známo činíme tímto listem naším vůbec přede všemi, obzvláště pak tu, kdež by toho potřeba ukazovala, že jsou při nás N. N. purkmistr, ouřad a celá obec biskupského města našeho Ostravy, věrní naši milí s poníženou prosbú ve vší uníženosti a poddanosti pohledávali, abychom jim tu knížecí Milost udělili a jakožto regirující kníže a biskup Olo moucký jejich mající privilegia, nadání a svobody od slavnej paměti pánův předkův, našich biskupův Olomouckých, z moci naší biskupskej upevniti a konfirmovati ráčili, kteréžto pri vilegia slovo od slova, jsouce nám řádně předestřena, takto znějí: Potom se uvádějí následující listy, a to: 1) List olomouckého biskupa Jana, daný v Kroměříži v neděli po svatém Matouši l. P. 1547, 2) list biskupa Marka, daný v Kroměříži v úterý před Proměněním Pána Krista l. P. 1555. 3) list téhož biskupa, daný v Kroměříži v pátek po Božím Nanebevstoupení Páně l. P.1564, 4) list biskupa Stanislava Pavlovského, daný v Ostravě městě ve čtvrtek po sv. Jiljí, léta Páně 1584, jak už byly otištěny pod čís.: 69, 73, 80, 94. Ježto konfirmační list biskupa Volfganga neobsahuje nijakých zvláštností, vynechávají se jeho slova až na závěr, který zní: .. . . . konfirmujem takové z moci naší biskupskej tímto listem naším s dobrým roz- myslem a bedlivým uvážením přístně tomu chtějíce, aby při tejto naší biskupskej konfir maci, obzvláště pak také při tom, že k braní kořalky panskej in natura, ani také k oddávání platu kořalkového, čehož to oni posavade zproštěni byli, tak i budoucně jakýmkoliv způ sobem potahováni bejti nemají, nyní i na budoucí věčné časy bez všelikej překážky pokojně zůstávali a zachováni byli. Pro lepší pak známost a jistotu toho všeho tuto confirmati vlastní rukú naší jsme podepsali a pečeť naši kancelářskou s jistým naším vědomím k to muto listu přivěsiti dali. Jenž se stalo v městě naším biskupským residenčním Kroměříži dně třicátého Januarii roku tisícího sedmistého třináctého. Volfgang kardinál z Schrattenbachu m. p. Gottfried z Freyenfelsu, camerae director m. p. Ad mandatum Eminenmi et Cels. Cardinalis et Episcopi Olom. propri. Ant. Fr. Horatschek. Der Olmützer Bischof Kardinal Wolfgang von Schrattenbach bestätigt einige Privilegien der Stadt Ostrau. Kremsier, den 30. Jänner 1713. Pergamenový originál knižního tvaru o 12 listech v rozměru 26.5 cm X 33 cm s podpisem kardinála Wolfganga a s pečetí v dřevěném pouzdru přivěšeném na zlatočerveném provázku v archivu města Ostravy. Na kožené desce biskupský znak a pozlacené dřevoryty. 129. 1714, duben 1. Videň. Olomoucký biskup kardinál Volfgang ze Srattenbachu potvrzuje Rehoři Soškovi držení polního mlýnku u Mor. Ostravy. My Volfgang z Boží Milosti svatej římskej církvě kněz kardinál ze Šrattenbachu, compro tector Germaniae, biskup Olomoucký etc. známo činíme tímto listem naším vůbec přede všemi, obzvláště pak tu, kde by toho potřeba ukazovala, že jest předstoupil před nás pod daný náš věrný Rehoř Soška, v ten čas millynář polní blíž města našeho Moravskej Ostravy 188

Strana 189
panství Hochvaldského, nám ve vší poníženosti přednášejíce, kterak před mnohými nepa matlivými lety nějaký Martin Polach sobě půldruhé štvrti svobodnej role při řečeným městě naším Ostravě k svému vládnutí a svobodnému užívání ukoupil, na kteréžto roli sobě za některej čas s dovolením tehdejšího ouřadu ostravskýho z ohledu toho, že skrze tyto jeho role a potok nebo mlejnskou příkopu od vrchních třech mlejnův voda do měst- ských rybníků se spouští a vchází, vlastní malý mlýn vodní o jednom složení znovu vy- stavil a pro lepší ujištění skrze otce svého, tenkráte sládka kroměřížského, od slavné paměti pána pana předka našeho biskupa Olomouckého Pavlovskýho jménem list aneb obdarování v témž mlejně svobodně beze vší překážky jednéhokaždého člověka vždy na budoucí časy mlejti pro sebe, erby a potomky své obdržel, který list v sobě také obsahoval, že kdyby z dopouštění Božího skrze povodně tento jeho mlejn z oného na osum a dvacet sáh a jeden loket anebo na třiceti dva colů k spádu v ten čas vyměřeného místa ztrhán aneb zkažen byl, ostravský ouřad jemu Martinovi Polachovi, erbům a potomkům jeho a držitelům téhož mlejna bez odpírání jiné tak veliké a příhodné místo, jak svrchu řečeno jest, až do hrází řeznickej k novovystavení a vyzdvihování téhož mlejna vykazovat a dopříti. Držitel pak ale často opakovaného mlejna za tuto jemu udělenú svobodu stálého platu do duochodův Hochvaldských, totižto čtyry zlatý slezské, polovici při termíně svatého Václava a druhou polovici při termíně svatého Jiří odváděti, jakož i také příkopu mlejnskou až pod zahradu aneb štěpnicu na svej vlastní outraty cúditi, a kdyby voda mlejn ten pobrala, na témž jemu neb potomkům jeho znovu vykázaném místě, tím způsobem na vlastní outraty zase vy stavěti povinen má bejt. A ačkoliv předešlí držitelové v stálém a neporušeném užívání téhož mlejna půldruhé čtvrti role a obdrženém nadání dlouhá léta bejvali a zuostali, také žád- ných jiných povinností, jen co privilegium v sobě obsáhlo a svrchu obmezeno je, odpra- vovati, však nicméně skrze nečasy vojenskej, když tehdejší držitelé Šimona krupníka ze slušných příčin jednou čtvrt role odprodali, a Šimon krupník společnost s jinýma chalup- níky ostravskýma přijal, následovně z mlejnu tohoto mimo předešlého platu povinnosti vše lijakej chalupnickej tak kontribuční, jak komínové a jiné dávky k městu odpravovati musil. Pročež a poněvadž starodávní nadání velikou starobylostí k zkažení a porušení přišlo, tak že jenom nějakej drobné a darebné od molících(!) požrané kousky se vynalezly, nás často jmenovaný Řehoř Soška jakožto nynější držitel toho mlejna, stěžujíce sobě při tom na ve liké pronásledování a záští druhých mlynářův ve vší poddanosti bedlivě žádal a prosil, abychom jemu netoliko nové obdarování na tenž mlejn a rolu uděliti, nýbrž i také tu obzvláštní knížeckou Milost, že by pro sebe, erby a potomky své a držitelé téhož mlejna kašník s malým kolem k užitku svému vystavěti mohl, učiniti ráčili, a že naprotiv tomu k předešlému platu každoročně dva zlaté slezské, polovici na svatého Jiří a druhou polo- vici na svatého Václava do důchodův našich Hochvaldských bez upomínání odváděti chce, se uvolil. Prohlídajíce my tehdy na slušnou žádost a věrnou poddanost téhož Řehořa Sošky i také, že netoliko předkové jeho, nýbrž i on povinností svých každého času náležitě od vedl a na budoucí časy odvésti přislibuje, mlejn téměř do gruntu spuštěný a k němu patřící roli draho ukoupil, prací velikou a s outratami popravil a skrz něho žádnému škoda aneb překážka se děje, v tu jeho slušnou a pokornou žádost milostivě jsme condescendirovati a z moci naší biskupskej tímto listem a obdarováním naším s dobrým rozmyslem a bed 189

Strana 190
livým uvážením naříditi ráčili, aby často opakovaný Řehoř Soška, erbové a potomci jeho a držitelové téhož mlejna a role nyní i na budoucí věčné časy bez všelikej překážky ne- toliko v svobodným a dědičným užívání mlejna a roli pokojně zůstával a zachován byl, ale i také z obzvláštní milosti jemu dovoleno bejti má, kašník novej na své outraty vy stavět, on pak erbové a potomci jeho, držitelové téhož mlejna a půlčtvrti role povinní budou každoročně o svatém Václavě dva zlaté sl. a při svatém Jiří tolikéž dva zlaté sl. starého a nyní z kašníka počnouc po sv. Jiří příštího roku 1715 jeden a na svatého Vác lava jeden zlatý i nového platu. Spolu pak každoročně šest zlatých slezských jen do dů chodův našich Hochvaldských odváděti, však beze škody a újmy práva města našeho Ostravy, což až posavade z toho mlejna se tam dávalo, při čemž také zůstávati a ouřad vícej od držitelův mlejna tohož žádati moci míti nemá. Při tom pak milostivě podle sta- rého nadání ustanovujeme, kdyby mlejn ten povodně strhly, ouřad ostravský nynější i bu doucí povinen bude jemu a potomkům nebo držitelům téhož mlejna jiné příhodné místo, jak svrchu opsáno jest, bez ouplatku vykazovat a každého času cestu svobodnou k mlejnu dopříti. Kdo by koliv pak jeho aneb budoucích držitelův v užívání téhož mlejna a přiná- ležejících rolí hindrovati aneb jeho pronásledovati se opovážil, ten od nynějšího aneb bu doucích hejtmanův na Hochvaldech podle uznání našeho a potomkův našich potrestán bejti má, a to vše na časy budoucí a věčné. Toho pro lepší jistotu a pevnost list tento jsme na pergameně napsati dáti a v něm rukou vlastní se podepsati i také k němu pečet naši přivěsiti poručiti ráčili. Jenž se stalo ve Vídni dne prvního měsíce Aprilis léta Páně tisícého sedmistého čtyrnádstého počítajíc1). Wolfgang, Cardl. a Schrattenbach m. p. Ad man- datum Eminenm & Celmi D. Dmi Cardinalis & Epi. Olom. proprium. Gottfrid z Freyenfelsu m. p. Jakub Sstyller m. p. Der Olmützer Bischof Kardinal Wolfgang von Schrattenbach erneuert und bestätigt Gregor Soška den Besitzt der Feldmühle bei der Stadt Ostrau. Wien, den 1. April 1714. Poznámka: 1) Dne 30. června 1731 za purkmistra ostravského Jana Jiříka Prchlíka, starších jeho: Frant. Karla Foltina, Jos. Máchy a Ant. Jagoše prodán jest polní mlýnek mlynářem Janem Jiřím Pasterným s povolením matky Polixeny po nebožtíku Soškovi, mlynáři Tomáši Kalivodovi za 565 rýn. Podle opisu a pergamenového originálu v archivu města Ostravy. 130. 1728, leden 22. Moravská Ostrava. Prodej dvoru ve Lhotce (Marianské Hory) městem Ostravou Jiříkovi Pavlíkovi za 100 tol. slez. Léta Páně 1728 dně 22. Jannuarii za fojta Václava Kubice a starších jeho etc. prodal jest purkmistr a rada i celá obec kníž. biskup. města Moravské Ostravy jak olžto vrchnost dvůr ve Lhotce na grunt selský Jiříkovi Pavlíkovi za 100 tol. sl. Závdanku položil 40 tol. sl. do kassi, ročně pak po 3 tol. sl. až do vyjití kupné sumy ut supra. Jestli by však obec, budúc někdy zas z toho gruntu dvůr míti chtěla, poviněn bude on aneb potomci jeho po nahrazení jeho melioraci, poněvadž holý grunt neobsetý bez všelikého bydla přijal, od stúpiti. Což pro pamět do těchto knih zapsáno. Anno et die ut supra. Der Stadtrat von Ostrau verkauft den der Staat Ostrau gehörigen Meierhof in Lhotka (Marien- berg) an Georg Pawlik für 100 schles. Taler. Mähr.-Ostrau, den 22. Jänner 1728. Kniha dědiny Lhotky založená Ao 1722. N II. u okr. soudu v Mor. Ostravě. Fol. 90a. 190

Strana 191
1733, květen 15. Brno. Olomoucký biskup Volfgang ze Srattenbachu potvrzuje městu Ostravě veškerá privilegia. Wir Wolfgang von Gottes Gnaden etc. So geschehen zu Brünn den funfftzehenten Mo- nathes Tag Mai des eintausendt siebenhundert dreiunddreissigsten Jahre. Wolfgang Card. von Schrattenbach m. p. Caspar Antoni Contano m. p. Poněvadž konfirmační list neobsahuje žádných zvláštností, proto se jeho text neotiskuje. Der Olmützer Bischof Wolfgang von Schrattenbach bestätigt der Stadt Ostrau alle Privilegien. Brünn, den 15. Mai 1733. 131. Papírový originál s přitlačenou biskupskou pečetí v městském archivu, rozměr listu 39.5 cm X 53.5 cm. 132. Wir Maria Theresia von Gottes Gnaden Römische Kayserin in Germanien, zu Hun garn Böheim etc. Königin etc. Bekennen öffentlich mit disem Brief, und thuen kund jeder- männiglich, daß Burgermeister, Rath und gantze Gemeinde der Stadt Mährisch-Ostrau in Unserem Erb=Marggrafthumb Mähren allerunterthänigst supplicando eingekommen und ge betten Ihnen die Kayserlich-Königliche Gnad zu thuen und ihre erhaltene Privilegia und hand westen allermildest zu confirmiren, deren Inhalt von Wort zu Wort folgenden gestalten lauthet: Potom následuje text nástedujících listů: 1. Das Privilegium Caroli IV. datum Oppaviae 1362 inditione quinta decima Decembris calendi Junii. 2. List Ludvíka krále, daný na Prešpurce r. 1523 v pondělí po sv. Lucii. 3. Konfirmační list císaře a krále Leopolda I. smlouvy mezi Ostravou městem a Dětřichem Go čalkovským z Gočalkovic a na Hrušově stran jezu na Ostravici ze dne 4. prosince 1700 dto Těšín. 4. Privilegium episcopi Nicolai anno 1389 feria tertia proxima post diem sancti Ni colai in castro Merow. 5. Privilegium episcopi olomucensis Nicolai ex anno 1389 feria tertia proxima post diem sancti Nicolai datum Olomucii. 6. List z roku 1558, daný v Ostravě v sobotu před svatou Trojicí. 7. List z roku 1495, daný na Hukvaldech v úterý před Květnou nedělí. 8. List z roku 1501, daný na Polské Ostravě v den sv. Tří králů. 9. List z roku 1525, daný v Kroměříži v pátek po sv. Matěji. 10. List z roku 1575, daný na Pol. Ostravě v pondělí po památce sv. Bartoloměje. 11. Konfirmační list biskupa Karla z Lichtenštejnu, daný v Kroměříži 20. května 1670. 12. Konfirmační list ostravských privilegií kardinála Volfganga ze Šrattenbachu ze dne 30. ledna 1730 dto. Kroměříž. Ježto konfirmační list cís. a královny Marie Terezie neobsahuje žádných zvláštností, proto se jeho text neotiskuje. Die Kaiserin und Königin Maria Theresia bestätigt der Stadt Mähr.-Ostrau einige Privilegien. Wien, den 19. Februar 1748. 1748, únor 19. Videň. Marie Terezie potvrzuje některá privilegia města Mor. Ostravy. Pergamenový originál knižního tvaru v ostrav. archivu o velikosti 28 cmX 35 cm o 45 pergam. listech s velkou císařskou pečetí z červeného vosku, v dřevěné kapsuli visící na zelenavé hedvábné šňůře. 191

Strana 192
133. Císařovna a královna Marie Terezie uděluje městu Mor. Ostravě nový jarmark, který se měl odbývati v ponděli po svátku Panny Marie Portiuncule. 1755, únor 21. Videň. Wir Maria Theresia von Gottes Gnaden röm. Kaiserin, in Germanien, zu Hungarn, Böheimb etc. Königin, etc. bekennen offentlich mit diesem Brief und thun kund jeder ma- niglich, dass bei uns Burgermeister, Rath und ganze Gemeinde der Ollmützer Bisthums Stadt Mähr.-Ostrau in unserem Erb-Marggrafthum aller unterthänig supplicando einge- kommen und gebeten, wir geruheten denenselben die Königliche Gnad zu thun und ihnen über die schon habende fünf Jahrmarkte annoch den sechsten am Sonntag nach dem Fest Portinkulae aller Mildes zu verleihen. Wann wir dann bei dem uns beschehenen gehorsam sten Vortrag des darüber von gehörigen Orthen eingehohlten Berichts gnädigst erwogen, dass weder von der bischöfflichen Obrigkeit besagter Stadt diesem suchenden Jahrmarckt etwas entgegengesetzet, noch von denen unliegenden Ortschasten in dem anberaumten Termino darwieder was eingewendet worden, sondern an durch vielmehr das dortige in nerliche Commercium und Anbringung deren Manufactorum beförderet werden können. Als haben wir mit wohlbedachten Muth, guten vorgehabten Zeiten Rath und rechten Wissen mehr besagter Stadt Ostrau den aller unterthänigst gebettenen neuen sechsten Jahrmarckt, jedoch nicht nach ihrem Verlangen auf den Sonntag, sondern auf den Mondtag nach dem Fest Portinkulae aller gnädigst verliehen. Thun das auch hiemit wissentlich und in Kraft dieses Briefes als regierende Königin zu Böheim und Marggräfin zu Mähren, meinen, setzen, ordnen und wollen, dass vorbesagte Stadt Ostrau den obangezogennen neuen Jahrmackt nun und hienführo an dem angesetzten Tag zu allen Zeiten halten, und wie es Jahrmarcktrecht und Gewohnheit mit sich bringet, sich desselben ohne männigliche Hindernuss gebrauchen können und mögen, jedoch uns an unseren Regalien Hodhheiten und sonst männiglichen Rechten ohne Schaden und Nachtheil, und gebiethen hierauf allen und jeden unseren nac- gesezten Obrigkeiten, Innwohneren und Unterthanen, was Würden, Stands, Amts oder Wee= sens die in unserm Erbmarggrafthum Mähren seind, insonderheit aber unserer Kaiser-Kös niglidhen Repraesentation und Kammer daselbst hiemit gnädigst, dass sie öfters bemelte Stadt Mährisch-Ostrau bei obernwehnten von uns derselben gnädigst verliehenen neuen sechsten Jahrmackt gebührend schützen und handhaben, auch ruhiglich darbei verbleiben lassen, dawieder nicht irren, noch hinderen, noch soldhes jemand anderen zu thun verstatten bei Vermeidung unserer schwoeren Kraft und Ungnad, dass meinen wir ernstlich mit Ur kund diess Briefes besiegelt mit unserem Kaiser-Königlich und Erzherzoglichen anhangen- den grösseren Insiegel, der gegeben ist unserer Haupt und Residenzstadt Wien den ein- undzwanzigsten Monatstag Februarii nach Christi unseres lieben Herrn und Seeligsmachers gnadenreichen Geburt im siebenzehenhundert fünf und fünfzigsten, unserer Reiche im funfzehenden Jahren. Maria Theresia m. p. J. W. Comes Haugwiz m. p. R. B. S. et A. A. P. Can. Rudolphus Graff Chotek m. p. Die Kaiserin Maria Theresia verleiht der Stadt Mähr.-Ostrau einen Jahrmarkt am Montag nach dem Feste Portiunculae. Wien, den 21. Februar 1755. Pergamenový originál o rozměru 56.5 cm X 72 cm s velkou cisařskou pečetí v dřevěné kapsuli visící na černožluté hed- vábné šňůře v archivu města Ostravy. 192

Strana 193
134. 1777, květen 21. Mor. Ostrava. Dlužní úpis pravovarečného měšťanstva v Mor. Ostravě na 1300 zl., kterýžto obnos si vypůjčili na stavbu první veřejné hospody v Mor. Ostravě. Wir samentliche Schänk berechtigte Burgere einer vor alle und alle vor einen der Hochfürstl: Ollmütz. Bischöfl: Schutzstadt Mährisch Ostrau urkunden und bekennen hiemit und Kraft dieses für uns, unsere Erben und Nachkomlingen, daß uns zu unserer Nothdurft, nahmentlich zu Erkaufung des in hiesig Witkowitzer Vorstadt sub Nro 34 situirten Augustin Grünwaldischen Höfls cum appertinentiis und zu Erbauung eines Würths, und Schänk hauses allda der Hoch und Wohl ehrwürdig Hochgelehrte Pohl. Ostrauer Herr Pfarrer ein der Ratimower Filial-Kirche gehöriges Capitale per eintausend dreihundert Gulden, einen jeden Gulden à 60 Kr gerechnet, in gut gangbahrer keiner Devalvation unterworfener kaiserl. Müntze gegen landesüblichen Interesse à 4 pcto heute endesgesetzten Dato vorgestreket und gelichen hat, weldh' obgedachtes Capitale wir zu unseren Händen richtig empfangen und uns zu unserer Erbens und Nachkommen Wohlfahrt bestens angewendet haben, deswegen wir exceptioni non numeratae in nostram utilitatem versae auf das Kräftigste renunciren. Damit aber die Ratimower Kirche dieses Capitals cum sua causa halber und so viel mehr gesichert sein möge und an uns nicht verlieren därfte, als thuen wir dieser wegen all unser Haab und Güther in genere, in specie, aber das erkaufte Höfl und daraus Schänk berechtigt werdendes Würthshaus cum omni suo accessorio zu einem kräftigen Unterpfand wissentlich und wohl bedächllich verschreiben und verhypotheciren, auch geloben nach vor gehender legal vierteljähriger Aufkündigung sothanes Capitale cum sua causa in guter gang bahrer Landesmüntz aut in toto vel per partes (als wohl mentionirter Titl. Herr Creditor sich selbst angelobet, sothanes Capital gegen 1/4 jähriger Ankündigung nicht nur in toto, sondern auch per partes, wie es die Löbl. Schönker Gemeinde abzahlen vermögen wird, jedoch mit nicht weniger als zwei, drei oder mehrere Hundert anzunehmen zu wollen) wie- derum abführen und dieselbe Kirch wegen allen ex mora aut alia quarumque causa ent springen mögenden Schäden und Unkosten schadlos zu halten. Wieder welches all und jedes soll uns, unsern Erben und Nachkommen überall nichts schitzen, massen wir allen Freiheiten und exceptionibus so jetzo bereits erdacht und eingeführet oder ins künftig an noch erdacht und eingeführet werden möchten in genere, in specie, aber rei non sic, sed aliter gestae, aut non sufficienter intellectae doli mali sinistrae persvasionis, non forte conversionis in utilitatem nostram divisionis wissentlich und wohl bedächtlich renunciren und absagen. In wahrer Urkund dessen haben wir uns eigenhändig unterschrieben und gegenwärtiges Obligationsinstrumentum in unser An oder Abwessenheit ad libros civitatis intabuliren lassen zu mögen, die Macht und Recht eingeraumet und gegeben alles getreulich, sonder gefährde. Datum Moravo-Ostraviae die 21. Maii 1777. Johann Ign. Dostal, Frantz Židek, Philipp Kalli- woda, Johann Robenek, Mikolass Drab, Johann Žačzek, Carl Lihotzky, Antonín Židek, Jirzik Joseph Mur, Ant. Valentin Jagoss, Tomass Kremmer, Michael Joannes Smyali, Bevollmächtigte von allen, denen so in Lhaut-Contract unterschrieben. Schuldbrief der schankberechtigten Bürger in Mähr.-Ostrau auf 1300 Fl., die sie sich von der Polnisch-Ostrauer Kirche zur Erbauung des ersten öffentlichen Gasthauses in der Stadt ausgeliehen hatten. Mähr.-Ostrau, den 21. Mai 1777. Úředně ověřený papírový opis s přitlačenou papírovou pečetí města Ostravy v městském archivu ostravském. 193

Strana 194
135. 1779, červen 11. Moravská Ostrava. Dlužní úpis městské rady moravskoostravské a šenkýřské obce na 500 zl., které si vypůjčila obec na dostavění první hospody v Ostravě. My burmister a rada, rychtář a přísežní konšelé, jakož taky deputirovaní ve jménu a na místě celej zdejší počestné šenkýřské obce vysoce knížacozholomúcké arcibiskupské ochranného města Moravské Ostravy v markrabství Moravským, tuto za nás, naše a její počestné šenkýřské obce erby a potomky známo vůbec činíme, kterak jsme sobě dnes k naší k nevyhnutedelné potřebě a sice k vybudování hospody od statečně urozenej panny Josefy Postavkové pět set rýnských říšských skutečně na dobré v zemi jdúcí minci proti 4 pro cento interese a štvrtročním vypovídáním zapůjčili a k našim rukám na hotově přijali, načež z příčiny toho exceptioni non numeratae aut non acceptae pecuniae tuto co nejostřeji renuncirujeme, potom jak taky tak tej nedaleko vysazené panně kreditorkyni, jejích erbům a potomkům, jakož taky každému spravedlivému cessionario jeden za všec kých a všeci za jednoho, též naší a i počestné šenkýřské obce erby a potomky i budúcí successor a possessores zavazujeme, že my jim takový kapitál po učiněné a prošlé s jedné neb druhé strany štvrtroční vejpovědi zasej zpátkem na dobré a hrubé minci vděčně při navrátiti, zatím ale interes od půl do půl roku neb taky celoročně in loco Polské Ostravy punctuel odváděti chceme. Aby ale oni všeho toho též nějakých škod a outrat tím vícejic zaujištěni byli, tak my jim pro speciali hypotheca constituirujeme pro quantitate debiti naše obecní regalia cum proventibus tak a na takový způsob, že kdyby jsme my se neb naší počestné obce včilejší neb budúcí successor a possessores a tých obúch erbi a potomci buďto ve vy- plácení interesův neb kapitálu protiv lepšímu dúfání leniví stavěti měli, my s nima k tomu tak dlúho via paratissimae executionis přidržáni býti chcem a máme, dokavade vše za celosti upokojené nebudú. Naprotiv čemu nás, naše a i počestné obce včilej i budúcí successor a possessores a tých obú erby a potomky nic právního setříti má, nebo my v příčině toho za nás a za ně všechným právním dobrodinám a ouskokům et sive juris, sive facti sint in genere, in specie autem rei non sic sedaliter gestae, aut non sufficienter intellectae, doli mali, sinistrae persvasionis, laesionis enormis et enormissimae, moratoriis, indultis, vojny, moru, ohně a kru pobití škodě i všem jiným, které jenom skerz lidský vtip vymyšlené býti mohú, co nej- silnějic renuncirujem, ostatně jsme se na to naším a i počestné obce jménem a na místě vlastně podepsali a obecní pečet, dobře vědúce přitlačit dali i milostivější ochranno-vyrch- nostenský consens schválně vyzdvihli v Moravské Ostravě dně 11. juni 1779. Jan Anton Lipka, ouřadní burmister, Andreas Kalús, Lorenz Franz Faldina, Josef Anton Schudich, Mikoláš Drab, rychtář, Georg Jos. Mohr, Vin. Židek, Wentzel Mžik, přísežní, Joh. Ign. Dostal, obecní deputirovaný, Joh. Žáček, Carl Lihotzký, Anton Židek, Joh. Ro benek. Schuldverschreibung des Mähr.-Ostrauer Stadtrates an Stelle der schankberechtigten Bürger- schaft für 500 Fl., die zur Erbauung des ersten Gasthauses in Mährisch-Ostrau von der Polnisch- Ostrauer Jungfer Josephine Postawka geliehen wurden. Mähr.-Ostrau, den 11. Juni 1779. Papírový městským syndikem ověřený opis v archivu města Mor. Ostravy. 194

Strana 195
136. 1780, duben 11. Olomouc. Arcibiskup olomoucký Antonín Theodor hrabě von Colloredo Waldsee osvobodil Ostravské od platu 50 zl., který odváděli za pastvu v dubině. Anton Theodor von Gottes Gnaden Ertzbischof zu Olmütz etc. Unsere Gnad zuvor. Ehrsambe und weise liebe getreue! Auf Euer sub praesentato 16. Augusti 1778 überreichtes unterthänigst gehorsamstes Bitten, womit der von Unserer Ertzbisthumbs Buchhalterei wegen eigenmächtig sich in Anno 1776 approprirter Eidhel-Weide annerkannte Ersatz per 50 Fl. nicht nur gnädigst nachgesehen, sondern pro futuro diese Eichel-Weide Euch in partem sa larii angewiesen werden möchte, haben Wir uns entschlossen, Euerer diesfälligen petito jedoch revocabiliter und gegen deme gnädigst zu deferiren, dass ihr in der mühpflicht mäßigen Gerechtigkeitspflege Aufrechthaltung der Ehre Gottes, Erhaltung der Ruhe und Einig- keit Euch jederzeit emsig eifrigst und unverdrossen bezeugen, und sich hindurch dieser und fernerer obriglichen Gnade würdig machen sollet. Geben zu Ollmütz den 11ten Aprilis Anno 1780. Der Erzbischof von Olmütz Anton Theodor von Colloredo- und Waldsee lässt den Ostrauer Bürgern 50 Fl. Ersatz von der Eichelweide nach. Olmütz, den 11. April 1780. Papírový originál s vlasmoručním podpisem arcibiskupa v archivu města Ostravy. 137. 1782, březen 12. Videň. Císař Josef II. potvrzuje konfirmační list ostravských privilegií své matky císařovny a královny Marie Terezie. Wir Joseph der Zweite von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, König in Germanien, zu Jerusalem, Hungarn, Böheim etc. be- kennen öffentlich mit diesem Brief etc., dass uns der Burgermeister, Rath und die Gemeinde der Ollmützer Fürst Erzbischöfflichen Stadt Mährisch-Ostrau etc. Poněvadž konfirmační listina žádných zvláštností nových neobsahuje a shoduje se ú- plně obsahově s listinou vydanou Marií Terezií, proto se další text její neotiskuje. Kaiser Josef II. bestätigt die Konfirmationsurkunde Ostrauer Privilegien seiner Mutter der Kai- serin und Königin Maria Theresia. Wien, den 12. März 1782. Pergamenový originál o rozměru 28 cm X 35 cm se 76 pergamenovými listy s velkou císařskou pečetí v dřevěné kapsuli visící na zelenavé hedvábné šňůře s podpisem císaře v archivu města Ostravy. 138. 1782, červenec 4. Videň. Císař Josef II. uděluje městu Mor. Ostravě dva výroční trhy na vlnu a to v sobotu po sv. Filipu a Jakubu a v sobotu po sv. Michalu. Wir Joseph der Zweite etc. bekennen öffentlich mit diesem Briefe und thun kund Je- dermane: Bei uns habe die Stadt Ostrau im Markgrafenthume Mähren die allunterthänigsten Bitte gestellt, wir geruheten derselben die Kaiser-Königliche Gnade zu thun und ihr zu des Publikums und der Stadt Nutzen zweie jährliche Wollmärkte, und zwar am Samstag nach Philippi und Jakobi, dann am Samstag nach Michaeli aller mildest zu verleihen. Wann wir 195

Strana 196
nun über den uns vor behörigen Orten hier wegen abgestatteten Bericht und Vortrag gnä- digst in Erwägung genommen haben, dass durch Abhaltung mehrerer Wollmärkte im Lande der Absatz der erzeugenden Wolle erleichtert den Fabrikanten die benötigte Wolle im Orte selbst, oder doch in der Nähe verfasst werden mithin die Gewährung dieses Gesuches auch die Erleichterung des Wollankaufes, Beförderung des diesfälligen Manufakturzweiges und den besseren Nahrungsstand der damit sich abgebenden Fabrikanten abziele. Als haben wir in diesen allerunterthänigste Bitte gewilligt und verleihen demnach der Stadt Ostrau die Befungnis, an den obenbemerkten zween Tagen zeen jährliche Wollmärkte abzuhalten. Thun das wissentlich und in Kraft dieses Briefes als regierender Landesfürst und Mark graf zu Mähren. Meinen, setzen, ordnen, dass vorbesagte Stadt Ostrau die obbemerkten zween Wollmärkte nun und hiefür in den ausgesetzten Tagen zu allen Zeiten halten und wie es der gleichen Marktsrechte und Gewohnheit mit sich bringt, sich desselben ohne männigliche Hindernis gebrauchen könne und möge, jedoch uns an unsern Regalien, Hoch heiten und sonst männiglichen Rechten ohne Schaden und Nachtheil. Wir gebiethen hierauf allen und jeden unsern nachgesetzten Obrigkeiten, Inwohnern und Untertahnen, was Würde, Standes, Amts oder Weesens die in unsern Erbmarkgrafthum Mähren sind, insonderheit aber unserm Gubernium daselbst hiemit gnädigst, dass die öfters gemeldte Stadt Osterau bei erwähnter und uns gnädigst verliehenen jährlichen Wollmarktsfreiheit gebühren, schützen, und handhaben auch ruhig dabei bleiben lassen, darwider nicht irren, noch hindern, noch solches jemand andern zu thun verstatten sollen, bei Vermeidung unserer schweren Strafe und Ungnade. Das meinen wir ernstlich. Zu Urkund dieses Briefes besiegelt mit unsern Kaiser-Königl. und erzherzoglich anhangenden grösseren Insiegel. Der gegeben ist in unserer Stadt Wien den vierten Monatstag Julius im siebenzehen Hundertzweiundachzigsten, unserer Reich des röm. im neunzehenten und der erbländischen im zweiten Jahre. Joseph Henricus Comes à Blumegen Regis Bohiae Sup. et A. A. Prim. Canc. Ad mandatum Sacrae Caes-Regiae Majestatis proprium Friedrich von Eger m. p. Kaiser Joseph II. erteilt der Stadt Mähr.-Ostrau zwei Wollmärkte und zwar am Samstag nach Philippi und Jakobi und am Samstag nach Michaeli eines jeden Jahres. Wien, den 4. Juli 1782. Pergamenový originál o rozměru 56 cm X 71 cm s velkou císařskou pečetí v dřevěné kapsuli, visící na černožlutě hedvábné šňůře s podpisem císaře v archivu města Ostravy. 139. 1785, září 13. Vídeň. Císař Josef II. překládá na prosbu města Mor. Ostravy výroční trh, odbývaný v den Mladátek, na den následující hned po Novém roce a týdenní trh, odbývaný každého úterý, na sobotu a uděluje městu dva výroční trhy na len a přízi, které se mají odbývati ve dnech výročních trhů na vlnu, mimo to dva velké výroční trhy na vlnu, které se mají odbývati v úterý před vánocemi a velikonocemi. Wir Joseph der Zweite von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser, etc. bekennen öffentlich mit diesem Briefe und thun kund jedermänniglich, dass uns der Bürgermeister, Rath und die Gemeinde der Ollmützer erzbischöfflichen Stadt Mähr.-Ostrau in unsern Erb- marggrafthume Mähren allerunterthänigst gebeten; wir geruheten ihnen die kaiser königl. Gnade zu thun, nicht nur ihren bisher an dem Tage der unschuldigen Kindeln abgehal tenen Jahrmarkt auf den nach dem neuen Jahrstag gleichfolgenden Tag und dem am Diens- 196

Strana 197
tage in jeder Woche abhaltenden Wodhenmarkt auf den Samstag festzusetzen, sondern auch ausser diesen an noch zwei Flachs u. Garnmärkte an den zur Abhaltung ihrer schon be stehenden zweien Wollmärkten bestimmten Tägen, nämlich an dem Samstage nad dem Tage Philippi und Jakobi und am Samstage nach dem Tage St. Michael, endlich noch zwei sogenannte grossen Wodhenmärkte an den beiden Dienstägen vor Weihnachten und Ostern zu verleihen. Wann wir nur nach dem hierüber von gehörigen Orten eingeholten gut ächtlichen Berichte, ihrer diesfälligen allerunterthänigsten Bitte in kaiserl. königl. Gnaden zu willfahren keinen Anstand gefunden, so haben wir mit wohlbedachtem Muthe, gutem vor gehabten zeitigen Rathe und rechtem Wissen dem. Bürgermeister, Rath, und der Gemeinde der Stadt Mähr.-Ostrau die Transferierung ihrer schon bestehenden Jahrmarkts vom un schuldigen Kindeln-Tage auf den nach dem neuen Jahr gleich folgenden Tag und Wo- dhenmarkts vom Dienstage auf den Samstage bewilliget, wie auch die neuerlichen zwer Flachs, und Ganrmärkte an den Samstägen nach Philippi, Jakobi und St. Michael, endlich die zwei sogenannte grossen Wodhenmärkte an den Dienstägen vor Weihnachten und Ostern allergnädigst verliehen; alles diese jedoch salvo jure regio, dominicati et ejuscunque tertii und in so weit einso anderes der jetzigen, oder künstigen Landes-verfassung nicht ent- gegen stehet, dann unter der ausdrüdklichen weitern Bedingnisse, dass keiner aus den ihnen verliehenen Jahr und Wodhenmärkten an einem Sonn oder andern gebotenen Feiertagen, sondern allemal an dem darauf folgenden Werkstage abgehalten werden solle. Thun das auch hiemit wissentlich und in Krast dieses Briefes als regierender König in Böhmen und Markgraf in Mähren. Meinen, setzen, ordnen, und wollen, dass mehrbemelte Gemeinde diese Jahra Flachs, Garn und Wodhenmärkte allerhöchst verliehenermassen ohne männiglidhe Hin derung haben gebrauchen und geniessen könne und möge. Und gebiethen demnach allen und jeden unsern nachgesetzten Obrigkeiten, Inwohnern und Unterthanen, was Standes, Würde, Amtes oder Wesens die in unserm Erbmarggrafthume Mähren sind, besonders aber unserm königlidhen Landesgubernium daselbst hiemit gnädigst, dass sie oftgedachte Ge meinde der Stadt Mährisch-Ostrau bei diesen von uns gnädigstverliehenen Jahr Flachs Garn und Wodhenmärkten schützen und handhaben, darwider selbst nicht thun, noch audh jemanden andern zu thun gestatten sollen, als lieb einem jeden seie, unsere schwere Strafe und Ungnade zu vermeiden. Das meinen wir ernstlich. Zu Urkund dieses Briefs besiegelt mit unserm kaiserl. königl. und erzherzoglich anhangenden gröseren Insiegel. Der gegeben ist in unserer Haupt und Residenz Stadt Wien, den dreizehenten Monats September, im Siebenzehen hundert fünf und achzigsten unserer Reiche des römischen im zwei und zwan- zigsten, und der Erbländischen im fünsten Jahre. Joseph m. p. - Thobias Philipp Freiher von Bebler m. p. - Ad Mandatum Sacae Caeso Regiae Majestatis Proprium. Johann Wenzl Freih. v. Margelik m. p. Kaiser Josef II. verlegt auf die Bitte der Stadt Mähr.-Ostrau den an dem Tage der unschul- digen Kindeln abgehaltenen Jahrmarkt auf den nach dem neuen Jahrtag gleichfolgenden Tag und den an jeden Dienstag abgehaltenen Wochenmarkt auf den Samstag und verleiht der Stadt zwet Flachs- und Garnmärkte, die an den Tagen der Wollmärkte abgehalten werden sollten, ausserdem zwei sogenannte grosse Wollmärkte an den beiden Dienstagen vor Weihnachten und Ostern. Wien, den 13. September 1785. Pergamenový originál knižního tvaru o rozměru 45 cm X 71 cm s velikou císařskou pečetí v dřevěné kapsuli o průměru 16 cm, visící na černožluté šňůře, v archivu města Ostravy. 197

Strana 198
140. 1795, leden 25. Videň. Císař František II. potvrzuje některá privilegia města Mor. Ostravy. Wir Frantz der Zweite von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser, zu allen Zeiten Mehrer des Reiches, König in Germanien, zu Hungarn, Böheim etc. bekennen öffentlich mit diesem Briefe und thun kund jedermänniglich, dass uns die Gemeinde der Ollmützer Erz- Bischöflichen Stadt Mährisch-Ostrau in unserem Erb-Marggrafthum Mähren alleruntertänigst gebeten hat: Wir geruheten Ihr etc. Potom následuje seznam potvrzených listin ve výtahu, a to: 1. Potvrzovacího listu císaře Josefa II., jak je uveden pod čís. 137. 2. Kupu o prodeji Certovy Lhotky, čís. 50. 3. Potvrzovacího listu olomouckého biskupa Vilíma, čís. 82. 4. Potvrzovacího listu olomouckého biskupa Stanislava, čís. 96. 5. Potvrzovacího listu císaře Josefa II., čís. 138. K tomu se uděluje městu k těmto trhům: „Ihr noch dazu einen Schwarzvieh Markt auf den Dienstag und Mittwoch in jeder Woche zu verleihen“. 6. Potom následuje seznam listin, potvrzených městu císařem Josefem II., a to listů, jak jsou uvedeny pod následujícími čísly: 2, 4, 5, 28, 30, 43, 44, 74, 84, 122, 127, 128, 132. Závěr listu zni: „Wenn uns nun unsere einvernohmene Landesbehörde sowohl auf die Bestättigung der obangeführten Freiheiten, Begabnisse und Märkte allerunterthänigst ein zurathen kein Bedenken getragen, als auch wegen der ihr zu verleihenden Schwarzvieh Märkte sich noch besonders dahin geäussert hat, dass dadurch den umliegenden Ortschasten kein Schaden zugehe, da ausser der Stadt Troppau in einer Entfernung von drei bis vier Meilen in dem Umkreise keine derlei Märkte gehalten werden, ja vielmehr, dass nebst dem Vortheile für das Publikum, weldhes dadurch das Schwarzvieh im wohlfeileren Preise erhält, auch denen Einwohnern der Stadt durch den erfolgenden Zusammenfluß einiger Nutzen verschaffet werde. O trzích na černý dobytek praví se dále: „Ueber dieses und zu mehrerer Aufnahm gedachter Stadt Mährisch-Ostrau verleihen Wir derselben zugleich die angesuchten Schwarz vieh Märkte auf den Dienstag und Mittwoch in jeder Woche gegen dem jedoch, dass sid dabei nach den im Bezug auf den Kauf und Verkauf des Schlachtviehes bestehenden all gemeinen Vorschristen genauest benommen und auf deren Befolgung von dem Magistrate sorgsamst gewahret werden solle. Der gegeben ist in unserer Haupt€ und Residenzstadt Wien den fünfundzwanzigsten des Monats Jänner nach Christi unseres lieben Herrn und Seligmadhers gnadenrei- Tag dher Geburt in dem Eintausend sieben hundert fünfundneunzigsten, unserer Reiche des römischen und der erbländischen dritten Jahre." Franz m. p. Leopoldus, Comes a Kolowrat m. p. Heinrich Graf von Rottenhann m. p. m. p. Ad mandatum sacrae Caeso. Rae Majestatis proprium Franz von Kaiser Franz I. bestätigt der Stadt Mährisch-Ostrau einige Privilegien, die der Stadt von seinen Vorgängern erteilt wurden. Wien, den 25. Jänner 1795. Pergamenový originál knižního tvaru o rozměru 28 cm X 35 cm s velikou císařskou pečetí v dřevěné kapsuli o průměru 16 cm, visící na žluté šňůře. Desky originálu jsou z lepenky, obloženy pergamenem hnědé barvy a ozdobeny dřevoryty, uprostřed je cisařský znak s korunou, na zadní desce tatáž dřevorytová ozdoba, uprostřed český znak, lev v kruhovité ozdobě dubových ra- tolestí a nad tím rakouská koruna císařská. Kniha svazovala se žlutými stuhami. 198

Strana 199
141. 1828, prosinec 9. Videň. Olomoucký arcibiskup Rudolf rozhodl se zříditi železárny v blízkosti uhelných dolů na Polské Ostravě. An den Erzherzoglichen Bergrath H. Franz Riepl und Eisenwerks-Direktor H. Franz Kleinpeter. Se Kaiserliche Hoheit und Eminenz der durchlautigste Erzherzog Rudolph geruhten mit Gutheissung Sr Majestaet auf Grund der Forschritte in Eisenwesen den hohen Be- schluss zu fassen, nach den neuesten pyrotechnischen Grundsätzen ein Poddelwerk ausser halb der Herrschaft Hochwald in der Nähe der Steinkohlenablagerung bei Pohlnisch-Ostrau zu errichten und hiebei folgende Bestimmungen festzusetzen. 1tens dass dieses neue Werk als ein bleibendes Allodial-Eigenthum der allerhöchsten Familie zu betrachten sei, 2tens Ihnen bei den für ihre redlichen Bemühungen bei Ausführung und beständiger Verwaltung des Werkes ein lebenslänglicher Genuss und zwar den zu 5 percent von der Erträgniss zugesichert wird, 3tens Binnen der kürtzesten Frist die Pläne für die Ausführung zu unterlegen sind, und 4tens Wegen Aequirirung des nöthigen Brennstoffes und Erzgruben gleich die nöthigen Einleitungen zu treffen sind. Wien am 9ten Dezember 1828. Troyer m. p. Der Olmützer Erzbischof Erzherzog Rudolph hat sich entschlossen, ein Eisenwerk in der Nähe der Kohlengruben von Polnisch-Ostrau zu gründen. Wien, den 9. Dezember 1828. Podle ověřeného opisu z ostravského městského archivu. 1829, červenec 18. Hranice. Přerovshý c. k. krajský úřad oznamuje magistrátu města Mor. Ostravy výsledek jednání o vystavění železáren ve Vítkovicích. 142. Vom Prerauer k. k. Kreisamte. — Note. — In teilweiser Erledigund der über das von dem Hochwälder Wirtschaftsamte mit der Friedlender fürsterzbischöflichen Eisenwerks Direkzion eingebrachten Gesuches vom 2ten April d. J. wegen Errichtung eines Eisenwalzwerkes an dem Flusse Ostrawitza nächst Mährisch-Ostrau von diesem k. k. Kreisamte theils gemein schaftlich mit dem k. k. Teschner Kreisamte, theils nach Lage der Untersuchungsgegenstände ohne demselben vom 21ten bis 25ten April d. J. gepflogenen Lokal-Untersuchung, und de€ über die diessfallige Vorstellung des Gross Kunzendorfer Dominiums vom 30ten April d. J. von diesem k. k. Kreisamte gemeinschaftlich mit dem Teschner k. k. Kreisamte vom 30ten Juni bis 2ten Juli d. J. vorgenommenen Lokalerhebung, wird unter einem 1tens da gegen die Errichtung des Eisenwalzwerkes, welches Se kaiserliche Hoheit und Eminenz der durchlauchtigste Herr E. M. Rudolph zu Witkowitz herstellen lassen will, keine Einwendung gemacht wird, und da dasselbe auf dem zu diesen Zwecke von dem Bertl Lutzeg erkausten, und am äussersten Ende des Dorfes Witkowitz gelegenen Bauerngrunde No. 31. entfernt von den übrigen Gebäuden erbauet wird, nach der Bestimmung des höch- sten Hofdekretes vom 9ten März 1787 der Baukonsens zur Herstellung der Gebäude, welche 199

Strana 200
zu dem Eisenwerke nothwendig sind, mit dem Beisatze ertheilet, dass bei diesem Baulich keiten die Vorschriften der allerhöchsten Feuerlöschordnung vom 24ten Jänner 1787 be obachtet werden, und 2tens da euch gegen die Führung des Wassergrabens durch die Witkowitzer und Mäh risch-Ostrauer Grundstücke von den betroffenen Ansassen keine Einwendungen gemacht werden, sondern dieselben unter den ausgemittelten Vergütungsbeträgen, die hiezu noth€ wendigen Grundstücke abzutretten sich erkläret haben, so wird auch zugleich bewilliget, dass dieser Graben in der angegebenen Art durch die betroffenen Rustikalgründe mit dem Vorbehalte gestöhret werden könne, dass die Einmündung aus dem Ostrawitzaflusse so lange zu unterbleiben habe, bis wegen der Herstellung der Wehre oberhalb Witkowitz die Entscheidung geschöpft sein wird, und dass, wenn allenfalls die Uberlassung der Ka tastralgründe zu diesem Wassergraben in rektifikatorischer Rücksicht von dem hohen k. k. Gubernium nicht bewilliget werden sollte, alles in dem vorigen Stande versetzet werde. So viel es jedoch 3tons die Herstellung des Ausmündungsgrabens samt der Doppelschleusse unterhalb der Mährisch-Ostrauer Wasserwehre und der Kassirung des Letzteren betrifft, so muss, ob- schon weder diesnoch jenkreises eine Einwendung gemachet wird, diese Angelegenheit noch auf sich beruhen, weil die Kassirung der Wehre vor der Errichtung der neuen Was serwehre, an der angegebenen Stelle oberhalb Witkowitz, in welcher Beziehung man sich unter einem mit dem k. k. Teschner Kreisamte in das Einvernehmen setzet, bedingt ist, und weil es sich hier auch um die Kassirung einer städtischen Realität handelt, wozu die Bewilligung des hohen k. k. Guberniums erwirket werden muss. Wovon der Magistrat in Vertrettung der Stadtgemeinde als Anrainer und Interessent zur eigenen Wissenschaft und Verständigung sowohl des städtischen Kommunenausschusses, als der betroffenen Ansassen, welche zu diever Wasserleitung Grundstücke überlassen, mit dem Beisatze in die Kennt niss gesetzet wird, dass man unter einem dem Hochwälder Wirthschaftsamte die Ein bringung der Zerstückungstabellen nach dem Theresianischen Rektifikazions-Kataster und dem Operaten des Grundsteuer-Provisoriums über die zu dem erwähnten Wassergraben abtrettenden Katastralgründe austrage. Weisskirch am 18. Juli 1829. Pilz m. p. - An den Magistrat in Mährisch-Ostrau. Das Prerauer k. k. Kreisamt gibt die Nachricht dem Mähr.-Ostrauer Magistrat über den Erfolg der amtlichen Verhandlungen wegen Errichtung eines Eisenwerks in Witkowitz. Weisskirchen, den 18. Juli 1829. Ověřený opis v archivu města Mor. Ostravy. 1843, duben 18. Paříž. 143. Prodej vítkovických železáren s příslušenstvím kníže-arcibiskupem olomouckým Maxmiliánem Josefem a kapitolou Salomonovi Maierovi sv. pánu z Rotschildů za 321.500 zl. kon. měny. Kauf und Verkaufs:Vertrag. Nachdem Sr. Majestät mit Allerhöchster Entschliessung vom 15. August 1842 dem Ol- mützer Erzbistume die Ermächtigung zu dem Verkaufe des Wittkowitzer Eisenwerks und der dazu gehörigen Eisen und Steinkohlengruben an den Herrn Salamon Freiherrn von 200

Strana 201
Rothschild, dem Letzteren aber für sich und seine Descendenz die ausnahmsweise Bewil- ligung zu dem Bezitze dieser Entitäten, soweit sie innerhalb der Gränzen allerhöchst dero Staaten gelegen sind, zu erteilen geruhten, so ist zwischen Sr. fürstlichen Gnaden dem Hoch würdigsten und Hochgeborenen Herrn Maximilian Joseph aus dem Hause der Freiherrn von Somerau Beckh, Fürsterzbischofe von Olmütz, im Namen des Olmützer Erzbistums unter Beistimmung des mitunterfertigten Hochwürdigen getreuen Metropolitan Capitels zu Olmütz als Verkäufer eines, dann dem Wohlgeborenen Herrn S. M. Freiherrn von Rothschild als Käufer andernteils nachstehender Kaufs und Verkaufs-Vertrag mit Vorbehalt der Ratifi- kation des Hochlöblichen k. k. m. s. Guberniums unter dem heutigen Tage verabredet und geschlossen worden: 1. Das Olmützer fürstliche Hoch und Erzstift verkauft dem Wohlgeborenen Herrn S. M. Freiherrn von Rothschild das Eisenwerk zu Witkowitz Prerauer Kreises in Mähren „Ru dolphshütte“ genannt, mit allen seinen Bestandteilen und Zugehörungen, wie soldhes ge- genwärtig von dem Verkäufer eigentümlich besessen wird und in dem Zustande, in weldhem sich dasselbe gegenwärtig befindet, insbesondere aber mit allen von dem fürstlichen Hoch und Erzstiste behufs dieses Werkes erworbenen oder erst gemuteten Eisen und Steinkohlen Bergwerken und zwar: a) Die sämtlithen in Preussisch Schlesien auf der Herrschaft Hultschin beim Dorfe Petržkowitz gelegenen Steinkohlengruben, welche beim Tarnowitzer königl. Bergamte auſ den Namen Sr. kaiserl. Hoheit und Eminenz des Herrn Erzherzogs Rudolph gemutet er kauft unter der Benennung „Ferdinandglücksgrube“, dann „Neugrube“ mit vier Flötzen verbüchert und an das Olmützer Hoch und Erzstift gediehen sind, wie nicht minder alle andern beim Tarnowitzer königl. Bergamte zu Handen des genannten Hoch und Erzstif tes bücherlich vorgeschriebenen Grubenfelder. b) Die sämtl. unter dem Namen „Segengotteszeche“ dem fürstlichen Erzbistume ge- meinschaftlich mit der Obrigkeit der Herrschaft Pohlnisch-Ostrau, dermal aber mit dem Herrn Käufer, welcher die Hälste dieser Zeche von der gedachten Obrigkeit mit allerhöchsten Bewilligung an sich gebracht hat, gehörigen auf diesen Dominio befindlichen Steinkohlen grubenmassen mit allen ihnen anklebenden Rechten und besonders mit dem Rechte des Erbschachtes und c) alle im Olmützer und Troppauer Kreise im sogenannten deutschen Gebirge auf den Namen des Hoch und Erzstiftes bis heute erworbenen Eisensteingruben und Gruben rechte samt Erzvorräten, überhaupt mit allen Rechten und Befugnissen aber auch ankle- benden Lasten, weldhe mit dem Besitze dieses Eisenwerks verbunden, ohne aller Beschrän kung oder Ausnahme und lediglich mit Verwahrung der auf den Grund und Boden dieses auf zwei Rustikalgründen bestehenden Eisenwerks sich beziehenden obrigkeitlichen Rechte, dann mit Verwahrung gegen jede wie immer geartete Gewährleistung, auf weldhe der Herr Käufer hiemit ausdrücklich verzichtet um den baren Kaufschilling von 321.500 Fl. C. M. d. i. Dreihundert Einundzwanzig Tausend Fünf Hundert Gulden in Conv. Münze: drei Zwan ziger auf einen Gulden und zwanzig soldhe Gulden auf eine Kölnische Mark feinen Sil bers gerechnet. Von diesem Verkaufe soll jedoch die in den Bärner Eisengrubenfeldern an der Grenze der erzbistümlichen Barbara Maas liegende Grubenmaas Amalia genannt, samt dazu gehörigen Uberscharen ausgenommen sein, weldhe das Eigentum des Friedländer 201

Strana 202
Eisenwerkes zu verbleiben hat, wobei bemerkt wird, dass der Lehensbrief über diese Maas bereits auf das hohe Erzstift lautet, daher eine bergbütherlidhe Ubertragung oder Um- schreibung dieses Grubenfeldes nicht notwendig ist. 2. Der Wohlgeborene Freiherr S. M. v. Rothschild verpflichtet sich diesen ganzen Kauf schilling von 321.500 Fl. C. M. Sr. fürstlichen Gnaden dem Hodhwürdigsten Herrn Fürst Erzbischofe mit Zustimmung des Hochwürdigen getreuen Metropolitan Capitels binnen sechs Monaten nach Erhalt der erzbischöflicherseits zu geschehenden Verständigung von der erfolgten hohen Gubernialgenehmigung des gegenwärtigen Vertrages in Olmütz oder Wien nach Wahl Sr. fürstlichen Gnaden franco zu bezahlen, St fürstlichen Gnaden werden schon vorhinein die Verfügung treffen, womit über diesen ganzen Kaufschilling bei Berichtigung rechtsgiltig quittiert werde, und der Hochfürstliche Herr Verkäufer verbindet sich das Wit= kowitzer Eisenwerk mit allen Apertinenzien und Bergwerken von allen etwa darauf haf tenden, aus einem Gelddarleihen entspringenden Schulden binnen einem Jahre zu befreien, so wie es die Sache des fürstlichen Hoch und Erzstiftes sein wird, denjenigen Kaufschilling per 300.000 Fl. C. M., um weldhe dieses Eisenwerk samt Zugehör von der höchsten Ver- lassenschaftmassa Sr. kaiserl. Hoheit und Eminenz des durchlauchtigsten kaiserl. Prinzen und Erzherzogs Rudolph, Cardinal Priesters und Erzbischofes zu Olmütz etc. etc.: erkauft worden und welcher Kaufschilling auf den Olmützer mährischen Erzbistums Herrschaften bei der fürsterzbistümlichen Lehentafel sicher gestellt wurde, aus dem dermaligen Kaufs preise zu berichtigen und in der Lehentafel löschen zu lassen. 3. Das Eigentum des genannten Eisenwerks mit allen Zugehörungen und Bergwerken übergeht vom Tage der geschehenen vollständigen Berichtigung des bedungenen und binnen der im § 2 bestimmten Frist zu zahlenden Kaufschillings an den Herrn Käufer mit allen Vorteilen und Genüssen, aber auch mit allen Obliegenheiten und Lasten mit Ausnahme der aus einem Gelddarleihen entspringenden Schulden, deren Berichtigung der Hochfürst- liche Herr Verkäufer im § 2 auf sich genommen hat, und mit jeder Gefahr. 4. Da eines der wichtigsten Gerechtsame des verkausten Eisenwerks in der Benützung des Wassergefälls des Flusses Ostrawitza, an welchem dieses Werk errichtet wurde, besteht, so wird bemerkt, dass die Wasserzugsangelegenheit dieses Flusses durch den in dem Com missions-Protokolle von 12. und 13. Juni 1837 enthaltenen Vergleich geordnet werden sollte da jedoch diese Angelegenheit bisher nicht gänzlich ausgetragen ist, so verbindet sich das fürstliche Erzbistum als Obrigkeit der Herrschaft Hochwald alle gesetzlichen Mittel im Einverständnisse mit dem Herrn Käufer anzuwenden; um denjenigen Zustand möglichst bald und auf eine bleibende Art herbeizuführen, welcher den Bestimmungen des vor wärts bemerkten kommisionellen Vergleiches entsprechen würde; - es soll jedoch aus dieser Verpflichtung dem Hoch und Erzstifte eine Verantwortung oder Hastung für die Resultate solcher Bemühungen niemals zur Last fallen und der Herr Käufer soll alle bei dieser Ver- wendung auflaufenden Kosten tragen. 5. Da hinsichtlich der dem Hoch€ und Erzstiste gemeinschaftlich mit der Herrschaft Polnisch-Ostrau gehörigen Steinkohlengrubenmassen in einigen Beziehungen und insbeson dere über die Auslegung und Anwendung des Sozietäts-Vertrages vom 11. März 1830 mit des Vergleiches vom 16. September 1834 Streitigkeiten erhoben wurden, so wird hiermit bemerkt, dass dieselben durch den vorstehend angedeuteten von dem Herrn S. M. Freiherrn 202

Strana 203
v. Rothschild geschehenen Ankauf der Pohlnisch-Ostrauer obrigkeitlichen Hälfte, der Segen gottes-Steinkohlenzeche mit Einschluss der Halbscheid des Steinkohlenwerks bei Hruschau in der Gänze und zwar vermög Vergleichs respektive Kaufkontrakt dto Wien 19. November und Paris 3. November 1842 behoben worden sind, und Herr S. M. Freiherr v. Rothschild verzichtet gegen das Olmützer Hoch und Erzstift auf jede Ersatzleistung oder Vergütung hinsichtlich der zur Behebung dieser Streitigkeiten gebrachten Opfer und zwar sowohl für sich als Käufer des Eisenwerks, wie auth in Hinsicht der Pachtgesellschaft dieses Werkes, indem er diese Opfer aus seinen eigenen Mitteln bestritten hat. 6. Das verkauste Eisenwerk wird mit allen Apertinenzien und Gerechtsamen, dann mit allen Registratursakten, Urkunden, Zeichnungen und Plänen, überhaupt mit allen schriftlichen und bildlichen Behelfen, weldhe zu diesen Hütten und Bergentitäten gehören, nach ge- schehenen Erlag des bedungenen Kaufschillings ungesäumet von der Verwaltung des Ol-- mützer Hoch und Erzstistes dem Herrn Käufer inventarisch übergeben. Bis zur Berichtigung des Kaufschillings verpflichtet sich der Herr Käufer alle jene Verbindlichkeiten zu erfüllen, welche dem Freiherrn v. Geymüller aus dem zwischen ihm und dem Hoch und Erzstifte geschlossenen Pachtvertrage dto Wien den 22. Mai und Olmütz den 26. Mai 1835 oblie- gen würden, und es soll demnach der in diesem Pachtvertrage bedungene Pachtzins bis zur vollständigen Entrichtung des Kaufschillings von dem Herrn Käufer an das hohe Erz stift abgeführt werden, wobei sich jedoch der Herr Käufer — ohne allem Nachteile für das hohe Erzstift - das Recht der Ausgleidhung mit seinen Pachtgesellschaftern hinsichtlich die ser Verpflichtung verwahrt. 7. Da das Witkowitzer Eisenwerk auf zwei ursprünglich dazu erkausten zur Herrschaft Hodhwald gehörigen Rustikalgründen bestehet, so versteht es sich von selbst, dass der Herr Käufer die denselben anklebenden onera rusticalia dem Lande, der Gemeinde und sons tigen Dritten gegenüber tragen, und der Grundherrschaft die Urbarialbezüge leisten wird, und da diese Rustikalgründe Entien des herrschaftl. Hochwälder Grundbudhes sind und bleiben, die Grundbuchsgebühren aber bei Besitzveränderungen zu ermitteln mit Schwie- rigkeiten und Unannehmlichkeiten verbunden sein würden, so wird der Herr Käufer diese Gebühren durch Erlag eines Capitals von Ein Hundert Gulden Conv. Münze an das Hohe Erzstift ein für allemal, daher für immer ablösen und reluiren, und diesen Betrag bei Zah lung des Kaufschillings gegen legale Quittung erlegen. 8. Der Herr Käufer verpflichtet sich, für sich und jeden Nachfolger in dem Besitze des Witkowitzer Eisenwerkes sich des Eisenstein-Kohlen , und jeden Bergbaues innerhalb der dermaligen Grenzen der Herrschaft Hochwald inkl. der darin befindlichen Schutz€ und unter- tänigen Städte und ihrer Territorien, da audh diese zur Herrschaft Hochwald gehören und innerhalb der Grenzen dieser Herrschaft gelegen sind, für immer zu enthalten, er muss daher auf den dermaligen Territorium dieser Herrschaft nicht nur jeden Bergbau selbst unterlassen, sondern darf ihn auch durdh andere für sich nicht betreiben lassen, und darf überhaupt im obigen Terrain gewonnene Eisenstein-Kohlen, und sonstige wie immer ge- artete Fossilien weder direkt noch indirekt an sich bringen. Ferner verzichtet der Herr Käufer für sich und jeden Nachfolger in dem Besitze des Witkowitzer Eisenwerks von dritten Personen aus dem in diesem Territorio gewonnenen Eisenstein erzeugtes Eisen zu erkaufen, oder in dem zum Witkowitzer Werke gehörigen 203

Strana 204
Werkstätten zu gebrauchen, oder zu verarbeiten. Den vorstehenden Beschränkungen ist jedoch das ganze Territorium des Dorfes Witkowitz und der Schutzstadt Mährisch-Ostrau nicht unterworfen. 9. Das Witkowitzer Eisenwerk und jeder Besitzer desselben verpflichtet sich aus seinen im Bau gehaltenen Kohlengruben deren Wahl den Friedländer Eisenwerken vorbehalten bleibt, denselben zum eigenen Gebraudhe jährlich 5.000 Metzen Stück und 5.000 Metzen Schmiedkohlen von brauchbarer Qualität für den Hüttenbetrieb käuflich und zwar an der Grube den Metzen Stückkohlen à 12 kr. C. M., den Metzen Schmiedkohlen à 6 kr. C. M. gegen bare monatliche Bezahlung zu überlassen, wobei festgesetzt wird, dass das im Laufe eines Jahres nicht abgenommene Kohlenquantum im folgenden Jahre nachträglich nicht meht angesprochen werden kann und sollte wann immer die Obrigkeit der Herrschaft Hoch= wald selbst in den Besitz eigener Steinkohlengruben, welche für ihre Friedländer Werke eine jährliche Ausbeute von wenigstens 30.000 Metzen guter Steinkohlen gewähren, so wird die oben bestimmte Kohlenüberlassung von Seite des Witkowitzer Werks und dessen Besitzers erlöschen und es wird für den Fall, dass das Friedländer Eisenwerk anstatt des obigen jährlichen 5.000 Metzen Stückkohlen ganz oder teilweise Schmiedkohlen zu be- ziehen wünschte, bestimmt, dass selbes berechtigt sei für jeden zurückgelassenen Metzen Stückkohlen ein einhalb Metzen Schmiedtkohlen à 6 Xr. C. M. per Metzen den Witkowit zer Werksgruben zu beziehen, wobei nur noch festgesetzt wird, dass, wenn das Friedländer Werk auf das festgestellte jährliche Kohlenquantum für einen Monat mehr als 2.000 Met- zen beziehen wollte, es dieses einen Monat vorhinein der Witkowitzer Eisenwerks-Direk tion anzuzeigen haben würde. Diese Verpflichtung soll aber nur in so lange Giltigkeit haben, als das Witkowitzer Eisenwerk überhaupt Steinkohlenbergbau betreibt, und es hat für die Erfüllung dieser Be dingung der Herr Käufer nur mit den erkauften Realitäten und nicht auch mit seinem anderwertigen Vermögen zu haften, so wie dagegen aber diese Verpflichtung auf jeden Besitznachfolger des Witkowitzer Eisenwerkes und der dortigen Steinkohlengruben über- zugehen hat. 10. Da das Olmützer Hoch und Erzstift zu Folge des mit dem Freiherrn von Gey müller abgeschlossenen Pachtvertrages dto Wien, den 22. und Olmütz den 26. Mai 1835 § 6 einen unverzinslichen Vorschuss von fünfundzwanzig Tausend Gulden Conv. Münze zur Herstellung eines Walzwerkes in Friedland erhalten hat, von dessen Rückzahlung das selbe enthoben werden soll, so vorpflichtet sich der Herr Käufer die diesfällige Verbind lichkeit des Hoch und Erzstiftes zur Zahlung des gedachten Vorschusses ganz allein aut sich zu nehmen, und daher dem Hoch und Erzstifte die volle Schadloshaltung zu leisten, wenn dasselbe von der Freiherrn v. Geymüller'schen Concursmasse oder von wem sonst immer ein den Rückersatz des erwähnten Vorschusses per 25.000 Fl. belangt werden sollte. Es versteht sich aber übrigens von selbst, dass es ungeachtetder hier übernommenen Ver- pflichtung bei der vollen Auszahlung des in den §8 1 et 2 bedungenen Kaufschillings per 321.500 Fl. C. M. zu verbleiben habe. Auch verpflichtet sich der Wohlgeborene S. M. Frei- herr von Rothschild das Erzbistum für alle wie immer gearteten Ansprüche völlig schad los zu halten, die etwa von der Geymüller'schen Conkursmassa aus dem Pachtvertrage Wien, den 22., Olmütz den 26. Mai 1835 an dasselbe gestellt werden sollten. 204

Strana 205
11. Die beiden kontrahierenden Teile leisten auf die Einwendungen wegen Ver kürzung über die Hälfte des gemeinen Wertes Verzicht, und sollte der Herr Käufer der einen oder andern Verbindlichkeit nicht nachkommen, so steht es dem Hoch und Erz stifte frei, von dem gegenwärtigen Kaufe und resp. Verkaufe abzugehen, oder den Herrn Käufer auf die Erfüllung der übernommenen Verbindlichkeiten zu belangen, und die Ver gütung des zugefügten Schadens zu fordern. 12. Nach Berichtigung des Kaufschillings soll es dem Herrn Käufer zukommen, sich um die durch diesen Kontrakt erworbenen Realitäten und Entitäten grund und bergbü- cherlich jedoch auf seine Kosten anschreiben zu lassen, es soll jedoch diese Anschreibung nur in der Art vorgenommen werden können, dass unter einem mit ihr auch die Einverleibung die §§ 1, 4, 5, 8, 9 et 10 des gegenwärtigen Vertrages Sicherstellung der daselbst von dem Herrn Käufer vorgenommen werde. Zur Urkund dessen ist gegenwärtiger Kauf und Ver- kaufs Vertrag auf gemeinschaftliche Kosten in zwei gleichlautenden Exemplaren ausgefer tigt und von den contrahierenden Teilen, so wie von dem Hochwürdig getreuen Metro- politan Capitel in Olmütz unterschrieben, und es ist jedem Contrahenten ein Vertrags Exemplar übergeben worden. Olmütz am 8. April 1843. Paris den 18. April 1843. L. S. Maximilian Joseph m. p. Fürst Erzbischof. L. S. Salomon M. Freiherr v. Rothschild m. p. L. S. Leopold Graf Lažansky m. p. S. M. K. k. w. Kämmerer, Hofrat und Kreishauptmann als Zeuge. L. S. Cte Schaumburg m. p. als Zeuge. L. S. Vinzenz Graf Vetter m. p. k. k. W. Kämmerer als Zeuge. L. S. Cte Scharfen berg m. p. als Zeuge. Das getrene Metropolitan Capital in Olmütz trat dictem Vertrage vorbehaltlich hö- herer Genehmigung in allen Punkten bei. Olmütz am 8. April 1843. L. S. Rudolph Freih. von Thysebaert m. p. Domdechant und ein gesamt getreues Metropolitan Kapitel. Anton Kleiber m. p. Kapit. Notar. Von Seite der k. k. oesterreichischen Botschaft wird hiemit die Echtheit der vorste- henden Unterschrift des Herrn Salomon M. Freiherrn von Rothschild bestätigt. Paris den 18. April 1843. Gratis. T. von Schweiger m. p. Nro 24.928. Vorstehender Kauf und Verkaufs Kontrakt wird von dem k. k. mähr. schles. Landesgubernium bestätigt. Brünn am 13. Juni 1843. L. S. A Graf v. Ugarte m. p. Lachnit Gali...... m. p. Vorstehender Kauf und Verkaufs Kontrakt wurde gemäss lehens rechtlicher Verord= nung dto 19./III. 1845 Nro 82 seint in die Olmützer Fürsterzb. Lehentafel Quat. Inst. Nro 19, fol. 162 pag. ver wörtlich eingetragen, und im Hauptbuche fol. 3 zum Behufe der Auflösung des Lehensbandes und Abschreibung des Eisenwerkes zu Witkowitz (Prerauer Kreis in Mähren) Rudolphshütte genannt von dem Erzbistums Besitztume intabuliert. Lehentafel Amt Kremsier für den 4. April 1845. L. S. Philiph Ritter von Harasowsky, Lehenschreiber. Kaufvertrag über das Eisenwerk Wilkowitz, abgeschlossen zwischen dem Olmützer Fürst Erz- bischof Maxmilian Joseph und dem Domkapitel einerseits und Freiherrn Salomon Meier Rothschild anderseits. Paris, den 18. April 1843. 1. Poznámka. Pudlovna, nazvaná „Rudolfovou hutí“, byla z počátku připojena jako rafinerie k arcibiskupským železárnám ve Frýdlantě. Roku 1835 začala se stavěti severní dráha. Pudlovna byla pronajata sv. pánu J. H. z Geymüllerů, který utvořil společnost zvanou „Vítkovické těžířstvo“. Toto přizpůsobilo železárny r. 1837 na výrobu železničního materiálu pro první dráhu v Rakousku, 205

Strana 206
která se počala stavěti z Vídně do Brna. Potom najal železárny sv. p. Rotschild a r. 1843 je koupil. Železárny vítkovické převzal zplnomocněnec sv. pána z Rothschildů Leopold šlechtic Wertheimstein. Tento dal sepsati inventář všeho majetku železáren dne 1. června 1843 dto Vítkovice. Potom získal sv. p. Rothschild dne 21. ledna 1848 právo založiti pivovar ve Vítkovicích. Za to měl zaplatiti do vrchnosten- ského důchodu na Hukvaldy 800 zl. k. m. v c. k. dvacetnících, tři na jeden zl. počítaje 20 takových zl., na kolínskou hřivnu (mark) ve čtvrtletních lhůtách při roční výrobě 1500 sudů piva, co nad to z každého sudu 30 kr. k. m. Pivo mohl prodávati pouze ve Vítkovicích a v Rudolfově hutí, nikoli kořalku, kterou mohl vyráběti pouze majitel vítkovického fojtství. Pro případ, že by železárny změnily majitele aneb změněny byly v jiný podnik průmyslový, mělo právo vařiti pivo připadnouti vrchnosti hukvaldské. Hukvaldy, dne 8. února 1848. Slavnost posvěcení vysoké pece ve vítkovických železárnách popsal ostravský syndikus Kašpar Hauke v tato slova: Der 16. September 1830 war für die Stadt Mährisch-Ostrau im Prerauer Kreise, das Dorf Witkowitz Hochwalder Herrschaft und die ganze Umgegend ein freudenreicher Tag, der in den Annalen dieser Stadt auf Jahrhunderte aufgezeichnet verbleiben - und dessen Andenken von den Bewohnern dieser Gegend auf mehrere Generationen fortgepflanzet werden wird. Es wurde nämlich an diesem Tage das von Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz dem Ollmützer Kardinal und Fürst Erzbischof Herrn Erzherzog Rudolph Johann zwischen Mährisch-Ostrau und Witkowitz neu errichtete - schon im Jahre 1829 angefangene und nun bis zum Betriebe ausgefertigte Eisen- werk eingeweihet, dessen Errichtung für die hiesige - durch gar keinen Industriezweig bisher begünstigte Gegend, da sie vielen Tausenden Menschen Nahrung verschaffet, sehr wohlthätig wirket, und selbst zu einer nahrhaften National-Unternehmung wird, indem sie die Erste und Einzige in den österreichischen Staaten sein wird, welche die Erzeugung des Eisens auf die alleinige Anwendung der Steinkohlen nach den letzten Erfahrungen der Engländer gründet. Die Feierlichkeit der Einweihung begann mit einem in der Stadt Mährisch-Ostrauer Pfarrkirche zum heiligen Wenzel vom hiesigen Pfarrer und Vizedechant Herrn Leopold Rada abgesungenen Hochamte, welchem eine von dem Olmützer Universitätsprofessor Herrn Weltpriester Johann Macha vorgetragene Rede an alle an wesenden Werks und andern Beamten und die bei diesem Werke in Arbeit stehenden Gewerbsleute und dieser eine feierliche Pro- zession von der Pfarrkirche bis zum Werke selbst folgte, welche sämtliche zu dieser Feierlichkeit erschienende Geistliche aus der weiten Umgegend, die ganze hiesige Schuljugend, der Magistrat, alle bürgerlichen Zünfte und Bürger, dann Tausende der Bewohner benachbarter selbst entfernterer Ortschaften nebst ihren Vorgesetzten begleiteten. Am Hauptthor des Eisenwerksgebäudes wurden die kirchlichen Gebete abgehalten, sodann die sämtlichen Gebäude processionaliter mit der schon von der Kirche her die Menge be- gleiteten Muszik umgangen, und bei dem ober dem Hauptthore angebrachten, verzierten Bilde Sr. allerhöchsten Majestät Franz der l. das Volkslied Gott erhalte Franz den Kaiser - mit Muszikbegleitung abgesungen, worauf der Zug in das Gebäude selbst gienge, in welchen auf den auf die neueste englische Art hergestellten Feuerflamfrischofen das Bild Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz oben verziert angebracht ware. Nach Einweihung dieses Ofens und Legung des Grundsteines unter demselben, wurde ein zu dieser Feier- lichkeit eigens gedichtetes Lied für die Erhaltung Sr. kaiserlichen Hoheit und Eminenz abgesungen, und von dem die feierliche Handlung leitenden Herrn Vizedechant Leopold Rada dieser Ofen zum erstenmal angezunden. Dieser Feierlichkeit wohnten der erze herzogliche Bergrath und k. k. Professor des Wienner politechnischen Instituts Herr Franz Riepl, der Hochwälder Oberamtmann Herr Franz Ott und der Friedländer Eisenwerksdirektor Herr Franz Kleinpeter als Repräsentanten des Allerhöchsten Bauherrn bei Tausend Segenswünschen stiegen, für Se. Allerhöchste Majestät, für Se. Eminenz und kaiserliche Hoheit, für Se. Exellenz dem Herrn Grafen Ferdinand v. Trojer als besondern Protector dieses neuen Eisenwerkes zum Allerhöchsten empor, und diese wurden durch den gan zen Zug bis zum Eisenwerke und während der ganzen feierlichen Handlung von Läuten der Glocken, Kirchen und Feldmusik, dann dem Donner der Mörser erhöhet, über auch durch eine äusserst angenehme Witterung an diesen Tage verherrlicht. Podle opisů, ověřených ostravským magistrátním úřadem v archivu městském. 2. Poznámka. Městské výsady byly posledně potvrzeny za císaře Františka I. Po jeho smrtí r. 1835 dotázala se městská rada ostravská c. k. krajského úřadu přerovského se sídlem v Hranicích, zda je potřebí opět předložiti městská privilegia k potvrzení. Krajský úřad oznámil dne 26. února 1836 dto Hranice, že privilegia a koncese, potvrzené zemřelým císařem Františkem I. nen potřebí předkládati novému císaři Ferdinandovi I. a že zůstávají v právní platnosti, pokud neodporují stávajícím zákonům, ne-li, aby se všichni, kdož mají různá privilegia, obrátili s nimi k úřadům o rozhodnutí, zda právní platnost privilegia má i nadále trvati. Roku 1854 žádala Historickostatistická sekce c. k. společnosti pro podporu zemědělství atd., aby byl pořízen opis a seznam všech privilegií do r. 1620 a zaslán místodržitelství do Brna. Zda se tak stalo, není zprávy, ale r. 1856 dne 26. června dto Moravská Ostrava odpovídá městská rada ostravská, že v městském archivu není žádných privilegií, kronik a památných knih před r. 1620, což ovšem neodpovídalo pravdě. Ostravská městská rada učinila tak z obavy, aby nepřišla o svá privilegia, která měla býti uložena v zemském archivu v Brně. Podnět k přenesení všech psaných památností moravských měst a vesnic do brněnského archivu zem- ského dal ředitel zemského archivu rytíř Chlumetzky a archivář Dr. Chytil. Na to odpověděla ostravská městská rada dne 27. listo- padu 1858, že veškeren listinný materiál městského archivu ostravského je bezpečněji a lépe uschován v Ostravě a že ho nevydají, že je majetkem města. Poté měly býti veškeré důležitější listiny města Mor. Ostravy vydány tiskem na popud ostravské městské rady r. 1864. Městská rada ostravská dala provésti subskripci všech, kdož by si přáli odebrati tištěnou knihu ostravských listin. Přihlásilo se značné množství měšťanů, ale město nenašlo nikoho, kdo by se věci ujal. Učinil tak později prof. Hradecký z Opavy okolo r. 1878, který po částech opisoval ostravské listiny, ale pak toho nechal, jak s pisatelem těchto řádků sdělil nedávno zemřelý prof. Zukal. Tento daroval pisateli těcho řádků několik opisů ostravských listin, které opsal od prof Hradeckého. Bohužel, že profesor Hradecký dvě listiny neodvedl a ty dodnes chybí v archivu. Jinak jsou všechny. 206

Strana 207
OPRAVA TISKOVÝCH A JINÝCH CHYB. přirozené místo přrozené, str. 9 sv. X. misto sv. VIII., str. 11 volentes misto valentus, str. 13 possessionum misto pessessionum, str. 14 odumrt misto odumrt, str. 15 Olomucensi místo Olomucensis, str. 15 cuius místo cuis, str. 16 necessitatibus místo necesitatibus, str. 16 singulis místo singulius, str. 16 Sčeně místo Ščeně, str. 19 do níž místo doníž, str. 19 dem Ostrauer Bůrger místo dem ostrauer Bůrger, str. 22 kapitoly místo Capitoly, str. 23 i s jich příslušnostmi místo i s jich, příslušnostmi, str. 24 v něm položená a zapsaná místo v něm položena a zapsána, str. 24 Groschen místo Grosschen, str. 26 müdreho místo mudhoré, str. 26 dem Ostrauer Bůrger místo dem ostrauer Bůrger, str. 27 kolátury místo kolatury, str. 31 na padesáte zl. místo na padesáté zl., str. 35 byly místo bily, str. 38 na Krumsíně místo na Crumsíně, str. 39 z Šárova místo z Sarova, str. 39 die Stadtgráben místo die Stadtgraben, str. 40 Teicherbauung místo Teicherbaung, str. 41 pan Miloch místo pán Miloch, str. 41 den Ostrauer Bůrgern místo den Ostrauern Bůrgern, str. 41 z Šonbrku misto z Ssonbrku, str. 42 Řehoř Virš místo Řehoř Wirss, str. 42 zboziem Sorffsteinskym místo zboziem Ssorffstein skym, str. 42 dem Olmützer Stadtrate místo dem olmützer Stadt rate, str. 44 narovnáno bylo místo narovnáno bylo(!), str. 46 ktery ktery mistr místo ktery, ktery mistr, str. 46 od nich aby místo od nich, aby, str. 47 der Olmützer Bischof místo der olmützer Bischof, str. 47 zapsánie místo zapsanie, str. 48 207 Virš místo Wirš, str. 49 von dem Olmiitzer Bischofe místo von dem ol miitzer Bischofe, str. 49 měščané místo mé cané, str. 50 Erbauung místo Erbaung, str. 50 ostravsky misto ostravsky(!), str. 50 stalé misto stale, str. 51 z Choltic misto z Cholticz, str. 51 obsažených aby místo obsažených aby, z str. 51 dem Olmůtzer Bischof místo dem olmůtzer Bischof, str. 52 erhalten hatte místo erhalten hatten, str. 53 des Olmůtzer Bischofs místo des olmůtzer Bischofs, str. 54 ze Bzie místo ze Bzé, str. 55 jenž jej uzří místo jenž uzří, str. 55 najvyšší místo najvyší, str. 56 der Olmůtzer Bischof místo der olmůtzer Bischof, str. 56, 58, 59 profrejmarčiti místo profrejmareiti, str. 59 lidi misto lidi, str. 62 pänuov misto panuov, str. 62 kdež to místo kdežto, str. 62 mohly místo mohli, str. 63 na obě straně místo na obě stranie, str. 64 ježto by místo je to by, str. 66 přívozským místo přívoszkým, str. 68 pánu místo panu, str. 70 sekréty místo sekrety, str. 70, 71 pánuov místo panuov, 71 žádosti místo žádostit, str. 75 pújmezli místo pujmedi, str. 75 toho mistra, kteréhož místo toho mistra kteréhoz, str. 76 Suché dni místo suché dni, str. 76 sekréty místo sekrety, str. 80 Dubčovská místo Dubočovská, str. 81 svrchupsaní místo svrchu psaní, str. 84 na stúpích místo na stupích, str. 86 ober místo unter, str. 88 Khuen místo Khuon, str. 88 ihre neuen místo ihre neue, str. 94 ostravskym poddanym místo Ostravskym poddaz nym, str. 95 

Strana 208
lánu roli místo lánu rolí, str. 97 Po Suchých dnech místo po suchých dnech, str. 98 desetivěderní místo deseti věderní, str. 103 tíž místo týž, str. 103 sekréty místo sekrety, str. 106 čím by místo čímby, str. 108 plotků a tarasů místo plotku a tarasu, str. 108 neposlušný místo neposlu ný, str. 111 starodávna místo starozdávna, str. 114 po druhé místo podruhé, str. 118 Škutellánovi místo Skuteleanovi, str. 124 jmény místo jmeny, str. 124 rybníkem Sviňovským místo rybníkem sviňovským, str. 127 hoféruov místo hoferuov, str. 129 sloužila, při ní místo sloužila při ní, str. 129 mše zpívaná místo mše zpívána, str. 130 hoféry místo hofery, str. 131 v mírách místo mírách, str. 131 ji místo jí, str. 132 s to místo sto, str. 134 má, aby místo má aby, str. 134 od místo do, str. 135 dobejvati místo odbejvati, str. 136 zahalečuov místo zahálečuov, str. 137 Suché dny místo suché dny, str. 137 die Bürgschaft místo Bürgerschaft, str. 140 pírkami místo pyrkami(?), str. 140 při Suchých dnech místo při suchých dnech, str. 147 jim místo jím, str. 150 bělgěn místo bělgěn(?), str. 154 Hynal místo Hinal, str. 160 koupili místo koupiti, str. 166 propadením místo propadním, str. 166 pány pany místo pány pány, str. 171 primátora místo primatora, str. 176 neřestí místo neřesti, str. 176 Štiller místo Sztyller, str. 190 Privilegium místo das Privilegium, str. 191 Jahrmarckt místo Jahrmackt, str. 192 Freiherr místo Freiher, str. 197 z Rothschildů místo z Rotschildů, str. 200 List číslo 32, str. 44 byl otištěn podle opisu z knihy městských privilegií. Později se však zjistilo naleze ním staršího opisu, že se opisovatel listu přepsal a místo správného letopočtu 1559 napsal 1509. 208

Strana 209
REJSTŘÍK JMENNÝ, MÍSTNÍ A VĚCNÝ. A Adam, dudhovního práva doctor, olom. kanovník 37, 39, 42 — foit petrkoveky 163. Adamik, poddany malokunčický -180. achtel piva, míra, osmá část beč- ky 85, 94, 99, 117, 122, 163, 165. aksamit 154. Albrecht z Bozkovic 39 — z Kol. dic 24 — von Liebental, hejtman na Osoblaze 11 v. Liptań. Alexius z Jihlavy, olom. kanov- nik 37—39, Alluviones, aż 181. almużna 168. Altamer Konrad, mistr, olom. ka- novník 37—39, 42. Amalia, dülní míra 201. Andris von Turkew v. Turkov. Angelek, Jakub Ambroë, expedi- tor české kanceláře 187. Angličané 206. Anna — Fidková, žene přívozského fojta 163 — z Hojevic Kečenská 74 — vdova po přívozském fojtu Novákovi 163 — manželka Jiří- ho Tufí z Bethlemfelvy 48, 49, 53, 54 — z Vnracova, manželka přívozského vladyky Stanislava Sudivoje 54. anniversarium, mše 125. Antonín Theodor, arcibiskup olo- moucky hrabě von Colloredo Waldsee 195. Apotekářův Pavel z olom. kanovník 42. arcibiskup olom, 195, 201 — praž- ský 10. arcijahen olom. 31, 33 — přerov- sky 12, 16. arcipryst olom. kapitoly 37, 39, 42. 43, 40. archiv městský ostrav. 10. Arnoltovice, zaniklá ves u Valeš- ského Meziříčí — Jenč, purkra- bí blanenský 11. artykule 103, 137, 146 — blanařské 116—119 — kovářské a zámeč- nické 163 — feznické 110—115, 119—121 — &evcovské 84—86, 92—04 — tkelcoveké 44—49. &lluvion, náplav 179 zádu&ní vyroéní Olomouce, Arva 18 w. Orava. atlas, latka 154, aufank 163, dávka z prodeje, od něm. aufung, augmentum, incre- mentum. Viz: V. Brandl: Glos- sarium. Augustin, dr, déken olom, kapi- toly 42, 43 — farář Jana Čapka ze Sán ne Polské Ostravě, první polskoostraveky farář 26 — 0- straveky ferář 29, 31. Aukvaldy — zámek v. hukvald- sky zamek. Aukvaldskć panství v. ské panství. aurkaf 117 — z ném. auenkeuf, ná- činí původně ukoupené. avulsiones 179 — odplavené části půdy, břehů. hukvald- B Barbara, dcera Kateřiny Haveci- ové, ostravské měšťanky 28, 29, 31. Bürn v. Beroun. Barský z Baště Bernard, držitel Rychvaldu na Těšínsku 123. Bartholomeus advocatus in Ho- czenplaga 12, Bartküv Vanék, piívozsky soueed 162. Bartoloměj, děkan olom. kapitoly 142. B., fojt z Osoblahy 12 — B. Tübertám, dékem 141. Bartoš, ostravský fojt 35. Bartošovice, ves u Příbora 65, 121. barva, krejčí nemá barvy nositi 76 — tovaryš nemá v barvách choditi 99 — barva vína 134 — barva zletá 140. Bebler Tobiás Filip, svob. pán 197. Beblovská louka u Zábřeha 105, 127. betice 154, véderní 134, betka, mira 93, 99, 126, 134, 154. bednář 163. bělgěn, od ruského slova (bélke, veverka 154. Běliny, Jakub řečený Sčeně 19. Bělský Jindřich 53. Bělsko, Jindřich 54. Beneš z Bozkovic a z Černé Hory 36, 38—40, 42—43. 209 Benešov Dolní, městečko na Hln- Ginsku 60, 78. beranec 111, 113. Berani, piivozsk$ poddany 64 — kout pod Landekem 68. Berka z Dubé a z Lipého Vaclav, nejvyšší sudí manknrabetví Mo- ravského 54, 100. Bernart Heth ze Suczendorfu, man olom. biskupa 16 — Junkr ze Sonbrku (Sumperka), olom. ka- novnik 42, 49 — Zoubek ze Zdé- tina, olom. biskup (1540-1541) 81. Bernhardus Heth 16 v. Bernart. berně, bernam regalem 17, 151, 152. Beroun Moravský, město u Štem- berke 201. Berti Lutzeg v. Lutzeg. Bess z Chrostiny Leopold, zemský kamcdléř knížeotví těšínského 187. Bestviná, ves na Opolsku, Kloch, Mikuláš, šlechtici z rodu Korni- cl 55, 60. Bethlemfalva, Jiří Tufi, hrabě kremnicky, bratr olom. bisku- pa Stanislava 48, 49, 53, 54. Bezuch, poddany ve Vel. Kumći- 'cich n. Ostr. 61. Bibritejn z Bojišoba, Václav 140. Bílek, Jan Čepl 63. Bilkov, Petr Prazma 60. Billich Hanuš, ostravský radní 22. Bílovec (Wagstadt) 179. Bílské rybníky (Bělá u Ostravy) 122. Bisdy na Lochlu, Jan 26. biskup, hukvaldskÿ 96 — olo- moucky 9—13, 15—19, 23, 27, 29, 36—39, 42—44, 47—60, 63—65, 67, 69—71, 73, 74, 77, 80, 81—88, 91, 92, 94, 95, 97, 98, 100—108, 110, 112, 114, 116, 119, 121, 123, 126 aż 129, 135, 138, 146, 150, 168, 169, 179, 188, 191, 201 — praZsky 10: — veradiínsky 36, 37—39 — volený 82. Biskupice, Hanuš 153. biskupský dům v Ostravě 58. Bladen v. Vladěnín. blanaři 118, 119 — blenefeky cech Haugwitz 44, 

Strana 210
116, 120 — v. cech, bl, řemeslo 117. Blanczk v. Blansko. Blansko, mčeto na Moravě 11, 63. Blansté, Jan z Doulbravky na Blen- Sté 70. blány 417 — tiífedé 116. blejchéf 63 — bl. zämobtsky 181. Blinzdorf 177 v. Plumlin, Bludovice Dolní, ves na Těšínsku 179, 182. Bludovsky Joachim z Dol. Bludo- vic 179, 182. Bludowitz v. Bludovice. Blumegen Josef Jindfich, hrabě, nejvyšší písař českého krále 196. Boblowitz v. Bobolusky. Bobolusky, Erazim 81, 82. Bocker Ondřej, hejtman panství převovského 177. Bockerová Johanna, roz. Rogow- ská v. Booker Omdfej. Boehemia v. Čechy. Boehmen v. Čechy. Bóheim v. Čechy. Bohumín 181, 184. Bojisob, Väclav Bibrètejn 140. Bolko, kniże opolskć, pan Ostra- vy & Hor. Hlohove 20—24. Boraw, Pablik 11. Bordovice, ves u Frenštátu p. R. 150. Borinsky z Rostropic ne Sumber- ce, Filip 65. Boronin, Stanislav Sudelbog, pří- vozsky vladyka 49, 50, 58. Bos Merten, ostravek$ móśfan 20, 21, 22. Bošovice, ves u Klobouk na Mo- ravé 39. Bouzov, ves u Litovle 44. Bozkovice, Albredht, Beneš, Dobeš, Jindřich 36—40, 42—44 — Ladi- Slav, nejvyšší komorník mark. miorav. 44, 54. Braj$adl Stanislav, olom. kanov- nik 37—39. brak, rozdólic kapry na tii braky 135, Brandejs z Tommic, Kaspar, úřed. na Vyškově 140. Brandis, Smil, purkrabi hukvald- sky 11. Branecky z Dótmarovic, Jifik 55. Braniborsko 18. Bránice, Markéta, matka Mikulá- še a Jiříka z Črtovy Lhoty (Mar. Hory) 35. brány městské 10, 12, 22, 23, 57, 85, 90, 92, 93, 137 — Hrabovskä 22, 23. Bratrstvo literátské 146, 147, 149. 150. bratfí nedílní 71. Braunswerde, zaniklá ves u Staré Vsi u Ostravy 17 — Mikuláš 17. brav 198. Brawnsperg — Braunsberg v. Bru- šperk. brdo 83. Breuner Jean Jos. ihrabč, dčkan olom. kapitoly 182, 183. Brno 18, 37, 39, 191, 205, 206 — br- něnský kostel 143. Brod Uherský 60. Brodecký z Brodku, Mikuláš, mar- šálek kn. těšínského 52 — B. z Gury, Vaclav 60. Brodek, Mikuláš Brodecký 52. Brünn v. Brno. Bruno, maresecallus (maršálek) 12, 16. Brunsperg — Braunsberg v. šperk. Brunšperk 12 v. Brušperk. Bruntál, město na Opavsku 171. Bruntálský z Vrbna, Bartoloměj 160 — Jam mladší 169 — starší 171 — Hynek 67 — Vaclav 172. Brušperk, město 12, 16, 18, 23, 38, 42, 125, 138, 139, 160, 174. břehy Ostravice 50—53, 61—64, 69, 70, 72, 90, 107, 108, 134, 170 — břeh Odry u Petřňkovic 69 — břeh Vysoky u Zabieha 57, Březovice, Jan 55. bfiżek u cesty 109, burmistr 194. bursa pauperum 15d. bydlo (obydli) 190. Bystřice, ves 60 — Václav 35. Bzenec z Marikvartovic, Fabián 72, 73, 74, 80, 107 — Jindřich 35, 65, 66 — Ondřej 100, 116, 121—123, 127 — Petr 96, 97, 122, 198. Bzí, Křístek Roztek 55. Bru- c cáp 153, Catharina 28, 31 v. Kateïime. cedule 90, vyřezaná 51. cech 168, cechové 129 — blanařský 116—119 — kovářský 163—166 — kożeśnick$ 116—119 — krejčov- ský 74—77, 98—100 — masařský (řeznický) 86, 110—113, 119—121 — pekařský 154—157 — souke- nidky 55—56 — ševcovský 63, 84—86, 92—94 — tkalcovsk$ 44 až 47,82, 83 — zámeócnicky 103—106. cechmistfi v. cech. cechovati sukna 55. cechovní list 102 — truhlice 75, 99, 117 — zřízení 47. celina (hlína) 170. cendelín, tyk yte leh'ká, tenká, z la- tinského cendalum 154. 210 centnyf 154. Cerekev Nová, vee na Opolsku 100. Cerekvice, ves v C. 100, ceremoniae kostelní 130. cesta u Vítkovic přes pole 62 — u Přívoza 41 — cesta 152 — cesty okolo města 133 — c. do Hulvák 106 — c. přes grunty zábřežské 106 — c. příčná 41 — cesta z Pol. Ostravy do Bohumina 63 — c. u koutu Martina pisaie 109. Cethora Mikuláš, biskupský man na Přívoze 17. cibule 134, 154 — ocibulní semena 154. Gigán ze Slupeka, Jan, synové je- lIho: Jan a Mikuláš, dcera Žofie, manželka Jana z Březovic, bis- 'kup. mene na Piivoze 55. Cimburk, ves a hrad na Moravě 39, 63 — Ctibor, hejtman markrab. morav, 37 — Jan 23. cínové náčiní 92. církev svatá 146. císař 9, 18, 23, 100, 187, 198. císařovna 191, 192. císařští komieaři 100 — sbírky 151. citovní list 30. cizozemec 85, 93. Cleynhensii, Burgermeistir v. Kleinhensil, Colloredo Waldsee, Ant. Theodor, iolom. arcib. a kardinál 177. Conrad v. Konrád. Contano Casper Antoni, olom. biskupa 191. Corpus Christi 130. Cosel v. Kozli. Crozr Václav, kanov, olom. 42. cvilich, látke 154. Czambor von Prziwos, Johann — v. Cambor Jan, Czamborer Sigmund 21 — v. Cam- bor. Czapek Joh. v. Capek. Czesch Hannos w. Ceś. Czochendorf 67 — Falkl 71 — Ma- tyas Felkl 68, 69 — Mikula Far- kl 53. úředník È čambor Jam z Piivoza 40, 41 — Zikmund 21. Čanec, ves v západní Haliči — Jan Glubovský 60. Čapek ze Sán, Jan, polní hejtman husitský a držitel Ostravy a panství hukvaldského 24, 25, 26, 27. Čechovice, Achací Čelo 110 — Jen Celo, kenoléř knížectví těším 52, 60, 78. Čechy 57, 91, 192, 195, 197. 

Strana 211
čeládka 116, 118, 129, 137, 176. čeledín 76, 93, 99, 115, 136. čeledník (čeledín) 47. čep 134. čepice 117. Cepl z Bilku, Jan 63. Černá Hora, Dobeš z Bozkovic 36 až 40. Gernohorsky z Bozkovic, Beneś 40. Čertova Lhotka (Mar. Hory, před- městí Ostravy) 20—22, 25, 26, 35, 65, 66, 71, 78, 152, 190, 198 — Ji- Tik a Mikulas 21, 22, 35. český król 33. česnek 154. Češ, Hanuš a jeho manželka He- lena 34, 35. činžovati 105. čistota 176. člověk 89, č. domácí 91, člověkové 68. Grtova Lhotka v. Čertova Lhotka. čtvrteň rži 35. čtvrtka piva 178. D Dablín Pavel, písař olešnického a Ikozelského knížete Konráda 35. dalmatiky 140, 143. damašek bílý 157. daň 10, 11 — velaSskä 150. Daniel mistr, olom. kanovnik 37 až 39. daňky 59. Darkovičky, ves u Hlučína 35, Darkowicz Wenig 35 v. Derko- viéky. davka 178 — kontribućni 189. dědicové 11, 12, 14. dédina 103, piívozeká 49. Déhylov, Dziegielów, ves na Té8ín- sku 110. děkan olom. kapitoly 37, 39, 42, 43, 49, 77, 78, 81, 82, 87, 103, 142, 143, 153, 158, 167 — hlohovský 10. Dembinský z Dembině, Lukáš 167, 169. den, feriální 129 — právní 132. Dětmarovice, Jiřík Branecký 55. Dětřich, olom. biskup (1281—1301) 60. Dětřichovice, ves na panstvi hukę valdskóm 23. Deutsches Gebirge 201 v. Německé Hory. děvečka 89. dies iuridica, den právní 132. dilo 44—46, 75, 77, 99, 100, 164 — nové 118 — prodavati 119 — sta- ré 118. dité 47, 99 — mistrovo 93 — dítky 129, 131. dlážky 133. Diugomil Adam von Proskaw 21 v. Proskov, dluh 81, 82, 136 — propity 90 — dluhy 345 — dluhy obecní 136 — olom. kostela 42. dlužník 90, dny Suché 130 — trhové 137. Dobeš z Bozkovic 36—40, 42. Dobrá Zemice (dnes Dobrá u Frýd- ku), Jan. Vlček, maršálek olom. biskupa 151, 153. Dobročkavice 91. Dobroslavice, ves na Opavsku 160, 162. Dobrzana, Martin de.. 33. Dobfany, Mantin, ancijahen a ka- novnik olom. 31—33. dobytée nezdeiilé 111 — nezdravé 132, dobytek 86, 93, 111 — černý 198 — rohaty 92, 153 — velký i menší 112 — dobytky 101, 109, 112, 118 — imasaïské 145. dobývati stavidla 64. doktor v právě duchovním 42, 43 — obojího práva 150. Dolachovice, ves 91. dolévka vína 134. doly homi 201 — na rudu 201 — uhelné 200. domestikus 143. domy 45, 102, 119, 132 — hostinské 131 — nové 63 — pivní 136 — šenkovní 76, 103, 104, 131, 134 — vinné 136. Donát z Velké Polomé, 100. Donath, Frantz Mathias 185. Dorota, manželka Mikuláše Have- cia, ostrav. mëstana 28, 31. Dostal Jan Ignác, ostrav. měšťan 193, 194. Doubrava, Jan, olom. biskup (1541 aż 1553) 83, 84, 86, 88. Doubravka a Hradiště, Jan, olom. biskup 63, 70. Dráb Mikuláš, 193, 194. dráha 206, Drahnovský z 153. Drahotuże, Jan 60, 78. drejlink, míra pro víno 154. Drholec v. Drnholec. Drnholec, ves u Piíbora 23. droby 111, 113. drätky 112. drůbež rybí 135. drva 26. držadla 141, dřevěné náčiní 92 — dřevěný olej 154. dřevo 2, 115 — jezdecké 154. Jindřich ostravekÿ méstan Pěnčína, Bedřich 211 dříví 62, 115, 122, 151, 170 — k pá- lení 59 — k stavění 69, dub 86, 92, 94, 102. Dubá a Lipé, Vaclav Berka 54. Dubčianský ze Zdenína, Vilím 100. Dubčovská louka v Přívoze 72, 73, 81. dubina ostrav. 195. dubnik 86, 94. důchody 48, 103, 126. důl kopati 99. dům 26, 59, 66, 76, 89, 9, 93, 99, 137, 176 — archidiakonskÿ v Olo- mouci 139 — biskupskÿ v Ostra- vě 58 — Felklův v Ostravě 28, 30 — narozni 28, 29 — pana Ja- na v Ostravě 40 — svobodný v Ostravě 59 — šenkovní 47, 89, 137, 157 — ummdlého 99. dupeltykyt 157. dvacetníky 201 — tii dvacetniky byly 1 zlatý, 20 zl. byla kolínská hřivna (marka). dvory 150, 151 — poplužní 67. dvořané olom. biskupa 153. Dvořisko u Dol. mlýna v Ostravě 87. dvůr v Ostravě 17 — allod, u O- stravy 17 — Jeana ostravského 41 — poplužní 65 — přívozský 68 — svobodný 177 — ve Lhotce 190 — v Zábřehu 115, 122, 176. džbernice 154. džbery 133. E Eger Friedrich von 196. elevace 116. Eliáš Hovorius z Vyškova, olom. kanovník 153. Eliška Horecká z Horky, manželka Lukáše Dembinského 167, 168. Engels Theodor z Jymmich, arci- jáhen a oficial olom. kapitoly 153. erb 141, erectie listovní 130. Eucharistia 130. evangelium 146, 149. F Fabián Bzenec z Mankvamtovic 80. Faldina Vavřinec Frant., ostrav. měšťan 194. Faldyna Jakub, mlynář ostrav. 178. faleš 131, 174. Falkl v. Felkel, fara 130 — zábreZská 121. farář 125, 148, 157 — bru$persky 12, 16 — ostravekÿ 29—31, 129, 130, 171, 206 — pavlovakÿ (Hor. 

Strana 212
Slezsko) 167 — polskoostnavsky 26, 193. Farkl z Choczendorfu a z Piivoza Mikuláš 41, 53. fedrovati 46, 47. Feierlink, ostnav. měšťan 87. Felgel de Prziwoz 28 — v. Felkel z Přívoza. Felkel z Czochendorfu a z Přívo- za 26, 28, 30. Felkl z Czochendorfu a z Piivoza Matyáš 64, 67, 68, 69, 71, 73. Ferdinand 1. král český 100. Ferdinandsglücksgrube, jäme u Tamovskych hor na pol. Hor. Slezeku 201. feriálni den 129. Ferklova hráz v Piívoze 50. Ficek, íojt prívozsky 1062. Fifrlinkovská louka v Přívoze 64. fíky 154. Filip, svob. pan de Seint-Genois d'Annecourt 177. fiśmistfi 135, 161 — fiśmistersky úřad 135. Foglar ze Studené Vody, Kryštof, hukvaldskÿ iufednik 58, 59 — Ol- idřich Kryštof, rytíř 177. fojt 89, 90, 132, 134, 137 — dobro- slavický (Opavsko) 162 — hra- büvsky 173 — jileSovicky (Opev.) 162 — lhotecky 190 — osoblaż- Sky:12 — ostravsky 17, 18, 22, 35, 40, 74, 128, 133, 136, 1397 — príborsky 12 — piisezny 133 — robotnÿ 121, 122 — vitkovicky 59, 60, 97 — zébrezskÿ robotní 115, 123, 158, 159. fojtství (advocacia) 17, 18 — pří- vozeké 55, 162 — vitkovické 59, 97, 206 — zábřežeké 159. Foltin Frant. Karel, ostravský starší 190. Foltynek Valentin, fojt jilesovskÿ 162. Foltynüv Valentin, privozskÿ fojt 163. iolvark zabieżsky 122 — ostrav- sky 84 v. folverk, folverk, dvorec v Ostravě, z něm. Vorwerk 84. Folwartschny Ondřej, držitel zá- břežekého velkostatku 177. forman 166 — formamské vozy 603. formund, nóm. Vormund, poruć- nik 55. fortel 66. Fraistat 42 v. Frenštát. Frantischkisser Anschlemm 181 v. Franti&küv máplev. František, kardinál z Dietrichštej- ne, biskup olomoucký 168, 169 — František II., císař a král 198, 206. Františkův náplav na Polské O- stravě 181. Franz Il. 198, 206 v. František. freymark, svobodny trh 114. frejunk 56, 101, 102, 104, 111, 112, 113, 117, 132, 134, 156, 166. Frenštát p. R, 23, 38, 42, 150. Freyberg v. Příbor. Freyburg v. Příbor. Freyenfeis Gottfried, ředitel olom. biskupské komory 190. Fričovice 23 v. Fryčovice. Fryčovice, ves u Brušpenka 23, 38, 42, 43, 150. Frýdek, město 160, 169. Frydgendorf 43 v, Frycovice. Frydiant 150, 199, 201, 202, 204, 200. Fuglar Krystov Oldřich 177 v. Fog- lar. Fullensteyn=Fillstein v. Fulstejn. Fulstejn, Albrecht 100 — Jan ze Slavkova 52 — Jindřich, hejt- man olom. biskupství 12, 16. Fulnek hrad (Burg) 174. fundace 30, 31, 130, 141, 142, 167, 169, 172. fundatofi 28, 30, 31. funt, mira vážná 44, 46, 75, 76, 77, 82, 85, 86, 89, 92—94, 98, 117—119, 131, 145, 154. füra 122, 166 — füry 115, furśnejder olom, biskupa 153. futro 143. G gbel 154. Georg von Podiebrad 34. Georgius Schaffir, schreyber v. Schaffir, Gerhard z Mírova, biskupský man 16. Gerhardus de hard. Germanie 187, 191. . Geymiiller I. H. videñskÿ bankéï 179, 203—205. Gitschin v. Jičín 179. Glatzer z Olomůúce, Zikmund, ka- movník olom. 42, 49. Glezendorf 18 v. Sklenov. Globický z Globic Albrecht, kuch- mistr olom. biskupa 153. Glogau ?3 v. Hlohov. Glogaw 22 v. Hlohow. Glogoviensis decanus Johanmes 10 v, Hlohov. Glotzer Zikmund, mistr, olom. ka- novník 42 v. Glatzer. Glubovský Jan z Čance 60. Goczalkowsky von Goczalkowitz v. Gočalkovský. Gočalkovský z Gočalkovic, Dětřich Jan 184—186, 191. Meraw 16 v. Ger- 212 Golasovice, ves v pol. Hor. Slez- sku 150, Gorlice, mistr Jeroným, olom. ka- novník 42. Gottfried z Freyenfelsu, biskupské komory 188. Grabisches Tor 2? v. Hrebovská brána. gref 154, slovo pochází od novo- latinského slova grippa aneb griffa, druh lodi, zde značí bed- nu; slovensky říká se dnes vozu Zebrináéi grefa. Greysaw, Herbord von — 21, Grodecky Ludvik z Brodu, olom. kanovník 153. Gross Glogau 110 v. Hlohov Velký. gros 21, 25, 28, 30, 33, 43, 82, 95, 105, 121, 124, 126, 127, 134, 176 — bílý 45, 47, 56, 65, 72, 83, 93, 100, 115; 118, 120, 199, 134, 136, 137, 146, 148 — český 20, 27, 51, 64, 75, 78, 106, 119 — český široký 99 — pražský 18, 43 — slezsky 99, 104 — těžký 130 — třetí 22, 17. grunt 50, 61, 62, 90, 94, 102, 105, 127, 134 — městeký 50, 52, 57 — muglinoveky 68 — hraboveky 61 — lhotecky 77 — ostravsky 69, 96, 109 — polskoostraveky 51 az 53, 79, 107—109 — piivozsky 64, 67, 70, 72, 84, 95 — svinoveky 96 — vítkovicky 179 — zamostsky 181, 184 — zapuštělý 132 — zá- břežský 106 — od kamene sta- véti 103 — olom. biskupstvi 64. Grünwald Augustin, ostravský měšťan 193. Grym Simon v. Grimm. Gůry, město ve Slezsku 60. Gussnar von Komonna, Vaclav Le- opold, rytíř, rada knížete opeav- ského a krnovského a nejvyšší písař knížectví opavekého 179, 182. Gwisko Messenpek, oravsky kas- telan 18 v. Messenpek. ředitel H Habrovany, ves u Brna 100. hádky 149. hadrunky 105. hachtel v. achtel. hákovnice 59. háky 92, 133, 163. Halama z Jičína Karel Fridrich, hejtman panství hukvaldského 179, 182. Halcnov, ves u Bialé v Haliči — Halonovsky Veviinec 139, 140. Halcznow 140 v. Halcnov. Halena ze Studénky, menželka Je- 

Strana 213
na Studénky ze Studénky a na Cntové Lhoté 25, 26. Halfarovský kus, eporný pozemek u Ostravice 108. haltýře 136, 161. Hamelburg Jan, 37—39, 42, 49. handl 166, Hannos Czesch v. Hanuš Češ. Hanszen Herbort von Bladen v. Hanuś Herbort. Hanus Billich, ostravský radní 22 — molner v. Hanuš mlynář. Hanuš čČeš, držitel Ludgeřovic na Hlučínsku 34 35 — Herbort z Viadenina 34 — mlynář u Hra- bovské brány v Ostravě 22, 23. Hanü&ek z Přívoza 26. Hanzel Schneider, měšťan ostrav- &ky e starší 27, 29. Harasovský z Harasova, Albrecht 65, 66, 160 — Filip, rytíř, lenmí písař olom. biskupství 205 — Max, nařízený hejtman panství hukvaldského 184. Hašek z Waldštejna 24. Haugvic z Biskupic Hanuš 44, 153 — Jam Václav 192. Hauke Kašpar, mor. ostrav. syn- dikue, rodem z Jihlavy 206. Haveclus Jan, ostrevsky měšťan, zakladatel oltáře sv. Cecilie u ferního kostela — Mikuláš, jeho syn — Barbare, dcera Kateřiny, Dorota, manželka Mikuláše, Ka- teřina, manželka Jana 28—31. Hawkwald v. Hukvaldy. Hazenburk, Zbyněk Zajíc 24. olom. kanovník Heinreich Burggraff zu Meraw v., Jindřich, purknabí na Mírově. Heissler Wenzel, sekretář a ředitel registretury zemskych desk 74. Heinwald z Heinwaldu Pavel, opat klâstera hradistského u Olo- mouce 144, Hejnal Mikuláš z Komic, šlechtic, usazený v Ostravě 145 v. Hynal. hejtman hlučínský 34 — Horního i Dolního Slezska 52 — hukvald- ský 179 — panství kečerského 152 — kroméiizsky 71, 91 — markrab. morav. 37 — olom. bis- kup. 12, 16 -- kniżet. opav. 100. 101 — osoblażsky 11, 152 — o- stravskÿ 35 — přerovský 177 — knížectví itésinského 67, 69, 71 aż 73, 80, 187. Helena, manželka Hanuše Češe 34, 35. Helfenstejn 63, Hemcezko Girka v. Heméko Jirka. Hemčko Jirka, fojt v Příboře 12. Hendrsdorf, ves 152. Henricus de Fullensteyn 12, 16 v. Fulśtejn. tienricn Bsenecz v, Bzenec. Hensaico de Cowalowicz v, Henslík. Hensiik z Kovalovic, biskupský man 18, Heraitice, Väclav Hiivnéë 35, 36, hu, 41, 49, 50. Heraiüiz, Wenzel Hiiwnaé v. He- 1altice. Herbord z Ketie 17 — von Greysaw 21. Herbordus miles de Keczer v. Her- bord. uerink 154. Heroutice, ves 140, 167, 169. Herutitz v. Heroutice. Heřmanice, ves u Pol. Ostrovy 49, 5U, 52, 53, 182. Heth de Suczendorff, Bernart 16. Hinczo de Jesenicz v. Hinóo. Hinco z Jesenice, písař olom. bis- kupa 16. Hinníkův sirotek 79. hláska 59, 115. hlásný 175 — v Zábřehu 115. Hlohov Homi, mésto ve Slezsku 22, 23 — Velky 10, 109, 110. Hlubčice, město nea Hor. Slezsku 74, 77, 176. Hlučín, město 34, 35, 60, 67, 69, 72, 100, 151, 153, 201. Hnátek Ignác, přerovský primátor 77. Hnojovä Lhota, Hukvald 23. hnůj 115. Hoczenplacz—Hotzenplotz 11 v. O- soblaha. hodina 76, 99, 113, 119, 137, 175. Hodońovice, ves u Mistku 150. hody 91 — výroční 99. hoférové 129, 131. Hoffmann I]. Ferd. biskupský u- Fedník 186, 187. hofmistr dvoru olom. biskupa 127. hofrychter biskup. dvoru olom. 64, 91, 1C5, 167, 169. Hohlweg v. Hulváky. Hochwald v. Hukvaldy. hochvaldské panství v. hukveld- ské. Hojevice, Anna Kečerská 74. Holaň, podd. vítkovský 180. hold 95. Holešov, město na Moravě 60. Holikovsky kout v Ostravé 114. hon 151, 159 — na zajíce 122, Horatschek Amt. Fr., arcibiskupsky úředník 188. Horecká z Honky Eliška, manžel- ka Lukáše Dembinského z Dem- binč a na Strilnem, Magdalena, sestra její, manželka Jana Pev- dnes Lhotka u 213 lovskóho z Pavlovic 167, 168, 169. Horecký z Horky Jan, místodržící nejvyś. pisaństvi mark. morev- ského 140. Horka Nová. vee u Příbora 169 v. Neuhübel, Horní a Dolní, rybník 84, 87, 114. Horní Slezsko 167, 169. horní úřad, honní míry 201. hory 150 — němeoké 201. Heřička z Olomúce, Mistr Marvin, kanov, olom. 42. Hořovice, Jan Pelka 53. hospoda 113, 119, 193, 194. hospodář 66, 76, 85, 89, 93, 132, 133, 137. hospodářství 55, 92. hospodyně 76, 85, 93, 132. hosté 111, 112, 113, 118 — pěší 63. hostinský 103 — člověk 134 — do- my 131. Hošťálkovice, ves ma Hlučínsku 101. Hotzenplotz v. Osoblaha. hovado 111. hra 47, 137 — o peníze 89 — krčem- nä 82. hrabě krerunický 48, 53. Hrabová, ves u Ostravy 61. Hrabovská brána v Ostravě 22, 23. Hrabower Tor v. Hrabovská. Hrabůvka 171, 172, 173, 174. hrad Hukvaldy 18, 19, 23, 24, 26 — Šostýn 18 — hrady 36, 37, 171. hradby 10, 12. Hradec, Menhart 24 — Mikuláš, kanovník olom. 37, 39, 42. Hradecký, profesor v Opevě 115. Hradiště, Jan. 63 — klášter 142, 144. Hranice, město 100, 199, 200. hranice 11, 26, 50, 57, 60, 61, 65, 94 — mezi markrab. morev. a knizetstvim cpav. 100, 101 — u Malých Kunčic a Vítkovic 179 — u Odry 57 — olom. biskupství 13 — ostravské 101 — přívozské 40, 57 — vratimovské 61 — vyškov- iské 57. hranostaj 154. hráz 49, 50 — Felklova v Přívoze 50 — kamenná 169, 170 — měst- ská 41, 50 — v Přívoze 145. hrdlo 91 — strouhy 64. hrnec 151, 154. hrnéif 63, 102. hrob 47, 76, 85, 93, 99, 148, 166. hromoväni 136, Hruschau v. Hrušov. Hrušov, ves u Ostravy 68, 70, 72, 184, 185, 187, 191, 203 — mlýn 64, 68, 184, 186 — rybníky 184 — ste- tek 184 — stav 80. hřebík 154, 163, 166. 

Strana 214
Hřeblovský Jam, 158. hříbata 92. hřivna 10, 43, 45, 90, 130 — kolín- ská 206 — krvevnä 89 — těžká &S, 33. Hřivnáč z Heraltic, Václav 35, 36, 40, 41, 49, 50, 53, 62, 64. Hukvaldy 11, 18, 19, 23—27, 36—40, 42—44, 48, 116, 119, 126, 128, 152, 177, 179, 184, 190, 191, 202, 203, 206. hukvaldsky üredmík 113 — pur- krabí 25 — cémek 1C6, 131, 133, 136, 137 — pamstvi 150, 189, 190 Hulcznisches Gebiet v. hulčínské území. Hulčín, polský název místo české- ho Hlučín 151, 453 v. Hlučín. Hultezen v. Hlutín. Hultschin v. Hlučín. Hulvagy v. Hulváky. Hulváky, část vsi Zabieha m. O. 'kdysi vedla zde jen polní újezd- ní cesta (Hohlweg) 86, 87, 106. humna při starém řečisku v Kun- čicích 61 — vítkovická 62. Hungarn 195 v. Uhry. huserky 111. Hustopeč, Albrecht 60. husy 92, 111, 154. huť Rudolfova ve Vítkovicích 201. Hużva Andrys, móstaky ostravsky starsi 160. Huzwa-Acker 180. děkan ostravský CH chalupníci 159, 178, 189. cháska svobodná 175. chléb 131, 133, 155, 174 — bíly 156 — reżny 155, 156 — Zitny 105 — chlebové svétnice 132. Chlebovice, ves u iMístku 23, 150 v. Nenaślab 143. chlévy 132 — u dvoru v Zábrehu 122. chmel 154. Chobolice, Mikuláš Zdarsy 96. Choczendorff, Mikuláš Farkel 41 v. Farkel. Choltice, Jan Sedlniaky 49, 50 v. Sedlnicky. Chorinsky Adam 121 — Ctibor 91 — Jan 64—66, 70, 78, 105. Choryně, Václav z Bystřice, hejt- man na Ostravě 35, 64, 65, 70, 78, 91, 105, 121. Chotek Rudolf, hrabě 192. chrám 146 — sv. Václava 27—33. chrastiny 57. Chremsir 10 v. Kroměříž. Chropyně, ves u Kojetína 60. inspekce 175. instrukce 103, 128, 130, 137, 174. inventář 151. J Jügerndorf v. Knnov. Jagoš Antonín: Valentin, ostravský starsi 190, 193. Jakl ostrav, meśtan 62. Jaklowvec, vrch ne Pol. Ostravě, nazvaný tak podle ostravakóho měšťana Jakla 184, 185, 187. Jaklovsky kout pod vndhem Jaklovcem ma Slezské Ostravě 107. Jaklowetz v. Jeklovec. jalovice 113. Jáma Nová u Ternovekych Hor 200. jáma uhelná 201. Jan, piijmim Očko, arcibiskup pražský (1364—1379) 10 — anci- pryst olom. kapitoly 42, 43 — biskup. olom. /1351—1364) 9, 10 — biskup lom. (1364—1380) 10, 11 — Mróz, biskup olom, (1398 az 1402) 18, 19 — Haz (1450 az 1454), olom. biskup 27, 29 — biskup olom. 44 82—84, 86, 88, 103, 110, 113, 119, 188 — 4 Telče, děkan olom. kapitoly 37—39, 95, 103, 104 — faräf bru- špenský 16 — z Jemnice, kanov. olom. kepitoly 49 — oltéïmik o- stravskÿ 28—81 — písaf ostrav- ský 31, 33 — z Ostravy 65, 66 — písať polskoostnravsky 41 — správce olom. biskupství 36—39 — strýc Zik. Skutelana 143 v. Skutelam — ze Šostýna 11 — Jiskup veradinský 36—39 — vii- kovicky fojt 59, 60. Janek ze Sulefovic 35 v. Scher- gensdomff. Janíček Škutelan z Ostravy, pa- dhole 143. Janke von Schergersdorff 35 v. Sulerovice. Jankov, obec v Cechách 100. Jankovic MikuláS ze Staríée 24, 25. Jankovský z Talenberka, Vilím 100. Jankowicz Nikl, 24, ?5 v. Janfkovic. Janovice, ves u Nov, Jičína, Jam 26. jarlink 119 — vše, co z téhož jara jest, ne pr. jelovice, véela (jer- ke) etd. jarmark 9, 10, 33, 34, 56, 75, 99, 117, 118, 119, 137, 155, 166, 178, 181, 192 — étvrtÿ ostravskÿ ve 214 čtvrtek po neděli Laetane 104 — o sv. Třech králích 56, 57 — v iden sv. Caecilie 33, 34, 178 — o Nanebevstoupení Páně 9, 10 — v pondělí po svátku Penny Ma- rie Portiuncule 192 — v sobotu po sv. Filipu a Jakubu a po sv. Michelu me vlnu 195, 196 — po Novém roce 196, 197, — wh jar- markovy 86, 98. jatka 120. ječmen 92, 122. jelení roh 154, Jelitovský z Jelitova, Matyáš, 153. Jemnice, Jan, aroipryśt olom. ka- pitoly 49. Jencz von Arnoltowicz 11 v. Jené Z Amnoltovic. Jeně z Annoltovic, purkrabí bla- nensky 11. Jerger Jam, Skolastik kapitoly o- lom. 150, 153, 194. Jeroným mistr, kenovník olom. 37, 38, 39 — z Gorlice mistr, o- Jom, kanovník 42. Jerusalem 195. Jeřábek z Mořkova, Jan 160. jefi (jer) 122. Jesenice, Hinčo, písař olom. bisku- pe. 16. Jessenicz, Hünczo de.. 16. Jestfábi, ves na Opolsku 177. Jetřichovice, ves 150. jez 126, 187 — pod Jaklovcem 184, 185, jezdecké dřevo 154. jezero Topolné u Závodní Lhotky 104. Jezuité olom. 140. Jičín, Halama, Karel Frydrych, ihukvaldský hejtman 179, 182. jídlo 111, 135. Jihlava, Alexius, olom, kanov. 37 aż 39. Jilovnice, ves na Těšínsku 110. Jindřich, purkrabí na Mínově 11. Jindřichova jáma neboli desátý v M. Ostravć 201 v. Segensgottes- Zeche. jircha 154. jirchář 118. Jirka Hemčko, fojt z Příbora 12. Jiří z Poděbrad, král český 33, 34, 38, 42, 178. i Jiřík Skočileský, vikář olom. ka- pitoly 141 — domestik olom, ka- pitoly 143. jistec 65, 66. jistina 35. jitro 105 — dvě jitře louky 127. jitřní 149. jízdný střelec 26. Joanka Škutelanová 142. Joannes, ostravský měšťan 32, 33 

Strana 215
— symovec kněze Zik. Škutela- na 143, Jodocus de Wolfsberk v. Jodok, Jodok z Wolfsberku 12, 16, 17, 18. Johann v. Jen. Johann von Schonsteym v. $ostym Johannes, plebanus in Brunsberg 12, 16 — Bawrssmith, ostravský starší 26 — Copacz ostrav. dě- dičmý fojt 17 v. Kopáč — dékan hlohovsky 10 — ostrav. pisaï 31, 32. John Johann, biskupský místo- kmihvedouci 179, 182. Jolma z Ostravy 143. Jordán ze Starého Pačkova, Jen 60. Josef IL, 198. Julius II, papež 43. Junker z Sonbrku Bernart, nov. olom. 42, 49. Jurek, příbuzný Zik. Škutelana 142, 143. Justina příbuzná Zikmunda Šku- císař 187, 195, 196, 197, ka- telana z Herburtovic 142, 143, 144. Justinka 142 v. Justina. K Kaaden, Laczlaw von v. Kadaň. kabát 75, 86, 94, 99, 154. kačice 92. Kadań, Bernart 70 — Laclav 61, 65, 66, 70, 71, 106. kádě 113. kachle 154. kalich 141. Kalivoda Filip, ostrav. měšťan 193 — Jan, olom. kanovník 49 — Tomáš, ostrav. mlynář 190. Kalliwoda v. Kalivoda. Kaltwasser 59 v. Studená Voda. Kalús Ondřej, ostrav. měšťan 194. kámen vosku 99, 117, 118. Kamenec 107, 108, 181 — Maly a Velký 62. kameni 106. kamma 132. kancelář česká 187. kancléř český 36—39, olom. bi- skupství 150 — kmížectví těšín. 52, 78, 110, 179, 187 — uherský 86, 37. kanovnici olom. 12, 16, 31, 33, 37, 39, 42, 43, 49, 197, 138—141, 143, 153, kantor 130, 148, 157, 171. Eapitola olom. 12, 13, 15, 16, 19, 93, 37, 30, 49, 43, 48, 49, 51, 52, 53, 77, 78, 81, 84, 87, 103, 104, 125, 171. kaplan 12, 29, 125, 129, 130, 158, 171. kaple 168. kapfi 78, 130, 135. kardinál 169. Karel IV., císař a král český 9, 10, 191. Karel II. z Lidhtenstejna (1664— 1695), olom. biskup 178, 179, 191. karmasin 140, Karolus IV. 9 v. Karel IV. Karviná, ves mea Těšínsku 123. Kaše Andrys, ostrav. mé&tam, stryc Zik. Skutelama 142. kaše 151. kasník 190. Kašpar z Opavy, olom. kan. 49. kaštelán oravský 18. katechismus 131. Kateřina, manželka Jane Havecia, ostr. měšťana 28, 31 — sirotek 160. Kateřinice, ves u Příborva 121 — Jan 25 — Maršo 17 — Pavel 25 — Rychvaltský Bennart 54, 55. Katherindorf 17 v. Kateřinice. Katscher v. Ketř. Kaunice, Jan Stoš 122. kázání 129, 158, 168, 174. kazatedlnice 167. kázeň městská 46, 79, 85, 90, 93, 99, 11d, 190, 135—137. Kazimír, kníže těšínský 51, 52. kbelce kožené 133. Keczerz — Katscher v. Ketř. Keterské pamstvi 152. kesery 92. Ketscher v. Ketr. Ketf, mésto na Hor. Slezaku 10, 1L 18 — Henbond de Keczer, biskup. man 17. Kladorubskÿ Also 66 — Viost 65, 66. Kleiber Amt., kapitol. notář olom. 205. Kleinhemsil, 22. Kleinpeter František, ředitel fryd- lantských Zelezémen 199, 206, Klema, fec. Kooûr ze Uhoty, Miku- 148 60. kletby 48. klíč 161. Klimkovice (Kömigsberg) 67, 78, 116, 121, 123, 127. klobásy 113. klobouéek 149, klobouéník 118. klobouk 154, 176. Kloch z Bestviny, Mikuláš 55, 60. Klokoczendorf v. Klokočov. Klokočov, ves u Příbora 18, 23, 150. kment 154. kmin 154. knap (tovarys) 82, 83. purkmistr ostravský 215 kněz 90, 95, 108, 104, 124, 127, 129, 130, 141—143, 150, 158, 206 — Augustin 26 — Jan z Telče 9%, 103, 104 — Matyáš 104. kněžna 79. knihy 143 — kupmí 145 — menské 65 — městské pamětné 134, 161. kniże kozelsky 34, 35 — lucemburv- sky 56 — poleśnicky 34, 35 — o- polský 20, 32, 28 — osvótimsky 60 — slezský 56 — těšínský 51, 52, 60. knížectví 11 — opavské 78, 100, 101, 107, 121, 179 — slezské 56, 152 — těšínské 52, 60, 63—65, 78—80, 1C8—110, 123, 179, 187. koberce 143 — turecké 140, zelené 140. Kohlmüller, c, k, rytmistr 177. kohout 163. Kojnice, ves 60. Kojnicky z Švábenic, Zdemko 60. Kokorsky z Kokor, Bohuš 169. kolace 75, 136. kolář 26, 63, 163, 181. kolatura 31. Koldice, Albrecht 24. kolej jezuitská v Olomouci 140. kolínská hřivna 206. kolo 86, 94, eoukenick6 114, Kolovrat, hrabě Leopold 198. Kolssdorf 140. koly okovanć 72. Komeerwagen (Kommerzwagen, obchodní vůz) 154. Kommerzwagen 154 v. Komeer- wagen, komin 89, 133 — kominove däv- ky 189. komisař 170 — komisaii cieai$ti 100, 101 — kmiżectvi slezských 60. komora biskupská 103, 130 — 164, 137, 188 — obecni 131, 135—137 — uherská 48, 58. Komorkovský kus, kout u Slezské Ostravy 108. komorníci (nájemníci) 129, 133, 134. komornik olom. biskupa 10 — skutečný císařský, Václ hr, z Vrbna 171 — mankrabstvi mo- wavskóho, Ladislav z Bozkovic 44 — menšího práva zemského kraje «lom. Přemek z Víckova 60 — Kryštof Karel Podstwoky. z Prusinovic 169 — knížectví opa vskóho, Voldiiah z Twvorkova a z Kravař 78 — Jiřík Tvorkov- &ky z Kravař a na Radumi 100, 107, 123. koné 22, 66, 92, 163. Konecchlum, Jifí Vlk, hofrychtéï obom. biskupa 121. 

Strana 216
Konecpole, Předbor 25. kongrua 28. Königsberg 123 v. Klimkovice. konopí 132, 154. Konrád, arcipryšt olom. kapitoly 37, 38, 39 — Konrád kníže oleš- nickokozelsky 34 — Mikuláš, o- strav. radní 22. Konská, ves na Těšínsku 187. konšelé ostravští 17, 27, 29, 113, 132 — zábřežští 115, 123. konvitka poloumäsni sitříbnná 141, 143, kopa gnosi 27, 36, 53, 78, 89, 106, 119, 130, 131, 134, 154 — sene 122 — vejec 123. Kopáč Jan, dědičný fojt ostravský 17. kopec hraniční 61, 64, 184 — Jaklovec 185. Kopřivnice, ves u Příbora 23, 150. korečník, mlýnek zv. Polní v 0- stravě 178. Kornice, Jan Hynal — Mikuláš Hynal Marta Hynalovna 160, 161. korouhev 44, 100, 116, 129, 157. Kortum August, zmojem. obchod- ník a dmžitel Zábřehu n. O. 177. kořalka 177, 188, 206. kosa 154. kostel — brněnský 143 — ostrav- ský 28—31, 44, 79, 90, 93, 98, 110, 116, 119, 129, 130, 131, 133, 136, 138, 141—143, 145, 147, 157, 171, 172, 206 — pavlovský (Hor. Slez. u Pštiny) 167 — ra- timovsky 193 — zabireżsky 121, 129, 158. kostelnici pavlovsti (Hor. Slezsko) 167 — czábreZstí 136. kostelní kout v Ostravě 27. Kostovati 45. Kotulin, Vaclav Mokreky 60, koudel 132. kout, Adamovský pod Muglino- vem 107 — Alanoveky pod Mu- glinovem 107, Beraního 68 — Fejkueovsky 73, 81 — Holíkov- sky 114 — honmní u Vítkovic 61 — Chlubného 68 — Jaklovsky ma Pol. Ostravě 79, 107 — Kašpa- na Krejčího 107 — Kolenovsky v Přívoze 68 — kostelni 27 — Kozlí v Přívoze 68 — kramářův 107 — Kybhliv 80 — Martina pí- safe 108 — Pekelni 67, 69, 70, 72, 73, 81, 107, 184 — Pekelnisko 186 — pod Landekem 68 — mole v Ostravé 26 — Ríhüv v Prívoze 68, starého Mikuláše 79 — Spitální 108, 181 — u humen v Kunčicích 61 — u Ostravice 35, 126 — u Vítkovic 62 — Veselkovsky 73, 81 — Vokův 68. Kovalovice, Henslico de 18. kovář 159, 163 — kovářský cech 163 — věci 154. koza 153, 154 — skotná 111. kozelec 111, 113. Kozil 34 v. Kozlí. Kozlí, město na Hor. Slezsku 34, 35, 60, Kozlovice, ves u Frenštátu 18, 23, 150 v. Pokmansdorf, Kozmianus Jan, ostravský písař radní 161. kože 85, 112 — skopové 116. kožené kbelce 133. kožešnický cech 116. kožich 117, 154 — mužský 116. kožíšek malý 154. krabice 154. krajina opavská 57. Krajíř z Krajku, Zdeněk 100. Krakov 154. král český, Karel IV. 9, 10, 191 — Zikmund 23, 24 — Jiří 33, 34, 38, 42 — Ludvík 56, 191 — Ferdi- mand I. 100 — Marie Terezie 192 — Josef II. 195. království polské 152. krälici 116, 117. kramářův kout 107. kramná iruhla 154 — věci 154. krámy masné 111, 118, 120, 145. kráva 113, 154 — jalová 110 — stelmá 111. Kravaisky ze Slevic Jirík 91, 95. krčma ve Vítkovicích 9, 97 — krémy 150. Krémarius Jan, ostrav. písaf rad- ní 158. krémáf polekoostravsky 63, 181 — přespolní 91. krejčí 63, 75, 118. Krejéi Kašpar, ostrav. měšían 107. krejčovský cech 74, 98. Kremmer Tomáš, ostrav. měšťan 193, kremnický hrabě, Jiří Tuří z Bethlemfalvy 48, 53. Kremsier v. Kroměříž. Krnov, město 37, 38, 39, 179. Krocer, mistr Václav, olom. ka- mownik 37—39. Kromëfiz mésto 11, 17, 18, 19, 21, 44, 47, 51, 52, 55, 56, 57, 58, 67, 70, 71, 74, 77, 78, 80, 81, 82, 83, 84, 87, 91, 92, 94, 97, 101, 102, 104 105, 106, 107, 110, 113, 115, 128, 146, 130, 152, 175, 178, 179, 185, 188, 191, 205 — z Kroměříže Lukáš 142, 148. Kropáč z Nevědomí, Jan 100 — Stas, kromérizsky hejtman 91. 216 Krozar z Olomouce, Pavel, olom. kanovník 49. Krumsín 39. krupník, polní mlýnek v Ostravě 189. krušpánek 154. krvavna hiivna 89. křemnický hrabě v. kremnický. křest 158. křesťan 129. křídla 184, 186. Křimice, Martin 50, 51. Kfistek, ostrav. móśfan 70. kżosy 59, 114 — z roli 102. Kubica, poddany vitkoveky 180 — Václav, fojt ve Lhotce (Mer. Hory) 190. Kuča Jos., přenovský I. punkmistr 177. Kuen Marek, olom. biskup (1553 až 1565) 88, 91, 92, 94, 97, 98, 101, 102, 104. kuchmistr olom, biekupe 153. kül 153, 170, kůň 154. kuna 118, 119, 154. Kuna z Kunštátu, Jan a Vilém 54. Kunčice Malé u Ostravy ves, 108, 179, 180, 182, 187 — Velké u O- stravy 40, 61, 116, 179 — Kunčice u Frenštátu 150 — z Kunčic Hy- mek 50, 51, 54. kůník 35. Kunovice, Jan 60. Kunštát, Vilém Kuna 54. Kuntschitz, Klein v. Kunčice Malé. Kunzendorf v. Kunčice. kup 138. kupec 154, 166. kůr 149. Kurcl Jan, olom. kanovník 37, 38, 39, 42, 49. Kurovsky z Vrchlabe, Kumat 123 — Vilém 71. kury 163. Kurzi Jan v. Kuncl. kus Halfaroveky 108 — Jane Ve- selka z Ostravy 108 — Komor- ;kovsky, Tymlovsky 108. kustosové 148. kůže 86, 93, 118, 119, 154 — blanaï- ské 118 — jehní 141 — liščí 154 — malá 93 — medvědí 154 — mo- vé 118 — smi 141 — staré 118 — syrové 119 — velké 93 — vy- dělané 119, 154. kvartálníci 149. Kvasice 70. kvitance 141, 182. kvintlíky 141. Kýbl, ostr. měšťan 87. Kyjov, Mikuláš, olom. kanovník 37, 38, 39. 

Strana 217
L lahvice malá, velká 154. Lachnit Gal. 205. lajn, z ném. der Lein, len 151. láka, dfevéná mádobe, védro 154. län — role %, 84 — v hranici městské 40, 41 — Janův v Ostra- vě 41 — role v Přívoze 17, 58 — mole ve Vítkovicích 97 — v Zá- břehu 121 — svobodný ve Sta- Tiéi 24, Landek, vrch u Ostravy (276 m) 61, 64, 68. Landštejn v Čechách 100. Lang Marek, kan. olom. 42, 49, lání 47. Lamberk, Mikuláš Sokol 23 — Virś, olom. kanovnik 42, 49. Laryš ze Lhoty, Jiřík, sudí kmížec- tvi tésin. 123 — hrabè 181. Laskov, ves 169. laterna 89, 123. laternička 143. laudemium, plat lenní 177. lávky masné 145 — pekařské 17 — řeznické 17, 102 — ševcovské 17. lázeň 102. Lazy, ves ma Těšínsku 179. Lažanský, hrabě Leopold c. k. ko- moří, dvor. reda a krajský hejt- man 205. Ledsko, Jan 64, 65, 70, 78, 105, 106. Lechetic Petr na Přívoze 17. len 122. 196. léno 17, 95, Leitersdorf v. Lutinsdorf. Leobschütz v. Hlubtice. Leopold I., císař mak. 187, 191. les, 25, 40, 55, 87, 106, 170 — černý, jenž slove Skřínky 57 — Horní 84, 87 — městský 4, 41 — mi- chálkovský 184 — oderský 26 — u Odry 25 — lesy panské v Zá- bfehu 115 — les pod lánem pema Jana Ostravekého 40 — les u Zá- vodní Lhotky (Hlučínsko) 101. Lešná, ves ne Valaśsku 60, 105. Lešná Dolní mea Těšínsku 187. Leštná, ves 105. Letovice 39. Letus Lukáš, olom. kanovník 153. ležák, rukojmě 66. ležení pravé a obyčejné 66. Lhota, ves ma Opoleku 60 — Hno- jová u Hukvald 23 — Horní na Opavsku 176 — Malá na Opav. 177 — Črtova (dnes Mar. Hory) 25, 26, 40 — v. Lhotka. Lhotka (Mar. Hory) 20—22 — 71, 77, 78, 87, 101, 124, 125, 150, 152, 190, Ihotské hranice 46. Lhotskÿ Jan z Pteni 60. Libental — Liebenthal, ves u Oso- blahy 11 — v. Liptañ. Libertán Bertoloméj, dékam olom. kapit. 141. libra 147. lid obecny 130, 131, 174 — vandrov- ny 134. lidé chudí 102, 103 — dehcí 89 — Truglinovstí 107 — mnefádní 137 — panští 9 — přespolní 131 — staïi 101 — z Hošťálkovic 101 — zábřežští 105, 121, 122, 123, 127, 128, 130. Liebau 18 v. Libavá. Libavá, město na Moravě. Lihotzky Karel, ostrav. měšťan 193. 194. Lichnov, ves u Hukvald 23, 150, Lichtenstein v. Lichtemstejn. Lichtenstejn Karel, olom. biskup 178, 179, 191. Lichtnov 23 — v. Lichnov. Lindenast z Olomice, Volfgang, kanov. olom. 42. Lindewiese, ves u Fryvaldova 60. Linhartovy, ves ma Opevsku 100. Lipé, Berka z Dubé, Václav 54. Lipka Jan Antonín, úřední bur- mistr ostravský 194. Lipová 60 — v. Lindewiese. Lintaň, ves u Osoblahy 11. Lískovec z Leskovce, Jem 100. list citovni neb pohimmy 80 — hlavní 161 — plizmavaci 151 —- vyučení 112 — zachovaci 110. listina 154. liščí kůže 154. liška 118, 119. Liška z Německé Lutyně, Jiřík 78. literáti 146 Litultovice v. Lutinsdorf, Lochel, ves na Opolsku, Jan Bis- da 26. Lochmann Vítek, ostrav. měšťan 78. loket 83, 174 — lesní 64. Lomnice, Jan starší 39 — 44, Lorencz von Schomaw v. Sonov. Lorko von Schônau 22. Lorko (Lorentz) ze Sonove 21, 2. lotr 89. lotrovstvi 175. loty 131, 141. louka 57, 62, 72, 73, 84, 101, 105, 107, 153 — Beblovská u Záibrehe 105, 127 — Beraního v Pfívoze 64 — Bredoveká v Přívoze 69 — Dub- čovská u Muglinova 72, 73, 80, 81 — Fifrlinkovská v Pfívoze 64 — Izákove u Svinova 96 — Jaklova na Slez. Ostravě 62 — Jancovce u Odry u Svinova 90, Znata 217 98 — ze mlýnem hrudovekym 64, u Hrušova 72 — u Hulvák 87, 106 — Pekelnovekd aneb Pekelního v Přívoze 70, 73, 81 — pod Landekem 64 — Skřínky 105, 127 — Stolaïÿova u Odry 108 — Vlachova u Ostravy 108 — Vrbina u Odry při Svinově 127 — pod Zábřehem 105, 106 — Zi- movelka u Zabieha 105, 127, Vel- ka u Zabieha 122. Louka, Jan Sik 177. Loutano, Jan Adam, piiseZny ed- vokât lenního práva olom., purkmistr a syndikus knoméiiz- ský 179, 182, loveni ryb 41, 135 — zvěře 151. lože, dobré a zachovalé 86 — man- žejské 75, 98 — poctivé 94, 116. Lubovský z Lubovic, Jan 127 Lubsko, Žofie, správně ze Slup- ska u Opolí, odkud pocházel rod Cigánů ze Slupska, manželka Jana z Březovic 55. Lucek Bartoloměj v. Lutzeg Bertl. Ludanice, Václav Rokytnicky 60. Ludgersdorf 35 v. Ludgeřovice. Ludvík, král uhenský a český 56, 57, 191. lůj 112, 132, 154. Lukáš z Kroměříže, příbuzný Zik. Skutelane 142, 143 v. Skutelan — Lukáš Letus, olom | kanovník 153. Lukov 44. Lutirsdorf Sigismundus de... bis- kupsky man 17. Lutyně Německá, ves u Bohumí- na 65, 78. Lutzeg Bertl vítkovidky sedlák, ma jehož pozemku vystavěny T. 1829 ohamry« 199. Lvov v, lvovské ryby. lvovské polské ryby 154. Lybaw 18 v. Libavá. LyZbice, ves na Těšínsku 187. lžice 141, 143. M Magdalena Horecká z Horky, man- želka Jame Pavlovekého z Pev- dovic ma Hor. Slezsku 167, 168. magistratus civitatis Ostraviae 109. Mähren v. Morava. Mährisch Ostrau v. Ostrava Mo- ravské, Macha Jan, univers. profesor v Olomouci, rodák ostravský 206 — Josef, nadní ostrav. 190. majestát 141, 153. malder — míra eutá 91. malvaz 154. 

Strana 218
man 16, 17, 54, 55, 58, 65, 67, 77. Mancke von Schergersdonf 35 v. Sulerovüce. mandle 154. mandlovati 83. manske právo, knihy 65 — man- ský pořádek 71 — mansky sta- tek přívozský 74, manství 42, 54, 65, 67, 152. Marianské Hory (Lhotka) 190. Marek, biskup olom, 44 47, 88, 91, 92, 94, 95, 97, 98, 100—102, 104, 188 — Marek, dókan olom. kapitoly 87. Margareta 35 w. Mankóta. Margelik Jan Václ., císař. úředník 197. Marie Terezie, císařovna a králov- me, 10, 191, 192, 195 — M., vdova po Jiříku Novákovi, fojtu pří- vozekém 163. Marienberg v. Lhota Ortova. marka kolinska (n./R.) měla dob- rého etfibra 20 zl. kon. mény, 1 zl k m. = 3 dvacetmiküm 201. Markel Steffan, punk. ostravský 35. Markéta z Bránice, matka Jiříka z Črtovy Lhoty 35. Marklovice, ves na Tóśinsku 177. Marklovsky z Žebrače Jiřík 52. markrabě, braniborský 18 — lužic- ky 33, 56 — moravsky 18, 19, 33, 56. * markrabstvi mboravskć 33, 34, 37, 38, 42, 48, 54, 56, 60, 64, 100, 101, 104, 116, 121, 124, 140, 158, 171. Markvart z Modiic, biskupský mam 18. Markvartovice, Petr Bzenec 98. Markwartowitz v. Markvartovice. Marquardus de Modricz 18 w, Mer- kvart. Marsso de Katherindorf v. Marżo. Maršálek Martin, pol. ostrav, pod- daný 181. maršálek olom. biskupa, Bruno 12 — Jodocus de Wolffeberg 18 — Jan Vlček z Hulčína 151, 153. Maršo z Kateńinic 17. Martin Bohatý, ostnav. měšťam 36. — z Darkoviček 35 — z Dobian, arcijáhen olom. kapitoly 31, 33 — písař 108, 109 — Smrgl, o- stnavv. mlynář 114. Martyn von Wenigen Darkowicz 35 v. Martin. masaf 86, 93, 102, 110, — 112, 118, 119. máslo 151. maso 10?, 118—120 — bité 111 — hodné i nehodné 111, 132 — ho- vězí. telecí, skopové 120, 131 — ovčí 112 — pečené 113 — přední 102 — slané 113 — svinské 112 — mhřivé 111, 112 — vařené 113 — vepřové 112. masopust 112. maštal 32. Materna kolář, konšel 26. mateřizna 135. Mathis Rus, ostravský starší 26. Matiei Syrinka 34 v. Syrinka, Matis Melczer, radni ostrav. 22. Matous Strykowius, olom. kamov- milk 141, 143, 144 — Matouš, dě- kan olom. kapitoly 143. matura, ranni m&e ev, 129, 148, 149. Matyáš, probošt olom. kapit. 95, 104 — uherský a český král 36. Matys, zednik Jana Sedlnického, zamóeinany pii pristavb6 zamku na Pol. Ostravě 79. Maxmilian Josef svob. pan von Somerau Beckh, kardinál a ar- cibiskup olom. (1836—1853) 200, 201, 205. máz 103, 134, 136, 174. meč 76. mečíř 163. med 154. měď 154. medvěd 119 — medvědí kůže 154. měch 154. Melczer Matis, radni ostrav. 22 — Michal, ostrav. fojt 22. Meleny Baltazar z Vratislavë 60. Menhart z Hradce 24. Meraw 11 v. Mirov. mérka 158. měřice, míra sutá 151, 154 — uhlí 204, Messenpek Gwicko, kastelan orav- sky 18. městečka 43, 48. město hraničné 11, 103, přespolní 102 — městské grunty 57 — městská hráz 50 — městský okr- sek 118, měšec 136. měšečník, kdo měšce dělá 118. méstané ostrav. 9—12, 21, 96, 27, 35, 36, 40, 41, 49, 50, 59, 71, 77 až 79, 84, 87, 95, 96, 100, 105, 106, 108, 110, 118, 127, 130, 137, 138, 140, 170 — metiborstí 133. Metiunzkova meze v Přívoze 50. Metylovice, ves u Místku 23, 150, meze 26, 57, 60, 61, 65 — dolní v Přívoze 50 — městská v Ostravě 27 — mezi kmiŻet. opav. a mar- krab. Moravským 100. Meziříčí mistr Michal, kanovník olom. 42, 49. Michal Melczir, ostrav. fojt 22 — z Meziříčí, mistr, olom. kamov- mík 49 — fojt vítkovický 9, 97 — Bratramec 9. ostravský starší 218 Michálkovice, ves na Těšínsku 184, 185, 187. Míchalkowitz v. Michálkovice. Michalovice, Petr 24. Michael 9 v. Michal. Michel iMelczir, ostrav. fojt 22. Mika Stanislav, starší ostrav. 160. Mikuláš, olom. biskup (1388-1397) 11—18, 191 — z Braunswerde 17 — starý, ostrav, měšťan 79 — švec 108 — z Kyjova, olom. ka- mov, 37—39 — z Hradce u Opavy 37—39, 2 — z Usova 11. míle 76, 97, 99, 111, 122, 123. Milešovice, ves na Moravě 96, 97. Miliczius de Chremsir 10, Milič z Kroměříže 10. Miloch ze Slavíkova, Jan 40, 41. Milotice, ves 100. mince česká 21 — pražská 10. Minsterberk, město ve Slezsku 60. mira 131, 174 — homní 901 — starší 89. Mirau v. Mímov, Mírov 11, 15. Místek, město 150, 152. místo 111, 118. mistr neposlušný 47 — nepřísežný 83 — přespolní 93 — školní 129 — mistři 129 — blaneřští 118 — (kovářští 163—166 — Krejéovéti 75—77 — masaïsti 86, 93, 101, 120, 145 — pekaťští 154—157, soukeničtí 55—56 — &ewcovéti 84—86, 93 — tkaloovśti 44—47, 82—83. mládenec 83. 94, 117, 173. Mléčko z Jilovnice, Toman 110. mlýn 9% — Homní a Střední v 0- stravě 17 — u Hrmrebovské brány 22 — hrušovský 64, 68—70, 184 — kunčický 61 — Ondřeje Bzen- ce u Odry ve Svinové 127 — prívozsky mlýn 67, 95, 145, 162 — Václ. Smmgle 114 — zábřež- ské 121, 123 — mlýny ostravské 50—53, 62, 150, 151, 156. mlynář ostrav. 22, 23, 94 178 — polmi 188 — pifvozaky 70. mlýnek v Přívoze 178. mlýnská strouha 109, 114, 200. mlýnský stav 122. Mnisé 23 — vw. Mniší, Mníšek z Kunčic na Vmatimyově, Ji- řík 40. Mniší — ves u Místku 23, 150. močidlo v Zábřehu 122. Modřice. Markvart 18. Mohr Jiří Josef, ostrmav. měšťan 194. Mokrskÿ z Kolulína, Václev 60. molíci 189. mor 92 — morové povětří 99. Morava 152, 195, 196, 197, 198. Mor. Ostrava v. Ostrava M. 

Strana 219
moravské markmabstvi 100, 101, ze- mě 168. mordové 91, 114. mosaz 154. most 108, 133, 153, 154 — městský 170 — nový 153 — pod Lande- kem 69 — Svimovský 96, 98 — Velký 28, 30, 63, 79, 152, 153. mostek 64, 87. mostné 153, 154. Mošnov, Jan 26. Moštěnice, Václav, nik 49. Motylovice v. Metylovice. mouka 131, 178. mráz 178. mrkev 134. mšál 140, 148. mše 28, 30, 31, 44, 90, 116, 129—131, 146, 158, 171. Muglinov, ves ne Těšínsku, 68, 70, 7? — mugl. stav. 80, 87, 107, mundšenk olom. biskupa 153. Mur Jiří Josef, ostnav. měšťan 193 w Mohr muzika 175. mýcení lesa 25. mydláři 174. mýdlo 154. Myslik, ves u Hukvald 150, myslivost 91. myto ostnav. 130, 153. mzda 83. MiIk Vaclav, ostrav. móśfan 194. obom, kamnov- N náboženství katolické 168. náčiní 26, 45, 154 — oímové, dřevě- mé 92 — potřebné 117. madace na oltář 27—31. Nakvarovsky rybmik 178. Náměšť, město 140. náplav neb náplavisko 108, 127, 170, 179—181. nařčení 70. násady 151. nástroje hasicí 133. Navrátil Frant., mor. historik 140. nebozez 154. Neděla Bemíhant, ostravský měš- tam 181. nedílni bnetrí 71, Němec ze Zálbrehe 160. Německé hory neboli Sudety 201. Nenašlab 48 v. Chlebovice — zko- molené jméno místo Nemášchléb — mozumí se tímto pozemky, které náležely k obci od jejího založení, ale při pozdějším vy- miěňování ukázalo se, že tyto po- gemky přesahují výměru rozlo- hy obce, že nepatří k obci; slo- vansky fikalo se jim Zbytky, měm. Ober- aneb Ueberschar, la- tinsky remanentia agnomum, agri superflui; většinou | zůstávaly pak tyto zbytky neosidleny, ne- poskytovaly výživy, neměly chle- ba, odtud Nemášchléb, neřest 176. Nesilovský z Nesilova Pavel 140. mešpory 112, 131, 149. Neubecke Mikuláš, ostravský pur- krabi 17. Neugrube, jáme u Tannovskych Hor na Hor. Slezsku 201. Neuhuble 169 v. Horka I' Neumeister :Mikulá$, ostrev. star- ší 29. Nevědomí, Stas Kropáč, kroměříž- ský hejtman 91. Nevědomský z Nevědomí Erazim 78 — Jan 161. mevody 92. Niclas de Braunswende v. Mikuláš. Niclas Czethore 17, Niclas Neubecke 'Ostnau 17. Nicolaus v. Mikuláš. Nikel von Ussav 11. Nikl švec 108 v. Mikulas. Niklin, purkmistr ostravský 26, 27. nota¥ ostmav. 31. Nová Ves u Ostravy 97, 127. Novák Jiří, Václav, Vavřinec, drži- telé přívozského fojtství — No- rváková Anna, vdova po přívoz- ském fojtu — Marie, vdova po fojtu Jirim Novákovi 163, Nové léto 95. Nové Město, Jan Adam Pelka, zem- sky soudce těšínský 187. nožice 76. nożif 154, 163. burggrav zu o obec 24, 50, 89, 90, 102, 108, 111, 118, 125, 129, 131, 137. oběd 76, 158. Ober Glogau v. Hlohov Homni. Ober Schlesien 169 vi Slezsko Horní, obchod 93. obili 92, 122, 131, 151, 154, 163 — obilni plat 102 — poplatky 24. obraz 140, 143. obuv 94, 154. ocel lámamá ve svazcích 154. očizna 135. Oder v. Odra. Oderberg v. Bohumín, odersky les u Črtovy Lhoty 26. Odra řeka 57, 61, 68, 96, 97, 98, 101, 127, 128, 176, 177 — 10. Tichä 101. odimrt 11—16, 90. ofóra 93. offertorium 130, 146, 219 oficiál 29—33. oheň 26, 44, 59, 85, 89, 98, 97, 116, 132, 133, 151, 175. ohniště 138. ohrady 151. Och Jan, ostnav. oltańnik 28, 29, 81. Ochaby, ves u Skotova 55. ochtab těla Božího 116, 129. okna 111. okované koly 72. okrvavení 89, 137. Oldřich 7v. Tnkala, svědek 17. .., urevénÿ 154 — posvátmý 129. olešnický kníže Konrad 34, 35. Olmůtz v. Olomouc. Olomouc 12, 15, 21, 37, 38, 39, 42, 44, 48, 49, 52, 53, 54, 69, 81, 82, 98, 138, 139, 141, 142, 151, 152, 168, 177, 179, 182, 183, 187, 191, 195, 208, 203 — Predhnadi 140, 1560, 154 — z O. Pavel Apotekářův 42 — olomoudky biskup 11, 13, 108, 112, 114, 116, 119, 135, 139, 151, 153, 167, 187, 188, 189, 196, 198 — olomoucky kmaj 201 — olom. je- zuité 140. Olomicz v. Olomouc. olovo 154. Olssen v. olešnický. Olšany — dědina u Olomouce 144. oltář 27, 28, 30—83, 130, 141. oltáfnik 28, 125, 130, 142—144. Opava město 9, 10, 21, 102, 115, 120, 179, 191, 198 — Kaspar, kamnow. olom. 49 — opavskć kmiżectvi 100, 101, 121. opevnění 10, 12, 57. opíjeti se 90. opilství 175. opití 47. Opolí, hlav. město pnus. Hor. Slez- elka 20—R3. Opolsko neboli Homní Slezsko 22, 23. opolský kníže Bolko 20, 21—24. opovědka 86. Oppavia v. Opava. Oppeln v. Opolí. Oppul v. Opolí. orání 40, 122, 145. Orava, hrad na Slovensku 18. originál 154. orkaf 166. Orlová, město ma Těšínsku 179. Orlow v, Orlová. ornát 154, orní roboty 122. ort penéz 112. oruží 76. ořechy 154. osep režný 121—122. Osinský z Žitné Petr 40, 49, 50, 59, 53, 182. 

Strana 220
Osoblaha, inósto na Krnovsku 11, 12, 18, 152. ospy 87, 102, 150. Osterau v. Ostrava. Ostrava město 9—206 — Moravská 179, 180, 183, 184, 195, 200, 204, 206 — Německá 49, 60, 182 — Polská 26, 35, 36, 40, 41, 49, 50 az 53, 62—64, 67— 9, 79—81, 107 eZ 110, 123, 126, 169, 170, 171, 179, 180—182, 185, 191, 199, 201—203 — kostel 206 — polskoostrawvska tvrz 115 — ostravský kraj 20. Ostravice řeka 41, 52—53, 61—62, 64, 68—69, 70, 72—73, 78, 79, 87, 107—109, 126, 134, 152, 153, 169 aZ 171, 179—181, 184, 185, 187, 191, 199, 200, 202. Ostraw v. Ostrava, Ostrawicza v. Ostravice. Ostrawitza v. Ostravice. Ostrau Pohlnisch v. Ostrava Pol- ská, Ostroh, Jan Talefüe 29, 32. ostrovec 62 — kundicky 61 — pri louce Stolaïové v Ostravici 108 — v Odfe u Lhotky 101 — u No- "vé Vsi v Odře 127. Ostrow v. Ostroh. Ostrzyssches Gebiet v. ostravsky kraj. osvětimský kníže Mešek 60. ošlejch 154. otava 68. otčizna 35. Ott Frant., hukvaldsky vrchní 206. oukvaldsky v. hukvaldsky 184. ovce 111, 113, 153, 154. oves 91, 92, 158, 181 ovoce 154. ozim 122. ožralec 47. P Pablik von Boraw v. Pablik, Paczkov v. Patkov. Pačina Velká, ves na Opoleku 176, 177. Pačkov, Petr a Jam, držitelé Pas- kova 9, 59. Pačkov Starý, město na Opolsku 60. pacholätka 129, pachole 75. pacholek 22, 66, 110, 112, 113. pacholik 54, 89, 99. pálené 131 — víno 90, 137, 154. pálení dřeva 25 — kořalky 174. palice, na hrad s palicí šel 25. palik sukna 154. Palkovice, ves u Mistku 23, 150, památníci 114. panna 99, 194 — zachovalá 117. panošové 25, 26, 66. Panovice, Volfrám 17. panští lidé 9. papež 19 -- Julius II. 43. Paris v. Paříž. parkamen (pergamen) 114. parkany 12, 57. Pafiż 200, 203, 205. pasifi 154. Paskau v. Paskov. Paskov, městečko u Ostravy 65, 66, 70, 71, 121, 158, 160, 169, 171, 174, pásmo 83. Pasterný Jiří mář 190. pastviště (pastva), paše 25, 35, 101, 105, 145. Pavel Apotékářův z Olomouce, kanov. olomoudky 42 — Pavel Dablín, písař 35 — Pavel z Ka- teřinic 25, Pavlík Jiri, držitel Ihoteckého (mar.-horského) dvorce 190. Pavlovice, ves na Hor. Slezsku 167. 168, 150. Pavlovsky z Pavlovic, Jan, mirov- eky üredník 152, 167—169 — Petr 169 — Stanislav, olom. biskup 116, 119, 121, 126, 128, 138, 140, 146, 150, 152, 168 — Valentin, hukvaldský úředník 127, 150. Pawlowitz v. Pavlovice. Payler Hansel, ostrmav. měšťan 35. pec 132, 133 — vyeoká 206. pecínek 131. pečeně svíčková 112. pečeť 143 — biskupská 154 — měst- &ká 35, 50 — přirozená ma suk- nech 56 — zemská menší těšín- ská 187. pečetiti sukna 55, 56 — voskem čer- veným 106. pekárna 132. pekaři 131, 174 — p. cedh 154. Pekelnisko, kout v Přívoze 186. Pekelný kout v Přívoze 107, 184, Pelka z Hořovic, Jam 53, 121 — Jan Adam 187. Pěnčín, ves ma Moravě 153. peníze 51, 75, 86, 118, 137 — bílé 46, 56, 78, 91, 93, 95, 97, 98, 99, 108. 104, 112, 113, 124, 126, 127, 130, 134, 152, 153 — purkrechtmi 90, 133 — sirotéi 121, 135, 159 — zbrojné 75, 99. pepř 89, 154. pergamen 59, 91, 101. Pérkov, ves na Opolsku 96. Pernikář Jam, ostravský starší 160. pernikáři 155. Pernštejn, Jan 60, 63, 64, 67, 68, 72, 73, 79. Jan, ostrav. mly- 220 peří 154. peřina 154. pes 176. pěší střelec 26. Petr Lechetic 17. Petr z Paczkova 9. Petr z Vratislavě, registrátor 10 — z Michalovic 24. petrkovský břeh u Odry 69, Petrovice u Ratiboře 18, 21, 23. Petrowicz v. Petrovice. Petrus Vratislaviensis, registrätor v, Petr z Vratislavé, Petrzkowitz v. Petřkovice. Petřkovice, ves 201. Petřvald, Hanuš 64, 65, 69, 72, 73, 78, 81, 105, 106, 121, 122, 127 — Jan 73, 74, 81 — Jen starší 87 — lidé petřveldští 70. píce pro koně 22. Pilz Jan, krajský hejtman přerov- ského kraje 200. pírka u svícnu 140. Pirnus Melichar z Pirn, kanovnik olom. 153. písař 112 — kméz Augustin, polsko- ostravský farář 26 — Jan z Pol- ské Ostravy 41 — düchodni 161 — Pavel Dablín, písať olešnické- ho knížete 35 — Hinčo de Jes- senicz 16 — mor. ostrav. móst- sky Joannes Kozmianus 161, Jan Krémarius 158, Martin 108, 109 — zemský nejvyšší kníž. opav. Vác- lav Leopold Gußnar z Komor- ny 179 — vrchní olom. biskup- stvi Jan Jerger 154 — nejvyšší mankrab. Morav. Stibor Sirakov- Sky z Pérkova 121, 158 — men- šího práva zemského Tomanikle Vyškovský z Kolsedovfu 140 — opol. kniżete Georgios Schaffir 21. Pisafovice, Jakub z Pisarovic 153, 161. Pisafovsky Jakub z Pisafovic, stol- mistr biskupsky 153 — úředník hukvaldsky 161. písničky 149 — mrzkó 47. Pitersdorf v. Petrovice. pití 90, 100. pivni domy 36. pivo 59, 63, 85, 89, 91, 93, 94, 99, 100, 103, 117, 122, 134, 137, 149, 151, 163, 178, 182, 206 — achtelni 90 — bile 90, 130, 163 — bratrské 164 — černé 63 — ostravské 97 — staré 154 — vypravené a vy- kyslé 90 — vystalé 90. pivovar 84, 89 103, 150, 151 — vit- kovicky 206. Piznice, Jifik Sekera, olom. ke- movník 153. plachta 75. plášť 165. 

Strana 221
plat 41, 62, 106 — końalkovy 188 — obilní 102 — penéZity 115. — noční 84 — stálý 10% — vi- derkeufní 130 — z koutà u iMu- glinova 107 — zestaveny 104 — zastavini 103, plátna 108, 154 — tlusté 45. pleco 151. plech 166 — železný 154. plody v rybnicich 92. plot 108. plotky 108, 169. ploty 59, 170. plt na Odie u Svinova 96, 98. pluh 92, 163. Plumlin (Blinzdonf), die 176. Pňovice, ves 60, poctivice 75, 86, 94, 99. počet pořádný 135, 136 — rybní 161 — počty fišmistrské, kostel- ni, městské, obecní, špitálské 136. podací zábřežské fary 121. podatky panské 114. poddaní lidé 55 — kníže biskupa 78 — ostravsti 101 — pandti 90 — priviozdti 184 — zabrezsti 115, 127. podkomofi mankrab. morav., Jirik ves u Hlub- z VlaSsim6 54 — Jan z Kunovic 60. podruh 90, 129, 131, 133, 134, 175. Podstacky z Prusinovic, Kryštof Karel, komornik prava mensiho zemského kraje olomouckého 169. podšívky 118. poduška 154. podvoz neb taras 41. pohanka 92. pohlavek 89, 137. pohřeb 76, 165. pohünny list 30. pokladnice 149. Pokmansdorf 18 v. Kozlovice. pokřik 132, pokuta 45, 46, 82, 85, 89, 98, 117, 119, 137, 148, 149, 151 — dílná 151. Polach Martin, držitel polního mlýnku v Ostravě 189. Polanka, Alšo Skarecký 39. Polečka, poddaný v Malých Kun- €bcích u Ostravy 180. poleh Inu (pokos) 151. politie města Ostravy (městské zří- zemi) 130. Polixena, žena mlynáře ostrav. Sošky 190. Polom Velká, ves na Opavsku 100, 106. Pol. Ostrau v, Ostrava Polská. Polská Ostrava, ves me Těšínsku v. Ostrava Pol. polské království 152. polské lvovské ryby 154. polštář 75, 154. polť (půlka) užívá se dodnes o slanině v lašském nářečí 154. polülání v Piívoze 58. pomluva 46, 175. popelec 147. popelice 118, 119, poplatky obilní 24 — peněžité 102 poručník 60, 63, 64, 67, 141. pořádka 89 — piva 90 — 103, 104, 134. iposel 66, 167 — právní 175, 176. postav 56, 154. postavniky 100, 129. posty 130, 131. posudek 91, 121, 122, 151. posvícení 91. Potenstát, Václav, olom, kanovník 42, 49. potok 151, 189. Potštát v. Potenstát. Pondélickova zahrada v 114. Poruba, ves na Opevsku 100, 116. Postavková Josefa na Pol Ostra- vé 194. povaleé 45, 89, 137. povětří 122, 151 — -morové 99, povodeñ 152, 190. povozy 121, 122, 123, povyk 137, noční 174. požár města 103. požehnání 129. Prag v. Praha. práh 166. Praha 10, 23, 24, 33, 34. Prakšice, ves u Uher. Brodu 140. Prakšický ze Zástřízl, Jam starší, 126, 127, 128 — Proček 115, 116. pramének příze 45, 8. právo duchovní 48 — manské 65, 123, 128 — menti zem. mankrab. morav. 171 — menší zem. olo- moucké 60 — mésteké 116, 118, 163 — světské 48 — věnné 65. Pražma z Bílkova, Petr 60, 105 — Mikuláš 106. prebendát 43, 125. prelát 124, 125, 141, 142. Prerauer Kreis 201 — v. přerovský kraj. Pressburg v. Prešpurk. Prešpurk 56, 57, 191. Preussisch Schlesien 201 v, Pruské Slezsko. vinná 'Ostravě Prchlík Jan Jiří, ostrav. purk- mistr 190. primátor 176 — přerovský, Jan Hnátek 177. prleny 135. procesí 44, 116, 129, 130, 131. Proéek Mantin, starší kanovník olom, 95 — P. Praksicky ze Zé- 221 stiizl 115, 116 — Procek ze Zá- stríz| Jan 191—123, profrejmaréit 59. Prokop, markrabé moravský 18, 19. promoce 142. propadek 89, 90. propiti 47. Proskaw 21 v. Proekov. Proskov, Adam Dlugomil RI. prostředník 107, 109. protrž 51. proutí 72, 108. provaz 154. provazec 170. provise 129, 130. Prusinovice, ves 60, 61. Prusinovsky z Vickove, Vilim 105, 106, 107. pruské ryby 154. Pruské Slezsko 201. Prušperk 150 v. Bnuśperik. Przewos v. Přívoz. Prziwos v. Přívoz, přátelé postranní, přástky 137. přeď (předivo) 45. Předbor z Konecpole, Wien... 25. Předhradí Olom. 140, 151, předměstí 118, 193, překupky 119. překupníci masa 113. Přerovský arocijáhen Sanderus 12, 16 — krajský úřed 199, 200, 205, 206 — kraj 201 — panství 177. Pfestavlky, ves u Pierova 91. pfestupník 149. Pfetfisko v Strejfemdé v Ostravě 108. Převozník Václav, 163. Příbor, město 12, 18, 23, 38, 42, 138, 139, 150 — Jiřík z P. 73, 87, 96, 97. pfíbytek ostrav. keplame 130, příhon 101, přijímání velebné svátosti 129, příkopa 50, 57, 87, 108, 145 — mlýn- ská 189 — Stávky 178 — příko- přespolní 12. Předbor z 152, 171. fojt privozeky py městské 12, 40 — příkopka 145. . přísaha dohliZitelü mad Tezníky 113 — fismistrû 135. přísežní 22, 27, 31, 111, 113, 132, 194. Přívoz, ves, dnes předměstí Ostra- vy 17, 26, 28—30, 41, 49, 50, 53, 54, 55, 57, 64, 65, 67, 69, 70, 72—74, 80, 81, 87, 91, 92, 94, 95, 124, 125, 152, 162, 163, 178, 184. příze 45, 196 — bílená 154 — su- nová 154. pstruhové 151. pšenice 154. 

Strana 222
ptactvo 151. Ptení, ves u Plumlova 60. Pudloň Jan, piivozsky fojt — Vác- ley P., fojt, žena jeho Marie 163. pudlovna 199. pulpit 148. purkmistr ostrav. Cleynhenzil 22 — WNiclin 26, Michel Margel 29, Steffan Merkel 35 — kroměříž- ský 179, olomoucký 42, přenov- ský I Jos. Kuča 177. purkrabi blanensky 11 — bran- dysky 11 — hukveldskÿ 11, 25 — mírovsky 11 — ostraveky 17. purkrechtni penize 133, R Rada Leopold, ostrev. déken, mo- dem z Kelce 206. rada městská ostravská 22, 26, 27, 29, 35, 160, 193, 194 — olomoucká 42. radlice 154. Raduń, ves na Opavsku 100, 107, 123. Rajecký, držitel role v Přívoze 58. rak 181. rakouské železo 154. Rakousko 206. rathouz 90, 105, 114, 118, 130, 131, 132, 133, 161, 163, 166 — olom. 48, 49, Ratibor v. Ratiboř. Ratiboř, město 138, 139, 140, 183. Ratimov, ves ne Těšínsku, kostel, 193 — Retimovsky Jirí, podde- mý pfívozeky 1062. Rectoris Pavel, méstan ostravský 158. reformace 128, 137. regent 162. registr sirotčí 135 — registra obec- ni 133 — ostravská 143 — mpe- mětní městská 131 — ratibořská 138. registrátor 10. regres 184. rektor 125, 130, 148, 157, 171 — o- lom, koleje 140. religie katol. 128, 129, 150. rety obecni 136. revers 144. reversál 42. Reyberk Adam z Minsterberku 60. Reyter, hejtmen hukvaldskÿ 176. reż 35, 151, 158 — režný osep 121, 122. Richaltitz v. Rychaltice, Riepl Frant., profesor vídeňské polytechniky a homi rada 199, 203, Robenek Jan, móśfan ostrav. 193, 194. robota 59, 121, 151, 178 — omni 122 — pěší 159 — r. fojt 115, 121, 123, 124. Rogowsky Jan, rede olom. erci- ibisk. 177. roh jelení 154. Rohel, vitkov. poddany 180, Rokytnicky Václav z Ludanic 60. Rokytný rybník v Ostravě 41. role 27, 41, 90, 129, 134, 152 — pří- vozskć 58 — Rejeokého v Pfivo- ze 58 — zábřežské 115, 122. rolníci zábřežští 115, 123. roráty 149. Rostropice, ves ma Těšínsku 65. Rothaus z Olomüce, Mistr Tomás, kanov. olom. 42. Rotschild Sal. Meyer 200, 201, 202, 203, 205, 206. Rott z Krnove, Jen, olom. kamnov. 37—39. Rottenhann Jindřich, hrabě 198. rouhání 47. rozbroje © hranice 94. Roztek ze Bzí Křístek 55. Rožnov, město 60. ručnice 91. Rudolf, arcib. olom. 199, 201, 202, 206. Rudolfova huf ve Vitkovicich 201, 205, 206. Rudolfshiitte v. Rudolfova huf. Rudzk$ z Rudz Erazim 78 — Mel- idher, Václev, kancléf kmíž. tě- Sínského 110. Rugersdorf — Ludgeřovice, slovo pochází od osobního jména mě- meckého Ruger aneb Ludger, 34, 35. rukojmě 45, 65, 66, 90. Runek soukenik, ostravskÿ starší 26. Rungo Petr, ostr. měšťan 8 star- ší 27, 29. Rus Mathis, ostravský starší 26. různice 40, 46, 51, 60, 61, 78, 107, 132, 137, 149 — s mlynáři 114. rybáři 79. Rybí, ves u Příbora — Jekub, pur- krabí hukvaldský 25 — Václav 91. rybník 40, 50, 55, 57, 62, 83, 84, 87, 135, 136, 151, 160, 161, 189 — bíl- ské 122 — Camborüv v Přívoze 41 — Dolní 84, 114, — Felklüv v Přívoze 50 — Horní 84, 87, 114 — hrušovský 64, 69, 70, 184 — Jamův 40, 41 — Masarský 178 — městský 41, 49 — mlýnský 160 — Nekvarovský v Přívoze 178 Nový 84 — Předělaný 160 — v Přívoze 67, 92 — Rokytný 41 — 222 svinovský 96, 127 — vyškovský 122 — pod Zábřehem 106, 121, 122. rybolov 25, 61, 79, 96, 97, 108, 128, 134. ryby 9, 78, 122, 135, 136, 154 — lvov- ské polské, pruské, živé 154. Rychaltice, ves u Hukvald 71. rychta 9, vitkovickä 59, 97. rychtář 91, 133, 134, 174, 176, 194 — vitkovickÿ Michel 9, 59, 97, 179. Rychvald, ves na Těšínsku 123. Rychvaldský z Katefinic Bernart 54, 55. Rychvaldtice v. Rychaltice. Rychvaltice — ves 150 v. Rychal- tice. rynek 90, 113, 136. rytířský řád 66 — stav 118. Rytman Ulrich, kanovník olom. 153, R řád jezuitů olom. 139 — rytířský 66. řebřík 133. řečisko staré v Kunčicích 61 — v Odre 96. ředitel, frýdl. železáren 206 — ko- mory biskupské 188. řeka 153, 169 — Odra 61, 96, 101, 127, 128,176 — Ostravice 9,28, 30, 61, 63, 64, 69, 70, 72, 73, 78, 79, 107—109, 134, 152, 179, 184, 202. řemenáři 154. řemeslníci 63, 102 — ma Zámostí 79, 108, 110. řemeslo 46, 47, 93, 120, 160 — bla- nańskć 116, 117 — kovářské 163 aż 166 — krejčířské 98 — ma- eafeké 101, 110, 119, 145 — pe- kafské 154—157, soukenické 55, 114 — &evecké 94 — tkedlské 44, 45, 82 — zámečnické 163—166. řetízek 141, 143. řezníci 111, 131, 132, 174 — domácí 132 — ostravští 102 — přespolní 132 — zámostští 181 — řeznický cech 110, 119 — lávy 102 — ře- meslo 101, 110, 119, 145. říčisko staré v Odře 96. Řuchov, ves na Opolsku, Hynek Seliha 55. S Saan v. Sány. sádlo 154 — vepřové 112. sáh 170. saky 92. Sakmarský Kaspar, ostrav. m&- tan 161. 

Strana 223
Samost v. Zámostí. samostříl 154. Sanderus, arcijáhen přerovský a kanovnik olomoucký 12, 16. Sány, ves u Kolína v C, Jam Óe- pek 24—27. Saulum von Twerdaw v. Sevel. sazebník mostní 154. sbírky císařské 151. Sbynyek z Sumberka v. Zbynśk. sečení 122. Sedlnice, ves u Piibora 169, 171. Sedlnicky z Choltic Albrecht 115 — Frantisek Vilém 150, 177, 179, 181, 182, 185 — Frydrych 17 aż 109, 123, 126 — Jan 49, 50, 53, 61 aż 64, 67—73, 78—81 — Jiřík 108 — Kryštof starší 169—171 — Václav 121 — Vilém Antonín 180 aż 182 — Zikmund 65, 66 — Jo- sefa Marie, rozená Eichendorf 177. sedlo 154. Segengotteszeche, dnee vétrní já- ma Jindřichovy jámy v Mor. 0- stravě 201 v. Jindřichova jáma. Sekera Jiřík z Piznic, olom, ka- novník 153. sekrét 106, 141, 143. sekretář české kanceláře 187. sekyra 154. semeno 92. seno 122, 145. sestřenec biskupa olom, 17. Schaftir Jiří, písař opolského kní- žete Bolka 21. Scharfenberg hrabě 205. Schaumburg hrabě 205. Schawenstein — Schaustein v. Sostym. Schenberg z Olomouce, mietr Jan, olom. kanovník 49. Schergersdorff v. Sulefovice. Scherz, Karel v. tajny rada 187. Schlatten v. Slatina. Schneider Hanzel, ostrav. měšťan a starší 27, 29. Schönau v. Šonov. Schonau — Schomowitz v. Schönbrunn v. Svinov. Schrüssenheimb Ferd., adminis- trátor kniZearcibiskup. vnah- mostenské kanceláře 187. Schudich Josef Amtomin, měšťan 194. Schweiger T. 205. silnice 153, bohumínská 181, 184 — hlavní 152. Sirakovsky z Pěnkova Hymek 169, 171 — Jeroš 96, 122 — Stibor nejvyšší písař markrab. morav. 107, 121, 158, 160 — Sirakovští 172. sirotci 65, 79, 89, 121, 135, 151, 159, Sonov. ostrav. 175 -- Jiříka Kravař. ze Šlevic 91 — manśti 95 — pozůstalí 74 — zamożni 135 — zbéhlí 159. sito 154. Skarecky Also z Polanky 39, sklenice 154. Sklenov Maly a Velký, vsi u Pří- bora 23, 150. Skočileský Jiřík, kanov. olom. 141 — vikár olom, kepitoly 144. skopec 154. skopové kože 116. skotné kozy 111. Skotnice, ves u Příbona 23, 150. skotnice přívozská 64. Skrbenský z Hříště Jarosl. 116, skříň při stavu 108. Skřínky, černý les v Nové Vsi u Ostravy 57 — Skřínky louky 105, 127. slad 151 — 178, Sládek Simon, purkmistr ostrav- sky 160, sladovna 132. sláma 122. slaměný věnec 111. slanina 154. Slatina, ves na Opavsku 179. Slavikov, Jan Miloch 40, 41. Slavkov, Jan Fulštejn 52.. slepice 92, 123, 154. Slezinger Andrys, ostravský star- ší 160 — Pavel 161. Slíva Matěj, poddaný z Velké Po- lomě 162. Slezsko 52, 143, 152, 201 — Homi 167, 169 — Pruské 201 — s. kmí- Zectvi 60. slova hanlivá 47, 131. Slupsko, Jan Cigan, Žofie ze Slup- ska 55. služebná 89. smetisko 176. Smil, z Brandýse, purkrabí huk- ivaldsky 11 — My&ka ze Zlumic 153, Smolcar Martin, 104. Smrgl Martin 114 — mlynář o- strav., Vaclav, syn jeho 144. Smrżov, Vlost. Kladorubsky 65. Smyali Jan Michal, ostrav. més- fan 193. Smyll von Brandis v. Smil. sněm panský 37. sobol — 154. Sobotka, švagnová Zikmunda Sku- telana 143. Sokol z Lamberka Mikuláš 23, 24. Somerau Beckh Maxmil, Jos. ar- cib. olom, 201, Soška Andrys, purkmistr ostrav. ječmenný, pšeničný olom. ercijáhen 223 163 — 188—190, soud 178, manský 91, 94, 95 — pivem déliti 100. soudce zemský těšín. 187. soukeníci 26, 114. soukenický cech 55, kabát 70 — kolo 114, splav 151, spletek 135. Sponar, Jindiich z Blinsdorfu 177 v. Plumlín, Sponarovna Dorota, řečená Pe- čínská z Velké Pačiny 176. spor o hranice 60, 179. spratek 119. správce 65, olom. biskupství 37 eZ 89 — komory zámků krále uher- ského 48, 53. srp 154, 166. Ssonbrk v. Šumperk, ssorfistejnské zboží v. Šostýn. Sstyller Jakub v. Stiller, Stanisiav, olom, biskup (1497 až 1540) 42, 43, 48, 50—60, 63—65, 67—71, 74, 77, 80, 81, 97, 98, 110, 185, 198 — Pavlovsky z Pavlo- vic olom. biskup 149, 151, 152, 154, 188. Stará Bělá, ves 115. Stará Ves 107, 158. starosta 96. Starzicz v. Staříč. Staříč, ves u Místku 18, 23, 24, 38, 42, 65, 150, 160 — staříčeká obec 24. Stauding v. Studénka. statek 89, 91, cizi 102, v Ludgeřo- vicích 35 — obecní 124 — pas- Řehoř, mlynář ostrav. kovsky 70 — přívozský 64, 67, 72—74, 91, 94, 95 — zábreZeky 106, 115, 123. stav (jez) 50, 51, 52, 53, 62, 69, 70, 108, 169, 170, 182, 185, 200 — hru- $ovsky 72, 80 — kuntickÿ 61 — mlýnský v Zábřehu 121, 122 — muglinovsky 72, 73, 80 — novy v Ostravici 64 107 — movy v koutě Pekelného 80 — stav manželský 85, 93 — rytířský 118. stavení 26, 89, 123, 132, 151, 153. stavidla 64, 72, 73, 80, 108. stávky 48, 144. Steinplatz v. Kamenec. Stemberger Jan, děken olom. ka- pitoly 81. stény 140. Stiborov Ondřej, 37—39. Stikovec Novy, ves u Piibora 127. Stiller Jakub, úředník biskupský 190, stodoly 151 — biskupské v Ostra- vě 84 — v Zábřehu 115, 122. olom. kanovník 

Strana 224
Stolařova loucke 108. Stolb Jan Jiií 185. stolice 43, 45, 149. stolmistr olom. biskupa Jakub Pí- sańhovsky z Pisańovic 153. stolové od ševců 102. Stonaï z Piestavlk Petr 91. Stopák, podd. malokunč. 180, Stoš z Kaunic Jan 122. stoupa 86, 94. Stránov, Bohunek Škomě 71, 78. Strikovius Matouš, kanov, oism 141, 153. strouha 62, 107—109, 114, 134 — do Hrušova 64 70 — piivozska 95. Strumeň, město ma Těšínsku 52. Strzebowitz v. Třebovice. strže 50, 107. Střeček Jiří, střecha 132, 151. 162. střelec jízdný, pěší 26. střevíce 45. stříbro 141. střídmost 90. Strilné, ves 140, 167, 169. Studená Voda, ves na Hor. Slez- sku 58, 59, 177. Studénka, ves 52. Studénka ze Studénky Jan 25 26. stůl 46, 92, 97, 98, 129, 140. stulaři 118. Suczendorf, 16. sud desítivéderní 103. Sudelbog z Boronina Stanislav, přívozský vladyka 49, 50, Sudety v. Německé hory. sudí menšího prave markrab, mo- rav. Jan Lhotsky z Pteni ra 'Phovicích 60 — mnejvyśsi mark. mor, Jan starsi ze Štemberka na Kvasicich 70 — Vaclav Berke z Dubé a Lipého 100 — sudi kniż. těšín. Jiřík Laryš ze Lhoty a ma Karviné 123 — práva menšího kraje obom. Hynek Sirakowsky z Póvikova a na Paskově 169, 171. Sudivoj z Boronína, Stanislav, pří- vozský vladyka 53, 54, 69, 70, 72, 73, 81, 87, 105. sůl 154. sukna 55, 56, 75, 76, 99, 154 — dra- hé 154 — slezské 154 — smočené 99 — šeré 154. Sumberk, Zbyněk 26. svačima 93, 99, 112, 117, 163. sváda 46, 79, 89, 137, 149, 174. svazek 154. Svědinov, ves, [Místku 150. světlo 89, 132. fojt dobroslavsk y Bernart Heth de... dnes Sviadnov u světnice chlebové 132. Sviadnov v. Svědinov. svíce 44, 46, 93, 110, 116, 119, 129. svícen 140, 143. svíčkové pečeně 112. svíčky 85, 98, 100. svině 92, 153, 154, 163 — merezamá 112 — sprasné 111. Svinov, ves 96, 97, 98 — svinoveký vybník 127. svršky 92, 151. svůdnice 122. Swanzr z \Olomûce Bartoš, olom. kanovník 42. Swestofsky Wyschke 21. syndikus ostrav. Kaspar Hauke 206. sýr 151. Syrinka Matej 34. S Sacování 79, 152. Safram 154. Samafovice, ves na Hlučínsku 63. Sarov, Jakub, hofrychtór markr. mor. 39, 44. sata usité 76. Satlava 137. šaty 45, 47, 99, 117, 165. šauštejnské zboží 23, 38. Savel z Tvardavy na Opolsku 34. ščerk 62, 64, 170. Šelenberk Jan mladší 60. Seliha z Ruchova Hynek 55. šenk 103, 126, 134, 151, 175 — (na Polské \Ostravë) 63 — zamosteky 181. Senkovani 59, 63, 89, 126, 134. šenkovní domy 76, 104, 131, 137, 157 — vinme 136. šenkýřská obec 194. šerlink 119 — kožišina, der Sohir- ling. Sevci 86, 94 — &. cech 84, 85, 92. Sik z Louky Jan 177. Šimon Grimm, dědičný fojt o- stravsky 17 — krupník, ostnav- ský mlynář 189. šink 90. Široká, Jirik Sivotsky 73, 81. Širotský ze Široké Jiřík 73, 81. šíře dvou vozů 106 — pravá 45, 82. škola 132, 151, 172. školastik 154, školní dozorce, jeden z Oolom, kamovmíkü. Skolni mistr 129, skop 111, 113, Skopovice 141. Skopovina 85, 93. škorně 86, 94. Škorně ze Stránova Bohunek 71, 78, 134, 224 Skutelan z Herburtovic Jan 141 — Janicek, Joanka, Regina 142 — Zikmund, arcijahem olom. kapitoly 124, 127, 139, 145. šlojíř 154. šmejd 154. Smid «z Eisenberku, Jan Fryd- rych 177. Śmolcar Martin, arcipryśst. olom. kapit. 9%. Sonbrk, Bernart Junkr 42. Sonov, ves ma Opolsku, dnes Šo- movice /(ném, Schonowitz), Lor- ko a Mikuláš 20—2. šos 103, 104. Sostyn, hrad u Frenštátu 11, 18, 23, 38. špek 112. špitál 35, 36, 79, 84, 108, 112, 113, 125, 132, 137, 142, 171, 174, 181, 182 — žákovský 125. špitálníci 84, 1:%. Sponarová Dorota, roz. Pačínská 176, 177. Śratenbach, Voligang, biskup olo- moucky & kardinál (1711—1738) 188. Staf Zeleza 154. Šťávnice, město 48, 53. Stemberk 54, 100, Stemplovec, osada u Opavy 169, 170, štěpnice 189. štěrk 62, 64, 170. Šternberk, Albrecht 44 — mladší 60 — Jam starší 70. šteříž neboli povaleč 45. štika 78, 135. Štírnský z Štítimn Jam, probošt o- lom. kapitoly 153 — Stanislav, hofmistr dvoru olom. biskupa 127. Stok 112, 118, Sto$ 7 Kaunic Jam 122 v. Stoš. Strafovat 46. Štredl Kryštof, kanovník olom. ka- pitoly 153. Strejchferd, ohrada pro lkoné pred branou prfvozekou v Mor. O- stravě 87, 88, 108. štuka 154, kus plátna, tkaniny, z něm. das Stůck. štulovati 99. štvrť 122, štvrteň 91, 131. Šuleřovice, ves u Hlučína, Janek 35. Šumbark v. Šumbenk. Sumberk, ves ma Těšínsku, dnes Šumbark zvamá 65. Šumperk 42 v. Sonbrk. Šušpendl Mikuláš, olom. ník 37—39. Svábenice, ves na Hané 60, Jan kanov- 

Strana 225
Švancar z Olomúce Bartoš, obom. kanovník 49. švec 63 — Nikl 108 — přespolní a zdejší 118. Svédové 183, tacmo 129, 158. tafat (taft) 154. tajemství cechovní 164. Talafús z Ostnoha, Jan 29, 32, 115. tanec 137, 175. taras 41, 87, 108, 135, 170, 182. Tarnawska Wola, mósto v Polsku 153. Tarnawsky z Tamawské Jan, kanovník olom. 153. tarnovsky král. hor. úřad 201. Tarnowitzer Bergamt v. tamov- ský horní úřad. Tas z Bozkovic, olom, biskup (1457 až 1482) 36, 38, 42, 43. Tašnar Václav, olom. 37—39. taxa brněnská 174. telata 111, 113. teletina 85, 93. Tenčín, Adam Václav hmabě, iie'c- man kniż. těšín. 187 — Jiří Fridrich 185, Teréík Ferd. purk. ostrav. 180. Teschen v. Těšínsko. Těšice, ves u Hranic 50, 51. Těšínsko 52, 60, 63, 65, 79, 100, 108 až 110, 167, 186, 187, 191, 199. Teufelsdorf, Nikolaus umd Georg 35 v. Grtova Lhotka, Tewffelsdorff v. Čertova aneb Ćrtova Lhotka. Teychaw v. Tichá. Wole, kanovník Theodorik, olom. biskup 60 v. Dětřich. Thurzo von Bethlemfalva v. Thu»- 20. Thurzo z Bethlemfalvy Jiřík 49, 53, 54 — Amna, jeho manželka 53. Thysabaert Rudolf, svob. pan, ka- pitol. dókam olom. 205. Tichá, ves u Frenštátu 18, 23, 150. Tirkala Ulrich v. Trkala. tkadlec 27, 29, 63, 10. tkalcovsky cech 44, 82, Tlamka Urban, piívozeky fojt 162. tlouky 133, tlučení dubu 92, 94, 102. tolary 125 — stříbrné 1M — mo- rav. 183. Tomáš, mistr, dčkan olom. kapi- toly 49 — příbuzný Zik. Škutela- na 143. Tomanikle Vyškovský z Kolse- donffu Florian, písař menšího práva zemskóho mankrab. mo- navskóho 140, Tomnice, Kaspar Brandejs, úřed- mik na Vyškově 140. topení v sladovnach 132. tapol opáleny 62. Topolné jezero u Odry 101. toul 154. toulky 175. Tovačov, město 37 — Jam 23. tovarys 46, 47, T5, 76, 82, 83, 99, 111, 112, 117, 119, 120, 134, 136, 164. tráva 68, 105, 122. trávnice 25. trávník 145. trh 63, 90, 93, 104, 111, 131, 132, 133, 195 — janmarkovy 86, 93 — na brav 198 — ma rezny chléb 155 — ostravský 36 — svobodný 137 — svobodný na maso 101 — týden- mí 196 — volný 118, 120. trhový den 93, 111, 137, místo 86, 93. Trkala Oldřich 17. trlice 134, 136. Trojer Ferdinand, hrabě 199, 206. Troppau v. Opava. trouba 154 — vodní 50. Tršický z Doloplaz Jan 115, truhla knamné 154. truhlice 159 — cechovní 75, 99, 117, 157, 163 — obecní 156. Trzebowitz v. Třebovice. Třebová Mor. 44, 54. Třebovice, ves ma Opavsku 65, 107, 123, 127, 179. Třinec, ves ma Těšínsku 187. tuláci 175. tuna 154, turecké koberce 140. Turkov, ves na Hlubčicku, Ondřej 21. Turzo z Beihlemfaivy v. Tufi z B. Tuïi z Bethlemfalvy Jiřík, hrabě kremmickÿ, bratr olom. biskupa Stanislava 48, 49. Tvardava, ves u Hor. Hlohova na ‚Opolsku, Savell 34. Tvorkov, Jiřík z Kravař, komor- Tk knížectví opavského . 100, 107, 123 — Voldřich 78. tvrz paskovská 71 — přívozská 91, 94 — zábřežeká 115, 122. Twardaw v. Tvardeva. tykyt (látka) 140. Tymlovský kus, (kout pole u O- stravice 108. 155 — U ubrus 154. uëedinik 45, 83, 99. 225 učeň 94, 98, 165. üéetni hukvald. 179. účtová cedule 121. Ugarte A., hrabě 205. uhelné jámy 201. uhlí 132, 163, 199, 201 — kouskové, kovářské 204. úhory hákované 122. úhoř 154. ubrivé maso 111, 112. Újezd 152, 169. Ukvadly zámek v. zámek, ulice 85, 90, 93, 137, 160 — ulička 176. Ulrich Tirkala v. Tnkala Oldřiah. Uiwag — Hohlweg v. Hulváky. umrly 85, 93. úpis dlužní 48. úroky 48, 102. úřad 90, 118, 129 — fiśmistrovsky 135 — fojtsky, konselsky, novy i stary 130 — ostravský 113, 132 — prava manskóho olom. biskup. 193 — pumkmistereky 130 — zá- breZeky 121, úředník hukvaldský 58, 69, 72, 78, 80, 89—91, 96, 113, 197, 129—132, 136, 150, 161 — Kkromëïizskÿ 78 — mírovsky 151 — ma Horní Lhotě na Opav. 176 — obecní 161 — ipana Sedlniakého 78 — vyš- kovsky 140. Úsov, město na Moravě 11, 44, 54 Mikuláš 11. Ussaw v. Úsov. uzdáři 154. Uznar, ostrav. měšťan 87. hukvaldský V Václav, kníže těšín. 60, 63, 67, 68, 109, 110. váha 111, 174. valaśska dań 150. Valdštejn, Hašek 24. válení sukna 56. valcha 114. valy městské 40. Vandral Kašpar, 184. vandrovati 46, 75, 99. Vaněk Beriküv, poddaný přívoz- ský 162. vápenka 150. varadinský biskup Jan, správce olom. biskupství 36—39. varhaník 171. várka 130. vasatura 130. včely sirotčí 121. véci kováreké — kremné 154. védro 126, 130, 154. ostrav. měšťan 

Strana 226
vejce 123, 154. Velčovice v. Vlčnov. Veličovice v. Vlčnov. Velká Polom, ves ma Opeveku 162. Velké Kunčice 199. věnec slaměný znemenitý 111. věno 55. věnné právo 65. vepř 84, 111, 113 — vepřové maso 112. věrduňk 46, 82, 83. verštát 75. věřitel 48, 49, 90. Veselek Jan, ostrav. měšťan 108. Veselíčko, obec 169. Veselko Jan, ostr. móśfan 87, 109. větry 132. Vetter Vincenc, hrabě, c, k. komor- mík 205. vévoda lucemburskÿ 33—35. vézeni 79, 89, 90, 117, 122, 131—133, 136, 137, 151, 174, 175. věž 12 — hukveldska 131, 137 — méstské 57. Vežky, ves u Přerova 91, 169. Víckov, Přemek Amchléb 60, 71 — Vilim 63, 70, 104—107, 127, 198. Vídeň 188, 190—192, 195, 196, 138, 199, 209—204, 206. viderkauf 130, 142, 144, 167. vích 90. vikáf olom, kostele 27, 31, 141, 144, 157, 163. Vilerius Bartoloméj, rektor olom. koleje 140. Vilím z Víckove, olom. biskup (1565—1572) 63, 70, 104—107, 1297, 198. vilkury 163. vina 9, 46, 75—77, 100. vino 59, 89, 103, 126, 134, 136, 137 — pálené 90, 154 — řecké 154 — sladké vlašské 154. vinná pořádka 103, 104. vinný třetí peníz 97. Virš z Lamberku Řehoř, olom, ka- novník 42, 49. Vítkovice, ves u Ostravy 9, 23, 59, 60, 61, 87, 97, 150, 179—182, 199 až 201, 206 — Vítkovické před- městí 193 — Vítkovští 62 — huť R04 — ředitelství 204 — těžíňstvo 206 — Żelezanny 206. Vitonice, ves 43. vizina 154. Vizovice, Václav, 42. Vizovsky Václav, kamov. olom. 49. vláček 79. Vladénin, ves ma Hlublicku, Han- sen Herbort von Bladen 34, vladyka 49, 53—55, 58, 64, 65, 67, 69, 71—73, 80, 81, 91, 96, 116, 121, 123, 126, 127, 139, 140. olom. kanovnik Vladyka Jakub, ostravský měšťan 160, 161, Valentin 161. Vlachovice, Petr Vlachovsky 60. vlak 79 — hustý větší 135, Vlaším, Jiřík 44, 54. Vlček Jan z Hulčína a Dobré Ze- mice 151, 153. Vlčnov, ves u N. Jičína 23, 150. vlk 119. Vik z Konecchlumu Jiřík, hof- rychtór olom. biskupa 121. vlna 132, 154, 195. voda 50—55, 61, 64, 68, 72, 114. vojenské nečesy 189. Vojnov, ves. 54, Volfgang ze Srattenbachu, olom. biskup 188, 190, 191. Volírám z Panovic, biskupský man 17. Volfsberk, Jodok, marżślek olom. biskup. 12, 16—18. . Vorburg Olmitz v. Předhradí O- lomoucké. vosk 46, 75—77, 82, 83, 85, 92—04, 98, 99, 110, 117—119, 145, 151, 154, 171 — červený 106. vozík 154. voznici 55. Vracov, Anna, manželka Stanisla- va Sudivoje ma Přívoze 54. Vratimov, ves ma Těšínsku 40, 115 v. Ratimov. Vratislav, město 10, 60. vrátný 59. vrbina 70, Vrbine 25. Vrbno, Bemart starší 140 — Hy- mek 60, 78 — Štěpán: 100. vrch proti loukám v Ulvagu 87 — zámosteky 181. Vrchlabí, Kunrát Kurovsky 123 — Vilém 60. vrtel 122, 131, 158, 178. vůl 62, 111, 113. vůz 22, 55, 63, 92, 106, 151—154, 163. výběrčí 151. výhon 145. výhost 133. Vysoký břeh u Zábřeha n. O. 57. Vyškov 36, 37, 140, 153. vyškovské hranice 57 122. Vyškovský z Kolsedoriu Tomaniki Florián 140, — rybníky W Wagstadt v. Bílovec. Waldein, Jifik z Lindewiese 60. Werner Mikuláš, kanov. olom. 42, 49. Wertheimstein Leopold, šlechtic, zplnomocnénec Rothschüldüv 206, Wiczkow v. Víckov. 226 Wien v. Vídeň. Wirss v. Virš. Wischau v. Vyškov. Witkowitz v. Vítkovice. Wogstatt v. Bílovec. Wolffsberg v. Volfsberk, Wolfgang von Schrettenbach 190 v. Volfgang. Wolframus de Panowicz v. Volf- rám. Wracow v. Vraoov. Z zabity 78, 79. Zablacz v. Záblatí. Záblatí, ves me Těšínsku 184, 185, 187. Záblatský Matěj, mistr 163. Zabrzeh a. O. v. Zábřeh i. O. Zábřeh n. O. 25, 53, 87, 105, 106, 115, 116, 121, 122, 126, 127, 128, 158—160, 177 — dvůr 115, 176 — fojt 115, 123 — ďfúry 122, 123 — hony na zajíce 122 — kopy 122 — lidé 105, 106, 121, 123, 127, 128, 151, 160 — louka Velká 12 — louka Vibina 127 — lovení ryb 127 — mlýn me Odře 123, 127 — náplevy 127 — povinnosti pod- danych 123 — povozy 123 — ro- boty 123 — rolníci 123 — sečení a seno 122 — slepice 123 — sto- idoly 155 — svůdnice 122 — tvrz 115 — vejce 123 — vězení 122. zadky 111. zahaleč 47, 137. zahálka 90. záhony 62, 122, 159. zahrada 28, 30, 31, 134, 153, 189 — biekupskä 58, 84 — dďerářská panská 58 — Frydryche Sedl- midkého 108 — Pondělíčkova 114. zahradníci 159 — v Zábřehu 115. Zahradníkov z Brna, Václav, olom. kanovník 37—39. Zajdlicz z Kaufunku v. Zejdlic. zaječina 119. Zajic z Hazemburka, Zbynśk 24. základ 89 — na hře 47. zákon klášterský 144. zákonníci 168. zákonnička 144. Zamarště, ves u Těšína 187. přívozský bur- zámečník 163. zámek 89, 90, 151 — hukvaldeký 42, 106, 126 — polskoostravský 51, 79 — zapadaty 161 — zämky 37, 38, 42, 43, 48 — uherské 53. Zámostí, část Slezské Ostravy 108, 110, 179 — pole 181, 182 — grunty 184, 

Strana 227
zastavení Ostravy 53. Zavacký z Zavadky Jan 153. Závišice, ves 23, 150. závrbek 62 — hrabovský 61. zbraň 89, 137. zbroj 89, 137 — zbrojné peníze 75, 99. Zbyněk Zajíc z Hazemburka 24 — ze Šumberka 26. Zdarsy z Chobolic Mikuláš 96. Zdenín, Vilím Dubčianský 100. Zdětín, Dr. Bernart, děkan olom. kapitoly 77, 78. zdi městské 170, 176. zedník Matys, který pracoval při přístavbě poloskoostrav. zámku 79. Zejdlic z Kaufunku Jiřík, úředník hukvaldský 69, 72, 78, 105. zelí 134. Zembíň v. Minsterberk. Zikmund Čambor, šlechtic z Opol- ska 21 — král uherský 18, 19 - lanifex ostrav. měšťan a starší 27, 29 — Z. z Lutirsdorfu 17 — Z. Škutelán z Herburtovic 138, 140, 141, 142, 144. Zimovská louka u vsi Zábřeha 105, 127. Zlatníkov z Olomouce, Stanislav. olom, kanovník 37—39. zlatohlav 154. Zlunice, ves 153. znak Ostravy 32, 109 — Talafusa z Ostroha 32. Zoubek, ostravský měštan 143 — Dr. Bernart ze Zdětína, děkan o- lom. kapitoly 77, 78. zpověď 116, 129. Zukal Jos., profesor a historik 115. Zvole v. Zvolský Bernart. Zvolský ze Zvole Bernart 60, 67. 69, 72. zvon veliký 130. zvonec 137. zvoník 125, 157, 171. Ž žák 167 — žáci 151 — žáčci nemoc- ní 125. žaludy 195. Žebrač, ves u Strumeně 52. železárny 190, 201, 206. železo 154, 166, 201 — rakouské 154 — železný plech 154. žemle 174. Žerotín Frydrych 100, 142, 143 Karel 71. žert 47. Žibřidovice, ves na Těšínsku 65 78. žid 79, 153, 154 — židé 63, 65, 111, 181. Židek Amtonín, ostravský měšťan 193 — Vincenc 194. Židlochovice, ves 142. Žitná, ves u Opolí, Petr Osínský 40, 49, 50, 52. Žofie z Lubska 55 v. Slupsko. žoldry 132. — Žáček Jan, ostravský měšťan 193, 194. 227