z 151 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
Edice
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
Poznámky ke kritice textu
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Věcné poznámky
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
Slovníček
145
146
147
148
149
150
Obsah
151
Název:
Knížky o svatokupectví
Autor:
Gregor, Alois; Hrabák, Josef
Rok vydání:
1954
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
151
Počet stran předmluvy plus obsahu:
151
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 13: Edice
- 103: Poznámky ke kritice textu
- 123: Věcné poznámky
- 145: Slovníček
- 151: Obsah
upravit
Strana 1
JAN HUS KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ PRAHA 1954 NAKLADATELSTVI CESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED
JAN HUS KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ PRAHA 1954 NAKLADATELSTVI CESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED
Strana 2
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor prof. Dr Josef Hrabák Recensent prof. Dr Václav Vážný Výkonný redaktor Dr František Svejkovský
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor prof. Dr Josef Hrabák Recensent prof. Dr Václav Vážný Výkonný redaktor Dr František Svejkovský
Strana 3
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Ústav pro českou literaturu PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (Založila Matice česká) Řidí prof. Dr Josef Hrabák s redakční radou KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Ústav pro českou literaturu PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (Založila Matice česká) Řidí prof. Dr Josef Hrabák s redakční radou KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ
Strana 4
K vydání připravil doc. Dr Alois Gregor Uvod napsal prof. Dr Josef Hrabák
K vydání připravil doc. Dr Alois Gregor Uvod napsal prof. Dr Josef Hrabák
Strana 5
ÚVOD Knížky o svatokupectví je dílo bojové. Hus je napsal v době, kdy byl nucen zanechat kázání v Betlemské kapli a kdy, zbaven řečnické tribuny, z níž po léta bojoval proti středověké církvi, jež byla moc- ným sloupem feudalismu, utíkal se stále více k psanému slovu, aby jím nahradil slovo živé a mohl tak aktivisovat lidové masy novou formou, literárně. Knížky o svatokupectví napsal v době neobyčejně krátké, takřka jedním dechem, nesou proto pečet bezprostřednosti. Svým významem se řadí k Výkladu a Postile, oba zmíněné spisy však předčí svou útočností. Jsou přímo vychrleny z duše plné žluči, váš- nivého zaujetí a nenávisti, ale zároveň z duše plné bojového zápalu, neboť nezůstávají jen při odhalování zla a jeho odsuzování, ale zá- roveň vybízejí k boji proti němu. V Betlemské kapli kázal Hus od r. 1402. Jeho boj s hierarchií se vystupňoval zvláště po ostrém vystoupení proti prodávání odpustků agenty papeže Jana XXIII. r. 1412; tehdy byla zostřena nad Husem klatba a nad Prahou vyhlášen interdikt. Hus opustil pak v říjnu Prahu a uchýlil se na venkov. Kázat však nepřestal; když byl zbaven tribuny v Betlemské kapli, kázal dále na lidových táborech na venkově. — Po odchodu z Prahy dokončil Hus dne 10. XI. 1412 Výklad (začatý již v Praze). Protože ve Výkladu uvádí, že se bude ještě jinde zevrubněji obírat svatokupectvím, můžeme soudit, že spis o svatokupectví začal psát někdy po 10. XI. 1412. Dokončil jej — jak sám uvádí — 2. II. 1413; že jej začal psát ještě r. 1412, ukazuje zmínka o odpustcích, vyhlášených Janem XXIII. v květnu 1412, a o popravě tří mladíků, kteří protestovali proti prodávání odpustků (11. července 1412), jako o událostech, jež se zběhly „letos“. — Postila následovala brzo po Knížkách o svatokupectví (dokončil ji 27. X. 1413). Svatokupectví definuje Hus sám jako „svaté věci prodávaní a ku- pování“. Protože je svatokupectví „rozlito po celém těle církve“, rozšířil svůj spis na kritiku celé církve a jeho těžiskem učinil boj proti její hospodářské moci. Hus ostře napadá prodávání církevních hodností, sháňku po prebendách, bezohledné vymáhání poplatků za 5
ÚVOD Knížky o svatokupectví je dílo bojové. Hus je napsal v době, kdy byl nucen zanechat kázání v Betlemské kapli a kdy, zbaven řečnické tribuny, z níž po léta bojoval proti středověké církvi, jež byla moc- ným sloupem feudalismu, utíkal se stále více k psanému slovu, aby jím nahradil slovo živé a mohl tak aktivisovat lidové masy novou formou, literárně. Knížky o svatokupectví napsal v době neobyčejně krátké, takřka jedním dechem, nesou proto pečet bezprostřednosti. Svým významem se řadí k Výkladu a Postile, oba zmíněné spisy však předčí svou útočností. Jsou přímo vychrleny z duše plné žluči, váš- nivého zaujetí a nenávisti, ale zároveň z duše plné bojového zápalu, neboť nezůstávají jen při odhalování zla a jeho odsuzování, ale zá- roveň vybízejí k boji proti němu. V Betlemské kapli kázal Hus od r. 1402. Jeho boj s hierarchií se vystupňoval zvláště po ostrém vystoupení proti prodávání odpustků agenty papeže Jana XXIII. r. 1412; tehdy byla zostřena nad Husem klatba a nad Prahou vyhlášen interdikt. Hus opustil pak v říjnu Prahu a uchýlil se na venkov. Kázat však nepřestal; když byl zbaven tribuny v Betlemské kapli, kázal dále na lidových táborech na venkově. — Po odchodu z Prahy dokončil Hus dne 10. XI. 1412 Výklad (začatý již v Praze). Protože ve Výkladu uvádí, že se bude ještě jinde zevrubněji obírat svatokupectvím, můžeme soudit, že spis o svatokupectví začal psát někdy po 10. XI. 1412. Dokončil jej — jak sám uvádí — 2. II. 1413; že jej začal psát ještě r. 1412, ukazuje zmínka o odpustcích, vyhlášených Janem XXIII. v květnu 1412, a o popravě tří mladíků, kteří protestovali proti prodávání odpustků (11. července 1412), jako o událostech, jež se zběhly „letos“. — Postila následovala brzo po Knížkách o svatokupectví (dokončil ji 27. X. 1413). Svatokupectví definuje Hus sám jako „svaté věci prodávaní a ku- pování“. Protože je svatokupectví „rozlito po celém těle církve“, rozšířil svůj spis na kritiku celé církve a jeho těžiskem učinil boj proti její hospodářské moci. Hus ostře napadá prodávání církevních hodností, sháňku po prebendách, bezohledné vymáhání poplatků za 5
Strana 6
církevní úkony, nestydaté prodávání odpustků a kupčení se zbož- ností lidu stejně jako rozmařilost duchovních, jejich touhu po ma- jetku, poživačnost a pýchu. Husova kritika však přerůstá rámec cír- kve a stává se kritikou celé společnosti. Slovo církev totiž pro Husa mělo daleko širší význam, než jaký má pro nás. Církev byla v jeho době světovládná moc nad národy a pojem křesťanství se vlastně kryl s pojmem hospodářské, sociální i politické organisace celého světa. Když tedy Hus útočil na církev, útočil vlastně na celou soudo- bou společnost a na feudální řád. Snad se bude dnešnímu čtenáři zdát divným, že Hus neútočí na soudobé sociální zřízení přímo, nýbrž že útočí jaksi oklikou, v po- době náboženského traktátu. Nedejme se však klamat tím, že Hus mluví s kazatelny a píše theologické spisy. Utok na společenský řád nemohl být v jeho době veden jinak než skrze náboženství. Ve stře- dověku, kdy náboženství dominovalo v ideologické nadstavbě a po- hlcovalo vlastně do sebe všechny ostatní formy ideologie, musela i hnutí sociální a politická probíhat v podobě hnutí náboženských. Jestliže měl být kritisován feudální řád, musela se tedy kritika soustředit na církev, jež byla jeho největší oporou, jak hospodářsky, tak ideologicky. — Pokud jde o stránku hospodářskou, církev byla největším feudálním vlastníkem půdy ve své době. Právě z tohoto bohatství rostlo na jedné straně její sebevědomí a na druhé straně její rozmařilost. Církev měla pochopitelně svrchovaný zájem na udr- žení svých hospodářských posic, a proto byla spjata s feudalismem na život a na smrt. Svou hospodářskou posici podpírala církev ideo- logicky tím, že nespravedlivé rozdělení majetku a nespravedlivé složení společnosti odůvodňovala nábožensky. Jestliže tedy chtěl Hus útočit na nespravedlivé rozdělení majetku, musel útočit týmiž ideologic- kými zbraněmi, jimiž církev soudobý společenský řád udržovala, t. j. formou náboženského traktátu, a jestliže měly být masy zaintereso- vány pro boj se sociální nespravedlností, bylo třeba k nim promluvit obdobným způsobem, jakým k nim mluvila církev, když sociální nespravedlnost hájila — t. j. zájmy mas musely být odůvodňovány nábožensky. Náboženská krise, jejímž mluvčím byl Hus, je odrazem krise so- ciální, jež pramení v době Karla IV., kdy se u nás začaly rychle 6
církevní úkony, nestydaté prodávání odpustků a kupčení se zbož- ností lidu stejně jako rozmařilost duchovních, jejich touhu po ma- jetku, poživačnost a pýchu. Husova kritika však přerůstá rámec cír- kve a stává se kritikou celé společnosti. Slovo církev totiž pro Husa mělo daleko širší význam, než jaký má pro nás. Církev byla v jeho době světovládná moc nad národy a pojem křesťanství se vlastně kryl s pojmem hospodářské, sociální i politické organisace celého světa. Když tedy Hus útočil na církev, útočil vlastně na celou soudo- bou společnost a na feudální řád. Snad se bude dnešnímu čtenáři zdát divným, že Hus neútočí na soudobé sociální zřízení přímo, nýbrž že útočí jaksi oklikou, v po- době náboženského traktátu. Nedejme se však klamat tím, že Hus mluví s kazatelny a píše theologické spisy. Utok na společenský řád nemohl být v jeho době veden jinak než skrze náboženství. Ve stře- dověku, kdy náboženství dominovalo v ideologické nadstavbě a po- hlcovalo vlastně do sebe všechny ostatní formy ideologie, musela i hnutí sociální a politická probíhat v podobě hnutí náboženských. Jestliže měl být kritisován feudální řád, musela se tedy kritika soustředit na církev, jež byla jeho největší oporou, jak hospodářsky, tak ideologicky. — Pokud jde o stránku hospodářskou, církev byla největším feudálním vlastníkem půdy ve své době. Právě z tohoto bohatství rostlo na jedné straně její sebevědomí a na druhé straně její rozmařilost. Církev měla pochopitelně svrchovaný zájem na udr- žení svých hospodářských posic, a proto byla spjata s feudalismem na život a na smrt. Svou hospodářskou posici podpírala církev ideo- logicky tím, že nespravedlivé rozdělení majetku a nespravedlivé složení společnosti odůvodňovala nábožensky. Jestliže tedy chtěl Hus útočit na nespravedlivé rozdělení majetku, musel útočit týmiž ideologic- kými zbraněmi, jimiž církev soudobý společenský řád udržovala, t. j. formou náboženského traktátu, a jestliže měly být masy zaintereso- vány pro boj se sociální nespravedlností, bylo třeba k nim promluvit obdobným způsobem, jakým k nim mluvila církev, když sociální nespravedlnost hájila — t. j. zájmy mas musely být odůvodňovány nábožensky. Náboženská krise, jejímž mluvčím byl Hus, je odrazem krise so- ciální, jež pramení v době Karla IV., kdy se u nás začaly rychle 6
Strana 7
zostřovat sociální protivy. Na jedné straně prudce rostlo bohatství a na druhé straně bída. Král se opíral o církev, obohacoval ji a dělil se o velký majetek s duchovenstvem a s několika málo velmoži, zatím co ostatní obyvatelstvo, sedláci a nižší šlechta, stále více chudlo. So- ciální protivy se přiostřovaly také v rostoucích městech, kde na jedné straně se dělila církev o majetek s bohatnoucí tenkou vrstvou patri- ciátu (převážně německého) a na druhé straně přibývalo městské chudiny. Za takové situace rostla mezi chudnoucím lidem vůle k od- poru a masy se radikalisovaly. Hus dobře znal potřeby lidu a stal se po kazatelích Waldhauserovi a Milíčovi mluvčím jeho rozjitřené ná- lady. Husovi nebylo nic cizejšího než neplodné abstraktní theologické úvahy, v jakých si libovala scholastika; Hus směřoval vždycky přede- vším k životní praxi. Je to vidět už z toho, že při rozboru náboženské krise všímá si především jejích světských příčin. Právě proto mohl jádro zla správně rozpoznat v činitelích hospodářského rázu, t. j. v nerovném rozdělení majetku, přesněji, v jeho koncentraci v jedněch rukou. Z celé Husovy činnosti promlouvá doba, těhotná revolučním hnu- tím. Hus správně vycítil, že se sociální rozpory přiostřily do té míry, že už není možné kompromisní řešení a zbývá jen řešení revoluční. Vedle domácích t. zv. „Husových předchůdců“ (Waldhauser, Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova) navazoval Hus na anglického theologa Jana Viklefa (zemřel r. 1384). Viklef učil, že církev je společnost neviditelná, a tím ohrožoval samu podstatu středověké církve a její hospodářské moci. Své myšlenky se však nesnažil uvést do praxe, zůstal jen v oblasti theologické; tento revoluční krok učinil až Hus. — Viklefovy theologické spisy, jež přinesl do Prahy snad první mistr Jeronym Pražský r. 1401, studoval Hus dlouho a in- tensivněl a utkal se pro ně s reakčním duchovenstvem. O Viklefovy názory se pak opíral ve své vlastní literární činnosti. Také v Knížkách o svatokupectví se opírá o Viklefa, ač ho výslovně nejmenuje. Nebylo by však správné dívat se proto na Husa jako na spiso- vatele a myslitele nepůvodního. Nejen že velká část Knížek o svatokupectvíje samostatná, ale i způsob, jakým Hus pracuje, ukazuje, že i tam, kde dává mluviti Viklefovi, dává mu mluviti za sebe, nehledě k tomu, že Viklefovy myšlenky tlumočí volně. Je ostatně známo, že se středověk nedíval na otázku originality tak, jak se na ni dívá dnešek. S hlediska stře- dověku byl tedy Hus spisovatel naprosto původní. 1 Filosofické spisy Viklefovy byly u nás známy dříve než jeho spisy theologické, již od devadesátých let; Hus je studoval od r. 1398. 7
zostřovat sociální protivy. Na jedné straně prudce rostlo bohatství a na druhé straně bída. Král se opíral o církev, obohacoval ji a dělil se o velký majetek s duchovenstvem a s několika málo velmoži, zatím co ostatní obyvatelstvo, sedláci a nižší šlechta, stále více chudlo. So- ciální protivy se přiostřovaly také v rostoucích městech, kde na jedné straně se dělila církev o majetek s bohatnoucí tenkou vrstvou patri- ciátu (převážně německého) a na druhé straně přibývalo městské chudiny. Za takové situace rostla mezi chudnoucím lidem vůle k od- poru a masy se radikalisovaly. Hus dobře znal potřeby lidu a stal se po kazatelích Waldhauserovi a Milíčovi mluvčím jeho rozjitřené ná- lady. Husovi nebylo nic cizejšího než neplodné abstraktní theologické úvahy, v jakých si libovala scholastika; Hus směřoval vždycky přede- vším k životní praxi. Je to vidět už z toho, že při rozboru náboženské krise všímá si především jejích světských příčin. Právě proto mohl jádro zla správně rozpoznat v činitelích hospodářského rázu, t. j. v nerovném rozdělení majetku, přesněji, v jeho koncentraci v jedněch rukou. Z celé Husovy činnosti promlouvá doba, těhotná revolučním hnu- tím. Hus správně vycítil, že se sociální rozpory přiostřily do té míry, že už není možné kompromisní řešení a zbývá jen řešení revoluční. Vedle domácích t. zv. „Husových předchůdců“ (Waldhauser, Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova) navazoval Hus na anglického theologa Jana Viklefa (zemřel r. 1384). Viklef učil, že církev je společnost neviditelná, a tím ohrožoval samu podstatu středověké církve a její hospodářské moci. Své myšlenky se však nesnažil uvést do praxe, zůstal jen v oblasti theologické; tento revoluční krok učinil až Hus. — Viklefovy theologické spisy, jež přinesl do Prahy snad první mistr Jeronym Pražský r. 1401, studoval Hus dlouho a in- tensivněl a utkal se pro ně s reakčním duchovenstvem. O Viklefovy názory se pak opíral ve své vlastní literární činnosti. Také v Knížkách o svatokupectví se opírá o Viklefa, ač ho výslovně nejmenuje. Nebylo by však správné dívat se proto na Husa jako na spiso- vatele a myslitele nepůvodního. Nejen že velká část Knížek o svatokupectvíje samostatná, ale i způsob, jakým Hus pracuje, ukazuje, že i tam, kde dává mluviti Viklefovi, dává mu mluviti za sebe, nehledě k tomu, že Viklefovy myšlenky tlumočí volně. Je ostatně známo, že se středověk nedíval na otázku originality tak, jak se na ni dívá dnešek. S hlediska stře- dověku byl tedy Hus spisovatel naprosto původní. 1 Filosofické spisy Viklefovy byly u nás známy dříve než jeho spisy theologické, již od devadesátých let; Hus je studoval od r. 1398. 7
Strana 8
Knížky o svatokupectví jsou dílem, které vlastně revoluční hnutí připravuje. Tím, že v jejich závěru hájí Hus názor o nezávislosti světské moci na moci církevní a o povinnosti světské moci opřít se proti svatokupectví, popřel výlučné postavení církve a ukázal cestu k rozbití její absolutní a centralisované moci. A nejen to; Hus správně rozpoznal, že revoluci může provést jen lidové hnutí. Proto v Knížkách o svatokupectví se neobrací k učen- cům, ale píše útočné dílo určené lidu. Celý rozbor krise, který Hus podává, je vlastně podán s hlediska chudého člověka. Když se po- nořuje do života a tento život soudí, všude uvádí konkretní příklady a doklady z oblastí, jež byly blízké lidovému čtenáři. Tím se Hus staví do oné vývojové linie v naší literatuře, na jejímž začátku stojí satiry z t. ř. Hradeckého rukopisu. Východisko Husova traktátu je vlastně stejné jako východisko zmí- něných satir: Hus odůvodňuje svou kritiku stejně nábožensky, jako ji odůvodňoval neznámý autor satir, totiž poukazem na přestupo- vání božího zákona. Podstatný rozdíl mezi zmíněnými satirami a Husem je však v Husově bojovnosti. Hus není mravokárce útočící satirou v podstatě dobráckou, ale stává se tribunem lidu, který ote- vřeně útočí na celý řád. Hus nechce napravovat jednotlivé hříšníky a skupiny hříšníků, nehledá chyby jen v nich, ale cítí, že tkvějí hlou- běji, že tkvějí v samé podstatě společenského systému. Je proto u něho více žluči a nenávisti než u autora satir Hradeckého rukopisu, ale především je u něho odhodlání k revolučnímu činu. Tam, kde autor satir jen skrytě naznačuje možnost sociální vzpoury,2 Hus při- pravuje své čtenáře k přímé akci. Cítí, že doba dozrála a že má za sebou masu, která se může stát nositelkou revoluce a může uskuteč- nit revolučním činem to, o čem spisovatel teoreticky uvažuje. Právě proto, že je si vědom síly lidu, chce jej Hus svým dílem aktivisovat. Přesto, že Hus určil Knížky o svatokupectví především lidovému čtenářstvu, neslevil nic s vědecké přesnosti. Postupuje v podstatě stejnou metodou, jakou by pracoval v díle přísně vědeckém: Nejprve vymezuje látku, o které chce psát, pak hledá důvody z Písma a z cír- 2 Staročeské satiry. Vydal J. Hrabák (Praha, Orbis, 1947). Sedmé přikázání, str. 44, v. 645—652. 8
Knížky o svatokupectví jsou dílem, které vlastně revoluční hnutí připravuje. Tím, že v jejich závěru hájí Hus názor o nezávislosti světské moci na moci církevní a o povinnosti světské moci opřít se proti svatokupectví, popřel výlučné postavení církve a ukázal cestu k rozbití její absolutní a centralisované moci. A nejen to; Hus správně rozpoznal, že revoluci může provést jen lidové hnutí. Proto v Knížkách o svatokupectví se neobrací k učen- cům, ale píše útočné dílo určené lidu. Celý rozbor krise, který Hus podává, je vlastně podán s hlediska chudého člověka. Když se po- nořuje do života a tento život soudí, všude uvádí konkretní příklady a doklady z oblastí, jež byly blízké lidovému čtenáři. Tím se Hus staví do oné vývojové linie v naší literatuře, na jejímž začátku stojí satiry z t. ř. Hradeckého rukopisu. Východisko Husova traktátu je vlastně stejné jako východisko zmí- něných satir: Hus odůvodňuje svou kritiku stejně nábožensky, jako ji odůvodňoval neznámý autor satir, totiž poukazem na přestupo- vání božího zákona. Podstatný rozdíl mezi zmíněnými satirami a Husem je však v Husově bojovnosti. Hus není mravokárce útočící satirou v podstatě dobráckou, ale stává se tribunem lidu, který ote- vřeně útočí na celý řád. Hus nechce napravovat jednotlivé hříšníky a skupiny hříšníků, nehledá chyby jen v nich, ale cítí, že tkvějí hlou- běji, že tkvějí v samé podstatě společenského systému. Je proto u něho více žluči a nenávisti než u autora satir Hradeckého rukopisu, ale především je u něho odhodlání k revolučnímu činu. Tam, kde autor satir jen skrytě naznačuje možnost sociální vzpoury,2 Hus při- pravuje své čtenáře k přímé akci. Cítí, že doba dozrála a že má za sebou masu, která se může stát nositelkou revoluce a může uskuteč- nit revolučním činem to, o čem spisovatel teoreticky uvažuje. Právě proto, že je si vědom síly lidu, chce jej Hus svým dílem aktivisovat. Přesto, že Hus určil Knížky o svatokupectví především lidovému čtenářstvu, neslevil nic s vědecké přesnosti. Postupuje v podstatě stejnou metodou, jakou by pracoval v díle přísně vědeckém: Nejprve vymezuje látku, o které chce psát, pak hledá důvody z Písma a z cír- 2 Staročeské satiry. Vydal J. Hrabák (Praha, Orbis, 1947). Sedmé přikázání, str. 44, v. 645—652. 8
Strana 9
kevních autorit a konečně přísně logickým způsobem vyvozuje závěry. Vědecky je tedy spis plně na výši odborné literatury Husovy doby. Stejně je spis na výši, pokud jde o logické rozčlenění látky. Jako základní princip se uplatňuje dělení na tři části (trichotomie). Tato záliba v trojčlenném dělení je příznačná pro středověk vůbec a u Hu- sa se uplatňuje velmi důrazně. Traktát se člení takto: v úvodní části (kap. 1—3) je podána definice svatokupectví, druhá část (kap. 4 až 9) obsahuje jádro spisu, t. j. Hus v ní sleduje svatokupectví v celé soudobé společnosti od papeže přes biskupy, mnichy, faráře a ka- plany až k lidem světským, v závěru (kap. 10) jsou úvahy o tom, jak se svatokupectvím bojovat. Snaha po důsledném uplatnění trichotomie proniká i do menších thematických celků [srovn. na př. komposici kap. 5: biskup se do- pouští svatokupectví a) v biskupství vstupuje, b) v něm přebývaje, c) z něho vystupuje] a uplatňuje se i v členění látky [tak na př. hned v první kapitole definuje Hus svatokupectví jako nejhorší ze tří dru- hů kacířství]. Důsledným zachováváním trojčlennosti připomínají Knížky o sva- tokupectví Desatero z Hradeckého rukopisu. Hus připomíná zmíněné Desatero i tím, že se [přes důsledné zachovávání trojčlennosti] do- vedl ubránit jednotvárnosti a nudnému mechanickému vypočítávání příkladů. Jednotvárnosti se vyhýbá v podstatě stejně jako neznámý autor Desatera: jednotlivé části trichotomie bývají nestejně a ne- úměrně dlouhé, takže důsledná trojčlennost komposice se při četbě vlastně ztrácí. Snaha aktivisovat lidového čtenáře projevuje se v Knížkách o sva- tokupectví zvláště výrazně po stránce jazykové. Ukážeme to na let- mém srovnání se Štítným. Jestliže srovnáme Knížky o svatokupectví s některým traktátem Štítného, už na první pohled je nápadné odlišné zaměření obou spi- sovatelů: Štítný je v podstatě písmák, kdežto Hus je rozený agitátor. Toto různé zaměření je ovšem dáno dobou, v níž oba spisovatelé tvořili. Štítný psal v době, kdy se krise feudalismu sice již rýsovala, ale dosud nevyzrála. Štítný ještě věří ve feudální řád a chce jej obrodit. Blížící se krisi by chtěl odvrátit zacelováním trhlin společenské stav- by, a tak se snaží sharmonisovat skřípající svět návratem k neporu- 9
kevních autorit a konečně přísně logickým způsobem vyvozuje závěry. Vědecky je tedy spis plně na výši odborné literatury Husovy doby. Stejně je spis na výši, pokud jde o logické rozčlenění látky. Jako základní princip se uplatňuje dělení na tři části (trichotomie). Tato záliba v trojčlenném dělení je příznačná pro středověk vůbec a u Hu- sa se uplatňuje velmi důrazně. Traktát se člení takto: v úvodní části (kap. 1—3) je podána definice svatokupectví, druhá část (kap. 4 až 9) obsahuje jádro spisu, t. j. Hus v ní sleduje svatokupectví v celé soudobé společnosti od papeže přes biskupy, mnichy, faráře a ka- plany až k lidem světským, v závěru (kap. 10) jsou úvahy o tom, jak se svatokupectvím bojovat. Snaha po důsledném uplatnění trichotomie proniká i do menších thematických celků [srovn. na př. komposici kap. 5: biskup se do- pouští svatokupectví a) v biskupství vstupuje, b) v něm přebývaje, c) z něho vystupuje] a uplatňuje se i v členění látky [tak na př. hned v první kapitole definuje Hus svatokupectví jako nejhorší ze tří dru- hů kacířství]. Důsledným zachováváním trojčlennosti připomínají Knížky o sva- tokupectví Desatero z Hradeckého rukopisu. Hus připomíná zmíněné Desatero i tím, že se [přes důsledné zachovávání trojčlennosti] do- vedl ubránit jednotvárnosti a nudnému mechanickému vypočítávání příkladů. Jednotvárnosti se vyhýbá v podstatě stejně jako neznámý autor Desatera: jednotlivé části trichotomie bývají nestejně a ne- úměrně dlouhé, takže důsledná trojčlennost komposice se při četbě vlastně ztrácí. Snaha aktivisovat lidového čtenáře projevuje se v Knížkách o sva- tokupectví zvláště výrazně po stránce jazykové. Ukážeme to na let- mém srovnání se Štítným. Jestliže srovnáme Knížky o svatokupectví s některým traktátem Štítného, už na první pohled je nápadné odlišné zaměření obou spi- sovatelů: Štítný je v podstatě písmák, kdežto Hus je rozený agitátor. Toto různé zaměření je ovšem dáno dobou, v níž oba spisovatelé tvořili. Štítný psal v době, kdy se krise feudalismu sice již rýsovala, ale dosud nevyzrála. Štítný ještě věří ve feudální řád a chce jej obrodit. Blížící se krisi by chtěl odvrátit zacelováním trhlin společenské stav- by, a tak se snaží sharmonisovat skřípající svět návratem k neporu- 9
Strana 10
šenému feudálnímu řádu. Za tím účelem studuje církevní autority a poučení, které z nich načerpal, předává ve svém díle čtenářstvu. Jeho styl proto směřuje k přesnosti, je silně intelektualisovaný. Má rád dlouhá souvětí, symetricky vyvážená a napodobující nejednou formou věty latinské. Často volí formu přímé řeči (Reči besední, Reči nedělní) a suponuje si publikum, řečnické prvky pronikají i do traktátu — ale přece jen mluví v podstatě k isolovaným jednotlivcům nebo k malým kroužkům, ne však k davu. Nechce vzbudit masovou akci. Řečnické prvky jsou u něho spíš důsledkem tradice než vědo- mým úsilím o využití k agitačnímu cíli. Jeho postoj je daleko více postojem theoretika než postoj Husův. V Husovi promluvila doba, které již nejde o zachování rozkláda- jícího se řádu, ale o jeho zničení. Proto si klade jiný cíl, než jaký si kladl Štítný: chce připravovat své publikum k akci, chce masy pře- svědčit o nutnosti boje a chce jim ukázat, zač je třeba bojovat. Proto jako spisovatel buduje daleko víc než konservativní Štítný na mlu- vené lidové řeči. Volí živé slovo. I když píše traktát, přímo cítíme, že se vciťuje do postavení řečníka, který chce uchvátit a rozplamenit dav. Proto je v jeho řeči tolik apostrof, exklamací a řečnických otázek a proto nesměřuje k stručnosti, ale myšlenku podává s několika stran, týž pojem opakuje několikrát různými synonymy, stupňuje jej a vy- kládá antitheticky. Jeho sloh nikde nezapře rozeného kazatele, zvyk- lého mluvit k masám. Tím, že se Hus snaží o bezprostřední působení na čtenáře, je nám jeho próza bližší než próza Štítného. Jistá exklusivnost Štítného, který se rád zamýšlel nad subtilnostmi scholastické filosofie, zmizela u Husa naprosto. Na druhé straně pozorujeme u Husa snahu po přesnější osnově a ucelenější komposici než u Štítného. I to je pro- jevem jeho řečnického zaměření: Hus stojí v úloze řečníka, který chce přesvědčit rozumovými argumenty, a proto postupuje se že- leznou logikou. Látku, která přímo sváděla k mechanickému vypočítávání jednot- livých zlořádů, dovede Hus podat neobyčejně poutavě. Své vývody rád oživuje příklady vzatými přímo ze života, vzpomínkami na sku- tečné události i drobnou anekdotou. Líčit dovede názorně a plas- ticky. 10
šenému feudálnímu řádu. Za tím účelem studuje církevní autority a poučení, které z nich načerpal, předává ve svém díle čtenářstvu. Jeho styl proto směřuje k přesnosti, je silně intelektualisovaný. Má rád dlouhá souvětí, symetricky vyvážená a napodobující nejednou formou věty latinské. Často volí formu přímé řeči (Reči besední, Reči nedělní) a suponuje si publikum, řečnické prvky pronikají i do traktátu — ale přece jen mluví v podstatě k isolovaným jednotlivcům nebo k malým kroužkům, ne však k davu. Nechce vzbudit masovou akci. Řečnické prvky jsou u něho spíš důsledkem tradice než vědo- mým úsilím o využití k agitačnímu cíli. Jeho postoj je daleko více postojem theoretika než postoj Husův. V Husovi promluvila doba, které již nejde o zachování rozkláda- jícího se řádu, ale o jeho zničení. Proto si klade jiný cíl, než jaký si kladl Štítný: chce připravovat své publikum k akci, chce masy pře- svědčit o nutnosti boje a chce jim ukázat, zač je třeba bojovat. Proto jako spisovatel buduje daleko víc než konservativní Štítný na mlu- vené lidové řeči. Volí živé slovo. I když píše traktát, přímo cítíme, že se vciťuje do postavení řečníka, který chce uchvátit a rozplamenit dav. Proto je v jeho řeči tolik apostrof, exklamací a řečnických otázek a proto nesměřuje k stručnosti, ale myšlenku podává s několika stran, týž pojem opakuje několikrát různými synonymy, stupňuje jej a vy- kládá antitheticky. Jeho sloh nikde nezapře rozeného kazatele, zvyk- lého mluvit k masám. Tím, že se Hus snaží o bezprostřední působení na čtenáře, je nám jeho próza bližší než próza Štítného. Jistá exklusivnost Štítného, který se rád zamýšlel nad subtilnostmi scholastické filosofie, zmizela u Husa naprosto. Na druhé straně pozorujeme u Husa snahu po přesnější osnově a ucelenější komposici než u Štítného. I to je pro- jevem jeho řečnického zaměření: Hus stojí v úloze řečníka, který chce přesvědčit rozumovými argumenty, a proto postupuje se že- leznou logikou. Látku, která přímo sváděla k mechanickému vypočítávání jednot- livých zlořádů, dovede Hus podat neobyčejně poutavě. Své vývody rád oživuje příklady vzatými přímo ze života, vzpomínkami na sku- tečné události i drobnou anekdotou. Líčit dovede názorně a plas- ticky. 10
Strana 11
Hus není nikde netečným divákem. Ke své látce má vztah přímo vášnivý. Proto také rád užívá sžíravé ironie a jedovatého sarkasmu a nebojí se silného slova. Jestliže však Hus nešetří silnými výrazy, nelze říci, že by nadsazoval, pokud jde o obsah. Jeho vášnivý vztah k látce je dán právě tím, že bedlivě pozoroval skutečnost a intensivně ji prožíval. Jeho vášnivý vztah k látce nenarušuje správné zobrazení skutečnosti, Husovo líčení má cenu přímo dokumentární. Záměrně a úspěšně usiloval o to, aby podával pravdu a jen pravdu. Při díle tak významném jako Husovy Knížky o svatokupectví jistě si položíme otázku, co znamená pro dnešního čtenáře a co mu může dát. Je to jedno z prvních revolučních děl v naší literatuře, přímý prolog husitského revolučního hnutí, z něhož pramení pokroková tradice našeho národa. Proto si zasluhuje, aby bylo čteno se soustře- děnou pozorností i dnes. Josef Hrabák 11
Hus není nikde netečným divákem. Ke své látce má vztah přímo vášnivý. Proto také rád užívá sžíravé ironie a jedovatého sarkasmu a nebojí se silného slova. Jestliže však Hus nešetří silnými výrazy, nelze říci, že by nadsazoval, pokud jde o obsah. Jeho vášnivý vztah k látce je dán právě tím, že bedlivě pozoroval skutečnost a intensivně ji prožíval. Jeho vášnivý vztah k látce nenarušuje správné zobrazení skutečnosti, Husovo líčení má cenu přímo dokumentární. Záměrně a úspěšně usiloval o to, aby podával pravdu a jen pravdu. Při díle tak významném jako Husovy Knížky o svatokupectví jistě si položíme otázku, co znamená pro dnešního čtenáře a co mu může dát. Je to jedno z prvních revolučních děl v naší literatuře, přímý prolog husitského revolučního hnutí, z něhož pramení pokroková tradice našeho národa. Proto si zasluhuje, aby bylo čteno se soustře- děnou pozorností i dnes. Josef Hrabák 11
Strana 12
Strana 13
JAN HUS KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ
JAN HUS KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ
Strana 14
Strana 15
UKAZADLO KE SVATOKUPECTVÍ 105r Almužny kto zle rozdávají. 8 G. Almužny zle trojím obyčejem požívají. 8 H. Almužny věčné nemají založení v Písmě. 8 H. Balámovi dědicové. 3 B. G. Biskup trojím obyčejem svatokupčí. 5 A. Biskup kterak biskupství jest hodný. 5 A. Biskup kaký má býti. 5 B. Biskupí proč mají náměstky. 5 A. Biskup planý které má výmluvy. 5 G. Biskupství přijíti kto by měl. 10 B. Bratrství křesťanské. 6 K. Bratrství vymyšlené od lidí. 6 M. Bulle drahé jsú. 5 G. Bázeň troje, pro niž pravdy nevyznávají. 9 D. Biskup kaký má volen býti a kterak. 10 A. Biskupství žádati a kněžství sluší-li. 8 C. Blahoslavenství co jest. 10 G. Chudých jsú mordéři, lúpežníci a zlodějí ti, kteříž jim almužny drží. 8 G. Daruov má se varovati každý v duchovenství. 2 D. Dědici Šimonovi. 3 F. Dědicové Jidášovi. 3 E. Dědici svatokupcuov kto jsú. 3 A. Dědici Balámovi. 3 B. Dědici Gezí. 3 C. Duchovní věc která slove. 2 C. Farář kterak svatokupčí. 7 A. B. C. Faráře zlého mají tresktati osadní. 7 K. 15
UKAZADLO KE SVATOKUPECTVÍ 105r Almužny kto zle rozdávají. 8 G. Almužny zle trojím obyčejem požívají. 8 H. Almužny věčné nemají založení v Písmě. 8 H. Balámovi dědicové. 3 B. G. Biskup trojím obyčejem svatokupčí. 5 A. Biskup kterak biskupství jest hodný. 5 A. Biskup kaký má býti. 5 B. Biskupí proč mají náměstky. 5 A. Biskup planý které má výmluvy. 5 G. Biskupství přijíti kto by měl. 10 B. Bratrství křesťanské. 6 K. Bratrství vymyšlené od lidí. 6 M. Bulle drahé jsú. 5 G. Bázeň troje, pro niž pravdy nevyznávají. 9 D. Biskup kaký má volen býti a kterak. 10 A. Biskupství žádati a kněžství sluší-li. 8 C. Blahoslavenství co jest. 10 G. Chudých jsú mordéři, lúpežníci a zlodějí ti, kteříž jim almužny drží. 8 G. Daruov má se varovati každý v duchovenství. 2 D. Dědici Šimonovi. 3 F. Dědicové Jidášovi. 3 E. Dědici svatokupcuov kto jsú. 3 A. Dědici Balámovi. 3 B. Dědici Gezí. 3 C. Duchovní věc která slove. 2 C. Farář kterak svatokupčí. 7 A. B. C. Faráře zlého mají tresktati osadní. 7 K. 15
Strana 16
Faráři kterak se zle mění o fary. 7 M. Gezí svatokupec i synové jeho. 3 C. Jerobohamovi dědicové. 3 D. Hřešiti nemá člověk, aby dobré bylo. 6 H. Hříchu obyčej nevymlúvá ani přirození. 7 G. Hřícha účastnost. 9 A. Kacieřství co jest. 1 B. Kacířem někto jest v řeči, někto skutkem. 1 C. Kacířství jest troje. 2 A. Kacířem blížního nemá nazvati člověk. 1 D. Klášterníci almužny zadržením hřeší. 8 G. Kněz, který lépe pracuje, jest hodnější puožitkuov. 7 E. Kněží zle utracují zboží. 7 J. Kněz smilný zjevně kterak má trestán býti. 7 E. Kněz zlý není hoden, aby slúžil. 7 K. L. Kněží proč mnoho jest a vždy jich přibývá. 8 B. Knězem těžko býti pro mnohá zpletení. 8 B. Knížata účastna jsú svatokupectví, že potvrzují. 9 F. Kostely proč zákonníci sobě sobí. 6 B. C. Král má moc zlé kněží tresktati. 10 G. F. Kristovi kto jest bližší. 10 M. Kristus jest cesta, pravda a život. 10 M. Listy dávají zákonníci, proč. 6 J. Lúpí divně lid kněží. 7 M. Lúpežníci chudých jsú, ktož almužny jim drží. 8 G. Mistrem proč má kto býti. 9 C. Mistrská pýcha veliká. 9 A. Mistři svatokupecství kterak brání. 9 A. Měnění o fary neb o obroky zlé jest. 7 M. Mordéři chudých jsú, ktož jim almužnu drží. 8 G. Mší třidceti slúžení. 7 D. Mše smilného kněze proč nemá slyšína býti. 7 K. Najímaní kosteluov jest zlé. 7 M. Najíti kostel mohli by bez hřícha? 7 N. Náměstka každý prelát chce míti. 5 A. Náměstka má dábla zlý prelát. 5 K. 16 106 105 v
Faráři kterak se zle mění o fary. 7 M. Gezí svatokupec i synové jeho. 3 C. Jerobohamovi dědicové. 3 D. Hřešiti nemá člověk, aby dobré bylo. 6 H. Hříchu obyčej nevymlúvá ani přirození. 7 G. Hřícha účastnost. 9 A. Kacieřství co jest. 1 B. Kacířem někto jest v řeči, někto skutkem. 1 C. Kacířství jest troje. 2 A. Kacířem blížního nemá nazvati člověk. 1 D. Klášterníci almužny zadržením hřeší. 8 G. Kněz, který lépe pracuje, jest hodnější puožitkuov. 7 E. Kněží zle utracují zboží. 7 J. Kněz smilný zjevně kterak má trestán býti. 7 E. Kněz zlý není hoden, aby slúžil. 7 K. L. Kněží proč mnoho jest a vždy jich přibývá. 8 B. Knězem těžko býti pro mnohá zpletení. 8 B. Knížata účastna jsú svatokupectví, že potvrzují. 9 F. Kostely proč zákonníci sobě sobí. 6 B. C. Král má moc zlé kněží tresktati. 10 G. F. Kristovi kto jest bližší. 10 M. Kristus jest cesta, pravda a život. 10 M. Listy dávají zákonníci, proč. 6 J. Lúpí divně lid kněží. 7 M. Lúpežníci chudých jsú, ktož almužny jim drží. 8 G. Mistrem proč má kto býti. 9 C. Mistrská pýcha veliká. 9 A. Mistři svatokupecství kterak brání. 9 A. Měnění o fary neb o obroky zlé jest. 7 M. Mordéři chudých jsú, ktož jim almužnu drží. 8 G. Mší třidceti slúžení. 7 D. Mše smilného kněze proč nemá slyšína býti. 7 K. Najímaní kosteluov jest zlé. 7 M. Najíti kostel mohli by bez hřícha? 7 N. Náměstka každý prelát chce míti. 5 A. Náměstka má dábla zlý prelát. 5 K. 16 106 105 v
Strana 17
Následovati Krista najlepší. 10 N. Obyčej hříchu nevymlúvá, ale tíží. 7 F. Obyčej zlý každý jest proti Bohu. 7 H. Obyčej slavný který slove. 7 F. Obcování svatých. 6 L. Obecné věci zákonníkuov. 6 G. Odplata knížat a pánuov, by svatokupecství pudili. 10 G. H. Odpustkuov prodávaní. 4 G. Odpoviedati má každý sám za své činy. 5 A. Odstúpení jest proti Otci Bohu. 2 B. Otec hřeší dada dítě na učení, aby bylo světu vzácno. 8 B. Papež muož svatokupcem býti. 4 A. Papež kterým obyčejem muož svatokupec býti? 4 B. Papežuov úřad který jest. 4 C. Papež Jan Dvamezcítmý najprvé puožitky ustavil obrokuov. 4 E. Papežovu moc víže zákon Boží. 4 F. Pásti ovce kterak má prelát? 5 J. Podací k kosteluom kterak přišlo mnichuom. 6 D. Poddáni mají býti kněží knížatuom. 10 F. Podací míti jest strašlivé. 8 D. Podací co jest? 8 D. Podací troje věc činí. 8 E. Podací neb patron má tři odplaty. 8 G. Podací proč slove duchovní věc. 8 F. Pomoci jsú tři k zrušení svatokupectví. 10 D. Pomsta svatokupcuov. 3 H. 10 J. Pokání toho, kto zle v obrok vstúpil. 5 L. Poslúchati ne ve všem papeže. 4 E. Poslúchati prelátuov jedné v dobrém. 9 B. Poslúchati máme knížat. 10 F. Radú účastni kto jsú svatokupectví. 9 E. Rúhaní co jest? 2 A. Rúhaní jest proti Bohu Synu zvláště. 2 B. Spravedlivý jest Pán všeho světa. 4 D. Stvrzení k biskupství neb k faře nemá kupováno býti. 7 B. Súdce má míti čtyři věci do sebe. 10 K. 106v 1071 2 Knížky o svatokupectví 17
Následovati Krista najlepší. 10 N. Obyčej hříchu nevymlúvá, ale tíží. 7 F. Obyčej zlý každý jest proti Bohu. 7 H. Obyčej slavný který slove. 7 F. Obcování svatých. 6 L. Obecné věci zákonníkuov. 6 G. Odplata knížat a pánuov, by svatokupecství pudili. 10 G. H. Odpustkuov prodávaní. 4 G. Odpoviedati má každý sám za své činy. 5 A. Odstúpení jest proti Otci Bohu. 2 B. Otec hřeší dada dítě na učení, aby bylo světu vzácno. 8 B. Papež muož svatokupcem býti. 4 A. Papež kterým obyčejem muož svatokupec býti? 4 B. Papežuov úřad který jest. 4 C. Papež Jan Dvamezcítmý najprvé puožitky ustavil obrokuov. 4 E. Papežovu moc víže zákon Boží. 4 F. Pásti ovce kterak má prelát? 5 J. Podací k kosteluom kterak přišlo mnichuom. 6 D. Poddáni mají býti kněží knížatuom. 10 F. Podací míti jest strašlivé. 8 D. Podací co jest? 8 D. Podací troje věc činí. 8 E. Podací neb patron má tři odplaty. 8 G. Podací proč slove duchovní věc. 8 F. Pomoci jsú tři k zrušení svatokupectví. 10 D. Pomsta svatokupcuov. 3 H. 10 J. Pokání toho, kto zle v obrok vstúpil. 5 L. Poslúchati ne ve všem papeže. 4 E. Poslúchati prelátuov jedné v dobrém. 9 B. Poslúchati máme knížat. 10 F. Radú účastni kto jsú svatokupectví. 9 E. Rúhaní co jest? 2 A. Rúhaní jest proti Bohu Synu zvláště. 2 B. Spravedlivý jest Pán všeho světa. 4 D. Stvrzení k biskupství neb k faře nemá kupováno býti. 7 B. Súdce má míti čtyři věci do sebe. 10 K. 106v 1071 2 Knížky o svatokupectví 17
Strana 18
Svatokupectví farářovo a střídníkovo. 7 A. B. Svatokupecství od koho se počalo. 3 A. Svatokupecství co jest? 2 B. Svatokupectví jest proti Duchu svatému. 2 B. Svatokupec jest, kto pro chválu nebpro službu duchovní věc dává. 2 D. Svatokupcuov mnoho. 2 D. Svatokupcuov pomsta. 3 H. Svatokupectví tupí svaté ustavení. 5 C. Svatokupectví kterak vymlúvají. 5 D. Svatokupectví kdy z peněz světí kněží. 5 E. Svatokupci slúhy biskupovy. 5 F. Svatokupectví lidí světských. 8 A. Svatokupectví účastni jsú lidé šesterým obyčejem. 9 A. Šimonovi dědicové. 3 F. Tresktati kterak mají osadní faráře. 7 K. Účastnost hřícha. 9 H. Účastni jsú, svatokupectví kto potvrzují. 9 F. Účastnost svatokupectví sestra. 9 A. Učiti proč se má dítě. 8 B. Věřiti komu jest hodnějšie. 10 L. Voliti by měla obec biskupa. 10 A. Volení jest dvoje. 10 C. Vyznání Krista a jeho pravdy. 9 D. Žádati kněžství, biskupství, farářství sluší-li? 8 C. Zákonník kterak má učiniti, aby nebyl účasten hříchuov. 6 N. Zákonníci kaké listy dávají lidem. 6 J. Zákon kto chce přijíti na se, má se opatřiti. 6 B. Zákonníci kterak bývají svatokupci. 6 E. Zákonničí zpověd a obecenství. 6 G. Zákonničí hodování a rozkoš. 6 F. Zákonničí svatokupectví. 6 A. 107V 1081 Ktož budeš čísti toto svrchupsané ukazadlo, neklaď ihned za blud, jeliž přečteš v knížkách a uzříš, žeť na dobré kněží a na dobré zákon- níky i na dobré světské nejde tresktání, ale na hříchy zlých, kteréžto hříchy má každý křestan kaziti, jakož najdále muož. 18
Svatokupectví farářovo a střídníkovo. 7 A. B. Svatokupecství od koho se počalo. 3 A. Svatokupecství co jest? 2 B. Svatokupectví jest proti Duchu svatému. 2 B. Svatokupec jest, kto pro chválu nebpro službu duchovní věc dává. 2 D. Svatokupcuov mnoho. 2 D. Svatokupcuov pomsta. 3 H. Svatokupectví tupí svaté ustavení. 5 C. Svatokupectví kterak vymlúvají. 5 D. Svatokupectví kdy z peněz světí kněží. 5 E. Svatokupci slúhy biskupovy. 5 F. Svatokupectví lidí světských. 8 A. Svatokupectví účastni jsú lidé šesterým obyčejem. 9 A. Šimonovi dědicové. 3 F. Tresktati kterak mají osadní faráře. 7 K. Účastnost hřícha. 9 H. Účastni jsú, svatokupectví kto potvrzují. 9 F. Účastnost svatokupectví sestra. 9 A. Učiti proč se má dítě. 8 B. Věřiti komu jest hodnějšie. 10 L. Voliti by měla obec biskupa. 10 A. Volení jest dvoje. 10 C. Vyznání Krista a jeho pravdy. 9 D. Žádati kněžství, biskupství, farářství sluší-li? 8 C. Zákonník kterak má učiniti, aby nebyl účasten hříchuov. 6 N. Zákonníci kaké listy dávají lidem. 6 J. Zákon kto chce přijíti na se, má se opatřiti. 6 B. Zákonníci kterak bývají svatokupci. 6 E. Zákonničí zpověd a obecenství. 6 G. Zákonničí hodování a rozkoš. 6 F. Zákonničí svatokupectví. 6 A. 107V 1081 Ktož budeš čísti toto svrchupsané ukazadlo, neklaď ihned za blud, jeliž přečteš v knížkách a uzříš, žeť na dobré kněží a na dobré zákon- níky i na dobré světské nejde tresktání, ale na hříchy zlých, kteréžto hříchy má každý křestan kaziti, jakož najdále muož. 18
Strana 19
Pak chceš-li naleznúti o které věci psané v knihách, znamenaj slovo, kteréž tu věc znamená, a znamenaj, od které čteny to slovo se počíná, a ihned hledaj. Nalezneš-li je mezi jinými slovy, kteréž od též čteny se počíná, a bude-li mezi nimi, tehdy ihned počet ukáže kapitolu a čtena ukáže, kde v té kapitole o té věci psáno jest. U pří- kladě: chceš míti o bázni; to slovo „bázeň“ počíná se od té čteny B; hledajž v ukazadlu mezi těmi slovy, jenž se počínají od B, a nalezneš: „Bázeň jest troje“ a tento počet: 9 a tuto čtenu: D. Počet ukazuje de- vátú kapitolu a čtena ukazuje, kde o bázni v té kapitole stojí psáno. Také věz, že v knihách na mezech vedlé řádkuov písma neb záho- nuov písmo latinské ukazuje, kde písmo jest v Zákoně Božím neb v ustavení a kde píší světí. Kterak kníhy z biblí česky slovú a kterak počtové mají znáni býti, psal jsem na konci knih: „O Božím přiká- zaní“. 1087 19
Pak chceš-li naleznúti o které věci psané v knihách, znamenaj slovo, kteréž tu věc znamená, a znamenaj, od které čteny to slovo se počíná, a ihned hledaj. Nalezneš-li je mezi jinými slovy, kteréž od též čteny se počíná, a bude-li mezi nimi, tehdy ihned počet ukáže kapitolu a čtena ukáže, kde v té kapitole o té věci psáno jest. U pří- kladě: chceš míti o bázni; to slovo „bázeň“ počíná se od té čteny B; hledajž v ukazadlu mezi těmi slovy, jenž se počínají od B, a nalezneš: „Bázeň jest troje“ a tento počet: 9 a tuto čtenu: D. Počet ukazuje de- vátú kapitolu a čtena ukazuje, kde o bázni v té kapitole stojí psáno. Také věz, že v knihách na mezech vedlé řádkuov písma neb záho- nuov písmo latinské ukazuje, kde písmo jest v Zákoně Božím neb v ustavení a kde píší světí. Kterak kníhy z biblí česky slovú a kterak počtové mají znáni býti, psal jsem na konci knih: „O Božím přiká- zaní“. 1087 19
Strana 20
Strana 21
OSVATOKUPECSTVÍ MISTRHUS JAN 1091 Kapitola I. 5 B 10 15 20 25 Svatokupecství, jenž se rozmnožilo, aby věrní tupili, od něho se ostřiehali, a také zda by kteří svatokupci se pokáli, chci s Boží po- mocí o svatokupecství psáti kniežky. A že svatokupecstvie jest kacieřství a že zlí dobré za kacieře mají, protož dobrým na výstrahu a na potvrzení, a zlým na polepšení chci najprvé položiti, co slove kacieřství, aby lidé poznali, jsú-li ti, kteréž oni nazývají, kacieři, čili sami sú kacieřstvím poraženi. Věz, že kacieřství jest učení bludné, svatému Písmu odporné, neústupně bráněné. Tak vypisují kacieřství a zvláště sv. Augustin. Ale že by sprostnému bylo těžko brániti, neb řekl by někto, že [by] kacieř nebyl nižádný, kdyby spal aneb mlčal neb v tu dobu kdyby pravdu mluvil, a také že by němý, drže blud kacieřský, neb člověk, jenž neučí bludu, ač drží, nebyl kacieřem, protož k rozumu lehčejšímu diem, že kacieřství jest držení neústupné bludu proti Písmu svatému. Diem „držení bludu“, neb bez toho nemuož býti kacieřem; a že držení nemuož býti bez přivolení, protož nemuož býti v člověku kacieřství, jedné ač k bludu přivolí. A tak kacieřství, jakož i každý hřiech smrtedlný, má hniezdo a založení v srdci, to jest, u vóli srdečné, jakož die Spasitel, že z srdce vycházejí myšlení zlá, vraždy, cizoložství, smilství, krádeř, křivé svědectví a rúhaní. Aj teď dí, že rúhaní, jenž jest kacieřství, z srdce pochází. Z toho máš, že nižádný člověk, ani Pán Buoh nemóž člověka bez jeho přivolení kacieřem učiniti. Druhé z toho máš, že kacieřství není jediné v duchu rozum- ném, kterýžto duch vuolí stojí proti pravdě Písma svatého; neb poněvadž každý hřích smrtedlný jest v duchu rozumném a každé 109v 21
OSVATOKUPECSTVÍ MISTRHUS JAN 1091 Kapitola I. 5 B 10 15 20 25 Svatokupecství, jenž se rozmnožilo, aby věrní tupili, od něho se ostřiehali, a také zda by kteří svatokupci se pokáli, chci s Boží po- mocí o svatokupecství psáti kniežky. A že svatokupecstvie jest kacieřství a že zlí dobré za kacieře mají, protož dobrým na výstrahu a na potvrzení, a zlým na polepšení chci najprvé položiti, co slove kacieřství, aby lidé poznali, jsú-li ti, kteréž oni nazývají, kacieři, čili sami sú kacieřstvím poraženi. Věz, že kacieřství jest učení bludné, svatému Písmu odporné, neústupně bráněné. Tak vypisují kacieřství a zvláště sv. Augustin. Ale že by sprostnému bylo těžko brániti, neb řekl by někto, že [by] kacieř nebyl nižádný, kdyby spal aneb mlčal neb v tu dobu kdyby pravdu mluvil, a také že by němý, drže blud kacieřský, neb člověk, jenž neučí bludu, ač drží, nebyl kacieřem, protož k rozumu lehčejšímu diem, že kacieřství jest držení neústupné bludu proti Písmu svatému. Diem „držení bludu“, neb bez toho nemuož býti kacieřem; a že držení nemuož býti bez přivolení, protož nemuož býti v člověku kacieřství, jedné ač k bludu přivolí. A tak kacieřství, jakož i každý hřiech smrtedlný, má hniezdo a založení v srdci, to jest, u vóli srdečné, jakož die Spasitel, že z srdce vycházejí myšlení zlá, vraždy, cizoložství, smilství, krádeř, křivé svědectví a rúhaní. Aj teď dí, že rúhaní, jenž jest kacieřství, z srdce pochází. Z toho máš, že nižádný člověk, ani Pán Buoh nemóž člověka bez jeho přivolení kacieřem učiniti. Druhé z toho máš, že kacieřství není jediné v duchu rozum- ném, kterýžto duch vuolí stojí proti pravdě Písma svatého; neb poněvadž každý hřích smrtedlný jest v duchu rozumném a každé 109v 21
Strana 22
C kacieřství jest smrtedlný hřích, tehdy každé kacieřství v duchu rozumném. Dále řečeno jest, že kacieřství jest držení neústupné, to jest, jehož člověk nechce ustúpiti za některý čas aneb nikdy; neb ač by člověk držal blud, mně, že by byla pravda, ale tak držel, že jakž by najspíše poznal, že to jest blud, což má za pravdu, ihned by měl za blud, tehdy není kacieřem. Protož dí sv. Augustin, že kterak- kolivěk by někteří poblúdili a snažně by pravdy hledali, a naleznúce ihned by bludu nechali, tací nikoli nemají býti kacíři nazváni. Proč? Protože sú nedrželi bludu, ale byli sú hotovi, aby bludu nedrželi a pravdu míle přijali. Protož má věrný křesťan míti v své mysli, že nechce nic proti Písmu svatému držeti; pakli by z hlúposti upadl, že chce ihned rád ustúpiti. A tak mistři v školách, kdy jiným mistróm odpovídají, neb kdy co píší, osvědčují, že nemíní nic křivého držeti. A tímto kusem jsú i sprostní lidé z kacieřství vy- svobozeni, z nichž mnozí mní, by svatá Trojice byla žena a by Otec Buoh byl muž starší než syn jeho, Buoh. Protož neustúpení bludu činí kacieřství. A že někdo drží blud proti Písmu svatému skutkem, a někto řečí, protož netoliko jest ten kacieř, jenž by řečí držel blud, ale i ten, jenž skutkem drží. U příkladě: By Petr řekl, že smilství není hřiech, ale nesmilnil by, a Jan by řekl, že smilství jest hřiech, ale smilnil by neústupně, tehdy by Jan byl v skutku kacieřem a Petr v řeči; a pak třetí kdyby i pravil, že smilství není hřích i smilnil neústupně, ten by byl dvénásobný kacieř. A jakož ten, jenž uče jiné bludu proti Písmu svatému, vede je v kacieřství a jest kacieř, též ten, kterýž svým zlým činem svodí mnohé od následování Kristova, jest kacieř, neb skutkové pevnějí a více učí než holá slova. A takový, jenž skutkem jest kacieř, bojuje proti tomu kusu víry Písma svatého: „Věřím v Buoha“. Protož dí sv. Pavel, že tací vyznávají, že by Boha znali, ale skutky zlými zapírají. Protož horší jest byl Jidáš kacieř, řka Pánu Ježíšovi: „Zdráv buď, mistře!“, když ho zradil, než Petr, jenž jest přisáhl a klel se řka, že nezná toho člověka, jehož mínie. Z té řeči máš, že každý, ktož neústupně smrtedlně hřeší, jest 35 kacieř, protože neústupně drží blud proti Písmu svatému. Najprv proti tomu: „Věři v Buoh“, a jest-li smilník, tehdy proti tomu 111r 22 5 10 15 20 25 30 1101 110V
C kacieřství jest smrtedlný hřích, tehdy každé kacieřství v duchu rozumném. Dále řečeno jest, že kacieřství jest držení neústupné, to jest, jehož člověk nechce ustúpiti za některý čas aneb nikdy; neb ač by člověk držal blud, mně, že by byla pravda, ale tak držel, že jakž by najspíše poznal, že to jest blud, což má za pravdu, ihned by měl za blud, tehdy není kacieřem. Protož dí sv. Augustin, že kterak- kolivěk by někteří poblúdili a snažně by pravdy hledali, a naleznúce ihned by bludu nechali, tací nikoli nemají býti kacíři nazváni. Proč? Protože sú nedrželi bludu, ale byli sú hotovi, aby bludu nedrželi a pravdu míle přijali. Protož má věrný křesťan míti v své mysli, že nechce nic proti Písmu svatému držeti; pakli by z hlúposti upadl, že chce ihned rád ustúpiti. A tak mistři v školách, kdy jiným mistróm odpovídají, neb kdy co píší, osvědčují, že nemíní nic křivého držeti. A tímto kusem jsú i sprostní lidé z kacieřství vy- svobozeni, z nichž mnozí mní, by svatá Trojice byla žena a by Otec Buoh byl muž starší než syn jeho, Buoh. Protož neustúpení bludu činí kacieřství. A že někdo drží blud proti Písmu svatému skutkem, a někto řečí, protož netoliko jest ten kacieř, jenž by řečí držel blud, ale i ten, jenž skutkem drží. U příkladě: By Petr řekl, že smilství není hřiech, ale nesmilnil by, a Jan by řekl, že smilství jest hřiech, ale smilnil by neústupně, tehdy by Jan byl v skutku kacieřem a Petr v řeči; a pak třetí kdyby i pravil, že smilství není hřích i smilnil neústupně, ten by byl dvénásobný kacieř. A jakož ten, jenž uče jiné bludu proti Písmu svatému, vede je v kacieřství a jest kacieř, též ten, kterýž svým zlým činem svodí mnohé od následování Kristova, jest kacieř, neb skutkové pevnějí a více učí než holá slova. A takový, jenž skutkem jest kacieř, bojuje proti tomu kusu víry Písma svatého: „Věřím v Buoha“. Protož dí sv. Pavel, že tací vyznávají, že by Boha znali, ale skutky zlými zapírají. Protož horší jest byl Jidáš kacieř, řka Pánu Ježíšovi: „Zdráv buď, mistře!“, když ho zradil, než Petr, jenž jest přisáhl a klel se řka, že nezná toho člověka, jehož mínie. Z té řeči máš, že každý, ktož neústupně smrtedlně hřeší, jest 35 kacieř, protože neústupně drží blud proti Písmu svatému. Najprv proti tomu: „Věři v Buoh“, a jest-li smilník, tehdy proti tomu 111r 22 5 10 15 20 25 30 1101 110V
Strana 23
D Písmu: „Nesesmilníš“, pakli jiný kterýkolivěk hřiech smrtedlný drží, tehdy ihned jest proti některému Písmu. Ó Hospodine, ty vieš, kterak mnozí sú ti v skutku kacieři, jenž mají se řečí za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře nazývají! Dále věz z té řeči, že, by nebylo svatého Písma, tehdy by nebylo kacieřství, jakož by nebyla noc, by den nepředšel noci. A dále, jakož nemuož člověk poznati kacieřství, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému jest to kacieřství, takéž nemá nižádný svého blížního kacieřem nazvati, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému mluví 10 neb činí neústupně; a že nezná úmysla jeho, protož nemá všetečně, temerarie, nazvati ho kacieřem. Více máš z té řeči, že každý, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému řečí neb skutkem, každý taký jest kacieř. Ale snad díš: „Tehdy každý žid i každý pohan, jenž v Krista již nevěří zde na světě, jest kacieř, a to, zdá se, že není pravda; neb jedné ten, kterýž, byv křesťanem, i odstúpil od některého Písma svatého, slove kacieř.“ Tu diem, že každý pohan i každý žid, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému, jest kacieř, ale umře-li v kacieřství neb nic, Bohu porúčiem. A tak když řečeno jest, že by jedné ten byl kacieř, kterýž by prvé byl křesťanem, není to pravda. Dále dím, že každý od Boha vyobcovaný, a tak od Boha kletý, stojí v tom vyobcování a kletí neústupně, jest kacieř, neb jest od Boha i od jeho cierkve svaté odřezaný, ač snad před lidmi stkví se jako svatý; a zase mnohý před lidmi jest kletý a zlořečený, a před Bohem jest veliký svatý. Protož varujme se bluduov, nenazývajme blížních svých všetečně ani ze zlosti kacieřóv, ač chcme býti konečně po- žehnáni. 15 20 25 111v Kapitola II. A Kacieřství má najprvé tři kmeny, takže jest troje kacieřství; 3o to jest: odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od zákona Božieho odvrácení. Rúhaní jest moci božské hanění, a to bývá trojím obyčejem. Prvním, když člověk na Boha cpá, což na něho nesluší, jako kdy by kto držel, že Buoh jest lživý neb že muož hřešiti. Druhým obyčejem se rúhá, ktož by moci Boží 35 neústupně v mysli ujímal a tak řekl neb učil, že Buoh nemuož, 1121 23
D Písmu: „Nesesmilníš“, pakli jiný kterýkolivěk hřiech smrtedlný drží, tehdy ihned jest proti některému Písmu. Ó Hospodine, ty vieš, kterak mnozí sú ti v skutku kacieři, jenž mají se řečí za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře nazývají! Dále věz z té řeči, že, by nebylo svatého Písma, tehdy by nebylo kacieřství, jakož by nebyla noc, by den nepředšel noci. A dále, jakož nemuož člověk poznati kacieřství, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému jest to kacieřství, takéž nemá nižádný svého blížního kacieřem nazvati, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému mluví 10 neb činí neústupně; a že nezná úmysla jeho, protož nemá všetečně, temerarie, nazvati ho kacieřem. Více máš z té řeči, že každý, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému řečí neb skutkem, každý taký jest kacieř. Ale snad díš: „Tehdy každý žid i každý pohan, jenž v Krista již nevěří zde na světě, jest kacieř, a to, zdá se, že není pravda; neb jedné ten, kterýž, byv křesťanem, i odstúpil od některého Písma svatého, slove kacieř.“ Tu diem, že každý pohan i každý žid, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému, jest kacieř, ale umře-li v kacieřství neb nic, Bohu porúčiem. A tak když řečeno jest, že by jedné ten byl kacieř, kterýž by prvé byl křesťanem, není to pravda. Dále dím, že každý od Boha vyobcovaný, a tak od Boha kletý, stojí v tom vyobcování a kletí neústupně, jest kacieř, neb jest od Boha i od jeho cierkve svaté odřezaný, ač snad před lidmi stkví se jako svatý; a zase mnohý před lidmi jest kletý a zlořečený, a před Bohem jest veliký svatý. Protož varujme se bluduov, nenazývajme blížních svých všetečně ani ze zlosti kacieřóv, ač chcme býti konečně po- žehnáni. 15 20 25 111v Kapitola II. A Kacieřství má najprvé tři kmeny, takže jest troje kacieřství; 3o to jest: odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od zákona Božieho odvrácení. Rúhaní jest moci božské hanění, a to bývá trojím obyčejem. Prvním, když člověk na Boha cpá, což na něho nesluší, jako kdy by kto držel, že Buoh jest lživý neb že muož hřešiti. Druhým obyčejem se rúhá, ktož by moci Boží 35 neústupně v mysli ujímal a tak řekl neb učil, že Buoh nemuož, 1121 23
Strana 24
5 10 15 20 25 30 kdy a kde a koho chce nasytiti. Třetím obyčejem se rúhá, ktož to, což na samého Boha sluší, moci lidské neb jinému stvoření přidává. V tom rúhaní sú kněží, kteříž praví, že sú stvořitelé Boží, že stvoří tělo Kristovo, když chtí, že odpustí hřiechy, kdy chtí a komu chtí, a pošlí do pekla, koho chtí. A tací méně Písmu rozumějí než židé, jenž majíce za to, že hřiechy odpúštěti sluší na samého Boha, a majíce za to, ale bludně, by Kristus nebyl Bohem, když jest řekl dnú zlámanému, jehož jest uzdravil: „Doufaj, synu, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji“, řekli sú: „Tento se rúhá. Kto muož hříchy odpustiti než sám Buoh?“ V tom také rúhaní jsú, kteříž praví, že papež nemuož blúditi a že ho lidé mají ve všem poslúchati a že on muož, koho chce, do nebes, a koho chce, do pekla poslati, neb ta moc na samého Boha sluší. V tom také rúhaní jsú, kteříž praví, by papež byl Buoh zemský, tak aby činil zde v zemi, cožkolivěk ráčí, a vládl lidmi všemi, jakž chce; a kteří praví, že on muož proti zákonu Božiemu jiný ustanoviti neb proti svatým apoštolóm co hodně přikázati. A také praví, že nižádný na světě nemá proti němu, cožkolivěk činí, mluviti. Ale požehnaný buď mocný Pán Buoh na věky, že jest přepustil Petrovi u veliký hřiech upadnúti k našemu naučení, abychom věděli, že, poněvadž ten první jeho náměstek od něho volený, ustavený, ujištěný a potvrzený tak hrubě jest shřešil a potom po seslání Ducha svatého opět že jest poblúdil, byl jest tresktán od sv. Pavla, jakož die sv. Pavel: „Přede všemi protivil sem se Petrovi, neb jest měl tresktán býti“. I kterýž jest ten papež nad sv. Petra povýšený, by nemohl zde hřešiti? A nad sv. Jana, miláčka Božieho, jenž dí: „Díme-li, že hřiechu nemáme, sami se svodíme a pravda v nás není“. A jistě tiem rúhavým pochle- benstvím Antikristovi poslové mámí papeže i lidi, že mnějí, by tak 113e bylo, jakož oni praví. V tom rúhaní jest Antikristovo položení, jímž se vznese nade všecko, což slove Buoh, to jest i nad božství Kristovo i nad Krista člověka, chápaje se moci božské i zamietaje pokoru a chudobu, i jiné ctnosti i práci Kristovu, takže, jakož milý Kristus, zde bydle, byl jest otce ve všem poslušný, tak on bude ve všem protivný Kristovi; a proto slove Antikristus, to jest, protivník Kristóv. O němž něco, dá-li Pán Buoh, napíši. 1127 35 24
5 10 15 20 25 30 kdy a kde a koho chce nasytiti. Třetím obyčejem se rúhá, ktož to, což na samého Boha sluší, moci lidské neb jinému stvoření přidává. V tom rúhaní sú kněží, kteříž praví, že sú stvořitelé Boží, že stvoří tělo Kristovo, když chtí, že odpustí hřiechy, kdy chtí a komu chtí, a pošlí do pekla, koho chtí. A tací méně Písmu rozumějí než židé, jenž majíce za to, že hřiechy odpúštěti sluší na samého Boha, a majíce za to, ale bludně, by Kristus nebyl Bohem, když jest řekl dnú zlámanému, jehož jest uzdravil: „Doufaj, synu, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji“, řekli sú: „Tento se rúhá. Kto muož hříchy odpustiti než sám Buoh?“ V tom také rúhaní jsú, kteříž praví, že papež nemuož blúditi a že ho lidé mají ve všem poslúchati a že on muož, koho chce, do nebes, a koho chce, do pekla poslati, neb ta moc na samého Boha sluší. V tom také rúhaní jsú, kteříž praví, by papež byl Buoh zemský, tak aby činil zde v zemi, cožkolivěk ráčí, a vládl lidmi všemi, jakž chce; a kteří praví, že on muož proti zákonu Božiemu jiný ustanoviti neb proti svatým apoštolóm co hodně přikázati. A také praví, že nižádný na světě nemá proti němu, cožkolivěk činí, mluviti. Ale požehnaný buď mocný Pán Buoh na věky, že jest přepustil Petrovi u veliký hřiech upadnúti k našemu naučení, abychom věděli, že, poněvadž ten první jeho náměstek od něho volený, ustavený, ujištěný a potvrzený tak hrubě jest shřešil a potom po seslání Ducha svatého opět že jest poblúdil, byl jest tresktán od sv. Pavla, jakož die sv. Pavel: „Přede všemi protivil sem se Petrovi, neb jest měl tresktán býti“. I kterýž jest ten papež nad sv. Petra povýšený, by nemohl zde hřešiti? A nad sv. Jana, miláčka Božieho, jenž dí: „Díme-li, že hřiechu nemáme, sami se svodíme a pravda v nás není“. A jistě tiem rúhavým pochle- benstvím Antikristovi poslové mámí papeže i lidi, že mnějí, by tak 113e bylo, jakož oni praví. V tom rúhaní jest Antikristovo položení, jímž se vznese nade všecko, což slove Buoh, to jest i nad božství Kristovo i nad Krista člověka, chápaje se moci božské i zamietaje pokoru a chudobu, i jiné ctnosti i práci Kristovu, takže, jakož milý Kristus, zde bydle, byl jest otce ve všem poslušný, tak on bude ve všem protivný Kristovi; a proto slove Antikristus, to jest, protivník Kristóv. O němž něco, dá-li Pán Buoh, napíši. 1127 35 24
Strana 25
B 5 10 15 20 30 A pro to kacieřství rúhaní zabili sú Pána Ježíše, pravíce, by se rúhal; neb když sú chtěli ho kamenovati jako ruhače, řekl jim jest: „Mnoho sem vám dobrých skutkóv ukázal od otce mého; pro který z nich mě kamenujete?“ Odpověděli sú mu židé: „Pro dobrý sku- tek tebe nekamenujeme, ale pro rúhaní, a že ty, jsa člověkem, činíš se Bohem!“ A opět, když ho tázal biskup Kaifáš řka: „Zaklínám " tě Bohem živým, aby nám pověděl, jsi-li ty Kristus, syn Boží?“, vece jemu Ježíš: „Tys řekl. Avšak pravím vám, potom uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží a příštího v oblaciech nebes- kých“. Tehdy biskup rozedřel rúcho své řka: „Rúhalť se, co ještě potřebujem svědkuov? Aj jistě slyšeli sme rúhaní, co se vám zdá?“ A oni řekli sú jemu: „Hoden jest smrti!" A ihned plvali sú v tvář jeho a zášijky mu dávali a palmami anebo jehnědem v tvář bili a řekli sú: „Prorokuj nám, Kriste! Kto jest, jenž tě bil?“ Aj teď ukázáno jest, že pro rúhaní; ale zlí ruhači nevinného Krista na smrt sú odsúdili. Také sú na něho žalovali před Pilátem z odvrácení od zákona Božieho řkúce: „Tohoto nalezli sme, an převrací lid náš!“ A dále řkúc: „Hnul jest lidem, uče po vší židovské zemi, počna od Galilee až sem!“ Aj tau žalobau vinili ho z kacieřství, jenž jest odvrácení od zákona Božieho. Ale z svatokupecství nedali sú mu viny, neb sú nemohli na něm míti nižádného znamení k lakomství. Třetí kacieřství jest svatokupecství, a to jest zlé přivolení k smě- nění duchovní věci za neduchovní, o němž bude delší řeč. A věz, 25 že to troje kacieřství není úplně od sebe odlúčeno, alebrž jedno vleče se po druhém; ale takto se dělé zvláště ta kacieřství: že odvrá- cení jest zvláště odstúpení od zákona Božieho, rúhaní jest víry božské hanění a svatokupecství jest kacieřství, jímž svatokupec chce řád Boží rušiti. A tak tím trojím kacieřstvím všecka svatá Trojice jest pohaniena: Buoh Otec pohanín jest odvrácením, neb on zákonem čistým a nepoškvrněným mocně spravuje a sjednal jest choť Kristovi, jenž jest zbor všech vyvolených; Buoh Syn, jenž jest Boží múdrost, druhým kacieřstvím, rúhaním, jest pohanien; a Buoh Duch svatý, že z svrchované dobroty múdře a pokojně 35 spravuje duom svój, zlořečeným svatokupecstvím, jenž se protiví jeho řádu, jest pohanín, neb svatokupec protiví se Duchu svatému, 1137 114r 25
B 5 10 15 20 30 A pro to kacieřství rúhaní zabili sú Pána Ježíše, pravíce, by se rúhal; neb když sú chtěli ho kamenovati jako ruhače, řekl jim jest: „Mnoho sem vám dobrých skutkóv ukázal od otce mého; pro který z nich mě kamenujete?“ Odpověděli sú mu židé: „Pro dobrý sku- tek tebe nekamenujeme, ale pro rúhaní, a že ty, jsa člověkem, činíš se Bohem!“ A opět, když ho tázal biskup Kaifáš řka: „Zaklínám " tě Bohem živým, aby nám pověděl, jsi-li ty Kristus, syn Boží?“, vece jemu Ježíš: „Tys řekl. Avšak pravím vám, potom uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží a příštího v oblaciech nebes- kých“. Tehdy biskup rozedřel rúcho své řka: „Rúhalť se, co ještě potřebujem svědkuov? Aj jistě slyšeli sme rúhaní, co se vám zdá?“ A oni řekli sú jemu: „Hoden jest smrti!" A ihned plvali sú v tvář jeho a zášijky mu dávali a palmami anebo jehnědem v tvář bili a řekli sú: „Prorokuj nám, Kriste! Kto jest, jenž tě bil?“ Aj teď ukázáno jest, že pro rúhaní; ale zlí ruhači nevinného Krista na smrt sú odsúdili. Také sú na něho žalovali před Pilátem z odvrácení od zákona Božieho řkúce: „Tohoto nalezli sme, an převrací lid náš!“ A dále řkúc: „Hnul jest lidem, uče po vší židovské zemi, počna od Galilee až sem!“ Aj tau žalobau vinili ho z kacieřství, jenž jest odvrácení od zákona Božieho. Ale z svatokupecství nedali sú mu viny, neb sú nemohli na něm míti nižádného znamení k lakomství. Třetí kacieřství jest svatokupecství, a to jest zlé přivolení k smě- nění duchovní věci za neduchovní, o němž bude delší řeč. A věz, 25 že to troje kacieřství není úplně od sebe odlúčeno, alebrž jedno vleče se po druhém; ale takto se dělé zvláště ta kacieřství: že odvrá- cení jest zvláště odstúpení od zákona Božieho, rúhaní jest víry božské hanění a svatokupecství jest kacieřství, jímž svatokupec chce řád Boží rušiti. A tak tím trojím kacieřstvím všecka svatá Trojice jest pohaniena: Buoh Otec pohanín jest odvrácením, neb on zákonem čistým a nepoškvrněným mocně spravuje a sjednal jest choť Kristovi, jenž jest zbor všech vyvolených; Buoh Syn, jenž jest Boží múdrost, druhým kacieřstvím, rúhaním, jest pohanien; a Buoh Duch svatý, že z svrchované dobroty múdře a pokojně 35 spravuje duom svój, zlořečeným svatokupecstvím, jenž se protiví jeho řádu, jest pohanín, neb svatokupec protiví se Duchu svatému, 1137 114r 25
Strana 26
5 10 15 20 25 30 míní rušiti dobrý řád Ducha svatého a tak i pokoj. A že vedlé svě- decství Kristova hřiech proti Duchu svatému jest neodpuštědlný i na tomto světě i na onom, protož o tom hříchu budu psáti. Neb svatokupecstvie jest malomocenství duchovní, kteréžto nebrzo z duše muož vyhnáno býti, jediné divem zvláštním Božím. A že to malomocenství leze s jednoho na druhého, takže jeden svatokupec mnoho jiných zprzní, protož věrní křesťané mají se pilně vystříhati. A že neostřeže se člověk brzo zlosti, kteréž nezná, protož musí svatokupecství býti oznámeno. Svatokupecství, jakož slovo to vzní, jest svaté věci kupování. A že kupec slove i ten, jenž kupuje, i ten, jenž prodává, protož také svatokupec slove ten, jenž svatú vícku prodává, i ten, jenž kupuje. A tak svatokupecství slove svaté věci kupování i prodávaní. A že muož býti dobré kúpení i prodávaní svaté věci, neb muož člověk sobě kúpiti království nebeské, protož ne každé kúpení neb prodávaní jest svatokupecství. Protož řečeno jest napřed, že svatokupecství jest zlé přivolení k směnění duchovní věci za ne- duchovní. A že muož člověk kúpiti dobře království nebeské, jenž jest blahoslavenstvie, dí Pán Buoh skrze Izaiáše proroka: „Poďte a kupujte bez střiebra!“ A Spasitel dí, že podobno jest království nebeské člověku kupci, jenž hledá dobrých perel, a když nalezne jednu drahú perlu, jda, prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí ji. A tak sluší člověku kúpiti svatú věc, nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí-li jie. Též také muož kazatel neb mistr pilně promě- niti učení za potřebu tělesnú; neb dí sv. Pavel: „Poněvadž my vám dáváme duchovní věci, neveliká věc jest, že bychom vaše tělesné věci brali.“ Protož aby věděl, že svatokupecství má pochop neb hniezdo ve zlé vuoli, řečeno jest, že svatokupecství jest zlé při- volení ke směnění. A z toho také máš, že netoliko kdy již trh se stane neb mlčedlivá směna duchovní věci za neduchovní, jest svatokupecstvie, ale když má člověk nezřízenú vuoli k tomu k smě- nění; jakož smilství prvé jest hřiech smrtedlný v duši, a potom v skutku. Ale jest tuto jedna těžkost v tom, co slove věc duchovní, poněvadž 35 každý, jenž smrtedlně hřeší, jest svatokupec, neb prodává duši svú dáblu a dóstojenství člověcké, jenž jest duchovní věc. Protož tu 1151 115v 1147 C 26
5 10 15 20 25 30 míní rušiti dobrý řád Ducha svatého a tak i pokoj. A že vedlé svě- decství Kristova hřiech proti Duchu svatému jest neodpuštědlný i na tomto světě i na onom, protož o tom hříchu budu psáti. Neb svatokupecstvie jest malomocenství duchovní, kteréžto nebrzo z duše muož vyhnáno býti, jediné divem zvláštním Božím. A že to malomocenství leze s jednoho na druhého, takže jeden svatokupec mnoho jiných zprzní, protož věrní křesťané mají se pilně vystříhati. A že neostřeže se člověk brzo zlosti, kteréž nezná, protož musí svatokupecství býti oznámeno. Svatokupecství, jakož slovo to vzní, jest svaté věci kupování. A že kupec slove i ten, jenž kupuje, i ten, jenž prodává, protož také svatokupec slove ten, jenž svatú vícku prodává, i ten, jenž kupuje. A tak svatokupecství slove svaté věci kupování i prodávaní. A že muož býti dobré kúpení i prodávaní svaté věci, neb muož člověk sobě kúpiti království nebeské, protož ne každé kúpení neb prodávaní jest svatokupecství. Protož řečeno jest napřed, že svatokupecství jest zlé přivolení k směnění duchovní věci za ne- duchovní. A že muož člověk kúpiti dobře království nebeské, jenž jest blahoslavenstvie, dí Pán Buoh skrze Izaiáše proroka: „Poďte a kupujte bez střiebra!“ A Spasitel dí, že podobno jest království nebeské člověku kupci, jenž hledá dobrých perel, a když nalezne jednu drahú perlu, jda, prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí ji. A tak sluší člověku kúpiti svatú věc, nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí-li jie. Též také muož kazatel neb mistr pilně promě- niti učení za potřebu tělesnú; neb dí sv. Pavel: „Poněvadž my vám dáváme duchovní věci, neveliká věc jest, že bychom vaše tělesné věci brali.“ Protož aby věděl, že svatokupecství má pochop neb hniezdo ve zlé vuoli, řečeno jest, že svatokupecství jest zlé při- volení ke směnění. A z toho také máš, že netoliko kdy již trh se stane neb mlčedlivá směna duchovní věci za neduchovní, jest svatokupecstvie, ale když má člověk nezřízenú vuoli k tomu k smě- nění; jakož smilství prvé jest hřiech smrtedlný v duši, a potom v skutku. Ale jest tuto jedna těžkost v tom, co slove věc duchovní, poněvadž 35 každý, jenž smrtedlně hřeší, jest svatokupec, neb prodává duši svú dáblu a dóstojenství člověcké, jenž jest duchovní věc. Protož tu 1151 115v 1147 C 26
Strana 27
D 5 10 15 20 25 30 věz, že zvláště slove svatokupecství nezřízené směnění mezi lidmi vedlé duchovnieho úřadu domu Božieho. A sprostní mnějí, že by nikdy nebylo svatokupecství, jedné když “ by se tržil kněz o tělo Boží řka: „Co chceš dáti, a dámť tělo Boží? Neb: „Zač dáš ten oltář, kostel neb jiný obrok?“ Ale světí, jenž Písmo umějí, ti váží zlú vuoli, jíž člověk za duchovní věc žádá od- platy tělesné, neb přízně a chvály. Protož die sv. Rehoř: „Jsú mnozí, jenž peněžitých daróv od svěcení neberú, avšak svěcení pro lidskú přiezen dávají, a z toho dávaní chvály toliko lidské odplaty hledají. Toho daru, jejž sú darmo vzali, darmo nedávají, poněvadž z daného úřadu svatého penieze přízni žádají. Protož, když sprave- dlivého muže prorok vypisuje, dobře dí: Blažený, kterýž odrazí ruce své od každého daru. Znamenitě dí: od každého daru; neb některý jest dar od služby, některý od ruky, některý od jazyka. Dar od služby jest podání nehodné; dar od ruky, to jest, což za peníze se kúpiti muož, jsú peniezi; dar od jazyka jest přízeň neb zaslíbení nezřiezené. Protož ktož světí, tehdy od každého daru ruku odrazí, když v božských věcech netoliko peněz, ale také i přízni lidské nežádá.“ To sv. Rehoř. A míní, že kdyžkolivěk kto duchovní dar sám neb skrze jiného nezřiezeně, a to buď zjevně neb skrytě za službu neb za dar tělesný neb pro přízeň lidskú dává, tehdy svatokupčí proti tomu Písmu a přikázaní Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte.“ Apoštolové sú darmo, bez daruov, bez služby nehodné i bez přízni tělesné vzali, protož také oni darmo, to jest bez těch daruov dávali sú. Ale že nyní darmo neberú, protož také darmo nedávají i rozhřešení, i svěcení, 116v i olejování, i jiných věcí duchovních. A z této řeči muož poznáno býti a z obyčejóv, kteréž zjevně vidíme v žákovstvu, že málo jest kněží, by svatokupecky nebyli svěceni a obrokóv nedošli, a takže ti s jedné strany a jich biskupové s druhé strany v svatokupecství sú upadli. A že svatokupecství jest kacieřství, protož, když by se právě ohlédali, spatřili by, že sú mnozí kacieři; aniž jest rozdíl, jedné kteříž jsú výše v úřadích duchovních, že ti hojnější, ustavičnější a tučnější jsú svatokupci, a tak kacieři; aniž jest pochybení v tom, by svatokupci nebyli kacieři, jakož světí praví. A papež, řečený Pascalis, dí, že „zjevno jest, že svato- 1165 35 27
D 5 10 15 20 25 30 věz, že zvláště slove svatokupecství nezřízené směnění mezi lidmi vedlé duchovnieho úřadu domu Božieho. A sprostní mnějí, že by nikdy nebylo svatokupecství, jedné když “ by se tržil kněz o tělo Boží řka: „Co chceš dáti, a dámť tělo Boží? Neb: „Zač dáš ten oltář, kostel neb jiný obrok?“ Ale světí, jenž Písmo umějí, ti váží zlú vuoli, jíž člověk za duchovní věc žádá od- platy tělesné, neb přízně a chvály. Protož die sv. Rehoř: „Jsú mnozí, jenž peněžitých daróv od svěcení neberú, avšak svěcení pro lidskú přiezen dávají, a z toho dávaní chvály toliko lidské odplaty hledají. Toho daru, jejž sú darmo vzali, darmo nedávají, poněvadž z daného úřadu svatého penieze přízni žádají. Protož, když sprave- dlivého muže prorok vypisuje, dobře dí: Blažený, kterýž odrazí ruce své od každého daru. Znamenitě dí: od každého daru; neb některý jest dar od služby, některý od ruky, některý od jazyka. Dar od služby jest podání nehodné; dar od ruky, to jest, což za peníze se kúpiti muož, jsú peniezi; dar od jazyka jest přízeň neb zaslíbení nezřiezené. Protož ktož světí, tehdy od každého daru ruku odrazí, když v božských věcech netoliko peněz, ale také i přízni lidské nežádá.“ To sv. Rehoř. A míní, že kdyžkolivěk kto duchovní dar sám neb skrze jiného nezřiezeně, a to buď zjevně neb skrytě za službu neb za dar tělesný neb pro přízeň lidskú dává, tehdy svatokupčí proti tomu Písmu a přikázaní Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte.“ Apoštolové sú darmo, bez daruov, bez služby nehodné i bez přízni tělesné vzali, protož také oni darmo, to jest bez těch daruov dávali sú. Ale že nyní darmo neberú, protož také darmo nedávají i rozhřešení, i svěcení, 116v i olejování, i jiných věcí duchovních. A z této řeči muož poznáno býti a z obyčejóv, kteréž zjevně vidíme v žákovstvu, že málo jest kněží, by svatokupecky nebyli svěceni a obrokóv nedošli, a takže ti s jedné strany a jich biskupové s druhé strany v svatokupecství sú upadli. A že svatokupecství jest kacieřství, protož, když by se právě ohlédali, spatřili by, že sú mnozí kacieři; aniž jest rozdíl, jedné kteříž jsú výše v úřadích duchovních, že ti hojnější, ustavičnější a tučnější jsú svatokupci, a tak kacieři; aniž jest pochybení v tom, by svatokupci nebyli kacieři, jakož světí praví. A papež, řečený Pascalis, dí, že „zjevno jest, že svato- 1165 35 27
Strana 28
10 15 20 25 30 kupci jakožto najprvní a najvyšší kacieři ode všech věrných mají zavrženi býti a když, napomenuti jsúc, neodstúpili by, od svět- ských mocí mají potlačeni býti: neb všickni hřie chové proti kacieř- 117r ství svatokupecstvie jakožto za nic se nemají“. To die ten papež. A sv. Rehoř: „Vám, kněžím, pláče mluvím, že mnohé vás, pro dary svěcenie že činíte, poznali sme, dar duchovní prodáváte a z těch zlostí hřiecha (s) škodú zisk tělesný hromaždíte. Proč tehdy vám na pamět nepřijde, co hlas Boží die: Darmo ste vzali darmo dajte? Proč před oči své nepoložíte, že v chrám Vykupitel náš všed, stoly prodavačóv holubic převrátil a peníze penězoměncóv rozsy- pal? I kteří sú v chrámu Božiem dnes, jenž holubice prodávají? Jediné ti, kteříž v křesťanství peníze od vložení ruky berú, skrze kteréžto vložení Duch svatý bývá dán s nebe. Protož holubice se prodává, když dar Ducha sv. za peníze se dává. Ale Vykupitel náš stoly prodavačóm holubic převrací, neb takých kupcóv kněžství kazí. Protož svatá ustavení svatokupecské kacieřství potupují a zbaviti jich kněžství přikazují.“ Tak vše dí sv. Rehoř. A věda, že mnohými chytrostmi kněží se vymlúvají, protož ihned přidává řka: „Přijde jistě ten den, aniž daleko jest, v kterýžto den pastýř nad pastýři ukáže se a každého skutky najevo vyvede; a ten, jenž nyní skrze vyšší poddaných hřiechy treskce, tehdy vyšších sám hříchy potupí. Protož všed v chrám, sám bičík z provázkuov učinil a z domu Božieho zlé trhovce vyvrhl, stoly prodavačóv holubic převrátil; neb poddaných viny mstí skrze pastýře, ale pastýřských zlostí sám pomstí. Neb ten jistě súdce přijde, před nímž mlče žádný se neskryje, jehož zapíraje nemuož oklamati.“ Aj tak píše ten veliký svatý papež, ukazuje, žeť kacieřsky svato- kupčí, kteříž dar Ducha svatého, jenž se skrze holubici znamenává, za peníze neb za přízeň tělesnú neb pro chválu světskú dávají. A k témuž mluví sv. Remigiáš na též čtení jako sv. Rehoř a die takto: „Slyšte a znamenajte toto, kněží cierkve svaté, totiž zboru křesťanského, a varujte se, aby domu Božieho v jeskyni lotrovú nepřevrátili. Neb lotr jest, jenž zisku zákona hledá a služby svátosti pilen jest (z) příčiny kupčení. Protož majíť se báti, aby nebyli vy- vrženi z chrámu duchovnieho, jako oni sú vyvrženi z chrámu těles- 118r ného; neb každý den Pán duom Otce svého, totiž svatú cierkev 1177 35 28
10 15 20 25 30 kupci jakožto najprvní a najvyšší kacieři ode všech věrných mají zavrženi býti a když, napomenuti jsúc, neodstúpili by, od svět- ských mocí mají potlačeni býti: neb všickni hřie chové proti kacieř- 117r ství svatokupecstvie jakožto za nic se nemají“. To die ten papež. A sv. Rehoř: „Vám, kněžím, pláče mluvím, že mnohé vás, pro dary svěcenie že činíte, poznali sme, dar duchovní prodáváte a z těch zlostí hřiecha (s) škodú zisk tělesný hromaždíte. Proč tehdy vám na pamět nepřijde, co hlas Boží die: Darmo ste vzali darmo dajte? Proč před oči své nepoložíte, že v chrám Vykupitel náš všed, stoly prodavačóv holubic převrátil a peníze penězoměncóv rozsy- pal? I kteří sú v chrámu Božiem dnes, jenž holubice prodávají? Jediné ti, kteříž v křesťanství peníze od vložení ruky berú, skrze kteréžto vložení Duch svatý bývá dán s nebe. Protož holubice se prodává, když dar Ducha sv. za peníze se dává. Ale Vykupitel náš stoly prodavačóm holubic převrací, neb takých kupcóv kněžství kazí. Protož svatá ustavení svatokupecské kacieřství potupují a zbaviti jich kněžství přikazují.“ Tak vše dí sv. Rehoř. A věda, že mnohými chytrostmi kněží se vymlúvají, protož ihned přidává řka: „Přijde jistě ten den, aniž daleko jest, v kterýžto den pastýř nad pastýři ukáže se a každého skutky najevo vyvede; a ten, jenž nyní skrze vyšší poddaných hřiechy treskce, tehdy vyšších sám hříchy potupí. Protož všed v chrám, sám bičík z provázkuov učinil a z domu Božieho zlé trhovce vyvrhl, stoly prodavačóv holubic převrátil; neb poddaných viny mstí skrze pastýře, ale pastýřských zlostí sám pomstí. Neb ten jistě súdce přijde, před nímž mlče žádný se neskryje, jehož zapíraje nemuož oklamati.“ Aj tak píše ten veliký svatý papež, ukazuje, žeť kacieřsky svato- kupčí, kteříž dar Ducha svatého, jenž se skrze holubici znamenává, za peníze neb za přízeň tělesnú neb pro chválu světskú dávají. A k témuž mluví sv. Remigiáš na též čtení jako sv. Rehoř a die takto: „Slyšte a znamenajte toto, kněží cierkve svaté, totiž zboru křesťanského, a varujte se, aby domu Božieho v jeskyni lotrovú nepřevrátili. Neb lotr jest, jenž zisku zákona hledá a služby svátosti pilen jest (z) příčiny kupčení. Protož majíť se báti, aby nebyli vy- vrženi z chrámu duchovnieho, jako oni sú vyvrženi z chrámu těles- 118r ného; neb každý den Pán duom Otce svého, totiž svatú cierkev 1177 35 28
Strana 29
5 10 15 navštěvuje a zaneprázdnění s zisky zlými vymítá a jedním hříchem viní (t. má) kupce i prodavače. A prodavači sú, kteříž svěcenie za odplatu dávají; a kupci sú, kteříž za pravdu penieze dávají, a dadúc penieze prodavačóm, kupují hřiech. Znamenáno má býti, že die čtení: Stoly penězoměncóm a stoly prodavačóm holubic převrátil jest. Co skrze stoly penězoměncóv? Jedné oltáři se rozumějí, kteříž lakomstvím zlých kněží činí se stolové penězoměncóv. A co skrze stolice prodavačóv holubic? Jedné mistrské duostojenství v cierkvi svaté se znamenává, kteréžto duostojenství, když bude k zisku obrá- ceno, bude v nic obráceno. A co skrze holubice? Jedné Duch svatý se znamená, jenž se nad Pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal. A kteří sú, jenž holubice prodávají? Jedné ti, kteříž Ducha svatého, ruce vzkládajíce, za dary dávají. Ale Pán stoly prodavačóv holubic převracel, neb takých kněží dary kazí. Neb kterýžkolivěk biskup dar Ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupským rúchem stkví se, již před Božíma očima kněžství zbaven jest. Protož i svatá ustavení svatokupecské kacieřství klnú a kněžství zbaviti přikazují ty, kteříž za daný dar Ducha svatého peněz hledají.“ Tak píše bez přetržení ten svatý biskup. 1187 20 Kapitola III. 25 B 30 Pro lepší poznání svatokupecství hodné jest ještě položiti, odkud se počalo. A máme Písmo, že i v Starém Zákoně i v Novém to kacieřství bylo jest. A ač dva jsta otce toho hřiecha (jeden v Starém Zákoně, řečený Gezí, druhý v Novém, řečený Šimon; prvý, jenž jest vzal dary již za uzdravení od malomocenství od Námana; druhý, jenž jest podal peněz apoštoluom chtě moc míti, aby ruce na lidi kladl, aby Ducha sv. přijímali), avšak chci oznámiti svatokupce zjevnějé, kteří jako synové, ty zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají. Věziž, že jako od Šimona slovú Simoniaci neb Šimonité, též od Gezí slovú Gezité, od Baláma Balamité, od Jeroboama Jeroboa- mité, od Judáše Judité. Pakli právě chceš je jmenovati, řiekaj jim: Gezí, Šimonovi, Balámovi a Judášovi dědicové. Balámovi, jenž z peněz pohanskému králi prorokoval, jsú ti dědici, kteříž z peněz 1191 29
5 10 15 navštěvuje a zaneprázdnění s zisky zlými vymítá a jedním hříchem viní (t. má) kupce i prodavače. A prodavači sú, kteříž svěcenie za odplatu dávají; a kupci sú, kteříž za pravdu penieze dávají, a dadúc penieze prodavačóm, kupují hřiech. Znamenáno má býti, že die čtení: Stoly penězoměncóm a stoly prodavačóm holubic převrátil jest. Co skrze stoly penězoměncóv? Jedné oltáři se rozumějí, kteříž lakomstvím zlých kněží činí se stolové penězoměncóv. A co skrze stolice prodavačóv holubic? Jedné mistrské duostojenství v cierkvi svaté se znamenává, kteréžto duostojenství, když bude k zisku obrá- ceno, bude v nic obráceno. A co skrze holubice? Jedné Duch svatý se znamená, jenž se nad Pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal. A kteří sú, jenž holubice prodávají? Jedné ti, kteříž Ducha svatého, ruce vzkládajíce, za dary dávají. Ale Pán stoly prodavačóv holubic převracel, neb takých kněží dary kazí. Neb kterýžkolivěk biskup dar Ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupským rúchem stkví se, již před Božíma očima kněžství zbaven jest. Protož i svatá ustavení svatokupecské kacieřství klnú a kněžství zbaviti přikazují ty, kteříž za daný dar Ducha svatého peněz hledají.“ Tak píše bez přetržení ten svatý biskup. 1187 20 Kapitola III. 25 B 30 Pro lepší poznání svatokupecství hodné jest ještě položiti, odkud se počalo. A máme Písmo, že i v Starém Zákoně i v Novém to kacieřství bylo jest. A ač dva jsta otce toho hřiecha (jeden v Starém Zákoně, řečený Gezí, druhý v Novém, řečený Šimon; prvý, jenž jest vzal dary již za uzdravení od malomocenství od Námana; druhý, jenž jest podal peněz apoštoluom chtě moc míti, aby ruce na lidi kladl, aby Ducha sv. přijímali), avšak chci oznámiti svatokupce zjevnějé, kteří jako synové, ty zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají. Věziž, že jako od Šimona slovú Simoniaci neb Šimonité, též od Gezí slovú Gezité, od Baláma Balamité, od Jeroboama Jeroboa- mité, od Judáše Judité. Pakli právě chceš je jmenovati, řiekaj jim: Gezí, Šimonovi, Balámovi a Judášovi dědicové. Balámovi, jenž z peněz pohanskému králi prorokoval, jsú ti dědici, kteříž z peněz 1191 29
Strana 30
5 10 15 20 25 30 káží a na peníze, jako ti ludaři, kteří dávají odpustky za penieze, o nichž prorokoval Spasitel řka: „Vstanú lživí proroci a svedú mnohé.“ A svatý Petr také die: „Byli sú lživí prorokové v lidu, jako i mezi vámi budau mistři lživí, kteříž uvedú roty zatracení.“ A potom die, že „toho, jenž je vykúpil, zapierají, uvodíc sobě brzké zatracení. A mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána; a v lakomství lživými slovy vymyšlenými budau s vámi kupčiti, jimž saud nepřestává a zatracení jich nespí.“ A potom die: „Srdce zvyklé lakomstvím majíce, zlořečenství synové, opustivše cestu pravú, zblúdili sú, jdúc cestú Balámovú, jenž jest mzdu zlosti miloval. Takť vypisuje sv. Petr syny Balámovy, a těch jest mnoho. Poznaj je, že die: Budú lživí; druhé, že uvedú po sobě roty, že budú mistři lživí; třetí, že toho, jenž je kúpil, zapírají; čtvrté, že budú smilní, jichž smilství budú následovati mnozí; páté, že od nich cesta pravdy bude rúhána; šesté, že vymyšlenými řečmi v lakomství budú s lidmi kupčiti a v nich těžeti, že mají v lakomství srdce zvyklé; sedmé, že opustili sú cestu pravú a cestú Balámovú jdú; osmé, dává jim odpustky řka, že sú synové zlořečení a že jich saud nepřestává a zatracení nespí, to věz nemešká. Na kterých ty kusy shledá člověk, ti jistě jsú, jež míní sv. Petr. Jakož jsú letos byli lživí, smilní, lakomí, jenž zlými skutky Krista jsú zapřeli a pravé cestě Kristově se posmívali, lidi lživými odpustky lúpili, vymyšlujíce divné řeči a rozhřešování, odpustky ode všech hřiechóv i od muk dávajíce; a mistři sú jim toho potvrdili, brálníce jich i píšíce, že papež muož hodně bojovati i odpustky od hřiechóv i od muk dávati. A tak ti, majíce mistry na pomoc, smělejé jsú lidi svými řečmi lživými lúpili, a jakož sú chtěli, tak sú lhali. Avšak milý Pán Buoh dal jest dobrým kněžím Ducha svatého, že jsú směle proti těm lhářóm ká- zali, a věrným laikóm, že sú hrdel svých směle nasadili a tří životy své Bohu obětovali: Martin, Jan a Stašek, jenž sú pro odvolání lži- vých kázaní v Praze stínáni, a jiní rváni, mrskáni i kyjováni na pra- ském kostele od žákuov kuorních, a jiní kleti, pohaněni i žalařováni. Chvála buď tobě, milý Kriste, že ještě dáváš svým věrným také dary, 35 aby tvú pravdu vyznali. Gezí dědicové, kteří jsú, aby znal je, věz, že Gezí byl jest slúha 119. 1201 C 30
5 10 15 20 25 30 káží a na peníze, jako ti ludaři, kteří dávají odpustky za penieze, o nichž prorokoval Spasitel řka: „Vstanú lživí proroci a svedú mnohé.“ A svatý Petr také die: „Byli sú lživí prorokové v lidu, jako i mezi vámi budau mistři lživí, kteříž uvedú roty zatracení.“ A potom die, že „toho, jenž je vykúpil, zapierají, uvodíc sobě brzké zatracení. A mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána; a v lakomství lživými slovy vymyšlenými budau s vámi kupčiti, jimž saud nepřestává a zatracení jich nespí.“ A potom die: „Srdce zvyklé lakomstvím majíce, zlořečenství synové, opustivše cestu pravú, zblúdili sú, jdúc cestú Balámovú, jenž jest mzdu zlosti miloval. Takť vypisuje sv. Petr syny Balámovy, a těch jest mnoho. Poznaj je, že die: Budú lživí; druhé, že uvedú po sobě roty, že budú mistři lživí; třetí, že toho, jenž je kúpil, zapírají; čtvrté, že budú smilní, jichž smilství budú následovati mnozí; páté, že od nich cesta pravdy bude rúhána; šesté, že vymyšlenými řečmi v lakomství budú s lidmi kupčiti a v nich těžeti, že mají v lakomství srdce zvyklé; sedmé, že opustili sú cestu pravú a cestú Balámovú jdú; osmé, dává jim odpustky řka, že sú synové zlořečení a že jich saud nepřestává a zatracení nespí, to věz nemešká. Na kterých ty kusy shledá člověk, ti jistě jsú, jež míní sv. Petr. Jakož jsú letos byli lživí, smilní, lakomí, jenž zlými skutky Krista jsú zapřeli a pravé cestě Kristově se posmívali, lidi lživými odpustky lúpili, vymyšlujíce divné řeči a rozhřešování, odpustky ode všech hřiechóv i od muk dávajíce; a mistři sú jim toho potvrdili, brálníce jich i píšíce, že papež muož hodně bojovati i odpustky od hřiechóv i od muk dávati. A tak ti, majíce mistry na pomoc, smělejé jsú lidi svými řečmi lživými lúpili, a jakož sú chtěli, tak sú lhali. Avšak milý Pán Buoh dal jest dobrým kněžím Ducha svatého, že jsú směle proti těm lhářóm ká- zali, a věrným laikóm, že sú hrdel svých směle nasadili a tří životy své Bohu obětovali: Martin, Jan a Stašek, jenž sú pro odvolání lži- vých kázaní v Praze stínáni, a jiní rváni, mrskáni i kyjováni na pra- ském kostele od žákuov kuorních, a jiní kleti, pohaněni i žalařováni. Chvála buď tobě, milý Kriste, že ještě dáváš svým věrným také dary, 35 aby tvú pravdu vyznali. Gezí dědicové, kteří jsú, aby znal je, věz, že Gezí byl jest slúha 119. 1201 C 30
Strana 31
5 10 15 20 25 30 svatého proroka Elizea, jenž jest uzdravil Námana, kníže pohanské, od malomocenství a nechtěl jest daruov vzíti. A když Náman jel pryč jsa zdráv, tehda Gezí řekl jest: Odpustil jest Pán muoj syr- skému Námanovi tomu, že jest nevzal od něho, co jest přinesl; živ jest Pán, totiž Buoh, že poběhnu po něm a vezmu od něho něco. I běžel jest Gezí za Námanem, a když ho uzřel, an běží k němu, skočil s vozu proti němu a vece: „Právě-li sú všecky věci?“ A řekl jest Gezí: „Právě; Pán muoj poslal mě řka: Nyní přišla sta ke mně dva mládence s hory Efraim, synové prorokóv; daj jim hřivnu střiebra a rúcho rozličné dvoje.“ Vece Náman: „Lépe jest, aby vzal dvě hřivně.“ I připudil ho a zavázal mu dvě hřivně ve dva pytle a dvoje rúcho a vložil na dva slúhy, kteříž sú nesli před ním. A když přijde k večeru, vzal jest z jich rukú a položil jest v domu a pustil muže a odešli jsú. A on všed stál jest před pánem svým. I vece Elizeus: „Odkud přišel jest Gezí?“ Kterýž odpovědě: „Nechodil jest sluha tvój nikam.“ A on vece: „Však mé srdce při tom bylo, když jest člověk vrátil se s vozu svého proti tobě. Nu, jižs vzal střiebro a vzals rúcho, aby kúpil Olivetské zahrady a vinice a voly a ovce a pacholky a děvky; ale i malomocenstvie Námanovo přídržeti se bude tebe i tvého pokolení na věky!“ I vyšel jest od něho malomocen jako sníh. Aj tak Písmo vypisuje Gezí, jehož plémě jsú všickni, kteříž daróv žádají již po duchovním daru daném. Protož dí Petrus Damianóv, kardinál: „Jsú mnozí, kteříž před svěcením a před súdu vydáním ne- umluvili jsú neb nežádali sú řečí odplaty, ale potom jako dlužníky napomínají. Ti, vězte, že v Gezí hřiech upadli jsú, kterýž, když Náman byl jest uzdraven a již se domóv vracoval, za dar Ducha svatého peněz směl jest požádati. A jakož on ne jinú ranau než ma- lomocenstvím bit jest, kteréžto lidi vymítalo z měst, též tento ne lehkým, ale těžkým hřiechem oblit bývá, jenž od svatých věcí lúčí svaté cierkvi." Tak die Petr Damiani. Z toho poznáš, že všickni, kteříž po zpovědi, po křtu, po sva- 121v tém oleji, po mše slúžení, po pohřebu, po posvěcení kostela, oltáře, kalicha, ornáta, po stvrzení k obroku, po kázaní (berú dary), všickni takoví jsú v hřiechu podobném Gezí. O nastojte, co jich má papež, biskupové, faráři, jenž ne jako Elizeus potreskcí z hřiechu 1211 120V 35 31
5 10 15 20 25 30 svatého proroka Elizea, jenž jest uzdravil Námana, kníže pohanské, od malomocenství a nechtěl jest daruov vzíti. A když Náman jel pryč jsa zdráv, tehda Gezí řekl jest: Odpustil jest Pán muoj syr- skému Námanovi tomu, že jest nevzal od něho, co jest přinesl; živ jest Pán, totiž Buoh, že poběhnu po něm a vezmu od něho něco. I běžel jest Gezí za Námanem, a když ho uzřel, an běží k němu, skočil s vozu proti němu a vece: „Právě-li sú všecky věci?“ A řekl jest Gezí: „Právě; Pán muoj poslal mě řka: Nyní přišla sta ke mně dva mládence s hory Efraim, synové prorokóv; daj jim hřivnu střiebra a rúcho rozličné dvoje.“ Vece Náman: „Lépe jest, aby vzal dvě hřivně.“ I připudil ho a zavázal mu dvě hřivně ve dva pytle a dvoje rúcho a vložil na dva slúhy, kteříž sú nesli před ním. A když přijde k večeru, vzal jest z jich rukú a položil jest v domu a pustil muže a odešli jsú. A on všed stál jest před pánem svým. I vece Elizeus: „Odkud přišel jest Gezí?“ Kterýž odpovědě: „Nechodil jest sluha tvój nikam.“ A on vece: „Však mé srdce při tom bylo, když jest člověk vrátil se s vozu svého proti tobě. Nu, jižs vzal střiebro a vzals rúcho, aby kúpil Olivetské zahrady a vinice a voly a ovce a pacholky a děvky; ale i malomocenstvie Námanovo přídržeti se bude tebe i tvého pokolení na věky!“ I vyšel jest od něho malomocen jako sníh. Aj tak Písmo vypisuje Gezí, jehož plémě jsú všickni, kteříž daróv žádají již po duchovním daru daném. Protož dí Petrus Damianóv, kardinál: „Jsú mnozí, kteříž před svěcením a před súdu vydáním ne- umluvili jsú neb nežádali sú řečí odplaty, ale potom jako dlužníky napomínají. Ti, vězte, že v Gezí hřiech upadli jsú, kterýž, když Náman byl jest uzdraven a již se domóv vracoval, za dar Ducha svatého peněz směl jest požádati. A jakož on ne jinú ranau než ma- lomocenstvím bit jest, kteréžto lidi vymítalo z měst, též tento ne lehkým, ale těžkým hřiechem oblit bývá, jenž od svatých věcí lúčí svaté cierkvi." Tak die Petr Damiani. Z toho poznáš, že všickni, kteříž po zpovědi, po křtu, po sva- 121v tém oleji, po mše slúžení, po pohřebu, po posvěcení kostela, oltáře, kalicha, ornáta, po stvrzení k obroku, po kázaní (berú dary), všickni takoví jsú v hřiechu podobném Gezí. O nastojte, co jich má papež, biskupové, faráři, jenž ne jako Elizeus potreskcí z hřiechu 1211 120V 35 31
Strana 32
5 D 10 E 20 F 25 30 sluhy, alebrž s nimi se dělé i o tělesné úžitky i o hřiechy. Pakli kdy který nevezme jako Elizeus bohdaj nikdy, ale Gezí selže vyběhna a die, že pán jeho chce míti. A toliko jest těch Gezit, že u papeže ono kardinál jest, ono písař, ono kancléř, ono vrátný, ono bullař, to jest pečetník, ono přímluvce. A kto by je sčetl i u biskupuov i jinde! Pak od Jeroboama Jeroboamité. O králi Jeroboamovi jest psáno, že ktožkolivěk chtěl jest naplniti ruku Jeroboamovu, ten jest byl knězem nad modlami. A potom die Písmo, že proto duom, totiž království, vyvráceno jest a shlazeno z země. Ktož tak berú peníze a dělají biskupy a kněží aneb jiné dávají obroky, jsú následovníci Jeroboama a daj Buoh, aby nebyli jako on tak zkaženi. Pak Judášovi dědicové jsú, kteříž dar Boží duchovní prodávají, řkúc řečí neb znamením někakým: ,Co chcete mi dáti, a jáť vám 15 kostel posvětím, mši odslúžím, rozhřeším, okřtím, biřmuji, tělo Boží dám, k faře i k biskupství stvrdím? A o těch psáno jest: Prodavači jako slúhu Ducha svatého prodávají a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista prodal, připodobněni jsú. O, co jest toho plemene! Onen se prodává na penězích mši zpievati, onen kázati, onen, jakož řečeno, jiných posvátných věcí dávati. A tací jsú horší v některých kusích než Judáš zrádce; jakož Parisiensis die, že Jidáš zrádce tajemně prodal jest pravdu a velikým lidem a v těle smrtedl- ném, ale svatokupci činí zpět, neb zjevně a leckakýms lidem ne- smrtedlného již Krista prodávají. Simoniaci neb Šimonovi dědicové zvláště slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého peněz neb daróv jiných neb služby nezřiezené podávají, někdy zjevně a někdy tajemně a někdy přivolíce, že by rádi dali, by mohli obdržeti; jako otec jich Šimon čarodějník, jenž jest byl křtěn a přídržel se sv. Filipa, podal jest peněz apoštolóm, aby jemu dali moc. O němž takto píše sv. Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že skrze kladení ruk apoštolských dáván byl Duch svatý, podal jim peněz řka: „Dajte i mně tu moc, ať, komukoli- věk vložím ruku, přijme Ducha svatého.““ Aj teď máš Šimona, od něhož slove latině simonia zvláště svatokupecství a simoniaci svato- kupci; a již všickni, kteřížkolivěk dary Boží kupují neb prodávají na penězích neb na jiných dařích neb sú pomocníci k tomu kupčení 1221 1227 35 32
5 D 10 E 20 F 25 30 sluhy, alebrž s nimi se dělé i o tělesné úžitky i o hřiechy. Pakli kdy který nevezme jako Elizeus bohdaj nikdy, ale Gezí selže vyběhna a die, že pán jeho chce míti. A toliko jest těch Gezit, že u papeže ono kardinál jest, ono písař, ono kancléř, ono vrátný, ono bullař, to jest pečetník, ono přímluvce. A kto by je sčetl i u biskupuov i jinde! Pak od Jeroboama Jeroboamité. O králi Jeroboamovi jest psáno, že ktožkolivěk chtěl jest naplniti ruku Jeroboamovu, ten jest byl knězem nad modlami. A potom die Písmo, že proto duom, totiž království, vyvráceno jest a shlazeno z země. Ktož tak berú peníze a dělají biskupy a kněží aneb jiné dávají obroky, jsú následovníci Jeroboama a daj Buoh, aby nebyli jako on tak zkaženi. Pak Judášovi dědicové jsú, kteříž dar Boží duchovní prodávají, řkúc řečí neb znamením někakým: ,Co chcete mi dáti, a jáť vám 15 kostel posvětím, mši odslúžím, rozhřeším, okřtím, biřmuji, tělo Boží dám, k faře i k biskupství stvrdím? A o těch psáno jest: Prodavači jako slúhu Ducha svatého prodávají a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista prodal, připodobněni jsú. O, co jest toho plemene! Onen se prodává na penězích mši zpievati, onen kázati, onen, jakož řečeno, jiných posvátných věcí dávati. A tací jsú horší v některých kusích než Judáš zrádce; jakož Parisiensis die, že Jidáš zrádce tajemně prodal jest pravdu a velikým lidem a v těle smrtedl- ném, ale svatokupci činí zpět, neb zjevně a leckakýms lidem ne- smrtedlného již Krista prodávají. Simoniaci neb Šimonovi dědicové zvláště slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého peněz neb daróv jiných neb služby nezřiezené podávají, někdy zjevně a někdy tajemně a někdy přivolíce, že by rádi dali, by mohli obdržeti; jako otec jich Šimon čarodějník, jenž jest byl křtěn a přídržel se sv. Filipa, podal jest peněz apoštolóm, aby jemu dali moc. O němž takto píše sv. Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že skrze kladení ruk apoštolských dáván byl Duch svatý, podal jim peněz řka: „Dajte i mně tu moc, ať, komukoli- věk vložím ruku, přijme Ducha svatého.““ Aj teď máš Šimona, od něhož slove latině simonia zvláště svatokupecství a simoniaci svato- kupci; a již všickni, kteřížkolivěk dary Boží kupují neb prodávají na penězích neb na jiných dařích neb sú pomocníci k tomu kupčení 1221 1227 35 32
Strana 33
G H 5 10 15 20 25 30 vědomě, ti všickni slovú simoniaci a česky svatokupci. Protož die Mistr hlubokých smysluov: „Ač simoniaci, to věz Šimáčkové, zvláště slovú, kteří jako Šimon čarodějník neprodajný dar penězi najíti chtie; a kteříž za službu svatú peníze berú, od Gezí Gezité slovú; a však i ti, jenž dávají, i ti, jenž berú, simoniaci, to věz, sva- tokupci slovú a oboji týmž súdem poraženi jsú.“ Tak píše ten Mistr. Již muožeš rozeznati, kteří sú dědicové Balámovi; že ti, jenž pro peníze káží a klnú neřádně lidi neb také zlú radu dávají, jako Balám dal králi Balákovi zlú radu, aby smilstvím lid Boží svedl s Božieho přikázaní. O, co kněží jest v té cestě! Málo-liť jest smilníkóv, jenž almužnú panny, vdovy i manželky v smilství zavodí a kurvy krmí a odievají pyšnějé než manželé své manželky? Ale co se stalo Ba- lámovi? Die Písmo: „Balám, syn Beor, zabit mečem.“ Ale to by nic nebylo, by nebyl zatracen; tieže mu v pekle! Též jeho dědicóm se stane, kteříž se statečně nepokají. Neb píše svatý Jan, že řečeno mu: „Anjelu, to věz biskupovi sboru Pargami, piš:,Toť die ten, jenž má meč na obě strany ostrý: Viem, kde přebýváš, že tu, kdež jest stolice Šathana, a držíš jméno mé a nezapřel si víry mé.“ “A dále dí: „Ale mám proti tobě málo, že máš tu ty, jenž drží učení Balámovo, jenž jest učil Baláka, aby položil pohoršení před syny Israhelskými, to jest jísti a smilniti. Též také kaj se, neb jinak přijdu k tobě brzo a bojovati budu s nimi mečem úst mých. O ty Pane, s mečem ostrým na obě straně chceš bojovati, mečem úst svých s těmi Balámitami? Meče slova tvého se nebojí, ani směle i lživě káží i smilní! A nenieť biskupa, anjela tvého, aby jich netrpěl, nebť biskupi sami smilní! Ale ty víš, kdy bojovati s nimi budeš ostrým mečem, když jej na ně vytrhneš řka: „Jděte zlořečení do věčného ohně!“ Dal si na Gezí a na jeho plémě zlořečenství skrze Elizea, sluhu svého, aby se ho drželo malomocenství na věky. Dal si Jidášovi i jeho pokolení požehnání skrze Davida řka: „Ustav nad ním hříšníka a dábel stój na pravici jeho! Když súzen jest, ať vyjde odsúzen a modlitba jeho buď k hřiechu! Buďte dnové jeho nemnozí a biskupstvie jeho vezmi jiný! Buďte synové jeho sirotci a žena jeho vdovú; neustaviční přenesení buďte synové jeho a vy- 35 vrženi buďte z příbytkuov svých! Nebuď jemu pomocník, aniž buď, kto by se slitoval nad sirotky jeho! Buďte synové jeho k zatracení! 1231 123V 124r 3 Knížky o svatokupectví 33
G H 5 10 15 20 25 30 vědomě, ti všickni slovú simoniaci a česky svatokupci. Protož die Mistr hlubokých smysluov: „Ač simoniaci, to věz Šimáčkové, zvláště slovú, kteří jako Šimon čarodějník neprodajný dar penězi najíti chtie; a kteříž za službu svatú peníze berú, od Gezí Gezité slovú; a však i ti, jenž dávají, i ti, jenž berú, simoniaci, to věz, sva- tokupci slovú a oboji týmž súdem poraženi jsú.“ Tak píše ten Mistr. Již muožeš rozeznati, kteří sú dědicové Balámovi; že ti, jenž pro peníze káží a klnú neřádně lidi neb také zlú radu dávají, jako Balám dal králi Balákovi zlú radu, aby smilstvím lid Boží svedl s Božieho přikázaní. O, co kněží jest v té cestě! Málo-liť jest smilníkóv, jenž almužnú panny, vdovy i manželky v smilství zavodí a kurvy krmí a odievají pyšnějé než manželé své manželky? Ale co se stalo Ba- lámovi? Die Písmo: „Balám, syn Beor, zabit mečem.“ Ale to by nic nebylo, by nebyl zatracen; tieže mu v pekle! Též jeho dědicóm se stane, kteříž se statečně nepokají. Neb píše svatý Jan, že řečeno mu: „Anjelu, to věz biskupovi sboru Pargami, piš:,Toť die ten, jenž má meč na obě strany ostrý: Viem, kde přebýváš, že tu, kdež jest stolice Šathana, a držíš jméno mé a nezapřel si víry mé.“ “A dále dí: „Ale mám proti tobě málo, že máš tu ty, jenž drží učení Balámovo, jenž jest učil Baláka, aby položil pohoršení před syny Israhelskými, to jest jísti a smilniti. Též také kaj se, neb jinak přijdu k tobě brzo a bojovati budu s nimi mečem úst mých. O ty Pane, s mečem ostrým na obě straně chceš bojovati, mečem úst svých s těmi Balámitami? Meče slova tvého se nebojí, ani směle i lživě káží i smilní! A nenieť biskupa, anjela tvého, aby jich netrpěl, nebť biskupi sami smilní! Ale ty víš, kdy bojovati s nimi budeš ostrým mečem, když jej na ně vytrhneš řka: „Jděte zlořečení do věčného ohně!“ Dal si na Gezí a na jeho plémě zlořečenství skrze Elizea, sluhu svého, aby se ho drželo malomocenství na věky. Dal si Jidášovi i jeho pokolení požehnání skrze Davida řka: „Ustav nad ním hříšníka a dábel stój na pravici jeho! Když súzen jest, ať vyjde odsúzen a modlitba jeho buď k hřiechu! Buďte dnové jeho nemnozí a biskupstvie jeho vezmi jiný! Buďte synové jeho sirotci a žena jeho vdovú; neustaviční přenesení buďte synové jeho a vy- 35 vrženi buďte z příbytkuov svých! Nebuď jemu pomocník, aniž buď, kto by se slitoval nad sirotky jeho! Buďte synové jeho k zatracení! 1231 123V 124r 3 Knížky o svatokupectví 33
Strana 34
Aj tak David prorok dává požehnání Jidášovi a jeho synuom, ná- sledovníkóm, jenž chudým almužnu Kristovu kradú, lakomství vedú a Pána Ježíše zrazují a prodávají, jako die sv. Bernart. Pak Šimonovi a jeho plemeni dal jest sv. Petr požehnání, když jest požádal moci za penieze, řka k němu: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, že dar Boží domněl si se za penieze míti. Není tobě diel ani účastnost v řeči té, neb srdce tvé není pravé před Bohem. Protož pokánie čiň z této zlosti své a pros Boha, zdať snad odpuštěno bude toto myšlení srdce tvého, neb v žluči hořkosti a v zavázaní zlosti vidím tě, že jsi.“—Tak sv. Petr požehnal jest Šimona a jeho synóv svatokupcóv. Ne tak již náměstkové Petrovi, alebrž kto více peněz poskytne, ten moc spíše k biskupství neb k jinému duchovnímu úřadu vezme. Ne tak sv. Lev papež, jenž die, že svato- kupci jedné ducha lživého dávají a berú; a sv. Rehoř, jenž die, že svatokupci kacieři jsú, v nichž kněžství nestojí; a sv. Ambrož, jenž die, že prokleti jsú a od účastnosti těla Božieho odlúčeni jsú; a Pascalis papež, jenž die, že svatokupci najvětší kacieři jsú; a Gelasius papež, jenž die, že v Šimonovo zatracenie uvaleni jsú. A Rehoř Naz(i) an- zenský die, žev kněžství ostati nemohú a od Elizea proroka malomo- 20 censtvím obliti jsú, od Petra v zatracení položeni jsú a od Krista z chrámu vyvrženi jsú. Tak položeno jest v Knihách práv ustavených. Ale pohřiechu již toho nic neváží. Avšak přijde čas jiný, v němž budú vážiti, až své zatracení poznají. A že velmi se to kacieřství rozmnožilo, protož dobře jest oči protříti sprostným, aby poznali svatokupjce a jich se varovali. I sluší počieti od hlavy a ohledati ji, jest-li tím malomocenstvím zprzněna, a potom k jiným úduom při- zříti; a snad se shledá, že od hlavy až do pát po těle malomo- cenství jest rozlito. 5 10 15 25 1247 125r Kapitola IV. A 30 Ohledajme, muož-li papež býti svatokupcem? A zdá se, že nemuož, protože on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce; a také že jest otec najsvětější, jehož se hřích nemóž chopiti. Tu věz, že mnozí papežové byli sú kacieři a jinak zlí, a jsú s papežství ssazeni; a ty bylo by dlúho psáti. Protož neměj 34
Aj tak David prorok dává požehnání Jidášovi a jeho synuom, ná- sledovníkóm, jenž chudým almužnu Kristovu kradú, lakomství vedú a Pána Ježíše zrazují a prodávají, jako die sv. Bernart. Pak Šimonovi a jeho plemeni dal jest sv. Petr požehnání, když jest požádal moci za penieze, řka k němu: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, že dar Boží domněl si se za penieze míti. Není tobě diel ani účastnost v řeči té, neb srdce tvé není pravé před Bohem. Protož pokánie čiň z této zlosti své a pros Boha, zdať snad odpuštěno bude toto myšlení srdce tvého, neb v žluči hořkosti a v zavázaní zlosti vidím tě, že jsi.“—Tak sv. Petr požehnal jest Šimona a jeho synóv svatokupcóv. Ne tak již náměstkové Petrovi, alebrž kto více peněz poskytne, ten moc spíše k biskupství neb k jinému duchovnímu úřadu vezme. Ne tak sv. Lev papež, jenž die, že svato- kupci jedné ducha lživého dávají a berú; a sv. Rehoř, jenž die, že svatokupci kacieři jsú, v nichž kněžství nestojí; a sv. Ambrož, jenž die, že prokleti jsú a od účastnosti těla Božieho odlúčeni jsú; a Pascalis papež, jenž die, že svatokupci najvětší kacieři jsú; a Gelasius papež, jenž die, že v Šimonovo zatracenie uvaleni jsú. A Rehoř Naz(i) an- zenský die, žev kněžství ostati nemohú a od Elizea proroka malomo- 20 censtvím obliti jsú, od Petra v zatracení položeni jsú a od Krista z chrámu vyvrženi jsú. Tak položeno jest v Knihách práv ustavených. Ale pohřiechu již toho nic neváží. Avšak přijde čas jiný, v němž budú vážiti, až své zatracení poznají. A že velmi se to kacieřství rozmnožilo, protož dobře jest oči protříti sprostným, aby poznali svatokupjce a jich se varovali. I sluší počieti od hlavy a ohledati ji, jest-li tím malomocenstvím zprzněna, a potom k jiným úduom při- zříti; a snad se shledá, že od hlavy až do pát po těle malomo- cenství jest rozlito. 5 10 15 25 1247 125r Kapitola IV. A 30 Ohledajme, muož-li papež býti svatokupcem? A zdá se, že nemuož, protože on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce; a také že jest otec najsvětější, jehož se hřích nemóž chopiti. Tu věz, že mnozí papežové byli sú kacieři a jinak zlí, a jsú s papežství ssazeni; a ty bylo by dlúho psáti. Protož neměj 34
Strana 35
5 10 15 20 25 30 v tom pochybení, byť papež nemohl svatokupcem býti. A ktož by to držel řka, že papež nemóž svatokupčiti neb jinak smrtedlně hře- šiti, ten by ho mínil nad Petra i nad jiné apoštoly vznésti. A k duo- vodu, jenž die, že on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce, odpověd jest, že jediný jest pán všeho světa, jenž nemuož hřešiti a jemuž sluší po světě ] vlásti a činiti jakž chce, a ten pán jest Buoh mocný. A dále když die dóvod, že papež jest otec najsvětější, jehož nemuož se hřích chopiti, přím toho, neb jediný jest otec náš najsvětější, Pán Buoh, jehož se hřiech nemuož chopiti. Ale snad díš: ,Zde na světě papež jest otec najsvětější!' Tu diem, že když dovedeš, že on najsvětěji jest živ, následuje Krista v chu- době, v pokoře, v tichosti, v nesmilství a v práci, tehda tobě puojčím, že jest najsvětější; ale očitě lakomství, pýcha a jiní hříchové činí lidem domnění, že on není otec najsvětější! Ale dieš:, Vešken svět nazývá ho otcem najsvětějším, a ty sám nic; kterak má tobě viece věřeno býti? Tu diem, že příliš tu saháš řka:„Vešken svět, a jedva snad stý díl lidu má ho za římského biskupa. Avšak buď to, že by všickni lidé svatým neb najsvětějším ho nazývali; když by v skutcích Kristu se protivil, tehda pro jich nazývaní nic by svat nebyl. Protož die Pán Buoh: „Lide mój! Ti, jenž tě blaženým nazývají, ti tě kla- mají.“ A kto sú ti než pochlebníci, jenž, chtíce míti od lidu, i na- zývají je svatým a slibují, že bude svatý lid, ač jim dá! Též kněží a žáci, chtíce míti od papeže, nazývají ho najsvětějším a on mní, by to tak bylo, i přivolí, že jemu tak řiekají vuoči i píší. Ó, běda jemu, že se dá tak klamati! Ale mají tuto výmluvu řkúc, že pro úřad jest najsvětější. Ale tu světí odpovídají, že úřad člověka svata nečiní; jakož duovod jest na Jidášovi apoštolu a na biskupích a kněží, jenž sú Krista zamordovali. Také praví světí, že čím jest úřad duostojnější a člověk v něm hřeší, tiem více jest zlořečený. Protož to znají světí, že kněžství a tak i biskupství jest najduostojnější úřad zde v světě, ale běda jemu, ktož je kterým smrtedlným hřiechem poškvrnil! I znám to, že apoštolové po Kristovi byli sú zde na světě najsvětější otcové a že jim mohli vpravdě tak říkati, ale oni sú bránili. Též byl-li by který papež tak živ jako apoštolové, tehda by byl otec svatý; ale lidé měli by se varovati pochlebenství k němu a on pýchy a tak aby s obú 1257 1261 35 126V 35
5 10 15 20 25 30 v tom pochybení, byť papež nemohl svatokupcem býti. A ktož by to držel řka, že papež nemóž svatokupčiti neb jinak smrtedlně hře- šiti, ten by ho mínil nad Petra i nad jiné apoštoly vznésti. A k duo- vodu, jenž die, že on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce, odpověd jest, že jediný jest pán všeho světa, jenž nemuož hřešiti a jemuž sluší po světě ] vlásti a činiti jakž chce, a ten pán jest Buoh mocný. A dále když die dóvod, že papež jest otec najsvětější, jehož nemuož se hřích chopiti, přím toho, neb jediný jest otec náš najsvětější, Pán Buoh, jehož se hřiech nemuož chopiti. Ale snad díš: ,Zde na světě papež jest otec najsvětější!' Tu diem, že když dovedeš, že on najsvětěji jest živ, následuje Krista v chu- době, v pokoře, v tichosti, v nesmilství a v práci, tehda tobě puojčím, že jest najsvětější; ale očitě lakomství, pýcha a jiní hříchové činí lidem domnění, že on není otec najsvětější! Ale dieš:, Vešken svět nazývá ho otcem najsvětějším, a ty sám nic; kterak má tobě viece věřeno býti? Tu diem, že příliš tu saháš řka:„Vešken svět, a jedva snad stý díl lidu má ho za římského biskupa. Avšak buď to, že by všickni lidé svatým neb najsvětějším ho nazývali; když by v skutcích Kristu se protivil, tehda pro jich nazývaní nic by svat nebyl. Protož die Pán Buoh: „Lide mój! Ti, jenž tě blaženým nazývají, ti tě kla- mají.“ A kto sú ti než pochlebníci, jenž, chtíce míti od lidu, i na- zývají je svatým a slibují, že bude svatý lid, ač jim dá! Též kněží a žáci, chtíce míti od papeže, nazývají ho najsvětějším a on mní, by to tak bylo, i přivolí, že jemu tak řiekají vuoči i píší. Ó, běda jemu, že se dá tak klamati! Ale mají tuto výmluvu řkúc, že pro úřad jest najsvětější. Ale tu světí odpovídají, že úřad člověka svata nečiní; jakož duovod jest na Jidášovi apoštolu a na biskupích a kněží, jenž sú Krista zamordovali. Také praví světí, že čím jest úřad duostojnější a člověk v něm hřeší, tiem více jest zlořečený. Protož to znají světí, že kněžství a tak i biskupství jest najduostojnější úřad zde v světě, ale běda jemu, ktož je kterým smrtedlným hřiechem poškvrnil! I znám to, že apoštolové po Kristovi byli sú zde na světě najsvětější otcové a že jim mohli vpravdě tak říkati, ale oni sú bránili. Též byl-li by který papež tak živ jako apoštolové, tehda by byl otec svatý; ale lidé měli by se varovati pochlebenství k němu a on pýchy a tak aby s obú 1257 1261 35 126V 35
Strana 36
B 5 10 20 C 30 stranú od hřiechu se vystřiehli. Neb co platno jest, že člověka svatým nazývají, an jest před Bohem zlořečený? Co platno Antikristovi, že se nad Boha vznosí, poněvadž ho Kristus do pekla porazí? A zase též co člověku uškodí, že ho svět zlořečí, když Pán Buoh velebí? Položíc to již, že papež muož býti svatokupec, vizme, kterým obyčejem muož býti svatokupcem. A jest prvý obyčej, žádaje pro zboží a pro zvelebení v světě papežského dóstojenstvie. Neb není ni- žádný stav v křesťanstvu ku pádu bližší. Neb když Krista a Petra ne- následuje v životě nad jiné, tehdy ne apoštolský následovník, ale apoštolský protivník má slúti. Protož každý, kterýž k tomu dóstojen- ství pro zisk tělesný a pro vzácnost v světě chvátá neb kvapí, jest v so- bě poražen svatokupecstvím. Ale že ta žádost muož býti před lidem skry ta, protož zmešká-li zboru křesťanského v práci, kterú by měl míti, jako Kristus měl a sv. Petr, a přichýlení k zboží světa a k životu 15 tělesnému ukazuje lidu, že jest upadl v tu cestu svatokupecstvie. Druhý obyčej toho svatokupecstvie jest rozličné ustanovení, kteréž vydává pro zisk tělestný proti zákonu Božiemu, ač ne zjevně, ale že muož přivedeno býti proti zákonu Božiemu. I zdali není proti řádu Božímu, že ustaví, aby jeho kuchaři, vrátní, maštaléři i těkaři byli první k obrokóm většieho dóstojenství v zemiech, jich jazyka neumějíce? Neb opět, aby nižádnému nebylo ohlášeno dánie, jeliž by položil penieze? A co jiných jest ustavení! Třetí obyčej papežova svatokupecství muož býti, že biskupi i fa- ráře ustavuje pro peníze. A toho dóvod v čas nynější nám položen 25 zřejmě, že mnoho tisícuov zlatých za arcibiskupství pražské dáno jest. Aj tím trojím muož býti papež svatokupcem! Pakli se toho který papež vystřelže a následuje svého v životě svatém Spasitele, tehda 127v má právo ku požívaní všech věcí v světě, tak jako sú měli apoštolé, a nemá tiem hrd býti. Neb ktož jest světější než on, ten má před Bohem lepší právo nežli on, jakožto milejší a dóstojnější syn Pána Boha, jenž jest král všeho světa. A kromě toho práva ku požívání světa má ještě právo, aby slúžil cierkvi svaté a aby ji spravoval, učil a řídil vedlé Písma svatého. Ale toť jest jiné než panování světské, v němž lehce blúdí lidé a zvláště duchovní. Ale úřad papežský jest, jako i apoštolský: slovo Boží kázati, posvátné věci pósobiti a pilně 1271 35 36
B 5 10 20 C 30 stranú od hřiechu se vystřiehli. Neb co platno jest, že člověka svatým nazývají, an jest před Bohem zlořečený? Co platno Antikristovi, že se nad Boha vznosí, poněvadž ho Kristus do pekla porazí? A zase též co člověku uškodí, že ho svět zlořečí, když Pán Buoh velebí? Položíc to již, že papež muož býti svatokupec, vizme, kterým obyčejem muož býti svatokupcem. A jest prvý obyčej, žádaje pro zboží a pro zvelebení v světě papežského dóstojenstvie. Neb není ni- žádný stav v křesťanstvu ku pádu bližší. Neb když Krista a Petra ne- následuje v životě nad jiné, tehdy ne apoštolský následovník, ale apoštolský protivník má slúti. Protož každý, kterýž k tomu dóstojen- ství pro zisk tělesný a pro vzácnost v světě chvátá neb kvapí, jest v so- bě poražen svatokupecstvím. Ale že ta žádost muož býti před lidem skry ta, protož zmešká-li zboru křesťanského v práci, kterú by měl míti, jako Kristus měl a sv. Petr, a přichýlení k zboží světa a k životu 15 tělesnému ukazuje lidu, že jest upadl v tu cestu svatokupecstvie. Druhý obyčej toho svatokupecstvie jest rozličné ustanovení, kteréž vydává pro zisk tělestný proti zákonu Božiemu, ač ne zjevně, ale že muož přivedeno býti proti zákonu Božiemu. I zdali není proti řádu Božímu, že ustaví, aby jeho kuchaři, vrátní, maštaléři i těkaři byli první k obrokóm většieho dóstojenství v zemiech, jich jazyka neumějíce? Neb opět, aby nižádnému nebylo ohlášeno dánie, jeliž by položil penieze? A co jiných jest ustavení! Třetí obyčej papežova svatokupecství muož býti, že biskupi i fa- ráře ustavuje pro peníze. A toho dóvod v čas nynější nám položen 25 zřejmě, že mnoho tisícuov zlatých za arcibiskupství pražské dáno jest. Aj tím trojím muož býti papež svatokupcem! Pakli se toho který papež vystřelže a následuje svého v životě svatém Spasitele, tehda 127v má právo ku požívaní všech věcí v světě, tak jako sú měli apoštolé, a nemá tiem hrd býti. Neb ktož jest světější než on, ten má před Bohem lepší právo nežli on, jakožto milejší a dóstojnější syn Pána Boha, jenž jest král všeho světa. A kromě toho práva ku požívání světa má ještě právo, aby slúžil cierkvi svaté a aby ji spravoval, učil a řídil vedlé Písma svatého. Ale toť jest jiné než panování světské, v němž lehce blúdí lidé a zvláště duchovní. Ale úřad papežský jest, jako i apoštolský: slovo Boží kázati, posvátné věci pósobiti a pilně 1271 35 36
Strana 37
5 10 15 20 25 30 se Bohu za lid modliti; ale zboží světa tohoto spravovati, to na nižší stav sluší, na světský. Protož má patřiti papež, kterak Kristus a Petr nepletli sú se, aby sbožím světským vládli; neb řekl jest jednomu, jenž jest řekl: ,Mistře, řci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědicství!“ A on vece jemu: „Člo věče, kto mne ustavil súdcí aneb děličem nad vámi?“ A opět kdy jeden řekl k němu: „Pójdu za tebú, kamkolivěk puojdeš. I vece jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, a Syn člověka nemá, kde by hlavu svú sklonil.“ A také řekl jest Pilátovi, když mu řekl: „Lid tvój a biskupové tvoji dali sú mi tě; cos učinil?“ Odpověděl Ježíš: „Království mé není s tohoto světa; by s tohoto světa bylo království mé, slúhy mé jistě postavili by se o mě, abych nebyl dán židuom. Ale není království mé odsud. Aj teď má papež příklad, má-li súditi svět o penieze a králov- stvím vlásti a vešken svět pod se kasati a mnohými poklady vlásti, čili říci, jako řekl sv. Petr: „Střiebro a zlato není mně, ale co mám, to dám; ve jméno Ježíše Krista vstaň a choď!“ A tak muož dobře věrný křestan rozvážiti, že papež, a tak i každý biskup, má Krista násle dovati, duchovní dary pro chválu Boží rozdávati, ale v roz- dávaní světských věcí se neplésti. A též jest o rozdávaní biskupství, farářství a jiných prelátství. Neb muož to hlúpý člověk rozsúditi, že papež člověka, jehož nikdy nevídal, jenž od něho jest sto neb dvě stě mil, nezná, dobrých-li jest obyčejóv, aniž ví, hodí-li se tomu lidu, nad nimiž chce ho posaditi za biskupa neb faráře, aniž ví, pří- jme-li ho míle lid dobrý, jenž má od něho duchovně pasen býti, což se tehdy plete? Pakli die, že dá listy své, a který se prvé uteče, ten právo má, to opět uvede, že Jidáš lakomý, jenž nespí, uteče se prvé k biskupuom anebo k zboží, jakož obecně vidíme, nežli druhý, jenž také listy má. Neb by jich bylo sto, poněvadž sami o to stáli, aby biskupství neb jiného dóstojenství dosáhli, tehdy všickni sú proti řádu učinili, a tak všickni mají zahnáni býti! Neb dí sv. Pavel: „Nižádný nebeř sobě dóstojenství, ale který povolán jest od Boha jako Aron.“ A sv. Rehoř die, že jakož ten, jenž od dóstojenství, ano ho hledají, utieká, má připuzen býti, tak ten, který kvapně žádá a nestydatě se plete, bez pochybení má zahnán býti. Ale když se ty řeči svaté naplní, ano Antikrist střepí, takže čaká i očekává, aby dal tomu dóstojenství, kterýž více peněz dá; a s druhé strany toho strojí 128r 128V 129r 35 37
5 10 15 20 25 30 se Bohu za lid modliti; ale zboží světa tohoto spravovati, to na nižší stav sluší, na světský. Protož má patřiti papež, kterak Kristus a Petr nepletli sú se, aby sbožím světským vládli; neb řekl jest jednomu, jenž jest řekl: ,Mistře, řci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědicství!“ A on vece jemu: „Člo věče, kto mne ustavil súdcí aneb děličem nad vámi?“ A opět kdy jeden řekl k němu: „Pójdu za tebú, kamkolivěk puojdeš. I vece jemu Ježíš: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, a Syn člověka nemá, kde by hlavu svú sklonil.“ A také řekl jest Pilátovi, když mu řekl: „Lid tvój a biskupové tvoji dali sú mi tě; cos učinil?“ Odpověděl Ježíš: „Království mé není s tohoto světa; by s tohoto světa bylo království mé, slúhy mé jistě postavili by se o mě, abych nebyl dán židuom. Ale není království mé odsud. Aj teď má papež příklad, má-li súditi svět o penieze a králov- stvím vlásti a vešken svět pod se kasati a mnohými poklady vlásti, čili říci, jako řekl sv. Petr: „Střiebro a zlato není mně, ale co mám, to dám; ve jméno Ježíše Krista vstaň a choď!“ A tak muož dobře věrný křestan rozvážiti, že papež, a tak i každý biskup, má Krista násle dovati, duchovní dary pro chválu Boží rozdávati, ale v roz- dávaní světských věcí se neplésti. A též jest o rozdávaní biskupství, farářství a jiných prelátství. Neb muož to hlúpý člověk rozsúditi, že papež člověka, jehož nikdy nevídal, jenž od něho jest sto neb dvě stě mil, nezná, dobrých-li jest obyčejóv, aniž ví, hodí-li se tomu lidu, nad nimiž chce ho posaditi za biskupa neb faráře, aniž ví, pří- jme-li ho míle lid dobrý, jenž má od něho duchovně pasen býti, což se tehdy plete? Pakli die, že dá listy své, a který se prvé uteče, ten právo má, to opět uvede, že Jidáš lakomý, jenž nespí, uteče se prvé k biskupuom anebo k zboží, jakož obecně vidíme, nežli druhý, jenž také listy má. Neb by jich bylo sto, poněvadž sami o to stáli, aby biskupství neb jiného dóstojenství dosáhli, tehdy všickni sú proti řádu učinili, a tak všickni mají zahnáni býti! Neb dí sv. Pavel: „Nižádný nebeř sobě dóstojenství, ale který povolán jest od Boha jako Aron.“ A sv. Rehoř die, že jakož ten, jenž od dóstojenství, ano ho hledají, utieká, má připuzen býti, tak ten, který kvapně žádá a nestydatě se plete, bez pochybení má zahnán býti. Ale když se ty řeči svaté naplní, ano Antikrist střepí, takže čaká i očekává, aby dal tomu dóstojenství, kterýž více peněz dá; a s druhé strany toho strojí 128r 128V 129r 35 37
Strana 38
D 5 10 15 20 25 30 k dóstojenství, který by byl nehodnější, aby po své vuoli lid vedl svú cestú! Ještě die někto: ,Papež po smrti biskupa muož držeti, pokad chce, biskupství a zachovati sobě póžitky a též i jiné obroky. Proč by pak nemohl hodně vzíti prvních póžitkóv od toho, jenž chce býti bisku- pem neb jiným prelátem? A že to muož učiniti, jest dóvod, že on jest v světě najvyšším pánem; druhé, že bez úmluvy jedné hodným dává dóstojenství, a tak nesvatokupčí, poněvadž své béře; třetí proto, že poněvadž papež to ustavil, tehda ] nemá žádný proti tomu mluviti — jakož jeho heroltové, kněží, praví a jeho práv učedlníci.“ Tu jest brzká odpověd k tomu. Když die: „Papež po smrti biskupa muož držeti, dokud chce, biskupství a chovati póžitky,“ tu diem, že papež hodně vedlé zákona Božího nemuož toho učiniti, aniž má jemu cierkev svatá křestanská toho trpěti; neb mohl by tak býti lakomý papež, že což by mřelo biskupuov a jiných kněží, on by zachoval všecky úžitky sobě a nechal by lidu bez pastýřóv. A tak sám by nepracoval a jiných by nevydal, jedné ač by vydal ty, jenž by v své pytle ziskuov hledali, ale ne spasení duší a chvály Spasitele Jezu Krista. Z toho jest odpověd k prvnímu dóvodu, jenž die: „Papež jest v světě najvyšším pánem“, že — jako prvé jest řečeno — že, jest-li spravedlivý, svatý a následovník Kristóv, tehda má hodnost vedlé čtení Kristova, a(by), jsa sluhú věrným všeho křesťanstva, byl pánem světa, tak jako apoštolové světí jsú byli: ale ne aby hma- 130r tal zboží tělesného, jehož jest Kristus nehmatal a od něho učedlníkóv povolal. Protož, ač sv. Pavel ukazuje Korintským a tak i jiným dobrým křesťanóm, že vešken svět jich jest, však ne proto, jsa dóstojnější nad nimi, velebil se, by chtěl jich sbožím vlásti, nébrž nechtěl jich sboží bráti, a káže jim ale dělal rukama, aby nedal nad sebú kázaní svému pohoršení, jakož sám die. A že praví, že vešken svět jich jest, slyš, že takto die: „Nižádný nechlub se lidmi, neb všecky věci vaše jsú, buďto Pavel, buďto Apollo, buďto Petr, i svět i život i smrt i nynější věci i budúcí; jistě všechny věci vaše jsú a vy Kristovi a Kristus Boží.“ Aj teď máš, že spravedlivého člověka jest vešken svět, a tak i pa- pežóv, ač jest kdy spravedlivý. Avšak ne proto má se nazývati pánem najvyšším všeho světa. ale učině všecko, což mu Buoh přikázal, má 129v 35 38
D 5 10 15 20 25 30 k dóstojenství, který by byl nehodnější, aby po své vuoli lid vedl svú cestú! Ještě die někto: ,Papež po smrti biskupa muož držeti, pokad chce, biskupství a zachovati sobě póžitky a též i jiné obroky. Proč by pak nemohl hodně vzíti prvních póžitkóv od toho, jenž chce býti bisku- pem neb jiným prelátem? A že to muož učiniti, jest dóvod, že on jest v světě najvyšším pánem; druhé, že bez úmluvy jedné hodným dává dóstojenství, a tak nesvatokupčí, poněvadž své béře; třetí proto, že poněvadž papež to ustavil, tehda ] nemá žádný proti tomu mluviti — jakož jeho heroltové, kněží, praví a jeho práv učedlníci.“ Tu jest brzká odpověd k tomu. Když die: „Papež po smrti biskupa muož držeti, dokud chce, biskupství a chovati póžitky,“ tu diem, že papež hodně vedlé zákona Božího nemuož toho učiniti, aniž má jemu cierkev svatá křestanská toho trpěti; neb mohl by tak býti lakomý papež, že což by mřelo biskupuov a jiných kněží, on by zachoval všecky úžitky sobě a nechal by lidu bez pastýřóv. A tak sám by nepracoval a jiných by nevydal, jedné ač by vydal ty, jenž by v své pytle ziskuov hledali, ale ne spasení duší a chvály Spasitele Jezu Krista. Z toho jest odpověd k prvnímu dóvodu, jenž die: „Papež jest v světě najvyšším pánem“, že — jako prvé jest řečeno — že, jest-li spravedlivý, svatý a následovník Kristóv, tehda má hodnost vedlé čtení Kristova, a(by), jsa sluhú věrným všeho křesťanstva, byl pánem světa, tak jako apoštolové světí jsú byli: ale ne aby hma- 130r tal zboží tělesného, jehož jest Kristus nehmatal a od něho učedlníkóv povolal. Protož, ač sv. Pavel ukazuje Korintským a tak i jiným dobrým křesťanóm, že vešken svět jich jest, však ne proto, jsa dóstojnější nad nimi, velebil se, by chtěl jich sbožím vlásti, nébrž nechtěl jich sboží bráti, a káže jim ale dělal rukama, aby nedal nad sebú kázaní svému pohoršení, jakož sám die. A že praví, že vešken svět jich jest, slyš, že takto die: „Nižádný nechlub se lidmi, neb všecky věci vaše jsú, buďto Pavel, buďto Apollo, buďto Petr, i svět i život i smrt i nynější věci i budúcí; jistě všechny věci vaše jsú a vy Kristovi a Kristus Boží.“ Aj teď máš, že spravedlivého člověka jest vešken svět, a tak i pa- pežóv, ač jest kdy spravedlivý. Avšak ne proto má se nazývati pánem najvyšším všeho světa. ale učině všecko, což mu Buoh přikázal, má 129v 35 38
Strana 39
E 5 10 15 20 25 30 řéci, že jest nestatečný slúha, jakož jest Kristus přikázal učedlníkóm řka: „Když všecky věci učiníte, které jsú vám přikázány, řcete, že sme nestatečné slúhy.“ A má jím hnúti příklad Kristóv, jenž jest tresktal učedlníky své proto, že sú se vadili, kto by byl větší mezi nimi. Povolav jich k sobě řekl jim: „Víte-li, že kniežata pohanská panují jedna nad druhými, a kteráž větší jsú, moc činí nad jinými? Ne tak bude mezi vámi; ale kterýžkolivěk bude chtíti mezi vámi větčí býti, buď váš slúha; a kterýžkolivěk mezi vámi bude chtíti první býti, buď váš slúha; jakož Syn člověka nepřišel jest, aby mu slúžili, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpení za mnohé. O milý slúho, drahý pane všeho světa! Jižť sme odpadli my kněží od tvého následování; služby tvé netbáme, panství se přílišně více než pohanstvo chápáme, všechna tvá přikázaní přestúpíce, ještě se chlubíme, že sme páni světa, že jsme najdóstojnější v cierkvi svaté! Ne tak apoštolé, ani sv. Rehoř pa pež, jenž, jsa svatě živ, vždy se nazýval nestatečným a on najprvé nalezl i psal se slúha všech sluh Božích, ale položil, aby se nižádný tak nepsal, jedné ač by skutkem u- kázal službu Boží. Protož nevím, v pravdě-li píše papež každý, že jest sluha sluh Božích. Následuje-li Krista v ctnostech, tehda právě píše; pakli protivně živ jest Kristovi, tehda lživě píše. Dále že řečeno jest, že papež dává obroky neb dóstojenství jedné hodným a bez úmluvy; té řeči muož zjevný dóvod odpověděti, jímž znají i hlúpí, že nedóstojní bývají i biskupi, jenž nejsú sviní hodni pásti! A bez úmluvy komu které biskupství dá, jedné ač plášť vykúpí. Za Puchníka k pražskému arcibiskupství stáli sú rukojmě ještě po jeho smrti Kbel a Malešic a jiní, a musili sú platiti, an nepoživ nic biskupství, aniž v ně vstúpil, umřel jest! A buď to, že papež napřed netrží ani sám, ani skrze Gezí, ale již jest prvé ustanoveno od pape že Jana Dvamezcietmého, co který biskup má dáti. Neb ten papež najprv jest nalezl a kázal sobě dáti prvé póžitky všech obrokuov, to jest, což užiti muož každý první léto; a byl jest sehnal ten lakomý papež velikú věc pokladuov v svú komoru. Pak když třetí jest řečeno: „Což papež ustaví, nemá žádný proti tomu mluviti“, toho by věrný křesťan pójčil, když by papež nic zlého neustanovil. Ale ustaví-li co zlého, kto chce věrný k tomu přivo- liti? Ano toho sami jeho heroltové musejí puojčiti, neb to i v svých 1311 1317 130v 35 39
E 5 10 15 20 25 30 řéci, že jest nestatečný slúha, jakož jest Kristus přikázal učedlníkóm řka: „Když všecky věci učiníte, které jsú vám přikázány, řcete, že sme nestatečné slúhy.“ A má jím hnúti příklad Kristóv, jenž jest tresktal učedlníky své proto, že sú se vadili, kto by byl větší mezi nimi. Povolav jich k sobě řekl jim: „Víte-li, že kniežata pohanská panují jedna nad druhými, a kteráž větší jsú, moc činí nad jinými? Ne tak bude mezi vámi; ale kterýžkolivěk bude chtíti mezi vámi větčí býti, buď váš slúha; a kterýžkolivěk mezi vámi bude chtíti první býti, buď váš slúha; jakož Syn člověka nepřišel jest, aby mu slúžili, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpení za mnohé. O milý slúho, drahý pane všeho světa! Jižť sme odpadli my kněží od tvého následování; služby tvé netbáme, panství se přílišně více než pohanstvo chápáme, všechna tvá přikázaní přestúpíce, ještě se chlubíme, že sme páni světa, že jsme najdóstojnější v cierkvi svaté! Ne tak apoštolé, ani sv. Rehoř pa pež, jenž, jsa svatě živ, vždy se nazýval nestatečným a on najprvé nalezl i psal se slúha všech sluh Božích, ale položil, aby se nižádný tak nepsal, jedné ač by skutkem u- kázal službu Boží. Protož nevím, v pravdě-li píše papež každý, že jest sluha sluh Božích. Následuje-li Krista v ctnostech, tehda právě píše; pakli protivně živ jest Kristovi, tehda lživě píše. Dále že řečeno jest, že papež dává obroky neb dóstojenství jedné hodným a bez úmluvy; té řeči muož zjevný dóvod odpověděti, jímž znají i hlúpí, že nedóstojní bývají i biskupi, jenž nejsú sviní hodni pásti! A bez úmluvy komu které biskupství dá, jedné ač plášť vykúpí. Za Puchníka k pražskému arcibiskupství stáli sú rukojmě ještě po jeho smrti Kbel a Malešic a jiní, a musili sú platiti, an nepoživ nic biskupství, aniž v ně vstúpil, umřel jest! A buď to, že papež napřed netrží ani sám, ani skrze Gezí, ale již jest prvé ustanoveno od pape že Jana Dvamezcietmého, co který biskup má dáti. Neb ten papež najprv jest nalezl a kázal sobě dáti prvé póžitky všech obrokuov, to jest, což užiti muož každý první léto; a byl jest sehnal ten lakomý papež velikú věc pokladuov v svú komoru. Pak když třetí jest řečeno: „Což papež ustaví, nemá žádný proti tomu mluviti“, toho by věrný křesťan pójčil, když by papež nic zlého neustanovil. Ale ustaví-li co zlého, kto chce věrný k tomu přivo- liti? Ano toho sami jeho heroltové musejí puojčiti, neb to i v svých 1311 1317 130v 35 39
Strana 40
5 10 15 20 25 30 školách učí, že co jeden papež ustaví, to druhý zruší, a potom opět jiní toho rušení zavrhnú. A kto věrný chce řéci, že jest to dobré ustavení papežovo, aby v kaplách slovo Boží nebylo kázáno ani jinde, jedné u far a v klášteřiech? Však to ustavení jest upřiemo proti Kristovu ustavení. A to ustavení vydal jest v bulli papež Alexander Pátý, a vydav ihned skuoro umřel jest. Proti té bulli postavil sem se a odvolal, aby slovo Boží nebylo potupeno. A z této řeči bez duovo- dóv jiných vědomo jest, že kdyžkolivěk by papež ustavil neb přikázal co nehodného a zbor křesťanský by to poznal, tehda ihned ten zbor, a tak i každý křesťan poznaje, že to ustanovení jest nehodné, má je míti za nehodné a nikoli ho v tom nemá poslúchati, aby, jda za slepým, v šachtu věčného zatracení neupadl. Ale snad se vypaří škřietek a die, že nižádný nemá súditi skutkóv papežových ani jemu říci: ,Proč tak činíš?“ Tomu škřítku má řečeno býti, aby umlkl od rúhaní a nepřidával člověku hřiešnému, co na samého Boha sluší. On sám ten jest, jehož nižádný nemuož tresktati, ani jeho skutkóv, jako by byli zlí, súditi, ani jemu říci: ,Proč to činíš? Ale aby člověk zlých skutkuov zjevných u mysli své neměl za zlé, buďte papežovy neb jiného člověka, kterak škřítek muož toho hodně zabrániti, ano všecko takměř rozumné křesťanstvo súdí, že Petr, první náměstek Kristóv, smrtedlně jest hřešil, pod přísahú zapřev svého milostivého Spasitele! A také súditi máme všecky, že všickni sme se všemi papeži zblúdili a porušeni až do jednoho, jenž, zlosti neučiniv, nás poblúzené od smrti věčné vykúpil A sv. Jan, miláček Boží, jehož svatosti nedosáhnú papežové nynější, ten die: „Dieme-li, že hřiechu nemáme, sami se svodíme a pravdy v nás není. Věziž konečně, žeť papežovu moc vieže zákon Boží, zákon při- rozený a ustanovení svatých, kteráž mají založení v Písmě Božím: zákon Boží, aby nic proti němu nečinil a tak aby darmo duchovní věci rozdával, jako apoštolé sú činili; a zákon přirozený, jenž jest poznání v rozumném stvoření, jímž se má spravovati, aby nic ne- hodného se nedopustil; a ustanovení svatých, jenž, Písmu Božiemu rozumějíce, na něm sú za ložili. Dajž Pán Buoh, aby papež jedné pro chválu Boží, pro prospěch spasení lida, darmo pro Boha dával pravé naučení křesťanstvu a nepletl se v boje a nedával obrokóv za peníze nestatečným a aby Krista následoval, buď nynější papež 1327 1327 1331 35 40
5 10 15 20 25 30 školách učí, že co jeden papež ustaví, to druhý zruší, a potom opět jiní toho rušení zavrhnú. A kto věrný chce řéci, že jest to dobré ustavení papežovo, aby v kaplách slovo Boží nebylo kázáno ani jinde, jedné u far a v klášteřiech? Však to ustavení jest upřiemo proti Kristovu ustavení. A to ustavení vydal jest v bulli papež Alexander Pátý, a vydav ihned skuoro umřel jest. Proti té bulli postavil sem se a odvolal, aby slovo Boží nebylo potupeno. A z této řeči bez duovo- dóv jiných vědomo jest, že kdyžkolivěk by papež ustavil neb přikázal co nehodného a zbor křesťanský by to poznal, tehda ihned ten zbor, a tak i každý křesťan poznaje, že to ustanovení jest nehodné, má je míti za nehodné a nikoli ho v tom nemá poslúchati, aby, jda za slepým, v šachtu věčného zatracení neupadl. Ale snad se vypaří škřietek a die, že nižádný nemá súditi skutkóv papežových ani jemu říci: ,Proč tak činíš?“ Tomu škřítku má řečeno býti, aby umlkl od rúhaní a nepřidával člověku hřiešnému, co na samého Boha sluší. On sám ten jest, jehož nižádný nemuož tresktati, ani jeho skutkóv, jako by byli zlí, súditi, ani jemu říci: ,Proč to činíš? Ale aby člověk zlých skutkuov zjevných u mysli své neměl za zlé, buďte papežovy neb jiného člověka, kterak škřítek muož toho hodně zabrániti, ano všecko takměř rozumné křesťanstvo súdí, že Petr, první náměstek Kristóv, smrtedlně jest hřešil, pod přísahú zapřev svého milostivého Spasitele! A také súditi máme všecky, že všickni sme se všemi papeži zblúdili a porušeni až do jednoho, jenž, zlosti neučiniv, nás poblúzené od smrti věčné vykúpil A sv. Jan, miláček Boží, jehož svatosti nedosáhnú papežové nynější, ten die: „Dieme-li, že hřiechu nemáme, sami se svodíme a pravdy v nás není. Věziž konečně, žeť papežovu moc vieže zákon Boží, zákon při- rozený a ustanovení svatých, kteráž mají založení v Písmě Božím: zákon Boží, aby nic proti němu nečinil a tak aby darmo duchovní věci rozdával, jako apoštolé sú činili; a zákon přirozený, jenž jest poznání v rozumném stvoření, jímž se má spravovati, aby nic ne- hodného se nedopustil; a ustanovení svatých, jenž, Písmu Božiemu rozumějíce, na něm sú za ložili. Dajž Pán Buoh, aby papež jedné pro chválu Boží, pro prospěch spasení lida, darmo pro Boha dával pravé naučení křesťanstvu a nepletl se v boje a nedával obrokóv za peníze nestatečným a aby Krista následoval, buď nynější papež 1327 1327 1331 35 40
Strana 41
5 20 25 30 i potom jiní! Ale zdá mi se, že nebrzo Kristovú cestú v pokoře, v chudobě a v práci pójde který, ač se Písmo Kristovo i naplní; neb biedné světa zboží zalehlo jest cestu Kristovu a všecky zmatky v duchovenství rozplodilo, pro něž je svatokupecství plno lakomství a sváróv. Protož nebude svatokupecství z cierkve svaté vypuzeno, dokavadž zboží a panování od kněží nebude opuštěno. A že lakomství vždy přibývá, a zvláště mezi duchovními, protož třeba věrným se opatřiti, aby v lakomství a v svatokupecství neupadli a pilni byli dáblových chytrostí, jimiž vymlúvají svatokupecství i la- 10 komství, aby je rušiti mohli. Má dábel ještě tuto výmluvu, že když po dóstojenství biskupské neb jiné ku papeži přijdú, tehdy netrží nic, ani o penieze mluví, aby bylo co dáno, jedné což bude chtíti dáti ten, jenž žádá dóstojenství; a tak papež neučiní svatokupecství, aniž bude vinen. K řeči té odpo- 15 vídá skutek sv. Petra, jenž nechtě vzíti peněz od Šimona, aby nebyl účasten jeho kupecství, řekl jest: „Penízi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes mněl dar Boží za penieze kúpiti!“ I kto by mohl Petra a jiné apoštoly vymlúvati, by byli od Šimona penieze vzali? Ale snad die Lucek: ,Šimon jest rekl: „Vezmète penieze a dajte mi tu moc;“ ale tento nedie, než mlče dá prvé aneb potom, když již bude jemu dáno, a tak není kupčení. Ale tomu Luckovi Hodek pekař neb Huoda hokyně odpoví, že když má chléb před sebú a přijda někdo, prvé než vezme chléb neb potom položí peníz mlče, die Hodek neb Huoda, že ten kúpil jest chléb. Též i tuto jest. Protož dobře položeno, že svatokupecstvie jest zlá vuole k směnění duchovní věci za tělestnú. Ale die Lucek: ,Papež jest neměl vuole, aby penieze vzal. Lucku, jestli-lit tak, tehda řekl jest jako Petr: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení!“ A tak nepokusí se nižádný s penězi u papeže, jako po Ši- monovi nepokusil se nižádný u Petra. Ale kterak tomu uvěříme, a my za pražské arcibiskupství do Říma veliké penieze vždy nosíme, když nového arcibiskupa máme míti? Ještě snad někdo die: ,Papež musí míti mnoho peněz, aby ne- poslušné a protivné moci ku poslušenství připudil; protož muší do- bývati peněz jak muož a nemá podobnějšího obyčeje, než aby tak bral za obroky, poněvadž dávají dobrovolně; a také aby dal odpustky, 1337 134r 35 41
5 20 25 30 i potom jiní! Ale zdá mi se, že nebrzo Kristovú cestú v pokoře, v chudobě a v práci pójde který, ač se Písmo Kristovo i naplní; neb biedné světa zboží zalehlo jest cestu Kristovu a všecky zmatky v duchovenství rozplodilo, pro něž je svatokupecství plno lakomství a sváróv. Protož nebude svatokupecství z cierkve svaté vypuzeno, dokavadž zboží a panování od kněží nebude opuštěno. A že lakomství vždy přibývá, a zvláště mezi duchovními, protož třeba věrným se opatřiti, aby v lakomství a v svatokupecství neupadli a pilni byli dáblových chytrostí, jimiž vymlúvají svatokupecství i la- 10 komství, aby je rušiti mohli. Má dábel ještě tuto výmluvu, že když po dóstojenství biskupské neb jiné ku papeži přijdú, tehdy netrží nic, ani o penieze mluví, aby bylo co dáno, jedné což bude chtíti dáti ten, jenž žádá dóstojenství; a tak papež neučiní svatokupecství, aniž bude vinen. K řeči té odpo- 15 vídá skutek sv. Petra, jenž nechtě vzíti peněz od Šimona, aby nebyl účasten jeho kupecství, řekl jest: „Penízi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes mněl dar Boží za penieze kúpiti!“ I kto by mohl Petra a jiné apoštoly vymlúvati, by byli od Šimona penieze vzali? Ale snad die Lucek: ,Šimon jest rekl: „Vezmète penieze a dajte mi tu moc;“ ale tento nedie, než mlče dá prvé aneb potom, když již bude jemu dáno, a tak není kupčení. Ale tomu Luckovi Hodek pekař neb Huoda hokyně odpoví, že když má chléb před sebú a přijda někdo, prvé než vezme chléb neb potom položí peníz mlče, die Hodek neb Huoda, že ten kúpil jest chléb. Též i tuto jest. Protož dobře položeno, že svatokupecstvie jest zlá vuole k směnění duchovní věci za tělestnú. Ale die Lucek: ,Papež jest neměl vuole, aby penieze vzal. Lucku, jestli-lit tak, tehda řekl jest jako Petr: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení!“ A tak nepokusí se nižádný s penězi u papeže, jako po Ši- monovi nepokusil se nižádný u Petra. Ale kterak tomu uvěříme, a my za pražské arcibiskupství do Říma veliké penieze vždy nosíme, když nového arcibiskupa máme míti? Ještě snad někdo die: ,Papež musí míti mnoho peněz, aby ne- poslušné a protivné moci ku poslušenství připudil; protož muší do- bývati peněz jak muož a nemá podobnějšího obyčeje, než aby tak bral za obroky, poněvadž dávají dobrovolně; a také aby dal odpustky, 1337 134r 35 41
Strana 42
G aby lidé, dadúce peníze, sobě nebeské královstvie kúpili a papeži na zlé lidi pomohli.“ — K tomuto duovodu odpovídá život chudý Kristuov a svatých apoštoluov, jenž sú nesměli míti mnoho peněz, aniž sú chtěli mocí neposlušné a protivné ku poslušenství puditi. Aj Spasitel, jenž jest mohl jedním slovem neposlušné a protivné poraziti a k sobě obrátiti, když sú na něho s meči, s kyji a s jinú braní přišli, pokorně řekl jim: „Jako na lotra vyšli ste s meči a s kyji, a já každý den byl sem mezi vámi, uče v chrámě, a nepopadli ste mne. A opět řekl jim: „Koho hledáte?“ A oni k němu: „Ježíše Nazaret- ského. A on jim řekl: „Jáť sem; a poněvadž mne hledáte, nechte těchto odjíti!“ Petr také, jsa v Římě, mocí netiskl neposlušných k víře, ale kázaním slova Božieho. Též i jiní apoštolé, jenž svú krví štípili cierkev svatú. A buď to, že by mocí měl papež puditi ne- poslušné k poslušenství, protoť není vymluven, aby tak peněz do- býval; neb nemá nižádný zlého co činiti, aby tudy dobrého co vy- vedl, jakož die sv. Pavel, přivodě ty, jenž řiekají: „Čiňme zlé věci, ať přijdú dobré. A kto chce, znamenaj, že nic neprospívají papežové mocí násilnú neb světskú. Cti kroniku a patř k časuom, že vždy viece ubývá moci světské papežóm, jak sú počali bojovati; a jakož die sv. Hilde- 135r gardis, že papežovi panství ubude, že jedva biskupská čepice na hlavě ostane. Bude-li to či nebude, ty víš dobře, Pane Kriste! Pak o rozdávaní odpustkóv na penězích. Že sú nehodní takoví odpustkové, dosti ukazuje sv. Petr, jenž jest nechtěl na penězích pójčiti moci Šimonovi, aby ruce kladl na lidi, aby tak dar Ducha svatého přijímali; ale kladli sú apoštolé ruce na lidi, ne pro penieze, ale darmo pro jich spasení, poslúchajíce svého Spasitele, že jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ A tak znamenitě přijímali jsú dar Ducha svatého. Neb apoštolé byli sú hodní biskupové a lidé jsú, právě uvěříc, právě káli se hřiechóv. Ale nyní kněží pro lakom- stvo překupují odpustky; a lidé chtí hřiechov zbýti, dadúc penieze, a neprávě se kají. A tak s obú stranú se klamají: kněží prodávajíce a lidé kupujíce. Kněží lež prodávají, jakož die sv. Lev papež: „Dar, není-li darmo dán aneb vzat, dar není. A svatokupci ne darmo 35 berú, protož daru, jenž velmi v kněžských řádích prospívá, neberú; a poněvadž neberú, nemají; a poněvadž nemají, ani darmo, ani ne- 5 10 15 20 25 30 134v 135v 42
G aby lidé, dadúce peníze, sobě nebeské královstvie kúpili a papeži na zlé lidi pomohli.“ — K tomuto duovodu odpovídá život chudý Kristuov a svatých apoštoluov, jenž sú nesměli míti mnoho peněz, aniž sú chtěli mocí neposlušné a protivné ku poslušenství puditi. Aj Spasitel, jenž jest mohl jedním slovem neposlušné a protivné poraziti a k sobě obrátiti, když sú na něho s meči, s kyji a s jinú braní přišli, pokorně řekl jim: „Jako na lotra vyšli ste s meči a s kyji, a já každý den byl sem mezi vámi, uče v chrámě, a nepopadli ste mne. A opět řekl jim: „Koho hledáte?“ A oni k němu: „Ježíše Nazaret- ského. A on jim řekl: „Jáť sem; a poněvadž mne hledáte, nechte těchto odjíti!“ Petr také, jsa v Římě, mocí netiskl neposlušných k víře, ale kázaním slova Božieho. Též i jiní apoštolé, jenž svú krví štípili cierkev svatú. A buď to, že by mocí měl papež puditi ne- poslušné k poslušenství, protoť není vymluven, aby tak peněz do- býval; neb nemá nižádný zlého co činiti, aby tudy dobrého co vy- vedl, jakož die sv. Pavel, přivodě ty, jenž řiekají: „Čiňme zlé věci, ať přijdú dobré. A kto chce, znamenaj, že nic neprospívají papežové mocí násilnú neb světskú. Cti kroniku a patř k časuom, že vždy viece ubývá moci světské papežóm, jak sú počali bojovati; a jakož die sv. Hilde- 135r gardis, že papežovi panství ubude, že jedva biskupská čepice na hlavě ostane. Bude-li to či nebude, ty víš dobře, Pane Kriste! Pak o rozdávaní odpustkóv na penězích. Že sú nehodní takoví odpustkové, dosti ukazuje sv. Petr, jenž jest nechtěl na penězích pójčiti moci Šimonovi, aby ruce kladl na lidi, aby tak dar Ducha svatého přijímali; ale kladli sú apoštolé ruce na lidi, ne pro penieze, ale darmo pro jich spasení, poslúchajíce svého Spasitele, že jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ A tak znamenitě přijímali jsú dar Ducha svatého. Neb apoštolé byli sú hodní biskupové a lidé jsú, právě uvěříc, právě káli se hřiechóv. Ale nyní kněží pro lakom- stvo překupují odpustky; a lidé chtí hřiechov zbýti, dadúc penieze, a neprávě se kají. A tak s obú stranú se klamají: kněží prodávajíce a lidé kupujíce. Kněží lež prodávají, jakož die sv. Lev papež: „Dar, není-li darmo dán aneb vzat, dar není. A svatokupci ne darmo 35 berú, protož daru, jenž velmi v kněžských řádích prospívá, neberú; a poněvadž neberú, nemají; a poněvadž nemají, ani darmo, ani ne- 5 10 15 20 25 30 134v 135v 42
Strana 43
5 10 15 20 darmo komu dáti mohú. Což tehda dávají? Jistě to, což mají. A co mají? Jistě ducha lži! Kterak toho dovodíme? Neb poněvadž duch pravdy, — jakož svědčí Pravda, od níž pochází, — darmo vzat bývá, bez pochybení, duch lži že jest, se dokazuje, kterýž ne darmo vzat bývá.“ Tak píše Lev papež, ukazuje, že svatokupci ducha lživého prodávají a kupují. I kterak mohú ti vymluveni býti, kteříž za peníze odpustkóv dobývají, aby více utěželi, anebo kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených peněz? A v Římě zpovědlníci, kněží světští i mniši, běhúnové neučení a nestateční, sedají na zpovědi, když jedné umluví, aby určené zlato dali od zpovědi, a lidi, odkud přijdú s kterýmikoli hřiechy, neumějíce jich spraviti, rozhřešují! Ó Hospodine milo- srdný! Kterak malá péče jest o dušech, kteréžs ty svú svatú krví vykúpil a smrtí ukrutnú! Mají pohřiechu veličejší pilnost, aby měšec naplnili, než aby duši od zatracení tobě přivedli. Protož die sv. Bernart ku papeži Eugeniovi: „Padne oslice, a jest kto pozdvihna; hyne duše, a není, kto by pomyslil!“ Znamenal sv. Bernart, že kněží sú pilnější papežovy mezkyně, aby neupadla, než duše, aby neza- hynula! Podobni sú kněžím židovským, jimiž dóvod učinil Spasitel, že když jim osel upadl v jámu v svátek, že sú jej ihned vytáhli a ne- řekli, by byl hřiech, ale kdy milosrdný Spasitel uzdravil nemocného v svátek, tehdy sú položili za hřiech. Dovedl jim Spasitel, že sú měli k oslu větší pilnost nežli k blížniemu. Ó, co jich, jenž sú pilnějše krav, voluov, ovcí, sviní, peněz i koní, nežli neřku cizích, ale více nežli i svých duší! Daj Pán Buoh, aby všickni k spasení svých duší statečně se obrátili i jiných spasení pilni byli! 1361 25 Kapitola V. 30 Hodné jest již spatřiti, kterak biskup muož v svatokupecství 136v upadnúti. Věziž, že muož býti svatokupcem, v biskupství vstupuje, druhé, v něm přebývaje, třetie, z něho vystupuje. Prvé, vstupuje, muož býti svatokupcem tak, že kdyžkoli přijme biskupství úplně anebo více pro zisk časný, neb pro chválu světskú, neb pro rozkoš tělesnú než pro zaslúžení blahoslavenství, pro chválu Boží, pro spa- sení své a pro duše blížních, aby je příkladem dobrým a slovem 43
5 10 15 20 darmo komu dáti mohú. Což tehda dávají? Jistě to, což mají. A co mají? Jistě ducha lži! Kterak toho dovodíme? Neb poněvadž duch pravdy, — jakož svědčí Pravda, od níž pochází, — darmo vzat bývá, bez pochybení, duch lži že jest, se dokazuje, kterýž ne darmo vzat bývá.“ Tak píše Lev papež, ukazuje, že svatokupci ducha lživého prodávají a kupují. I kterak mohú ti vymluveni býti, kteříž za peníze odpustkóv dobývají, aby více utěželi, anebo kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených peněz? A v Římě zpovědlníci, kněží světští i mniši, běhúnové neučení a nestateční, sedají na zpovědi, když jedné umluví, aby určené zlato dali od zpovědi, a lidi, odkud přijdú s kterýmikoli hřiechy, neumějíce jich spraviti, rozhřešují! Ó Hospodine milo- srdný! Kterak malá péče jest o dušech, kteréžs ty svú svatú krví vykúpil a smrtí ukrutnú! Mají pohřiechu veličejší pilnost, aby měšec naplnili, než aby duši od zatracení tobě přivedli. Protož die sv. Bernart ku papeži Eugeniovi: „Padne oslice, a jest kto pozdvihna; hyne duše, a není, kto by pomyslil!“ Znamenal sv. Bernart, že kněží sú pilnější papežovy mezkyně, aby neupadla, než duše, aby neza- hynula! Podobni sú kněžím židovským, jimiž dóvod učinil Spasitel, že když jim osel upadl v jámu v svátek, že sú jej ihned vytáhli a ne- řekli, by byl hřiech, ale kdy milosrdný Spasitel uzdravil nemocného v svátek, tehdy sú položili za hřiech. Dovedl jim Spasitel, že sú měli k oslu větší pilnost nežli k blížniemu. Ó, co jich, jenž sú pilnějše krav, voluov, ovcí, sviní, peněz i koní, nežli neřku cizích, ale více nežli i svých duší! Daj Pán Buoh, aby všickni k spasení svých duší statečně se obrátili i jiných spasení pilni byli! 1361 25 Kapitola V. 30 Hodné jest již spatřiti, kterak biskup muož v svatokupecství 136v upadnúti. Věziž, že muož býti svatokupcem, v biskupství vstupuje, druhé, v něm přebývaje, třetie, z něho vystupuje. Prvé, vstupuje, muož býti svatokupcem tak, že kdyžkoli přijme biskupství úplně anebo více pro zisk časný, neb pro chválu světskú, neb pro rozkoš tělesnú než pro zaslúžení blahoslavenství, pro chválu Boží, pro spa- sení své a pro duše blížních, aby je příkladem dobrým a slovem 43
Strana 44
10 B 15 20 25 Božím Bohu přivedl. A vstúpí-li skrze dary, neb skrze službu, neb skrze přízeň tělestnú, tehda již chopili se ho svatokupecství, neb již má nezřiezenú vuoli k směnění. A jistě, tak vstupuje v biskupstvie, hanebně jest směnil, dav duši dáblu zadarmo, to jest za hřiech. Protož, má-li kto býti biskupem Božím dóstojným, musí prvé býti života svatého a pak povolán od Boha skrze lidi a bez daruov; a jsa povolán, aby se měl za nehodného; a jsa připuzen, aby pro chválu Boží, l pro lidské spasení a pro své pokorně přijal a peněz nižádných za potvrzení nedal. Neb když tak biskupství (přijme), jsa života svatého, umění pln k lidu učení, volen jsa od Boha skrze lidi a svěcen a potvrzen bez daruov, tehda právě vstúpí v biskupství. Ale než tak nyní kto v biskupství vejde, aby i on tak řádný byl i aby tak volili i papež aby tak stvrdil, spíše se most pražský oboří, než takým během svatým v pražské biskupství kto vstúpí! Avšak pravím, že Pán Buoh muož to zpósobiti, kdy ráčí; neb ač již mezi lidským během jest to velmi nesnadno, však Bohu mocnému zpósobiti jest velmi lehko. A že má takový biskup býti, ukazuje sv. Pavel, že „každý biskup z lidí vyvolený za lidi ustaven bývá v těch věcech, kteréž slušejí k Bohu, aby obětoval dary a oběti za hřiechy, a jenž (by) s nimi trpěti mohl, kteříž nevědí a blúdí, že i on jest ob- klíčen nemocí; a protož má jako i za lid, též i za se obětovati za hřiechy. Aniž beř kto sobě dóstojenství, ale kterýž bude povolán jako Aron“. A opět k Titovi píše řka, že „musí biskup bez smrtedl- ného hříchu býti jako dobrý vladař Boží, nepyšný, nehněvivý, ne- opilý, nebijící, totiž jenž nemá býti mrzkého zisku žádostivý, ale hospodářný, dobrotivý, střízlivý, spravedlivý, svatý, nesmilný a držeti řeč věrnú v učení, aby mohl napomínati učením zdravým a ty, kteříž se protiví, tresktati.“ A též píše k Timoteovi a přidává, že „má míti svědecství dobré od těch, kteříž zevnitř jsú, to jest od cizích, 30 aby v posměch neb v nenávist neupadl a v osidlo dáblovo. Aj teď máš vypsání sv. Pavla, kteraký má biskup býti, a ukazuje, že má býti bez každého hřiechu smrtedlného, a od Boha povolán, a z lidí vybrán, ctností 15 pln, jakož je jmenuje; a k tomu, jakož die Spasitel, aby života svého za ovce nasadil. A vstúpí-li jinudy než Kristem a tak než tú cestú, jako jest řečeno, tehda jest zloděj a lotr. 1371 1377 35 138- 44
10 B 15 20 25 Božím Bohu přivedl. A vstúpí-li skrze dary, neb skrze službu, neb skrze přízeň tělestnú, tehda již chopili se ho svatokupecství, neb již má nezřiezenú vuoli k směnění. A jistě, tak vstupuje v biskupstvie, hanebně jest směnil, dav duši dáblu zadarmo, to jest za hřiech. Protož, má-li kto býti biskupem Božím dóstojným, musí prvé býti života svatého a pak povolán od Boha skrze lidi a bez daruov; a jsa povolán, aby se měl za nehodného; a jsa připuzen, aby pro chválu Boží, l pro lidské spasení a pro své pokorně přijal a peněz nižádných za potvrzení nedal. Neb když tak biskupství (přijme), jsa života svatého, umění pln k lidu učení, volen jsa od Boha skrze lidi a svěcen a potvrzen bez daruov, tehda právě vstúpí v biskupství. Ale než tak nyní kto v biskupství vejde, aby i on tak řádný byl i aby tak volili i papež aby tak stvrdil, spíše se most pražský oboří, než takým během svatým v pražské biskupství kto vstúpí! Avšak pravím, že Pán Buoh muož to zpósobiti, kdy ráčí; neb ač již mezi lidským během jest to velmi nesnadno, však Bohu mocnému zpósobiti jest velmi lehko. A že má takový biskup býti, ukazuje sv. Pavel, že „každý biskup z lidí vyvolený za lidi ustaven bývá v těch věcech, kteréž slušejí k Bohu, aby obětoval dary a oběti za hřiechy, a jenž (by) s nimi trpěti mohl, kteříž nevědí a blúdí, že i on jest ob- klíčen nemocí; a protož má jako i za lid, též i za se obětovati za hřiechy. Aniž beř kto sobě dóstojenství, ale kterýž bude povolán jako Aron“. A opět k Titovi píše řka, že „musí biskup bez smrtedl- ného hříchu býti jako dobrý vladař Boží, nepyšný, nehněvivý, ne- opilý, nebijící, totiž jenž nemá býti mrzkého zisku žádostivý, ale hospodářný, dobrotivý, střízlivý, spravedlivý, svatý, nesmilný a držeti řeč věrnú v učení, aby mohl napomínati učením zdravým a ty, kteříž se protiví, tresktati.“ A též píše k Timoteovi a přidává, že „má míti svědecství dobré od těch, kteříž zevnitř jsú, to jest od cizích, 30 aby v posměch neb v nenávist neupadl a v osidlo dáblovo. Aj teď máš vypsání sv. Pavla, kteraký má biskup býti, a ukazuje, že má býti bez každého hřiechu smrtedlného, a od Boha povolán, a z lidí vybrán, ctností 15 pln, jakož je jmenuje; a k tomu, jakož die Spasitel, aby života svého za ovce nasadil. A vstúpí-li jinudy než Kristem a tak než tú cestú, jako jest řečeno, tehda jest zloděj a lotr. 1371 1377 35 138- 44
Strana 45
C 5 10 15 20 25 Druhé, muož býti biskup svatokupcem, v biskupském úřadě pře- bývaje, a to trojím obyčejem: Prvé, po vstúpení svatokupecském, opustí-li práci biskupsku a nebude-li tak živ, jako sv. Pavel položil každému biskupu. A to obtíží prvnie svatokupecstvie, neb již více hřiechóv přidá. A dieš-li, s kým svatokupčí, diem, že s ďáblem, protože i duši svú i úřad duchovní zlú vólí prodává dáblu. Druhé, velmi těžce hřeší v svatokupecství, když zboží, jenž na chudé sluší, nezřízeně na sobě neb na čeledi utracuje, na přátely nakládá, neb tak již biskupství zle požívá. Protož die sv. Rehoř: „Přišla k nám pověst zlá, že někteří biskupové ne kněžím svého biskupství desátky a oběti křesťanské dávají, alebrž radějše laikóm rytieřóm neb služebníkóm, nébrž ještě huoře, přáteluom svým. Protož, ač který po tom biskup bude nalezen tohoto Božieho přikázaní přestúpce, mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy (ne) za nejmenšieho buď jmien. A jakož Ni- censké svolání o svatokupciech ustavilo, i biskup, jenž dává, i kteří berú od něho laici, buď za službu neb za dar, k věčnému pálení ohňóv buďte odsúzeni!“ Takť praví veliký sv. papež Rehoř. A když právě biskupové vzezří v své svědomí a v toto svaté usta- novení, shledají, každý chopě se za svú hlavu, jsú-li mezi kacíři a mezi Antikristy položeni. Také kněží, kteříž by od svatokupectví se zachovati chtěli, nemnozí by k biskupství chvátali, poněvadž bídným zbožím jest tak zapleteno, že pro ně i zle vcházejí i zle v stavu přebývají; protož mnozí v duši malomocnějí a jako jedem se otravují. A tomu na vědomí, když jest ciesař Konstantin najprvé zbohatil římského biskupa, dav sboží, tehda slyšán jest hlas s nebe tento: „Dnes jed vlit jest v zbor křesťanský. O, co jich již zemřelo na duši pro ten jed, co zmalomocnělo svatokupecstvím, co i na těle zmordováno! Třetí, biskup bývá svatokupcem, nezřiezeně bera peníze neb s0 dary tělesné. A to se děje velmi mnohými obyčeji vedlé chytrosti Lucipera, jenž dávno se učil v tom umění. Neb není v tom pochybe- ní, by biskup nebyl svatokupcem, když od svěcení kosteluov, oltá- řuov, žákóv a jiných věcí béře neřádně penieze, a zvláště když umlúvá se o to neb cení aneb, aby dali, nutí. Aže to jest svatokupecství, 35 kostela, kaply neb oltáře z peněz svěcení, die sv. Rehoř: „Kostel, kterýž s úmluvú svěcen bude, radějí vysvěcen než posvěcen řečen 1387 139 45
C 5 10 15 20 25 Druhé, muož býti biskup svatokupcem, v biskupském úřadě pře- bývaje, a to trojím obyčejem: Prvé, po vstúpení svatokupecském, opustí-li práci biskupsku a nebude-li tak živ, jako sv. Pavel položil každému biskupu. A to obtíží prvnie svatokupecstvie, neb již více hřiechóv přidá. A dieš-li, s kým svatokupčí, diem, že s ďáblem, protože i duši svú i úřad duchovní zlú vólí prodává dáblu. Druhé, velmi těžce hřeší v svatokupecství, když zboží, jenž na chudé sluší, nezřízeně na sobě neb na čeledi utracuje, na přátely nakládá, neb tak již biskupství zle požívá. Protož die sv. Rehoř: „Přišla k nám pověst zlá, že někteří biskupové ne kněžím svého biskupství desátky a oběti křesťanské dávají, alebrž radějše laikóm rytieřóm neb služebníkóm, nébrž ještě huoře, přáteluom svým. Protož, ač který po tom biskup bude nalezen tohoto Božieho přikázaní přestúpce, mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy (ne) za nejmenšieho buď jmien. A jakož Ni- censké svolání o svatokupciech ustavilo, i biskup, jenž dává, i kteří berú od něho laici, buď za službu neb za dar, k věčnému pálení ohňóv buďte odsúzeni!“ Takť praví veliký sv. papež Rehoř. A když právě biskupové vzezří v své svědomí a v toto svaté usta- novení, shledají, každý chopě se za svú hlavu, jsú-li mezi kacíři a mezi Antikristy položeni. Také kněží, kteříž by od svatokupectví se zachovati chtěli, nemnozí by k biskupství chvátali, poněvadž bídným zbožím jest tak zapleteno, že pro ně i zle vcházejí i zle v stavu přebývají; protož mnozí v duši malomocnějí a jako jedem se otravují. A tomu na vědomí, když jest ciesař Konstantin najprvé zbohatil římského biskupa, dav sboží, tehda slyšán jest hlas s nebe tento: „Dnes jed vlit jest v zbor křesťanský. O, co jich již zemřelo na duši pro ten jed, co zmalomocnělo svatokupecstvím, co i na těle zmordováno! Třetí, biskup bývá svatokupcem, nezřiezeně bera peníze neb s0 dary tělesné. A to se děje velmi mnohými obyčeji vedlé chytrosti Lucipera, jenž dávno se učil v tom umění. Neb není v tom pochybe- ní, by biskup nebyl svatokupcem, když od svěcení kosteluov, oltá- řuov, žákóv a jiných věcí béře neřádně penieze, a zvláště když umlúvá se o to neb cení aneb, aby dali, nutí. Aže to jest svatokupecství, 35 kostela, kaply neb oltáře z peněz svěcení, die sv. Rehoř: „Kostel, kterýž s úmluvú svěcen bude, radějí vysvěcen než posvěcen řečen 1387 139 45
Strana 46
D 5 10 15 20 25 30 má býti.“ A papež Innocencius die: „Když kto prebendy, neb pře- vorstvie, neb děkanství, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kteréžkoli, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kteréžkoli po- svátné věci, jakožto křižma neb oleje svatého, a posvěcení oltářuov neb kostelóv skrze zlořečenú žádost lakomství penězi dobyl jest, cti zle dobyté neměj a i kupec i prodavač i úmluvce neb přímluvce zna- mením pohanění potupeni buďte. A ani za ztravu, ani z kterého oby- čeje napřed ani potom buď co požádáno, aniž on dáti směj, neb sva- tokupecství jest. Aj tak slovo od slova ten papež mluví. A to jest svaté u právích duchovních ustanovení, neb jest založeno na tom slovu Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ Ale pohřiechu již to svaté ustano- vení umřelo jest mezi biskupy, neb sú již ustanovili sobě zákon, aby od oltáře najméně vzali dvě kopě a od kostela, jakž mimo dvě kopě učiní. A to již pevnějé drží než Kristovo přikázaní. On přikázal řka: „Darmo dávajte!“, a oni za penieze dávají umluvujíce, a nezaplatí-li jim po jich vuoli, světiti nechtí; pakli světí, a oni nezaplatí, tehda nad nimi mstí póhony] i kletbami. I ktož je před Bohem vymluví od svatokupecství, poněvadž zjevně prodávají žehnání a svěcení, ne- toliko za přiezen, jakož die sv. Rehoř, ale za penieze a tak prodávají duchovní věc za póžitek tělesný! Ale tu mají klobúček Šimonuov, jímž se přikrývají, řkúc obecně, že práci tělesnú prodávají, ale ne žehnání, ani svěcení; a tak že berú penieze za ztravu, ale ne za svěcení, Ale ta omluva jest podobná k té, když krčmářka lakomá, dadúc jiesti, i káže sobě jedné pivo zaplatiti, v kterémžto zaplacení i ztravu i pití přesáhne. A také podobná jest ta omluva k této příhodě, že jakož jeden píše, že jeden lakomý pán přijel na roční trh. Tehdy řekl mu jeden služebník, že v tom městě hospodářové u stola dávají darmo husi velmi tučné, ale hovězie maso a telecí a jiné krmě dávají dráže. Tehdy pán ten přikázal slu- žebníkóm svým, aby jedli husi darmo dané, a že sám chce jísti krmě hrubé, jimž jest přivykl. A když bylo po obědě a sta se počet, telecí maso bylo tak draho u počet položeno, že i husi biechu drahé na placení. Též svatokupci chtie lid Boží zklamati tú odpovědí řkúce, že práci prodávají, ale požehnání, svěcení neb potvrzení darmo dávají! Protož proti té chytrosti die svaté ustanovení: „Ti, jenž 1397 1405 140v 35 46
D 5 10 15 20 25 30 má býti.“ A papež Innocencius die: „Když kto prebendy, neb pře- vorstvie, neb děkanství, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kteréžkoli, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kteréžkoli po- svátné věci, jakožto křižma neb oleje svatého, a posvěcení oltářuov neb kostelóv skrze zlořečenú žádost lakomství penězi dobyl jest, cti zle dobyté neměj a i kupec i prodavač i úmluvce neb přímluvce zna- mením pohanění potupeni buďte. A ani za ztravu, ani z kterého oby- čeje napřed ani potom buď co požádáno, aniž on dáti směj, neb sva- tokupecství jest. Aj tak slovo od slova ten papež mluví. A to jest svaté u právích duchovních ustanovení, neb jest založeno na tom slovu Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ Ale pohřiechu již to svaté ustano- vení umřelo jest mezi biskupy, neb sú již ustanovili sobě zákon, aby od oltáře najméně vzali dvě kopě a od kostela, jakž mimo dvě kopě učiní. A to již pevnějé drží než Kristovo přikázaní. On přikázal řka: „Darmo dávajte!“, a oni za penieze dávají umluvujíce, a nezaplatí-li jim po jich vuoli, světiti nechtí; pakli světí, a oni nezaplatí, tehda nad nimi mstí póhony] i kletbami. I ktož je před Bohem vymluví od svatokupecství, poněvadž zjevně prodávají žehnání a svěcení, ne- toliko za přiezen, jakož die sv. Rehoř, ale za penieze a tak prodávají duchovní věc za póžitek tělesný! Ale tu mají klobúček Šimonuov, jímž se přikrývají, řkúc obecně, že práci tělesnú prodávají, ale ne žehnání, ani svěcení; a tak že berú penieze za ztravu, ale ne za svěcení, Ale ta omluva jest podobná k té, když krčmářka lakomá, dadúc jiesti, i káže sobě jedné pivo zaplatiti, v kterémžto zaplacení i ztravu i pití přesáhne. A také podobná jest ta omluva k této příhodě, že jakož jeden píše, že jeden lakomý pán přijel na roční trh. Tehdy řekl mu jeden služebník, že v tom městě hospodářové u stola dávají darmo husi velmi tučné, ale hovězie maso a telecí a jiné krmě dávají dráže. Tehdy pán ten přikázal slu- žebníkóm svým, aby jedli husi darmo dané, a že sám chce jísti krmě hrubé, jimž jest přivykl. A když bylo po obědě a sta se počet, telecí maso bylo tak draho u počet položeno, že i husi biechu drahé na placení. Též svatokupci chtie lid Boží zklamati tú odpovědí řkúce, že práci prodávají, ale požehnání, svěcení neb potvrzení darmo dávají! Protož proti té chytrosti die svaté ustanovení: „Ti, jenž 1397 1405 140v 35 46
Strana 47
tělestné věci kupují a duchovních nekupují, nikoli svatokupci ne- mají slúti. A ihned dále die:,Ale odpověd jest, že netoliko, kteříž duchovní věci, ale také kteříž tělestné věci, jenž sú duchovním věcem přilnuly, za peníze berú, svatokupci slovú.“ Tak die to ustanovení, aby rozuměl, že práce v kázaní, mše slú- žení, v svěcení, v olejování, v křtění, v zpovědi poslúchaní, v těla Božieho dávaní, ta práce jest s duchovenstvím, to jest s Boží mocí a úřadem tak spojena, že nemá, aniž muož býti za penieze hodně prodána. Ač mají lidé v té práci kněží živiti, ale oni nemají té práce prodávati, ani šacovati, neb tak by každé svatokupecství vymluvil, řka: „Práci prodávám.“ Protož die Pán Buoh skrze Malachiáše proroka: „Kto mezi vámi jest, jenž by zavíral dvéře a zapaloval oltář muoj vděčně? Není mi vóle v vás, die Pán Buoh nad zástupy, a oběti nepřijmu z ruky vaší.“ Tu die Gratianus, jenž jest Dekret složil, že 15 dvéře zavierati není svaté oběti úřad, ale přísluší k duchovnímu úřadu. Protož není hodná výmluva, jíž se brání řkúce, že práci prodávají. A jest ještě tento duovod proti té omluvě: Poněvadž biskup pro- dává práci, tehda má ji dáti za rovné penieze. A že osada od jiného 20 za mnoho menší penieze mohla by takúž práci kúpiti, tehdy biskup zle činí s syny svými, že jim tak draze prodává práci. Opět takto: Laik utesav ] a ustaviv oltář, měl jest větší práci než biskup, jenž ho málo požehnal a pomazal; a laik zlehka jest méně vzal od své práce, proč pak biskup, jsa otec, od synóv více béře? Aniž jest výmluva již, kto by řekl, že biskupova práce jest hodnější než laikova tesáka neb zedníka; neb práce biskupova nebyla by vzác- nější jediné proto, že (s) duchovní věcí jest spojena. A poněvadž proto ta práce jest drahá, tehdy duovod jest, že pro duchovní věci béře biskup ty penieze; neb jinak měla by býti veliká hanba biskupu, 30 že jsa velmi nadaný a duostojný, pracoval by z peněz u sedlákuov! Opět takto: Poněvadž biskup jest nadán v zemi, aby, maje čím živ býti, řád duchovní ve všem svého duchovenství naplnil, tehdy ne- hodně béře za tu práci od lidí ty penieze; jako dělník, vezma jeden nájem za práci, kázal by sobě druhý dáti. Opět otázal bych, kterak draze má býti vážena jeho práce od svěcení jednoho oltáře? A poněvadž prvé nebyla tak drahá, a také 142r 5 10 25 1411 1417 35 47
tělestné věci kupují a duchovních nekupují, nikoli svatokupci ne- mají slúti. A ihned dále die:,Ale odpověd jest, že netoliko, kteříž duchovní věci, ale také kteříž tělestné věci, jenž sú duchovním věcem přilnuly, za peníze berú, svatokupci slovú.“ Tak die to ustanovení, aby rozuměl, že práce v kázaní, mše slú- žení, v svěcení, v olejování, v křtění, v zpovědi poslúchaní, v těla Božieho dávaní, ta práce jest s duchovenstvím, to jest s Boží mocí a úřadem tak spojena, že nemá, aniž muož býti za penieze hodně prodána. Ač mají lidé v té práci kněží živiti, ale oni nemají té práce prodávati, ani šacovati, neb tak by každé svatokupecství vymluvil, řka: „Práci prodávám.“ Protož die Pán Buoh skrze Malachiáše proroka: „Kto mezi vámi jest, jenž by zavíral dvéře a zapaloval oltář muoj vděčně? Není mi vóle v vás, die Pán Buoh nad zástupy, a oběti nepřijmu z ruky vaší.“ Tu die Gratianus, jenž jest Dekret složil, že 15 dvéře zavierati není svaté oběti úřad, ale přísluší k duchovnímu úřadu. Protož není hodná výmluva, jíž se brání řkúce, že práci prodávají. A jest ještě tento duovod proti té omluvě: Poněvadž biskup pro- dává práci, tehda má ji dáti za rovné penieze. A že osada od jiného 20 za mnoho menší penieze mohla by takúž práci kúpiti, tehdy biskup zle činí s syny svými, že jim tak draze prodává práci. Opět takto: Laik utesav ] a ustaviv oltář, měl jest větší práci než biskup, jenž ho málo požehnal a pomazal; a laik zlehka jest méně vzal od své práce, proč pak biskup, jsa otec, od synóv více béře? Aniž jest výmluva již, kto by řekl, že biskupova práce jest hodnější než laikova tesáka neb zedníka; neb práce biskupova nebyla by vzác- nější jediné proto, že (s) duchovní věcí jest spojena. A poněvadž proto ta práce jest drahá, tehdy duovod jest, že pro duchovní věci béře biskup ty penieze; neb jinak měla by býti veliká hanba biskupu, 30 že jsa velmi nadaný a duostojný, pracoval by z peněz u sedlákuov! Opět takto: Poněvadž biskup jest nadán v zemi, aby, maje čím živ býti, řád duchovní ve všem svého duchovenství naplnil, tehdy ne- hodně béře za tu práci od lidí ty penieze; jako dělník, vezma jeden nájem za práci, kázal by sobě druhý dáti. Opět otázal bych, kterak draze má býti vážena jeho práce od svěcení jednoho oltáře? A poněvadž prvé nebyla tak drahá, a také 142r 5 10 25 1411 1417 35 47
Strana 48
E 5 10 15 20 25 že jest lacinější na chudém biskupu než na bohatém, a na sufragánu, to jest na pomocníku, méně se váží než na samém biskupu, tehdy čím bude biskup bohatější, bude ta práce dražší; a tak nebude penězóm smiera i pro ty věci i proto, že obec potřebuje svěcení; a tak bude bráti, co bude chtíti, jakož pohříchu tak se děje. — Aj již máš, kterak biskup, světě kostel neb oltář, muož býti svatokupcem. Pak že muož býti svatokupcem, světě na kněžstvo jiné, řečeno jest napřed, že netoliko, kteříž z peněz světí žáky, ale i pro přízeň i pro chválu svú, jakož die sv. Rehoř a sv. Remigius. A sv. Ambrož die, že když jest svěcen, to věz, ten, jenž jest dal penieze, že co jest dal, to jest zlato bylo, a co jest ztratil, to jest duše byla; když jest jiného světil, což jest vzal, to jest zlato bylo, a co jest dal, to jest malo- mocenství bylo. Aj tuť ukazuje sv. Ambrož, že svatokupectvím oba sta zmalo- mocněla, když on dá a tento vezme penieze od svěcení. Protož die žalostivě sv. Ambrož: „Věrně to jest, že mě bolí, že arcibiskup, totiž papež, tělestně biskupa učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného světil. Peniezi buďte s tebú na zatracení, že dar Ducha svatého za penieze kúpil jsi a kúpi divnú dušem na zatracení do- konal jsi.“ A opět die: „Jistě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký, a Božiemu vidění jest malomocný veliký; penězmi dobyl nehodného kněžství, a před Bohem ztratil duši; tělo přijelo dósto- jenství, a duše ztratila poctivost!“ To sv. Ambrož. A opět die: „Nalézají se mnozí, trhem daru chtíc kúpiti dar Ducha svatého, když penieze dávají, aby biskupské duostojenství vzali, nepomníc slov Petrových, jenž jest řekl k Šimonovi: Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar Boží za penieze míti.““ To sv. Ambrož. A tak již máš, že ani kosteluov, kapel, oltářóv ani žákóv má 30 biskup světiti z peněz. Protož k obému die Ustanovení: „Ustano- vujem, že jakož od svěcenie oltářóv, kosteluov a od svěcenie kněž- ského nic nemá vzato býti, též také ani za balsám, totiž k svěcení, ani za světla aby kněží, kteříž olej, totiž svěcení, berú, nic nedali; ale biskupové kostelními nábytky balsám ať kupují i světla každý v svém kostele.“ To ustanovení kdy naplní ti, jenž za olej svatý penieze berú, a ti, kteříž jej vezmúce dráže prodávají a tak v kacieř- 142v 1431 35 48
E 5 10 15 20 25 že jest lacinější na chudém biskupu než na bohatém, a na sufragánu, to jest na pomocníku, méně se váží než na samém biskupu, tehdy čím bude biskup bohatější, bude ta práce dražší; a tak nebude penězóm smiera i pro ty věci i proto, že obec potřebuje svěcení; a tak bude bráti, co bude chtíti, jakož pohříchu tak se děje. — Aj již máš, kterak biskup, světě kostel neb oltář, muož býti svatokupcem. Pak že muož býti svatokupcem, světě na kněžstvo jiné, řečeno jest napřed, že netoliko, kteříž z peněz světí žáky, ale i pro přízeň i pro chválu svú, jakož die sv. Rehoř a sv. Remigius. A sv. Ambrož die, že když jest svěcen, to věz, ten, jenž jest dal penieze, že co jest dal, to jest zlato bylo, a co jest ztratil, to jest duše byla; když jest jiného světil, což jest vzal, to jest zlato bylo, a co jest dal, to jest malo- mocenství bylo. Aj tuť ukazuje sv. Ambrož, že svatokupectvím oba sta zmalo- mocněla, když on dá a tento vezme penieze od svěcení. Protož die žalostivě sv. Ambrož: „Věrně to jest, že mě bolí, že arcibiskup, totiž papež, tělestně biskupa učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného světil. Peniezi buďte s tebú na zatracení, že dar Ducha svatého za penieze kúpil jsi a kúpi divnú dušem na zatracení do- konal jsi.“ A opět die: „Jistě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký, a Božiemu vidění jest malomocný veliký; penězmi dobyl nehodného kněžství, a před Bohem ztratil duši; tělo přijelo dósto- jenství, a duše ztratila poctivost!“ To sv. Ambrož. A opět die: „Nalézají se mnozí, trhem daru chtíc kúpiti dar Ducha svatého, když penieze dávají, aby biskupské duostojenství vzali, nepomníc slov Petrových, jenž jest řekl k Šimonovi: Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar Boží za penieze míti.““ To sv. Ambrož. A tak již máš, že ani kosteluov, kapel, oltářóv ani žákóv má 30 biskup světiti z peněz. Protož k obému die Ustanovení: „Ustano- vujem, že jakož od svěcenie oltářóv, kosteluov a od svěcenie kněž- ského nic nemá vzato býti, též také ani za balsám, totiž k svěcení, ani za světla aby kněží, kteříž olej, totiž svěcení, berú, nic nedali; ale biskupové kostelními nábytky balsám ať kupují i světla každý v svém kostele.“ To ustanovení kdy naplní ti, jenž za olej svatý penieze berú, a ti, kteříž jej vezmúce dráže prodávají a tak v kacieř- 142v 1431 35 48
Strana 49
10 15 25 30 ství upadují? A ta prodávaní tupí zbor Triburský a ustanovení, jenž die: „Rečeno jest, že obykli sú v některých miestech za brání křižma neb oleje penieze dávati, též za křest i za Božieho těla přijí- maní. To že svatokupecství jest, pohaněl jest svatý zbor a proklel jest a ustanovil jest, aby potom ani za svěcení, ani za křižmo neb za olej svatý, ani za pohřeb, ani za Božieho těla přijímaní co bylo žádáno, ale darmo darové Kristovi dobrovolným rozdávaním buďte rozdáváni!“ — Aj teď máš velikého zboru ustanovení, jenž má založení na Kristovu přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte!“ Protož nemají výmluvy, by nebyli svatokupci, kteříž ty věci na penězích dávají, též kteříž světí ornáty, kalichy neb jiné služby Boží připravují. Pak na biřmování, protože jest krátké, stydí se biskupové peněz žádati, že jest také zjevné to biřmování; avšak někteří mají pacholky Gezí, jenž přikazují, aby od biřmování ofěrovali po peniezi, a při- praví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil; jakož i kdy kostel neb oltář světí, an praví, že mají se vložiti ofěrú v účastnost těch svatých, jimž jest založení, a jiné účastnosti a odpustky vypravuje; a to vše vzní na penieze! A tak slúhy s biskupem za posvěcení 20 oltáře poberú plátno, čbery i penieze. A na svěcení žákovstva tu písaři těží tak, že od prvnieho svěcení za list berú po groši a po peniezi, od druhého po dvú groší a dvú penězích, od třetieho po třech i od čtvrtého; a není jiná příčina za písmo, než že svěcení jest dóstojnější. Někde také dávají zlatý a někde více a jinde méně. A někde i holiči i vrátnému musí dávati, i tomu, jenž je přijímá. A to vše hřešení klade se na biskupa! A tak sobě ty slúhy své (k) honění peněz tvrdí, že nedopustí k svěcení; pakli dopustí, ale nevrátí jemu listóv prvních, až i zaplatí; aneb provolá biskup, aby pod kletbú listy vyplatili. A tak když se v hro- madu zbéře to roztrúšené svatokupecství, bude do roka drahně hřiven! Aniž jest vymluveno svatokupecstvie tím, že málo druhdy vezme; neb poněvadž vdova chudá, jakož jí svědčí Spasitel, viece jest dala než všickni jiní, davši dva šarty měděná, neb jest z té veliké žádosti dala; též kněz aneb písař, z veliké žádosti vezma peniez neb dva, bude poražen velikým svatokupecstvím. Protož die sv. Rehoř, veliký papež: „Jakož nesluší biskupovi vložení ruky prodá- 143v 144r 1447 35 4 Knížky o svatokupectví 49
10 15 25 30 ství upadují? A ta prodávaní tupí zbor Triburský a ustanovení, jenž die: „Rečeno jest, že obykli sú v některých miestech za brání křižma neb oleje penieze dávati, též za křest i za Božieho těla přijí- maní. To že svatokupecství jest, pohaněl jest svatý zbor a proklel jest a ustanovil jest, aby potom ani za svěcení, ani za křižmo neb za olej svatý, ani za pohřeb, ani za Božieho těla přijímaní co bylo žádáno, ale darmo darové Kristovi dobrovolným rozdávaním buďte rozdáváni!“ — Aj teď máš velikého zboru ustanovení, jenž má založení na Kristovu přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte!“ Protož nemají výmluvy, by nebyli svatokupci, kteříž ty věci na penězích dávají, též kteříž světí ornáty, kalichy neb jiné služby Boží připravují. Pak na biřmování, protože jest krátké, stydí se biskupové peněz žádati, že jest také zjevné to biřmování; avšak někteří mají pacholky Gezí, jenž přikazují, aby od biřmování ofěrovali po peniezi, a při- praví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil; jakož i kdy kostel neb oltář světí, an praví, že mají se vložiti ofěrú v účastnost těch svatých, jimž jest založení, a jiné účastnosti a odpustky vypravuje; a to vše vzní na penieze! A tak slúhy s biskupem za posvěcení 20 oltáře poberú plátno, čbery i penieze. A na svěcení žákovstva tu písaři těží tak, že od prvnieho svěcení za list berú po groši a po peniezi, od druhého po dvú groší a dvú penězích, od třetieho po třech i od čtvrtého; a není jiná příčina za písmo, než že svěcení jest dóstojnější. Někde také dávají zlatý a někde více a jinde méně. A někde i holiči i vrátnému musí dávati, i tomu, jenž je přijímá. A to vše hřešení klade se na biskupa! A tak sobě ty slúhy své (k) honění peněz tvrdí, že nedopustí k svěcení; pakli dopustí, ale nevrátí jemu listóv prvních, až i zaplatí; aneb provolá biskup, aby pod kletbú listy vyplatili. A tak když se v hro- madu zbéře to roztrúšené svatokupecství, bude do roka drahně hřiven! Aniž jest vymluveno svatokupecstvie tím, že málo druhdy vezme; neb poněvadž vdova chudá, jakož jí svědčí Spasitel, viece jest dala než všickni jiní, davši dva šarty měděná, neb jest z té veliké žádosti dala; též kněz aneb písař, z veliké žádosti vezma peniez neb dva, bude poražen velikým svatokupecstvím. Protož die sv. Rehoř, veliký papež: „Jakož nesluší biskupovi vložení ruky prodá- 143v 144r 1447 35 4 Knížky o svatokupectví 49
Strana 50
G vati, též slúha neb písař nemá na svěcení jeho hlasu svého ani písma prodávati. Z té řeči máš, že, jakož biskup jest svatokupec, svě- tí-li z peněz, též písař, napisuje-li z peněz. Ale die někto: ,Má písař každému darmo psáti? Kde vezme po- třebu?“ Tu jest lehká odpověd, že má biskup potřebu dáti jemu; neb proto nadán jest sbožím, aby, maje čím býti živ s sluhami svými potřebnými k řádu duchovnímu, dal jim potřebu, cierkvi svaté věrně slúžil, dary duchovní bez peněz rozdávaje. Ale jest tu výmluva, jíž bránie biskupa řkúc, že se to děje bez 145r 10 jeho vědomie. Druhá, že slúha jeho nenutí k dávaní, ale béře, což mu dobrovolně dadí; a to není hřiech, jakož [die sv. Rehoř, že, „dá-li co ten, jenž jest svěcen, bez úmluvy, ani bezděky, ani jsa prošen, ale z milosti za listy neb za plášť, toho vzíti nebráníme; neb jeho dánie nižádné poškvrny hřiechu nečiní, kteráž z lakomé prosby 15 nepošla jest.“ K té výmluvě jest odpověd, že biskup, jest-li pilen, aby nižádný slúha nesvatokupčil, tehda bude vymluven; ale ví-li neb maje věděti i nedbá, a tak nepomstil, jako pomstil sv. Elizeus nad Gezí, to věz, že nepotreskce a od sebe nezažene, tehdy jest účasten toho hřiechu. Pak k druhé výmluvě odpovídá skutek slúhy biskupovy; neb druhdy vymlúvají, druhdy napomínají, i základy berú slúhy i písaři, a ty, kteříž nemají neb nechtí dáti, preč zahánějí. Protož velmi dalecí sú od sv. Rehoře odpuštění, jenž jest odpustil, kdyby kto ani pod úmluvú, ani připuzen, ani sa pro- šen, za listy neb za plášť, to jest za šle, co dal. Ale pohřiechu již bulle neb listové na bi skupství a šle, jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá, příliš draho prodávají, takže místo bully kúpil by bibli a místo šle kúpil by dvanádcti apoštolóm, by zde ještě bisku- pili, sukně! A již bez bull a bez šlí nedopustí k biskupství! Také vymlúvají se planí biskupi, že by neměli nač státi a živi 30 býti, by tak od svěcení nebrali. Ale jest odpověd prvá: že, poněvadž jest náměstek biskupa aneb pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá, poněvadž jiné krmí, panoše a mnohé, jenž k biskupskému úřadu nepříslušejí. Druhá odpověd: aby planý biskup, jsa v chu- době živ jako Petr neb Pavel apoštol, slovo Boží kázal. A třetí od- pověd: aby tam šel kázat tomu lidu, od něhož má jméno biskupské. Ale pohřiechu jméno mají, a jakož by měli, v lidu, k němuž sú se 5 20 25 145v 35 50
G vati, též slúha neb písař nemá na svěcení jeho hlasu svého ani písma prodávati. Z té řeči máš, že, jakož biskup jest svatokupec, svě- tí-li z peněz, též písař, napisuje-li z peněz. Ale die někto: ,Má písař každému darmo psáti? Kde vezme po- třebu?“ Tu jest lehká odpověd, že má biskup potřebu dáti jemu; neb proto nadán jest sbožím, aby, maje čím býti živ s sluhami svými potřebnými k řádu duchovnímu, dal jim potřebu, cierkvi svaté věrně slúžil, dary duchovní bez peněz rozdávaje. Ale jest tu výmluva, jíž bránie biskupa řkúc, že se to děje bez 145r 10 jeho vědomie. Druhá, že slúha jeho nenutí k dávaní, ale béře, což mu dobrovolně dadí; a to není hřiech, jakož [die sv. Rehoř, že, „dá-li co ten, jenž jest svěcen, bez úmluvy, ani bezděky, ani jsa prošen, ale z milosti za listy neb za plášť, toho vzíti nebráníme; neb jeho dánie nižádné poškvrny hřiechu nečiní, kteráž z lakomé prosby 15 nepošla jest.“ K té výmluvě jest odpověd, že biskup, jest-li pilen, aby nižádný slúha nesvatokupčil, tehda bude vymluven; ale ví-li neb maje věděti i nedbá, a tak nepomstil, jako pomstil sv. Elizeus nad Gezí, to věz, že nepotreskce a od sebe nezažene, tehdy jest účasten toho hřiechu. Pak k druhé výmluvě odpovídá skutek slúhy biskupovy; neb druhdy vymlúvají, druhdy napomínají, i základy berú slúhy i písaři, a ty, kteříž nemají neb nechtí dáti, preč zahánějí. Protož velmi dalecí sú od sv. Rehoře odpuštění, jenž jest odpustil, kdyby kto ani pod úmluvú, ani připuzen, ani sa pro- šen, za listy neb za plášť, to jest za šle, co dal. Ale pohřiechu již bulle neb listové na bi skupství a šle, jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá, příliš draho prodávají, takže místo bully kúpil by bibli a místo šle kúpil by dvanádcti apoštolóm, by zde ještě bisku- pili, sukně! A již bez bull a bez šlí nedopustí k biskupství! Také vymlúvají se planí biskupi, že by neměli nač státi a živi 30 býti, by tak od svěcení nebrali. Ale jest odpověd prvá: že, poněvadž jest náměstek biskupa aneb pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá, poněvadž jiné krmí, panoše a mnohé, jenž k biskupskému úřadu nepříslušejí. Druhá odpověd: aby planý biskup, jsa v chu- době živ jako Petr neb Pavel apoštol, slovo Boží kázal. A třetí od- pověd: aby tam šel kázat tomu lidu, od něhož má jméno biskupské. Ale pohřiechu jméno mají, a jakož by měli, v lidu, k němuž sú se 5 20 25 145v 35 50
Strana 51
H 5 15 20 25 30 biskupili, neprospívají! Protož Čech, který jim dal to jméno „planí biskupové“, snad proto učinil, že málo v lidu a z vláště svého 146r biskupství lidu prospívají. A čtvrtá odpověd: aby mu řekli, proč se jest světil, věda, že tam nemíní k lidu a také že neumí jich řeči? A slehka kdyby pravdu pověděl, vyznal by, že pro vzácnost světskú, pro rozkoš tělestnú a pro svobodu dosáhl jest biskupství. A protož mniši bývají ti planí biskupové a patriarchy, jakož zjevno jest, neb tudy znikají poslušenství starších svého zákona. Ještě řekl by: ,By těch biskupóv nebylo, kto by světil žáky, kostely, 10 oltáře i jiné věci?“ Odpoviem, že arcibiskup neb biskup svého biskupství, neb k tomu jest ustanoven. Ale dieš: „Některý neumie, a některý není knězem, a některý nechce světiti. Věrně, tak řka, ukazuješ na ně, že nejsú hodni biskupství a že, nepokají-li se, těžce zaplatí. A divně již zjednáno jest, že prvé, čím byl vyšší v dósto- jenství, tím jest více pracoval v svém úřadu cierkvi svaté k prospě- chu. Ale již jest opak; již práci pustivše, hodují a jinými chtie na platiti, takže biskup má jiného, aby za něho světil, kanovník, aby za něho slúžil, farář, aby za něho kázal i slúžil; a mnich, jakž bude opatem, prvé často slúživ, již řiedko bude slúžiti a ustaví sobě kaplana, a již sú to položili jako za zákon. A mají tuto výmluvu: ,Proto kovář má kleště, aby se neožehl.“ Ale k tomu odpoví sprostný řka, že čert, nechaje kleští, i chopí se kováře! Druhú mají obranu od pravoukóv, jenž řkú: „Kto skrze jiného činí, jako by sám činil.“ Tu věz, že, ktož dobrého co činí skrze jiného, neopustě z marnosti, z lehkosti neb z lenosti úřadu svého, takže svú snažnost přičiní, aby byl dobře živ vedlé stavu svého, a tak jest živ, a druhdy, nemoha sám podobně stačiti, i ustaví ji- ného, ten má dobře pomocníka. Též ve zlém: ktož jiného připraví k hřiechu pomocí, neb přikázaním, neb zmeškáním, že neobrání, ten jest vinen, jako by sám učinil. A tak Písmo die, že židé ukřižo- vali sú Ježíše a Pilát bičoval a král Herod dietky zmordoval. A tak tím duovodem tací ukazují, že úřadu svého nevedúce a jiné za se v práci majíce, nic nebudú za cizí práci darováni. Protož die sv. Bernart: „Ktož má náměstka v úsilí, bude míti náměstka v odpla- cení.“ Proč? Neb die Písmo, že každý vezme odplatu za práci, kterúž jest měl v svém životě. Protož dobře die Spasitel, že pán 146V 147r 35 51
H 5 15 20 25 30 biskupili, neprospívají! Protož Čech, který jim dal to jméno „planí biskupové“, snad proto učinil, že málo v lidu a z vláště svého 146r biskupství lidu prospívají. A čtvrtá odpověd: aby mu řekli, proč se jest světil, věda, že tam nemíní k lidu a také že neumí jich řeči? A slehka kdyby pravdu pověděl, vyznal by, že pro vzácnost světskú, pro rozkoš tělestnú a pro svobodu dosáhl jest biskupství. A protož mniši bývají ti planí biskupové a patriarchy, jakož zjevno jest, neb tudy znikají poslušenství starších svého zákona. Ještě řekl by: ,By těch biskupóv nebylo, kto by světil žáky, kostely, 10 oltáře i jiné věci?“ Odpoviem, že arcibiskup neb biskup svého biskupství, neb k tomu jest ustanoven. Ale dieš: „Některý neumie, a některý není knězem, a některý nechce světiti. Věrně, tak řka, ukazuješ na ně, že nejsú hodni biskupství a že, nepokají-li se, těžce zaplatí. A divně již zjednáno jest, že prvé, čím byl vyšší v dósto- jenství, tím jest více pracoval v svém úřadu cierkvi svaté k prospě- chu. Ale již jest opak; již práci pustivše, hodují a jinými chtie na platiti, takže biskup má jiného, aby za něho světil, kanovník, aby za něho slúžil, farář, aby za něho kázal i slúžil; a mnich, jakž bude opatem, prvé často slúživ, již řiedko bude slúžiti a ustaví sobě kaplana, a již sú to položili jako za zákon. A mají tuto výmluvu: ,Proto kovář má kleště, aby se neožehl.“ Ale k tomu odpoví sprostný řka, že čert, nechaje kleští, i chopí se kováře! Druhú mají obranu od pravoukóv, jenž řkú: „Kto skrze jiného činí, jako by sám činil.“ Tu věz, že, ktož dobrého co činí skrze jiného, neopustě z marnosti, z lehkosti neb z lenosti úřadu svého, takže svú snažnost přičiní, aby byl dobře živ vedlé stavu svého, a tak jest živ, a druhdy, nemoha sám podobně stačiti, i ustaví ji- ného, ten má dobře pomocníka. Též ve zlém: ktož jiného připraví k hřiechu pomocí, neb přikázaním, neb zmeškáním, že neobrání, ten jest vinen, jako by sám učinil. A tak Písmo die, že židé ukřižo- vali sú Ježíše a Pilát bičoval a král Herod dietky zmordoval. A tak tím duovodem tací ukazují, že úřadu svého nevedúce a jiné za se v práci majíce, nic nebudú za cizí práci darováni. Protož die sv. Bernart: „Ktož má náměstka v úsilí, bude míti náměstka v odpla- cení.“ Proč? Neb die Písmo, že každý vezme odplatu za práci, kterúž jest měl v svém životě. Protož dobře die Spasitel, že pán 146V 147r 35 51
Strana 52
K 5 20 25 30 vinice kázal povolati dělníkóv a dáti každému za jeho práci, kterú jest měl u vinici. A jinde die, že přijde Syn člověka a každému od- platí vedlé skutkuov jeho, ale ne vedlé cizích. A věrně, kdyby dosti bylo, že by jiný dosti učinil za druhého, jako by on učinil v svém úřadě, tehda mohl by býti biskupem neb farářem švec neb jiný kterýkolivěk člověk a mohl by míti hodně mnoho obrokóv; neb posadě náměstka u každého, dosti by učinil k oku lidskému vedlé jich duovodu. Ale vědí to věrní křestané, že každý biskup i farář i jiní preláti 10 musí počet sami vydati z ovcí, kterýchž sú se pastýři nazývali; a poněvadž tak musí učilniti, tehda, mají-li spaseni býti a vymlu- veni, musí sami ovce pásti. Protož kteří nepasú sami, mají pozdra- vení od Boha, jenž die: „Běda pastýřóm, jenž pasú sami se, a mých ovcí nepasú!“ I kterak jest ten dobrý pastýř, jehož ovce ani slyší, 15 ani vidí, aniž on jich zná, ani krmí? Však pastýř nad pastýři die, že „dobrý pastýř zná ovce své a ovce slyší hlas jeho a on před nimi jde a vede je na pastvu a ony jeho následují.“ A také řekl jest Petrovi třikrát: „Miluješ-li mě, pas ovce mé, pas ovce mé, pas ovce mé! Pas prvé dobrým příkladem, pas druhé mým slovem, pas třetí, když máš, tělestným pokrmem! I kterak ti pasú, jenž, jsúce zle živi, neučí a ovšem tělestným pokrmem nekrmí ovcí, alebrž ovce střihú? I muož rozsúditi to sedlák, že, ktož nikdy sám ovcí nepase, že ten pastýř ovcí neslove. Pakli stádo přijme, by měl deset přípasí, zahyne-li ovce, tehda on ji tomu, čí jest, musí zapla- titi. Též jest tuto, žeť musí každý taký sám za každú ovci, již zmešká, počet vydati, byť měl tisíc náměstkóv. Neb poněvadž má ji pásti dobrým příkladem, Božím slovem a tělestným pokrmem, ač má, a to jest jeho břímě, jakož když přijímá kněžství, a úřad ten jemu to praví a druhdy na tom přisahá: protož neponese-li toho břemene, běda jemu bude, a zvláště tomu, kterýž jest zle živ a opu- stě ovce Kristovy, na ně netbá, aneb usadí zlosyna zjevně zlého aneb nestatečného, aneb že opustě svój úřad, chopí se světského. A mnozí mohú se domněti, že taký pastýř neb prelát má dábla ná- městka, jenž znamená, co se stane hřiechóv jeho zmeškáním, aby potom před najvyšším pastýřem vyznal, čím jest vinen. Protož běda jemu, kto se pase, a ne ovcí; kto peněz hledá, a ne duší! Neb die 147V 148r 35 52
K 5 20 25 30 vinice kázal povolati dělníkóv a dáti každému za jeho práci, kterú jest měl u vinici. A jinde die, že přijde Syn člověka a každému od- platí vedlé skutkuov jeho, ale ne vedlé cizích. A věrně, kdyby dosti bylo, že by jiný dosti učinil za druhého, jako by on učinil v svém úřadě, tehda mohl by býti biskupem neb farářem švec neb jiný kterýkolivěk člověk a mohl by míti hodně mnoho obrokóv; neb posadě náměstka u každého, dosti by učinil k oku lidskému vedlé jich duovodu. Ale vědí to věrní křestané, že každý biskup i farář i jiní preláti 10 musí počet sami vydati z ovcí, kterýchž sú se pastýři nazývali; a poněvadž tak musí učilniti, tehda, mají-li spaseni býti a vymlu- veni, musí sami ovce pásti. Protož kteří nepasú sami, mají pozdra- vení od Boha, jenž die: „Běda pastýřóm, jenž pasú sami se, a mých ovcí nepasú!“ I kterak jest ten dobrý pastýř, jehož ovce ani slyší, 15 ani vidí, aniž on jich zná, ani krmí? Však pastýř nad pastýři die, že „dobrý pastýř zná ovce své a ovce slyší hlas jeho a on před nimi jde a vede je na pastvu a ony jeho následují.“ A také řekl jest Petrovi třikrát: „Miluješ-li mě, pas ovce mé, pas ovce mé, pas ovce mé! Pas prvé dobrým příkladem, pas druhé mým slovem, pas třetí, když máš, tělestným pokrmem! I kterak ti pasú, jenž, jsúce zle živi, neučí a ovšem tělestným pokrmem nekrmí ovcí, alebrž ovce střihú? I muož rozsúditi to sedlák, že, ktož nikdy sám ovcí nepase, že ten pastýř ovcí neslove. Pakli stádo přijme, by měl deset přípasí, zahyne-li ovce, tehda on ji tomu, čí jest, musí zapla- titi. Též jest tuto, žeť musí každý taký sám za každú ovci, již zmešká, počet vydati, byť měl tisíc náměstkóv. Neb poněvadž má ji pásti dobrým příkladem, Božím slovem a tělestným pokrmem, ač má, a to jest jeho břímě, jakož když přijímá kněžství, a úřad ten jemu to praví a druhdy na tom přisahá: protož neponese-li toho břemene, běda jemu bude, a zvláště tomu, kterýž jest zle živ a opu- stě ovce Kristovy, na ně netbá, aneb usadí zlosyna zjevně zlého aneb nestatečného, aneb že opustě svój úřad, chopí se světského. A mnozí mohú se domněti, že taký pastýř neb prelát má dábla ná- městka, jenž znamená, co se stane hřiechóv jeho zmeškáním, aby potom před najvyšším pastýřem vyznal, čím jest vinen. Protož běda jemu, kto se pase, a ne ovcí; kto peněz hledá, a ne duší! Neb die 147V 148r 35 52
Strana 53
L Buoh: Běda pastýřóm, kteří sami se pasú, a mých ovcí nepasú. Znamenal to sv. Bernart; protož die papežovi Eugeniovi, že má úřad duše pásti, ale ne panovajti, a že musí za všecky duše odpo- 148v viedati. Již z těch řečí máš, kterak běží svatokupecství biskupské ve zlém dobývaní a také ve zlém utracování. Ale snad dieš: ,Chceš, aby biskupi žebrali?“ Odpoviem, že nechci, alebrž chci, aby majíce pokrm a oděv hodný, jako die sv. Pavel, měli na tom dosti; a mají-li sboží nadané, chudým aby je rozdávali, skrovněji jsúce živi. Ale dieš, že sluší na biskupa, aby měl rúcho krásné, panoší mnoho a ztravu bohatú. A já odpoviem tobě, že dóstojenství Krista biskupa a jeho apoštolóv v chudobě bez komonstva a bez rozkoší v životě svatém se stkvělo; protož Kristova chudoba, práce a po- kora lépe by oděla než která pyšná rúcha, jakož die sv. Rehoř. Než to vím, že Antikristovi synové posmívají se Kristově práci, pokoře i chudobě, takže, ktož chce Krista následovati a jeho apoštoluov, toho mají za blázna; neb tak chce Antikrist, jich otec, míti. Protož nyní hledaj i přehledaj, zdali nalezneš biskupa, jenž by následoval Krista. Věru, onť sám die:„Což jich kolivěk přišlo, jsú zloději a lotři. Ještě die někdo: „Řekl si, že biskupové jsú svatokupci vedlé řeči sv. Rehoře, kteříž dávají panošem a přátelóm; však přirozený jest zákon, že člověk má pomoci otci a mateři a potom jiným přátelóm; kterakž tehdy biskup mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy má jmien býti, dává-li přátelóm?“ K tomu by odpověděl sv. Rehoř, že, byl-li by přítel biskupóv v núzi tak u veliké neb u větší než jiný, jenž nenie jeho příbuzný, tehda dada jemu biskup z milosrdenstvie kostelní almužny pro Pána Boha, aby mu z núze veliké pomohl — ne proto, aby k světu ho povýšil a zvelebil neb aby život lehký, rozkošný vedl, protože jest příbuzný jeho — tehdy takovým dáním 30 biskup nemá mezi najvyššími kacieři a mezi Antikristy položen býti; ale učiní-li zpět, tehdy upadne v řeholu Antikristovu. A tak již máš, kterak biskup muož svato kupec býti, v biskup- 149v stvie vstúpě, druhé v něm přebývaje; pak již a třetí muož býti východem, a to dvojím obyčejem: prvý, že příteli neb jinému na penězích sstupuje; a tak nezřízeněvstúpě, nezřízeněvystupuje; druhé, že vstúpiv zle v biskupstvie, nepokaje se, tak umře. A znamení toho 10 15 20 25 1491 35 53
L Buoh: Běda pastýřóm, kteří sami se pasú, a mých ovcí nepasú. Znamenal to sv. Bernart; protož die papežovi Eugeniovi, že má úřad duše pásti, ale ne panovajti, a že musí za všecky duše odpo- 148v viedati. Již z těch řečí máš, kterak běží svatokupecství biskupské ve zlém dobývaní a také ve zlém utracování. Ale snad dieš: ,Chceš, aby biskupi žebrali?“ Odpoviem, že nechci, alebrž chci, aby majíce pokrm a oděv hodný, jako die sv. Pavel, měli na tom dosti; a mají-li sboží nadané, chudým aby je rozdávali, skrovněji jsúce živi. Ale dieš, že sluší na biskupa, aby měl rúcho krásné, panoší mnoho a ztravu bohatú. A já odpoviem tobě, že dóstojenství Krista biskupa a jeho apoštolóv v chudobě bez komonstva a bez rozkoší v životě svatém se stkvělo; protož Kristova chudoba, práce a po- kora lépe by oděla než která pyšná rúcha, jakož die sv. Rehoř. Než to vím, že Antikristovi synové posmívají se Kristově práci, pokoře i chudobě, takže, ktož chce Krista následovati a jeho apoštoluov, toho mají za blázna; neb tak chce Antikrist, jich otec, míti. Protož nyní hledaj i přehledaj, zdali nalezneš biskupa, jenž by následoval Krista. Věru, onť sám die:„Což jich kolivěk přišlo, jsú zloději a lotři. Ještě die někdo: „Řekl si, že biskupové jsú svatokupci vedlé řeči sv. Rehoře, kteříž dávají panošem a přátelóm; však přirozený jest zákon, že člověk má pomoci otci a mateři a potom jiným přátelóm; kterakž tehdy biskup mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy má jmien býti, dává-li přátelóm?“ K tomu by odpověděl sv. Rehoř, že, byl-li by přítel biskupóv v núzi tak u veliké neb u větší než jiný, jenž nenie jeho příbuzný, tehda dada jemu biskup z milosrdenstvie kostelní almužny pro Pána Boha, aby mu z núze veliké pomohl — ne proto, aby k světu ho povýšil a zvelebil neb aby život lehký, rozkošný vedl, protože jest příbuzný jeho — tehdy takovým dáním 30 biskup nemá mezi najvyššími kacieři a mezi Antikristy položen býti; ale učiní-li zpět, tehdy upadne v řeholu Antikristovu. A tak již máš, kterak biskup muož svato kupec býti, v biskup- 149v stvie vstúpě, druhé v něm přebývaje; pak již a třetí muož býti východem, a to dvojím obyčejem: prvý, že příteli neb jinému na penězích sstupuje; a tak nezřízeněvstúpě, nezřízeněvystupuje; druhé, že vstúpiv zle v biskupstvie, nepokaje se, tak umře. A znamení toho 10 15 20 25 1491 35 53
Strana 54
5 10 veliké má, když věda do sebe, že zle jest vše, toho se nekaje, a jiné, kteříž proti tomu svatokupecství mluví, těm se až do smrti protiví. A k tomu takto píše sv. Rehoř: „Ač kto nestkví se svatými mravy, ani od žákovstva, ani od lidu povolán, ani prosbú připuzen, nesty- datě Kristovo kněžství, již některým hřiechem poškvrněn, nepravú srdce žádostí, neb nečistými prosbami úst, neb hlukem, neb tělestnú službú, neb lstivým darem, ne pro zisk duší, ale marné chvály žádostí obklíčen totiž jsa, biskupské neb kněžské duo- stojenstvie přijme a jeho za svého života dobrovolně neopustí a smrt ho v ukrutném pokání nenalezne, bez pochybení na věky zahyne.“ Aj tak píše slovo od slova sv. Rehoř papež. A má založenie v Kristo- vu slovu, jenž die: „Nebudete-li se káti, všickni zahynete!“ A že ktož sú zle vešli v dóstojenství a mohú je pustiti, jsú zloději a lotři, a dokavadž nevrátie, vždy zle drží; protož die sv. Rehoř, že, ne- 15 vzdá-li před smrtí a smrt ho nenalezne v ukrutném pokání, bez po- chyby na věky zahyne. Dajž Pán Buoh, aby se právě káli ti, kteříž svatokupecstvím sú zmazáni etc. 150 Kapitola VI. Zákonníci kterak mohú býti svatokupci, v zákon vstupujíce, 20 v něm přebývajíce a třetí z něho vystupujíce. Prvé, vstupujíce bývají; i ten, jenž do zákona přijímá, i ten, jenž přijat bývá. Onen přijímaje pro penieze, pro přízeň tělestnú neb pro jinú příčinu neduchovní; neb tak již má zlú vóli, jíž prodává zákon, jenž má býti věc duchovní. A též jest o přijímaní v zákon z úmluvy na penězích neb z obyčeje, aby dal ztravu neb rúcho které neb prsten neb koflík střiebrný neb postav sukna. Protož, aby se toho vystřiehli zákonníci, přikazuje Urban papež, aby nižádný opat nesměl peněz žádati, ani bráti od těch, kteří do zákona chtí přijíti. Neb die: „Zákon Starý následuje, aby nižádný nic nebral, za zákony ustavuji.“ A jest jiných mnoho ustanovení a duovoduov, ale pro dlúhost nechám jich. Než mají znamenati zákonníci, kteříž kvapie žádostivě k vyš- šímu duostojenství v zákoně skrze dary, skrze tělestné přízně, skrze úklady neb kterékolivěk nehodné pomoci, aby byli nad jiné povýšeni, že tak bývají svatokupecstvím poraženi. Též ktož chce vjíti do zá- 25 30 150v A 54
5 10 veliké má, když věda do sebe, že zle jest vše, toho se nekaje, a jiné, kteříž proti tomu svatokupecství mluví, těm se až do smrti protiví. A k tomu takto píše sv. Rehoř: „Ač kto nestkví se svatými mravy, ani od žákovstva, ani od lidu povolán, ani prosbú připuzen, nesty- datě Kristovo kněžství, již některým hřiechem poškvrněn, nepravú srdce žádostí, neb nečistými prosbami úst, neb hlukem, neb tělestnú službú, neb lstivým darem, ne pro zisk duší, ale marné chvály žádostí obklíčen totiž jsa, biskupské neb kněžské duo- stojenstvie přijme a jeho za svého života dobrovolně neopustí a smrt ho v ukrutném pokání nenalezne, bez pochybení na věky zahyne.“ Aj tak píše slovo od slova sv. Rehoř papež. A má založenie v Kristo- vu slovu, jenž die: „Nebudete-li se káti, všickni zahynete!“ A že ktož sú zle vešli v dóstojenství a mohú je pustiti, jsú zloději a lotři, a dokavadž nevrátie, vždy zle drží; protož die sv. Rehoř, že, ne- 15 vzdá-li před smrtí a smrt ho nenalezne v ukrutném pokání, bez po- chyby na věky zahyne. Dajž Pán Buoh, aby se právě káli ti, kteříž svatokupecstvím sú zmazáni etc. 150 Kapitola VI. Zákonníci kterak mohú býti svatokupci, v zákon vstupujíce, 20 v něm přebývajíce a třetí z něho vystupujíce. Prvé, vstupujíce bývají; i ten, jenž do zákona přijímá, i ten, jenž přijat bývá. Onen přijímaje pro penieze, pro přízeň tělestnú neb pro jinú příčinu neduchovní; neb tak již má zlú vóli, jíž prodává zákon, jenž má býti věc duchovní. A též jest o přijímaní v zákon z úmluvy na penězích neb z obyčeje, aby dal ztravu neb rúcho které neb prsten neb koflík střiebrný neb postav sukna. Protož, aby se toho vystřiehli zákonníci, přikazuje Urban papež, aby nižádný opat nesměl peněz žádati, ani bráti od těch, kteří do zákona chtí přijíti. Neb die: „Zákon Starý následuje, aby nižádný nic nebral, za zákony ustavuji.“ A jest jiných mnoho ustanovení a duovoduov, ale pro dlúhost nechám jich. Než mají znamenati zákonníci, kteříž kvapie žádostivě k vyš- šímu duostojenství v zákoně skrze dary, skrze tělestné přízně, skrze úklady neb kterékolivěk nehodné pomoci, aby byli nad jiné povýšeni, že tak bývají svatokupecstvím poraženi. Též ktož chce vjíti do zá- 25 30 150v A 54
Strana 55
B 5 10 20 25 30 kona, aby měl těllestnú rozkoš, aby jist byl pecencem a aby nedělal 151r neb aby vzácnější v světě byl, než bez zákona jest; jako aby byl opa- tem, proboštem neb jiným úředníkem, jest tak vchodě v zákon, svatokupcem, protože duchovní duostojenství neb zákon přijímá nezřízeně pro neduchovní úžitek. Protož potřebie jest, aby se s Duchem svatým radil, kto chce v zákon vjíti, aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon; neb nejde-li pro ty věci, jako řečeno jest, tehda upadne v svatokupecství. A také má vážiti, co chce v zákoně činiti, aby prospěl v zákoně cierkvi svaté; a shledá-li, že jsa knězem, apoštolským obyčejem veda lid, a jsa živ v skrovnosti, že by více prospěl, aby v zákon nevchodil, a zvláště hodil-li by se lidu v kázaní slova Božieho, aby světla Písma svatého pod káď nepodstavil. Pak jsúce v zákoně, rozličně padají v svatokupecství, kosteluov 15 k svému zákonu dobývajíce od papeže neb od pánuov penězi neb jinými dary. A že to činí z lakomství, jest dóvod tento, že jedné těch kostelóv dobývají, kteříž mají veliké póžitky, ale chudých nechtí. A to mi se událo jednú řieci zákonníkóm: „Proč stojí o jeden kostel, davše faráři 30 kop a ztravu do života, aby jim kostela sstúpil, že má jim již v zákoně ostati?“ Odpověděli sú mi řkúc, že proto, že jest vedlé jich sboží a příleží jim. Řekl sem jim: „Poněvadž ta jest příčina plná, pročonoho bližšieho sobě nedobudete?“Oni mlče- chu a já řečech: „Více snad proto, že nemá mnoho platu a póžitkuov! Druhé jim vecech: „Nu, již ten kostel chcete míti, protože vašemu zboží příleží; a když ten budete míti, tehdy jiný opět tomu příleží, a tak ten budete chtíti míti; a tak dálež dálež, až by vešken svět chtěli míti!“ Oni se zastyděchu. A co z toho sobení kosteluov přichodie dobrého, kto vie? Než očitě vidí me, že mniši se kazí; neb druzí, byvše v zákoně, nesmil- 152r nili, když se ven vyvrú, bývají smilní. Také u starších svých z peněz se najímají, lidu Božieho neučí, neb obecně sami neumějí; a druhdy, když kostel i sboží zahyne, tehdy jej opustí, a tak lid Boží bývá zmeškán. A že tak činiti jest proti Bohu, kto v tom pochybuje rozumný? A poněvadž tak činíce mají zlú vuoli, jíž duchovní věc kupují za tělestnú a zase prodávají duchovní za časnú, protož svatokupecstvím jsú zmazáni. 151v 35 55
B 5 10 20 25 30 kona, aby měl těllestnú rozkoš, aby jist byl pecencem a aby nedělal 151r neb aby vzácnější v světě byl, než bez zákona jest; jako aby byl opa- tem, proboštem neb jiným úředníkem, jest tak vchodě v zákon, svatokupcem, protože duchovní duostojenství neb zákon přijímá nezřízeně pro neduchovní úžitek. Protož potřebie jest, aby se s Duchem svatým radil, kto chce v zákon vjíti, aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon; neb nejde-li pro ty věci, jako řečeno jest, tehda upadne v svatokupecství. A také má vážiti, co chce v zákoně činiti, aby prospěl v zákoně cierkvi svaté; a shledá-li, že jsa knězem, apoštolským obyčejem veda lid, a jsa živ v skrovnosti, že by více prospěl, aby v zákon nevchodil, a zvláště hodil-li by se lidu v kázaní slova Božieho, aby světla Písma svatého pod káď nepodstavil. Pak jsúce v zákoně, rozličně padají v svatokupecství, kosteluov 15 k svému zákonu dobývajíce od papeže neb od pánuov penězi neb jinými dary. A že to činí z lakomství, jest dóvod tento, že jedné těch kostelóv dobývají, kteříž mají veliké póžitky, ale chudých nechtí. A to mi se událo jednú řieci zákonníkóm: „Proč stojí o jeden kostel, davše faráři 30 kop a ztravu do života, aby jim kostela sstúpil, že má jim již v zákoně ostati?“ Odpověděli sú mi řkúc, že proto, že jest vedlé jich sboží a příleží jim. Řekl sem jim: „Poněvadž ta jest příčina plná, pročonoho bližšieho sobě nedobudete?“Oni mlče- chu a já řečech: „Více snad proto, že nemá mnoho platu a póžitkuov! Druhé jim vecech: „Nu, již ten kostel chcete míti, protože vašemu zboží příleží; a když ten budete míti, tehdy jiný opět tomu příleží, a tak ten budete chtíti míti; a tak dálež dálež, až by vešken svět chtěli míti!“ Oni se zastyděchu. A co z toho sobení kosteluov přichodie dobrého, kto vie? Než očitě vidí me, že mniši se kazí; neb druzí, byvše v zákoně, nesmil- 152r nili, když se ven vyvrú, bývají smilní. Také u starších svých z peněz se najímají, lidu Božieho neučí, neb obecně sami neumějí; a druhdy, když kostel i sboží zahyne, tehdy jej opustí, a tak lid Boží bývá zmeškán. A že tak činiti jest proti Bohu, kto v tom pochybuje rozumný? A poněvadž tak činíce mají zlú vuoli, jíž duchovní věc kupují za tělestnú a zase prodávají duchovní za časnú, protož svatokupecstvím jsú zmazáni. 151v 35 55
Strana 56
C D 5 10 15 20 25 30 Co také dávají peněz za odpustky, dobývajíce svým zákonóm, neb zvláště klášteróm dobývajíce inful, to jest korun, jako biskup- ských, aby opat, probošt neb převor byl korunovaný! A který toho prospěch v cierkvi svaté než jich pýcha a chlúba? A přibude jim více kupčení, že musí dávati biskupuom od svěcení neb od koruno- vání. A co práce přibude biedné a lakomství, aby mohli drahú 152v berlu a korunu připraviti svému zákonu! Copak lží učiní před papežem a před jinými osobami, aby se u papeže přimluvili, řkúce, že sú velmi chudí, že nemohú se živiti pro chudobu v klášteře a té práce snésti! I tak prosí, aby jim kostel některý přisobil. A když by rozčetl v jich klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého dostalo by se 20 kop neb 30 platu a druhé k tomu po pluhu a po rybníku! A vím to, že Kristus a jeho učedlníci i jich otcové první zákona mnoho na menší [m] měli sú dosti. Druhé, praví před papežem, že když oni budú míti kostel, že učiní veliký prospěch v cierkvi svaté; neb jinak neměl by jim dopustiti, jedné aby lidu Božiemu viec prospěli. Třetí, slibují, jakož sluší, že chtí brániti práva kostelnieho a polepšiti a tak prospěti cierkvi svaté; neb jinak nemělo by jim přivoleno býti. A tak prvá jich příčina, aby jim byl kostel připsán, jest jich chudoby uká zaní; druhá, že oni nad jiné jsú nuznější; a třetie, cierkve svaté polepšení. A kdyby ty tři příčiny byly v pravdě, měly by někaký koblúček, že by jim byla jich žádost dopuštěna. Ale kto vie, bude-li tak či nebude, neb kto vie, že oni tak prospějí cierkvi svaté? Copak běží svatokupecství na pe- nězích, aby to došlo: ono papeži, ono podaciemu pánu, ono pří- mluvciem, ono písařuom, ono řečníkóm, a tak i o jiných, jenž k tomu pomáhají! A když dosáhnú, tehdy obecně kostel taký v plat jako v právo městské dávají a tak u věčný plat zavazují. A tak s obú stranú svatokupecství dlúho trvá. Oni berú bez práce a ten, který drží, musí druhdy od nich vykúpiti, a vykúpě na lidech honiti, aby jim zaplatil a sobě také uhonil. A to osobení duostojenství neb kosteluov a platuov jest takto uvedeno: neb u prvé lid, jenž jest měl spravován býti vedlé zákona Božieho, volil sobě biskupa neb jiného preláta, faráře neb duchov- nieho vuodci. A tímto obyčejem voleni jsú světí biskupové a kněží, jichž svátek světí zbor křestanský. Pak potom světská kniežata 1531 153 35 56
C D 5 10 15 20 25 30 Co také dávají peněz za odpustky, dobývajíce svým zákonóm, neb zvláště klášteróm dobývajíce inful, to jest korun, jako biskup- ských, aby opat, probošt neb převor byl korunovaný! A který toho prospěch v cierkvi svaté než jich pýcha a chlúba? A přibude jim více kupčení, že musí dávati biskupuom od svěcení neb od koruno- vání. A co práce přibude biedné a lakomství, aby mohli drahú 152v berlu a korunu připraviti svému zákonu! Copak lží učiní před papežem a před jinými osobami, aby se u papeže přimluvili, řkúce, že sú velmi chudí, že nemohú se živiti pro chudobu v klášteře a té práce snésti! I tak prosí, aby jim kostel některý přisobil. A když by rozčetl v jich klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého dostalo by se 20 kop neb 30 platu a druhé k tomu po pluhu a po rybníku! A vím to, že Kristus a jeho učedlníci i jich otcové první zákona mnoho na menší [m] měli sú dosti. Druhé, praví před papežem, že když oni budú míti kostel, že učiní veliký prospěch v cierkvi svaté; neb jinak neměl by jim dopustiti, jedné aby lidu Božiemu viec prospěli. Třetí, slibují, jakož sluší, že chtí brániti práva kostelnieho a polepšiti a tak prospěti cierkvi svaté; neb jinak nemělo by jim přivoleno býti. A tak prvá jich příčina, aby jim byl kostel připsán, jest jich chudoby uká zaní; druhá, že oni nad jiné jsú nuznější; a třetie, cierkve svaté polepšení. A kdyby ty tři příčiny byly v pravdě, měly by někaký koblúček, že by jim byla jich žádost dopuštěna. Ale kto vie, bude-li tak či nebude, neb kto vie, že oni tak prospějí cierkvi svaté? Copak běží svatokupecství na pe- nězích, aby to došlo: ono papeži, ono podaciemu pánu, ono pří- mluvciem, ono písařuom, ono řečníkóm, a tak i o jiných, jenž k tomu pomáhají! A když dosáhnú, tehdy obecně kostel taký v plat jako v právo městské dávají a tak u věčný plat zavazují. A tak s obú stranú svatokupecství dlúho trvá. Oni berú bez práce a ten, který drží, musí druhdy od nich vykúpiti, a vykúpě na lidech honiti, aby jim zaplatil a sobě také uhonil. A to osobení duostojenství neb kosteluov a platuov jest takto uvedeno: neb u prvé lid, jenž jest měl spravován býti vedlé zákona Božieho, volil sobě biskupa neb jiného preláta, faráře neb duchov- nieho vuodci. A tímto obyčejem voleni jsú světí biskupové a kněží, jichž svátek světí zbor křestanský. Pak potom světská kniežata 1531 153 35 56
Strana 57
10 E 15 20 25 30 a páni, že se jim zdálo k jich v světě povýšení, jakožto podací, že sú sami biskupství neb kostel nadali, sami sú biskupy neb faráře volili. Třetí potom, že jim šlo k svědomí, že by druhdy zle dávali, dali sú podacie své pod kláštery, a tak tudy jsú kostely v platy podrobili. Páni mněli, že by tudy znikli zlého podání, a druhé mněli, by oni lépe podávali! Potom pak ani oni mají, ani páni, neb jich podání obrátilo se ku papežovi; ten pak dává těm, jichž nezná a kteříž sami se trú k kostelóm, ne by žádali spasení lida, kterýž bíše k tomu kostelu, ale zboží, aby rozkošně bydlili vedlé těla. A tak dábel pytluje mezi lidem svatokupecství a bude je množiti až do skonání světa, neb Elizeus prorok řekl jest k Gezí: „Malo- mocenství přídržeti se bude tebe a plemene tvého až na věky.“ A plémě Gezí jsú všickni, kteří ne úplně a ne upřímě pro Boha, ale pro jiné věci dávají kostely, takže dary berú. Oni chválu, oni přízeň tělestnú, a oni penieze neb jiné věci, takže mniši dávali sú kostely nehodným, za něž sú páni světští neb přátelé prosili, to vedlé vuole Lucipera, chtíc býti velební. Pak vedlé vuole těla dávali sú svým příbuzným, těm, jenž sú se k spravení lidu Božieho neho- dili; a vedlé vuole světa dávali sú služebníkóm svým kterakkolivěk nehodným, jedné který po jich vuoli byl jest živ aneb pensionem, to jest úrok roční, chtěl větší dáti. A tak majíce dávaním slúžiti Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, slúžili sú dáblu, tělu a světu. A tak již víš, kterak běží svatokupecství v dobývaní a v rozdávaní kosteluov mezi zákonníky; pak již, kterak běží v utracování zboží. Neb poněvadž die sv. Rehoř, že biskupové, kteříž utracují zbožie na mnohých sluhách, na rytieřích a na přáteléch, že sú z počtu naj- větších kacieřóv, že sú svatokupci, a to písmo neméně zavazuje opatóv, proboštóv, převoróv a jiných zákonníkóv, kterakž tehdy mohú býti od svatokupecství vymluveni? A že neméně jsú než biskupové vymluveni, protože slibem svým jsú více od světa odlú- čeni, z položení zákona k chudobě více zavázáni a že chudobu a za- vržení světa svými znameními, jako kápí, plešem a jinými znameními vyznávají; protož utracujíce nehodně zboží, jenž jest pro Boha chu- dým dané, jsú jako biskupové, i viece, svatokupecstvím vedlé řeči sv. Rehoře poraženi. Neb již zákon, jejž sú slíbili v chudobě, v utr- pení, od světa odlúčeni plniti, rozkoší a jiným zlým obyčejem potu- 1541 1547 35 57
10 E 15 20 25 30 a páni, že se jim zdálo k jich v světě povýšení, jakožto podací, že sú sami biskupství neb kostel nadali, sami sú biskupy neb faráře volili. Třetí potom, že jim šlo k svědomí, že by druhdy zle dávali, dali sú podacie své pod kláštery, a tak tudy jsú kostely v platy podrobili. Páni mněli, že by tudy znikli zlého podání, a druhé mněli, by oni lépe podávali! Potom pak ani oni mají, ani páni, neb jich podání obrátilo se ku papežovi; ten pak dává těm, jichž nezná a kteříž sami se trú k kostelóm, ne by žádali spasení lida, kterýž bíše k tomu kostelu, ale zboží, aby rozkošně bydlili vedlé těla. A tak dábel pytluje mezi lidem svatokupecství a bude je množiti až do skonání světa, neb Elizeus prorok řekl jest k Gezí: „Malo- mocenství přídržeti se bude tebe a plemene tvého až na věky.“ A plémě Gezí jsú všickni, kteří ne úplně a ne upřímě pro Boha, ale pro jiné věci dávají kostely, takže dary berú. Oni chválu, oni přízeň tělestnú, a oni penieze neb jiné věci, takže mniši dávali sú kostely nehodným, za něž sú páni světští neb přátelé prosili, to vedlé vuole Lucipera, chtíc býti velební. Pak vedlé vuole těla dávali sú svým příbuzným, těm, jenž sú se k spravení lidu Božieho neho- dili; a vedlé vuole světa dávali sú služebníkóm svým kterakkolivěk nehodným, jedné který po jich vuoli byl jest živ aneb pensionem, to jest úrok roční, chtěl větší dáti. A tak majíce dávaním slúžiti Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, slúžili sú dáblu, tělu a světu. A tak již víš, kterak běží svatokupecství v dobývaní a v rozdávaní kosteluov mezi zákonníky; pak již, kterak běží v utracování zboží. Neb poněvadž die sv. Rehoř, že biskupové, kteříž utracují zbožie na mnohých sluhách, na rytieřích a na přáteléch, že sú z počtu naj- větších kacieřóv, že sú svatokupci, a to písmo neméně zavazuje opatóv, proboštóv, převoróv a jiných zákonníkóv, kterakž tehdy mohú býti od svatokupecství vymluveni? A že neméně jsú než biskupové vymluveni, protože slibem svým jsú více od světa odlú- čeni, z položení zákona k chudobě více zavázáni a že chudobu a za- vržení světa svými znameními, jako kápí, plešem a jinými znameními vyznávají; protož utracujíce nehodně zboží, jenž jest pro Boha chu- dým dané, jsú jako biskupové, i viece, svatokupecstvím vedlé řeči sv. Rehoře poraženi. Neb již zákon, jejž sú slíbili v chudobě, v utr- pení, od světa odlúčeni plniti, rozkoší a jiným zlým obyčejem potu- 1541 1547 35 57
Strana 58
5 F 10 15 20 25 pili; neb což by (li) slíbili Bohu a svému patronu, toho nedrží, a tak i Bohu i cierkvi svaté i svému patronu nad přísahau jsú nevěrni. 155r A že zle utracují, svědčí na ně sv. Bernart často, že netoliko k světu přílišně utracují, ale že přílišné a nepotřebné věci v klášteřích dělají a malují. A ktož nemá kněh sv. Bernarta, ale čti na jich skutciech, že, jakož vidíme, oni na svých obědech i sluhami, i krměmi i přípravami, mísami i koflíkami, pitím i lžicemi přesahají zemské pány a v jízdě na vozích i na koních přesahají zemské pány i rytieře. A pak v hodování a v kvasech s přátely a s jinými lidmi, kteříž sú jim povolni, utracují almužnu velmi chlipně. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti, kterak také mají pití z cizé vóně rozličné? To vypisuje sv. Bernart, mnich, že ono víno s pelyn- kem, ono s rosmarinem, ono s bobkem, ono s šalvějí, ono s omanem, ono s zázvorem, ono sladké, ono vonné; a to přelévají z pivnice do pivnice. A v Čechách také, svatý Bernarte, ač si nebyl, ale jáť poviem, žeť mají pivo i staré i mladé, i husté i tenké. Když světští k nim přijdú neznámí, tehdyť jim dadie tenkého pivce, aby mněli, že oni to pivce pijí, a také aby méně vypili. Pakliť koho čijí, že u nich snad chce po smrti ležeti aneb že mají čáku, že jim chce nětco dáti, tehdy podtočí dobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhú při- táhla, a pitancie slove hojné u nich pití a rozkošné jedenie. A tak, nebožátka, ustúpili sú (v) rozkoši tělestné od světa, že není lidí v světě, by měli k tělu bydlo rozkošnější! Králi, páni, kniežata ne- mají pití a jedení vždy tak dobrého a tak hotového; světským piv- nice někdy se vyprázdní, jim nikdy; králi se pány bude nepečeno, nevařeno i chleba se nedostane, jim chléb z běli najlepší vždy jest hotov. Jich zima nepřeschne, neb mají boty i kožichy, vedro ne- urazí, neb mají chladné celly i ambity, to jest, rajské dvory! 156r 30 Protož 155v 35 kto chce dobré bydlo míti, slib se do zákona jíti. A ne jáť sám to pravím, ale sv. Bernart a oni sami to praví, kdy chtí koho v zákon vlúditi, jakož vluzují děti, pacholíky i děvčičky, jenž smysla nemají. O by pomněli, co die papež řečený Bonifacius řka: „Nikdy nečteme, by Páně, totiž Kristovi učedlníci neb jich 58
5 F 10 15 20 25 pili; neb což by (li) slíbili Bohu a svému patronu, toho nedrží, a tak i Bohu i cierkvi svaté i svému patronu nad přísahau jsú nevěrni. 155r A že zle utracují, svědčí na ně sv. Bernart často, že netoliko k světu přílišně utracují, ale že přílišné a nepotřebné věci v klášteřích dělají a malují. A ktož nemá kněh sv. Bernarta, ale čti na jich skutciech, že, jakož vidíme, oni na svých obědech i sluhami, i krměmi i přípravami, mísami i koflíkami, pitím i lžicemi přesahají zemské pány a v jízdě na vozích i na koních přesahají zemské pány i rytieře. A pak v hodování a v kvasech s přátely a s jinými lidmi, kteříž sú jim povolni, utracují almužnu velmi chlipně. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti, kterak také mají pití z cizé vóně rozličné? To vypisuje sv. Bernart, mnich, že ono víno s pelyn- kem, ono s rosmarinem, ono s bobkem, ono s šalvějí, ono s omanem, ono s zázvorem, ono sladké, ono vonné; a to přelévají z pivnice do pivnice. A v Čechách také, svatý Bernarte, ač si nebyl, ale jáť poviem, žeť mají pivo i staré i mladé, i husté i tenké. Když světští k nim přijdú neznámí, tehdyť jim dadie tenkého pivce, aby mněli, že oni to pivce pijí, a také aby méně vypili. Pakliť koho čijí, že u nich snad chce po smrti ležeti aneb že mají čáku, že jim chce nětco dáti, tehdy podtočí dobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhú při- táhla, a pitancie slove hojné u nich pití a rozkošné jedenie. A tak, nebožátka, ustúpili sú (v) rozkoši tělestné od světa, že není lidí v světě, by měli k tělu bydlo rozkošnější! Králi, páni, kniežata ne- mají pití a jedení vždy tak dobrého a tak hotového; světským piv- nice někdy se vyprázdní, jim nikdy; králi se pány bude nepečeno, nevařeno i chleba se nedostane, jim chléb z běli najlepší vždy jest hotov. Jich zima nepřeschne, neb mají boty i kožichy, vedro ne- urazí, neb mají chladné celly i ambity, to jest, rajské dvory! 156r 30 Protož 155v 35 kto chce dobré bydlo míti, slib se do zákona jíti. A ne jáť sám to pravím, ale sv. Bernart a oni sami to praví, kdy chtí koho v zákon vlúditi, jakož vluzují děti, pacholíky i děvčičky, jenž smysla nemají. O by pomněli, co die papež řečený Bonifacius řka: „Nikdy nečteme, by Páně, totiž Kristovi učedlníci neb jich 58
Strana 59
G 5 10 20 30 kázaním k vieře obrácení koho k Boží vieře kterým darem popudili, jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by(l) dal, neb nižád- nému, kterakýžkolivěk jest byl, pokrm tělestný nebyl jemu zapřien. Aj teď máš, že zbožím a tělestným utěšením apoštolé a jiní světí nevnadili sú, ani volali u víru Kristovu, jakož ani Kristus volal, alebrž volal k utrpení a k chudobě. K utrpení, řka: „Ač kto chce po mně přijíti, vezmi kříž svój každý den a poď po mně!“ A k chudobě volaje, řekl jest: „Jedné ač kto neodřekne se všeho zboží, nemuož býti mým učedlníkem.“ Protož jakož nesluší u vieru neb v zákon vstúpiti pro sboží a pro rozkoš, ani pro dary, tak nesluší nižádného ponúceti u vieru neb v zákon dary, zbožím a rozkoší. Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když sem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen; ale zlú tu žádost poznal sem, když sem Písmu 15 srozuměl. Druhé naučení z té řeči Bonifacia papeže jest toto, že za apo- štolóv a za jiných obrácených křesťanóv všecky věci tělestné k po- třebě byly sú každému potřebnému obecny, jakož píše sv. Lukáš řka, že byly sú jim všecky věci obecny. Ale tak není mezi zvláštními zákonníky; neb netoliko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnie a k tomu některé viecky sú obecny; ale hrnček, tobolice, groš, peniez, měšec i kapice, to vše zvláštnie! A chce-li kto dále pomysliti, muož u mni chuov i u mnišek neb u jeptišek zvláštní platy naleznúti. Drží krásně zákonníci 25 o zvláštnosti přísahu jako žena prázdná čistotu! A vždy se hřiechóv jiných zpovídají, ale na křivú přísahu nic netbají! Ej, by drželi, co sú přisáhli, totiž nesmilství, poslušenství a chudobu v bezzvláštnosti a pak potom jiných hřiechóv se varovali a zpovídali! Ale praví, že nemohú býti živi bez zvláštnosti. A já odpoviem: Jest-li tak, proč sú se bláznivě zavázali? Ale že není tak, protož tak řkúce, zle se vymlúvají. Protož lépe by bylo v zákon nevstúpiti než po vstúpení přísahy nedržeti. Patřmež, kto chceme život zá- konničí vésti, a jděme na púšť a mějme utrpení v jedení a v pití, 35 v léhaní a v práci, jako sú první zákonníci činili; a nesaďme sobě klášteróv a domuov prostřed měst najbohatějších, ani na místech 1567 157r 59
G 5 10 20 30 kázaním k vieře obrácení koho k Boží vieře kterým darem popudili, jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by(l) dal, neb nižád- nému, kterakýžkolivěk jest byl, pokrm tělestný nebyl jemu zapřien. Aj teď máš, že zbožím a tělestným utěšením apoštolé a jiní světí nevnadili sú, ani volali u víru Kristovu, jakož ani Kristus volal, alebrž volal k utrpení a k chudobě. K utrpení, řka: „Ač kto chce po mně přijíti, vezmi kříž svój každý den a poď po mně!“ A k chudobě volaje, řekl jest: „Jedné ač kto neodřekne se všeho zboží, nemuož býti mým učedlníkem.“ Protož jakož nesluší u vieru neb v zákon vstúpiti pro sboží a pro rozkoš, ani pro dary, tak nesluší nižádného ponúceti u vieru neb v zákon dary, zbožím a rozkoší. Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když sem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen; ale zlú tu žádost poznal sem, když sem Písmu 15 srozuměl. Druhé naučení z té řeči Bonifacia papeže jest toto, že za apo- štolóv a za jiných obrácených křesťanóv všecky věci tělestné k po- třebě byly sú každému potřebnému obecny, jakož píše sv. Lukáš řka, že byly sú jim všecky věci obecny. Ale tak není mezi zvláštními zákonníky; neb netoliko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnie a k tomu některé viecky sú obecny; ale hrnček, tobolice, groš, peniez, měšec i kapice, to vše zvláštnie! A chce-li kto dále pomysliti, muož u mni chuov i u mnišek neb u jeptišek zvláštní platy naleznúti. Drží krásně zákonníci 25 o zvláštnosti přísahu jako žena prázdná čistotu! A vždy se hřiechóv jiných zpovídají, ale na křivú přísahu nic netbají! Ej, by drželi, co sú přisáhli, totiž nesmilství, poslušenství a chudobu v bezzvláštnosti a pak potom jiných hřiechóv se varovali a zpovídali! Ale praví, že nemohú býti živi bez zvláštnosti. A já odpoviem: Jest-li tak, proč sú se bláznivě zavázali? Ale že není tak, protož tak řkúce, zle se vymlúvají. Protož lépe by bylo v zákon nevstúpiti než po vstúpení přísahy nedržeti. Patřmež, kto chceme život zá- konničí vésti, a jděme na púšť a mějme utrpení v jedení a v pití, 35 v léhaní a v práci, jako sú první zákonníci činili; a nesaďme sobě klášteróv a domuov prostřed měst najbohatějších, ani na místech 1567 157r 59
Strana 60
H 5 10 15 20 25 30 najrozkošnějších! Držme poslušenstvie otce našeho najprvněj- 157v šieho, Ježíše Krista, následujme ho v pokoře, v nesmilnosti i v chu- době, neb tak nikoli nezblúdíme. Ale ještě o utracování zbožie mají výmluvu, že kdyby tak s lidmi neutracovali, že by jim potom jiní nedávali; a druhé, že se bojí jich, aby jim neuškodili na zboží. Protož musíme jim dávati a s nimi tak hojně bydliti. Ale jistě ta výmluva jim nepomóž od hřiecha, neb tak řkúce, jsú z té roty, o níž die sv. Pavel, že říkají: „Čiňme zlé, ať se stane dobré.“ Neb mají to věděti, že nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti; neb praví sv. Anshelm, veliký učitel, i jiní také, že nižádný neměl by volně hřešiti, by měl vešken svět spasiti, protože nemohl by se Bohu tiem hřešením líbiti, jakož Buoh nemuož hřešiti, aniž muož přikázati komu hřešiti. A poněvadž tak jest, kterú výmluvu mají, řkúce, že musejí pro zachování zboží tak živi býti? Ne, měli by se radovati, kdyby jim zbožie pobrali, protože by nechtěli zle živi býti; jakož i jiní věrní křesťané mají to učiniti. A věrně ta výmluva, jíž dábel lidí mnoho jest porazil, že říkají: „Musil sem to učiniti, neb by mi pobrali,“ mnohé uvede na věčné zatracení. Neb die Spasitel: „Běda světu pro pohoršení! Musí býti, aby přišla pohoršení, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přijde! Ještě jest skúla, jíž zákonníci svatokupčí, že listy dávají lidem, činíce je účastny jich dobrých skutkóv, jakož na listu praví: postuov, modliteb, mší, utrpení i jiných dobrých skutkuóv. Ale v tom se klamají, že píší řkúc: Činíme tě účastna, neb činiti účastna koho dobrých skutkuov, aby k spasení prospěli a duši, sluší na samého Pána Boha. Věděl to veliký svatý prorok David; protož neřekl jest: „Já činím účastny jiné lidi svých činóv,“ ale prosil Boha řka: „Učastna mě učiň, Pane, všech bojících se tebe a ostříhajících zákona tvého.“ Druhé se klamají, že velebí skutky své před jinými, proti slovu Spasitele, jenž die: „Když všechna přikázaní učiníte, kteráž sú vám přikázána, řiekajte: „Nestatečné sme slúhy!““ A tak sú řiekali apoštolé. A sv. Pavel, ten jest nedával listuov takového účastenství, alebrž i Římenínóv i Korintských i ve všech svých epištolách kromě té, již jest psal židóm a Timoteovi a Titovi, vždy jest žádal prosby za se od věrných křesťanóv; ale oni, jako by jim 60 1581 158v 35
H 5 10 15 20 25 30 najrozkošnějších! Držme poslušenstvie otce našeho najprvněj- 157v šieho, Ježíše Krista, následujme ho v pokoře, v nesmilnosti i v chu- době, neb tak nikoli nezblúdíme. Ale ještě o utracování zbožie mají výmluvu, že kdyby tak s lidmi neutracovali, že by jim potom jiní nedávali; a druhé, že se bojí jich, aby jim neuškodili na zboží. Protož musíme jim dávati a s nimi tak hojně bydliti. Ale jistě ta výmluva jim nepomóž od hřiecha, neb tak řkúce, jsú z té roty, o níž die sv. Pavel, že říkají: „Čiňme zlé, ať se stane dobré.“ Neb mají to věděti, že nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti; neb praví sv. Anshelm, veliký učitel, i jiní také, že nižádný neměl by volně hřešiti, by měl vešken svět spasiti, protože nemohl by se Bohu tiem hřešením líbiti, jakož Buoh nemuož hřešiti, aniž muož přikázati komu hřešiti. A poněvadž tak jest, kterú výmluvu mají, řkúce, že musejí pro zachování zboží tak živi býti? Ne, měli by se radovati, kdyby jim zbožie pobrali, protože by nechtěli zle živi býti; jakož i jiní věrní křesťané mají to učiniti. A věrně ta výmluva, jíž dábel lidí mnoho jest porazil, že říkají: „Musil sem to učiniti, neb by mi pobrali,“ mnohé uvede na věčné zatracení. Neb die Spasitel: „Běda světu pro pohoršení! Musí býti, aby přišla pohoršení, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přijde! Ještě jest skúla, jíž zákonníci svatokupčí, že listy dávají lidem, činíce je účastny jich dobrých skutkóv, jakož na listu praví: postuov, modliteb, mší, utrpení i jiných dobrých skutkuóv. Ale v tom se klamají, že píší řkúc: Činíme tě účastna, neb činiti účastna koho dobrých skutkuov, aby k spasení prospěli a duši, sluší na samého Pána Boha. Věděl to veliký svatý prorok David; protož neřekl jest: „Já činím účastny jiné lidi svých činóv,“ ale prosil Boha řka: „Učastna mě učiň, Pane, všech bojících se tebe a ostříhajících zákona tvého.“ Druhé se klamají, že velebí skutky své před jinými, proti slovu Spasitele, jenž die: „Když všechna přikázaní učiníte, kteráž sú vám přikázána, řiekajte: „Nestatečné sme slúhy!““ A tak sú řiekali apoštolé. A sv. Pavel, ten jest nedával listuov takového účastenství, alebrž i Římenínóv i Korintských i ve všech svých epištolách kromě té, již jest psal židóm a Timoteovi a Titovi, vždy jest žádal prosby za se od věrných křesťanóv; ale oni, jako by jim 60 1581 158v 35
Strana 61
5 10 15 L 20 25 M již zbývalo, jiným dávají! Ale divné jest, že těm dávají, jenž sú bohati a od nichž mají čáku, aby nětco od nich vzali, ale chudým nedávají! A též i v bratrství táhnú. Ale mají to věděti, že všichni věrní křesťané, plníce přikázaní svého otce, Krista Spasitele, jsú synové Boží a zvláštní bratří v duchovním porození; neb sú od téhož otce, Krista, a od též matky, choti Ježíše Krista, milostí Boží urozeni a jsú bratři Kristovi, jakož on sám svědčí řka: „Kto činí vuoli otce mého nebeského, ten bratr mój i sestra i mátě jest.“ O, onť jest věrný bratr, o němž die sv. Pavel: „Vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávú a ctí korunovaného, aby z milosti za všechny smrti okusil.“ A pro- tož nestydí se jich bratřími nazývati řka: „Oznámím jméno tvé bratřím mým.“ Toto bratrství i po smrti, vstav slavný, potvrdil jest, řka Marii Magdaleně: „Jdi k bratřím mým a řci jim: Vstupuji k otci mému i k otci vašemu, k Bohu mému i k Bohu vašemu. Protož, majíce tak bratra dobrého i otce milostivého, všichni věrní křesťané milují se spolu z jeho přikázaní a mají túž ztravu duchovní, tělo jeho svaté, i týž nápoj, krev jeho svatú; a všichni sú odieni jedním rúchem, totiž láskú, a jsú v jednom domu, jenž jest cierkev svatá, a mají všickni dobré činy spolu, takže každý jich požívá, jakož mu Otec milostivý dáti ráčil. A to slove svatých obco- vání, jež věříme, takže což dobrého se stane od koho, že to všickni milosti synové mají spolu. Spěje-li kto, v milosti jsa, páteř, tehdy světí v nebesích chválé z toho Boha, a u předpeklí, ač kteří sú, ti spíše zproštěni budú, a kteří zde jsú, ti pomoc mají proti dáblu, proti světu a proti tělu. A tak jest to obcování od Boha položeno, že jakž by ktokolivěk chtěl, aby jiný Syn Boží nebyl toho obcování účasten, tak ihned sám byl by toho účastenství zbaven. Protož věrný křesťan pilen jest, aby přikázaní Boží naplnil a tak aby všeho bratrstva křesťanského byl účasten. A netřeba jest peněz a listóv od koho na to 30 bráti, neb má jistotu od Krista; a čím více otce a bratra, Krista, miluje a jeho plní přikázaní, tím jest více účasten svatých obcování. Ale není lidu oznámeno to svaté obcování, protože nemnozí o něm káží, a také proto, že bratrství od lidí vymyšlené jest velmi pro lakomstvie zvelebeno. A tak již to bratrství roste, že koliko jest řemesl v mějstě, toliko chtí míti těch bratrství. A jedno slyším bratrství mezi farářemi a mezi panošemi, jež sú v to bratrství vtáhli, 160r 1591 159v K 35 61
5 10 15 L 20 25 M již zbývalo, jiným dávají! Ale divné jest, že těm dávají, jenž sú bohati a od nichž mají čáku, aby nětco od nich vzali, ale chudým nedávají! A též i v bratrství táhnú. Ale mají to věděti, že všichni věrní křesťané, plníce přikázaní svého otce, Krista Spasitele, jsú synové Boží a zvláštní bratří v duchovním porození; neb sú od téhož otce, Krista, a od též matky, choti Ježíše Krista, milostí Boží urozeni a jsú bratři Kristovi, jakož on sám svědčí řka: „Kto činí vuoli otce mého nebeského, ten bratr mój i sestra i mátě jest.“ O, onť jest věrný bratr, o němž die sv. Pavel: „Vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávú a ctí korunovaného, aby z milosti za všechny smrti okusil.“ A pro- tož nestydí se jich bratřími nazývati řka: „Oznámím jméno tvé bratřím mým.“ Toto bratrství i po smrti, vstav slavný, potvrdil jest, řka Marii Magdaleně: „Jdi k bratřím mým a řci jim: Vstupuji k otci mému i k otci vašemu, k Bohu mému i k Bohu vašemu. Protož, majíce tak bratra dobrého i otce milostivého, všichni věrní křesťané milují se spolu z jeho přikázaní a mají túž ztravu duchovní, tělo jeho svaté, i týž nápoj, krev jeho svatú; a všichni sú odieni jedním rúchem, totiž láskú, a jsú v jednom domu, jenž jest cierkev svatá, a mají všickni dobré činy spolu, takže každý jich požívá, jakož mu Otec milostivý dáti ráčil. A to slove svatých obco- vání, jež věříme, takže což dobrého se stane od koho, že to všickni milosti synové mají spolu. Spěje-li kto, v milosti jsa, páteř, tehdy světí v nebesích chválé z toho Boha, a u předpeklí, ač kteří sú, ti spíše zproštěni budú, a kteří zde jsú, ti pomoc mají proti dáblu, proti světu a proti tělu. A tak jest to obcování od Boha položeno, že jakž by ktokolivěk chtěl, aby jiný Syn Boží nebyl toho obcování účasten, tak ihned sám byl by toho účastenství zbaven. Protož věrný křesťan pilen jest, aby přikázaní Boží naplnil a tak aby všeho bratrstva křesťanského byl účasten. A netřeba jest peněz a listóv od koho na to 30 bráti, neb má jistotu od Krista; a čím více otce a bratra, Krista, miluje a jeho plní přikázaní, tím jest více účasten svatých obcování. Ale není lidu oznámeno to svaté obcování, protože nemnozí o něm káží, a také proto, že bratrství od lidí vymyšlené jest velmi pro lakomstvie zvelebeno. A tak již to bratrství roste, že koliko jest řemesl v mějstě, toliko chtí míti těch bratrství. A jedno slyším bratrství mezi farářemi a mezi panošemi, jež sú v to bratrství vtáhli, 160r 1591 159v K 35 61
Strana 62
že sjedúce se k jednomu jeden den a potom k jinému jiný den a tak pořád, velmi v jedení a v pití se bratří sami objedí neb opijí a obžerú a na chudé nezpomenú, doma mše zmeškají, a vrátiece se z bratr- ských hodóv, za několiko dní neztřézvějí! A tak přestupují svými hodováními zákon a bratrství Kristovo najprv proti tomu slovu činí- ce, jakož die sv. Pavel: „Zavrzme skutky temnosti a oblecme se v odě- ní světlosti! Jako ve dne poctivě choďme, ne v hodováních, ani v opil- stvích.“ Aj teď nazývá sv. Pavel hodování a opilstva skutky tem- nosti, protože vedú do věčné temnosti a že zatmievajú rozum člo- věka, aby neznal sebe sám i Pána Boha. Což tehdy ta hodování sú pomocna těm bratřím? Divná věc! Chtí sobě častú rozkoší dobyti odpuštění hřiechóv a pekla zbavení, ano bohatec, jako svědčí Spasitel, že hodoval každý den skvostně aneb hojně, jest pohřben v pekle! Co pak jiných hřiechóv v tom bratrství učiní, že za stolem hodujíce nekázané, utrhavé a marné, lživé řeči mluví, to poznáme, až v súdný den za své činy odplatu vezmem. Ještě, kterak svatokupčí v pohřebě zákonníci, měl bych psáti, ale bylo by dlúho; protož nechám toho a ještě více jiného mnoho. Ale snad otieže se některý zákonník, jenž Boha miluje, řka: „Kterak mám 9 učiniti, jsa pod starším, abych nebyl hřiecha svatokupecství účasten? Tudiem, že má odmlúvati aproti tomu státi. Adie-li: „Budu v žaláři! A já odpoviem, že blaze jemu, bude-li pro pravdu trpěti a nepřivolí k zlosti a umře-li v žaláři, co ho muož lepšieho v světě potkati, než svaté mučedlnictvo? A viem to jistě, že když se postaví o to, aby chudobu, nezvláštnost, čistotu, nesmilnost a lásku Kristovu drželi, že ihned se naňobořie! A die-li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed řečeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře! Neb tak již sú v těch obyčejích zvykli a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim 30 k činění v ohavnost! 5 10 15 20 25 160v 1611 Kapitola VII. A Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prvních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dříve řečeno, když pro vzácnost světskú, 62
že sjedúce se k jednomu jeden den a potom k jinému jiný den a tak pořád, velmi v jedení a v pití se bratří sami objedí neb opijí a obžerú a na chudé nezpomenú, doma mše zmeškají, a vrátiece se z bratr- ských hodóv, za několiko dní neztřézvějí! A tak přestupují svými hodováními zákon a bratrství Kristovo najprv proti tomu slovu činí- ce, jakož die sv. Pavel: „Zavrzme skutky temnosti a oblecme se v odě- ní světlosti! Jako ve dne poctivě choďme, ne v hodováních, ani v opil- stvích.“ Aj teď nazývá sv. Pavel hodování a opilstva skutky tem- nosti, protože vedú do věčné temnosti a že zatmievajú rozum člo- věka, aby neznal sebe sám i Pána Boha. Což tehdy ta hodování sú pomocna těm bratřím? Divná věc! Chtí sobě častú rozkoší dobyti odpuštění hřiechóv a pekla zbavení, ano bohatec, jako svědčí Spasitel, že hodoval každý den skvostně aneb hojně, jest pohřben v pekle! Co pak jiných hřiechóv v tom bratrství učiní, že za stolem hodujíce nekázané, utrhavé a marné, lživé řeči mluví, to poznáme, až v súdný den za své činy odplatu vezmem. Ještě, kterak svatokupčí v pohřebě zákonníci, měl bych psáti, ale bylo by dlúho; protož nechám toho a ještě více jiného mnoho. Ale snad otieže se některý zákonník, jenž Boha miluje, řka: „Kterak mám 9 učiniti, jsa pod starším, abych nebyl hřiecha svatokupecství účasten? Tudiem, že má odmlúvati aproti tomu státi. Adie-li: „Budu v žaláři! A já odpoviem, že blaze jemu, bude-li pro pravdu trpěti a nepřivolí k zlosti a umře-li v žaláři, co ho muož lepšieho v světě potkati, než svaté mučedlnictvo? A viem to jistě, že když se postaví o to, aby chudobu, nezvláštnost, čistotu, nesmilnost a lásku Kristovu drželi, že ihned se naňobořie! A die-li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed řečeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře! Neb tak již sú v těch obyčejích zvykli a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim 30 k činění v ohavnost! 5 10 15 20 25 160v 1611 Kapitola VII. A Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prvních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dříve řečeno, když pro vzácnost světskú, 62
Strana 63
B 10 15 30 pro zbožie neb pro rozkoš tělestnú a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k spravení lida vstúpí v farářství; a opět, dá-li penieze neb které dary, neb slúží-li proto, neb mocí dosiehne-li neb pro přiezen tělestnú vezme-li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen, neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest svatokupecství. Dal-li jest penieze papežovi, biskupovi neb jinému 161v člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie. Neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křtu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře. A tak jest svato- kupec. A tak jest to svatokupecstvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidé, jedné to; ale když darem jiným neb službú neb náramnú prosbú neb mocí vejde nehodný a pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží! Ale světí váží, jenž sú Duchem svatým naučeni, a zvláště sv. Rehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hru- bém peněžitém svatokupecství die takto: „Kněz, obdržie-li kostel penězmi, netoliko buď kostela zbaven, ale i kněžství buď oblúpen! Ó sv. Rehoři, zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i ostaneť málo farářóv! Neb ač sú, kteří nedali peněz papeži a patronóm, totiž podacím 20 pánóm, ale dali sú od stvrzení biskupóm neb jich ú ředníkóm; neb 162r nechtí jim dáti curam animarum, totiž moci nad dušemi duchovnie, jedné ač dadí peníze. I není-li duchovní věci v tom prodání, že nemá moci křtíti, zpoviedati, kázati a lidi z hřiechóv vésti, jeliž jim dá penieze? Divná věc! Pán dá knězi moc k požívaní almužny tělesné 25 bez peněz, aby jsa jí živ lidi vedl k spasení, a duchovní nechtí dáti moci duchovnie, jíž by blížním na dušech prospíval! Ale tu sem slyšal od jednoho mistra svatého Písma omluvu, když sem jednomu knězi radil před jeho pánem, jenž mu dal pro Buoh kostel, aby peněz za potvrzenie nedával, že řekl ten mistr: „Co ty mluvíš? Mají mu darmo psáti? Proč by nedal?“ Odpověděl sem jemu: „Netřeba jest písma, jedné spatřiti kněze, jest-li života dobrého a obyčejóv ctných, takže má od lidí dobré svědecství; a že není komu vědomí, by zle živ byl, a umí-li lid spraviti písmem, tehdy ve jméno Boží poručiti jemu mají duše a řéci: Jdi, kaž lidu slovo Boží a buď sám prvé dobře živ; neb tak jest i Kristus apoštoly 162v poslal i apoštolé posielali sú jiné svaté. A pakli vždy co má jemu 35 63
B 10 15 30 pro zbožie neb pro rozkoš tělestnú a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k spravení lida vstúpí v farářství; a opět, dá-li penieze neb které dary, neb slúží-li proto, neb mocí dosiehne-li neb pro přiezen tělestnú vezme-li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen, neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest svatokupecství. Dal-li jest penieze papežovi, biskupovi neb jinému 161v člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie. Neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křtu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře. A tak jest svato- kupec. A tak jest to svatokupecstvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidé, jedné to; ale když darem jiným neb službú neb náramnú prosbú neb mocí vejde nehodný a pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží! Ale světí váží, jenž sú Duchem svatým naučeni, a zvláště sv. Rehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hru- bém peněžitém svatokupecství die takto: „Kněz, obdržie-li kostel penězmi, netoliko buď kostela zbaven, ale i kněžství buď oblúpen! Ó sv. Rehoři, zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i ostaneť málo farářóv! Neb ač sú, kteří nedali peněz papeži a patronóm, totiž podacím 20 pánóm, ale dali sú od stvrzení biskupóm neb jich ú ředníkóm; neb 162r nechtí jim dáti curam animarum, totiž moci nad dušemi duchovnie, jedné ač dadí peníze. I není-li duchovní věci v tom prodání, že nemá moci křtíti, zpoviedati, kázati a lidi z hřiechóv vésti, jeliž jim dá penieze? Divná věc! Pán dá knězi moc k požívaní almužny tělesné 25 bez peněz, aby jsa jí živ lidi vedl k spasení, a duchovní nechtí dáti moci duchovnie, jíž by blížním na dušech prospíval! Ale tu sem slyšal od jednoho mistra svatého Písma omluvu, když sem jednomu knězi radil před jeho pánem, jenž mu dal pro Buoh kostel, aby peněz za potvrzenie nedával, že řekl ten mistr: „Co ty mluvíš? Mají mu darmo psáti? Proč by nedal?“ Odpověděl sem jemu: „Netřeba jest písma, jedné spatřiti kněze, jest-li života dobrého a obyčejóv ctných, takže má od lidí dobré svědecství; a že není komu vědomí, by zle živ byl, a umí-li lid spraviti písmem, tehdy ve jméno Boží poručiti jemu mají duše a řéci: Jdi, kaž lidu slovo Boží a buď sám prvé dobře živ; neb tak jest i Kristus apoštoly 162v poslal i apoštolé posielali sú jiné svaté. A pakli vždy co má jemu 35 63
Strana 64
5 15 20 25 30 psáno býti, tehdy řku: Mají mu pro Pána Boha napsati.“ Vece mistr: „Čím mají písaři živi býti?“ Vecech jemu, že arcibiskup má jim potřebu dáti, neb proto má několik tisícuov platu, aby úředníky potřebné choval k spravení a potřebě lida; neb nenie arcibiskupství nadáno, aby pýchu vedli v komonstvu a v mnohé čeledi, nepotřebné k úřadu, zboží pro Boha nadané tratili a mařili. Tehdy rozhněva se ten mistr na mě a vece: „Ty vždy chceš, aby po tvé vóli bylo!“ A já odpověděch: „Ne po mé vóli, ale po Kristově, jenž die: ,Darmo ste vzali, darmo dávajte!“, a po vóli apoštolské a jiných svatých.“ A tak 10 s hněvem necha mne. A kdyby písař, jako sv. Rehoř položil, nic nežádal a tento, jenž kostelní moc přijímá, dal to z dobré vuole svobodné, tehdy by mohl vzieti. Pakli by vždy řekl, že písmo má zaplatiti, tehdy diem, že stane list za dva penieze. Zač tehdy musie dáti onen dvě kopě, onen pět, onen čtyři? Nemóž řéci v pravdě kto, by papier, neb vosk, neb písmo tolik platilo, a jiné věci mimo ty nedadie, jedné moc duchovní. Kterakž muož řečeno v pravdě býti, by té moci za penieze nedali? A že list tak drahý nenie, to se ukáže, že když jej vezme, potom po- vrže jej v kútě neb v blátě. Ale die kněz: „Jest mi kostel dán, a nechtí mi moci dáti bez peněz; kterak mám učiniti?“ Odpovídám, jakož sem mnohé naučil, aby šel k arcibiskupovi a řekl: „Kněže, povolán sem, abych u toho kostela lid Boží spravoval. Prosím také pro Pána Boha, daj mi požehnání, ať ten lid vedu Boží cestú.“ Dá-liť, buď chvála Bohu, přijma požehnání; nedá-lit a pošle tě mezi písaře, rci jemu: „Kněže, pán mě neb obec poslala bez peněz; také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz. A že nechceš, aj jduť a chciť vzdáti těm, jenž sú mě poslali.“ A přijda před podací, i die jim neb pánu: „Vy ste mi dali moc k té almužně i toho kostela, abych lid spravoval, a biskup nechce mi moci duchovní dáti bez peněz; proto vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti. Ale ihned proti tomu dieš: „Má-li to tak býti, tehdy nižádný ne- měl by peněz dáti, a úředníci nedopustí; když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem.“ Tu diem, že, by tak každý učinil, 35 tehdy by musili úředníci bezděky je připustiti. Ale opět dieš: „Ne- dám-li já peněz, ale dá jiný.“ Tu diem, že, chceš-li tiem duovodem 1631 163v 64
5 15 20 25 30 psáno býti, tehdy řku: Mají mu pro Pána Boha napsati.“ Vece mistr: „Čím mají písaři živi býti?“ Vecech jemu, že arcibiskup má jim potřebu dáti, neb proto má několik tisícuov platu, aby úředníky potřebné choval k spravení a potřebě lida; neb nenie arcibiskupství nadáno, aby pýchu vedli v komonstvu a v mnohé čeledi, nepotřebné k úřadu, zboží pro Boha nadané tratili a mařili. Tehdy rozhněva se ten mistr na mě a vece: „Ty vždy chceš, aby po tvé vóli bylo!“ A já odpověděch: „Ne po mé vóli, ale po Kristově, jenž die: ,Darmo ste vzali, darmo dávajte!“, a po vóli apoštolské a jiných svatých.“ A tak 10 s hněvem necha mne. A kdyby písař, jako sv. Rehoř položil, nic nežádal a tento, jenž kostelní moc přijímá, dal to z dobré vuole svobodné, tehdy by mohl vzieti. Pakli by vždy řekl, že písmo má zaplatiti, tehdy diem, že stane list za dva penieze. Zač tehdy musie dáti onen dvě kopě, onen pět, onen čtyři? Nemóž řéci v pravdě kto, by papier, neb vosk, neb písmo tolik platilo, a jiné věci mimo ty nedadie, jedné moc duchovní. Kterakž muož řečeno v pravdě býti, by té moci za penieze nedali? A že list tak drahý nenie, to se ukáže, že když jej vezme, potom po- vrže jej v kútě neb v blátě. Ale die kněz: „Jest mi kostel dán, a nechtí mi moci dáti bez peněz; kterak mám učiniti?“ Odpovídám, jakož sem mnohé naučil, aby šel k arcibiskupovi a řekl: „Kněže, povolán sem, abych u toho kostela lid Boží spravoval. Prosím také pro Pána Boha, daj mi požehnání, ať ten lid vedu Boží cestú.“ Dá-liť, buď chvála Bohu, přijma požehnání; nedá-lit a pošle tě mezi písaře, rci jemu: „Kněže, pán mě neb obec poslala bez peněz; také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz. A že nechceš, aj jduť a chciť vzdáti těm, jenž sú mě poslali.“ A přijda před podací, i die jim neb pánu: „Vy ste mi dali moc k té almužně i toho kostela, abych lid spravoval, a biskup nechce mi moci duchovní dáti bez peněz; proto vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti. Ale ihned proti tomu dieš: „Má-li to tak býti, tehdy nižádný ne- měl by peněz dáti, a úředníci nedopustí; když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem.“ Tu diem, že, by tak každý učinil, 35 tehdy by musili úředníci bezděky je připustiti. Ale opět dieš: „Ne- dám-li já peněz, ale dá jiný.“ Tu diem, že, chceš-li tiem duovodem 1631 163v 64
Strana 65
C 5 10 20 25 30 se vymlúvati, tehdy se i kat i biřic i prázdná žena vymluví, neb každý z nich die: Nebudu-li já katem, biřicem, ale bude jiný; nebudu-li já kurvú, ale bude jiná. Ještě snad dieš: „Však jiní obecně penieze dávají.“ A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, avšak proto nemáš ty hřešiti. Ještě dieš: „Však jest ten obyčej dávný.“ A já diem, že obyčej zlý čím více trvá, tím větší pomstu od Boha má, jakož potom dovedu. A divím se, proč staršieho obyčeje dobrého svatých apoštolóv nedržíme, jejž sú vzali od Krista, když jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dávajte!“ A proč se nebojí sv. Petra požehnání, kteréž jest dal Šimonovi řka: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar Boží za penieze míti.“ A také že se nelekají malomocenství, které jest vydal svatý prorok Elizeus na Gezí a na jeho hřiešné plémě. A třetí, že se nebojí kletby, kterúž sú světí vydali na svatokupce. A konečně že se nebojí věčného zatra- 15 cení. Druhé muož býti farář svatokupcem, nutě lidi, aby dávali od křtu, od zpovědi, od pohřebu, od Božieho těla, od svatého oleje, od oddávaní manželuov, od třidcíti mší, od úvodu, a když nutí, ne- chtě zpoviedati, než aby na kostel nemocný prvé nětco odkázal. A túž cestú běží-li třiedník, tehdy také svatokupčí, a zvláště také, když, vezma biskupovu moc, i velí sobě dáti od zpovědi po groši řka: „Já sem musil dáti za list, také mi musíte dáti!“ Ale viz kupčení velikého! Dá za list groš na deset lidí, a vezme od každého groš, i zíště devět grošuov na jednom groši! Pakli šacuje výše, bohatější po dvú neb po třech groších, tehdy více, jakž kdy chytře umie, zíště. A tak prodává holubice v chrámu Božím, udělav jeskyni lotrovú, jakož napřed jest dovedeno, že holubice prodávají, kteří dar Ducha svatého, kladúce ruce na hlavu, za penieze dávají. A jeho výmluva, když die: „Já sem musil dáti za list,“ to více ho viní než vymlúvá; neb žaluje na se, že jest hřiechem Šimonovým vinen, žádav moci a dav penieze, aby kladl ruce lidem na hlavu rozhře- šuje, aby brali odpuštění hřiechóv a tak i Ducha svatého. A nevím, čemu jest ten list, jedné aby penieze s obú stran brali. Ale takto by mělo býti, že farář svatým úmyslem měl by řieci biskupovi: „Kněže, mámť lidi zašlé v hřiechy veliké; daj požehnání, ať je rozhřešuji.“ A biskup spatře, jest-li rozumný farář neb třídník, měl by řieci: 164r 1647 35 5 Knížky o svatokupectví 65
C 5 10 20 25 30 se vymlúvati, tehdy se i kat i biřic i prázdná žena vymluví, neb každý z nich die: Nebudu-li já katem, biřicem, ale bude jiný; nebudu-li já kurvú, ale bude jiná. Ještě snad dieš: „Však jiní obecně penieze dávají.“ A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, avšak proto nemáš ty hřešiti. Ještě dieš: „Však jest ten obyčej dávný.“ A já diem, že obyčej zlý čím více trvá, tím větší pomstu od Boha má, jakož potom dovedu. A divím se, proč staršieho obyčeje dobrého svatých apoštolóv nedržíme, jejž sú vzali od Krista, když jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dávajte!“ A proč se nebojí sv. Petra požehnání, kteréž jest dal Šimonovi řka: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar Boží za penieze míti.“ A také že se nelekají malomocenství, které jest vydal svatý prorok Elizeus na Gezí a na jeho hřiešné plémě. A třetí, že se nebojí kletby, kterúž sú světí vydali na svatokupce. A konečně že se nebojí věčného zatra- 15 cení. Druhé muož býti farář svatokupcem, nutě lidi, aby dávali od křtu, od zpovědi, od pohřebu, od Božieho těla, od svatého oleje, od oddávaní manželuov, od třidcíti mší, od úvodu, a když nutí, ne- chtě zpoviedati, než aby na kostel nemocný prvé nětco odkázal. A túž cestú běží-li třiedník, tehdy také svatokupčí, a zvláště také, když, vezma biskupovu moc, i velí sobě dáti od zpovědi po groši řka: „Já sem musil dáti za list, také mi musíte dáti!“ Ale viz kupčení velikého! Dá za list groš na deset lidí, a vezme od každého groš, i zíště devět grošuov na jednom groši! Pakli šacuje výše, bohatější po dvú neb po třech groších, tehdy více, jakž kdy chytře umie, zíště. A tak prodává holubice v chrámu Božím, udělav jeskyni lotrovú, jakož napřed jest dovedeno, že holubice prodávají, kteří dar Ducha svatého, kladúce ruce na hlavu, za penieze dávají. A jeho výmluva, když die: „Já sem musil dáti za list,“ to více ho viní než vymlúvá; neb žaluje na se, že jest hřiechem Šimonovým vinen, žádav moci a dav penieze, aby kladl ruce lidem na hlavu rozhře- šuje, aby brali odpuštění hřiechóv a tak i Ducha svatého. A nevím, čemu jest ten list, jedné aby penieze s obú stran brali. Ale takto by mělo býti, že farář svatým úmyslem měl by řieci biskupovi: „Kněže, mámť lidi zašlé v hřiechy veliké; daj požehnání, ať je rozhřešuji.“ A biskup spatře, jest-li rozumný farář neb třídník, měl by řieci: 164r 1647 35 5 Knížky o svatokupectví 65
Strana 66
D 5 10 15 25 30 „Dajť Buoh požehnání! Darmo si vzal, darmo dávaj! A věz, kněže, budeš-li žádati peněz od zpovějdi, žeť nad tebú pomstím vedlé 165r svatého ustavení. Olej svatý také draze prodávají nad jiný olej, a to ne pro jiné, než že jest svatý: někde dva groše, někde 12 peněz a někde groš berú. Pak za 30 mší obecně třidceti grošóv berú; a snad jest pa- mátka Jidášova, jenž jest prodal Spasitele za 30 střiebrných peněz. A někteří kněží toliko mší nabéří na se, že by na každý den pět nebo šest neb jich deset slúžil, za padesáte let nemohl by jich vyplniti! Ale řiekají: „Kterak mám učiniti, když přijde kto ke mně a chce 30 mší míti a prosí mě?“ A já odpoviem, že máš řieci: „Milý brachu, mše všechny na světě jsú tvé, jsi-li v milosti Boží. A jáť sem tak svěcen, abych, když mohu, vždy z Boží milosti mši slúžil, takže nic více jich nemám slúžiti pro penieze, než co mám slúžiti z milosti; protož nemohuť se tobě, aniž mi sluší, zavázati. Jdiž s milým Bohem!“ Ale viem to, že lakomému srdci bude těžko od sebe penieze pustiti; protož lakomí tieží, mohú-li třidcíti mšemi dvú neb tří člověkú odbyti, druhé, mohú-li kolektú, totiž modlitbú, vlože ji ve mši, dosti za celú mši učiniti? A tak vrtí se sem i tam. Ale 20 kněz duchu svobodného, nebera takých peněz na se, jest jist, že nesvatokupčí a nemá těch na duši obtížení. Protož když sú, ke mně přijdúc, dobří kněží tázali, kterak se mají v tom míti, řekl sem, aby se toho varovali. Pakli by prosil kto řka: „Prosím pro Pána Boha, vezmi tyto penieze a služ mi 30 mší neb kolik by jich jmenoval, aby jemu řekl: že na penězích nechci mše slúžiti, ani řádu ustave- ného rušiti; protož nechci tvým penězóm. A die-li: „Ale vezmi pro Boží milost penieze,“ tehdy vedlé sv. Jeronyma řeči, jest-li nuzen, aby vzal bez zavázaní, pakli není nuzen, aby řekl:„Nenieť mi potřebí, daj chudým nuzným, jako Buoh přikázal.“ A kak těžce synové Mamonovi přijmú to naučení! Neb sú daleko odpadli od Kristova přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte“, a od sv. Pavla správy, jenž die: „Majíce pokrm a oděvec, mějme na tom dosti. Neb kteří chtí bohati býti, padají v pokušení a v osidlo dáblovo a v mnohé žádosti i neužitečné i škodlivé, jenž pohřižují člověka v zahynutie a v zatracení; neb kořen všech zlostí jest žádost lakomství, jiež někteří žádajíce, poblúdili sú od víry 165v 1661 35 66
D 5 10 15 25 30 „Dajť Buoh požehnání! Darmo si vzal, darmo dávaj! A věz, kněže, budeš-li žádati peněz od zpovějdi, žeť nad tebú pomstím vedlé 165r svatého ustavení. Olej svatý také draze prodávají nad jiný olej, a to ne pro jiné, než že jest svatý: někde dva groše, někde 12 peněz a někde groš berú. Pak za 30 mší obecně třidceti grošóv berú; a snad jest pa- mátka Jidášova, jenž jest prodal Spasitele za 30 střiebrných peněz. A někteří kněží toliko mší nabéří na se, že by na každý den pět nebo šest neb jich deset slúžil, za padesáte let nemohl by jich vyplniti! Ale řiekají: „Kterak mám učiniti, když přijde kto ke mně a chce 30 mší míti a prosí mě?“ A já odpoviem, že máš řieci: „Milý brachu, mše všechny na světě jsú tvé, jsi-li v milosti Boží. A jáť sem tak svěcen, abych, když mohu, vždy z Boží milosti mši slúžil, takže nic více jich nemám slúžiti pro penieze, než co mám slúžiti z milosti; protož nemohuť se tobě, aniž mi sluší, zavázati. Jdiž s milým Bohem!“ Ale viem to, že lakomému srdci bude těžko od sebe penieze pustiti; protož lakomí tieží, mohú-li třidcíti mšemi dvú neb tří člověkú odbyti, druhé, mohú-li kolektú, totiž modlitbú, vlože ji ve mši, dosti za celú mši učiniti? A tak vrtí se sem i tam. Ale 20 kněz duchu svobodného, nebera takých peněz na se, jest jist, že nesvatokupčí a nemá těch na duši obtížení. Protož když sú, ke mně přijdúc, dobří kněží tázali, kterak se mají v tom míti, řekl sem, aby se toho varovali. Pakli by prosil kto řka: „Prosím pro Pána Boha, vezmi tyto penieze a služ mi 30 mší neb kolik by jich jmenoval, aby jemu řekl: že na penězích nechci mše slúžiti, ani řádu ustave- ného rušiti; protož nechci tvým penězóm. A die-li: „Ale vezmi pro Boží milost penieze,“ tehdy vedlé sv. Jeronyma řeči, jest-li nuzen, aby vzal bez zavázaní, pakli není nuzen, aby řekl:„Nenieť mi potřebí, daj chudým nuzným, jako Buoh přikázal.“ A kak těžce synové Mamonovi přijmú to naučení! Neb sú daleko odpadli od Kristova přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte“, a od sv. Pavla správy, jenž die: „Majíce pokrm a oděvec, mějme na tom dosti. Neb kteří chtí bohati býti, padají v pokušení a v osidlo dáblovo a v mnohé žádosti i neužitečné i škodlivé, jenž pohřižují člověka v zahynutie a v zatracení; neb kořen všech zlostí jest žádost lakomství, jiež někteří žádajíce, poblúdili sú od víry 165v 1661 35 66
Strana 67
E 10 15 20 25 30 a upletli sú se v mnohé bolesti. Ale ty, člověče, těch se věcí varuj!“ Tak jest položil sv. Pavel Timoteovi knězi a tak i nám. Protož ty, člověče Boží, kněže, varuj se lakomství na všechny strany a zvláště v duchovenství! Ale die chudý kněz: „Jsem u faráře a nemám nic, jedné ztravu. Kterak mám se odievati a kniežky sobě, abych mohl kázati, kúpiti? Odpoví k tomu David prorok řka: „Nikdy sem neviděl spravedli- vého opuštěna, ani by siemě jeho hledalo chleba.“ A odpoví Spa- sitel řka: „Najprvé hledajte království nebeského, a potom všechny tyto věci, totiž pokrm a rúcho, budú vám přidány.“ Protož, milý kněže, člověče Boží, vidíš-li, že lidu prospieváš, doufaj jeho svaté milosti, žeť tebe naha nenechá. A věrně sú faráři velmi v tom ha- nební, že svým bratřím, jenž jich práci nesú, dadí núzi trpěti, majíce míti to spolu ku potřebě tělestné; neb v pravé pravdě ten, jenž s lidem pracuje statečnějé z milosti, jsa dobře živ, prospívá, ten jest hodnějí póžitkóv, kteréž ten lid dává. A tak mnoho jest snad třídníkóv, jenž sú hodnější póžitkóv kostelních než jich faráři. A to svědčí Spasitel řka: „Neroďte sobiti sobě ani střiebra, ani zlata, ani peněz, neb jest hoden pracovník pokrmu svého.“ A tak věrný, praco- vitý kněz hoden jest i oděvu i pokrmu, a farář, nepracuje-li, není ho- den, aby požíval, jedné ač by prvé pracoval a již nemohl, neb jinú měl překážku hodnú vymlúvaní. Protož die sv. Pavel k Tesalonicským měšťanóm: „Vy víte, kterak máte nás následovati, že nebyli sme k nepokoji mezi vámi, ani sme chleba darmo jedli od koho.“ A po- tom die: „Když sme byli s vámi, to sme vám rozkazovali, že, ne- chce-li kto pracovati, aniž také jez.“ Ó, hyběť kanovníkóm, fa- 167r rářóm, biskupóm i jiným kněžím i prelátóm, jenž jedie, žerú, lokají, tučně se pasú, a v duchovenství nic neprospívají! Svatý Pavle! Byť ti nejedli, kteřížť neprospívají, jistě mnozí by zemřeli, jedné ač za práci počtú hojné pití, neskrovné jedení a jiné tělestné utěšení; jakož sem slýchal, ani objedúce se řiekají: ,Ó, kterak mnoho trpíme pro cierkev svatú Boží!“ Ale že v tom napřed řečeném svatokupecství mají výmluvu řkúc, že jest slavný obyčej, aby dávali za zpověd, za pohřeb, za svátost, za 35 křest a tak za jiné věci posvátné napřed řečené, k tomu jest odpověd, že není obyčej slavný za ty věci dávati penieze, alebrž svatokupecký, 1667 67
E 10 15 20 25 30 a upletli sú se v mnohé bolesti. Ale ty, člověče, těch se věcí varuj!“ Tak jest položil sv. Pavel Timoteovi knězi a tak i nám. Protož ty, člověče Boží, kněže, varuj se lakomství na všechny strany a zvláště v duchovenství! Ale die chudý kněz: „Jsem u faráře a nemám nic, jedné ztravu. Kterak mám se odievati a kniežky sobě, abych mohl kázati, kúpiti? Odpoví k tomu David prorok řka: „Nikdy sem neviděl spravedli- vého opuštěna, ani by siemě jeho hledalo chleba.“ A odpoví Spa- sitel řka: „Najprvé hledajte království nebeského, a potom všechny tyto věci, totiž pokrm a rúcho, budú vám přidány.“ Protož, milý kněže, člověče Boží, vidíš-li, že lidu prospieváš, doufaj jeho svaté milosti, žeť tebe naha nenechá. A věrně sú faráři velmi v tom ha- nební, že svým bratřím, jenž jich práci nesú, dadí núzi trpěti, majíce míti to spolu ku potřebě tělestné; neb v pravé pravdě ten, jenž s lidem pracuje statečnějé z milosti, jsa dobře živ, prospívá, ten jest hodnějí póžitkóv, kteréž ten lid dává. A tak mnoho jest snad třídníkóv, jenž sú hodnější póžitkóv kostelních než jich faráři. A to svědčí Spasitel řka: „Neroďte sobiti sobě ani střiebra, ani zlata, ani peněz, neb jest hoden pracovník pokrmu svého.“ A tak věrný, praco- vitý kněz hoden jest i oděvu i pokrmu, a farář, nepracuje-li, není ho- den, aby požíval, jedné ač by prvé pracoval a již nemohl, neb jinú měl překážku hodnú vymlúvaní. Protož die sv. Pavel k Tesalonicským měšťanóm: „Vy víte, kterak máte nás následovati, že nebyli sme k nepokoji mezi vámi, ani sme chleba darmo jedli od koho.“ A po- tom die: „Když sme byli s vámi, to sme vám rozkazovali, že, ne- chce-li kto pracovati, aniž také jez.“ Ó, hyběť kanovníkóm, fa- 167r rářóm, biskupóm i jiným kněžím i prelátóm, jenž jedie, žerú, lokají, tučně se pasú, a v duchovenství nic neprospívají! Svatý Pavle! Byť ti nejedli, kteřížť neprospívají, jistě mnozí by zemřeli, jedné ač za práci počtú hojné pití, neskrovné jedení a jiné tělestné utěšení; jakož sem slýchal, ani objedúce se řiekají: ,Ó, kterak mnoho trpíme pro cierkev svatú Boží!“ Ale že v tom napřed řečeném svatokupecství mají výmluvu řkúc, že jest slavný obyčej, aby dávali za zpověd, za pohřeb, za svátost, za 35 křest a tak za jiné věci posvátné napřed řečené, k tomu jest odpověd, že není obyčej slavný za ty věci dávati penieze, alebrž svatokupecký, 1667 67
Strana 68
G 5 10 15 20 25 30 jako die Innocencius papež, že ani napřed, ani potom pro obyčej má co žádáno býti, neb svatokupecství jest. A opět die ustavenie, že obyčej za ty věci dávati svatokupecské kacieřství jest a prokleté. A opět die ustavenie: Za pohřeb a za olej přijetí nižádný núzenie neb třenie se nepokúšej, aniž pod kterýmkolivěk obyčejem hřiechu svého kto braň; neb dávnost časóv nemenší hřiechóv, ale věcší. A mnějí, by z toho neb proto slušelo, že zákona smrti z dávného obyčeje se domnívají, neznamenajíce, že tím těžší sú hřiechové, čím déle drží duši nešťastnú přivázanú. — Té řeči tento jest rozum, že mnozí položili sú sobě některý hřiech v obyčej, že drží jej jako zákon, an jim jest k smrti věčné; a čiem oddávnějí neb déle duši držie přivázánu k dáblu i svázánu, aby tak jsúc v něm, nic dobře nečinila, tím jest těžší ten hřiech; neb dávnost a obyčej hřiecha nikdy nepo- lehčuje, ale obtěžuje. Protož, ktožkolivěk obyčejem hřiech vymlúvá, ten by tím duovodem každý hřích vymluvil; neb kdyby dóvod byl dobrý, vymluvil by i smilství řka: „Dávný obyčej jest smilniti! Jakož sú Sodomští muži svatému, když jim řekl, aby němým hřie- chem nehřešili, (odpověděli) řkúce: Aby s námi bydlil, přišels 168r k nám, ne, aby zákon dával! A pohřiechu nyní vymlúvají smilství řkúce, že jest přirozeno, ale lží. Neb nižádný hřiech ani zlost pro- tivná ctnosti není přirozen ani přirozena, ač člověk svým přirozením jest více k jednomu hříchu přichýlen než k druhému. A tak obecně lidé jsú k smilství přichýleni, jeden více než druhý, též k hněvu. Protož to pomni dobře, že ani obyčej, ani přirození, ani příchyl- nost muož vymluviti, aby hřiech hřiechem nebyl, ač přirození a při- chýlení z přirození jednomu člověku více než druhému obtěžuje neb něco oblehčuje hřiech. Tak někto má srdce hotovější než druhý, a ten prchne a druhý také bude se hněvati; protož ten tak prchna lehčejé shřeší, položiec rovné jiné příčiny. Též jest v smilství. Někto má tělo velmi bujné z přirození, a druhý ne tak; protož prvý klesna, móž lehčejé shřešiti dopustě se, ale vždy smrtedlně smilstvem shřeší. A poně vadž hněvu a smilství nemuož obyčej dávný vymluviti, kterak muož vymluviti svatokupecství? Protož velmi zlý mají obyčej světští i duchovní, jenž se obyčejem z hřiechu vymlúvají, Čechové řkúce téj:»Však od staradávna tak jest. A Němci, uvedúc zlý obyčej, i nechtí nikoli ustúpiti řkúc: „Ist unze 167v 168v 35 68
G 5 10 15 20 25 30 jako die Innocencius papež, že ani napřed, ani potom pro obyčej má co žádáno býti, neb svatokupecství jest. A opět die ustavenie, že obyčej za ty věci dávati svatokupecské kacieřství jest a prokleté. A opět die ustavenie: Za pohřeb a za olej přijetí nižádný núzenie neb třenie se nepokúšej, aniž pod kterýmkolivěk obyčejem hřiechu svého kto braň; neb dávnost časóv nemenší hřiechóv, ale věcší. A mnějí, by z toho neb proto slušelo, že zákona smrti z dávného obyčeje se domnívají, neznamenajíce, že tím těžší sú hřiechové, čím déle drží duši nešťastnú přivázanú. — Té řeči tento jest rozum, že mnozí položili sú sobě některý hřiech v obyčej, že drží jej jako zákon, an jim jest k smrti věčné; a čiem oddávnějí neb déle duši držie přivázánu k dáblu i svázánu, aby tak jsúc v něm, nic dobře nečinila, tím jest těžší ten hřiech; neb dávnost a obyčej hřiecha nikdy nepo- lehčuje, ale obtěžuje. Protož, ktožkolivěk obyčejem hřiech vymlúvá, ten by tím duovodem každý hřích vymluvil; neb kdyby dóvod byl dobrý, vymluvil by i smilství řka: „Dávný obyčej jest smilniti! Jakož sú Sodomští muži svatému, když jim řekl, aby němým hřie- chem nehřešili, (odpověděli) řkúce: Aby s námi bydlil, přišels 168r k nám, ne, aby zákon dával! A pohřiechu nyní vymlúvají smilství řkúce, že jest přirozeno, ale lží. Neb nižádný hřiech ani zlost pro- tivná ctnosti není přirozen ani přirozena, ač člověk svým přirozením jest více k jednomu hříchu přichýlen než k druhému. A tak obecně lidé jsú k smilství přichýleni, jeden více než druhý, též k hněvu. Protož to pomni dobře, že ani obyčej, ani přirození, ani příchyl- nost muož vymluviti, aby hřiech hřiechem nebyl, ač přirození a při- chýlení z přirození jednomu člověku více než druhému obtěžuje neb něco oblehčuje hřiech. Tak někto má srdce hotovější než druhý, a ten prchne a druhý také bude se hněvati; protož ten tak prchna lehčejé shřeší, položiec rovné jiné příčiny. Též jest v smilství. Někto má tělo velmi bujné z přirození, a druhý ne tak; protož prvý klesna, móž lehčejé shřešiti dopustě se, ale vždy smrtedlně smilstvem shřeší. A poně vadž hněvu a smilství nemuož obyčej dávný vymluviti, kterak muož vymluviti svatokupecství? Protož velmi zlý mají obyčej světští i duchovní, jenž se obyčejem z hřiechu vymlúvají, Čechové řkúce téj:»Však od staradávna tak jest. A Němci, uvedúc zlý obyčej, i nechtí nikoli ustúpiti řkúc: „Ist unze 167v 168v 35 68
Strana 69
10 15 20 H 30 rech“, totiž řkúc:,To jest naše právo.' A tak sú lidé na tom zpolehli, že těch obyčejóv nikoli nechtí ustúpiti a brání jich do smrti; a týmž obyčejem brání svých ustavení více než zjevného přikázaní Pána Boha. Ale věrní křestané varují se všech obyčejóv, jenž sú proti obyče- jóm jich Spasitele a proti jeho radě neb proti přikázaní; a uzří-li který obyčej, an jest proti pravdě, ihned jej zavrhú. Protož die sv. Augustin: „Darmo někteří, jenž nerozumným dóvodem jsú pře- moženi, nám předkládají obyčej, jako by obyčej větčí byl než pravda, aneb aby v duchovních věcech nemělo býti následováno to, což lepší od Ducha svatého zjevno jest.“ Miení ten svatý, že darmo se brání lidé zlým obyčejem, jako by byl hodnější než pravda. Však rozum přemáhá, že pravda má přemoci obyčej. A opět když co dobrého se děje v duchovenství a Duch svatý ukáže nětco lepšieho, tehdy máme ihned to přijíti. Opět die sv. Augustin: „Více pravdu než obyčej máme následovati, neb rozum a pravda obyčej vždy vyhánějí.“ Také sv. Cyprián, veliký mučedlník a biskup, jehož velmi chválí sv. Augustin, ten die: „Obyčej bez “ pravdy starý blud jest; protož opustíc blud, jděmež po pravdě! A opět die: „Ne člověčí blud má následován býti, ale Boží pravda. A sv. Ambrož die: „Noviny všechny, kterých jest Kristus neučinil, potupujem.“ A sv. Isidor die: „Obyčej zlý zákon Boží a rozum pře- máhají.“ A sv. Rehoř die: „Poněvadž Pavel die: „Založení jiného nižádný nemuož položiti mimo to, kteréž položeno jest, jenž jest 25 Kristus Ježíš'; tehdy dóvod jest, že kde Kristova není založení, že tu není dobrého činu stavení.“ To sv. Řehoř. Aj teď máš velikých svědkóv mnoho, že nižádný zlý obyčej 169v kterakkolivěk dávný nemá držien býti, neb každý taký jest proti Bohu, proti jeho zákonu a proti rozumu. A že nemuož nižádné dobré stavení býti, kdež Kristus není založení, a že Kristus založil jest, aby duchovní věci dávali darmo pro spasení, řka: „Darmo ste vzeli, darmo dávajte,“ protož dáblovo jest zpětné založení, jenž die: Darmo nedávajte, ale beřte! Máte křest, zpověd, olej svatý, svě- cení, mše i rozhřešení, pohřeb, modlitby i vigiljí, prebendy, ol- táře, kostely i kázaní, těla Božieho dávaní i biřmování, v zákon přijímaní i stvrzení, odpustky i súdu vydání; to vše prodávajte! 1691 35 69
10 15 20 H 30 rech“, totiž řkúc:,To jest naše právo.' A tak sú lidé na tom zpolehli, že těch obyčejóv nikoli nechtí ustúpiti a brání jich do smrti; a týmž obyčejem brání svých ustavení více než zjevného přikázaní Pána Boha. Ale věrní křestané varují se všech obyčejóv, jenž sú proti obyče- jóm jich Spasitele a proti jeho radě neb proti přikázaní; a uzří-li který obyčej, an jest proti pravdě, ihned jej zavrhú. Protož die sv. Augustin: „Darmo někteří, jenž nerozumným dóvodem jsú pře- moženi, nám předkládají obyčej, jako by obyčej větčí byl než pravda, aneb aby v duchovních věcech nemělo býti následováno to, což lepší od Ducha svatého zjevno jest.“ Miení ten svatý, že darmo se brání lidé zlým obyčejem, jako by byl hodnější než pravda. Však rozum přemáhá, že pravda má přemoci obyčej. A opět když co dobrého se děje v duchovenství a Duch svatý ukáže nětco lepšieho, tehdy máme ihned to přijíti. Opět die sv. Augustin: „Více pravdu než obyčej máme následovati, neb rozum a pravda obyčej vždy vyhánějí.“ Také sv. Cyprián, veliký mučedlník a biskup, jehož velmi chválí sv. Augustin, ten die: „Obyčej bez “ pravdy starý blud jest; protož opustíc blud, jděmež po pravdě! A opět die: „Ne člověčí blud má následován býti, ale Boží pravda. A sv. Ambrož die: „Noviny všechny, kterých jest Kristus neučinil, potupujem.“ A sv. Isidor die: „Obyčej zlý zákon Boží a rozum pře- máhají.“ A sv. Rehoř die: „Poněvadž Pavel die: „Založení jiného nižádný nemuož položiti mimo to, kteréž položeno jest, jenž jest 25 Kristus Ježíš'; tehdy dóvod jest, že kde Kristova není založení, že tu není dobrého činu stavení.“ To sv. Řehoř. Aj teď máš velikých svědkóv mnoho, že nižádný zlý obyčej 169v kterakkolivěk dávný nemá držien býti, neb každý taký jest proti Bohu, proti jeho zákonu a proti rozumu. A že nemuož nižádné dobré stavení býti, kdež Kristus není založení, a že Kristus založil jest, aby duchovní věci dávali darmo pro spasení, řka: „Darmo ste vzeli, darmo dávajte,“ protož dáblovo jest zpětné založení, jenž die: Darmo nedávajte, ale beřte! Máte křest, zpověd, olej svatý, svě- cení, mše i rozhřešení, pohřeb, modlitby i vigiljí, prebendy, ol- táře, kostely i kázaní, těla Božieho dávaní i biřmování, v zákon přijímaní i stvrzení, odpustky i súdu vydání; to vše prodávajte! 1691 35 69
Strana 70
5 10 15 20 25 30 Sami ste kupovali, nemuožte darmo dáti a naplňte mi tato slova: Darmo nižádný nedávaj, neb nižádný jest darmo nevzal. Tak radí dábel, jenž jest obyčej nehodný ustavil, aby kněží darmo daróv Ducha svatého nedávali, ale aby napomínali, cenili, prodávali i pro ně lidi pohonili. Protož ten zlý obyčej má rušen býti. A kterýž- kolivěk obyčej sjednává se s zákonem Kristovým, ten jest slavný, velebný a chvály hodný a toho nižádný nemá bořiti. Neb jakž by jej bořil, kterak by proti Kristovi nebyl? A držel by neústupně proti Kristovu obyčeji, kterak neupadl v kacieřství? A že tento obyčej Kristóv jest slavný, aby kněžie darmo dary Ducha svatého dávali, za ně ani napřed, ani potom nenutili, protož tomu obyčeji odporný obyčej jest zlořečený. Protož věrní kněží netbajme, coť jiní mluví, ale, cožť Kristus přikazuje, to plňme. Darmo dary Boží dávajme, neb jsúc dobře živi a tak dávajíce, od něho nesmírně lepší odplatu vezmeme po své smrti. Kterak také kněží, kanovníci neb faráři zle utracují almužnu pro Boha danú, jeden obyčej jest, že přátely nadávají, aby lidé mněli, že sú urozeni; a druhdy jiným dávají než přátelóm, aby z jich rodu byli nazváni. A tudy velmi zavržení v světě bývají povýšeni, a druhdy otcóv svých a jiných chudých přátel se odřiekají aneb stydie se jimi. A že přátelóm pomáhají, i jako prvé sem řekl, mají ten dóvod, že z přirození i z Božieho přikázaní má více člověk mi- lovati otce a máteř a příbuzné nežli jiné. A ten dóvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv; jakož sami znají řkúc, že to přijímají, aby mohli chudým přátelóm pomáhati. Ale to velebení v světě tupí víra Pána Ježíše Krista; neb, ač Kristus jest člověk naj- dóstojnější, však ráčil jest se naroditi z chudého pokolenie. Neb kto sú byli zavrženější než synové Israhelští čtyry sta let v Egyptě a více, jakož Písmo ukazuje, takže i Kristus i David, otec jeho, jsú z lidu zavrženého urozeni! Avšak Kristus byl jest najšlechetnější a David také šlechetný v ctnostech a tak dóstojný; ale svět toho neváží, ale zamítá. Neb kto jest v Starém Zákoně nad Davida ušlechtilejší král, ač jest byl z mládi pastýřem a v svých otcích v Egyptě zavržený slúha, jakož z Písma se ukazuje? Protož co člověku, a zvláště knězi, jest prospěšno, že chlubě se rodem, aneb nejsa urozený podlé světa, i chce slúti urozený? 171r 1701 170V 35 70
5 10 15 20 25 30 Sami ste kupovali, nemuožte darmo dáti a naplňte mi tato slova: Darmo nižádný nedávaj, neb nižádný jest darmo nevzal. Tak radí dábel, jenž jest obyčej nehodný ustavil, aby kněží darmo daróv Ducha svatého nedávali, ale aby napomínali, cenili, prodávali i pro ně lidi pohonili. Protož ten zlý obyčej má rušen býti. A kterýž- kolivěk obyčej sjednává se s zákonem Kristovým, ten jest slavný, velebný a chvály hodný a toho nižádný nemá bořiti. Neb jakž by jej bořil, kterak by proti Kristovi nebyl? A držel by neústupně proti Kristovu obyčeji, kterak neupadl v kacieřství? A že tento obyčej Kristóv jest slavný, aby kněžie darmo dary Ducha svatého dávali, za ně ani napřed, ani potom nenutili, protož tomu obyčeji odporný obyčej jest zlořečený. Protož věrní kněží netbajme, coť jiní mluví, ale, cožť Kristus přikazuje, to plňme. Darmo dary Boží dávajme, neb jsúc dobře živi a tak dávajíce, od něho nesmírně lepší odplatu vezmeme po své smrti. Kterak také kněží, kanovníci neb faráři zle utracují almužnu pro Boha danú, jeden obyčej jest, že přátely nadávají, aby lidé mněli, že sú urozeni; a druhdy jiným dávají než přátelóm, aby z jich rodu byli nazváni. A tudy velmi zavržení v světě bývají povýšeni, a druhdy otcóv svých a jiných chudých přátel se odřiekají aneb stydie se jimi. A že přátelóm pomáhají, i jako prvé sem řekl, mají ten dóvod, že z přirození i z Božieho přikázaní má více člověk mi- lovati otce a máteř a příbuzné nežli jiné. A ten dóvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv; jakož sami znají řkúc, že to přijímají, aby mohli chudým přátelóm pomáhati. Ale to velebení v světě tupí víra Pána Ježíše Krista; neb, ač Kristus jest člověk naj- dóstojnější, však ráčil jest se naroditi z chudého pokolenie. Neb kto sú byli zavrženější než synové Israhelští čtyry sta let v Egyptě a více, jakož Písmo ukazuje, takže i Kristus i David, otec jeho, jsú z lidu zavrženého urozeni! Avšak Kristus byl jest najšlechetnější a David také šlechetný v ctnostech a tak dóstojný; ale svět toho neváží, ale zamítá. Neb kto jest v Starém Zákoně nad Davida ušlechtilejší král, ač jest byl z mládi pastýřem a v svých otcích v Egyptě zavržený slúha, jakož z Písma se ukazuje? Protož co člověku, a zvláště knězi, jest prospěšno, že chlubě se rodem, aneb nejsa urozený podlé světa, i chce slúti urozený? 171r 1701 170V 35 70
Strana 71
I zdali nemní, by těžce nehřešil, stydě se svým pokolením a chtě se chlubiti cizím lživě? Aj Kristus die: „Kto miluje otce neb máteř (a ovšem dálejší přátely) „viece než mě, není mne hoden.“ Protož tací, jenž z pýchy předkládají k milování nad Krista své přátely, nejsú praví Kristovi následovníci. A poněvadž pod velikú pomstú všichni Krista máme následovati a on, jsa najvyšší biskup a všemo- húcí, nezbohatil jest v světě matky své tělestně, ani přátel svých zvláštních, ale nechal na čas v znamenité chudobě trvati, kakož tehdy následuje kněz Krista, jenž své přátely bohatí? Opět, jakož světí praví, což kněz má nadání, že to jest chudých almužna; protož ne- sluší, aby odtrhna od chudých jich almužny, své přátely bohatil. A tak máš, že kněží hřeší, když přátely své kostelním nadáním bohatí. Pak k dóvodu, když die: ,Z přirození i z Božieho přikázaní má člověk více milovati otce a máteř a jiné přátely více než cizí, tu muož býti odpověd, že, jest-li otec neb mátě neb jiný přítel nuzný a Božieho [ milovník zákona, tehdy kněz muož z milosti Boží pomoci jemu, aby núze netrpěl. Ale to jest daleko od zbohacení a od pýchy pozdvižení, neb by již učinil tak vedlé Božieho přikázaní. Ještě jinými obyčeji hřeší kněží. Prvý obyčej jich, že krmí mnohé pochlebníky, aby je chválili, že sú štědří, a zovú bohaté proti tomu Kristovu naučení, jenž die: „Když činíš oběd neb večeři, nerod volati přátel a bohatých!“ Druhý obyčej, že chovají čeled nepotřeb- nú úřadu kněžskému, jako střelcóv, komorníkóv a mnoho panoší. Třetí obyčej, že kupují mnoho nepotřebných orudí, jako mísy střiebrné, koflíky, lžíce, polštáře a lože pyšné a jiné věci mnohé. Čtvrtý obyčej, že stavějí domy přílišně nákladité, bořie dobré, v nichž by mohli dobře bydliti, a stavějí jiné; a jakž se nebude líbiti, ihned obořie a jiné náklady učiní. Ale oboří-li se co v kostele, toho netbají, by opravili, ale chudé lidi pudí, aby naložili! Pátý obyčej, že chovají koně krásné a přípravu pyšnú na ně strojí a pak psuov 172r mnoho lovčích, jimiž chudých almužnu maří. I muož znáti člověk velmi hlúpý, že těch lichých pět obyčejóv neostavil jest kněžím Spasitel a že úřadu kněžskému nic nejsú po- mocni, alebrž že sú svazkové dáblovi, jimiž je víže a pudí ku pýše 35 a vede je jako slepé k zatracení. A tak sú ty slúhy dáblovy duchovní slepotú poraženi, že když jich otieže: „Proč tak činíte?“, odpovídají, 5 10 15 20 25 30 1717 71
I zdali nemní, by těžce nehřešil, stydě se svým pokolením a chtě se chlubiti cizím lživě? Aj Kristus die: „Kto miluje otce neb máteř (a ovšem dálejší přátely) „viece než mě, není mne hoden.“ Protož tací, jenž z pýchy předkládají k milování nad Krista své přátely, nejsú praví Kristovi následovníci. A poněvadž pod velikú pomstú všichni Krista máme následovati a on, jsa najvyšší biskup a všemo- húcí, nezbohatil jest v světě matky své tělestně, ani přátel svých zvláštních, ale nechal na čas v znamenité chudobě trvati, kakož tehdy následuje kněz Krista, jenž své přátely bohatí? Opět, jakož světí praví, což kněz má nadání, že to jest chudých almužna; protož ne- sluší, aby odtrhna od chudých jich almužny, své přátely bohatil. A tak máš, že kněží hřeší, když přátely své kostelním nadáním bohatí. Pak k dóvodu, když die: ,Z přirození i z Božieho přikázaní má člověk více milovati otce a máteř a jiné přátely více než cizí, tu muož býti odpověd, že, jest-li otec neb mátě neb jiný přítel nuzný a Božieho [ milovník zákona, tehdy kněz muož z milosti Boží pomoci jemu, aby núze netrpěl. Ale to jest daleko od zbohacení a od pýchy pozdvižení, neb by již učinil tak vedlé Božieho přikázaní. Ještě jinými obyčeji hřeší kněží. Prvý obyčej jich, že krmí mnohé pochlebníky, aby je chválili, že sú štědří, a zovú bohaté proti tomu Kristovu naučení, jenž die: „Když činíš oběd neb večeři, nerod volati přátel a bohatých!“ Druhý obyčej, že chovají čeled nepotřeb- nú úřadu kněžskému, jako střelcóv, komorníkóv a mnoho panoší. Třetí obyčej, že kupují mnoho nepotřebných orudí, jako mísy střiebrné, koflíky, lžíce, polštáře a lože pyšné a jiné věci mnohé. Čtvrtý obyčej, že stavějí domy přílišně nákladité, bořie dobré, v nichž by mohli dobře bydliti, a stavějí jiné; a jakž se nebude líbiti, ihned obořie a jiné náklady učiní. Ale oboří-li se co v kostele, toho netbají, by opravili, ale chudé lidi pudí, aby naložili! Pátý obyčej, že chovají koně krásné a přípravu pyšnú na ně strojí a pak psuov 172r mnoho lovčích, jimiž chudých almužnu maří. I muož znáti člověk velmi hlúpý, že těch lichých pět obyčejóv neostavil jest kněžím Spasitel a že úřadu kněžskému nic nejsú po- mocni, alebrž že sú svazkové dáblovi, jimiž je víže a pudí ku pýše 35 a vede je jako slepé k zatracení. A tak sú ty slúhy dáblovy duchovní slepotú poraženi, že když jich otieže: „Proč tak činíte?“, odpovídají, 5 10 15 20 25 30 1717 71
Strana 72
K 5 10 15 20 25 30 že svět neb čest světská chce tak míti! A poněvadž dábel mnoho lepší jest než ta čest světská, byla by něco ozdobnější a pravější odpověd, by řekli, že dábel chce tak mieti. Protož kto tak odpověd dává, ten ihned bláznivě zná, že jest přemožen od dábla, že tak na obranu svého hřiecha přivodí svět, jímž dábel zlého požívaje pře- mohl ho, neb to víme, že dábel světem a tělem proti nám bojuje. Protož jako člověk nemá omluvy z smilství řka, že tělo tomu chce, též nemá omluvy řka, že tomu svět chce. Neb podobná-li by byla omluva rytieři před jeho králem, kdyby dal se jieti volně nepřieteli jeho ] a král by ho otázal řka: „Proč si se dal jieti?“, a on by od- pověděl, že nepřietel chtěl tak mieti? I jest velmi divné, že lidé sú tak oslepeni, že svých nepřátelóv plní vuoli, slúžíce dáblu, světu a tělu pro velmi marnú odplatu, totiž pro chválu světskú, za níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie chvály věčné radosti a zatra- cenie s ďábly v ohni, v temnosti, v tesknosti a v neskonalé bolesti. A čím více kto a marněji záduší utracuje, tím více bude, ač se ne- pokaje, muky trpěti věčného ohně. A kterak se vymluví kněží, kteříkolivěk v smilství záduší hanebně tratí, připravujíce krásně(jé) své kuběny, kněhně neb ženimy než v kostele oltáře a obrazy, dávajíce jim sukně, pláště i kožichy, berúce desátky chudých i ofěry! A tak již v obyčej sú své smilstvo položili, že již bez studu ženy mají, někteří pokrytě nazývajíce je sestrami — a sestře-liť smilství odpustí, jakož i Písmo i vobyčej ukazuje? A není, kto by poželel statečně té veliké nehody! Starší neopatří, neb by musili prvé sami téhož nechajti; páni netbají, neb druzí sami tak živi sú, a někteří pro přízeň tělestnú; a jiní, ač jim žel, ale mní, by nebyli povinni polepšiti; a někteří počnúce odpadnú, s jedné strany že se bojí póhonuov, s druhé strany že prelátové ihned zlosyny pro- púštějí; a pak lid osadní, ten aneb nedbá aneb nesmí, aniž umie se proti zjevné zlosti statečně postaviti. Ale měli by učiniti vedlé Kristova přikázaní: najprvé několiko jich neb pán podací napome- núti kněze; neuposlúchal-li by, potom měli by všickni sjíti se a řéci jemu, aby pohoršení vyvrhl; pakli by toho učiniti nechtěl, ale aby se ho varovali jako zjevného hříšníka a pekelníka — tak jest Kristus přikázal. Nadto ještě vznesli by na biskupa, aby to opravil; nedbal-li by biskup, tehdy nedati jemu desátkóv, aniž 1727 173r 35 72
K 5 10 15 20 25 30 že svět neb čest světská chce tak míti! A poněvadž dábel mnoho lepší jest než ta čest světská, byla by něco ozdobnější a pravější odpověd, by řekli, že dábel chce tak mieti. Protož kto tak odpověd dává, ten ihned bláznivě zná, že jest přemožen od dábla, že tak na obranu svého hřiecha přivodí svět, jímž dábel zlého požívaje pře- mohl ho, neb to víme, že dábel světem a tělem proti nám bojuje. Protož jako člověk nemá omluvy z smilství řka, že tělo tomu chce, též nemá omluvy řka, že tomu svět chce. Neb podobná-li by byla omluva rytieři před jeho králem, kdyby dal se jieti volně nepřieteli jeho ] a král by ho otázal řka: „Proč si se dal jieti?“, a on by od- pověděl, že nepřietel chtěl tak mieti? I jest velmi divné, že lidé sú tak oslepeni, že svých nepřátelóv plní vuoli, slúžíce dáblu, světu a tělu pro velmi marnú odplatu, totiž pro chválu světskú, za níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie chvály věčné radosti a zatra- cenie s ďábly v ohni, v temnosti, v tesknosti a v neskonalé bolesti. A čím více kto a marněji záduší utracuje, tím více bude, ač se ne- pokaje, muky trpěti věčného ohně. A kterak se vymluví kněží, kteříkolivěk v smilství záduší hanebně tratí, připravujíce krásně(jé) své kuběny, kněhně neb ženimy než v kostele oltáře a obrazy, dávajíce jim sukně, pláště i kožichy, berúce desátky chudých i ofěry! A tak již v obyčej sú své smilstvo položili, že již bez studu ženy mají, někteří pokrytě nazývajíce je sestrami — a sestře-liť smilství odpustí, jakož i Písmo i vobyčej ukazuje? A není, kto by poželel statečně té veliké nehody! Starší neopatří, neb by musili prvé sami téhož nechajti; páni netbají, neb druzí sami tak živi sú, a někteří pro přízeň tělestnú; a jiní, ač jim žel, ale mní, by nebyli povinni polepšiti; a někteří počnúce odpadnú, s jedné strany že se bojí póhonuov, s druhé strany že prelátové ihned zlosyny pro- púštějí; a pak lid osadní, ten aneb nedbá aneb nesmí, aniž umie se proti zjevné zlosti statečně postaviti. Ale měli by učiniti vedlé Kristova přikázaní: najprvé několiko jich neb pán podací napome- núti kněze; neuposlúchal-li by, potom měli by všickni sjíti se a řéci jemu, aby pohoršení vyvrhl; pakli by toho učiniti nechtěl, ale aby se ho varovali jako zjevného hříšníka a pekelníka — tak jest Kristus přikázal. Nadto ještě vznesli by na biskupa, aby to opravil; nedbal-li by biskup, tehdy nedati jemu desátkóv, aniž 1727 173r 35 72
Strana 73
L 5 10 20 25 30 mše jeho slyšeti, neb jest ustavení, aby nižádný neposlúchal mše kněze, o němž vie bez pochyby, že má ženimu neb kuběnu; a to ustavenie jest pod kletbú vydáno, ne by mše nebyla svatá, ale aby kněz neslúžil neduostojně a lid aby nebyl ú časten hřiechu jeho. Pakli by to vše nepomohlo, neb snad by neslúžil, jakož to činí, a měl by dosti jísti bez jich dávaní, ale učiniti mu, jako přikázal sv. Pavel o smilníku, o němž die sv. Jan Zlatoustý, že pravie o něm, že jest byl kněz. Co přikázal Pavel? Řekl: „Vymeťte starý kvas!“, míně toho smilníka; neb die napřed: „Toho, jenž tak jest učinil, ve jméno Pána našeho Ježíše Krista zberúce se, a v tom duchu s mocí Pána Ježíše dáti takového Šathanu v trápení těla, aby duch spasen byl v den Pána našeho Ježíše Krista. Aj teď dal sv. Pavel naučení, kterak smilníka zjevného všickni spolu vyvrci z sebe mají jako starý kvas. Ale že řiekají lidé: „My 15 móžem bez toho dobře býti, co nám do toho? Nám to neškodí!“ ihned die sv. Pavel: „Nenie dobrá radost vaše. Nevíte, že malý kvas, totiž málo kvasnic, všechno těsto ruší? Vymeťte starý kvas! — Aj teď ukazuje, že nedobře sú byli radostni trpiece toho; neb od něho byli sú nakvašeni, totiž jeho hřiechem zprzně ni, jsúce účastni, že sú netbali. Protož dí jim sv. Pavel: „A vy ste se naduli, totiž netbajíce, aby vyvržen byl z prostředka vás, jenž jest to učinil. I kterak móž pán a osada vymluvena býti, když netbá, aby taký protivník Boží zlosti své neopustil, jímž jiní svého hřiechu brání a na něho zřiec též hřeší? Apoštolové Kristovi ustanovili, aby kně- zem nebyl ten, kterýž by po křtu smilství se dopustil, a také kněz, dopustě se smilství, aby kněžství zbaven byl; a pak apoštolští ná- městkové, biskupové, sami smilní a jiným smilství nebrání! Jakýž otec, takýž i syn; syn dá a otec vezme penieze, aby syn ženimu měl; onen prodává hřiech a tento kupuje, kopu do roka od ženimy. A v Moravě, když, jakož praví, kopu farář dával od kolébky; protož převzděli tomu platu cunabulales, česky: pokolebnie. A v Uhřiech platí každý farář od dietěte; a čím jich viece má, tím více biskupovi peněz dá. Tak sú mi pravili, kteříž sú v Uhřiech bývali. I mají ti slúti I pastýři, lúpíce ovce Kristovy a nakládajíce na ďáblovy kurvy? 35 Berúce zboží od lidí, almužny a desátky a obětují je dáblovi! A majíce napřed jíti a vésti lid po Kristovi, i vedú zlým příkladem 1737 174r 1747 73
L 5 10 20 25 30 mše jeho slyšeti, neb jest ustavení, aby nižádný neposlúchal mše kněze, o němž vie bez pochyby, že má ženimu neb kuběnu; a to ustavenie jest pod kletbú vydáno, ne by mše nebyla svatá, ale aby kněz neslúžil neduostojně a lid aby nebyl ú časten hřiechu jeho. Pakli by to vše nepomohlo, neb snad by neslúžil, jakož to činí, a měl by dosti jísti bez jich dávaní, ale učiniti mu, jako přikázal sv. Pavel o smilníku, o němž die sv. Jan Zlatoustý, že pravie o něm, že jest byl kněz. Co přikázal Pavel? Řekl: „Vymeťte starý kvas!“, míně toho smilníka; neb die napřed: „Toho, jenž tak jest učinil, ve jméno Pána našeho Ježíše Krista zberúce se, a v tom duchu s mocí Pána Ježíše dáti takového Šathanu v trápení těla, aby duch spasen byl v den Pána našeho Ježíše Krista. Aj teď dal sv. Pavel naučení, kterak smilníka zjevného všickni spolu vyvrci z sebe mají jako starý kvas. Ale že řiekají lidé: „My 15 móžem bez toho dobře býti, co nám do toho? Nám to neškodí!“ ihned die sv. Pavel: „Nenie dobrá radost vaše. Nevíte, že malý kvas, totiž málo kvasnic, všechno těsto ruší? Vymeťte starý kvas! — Aj teď ukazuje, že nedobře sú byli radostni trpiece toho; neb od něho byli sú nakvašeni, totiž jeho hřiechem zprzně ni, jsúce účastni, že sú netbali. Protož dí jim sv. Pavel: „A vy ste se naduli, totiž netbajíce, aby vyvržen byl z prostředka vás, jenž jest to učinil. I kterak móž pán a osada vymluvena býti, když netbá, aby taký protivník Boží zlosti své neopustil, jímž jiní svého hřiechu brání a na něho zřiec též hřeší? Apoštolové Kristovi ustanovili, aby kně- zem nebyl ten, kterýž by po křtu smilství se dopustil, a také kněz, dopustě se smilství, aby kněžství zbaven byl; a pak apoštolští ná- městkové, biskupové, sami smilní a jiným smilství nebrání! Jakýž otec, takýž i syn; syn dá a otec vezme penieze, aby syn ženimu měl; onen prodává hřiech a tento kupuje, kopu do roka od ženimy. A v Moravě, když, jakož praví, kopu farář dával od kolébky; protož převzděli tomu platu cunabulales, česky: pokolebnie. A v Uhřiech platí každý farář od dietěte; a čím jich viece má, tím více biskupovi peněz dá. Tak sú mi pravili, kteříž sú v Uhřiech bývali. I mají ti slúti I pastýři, lúpíce ovce Kristovy a nakládajíce na ďáblovy kurvy? 35 Berúce zboží od lidí, almužny a desátky a obětují je dáblovi! A majíce napřed jíti a vésti lid po Kristovi, i vedú zlým příkladem 1737 174r 1747 73
Strana 74
5 M 10 15 20 25 30 v hrdlo dáblu! Majíce za se i za lid dóstojně Bohu tělo Kristovo obětovati, i smějí jako Jidáš, zrádce nevěrný, neduostojně jeho svaté tělo přijímati! Běda, běda pastýřom takým, vpravdě zlodějóm a lotróm a hltavým vlkóm! A neviem, kterak těch cierkev svatá po- zbude, nepřičiní-li se k tomu obec tím řádem, jakož jest Kristus a sv. Pavel položil. Dajž milostivý Spasitel, abychom všichni hřiechóv se varovali, oni ženim nechali a Krista v ctnostech následovali, nechajíc zlého obrokóv a zboží dobývaní a též i zlého utracování a dávajíce lidu činy dobrými i slovem Božím naučení! Ještě vzpomenuch, že měněním far svatokupčí, a najímaním v směnění mnoho chytrosti běží. A že vždy znova každému kostelu péči duší kupují, kto je z hřiechu vymluví? Též že znajímá kostel i pase se v městě bez práce, a nájemník pilen jest, aby střihl i zdojil ovce, onde zakazuje třidceti mší, jednak zaprosí deset mší; jednak u kříže u Veliký pátek pět groší pro pět jiezev Kristových položiti velí, jednak tři libry vosku káže dáti Bohu a sobě vezme, aby prodal, jednak sviece krásné káže obětovati, aby mohl je přetočiti. Kdeť se staví, dokud peněz, které má dáti z nájmu, neuhoní? Kristus die: „Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl.“ Kto zloděj? Die Kristus: „Kto jinudy vstupuje nežli dveřmi, zloděj jest a lotr.“ Kte- rými dveřmi? Ježíšem. Coj' Ježíš? Spasení. Protož, ktož ne pro lidské spasení a své, ale pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj jest a lotr. Ovcí nedbá, neb jemu nepříslušejí. Lotr lotru najal ovce; tento drží a dojí a onomu podává a ten bez práce lúpe- žem se krmí! O by někteří se z nich rozpomenul jako onen lotr na kříži, že Kristus bez viny své ovce vykúpil a poželel řka:„My oba jsva vinna,I že sva ty ovce Kristovy tak kúpila!“ Ale die některý: „Musím najíti kostel, nemohu se u něho živiti. Ó blázne! Kterak bude pak se a tě nájemník živiti? Jistě lúpež naplní obě břiše! Opět die: „Nemohu u kostela seděti, musím u druhého obroka býti.“ O lakomče! Jednomu nemuožeš dosti učiniti, a pak smieš dva držeti? Opět dieš: „Musím dvořiti.“ Ajá diem, že tak mí- níš dáblu slúžiti. Jsi-li pastýřem, pas ovce a nechaj dvoření! Opět dieš:„Mám patronazlého.“Ajá diem:,Snad patron jest dobrý, a tyzlý; protož nechaj zlosti, zbud se s patronem i s ovcemi! Pakli patron jest zlý, tvá dobrota přemóž jeho zlost; pakli vždy nemuožeš přemoci, 175r 175v 35 74
5 M 10 15 20 25 30 v hrdlo dáblu! Majíce za se i za lid dóstojně Bohu tělo Kristovo obětovati, i smějí jako Jidáš, zrádce nevěrný, neduostojně jeho svaté tělo přijímati! Běda, běda pastýřom takým, vpravdě zlodějóm a lotróm a hltavým vlkóm! A neviem, kterak těch cierkev svatá po- zbude, nepřičiní-li se k tomu obec tím řádem, jakož jest Kristus a sv. Pavel položil. Dajž milostivý Spasitel, abychom všichni hřiechóv se varovali, oni ženim nechali a Krista v ctnostech následovali, nechajíc zlého obrokóv a zboží dobývaní a též i zlého utracování a dávajíce lidu činy dobrými i slovem Božím naučení! Ještě vzpomenuch, že měněním far svatokupčí, a najímaním v směnění mnoho chytrosti běží. A že vždy znova každému kostelu péči duší kupují, kto je z hřiechu vymluví? Též že znajímá kostel i pase se v městě bez práce, a nájemník pilen jest, aby střihl i zdojil ovce, onde zakazuje třidceti mší, jednak zaprosí deset mší; jednak u kříže u Veliký pátek pět groší pro pět jiezev Kristových položiti velí, jednak tři libry vosku káže dáti Bohu a sobě vezme, aby prodal, jednak sviece krásné káže obětovati, aby mohl je přetočiti. Kdeť se staví, dokud peněz, které má dáti z nájmu, neuhoní? Kristus die: „Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl.“ Kto zloděj? Die Kristus: „Kto jinudy vstupuje nežli dveřmi, zloděj jest a lotr.“ Kte- rými dveřmi? Ježíšem. Coj' Ježíš? Spasení. Protož, ktož ne pro lidské spasení a své, ale pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj jest a lotr. Ovcí nedbá, neb jemu nepříslušejí. Lotr lotru najal ovce; tento drží a dojí a onomu podává a ten bez práce lúpe- žem se krmí! O by někteří se z nich rozpomenul jako onen lotr na kříži, že Kristus bez viny své ovce vykúpil a poželel řka:„My oba jsva vinna,I že sva ty ovce Kristovy tak kúpila!“ Ale die některý: „Musím najíti kostel, nemohu se u něho živiti. Ó blázne! Kterak bude pak se a tě nájemník živiti? Jistě lúpež naplní obě břiše! Opět die: „Nemohu u kostela seděti, musím u druhého obroka býti.“ O lakomče! Jednomu nemuožeš dosti učiniti, a pak smieš dva držeti? Opět dieš: „Musím dvořiti.“ Ajá diem, že tak mí- níš dáblu slúžiti. Jsi-li pastýřem, pas ovce a nechaj dvoření! Opět dieš:„Mám patronazlého.“Ajá diem:,Snad patron jest dobrý, a tyzlý; protož nechaj zlosti, zbud se s patronem i s ovcemi! Pakli patron jest zlý, tvá dobrota přemóž jeho zlost; pakli vždy nemuožeš přemoci, 175r 175v 35 74
Strana 75
N 5 10 15 hledaj od Boha a od dobrých lidí pomoci. Pakli vše neprospěje, že lid snad není tebe hoden aneb ty lidu toho, vzdada, beř se jinam! Pakli muožeš směniti s dobrým knězem — ale velmiť jest nejisté měnění, ač by nebral stvrzenie za penieze, — směň se aneb usaď věrného kněze, ať s lidem pracuje, a ty jdi jinam kázat! A pak o nájmu neviem, kdy muož hodně býti, a to s obú stran. Farář nemohl-li ] by nikoli ostati s osadú svú, ale měl by dobrému 176r knězi poručiti. Neb poněvadž doufá mu duší, z nichž počet má dáti najvyššímu pastýři, proč mu nedoufá bobkóv ovčích? I neviem, kterak hodně móž najíti! Pak s strany toho, ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně najíti, jedné tiem úmyslem, že vida v lidu nedostatek v naučení slova Božieho a vida nedostatek farářóv a zna- menaje, že by mohl prospěti, i vvázal by se v práci — ale velmi se ostřiehaje, aby ho lakomství nikudy netáhlo, ani potom podtrhlo a aby ničím nebyl ku pohoršení toho lidu — snad by tak neslul před Kristem nájemník, ale pastýř. Neb by pásl ovce Kristovy příkladem dobrým a jeho slovem, varuje se hřiechu na všecky strany a jsa pilen spasenie toho lidu. Kapitola VIII. A 20 Po dokázaní svatokupecství duchovních již také sluší se dotknúti svatokupecství světských, neb také mnohými obyčeji svatokupec- stvím jsú zpr zněni: najprvé a najhrubějé, kteříž vezmúce dary, buďto 176 v penieze, koflíky neb koně aneb jiné věci, aneb zapíšíce sobě platy nebo služby, i dávají biskupství, proboš(s)tví, kanovnicství neb fa- rářství. A ti mají tatíka Jeroboam krále, o němž die Písmo: „Ktož- kolivěk chtěl jest ruku Jeroboam naplniti, byl jest knězem nad horami.“ A ihned die Písmo, že „pro tu příčinu dóm Jeroboam shřešil jest a vyvrácen a shlazen s země.“ Dóm, totiž pokolení jeho a království; neb potom psáno stojí, že poslal Jeroboam svú ženu k proroku, jenž slul Achias, aby se otázala, bude-li syn jeho živ a po něm kralovati, neb byl jest syn jeho nemocen, jmenem Abia. A když jest k němu přišla do domu, řekl jí prorok: „Poď sem, pod sem, ženo Jeroboam! Proč se jinú činíš? Aj já poslán sem k tobě tvrdý posel. Jdi a rci Jeroboamovi! Toť die Pán Buoh Israhelský, 25 30 75
N 5 10 15 hledaj od Boha a od dobrých lidí pomoci. Pakli vše neprospěje, že lid snad není tebe hoden aneb ty lidu toho, vzdada, beř se jinam! Pakli muožeš směniti s dobrým knězem — ale velmiť jest nejisté měnění, ač by nebral stvrzenie za penieze, — směň se aneb usaď věrného kněze, ať s lidem pracuje, a ty jdi jinam kázat! A pak o nájmu neviem, kdy muož hodně býti, a to s obú stran. Farář nemohl-li ] by nikoli ostati s osadú svú, ale měl by dobrému 176r knězi poručiti. Neb poněvadž doufá mu duší, z nichž počet má dáti najvyššímu pastýři, proč mu nedoufá bobkóv ovčích? I neviem, kterak hodně móž najíti! Pak s strany toho, ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně najíti, jedné tiem úmyslem, že vida v lidu nedostatek v naučení slova Božieho a vida nedostatek farářóv a zna- menaje, že by mohl prospěti, i vvázal by se v práci — ale velmi se ostřiehaje, aby ho lakomství nikudy netáhlo, ani potom podtrhlo a aby ničím nebyl ku pohoršení toho lidu — snad by tak neslul před Kristem nájemník, ale pastýř. Neb by pásl ovce Kristovy příkladem dobrým a jeho slovem, varuje se hřiechu na všecky strany a jsa pilen spasenie toho lidu. Kapitola VIII. A 20 Po dokázaní svatokupecství duchovních již také sluší se dotknúti svatokupecství světských, neb také mnohými obyčeji svatokupec- stvím jsú zpr zněni: najprvé a najhrubějé, kteříž vezmúce dary, buďto 176 v penieze, koflíky neb koně aneb jiné věci, aneb zapíšíce sobě platy nebo služby, i dávají biskupství, proboš(s)tví, kanovnicství neb fa- rářství. A ti mají tatíka Jeroboam krále, o němž die Písmo: „Ktož- kolivěk chtěl jest ruku Jeroboam naplniti, byl jest knězem nad horami.“ A ihned die Písmo, že „pro tu příčinu dóm Jeroboam shřešil jest a vyvrácen a shlazen s země.“ Dóm, totiž pokolení jeho a království; neb potom psáno stojí, že poslal Jeroboam svú ženu k proroku, jenž slul Achias, aby se otázala, bude-li syn jeho živ a po něm kralovati, neb byl jest syn jeho nemocen, jmenem Abia. A když jest k němu přišla do domu, řekl jí prorok: „Poď sem, pod sem, ženo Jeroboam! Proč se jinú činíš? Aj já poslán sem k tobě tvrdý posel. Jdi a rci Jeroboamovi! Toť die Pán Buoh Israhelský, 25 30 75
Strana 76
B že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódcí na lidem mým Israhelským a rozdělil sem království domu Davidova ] a dal sem je tobě; a nebyl si jako slúha muoj David, jenž jest držal přikázaní má a následoval mě vším srdcem svým, a čině, co se líbí před tváří mú, ale činil si zle nade všecky, kteříž sú byli před tebú, a zdělal si sobě bohy cizie a slité, aby mě k hněvu popudil, a mě si zavrhl za se. Protož aj já vzvedu zlé věci na dóm Jeroboam a ztepu z domu Jero- boam až do toho, co ští na stěnu“, totiž každého pacholíka i psa, „a do zavřeného a do poslednieho v Israheli; a vyčistím ostatky 10 domu Jeroboam, jakož bývá dóm vyčištěn až do čistoty. Neb kteříž zemrú z Jeroboam v městě, budú je jísti psi; a kteříž zemrú na poli, budú je žráti ptáci nebeští, neb Pán Buoh mluvil jest!“ — Aj ted ukazuje Písmo, proč jest Pán shladil krále Jeroboam i lid jeho, jakož se stalo, že proto, že udělal lidu dvě teletě zlaté, jimž sú se modlili, nechavše Božieho přikázaní, jenž die: „Nebudeš míti bohóv jiných“ druhé proto, že z peněz dával nad těmi telaty kněžství. A poněvadž toho kněžství neslušalo prodávati, kterak kněžství Kristovo za pe- nieze sluší dávati? A v tom svatokupecství sú světští i duchovní. Pak druhý obyčej svatokupecství jest: za službu dávaní biskupstvie 20 neb jiných dóstojenství. A proto mnozí slúží u dvoróv; druzí opu- stíce své fary, slúží chtíce bohatější dosáhnúti. Třetí obyčej jest: pro příbuznost dávaní dóstojenství. V tom mnoho jest vládyk, jenž dávají nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodni sviní pásti! Čtvrtý obyčej: že dávají pro prosbu neb pro jinú tělestnú libost, jakož někto dá pro tovarystvie, že kněz umí s ním loviti, v šachy neb jinak hráti. A mají také jiný lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: „Oč platí, pane, že nedáš mému synu kostela?“ A pán dí: „Platí o padesát kop, že dám.“ A on dí: „Platí“. A pán: „Nu, já dávám synu tvému kostel, dáš za padesát kop“. A jest mnoho jiných chytrostí dábelských, jimiž klamá i světské i duchovní, v svatokupecství je zavodě, jakož to otce, matku, syna 178r jenž chtíce v duchovní dóstojenství uvésti, dávají dary, slúží knieža- tóm i pánóm a kupují bully u papežóv. A zdá mi se, že veliká strana lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, v světě veleb(e)- ni a přátelóm aby pomáhali; a oni se také proto radějše učí. I vidíme, že obecně zle jsú živi, protože nedóstojně sú v kněžství 5 15 25 30 1777 1771 35 76
B že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódcí na lidem mým Israhelským a rozdělil sem království domu Davidova ] a dal sem je tobě; a nebyl si jako slúha muoj David, jenž jest držal přikázaní má a následoval mě vším srdcem svým, a čině, co se líbí před tváří mú, ale činil si zle nade všecky, kteříž sú byli před tebú, a zdělal si sobě bohy cizie a slité, aby mě k hněvu popudil, a mě si zavrhl za se. Protož aj já vzvedu zlé věci na dóm Jeroboam a ztepu z domu Jero- boam až do toho, co ští na stěnu“, totiž každého pacholíka i psa, „a do zavřeného a do poslednieho v Israheli; a vyčistím ostatky 10 domu Jeroboam, jakož bývá dóm vyčištěn až do čistoty. Neb kteříž zemrú z Jeroboam v městě, budú je jísti psi; a kteříž zemrú na poli, budú je žráti ptáci nebeští, neb Pán Buoh mluvil jest!“ — Aj ted ukazuje Písmo, proč jest Pán shladil krále Jeroboam i lid jeho, jakož se stalo, že proto, že udělal lidu dvě teletě zlaté, jimž sú se modlili, nechavše Božieho přikázaní, jenž die: „Nebudeš míti bohóv jiných“ druhé proto, že z peněz dával nad těmi telaty kněžství. A poněvadž toho kněžství neslušalo prodávati, kterak kněžství Kristovo za pe- nieze sluší dávati? A v tom svatokupecství sú světští i duchovní. Pak druhý obyčej svatokupecství jest: za službu dávaní biskupstvie 20 neb jiných dóstojenství. A proto mnozí slúží u dvoróv; druzí opu- stíce své fary, slúží chtíce bohatější dosáhnúti. Třetí obyčej jest: pro příbuznost dávaní dóstojenství. V tom mnoho jest vládyk, jenž dávají nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodni sviní pásti! Čtvrtý obyčej: že dávají pro prosbu neb pro jinú tělestnú libost, jakož někto dá pro tovarystvie, že kněz umí s ním loviti, v šachy neb jinak hráti. A mají také jiný lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: „Oč platí, pane, že nedáš mému synu kostela?“ A pán dí: „Platí o padesát kop, že dám.“ A on dí: „Platí“. A pán: „Nu, já dávám synu tvému kostel, dáš za padesát kop“. A jest mnoho jiných chytrostí dábelských, jimiž klamá i světské i duchovní, v svatokupecství je zavodě, jakož to otce, matku, syna 178r jenž chtíce v duchovní dóstojenství uvésti, dávají dary, slúží knieža- tóm i pánóm a kupují bully u papežóv. A zdá mi se, že veliká strana lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, v světě veleb(e)- ni a přátelóm aby pomáhali; a oni se také proto radějše učí. I vidíme, že obecně zle jsú živi, protože nedóstojně sú v kněžství 5 15 25 30 1777 1771 35 76
Strana 77
C 5 10 15 20 25 30 vstúpili. A že zboží vždy přibývá duchovním, protož také žákóv a kněží přibývá, neb každý chce lehko živ býti a zbohatěti. Protož drazí jsú otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prvé jsú byli živi světí, málo by jich bylo! A bylo by lépe, by nás bylo dobrých málo než zlosynóv všudy plno, jakož die sv. Jan Zlatoustý, že lepí je jeden svatý než hřiešníkóv svět naplněný. A že tak na obě straně hřešíme, světští i duchovní, otcové zlým úmyslem a matky, do školy dávajíce, a synové zlým úmyslem se učíce, protož s obú stranú málo cierkvi svaté prospíváme. Protož, otče a matko, chcete-li míti dítě, aby bylo knězem dobrým, proste Boha, ať zdaří k své chvále 178 a k jeho spasení a k vašemu a cierkvi svaté k prospěchu. A ty, žáku, uč se pro též; neb učíš-li se proto, aby byl bohat, tehdy vede tě la- komství; pakli pro chválu světskú, tehdy vede tě pýcha; pakli pro tělestnú rozkoš, tehdy vede tě chlipnost. Též i v kněžství. Ale učíš-li se pro spasenie i jdeš v kněžstvie, (a) jsi dobře živ, tehdy tvé učenie jest dobré a kněžství svaté. Ale snad dieš: ,Poněvadž jest tak na všechny strany duchovenství zapleteno, tehdy by neslušalo ani kněžství, ani biskupství požádati? A to jest proti rozumu, jenž ukazuje, že ten stav jest najdóstojnější, jehož nemuož nižádný právě míti a požívati jedné s vólí; neb die sv. Pavel: „Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá.“ Tu věz vedlé naučenie sv. Jana Zlatoustého, že v těch sloviech biskup, kněz, farář dvě věci se míníta: prvá práce a druhá dóstojenství. Práce, jakož die sv. Pavel, má žádána býti, ale druhá nemá žádána býti. Protož die sv. Pavel: ,Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá,“ to jest, míní-li kto biskupem býti, tehdy by měl tím úmyslem žádati, aby cierkvi svaté prací svú chtěl prospievati. Protož die sv. Rehoř na to slovo sv. Pavla, že v tu dobu bylo to slovo sv. Pavla držíno, když ten, ktož jest měl biskupem býti, měl jest býti hotov každú hodinu na mučení jíti. Neb na počátku víry křesťanské najprvé jsú trpěli mučení biskupové. Dóvod jest na Kristovi, na jeho apoštoléch i na jiných mnohých svatých biskupiech. Ale že nynie biskupstvie uvalilo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie a biskupství pro zbožie; a že biskupi již mučedlnicstva se nelekají, protož směle k biskupství chvátají. Prvé nebylo kde vzíti člověka, aby byl biskupem, neb jest 179r 35 77
C 5 10 15 20 25 30 vstúpili. A že zboží vždy přibývá duchovním, protož také žákóv a kněží přibývá, neb každý chce lehko živ býti a zbohatěti. Protož drazí jsú otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prvé jsú byli živi světí, málo by jich bylo! A bylo by lépe, by nás bylo dobrých málo než zlosynóv všudy plno, jakož die sv. Jan Zlatoustý, že lepí je jeden svatý než hřiešníkóv svět naplněný. A že tak na obě straně hřešíme, světští i duchovní, otcové zlým úmyslem a matky, do školy dávajíce, a synové zlým úmyslem se učíce, protož s obú stranú málo cierkvi svaté prospíváme. Protož, otče a matko, chcete-li míti dítě, aby bylo knězem dobrým, proste Boha, ať zdaří k své chvále 178 a k jeho spasení a k vašemu a cierkvi svaté k prospěchu. A ty, žáku, uč se pro též; neb učíš-li se proto, aby byl bohat, tehdy vede tě la- komství; pakli pro chválu světskú, tehdy vede tě pýcha; pakli pro tělestnú rozkoš, tehdy vede tě chlipnost. Též i v kněžství. Ale učíš-li se pro spasenie i jdeš v kněžstvie, (a) jsi dobře živ, tehdy tvé učenie jest dobré a kněžství svaté. Ale snad dieš: ,Poněvadž jest tak na všechny strany duchovenství zapleteno, tehdy by neslušalo ani kněžství, ani biskupství požádati? A to jest proti rozumu, jenž ukazuje, že ten stav jest najdóstojnější, jehož nemuož nižádný právě míti a požívati jedné s vólí; neb die sv. Pavel: „Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá.“ Tu věz vedlé naučenie sv. Jana Zlatoustého, že v těch sloviech biskup, kněz, farář dvě věci se míníta: prvá práce a druhá dóstojenství. Práce, jakož die sv. Pavel, má žádána býti, ale druhá nemá žádána býti. Protož die sv. Pavel: ,Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá,“ to jest, míní-li kto biskupem býti, tehdy by měl tím úmyslem žádati, aby cierkvi svaté prací svú chtěl prospievati. Protož die sv. Rehoř na to slovo sv. Pavla, že v tu dobu bylo to slovo sv. Pavla držíno, když ten, ktož jest měl biskupem býti, měl jest býti hotov každú hodinu na mučení jíti. Neb na počátku víry křesťanské najprvé jsú trpěli mučení biskupové. Dóvod jest na Kristovi, na jeho apoštoléch i na jiných mnohých svatých biskupiech. Ale že nynie biskupstvie uvalilo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie a biskupství pro zbožie; a že biskupi již mučedlnicstva se nelekají, protož směle k biskupství chvátají. Prvé nebylo kde vzíti člověka, aby byl biskupem, neb jest 179r 35 77
Strana 78
20 D 25 bylo býti chudým a vhotově mučedlníkem; ale již, když biskup umře, kterýžkolivěk má čáku, ten o biskupství stane! Jakož po smrti šťastné paměti kněze Sbyňka stálo jich o arcibiskupstvie jedné čtyrmezcietma a ty jsme byli napsali ze jména. Prozřiž, ktož chceš žádati kněžství neb biskupství, viziž, aby naj- prvé přecedil své svědomí. Jsi-li života svatého v naději, nejsi-li 179 v zprzněn smrtedlným hřiechem, jsi-li hotov Písmem k lidu naučení a životem k smrti podstúpení, tiehne-li tě Boží chvála a tvé i lidské spasenie, poručiž Bohu, ráčí-li tě míti. A přistúpíš-li, viz, ať tebe 1o svatokupecství, chlúba, rozkoš a lakomstvie, nébrž i pokrytstvie ne- zachvátí; aniž se pokládaj, by ty byl nad jiné toho úřadu hoden. Když tak se připravíš, vstúpě v biskupství, jistě je pro mnohé nesnáze brzo poškvrníš! A to znamenajíce světí, před volením biskupství sú utiekali, jako sv. Rehoř; a sv. Marek evangelista byl sobě palec utal, 15 aby biskupem nebyl; a sv. Lev papež byl sobě ruku utal, že měl hnutí tělesné (i) dotekl se úst jedné ženy, když jí tělo Božie dával, maje za to, že by již hoden nebyl mše slúžiti a Božieho těla rozdávati. O kak málo se nynie před biskupstvím pokrývají, palcóv, aby znikli bis- kupství, utínají! Také nynie holubice nebrzy ukáže koho, neb jest 180 r již chamradím zbožie zastřieno okno! Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a strašlivé jest člověku světskému, kniežeti, pánu neb jinému, také i duchovniemu míti podací k biskupství, faře neb k oltáři aneb k jiné almužně, protož že, nedá-li hodnějšímu, a moha ho míti, aneb nemíní-li, aby dal hod- nějšímu v domnění úmyslem pravým, tehdy těžce bude hřiechem poražen a nebude před Bohem hoden, aby to podání držel, jedné ač by se snažně pokál; a dá-li méně zpósobnému vědomě pro penieze, pro dary, pro službu tělestnú, pro přízeň světskú, pro krev neb pro příbuznost, pro pochlebenstvie neb pro prosbu lidskú, běda jemu 30 s tím podacím! Aj pro ty příčiny jest velmi strašlivé míti které podacie. A věz, že podacie není kostel, ani oltář, ani která věc tělestná, ale jest moc duchovní, kterúžto moc maje pán, muož a má opatřiti, aby prvé daná almužna k chvále Božie dobře stála. Protož podajcí 180 v latině slove patronus, totiž otec neb obránce; neb jako věrný otec má býti pilen, aby v duchovenství kostel, oltář, kapla neb daná almužna dobře stála. 35 78
20 D 25 bylo býti chudým a vhotově mučedlníkem; ale již, když biskup umře, kterýžkolivěk má čáku, ten o biskupství stane! Jakož po smrti šťastné paměti kněze Sbyňka stálo jich o arcibiskupstvie jedné čtyrmezcietma a ty jsme byli napsali ze jména. Prozřiž, ktož chceš žádati kněžství neb biskupství, viziž, aby naj- prvé přecedil své svědomí. Jsi-li života svatého v naději, nejsi-li 179 v zprzněn smrtedlným hřiechem, jsi-li hotov Písmem k lidu naučení a životem k smrti podstúpení, tiehne-li tě Boží chvála a tvé i lidské spasenie, poručiž Bohu, ráčí-li tě míti. A přistúpíš-li, viz, ať tebe 1o svatokupecství, chlúba, rozkoš a lakomstvie, nébrž i pokrytstvie ne- zachvátí; aniž se pokládaj, by ty byl nad jiné toho úřadu hoden. Když tak se připravíš, vstúpě v biskupství, jistě je pro mnohé nesnáze brzo poškvrníš! A to znamenajíce světí, před volením biskupství sú utiekali, jako sv. Rehoř; a sv. Marek evangelista byl sobě palec utal, 15 aby biskupem nebyl; a sv. Lev papež byl sobě ruku utal, že měl hnutí tělesné (i) dotekl se úst jedné ženy, když jí tělo Božie dával, maje za to, že by již hoden nebyl mše slúžiti a Božieho těla rozdávati. O kak málo se nynie před biskupstvím pokrývají, palcóv, aby znikli bis- kupství, utínají! Také nynie holubice nebrzy ukáže koho, neb jest 180 r již chamradím zbožie zastřieno okno! Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a strašlivé jest člověku světskému, kniežeti, pánu neb jinému, také i duchovniemu míti podací k biskupství, faře neb k oltáři aneb k jiné almužně, protož že, nedá-li hodnějšímu, a moha ho míti, aneb nemíní-li, aby dal hod- nějšímu v domnění úmyslem pravým, tehdy těžce bude hřiechem poražen a nebude před Bohem hoden, aby to podání držel, jedné ač by se snažně pokál; a dá-li méně zpósobnému vědomě pro penieze, pro dary, pro službu tělestnú, pro přízeň světskú, pro krev neb pro příbuznost, pro pochlebenstvie neb pro prosbu lidskú, běda jemu 30 s tím podacím! Aj pro ty příčiny jest velmi strašlivé míti které podacie. A věz, že podacie není kostel, ani oltář, ani která věc tělestná, ale jest moc duchovní, kterúžto moc maje pán, muož a má opatřiti, aby prvé daná almužna k chvále Božie dobře stála. Protož podajcí 180 v latině slove patronus, totiž otec neb obránce; neb jako věrný otec má býti pilen, aby v duchovenství kostel, oltář, kapla neb daná almužna dobře stála. 35 78
Strana 79
5 10 15 20 G 25 30 A bývá patronem, to jest podacím, člověk pro troji věc, totiž pro dno, pro ustavení a pro nadánie. Pro dno, že je dal, aby byl kostel na něm ustaven; pro Ustavení, že je ustavil; a pro nadání almužny, aby jí kněz živ byl. A pro ty tři věci má patron neb podací jiné tři věci, totiž čest, břímě a úžitek: čest od lidí i od kněze, že ho mají v poctivosti míti; břímě, že má péči míti, aby dobrému dal, aby dobře duchovenství stálo a také aby v tom nezpýchal; úžitek má býti věčná odplata, ač jí nezmaří. Také měl by míti úžitek i tělestný takto: ochudl-li by, že by neměl se čím podobně živiti neb dítek, tehdy hodné jest, aby od kostelnieho zboží měl pomoc, a zvláště, byl-li by ten, jenž jest dal místo neb ustavil kostel neb nadal; a také, bylo-li by které jeho dietě, jemuž by bylo ujato tím ustavením neb nadáním. A to velé práva ustavená. Protož hanební sú klášterníci, faráři i jiní nadaní kněží, kteří majíce zboží, dadie velikú núzi 181r trpěti podacím aneb jich dětem, ač jsú pěkně živi. A že to podacie jest duchovní moc, protož nesluší ho prodávati. Duchovní slove i proto, že jest k duchovenství jakožto k řádu na spasení duší, i proto, že v sobě nenie tělestná věc. Ale hrubí lidé, jenž mnějí, by kostel, oltář neb kapla bylo podací, protož kupují a prodávají podací jako vuol neb krávu nehodně pro úžitek tělestný, neb pro chválu, aneb proto, aby svým přátelóm neb sluhám podá- vali. Věziž, když dieš: „Mám kostela podací,“ že máš moc, aby kostel dobrému knězi dal a jej spravoval, aby k Božie chvále i s kně- zem i s lidem dobře stál. Tu moc mievají i děti i jiní přátelé po dě- dicství a někdy z poručenství aneb z oddání, takže ji dá jinému. A hřeší rozličně v té moci světští i duchovní; světští, nedávajíce jí sprostně pro Boha, a duchovní, nepřijímajíce sprostně pro Boha. A že bývají ustaveny almužny, aby byly chudým dány, podací těžce hřeší ne- dávajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým neb určené krmě neb jiné almužny; ani pak sobě zachovají, neb svým přátelóm a pacholkóm dávají, aneb pro přízeň jiným, a jako by své dávali, chtí chlúbu míti a nuznějších nebožátek za nic netbají. A v tom hřiechu sú klášterníci, faráři a měšťané obecně: klášterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, 35 ztravu, i nedávají; faráři, aby chudé krmili v suché dni neb jindy, i nekrmí; měštané též. A tak táhnú spolu vuoz dáblóv jako tří koni, 181 v E 79
5 10 15 20 G 25 30 A bývá patronem, to jest podacím, člověk pro troji věc, totiž pro dno, pro ustavení a pro nadánie. Pro dno, že je dal, aby byl kostel na něm ustaven; pro Ustavení, že je ustavil; a pro nadání almužny, aby jí kněz živ byl. A pro ty tři věci má patron neb podací jiné tři věci, totiž čest, břímě a úžitek: čest od lidí i od kněze, že ho mají v poctivosti míti; břímě, že má péči míti, aby dobrému dal, aby dobře duchovenství stálo a také aby v tom nezpýchal; úžitek má býti věčná odplata, ač jí nezmaří. Také měl by míti úžitek i tělestný takto: ochudl-li by, že by neměl se čím podobně živiti neb dítek, tehdy hodné jest, aby od kostelnieho zboží měl pomoc, a zvláště, byl-li by ten, jenž jest dal místo neb ustavil kostel neb nadal; a také, bylo-li by které jeho dietě, jemuž by bylo ujato tím ustavením neb nadáním. A to velé práva ustavená. Protož hanební sú klášterníci, faráři i jiní nadaní kněží, kteří majíce zboží, dadie velikú núzi 181r trpěti podacím aneb jich dětem, ač jsú pěkně živi. A že to podacie jest duchovní moc, protož nesluší ho prodávati. Duchovní slove i proto, že jest k duchovenství jakožto k řádu na spasení duší, i proto, že v sobě nenie tělestná věc. Ale hrubí lidé, jenž mnějí, by kostel, oltář neb kapla bylo podací, protož kupují a prodávají podací jako vuol neb krávu nehodně pro úžitek tělestný, neb pro chválu, aneb proto, aby svým přátelóm neb sluhám podá- vali. Věziž, když dieš: „Mám kostela podací,“ že máš moc, aby kostel dobrému knězi dal a jej spravoval, aby k Božie chvále i s kně- zem i s lidem dobře stál. Tu moc mievají i děti i jiní přátelé po dě- dicství a někdy z poručenství aneb z oddání, takže ji dá jinému. A hřeší rozličně v té moci světští i duchovní; světští, nedávajíce jí sprostně pro Boha, a duchovní, nepřijímajíce sprostně pro Boha. A že bývají ustaveny almužny, aby byly chudým dány, podací těžce hřeší ne- dávajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým neb určené krmě neb jiné almužny; ani pak sobě zachovají, neb svým přátelóm a pacholkóm dávají, aneb pro přízeň jiným, a jako by své dávali, chtí chlúbu míti a nuznějších nebožátek za nic netbají. A v tom hřiechu sú klášterníci, faráři a měšťané obecně: klášterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, 35 ztravu, i nedávají; faráři, aby chudé krmili v suché dni neb jindy, i nekrmí; měštané též. A tak táhnú spolu vuoz dáblóv jako tří koni, 181 v E 79
Strana 80
H 5 10 15 20 25 30 jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v ustavení duchovním: „Kněží neb světští, kteří statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí aneb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svatokrádci kleti buďte, od kosteluov odlúčeni, dokavad nena- " vrátí! Aha, poznajte se, lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději a svato- krádci! Nebo ačt vás lidé neklnú, Pán Buoh ale klne vás. A té 182r klatby dokáže v súdný den, když die: „Jděte, zlořečení, do věčného ohně!“ Otieží: ,Proč?' Odpoví řka: „Lačen sem byl, a nedali ste mi jísti; žiezniv, a nenapojili ste mě; nah sem byl, a neodíli ste mě.“ A oni řkú: ,Pane, když sme tě viděli lačného, žieznivého a nahého, a nedali sme tobě?“ A on die: „Co ste neučinili najmenšímu z mých, mně ste neučinili.“ Na to slovo sv. Augustin die: Poněvadž ten puojde do věčného ohně, jenž jest nedával svého, co se tomu stane, jenž se chápal cizieho? A že dřieve řečení chudým almužny odjí- mají, protož kam se ti v súdný den dějí, ač se nepokají, navrátíce chudým, co sú zadrželi?“ A že sú mordéři chudých, Písmo die: „Kto zklamává chudého, člověk krvavý jest; ktož odjímá v potu chléb, jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije bližnieho svého." A že sú lúpežníci, to jest jisto, neb berú chudým jich statek; a že sú zloději, jest vědomo, neb kradú cizie věci, a že sú svatokupci, svatokrádci, to jest proto, že kradú svatú almužnu, jenž 182v slove proto svatá, že jest pro Pána Boha, jenž jest svatý nad svatými; a proto, aby byl člověk svat, chudým dává. A z toho muož člověk rozumný spatřiti, kterak hustě hřeší lidé v těch almužnách: i ti, kteří je dávají, i ti, kteříž poručníci bývají, i ti, kteříž je přijímají; první zle dobyté dávajíce, druzí zadržívajíce neb zle rozdávajíce, třetí zle přijímajíce; prvé, nejsúce potřebni, druhé, přílišně nabiera- jíce, třetí, zle utracujíce, a všichni ti obecně o ty almužny se vadíce. Protož dobré jest člověku, aby jsa živ, dával chudým a nestkměl, aby po sobě věčnú almužnu ostavil, neb nikdež nenie v Písmě svatém položeno, aby almužny věčné lidé strojili, ale jest položeno, aby mezi chudé své almužny za živa dávali, aby umrúce ihned odplatu 35 radosti věčné měli. Protož blázniví jsú lidé, a zvláště kněží, kteří dobývají peněz leckterak, aby almužny věčné ustavili. Také jsú 80
H 5 10 15 20 25 30 jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v ustavení duchovním: „Kněží neb světští, kteří statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí aneb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svatokrádci kleti buďte, od kosteluov odlúčeni, dokavad nena- " vrátí! Aha, poznajte se, lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději a svato- krádci! Nebo ačt vás lidé neklnú, Pán Buoh ale klne vás. A té 182r klatby dokáže v súdný den, když die: „Jděte, zlořečení, do věčného ohně!“ Otieží: ,Proč?' Odpoví řka: „Lačen sem byl, a nedali ste mi jísti; žiezniv, a nenapojili ste mě; nah sem byl, a neodíli ste mě.“ A oni řkú: ,Pane, když sme tě viděli lačného, žieznivého a nahého, a nedali sme tobě?“ A on die: „Co ste neučinili najmenšímu z mých, mně ste neučinili.“ Na to slovo sv. Augustin die: Poněvadž ten puojde do věčného ohně, jenž jest nedával svého, co se tomu stane, jenž se chápal cizieho? A že dřieve řečení chudým almužny odjí- mají, protož kam se ti v súdný den dějí, ač se nepokají, navrátíce chudým, co sú zadrželi?“ A že sú mordéři chudých, Písmo die: „Kto zklamává chudého, člověk krvavý jest; ktož odjímá v potu chléb, jako ten, to věz, jest vinen, kterýž zabije bližnieho svého." A že sú lúpežníci, to jest jisto, neb berú chudým jich statek; a že sú zloději, jest vědomo, neb kradú cizie věci, a že sú svatokupci, svatokrádci, to jest proto, že kradú svatú almužnu, jenž 182v slove proto svatá, že jest pro Pána Boha, jenž jest svatý nad svatými; a proto, aby byl člověk svat, chudým dává. A z toho muož člověk rozumný spatřiti, kterak hustě hřeší lidé v těch almužnách: i ti, kteří je dávají, i ti, kteříž poručníci bývají, i ti, kteříž je přijímají; první zle dobyté dávajíce, druzí zadržívajíce neb zle rozdávajíce, třetí zle přijímajíce; prvé, nejsúce potřebni, druhé, přílišně nabiera- jíce, třetí, zle utracujíce, a všichni ti obecně o ty almužny se vadíce. Protož dobré jest člověku, aby jsa živ, dával chudým a nestkměl, aby po sobě věčnú almužnu ostavil, neb nikdež nenie v Písmě svatém položeno, aby almužny věčné lidé strojili, ale jest položeno, aby mezi chudé své almužny za živa dávali, aby umrúce ihned odplatu 35 radosti věčné měli. Protož blázniví jsú lidé, a zvláště kněží, kteří dobývají peněz leckterak, aby almužny věčné ustavili. Také jsú 80
Strana 81
5 10 15 blázni, kteříž peněz chovají dobře dobytých, aby věčné almužny 183 r ustavili, a vidúce nuzné, jim nepomáhají; neb tací těžce smrtedlně hřeší. Neb die sv. Jan apoštol: „Má-li kto statek tohoto světa a vidí bratra svého, an núzi trpí, a zavře střeva svá,“ totiž nedá-li jemu, „kterak láska Božie jest v něm?“ Jako by řekl: „Nikoli nenie v něm Božie láska; to jest, že Boha nemiluje, poněvadž dá núzi bratru trpěti, moha mu pomoci.“ A také jest duovod z první řeči, že Kristus die: „Lačen sem byl, a nenakrmili ste mě, jděte, zlořečení, do věčného ohně!“ A co sváróv i súduov i morduov pocházie z těch věčných almužen a jiných hřiechóv, kto móž popsati? A někto nabéře na se velikú věc, poručenství těch almužen, a vždy drží až do smrti a na smrti poručí jinému, a mně, by ten učinil; a on opět drží a užívá až opět do smrti a tak vždy dále, až z nich nic nebude. Biední lidé! Kakť jsú na rozumu poraženi, že chtie, aby jim to učinili, co sú sami sobě, mohúce, učiniti nechtěli! Ale věrný milovník Boží dává chudým vedlé jeho přikázaní, což muož, za živa; činí sobě poklad, aby ho ihned požíval umra; před sebú posielá, aby měl hotov, odsud vyjda. Pán Ježíš, apoštolé a jiní světí almužen věčných sú nestrojili. 183 v Kapitola IX. 20 Aby lidé na všechny strany svatokupecství se vystřiehali, ještě máme věděti, že každý, jenž přivoluje k svatokupecství, že ten hřeší a jest účasten svatokupecství. A to přivolení bývá šesterým obyčejem: pomocí, obranú, radú, potvrzením, nepomocí a netresktáním. Pomoci v svatokupecství jest vinen, přimlúvaje se, trže mezi sva- 25 tokupci neb jinak příčiny dávaje, jako písmem, poselstvím, peněz pójčením, pří držením v súdu a jinými obyčeji. Pak druhé, obranú, to jest bráněním svatokupecství. A v tom sú velmi mnozí světští i duchovní, a zvláště mistři a pravoukové papežovi, jenž bránie v školách svatokupecství, vymlúvajíce je rozličně řkúc, že papež so nemóž svatokupčiti, že nenie nižádný svatokupcem jedné ten, kterýž by byl vedlé jich ustavenie před nimi přemožen a odsúzen, a jednak že za práci platí; a proto tak vymlúvají, že sami túž cestú běží a chtí mnoho obrokóv mieti. Tu výmluvu mají, že sú mistři svatého Písma, a zvláště doktorové, totiž učitelé práv papežských, 184 6 Knížky o svatokupectví 81
5 10 15 blázni, kteříž peněz chovají dobře dobytých, aby věčné almužny 183 r ustavili, a vidúce nuzné, jim nepomáhají; neb tací těžce smrtedlně hřeší. Neb die sv. Jan apoštol: „Má-li kto statek tohoto světa a vidí bratra svého, an núzi trpí, a zavře střeva svá,“ totiž nedá-li jemu, „kterak láska Božie jest v něm?“ Jako by řekl: „Nikoli nenie v něm Božie láska; to jest, že Boha nemiluje, poněvadž dá núzi bratru trpěti, moha mu pomoci.“ A také jest duovod z první řeči, že Kristus die: „Lačen sem byl, a nenakrmili ste mě, jděte, zlořečení, do věčného ohně!“ A co sváróv i súduov i morduov pocházie z těch věčných almužen a jiných hřiechóv, kto móž popsati? A někto nabéře na se velikú věc, poručenství těch almužen, a vždy drží až do smrti a na smrti poručí jinému, a mně, by ten učinil; a on opět drží a užívá až opět do smrti a tak vždy dále, až z nich nic nebude. Biední lidé! Kakť jsú na rozumu poraženi, že chtie, aby jim to učinili, co sú sami sobě, mohúce, učiniti nechtěli! Ale věrný milovník Boží dává chudým vedlé jeho přikázaní, což muož, za živa; činí sobě poklad, aby ho ihned požíval umra; před sebú posielá, aby měl hotov, odsud vyjda. Pán Ježíš, apoštolé a jiní světí almužen věčných sú nestrojili. 183 v Kapitola IX. 20 Aby lidé na všechny strany svatokupecství se vystřiehali, ještě máme věděti, že každý, jenž přivoluje k svatokupecství, že ten hřeší a jest účasten svatokupecství. A to přivolení bývá šesterým obyčejem: pomocí, obranú, radú, potvrzením, nepomocí a netresktáním. Pomoci v svatokupecství jest vinen, přimlúvaje se, trže mezi sva- 25 tokupci neb jinak příčiny dávaje, jako písmem, poselstvím, peněz pójčením, pří držením v súdu a jinými obyčeji. Pak druhé, obranú, to jest bráněním svatokupecství. A v tom sú velmi mnozí světští i duchovní, a zvláště mistři a pravoukové papežovi, jenž bránie v školách svatokupecství, vymlúvajíce je rozličně řkúc, že papež so nemóž svatokupčiti, že nenie nižádný svatokupcem jedné ten, kterýž by byl vedlé jich ustavenie před nimi přemožen a odsúzen, a jednak že za práci platí; a proto tak vymlúvají, že sami túž cestú běží a chtí mnoho obrokóv mieti. Tu výmluvu mají, že sú mistři svatého Písma, a zvláště doktorové, totiž učitelé práv papežských, 184 6 Knížky o svatokupectví 81
Strana 82
B 5 10 20 25 30 a mnějí, by pro jich mistrstvie Pán Bóh hřiechu jim nevážil, aby majíce mnoho obrokuov, pýchu a rozkoš plodili, aby je v zbořiech a v školách i na ulicech ctili; protož veliké pláště s běliznami, s hra- nostaji, s kunami a s hedbávím mají, dlúhé a široké a to vše, aby byli vidíni od lidí! Věř pravdě Kristově, jenž die: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci; protož všecky věci, kteréž povědí vám, zachovajte a čiňte, ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti, nebť praví, a nečiní. Přivazují břemena těžká a nesnesitedlná — (to věz, jichž nemohú snésti), a kladú na ramena lidská, ale prstem svým nechtie jimi hnúti. A všecky skutky své činí, aby byli vidíni od 184 v lidí, nebť rozšiřují nápisy své a veliké činí podolky a milují naj- prvnější sedění na večeřech a prvnie stolice v zbořiech a pozdravenie na tržišti a nazváni býti mistři! Teď máš krásně vypsány hřiechy mistrské. Rozumějž, že die 15 Spasitel: „Na stolici Mojžíšově seděli sú mistři.“ Když die „seděli sú,“ nemíníť, jako by o nich mluvil, jenž sú před ním byli, ale míníť Kristus ty, kteříž sú po něm. A mluví proto řka: „seděli sú,“ jako by se stalo, aby nás ujistil, že tak sednú. Ani skrze „stolici“ rozuměj dřevěnú neb kamennú stolici Mojžíšovu, neb té není; ale vedlé řeči sv. Augustina a jiných svatých skrze „stolici“ rozuměj dóstojenství v duchovenství, v němž sú papežové, biskupi a jiní kněží, a zvláště mistři, jakož die Spasitel, (jenž) jich velí poslúchati řka: „Všechny “ věci, kteréž vám povědie, čiňte; ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti! Tu die sv. Augustin: „Což praví mého, to čiňte; ale praví-li co svého, činiti nerodte.“ A to míní Kristus řka: „Ale vedlé jich skutkóv ne- 185 roďte činiti!“ Jich činové jsú, kteří šú proti Božiemu přikázaní a proti jeho radě. Protož mají lidé pilni býti a roztíkati, kdy činie Boží přikázaní a radu; a kdy přikazují, což není proti Boží vóli, aby to zachovali a činili; ale což by bylo proti vuoli Boží, aby neposlúchali. A tomu na potvrzení, že to míní Kristus, die sv. Marek takto: „Mnohý zástup rád ho poslúcháše. I řekl jest jim v svém učení: „Varujte se od mistróv, kteřížť chtí v bílém rúše choditi a pozdravo- váni býti na tržišti a na prvních stolicech seděti v školách a první " sedění (míti) na hodech. Aj teď máš, že die Spasitel: „Varujte se pilně od mistróv!“ I co se mají varovati? Jedné aby jich v skutcích zlých nenásledovali a 82 35
B 5 10 20 25 30 a mnějí, by pro jich mistrstvie Pán Bóh hřiechu jim nevážil, aby majíce mnoho obrokuov, pýchu a rozkoš plodili, aby je v zbořiech a v školách i na ulicech ctili; protož veliké pláště s běliznami, s hra- nostaji, s kunami a s hedbávím mají, dlúhé a široké a to vše, aby byli vidíni od lidí! Věř pravdě Kristově, jenž die: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci; protož všecky věci, kteréž povědí vám, zachovajte a čiňte, ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti, nebť praví, a nečiní. Přivazují břemena těžká a nesnesitedlná — (to věz, jichž nemohú snésti), a kladú na ramena lidská, ale prstem svým nechtie jimi hnúti. A všecky skutky své činí, aby byli vidíni od 184 v lidí, nebť rozšiřují nápisy své a veliké činí podolky a milují naj- prvnější sedění na večeřech a prvnie stolice v zbořiech a pozdravenie na tržišti a nazváni býti mistři! Teď máš krásně vypsány hřiechy mistrské. Rozumějž, že die 15 Spasitel: „Na stolici Mojžíšově seděli sú mistři.“ Když die „seděli sú,“ nemíníť, jako by o nich mluvil, jenž sú před ním byli, ale míníť Kristus ty, kteříž sú po něm. A mluví proto řka: „seděli sú,“ jako by se stalo, aby nás ujistil, že tak sednú. Ani skrze „stolici“ rozuměj dřevěnú neb kamennú stolici Mojžíšovu, neb té není; ale vedlé řeči sv. Augustina a jiných svatých skrze „stolici“ rozuměj dóstojenství v duchovenství, v němž sú papežové, biskupi a jiní kněží, a zvláště mistři, jakož die Spasitel, (jenž) jich velí poslúchati řka: „Všechny “ věci, kteréž vám povědie, čiňte; ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti! Tu die sv. Augustin: „Což praví mého, to čiňte; ale praví-li co svého, činiti nerodte.“ A to míní Kristus řka: „Ale vedlé jich skutkóv ne- 185 roďte činiti!“ Jich činové jsú, kteří šú proti Božiemu přikázaní a proti jeho radě. Protož mají lidé pilni býti a roztíkati, kdy činie Boží přikázaní a radu; a kdy přikazují, což není proti Boží vóli, aby to zachovali a činili; ale což by bylo proti vuoli Boží, aby neposlúchali. A tomu na potvrzení, že to míní Kristus, die sv. Marek takto: „Mnohý zástup rád ho poslúcháše. I řekl jest jim v svém učení: „Varujte se od mistróv, kteřížť chtí v bílém rúše choditi a pozdravo- váni býti na tržišti a na prvních stolicech seděti v školách a první " sedění (míti) na hodech. Aj teď máš, že die Spasitel: „Varujte se pilně od mistróv!“ I co se mají varovati? Jedné aby jich v skutcích zlých nenásledovali a 82 35
Strana 83
5 10 15 C 25 30 D v zlém neposlúchali. A když dále die Kristus, proč jich nemá lid následovati, řka, že praví, a nečiní, v tom dotýká všech prelátóv a kněží, jenž jiným praví a přikazují, a sami nečiní, a zvláště mistři. Věrně slýchal sem v školách ty řeči od mistróv o pokoře, o trpěli- vosti, o chudobě a o statečnosti i o jiných ctnostech, že tak pilně a tuze sú vymlu vili, jako by již nemohlo lépe býti a jako by ty všecky ctnosti naplnili, a pak v skutcích nic těch ctností sem ne- nalezl, ano plno pýchy, lakomství, netrpělivosti a nestatečnosti! A jakož Kristus milý vypsal, veliká břemena na lidi oni kladú, vydávajíc ustavení svá, trúce se o prvnie dóstojenství v duchovenství, a když se jim neklanějí jako bohuom, hněvají se; a když na prvním místě u stola jich neposadí, divně se dmú a o první místo v školách mnoho mají sváróv. Né, viem, že jeden mistr, Mařík mnich, dobyl sobě od papeže bull, aby mu bylo dáno nad jiné mistry místo; a přikázal v bullách, to jest v listech svých, aby jemu dali místo pod zbavením obrokóv i kněžství i všech dóstojenství a pod kletbú, avšak nemohl jest od nich přivolenie mieti! Oni zle nepřivolili z pýchy a on zle o to stál; a tak pýcha s obú stranú se plnila. Neb die Spa- sitel, že milují první stolice v zbořiech a rozšiřují své podolky 20 v sukniech, v pláštiech a v tapartiech a v kápiech. Pohřiechu také sem měl ty taparty, sukně s křídlami i kápě s bě- 186r liznami, neb tak sú zahradili to mistrství, že nelze k němu přijíti, nebude-li těch přístrojóv míti! Protož, aby lidé se vystřiehali té pýchy, die Spasitel k učedlníkóm a zástupóm: „Ale vy neroďte na- zváni býti mistři, neb jest jeden mistr váš — Kristus." Na to die sv. Jeronym, že zlé žádosti tu Kristus brání, tak aby nižádný z pýchy nežádal, aby ho mistrem nazývali. A jistě já neumím se jinak vtípiti, aby kto hodně mistrem byl, jedné tím úmyslem, aby k učení pravdy Božie spíše místo měl a pravdu směleji pravil a směleji jí bránil. Ale již sem shledal, že sprostní kněží chudí a chudí laikové i ženy sta- tečněji pravdy brání než doktorové svatého Písma, jenž strachy od pravdy pobiehají a nesmějí již mluviti. I sám sem ten pohřiechu byl, že sem pravdy upřiemo a zjevně kázati nesměl. A proč sme tací? Jedné, že sme nestatečni, bojíce se chvály světské ztratiti a přiezni 35 a druzí obrokóv; a ovšem pro pravdu bojíce se pohanění od lidí 186 v a utrpení tělestného. Jsme podobni kniežatóm židovským, o nichž die 185 v 83
5 10 15 C 25 30 D v zlém neposlúchali. A když dále die Kristus, proč jich nemá lid následovati, řka, že praví, a nečiní, v tom dotýká všech prelátóv a kněží, jenž jiným praví a přikazují, a sami nečiní, a zvláště mistři. Věrně slýchal sem v školách ty řeči od mistróv o pokoře, o trpěli- vosti, o chudobě a o statečnosti i o jiných ctnostech, že tak pilně a tuze sú vymlu vili, jako by již nemohlo lépe býti a jako by ty všecky ctnosti naplnili, a pak v skutcích nic těch ctností sem ne- nalezl, ano plno pýchy, lakomství, netrpělivosti a nestatečnosti! A jakož Kristus milý vypsal, veliká břemena na lidi oni kladú, vydávajíc ustavení svá, trúce se o prvnie dóstojenství v duchovenství, a když se jim neklanějí jako bohuom, hněvají se; a když na prvním místě u stola jich neposadí, divně se dmú a o první místo v školách mnoho mají sváróv. Né, viem, že jeden mistr, Mařík mnich, dobyl sobě od papeže bull, aby mu bylo dáno nad jiné mistry místo; a přikázal v bullách, to jest v listech svých, aby jemu dali místo pod zbavením obrokóv i kněžství i všech dóstojenství a pod kletbú, avšak nemohl jest od nich přivolenie mieti! Oni zle nepřivolili z pýchy a on zle o to stál; a tak pýcha s obú stranú se plnila. Neb die Spa- sitel, že milují první stolice v zbořiech a rozšiřují své podolky 20 v sukniech, v pláštiech a v tapartiech a v kápiech. Pohřiechu také sem měl ty taparty, sukně s křídlami i kápě s bě- 186r liznami, neb tak sú zahradili to mistrství, že nelze k němu přijíti, nebude-li těch přístrojóv míti! Protož, aby lidé se vystřiehali té pýchy, die Spasitel k učedlníkóm a zástupóm: „Ale vy neroďte na- zváni býti mistři, neb jest jeden mistr váš — Kristus." Na to die sv. Jeronym, že zlé žádosti tu Kristus brání, tak aby nižádný z pýchy nežádal, aby ho mistrem nazývali. A jistě já neumím se jinak vtípiti, aby kto hodně mistrem byl, jedné tím úmyslem, aby k učení pravdy Božie spíše místo měl a pravdu směleji pravil a směleji jí bránil. Ale již sem shledal, že sprostní kněží chudí a chudí laikové i ženy sta- tečněji pravdy brání než doktorové svatého Písma, jenž strachy od pravdy pobiehají a nesmějí již mluviti. I sám sem ten pohřiechu byl, že sem pravdy upřiemo a zjevně kázati nesměl. A proč sme tací? Jedné, že sme nestatečni, bojíce se chvály světské ztratiti a přiezni 35 a druzí obrokóv; a ovšem pro pravdu bojíce se pohanění od lidí 186 v a utrpení tělestného. Jsme podobni kniežatóm židovským, o nichž die 185 v 83
Strana 84
E 5 10 20 25 30 sv. Jan ve čtení: „Z kniežat mnozí uvěřili v něho; ale pro zákonníky nevyznávali sú, aby z sboru vyvrženi nebyli; neb sú více milovali chválu lidskú než chválu Boží.“ — Aj teď máš, že věřili sú, ale ne- vyznávali sú, bojíce se vyobcovánie, aby hanby neměli; i radějše sú sobě zachovali od lidí chválu než od Boha. O, co těch jest, kniežat, mistróv, kněží i jiných, jenž, bojíce se kletby, nesmějí pravdy Kri- stovy a tak i Krista vyznávati, a co jich, jenž bojíce se biedného zboží ztratiti, nesmějí pravdy vyznati a ovšem kteříž, bojíce se tělestného života na smrt podati, pobíhají od pravdy! Ty tři bázni: prvá, ztratiti chválu a přízeň lidskú; druhá, ztratiti zboží; třetí, ztratiti živnost tělestnú, odstrkují lidi nestatečné od pravdy vyznání Spasitele Jezu Krista, an slíbil i za čest i za zboží i za život. Za čest, řka: „Kto mě vyzná a slova má mezi národem tímto cizoložným a hřiešným, i Syn člově ka vyzná ho, když přijde 15 v oslavě Otce svého s anděly svými.“ Pak za zboží slíbil pod přísahú řka: „Věru pravi vám, nižádný nenie, ktož opustí dóm, aneb bratří, aneb sestry, neb otce, neb máteř, neb děti, aneb rolí pro mě a pro čtení, by nevzal stokrát tolikéž!“ A potom za život slibuje die: „A na budúcím věku život věčný.“ A jinde die: „Ktož ztratí život svój pro mě a pro Čtení, spasena jej učiním.“ Kterak? Že bude živ na věkyvra- dosti; neb die: „Ktož nenávidí živosti své — to věz, že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě —, k životu věčnému ostřiehá jí.“ O běda nám, kak sme biední, že nevážíme nekonečné chvály více než časné, hubené, kratičké, a zbožie věčného nevážíme víc než časného, o němž die Spasitel: „Co platno jest člověku, by vešken svět získal a své duši uškodil?“ — a že nesmíme života nasaditi biedného, tesklivého, bolestného, jenž má vždy umříti, za život věčný, slavný, veselý, nebolestný! A že ta bázen jest najtěžší, protož tu chtě od svých vyvolených odstrčiti, die Kristus: „Neroďte se báti těch, 187 v kteří tělo zabíjejí, a duše nemohú zabiti; ale radějše se bojte toho, jenž móž i tělo i duši zatratiti u věčný oheň. Pak radú účasten jest svatokupecství, ktožkolivěk dá dóvtip tomu, jenž chce kupčiti nezřízeně, aneb tomu, jenž chce prodávati. A těch jest veliká věc u papeže, jenž vymýšlejí i papežovi i těm, jenž stojí o obroky, divné haklíky, a to vše, aby papež i oni viece peněz na- brali a kupci aby viece dali; a tak bývá, že jeden obrok bude několi- 187r 35 84
E 5 10 20 25 30 sv. Jan ve čtení: „Z kniežat mnozí uvěřili v něho; ale pro zákonníky nevyznávali sú, aby z sboru vyvrženi nebyli; neb sú více milovali chválu lidskú než chválu Boží.“ — Aj teď máš, že věřili sú, ale ne- vyznávali sú, bojíce se vyobcovánie, aby hanby neměli; i radějše sú sobě zachovali od lidí chválu než od Boha. O, co těch jest, kniežat, mistróv, kněží i jiných, jenž, bojíce se kletby, nesmějí pravdy Kri- stovy a tak i Krista vyznávati, a co jich, jenž bojíce se biedného zboží ztratiti, nesmějí pravdy vyznati a ovšem kteříž, bojíce se tělestného života na smrt podati, pobíhají od pravdy! Ty tři bázni: prvá, ztratiti chválu a přízeň lidskú; druhá, ztratiti zboží; třetí, ztratiti živnost tělestnú, odstrkují lidi nestatečné od pravdy vyznání Spasitele Jezu Krista, an slíbil i za čest i za zboží i za život. Za čest, řka: „Kto mě vyzná a slova má mezi národem tímto cizoložným a hřiešným, i Syn člově ka vyzná ho, když přijde 15 v oslavě Otce svého s anděly svými.“ Pak za zboží slíbil pod přísahú řka: „Věru pravi vám, nižádný nenie, ktož opustí dóm, aneb bratří, aneb sestry, neb otce, neb máteř, neb děti, aneb rolí pro mě a pro čtení, by nevzal stokrát tolikéž!“ A potom za život slibuje die: „A na budúcím věku život věčný.“ A jinde die: „Ktož ztratí život svój pro mě a pro Čtení, spasena jej učiním.“ Kterak? Že bude živ na věkyvra- dosti; neb die: „Ktož nenávidí živosti své — to věz, že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě —, k životu věčnému ostřiehá jí.“ O běda nám, kak sme biední, že nevážíme nekonečné chvály více než časné, hubené, kratičké, a zbožie věčného nevážíme víc než časného, o němž die Spasitel: „Co platno jest člověku, by vešken svět získal a své duši uškodil?“ — a že nesmíme života nasaditi biedného, tesklivého, bolestného, jenž má vždy umříti, za život věčný, slavný, veselý, nebolestný! A že ta bázen jest najtěžší, protož tu chtě od svých vyvolených odstrčiti, die Kristus: „Neroďte se báti těch, 187 v kteří tělo zabíjejí, a duše nemohú zabiti; ale radějše se bojte toho, jenž móž i tělo i duši zatratiti u věčný oheň. Pak radú účasten jest svatokupecství, ktožkolivěk dá dóvtip tomu, jenž chce kupčiti nezřízeně, aneb tomu, jenž chce prodávati. A těch jest veliká věc u papeže, jenž vymýšlejí i papežovi i těm, jenž stojí o obroky, divné haklíky, a to vše, aby papež i oni viece peněz na- brali a kupci aby viece dali; a tak bývá, že jeden obrok bude několi- 187r 35 84
Strana 85
F krát prodán. A všecky ty výmysly popsati, jedné což já jich vím, bylo by příliš dlúho. Než toto sem řiekal těm, jenž sú bývali zkla- máni, že kdybych chtěl prositi papeže za obrok, tehdy bych položil takto v bulli, že tak chce míti otec svatý, aby nižádný nemohl vy- mysliti co, aby toto dání přesáhl. V tomto účastenství jsú pravo- ukové; a jiné kto by vyčetl? Poněvadž otec synu, bratr bratru, to- varyš tovaryši radí, aby stál o obroky; a farářové radí třiedníkóm, 188 r aby naháněli za třidceti mší, za zpověd, za svátost; a třídníci zase radí farářóm. Ale úfám Bohu, že mnozí sú mezi nimi, jenž tím nejsú vinni. Pak potvrzením neb potvrzováním šimonstva jsú účastni všickni, kteří potakají řkúce:,Tak jest dobře! A zvláště jsú tím vinni mocní králi, kniežeta a páni, biskupové i jiní povýšení, kteří by měli to rušiti; a tak potvrzují aneb netbají, jako by jim do toho nic nebylo! I kterú výmluvu mohú míti před Bohem, jenž jim dal moc a po- výšení nad jinými, aby je spravovali a nedali jim zlosti vésti, jakož najdále mohú? Aniž mají výmluvy, jakož potom položím, řkúce, že netbají, co duchovní činí. Neb vím, že kdyby duchovního haněl, neb jemu kradl, neb s ženú léhal, že by toho netrpěl, né ihned by mstil, mohl-li by: i pak nechce dbáti, že větčí hřiech duchovní člověk vede! I zdalit není větčí hřiech svatokupecství než krádež, neb smilství, neb kniežete světského haněnie, poněvadž člověk svato- kupecstvím zvláště hanie Ducha svatého, jeho dary prodávaje neb kupuje a tak Du cha svatého sluhú pokládaje. Protož psáno jest, že svatokupecstvie jest těžší kacieřstvie než Macedoniovo, jenž je řekl, by Duch svatý byl sluhú Otce i Syna; a svatokupci ti pak činí, aby Duch svatý slúžil stvoření! Rozuměj, Macedonius ten proto byl jest kacieřem, že držel, by Duch svatý byl slúha Syna Božieho, a to jest kacieřství. Neb v božství nižádná osoba není menší než druhá v dóstojenství; a kdyby Duch svatý slúžil Otci Bohu a Bohu Synu, tehdy by byl menší. A to jest proti onomu Písmu: rovný otec, rovný syn, rovný i Duch svatý, to věz v dóstojenství. A že svato- kupec dávaje neb bera dary tělesné za dary Ducha svatého, ač usty nedie, ale skutkem pokládá, že by milost Ducha svatého mohla býti 35 za penieze kúpena a tak menší než to stvoření položena — a to jest těžší než řéci, že by Duch svatý byl slúha Otce Boha —, protož 5 10 15 20 25 30 188 v 85
F krát prodán. A všecky ty výmysly popsati, jedné což já jich vím, bylo by příliš dlúho. Než toto sem řiekal těm, jenž sú bývali zkla- máni, že kdybych chtěl prositi papeže za obrok, tehdy bych položil takto v bulli, že tak chce míti otec svatý, aby nižádný nemohl vy- mysliti co, aby toto dání přesáhl. V tomto účastenství jsú pravo- ukové; a jiné kto by vyčetl? Poněvadž otec synu, bratr bratru, to- varyš tovaryši radí, aby stál o obroky; a farářové radí třiedníkóm, 188 r aby naháněli za třidceti mší, za zpověd, za svátost; a třídníci zase radí farářóm. Ale úfám Bohu, že mnozí sú mezi nimi, jenž tím nejsú vinni. Pak potvrzením neb potvrzováním šimonstva jsú účastni všickni, kteří potakají řkúce:,Tak jest dobře! A zvláště jsú tím vinni mocní králi, kniežeta a páni, biskupové i jiní povýšení, kteří by měli to rušiti; a tak potvrzují aneb netbají, jako by jim do toho nic nebylo! I kterú výmluvu mohú míti před Bohem, jenž jim dal moc a po- výšení nad jinými, aby je spravovali a nedali jim zlosti vésti, jakož najdále mohú? Aniž mají výmluvy, jakož potom položím, řkúce, že netbají, co duchovní činí. Neb vím, že kdyby duchovního haněl, neb jemu kradl, neb s ženú léhal, že by toho netrpěl, né ihned by mstil, mohl-li by: i pak nechce dbáti, že větčí hřiech duchovní člověk vede! I zdalit není větčí hřiech svatokupecství než krádež, neb smilství, neb kniežete světského haněnie, poněvadž člověk svato- kupecstvím zvláště hanie Ducha svatého, jeho dary prodávaje neb kupuje a tak Du cha svatého sluhú pokládaje. Protož psáno jest, že svatokupecstvie jest těžší kacieřstvie než Macedoniovo, jenž je řekl, by Duch svatý byl sluhú Otce i Syna; a svatokupci ti pak činí, aby Duch svatý slúžil stvoření! Rozuměj, Macedonius ten proto byl jest kacieřem, že držel, by Duch svatý byl slúha Syna Božieho, a to jest kacieřství. Neb v božství nižádná osoba není menší než druhá v dóstojenství; a kdyby Duch svatý slúžil Otci Bohu a Bohu Synu, tehdy by byl menší. A to jest proti onomu Písmu: rovný otec, rovný syn, rovný i Duch svatý, to věz v dóstojenství. A že svato- kupec dávaje neb bera dary tělesné za dary Ducha svatého, ač usty nedie, ale skutkem pokládá, že by milost Ducha svatého mohla býti 35 za penieze kúpena a tak menší než to stvoření položena — a to jest těžší než řéci, že by Duch svatý byl slúha Otce Boha —, protož 5 10 15 20 25 30 188 v 85
Strana 86
G H 5 10 15 20 25 30 svatokupecství jest těžší než Macedoniovo kacieřství. Ale pohřiechu toho svatokupci nedbají, ani roztíkají, neb lakomstvie to jest je oslepilo! Pak i páté, účasten jest někdo svatokupecstvie nepomocí, takže, 189r maje moc od Boha danú, i nechce té moci přičiniti proti tomu hřiechu, aby před se nešel aneb aby byl staven. Neb poněvadž vidí blížnieho, an tone v hříchu k zatracení, a má moc od Boha danú, aby jemu pomohl jako od téhož těla druhému údu; i kterak muož od toho hřiechu vymluven býti? Neb poněvadž vida člověka, an tone u vodě, a moha jemu pomoci, nepomohl-li by, byl by vinen jeho smrtí, ovšem v duchovenství, neučiní-li pomoci, aby neutonul na duši. Šesté, jest někto účasten svatokupecství netresktáním neb mlčením, takže, kdyžkolivěk vyšší lží neb jiný křikem, kázaním neb učením mohl by odraziti člověka od toho od hřiecha, a neodrazí, aneb, ač by nemohl odraziti, avšak proto by učinil, co na něm jest. A ten hřiech zvláště jest na kniežatech, na prelátiech a na mistřiech. A tato řeč má založení v Písmě, neb die sv. Pavel: „Kteří také věci činie, hodni sú smrti; netoliko ktož činí hřiechy, ale kteří přivolují těm, jenž činie.“ Protož die sv. [ Isiodorus: „Ktož přivoluje těm, jenž hřeší, a 189 v brání jiného hřešícieho, zlořečený bude i před Bohem i před lidmi a bude tresktán tresktáním najukrutnějším.“ A také psáno jest, že činícieho toho, jenž činí hřích, bez pochybenie vinu má, ktož moha potresktati, zmešká polepšiti. Neb psáno jest: „Netoliko kteříž činie, ale i ti, kteříž přivolují, učastni jsú,“ a široký ukazuje těm, jenž hřeší, přístup ten, jenž zlosti přivoluje, neb na oba sluší rovná pomsta. A že najtěžší účastenství hřiecha jest na těch, kteříž bránie zlých, aby jim v hřiechu dobří nepřekáželi, protož psáno jest, že ktož jiných lidí bluduov zbraňuje, mnoho viece zatracenější jest nežli ti, jenž blúdí. Neb netoliko ten blúdí, ale i jiným urážky bludóv připravuje a potvrzuje; protož že mistr bludóv jest, netoliko kacieř, ale kníže nad kacieři má slúti. Z té řeči muožeš znamenati, ktož duchovně hledí, kto jest v svato- kupecství kacieř nad kacieři neb knieže kacieřské: že ten, jenž svato- kupčí, a těch, jenž s ním svatokupčí, brání. A pod těmi jsú jeho menší, jenž ho zbraňují; a těch jest velmi mnoho. A pro lepší po- 190r 35 86
G H 5 10 15 20 25 30 svatokupecství jest těžší než Macedoniovo kacieřství. Ale pohřiechu toho svatokupci nedbají, ani roztíkají, neb lakomstvie to jest je oslepilo! Pak i páté, účasten jest někdo svatokupecstvie nepomocí, takže, 189r maje moc od Boha danú, i nechce té moci přičiniti proti tomu hřiechu, aby před se nešel aneb aby byl staven. Neb poněvadž vidí blížnieho, an tone v hříchu k zatracení, a má moc od Boha danú, aby jemu pomohl jako od téhož těla druhému údu; i kterak muož od toho hřiechu vymluven býti? Neb poněvadž vida člověka, an tone u vodě, a moha jemu pomoci, nepomohl-li by, byl by vinen jeho smrtí, ovšem v duchovenství, neučiní-li pomoci, aby neutonul na duši. Šesté, jest někto účasten svatokupecství netresktáním neb mlčením, takže, kdyžkolivěk vyšší lží neb jiný křikem, kázaním neb učením mohl by odraziti člověka od toho od hřiecha, a neodrazí, aneb, ač by nemohl odraziti, avšak proto by učinil, co na něm jest. A ten hřiech zvláště jest na kniežatech, na prelátiech a na mistřiech. A tato řeč má založení v Písmě, neb die sv. Pavel: „Kteří také věci činie, hodni sú smrti; netoliko ktož činí hřiechy, ale kteří přivolují těm, jenž činie.“ Protož die sv. [ Isiodorus: „Ktož přivoluje těm, jenž hřeší, a 189 v brání jiného hřešícieho, zlořečený bude i před Bohem i před lidmi a bude tresktán tresktáním najukrutnějším.“ A také psáno jest, že činícieho toho, jenž činí hřích, bez pochybenie vinu má, ktož moha potresktati, zmešká polepšiti. Neb psáno jest: „Netoliko kteříž činie, ale i ti, kteříž přivolují, učastni jsú,“ a široký ukazuje těm, jenž hřeší, přístup ten, jenž zlosti přivoluje, neb na oba sluší rovná pomsta. A že najtěžší účastenství hřiecha jest na těch, kteříž bránie zlých, aby jim v hřiechu dobří nepřekáželi, protož psáno jest, že ktož jiných lidí bluduov zbraňuje, mnoho viece zatracenější jest nežli ti, jenž blúdí. Neb netoliko ten blúdí, ale i jiným urážky bludóv připravuje a potvrzuje; protož že mistr bludóv jest, netoliko kacieř, ale kníže nad kacieři má slúti. Z té řeči muožeš znamenati, ktož duchovně hledí, kto jest v svato- kupecství kacieř nad kacieři neb knieže kacieřské: že ten, jenž svato- kupčí, a těch, jenž s ním svatokupčí, brání. A pod těmi jsú jeho menší, jenž ho zbraňují; a těch jest velmi mnoho. A pro lepší po- 190r 35 86
Strana 87
5 10 15 20 25 30 znání měj tento příklad, že by bylo město některého krále, které by sám ustavil a potom ztracené svým životem vybojoval od nepřátel; pak ktož by bez vóle toho krále to město pro penieze komu poddal, a ten, kterýž by na penězích přijal, byl by vinen, i ten, kterýž by mezi nimi trh jednal, i písař toho, jenž jest město poddal, i písař toho, jenž jest přijal, i posel onoho i posel tohoto, i rukojmě s obú stranú i úmluvce s obú stranú, i ten, kterýž by neokřikl obú neb jednoho, a moha, i ten, který by v tom bránil obú neb jednoho, a moha i ten, kterýž by radil jednomu neb oběma, aby to konala, i ten, který by k tomu pójčil peněz, i ten, který by dal papier k listóm, i ten, který skládal listy, i obec, která by se dobrovolně poddala, i hlásný, který by neodkřikl, i každý, který byl by rád se ku pomoci přičinil, aby to město tak proti vóli toho krále bylo komu dáno. — Tak jest v svato- kupecství, když biskup chce a bude svatokupecky vsazen v město, to jest v lid, jejž jest sám Spasitel stvořil a od dábla svým životem, až do smrti na kříži bojovav, vysvobodil. Nuž nad oněmi, jenž by tak nevěrně město od krále odlúčili, kdyby je měli, velmi by nad nimi mstili; ale o městu Kristovu nedbají, když zloději a lotři je zlezú, aby lúpili netoliko na zboží, ale i na duši! O kterýchto zlodě- jích a lotřích die sám Spasitel: „Koliko jich přišlo, všichni sú zloději a lotři! A že té účastnosti máme se varovati, píše sv. Jan v svém Zjevení řka: „Viděl sem anjela sstupujícieho s nebe, majícieho moc velikú, a země jest osvícena od slávy jeho. A volal jest v síle řka: „Padl jest Babylon veliký a učiněn jest přebývaní dábelství a stráž každého ducha nečistého a stráž každého ptáka nečistého a ohavného. Neb víno hněvu smilstva jeho (totiž Babylona) pili sú všichni lidé a krá- lové země s ním smilnili sú a kupci země z moci rozkoší jeho bohati učiněni sú.““— Babylon, město veliké, jest zbor zlých lidí; neb Ba- bylon vykládá se pohanění a přenesení, neb všickni ti zlí sú pohaněni a přenesení z milosti Boží v hněv a z života svatého v zlořečení. Anjel veliký, jenž jest s nebe sstúpil s mocí velikú, od něhož země jest osvícena, jest milostivý Kristus. A ten volá mocně, že ten Babylon padl jest od milosti jeho, jakož jest řekl ve čtení svatého Lukáše: „Viděl sem Šathana jako blesk s nebe padúcieho.“ A ten Babylon učiněn jest příbytek dábelství, jakož dí Spasitel, že „zlý 190 v 191 * 35 87
5 10 15 20 25 30 znání měj tento příklad, že by bylo město některého krále, které by sám ustavil a potom ztracené svým životem vybojoval od nepřátel; pak ktož by bez vóle toho krále to město pro penieze komu poddal, a ten, kterýž by na penězích přijal, byl by vinen, i ten, kterýž by mezi nimi trh jednal, i písař toho, jenž jest město poddal, i písař toho, jenž jest přijal, i posel onoho i posel tohoto, i rukojmě s obú stranú i úmluvce s obú stranú, i ten, kterýž by neokřikl obú neb jednoho, a moha, i ten, který by v tom bránil obú neb jednoho, a moha i ten, kterýž by radil jednomu neb oběma, aby to konala, i ten, který by k tomu pójčil peněz, i ten, který by dal papier k listóm, i ten, který skládal listy, i obec, která by se dobrovolně poddala, i hlásný, který by neodkřikl, i každý, který byl by rád se ku pomoci přičinil, aby to město tak proti vóli toho krále bylo komu dáno. — Tak jest v svato- kupecství, když biskup chce a bude svatokupecky vsazen v město, to jest v lid, jejž jest sám Spasitel stvořil a od dábla svým životem, až do smrti na kříži bojovav, vysvobodil. Nuž nad oněmi, jenž by tak nevěrně město od krále odlúčili, kdyby je měli, velmi by nad nimi mstili; ale o městu Kristovu nedbají, když zloději a lotři je zlezú, aby lúpili netoliko na zboží, ale i na duši! O kterýchto zlodě- jích a lotřích die sám Spasitel: „Koliko jich přišlo, všichni sú zloději a lotři! A že té účastnosti máme se varovati, píše sv. Jan v svém Zjevení řka: „Viděl sem anjela sstupujícieho s nebe, majícieho moc velikú, a země jest osvícena od slávy jeho. A volal jest v síle řka: „Padl jest Babylon veliký a učiněn jest přebývaní dábelství a stráž každého ducha nečistého a stráž každého ptáka nečistého a ohavného. Neb víno hněvu smilstva jeho (totiž Babylona) pili sú všichni lidé a krá- lové země s ním smilnili sú a kupci země z moci rozkoší jeho bohati učiněni sú.““— Babylon, město veliké, jest zbor zlých lidí; neb Ba- bylon vykládá se pohanění a přenesení, neb všickni ti zlí sú pohaněni a přenesení z milosti Boží v hněv a z života svatého v zlořečení. Anjel veliký, jenž jest s nebe sstúpil s mocí velikú, od něhož země jest osvícena, jest milostivý Kristus. A ten volá mocně, že ten Babylon padl jest od milosti jeho, jakož jest řekl ve čtení svatého Lukáše: „Viděl sem Šathana jako blesk s nebe padúcieho.“ A ten Babylon učiněn jest příbytek dábelství, jakož dí Spasitel, že „zlý 190 v 191 * 35 87
Strana 88
5 10 15 20 duch, přijma k sobě sedm duchuov horších, i přebývají v člověku; též v zboru všech zlých přebývají všelikací duchové nečistí, kteříž ostřiehají toho zboru, aby jich moci neznikl. A jest ten zbor pln neči- stoty, ptactva nečistého, jako sov a kalúsuov, to jest lidí, jenž světla Kristova nemilují, jako i netopýři, jenž v temnostech hřiechóv uměji létati, ale v světle Kristově neumějí létati, nebyctnostech neprospívají. Dále die sv. Jan, že „víno hněvu a smilství toho Babylona pili sú všichni lidé“, totiž z pokolení všech lidí, jako panen, vdov, manželek, panicóv, vdovcóv i manželóv. Někteří z nich přivolili sú k tomu smilnění, totiž k odstúpení od Krista; neb v Písmě každý hřiech smrtedlný slove smilství, neb jím od choti Krista odstupuje duše k ďáblu. Dále die: „A králové země“, totiž ti, jenž vládnú zemí, ti s tím zborem také smilní; a „kupci země“, to jest lakomci, ti mocí toho zboru zbohatěli sú; neb ten zlý zbor povyšuje lakomcuov a zvláště svatokupcóv. Od jich účastnosti mají se varovati věrní, neb ihned potom die sv. Jan: „A slyšal sem jiný hlas řkúcí: „Vyjděte z něho (totiž z Babylona), (lide muoj,) a nebuďte účastni hřiechóv jeho a ran jeho abyšte nevzeli: neb sú hřiechové jeho přišli až do " nebe a vzpomenul je Pán na zlosti jeho. Aj teď máš hlas s nebe k věrnému lidu Božiemu, aby vyšel ne nohama, ale životem svatým z toho zlého sboru, aby Boží lid nebyl účasten i hřiechu i pomsty. Účasten pomocí, radú, obranú, potvrzo- váním, nepomocí, totiž že nepomáhá rušiti svatokupectvie, a mlče- ním, jakož prvé jest položeno této kapitoly na počátce. 191 v 25 Kapitola X. 30 Ještě o tom hřiechu zuostává položiti, kterak by najlépe se mohli ho vystřieci. A nenie podobnější cesta, než aby bylo volení k bis- kupství neb k farářství vedlé Boží vóle; neb tak sú volili apošto- lové, neměvše zjevně, koho by přijeli v biskupstvie za Jidáše. A k tomu vzní řeč sv. Jeronyma, jenž die: „Poněvadž tak veliký a taký Mojžieš nenie dopuštěn, aby svým dómyslem volil knieže lidu aneb aby ustavil po sobě náměstka, kto jest, jenž by směl z lidu, kterýžto lid často křikem k chlúbě aneb póžitku popuzen, bývá hnut, neb také i z kněží kto bude, aby se hodna k tomu súdil, 192 r A 88
5 10 15 20 duch, přijma k sobě sedm duchuov horších, i přebývají v člověku; též v zboru všech zlých přebývají všelikací duchové nečistí, kteříž ostřiehají toho zboru, aby jich moci neznikl. A jest ten zbor pln neči- stoty, ptactva nečistého, jako sov a kalúsuov, to jest lidí, jenž světla Kristova nemilují, jako i netopýři, jenž v temnostech hřiechóv uměji létati, ale v světle Kristově neumějí létati, nebyctnostech neprospívají. Dále die sv. Jan, že „víno hněvu a smilství toho Babylona pili sú všichni lidé“, totiž z pokolení všech lidí, jako panen, vdov, manželek, panicóv, vdovcóv i manželóv. Někteří z nich přivolili sú k tomu smilnění, totiž k odstúpení od Krista; neb v Písmě každý hřiech smrtedlný slove smilství, neb jím od choti Krista odstupuje duše k ďáblu. Dále die: „A králové země“, totiž ti, jenž vládnú zemí, ti s tím zborem také smilní; a „kupci země“, to jest lakomci, ti mocí toho zboru zbohatěli sú; neb ten zlý zbor povyšuje lakomcuov a zvláště svatokupcóv. Od jich účastnosti mají se varovati věrní, neb ihned potom die sv. Jan: „A slyšal sem jiný hlas řkúcí: „Vyjděte z něho (totiž z Babylona), (lide muoj,) a nebuďte účastni hřiechóv jeho a ran jeho abyšte nevzeli: neb sú hřiechové jeho přišli až do " nebe a vzpomenul je Pán na zlosti jeho. Aj teď máš hlas s nebe k věrnému lidu Božiemu, aby vyšel ne nohama, ale životem svatým z toho zlého sboru, aby Boží lid nebyl účasten i hřiechu i pomsty. Účasten pomocí, radú, obranú, potvrzo- váním, nepomocí, totiž že nepomáhá rušiti svatokupectvie, a mlče- ním, jakož prvé jest položeno této kapitoly na počátce. 191 v 25 Kapitola X. 30 Ještě o tom hřiechu zuostává položiti, kterak by najlépe se mohli ho vystřieci. A nenie podobnější cesta, než aby bylo volení k bis- kupství neb k farářství vedlé Boží vóle; neb tak sú volili apošto- lové, neměvše zjevně, koho by přijeli v biskupstvie za Jidáše. A k tomu vzní řeč sv. Jeronyma, jenž die: „Poněvadž tak veliký a taký Mojžieš nenie dopuštěn, aby svým dómyslem volil knieže lidu aneb aby ustavil po sobě náměstka, kto jest, jenž by směl z lidu, kterýžto lid často křikem k chlúbě aneb póžitku popuzen, bývá hnut, neb také i z kněží kto bude, aby se hodna k tomu súdil, 192 r A 88
Strana 89
jedné ten, jemuž by, an se modlí a Boha prosí, bylo od Boha zje- veno? Jakož die Bóh k Mójžíšovi: Vezmi Jozue, syna Nun, člověka, jenž má ducha Božieho v sobě, a vložiž ruku na něho a postav ho před Eleazarem knězem a přikázanie daj jemu před viděním všeho lidu a přikaž o něm před nimi; a dáš slávu svú na něho, ať poslú- chají jeho synové Israhelští. Aj slyš zjevně ustavenie kniežete lidu, že netřeba jest výkladu. A týmž duchem svatý Petr ustavil jest sv. Klimenta. A tak apoštolé obecně ustavovali sú biskupy neb kněží; a když se jim ne- 10 dostalo zjevenie, tehdy sú volivše dva, Matěje a Josefa, pustili los, aby Pán Buoh ukázal, kterého by z těch dvú vyvolil. I ukázal jest Pán Buoh Matěje. A tak kdyby obci nedostalo se zjevenie, kterého by Buoh ráčil míti, tehdy dobrým úmyslem bez při chýlenie těles- ného měli by voliti několiko dobrých k biskupství a pak modliti se Pánu Bohu snažně, aby ráčil ukázati, jest-li který z těch hoden; pakli nic, ale aby ráčil jiného ukázati. Ale pohřiechu že sami se v to trú a lid jest tělesně přichýlen k známým, neb k přátelóm, neb ku pyšnému; a také že nejsú víry a naděje veliké k Bohu, aby jim dal hodného vladaře duchovnieho. A že by měla obec voliti, píše k tomu sv. Jeronym řka: „Ač Pán Bóh ustaviti kněze přikázal jest a ač také volil jest, avšak také svolána byla obec; protož musí býti k ustavení kněze také i lidu přítomnost, totiž aby lid byl při tom, aby viděli všichni a jisti byli, že který najstatečnější jest ze všeho lidu, který najučenější, který najsvětější, který také ve vší ctnosti najpovýšenější, ten buď vyvolen k kněžství, a to s svědecstvím lida, aby zpět potom zpiečenie aneb hryzenie svědomie nezóstalo. A to i apoštol přikazuje na ustavení kněze řka, že musí míti ten svědecství dobré od těch, jenž vně sú. Ale já něco více vizi v tom, že jest řeče no, že svolal Mojžieš vešken 193r zbor, aby to bylo, totiž duchovně rozumějíc sebrati všechny moci duše a v jednotu shromážditi ctnosti, aby v knězi, jenž má svěcen býti, bděly všechny v duši moci a (byly) plny a aby v nich nebyl nedostatek múdrosti, umění a vtipnosti, ale aby bylo v něm všechno množství smyslóv a všechno sebrání svatých myšlení, aby, co jest 35 biskup, co mazání, co rúcho mešné, skládaje v tajemství srdce svého, mohl znamenati." To vše die sv. Jeronym. 5 15 20 25 30 192 v 89
jedné ten, jemuž by, an se modlí a Boha prosí, bylo od Boha zje- veno? Jakož die Bóh k Mójžíšovi: Vezmi Jozue, syna Nun, člověka, jenž má ducha Božieho v sobě, a vložiž ruku na něho a postav ho před Eleazarem knězem a přikázanie daj jemu před viděním všeho lidu a přikaž o něm před nimi; a dáš slávu svú na něho, ať poslú- chají jeho synové Israhelští. Aj slyš zjevně ustavenie kniežete lidu, že netřeba jest výkladu. A týmž duchem svatý Petr ustavil jest sv. Klimenta. A tak apoštolé obecně ustavovali sú biskupy neb kněží; a když se jim ne- 10 dostalo zjevenie, tehdy sú volivše dva, Matěje a Josefa, pustili los, aby Pán Buoh ukázal, kterého by z těch dvú vyvolil. I ukázal jest Pán Buoh Matěje. A tak kdyby obci nedostalo se zjevenie, kterého by Buoh ráčil míti, tehdy dobrým úmyslem bez při chýlenie těles- ného měli by voliti několiko dobrých k biskupství a pak modliti se Pánu Bohu snažně, aby ráčil ukázati, jest-li který z těch hoden; pakli nic, ale aby ráčil jiného ukázati. Ale pohřiechu že sami se v to trú a lid jest tělesně přichýlen k známým, neb k přátelóm, neb ku pyšnému; a také že nejsú víry a naděje veliké k Bohu, aby jim dal hodného vladaře duchovnieho. A že by měla obec voliti, píše k tomu sv. Jeronym řka: „Ač Pán Bóh ustaviti kněze přikázal jest a ač také volil jest, avšak také svolána byla obec; protož musí býti k ustavení kněze také i lidu přítomnost, totiž aby lid byl při tom, aby viděli všichni a jisti byli, že který najstatečnější jest ze všeho lidu, který najučenější, který najsvětější, který také ve vší ctnosti najpovýšenější, ten buď vyvolen k kněžství, a to s svědecstvím lida, aby zpět potom zpiečenie aneb hryzenie svědomie nezóstalo. A to i apoštol přikazuje na ustavení kněze řka, že musí míti ten svědecství dobré od těch, jenž vně sú. Ale já něco více vizi v tom, že jest řeče no, že svolal Mojžieš vešken 193r zbor, aby to bylo, totiž duchovně rozumějíc sebrati všechny moci duše a v jednotu shromážditi ctnosti, aby v knězi, jenž má svěcen býti, bděly všechny v duši moci a (byly) plny a aby v nich nebyl nedostatek múdrosti, umění a vtipnosti, ale aby bylo v něm všechno množství smyslóv a všechno sebrání svatých myšlení, aby, co jest 35 biskup, co mazání, co rúcho mešné, skládaje v tajemství srdce svého, mohl znamenati." To vše die sv. Jeronym. 5 15 20 25 30 192 v 89
Strana 90
5 10 15 20 25 30 Z té řeči svaté muož člověk znamenati, kteraké jest převrácenie dnešní den a našich časóv (v) ustavování biskupuov. Neb prvé byl ten obyčej, že neb milý Pán Buoh dal zjevením biskupa, neb lid, kterýž jest měl veden býti, volil sobě biskupa neb vódci, ale již zavržena jest moc lidu, aby požádal a volil sobě hodného kněze, a otevřena jest cesta, aby lakomí a jinak nešlechetní u papeže jako bravy lidi sobě k tělestnému póžitku zakúpili! A toho jest dóvod, že netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo, aby dali na pomoc zaplacenie na plášť; a někdy ještě nemá listuov, a již chce míti. Jako letos se stalo v našem arcibiskupství, že sú dávali jedni, a úmyslem tiem, aby ti, kteří káží slovo Boží a treskcí jich hřiechy, byli vypleněni; druzí dávali, bojíce se, aby jich nehrdlo- vali, neb sú vydali pokutu na ně, aby do kostela nechodili, dokud Šimonovi nepoložie peněz. Ale třetí, ti hnuti Duchem svatým, aneb snad bojíce se potom téhož porobenie, nechtiece dáti, odvolali sú se ku papeži, ale lépe by bylo, by se odvolali k Bohu statečně, nepři- volujíce k účastnosti svatokupecství, a prosili pánuov a obce, aby se k tomu přičinili a nedali jich tisknúti v ten hřiech i v škodu tělesnú. Jest druhé převrácenie, že ač kde mají voliti biskupa, ale to sú sobě tak utvrdili kanovníci, aby oni sami volili, a ještě přidávají, aby z své kapituly, totiž z svého zboru, volili. A v tom obém za- stierají cestu Duchu svatému, jako by řekli: »My sami sme hodni k volení, jiným toho nedal jest Duch svatý!“ Druhé, jako by řekli: „Jedné mezi námi jest biskupství hodný, jinému nižádnému nedal jest hodnosti Duch svatý!' A když volé, tehdy nehledí, aby ze všech najlepšieho v ctnostech volili, ale který by jich bránil na zboží, od kterého by měli póžitek tělestný, který by se srovnal v obyčejích nešlechetných s nimi! A tak voléce nehodného, sú počátek vší zlosti a všeho zmeškánie, kteréž se stane od tak voleného. Nenásledují ti apoštoluov u volení, aby vyvolili muže, jenž jest pln Ducha svatého, ani toho, jenž by nad jiné stkvěl se životem svatým, uměním i uče- ním. Neposlúchají ti Písma dřieve řečeného, kterak ho mají voliti, ani sv. Jeronyma, jenž die: „Taký buď volen v prelátství, to jest 35 v povýšenie nad jiné, k němuž jiní jsúc přirovnáni, jako stádo jsú nazváni." A sv. Augustin die: „Volen k dóstojenství k biskupskému 193 v 194r 90
5 10 15 20 25 30 Z té řeči svaté muož člověk znamenati, kteraké jest převrácenie dnešní den a našich časóv (v) ustavování biskupuov. Neb prvé byl ten obyčej, že neb milý Pán Buoh dal zjevením biskupa, neb lid, kterýž jest měl veden býti, volil sobě biskupa neb vódci, ale již zavržena jest moc lidu, aby požádal a volil sobě hodného kněze, a otevřena jest cesta, aby lakomí a jinak nešlechetní u papeže jako bravy lidi sobě k tělestnému póžitku zakúpili! A toho jest dóvod, že netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo, aby dali na pomoc zaplacenie na plášť; a někdy ještě nemá listuov, a již chce míti. Jako letos se stalo v našem arcibiskupství, že sú dávali jedni, a úmyslem tiem, aby ti, kteří káží slovo Boží a treskcí jich hřiechy, byli vypleněni; druzí dávali, bojíce se, aby jich nehrdlo- vali, neb sú vydali pokutu na ně, aby do kostela nechodili, dokud Šimonovi nepoložie peněz. Ale třetí, ti hnuti Duchem svatým, aneb snad bojíce se potom téhož porobenie, nechtiece dáti, odvolali sú se ku papeži, ale lépe by bylo, by se odvolali k Bohu statečně, nepři- volujíce k účastnosti svatokupecství, a prosili pánuov a obce, aby se k tomu přičinili a nedali jich tisknúti v ten hřiech i v škodu tělesnú. Jest druhé převrácenie, že ač kde mají voliti biskupa, ale to sú sobě tak utvrdili kanovníci, aby oni sami volili, a ještě přidávají, aby z své kapituly, totiž z svého zboru, volili. A v tom obém za- stierají cestu Duchu svatému, jako by řekli: »My sami sme hodni k volení, jiným toho nedal jest Duch svatý!“ Druhé, jako by řekli: „Jedné mezi námi jest biskupství hodný, jinému nižádnému nedal jest hodnosti Duch svatý!' A když volé, tehdy nehledí, aby ze všech najlepšieho v ctnostech volili, ale který by jich bránil na zboží, od kterého by měli póžitek tělestný, který by se srovnal v obyčejích nešlechetných s nimi! A tak voléce nehodného, sú počátek vší zlosti a všeho zmeškánie, kteréž se stane od tak voleného. Nenásledují ti apoštoluov u volení, aby vyvolili muže, jenž jest pln Ducha svatého, ani toho, jenž by nad jiné stkvěl se životem svatým, uměním i uče- ním. Neposlúchají ti Písma dřieve řečeného, kterak ho mají voliti, ani sv. Jeronyma, jenž die: „Taký buď volen v prelátství, to jest 35 v povýšenie nad jiné, k němuž jiní jsúc přirovnáni, jako stádo jsú nazváni." A sv. Augustin die: „Volen k dóstojenství k biskupskému 193 v 194r 90
Strana 91
B 5 10 C 20 30 neměl by býti ten, kterýž menších úřadóv spravovati se neučil, neb tomu správa lodí neměla by býti poručena, kterýž neuměl jest držeti vesla.“ To sv. Augustin. — O milý Spasiteli! Ty vidíš, žet volé ne ze všech najlepší, ale najnestatečnější! Ale řekl-li by kto: „Dieš, že nižádný nemá se v dóstojenství sám 194 v tříti; a s druhé strany díš, že má najlepší volen býti, ktož tehdy bude biskupem neb farářem, poněvadž sám se k tomu nižádný nevydá a pán podací najlepšieho nezná, též i volenci? Tu diem, že ač nižádný bez Božieho přikázaní neb zjevenie nemá se tříti v dó- stojenství, však muož přijíti, jsa povolán; ale musí v tom čist míti rozum i žádost: rozum, aby, jsa pozdvižen k Bohu, vedlé zákona Božieho vedl ovce Kristovy jeho cestú; a žádost má míti čistú, aby vyvržen byl každý hřiech, jenž by mohl překaziti úřadu tomu, a zvláště pýcha, lakomství a hřiechové tělestní; a třetí, aby měl 15 velikú chtivost k naplnění vóle Boží v tom úřadu a aby prospíval, jakž najdále móž. Ale kto jest nynie ten? A budem ho chváliti. Pak k druhé straně, jenž podává dóstojenství neb volí k němu. Tu věz, že volení jest dvoje. Prvé volení jest přichýlenie k dobré osobě z přirození žádosti. A tím volením volí člověk Boha, ctnost, milost Boží a blahoslavenství, neb z přirození žádost má k těm věcem. A to volenie ostane v svatých na věky. A k tomu volení velmi dobře se hodí Písmo Boží, neb tak jest jistota veliká v tom volení, že nelze jest volenci pochybiti. Pak druhé volení jest, jímž člověk přichýlen jest, aby lepší stranu 25 volil. A to volení jest opět dvoje. Prvé slove opatrné, když člověk pravým úmyslem volí stranu, kteráž mu se zdá vedlé Boha sprave- dlivější neb lepší k spasení. A tak vyvolení synové Boží vedeni bývají Duchem svatým v skutcích svých, ač jim Písmo neokazuje, že by měli tak činiti. Protož die sv. Pavel k Rímenínóm: „Kteréž- kolivěk Duch svatý pudí, ti synové Boží jsú,“ to jest, kteréž vede cestú blahoslavenství. A v takých skutcích, kteříž nejsú ukázáni v Písmě, jest tak velmi třeba rady Ducha svatého, že svatým udá se druhdy pochybiti. Jakož se stalo mezi sv. Pavlem a sv. Barnabášem, že Pavlovi se zdálo jiné a Barnabášovi jiné, ač byla sta oba svatá veliká, takže sta se svadila a rozešla, on do jedné vlasti a druhý do jiné, protože sv. Barnabáš chtěl pojíti s sebú Jana, řečeného Marka, 195 v 195r 35 91
B 5 10 C 20 30 neměl by býti ten, kterýž menších úřadóv spravovati se neučil, neb tomu správa lodí neměla by býti poručena, kterýž neuměl jest držeti vesla.“ To sv. Augustin. — O milý Spasiteli! Ty vidíš, žet volé ne ze všech najlepší, ale najnestatečnější! Ale řekl-li by kto: „Dieš, že nižádný nemá se v dóstojenství sám 194 v tříti; a s druhé strany díš, že má najlepší volen býti, ktož tehdy bude biskupem neb farářem, poněvadž sám se k tomu nižádný nevydá a pán podací najlepšieho nezná, též i volenci? Tu diem, že ač nižádný bez Božieho přikázaní neb zjevenie nemá se tříti v dó- stojenství, však muož přijíti, jsa povolán; ale musí v tom čist míti rozum i žádost: rozum, aby, jsa pozdvižen k Bohu, vedlé zákona Božieho vedl ovce Kristovy jeho cestú; a žádost má míti čistú, aby vyvržen byl každý hřiech, jenž by mohl překaziti úřadu tomu, a zvláště pýcha, lakomství a hřiechové tělestní; a třetí, aby měl 15 velikú chtivost k naplnění vóle Boží v tom úřadu a aby prospíval, jakž najdále móž. Ale kto jest nynie ten? A budem ho chváliti. Pak k druhé straně, jenž podává dóstojenství neb volí k němu. Tu věz, že volení jest dvoje. Prvé volení jest přichýlenie k dobré osobě z přirození žádosti. A tím volením volí člověk Boha, ctnost, milost Boží a blahoslavenství, neb z přirození žádost má k těm věcem. A to volenie ostane v svatých na věky. A k tomu volení velmi dobře se hodí Písmo Boží, neb tak jest jistota veliká v tom volení, že nelze jest volenci pochybiti. Pak druhé volení jest, jímž člověk přichýlen jest, aby lepší stranu 25 volil. A to volení jest opět dvoje. Prvé slove opatrné, když člověk pravým úmyslem volí stranu, kteráž mu se zdá vedlé Boha sprave- dlivější neb lepší k spasení. A tak vyvolení synové Boží vedeni bývají Duchem svatým v skutcích svých, ač jim Písmo neokazuje, že by měli tak činiti. Protož die sv. Pavel k Rímenínóm: „Kteréž- kolivěk Duch svatý pudí, ti synové Boží jsú,“ to jest, kteréž vede cestú blahoslavenství. A v takých skutcích, kteříž nejsú ukázáni v Písmě, jest tak velmi třeba rady Ducha svatého, že svatým udá se druhdy pochybiti. Jakož se stalo mezi sv. Pavlem a sv. Barnabášem, že Pavlovi se zdálo jiné a Barnabášovi jiné, ač byla sta oba svatá veliká, takže sta se svadila a rozešla, on do jedné vlasti a druhý do jiné, protože sv. Barnabáš chtěl pojíti s sebú Jana, řečeného Marka, 195 v 195r 35 91
Strana 92
5 10 15 20 25 30 D a sv. Pavel prosil Barnabáše, aby ho nepojímal, protože od nich byl prvé odšel. Též když v Efezu městě popadli sú byli dva tovařiše sv. Pavla a když sv. Pavel chtěl vyjíti mezi lid, nedopustili sú jeho učedlníci a jiní jeho přátelé, prosíce, aby nevychodil na rynk, a jiní jinak chtiechu. Též mi se přihodilo, že jedni mi radili, abych kázal, když pohrom byl na bratří a kletby a služby stavenie; a druzí mi radili, abych nekázal. Avšak sem rozuměl, že oboji dobrým úmyslem sú radili, avšak z obú radú nebyl sem jist, která by se sjednala s vólí Boží. Protož potřebie jest člověku pilně a často se Bohu modliti, aby ráčil vésti v takých skutciech; a také potřebí jest hřiechy, jenž by mohly překážeti, od sebe hnáti a hleděti ku Písmu a čakati milé vdechnutí Ducha svatého. Druhé volení slove neopatrné a jest, když kto volí co vedlé usta- venie lidského, nehledě k zákonu Božiemu. A tím volením volí obecně papeže, biskupy a jiné preláty. A vedlé těch ustavení, kteráž ne mají založení v zákoně Božiem, obecně jest nedostatek. Protož volenci měli by vedlé zákona Božieho toho, kterýž by v životě svatém, v umění statečném, v práci duchovní byl najstatečnější vedlé obecného domnění, upřímo pro chválu Boží, pro cierkve svaté prospěch, zavrhúc všecky tělestné přiezně, toho voliti. Tak sú světí volili; protož biskupové sú světí bývali i lid. Ale nynie onoho papež dá na penězích, neznaje, kto jest a kaký jest; onoho dá král neb knieže, an nehodný jest; onoho volé kanovníci pro dary neb pro jiné příčiny, a ne upřímo pro chválu Boží; též páni i panoše i měštané volé ne vedlé naučenie Písma, ani vedlé upřiemé žádosti. Protož jest neřád v křesťanstvu, mnoho lotruov v duchovenství a naplněno jest vší zlostí křesťanstvo, a tak jest Antikrist utvrdil svú vóli v těch voleních, rozdávaních a kupčeních svatokupec- ských, že přesahá moc člověčí, aby jí nemohl té zlosti potresktati a odpuditi. Avšak tři znamenávám, že by mohly býti proti té zlojsti pomoci, 196 když by Pán Buoh svú milost v nich ukázal. Prvá pomoc, kdyby Pán Buoh dal některého papeže, jenž by všecka ta svatokupecství zrušil vedlé Písma a vedlé ustavení svatých biskupuov. Ale kdeť se ten nahodí? Věrně byl by veliký div, by se taký papež nynie zjevil; a viem to, že by jemu nedali jeho apoštolé býti živu dlúho! 1961 35 92
5 10 15 20 25 30 D a sv. Pavel prosil Barnabáše, aby ho nepojímal, protože od nich byl prvé odšel. Též když v Efezu městě popadli sú byli dva tovařiše sv. Pavla a když sv. Pavel chtěl vyjíti mezi lid, nedopustili sú jeho učedlníci a jiní jeho přátelé, prosíce, aby nevychodil na rynk, a jiní jinak chtiechu. Též mi se přihodilo, že jedni mi radili, abych kázal, když pohrom byl na bratří a kletby a služby stavenie; a druzí mi radili, abych nekázal. Avšak sem rozuměl, že oboji dobrým úmyslem sú radili, avšak z obú radú nebyl sem jist, která by se sjednala s vólí Boží. Protož potřebie jest člověku pilně a často se Bohu modliti, aby ráčil vésti v takých skutciech; a také potřebí jest hřiechy, jenž by mohly překážeti, od sebe hnáti a hleděti ku Písmu a čakati milé vdechnutí Ducha svatého. Druhé volení slove neopatrné a jest, když kto volí co vedlé usta- venie lidského, nehledě k zákonu Božiemu. A tím volením volí obecně papeže, biskupy a jiné preláty. A vedlé těch ustavení, kteráž ne mají založení v zákoně Božiem, obecně jest nedostatek. Protož volenci měli by vedlé zákona Božieho toho, kterýž by v životě svatém, v umění statečném, v práci duchovní byl najstatečnější vedlé obecného domnění, upřímo pro chválu Boží, pro cierkve svaté prospěch, zavrhúc všecky tělestné přiezně, toho voliti. Tak sú světí volili; protož biskupové sú světí bývali i lid. Ale nynie onoho papež dá na penězích, neznaje, kto jest a kaký jest; onoho dá král neb knieže, an nehodný jest; onoho volé kanovníci pro dary neb pro jiné příčiny, a ne upřímo pro chválu Boží; též páni i panoše i měštané volé ne vedlé naučenie Písma, ani vedlé upřiemé žádosti. Protož jest neřád v křesťanstvu, mnoho lotruov v duchovenství a naplněno jest vší zlostí křesťanstvo, a tak jest Antikrist utvrdil svú vóli v těch voleních, rozdávaních a kupčeních svatokupec- ských, že přesahá moc člověčí, aby jí nemohl té zlosti potresktati a odpuditi. Avšak tři znamenávám, že by mohly býti proti té zlojsti pomoci, 196 když by Pán Buoh svú milost v nich ukázal. Prvá pomoc, kdyby Pán Buoh dal některého papeže, jenž by všecka ta svatokupecství zrušil vedlé Písma a vedlé ustavení svatých biskupuov. Ale kdeť se ten nahodí? Věrně byl by veliký div, by se taký papež nynie zjevil; a viem to, že by jemu nedali jeho apoštolé býti živu dlúho! 1961 35 92
Strana 93
10 15 20 25 30 Protož druhá pomoc, jenž by spíše mohla býti, jest, aby světská kniežata a páni, jsúc od Boha naučeni, nedopustili toho kupecstvie a neřádného nestatečných prelátuov nad lid sázenie. A to by naj- spíše vzvedli, kdyby svých otcóv almužen zle utracovati nedali, vezmúce je v svú moc a v svú obranu, aby jim(i) budúcí nekupčili. Neb jakož oheň vždy hoří a pálí, dokud má co páliti, též oheň dábluov, jímž vešken svět, v něm jsa povržen, vždy hoří, dokud má, co ten oheň krmí. Protož die svatý Jan v své epištole, že „vešken svět položen jest v zlostném, to jest ve zlém ohni,“ jenž jest žádost zlá; a ta nemuož býti spíše uhašena, jedné když to bude odjato, co ona žádá. U příkladě má někto zapálenie k ženě krásné neb žena 197r k muži. Proč? Neb se často vídají a snad spolu obcují. Protož ta žádost bude brzy uhašena, když muži žena bude odjata a muž ženě bude odjat smrtí. Proč? Protože již nebude míti muž k ní v světě čáky ani ona k muži. Též když by ujeli přílišné almužny a dali skrovnú potřebu knězi, tehdy by žádost zlú svatokupectví uhasili; ale dokud budú světští viece almužen přikládati, dotud budú vždy žákovstva v té žádosti podpalovati: oni přikládajíce a dábel jako kovář měchy svými podymuje. Ale od té pomoci svaté k zrušení toho hřiecha tiehne kniežata a pány světské oslepenie pokrytské, že sú je oslepili kněžie svým pokrytstvím, takže oni řkú: „Vy se ne- máte v duchovenství plésti“, a oni uposlúchajíce toho, i netbají. Druhé tiehne zpřežení, neb sú s nimi spřeženi v libosti a v přízni světa tohoto, takže světští jich požívají a spolu sobě pochlebují. Třetí odstrkuje světské zaneprázdnění věcí světských od té dobré pomoci duchovní, takže více dbají, aby zbohatěli, aby byli vele- ble)ni od lidí, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby Pánu Bohu věrně poslúžili. Protož třetí pomoc jest bližší, aby obec takým, jenž zjevně svato- kupčí a jsú zle živi, nedala póžitkóv, aby jimi nekupčili; ale musila by se obec odvážiti za čas jich póhonóv a kleteb, jimiž brání své zlosti. Prosmež milostivého Pána Boha, ať ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti a těmito obyčeji neb jinými, kterými on ráčí, to svato- kupecství poraziti! Ale ihned se vypaří kanec z lesa, jenž ryje vinici Kristovu a vy- vrací kořenie řka: „Nemají moci králové, páni, ani kteří světští, aby 197 v E 35 93
10 15 20 25 30 Protož druhá pomoc, jenž by spíše mohla býti, jest, aby světská kniežata a páni, jsúc od Boha naučeni, nedopustili toho kupecstvie a neřádného nestatečných prelátuov nad lid sázenie. A to by naj- spíše vzvedli, kdyby svých otcóv almužen zle utracovati nedali, vezmúce je v svú moc a v svú obranu, aby jim(i) budúcí nekupčili. Neb jakož oheň vždy hoří a pálí, dokud má co páliti, též oheň dábluov, jímž vešken svět, v něm jsa povržen, vždy hoří, dokud má, co ten oheň krmí. Protož die svatý Jan v své epištole, že „vešken svět položen jest v zlostném, to jest ve zlém ohni,“ jenž jest žádost zlá; a ta nemuož býti spíše uhašena, jedné když to bude odjato, co ona žádá. U příkladě má někto zapálenie k ženě krásné neb žena 197r k muži. Proč? Neb se často vídají a snad spolu obcují. Protož ta žádost bude brzy uhašena, když muži žena bude odjata a muž ženě bude odjat smrtí. Proč? Protože již nebude míti muž k ní v světě čáky ani ona k muži. Též když by ujeli přílišné almužny a dali skrovnú potřebu knězi, tehdy by žádost zlú svatokupectví uhasili; ale dokud budú světští viece almužen přikládati, dotud budú vždy žákovstva v té žádosti podpalovati: oni přikládajíce a dábel jako kovář měchy svými podymuje. Ale od té pomoci svaté k zrušení toho hřiecha tiehne kniežata a pány světské oslepenie pokrytské, že sú je oslepili kněžie svým pokrytstvím, takže oni řkú: „Vy se ne- máte v duchovenství plésti“, a oni uposlúchajíce toho, i netbají. Druhé tiehne zpřežení, neb sú s nimi spřeženi v libosti a v přízni světa tohoto, takže světští jich požívají a spolu sobě pochlebují. Třetí odstrkuje světské zaneprázdnění věcí světských od té dobré pomoci duchovní, takže více dbají, aby zbohatěli, aby byli vele- ble)ni od lidí, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby Pánu Bohu věrně poslúžili. Protož třetí pomoc jest bližší, aby obec takým, jenž zjevně svato- kupčí a jsú zle živi, nedala póžitkóv, aby jimi nekupčili; ale musila by se obec odvážiti za čas jich póhonóv a kleteb, jimiž brání své zlosti. Prosmež milostivého Pána Boha, ať ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti a těmito obyčeji neb jinými, kterými on ráčí, to svato- kupecství poraziti! Ale ihned se vypaří kanec z lesa, jenž ryje vinici Kristovu a vy- vrací kořenie řka: „Nemají moci králové, páni, ani kteří světští, aby 197 v E 35 93
Strana 94
5 10 15 20 25 30 oni duchovní spravovali!“ K tomu odpoviem prvé takto, že ve všem Starém Zákoně králové vládli sú kněžími a biskupy. A Šalomún král, ten jest ssadil biskupa najvyššieho Abiatara z kněžstvie a poslal ho k rolí a na jeho místo vsadil Sadocha; a to jest učinil vedlé vuole Božie, neb die Písmo: „Abiatarovi knězi řekl jest král: ,Jdi do Anatot k své rolí, neb si muž hodný smrti; ale dnes tebe nezabiem, pro- tožes nesl archu Boží před Davidem, otcem mým, a nesl si práci ve všem, v níž je pracoval otec mój. I vyvrhl jest Šalomún Abiatara, aby nebyl knězem Božím, aby naplněna byla řeč Boží, kterúž jest mluvil nad domem i nad pokolením Eli v Silo.“ — Aj teď máš, že netoliko odjal Šalomún póžitek najvyššímu biskupu, alebrž ssadil s kněžství. Druhé diem, že, poněvadž každý král moc má od Boha nad svým královstvím, aby všecko království spravoval v pravdě a v spra- vedlnosti, a poněvadž kněží sú v království, tehdy král má je spravo- vati v pravdě a v spravedlnosti; a nespravoval-li by jich v pravdě a v spravedlnosti, když by jim přepustil bydleti v zjevné zlosti proti najvyššímu králi jako nedbalivý slúha a tak neprávě by vedl úřadu královského. Duovod této řeči jest bulla sv. Petra, v níž přikazuje, aby všichni byli poddáni králi jakožto najvyššiemu. A proč? Proto, že král i jiní páni jsú od Boha posláni, aby nad zlými mstili a dobré aby velebili. Protož die sv. Petr: „Poddáni buďte každému člověku pro Boha, i králi jako najvyššímu, i vódcem neb vévodám jako od něho, to jest od Boha] poslaným na pomstu zlých a k chvále dob- rých.“ — Aj teď máš, že netoliko králi, ale i vévodám i každému člověku mají poddáni býti od Boha, a to neb poslúchajíce v dobrém, neb trpíce od nich pro hříchy, kteréž by učinili. Neb die sv. Petr, že od Boha sú posláni králové i páni, aby nad zlými mstili. A toho také dovodí sv. Pavel, že „ne darmo knieže meč nese, ale jako slúha Boží na pomstu zlých.“ A že snad opět kanec kúsavý, klapaje zuby, řekl by, že meč knieže má, ale ne nad kněžími; protož sv. Pavel die: „Každá duše, to jest, každý člověk, jenž duši má, mocem vyšším poddána buď; neb nenie moc jedné od Boha, a které věci od Boha jsú, řádné jsú. Protož ktož se protiví moci, Božiemu se řádu protiví; a kteříž se protiví, ti sobě zatracenie dobývají, neb kniežata nejsú k bázni dobré- 198 r 198 v 35 94
5 10 15 20 25 30 oni duchovní spravovali!“ K tomu odpoviem prvé takto, že ve všem Starém Zákoně králové vládli sú kněžími a biskupy. A Šalomún král, ten jest ssadil biskupa najvyššieho Abiatara z kněžstvie a poslal ho k rolí a na jeho místo vsadil Sadocha; a to jest učinil vedlé vuole Božie, neb die Písmo: „Abiatarovi knězi řekl jest král: ,Jdi do Anatot k své rolí, neb si muž hodný smrti; ale dnes tebe nezabiem, pro- tožes nesl archu Boží před Davidem, otcem mým, a nesl si práci ve všem, v níž je pracoval otec mój. I vyvrhl jest Šalomún Abiatara, aby nebyl knězem Božím, aby naplněna byla řeč Boží, kterúž jest mluvil nad domem i nad pokolením Eli v Silo.“ — Aj teď máš, že netoliko odjal Šalomún póžitek najvyššímu biskupu, alebrž ssadil s kněžství. Druhé diem, že, poněvadž každý král moc má od Boha nad svým královstvím, aby všecko království spravoval v pravdě a v spra- vedlnosti, a poněvadž kněží sú v království, tehdy král má je spravo- vati v pravdě a v spravedlnosti; a nespravoval-li by jich v pravdě a v spravedlnosti, když by jim přepustil bydleti v zjevné zlosti proti najvyššímu králi jako nedbalivý slúha a tak neprávě by vedl úřadu královského. Duovod této řeči jest bulla sv. Petra, v níž přikazuje, aby všichni byli poddáni králi jakožto najvyššiemu. A proč? Proto, že král i jiní páni jsú od Boha posláni, aby nad zlými mstili a dobré aby velebili. Protož die sv. Petr: „Poddáni buďte každému člověku pro Boha, i králi jako najvyššímu, i vódcem neb vévodám jako od něho, to jest od Boha] poslaným na pomstu zlých a k chvále dob- rých.“ — Aj teď máš, že netoliko králi, ale i vévodám i každému člověku mají poddáni býti od Boha, a to neb poslúchajíce v dobrém, neb trpíce od nich pro hříchy, kteréž by učinili. Neb die sv. Petr, že od Boha sú posláni králové i páni, aby nad zlými mstili. A toho také dovodí sv. Pavel, že „ne darmo knieže meč nese, ale jako slúha Boží na pomstu zlých.“ A že snad opět kanec kúsavý, klapaje zuby, řekl by, že meč knieže má, ale ne nad kněžími; protož sv. Pavel die: „Každá duše, to jest, každý člověk, jenž duši má, mocem vyšším poddána buď; neb nenie moc jedné od Boha, a které věci od Boha jsú, řádné jsú. Protož ktož se protiví moci, Božiemu se řádu protiví; a kteříž se protiví, ti sobě zatracenie dobývají, neb kniežata nejsú k bázni dobré- 198 r 198 v 35 94
Strana 95
10 15 F 20 25 30 ho skutka, alebrž zlého. A chceš-li se nebáti moci, čiň dobré a budeš míti chválu z toho, nebť Boží slúha jest tobě k dobrému. Pakli zlé učiníš, boj se, neb ne darmo meč nese, nebť Boží slúha jest mstivý v hněvu nad těmi, jenž zlé činí.“ Aj teď máš druhého apoštola, jenž ukazuje, že každý člověk, 199r a tak i kněz i biskup, má poddán býti kniežatóm světským a báti se jich, když zlé učiní; neb ne darmo meče, to jest moci, nesú, ale aby mstili nad zlými. Kterak se chcem my kněží vyníti z toho dvojieho položení svatých apoštoluov, když co zlého zjevně učiníme? Ó bychom ten Boží zákon drželi a vzeli příklad na svém pokorném Spasiteli, jenž, jsa Bohem i králem i biskupem najvyšším všeho světa, nemaje do sebe nižádného hřiecha, řekl jest zástupuom židov- ským: „Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha?“, jako by řekl: Jest-li ktokolivěk z vás, daj mi vinu z hřiechu, a jáť chci trpěti. Protož die sv. Rehoř na to slovo: „Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha? že ráčil jest dóvodem, že nenie hřiešným, dokázati ten, jenž přišel hříšníky spravedlivy učiniti.“ To sv. Rehoř. — O Kriste, toť v tu pokoru nebrzy pyšní kněží vstúpí, aby se tak poddali, jsúce vinni, obci tresktati, jako si ty poddal se, jsa nevinný! A že mají králové zvláště svatokupecství puditi z cierkve svaté, ukázal jest milostivý Spasitel příkladem, že když sú ho jako krále Jerusalémští měšťané přivítali řkúc: „Požehnaný králi na věky, synu Daviduov!“ a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku, tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytějé a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest králóm příklad, aby svatokupce a zlú kněží pudili, jenž více mnoho škodí království než kteří zevnitřní nepřá- telé a než lapky; aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm svatokupecství stojí. Protož sv. Rehoř králové franské takto jest psal: „Poněvadž psáno jest: Spravedlivost povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech, tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož že příčina ku pádu lidu sú samí kněží zlí — neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechov dopustí? — a v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují, k těm zlým činóm na pomstu máme horlivě povstati, aby hřiech nemno- 200r 199 v 35 95
10 15 F 20 25 30 ho skutka, alebrž zlého. A chceš-li se nebáti moci, čiň dobré a budeš míti chválu z toho, nebť Boží slúha jest tobě k dobrému. Pakli zlé učiníš, boj se, neb ne darmo meč nese, nebť Boží slúha jest mstivý v hněvu nad těmi, jenž zlé činí.“ Aj teď máš druhého apoštola, jenž ukazuje, že každý člověk, 199r a tak i kněz i biskup, má poddán býti kniežatóm světským a báti se jich, když zlé učiní; neb ne darmo meče, to jest moci, nesú, ale aby mstili nad zlými. Kterak se chcem my kněží vyníti z toho dvojieho položení svatých apoštoluov, když co zlého zjevně učiníme? Ó bychom ten Boží zákon drželi a vzeli příklad na svém pokorném Spasiteli, jenž, jsa Bohem i králem i biskupem najvyšším všeho světa, nemaje do sebe nižádného hřiecha, řekl jest zástupuom židov- ským: „Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha?“, jako by řekl: Jest-li ktokolivěk z vás, daj mi vinu z hřiechu, a jáť chci trpěti. Protož die sv. Rehoř na to slovo: „Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha? že ráčil jest dóvodem, že nenie hřiešným, dokázati ten, jenž přišel hříšníky spravedlivy učiniti.“ To sv. Rehoř. — O Kriste, toť v tu pokoru nebrzy pyšní kněží vstúpí, aby se tak poddali, jsúce vinni, obci tresktati, jako si ty poddal se, jsa nevinný! A že mají králové zvláště svatokupecství puditi z cierkve svaté, ukázal jest milostivý Spasitel příkladem, že když sú ho jako krále Jerusalémští měšťané přivítali řkúc: „Požehnaný králi na věky, synu Daviduov!“ a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku, tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytějé a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest králóm příklad, aby svatokupce a zlú kněží pudili, jenž více mnoho škodí království než kteří zevnitřní nepřá- telé a než lapky; aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm svatokupecství stojí. Protož sv. Rehoř králové franské takto jest psal: „Poněvadž psáno jest: Spravedlivost povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech, tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož že příčina ku pádu lidu sú samí kněží zlí — neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechov dopustí? — a v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují, k těm zlým činóm na pomstu máme horlivě povstati, aby hřiech nemno- 200r 199 v 35 95
Strana 96
5 10 15 20 25 hých nebyl zatracení mnohým. A ihned potom die, proč má to opatřiti králová a tresktati, takto, že, ktož popraviti muož a zmešká, účasten se bez pochybenie hřiechu činí. Protož opatřte duši svú, opatřte děti své, jimž žádáte kralovati šťastně, opatřte krajiny a prvé, nežť Stvořitel náš ruku svú k bití ztiehne, o tresktání toho, to jest kněžského hřiecha, velmi pilně myslte!“ Tak píše sv. Rehoř té králové. Pak králi franskému takto píše: „Jakož sme dávno psali, (že) tělesné na kněžích hřiechy a svatokupecského kacieřství zlost všech biskupóv velmi těžko jest potupiti a tresktati, ty z svých krajin kažte vyklestiti, aniž více tu peněz dopuste zachovati nežli Boží přikázanie.“ A ihned die: „Protož jako proti zevnitřním nepřátelóm, též také proti vnitřním domácím duší nepřátelóm učte se pilni býti, aby těm Boha našeho nepřátelóm věrně se protivili neb proti nim bojovali a zde štastně pod jeho obranú kralovali a k věčným radostem, povedeni jeho milostí, aby došli.“ Tak píše ten veliký papež sv. Rehoř. A svatý Augustin takto die: „Kto múdrý řekl by našim králóm: Neroďte dbáti v svém království, kto by je držal, kto by proti zboru Božiemu bojoval; na vás nesluší, kto chce býti křesťanem neb svatokrádcem. Jimž muož řečeno býti: Však na vás sluší v království vašem opatřiti, kto chce býti počestný neb nepo- čestný.“ To sv. Augustin. A poněvadž svatokupci již bez studa svatokupčí, kterakž tehdy nemá král neb jiné knieže proti nim státi a ven z země své pu- diti? A že hodni sú toho, die papež jeden, jménem Pascalis: „Zjevno jest, že svatokupci jako najprvnější a zvláštnější kacieři ode všech věrných mají zavrženi býti, a budú-li napomenuti a neodstúpí, mají i od cizích mocí potlačeni býti.“ Tu die výklad na to slovo „od cizích“, to jest, od laikóv světských, jenž mají tu moc. Také zbor Toletanský v právích takto ustavil: „Ustavujemy, so aby, dokavadž ti, jenž sú kostely ustavili, živi sú, o těch místech péči měli pilnú a aby oni hodné faráře k těm kostelóm vydávali bisku- povi k svěcení. Pakli těmi podacími pohrzeje biskup, faráře směl by u těch kostelóv ustaviti, má věděti, že jeho ustavenie jest marné a k jeho hanbě; ti, jenž sú ustavili, mají jiné vydati k svěcení faráře, kteréž hodné vyvolí.“ — Aj z toho ustavení svatého jest dóvod, že, kdyby římský biskup ustavil nehodného k biskupství neb 200 v 201 r 35 96
5 10 15 20 25 hých nebyl zatracení mnohým. A ihned potom die, proč má to opatřiti králová a tresktati, takto, že, ktož popraviti muož a zmešká, účasten se bez pochybenie hřiechu činí. Protož opatřte duši svú, opatřte děti své, jimž žádáte kralovati šťastně, opatřte krajiny a prvé, nežť Stvořitel náš ruku svú k bití ztiehne, o tresktání toho, to jest kněžského hřiecha, velmi pilně myslte!“ Tak píše sv. Rehoř té králové. Pak králi franskému takto píše: „Jakož sme dávno psali, (že) tělesné na kněžích hřiechy a svatokupecského kacieřství zlost všech biskupóv velmi těžko jest potupiti a tresktati, ty z svých krajin kažte vyklestiti, aniž více tu peněz dopuste zachovati nežli Boží přikázanie.“ A ihned die: „Protož jako proti zevnitřním nepřátelóm, též také proti vnitřním domácím duší nepřátelóm učte se pilni býti, aby těm Boha našeho nepřátelóm věrně se protivili neb proti nim bojovali a zde štastně pod jeho obranú kralovali a k věčným radostem, povedeni jeho milostí, aby došli.“ Tak píše ten veliký papež sv. Rehoř. A svatý Augustin takto die: „Kto múdrý řekl by našim králóm: Neroďte dbáti v svém království, kto by je držal, kto by proti zboru Božiemu bojoval; na vás nesluší, kto chce býti křesťanem neb svatokrádcem. Jimž muož řečeno býti: Však na vás sluší v království vašem opatřiti, kto chce býti počestný neb nepo- čestný.“ To sv. Augustin. A poněvadž svatokupci již bez studa svatokupčí, kterakž tehdy nemá král neb jiné knieže proti nim státi a ven z země své pu- diti? A že hodni sú toho, die papež jeden, jménem Pascalis: „Zjevno jest, že svatokupci jako najprvnější a zvláštnější kacieři ode všech věrných mají zavrženi býti, a budú-li napomenuti a neodstúpí, mají i od cizích mocí potlačeni býti.“ Tu die výklad na to slovo „od cizích“, to jest, od laikóv světských, jenž mají tu moc. Také zbor Toletanský v právích takto ustavil: „Ustavujemy, so aby, dokavadž ti, jenž sú kostely ustavili, živi sú, o těch místech péči měli pilnú a aby oni hodné faráře k těm kostelóm vydávali bisku- povi k svěcení. Pakli těmi podacími pohrzeje biskup, faráře směl by u těch kostelóv ustaviti, má věděti, že jeho ustavenie jest marné a k jeho hanbě; ti, jenž sú ustavili, mají jiné vydati k svěcení faráře, kteréž hodné vyvolí.“ — Aj z toho ustavení svatého jest dóvod, že, kdyby římský biskup ustavil nehodného k biskupství neb 200 v 201 r 35 96
Strana 97
5 10 15 20 25 30 k jinému dóstojenství v království, že má král moc, aby toho ne- přijal a jiného hodného ustavil. Neb proto jest král od Boha usta- ven, aby dobré v úřad stavěl a nehodné aby odháněl; jakož sv. Rehoř a sv. Augustin praví a jako sv. Petr a sv. Pavel napřed přive- deni sú na svědecství. A to slibuje král na svém korunování, když takto die v Kristově jméně: „Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych mocně naplnil, aby cierkev, to věz, zbor Boží a vešken lid křesťanský, pravý pokoj mým přikázaním neb súdem každý čas zachoval.“ Aj die v slibu: „aby vešken lid pravý pokoj měl;“ a že nižádný nemá pravého pokoje, když nemá pokoje s Bohem, a kněží svatokupci nemají pokoje s Bohem, neb svatokupecstvím proti Bohu bojují; pro tož král má kněží k tomu puditi, aby měli s Bohem pravý pokoj. Neb jakž by netbal boje kněžského, jímž bojují proti Bohu, tak by již byl nevěren Pánu Bohu; jakož i slúha králóv vinen by byl a nevěren, kdyby netbal, že by kněží krále bez viny haněli a proti němu bojovali. A také, poněvadž král vzdvihne se proti biskupu, když proti králi mému bojuje a jemu křivdu činí, proč se nezdvihne proti biskupóm, když svatokupecstvím neb jiným hříchem zjevným křivdu Bohu činí, a věda král, že má více cti Boží hájiti než své? A to sú vedli králi pohanští, jenž sú všecky lidi k tomu vždy pudili, aby proti jich bohóm nebyli, ale jim slúžili. Protož die sv. Augustin: „Znamenaj láska vaše, co diem, že to sluší na krále křesťanské, aby za svých časóv pokojnú chránili matku svú, cierkev svatú, z níž sú urozeni.“ A málo potom die: „Nabochodonozor král přikázal řka: Ktožkolivěk die rúhanie proti bohu Sydrach, Misach a Abdenago, zahyň a duom jeho buď rozbořen!“ — Aj teď máš, kterak pohanský král přikázal jest pod smrtí, aby nižádný neprotivil se bohu israhelskému, jenž je z ohně vysvobodil ty tři mlá- dence; Sydrach, Misach a Abdenago, jenž jest je byl v oheň veliký uvrhl, protože sú nechtěli přestúpiti Božieho přikázaní, aby se byli zlaté soše klaněli. A poněvadž kněží, jenž svatokupecství a jiné hříchy zjevně činie, protiví se a rúhají Bohu, jakož sv. Petr die v svém pro- rocství, že „budú mezi vámi mistři lživí“; a potom die: „a mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána, a 35 v lakomství vymyšlenými slovy budú na vás tržiti;“ a sv. Judas, apoštol, v své epištole die, že „jakož Sodomští sú zachováni k věč- 201 v 202 1 7 Knížky o svatokupectví 97
5 10 15 20 25 30 k jinému dóstojenství v království, že má král moc, aby toho ne- přijal a jiného hodného ustavil. Neb proto jest král od Boha usta- ven, aby dobré v úřad stavěl a nehodné aby odháněl; jakož sv. Rehoř a sv. Augustin praví a jako sv. Petr a sv. Pavel napřed přive- deni sú na svědecství. A to slibuje král na svém korunování, když takto die v Kristově jméně: „Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych mocně naplnil, aby cierkev, to věz, zbor Boží a vešken lid křesťanský, pravý pokoj mým přikázaním neb súdem každý čas zachoval.“ Aj die v slibu: „aby vešken lid pravý pokoj měl;“ a že nižádný nemá pravého pokoje, když nemá pokoje s Bohem, a kněží svatokupci nemají pokoje s Bohem, neb svatokupecstvím proti Bohu bojují; pro tož král má kněží k tomu puditi, aby měli s Bohem pravý pokoj. Neb jakž by netbal boje kněžského, jímž bojují proti Bohu, tak by již byl nevěren Pánu Bohu; jakož i slúha králóv vinen by byl a nevěren, kdyby netbal, že by kněží krále bez viny haněli a proti němu bojovali. A také, poněvadž král vzdvihne se proti biskupu, když proti králi mému bojuje a jemu křivdu činí, proč se nezdvihne proti biskupóm, když svatokupecstvím neb jiným hříchem zjevným křivdu Bohu činí, a věda král, že má více cti Boží hájiti než své? A to sú vedli králi pohanští, jenž sú všecky lidi k tomu vždy pudili, aby proti jich bohóm nebyli, ale jim slúžili. Protož die sv. Augustin: „Znamenaj láska vaše, co diem, že to sluší na krále křesťanské, aby za svých časóv pokojnú chránili matku svú, cierkev svatú, z níž sú urozeni.“ A málo potom die: „Nabochodonozor král přikázal řka: Ktožkolivěk die rúhanie proti bohu Sydrach, Misach a Abdenago, zahyň a duom jeho buď rozbořen!“ — Aj teď máš, kterak pohanský král přikázal jest pod smrtí, aby nižádný neprotivil se bohu israhelskému, jenž je z ohně vysvobodil ty tři mlá- dence; Sydrach, Misach a Abdenago, jenž jest je byl v oheň veliký uvrhl, protože sú nechtěli přestúpiti Božieho přikázaní, aby se byli zlaté soše klaněli. A poněvadž kněží, jenž svatokupecství a jiné hříchy zjevně činie, protiví se a rúhají Bohu, jakož sv. Petr die v svém pro- rocství, že „budú mezi vámi mistři lživí“; a potom die: „a mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána, a 35 v lakomství vymyšlenými slovy budú na vás tržiti;“ a sv. Judas, apoštol, v své epištole die, že „jakož Sodomští sú zachováni k věč- 201 v 202 1 7 Knížky o svatokupectví 97
Strana 98
5 G 10 15 20 25 H nému ohni, též i ti, kteříž tělo své poškvrňují, panstvím (zhrdají) a božství se rúhají.“ Aj poněvadž kněží zlí tak se Bohu rúhají, má král mocí svú, řádem chvály Božie mstíti, kněží těch od hříchuov potáhnúti. A k témuž zavázána sú kniežata i páni, poněvadž mají moc od Boha, aby křivdy, kterúž Bohu činí lidé, mstili, neb jinak byli by nevěrné slúhy krále najvyššieho. Neb die ustavenie: „Ktož muož se po staviti proti zlým a mútiti je, a nečiní, nenie nic jiného než přieti jich zlosti; aniž jest bez škralúpu, totiž bez poškvrny tovaryství tajemného ten, jenž s zjevnú zlostí nechce se potkati.“ Jest jiných mnoho dóvodóv, jichž ukrátím, toto řka, že kdyby králi, kniežata, páni, jsúc v Božiem zákoně naučeni, nedali kněžím svatokupčiti a kdyby sami nesvatokupčili, tehdy dal by jim Pán Buoh pokoj v zemi, chválu i zbožie a potom nebeské království. O věrní králové, kniežata a páni i rytieři, probuďte se z padúcieho snu, jímž sú vás uspili kněží, a vypuďte z vašich panství kacieřství, kacieřství svatokupecské, neb jinak bez pochybenie bude búře a pokoj pravý nebude, kterýž dán jest v zemi lidem dobré vuole. A pomněte, že jest vám poručena správa lidu od Boha vedlé jeho zákona; protož braňte jim svatokupčiti i jinak hřešiti; nedajte chytrostí dábelskú lida lúpiti, nedajte z svých panství na svú škodu ven z země nositi. Ó, smíte-li se postaviti proti těm, jenž krávy berú, ovšem postavte se proti těm, jenž i skrytě peniežky na chudině vylúdíc, své duše i jich derú! O, poznajte, žeť viece rozlité v lidu škodí svatokupčenie nežli které jich v lidu lúpenie. O, pomněte, žet die Spasitel: „I který jest věrný slúha a opatrný, kteréhož ustavil jest Pán nad svú čeledí, aby jim dal pokrm včas? Blahoslavený ten slúha, jehož, když přijde pán jeho, nalezne, an tak činí. Věru pravím vám, že nade vším bo- hatstvím svým postaví ho.“ Aj páni, slyšte odplatu svú, ač věrné a opatrné slúhy budete. 30 Odplata blahoslavenstvie jest nasycenie bez nedostatku vóle věčné radosti a všeho dobrého jměnie. Neb blahoslavený jest ten v nebe- siech, jenž má, cožkolivěk chce, a nic zlého nechce. Neb poněvadž bude míti každý v nebesích Boha k své vóli, jenž jest nesmírné dobré, nad něž nebude moci sáhnúti vóle, aby co chtěla viece, pro- tož to dobré, poněvadž se dá člověku blahoslavenému, dá s sebú všechny jiné věci k jeho vuoli. A to míní Kristus, když die, že nade 98 202 v 203r 35
5 G 10 15 20 25 H nému ohni, též i ti, kteříž tělo své poškvrňují, panstvím (zhrdají) a božství se rúhají.“ Aj poněvadž kněží zlí tak se Bohu rúhají, má král mocí svú, řádem chvály Božie mstíti, kněží těch od hříchuov potáhnúti. A k témuž zavázána sú kniežata i páni, poněvadž mají moc od Boha, aby křivdy, kterúž Bohu činí lidé, mstili, neb jinak byli by nevěrné slúhy krále najvyššieho. Neb die ustavenie: „Ktož muož se po staviti proti zlým a mútiti je, a nečiní, nenie nic jiného než přieti jich zlosti; aniž jest bez škralúpu, totiž bez poškvrny tovaryství tajemného ten, jenž s zjevnú zlostí nechce se potkati.“ Jest jiných mnoho dóvodóv, jichž ukrátím, toto řka, že kdyby králi, kniežata, páni, jsúc v Božiem zákoně naučeni, nedali kněžím svatokupčiti a kdyby sami nesvatokupčili, tehdy dal by jim Pán Buoh pokoj v zemi, chválu i zbožie a potom nebeské království. O věrní králové, kniežata a páni i rytieři, probuďte se z padúcieho snu, jímž sú vás uspili kněží, a vypuďte z vašich panství kacieřství, kacieřství svatokupecské, neb jinak bez pochybenie bude búře a pokoj pravý nebude, kterýž dán jest v zemi lidem dobré vuole. A pomněte, že jest vám poručena správa lidu od Boha vedlé jeho zákona; protož braňte jim svatokupčiti i jinak hřešiti; nedajte chytrostí dábelskú lida lúpiti, nedajte z svých panství na svú škodu ven z země nositi. Ó, smíte-li se postaviti proti těm, jenž krávy berú, ovšem postavte se proti těm, jenž i skrytě peniežky na chudině vylúdíc, své duše i jich derú! O, poznajte, žeť viece rozlité v lidu škodí svatokupčenie nežli které jich v lidu lúpenie. O, pomněte, žet die Spasitel: „I který jest věrný slúha a opatrný, kteréhož ustavil jest Pán nad svú čeledí, aby jim dal pokrm včas? Blahoslavený ten slúha, jehož, když přijde pán jeho, nalezne, an tak činí. Věru pravím vám, že nade vším bo- hatstvím svým postaví ho.“ Aj páni, slyšte odplatu svú, ač věrné a opatrné slúhy budete. 30 Odplata blahoslavenstvie jest nasycenie bez nedostatku vóle věčné radosti a všeho dobrého jměnie. Neb blahoslavený jest ten v nebe- siech, jenž má, cožkolivěk chce, a nic zlého nechce. Neb poněvadž bude míti každý v nebesích Boha k své vóli, jenž jest nesmírné dobré, nad něž nebude moci sáhnúti vóle, aby co chtěla viece, pro- tož to dobré, poněvadž se dá člověku blahoslavenému, dá s sebú všechny jiné věci k jeho vuoli. A to míní Kristus, když die, že nade 98 202 v 203r 35
Strana 99
K všechy věci dobré své postaví ho a tak nade vším svým bohatstvím. O věrný křesťane, neztracuj toho věčného bohatství za časné a kra- 203 v tičké, nesmírného za velmi malé a utěšeného za tesklivé? Ó, hle- dajte najprvé královstvie nebeského, majíce je najvíce v své žádosti 5 a tak stojíce o ně všemi svými mocmi, a tehdy, jako die Spasitel, „budú vám dány všechny potřebné věci.“ Ale jest otázka: Poněvadž jest mnoho svatokupcóv, jako z prvních dóvodóv a z nynějších obyčejóv vědomo jest, a duchovní ustavili sú sobě, aby nižádný neslul svatokupec, jedné ač před nimi vedlé jich ustavení bude dovedeno, kterak tehdy nad svatokupci bude kto moci mstíti, ani sami sú súdce, a oni mají moc, že, koho chtí, toho súdí, a provedúce svědky falešné, i žalařují, klnú, mučie a druhdy pálé, jakož sú Annáš a Kaifáš s mistry svými a s kněžími nevinného kněze Ježíše Krista, Boha pravého, za kacieře zamordovali, a dovo- diece a řkúce: „My zákon máme, a vedlé zákona má umřieti!“ A tak kacieři Písmo zle držiece a svědky křivé vyvedše, ukřižovachu Ježíše. K tej otázce najdřieve diem každému vóbec, jako sv. Pavel die 204 r Titovi: „Kacieře člověka po prvním a druhém tresktání varuj se, 20 věda, že vyvrácen jest.“ A Pán Ježíš die: „Buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník.“ A kdybychom to Božie ustavení drželi, i kto by směl svatokupčiti neb jinak smrtedlně zjevně hřešiti? — Druhé diem, že kniežata a páni, jsúc sami čisti od svatokupecstvie a obec též, nemají jich dopustiti k úřadu. A třetí, jakož napřed řečeno jest: 25 nechtí-li ostati hřiechu, aby jim póžitkuov nedávali. Ale nechci raditi, aby koho zabili, neb by snad někdy i nevinného zahubili. Protož súdce, kterýž chce súditi, aby neučinil pravdě násilé, má míti moc, jíž by nižádnému neukřivil, podobně k moci Boha Otce. Druhé, má míti dobré svědomí, boje se Boha synovsky, podobně k Kristovu člověčenství. Třetí, má míti poznání pravdy, podobně k múdrosti Syna Boha. A čtvrté, má míti čistú vóli dobrotivú, po- dobně k vóli Ducha svatého. A když ty čtyři věci bude míti, tehdy bude moci právě súditi. A že sú kněží těch příčin neměli, protož Spasitele nevinného, že jim pravdu pravil a jich hřiechy tresktal, 35 ohavnú a ukrutnú sú ho smrtí umo řili; a též i nynie se děje a bude 204 v se díti, že ty, kteříž z dobré žádosti Písmem hříchy treskcí a pravdu 10 15 30 99
K všechy věci dobré své postaví ho a tak nade vším svým bohatstvím. O věrný křesťane, neztracuj toho věčného bohatství za časné a kra- 203 v tičké, nesmírného za velmi malé a utěšeného za tesklivé? Ó, hle- dajte najprvé královstvie nebeského, majíce je najvíce v své žádosti 5 a tak stojíce o ně všemi svými mocmi, a tehdy, jako die Spasitel, „budú vám dány všechny potřebné věci.“ Ale jest otázka: Poněvadž jest mnoho svatokupcóv, jako z prvních dóvodóv a z nynějších obyčejóv vědomo jest, a duchovní ustavili sú sobě, aby nižádný neslul svatokupec, jedné ač před nimi vedlé jich ustavení bude dovedeno, kterak tehdy nad svatokupci bude kto moci mstíti, ani sami sú súdce, a oni mají moc, že, koho chtí, toho súdí, a provedúce svědky falešné, i žalařují, klnú, mučie a druhdy pálé, jakož sú Annáš a Kaifáš s mistry svými a s kněžími nevinného kněze Ježíše Krista, Boha pravého, za kacieře zamordovali, a dovo- diece a řkúce: „My zákon máme, a vedlé zákona má umřieti!“ A tak kacieři Písmo zle držiece a svědky křivé vyvedše, ukřižovachu Ježíše. K tej otázce najdřieve diem každému vóbec, jako sv. Pavel die 204 r Titovi: „Kacieře člověka po prvním a druhém tresktání varuj se, 20 věda, že vyvrácen jest.“ A Pán Ježíš die: „Buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník.“ A kdybychom to Božie ustavení drželi, i kto by směl svatokupčiti neb jinak smrtedlně zjevně hřešiti? — Druhé diem, že kniežata a páni, jsúc sami čisti od svatokupecstvie a obec též, nemají jich dopustiti k úřadu. A třetí, jakož napřed řečeno jest: 25 nechtí-li ostati hřiechu, aby jim póžitkuov nedávali. Ale nechci raditi, aby koho zabili, neb by snad někdy i nevinného zahubili. Protož súdce, kterýž chce súditi, aby neučinil pravdě násilé, má míti moc, jíž by nižádnému neukřivil, podobně k moci Boha Otce. Druhé, má míti dobré svědomí, boje se Boha synovsky, podobně k Kristovu člověčenství. Třetí, má míti poznání pravdy, podobně k múdrosti Syna Boha. A čtvrté, má míti čistú vóli dobrotivú, po- dobně k vóli Ducha svatého. A když ty čtyři věci bude míti, tehdy bude moci právě súditi. A že sú kněží těch příčin neměli, protož Spasitele nevinného, že jim pravdu pravil a jich hřiechy tresktal, 35 ohavnú a ukrutnú sú ho smrtí umo řili; a též i nynie se děje a bude 204 v se díti, že ty, kteříž z dobré žádosti Písmem hříchy treskcí a pravdu 10 15 30 99
Strana 100
5 10 15 20 25 30 káží, ty hubí a za kacieře mají. Ale však ti nemají odpadnúti, majíce svého Spasitele před sebú jako zrcadlo a jeho těšenie. Ale vytasí se z nich mnohý a die, že jim jakžto starším, jenž mají súditi, a mnohým, jenž Písmo umějí, má více věřeno býti, neb oni mají lid spravovati, kterakž tehdy jim nemá více věřeno býti než — kněžím chudým, zavrženým? K tomu odpoví lotr neučený v Písmu, jenž jest proti všem bisku- póm, mistróm i proti rytieřóm i proti všem, jenž sú Krista nevin- ného potupili a jemu se rúhali, vydal pravé svědecství řka, že „nic zlého Kristus jest neučinil.“ Aj tomu lotru jest viece věřiti než oněm všechněm, jenž sú křičeli, že Ježíš hoden jest smrti. A k tomu podobně a vesele cierkev svatá zpievá: „Věřiti jest viece samé Mariji pravé nežli židovské zběři falešné.“ A že milostivý Pán Buoh dává sprostným poznání pravdy, jenž v pokoře jeho přikázaní drží, a skrývá ji před mudrci světa, protož chválil jest Kristus Otce a po- tvrdil jest této pravdy, že takým jest věřiti, řka: „Chválím tě, Otče, pane nebe i země, že si skryl tyto věci od múdrých a opatrných, a zjevils je maličkým, totiž pokorným a v světu zavrženým.“ I zdalit neměli sú lidé více věřiti dvanácti apoštolóm chudým, sprost- ným a v světě zavrženým viece než všem biskupóm, mistróm, kněžím i zákonníkóm pohanským i židovským, jenž sú tú cestú šli, kterú šel Kristus? Protož lidé mají míti tuto opatrnost, že ktož se lépe sjedná s zákonem Kristovým a s životem jeho, tomu mají více příchylni býti, než by jiných bylo tisíc, kteříž by se nesjednávali s zákonem a s životem jeho. V příkladě: když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kulemi kotí, a ktož blíže přikotí, ten jest získal; a když se přihodie, že nemohú rozeznati, čí kúle jest blíže k zmietce, tehdy vezmú míru i měří od zmietky k kulém a miera ukáže, která jest bližší kúle. Tak něco jest podobno o Kri- stovi neb o jeho pravdě. Kristus, ten před námi jest v příkladě položen a my máme se k němu váleti obyčejem dobrým, a tudy získati královstvie nebeské; pak chce-li kto rozeznati mezi těmi, kteříž se vadie o blízkost Kristovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázaním, jeho pokorú, tichostí, nesmilností, chudobú a jeho slovem, a kohož spatříš, že ty mieryjako stébla k jednomu lépe příleží než kdruhému, 205 r 205 v L 35 100
5 10 15 20 25 30 káží, ty hubí a za kacieře mají. Ale však ti nemají odpadnúti, majíce svého Spasitele před sebú jako zrcadlo a jeho těšenie. Ale vytasí se z nich mnohý a die, že jim jakžto starším, jenž mají súditi, a mnohým, jenž Písmo umějí, má více věřeno býti, neb oni mají lid spravovati, kterakž tehdy jim nemá více věřeno býti než — kněžím chudým, zavrženým? K tomu odpoví lotr neučený v Písmu, jenž jest proti všem bisku- póm, mistróm i proti rytieřóm i proti všem, jenž sú Krista nevin- ného potupili a jemu se rúhali, vydal pravé svědecství řka, že „nic zlého Kristus jest neučinil.“ Aj tomu lotru jest viece věřiti než oněm všechněm, jenž sú křičeli, že Ježíš hoden jest smrti. A k tomu podobně a vesele cierkev svatá zpievá: „Věřiti jest viece samé Mariji pravé nežli židovské zběři falešné.“ A že milostivý Pán Buoh dává sprostným poznání pravdy, jenž v pokoře jeho přikázaní drží, a skrývá ji před mudrci světa, protož chválil jest Kristus Otce a po- tvrdil jest této pravdy, že takým jest věřiti, řka: „Chválím tě, Otče, pane nebe i země, že si skryl tyto věci od múdrých a opatrných, a zjevils je maličkým, totiž pokorným a v světu zavrženým.“ I zdalit neměli sú lidé více věřiti dvanácti apoštolóm chudým, sprost- ným a v světě zavrženým viece než všem biskupóm, mistróm, kněžím i zákonníkóm pohanským i židovským, jenž sú tú cestú šli, kterú šel Kristus? Protož lidé mají míti tuto opatrnost, že ktož se lépe sjedná s zákonem Kristovým a s životem jeho, tomu mají více příchylni býti, než by jiných bylo tisíc, kteříž by se nesjednávali s zákonem a s životem jeho. V příkladě: když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kulemi kotí, a ktož blíže přikotí, ten jest získal; a když se přihodie, že nemohú rozeznati, čí kúle jest blíže k zmietce, tehdy vezmú míru i měří od zmietky k kulém a miera ukáže, která jest bližší kúle. Tak něco jest podobno o Kri- stovi neb o jeho pravdě. Kristus, ten před námi jest v příkladě položen a my máme se k němu váleti obyčejem dobrým, a tudy získati královstvie nebeské; pak chce-li kto rozeznati mezi těmi, kteříž se vadie o blízkost Kristovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázaním, jeho pokorú, tichostí, nesmilností, chudobú a jeho slovem, a kohož spatříš, že ty mieryjako stébla k jednomu lépe příleží než kdruhému, 205 r 205 v L 35 100
Strana 101
M N 10 15 20 25 tehdy drž s tiem, že ten jest bližší a že ten proti onomu získal. A byť jich tisíc tisícóv s oniem drželo, jemuž nepříleží přikázanie Božie, ani pokora, ani tichost, ani nesmilnost, ani láska, všichniť zlú při drží. A že tak blízkost ku Pánu Kristovi máme měřiti, onť die: „Ktož- 5 kolivěk činí vóli Otce mého nebeského, ten bratr mój, matka má i sestra má jest.“ A opět die: „Vy přátelé moji jste, když ty věci učiníte, které přikazuji vám.“ Aj kterak blízkost k sobě měří zacho- váním přikázanie svého! A že lidé mají znáti tu blízkost, die: „V tom poznají všichni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jeden k druhému.“ A že Kristovo jest slovo toto: „Darmo ste vzeli, darmo dávajte!“ jako zmietka před učedlníky a přede všemi kněžími vržená, protož měř, kto chce, od té zmietky k těm, jenž se vzdalují skutkem i řečí, a k těm, jenž té se zmítky skutkem držie, a ihned Kristus ukáže, kteří sú získali, řka: „Skutkóm věřte! Též jest o oné zmietce kněžím povržené: „Kniežata světská panují jeden nad druhým, ale vy ne tak.“ Též o oné: „Neodřekne-li se kto všeho, což sobě má, nemuož býti muoj učedlník.“ Též o oné: „Neroďte sobiti sobě střiebra a zlata!“ A tak o jiných pravdách, kteréž jsú nám před oči povrženy, abychom se k nim skutečně valili a následovali svého Spasitele Jezu Krista; neb nemuožem míti lepšieho vódce a mistra, ani jiného založení a čištějšicho zrcadla. Protož po něm jděmy, jeho poslúchajmy a na něm vieru, naději, lásku i všechny dobré skutky zakládajmy, v něho jako v zrcadlo hledmy a k němu všemi mocmi tiehněmy! A slyšme, žet die: „Jáť sem cesta, pravda a život“: cesta v příkladě, pravda v zaslíbení a život v odplacení. Cesta v příkladě, jíž kto jde, nezablúdí; pravda v zaslíbení, že, co jest slíbil, to naplní; a život v odplacení, že sám se dá u věčné radosti ku požívaní. Jest také cesta, že vede k spasení; jest pravda, že v rozumu věrným svítí; a jest život věčný, v němž živi budú na věky v radosti všichni vyvolení. K tomu životu a tú cestú a pravdú chci jíti a jiné táhnúti! 206 r 206 v 30 Tyto sem kniežky napsal, věda, že ani chvály, ani milosti, ani 35 úžitka tělestného od kněží lakomých i od druhých světských ne- obdržím; neb těch věcí od nich nežádám, ale od Boha odplaty a jich 101
M N 10 15 20 25 tehdy drž s tiem, že ten jest bližší a že ten proti onomu získal. A byť jich tisíc tisícóv s oniem drželo, jemuž nepříleží přikázanie Božie, ani pokora, ani tichost, ani nesmilnost, ani láska, všichniť zlú při drží. A že tak blízkost ku Pánu Kristovi máme měřiti, onť die: „Ktož- 5 kolivěk činí vóli Otce mého nebeského, ten bratr mój, matka má i sestra má jest.“ A opět die: „Vy přátelé moji jste, když ty věci učiníte, které přikazuji vám.“ Aj kterak blízkost k sobě měří zacho- váním přikázanie svého! A že lidé mají znáti tu blízkost, die: „V tom poznají všichni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jeden k druhému.“ A že Kristovo jest slovo toto: „Darmo ste vzeli, darmo dávajte!“ jako zmietka před učedlníky a přede všemi kněžími vržená, protož měř, kto chce, od té zmietky k těm, jenž se vzdalují skutkem i řečí, a k těm, jenž té se zmítky skutkem držie, a ihned Kristus ukáže, kteří sú získali, řka: „Skutkóm věřte! Též jest o oné zmietce kněžím povržené: „Kniežata světská panují jeden nad druhým, ale vy ne tak.“ Též o oné: „Neodřekne-li se kto všeho, což sobě má, nemuož býti muoj učedlník.“ Též o oné: „Neroďte sobiti sobě střiebra a zlata!“ A tak o jiných pravdách, kteréž jsú nám před oči povrženy, abychom se k nim skutečně valili a následovali svého Spasitele Jezu Krista; neb nemuožem míti lepšieho vódce a mistra, ani jiného založení a čištějšicho zrcadla. Protož po něm jděmy, jeho poslúchajmy a na něm vieru, naději, lásku i všechny dobré skutky zakládajmy, v něho jako v zrcadlo hledmy a k němu všemi mocmi tiehněmy! A slyšme, žet die: „Jáť sem cesta, pravda a život“: cesta v příkladě, pravda v zaslíbení a život v odplacení. Cesta v příkladě, jíž kto jde, nezablúdí; pravda v zaslíbení, že, co jest slíbil, to naplní; a život v odplacení, že sám se dá u věčné radosti ku požívaní. Jest také cesta, že vede k spasení; jest pravda, že v rozumu věrným svítí; a jest život věčný, v němž živi budú na věky v radosti všichni vyvolení. K tomu životu a tú cestú a pravdú chci jíti a jiné táhnúti! 206 r 206 v 30 Tyto sem kniežky napsal, věda, že ani chvály, ani milosti, ani 35 úžitka tělestného od kněží lakomých i od druhých světských ne- obdržím; neb těch věcí od nich nežádám, ale od Boha odplaty a jich 101
Strana 102
5 10 spasenie. A potká-li mě jich hanění aneb trápenie, to sem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt trpěti než pro pochlebenství časnu odplatu vzieti. A také že die sv. Pavel: „Bych se lidem líbil, slúha bych Boží nebyl.“ Rozuměj: bych se líbil lidem pochleben- stvím, slúha bych Boží nebyl. Protož varuji se pochlebenství, abych i jich i sebe nezmeškal a nezprznil pochlebenstvím. Upřiemo a sprostně sem řeč položil, zda bych co mohl] svatokupectví pora- ziti a vypleti. K tomu rač pomoci milosrdný Spasitel! Jehož léta tisícieho čtyrstého třinádctého, na den jeho v chrámě obětování od Panny Marie, od Simeona na ruce vzetí, kterémužto dni Čechové říkají hromnice (knížky tyto sú dokonány). Ktož budeš čísti, patřiž, že úmysl muoj nenie, aby dobří byli po- haněni neb nuzeni, ale aby ti od zlosti se ostřiehali a zlí aby se pokáli. Amen. 207 r 102
5 10 spasenie. A potká-li mě jich hanění aneb trápenie, to sem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt trpěti než pro pochlebenství časnu odplatu vzieti. A také že die sv. Pavel: „Bych se lidem líbil, slúha bych Boží nebyl.“ Rozuměj: bych se líbil lidem pochleben- stvím, slúha bych Boží nebyl. Protož varuji se pochlebenství, abych i jich i sebe nezmeškal a nezprznil pochlebenstvím. Upřiemo a sprostně sem řeč položil, zda bych co mohl] svatokupectví pora- ziti a vypleti. K tomu rač pomoci milosrdný Spasitel! Jehož léta tisícieho čtyrstého třinádctého, na den jeho v chrámě obětování od Panny Marie, od Simeona na ruce vzetí, kterémužto dni Čechové říkají hromnice (knížky tyto sú dokonány). Ktož budeš čísti, patřiž, že úmysl muoj nenie, aby dobří byli po- haněni neb nuzeni, ale aby ti od zlosti se ostřiehali a zlí aby se pokáli. Amen. 207 r 102
Strana 103
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Úplně se dochovaly Knížky o svatokupectví jenom v jediném ru- kopise, který je chován v Gersdorfské knihovně v Budyšíně (rkp B). Husův spis zde zvláštní titul nemá; začíná hned slovy: „Svatoku- pecství, jenž se rozmnožilo...“. Bývá uváděn zpravidla s názvem O svatokupectví. Tak ho na př. nazývají Bratří (srv. doklad z roku 1558: „Čti Husa ,O svatokupectví“ “; k tomu ČČM 1897, 441); tak ho jmenuje t. zv. Starý seznam — přibližně z téže doby — v čís. 12 (srv. E III, 318); s tímto titulem ho vydali K. J. Erben a V. No- votný; tak ho uvádějí vedle historiků starší i novější literární děje- pisci. V. Flajšhans však r. 1910 v čl. Husovy Knížky o svatokupec- tví (SbF I, 69) vytvořil název Knížky o svatokupectví. Nové pojme- nování zakládá na Husovi. U něho čteme v Postille: „O tom psal sem širocě v knihách českých o svatokupectví“ (E II, 313); v trak- tátě O šesti bludích: „O tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectví“ (E III, 231); v díle samém: „Chci s Boží pomocí o svatokupecství psáti kniežky“ (IA = kap. I, odst. A) a „Tyto sem kniežky napsal“ (VI N). Vedle toho složil Knížky proti knězi kuch- mistrovi. Tohoto Flajšhansova názvu se přidržuje F. M. Bartoš ve své monografii Literární činnost M. Jana Husi (1948, str. 108—109) a zachovává jej i toto vydání. Rukopis Budyšínský (sign. 4°24) popsal V. Flajšhans dvakrát: stručněji v stati Bohemika Gersdorfské knihovny v Budyšíně (ČČM 1909, 133—138), zevrubněji v pojednání shora vzpomenutém (SbF I, 71). Podle zjištění autora, který navštívil Gersdorfskou kni- hovnu r. 1900 a r. 1908, rukopis je papírový a paleograficky se hlásí do druhé poloviny 15. stol. (podle Erbena do sklonku tohoto sto- letí). Má úhrnem 229 listů a obsahuje: a) různé práce Husovy psané v Kostnici (na př. De matrimonio, De peccato mortali a pod.) i cizí, 103
POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU Úplně se dochovaly Knížky o svatokupectví jenom v jediném ru- kopise, který je chován v Gersdorfské knihovně v Budyšíně (rkp B). Husův spis zde zvláštní titul nemá; začíná hned slovy: „Svatoku- pecství, jenž se rozmnožilo...“. Bývá uváděn zpravidla s názvem O svatokupectví. Tak ho na př. nazývají Bratří (srv. doklad z roku 1558: „Čti Husa ,O svatokupectví“ “; k tomu ČČM 1897, 441); tak ho jmenuje t. zv. Starý seznam — přibližně z téže doby — v čís. 12 (srv. E III, 318); s tímto titulem ho vydali K. J. Erben a V. No- votný; tak ho uvádějí vedle historiků starší i novější literární děje- pisci. V. Flajšhans však r. 1910 v čl. Husovy Knížky o svatokupec- tví (SbF I, 69) vytvořil název Knížky o svatokupectví. Nové pojme- nování zakládá na Husovi. U něho čteme v Postille: „O tom psal sem širocě v knihách českých o svatokupectví“ (E II, 313); v trak- tátě O šesti bludích: „O tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectví“ (E III, 231); v díle samém: „Chci s Boží pomocí o svatokupecství psáti kniežky“ (IA = kap. I, odst. A) a „Tyto sem kniežky napsal“ (VI N). Vedle toho složil Knížky proti knězi kuch- mistrovi. Tohoto Flajšhansova názvu se přidržuje F. M. Bartoš ve své monografii Literární činnost M. Jana Husi (1948, str. 108—109) a zachovává jej i toto vydání. Rukopis Budyšínský (sign. 4°24) popsal V. Flajšhans dvakrát: stručněji v stati Bohemika Gersdorfské knihovny v Budyšíně (ČČM 1909, 133—138), zevrubněji v pojednání shora vzpomenutém (SbF I, 71). Podle zjištění autora, který navštívil Gersdorfskou kni- hovnu r. 1900 a r. 1908, rukopis je papírový a paleograficky se hlásí do druhé poloviny 15. stol. (podle Erbena do sklonku tohoto sto- letí). Má úhrnem 229 listů a obsahuje: a) různé práce Husovy psané v Kostnici (na př. De matrimonio, De peccato mortali a pod.) i cizí, 103
Strana 104
které se vztahují k Husově při na kostnickém koncilu (na př. Husův glejt, články Husova odpůrce Michala de Causis a j.); b) Husův spis O svatokupectví; c) některé listy koncilu a od koncilu z téže doby. Traktát „O svatokupectví“ je zapsán na listech 105r—207r. Je to v podstatě práce úplná, nehledíme-li k tomu, že tu schází nadpis a chybějí některé citáty. Napřed je „ukazadlo“, doprovozené krátkým doslovem, a za ním následuje deset kapitol. Závěrečná slova (explicit): „Zlí aby se pokáli. Amen.“ Celé dílo je psáno touž rukou, toliko doplňky, opravy a okrajové přípisky jsou psány dru- hou, třetí a čtvrtou rukou, jak je po každé poznamenáno v poznám- kách ke kritice textu. Písmo textu je velké a silné, naproti tomu v rejstříku drobné a bledší. Pravopis rukopisu je převážně spřež- kový (na př. hrziech = hřiech, obyczejem = obyčejem, maſí = máš a pod.), ale jsou tu též háčky, nejvíce nad -z-, ale v hojných přípa- dech i nad jinými písmeny: papež, ržekl = řekl, čzlowiek = člověk, krádeřz = krádeř atp.). Sluší připomenouti, že v rkp B skupina c2 převážně znamená c (cztnost = ctnost, cztný = ctný a pod.). Jde-li o souhlásku č, je tu označována skoro pravidelně skupinou cž, tedy s tečkou. Proto slova svatokupectví, svatokupecký, svato- kupecky jsou v této edici Knížek transkribována „svatokupecství“ „svatokupecský“ atd., jak to má zčásti Erben ve svém vydání a jak na to upozornil Sedlák (Studie a texty, str. 308a). Podobně je přepi- sováno rukopisné cz i v jiných podobných případech: „dědicství“ „svědecství“. Vedle obvyklého cz se píší někdy tato slova v rkp. B s pouhým c; zde pak je ovšem transkripce „svatokupectví“ a p. Kvantita se někdy označuje, ale celkem nahodile, takže nelze mlu- viti o nějaké soustavě (na př. takee = také, ale každe = každé, daale = dále, ale prawo = právo, mnozij = mnozí, ale miti = míti a pod.). Skladba je psána in continuo. Jednotlivé kapitoly nemají zvláštní pojmenování (u druhé je výjimkou zkratka Kala) a jsou ozna- čeny toliko římskými číslicemi; u první kapitoly číslice chybí. Za- čáteční písmena všech kapitol kromě desáté jsou poněkud větší a ozdobnější. Rkp B je zřejmě opis. Jsou v něm četné opisovačské chyby, a to namnoze i v opravách a doplňcích korektorových. Četná porušená místa vedou k domněnce, že je to opis z několikáté ruky. Některé 104
které se vztahují k Husově při na kostnickém koncilu (na př. Husův glejt, články Husova odpůrce Michala de Causis a j.); b) Husův spis O svatokupectví; c) některé listy koncilu a od koncilu z téže doby. Traktát „O svatokupectví“ je zapsán na listech 105r—207r. Je to v podstatě práce úplná, nehledíme-li k tomu, že tu schází nadpis a chybějí některé citáty. Napřed je „ukazadlo“, doprovozené krátkým doslovem, a za ním následuje deset kapitol. Závěrečná slova (explicit): „Zlí aby se pokáli. Amen.“ Celé dílo je psáno touž rukou, toliko doplňky, opravy a okrajové přípisky jsou psány dru- hou, třetí a čtvrtou rukou, jak je po každé poznamenáno v poznám- kách ke kritice textu. Písmo textu je velké a silné, naproti tomu v rejstříku drobné a bledší. Pravopis rukopisu je převážně spřež- kový (na př. hrziech = hřiech, obyczejem = obyčejem, maſí = máš a pod.), ale jsou tu též háčky, nejvíce nad -z-, ale v hojných přípa- dech i nad jinými písmeny: papež, ržekl = řekl, čzlowiek = člověk, krádeřz = krádeř atp.). Sluší připomenouti, že v rkp B skupina c2 převážně znamená c (cztnost = ctnost, cztný = ctný a pod.). Jde-li o souhlásku č, je tu označována skoro pravidelně skupinou cž, tedy s tečkou. Proto slova svatokupectví, svatokupecký, svato- kupecky jsou v této edici Knížek transkribována „svatokupecství“ „svatokupecský“ atd., jak to má zčásti Erben ve svém vydání a jak na to upozornil Sedlák (Studie a texty, str. 308a). Podobně je přepi- sováno rukopisné cz i v jiných podobných případech: „dědicství“ „svědecství“. Vedle obvyklého cz se píší někdy tato slova v rkp. B s pouhým c; zde pak je ovšem transkripce „svatokupectví“ a p. Kvantita se někdy označuje, ale celkem nahodile, takže nelze mlu- viti o nějaké soustavě (na př. takee = také, ale každe = každé, daale = dále, ale prawo = právo, mnozij = mnozí, ale miti = míti a pod.). Skladba je psána in continuo. Jednotlivé kapitoly nemají zvláštní pojmenování (u druhé je výjimkou zkratka Kala) a jsou ozna- čeny toliko římskými číslicemi; u první kapitoly číslice chybí. Za- čáteční písmena všech kapitol kromě desáté jsou poněkud větší a ozdobnější. Rkp B je zřejmě opis. Jsou v něm četné opisovačské chyby, a to namnoze i v opravách a doplňcích korektorových. Četná porušená místa vedou k domněnce, že je to opis z několikáté ruky. Některé 104
Strana 105
jeho chyby lze napravit, jiné dnes již stěží a s malou pravděpodob- ností. Dobré služby při zjišťování správného znění koná Husův traktát O šesti bludích, který vznikl brzy po Knížkách o svato- kupectví a který se dochoval v mnohem starších a správnějších ru- kopisech nežli rkp B. Tak na př. na 1. 1421 v rkp B nutno čísti: Jistě očima tělestnýma zdá se, nikolik ještě... Tak svědčí příslušné místo ve spisku O šesti bludích (E III, 235). Zvlášť příznačným dokladem toho, jak vnikaly výkladové glossy do textu Knížek o svato- kupectví a jak mylně přizpůsobovaly větné souvislosti, může být jedno místo na 1. 118. Zde stálo původně: „hřiechem má (t. viní) kupce.“ Předloha rkp B mylně vřadila má za viní a opisovač domněle nesmyslné viní, má opravil na vynímá. Podle toho četli Erben (I, 397) a Novotný (17) chybně takto: „A jedním hřiechem vynímá kupce i prodavače.“ Správné čtení zase umožňuje traktát O šesti bludích (E III, 234), kde v nepatrně odchylném překladě téhož citátu se dochovalo správné: ...jednoho hřiecha (t. svatoku- pectvie) má (t. viní) prodavače i kupce (to věz, jedniem hřiechem oba viní...). Nejednu nesprávnost v rukopise lze odstranit též srovnáním s textem latinským nebo pouhou úvahou kritickou. Tak na př. cur v lat. předloze dokazuje, že ,protož (rkp B, 1. 117r) je chyba místo ,proč', spojení „za dání dar“ (rkp B, 1. 118v) nedává smysl, nýbrž má tu být „za daný dar“ atp. Jazykový rozbor rukopisu Budyšínského ukazuje přesvědčivě, že lze jej klásti do 2. poloviny 15. věku, kamž se hlásí i písmem. Jsou provedeny již přehlásky a (á) v ě (ie) a u (ú) v iu (iú) v i (í) a jotace zanikla celkem v týchž případech jako v nynějším jazyce spisovném. Tvary zúžené a nezúžené se vyskýtají střídavě vedle sebe, na př. kacieřství i kacířství a p. Dlouhé ú zpravidla zůstává, ale najdou se doklady — byť nečetné — také na au (saud, ranau...). Dlouhé ó je zde dosvědčeno ve dvojí podobě: jako ó a uo, na př. móž a muož, bóh a buoh a p. Ojediněle však se vyskýtá v rkp B vedle ó a uo též ú, ovšem toliko v přípiscích značně pozdních. Je nutno ovšem poznamenati, že všecka tato zjištění o vykonaných hláskových změnách platí jenom zhruba a že tu v jednotlivostech lze pozorovati různé odchylky. Tyto odchylky se sice projevují především v písmě, ale lze míti s jistou pravděpodobností za to, že 105
jeho chyby lze napravit, jiné dnes již stěží a s malou pravděpodob- ností. Dobré služby při zjišťování správného znění koná Husův traktát O šesti bludích, který vznikl brzy po Knížkách o svato- kupectví a který se dochoval v mnohem starších a správnějších ru- kopisech nežli rkp B. Tak na př. na 1. 1421 v rkp B nutno čísti: Jistě očima tělestnýma zdá se, nikolik ještě... Tak svědčí příslušné místo ve spisku O šesti bludích (E III, 235). Zvlášť příznačným dokladem toho, jak vnikaly výkladové glossy do textu Knížek o svato- kupectví a jak mylně přizpůsobovaly větné souvislosti, může být jedno místo na 1. 118. Zde stálo původně: „hřiechem má (t. viní) kupce.“ Předloha rkp B mylně vřadila má za viní a opisovač domněle nesmyslné viní, má opravil na vynímá. Podle toho četli Erben (I, 397) a Novotný (17) chybně takto: „A jedním hřiechem vynímá kupce i prodavače.“ Správné čtení zase umožňuje traktát O šesti bludích (E III, 234), kde v nepatrně odchylném překladě téhož citátu se dochovalo správné: ...jednoho hřiecha (t. svatoku- pectvie) má (t. viní) prodavače i kupce (to věz, jedniem hřiechem oba viní...). Nejednu nesprávnost v rukopise lze odstranit též srovnáním s textem latinským nebo pouhou úvahou kritickou. Tak na př. cur v lat. předloze dokazuje, že ,protož (rkp B, 1. 117r) je chyba místo ,proč', spojení „za dání dar“ (rkp B, 1. 118v) nedává smysl, nýbrž má tu být „za daný dar“ atp. Jazykový rozbor rukopisu Budyšínského ukazuje přesvědčivě, že lze jej klásti do 2. poloviny 15. věku, kamž se hlásí i písmem. Jsou provedeny již přehlásky a (á) v ě (ie) a u (ú) v iu (iú) v i (í) a jotace zanikla celkem v týchž případech jako v nynějším jazyce spisovném. Tvary zúžené a nezúžené se vyskýtají střídavě vedle sebe, na př. kacieřství i kacířství a p. Dlouhé ú zpravidla zůstává, ale najdou se doklady — byť nečetné — také na au (saud, ranau...). Dlouhé ó je zde dosvědčeno ve dvojí podobě: jako ó a uo, na př. móž a muož, bóh a buoh a p. Ojediněle však se vyskýtá v rkp B vedle ó a uo též ú, ovšem toliko v přípiscích značně pozdních. Je nutno ovšem poznamenati, že všecka tato zjištění o vykonaných hláskových změnách platí jenom zhruba a že tu v jednotlivostech lze pozorovati různé odchylky. Tyto odchylky se sice projevují především v písmě, ale lze míti s jistou pravděpodobností za to, že 105
Strana 106
se zakládají na různé výslovnosti. Tak na př. přehláska a (á) v ě (ie) bývá někdy ve slovech, kde má nová čeština a (á): světí (svatí), přijelo (přijalo), tieží (táží). Nezúžené ie je v rukopise často psáno místo náležitého í (k biskupstvie m. k biskupství, v tom podánie m. podání a pod.). Něco podobného zjišťuje Q. Hodura v Milionu (Památky staré lit. české, 8. sv., str. 15) a J. Hrabák ve Sváru vody s vínem (táž edice, Staročeské satiry Smilovy školy, str. 76). Ve shodě s nimi a s dosavadními vydáními Knížek o svatokupectví se přepisují tato ie jako í. Duál ve skloňování i v časování je dosvědčen poměrně zřídka: s obú stranú, dvě kopě, obě břiše, dva jsta otce, my oba jsva vinna... Pro zanikání duálu jsou charakteristické na př. tyto doklady: po dvú groší (du.) a po dvú penězích (pl.) — 1. 144r, na obě strany (pl.) 1. 123r, na obě straně (du.) — 1. 123v a pod. (srv. Karel Novák, O duále ve spisech Husových, LF 20, 1893, 161 a n.). Jednoduchá praeterita, aorist a imperfektum, vyskytují se toliko ojediněle: řečech, vecech, rozhněva se, mlčechu... (srv. Karel Novák, Jmenné tvary adjektivní a jednoduchá praeterita ve spisech Husových, Zpráva akad. gymnasia v Praze 1894). Jmenné tvary u příd. jmen jsou celkem vzácné: svat (= svatý), úřad člověka svata nečiní (= svatým) a j. Jmenné tvary se objevují málokdy také v kompara- tivě: ten jest hodnějí póžitkóv; jenž jsú pilnějše... Ojedinělý archais- mus je v participiální vazbě: padne oslice a jest kto pozdvihna (1. 136r). Rukopis Budyšínský, který podle Flajšhansovy domněnky (SbF I, 71) byl připraven k tisku již v 16. stol., má zajímavé osudy. K. J. Erben měl ho v ruce, když podle něho pořizoval r. 1865 své vydání. Když však na začátku 20. stol. — někdy před r. 1907 — chystal vydání Knížek o svatokupectví Václ. Novotný a chtěl srovnati je- jich text s rkp. B, nemohl mu býti rukopis zapůjčen, protože prý v Gersdorfské knihovně tehdy vůbec již nebyl a protože každé pátrání po něm zůstalo na ten čas bez výsledku (o tom podrobněji v úvodu k edici Novotného, str. XVII—XVIII). Z Flajšhansovy zprávy v CČM (viz shora) a ve SbF I, 70 vyplývá však, že ještě r. 1908 byl rukopis v Gersdorfské knihovně uložen a že si Flajšhans tohoto roku pořídil jeho opis a zkolacionoval. O tomto opise se 106
se zakládají na různé výslovnosti. Tak na př. přehláska a (á) v ě (ie) bývá někdy ve slovech, kde má nová čeština a (á): světí (svatí), přijelo (přijalo), tieží (táží). Nezúžené ie je v rukopise často psáno místo náležitého í (k biskupstvie m. k biskupství, v tom podánie m. podání a pod.). Něco podobného zjišťuje Q. Hodura v Milionu (Památky staré lit. české, 8. sv., str. 15) a J. Hrabák ve Sváru vody s vínem (táž edice, Staročeské satiry Smilovy školy, str. 76). Ve shodě s nimi a s dosavadními vydáními Knížek o svatokupectví se přepisují tato ie jako í. Duál ve skloňování i v časování je dosvědčen poměrně zřídka: s obú stranú, dvě kopě, obě břiše, dva jsta otce, my oba jsva vinna... Pro zanikání duálu jsou charakteristické na př. tyto doklady: po dvú groší (du.) a po dvú penězích (pl.) — 1. 144r, na obě strany (pl.) 1. 123r, na obě straně (du.) — 1. 123v a pod. (srv. Karel Novák, O duále ve spisech Husových, LF 20, 1893, 161 a n.). Jednoduchá praeterita, aorist a imperfektum, vyskytují se toliko ojediněle: řečech, vecech, rozhněva se, mlčechu... (srv. Karel Novák, Jmenné tvary adjektivní a jednoduchá praeterita ve spisech Husových, Zpráva akad. gymnasia v Praze 1894). Jmenné tvary u příd. jmen jsou celkem vzácné: svat (= svatý), úřad člověka svata nečiní (= svatým) a j. Jmenné tvary se objevují málokdy také v kompara- tivě: ten jest hodnějí póžitkóv; jenž jsú pilnějše... Ojedinělý archais- mus je v participiální vazbě: padne oslice a jest kto pozdvihna (1. 136r). Rukopis Budyšínský, který podle Flajšhansovy domněnky (SbF I, 71) byl připraven k tisku již v 16. stol., má zajímavé osudy. K. J. Erben měl ho v ruce, když podle něho pořizoval r. 1865 své vydání. Když však na začátku 20. stol. — někdy před r. 1907 — chystal vydání Knížek o svatokupectví Václ. Novotný a chtěl srovnati je- jich text s rkp. B, nemohl mu býti rukopis zapůjčen, protože prý v Gersdorfské knihovně tehdy vůbec již nebyl a protože každé pátrání po něm zůstalo na ten čas bez výsledku (o tom podrobněji v úvodu k edici Novotného, str. XVII—XVIII). Z Flajšhansovy zprávy v CČM (viz shora) a ve SbF I, 70 vyplývá však, že ještě r. 1908 byl rukopis v Gersdorfské knihovně uložen a že si Flajšhans tohoto roku pořídil jeho opis a zkolacionoval. O tomto opise se 106
Strana 107
zmiňuje Cyril A. Straka v pojednání Nově objevené zlomky spisů M. Jana Husi v knihovně strahovské (ČČM 1911, 419, pozn. 2). Po Flajšhansově smrti je uložen v Ústavě pro jazyk český v Praze. Na začátku první světové války studoval rukopis Budyšínský Jan Sedlák, který v 3. čísle I. ročníku časopisu Studie a texty k nábožen- ským dějinám českým z dubna 1914 (str. 308 a n.) poznamenává, že srovnal rkp B s Erbenovým vydáním a že shledal některé ne- přesnosti. Dnes jsou v Praze po ruce snímky celého rukopisu, které přivezl ze své státní návštěvy v Berlíně r. 1952 zesnulý president Klement Gottwald. Zlomkovitě se dochovaly Knížky o svatokupectví v rukopise knihovny strahovského kláštera (někdejší signatura DP VI, 10). Objevil je r. 1910 bibliotekář Cyril A. Straka a popsal v článku shora uvedeném. Podle jeho zjištění je strahovský zlomek o něco starší než rukopis Budyšínský — pochází pravděpodobně z let 1450—1460; shoduje se s ním pouze na několika málo místech a byl přepsán z nějakého úplného textu Knížek o svatokupectví někým, komu šlo toliko o hlavní myšlenky a kdo jej proto silně zkracoval. Kdykoli naň odkazuji v poznámkách, uvádím ho pod zkratkou Sv Strah. Ke srovnání jsem užil také několika odstavců ze spisku proti zá- pisu českobrodského sněmu z 11. listopadu 1444, na nějž upozornil F. M. Bartoš v Lit. činnosti M. Jana Husi (str. 109). Cituji pod zkratkou Sv Stuttg. Srovnání mi umožnily fotografické snímky toho- to textu, které mi ochotně zapůjčil ke studiu do Brna Historický ústav v Praze; za jeho laskavost mu srdečně děkuji. Přestože v rukopise Budyšínském autor Knížek uveden není, lze míti zcela jistě za to, že je napsal Hus. O tom svědčí především zmínky o Knížkách v jiných spisech bezpečně Husových. Ve Výkla- du Desatera Hus naznačuje, že se bude podrobněji obírati zlořá- dem svatokupectví ještě v jiném spise; poznamenává, že „o té krá- deži jest mnoho písma, ale čaká jinde místo“ (E 1, 287). Ve Výkladu modlitby Páně svoji stížnost na kněze, kteří proti Božímu příkazu berou poplatky za pohřby a za jiné úkony, doprovází stručnou po- známkou: „O tom jinde bude viece řeči“ (E I, 344). Knížek o svato- kupectví se dovolává Hus v traktátě O šesti bludích z 21. června 1413: „O tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectví 107
zmiňuje Cyril A. Straka v pojednání Nově objevené zlomky spisů M. Jana Husi v knihovně strahovské (ČČM 1911, 419, pozn. 2). Po Flajšhansově smrti je uložen v Ústavě pro jazyk český v Praze. Na začátku první světové války studoval rukopis Budyšínský Jan Sedlák, který v 3. čísle I. ročníku časopisu Studie a texty k nábožen- ským dějinám českým z dubna 1914 (str. 308 a n.) poznamenává, že srovnal rkp B s Erbenovým vydáním a že shledal některé ne- přesnosti. Dnes jsou v Praze po ruce snímky celého rukopisu, které přivezl ze své státní návštěvy v Berlíně r. 1952 zesnulý president Klement Gottwald. Zlomkovitě se dochovaly Knížky o svatokupectví v rukopise knihovny strahovského kláštera (někdejší signatura DP VI, 10). Objevil je r. 1910 bibliotekář Cyril A. Straka a popsal v článku shora uvedeném. Podle jeho zjištění je strahovský zlomek o něco starší než rukopis Budyšínský — pochází pravděpodobně z let 1450—1460; shoduje se s ním pouze na několika málo místech a byl přepsán z nějakého úplného textu Knížek o svatokupectví někým, komu šlo toliko o hlavní myšlenky a kdo jej proto silně zkracoval. Kdykoli naň odkazuji v poznámkách, uvádím ho pod zkratkou Sv Strah. Ke srovnání jsem užil také několika odstavců ze spisku proti zá- pisu českobrodského sněmu z 11. listopadu 1444, na nějž upozornil F. M. Bartoš v Lit. činnosti M. Jana Husi (str. 109). Cituji pod zkratkou Sv Stuttg. Srovnání mi umožnily fotografické snímky toho- to textu, které mi ochotně zapůjčil ke studiu do Brna Historický ústav v Praze; za jeho laskavost mu srdečně děkuji. Přestože v rukopise Budyšínském autor Knížek uveden není, lze míti zcela jistě za to, že je napsal Hus. O tom svědčí především zmínky o Knížkách v jiných spisech bezpečně Husových. Ve Výkla- du Desatera Hus naznačuje, že se bude podrobněji obírati zlořá- dem svatokupectví ještě v jiném spise; poznamenává, že „o té krá- deži jest mnoho písma, ale čaká jinde místo“ (E 1, 287). Ve Výkladu modlitby Páně svoji stížnost na kněze, kteří proti Božímu příkazu berou poplatky za pohřby a za jiné úkony, doprovází stručnou po- známkou: „O tom jinde bude viece řeči“ (E I, 344). Knížek o svato- kupectví se dovolává Hus v traktátě O šesti bludích z 21. června 1413: „O tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectví 107
Strana 108
(E III, 231) a v Postille dopsané 27. října 1413: „O tom psal jsem široce v knihách českých o svatokupetcví“ (E II, 313). Vedle toho jsou též přímo v Knížkách místa, která se vztahují nepochybně k Husovu životu; tak na př. Hus připomíná svou apellaci k papeži Alexandru V. r. 1410 („proti té bulli postavil sem se a odvolal“). Husovo původství dokazují dále přečetné věcné shody mezi Kníž- kami a jinými jeho spisy. Tak na př. zmínka o simonii v Knížkách a v latinském výkladu Lombardových Sentencí prozrazují bezpečně téhož autora; nehodného papeže stíhá Hus stejnými výtkami v Kníž- kách, v Postille a ve spise De ecclesia a pod. Též z jazyka, ze slohu a z celého obsahu lze po právu mysliti na Husa. * * * Tiskem byly vydány Knížky o svatokupectví v pův. znění dvakrát. První vydání, transkribované z rukopisu Budyšínského („z ruko- pisu na papíře v 4° asi z konce XV. věku v bibliotéce Gersdorfské v Budišíně“), pořídil K. J. Erben r. 1865 v Sebraných spisech M. Jana Husi (I, 387—478). Na rozdíl od rukopisu připisuje název O svatokupectví a pojmenování jednotlivých kapitol (kapitula I. atd.) a „ukazadlo“ umisťuje za traktátem, nikoli před ním. Své poznámky k textu klade pod čáru. V jednotlivostech si nevede vždycky přesně a správně. Tak na př. v duchu soudobé mluvnické theorie přepisuje podstatná jména podle vzoru „kost“ se zakončením -sť (příbuznosť, libosť a p.); proti rukopisnému swatokupeczſtwij píše z počátku svatokupectví, později svatokupecství; rukopisem se někdy řídí, jindy ne v psaní slov tělestný a tělesný, v 3. os. mn. č. jsú a sú; rukopisu vždy nedbá při psaní dlouhého ó nebo dvojhlásky uo (móž a muož, dóstojenstvie a duostojenstvie, kostelóv a kosteluov a p.); proti rukopisnému nětco, bulla, cella píše vždy něco, bula, cela; místo předpony z- v rukopise píše podle tehdejšího pravopisného usu s- a naopak z- místo s- (na př. sčetl, spřežení m. zčetl, zpřežení, zhřešil m. shřešil) a j. Přípisky na okraji rukopisu, které by nejednou přispěly k určení citátu, nejsou u Erbena podány v žádoucí úplnosti. Přes tyto nedostatky lze přisvědčiti jak Václ. Novotnému, který uznává v předmluvě ke své edici (str. XVIII), že „text Erbenův podává celkem čtení dobře zaručené a jasné“, tak i Janu Sedlákovi, 108
(E III, 231) a v Postille dopsané 27. října 1413: „O tom psal jsem široce v knihách českých o svatokupetcví“ (E II, 313). Vedle toho jsou též přímo v Knížkách místa, která se vztahují nepochybně k Husovu životu; tak na př. Hus připomíná svou apellaci k papeži Alexandru V. r. 1410 („proti té bulli postavil sem se a odvolal“). Husovo původství dokazují dále přečetné věcné shody mezi Kníž- kami a jinými jeho spisy. Tak na př. zmínka o simonii v Knížkách a v latinském výkladu Lombardových Sentencí prozrazují bezpečně téhož autora; nehodného papeže stíhá Hus stejnými výtkami v Kníž- kách, v Postille a ve spise De ecclesia a pod. Též z jazyka, ze slohu a z celého obsahu lze po právu mysliti na Husa. * * * Tiskem byly vydány Knížky o svatokupectví v pův. znění dvakrát. První vydání, transkribované z rukopisu Budyšínského („z ruko- pisu na papíře v 4° asi z konce XV. věku v bibliotéce Gersdorfské v Budišíně“), pořídil K. J. Erben r. 1865 v Sebraných spisech M. Jana Husi (I, 387—478). Na rozdíl od rukopisu připisuje název O svatokupectví a pojmenování jednotlivých kapitol (kapitula I. atd.) a „ukazadlo“ umisťuje za traktátem, nikoli před ním. Své poznámky k textu klade pod čáru. V jednotlivostech si nevede vždycky přesně a správně. Tak na př. v duchu soudobé mluvnické theorie přepisuje podstatná jména podle vzoru „kost“ se zakončením -sť (příbuznosť, libosť a p.); proti rukopisnému swatokupeczſtwij píše z počátku svatokupectví, později svatokupecství; rukopisem se někdy řídí, jindy ne v psaní slov tělestný a tělesný, v 3. os. mn. č. jsú a sú; rukopisu vždy nedbá při psaní dlouhého ó nebo dvojhlásky uo (móž a muož, dóstojenstvie a duostojenstvie, kostelóv a kosteluov a p.); proti rukopisnému nětco, bulla, cella píše vždy něco, bula, cela; místo předpony z- v rukopise píše podle tehdejšího pravopisného usu s- a naopak z- místo s- (na př. sčetl, spřežení m. zčetl, zpřežení, zhřešil m. shřešil) a j. Přípisky na okraji rukopisu, které by nejednou přispěly k určení citátu, nejsou u Erbena podány v žádoucí úplnosti. Přes tyto nedostatky lze přisvědčiti jak Václ. Novotnému, který uznává v předmluvě ke své edici (str. XVIII), že „text Erbenův podává celkem čtení dobře zaručené a jasné“, tak i Janu Sedlákovi, 108
Strana 109
jenž rovněž zjišťuje, že „Erben podává celkem znění rukopisu přesně“ (Studie a texty I, 308). Nově vydal Erbenův text r. 1907 ve Světové knihovně (č. 604 až 606) Václav Novotný s názvem M. Jan Hus: O svatokupectví. Není však to pouhý přetisk, nýbrž vedle obsáhlejšího úvodu (str. III až XXII) připojil autor vzadu obšírný komentář (str. 163—186), kde zaznamenává odkazy k bibli a k spisovatelům církevním, které jsou v rkp B a u Erbena po straně textu, snaží se zjistiti i jiné prameny a pomůcky Husovy, přidává nejedno vysvětlení věcné a objasňuje význam některých slov, dnešnímu čtenáři méně jasných. Erbena opravuje málokdy; podstatněji se od něho liší toliko v tom, že nahradil „orthografií moderní některé orthografické archaismy (str. XX); píše na př. svatokupectví, dědictví, třicátý, větší a p. místo Erbenova svatokupecství, dědicství, třidcátý, větčí atd. Do- mnívá se, že v jeho vydání, které není určeno filologům, „jsou to věci, na nichž skutečně naprosto nic nezáleží“ a že jimi „ráz a povaha řeči Husovy v nejmenším nejsou tangovány“ (tamže). Některé opravy Erbenova vydání jsou u Novotného vskutku vhodné a dobré, ale přesto nelze souhlasiti s míněním Jana Sedláka (Studie a texty I, 308), že edice Novotného je nejlepší vydání díla Husova. Stojí za zmínku, že Knížky o svatokupectví byly dvakrát převe- deny do nové češtiny. Po prvé tak učinil Fr. Žilka v I. díle Vybra- ných spisů M. Jana Husi (Jilemnice 1902; úvod 75—76, text s uka- zadlem 77—197, poznámky 197—199). Řídí se v podstatě Erbe- novým vydáním a silně archaisuje; srv. na př. „sluší člověku koupiti svatou věc, an nebude míti radosti nebeské“ (84); „kteří jsou ve chrámu Božím dnes, jenž holubice prodávají?“ (87); „neb lotr jest, jenž zisku zákona hledá a služby svátosti pilen jest z příčiny kup- čení“ (87) atp. Tvrdí-li Flajšhans (SbF I, 71), že se Žilka uchyluje na mnoha místech od Erbena a tím od rukopisu Budyšínského, je to do jisté míry nadsázka. Po druhé vydal Knížky v novočeském znění V. Flajšhans v Sebraných spisech M. Jana Husi (Praha 1907, V. svazek, úvod 139—140, text s ukazadlem 140—210). Proti Žil- kovi je sice text zmodernisován, ale nemnoho. Srv. na př.: „O, jak málo se nyní (kněží) před biskupstvím pokrývají! Palcův, aby ušli 109
jenž rovněž zjišťuje, že „Erben podává celkem znění rukopisu přesně“ (Studie a texty I, 308). Nově vydal Erbenův text r. 1907 ve Světové knihovně (č. 604 až 606) Václav Novotný s názvem M. Jan Hus: O svatokupectví. Není však to pouhý přetisk, nýbrž vedle obsáhlejšího úvodu (str. III až XXII) připojil autor vzadu obšírný komentář (str. 163—186), kde zaznamenává odkazy k bibli a k spisovatelům církevním, které jsou v rkp B a u Erbena po straně textu, snaží se zjistiti i jiné prameny a pomůcky Husovy, přidává nejedno vysvětlení věcné a objasňuje význam některých slov, dnešnímu čtenáři méně jasných. Erbena opravuje málokdy; podstatněji se od něho liší toliko v tom, že nahradil „orthografií moderní některé orthografické archaismy (str. XX); píše na př. svatokupectví, dědictví, třicátý, větší a p. místo Erbenova svatokupecství, dědicství, třidcátý, větčí atd. Do- mnívá se, že v jeho vydání, které není určeno filologům, „jsou to věci, na nichž skutečně naprosto nic nezáleží“ a že jimi „ráz a povaha řeči Husovy v nejmenším nejsou tangovány“ (tamže). Některé opravy Erbenova vydání jsou u Novotného vskutku vhodné a dobré, ale přesto nelze souhlasiti s míněním Jana Sedláka (Studie a texty I, 308), že edice Novotného je nejlepší vydání díla Husova. Stojí za zmínku, že Knížky o svatokupectví byly dvakrát převe- deny do nové češtiny. Po prvé tak učinil Fr. Žilka v I. díle Vybra- ných spisů M. Jana Husi (Jilemnice 1902; úvod 75—76, text s uka- zadlem 77—197, poznámky 197—199). Řídí se v podstatě Erbe- novým vydáním a silně archaisuje; srv. na př. „sluší člověku koupiti svatou věc, an nebude míti radosti nebeské“ (84); „kteří jsou ve chrámu Božím dnes, jenž holubice prodávají?“ (87); „neb lotr jest, jenž zisku zákona hledá a služby svátosti pilen jest z příčiny kup- čení“ (87) atp. Tvrdí-li Flajšhans (SbF I, 71), že se Žilka uchyluje na mnoha místech od Erbena a tím od rukopisu Budyšínského, je to do jisté míry nadsázka. Po druhé vydal Knížky v novočeském znění V. Flajšhans v Sebraných spisech M. Jana Husi (Praha 1907, V. svazek, úvod 139—140, text s ukazadlem 140—210). Proti Žil- kovi je sice text zmodernisován, ale nemnoho. Srv. na př.: „O, jak málo se nyní (kněží) před biskupstvím pokrývají! Palcův, aby ušli 109
Strana 110
biskupství, utínají! Také nyní holubice ne hned ukáže koho: neb jest již chamradím statků zastřeno okno!“ (188). Většina prací, které se týkají Knížek o svatokupectví, byla již zaznamenána na různých místech v poznámkách. Tu připojuji k nim ještě Dragutin Prohaska: Mistra Jana Husi spis „O svato- kupectví“, ČMFL III, 5—11, 102—110, 215—223 (srv. obsáhlou kritiku tohoto čl. od Jana Sedláka, Studie a texty I, XIX—XXIII); Jan Sedlák: Pramen Husova českého Výkladu (v úvodě výklad o po- měru Husových Knížek o svatokupectví k Viklefovu spisu De si- monia), Studie a texty k náboženským dějinám českým I, 170—179; Václav Novotný, M. Jan Hus, život a učení, II. díl, str. 238—242; Vlastimil Kybal, Učení M. Jana Husi, zvl. II. díl, část 2. (1926) 57—69, 423—446. Kromě toho jsou kratší i delší zmínky v četných knihách dějepisných, v literárních historiích a v životopisech Huso- vých. Uvádím z nich hlavně tyto: Karel Novák, O spisovatelské činnosti M. Jana Husi (LF 1889, 120—133, 214—247); Václ. Flajšhans, Příspěvky k poznání literární činnosti Husovy. II. Jazy- kové novoty Husovy (ČČM 1898, 233—247); V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, III. díl 18751, 18932), 541—543; V. díl (1881) podle rejstříku; Václav Flajšhans, Literární činnost M. Jana Husi (1900); Jan Jakubec, Dějiny české literatury I (1929), 315—383; Karel Novák, Slovník k českým spisům Husovým (1934); F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Husi (1948); zde všude se najdou odkazy na jinou literaturu předmětu. * * * Za základ svého vydání Husových Knížek o svatokupectví vzal jsem starší edici Erbenovu a netranskribovaný přepis Flajšhansův, neboť rukopis mi nebyl dostupný. Zato v poslední době bylo Ústavu pro českou literaturu umožněno laskavostí s. dr M. Čepičkové- Gottwaldové, jíž na tomto místě patří srdečný dík, prostudovat snímky rukopisu Budyšínského a mně se svolením Ústavu dovoleno provést s nimi kolaci. Na místech, kde se rkp B a text E mezi sebou liší, přejal jsem znění rkp B toliko tam, kde bylo zcela jasné, že jeho nepozorný písař zaznamenal podobu originálu věrně, do všech podrobností. Doklady z rkp B zpravidla přepisuji; v podobě 110
biskupství, utínají! Také nyní holubice ne hned ukáže koho: neb jest již chamradím statků zastřeno okno!“ (188). Většina prací, které se týkají Knížek o svatokupectví, byla již zaznamenána na různých místech v poznámkách. Tu připojuji k nim ještě Dragutin Prohaska: Mistra Jana Husi spis „O svato- kupectví“, ČMFL III, 5—11, 102—110, 215—223 (srv. obsáhlou kritiku tohoto čl. od Jana Sedláka, Studie a texty I, XIX—XXIII); Jan Sedlák: Pramen Husova českého Výkladu (v úvodě výklad o po- měru Husových Knížek o svatokupectví k Viklefovu spisu De si- monia), Studie a texty k náboženským dějinám českým I, 170—179; Václav Novotný, M. Jan Hus, život a učení, II. díl, str. 238—242; Vlastimil Kybal, Učení M. Jana Husi, zvl. II. díl, část 2. (1926) 57—69, 423—446. Kromě toho jsou kratší i delší zmínky v četných knihách dějepisných, v literárních historiích a v životopisech Huso- vých. Uvádím z nich hlavně tyto: Karel Novák, O spisovatelské činnosti M. Jana Husi (LF 1889, 120—133, 214—247); Václ. Flajšhans, Příspěvky k poznání literární činnosti Husovy. II. Jazy- kové novoty Husovy (ČČM 1898, 233—247); V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, III. díl 18751, 18932), 541—543; V. díl (1881) podle rejstříku; Václav Flajšhans, Literární činnost M. Jana Husi (1900); Jan Jakubec, Dějiny české literatury I (1929), 315—383; Karel Novák, Slovník k českým spisům Husovým (1934); F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Husi (1948); zde všude se najdou odkazy na jinou literaturu předmětu. * * * Za základ svého vydání Husových Knížek o svatokupectví vzal jsem starší edici Erbenovu a netranskribovaný přepis Flajšhansův, neboť rukopis mi nebyl dostupný. Zato v poslední době bylo Ústavu pro českou literaturu umožněno laskavostí s. dr M. Čepičkové- Gottwaldové, jíž na tomto místě patří srdečný dík, prostudovat snímky rukopisu Budyšínského a mně se svolením Ústavu dovoleno provést s nimi kolaci. Na místech, kde se rkp B a text E mezi sebou liší, přejal jsem znění rkp B toliko tam, kde bylo zcela jasné, že jeho nepozorný písař zaznamenal podobu originálu věrně, do všech podrobností. Doklady z rkp B zpravidla přepisuji; v podobě 110
Strana 111
netranskribované je nechávám jenom tehdy, když je toho třeba. Mimo to jsem přihlédl k zlomku strahovskému (Sv Strah) a k ně- kolika odstavcům ve spisku proti zápisu českobrodského sněmu (Sv Stuttg), dále k edici Novotného (Ný), která se sice v podstatě opírá o Erbena, ale která má proti němu některé opravy, byť ne- četné. Nejednu cennou poznámku jak k rukopisu Budyšínskému samému, tak i k vydání Erbenovu obsahuje článek Sedlákův (S). Na rozdíl od Erbena a od Novotného jsem na velmi četných mís- tech změnil interpunkci. Interpunkci bylo třeba přizpůsobit dneš- nímu pravopisnému obyčeji také z toho důvodu, že v rkp B byla označována velmi nedůsledně, a to čárkami, položenými nezřídka doprostřed věty nebo do nedělitelného sousloví. Také v psaní velkých začátečních písmen se přidržuji nynějšího usu, tedy na př. Buoh, Spasitel, Duch svatý, Syn člověka a j. místo buoh, spasitel, duch svatý, syn člověka a p.; jindy zase píši na rozdíl od rkp B a dosavadních vydání písmena malá: sv. Pavel, králová franská a p. místo S. Pavel, králová Franská atp. Zkratky (ge°, ge“, gt a p.) vypisuji (jeho, jemu, jest a p.). Zdvojené souhlásky (zlatto, offěro- vati...). píši jako jednoduché (zlato, ofěrovati...). Nezúžené ie, psané místo náležitého a často také vyslovovaného í, transkribuji ve shodě s Erbenem a s Novotným jako í. Jinak zachovávám všude znění rukopisu Budyšínského. Píši tedy zboží i sboží, jsem vedle sem, zčetl, zpolehnouti atd. Jedinou výjimku jsem učinil s psa- ním podst. jména správa (= řízení, vedení) a jeho odvozenin spravovati a p., a to na rozlišení od subst. zpráva a jeho odvozenin; jednotné psaní rkp B se z- mohlo by snadno čtenáře másti. Tyto i jiné odchylky od Erbena a Novotného zaznamenávám v po- známkách ke kritice textu. Dodávám, že uvádím v ostrých závorkách () všecky doplňky v textu, neopřené o rkp B. Pro označování menších úseků v jednotlivých kapitolách (A, B...) zachovávám postup rkp B; někdy však se tu přidržuji Erbena, protože písmena jsou v B zcela nečitelná aneb vůbec již chybějí. V rozdělení kapitol na odstavce přidržuji se Novotného. V rkp B jsou listy paginovány po obou stranách. V tomto vydání je označena prvá stránka příslušnou číslicí s písmenem r (= recto) a druhá touž číslicí s písmenem v (= verso), a to kursivou po pravé 111
netranskribované je nechávám jenom tehdy, když je toho třeba. Mimo to jsem přihlédl k zlomku strahovskému (Sv Strah) a k ně- kolika odstavcům ve spisku proti zápisu českobrodského sněmu (Sv Stuttg), dále k edici Novotného (Ný), která se sice v podstatě opírá o Erbena, ale která má proti němu některé opravy, byť ne- četné. Nejednu cennou poznámku jak k rukopisu Budyšínskému samému, tak i k vydání Erbenovu obsahuje článek Sedlákův (S). Na rozdíl od Erbena a od Novotného jsem na velmi četných mís- tech změnil interpunkci. Interpunkci bylo třeba přizpůsobit dneš- nímu pravopisnému obyčeji také z toho důvodu, že v rkp B byla označována velmi nedůsledně, a to čárkami, položenými nezřídka doprostřed věty nebo do nedělitelného sousloví. Také v psaní velkých začátečních písmen se přidržuji nynějšího usu, tedy na př. Buoh, Spasitel, Duch svatý, Syn člověka a j. místo buoh, spasitel, duch svatý, syn člověka a p.; jindy zase píši na rozdíl od rkp B a dosavadních vydání písmena malá: sv. Pavel, králová franská a p. místo S. Pavel, králová Franská atp. Zkratky (ge°, ge“, gt a p.) vypisuji (jeho, jemu, jest a p.). Zdvojené souhlásky (zlatto, offěro- vati...). píši jako jednoduché (zlato, ofěrovati...). Nezúžené ie, psané místo náležitého a často také vyslovovaného í, transkribuji ve shodě s Erbenem a s Novotným jako í. Jinak zachovávám všude znění rukopisu Budyšínského. Píši tedy zboží i sboží, jsem vedle sem, zčetl, zpolehnouti atd. Jedinou výjimku jsem učinil s psa- ním podst. jména správa (= řízení, vedení) a jeho odvozenin spravovati a p., a to na rozlišení od subst. zpráva a jeho odvozenin; jednotné psaní rkp B se z- mohlo by snadno čtenáře másti. Tyto i jiné odchylky od Erbena a Novotného zaznamenávám v po- známkách ke kritice textu. Dodávám, že uvádím v ostrých závorkách () všecky doplňky v textu, neopřené o rkp B. Pro označování menších úseků v jednotlivých kapitolách (A, B...) zachovávám postup rkp B; někdy však se tu přidržuji Erbena, protože písmena jsou v B zcela nečitelná aneb vůbec již chybějí. V rozdělení kapitol na odstavce přidržuji se Novotného. V rkp B jsou listy paginovány po obou stranách. V tomto vydání je označena prvá stránka příslušnou číslicí s písmenem r (= recto) a druhá touž číslicí s písmenem v (= verso), a to kursivou po pravé 111
Strana 112
straně textu a nadto svislou čarou] uvnitř řádku. Od obou před- cházejících vydání Knížek se liší tato edice podstatně tím, že má samostatné poznámky ke kritice textu a obsáhlý slovník. Erben uvádí citáty z bible a z církevních spisovatelů po vzoru rukopisu Budyšínského po straně textu, Novotný teprve v komentáři za textem. Já jsem se z praktických důvodů rozhodl pro uspořádání jiné: citáty z bible a z církevních spisovatelů jsem zařadil do zvlášt- ního seznamu a jazykovým a věcným poznámkám jsem vyhradil kapitolu samostatnou. Nesrovnávám se naprosto s míněním Novot- ného, že Husova čeština tomu, komu Husovy spisy nejsou lekturou před spaním, nebude činiti vážné potíže, že pochopí snadno význam jednotlivých praeterit (mlčechu a p.), že lehce pozná smysl duálu (dva jsta otce atd.) a že konečně „vnikne bez nesnází do některých obratů na první pohled dnes jinak užívaných“ (předmluva k jeho edici, str. XIX). Zastávám naproti tomu stanovisko, že vydavatel musí dnes, kdy se po právu klade taková váha na vzdělání v nejšir- ších vrstvách lidových, učiniti všecko, aby Husovy Knížky o svato- kupectví, jedno z jeho nejpozoruhodnějších děl, jak po ideové, tak po jazykové stránce bylo co nejsrozumitelnější. * * * 15, 1 Almužny E, Ný] Lmužny rhp B; A zapomněl rubrikátor napsati — 15, 14 abecední pořádek porušen; toto heslo mělo přijíti za čtvrté (Balámovi dědicové...). Totéž porušení je i u čtyř následu- jících hesel, která rovněž náleží na jiné místo — 15, 24 Gezí rkp B Jezí E, Ný; nejen zde, ale v celé edici se píše G, a to jak v tomto slově, i v jeho odvozeninách: Gezité a p. E a Ný transkribují všude J. — 17, 12 muož E, Ný] muž rkp B — 17, 16 dvamezcítmý rhp B. dvamecítmý E, Ný — 17, 18 podací k kosteluom] koſteluom rkp B, kosteluov E, Ný — 18, 11 slúhy rkp B] sluhy E, Ný — 18, 18 sestra rkp B, E] šestera Ný (asi tiskovou chybou) — 19, 12 kníhy rkp B] knihy E, Ný. 21, 1 O svatokupecství mistr Hus Jan rhp B; na okraji 2. rukou] ani E, ani Ný tento název traktátu nemají — 21, 3 a n. Flajšhans ve SbF I, 70 vyslovuje domněnku, že začáteční slova jsou porušena; má bezpochyby pravdu — 21, 17 nemuož rkp B, S 309] nemuoži E, Ný — 112
straně textu a nadto svislou čarou] uvnitř řádku. Od obou před- cházejících vydání Knížek se liší tato edice podstatně tím, že má samostatné poznámky ke kritice textu a obsáhlý slovník. Erben uvádí citáty z bible a z církevních spisovatelů po vzoru rukopisu Budyšínského po straně textu, Novotný teprve v komentáři za textem. Já jsem se z praktických důvodů rozhodl pro uspořádání jiné: citáty z bible a z církevních spisovatelů jsem zařadil do zvlášt- ního seznamu a jazykovým a věcným poznámkám jsem vyhradil kapitolu samostatnou. Nesrovnávám se naprosto s míněním Novot- ného, že Husova čeština tomu, komu Husovy spisy nejsou lekturou před spaním, nebude činiti vážné potíže, že pochopí snadno význam jednotlivých praeterit (mlčechu a p.), že lehce pozná smysl duálu (dva jsta otce atd.) a že konečně „vnikne bez nesnází do některých obratů na první pohled dnes jinak užívaných“ (předmluva k jeho edici, str. XIX). Zastávám naproti tomu stanovisko, že vydavatel musí dnes, kdy se po právu klade taková váha na vzdělání v nejšir- ších vrstvách lidových, učiniti všecko, aby Husovy Knížky o svato- kupectví, jedno z jeho nejpozoruhodnějších děl, jak po ideové, tak po jazykové stránce bylo co nejsrozumitelnější. * * * 15, 1 Almužny E, Ný] Lmužny rhp B; A zapomněl rubrikátor napsati — 15, 14 abecední pořádek porušen; toto heslo mělo přijíti za čtvrté (Balámovi dědicové...). Totéž porušení je i u čtyř následu- jících hesel, která rovněž náleží na jiné místo — 15, 24 Gezí rkp B Jezí E, Ný; nejen zde, ale v celé edici se píše G, a to jak v tomto slově, i v jeho odvozeninách: Gezité a p. E a Ný transkribují všude J. — 17, 12 muož E, Ný] muž rkp B — 17, 16 dvamezcítmý rhp B. dvamecítmý E, Ný — 17, 18 podací k kosteluom] koſteluom rkp B, kosteluov E, Ný — 18, 11 slúhy rkp B] sluhy E, Ný — 18, 18 sestra rkp B, E] šestera Ný (asi tiskovou chybou) — 19, 12 kníhy rkp B] knihy E, Ný. 21, 1 O svatokupecství mistr Hus Jan rhp B; na okraji 2. rukou] ani E, ani Ný tento název traktátu nemají — 21, 3 a n. Flajšhans ve SbF I, 70 vyslovuje domněnku, že začáteční slova jsou porušena; má bezpochyby pravdu — 21, 17 nemuož rkp B, S 309] nemuoži E, Ný — 112
Strana 113
21, 21 u vóli, v voli rhp B] v vóli E, Ný — 21, 25 písmeno B na označení odstavce před slovem kacieřství v rhp B vyškrabáno — 21, 22 krádeř rkp B, S 309] krádež E, Ný; tvar krádeř je i v starších pa- mátkách i v dnešních nářečích hojně dosvědčen — 22, 4 aneb rkp B, E] neb Ný — 22, 14 aneb rkp B] neb E, Ný — 22, 9 proč E, Nýl protož rhp B — 22, 16 mní rkp B, E, Ný; v rkp B napsáno 2. rukou — 22, 28 pevnějí, pewniegij rkp B] pevněji E, Ný — 23, 3—4 mnozí sú ti v skutku kacieři, jenž mají se řečí za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře nazývají; smysl: mnozí se mají řečí, slovy za pravé křes ťany, ale jiné dobré lidi nazývají kacíři; řečí] rzyci rkp B, říci E, Ný — 23, 26 chcme rkp B, E] chceme Ný. 23, 30 a n. po straně je napsáno v rkp B červeně kacířství troje a rozlišuje se: apostasia — odstúpení; blasfemia — rúhaní; simonia — svatokupecství — 24, 22 shřešil rkp B] hřešil E, Ný — 24, 28 mámí rkp B, E, Ný; v rkp B pův. mame, e vyškrabáno a místo něho napsáno červeně - ij — 24, 36 po straně napsáno v rkp B červeně Knijhy o Antykryſtu — 25, 8 člověka E, Ný] v rkp B napsáno pod slovem czlowieka 2. rukou — 25, 20 tau žalobau rkp B, E] tou žalo- bou Ný; 25, 20 z kacieřství E, Ný; v rkp B pův. za kacieřství, ale a v předložce za červeně škrtnuto — 25, 24 v rkp B po straně červeně: Swatokupecſtwi, diffinicio simonie — 25, 26 dělé E, dielec rhp B) dělí Ný — 25, 30 pohaniena rkp B] pohaněna E, Ný; pohanín, po- hanijm rhp B] pohaněn E, Ný — 25, 33 pohanien rkp B] pohaněn E, Ný — 25, 34 pokojně (podle smyslu)] pokorně rkp B, E, Ný — 25, 36 pohanín, pohanin rkp B] pohaněn E, Ný — 26, 17 v rkp B připsáno po straně diffinicio — 26, 31 svatokupecstvie] swatoku- peſtwě rkp B, svatokupectvie E, Ný — 27, 1 svatokupectví nezřízené směnění E, Ný; v rkp B 3. rukou: ſwatokupecſtwi nezrzizene ſmie- nieni — 27, 9 přiezen] přiezeň E, Ný — 27, 12 odrazí rkp B, E] odvrací Ný — 27, 15—16 dar od ruky, to jest, což za penieze se kú- piti muož, jsú peniezi E] dar od ruky to jest, což za penieze se kú- piti muóž, jsú peniezi Ný; dar od ruky jsú peniezi, t. j., což za pe- nieze se kúpiti muož S 309 — 27, 32 když by se právě ohlédali rhp B bez označení délky] když by se právě ohledali E, když se právě ohledali Ný — 27, 34 před hojnější škrtnuto v rkp B slovo hotovější 27, 34 jsú rkp B, E] sú Ný — 27, 36 Pascalis rhp B] Pascal E, 8 Knížky o svatokupectví 113
21, 21 u vóli, v voli rhp B] v vóli E, Ný — 21, 25 písmeno B na označení odstavce před slovem kacieřství v rhp B vyškrabáno — 21, 22 krádeř rkp B, S 309] krádež E, Ný; tvar krádeř je i v starších pa- mátkách i v dnešních nářečích hojně dosvědčen — 22, 4 aneb rkp B, E] neb Ný — 22, 14 aneb rkp B] neb E, Ný — 22, 9 proč E, Nýl protož rhp B — 22, 16 mní rkp B, E, Ný; v rkp B napsáno 2. rukou — 22, 28 pevnějí, pewniegij rkp B] pevněji E, Ný — 23, 3—4 mnozí sú ti v skutku kacieři, jenž mají se řečí za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře nazývají; smysl: mnozí se mají řečí, slovy za pravé křes ťany, ale jiné dobré lidi nazývají kacíři; řečí] rzyci rkp B, říci E, Ný — 23, 26 chcme rkp B, E] chceme Ný. 23, 30 a n. po straně je napsáno v rkp B červeně kacířství troje a rozlišuje se: apostasia — odstúpení; blasfemia — rúhaní; simonia — svatokupecství — 24, 22 shřešil rkp B] hřešil E, Ný — 24, 28 mámí rkp B, E, Ný; v rkp B pův. mame, e vyškrabáno a místo něho napsáno červeně - ij — 24, 36 po straně napsáno v rkp B červeně Knijhy o Antykryſtu — 25, 8 člověka E, Ný] v rkp B napsáno pod slovem czlowieka 2. rukou — 25, 20 tau žalobau rkp B, E] tou žalo- bou Ný; 25, 20 z kacieřství E, Ný; v rkp B pův. za kacieřství, ale a v předložce za červeně škrtnuto — 25, 24 v rkp B po straně červeně: Swatokupecſtwi, diffinicio simonie — 25, 26 dělé E, dielec rhp B) dělí Ný — 25, 30 pohaniena rkp B] pohaněna E, Ný; pohanín, po- hanijm rhp B] pohaněn E, Ný — 25, 33 pohanien rkp B] pohaněn E, Ný — 25, 34 pokojně (podle smyslu)] pokorně rkp B, E, Ný — 25, 36 pohanín, pohanin rkp B] pohaněn E, Ný — 26, 17 v rkp B připsáno po straně diffinicio — 26, 31 svatokupecstvie] swatoku- peſtwě rkp B, svatokupectvie E, Ný — 27, 1 svatokupectví nezřízené směnění E, Ný; v rkp B 3. rukou: ſwatokupecſtwi nezrzizene ſmie- nieni — 27, 9 přiezen] přiezeň E, Ný — 27, 12 odrazí rkp B, E] odvrací Ný — 27, 15—16 dar od ruky, to jest, což za penieze se kú- piti muož, jsú peniezi E] dar od ruky to jest, což za penieze se kú- piti muóž, jsú peniezi Ný; dar od ruky jsú peniezi, t. j., což za pe- nieze se kúpiti muož S 309 — 27, 32 když by se právě ohlédali rhp B bez označení délky] když by se právě ohledali E, když se právě ohledali Ný — 27, 34 před hojnější škrtnuto v rkp B slovo hotovější 27, 34 jsú rkp B, E] sú Ný — 27, 36 Pascalis rhp B] Pascal E, 8 Knížky o svatokupectví 113
Strana 114
Ný — 28, 6—7 rkp B: a z tiech zloſtij hřiecha ſſkoda zysk tieleſny hromazdyte; E: a z těch zlostí hřiecha zisk tělesný hromáždíte (slovo škoda vypuštěno); Ný: z těch zlostí hřiecha škodú zisk tělesný hro- máždíte (škodú m. škoda; oprava podle originálu 17. homilie sv. Rehoře na evangelia: de alienis iniquitatibus cum peccati damno temporalia lucra cumulare); moje konjektura: z těch zlostí hřiecha (s) škodú zisk tělesný hromáždíte (předl. s ve výslovnosti snadno před následujícím š zaniká) — 27, 7 proč tehdy vám E, Nýl protož rkp B (omylem; v orig. je cur) — 27, 9 proč před oči své E, Ný] protož rkp B — 28, 27 žet E, Ný] v rkp B pův. žeti, ale i vyškrabáno — 29, 1 viní (t. má) sr. úvod] vynímá rkp B — 29, 11—12 jenž se nad Pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal E, Nýl genž geft nad panem rkp B, gelt škrtnuto a nadepsáno ſe (S 309 soudí, že tu patrně mělo zůstati obojí) — 29, 14—15 neb kterýžkolivěk biskup dar Ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupským rúchem stkví se neb kterýž kolivěk biskup dar ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupském rúchem stkví se E; neb kterýžkolivěk biskup dar ducha svatého prodává, ač ještě před lidmi biskupském rúchem stkví se Ný (mění pořádek slov a interpunkci); E a Ný ponechávají podle — rkp B tvar biskupském, ač tu zřejmě běží o opisovačskou chybu) 29, 18 za daný dar S 309] zadanij rkp B, za dání E, Ný; čtení za dání dar je mylné; sr. 31, 23 po duchovním daru daném. 29, 30 zjevnějé, zgewniege rkp B] zjevněji E, Ný — 29, 30—31 moje čtení: jako synové, ty zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají; E: jako synové ti, zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají; Ný má v přepise na str. 19 totéž znění jako E, ale v seznamu tiskových chyb (za poznámkami na str. 186) opravuje synové, ty zlé — 29, 33 Gezí rkp B; i připsáno 3. rukou] Jezí E, Ný — 30, 4 budau rhp B, E] budou Ný; 30, 4 kteříž uvedú roty za- tracení rkp B] roty v zatracení E, Ný; Novák v Slovníku k českým spisům Husovým u hesla rota poznamenává, že není třeba dodávati předl. v, neboť jde zde o doslovný překlad Vulgáty: introducent sectas perdicionis; srv. Kral: kteříž uvedou sekty zatracení — 30, 7 budau rkp B, E] budou Ný — 30, 8 saud rkp B, El soud Ný — 30, 19 saud rhp B, E] soud Ný — 30, 27 smělejé] směleji E, Ný; ſmielege v rkp B opraveno na ſmielegi — 30, 27 jsú rkp B] sú E, Ný — 30, 114
Ný — 28, 6—7 rkp B: a z tiech zloſtij hřiecha ſſkoda zysk tieleſny hromazdyte; E: a z těch zlostí hřiecha zisk tělesný hromáždíte (slovo škoda vypuštěno); Ný: z těch zlostí hřiecha škodú zisk tělesný hro- máždíte (škodú m. škoda; oprava podle originálu 17. homilie sv. Rehoře na evangelia: de alienis iniquitatibus cum peccati damno temporalia lucra cumulare); moje konjektura: z těch zlostí hřiecha (s) škodú zisk tělesný hromáždíte (předl. s ve výslovnosti snadno před následujícím š zaniká) — 27, 7 proč tehdy vám E, Nýl protož rkp B (omylem; v orig. je cur) — 27, 9 proč před oči své E, Ný] protož rkp B — 28, 27 žet E, Ný] v rkp B pův. žeti, ale i vyškrabáno — 29, 1 viní (t. má) sr. úvod] vynímá rkp B — 29, 11—12 jenž se nad Pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal E, Nýl genž geft nad panem rkp B, gelt škrtnuto a nadepsáno ſe (S 309 soudí, že tu patrně mělo zůstati obojí) — 29, 14—15 neb kterýžkolivěk biskup dar Ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupským rúchem stkví se neb kterýž kolivěk biskup dar ducha svatého prodává ještě, ač před lidmi biskupském rúchem stkví se E; neb kterýžkolivěk biskup dar ducha svatého prodává, ač ještě před lidmi biskupském rúchem stkví se Ný (mění pořádek slov a interpunkci); E a Ný ponechávají podle — rkp B tvar biskupském, ač tu zřejmě běží o opisovačskou chybu) 29, 18 za daný dar S 309] zadanij rkp B, za dání E, Ný; čtení za dání dar je mylné; sr. 31, 23 po duchovním daru daném. 29, 30 zjevnějé, zgewniege rkp B] zjevněji E, Ný — 29, 30—31 moje čtení: jako synové, ty zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají; E: jako synové ti, zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají; Ný má v přepise na str. 19 totéž znění jako E, ale v seznamu tiskových chyb (za poznámkami na str. 186) opravuje synové, ty zlé — 29, 33 Gezí rkp B; i připsáno 3. rukou] Jezí E, Ný — 30, 4 budau rhp B, E] budou Ný; 30, 4 kteříž uvedú roty za- tracení rkp B] roty v zatracení E, Ný; Novák v Slovníku k českým spisům Husovým u hesla rota poznamenává, že není třeba dodávati předl. v, neboť jde zde o doslovný překlad Vulgáty: introducent sectas perdicionis; srv. Kral: kteříž uvedou sekty zatracení — 30, 7 budau rkp B, E] budou Ný — 30, 8 saud rkp B, El soud Ný — 30, 19 saud rhp B, E] soud Ný — 30, 27 smělejé] směleji E, Ný; ſmielege v rkp B opraveno na ſmielegi — 30, 27 jsú rkp B] sú E, Ný — 30, 114
Strana 115
32 praském rkp B] Pražském E, Ný — 31, 15 odpovědě rkp B (aorist): pův. odpověděl; škrtnuto 1] odpověděl E, Ný—31, 28 ranau rkp B, E] ranou Ný—31, 29 kteréžto (malomocenství) lidi vymítalo z měst rkp B, Ný vymítali E; Ný čte správně vymítalo se zřetelem na lat. text v Husově Výkladu Sentencí: kue (lepre plaga) homines remo- vebat a castris — 31, 36 jenž rkp B, E, Ný; ž v rhp B připsáno 2. rukou — 32, 3 toliko rhp B] tolik E, Ný — 32, 10 z země rkp B s země E, Ný—32, 29—30 podal jest peněz rkp B, Nýl peniez E; sr. 32, 32 kde E i Ný mají podal jim peněz — 33, 6 oboji rkp B] obojí E, Ný —33, 9 Božieho rkp B] božího E, Ný — 33, 16 Pargami rkp B Pergami E, Ný — 33, 23 na obě straně rkp B, E] strany Ný — 33, 34 přeneseni rkp B] přenešeni E, Ný — 34, 12 k biskupství E, Ný] k biskupstvie rkp B — 34, 27 pát, paat rkp B] pat E, Ný. 35, 1—2 ktož by to držel rkp B, E, Ný; to v rkp B připsáno 2. rukou 35, 2 nemóž rkp B] nemuož E, Ný— 35, 36—36, 1 aby s obú stranú od hřiechu se vystříhli (srv. Gb III2 172), aby s obu stranu od hrziechu ſe wyſtrzihli rhp B] vystřiehli E, Ný — 36, 7 dóstojen- stvie rkp B] duostojenství E, Ný — 36, 17 tělestný rkp B] tělesný E, Ný — 36, 19 Božímu rkp B] božiemu E, Ný — 37, 4 řci, řzci rkp B, řci E, Ný —37, 11 (slúhy mé) ... postavili se rkp B, E, Ný- 37, 16 ve jméno] ve jmeno E, ve jménu Ný — 37, 20 jiných prelát- ství E, Nýl prelátstvie rkp B —38, 28 sbožím rkp B] zbožím E, Ný; 38, 28 sboží, sbožij rkp B] zboží E, Ný —38, 29 a káže jim ale dělal rukama, a kaže gim Ale dielal rukama rkp B] a káže jim dělal ru- kama E (vynecháno ale); a káže jim, ale dělal rukama Ný (před a čárka) — 40, 3 ustavení papežovo rkp B, E, Ný; v rkp B připsáno o 2. rukou — 40, 5 v bulli rkp B] v buli E, Ný — 40, 6 bulli rkp B buli E, Ný—40, 10—11 má je (ustanovení) míti za nehodné E, Ný; v rkp B původní mage teprve později rozděleno na ma ge — 41, 34 muší, muſſi rkp B] musí E, Ný — 42, 14 k poslušenství E, Ný k poslušenstvie rkp B — 42, 16 čiňme] činíme E, Ný — 43, 12 rozhřešují E, Ný] rozhřešovali rkp B — 43, 16 jest kto pozdvihna rkp B, E, Nýl pozdvihne S 309 — 43, 24 genž ſú pilnieyſſe rhp B, jenž sú pilnějše] pilnějšé Ný, pilnější E. 44, 10 pln k lidu učení E, Ný; v rkp B vypadá u skoro jako a, a proto S 309 čte: lida — 45, 14 mezi největšími kacieři a mezi Anti- 115
32 praském rkp B] Pražském E, Ný — 31, 15 odpovědě rkp B (aorist): pův. odpověděl; škrtnuto 1] odpověděl E, Ný—31, 28 ranau rkp B, E] ranou Ný—31, 29 kteréžto (malomocenství) lidi vymítalo z měst rkp B, Ný vymítali E; Ný čte správně vymítalo se zřetelem na lat. text v Husově Výkladu Sentencí: kue (lepre plaga) homines remo- vebat a castris — 31, 36 jenž rkp B, E, Ný; ž v rhp B připsáno 2. rukou — 32, 3 toliko rhp B] tolik E, Ný — 32, 10 z země rkp B s země E, Ný—32, 29—30 podal jest peněz rkp B, Nýl peniez E; sr. 32, 32 kde E i Ný mají podal jim peněz — 33, 6 oboji rkp B] obojí E, Ný —33, 9 Božieho rkp B] božího E, Ný — 33, 16 Pargami rkp B Pergami E, Ný — 33, 23 na obě straně rkp B, E] strany Ný — 33, 34 přeneseni rkp B] přenešeni E, Ný — 34, 12 k biskupství E, Ný] k biskupstvie rkp B — 34, 27 pát, paat rkp B] pat E, Ný. 35, 1—2 ktož by to držel rkp B, E, Ný; to v rkp B připsáno 2. rukou 35, 2 nemóž rkp B] nemuož E, Ný— 35, 36—36, 1 aby s obú stranú od hřiechu se vystříhli (srv. Gb III2 172), aby s obu stranu od hrziechu ſe wyſtrzihli rhp B] vystřiehli E, Ný — 36, 7 dóstojen- stvie rkp B] duostojenství E, Ný — 36, 17 tělestný rkp B] tělesný E, Ný — 36, 19 Božímu rkp B] božiemu E, Ný — 37, 4 řci, řzci rkp B, řci E, Ný —37, 11 (slúhy mé) ... postavili se rkp B, E, Ný- 37, 16 ve jméno] ve jmeno E, ve jménu Ný — 37, 20 jiných prelát- ství E, Nýl prelátstvie rkp B —38, 28 sbožím rkp B] zbožím E, Ný; 38, 28 sboží, sbožij rkp B] zboží E, Ný —38, 29 a káže jim ale dělal rukama, a kaže gim Ale dielal rukama rkp B] a káže jim dělal ru- kama E (vynecháno ale); a káže jim, ale dělal rukama Ný (před a čárka) — 40, 3 ustavení papežovo rkp B, E, Ný; v rkp B připsáno o 2. rukou — 40, 5 v bulli rkp B] v buli E, Ný — 40, 6 bulli rkp B buli E, Ný—40, 10—11 má je (ustanovení) míti za nehodné E, Ný; v rkp B původní mage teprve později rozděleno na ma ge — 41, 34 muší, muſſi rkp B] musí E, Ný — 42, 14 k poslušenství E, Ný k poslušenstvie rkp B — 42, 16 čiňme] činíme E, Ný — 43, 12 rozhřešují E, Ný] rozhřešovali rkp B — 43, 16 jest kto pozdvihna rkp B, E, Nýl pozdvihne S 309 — 43, 24 genž ſú pilnieyſſe rhp B, jenž sú pilnějše] pilnějšé Ný, pilnější E. 44, 10 pln k lidu učení E, Ný; v rkp B vypadá u skoro jako a, a proto S 309 čte: lida — 45, 14 mezi největšími kacieři a mezi Anti- 115
Strana 116
kristy (ne) za najmenšieho bud jmien Nýl; konjektura Novotného je opřena o příslušný lat. text v Dekretu Gratianově: non minimus — 45, 36 radějí rkp B] raději E, Ný — 46, 5 kostelóv rkp B] kosteluov E, Ný — 46, 10 u právích rkp B] v právích E, Ný — 46, 20 přiezen) přiezeň E, Ný — 46, 26 ztravu rkp B, E] stravu Ný — 46, 28 k vý- razu na roční trh je připsáno v rkp B na jarmark — 47, 1 tělestné rhp B, E, Ný — 47, 3 tělestné rkp B, E, Ný — 47, 6 v zpovědi po- slúchaní rkp B, E, Ný; v rkp B předěláno z pův. posluhování — 47, 18—19 poněvadž biskup prodává práci, tehdy má ji dáti za rovné penieze S 310; ji, totiž práci] magy dati rkp B, mají dáti E, Ný — 47, 21 tak draze E, Ný] tak draže rkp B — 47, 29 měla by E, Ný měla-li by rkp B — 48, 18 peniezi] penězi E, Ný — 48, 20—22 jistě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký, a Božiemu vidění jest malomocný veliký; penězmi dobyl nehodného kněžství (místo ještě čtu jistě, veliký připojuji k předcházejícímu malomocný a středník kladu za velikýl jestě ... zdá se jako biskup veliký, a božiemu vidění jest malomocný; veliký penězmi dobyl nehodného kněžství E; Ný přepisuje stejně, toliko s odchylkou jestě m. jestě — 48, 36 draže rkp B, dráže; kompt.] draze E, Ný— 49, 1 upadují rkp B] upadají E, Ný— 49, 15 ofěrovali E, Ný] offierovalo rkp B — 49, 17—18 v účastnost těch svatých, jimž jest založení; podle smyslu] jimiž rkp B, E, Ný — — 49, 29 pod kletbú E, Nýl pro kletbu rkp B — 49, 32 jí E] ji Ný 50, 6 sbožím rkp B, E] zbožím Ný — 50, 12 bez úmluvy rkp B, E, Ný; v rkp B pův. výmluvy opraveno na úmluvy — 50, 23—24 sa prošen rkp B] jsa E, Ný — 50, 25 bulle rkp B] bule E, Ný — 50, 25 v rhp B po straně 4. rukou ze 17. stol. přípisek: plášť biskupský nebo šle, v nichž mši slauží — 50, 26 bully rhp B] buly E, Ný — 52, 6 mohl rkp B, E, Ný; v rkp B pův. nemohl opraveno na mohl — 52, 7 k oku rkp B, E, Ný; v rkp B bylo pův. kuoku, ale u vyškrabáno — 52, 31 zjevně rkp B, E, Ný; v rhp B pův. za nie vyškrabáno a po straně opraveno na zgewnie — 53, 9 sboží rkp B, E] zboží Ný — 53, 18 hledaj i pře- hledaj rkp B] hlédaj i přehlédaj E, Ný — 53, 26 příbuzný rhp B, E, Ný — 53, 35 vystupuje po opravě původního sstupuje rkp B sstupuje E, Ný — 54, 6 nečistými rkp B, E, Ný; v rkp B, připsáno ne - 2. rukou — 54, 17 zmazáni E] zmazání Ný. 54, 31 zákony rkp B] zákon E, Ný — 54, 33 kvapie E, Ný pův. 116
kristy (ne) za najmenšieho bud jmien Nýl; konjektura Novotného je opřena o příslušný lat. text v Dekretu Gratianově: non minimus — 45, 36 radějí rkp B] raději E, Ný — 46, 5 kostelóv rkp B] kosteluov E, Ný — 46, 10 u právích rkp B] v právích E, Ný — 46, 20 přiezen) přiezeň E, Ný — 46, 26 ztravu rkp B, E] stravu Ný — 46, 28 k vý- razu na roční trh je připsáno v rkp B na jarmark — 47, 1 tělestné rhp B, E, Ný — 47, 3 tělestné rkp B, E, Ný — 47, 6 v zpovědi po- slúchaní rkp B, E, Ný; v rkp B předěláno z pův. posluhování — 47, 18—19 poněvadž biskup prodává práci, tehdy má ji dáti za rovné penieze S 310; ji, totiž práci] magy dati rkp B, mají dáti E, Ný — 47, 21 tak draze E, Ný] tak draže rkp B — 47, 29 měla by E, Ný měla-li by rkp B — 48, 18 peniezi] penězi E, Ný — 48, 20—22 jistě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký, a Božiemu vidění jest malomocný veliký; penězmi dobyl nehodného kněžství (místo ještě čtu jistě, veliký připojuji k předcházejícímu malomocný a středník kladu za velikýl jestě ... zdá se jako biskup veliký, a božiemu vidění jest malomocný; veliký penězmi dobyl nehodného kněžství E; Ný přepisuje stejně, toliko s odchylkou jestě m. jestě — 48, 36 draže rkp B, dráže; kompt.] draze E, Ný— 49, 1 upadují rkp B] upadají E, Ný— 49, 15 ofěrovali E, Ný] offierovalo rkp B — 49, 17—18 v účastnost těch svatých, jimž jest založení; podle smyslu] jimiž rkp B, E, Ný — — 49, 29 pod kletbú E, Nýl pro kletbu rkp B — 49, 32 jí E] ji Ný 50, 6 sbožím rkp B, E] zbožím Ný — 50, 12 bez úmluvy rkp B, E, Ný; v rkp B pův. výmluvy opraveno na úmluvy — 50, 23—24 sa prošen rkp B] jsa E, Ný — 50, 25 bulle rkp B] bule E, Ný — 50, 25 v rhp B po straně 4. rukou ze 17. stol. přípisek: plášť biskupský nebo šle, v nichž mši slauží — 50, 26 bully rhp B] buly E, Ný — 52, 6 mohl rkp B, E, Ný; v rkp B pův. nemohl opraveno na mohl — 52, 7 k oku rkp B, E, Ný; v rkp B bylo pův. kuoku, ale u vyškrabáno — 52, 31 zjevně rkp B, E, Ný; v rhp B pův. za nie vyškrabáno a po straně opraveno na zgewnie — 53, 9 sboží rkp B, E] zboží Ný — 53, 18 hledaj i pře- hledaj rkp B] hlédaj i přehlédaj E, Ný — 53, 26 příbuzný rhp B, E, Ný — 53, 35 vystupuje po opravě původního sstupuje rkp B sstupuje E, Ný — 54, 6 nečistými rkp B, E, Ný; v rkp B, připsáno ne - 2. rukou — 54, 17 zmazáni E] zmazání Ný. 54, 31 zákony rkp B] zákon E, Ný — 54, 33 kvapie E, Ný pův. 116
Strana 117
w kapie upraveno w kwapie rhp B — 55, 11 skrovnosti rhp B, E] skromnosti Ný — 55, 17 kostelóv rhp B] kosteluov E, Ný — 55, 21 sboží rkp B, E] zboží Ný — 55, 22 bližšieho rkp B] bližšího E, Ný — 56, 2 klášteróm E, Nýl klafftorom rkp B — 56, — 26 řečníkóm rkp B] řečníkuom E, Ný — 56, 32 33 v rkp B po straně napsáno 4. rukou v 17. stol.: Oſobenij koſteluow a platůw kterak vvedeno — 57, 6—7 potom pak ani oni mají, ani páni, neb jich podání obrátilo se ku papežovi; srv. poto pak ani oni magij ani pani neb gich podany rkp B; korektor větě nerozuměl, a proto ve slově podany doplnil ještě jedno d, ale přesto ani pak ne- dává ono místo dobrý smysl (chybí podmět k obrátilo); potom pak, ani oni mají, ani páni neb jich podaní, obrátilo se ku papežovi E, Ný — 57, 12 plemene rkp B, E, Ný; v rkp B pův. pokolenij škrtnuto a nahrazeno slovem plemene — 57, 26 rytieřích rkp B] rytieřiech E, Ný — 58, 2 přísahau rkp B, E] přísahou Ný — 58, 7 krměmi E, Ný s krměmi rkp B — 58, 8 zemské pány rkp B, E, Ný; v rkp B dopl- něno slovo zemské 4. rukou v 17. stol. — 58, 11 a n. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti? Kterak také mají pití z cizé vóně rozličné, to vypisuje svatý Bernart S 310] A co pak utratí se psy druzí a s tistami? Kto móž psáti, kterak také mají pití z cizé vóně rozličné? To vypisuje sv. Bernart E, Ný — 58, 20 jim rkp B, E] jich Ný — 58, 20 nětco rhp B] něco E, Ný — 58, 29 celly rkp B] cely E, Ný — 59, 2 jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by(l) dal E] jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by dal Ný; S 310 cituje příslušné místo z lat. Viklefova spisu De simonia (,,nisi forte de pauperum alimento inconcinne quis propo- nat“), domnívá se, že Hus neporozuměním četl in commune místo inconcinne, a usuzuje, že text chtěl říci asi: leč by někdo nevhodně uvedl o živení chudých. Podle S (l. c.) uvedená věta nedává smysl, i když tam E a Ný vkládají komu — 59, 21 viecky rkp B] věci E, Ný — 59, 22 tobolice Ný] tobolici(e) Novák, Slovník 173, tobolici rkp B, E; 59, 22 kapice E] kápice Ný — 60, 23 skutkuov rkp B] skutkóv E, Ný — 60, 33 listuov E, Nýl listuw rkp B; celé slovo je pozdní přípisek na okraji — 60, 34 Římenínóv rkp B, E] Ný: Říme- ninóv; v rkp B Rímenínóm opraveno na Římenínóv — 61, 2 nětco rkp B] něco E, Ný — 61, 13 Magdaleně rkp B] Magdaléně E, Ný — 117
w kapie upraveno w kwapie rhp B — 55, 11 skrovnosti rhp B, E] skromnosti Ný — 55, 17 kostelóv rhp B] kosteluov E, Ný — 55, 21 sboží rkp B, E] zboží Ný — 55, 22 bližšieho rkp B] bližšího E, Ný — 56, 2 klášteróm E, Nýl klafftorom rkp B — 56, — 26 řečníkóm rkp B] řečníkuom E, Ný — 56, 32 33 v rkp B po straně napsáno 4. rukou v 17. stol.: Oſobenij koſteluow a platůw kterak vvedeno — 57, 6—7 potom pak ani oni mají, ani páni, neb jich podání obrátilo se ku papežovi; srv. poto pak ani oni magij ani pani neb gich podany rkp B; korektor větě nerozuměl, a proto ve slově podany doplnil ještě jedno d, ale přesto ani pak ne- dává ono místo dobrý smysl (chybí podmět k obrátilo); potom pak, ani oni mají, ani páni neb jich podaní, obrátilo se ku papežovi E, Ný — 57, 12 plemene rkp B, E, Ný; v rkp B pův. pokolenij škrtnuto a nahrazeno slovem plemene — 57, 26 rytieřích rkp B] rytieřiech E, Ný — 58, 2 přísahau rkp B, E] přísahou Ný — 58, 7 krměmi E, Ný s krměmi rkp B — 58, 8 zemské pány rkp B, E, Ný; v rkp B dopl- něno slovo zemské 4. rukou v 17. stol. — 58, 11 a n. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti? Kterak také mají pití z cizé vóně rozličné, to vypisuje svatý Bernart S 310] A co pak utratí se psy druzí a s tistami? Kto móž psáti, kterak také mají pití z cizé vóně rozličné? To vypisuje sv. Bernart E, Ný — 58, 20 jim rkp B, E] jich Ný — 58, 20 nětco rhp B] něco E, Ný — 58, 29 celly rkp B] cely E, Ný — 59, 2 jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by(l) dal E] jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by dal Ný; S 310 cituje příslušné místo z lat. Viklefova spisu De simonia (,,nisi forte de pauperum alimento inconcinne quis propo- nat“), domnívá se, že Hus neporozuměním četl in commune místo inconcinne, a usuzuje, že text chtěl říci asi: leč by někdo nevhodně uvedl o živení chudých. Podle S (l. c.) uvedená věta nedává smysl, i když tam E a Ný vkládají komu — 59, 21 viecky rkp B] věci E, Ný — 59, 22 tobolice Ný] tobolici(e) Novák, Slovník 173, tobolici rkp B, E; 59, 22 kapice E] kápice Ný — 60, 23 skutkuov rkp B] skutkóv E, Ný — 60, 33 listuov E, Nýl listuw rkp B; celé slovo je pozdní přípisek na okraji — 60, 34 Římenínóv rkp B, E] Ný: Říme- ninóv; v rkp B Rímenínóm opraveno na Římenínóv — 61, 2 nětco rkp B] něco E, Ný — 61, 13 Magdaleně rkp B] Magdaléně E, Ný — 117
Strana 118
61, 13 řci, rzcy rkp B] rci E, Ný — 61, 23 sú rkp B] jsú E, Ný 61, 35 těch bratrství E, Nýl bratrſtwie rkp B — 62, 12 hřiechóv rkp B] hřiechuov E, Ný — 62, 21 odmlúvati rkp B] odmluviti E, Ný — 62, 24 když se postaví o to rkp B, E] v to Ný. 63, 4 vstúpě rkp B, E, Ný; v rkp B pův. wſtupuge opraveno na wſtupie — 63, 9 kladení rkp B, E] kladem Ný — 63, 22 v tom pro- dání E, Nýl prodánie rkp B — 63, 24 k požívaní] k požívání E, Ný, k požiwanie rkp B — 63, 26 dušech rkp B] dušéch E, duších Ný — 63, 34 ve jméno] ve jmeno E, Ný — 64, 3 úředníky E, Ný] včedlniky rhp B — 65, 9 nebojí se E, Ný] nobogy rkp B (přepsáním) — 65, 10 65, 19 nětco rkp B] něco E, Ný— peniezi rkp B] penězi E, Ný — 65, 19—20 a když nutí, nechtě zpovídati S 310] nechce rhp B, E, Ný — 65, 29 viní E, Ný] winni rkp B — 65, 33—34 takto by mělo býti rkp B, E, Ný; v rkp B pův. mieli, ale opraveno na mielo 66, 1 dajť rkp B, E, Ný; v rkp B k pův. day připsáno t — 66, 6 v rkp B připsáno na okraji 4. rukou v 17. stol.: Mſſij XXX za XXX groſſu — 66, 6 jest rhp B, E, Ný; v rhp B psané geſt rasurou z geſſtie; 66, 8 nabéří na se E, Ný] na berze na ſe rkp B; místo zůstává nadále nejasné — 66, 12 v milosti boží E, Ný] v milosti božie rkp B — 66, 17 rkp B pův. tiežij, ale e škrtnuto; tieží E, Ný — 66, 17 třidcíti rkp B, E třicíti Ný — 66, 30 kak E, Ný] kak (pak?) rkp B—67, 16 hodnějí E, hodnegi rhp B] hodnější Ný — 67, 22 k Teſaloniczſkym rkp B k Tesalonicským měšťanóm E, Ný — 68, 6 dávnost časóv nemenší hřiechóv rkp B, E, Ný; sr. dávnost hřiechu nemenší Sv Strah 425; věcší, wieczſy rasurou z wiecztij rkp B] větší Ný — 68, 7 a n. že zá- kona smrti z dávného obyčeje se domnívají rkp B, E, Ný; S 310 upozorňuje na příslušné místo v lat. textu: legem mortis do longa invaluisse consuetudine arbitrantur (= domnívají se, že se z dlou- hého obyčeje upevnil zákon smrti) a vyslovuje dohad, že tu Hus vy- nechal invaluisse — 68, 15—16 neb kdyby dóvod byl dobrý, vymluvil by i smilství E, Ný] a kdyby dowod byl dobry neb wymluwil by y ſmilstwy rkp B — 68, 29 položiec rkp B] položíc E, Ný — 68, 35 ot stara dávna rkp B] od starodávna E, Ný — 68, 35 Čechové řkúce téj: Však od stara dávna tak jest; toto čtení a tuto interpunkci na- vrhuje St. Souček (Novák, Slovník k českým spisům Husovým, str. 171, heslo téj); smysl: Čechové říkajíce k té (totiž věci), k tomu: Však od 118
61, 13 řci, rzcy rkp B] rci E, Ný — 61, 23 sú rkp B] jsú E, Ný 61, 35 těch bratrství E, Nýl bratrſtwie rkp B — 62, 12 hřiechóv rkp B] hřiechuov E, Ný — 62, 21 odmlúvati rkp B] odmluviti E, Ný — 62, 24 když se postaví o to rkp B, E] v to Ný. 63, 4 vstúpě rkp B, E, Ný; v rkp B pův. wſtupuge opraveno na wſtupie — 63, 9 kladení rkp B, E] kladem Ný — 63, 22 v tom pro- dání E, Nýl prodánie rkp B — 63, 24 k požívaní] k požívání E, Ný, k požiwanie rkp B — 63, 26 dušech rkp B] dušéch E, duších Ný — 63, 34 ve jméno] ve jmeno E, Ný — 64, 3 úředníky E, Ný] včedlniky rhp B — 65, 9 nebojí se E, Ný] nobogy rkp B (přepsáním) — 65, 10 65, 19 nětco rkp B] něco E, Ný— peniezi rkp B] penězi E, Ný — 65, 19—20 a když nutí, nechtě zpovídati S 310] nechce rhp B, E, Ný — 65, 29 viní E, Ný] winni rkp B — 65, 33—34 takto by mělo býti rkp B, E, Ný; v rkp B pův. mieli, ale opraveno na mielo 66, 1 dajť rkp B, E, Ný; v rkp B k pův. day připsáno t — 66, 6 v rkp B připsáno na okraji 4. rukou v 17. stol.: Mſſij XXX za XXX groſſu — 66, 6 jest rhp B, E, Ný; v rhp B psané geſt rasurou z geſſtie; 66, 8 nabéří na se E, Ný] na berze na ſe rkp B; místo zůstává nadále nejasné — 66, 12 v milosti boží E, Ný] v milosti božie rkp B — 66, 17 rkp B pův. tiežij, ale e škrtnuto; tieží E, Ný — 66, 17 třidcíti rkp B, E třicíti Ný — 66, 30 kak E, Ný] kak (pak?) rkp B—67, 16 hodnějí E, hodnegi rhp B] hodnější Ný — 67, 22 k Teſaloniczſkym rkp B k Tesalonicským měšťanóm E, Ný — 68, 6 dávnost časóv nemenší hřiechóv rkp B, E, Ný; sr. dávnost hřiechu nemenší Sv Strah 425; věcší, wieczſy rasurou z wiecztij rkp B] větší Ný — 68, 7 a n. že zá- kona smrti z dávného obyčeje se domnívají rkp B, E, Ný; S 310 upozorňuje na příslušné místo v lat. textu: legem mortis do longa invaluisse consuetudine arbitrantur (= domnívají se, že se z dlou- hého obyčeje upevnil zákon smrti) a vyslovuje dohad, že tu Hus vy- nechal invaluisse — 68, 15—16 neb kdyby dóvod byl dobrý, vymluvil by i smilství E, Ný] a kdyby dowod byl dobry neb wymluwil by y ſmilstwy rkp B — 68, 29 položiec rkp B] položíc E, Ný — 68, 35 ot stara dávna rkp B] od starodávna E, Ný — 68, 35 Čechové řkúce téj: Však od stara dávna tak jest; toto čtení a tuto interpunkci na- vrhuje St. Souček (Novák, Slovník k českým spisům Husovým, str. 171, heslo téj); smysl: Čechové říkajíce k té (totiž věci), k tomu: Však od 118
Strana 119
starodávna tak jest] Čechové řkúce: Tej však od starodávna tak jest E, Ný — 69, 9 větčí E, wietcžy rhp B] větší Ný — 69, 10 aneb aby v duchovních věcech rkp B] aneb v duchovních věcech E, Ný — 69, 15 nětco rkp B] něco E, Ný — 69, 21 neučinil rkp B] pravdě- podobná konjektura neučil E, Ný — 69, 22 Isidor E, Ný] Iſodor rkp — 70, 33 B — 69, 34 vigiljí, wygilgij rhp B] vigilji E, vigilii Ný z mládi, z mladi rkp B] z mládí E, Ný — 70, 17 přátely nadávají rkpB, E, Ný; sr. přá(te)li nadávajíce Sv Strah 426 — 70, 33 v Egyptě E, Ný] we Egiptie rkp B—71, 1 by těžce nehřešil] by těžce nezhřešil E, Ný, nehrzeſfili rkp B — 71, 3 dálejší Ný] dalejší E — 71, 10 což rkp B] co E, Ný — 72, 12 nepřátelóv rkp B] nepřáteluov E, Ný — 72, 23 vobyčej rkp B] obyčej E, Ný — 72, 26 sú rkp B] jsú E, Ný — 73, 3 ale rkp B] a E, Ný — 73, 30 když rhp B] kdys E, Ný — 74, 25 někteří rkp B = některý; srv. Geb. HM III1, 555 a n.] některý E, Ný — 74, 29 jistě S 310] ještě rkp B, Ný, jestě (!) E — 74, 29 lúpež naplní] naplnie rkp B, E, Ný — 75, 13 vvázal, wwazal rkp B] uvázal E, Ný. 75, 20 svatokupecství světských] swatokupecltwie rkp B, svato- kupectvie E, svatokupectvie Ný — 75, 22 najhrubějé; v rkp B nayhrubiegi z pův. nayhrubiege] najhruběji E, Ný — 76, 9 do zavře- ného rkp B, Ný; Ný odkazuje na Vulgátu, kde je clausum] zavrže- ného E — 76, 18 sú rkp B] jsú E, Ný — 76, 33 bully rkp B] buly E, Ný — 76, 34—35 velebeni E, Ný] welebni rkp B — 76, 35 a oni... se učí E, Nýl a oni... uczy (bez se) rkp B — 77, 8 hřešíme, světští i duchovní E, Ný duchownie rkp B — 78, 12 jistě; podle smyslu] ještě rkp B, E, Ný — 78, 23 k biskupství E, Ný] k biskupstwie rkp B; 78, 23 protož že rkp B] proto že E, Ný — 78, 34 v rkp B po straně připsáno 4. rukou v 17. stol.; Patron vykládá se podací člověk a tak slove pro trojí věc — 79, 1 troji] trojí E, Ný — 79, 2 dwogi v rkp B změněno na dno — 79, 3 je rkp B] je (j.) E, Ný — 79, 17 k duchovenství E, Nýl duchowenstwie — 79, 27 nepřijímajíce E, Ný] neprzimagice rkp B rkp B 80, 10 otieží] otiežího rkp B, ho je v rkp B škrtnuto — 80, 12 když rkp B] kdy E, Ný — 80, 18 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 20 bližnieho rkp B] blížnieho E, Ný — 80, 21 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 22 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 28 dávajíce rkp B, E, Ný; v rkp 119
starodávna tak jest] Čechové řkúce: Tej však od starodávna tak jest E, Ný — 69, 9 větčí E, wietcžy rhp B] větší Ný — 69, 10 aneb aby v duchovních věcech rkp B] aneb v duchovních věcech E, Ný — 69, 15 nětco rkp B] něco E, Ný — 69, 21 neučinil rkp B] pravdě- podobná konjektura neučil E, Ný — 69, 22 Isidor E, Ný] Iſodor rkp — 70, 33 B — 69, 34 vigiljí, wygilgij rhp B] vigilji E, vigilii Ný z mládi, z mladi rkp B] z mládí E, Ný — 70, 17 přátely nadávají rkpB, E, Ný; sr. přá(te)li nadávajíce Sv Strah 426 — 70, 33 v Egyptě E, Ný] we Egiptie rkp B—71, 1 by těžce nehřešil] by těžce nezhřešil E, Ný, nehrzeſfili rkp B — 71, 3 dálejší Ný] dalejší E — 71, 10 což rkp B] co E, Ný — 72, 12 nepřátelóv rkp B] nepřáteluov E, Ný — 72, 23 vobyčej rkp B] obyčej E, Ný — 72, 26 sú rkp B] jsú E, Ný — 73, 3 ale rkp B] a E, Ný — 73, 30 když rhp B] kdys E, Ný — 74, 25 někteří rkp B = některý; srv. Geb. HM III1, 555 a n.] některý E, Ný — 74, 29 jistě S 310] ještě rkp B, Ný, jestě (!) E — 74, 29 lúpež naplní] naplnie rkp B, E, Ný — 75, 13 vvázal, wwazal rkp B] uvázal E, Ný. 75, 20 svatokupecství světských] swatokupecltwie rkp B, svato- kupectvie E, svatokupectvie Ný — 75, 22 najhrubějé; v rkp B nayhrubiegi z pův. nayhrubiege] najhruběji E, Ný — 76, 9 do zavře- ného rkp B, Ný; Ný odkazuje na Vulgátu, kde je clausum] zavrže- ného E — 76, 18 sú rkp B] jsú E, Ný — 76, 33 bully rkp B] buly E, Ný — 76, 34—35 velebeni E, Ný] welebni rkp B — 76, 35 a oni... se učí E, Nýl a oni... uczy (bez se) rkp B — 77, 8 hřešíme, světští i duchovní E, Ný duchownie rkp B — 78, 12 jistě; podle smyslu] ještě rkp B, E, Ný — 78, 23 k biskupství E, Ný] k biskupstwie rkp B; 78, 23 protož že rkp B] proto že E, Ný — 78, 34 v rkp B po straně připsáno 4. rukou v 17. stol.; Patron vykládá se podací člověk a tak slove pro trojí věc — 79, 1 troji] trojí E, Ný — 79, 2 dwogi v rkp B změněno na dno — 79, 3 je rkp B] je (j.) E, Ný — 79, 17 k duchovenství E, Nýl duchowenstwie — 79, 27 nepřijímajíce E, Ný] neprzimagice rkp B rkp B 80, 10 otieží] otiežího rkp B, ho je v rkp B škrtnuto — 80, 12 když rkp B] kdy E, Ný — 80, 18 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 20 bližnieho rkp B] blížnieho E, Ný — 80, 21 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 22 sú rkp B] jsú E, Ný — 80, 28 dávajíce rkp B, E, Ný; v rkp 119
Strana 120
B — ce připsáno 2. rukou — 81, 9 sváróv rkp B] sváruov E, Ný. 82, 2 w zbořiech rkp B, E] v zbožiech Ný (asi tiskovou chybou) — 82, 3 na ulicech] na ulicéch E, Ný — 82, 4 s hedvábím rkp B, E, Ný] s hedbábím Sv Strah 429 — 82, 12 na večeřech rkp B, E, Ný — 82, 33 na prvních stolicech] stolicéch E, Ný — 83, 9 oni kladú Ný ani rkp B, E — 83, 10 prvnie rkp B] první E, Ný —83, 12 ne- posadí rkp B, E, Ný] neposadie Sv Strah 429 — 83, 15 a přikázal rkp B, E] a (papež) přikázal; konjektura Novotného — 83, 23 vy- střiehli rkp B] vystřiehali E, Ný — 84, 21—22 Ktož nenávidí živosti své — to věz, že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě — k životu věčnému ostřiehá jí (tak i E bez pomlček)] ktož nenávidí živosti své — (to věz, že nedá vuóli tělestnosti) — v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jí Ný — 85, 4 v bulli rkp B] v buli E, Ný — 85, 5 v tomto účastenství] v tomto účastenstvie rkp B, účastenstvě E, Ný — 85, 14 tak rkp B] pak E, Ný — 85, 18 duchov- ního rkp B] knížete světského E, Ný; konjektura (velmi pravdě- podobná) podle smyslu textu — 85, 19 haněl rkp B, E, Ný; v rkp B rasurou z nehanieli — 85, 29 druhá E, Ný] ducha rkp B — 85, 33 usty] ústy E, Ný —86, 13 šesté E, Ný] ještě rkp B —86, 20 Isiodo- rus rhp B] Isidorus E, Ný — 86, 31 protož že rkp B] proto že E, Ný — 86, 32 kníže rkp B] knieže E, Ný —87, 9 kterýž rkp B] který E, Ný— 87, 10 pójčil rkp B] puojčil E, Ný — 87, 31 sú... přenesení przeneſenij rkp B] přenešeni E, Ný — 88, 17 (lide muoj); tato slova ze Zjevení svatého Jana v rkp B chybějí a jsou doplněna z Písma. 88, 26 ještě o tom hřiechu E, Ný] efftie wtom hrziechu rkp B 88, 29 zjevně, zgewnie rkp B] zjevenie E, Ný — 89, 2 Jozue E, Ný Geziffe rkp B — 89, 3 vložiž E, Ný] vložíš rkp B — 89, 13—14 tělesného rkp B, E] tělestného Ný — 89, 14 k biskupství E, Ný] k biskupstvie rkp B — 89, 17 tělesně rkp B] tělestně E, Ný — 89, 26 zpiečenie, zpiecženie rkp B] zpěčenie E, Ný; sr. S 309 a — Novák, Slovník k českým spisům Husovým 215 (heslo zpiecenie) 89, 28 svědecství, swiedeczftwij rkp B, E] svědectví Ný — 89, 34 svatých myšlení E, Ný] myšlenie rkp B — 91, 5 ale řekl-li by kto E, Ný] ale ty řekl-li by to rkp B — 91, 36 Jana rkp B] jahna E, Ný; v rkp B napsal korektor chybně jahna vedle Jana; sr. Skutky apoštol- ské 15, 37: Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana, kterýž 120
B — ce připsáno 2. rukou — 81, 9 sváróv rkp B] sváruov E, Ný. 82, 2 w zbořiech rkp B, E] v zbožiech Ný (asi tiskovou chybou) — 82, 3 na ulicech] na ulicéch E, Ný — 82, 4 s hedvábím rkp B, E, Ný] s hedbábím Sv Strah 429 — 82, 12 na večeřech rkp B, E, Ný — 82, 33 na prvních stolicech] stolicéch E, Ný — 83, 9 oni kladú Ný ani rkp B, E — 83, 10 prvnie rkp B] první E, Ný —83, 12 ne- posadí rkp B, E, Ný] neposadie Sv Strah 429 — 83, 15 a přikázal rkp B, E] a (papež) přikázal; konjektura Novotného — 83, 23 vy- střiehli rkp B] vystřiehali E, Ný — 84, 21—22 Ktož nenávidí živosti své — to věz, že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě — k životu věčnému ostřiehá jí (tak i E bez pomlček)] ktož nenávidí živosti své — (to věz, že nedá vuóli tělestnosti) — v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jí Ný — 85, 4 v bulli rkp B] v buli E, Ný — 85, 5 v tomto účastenství] v tomto účastenstvie rkp B, účastenstvě E, Ný — 85, 14 tak rkp B] pak E, Ný — 85, 18 duchov- ního rkp B] knížete světského E, Ný; konjektura (velmi pravdě- podobná) podle smyslu textu — 85, 19 haněl rkp B, E, Ný; v rkp B rasurou z nehanieli — 85, 29 druhá E, Ný] ducha rkp B — 85, 33 usty] ústy E, Ný —86, 13 šesté E, Ný] ještě rkp B —86, 20 Isiodo- rus rhp B] Isidorus E, Ný — 86, 31 protož že rkp B] proto že E, Ný — 86, 32 kníže rkp B] knieže E, Ný —87, 9 kterýž rkp B] který E, Ný— 87, 10 pójčil rkp B] puojčil E, Ný — 87, 31 sú... přenesení przeneſenij rkp B] přenešeni E, Ný — 88, 17 (lide muoj); tato slova ze Zjevení svatého Jana v rkp B chybějí a jsou doplněna z Písma. 88, 26 ještě o tom hřiechu E, Ný] efftie wtom hrziechu rkp B 88, 29 zjevně, zgewnie rkp B] zjevenie E, Ný — 89, 2 Jozue E, Ný Geziffe rkp B — 89, 3 vložiž E, Ný] vložíš rkp B — 89, 13—14 tělesného rkp B, E] tělestného Ný — 89, 14 k biskupství E, Ný] k biskupstvie rkp B — 89, 17 tělesně rkp B] tělestně E, Ný — 89, 26 zpiečenie, zpiecženie rkp B] zpěčenie E, Ný; sr. S 309 a — Novák, Slovník k českým spisům Husovým 215 (heslo zpiecenie) 89, 28 svědecství, swiedeczftwij rkp B, E] svědectví Ný — 89, 34 svatých myšlení E, Ný] myšlenie rkp B — 91, 5 ale řekl-li by kto E, Ný] ale ty řekl-li by to rkp B — 91, 36 Jana rkp B] jahna E, Ný; v rkp B napsal korektor chybně jahna vedle Jana; sr. Skutky apoštol- ské 15, 37: Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana, kterýž 120
Strana 121
příjmí měl Marek — 92, 5 též mi se přihodilo rhp B, E, Ný; v rkp B rasurou z my — 92, 11 čakati milé vdechnutí] mile E, Ný — 92, 20 všecky, wffecky rkp B] všeckny E, Ný — 92, 29 aby jí ne- mohl té zlosti potresktati E, Nýl jie rkp B — 92, 29 v rhp B připsáno po straně 3. rukou: jiní bídníci — 93, 10 nemuož býti rkp B, E, Ný; v rkp B připsáno býti 3. rukou — 93, 19 od té pomoci E, Ný té pomoci rhp B — 93, 23 zpřežení rkp B] spřežení E, Ný — 93, 30 jimi E, Ný] gini rkp B — 94, 19 bulla rkp B] bula E, Ný — 95, 16 ráčil rkp B, E, Ný; v rkp B pův. řekl opraveno na ráčil — 95, 25 přikrytějé; v rkp B pův. przikrytiege změněno na przikrytiegi] při- krytějí E, přikrytěji Ný — 95, 26 zlú kněží E, Ný; v rkp B zlu (zle?) 95, 32 pomštěn, pomſſtien rkp B] pomštěn E, Ný — 95, 34 do- pusti rkp B, dopustí] dopúští E, Ný — 95, 35 kněží nestydatě a ne- šlechetně obcují E, Ný] nestydaty rkp B —96, 10 dopuste rkp B] dopusťte E, Ný — 96, 22 bez studa rkp B; pův. studu rasurou změněno na studa] studu E, Ný — 96, 24 sú rkp B] jsú E, Ný — 96, 30 živi sú rkp B] jsú E, Ný — 97, 6 v Kristově jméně; v rkp B rasurou gmenie z pův. gmienie] jmeně E, Ný — 97, 19 král rkp B] králi E, Ný — 97, 28 ty tři mládence rkp B, E, Ný; ty připsáno v rkp B 2. rukou — 98, 1—2 kteříž tělo své poškvrňují panstvím (zhrdají) a božství se rúhají S 310—311; ve Vulg.: carnem maculant, dominationem autem spernunt, maiestatem autem blasphemant] kteříž tělo své poškvrňují panstvím, hřiechy a božství se rúhají E, Ný — 98, 4 zavázána sú kniežata a páni rkp B, E, Ný; v rkp B pův. -a ve slově zavázána změněno později na -i- — 98, 10 Jest jiných mnoho dóvodóv... E, Ný ozna- čují tu odst. G; v rkp B písmeno G vůbec chybí — 99, 2—3 neztracuj toho věčného bohatství za časné a kratičké, nesmírného za velmi malé a utěšeného za tesklivé; podle smyslu] neztracuj toho věčného bohatství, za časné a kratičké nesmírného, za velmi malé a za tesklivé utěšeného E, neztracuj toho věčného bohatství, za časné a kratičké, nesmírného za velmi malé, a za tesklivé utěšeného Ný; S 311 tvrdí, že pův. v rkp B bylo za velmi male a za teſkliwe, že však písař potom a škrtl a vynechané slovo vtieſſnie položil před předlož- kové spojení za teskliwe (v rkp B však a škrtnuto není) — 99, 19 po... tresktání E, Ný] po...tresktánie rkp B — 99, 28 jíž E, Ný; 7. p. sg.] 121
příjmí měl Marek — 92, 5 též mi se přihodilo rhp B, E, Ný; v rkp B rasurou z my — 92, 11 čakati milé vdechnutí] mile E, Ný — 92, 20 všecky, wffecky rkp B] všeckny E, Ný — 92, 29 aby jí ne- mohl té zlosti potresktati E, Nýl jie rkp B — 92, 29 v rhp B připsáno po straně 3. rukou: jiní bídníci — 93, 10 nemuož býti rkp B, E, Ný; v rkp B připsáno býti 3. rukou — 93, 19 od té pomoci E, Ný té pomoci rhp B — 93, 23 zpřežení rkp B] spřežení E, Ný — 93, 30 jimi E, Ný] gini rkp B — 94, 19 bulla rkp B] bula E, Ný — 95, 16 ráčil rkp B, E, Ný; v rkp B pův. řekl opraveno na ráčil — 95, 25 přikrytějé; v rkp B pův. przikrytiege změněno na przikrytiegi] při- krytějí E, přikrytěji Ný — 95, 26 zlú kněží E, Ný; v rkp B zlu (zle?) 95, 32 pomštěn, pomſſtien rkp B] pomštěn E, Ný — 95, 34 do- pusti rkp B, dopustí] dopúští E, Ný — 95, 35 kněží nestydatě a ne- šlechetně obcují E, Ný] nestydaty rkp B —96, 10 dopuste rkp B] dopusťte E, Ný — 96, 22 bez studa rkp B; pův. studu rasurou změněno na studa] studu E, Ný — 96, 24 sú rkp B] jsú E, Ný — 96, 30 živi sú rkp B] jsú E, Ný — 97, 6 v Kristově jméně; v rkp B rasurou gmenie z pův. gmienie] jmeně E, Ný — 97, 19 král rkp B] králi E, Ný — 97, 28 ty tři mládence rkp B, E, Ný; ty připsáno v rkp B 2. rukou — 98, 1—2 kteříž tělo své poškvrňují panstvím (zhrdají) a božství se rúhají S 310—311; ve Vulg.: carnem maculant, dominationem autem spernunt, maiestatem autem blasphemant] kteříž tělo své poškvrňují panstvím, hřiechy a božství se rúhají E, Ný — 98, 4 zavázána sú kniežata a páni rkp B, E, Ný; v rkp B pův. -a ve slově zavázána změněno později na -i- — 98, 10 Jest jiných mnoho dóvodóv... E, Ný ozna- čují tu odst. G; v rkp B písmeno G vůbec chybí — 99, 2—3 neztracuj toho věčného bohatství za časné a kratičké, nesmírného za velmi malé a utěšeného za tesklivé; podle smyslu] neztracuj toho věčného bohatství, za časné a kratičké nesmírného, za velmi malé a za tesklivé utěšeného E, neztracuj toho věčného bohatství, za časné a kratičké, nesmírného za velmi malé, a za tesklivé utěšeného Ný; S 311 tvrdí, že pův. v rkp B bylo za velmi male a za teſkliwe, že však písař potom a škrtl a vynechané slovo vtieſſnie položil před předlož- kové spojení za teskliwe (v rkp B však a škrtnuto není) — 99, 19 po... tresktání E, Ný] po...tresktánie rkp B — 99, 28 jíž E, Ný; 7. p. sg.] 121
Strana 122
jiež rkp B; nižádnému neukřivil rhp B, E] neukřivil Ný — 100, 31 váleti rkp B; opraveno z wolati; sloveso váleti se tu dobře hodí do kontextu (sr. 101, 19: abychom se k nim skutečně valili)] volati E, Ný — 101, 19 jsú, v rkp B gſú (g připsáno 2. rukou)] sú E, Ný — 101, 21 čištějšieho rkp B] čistějšieho E, Ný — 101, 22 na něm E, Ný; korektor z pův. wniem opravil na niem — 101, 25 za- slíbení E, Nýl v zaslíbenie rkp B — 101, 26 v odplacení E, Ný] v odplacenie rkp B — 102, 5 slúha rkp B] sluha E, Ný — 102, 10 od Simeona rkp B, E, Ný; v rhp B od připsáno 2. rukou. Pod textem na listu 207v jsou napsány v rkp B nejdříve dva řádky (první český, druhý latinský): Duſſi Mamon kupčie Sſymon žáky Aſmodeus wſſecky Simon amat Cleru, Mamon merces, Asmodeus oms. A kousek níže se čte jméno majitele: Knizka tato gest pana ſſimona... (dál nečitelné). V novodobém přepise: Duši Mamon kupčí, Šimon žáky, Asmo- deus všecky. — Simon amat clerum, Mamon merces, Asmodeus omnes. Knížka tato jest pana Šimona ... 122
jiež rkp B; nižádnému neukřivil rhp B, E] neukřivil Ný — 100, 31 váleti rkp B; opraveno z wolati; sloveso váleti se tu dobře hodí do kontextu (sr. 101, 19: abychom se k nim skutečně valili)] volati E, Ný — 101, 19 jsú, v rkp B gſú (g připsáno 2. rukou)] sú E, Ný — 101, 21 čištějšieho rkp B] čistějšieho E, Ný — 101, 22 na něm E, Ný; korektor z pův. wniem opravil na niem — 101, 25 za- slíbení E, Nýl v zaslíbenie rkp B — 101, 26 v odplacení E, Ný] v odplacenie rkp B — 102, 5 slúha rkp B] sluha E, Ný — 102, 10 od Simeona rkp B, E, Ný; v rhp B od připsáno 2. rukou. Pod textem na listu 207v jsou napsány v rkp B nejdříve dva řádky (první český, druhý latinský): Duſſi Mamon kupčie Sſymon žáky Aſmodeus wſſecky Simon amat Cleru, Mamon merces, Asmodeus oms. A kousek níže se čte jméno majitele: Knizka tato gest pana ſſimona... (dál nečitelné). V novodobém přepise: Duši Mamon kupčí, Šimon žáky, Asmo- deus všecky. — Simon amat clerum, Mamon merces, Asmodeus omnes. Knížka tato jest pana Šimona ... 122
Strana 123
I5, 16, 18, 18, 19, 21, 22, 22, 22, 22, 23, 23, VĚCNÉ POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY 34: IO: 27: I2: IO—II: I3an.: I5: 36: I14an.: 20an.: Pfijiti — pfijmouti. Najíti — najmouti. Z penéz — za peníze. Pfiíti na se — pfijmouti na sebe. Světí = svatí. 'I'uto definici kacířství podal Hus již ve svém Vý- kladu Sentencí (vyd. Flajšhansovo, str. 586—587). Opírá se tu o spis sv. Augustina De utilitate credendi (= O užitečnosti věření). Ve spise De utilitate credendi. Mistři při disputacích na vysokých školách nebo ve svých spisech podávali prohlášení (ohrazení, pro- testaci), že nemíní zastávati nic bludného a že se ve všem podřizují autoritě církve. „Kus“ v ně. převodu Flajšhansově = článek, Žil- kově = způsob, Novákově (Slovník 53): ,,tiemto kusem““ — po této stránce. Věři = věřím. Tvrdí-li Hus, že také židé a pohané jsou kacíři, shoduje se to se zásadami kanonického práva, které rozlišuje kacířství formální a materiální. Formálním kacířstvím se prohřešuje člověk, který je sice pokřtěn, ale přidržuje se tvrdošíjně učení zavrženého církví; naproti tomu kacířstvím materiálním se proviňuje ten, kdo zůstává v bludu z nevědomosti nebo z ne- znalosti pravdy. Podle Husových názorů o předurčení a předzvědění, které náš reformátor převzal z Viklefa, je spasení 123
I5, 16, 18, 18, 19, 21, 22, 22, 22, 22, 23, 23, VĚCNÉ POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY 34: IO: 27: I2: IO—II: I3an.: I5: 36: I14an.: 20an.: Pfijiti — pfijmouti. Najíti — najmouti. Z penéz — za peníze. Pfiíti na se — pfijmouti na sebe. Světí = svatí. 'I'uto definici kacířství podal Hus již ve svém Vý- kladu Sentencí (vyd. Flajšhansovo, str. 586—587). Opírá se tu o spis sv. Augustina De utilitate credendi (= O užitečnosti věření). Ve spise De utilitate credendi. Mistři při disputacích na vysokých školách nebo ve svých spisech podávali prohlášení (ohrazení, pro- testaci), že nemíní zastávati nic bludného a že se ve všem podřizují autoritě církve. „Kus“ v ně. převodu Flajšhansově = článek, Žil- kově = způsob, Novákově (Slovník 53): ,,tiemto kusem““ — po této stránce. Věři = věřím. Tvrdí-li Hus, že také židé a pohané jsou kacíři, shoduje se to se zásadami kanonického práva, které rozlišuje kacířství formální a materiální. Formálním kacířstvím se prohřešuje člověk, který je sice pokřtěn, ale přidržuje se tvrdošíjně učení zavrženého církví; naproti tomu kacířstvím materiálním se proviňuje ten, kdo zůstává v bludu z nevědomosti nebo z ne- znalosti pravdy. Podle Husových názorů o předurčení a předzvědění, které náš reformátor převzal z Viklefa, je spasení 123
Strana 124
24, 3 a n.: 24, 5: 24, 36: člověka čirý akt milosti Boží a dosáhne ho toliko ten, kdo je předurčen (praedestinatus). Člověk předzvě- děný (praescitus) je od Boha zavržen („od Boha vy- obcovaný, a tak od Boha kletý“) a nemůže býti spa- sen. Hus zde na rozdíl od oficiálního pojetí církve římské rozumí církví společnost predestinovaných, zemřelých, žijících i budoucích, jíž stojí v čele Kris- tus, nikoli papež. Hus se tu staví proti názorům, které byly v tehdej- ším kněžstvu velmi rozšířeny. Tak na př. mnozí z nich tvrdili, že denně při mši tvoří tělo Kristovo, kdežto Panna Maria dala život Kristu toliko jeden- krát. Zd. Nejedlý připomíná, že v tom smyslu kázal jeden kněz u sv. Michala v Praze (Hus a naše doba 13). Jiní zase sebevědomě hlásali, že mohou z vlastní moci odpouštěti hříchy a rozhodovati o tom, bude-li kdo spasen nebo zatracen. Hus naproti tomu zdů- razňuje, že kněz při mši tělo Boží netvoří, nýbrž že se tu jenom milostí Boží chléb a víno přepodstatňují v tělo a krev Kristovu; že kněz ve zpovědi neod- pouští hříchy, nýbrž jenom hříšníkovi oznamuje, že mu Bůh jeho provinění odpustil; že kněz nemůže roz- hodovati o konečném spasení nebo zavržení člověka. K I. kap. srv. Hus, Výklad Sentencí, str. 587 a 639. Pošlí = pošlou. O němž (Antikristovi) něco, dá-li Pán Buoh, napíši; podobný úmysl projevil Hus v jednom svém listě, který psal asi v listopadu 1412 do Prahy. — V Postille dokončené v říjnu 1413 (čtenie druhé neděle v ad- vent), podotýká Hus: „O té chytrosti (rozuměj Anti- kristově) psal sem plně v jiných knihách, i v českých i v latinských (E II, 11). Ný (pozn. 12 na str. 165) se domnívá, že je tu nepochybně míněn Husův spis O šesti bludích, který v českém znění byl ukončen 21. června 1413. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. 26, 27: 124
24, 3 a n.: 24, 5: 24, 36: člověka čirý akt milosti Boží a dosáhne ho toliko ten, kdo je předurčen (praedestinatus). Člověk předzvě- děný (praescitus) je od Boha zavržen („od Boha vy- obcovaný, a tak od Boha kletý“) a nemůže býti spa- sen. Hus zde na rozdíl od oficiálního pojetí církve římské rozumí církví společnost predestinovaných, zemřelých, žijících i budoucích, jíž stojí v čele Kris- tus, nikoli papež. Hus se tu staví proti názorům, které byly v tehdej- ším kněžstvu velmi rozšířeny. Tak na př. mnozí z nich tvrdili, že denně při mši tvoří tělo Kristovo, kdežto Panna Maria dala život Kristu toliko jeden- krát. Zd. Nejedlý připomíná, že v tom smyslu kázal jeden kněz u sv. Michala v Praze (Hus a naše doba 13). Jiní zase sebevědomě hlásali, že mohou z vlastní moci odpouštěti hříchy a rozhodovati o tom, bude-li kdo spasen nebo zatracen. Hus naproti tomu zdů- razňuje, že kněz při mši tělo Boží netvoří, nýbrž že se tu jenom milostí Boží chléb a víno přepodstatňují v tělo a krev Kristovu; že kněz ve zpovědi neod- pouští hříchy, nýbrž jenom hříšníkovi oznamuje, že mu Bůh jeho provinění odpustil; že kněz nemůže roz- hodovati o konečném spasení nebo zavržení člověka. K I. kap. srv. Hus, Výklad Sentencí, str. 587 a 639. Pošlí = pošlou. O němž (Antikristovi) něco, dá-li Pán Buoh, napíši; podobný úmysl projevil Hus v jednom svém listě, který psal asi v listopadu 1412 do Prahy. — V Postille dokončené v říjnu 1413 (čtenie druhé neděle v ad- vent), podotýká Hus: „O té chytrosti (rozuměj Anti- kristově) psal sem plně v jiných knihách, i v českých i v latinských (E II, 11). Ný (pozn. 12 na str. 165) se domnívá, že je tu nepochybně míněn Husův spis O šesti bludích, který v českém znění byl ukončen 21. června 1413. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. 26, 27: 124
Strana 125
27, 36: 28, 5: 28, 32: 29, 3: 29, 25: 30, 5: 30, 7—8: 30, 10: 30, 14: 30, 21 a n.: Světí = svatí. „Podání nehodné“ převádí Flajšhans do novočeštiny jako „podání veliké“; nevhodně. Světí = svatí. Mnohé vás = z vás. Aby (2. os. mn. č.) = abyste. Dadúc = dajíce. Dva jsta otce = dva jsou otcové. Uvodíc = přivodujíce. (Mnozí) budau s vámi kupčiti, jimž saud nepřestává; Kral.: vámi kupčiti budou, kterýchž odsouzení již dávno nemešká. Jdúc = jdouce. Kúpil = vykoupil. Hus tu naráží na prodávání odpustků, které vypsal papež Jan XXIII. na svoji válku s Ladislavem Nea- polským a které v květnu 1412 s dryáčnickou rekla- mou a po obchodnicku nabízel ke koupi pasovský děkan a papežský protonotář Václav Tiem spolu s jinými prodavači. Toto kramaření vzbudilo obecné pohoršení. Hus chtěl z počátku přiměti universitu, aby proti „lživým odpustkům“ vystoupila, ale pro odpor theologické fakulty, zvláště pak mistrů Stani- slava ze Znojma a Štěpána Pálče, nic nepořídil. Proto se ozval veřejně a vzbudil tím živý ohlas nejen u některých kněží, kteří se nebáli postaviti proti autoritě papežské, nýbrž i v širokých vrstvách lido- vých. Byly skládány i posměšné písničky na proda- vače odpustků, papežské bully byly v kostelích strhá- vány se zdí, ba docházelo ke srážkám a rvačkám mezi přívrženci a protivníky Husovými. Král Václav IV., chtěje zabrániti nepokojům, zakázal vystupování proti odpustkům, a když tři mladíci, Martin, Jan a Stašek, projevili hlasitě odpor proti kazatelům, byli 11. července 1412 popraveni, třebaže konšelé ujistili Husa, že se mladíkům nic nestane. Po tomto nero- 27, 55: 27, 15: 125
27, 36: 28, 5: 28, 32: 29, 3: 29, 25: 30, 5: 30, 7—8: 30, 10: 30, 14: 30, 21 a n.: Světí = svatí. „Podání nehodné“ převádí Flajšhans do novočeštiny jako „podání veliké“; nevhodně. Světí = svatí. Mnohé vás = z vás. Aby (2. os. mn. č.) = abyste. Dadúc = dajíce. Dva jsta otce = dva jsou otcové. Uvodíc = přivodujíce. (Mnozí) budau s vámi kupčiti, jimž saud nepřestává; Kral.: vámi kupčiti budou, kterýchž odsouzení již dávno nemešká. Jdúc = jdouce. Kúpil = vykoupil. Hus tu naráží na prodávání odpustků, které vypsal papež Jan XXIII. na svoji válku s Ladislavem Nea- polským a které v květnu 1412 s dryáčnickou rekla- mou a po obchodnicku nabízel ke koupi pasovský děkan a papežský protonotář Václav Tiem spolu s jinými prodavači. Toto kramaření vzbudilo obecné pohoršení. Hus chtěl z počátku přiměti universitu, aby proti „lživým odpustkům“ vystoupila, ale pro odpor theologické fakulty, zvláště pak mistrů Stani- slava ze Znojma a Štěpána Pálče, nic nepořídil. Proto se ozval veřejně a vzbudil tím živý ohlas nejen u některých kněží, kteří se nebáli postaviti proti autoritě papežské, nýbrž i v širokých vrstvách lido- vých. Byly skládány i posměšné písničky na proda- vače odpustků, papežské bully byly v kostelích strhá- vány se zdí, ba docházelo ke srážkám a rvačkám mezi přívrženci a protivníky Husovými. Král Václav IV., chtěje zabrániti nepokojům, zakázal vystupování proti odpustkům, a když tři mladíci, Martin, Jan a Stašek, projevili hlasitě odpor proti kazatelům, byli 11. července 1412 popraveni, třebaže konšelé ujistili Husa, že se mladíkům nic nestane. Po tomto nero- 27, 55: 27, 15: 125
Strana 126
30, 36: 31, 8—9: 31, 11: 32, 4—5: 32, 28: 33, 13: 33, 14: 33, 16: 33, 21: 33, 23: 33, 24—25: 33, 30: 35, I: 35, 8: 35, 17: 35, 19: 35, 24: 35, 27: 35, 27: 35, 28: 35, 36—36, I: 36, I: 36, 5: 36, 20—21: zumně přísném trestu boj proti pohoršlivému prodá- vání odpustků se ještě stupňoval. Husovi stoupenci byli týráni a vsazováni do žalářů, ale přes všechno pronásledování setrvávali i nadále ve svém odporu. Srv. Ný I, 2, 72 a n. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Přišla sta... dva mládence = přišli dva mládenci. Dvě hřivně = dvě hřivny. Ono kardinál jest, ono písař... = onen kardinálem jest, onen písařem atp. By mohli obdržeti = aby. Syn Beor = syn Beorův (Kral.). By nebyl zatracen = kdyby. — Též = totéž. Pargami = v Pergamu. Pergamon, nyní Bergama město v Malé Assii. Jísti; smysl: jísti maso ze zvířat obětovaných modlám. Na obě straně = na obě strany. Ani... káží, u Žilky: kdežto... káží. Dal si Jidášovi i jeho pokolení požehnání — proklel jsi Jidáše i jeho pokolení. Byť by ... nemohl = že by nemohl. Přím toho = popírám to. Buď to = budiž, připusťme. Pro jich nazývání svat (jmenný tvar) nebyl = přes jejich nazývání by svatý nebyl. Vuoči = do očí. Světí = svatí; srv. též ř. 29, 30. Uřad člověka svata nečiní = svatým. Na biskupích a kněží = na biskupech a kněžích. S obú stranú = s obou stran. Poněvadž = když. Položíc to již = jestliže jsme to již připustili. Husova stížnost na to, že bylo tehdy v Čechách mezi vysokými hodnostáři církevními mnoho cizinců, dosazených papežskou provisí, není upřílišená. Svědčí o tom výmluvně Tomkův Dějepis města 126
30, 36: 31, 8—9: 31, 11: 32, 4—5: 32, 28: 33, 13: 33, 14: 33, 16: 33, 21: 33, 23: 33, 24—25: 33, 30: 35, I: 35, 8: 35, 17: 35, 19: 35, 24: 35, 27: 35, 27: 35, 28: 35, 36—36, I: 36, I: 36, 5: 36, 20—21: zumně přísném trestu boj proti pohoršlivému prodá- vání odpustků se ještě stupňoval. Husovi stoupenci byli týráni a vsazováni do žalářů, ale přes všechno pronásledování setrvávali i nadále ve svém odporu. Srv. Ný I, 2, 72 a n. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Přišla sta... dva mládence = přišli dva mládenci. Dvě hřivně = dvě hřivny. Ono kardinál jest, ono písař... = onen kardinálem jest, onen písařem atp. By mohli obdržeti = aby. Syn Beor = syn Beorův (Kral.). By nebyl zatracen = kdyby. — Též = totéž. Pargami = v Pergamu. Pergamon, nyní Bergama město v Malé Assii. Jísti; smysl: jísti maso ze zvířat obětovaných modlám. Na obě straně = na obě strany. Ani... káží, u Žilky: kdežto... káží. Dal si Jidášovi i jeho pokolení požehnání — proklel jsi Jidáše i jeho pokolení. Byť by ... nemohl = že by nemohl. Přím toho = popírám to. Buď to = budiž, připusťme. Pro jich nazývání svat (jmenný tvar) nebyl = přes jejich nazývání by svatý nebyl. Vuoči = do očí. Světí = svatí; srv. též ř. 29, 30. Uřad člověka svata nečiní = svatým. Na biskupích a kněží = na biskupech a kněžích. S obú stranú = s obou stran. Poněvadž = když. Položíc to již = jestliže jsme to již připustili. Husova stížnost na to, že bylo tehdy v Čechách mezi vysokými hodnostáři církevními mnoho cizinců, dosazených papežskou provisí, není upřílišená. Svědčí o tom výmluvně Tomkův Dějepis města 126
Strana 127
37, 5: 37, 19: 37, 26: 37, 28: 37, 32/33: 38, 4 a n.: 38, 23: 39, 3: 39, 16/17: 39, 24: Prahy V. Srv. též Kamil Krofta, Kurie a církevní správa v zemích českých v době předhusitské (CCH XII, zvl. 294—298). Súdcí = soudcem. Též = totéž. To opět uvede = způsobí (Žilka). By jich bylo sto = kdyby. Ano ho hledají = když ho hledají. Proč by (papež) pak nemohl hodně vzíti prvních pó- žitkóv? Jestliže kdo dostal vyšší církevní úřad, musel platiti papeži část svých důchodů v prvním roce. Tento poplatek se nazýval annáta (od lat. annus = rok). Srv. k tomu Kamil Krofta: Kurie a církevní správa v zemích českých v době předhusitské (CCH XII, V. kap.: Papežské provise na nižší bene- ficia v stol. XIII. a XIV. Annáty). Světí = svatí. Nestatečné slúhy (1. p. mn. č.) = nestateční sluhové. Slúha ... sluh Božích; Hus tu naráží na to, že papež Rehoř I. zavedl v papežských bullách titul „servus servorum dei“. Jedné ač plášť vykúpí; Hus zde míní pláštěm t. zv. pallium, které papež propůjčoval arcibiskupům za zvláštní taxy. Mikuláš Puchník, po léta generální vikář a oficiál pražského arcibiskupství, byl všeobec- ně znám svou ziskuchtivostí a velkým hromaděním duchovních statků. Byl kanovníkem v Praze, na Vyšehradě u sv. Jiří, na Mělníku a v Olomouci a na čas též farářem na několika místech. Nabyl značného jmění, takže mohl peníze i půjčovati. Po smrti arci- biskupa Olbrama ze Škvorce 1. května 1402 byl zvolen jeho nástupcem, ale nežli mohl býti uveden do úřadu, zemřel 19. září téhož roku. Slíbil zaplatiti papeži a kardinálům značnou sumu (přes 3300 zl.) a kromě toho i velké dluhy svých předchůdců, Olbra- ma a Jana z Jenštejna. Po Puchníkově smrti přešel 127
37, 5: 37, 19: 37, 26: 37, 28: 37, 32/33: 38, 4 a n.: 38, 23: 39, 3: 39, 16/17: 39, 24: Prahy V. Srv. též Kamil Krofta, Kurie a církevní správa v zemích českých v době předhusitské (CCH XII, zvl. 294—298). Súdcí = soudcem. Též = totéž. To opět uvede = způsobí (Žilka). By jich bylo sto = kdyby. Ano ho hledají = když ho hledají. Proč by (papež) pak nemohl hodně vzíti prvních pó- žitkóv? Jestliže kdo dostal vyšší církevní úřad, musel platiti papeži část svých důchodů v prvním roce. Tento poplatek se nazýval annáta (od lat. annus = rok). Srv. k tomu Kamil Krofta: Kurie a církevní správa v zemích českých v době předhusitské (CCH XII, V. kap.: Papežské provise na nižší bene- ficia v stol. XIII. a XIV. Annáty). Světí = svatí. Nestatečné slúhy (1. p. mn. č.) = nestateční sluhové. Slúha ... sluh Božích; Hus tu naráží na to, že papež Rehoř I. zavedl v papežských bullách titul „servus servorum dei“. Jedné ač plášť vykúpí; Hus zde míní pláštěm t. zv. pallium, které papež propůjčoval arcibiskupům za zvláštní taxy. Mikuláš Puchník, po léta generální vikář a oficiál pražského arcibiskupství, byl všeobec- ně znám svou ziskuchtivostí a velkým hromaděním duchovních statků. Byl kanovníkem v Praze, na Vyšehradě u sv. Jiří, na Mělníku a v Olomouci a na čas též farářem na několika místech. Nabyl značného jmění, takže mohl peníze i půjčovati. Po smrti arci- biskupa Olbrama ze Škvorce 1. května 1402 byl zvolen jeho nástupcem, ale nežli mohl býti uveden do úřadu, zemřel 19. září téhož roku. Slíbil zaplatiti papeži a kardinálům značnou sumu (přes 3300 zl.) a kromě toho i velké dluhy svých předchůdců, Olbra- ma a Jana z Jenštejna. Po Puchníkově smrti přešel 127
Strana 128
39, 27: 39, 28 a n.: 39, 36: 40, 5 a n.: 40, 23: 41, 12: 41, 20: 41, 24: 41, 30—31: 42, 1—2: téměř celý jeho dluh na arcibiskupa Zbyňka z Ha- senburka. Ten slíbil vyrovnati všechno kromě dluhu Olbramova, který patrně zaplatili Puchníkovi pro- kurátoři Jan z Kbel a Jan z Malešic. Po Zbyňkovi, který zemřel 28. září 1411, byl zvolen za jeho ná- stupce Albík z Uničova 29. října 1411, ale byl po- tvrzen papežem Janem XXIII. teprve 21. ledna 1412. Ten však ještě téhož roku arcibiskupství směnil za vyšehradské proboštství, takže dluhy pravděpodobně převzal před sklonkem téhož roku zase jeho nástupce Konrád z Vechty. Buď = budiž, připusťme. Jan XXII. byl papežem v l. 1316—1334. Do podrob- ností stanovil sumy, které museli biskupové dávati za propůjčená obročí do papežské komory, a tím dosáhl toho, že se neobyčejně obohatil. Heroltové, zde = právníci. Papež Alexander V. vydal 20. prosince 1409 bullu, v níž dovolil kázání toliko v kostelech katedrálních, kolegiátních, klášterních a farních. Tím měla být znemožněna kázání v kapli Betlemské. Mluvilo se tehdy veřejně o tom, že si tuto bullu vymohl na pa- peži arcibiskup Zbyněk z Hasenburka. Hus se proti ní odvolal k papežské kurii 25. června 1410. Ale- xander zemřel 3. května 1410. Až do jednoho = vyjma jednoho. Ani o penieze mluví = ani o penězích nemluví. Tento = žadatel obročí na papeži. Též = totéž. Ale kterak tomu uvěříme, a my ... nosíme = uvě- říme, když my... nosíme. Aby lidé... sobě nebeské královstvie kúpili a papeži na zlé lidi pomohli; smysl = aby lidé sobě koupili nebeské království a papeži proti zlým lidem po- mohli. Buď = budiž, připusťme. 42, 13: 128
39, 27: 39, 28 a n.: 39, 36: 40, 5 a n.: 40, 23: 41, 12: 41, 20: 41, 24: 41, 30—31: 42, 1—2: téměř celý jeho dluh na arcibiskupa Zbyňka z Ha- senburka. Ten slíbil vyrovnati všechno kromě dluhu Olbramova, který patrně zaplatili Puchníkovi pro- kurátoři Jan z Kbel a Jan z Malešic. Po Zbyňkovi, který zemřel 28. září 1411, byl zvolen za jeho ná- stupce Albík z Uničova 29. října 1411, ale byl po- tvrzen papežem Janem XXIII. teprve 21. ledna 1412. Ten však ještě téhož roku arcibiskupství směnil za vyšehradské proboštství, takže dluhy pravděpodobně převzal před sklonkem téhož roku zase jeho nástupce Konrád z Vechty. Buď = budiž, připusťme. Jan XXII. byl papežem v l. 1316—1334. Do podrob- ností stanovil sumy, které museli biskupové dávati za propůjčená obročí do papežské komory, a tím dosáhl toho, že se neobyčejně obohatil. Heroltové, zde = právníci. Papež Alexander V. vydal 20. prosince 1409 bullu, v níž dovolil kázání toliko v kostelech katedrálních, kolegiátních, klášterních a farních. Tím měla být znemožněna kázání v kapli Betlemské. Mluvilo se tehdy veřejně o tom, že si tuto bullu vymohl na pa- peži arcibiskup Zbyněk z Hasenburka. Hus se proti ní odvolal k papežské kurii 25. června 1410. Ale- xander zemřel 3. května 1410. Až do jednoho = vyjma jednoho. Ani o penieze mluví = ani o penězích nemluví. Tento = žadatel obročí na papeži. Též = totéž. Ale kterak tomu uvěříme, a my ... nosíme = uvě- říme, když my... nosíme. Aby lidé... sobě nebeské královstvie kúpili a papeži na zlé lidi pomohli; smysl = aby lidé sobě koupili nebeské království a papeži proti zlým lidem po- mohli. Buď = budiž, připusťme. 42, 13: 128
Strana 129
42, 24: 42, 32: 43, 3: 43, 8—9: 43, 13: 44, 14: 45, 11: 45, 14—15: 45, 24 a n.: 46, 14: 46, 25: 46, 32: 46, 33: Kterou kroniku má tu Hus na mysli, nelze říci. Jindy se dovolává obyčejně Římské kroniky neboli Marti- nianiho. Uvedená kronika dostala název po spiso- vateli, který byl jeden z jejích menších pramenů. Jmenoval se Martinus Polonus, byl rodem z Opavy a složil po latinsku své letopisy v Římě v XIII. stol. Jeho dílo, přeložené do němčiny a rozhojněné, pře- tlumočil odtud do češtiny na sklonku 14. stol. Beneš z Hořovic. Na penězích = za peníze. S obú stranú = s obou stran. Jakož svědčí Pravda = Kristus. Kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených pe- něz = kteří od biskupů za stanovené peníze nají- mají zpovědní funkci. Malá péče jest o dušech = malá péče je o duše. Podle kanonického práva, s nímž však Hus nesou- hlasil, měla arcibiskupy voliti kapitula, ale všech pět pražských arcibiskupů od r. 1378 do r. 1412 ustano- vili papežové z vlastní moci. Radějše = raději. Nicenské svolání = církevní sněm v Nikai; byly dva: r. 325 a r. 787. Hus má na mysli především sněm prvý. Hus tu naráží na to, že císař Konstantin Veliký ve 4. stol. zvláštní listinou přiřkl papeži Silvestrovi I. vyvýšené postavení, že ho obdařil vládou nad Italií a Západem a že uznal jeho svrchovanost. Tato víra v t. zv. Konstantinovu donaci byla ve středověku všeobecná. Teprve později se ukázalo, že zde běží o padělek 8. stol. Dvě kopě = dvě kopy. Dadúc = davši. Sta se počet = nastalo účtování. Husi (k 1. p. jedn. č. hus) biechu drahé = husy byly drahé. 42, 19: 9 Knížky o svatokupectví 129
42, 24: 42, 32: 43, 3: 43, 8—9: 43, 13: 44, 14: 45, 11: 45, 14—15: 45, 24 a n.: 46, 14: 46, 25: 46, 32: 46, 33: Kterou kroniku má tu Hus na mysli, nelze říci. Jindy se dovolává obyčejně Římské kroniky neboli Marti- nianiho. Uvedená kronika dostala název po spiso- vateli, který byl jeden z jejích menších pramenů. Jmenoval se Martinus Polonus, byl rodem z Opavy a složil po latinsku své letopisy v Římě v XIII. stol. Jeho dílo, přeložené do němčiny a rozhojněné, pře- tlumočil odtud do češtiny na sklonku 14. stol. Beneš z Hořovic. Na penězích = za peníze. S obú stranú = s obou stran. Jakož svědčí Pravda = Kristus. Kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených pe- něz = kteří od biskupů za stanovené peníze nají- mají zpovědní funkci. Malá péče jest o dušech = malá péče je o duše. Podle kanonického práva, s nímž však Hus nesou- hlasil, měla arcibiskupy voliti kapitula, ale všech pět pražských arcibiskupů od r. 1378 do r. 1412 ustano- vili papežové z vlastní moci. Radějše = raději. Nicenské svolání = církevní sněm v Nikai; byly dva: r. 325 a r. 787. Hus má na mysli především sněm prvý. Hus tu naráží na to, že císař Konstantin Veliký ve 4. stol. zvláštní listinou přiřkl papeži Silvestrovi I. vyvýšené postavení, že ho obdařil vládou nad Italií a Západem a že uznal jeho svrchovanost. Tato víra v t. zv. Konstantinovu donaci byla ve středověku všeobecná. Teprve později se ukázalo, že zde běží o padělek 8. stol. Dvě kopě = dvě kopy. Dadúc = davši. Sta se počet = nastalo účtování. Husi (k 1. p. jedn. č. hus) biechu drahé = husy byly drahé. 42, 19: 9 Knížky o svatokupectví 129
Strana 130
47, 5: 47, 26: 48, 14—15: 48, 22: 48, 27: 48, 29: 48, 34: 49, 13: 49, 15—16: 49, 17: 49, 19: 49, 21: 49, 22: 49, 28—29: 50, 20: 50, 29: 51, 7 51, 8: Aby rozuměl (2. os. jedn. č.) = abys rozuměl. Práce laikova tesáka neb zedníka = práce laika te- saře nebo zedníka. Oba sta zmalomocněla = oba se stali malomoc- nými. Přijelo = přijalo. Žes se domněl dar Boží za penieze mieti = protože jsi se domníval, že můžeš míti dar Boží za peníze. Kapel = kaplí. Kostelními nábytky... ať kupují = ať kupují z kos- telních příjmů. Na biřmování = za biřmování. Připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil; smysl = aby kazatel naháněl lidi k tomu, aby platili od biřmování. Ofěry se konaly zvláště o posvíceních a poutích a byly vydatným zdrojem farářských důchodů. Rovněž se konaly při svěcení oltářů, a to na počest těch svatých (patronů), jimž byl oltář zasvěcen. O tom podrobněji V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III, 2, str. 79—80. Slúhy (1. p. mn. č.) = sluhové. Na svěcení = ze svěcení. Po dvú groší = po dvou groších. Byl-li kdo vysvěcen, dostal vysvědčení („list“), jakého stupně svěcení dosáhl. A toto vysvědčení musil po každé předložit, chtěl-li nabýti svěcení vyššího. Slúhy biskupovy (2. p. jedn. č.) = sluhy biskupova. Planí biskupové, t. j. světící biskupové neboli bisku- pové „in partibus infidelium“. Byli to biskupové pouze titulární, kteří nespravovali žádnou diecési. Patriarchy (1. p. mn. č.) = patriarchové. Hus zde zdůraznil, že mnichové usilovali v jeho době zhusta o to, aby se stávali „planými biskupy“, neboť chtěli se tak vyhnouti přísné kázni v klášteřích. Ný 130
47, 5: 47, 26: 48, 14—15: 48, 22: 48, 27: 48, 29: 48, 34: 49, 13: 49, 15—16: 49, 17: 49, 19: 49, 21: 49, 22: 49, 28—29: 50, 20: 50, 29: 51, 7 51, 8: Aby rozuměl (2. os. jedn. č.) = abys rozuměl. Práce laikova tesáka neb zedníka = práce laika te- saře nebo zedníka. Oba sta zmalomocněla = oba se stali malomoc- nými. Přijelo = přijalo. Žes se domněl dar Boží za penieze mieti = protože jsi se domníval, že můžeš míti dar Boží za peníze. Kapel = kaplí. Kostelními nábytky... ať kupují = ať kupují z kos- telních příjmů. Na biřmování = za biřmování. Připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil; smysl = aby kazatel naháněl lidi k tomu, aby platili od biřmování. Ofěry se konaly zvláště o posvíceních a poutích a byly vydatným zdrojem farářských důchodů. Rovněž se konaly při svěcení oltářů, a to na počest těch svatých (patronů), jimž byl oltář zasvěcen. O tom podrobněji V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III, 2, str. 79—80. Slúhy (1. p. mn. č.) = sluhové. Na svěcení = ze svěcení. Po dvú groší = po dvou groších. Byl-li kdo vysvěcen, dostal vysvědčení („list“), jakého stupně svěcení dosáhl. A toto vysvědčení musil po každé předložit, chtěl-li nabýti svěcení vyššího. Slúhy biskupovy (2. p. jedn. č.) = sluhy biskupova. Planí biskupové, t. j. světící biskupové neboli bisku- pové „in partibus infidelium“. Byli to biskupové pouze titulární, kteří nespravovali žádnou diecési. Patriarchy (1. p. mn. č.) = patriarchové. Hus zde zdůraznil, že mnichové usilovali v jeho době zhusta o to, aby se stávali „planými biskupy“, neboť chtěli se tak vyhnouti přísné kázni v klášteřích. Ný 130
Strana 131
51, 17 a n.: 52, 7: 53, 20: 53, 21: 54, 26: 55, 19: 55, 22—23: 55, 24: 55, 27: 56, 28—29: 56, 34/35: 56, 35: 57, 8: 57, 27: 58, 3: 58, 18: 58, 21: (pozn. 107 na str. 175) zjišťuje, že v té době z devíti planých biskupů neboli suffragánů bylo bezpečně pět mnichů. Hus tu upozornil na velmi rozšířený zvyk, že kanov- níci mívali svoje zástupce (vikáře), kteří za ně vyko- návali pobožnosti, že faráři pronajímali své fary a pod. Je to známo na př. o Přibíku Pulkavovi z Ra- denína, dějepisci doby Karlovy. K oku = pro oko. Řekl si = řekl jsi. Panošem (3. p. mn. č.) = panošům. Též = totéž. Do života = doživotně. Mlčechu, řečech (aoristy) = mlčeli, řekl jsem. Vecech (aorist) = řekl jsem. Zastyděchu se (aorist) = zastyděli se. — Hus zde patrně činí narážku na to, že některý řád v Praze usiloval o jeden kostel, aby jej mohl obsaditi svými členy a bráti z něho důchody. Který řád a který kostel měl Hus na mysli, nelze bezpečně říci. S obú stranú = s obou stran. Duchovnieho vuodci = duchovního vůdce. Světí = svatí. Bíše (inperfektum) = byl. Písmo = slovo. K světu = světsky. Dadie = dají. Slovo pitancie Hus žertovně spojuje se slovesem píti a rozumí jím hojné pití a jedení. Podle Novotného (pozn. 132 na str. 177) je pitancie — z pův. pietancia — vlastně denní spotřeba jídla a pití, připadající na jednotlivé řeholníky, pak strava, jídlo vůcec. K ety- mologii subst. pitancie srv. Brandlovo Glossarium (str. 428—429). Brandl cituje několik výkladů o pů- vodu slova pitancie a vyslovuje též domněnku vlastní. Základ slova prý souvisí se staroslověnským pitati, 131
51, 17 a n.: 52, 7: 53, 20: 53, 21: 54, 26: 55, 19: 55, 22—23: 55, 24: 55, 27: 56, 28—29: 56, 34/35: 56, 35: 57, 8: 57, 27: 58, 3: 58, 18: 58, 21: (pozn. 107 na str. 175) zjišťuje, že v té době z devíti planých biskupů neboli suffragánů bylo bezpečně pět mnichů. Hus tu upozornil na velmi rozšířený zvyk, že kanov- níci mívali svoje zástupce (vikáře), kteří za ně vyko- návali pobožnosti, že faráři pronajímali své fary a pod. Je to známo na př. o Přibíku Pulkavovi z Ra- denína, dějepisci doby Karlovy. K oku = pro oko. Řekl si = řekl jsi. Panošem (3. p. mn. č.) = panošům. Též = totéž. Do života = doživotně. Mlčechu, řečech (aoristy) = mlčeli, řekl jsem. Vecech (aorist) = řekl jsem. Zastyděchu se (aorist) = zastyděli se. — Hus zde patrně činí narážku na to, že některý řád v Praze usiloval o jeden kostel, aby jej mohl obsaditi svými členy a bráti z něho důchody. Který řád a který kostel měl Hus na mysli, nelze bezpečně říci. S obú stranú = s obou stran. Duchovnieho vuodci = duchovního vůdce. Světí = svatí. Bíše (inperfektum) = byl. Písmo = slovo. K světu = světsky. Dadie = dají. Slovo pitancie Hus žertovně spojuje se slovesem píti a rozumí jím hojné pití a jedení. Podle Novotného (pozn. 132 na str. 177) je pitancie — z pův. pietancia — vlastně denní spotřeba jídla a pití, připadající na jednotlivé řeholníky, pak strava, jídlo vůcec. K ety- mologii subst. pitancie srv. Brandlovo Glossarium (str. 428—429). Brandl cituje několik výkladů o pů- vodu slova pitancie a vyslovuje též domněnku vlastní. Základ slova prý souvisí se staroslověnským pitati, 131
Strana 132
58, 26: 58, 31—32: 58, 36: 59, 3: 59, 4: 59, 7: 59, 19/20: 59, 24: 60, 24: 60, 32: 61, 23: 61, 34: 62, 17: polským piczowač, čes. pícovati (vesměs ve významu živiti, krmiti) a k němu prý je přitvořena polatinštěná forma pitare a odtud pitancie (srv. něco podobného: k sypati — sipare). Se pány = s pány; ve spojení se slovem pán (dříve i hpán) bývají v staročeských textech předložky často vokalisovány. Ný (pozn. 133 na str. 177) soudí, že tyto české verše jsou volná obměna latinských veršů připsaných v ru- kopise: felices claustra, miseri, qui castra sequntur (= šťastní lidé v klášterech, ubozí v táborech). Páně učedlníci = učedníci Pánovi, Kristovi. Nebyl... zapřien = nebyl odepřen. Světí = svatí. Pod po mně = pojď za mnou. Mezi zvláštními zákonníky; Hus tu míní zvláště řády žebravé. „Zvláštní“ platy staví zde Hus jako kontrast k svému hořejšímu tvrzení, že řeholníkům mají býti všechny věci „obecny“. Hus má zde na mysli t. zv. participatio bonorum operum (= účastenství na dobrých skutcích). Lai- kové se totiž mohli státi za jistých podmínek účast- nými dobrých skutků a zajistiti si věčné spasení, jestliže se za ně mnichové modlili. Nestatečné slúhy (1. p. mn. č.) = nestateční slu- hové. Světí = svatí. Remesl = řemesel. Při pohřbech se svatokupčilo již odedávna tím způso- bem, že řeholníci naváděli bohaté lidi, aby se dali v jejich kostele pohřbíti, a slibovali jim, že jim vy- strojí za peníze nádherný pohřeb. Otieže se = otáže se. Světí = svatí. Dosiehne-li = dosáhne-li 62, 19: 62, 29: 63, 3: 132
58, 26: 58, 31—32: 58, 36: 59, 3: 59, 4: 59, 7: 59, 19/20: 59, 24: 60, 24: 60, 32: 61, 23: 61, 34: 62, 17: polským piczowač, čes. pícovati (vesměs ve významu živiti, krmiti) a k němu prý je přitvořena polatinštěná forma pitare a odtud pitancie (srv. něco podobného: k sypati — sipare). Se pány = s pány; ve spojení se slovem pán (dříve i hpán) bývají v staročeských textech předložky často vokalisovány. Ný (pozn. 133 na str. 177) soudí, že tyto české verše jsou volná obměna latinských veršů připsaných v ru- kopise: felices claustra, miseri, qui castra sequntur (= šťastní lidé v klášterech, ubozí v táborech). Páně učedlníci = učedníci Pánovi, Kristovi. Nebyl... zapřien = nebyl odepřen. Světí = svatí. Pod po mně = pojď za mnou. Mezi zvláštními zákonníky; Hus tu míní zvláště řády žebravé. „Zvláštní“ platy staví zde Hus jako kontrast k svému hořejšímu tvrzení, že řeholníkům mají býti všechny věci „obecny“. Hus má zde na mysli t. zv. participatio bonorum operum (= účastenství na dobrých skutcích). Lai- kové se totiž mohli státi za jistých podmínek účast- nými dobrých skutků a zajistiti si věčné spasení, jestliže se za ně mnichové modlili. Nestatečné slúhy (1. p. mn. č.) = nestateční slu- hové. Světí = svatí. Remesl = řemesel. Při pohřbech se svatokupčilo již odedávna tím způso- bem, že řeholníci naváděli bohaté lidi, aby se dali v jejich kostele pohřbíti, a slibovali jim, že jim vy- strojí za peníze nádherný pohřeb. Otieže se = otáže se. Světí = svatí. Dosiehne-li = dosáhne-li 62, 19: 62, 29: 63, 3: 132
Strana 133
63, 13: 64, I: 64, 2: 64, 6: 64, 8: 64, 10: 64, 13—14: 64, 14: 64, 15: 64, 27: 65, 14: 65, 33: 66, 17: 66, 18: 66, 21—22: 67, 15: 67, 18: 68, 18—19: 69, 15: 69, 28: 69, 34: 71, 36: 73, 31: 74, 10 a n.: Světí = svatí. Vece (aorist) = řekl. Vecech (aorist) = řekl jsem. Rozhněva se (aorist) = rozhněval se. Odpověděch (aorist) = odpověděl jsem. Necha (aorist) = nechal. Stane list = stojí list. Dvě kopě = dvě kopy Nemuož řéci v pravdě kto = nemůže říci v pravdě nikdo. Chciť vzdáti (bud. čas) = odevzdám. Světí = svatí. Čemu = nač, proč. Tieží = táží se. Dvú nebo tří člověkú = dvou nebo tří lidí. Když sú ... tázali = když se tázali. Statečnějé = statečněji. Neroďte sobiti = nechtějte osobiti (Flajšhans), ne- beřte s sebou (Kral.). Aby s námi bydlil, přišels k nám, ne, aby zákon dá- val = abys s námi bydlil, přišels k nám, ne, abys zákon dával. Přijíti = přijmouti. Držien = držen. Vigiljí = noční bohoslužby. Otieže = otáže se. Husova zmínka o tomto platu se zakládá bezpochyby na skutečnosti; alespoň statuta olomouckých synod několikrát hovoří o kněžských dětech v podobném smyslu. — V Uhřiech = v Uhrách. Směňování far bylo tehdy v Čechách velmi časté, ale dálo se zpravidla bez závady. V Praze na př. bylo provedeno při farách 350 změn a z těch 186 směnou. Srv. Tomek, Dějepis města Prahy III, 2 a V. Vzpomenuch (aorist) = vzpomněl jsem. Coj = co jest. 74, 10: 74, 21: 133
63, 13: 64, I: 64, 2: 64, 6: 64, 8: 64, 10: 64, 13—14: 64, 14: 64, 15: 64, 27: 65, 14: 65, 33: 66, 17: 66, 18: 66, 21—22: 67, 15: 67, 18: 68, 18—19: 69, 15: 69, 28: 69, 34: 71, 36: 73, 31: 74, 10 a n.: Světí = svatí. Vece (aorist) = řekl. Vecech (aorist) = řekl jsem. Rozhněva se (aorist) = rozhněval se. Odpověděch (aorist) = odpověděl jsem. Necha (aorist) = nechal. Stane list = stojí list. Dvě kopě = dvě kopy Nemuož řéci v pravdě kto = nemůže říci v pravdě nikdo. Chciť vzdáti (bud. čas) = odevzdám. Světí = svatí. Čemu = nač, proč. Tieží = táží se. Dvú nebo tří člověkú = dvou nebo tří lidí. Když sú ... tázali = když se tázali. Statečnějé = statečněji. Neroďte sobiti = nechtějte osobiti (Flajšhans), ne- beřte s sebou (Kral.). Aby s námi bydlil, přišels k nám, ne, aby zákon dá- val = abys s námi bydlil, přišels k nám, ne, abys zákon dával. Přijíti = přijmouti. Držien = držen. Vigiljí = noční bohoslužby. Otieže = otáže se. Husova zmínka o tomto platu se zakládá bezpochyby na skutečnosti; alespoň statuta olomouckých synod několikrát hovoří o kněžských dětech v podobném smyslu. — V Uhřiech = v Uhrách. Směňování far bylo tehdy v Čechách velmi časté, ale dálo se zpravidla bez závady. V Praze na př. bylo provedeno při farách 350 změn a z těch 186 směnou. Srv. Tomek, Dějepis města Prahy III, 2 a V. Vzpomenuch (aorist) = vzpomněl jsem. Coj = co jest. 74, 10: 74, 21: 133
Strana 134
74, 30: 74, 36: 75, 4: 75, 9 a n.: 75, 10: 75, 33/34: 76, 1: 76, 6: 76, 14: 76, 35: 77 77, 5: 7. 7: 77, 77 77, 9: 77 77, 13: 7.7 77, 15: 70 77. 24: 78, 1: 78, 2/3: 78, 4: 78, 5—6: 78, 11: 78, 14 a n.: My oba jsva vinna, že sva ty ovce Kristovy tak kú- pila = my oba jsme vinni, že jsme ty ovce Kristovy koupili. Obě břiše = obě břicha. Přemóž = přemůže. Ač by nebral (2. os. jedn. č.) = bys. Smysl Husovy zmínky o ovcích a ovčích bobcích = jestliže farář svěří svojí osadu (,ovce“) jinému knězi, měl by mu přenechati i důchody, jichž tu po- žívá (,ovčí bobky“). Najíti = najmouti. Poslán jsem tvrdý posel = jako tvrdý posel, s tvrdou řečí. Dal sem tě vódcí = učinil jsem tě vůdcem. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Dvě teletě zlaté = dvě telata zlatá. Radějše = raději. Světí = svatí. Na obě straně = na obou stranách. S obú stranú = s obou stran. Též = totéž. — Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Též = totéž. Dvě věci se míníta = dvě věci se míní. Vhotově = pohotově, ochotně; již = nyní. Zbyněk z Hasenburka, který byl pražským arcibisku- pem od r. 1403, zemřel 28. září 1411. Jmenný seznam 24 uchazečů o arcibiskupský stolec pražský, o němž se tu Hus zmiňuje, v jeho spisech zachován není. Snad jsou míněny některé jeho sou- kromé poznámky. Aby najprve přecedil (2. os. jedn. č.) = abys nej- prve přecedil. By ty byl (2. os. jedn. č.) = bys ty byl. Toto vypravování o evangelistu Markovi a o papeži Lvovi je toliko legenda. Vypravuje se o sv. Fabianovi, že prý se ukázala nad 74, 26—27: 78, 19: 134
74, 30: 74, 36: 75, 4: 75, 9 a n.: 75, 10: 75, 33/34: 76, 1: 76, 6: 76, 14: 76, 35: 77 77, 5: 7. 7: 77, 77 77, 9: 77 77, 13: 7.7 77, 15: 70 77. 24: 78, 1: 78, 2/3: 78, 4: 78, 5—6: 78, 11: 78, 14 a n.: My oba jsva vinna, že sva ty ovce Kristovy tak kú- pila = my oba jsme vinni, že jsme ty ovce Kristovy koupili. Obě břiše = obě břicha. Přemóž = přemůže. Ač by nebral (2. os. jedn. č.) = bys. Smysl Husovy zmínky o ovcích a ovčích bobcích = jestliže farář svěří svojí osadu (,ovce“) jinému knězi, měl by mu přenechati i důchody, jichž tu po- žívá (,ovčí bobky“). Najíti = najmouti. Poslán jsem tvrdý posel = jako tvrdý posel, s tvrdou řečí. Dal sem tě vódcí = učinil jsem tě vůdcem. Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Dvě teletě zlaté = dvě telata zlatá. Radějše = raději. Světí = svatí. Na obě straně = na obou stranách. S obú stranú = s obou stran. Též = totéž. — Aby (2. os. jedn. č.) = abys. Též = totéž. Dvě věci se míníta = dvě věci se míní. Vhotově = pohotově, ochotně; již = nyní. Zbyněk z Hasenburka, který byl pražským arcibisku- pem od r. 1403, zemřel 28. září 1411. Jmenný seznam 24 uchazečů o arcibiskupský stolec pražský, o němž se tu Hus zmiňuje, v jeho spisech zachován není. Snad jsou míněny některé jeho sou- kromé poznámky. Aby najprve přecedil (2. os. jedn. č.) = abys nej- prve přecedil. By ty byl (2. os. jedn. č.) = bys ty byl. Toto vypravování o evangelistu Markovi a o papeži Lvovi je toliko legenda. Vypravuje se o sv. Fabianovi, že prý se ukázala nad 74, 26—27: 78, 19: 134
Strana 135
79, 12: 79, 20: 79, 22: 79, 24—25: 79, 30: 80, 25: 81, 11—12: 81, 18: 82, 11: 82, 16: 82, 31: 83, 13: 84, 34: 84, 36 a n.: jeho hlavou holubice a tak naznačila lidu, koho má volit papežem. Jemuž by bylo ujato = jemuž by se stala újma. Prodávají podací jako vól nebo krávu = prodávají podací jako vola nebo krávu. Aby dal (2. os. jedn. č.) = abys. Po dědicství = právem dědickým, dědičně. Ani pak sobě zachovají; srv. Flajšhanse a Žilku: Oni pak sobě zachovali. Svat = svatý. Na smrti = při smrti. Světí = svatí. Rozšiřují nápisy své; smysl: nosí širší modlitební odznaky. O nich = o těch. Poslúcháše (imperfektum) = poslouchal. Mařík (Mauritius) Rvačka z Prahy, mnich v praž- ském klášteře sv. Kříže většího, v 1. 1412—1417 podle Tomka generální převor řádu cyriaků a na čas profesor theologie, byl nepřítel Husův a husitského hnutí vůbec. Pod dojmem kázání, které Hus pronesl v Betlemě 16. srpna 1411 (srv. F. M. Bartoš, Lite- rární činnost 81), napsal Mařík Husovi list a ostře v něm jeho kázání posoudil. Hus odmítl rázně tuto kritiku ve spisku Contra occultum adversarium. O Maříkovi psal podrobně Jar. Fikrle v čl. Čechové na koncilu kostnickém (CCH IX, str. 249—262, 415—431). Veliká věc = veliké množství. Ný (pozn. 223 na str. 182) usuzuje, že Husovo tvr- zení o propůjčení jednoho obročí několika žadatelům není nadsazeno. S obú stran = s obou stran. Radil... oběma, aby to konala = aby to konali. V síle = silně. 87, 7: 87, 9: 87, 24: 135
79, 12: 79, 20: 79, 22: 79, 24—25: 79, 30: 80, 25: 81, 11—12: 81, 18: 82, 11: 82, 16: 82, 31: 83, 13: 84, 34: 84, 36 a n.: jeho hlavou holubice a tak naznačila lidu, koho má volit papežem. Jemuž by bylo ujato = jemuž by se stala újma. Prodávají podací jako vól nebo krávu = prodávají podací jako vola nebo krávu. Aby dal (2. os. jedn. č.) = abys. Po dědicství = právem dědickým, dědičně. Ani pak sobě zachovají; srv. Flajšhanse a Žilku: Oni pak sobě zachovali. Svat = svatý. Na smrti = při smrti. Světí = svatí. Rozšiřují nápisy své; smysl: nosí širší modlitební odznaky. O nich = o těch. Poslúcháše (imperfektum) = poslouchal. Mařík (Mauritius) Rvačka z Prahy, mnich v praž- ském klášteře sv. Kříže většího, v 1. 1412—1417 podle Tomka generální převor řádu cyriaků a na čas profesor theologie, byl nepřítel Husův a husitského hnutí vůbec. Pod dojmem kázání, které Hus pronesl v Betlemě 16. srpna 1411 (srv. F. M. Bartoš, Lite- rární činnost 81), napsal Mařík Husovi list a ostře v něm jeho kázání posoudil. Hus odmítl rázně tuto kritiku ve spisku Contra occultum adversarium. O Maříkovi psal podrobně Jar. Fikrle v čl. Čechové na koncilu kostnickém (CCH IX, str. 249—262, 415—431). Veliká věc = veliké množství. Ný (pozn. 223 na str. 182) usuzuje, že Husovo tvr- zení o propůjčení jednoho obročí několika žadatelům není nadsazeno. S obú stran = s obou stran. Radil... oběma, aby to konala = aby to konali. V síle = silně. 87, 7: 87, 9: 87, 24: 135
Strana 136
88, 29: 89, 8: 90, 4: 90, 8: 90, 8—9: 90, 10 a n: 90, 11: 90, 20 a n: 91, 34—35: 92, 5 an: Učiněn jest přebývání dábelstva a stráž = učiněn jest příbytkem dáblů s stráží (Kral.). Přijeli = přijali. Hus tu sdílí víru v středověku obecnou, že Petr ustanovil Klimenta za svého nástupce. S bezpečností to však říci nelze, neboť osoba tohoto světce je dosti záhadná. Vódci (4. p. jedn. č.) = vůdce. (Biskup)... netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo = sotva má listy od papeže, ihned svolá duchovenstvo. Aby dali na pomoc zaplacenie na plášť; smysl = jak- mile dostane biskup listy, svolá duchovenstvo, aby mu dalo příspěvek na zaplacení pláště, t. j. pallia. Hus tu patrně naráží na to, že při nastoupení Kon- ráda z Vechty na arcibiskupský stolec pražský po Albíkovi z Uničova na sklonku r. 1412 platilo snad duchovenstvo příspěvky na pallium. Srv. Ný I, 2, 177. Treskcí = trestají. Hus se vyslovuje proti tomu, aby biskupa volili kanovníci, zejména projevuje nespokojenost nad tím, aby ho volili jen ze svého středu. Ač byla sta oba svatá veliká, takže sta se svadila a rozešla = ač byli oba svatí velicí, přece se povadili a rozešli. Hus tu ukazuje, v jakých rozpacích („v duševním zmatku“, Sedlák, Hus 263, pozn. 2) se octl, když r. 1412 byl dán do klatby a když nad Prahou byl vyhlášen interdikt (služby stavenie*). Jedni přátelé mu radili, aby kázal v Praze, druzí mu však doporu- čovali, aby nekázal. Hus zprvu kázal, ale později na domluvu přátel a na přání krále Václava IV. kázati přestal. Když pak Němci přepadli kapli Betlemskou a když byl ohrožován jeho život, odešel pravděpo- dobně v říjnu 1412 na venkov. Srv. Ný I, 2, 178 a n. 87, 25: 136
88, 29: 89, 8: 90, 4: 90, 8: 90, 8—9: 90, 10 a n: 90, 11: 90, 20 a n: 91, 34—35: 92, 5 an: Učiněn jest přebývání dábelstva a stráž = učiněn jest příbytkem dáblů s stráží (Kral.). Přijeli = přijali. Hus tu sdílí víru v středověku obecnou, že Petr ustanovil Klimenta za svého nástupce. S bezpečností to však říci nelze, neboť osoba tohoto světce je dosti záhadná. Vódci (4. p. jedn. č.) = vůdce. (Biskup)... netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo = sotva má listy od papeže, ihned svolá duchovenstvo. Aby dali na pomoc zaplacenie na plášť; smysl = jak- mile dostane biskup listy, svolá duchovenstvo, aby mu dalo příspěvek na zaplacení pláště, t. j. pallia. Hus tu patrně naráží na to, že při nastoupení Kon- ráda z Vechty na arcibiskupský stolec pražský po Albíkovi z Uničova na sklonku r. 1412 platilo snad duchovenstvo příspěvky na pallium. Srv. Ný I, 2, 177. Treskcí = trestají. Hus se vyslovuje proti tomu, aby biskupa volili kanovníci, zejména projevuje nespokojenost nad tím, aby ho volili jen ze svého středu. Ač byla sta oba svatá veliká, takže sta se svadila a rozešla = ač byli oba svatí velicí, přece se povadili a rozešli. Hus tu ukazuje, v jakých rozpacích („v duševním zmatku“, Sedlák, Hus 263, pozn. 2) se octl, když r. 1412 byl dán do klatby a když nad Prahou byl vyhlášen interdikt (služby stavenie*). Jedni přátelé mu radili, aby kázal v Praze, druzí mu však doporu- čovali, aby nekázal. Hus zprvu kázal, ale později na domluvu přátel a na přání krále Václava IV. kázati přestal. Když pak Němci přepadli kapli Betlemskou a když byl ohrožován jeho život, odešel pravděpo- dobně v říjnu 1412 na venkov. Srv. Ný I, 2, 178 a n. 87, 25: 136
Strana 137
92, 8: 92, 21: 93, 15: 93, 31: 94, 23: 95, 10: 95, 23: 95, 26: 96, 5: 96, 6: 97, 5: 97, 25—26: 98, 8: 98, 29: 99, 11: 99, 14: 99, 16: 100, 12—13: 100, 26: 101, 15: 101, 22—24: 122: Z obú radú = z obou rad. Světí = svatí. Ujeli přílišné almužny = ubrali přílišné almužny. Za čas = na čas. Vódcem (3. p. mn. č.) = vůdcům. Vzeli = vzali. Stelíce = stelouce. Zlú kněží = zlé kněze. Ruku ztiehne = ruku vztáhne. Myslte = myslete. Hus se tu přidržuje korunovačního řádu Karla IV. Srv. český překlad řádu od Jos. Emlera (Památky staré literatury české, č. 4, str. 97). Proti bohu Sydrach, Mysach a Abdenago = proti bohu Sydrachovu, Mysachovu a Abdenagovu. Přieti = přáti. Věrné a opatrné slúhy (1. p. mn. č.) = věrní a opa- trní sluhové. Sami sú súdce (1. p mn. č.) = sami jsou soudcové. Za kacieře zamordovali = jako kacíře. Ukřižovachu (aorist) = ukřižovali. „Věřiti... falešné“ je překlad latinské písně, docho- chované ve Hře tří Marií: �Credendum est magis Mariae veraci quam Judaeorum turbae fallaci“. Mecí = metají. Též = totéž. Jděmy, poslúchajmy, zakládajmy, hleďmy, tiehně- my = jděme, poslouchejme, zakládejme, hledme, tíhněme. Česko-latinský přípisek na konci rkp B je psán v hexa- metrech, které však proti klasickým mají formu značně uvolněnou. Překlad latinského verše: Šimon miluje žactvo, Mamon zboží a Asmodeus všechny. Asmodeus je název démona, o němž se mluví v knize Tobiášově a v pozdější židovské literatuře. 137
92, 8: 92, 21: 93, 15: 93, 31: 94, 23: 95, 10: 95, 23: 95, 26: 96, 5: 96, 6: 97, 5: 97, 25—26: 98, 8: 98, 29: 99, 11: 99, 14: 99, 16: 100, 12—13: 100, 26: 101, 15: 101, 22—24: 122: Z obú radú = z obou rad. Světí = svatí. Ujeli přílišné almužny = ubrali přílišné almužny. Za čas = na čas. Vódcem (3. p. mn. č.) = vůdcům. Vzeli = vzali. Stelíce = stelouce. Zlú kněží = zlé kněze. Ruku ztiehne = ruku vztáhne. Myslte = myslete. Hus se tu přidržuje korunovačního řádu Karla IV. Srv. český překlad řádu od Jos. Emlera (Památky staré literatury české, č. 4, str. 97). Proti bohu Sydrach, Mysach a Abdenago = proti bohu Sydrachovu, Mysachovu a Abdenagovu. Přieti = přáti. Věrné a opatrné slúhy (1. p. mn. č.) = věrní a opa- trní sluhové. Sami sú súdce (1. p mn. č.) = sami jsou soudcové. Za kacieře zamordovali = jako kacíře. Ukřižovachu (aorist) = ukřižovali. „Věřiti... falešné“ je překlad latinské písně, docho- chované ve Hře tří Marií: �Credendum est magis Mariae veraci quam Judaeorum turbae fallaci“. Mecí = metají. Též = totéž. Jděmy, poslúchajmy, zakládajmy, hleďmy, tiehně- my = jděme, poslouchejme, zakládejme, hledme, tíhněme. Česko-latinský přípisek na konci rkp B je psán v hexa- metrech, které však proti klasickým mají formu značně uvolněnou. Překlad latinského verše: Šimon miluje žactvo, Mamon zboží a Asmodeus všechny. Asmodeus je název démona, o němž se mluví v knize Tobiášově a v pozdější židovské literatuře. 137
Strana 138
SEZNAM CITÁTŮ Z BIBLE, Z OTCŮ CÍRKEVNÍCH 21, 22, 22, 24; 24, 24, 25, 25, 25, 26, 26, 26, 26, 27, 27; 27, 28, 28, 28, 29, 29, 30, 30, 31, 21: 30: 32: 23: 26: 6an. 19: 20: 25: 23: 36: 30: 138 A OSTATNÍCH SPISOVATELŮ První číslice označuje stránku, druhá řádek textu Ev. Matoušovo 15, 19. Pavel, epištola k Titovi 1, 16: Vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými toho zapírají (Kral.). Srv. ev. Matoušovo 26, 49 a n., Markovo 14, 45 a n., Lukášovo 5, 18 aj. Srv. ev. Matoušovo 9, 2—3. Pavel, epištola ke Galatským 2, 11. 1. epištola Janova 1,8. Ev. Janovo 1o, 31—33. Ev. Matoušovo 26, 63—68. Ev. Lukášovo 23, 5. Ev. Matoušovo 12, 31. Isaiáš 55, I. Ev. Matoušovo 13, 45—46. Celé toto místo i následující je doslovný ohlas Husova Výkladu Sentencí 639 a 640 (Flajšhansovo vyd.). Pavel 1. epištola ke Korintským 9, 11. "Tento citát pochází z Řehořových Homilií na evangelia (kn. I, hom. 4). Sv. Řehoř Veliký (540—604), významný Otec církevní a kazatel, od r. 590 římský papež, napsal několik spisů, které se těšily ve středověku velké oblibě. "T'ak se čte v ev. Matoušově 10, 8. Pascalis I. byl papežem v l. 817—824. Jeho výrok je citován podle Dekretu Gratianova, c. (== causa) I, g. (== guaestio) 7, c. (== caput) 27. Srv. Husův Výklad Sentencí 640 (Flajšh. vyd.). Citát je z Řehořovy 17. hom. na evangelia. Viz ev. Matoušovo 21, 12. Sv. Remigiáš, t. j. Remigius z Auxerre (1 kolem 900), napsal několik del exegetických. Podle Husova tvrzení pochází tento citát z nějaké homilie na týž text, který byl podkladem 17. hom. sv. Řehoře (srv. 28, 5), ale z prací přisuzovaných Romigiovi nelze to dosvědčit. Ev. Markovo 11, 15; ev. Matoušovo 21, 12. Srv. 4. kn. Mojžíšovu, kap. 22 a Husův Výklad Sentencí 641 (Flajšh. vyd.). Ev. Matoušovo 24, 11. 2. ep. sv. Petra 2, 1—3 a 14—15. Srv. o tom 4. kn. Král., kap. 5 a Výklad Sentenci 642 (Flajśh. vyd.).
SEZNAM CITÁTŮ Z BIBLE, Z OTCŮ CÍRKEVNÍCH 21, 22, 22, 24; 24, 24, 25, 25, 25, 26, 26, 26, 26, 27, 27; 27, 28, 28, 28, 29, 29, 30, 30, 31, 21: 30: 32: 23: 26: 6an. 19: 20: 25: 23: 36: 30: 138 A OSTATNÍCH SPISOVATELŮ První číslice označuje stránku, druhá řádek textu Ev. Matoušovo 15, 19. Pavel, epištola k Titovi 1, 16: Vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými toho zapírají (Kral.). Srv. ev. Matoušovo 26, 49 a n., Markovo 14, 45 a n., Lukášovo 5, 18 aj. Srv. ev. Matoušovo 9, 2—3. Pavel, epištola ke Galatským 2, 11. 1. epištola Janova 1,8. Ev. Janovo 1o, 31—33. Ev. Matoušovo 26, 63—68. Ev. Lukášovo 23, 5. Ev. Matoušovo 12, 31. Isaiáš 55, I. Ev. Matoušovo 13, 45—46. Celé toto místo i následující je doslovný ohlas Husova Výkladu Sentencí 639 a 640 (Flajšhansovo vyd.). Pavel 1. epištola ke Korintským 9, 11. "Tento citát pochází z Řehořových Homilií na evangelia (kn. I, hom. 4). Sv. Řehoř Veliký (540—604), významný Otec církevní a kazatel, od r. 590 římský papež, napsal několik spisů, které se těšily ve středověku velké oblibě. "T'ak se čte v ev. Matoušově 10, 8. Pascalis I. byl papežem v l. 817—824. Jeho výrok je citován podle Dekretu Gratianova, c. (== causa) I, g. (== guaestio) 7, c. (== caput) 27. Srv. Husův Výklad Sentencí 640 (Flajšh. vyd.). Citát je z Řehořovy 17. hom. na evangelia. Viz ev. Matoušovo 21, 12. Sv. Remigiáš, t. j. Remigius z Auxerre (1 kolem 900), napsal několik del exegetických. Podle Husova tvrzení pochází tento citát z nějaké homilie na týž text, který byl podkladem 17. hom. sv. Řehoře (srv. 28, 5), ale z prací přisuzovaných Romigiovi nelze to dosvědčit. Ev. Markovo 11, 15; ev. Matoušovo 21, 12. Srv. 4. kn. Mojžíšovu, kap. 22 a Husův Výklad Sentencí 641 (Flajšh. vyd.). Ev. Matoušovo 24, 11. 2. ep. sv. Petra 2, 1—3 a 14—15. Srv. o tom 4. kn. Král., kap. 5 a Výklad Sentenci 642 (Flajśh. vyd.).
Strana 139
32, 7: 32, 21: 32, 31: 33, 2: 33, 13: 33, 16: 33, 27: 33, 30: 34, 3: 34, 5: 34, 13: 34, 15: 34, 16: 34, 17: Petrus Damianóv-Petrus Damiani (1006 nebo 1007—1072), rodák z Ra- venny, na čas kardinál, horlivý bojovník za reformu církve, vystupoval ostře zejména proti simonii. Hus citát z Damianiho (Contra philargyriam et munerum cupiditatem, cap. 5) převzal ze svého Výkladu Sentencí 642 (Flajšh. vyd.), ale přeložil ho dosti volně. Srv. 3. Kn. Král., kap. 13 (v. 33—34) a Výklad Sentencí 641 (Flajšh. vyd.). Parisiensis = Lombardus. Srv. Dekret Gratianův c. 1, q. 1, c. 21. Skutkové apoštolští 8, 18—19. Mistr hlubokých smysluov = Petrus Lombardus. Narodil se ke konci 11. věku v Lumellu v Lombardii a odtud je zván krátce Lombardus. V Pa- říži byl jednak biskupem, jednak přednášel theologii v Notre Dame. Zemřel r. 1164 (podle Flajšhanse v úvodě k Husovu Výkladu Sentencí). Nejslavnější Lombardovo dílo je Sentenciarum libri quattuor a stalo se ne- zbytnou příručkou pro středověkého theologa. Kdo se chtěl státi mistrem theologie, musel je čísti a vykládati po 2 léta. Každá ze čtyř knih (lat. libri) byla rozdělena na 40—50 kapitol neboli distinkcí (lat. distinctiones). V distinkcích uvažoval Lombardus o rozmanitých otázkách bohoslovných, o Bohu, o Trojici, o Písmu, o svobodě lidské vůle atd. ve formě t. zv. questií (lat. quaestiones). U Lombarda je takových questií asi 1000. 4. kn. Mojžíšova 31, 8. Zjevení sv. Jana 2, 12—16. Sr. Žilkův překlad Nového Zákona z r. 1933, str. 398. Ev. Matoušovo 25, 41. Žalm 108, 6—13. Bernart = sv. Bernard, opat cisterciáckého kláštera v Clairvaux (1090 až 1153). Napsal četné spisy mystického zabarvení, jimiž působil pronikavě jak na své vrstevníky, tak i na pokolení pozdější. I naše opravné hnutí nábo- ženské je zasaženo silně jeho vlivem, třebaže se s jeho názory o světovládě římské církve a o papežské svrchovanosti podstatně rozchází. Skutkové apoštolští 8, 20—24. Lev Veliký byl papežem v 1. 440—461. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 1. Po straně je Husův přípisek: „1 q, 1. Quia ergo.“ Míní se tu Gratianova slova, připojená ke kap. 16 a začínající Quia ergo..., až po kap. 17 incl. (Dekret, c. I, q. 1). Sv. Ambrož, biskup v Miláně (asi 340—397), jeden z předních církevních učitelů; citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 7. Pascalis, pepež Paschal I., viz 27, 36. Citát je vzat z Dekretu Gratiánova c. I, q. 1, c. 12. Gelasius byl papežem v 1. 492—496. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 6. Rehoř Naziansenský. Míní se sv. Rehoř Nazianský (390), proslulý organi- sátor církevního mnišství, plodný spisovatel a znamenitý kazatel. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 11. 31, 24: 34, 18: 139
32, 7: 32, 21: 32, 31: 33, 2: 33, 13: 33, 16: 33, 27: 33, 30: 34, 3: 34, 5: 34, 13: 34, 15: 34, 16: 34, 17: Petrus Damianóv-Petrus Damiani (1006 nebo 1007—1072), rodák z Ra- venny, na čas kardinál, horlivý bojovník za reformu církve, vystupoval ostře zejména proti simonii. Hus citát z Damianiho (Contra philargyriam et munerum cupiditatem, cap. 5) převzal ze svého Výkladu Sentencí 642 (Flajšh. vyd.), ale přeložil ho dosti volně. Srv. 3. Kn. Král., kap. 13 (v. 33—34) a Výklad Sentencí 641 (Flajšh. vyd.). Parisiensis = Lombardus. Srv. Dekret Gratianův c. 1, q. 1, c. 21. Skutkové apoštolští 8, 18—19. Mistr hlubokých smysluov = Petrus Lombardus. Narodil se ke konci 11. věku v Lumellu v Lombardii a odtud je zván krátce Lombardus. V Pa- říži byl jednak biskupem, jednak přednášel theologii v Notre Dame. Zemřel r. 1164 (podle Flajšhanse v úvodě k Husovu Výkladu Sentencí). Nejslavnější Lombardovo dílo je Sentenciarum libri quattuor a stalo se ne- zbytnou příručkou pro středověkého theologa. Kdo se chtěl státi mistrem theologie, musel je čísti a vykládati po 2 léta. Každá ze čtyř knih (lat. libri) byla rozdělena na 40—50 kapitol neboli distinkcí (lat. distinctiones). V distinkcích uvažoval Lombardus o rozmanitých otázkách bohoslovných, o Bohu, o Trojici, o Písmu, o svobodě lidské vůle atd. ve formě t. zv. questií (lat. quaestiones). U Lombarda je takových questií asi 1000. 4. kn. Mojžíšova 31, 8. Zjevení sv. Jana 2, 12—16. Sr. Žilkův překlad Nového Zákona z r. 1933, str. 398. Ev. Matoušovo 25, 41. Žalm 108, 6—13. Bernart = sv. Bernard, opat cisterciáckého kláštera v Clairvaux (1090 až 1153). Napsal četné spisy mystického zabarvení, jimiž působil pronikavě jak na své vrstevníky, tak i na pokolení pozdější. I naše opravné hnutí nábo- ženské je zasaženo silně jeho vlivem, třebaže se s jeho názory o světovládě římské církve a o papežské svrchovanosti podstatně rozchází. Skutkové apoštolští 8, 20—24. Lev Veliký byl papežem v 1. 440—461. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 1. Po straně je Husův přípisek: „1 q, 1. Quia ergo.“ Míní se tu Gratianova slova, připojená ke kap. 16 a začínající Quia ergo..., až po kap. 17 incl. (Dekret, c. I, q. 1). Sv. Ambrož, biskup v Miláně (asi 340—397), jeden z předních církevních učitelů; citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 7. Pascalis, pepež Paschal I., viz 27, 36. Citát je vzat z Dekretu Gratiánova c. I, q. 1, c. 12. Gelasius byl papežem v 1. 492—496. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 6. Rehoř Naziansenský. Míní se sv. Rehoř Nazianský (390), proslulý organi- sátor církevního mnišství, plodný spisovatel a znamenitý kazatel. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 11. 31, 24: 34, 18: 139
Strana 140
35, 20: 37, 5: 37, 7: 37, 10: 37, 15: 37, 31: 37, 32: 38, 31: 39, 2: 39, 5: 40, 25: 41, 16: 42, 7: 42, 10: 42, 16: 42, 20: 42, 28: 42, 33: 43, 16: 44, 18: 44, 23 44, 28: 44, 34: 44, 36: 45, 17: V Knihách práv ustavených, t. j. v Dekretu Gratianově. Gratian, mnich v klášteře sv. Felixe v Bologni, sestavil v 1. 1139—1142 rozsáhlou sbírku tehdy platných církevních zákonů, které byly roztroušeny a někdy si odpo- rovaly. Tato sbírka měla název Concordantia discrepantium canonum (č.: Shoda neshodných ustanovení, t. j. zákonů). Po autorově smrti byla krátce zvána Decretum Gratiani. Sbírka se stala základem právního studia, nikdy však se nestala závazným církevním zákoníkem a nedošla úředního schválení. Přesto však právní ustanovení v ní obsažená měla takovou auto- ritu, jakou měly prameny, z nichž sbírka byla čerpána. Sbírka se stala ve středověku i později nepřebraným přímo zdrojem citátů z Otců a ze spiso- vatelů církevních. Isaiáš 3, 12. Ev. Lukášovo 12, 13—14. Ev. Lukášovo 9, 57—58. Ev. Janovo 18, 35, 36. Skutkové apoštolští 3, 6. Pavel, ep. k Židům 5, 4. Rehoř v dopise biskupu Siagriovi; citováno podle Dekretu Gratianova, c. 1, q 1, c. 2. 1. ep. sv. Pavla ke Korintským 3, 21—23. Ev. Lukášovo 17, 10. Ev. Matoušovo 20, 25—28. 1. ep. Janova 1, 8. Skutkové apoštolští 8, 20; srv. ř. 28. Ev. Matoušovo 26, 55. Ev. Janovo 18, 7—8. Pavel, ep. k Rímanům 3, 8. Sv. Hildegardis = sv. Hildegarda, abatyše. Žila v 1. 1098—1178 a napsala několik mystických spisů, v nichž se dotýká soudobých poměrů v církvi. Hus se jí v svých traktátech rád dovolává. Ev. Matoušovo 10, 8. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 1. Citát je ze spisu sv. Bernarda De consideratione libri V ad Eugenium III (Migne, Patrologia latina 182, str. 786). Pavel, ep. k Židům 5, 1—4. Pavel, ep. k Titovi, 1, 7—9. Pavel, 1. ep. k Timotheovi 3, 7. Ev. Janovo 10, 11. Ev. Janovo 10, 1. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 3, c. 13; c. XVI, q. 7, c. 3, ale není od papeže Rehoře Velikého, nýbrž od papeže Rehoře VII. (1073—1085), horlivého obránce církevní reformy i světovlády. 34, 21: 140
35, 20: 37, 5: 37, 7: 37, 10: 37, 15: 37, 31: 37, 32: 38, 31: 39, 2: 39, 5: 40, 25: 41, 16: 42, 7: 42, 10: 42, 16: 42, 20: 42, 28: 42, 33: 43, 16: 44, 18: 44, 23 44, 28: 44, 34: 44, 36: 45, 17: V Knihách práv ustavených, t. j. v Dekretu Gratianově. Gratian, mnich v klášteře sv. Felixe v Bologni, sestavil v 1. 1139—1142 rozsáhlou sbírku tehdy platných církevních zákonů, které byly roztroušeny a někdy si odpo- rovaly. Tato sbírka měla název Concordantia discrepantium canonum (č.: Shoda neshodných ustanovení, t. j. zákonů). Po autorově smrti byla krátce zvána Decretum Gratiani. Sbírka se stala základem právního studia, nikdy však se nestala závazným církevním zákoníkem a nedošla úředního schválení. Přesto však právní ustanovení v ní obsažená měla takovou auto- ritu, jakou měly prameny, z nichž sbírka byla čerpána. Sbírka se stala ve středověku i později nepřebraným přímo zdrojem citátů z Otců a ze spiso- vatelů církevních. Isaiáš 3, 12. Ev. Lukášovo 12, 13—14. Ev. Lukášovo 9, 57—58. Ev. Janovo 18, 35, 36. Skutkové apoštolští 3, 6. Pavel, ep. k Židům 5, 4. Rehoř v dopise biskupu Siagriovi; citováno podle Dekretu Gratianova, c. 1, q 1, c. 2. 1. ep. sv. Pavla ke Korintským 3, 21—23. Ev. Lukášovo 17, 10. Ev. Matoušovo 20, 25—28. 1. ep. Janova 1, 8. Skutkové apoštolští 8, 20; srv. ř. 28. Ev. Matoušovo 26, 55. Ev. Janovo 18, 7—8. Pavel, ep. k Rímanům 3, 8. Sv. Hildegardis = sv. Hildegarda, abatyše. Žila v 1. 1098—1178 a napsala několik mystických spisů, v nichž se dotýká soudobých poměrů v církvi. Hus se jí v svých traktátech rád dovolává. Ev. Matoušovo 10, 8. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 1. Citát je ze spisu sv. Bernarda De consideratione libri V ad Eugenium III (Migne, Patrologia latina 182, str. 786). Pavel, ep. k Židům 5, 1—4. Pavel, ep. k Titovi, 1, 7—9. Pavel, 1. ep. k Timotheovi 3, 7. Ev. Janovo 10, 11. Ev. Janovo 10, 1. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 3, c. 13; c. XVI, q. 7, c. 3, ale není od papeže Rehoře Velikého, nýbrž od papeže Rehoře VII. (1073—1085), horlivého obránce církevní reformy i světovlády. 34, 21: 140
Strana 141
45, 46, 46, 47, 47, 48, 48, 48, 48, 49, 49, 49, 49, 50, 51, 51, 52, 52, 52, 52, 53, 53, 53, 53, 54, 54, 54, 54, 57 58, 35: 12: I2: 16, 20: 23: 30: 32: 36: II: 34: 36: I3: 16: 18: 12: 14: 29: II: 58, 36: 50, 50, Výrok je sice v Dekretu Gratianově 4 g, c. I, c. 11 přičítán sv. Řehoři, ale jiní spisovatelé ho připisují jiným. Innocencius III. byl papežem v l. 1198—1216. Byl znamenitý znalec církev- ního práva. Citát je obsažen v Dekretu Gratianově c. I, g. 3, c. 15. Ev. Matoušovo 10, 8. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, úvod, g. 3. Malachiáš 1, 10. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, g. 1,c. 14. Citáty převzal Hus asi z Tomášova florilegia (Flores doctorum, vídeňské vyd. z r. 1751, str. 691—692.) "I'ento výrok sv. Ambrože je citován z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 7. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 106. Ustanovení snému 'Triburského je tu citováno podle Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 105. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Markovo 12, 42. Výrok sv. Řehoře je citován podle Dekretu Gratianova c. I, g. 2, c. 4. I tento výrok Řehořův je citován podle Dekretu Gratianova c. I, g. 2, c. 4. Odkud je vzat citát ze sv. Bernarda, nebylo zjištěno. Ev. Matoušovo 20, 8. Ev. Matoušovo 16, 27. Ezechiel 34, 2; srv. 53, I. Ev. Janovo 10, 3—4. Ev. Janovo 21, 15—17. Ný (str. 176, pozn. 116) připomíná, že Bernard psal papeži Eugeniovi řadu listů, ale domnívá se, že tu jde o volně zpracovaný citát z Bernardova spisu De consideratione (kn. III. a IV.). Pavel, 1. ep. k Timoteovi 6, 8. Místo, z něhož Hus cituje sv. Řehoře, nebylo zjištěno. Ev. Janovo 10, 8. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, g. 1, c. 115; přičítá se Řehoři Velikému, ale v jeho spisech není. Ev. Lukášovo 13, 5. Podle ev. Janova 10. Jde o ustanovení papeže Urbana II. (1088— 1099), které je obsaženo v De- kretu Gratianově c. I, g. 2, c. 3. 4. kn. Král. 5, 27. Ný (str. 177, pozn. 131) soudí, že je toto místo volně upraveno podle Ber- nardova spisu Apologia, kap. 9 (srv. Migne 182, str. 910 a n.). Tento výrok je obsažen v Dekretu Gratianově c. I, g. 2, c. 2, ale připisuje se papeži Bonifaciovi neprávem. Ev. Lukášovo 9, 23. Ev. Lukášovo 14, 33. 141
45, 46, 46, 47, 47, 48, 48, 48, 48, 49, 49, 49, 49, 50, 51, 51, 52, 52, 52, 52, 53, 53, 53, 53, 54, 54, 54, 54, 57 58, 35: 12: I2: 16, 20: 23: 30: 32: 36: II: 34: 36: I3: 16: 18: 12: 14: 29: II: 58, 36: 50, 50, Výrok je sice v Dekretu Gratianově 4 g, c. I, c. 11 přičítán sv. Řehoři, ale jiní spisovatelé ho připisují jiným. Innocencius III. byl papežem v l. 1198—1216. Byl znamenitý znalec církev- ního práva. Citát je obsažen v Dekretu Gratianově c. I, g. 3, c. 15. Ev. Matoušovo 10, 8. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, úvod, g. 3. Malachiáš 1, 10. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, g. 1,c. 14. Citáty převzal Hus asi z Tomášova florilegia (Flores doctorum, vídeňské vyd. z r. 1751, str. 691—692.) "I'ento výrok sv. Ambrože je citován z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c. 7. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 106. Ustanovení snému 'Triburského je tu citováno podle Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 105. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Markovo 12, 42. Výrok sv. Řehoře je citován podle Dekretu Gratianova c. I, g. 2, c. 4. I tento výrok Řehořův je citován podle Dekretu Gratianova c. I, g. 2, c. 4. Odkud je vzat citát ze sv. Bernarda, nebylo zjištěno. Ev. Matoušovo 20, 8. Ev. Matoušovo 16, 27. Ezechiel 34, 2; srv. 53, I. Ev. Janovo 10, 3—4. Ev. Janovo 21, 15—17. Ný (str. 176, pozn. 116) připomíná, že Bernard psal papeži Eugeniovi řadu listů, ale domnívá se, že tu jde o volně zpracovaný citát z Bernardova spisu De consideratione (kn. III. a IV.). Pavel, 1. ep. k Timoteovi 6, 8. Místo, z něhož Hus cituje sv. Řehoře, nebylo zjištěno. Ev. Janovo 10, 8. Citát je z Dekretu Gratianova c. I, g. 1, c. 115; přičítá se Řehoři Velikému, ale v jeho spisech není. Ev. Lukášovo 13, 5. Podle ev. Janova 10. Jde o ustanovení papeže Urbana II. (1088— 1099), které je obsaženo v De- kretu Gratianově c. I, g. 2, c. 3. 4. kn. Král. 5, 27. Ný (str. 177, pozn. 131) soudí, že je toto místo volně upraveno podle Ber- nardova spisu Apologia, kap. 9 (srv. Migne 182, str. 910 a n.). Tento výrok je obsažen v Dekretu Gratianově c. I, g. 2, c. 2, ale připisuje se papeži Bonifaciovi neprávem. Ev. Lukášovo 9, 23. Ev. Lukášovo 14, 33. 141
Strana 142
60, 19: 60, 29: 60, 31: 61, 7: 61, 9: 61, 13: 62, 6: 63, 14: 64, 8: 65, 9: 65, 10: 66, 31: 67, 7: 67, 8: 67, 18: 64, 23: 68, I: 68, 18: 69, 8: 69, 16: 69, 18: 69, 21: 69, 22: 69, 23: 69, 31: 71, 2: 71, 21: 72, 35: 73, 3: 73, 7: Skutkové apoštolští 4, 32. Pavel, ep. k Rímanům 3, 8. Anselm (1033—1109), arcibiskup v Canterbury. Byl jeden ze známých učitelů ve středověku a napsal četné spisy. Ev. Matoušovo 18, 7. Žalm 119, 63. Ev. Lukášovo 17, 10. Ev. Matoušovo 12, 50. Pavel, ep. k Židům, 2, 9 a 12. Ev. Janovo 20, 17. Pavel, ep. k Rímanům 13, 12—13. Slova jsou citována podle Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 3. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Matoušovo 10, 8. Skutkové apoštolští 8, 20. Ev. Matoušovo 10, 8; Pavel, 1. ep. k Timoteovi 6, 8—11. Žalm 36, 25. Ev. Matoušovo 6, 33. Ev. Matoušovo 10, 9—10. Pavel, 2. ep. k Thesalonickým 3, 7—8 a 10. Srv. pozn. k 46, 1; další citáty jsou z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c, 105. Srv. Genesis 19, 9. Augustinův výrok ze spisu proti Donatistům je citován podle Dekretu Gratianova, část I, distinkce 8, c. 7. Tam se však čte ratione vincuntur, takže bychom tu čekali vlastně, rozumným duovodem? Výrok Augustinův je citován z Dekretu Gratianova, část I, dist. 8, c. 4. Sv. Cyprian, biskup v Kartagu, byl umučen v r. 258. Citáty jsou vzaty z Dekretu Gratianova, část 1, dist. 8, c. 8 a 9. Sv. Ambrož, De virgisitate 6, 28. Sv. Isidor, biskup v Seville, žil v 1. asi 560—636. Napsal mnoho spisů histo- rických a náboženských. Citát byl vzat z Dekretu Gratianova, část 1, dist. 11, C. 1. Citát ze sv. Rehoře je obsažen v Dekretu Gratianově, c. 1, q 1, c. 16. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Matoušovo 10, 37. Slova v závorkách () jsou výklad Husův. Ev. Lukášovo 14, 12. Ev. Matoušovo 18, 15—17. Takové nařízení je obsaženo v Dekretu Gratianově, část 1, dist. 32, c. 6. Sv. Jan Zlatoustý žil v 1. 346—407. Byl biskupem v Cařihradě a patřil k nej- významnějším učitelům církevním. Podle okrajové poznámky v rukopise B byl tento citát vzat z výkladů Jana Zlatoustého na ep. k Židům. Pavel, 1. ep. ke Korintským, 5, 6—7. Pavel, 1. ep. ke Korintským, 5, 2. 59, 18: 60, 8: 60, 11: 73, 16: 73, 20: 142
60, 19: 60, 29: 60, 31: 61, 7: 61, 9: 61, 13: 62, 6: 63, 14: 64, 8: 65, 9: 65, 10: 66, 31: 67, 7: 67, 8: 67, 18: 64, 23: 68, I: 68, 18: 69, 8: 69, 16: 69, 18: 69, 21: 69, 22: 69, 23: 69, 31: 71, 2: 71, 21: 72, 35: 73, 3: 73, 7: Skutkové apoštolští 4, 32. Pavel, ep. k Rímanům 3, 8. Anselm (1033—1109), arcibiskup v Canterbury. Byl jeden ze známých učitelů ve středověku a napsal četné spisy. Ev. Matoušovo 18, 7. Žalm 119, 63. Ev. Lukášovo 17, 10. Ev. Matoušovo 12, 50. Pavel, ep. k Židům, 2, 9 a 12. Ev. Janovo 20, 17. Pavel, ep. k Rímanům 13, 12—13. Slova jsou citována podle Dekretu Gratianova c. I, q. 1, c. 3. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Matoušovo 10, 8. Skutkové apoštolští 8, 20. Ev. Matoušovo 10, 8; Pavel, 1. ep. k Timoteovi 6, 8—11. Žalm 36, 25. Ev. Matoušovo 6, 33. Ev. Matoušovo 10, 9—10. Pavel, 2. ep. k Thesalonickým 3, 7—8 a 10. Srv. pozn. k 46, 1; další citáty jsou z Dekretu Gratianova c. 1, q. 1, c, 105. Srv. Genesis 19, 9. Augustinův výrok ze spisu proti Donatistům je citován podle Dekretu Gratianova, část I, distinkce 8, c. 7. Tam se však čte ratione vincuntur, takže bychom tu čekali vlastně, rozumným duovodem? Výrok Augustinův je citován z Dekretu Gratianova, část I, dist. 8, c. 4. Sv. Cyprian, biskup v Kartagu, byl umučen v r. 258. Citáty jsou vzaty z Dekretu Gratianova, část 1, dist. 8, c. 8 a 9. Sv. Ambrož, De virgisitate 6, 28. Sv. Isidor, biskup v Seville, žil v 1. asi 560—636. Napsal mnoho spisů histo- rických a náboženských. Citát byl vzat z Dekretu Gratianova, část 1, dist. 11, C. 1. Citát ze sv. Rehoře je obsažen v Dekretu Gratianově, c. 1, q 1, c. 16. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Matoušovo 10, 37. Slova v závorkách () jsou výklad Husův. Ev. Lukášovo 14, 12. Ev. Matoušovo 18, 15—17. Takové nařízení je obsaženo v Dekretu Gratianově, část 1, dist. 32, c. 6. Sv. Jan Zlatoustý žil v 1. 346—407. Byl biskupem v Cařihradě a patřil k nej- významnějším učitelům církevním. Podle okrajové poznámky v rukopise B byl tento citát vzat z výkladů Jana Zlatoustého na ep. k Židům. Pavel, 1. ep. ke Korintským, 5, 6—7. Pavel, 1. ep. ke Korintským, 5, 2. 59, 18: 60, 8: 60, 11: 73, 16: 73, 20: 142
Strana 143
74 75» 75, 76, 76, 77» 80, 81, 81, 82, 82, 83, 83, 84, 84, 84, 84, 84. 84, 84, 84, 85, 85, 86, 86, 87, 87, 87, 87, 88, 88, 89, 89, 89, 91, 92, 92, 19: 25: 29: 13: I5: 27: 30: 24: 26: I3: 16: 18: I9: 21: 25: 29: 24—25: 30: 18: 19: 20: 23: 35: 36: 30: I2: 28: 29: Ev. Janovo 10, 10; následující citát tamže 10, 1. 3. kn. Král. 13, 33/34. 3. kn. Král. 14, 6—11. II. Paralipomenon 13. II. kn. Mojžíšova 20, 3. Pavel, 1. ep. k Timoteovi 3, 1. Srv. ř. 26. Hus tu má na mysli ustanovení v Dekretu Gratianově c. XIII, g. 2, c. 11. Zmínka o chudých zde však chybí. 1. ep. Janova 3, 17. Příslušné místo ve Vulgátě zní: Clauserit viscera sua ab eo. Ev. Matoušovo 25, 41—45. Ev. Matoušovo 23, 2—7. Ev. Markovo 12, 38. Ev. Matoušovo 23, 8. Sv. Jeronym (Hieronymus), jeden ze čtyř hlavních učitelů církevních, naro- dil se v polovině 4. stol., zemřel r. 420. Odkud je citát, nebylo zjištěno. Ev. Janovo 12, 42—43. Ev. Markovo 8, 38. Ev. Markovo 10, 29—30. Ev. Markovo 10, 30. Ev. Markovo 8. 35. Ev. Janovo 12, 25. Ev. Markovo 8, 36. Ev. Matoušovo 10, 28. Výrok je vzat z Dekretu Gratianova c. I, g 1, c. 21. Macedonius, biskup v Cařihradě, zemřel kolem r. 306. S jeho jménem se někdy spojuje sekta macedoniánů, která popírala rovnocenné božství Ducha svatého a považo- vala ho toliko za nástroj nebo za sluhu Božího. Přípisek na okraji rukopisu ukazuje, že Hus tu cituje Symbolum Athanasiovo. Sv. Pavel, epištola k Římanům 1, 32. Výrok Isidorúv je přeložen z Dekretu Gratianova c. XI, g. III, c. 100. Ev. Janovo 10, 8. Zjevení sv. Jana 18, 1—3. Ev. Lukášovo 10, 18. Ev. Lukášovo 11, 26. Zjevení sv. Jana 18, 4 a n. 9; slova, ,lide muoj', jsou v rkp. B vynechána. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. VIII, q 1, c. 16. Numeri 27, 18—20; zde patří k citátu z Jeronyma. Skutkové apoštolští 1, 23—26. Sv. Pavel, 1. ep. k Timoteovi, 3, 7; náleží ještě k citátu z Jeronyma. V ep. k Římanům, 8, 14. Skutkové apoštolští 15, 37—38. Skutkové apoštolští 18, 19 a n. 143
74 75» 75, 76, 76, 77» 80, 81, 81, 82, 82, 83, 83, 84, 84, 84, 84, 84. 84, 84, 84, 85, 85, 86, 86, 87, 87, 87, 87, 88, 88, 89, 89, 89, 91, 92, 92, 19: 25: 29: 13: I5: 27: 30: 24: 26: I3: 16: 18: I9: 21: 25: 29: 24—25: 30: 18: 19: 20: 23: 35: 36: 30: I2: 28: 29: Ev. Janovo 10, 10; následující citát tamže 10, 1. 3. kn. Král. 13, 33/34. 3. kn. Král. 14, 6—11. II. Paralipomenon 13. II. kn. Mojžíšova 20, 3. Pavel, 1. ep. k Timoteovi 3, 1. Srv. ř. 26. Hus tu má na mysli ustanovení v Dekretu Gratianově c. XIII, g. 2, c. 11. Zmínka o chudých zde však chybí. 1. ep. Janova 3, 17. Příslušné místo ve Vulgátě zní: Clauserit viscera sua ab eo. Ev. Matoušovo 25, 41—45. Ev. Matoušovo 23, 2—7. Ev. Markovo 12, 38. Ev. Matoušovo 23, 8. Sv. Jeronym (Hieronymus), jeden ze čtyř hlavních učitelů církevních, naro- dil se v polovině 4. stol., zemřel r. 420. Odkud je citát, nebylo zjištěno. Ev. Janovo 12, 42—43. Ev. Markovo 8, 38. Ev. Markovo 10, 29—30. Ev. Markovo 10, 30. Ev. Markovo 8. 35. Ev. Janovo 12, 25. Ev. Markovo 8, 36. Ev. Matoušovo 10, 28. Výrok je vzat z Dekretu Gratianova c. I, g 1, c. 21. Macedonius, biskup v Cařihradě, zemřel kolem r. 306. S jeho jménem se někdy spojuje sekta macedoniánů, která popírala rovnocenné božství Ducha svatého a považo- vala ho toliko za nástroj nebo za sluhu Božího. Přípisek na okraji rukopisu ukazuje, že Hus tu cituje Symbolum Athanasiovo. Sv. Pavel, epištola k Římanům 1, 32. Výrok Isidorúv je přeložen z Dekretu Gratianova c. XI, g. III, c. 100. Ev. Janovo 10, 8. Zjevení sv. Jana 18, 1—3. Ev. Lukášovo 10, 18. Ev. Lukášovo 11, 26. Zjevení sv. Jana 18, 4 a n. 9; slova, ,lide muoj', jsou v rkp. B vynechána. Citát je vzat z Dekretu Gratianova c. VIII, q 1, c. 16. Numeri 27, 18—20; zde patří k citátu z Jeronyma. Skutkové apoštolští 1, 23—26. Sv. Pavel, 1. ep. k Timoteovi, 3, 7; náleží ještě k citátu z Jeronyma. V ep. k Římanům, 8, 14. Skutkové apoštolští 15, 37—38. Skutkové apoštolští 18, 19 a n. 143
Strana 144
93, 8: 94, 5: 94, 19, 22: 94, 29: 94, 32: 95, 13: 95, 24: 95, 30: 96, 16: 96, 24: 97, 22: 97, 31: 97, 33: 97, 36: 98, 24: 99, 5: 99, 15: 99, 19: 99, 20: 100, 9: 100, 16: 101, 4: 101, 6: 101, 9: 101, 10: 101, 14: 101, 15: 101, 16: 101, 25: 102, 3: Jan v 1. ep. 5, 19. 3. kn. Král. 2, 26—27. V 1. ep. 2, 13—14. V ep. k Římanům 13, 4. Ep. k Římanům 13, 1—4. Ev. Janovo 8, 46. Ev. Lukášovo 19, 38 a n. Sv. Rehoř v listě královně Brunhildě (Migne 77, str. 1209). Podle Husovy poznámky na okraji rukopisu je tento výrok obsažen v listě sv. Augustina k Bonifácovi 33. Sr. Dekret Gratianův c. 1, q. 7, c. 27. Podle Husovy poznámky na okraji rukopisu je výrok sv. Augustina v jeho traktátu na Janovo evangelium. Srv. Daniel 3, 28 a n. 2. ep. Petrova 2, 1—3. Ep. sv. Judy 7—8. Ev. Matoušovo 24, 45—48. Ev. Matoušovo 6, 33—34. Ev. Janovo 19, 7. Ep. sv. Pavla k Titovi 3, 10. Ev. Matoušovo 18, 17. Ev. Lukášovo 23, 41. Ev. Matoušovo 11, 25. Ev. Matoušovo 12, 50. Ev. Janovo 15, 13. Ev. Janovo 13, 35. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Janovo 10, 38. Ev. Matoušovo 20, 25—26; srv. ev. Lukášovo 14, 33. Ev. Matoušovo 10, 9. Ev. Janovo 14, 6. V ep. ke Galatským 1, 10. 144
93, 8: 94, 5: 94, 19, 22: 94, 29: 94, 32: 95, 13: 95, 24: 95, 30: 96, 16: 96, 24: 97, 22: 97, 31: 97, 33: 97, 36: 98, 24: 99, 5: 99, 15: 99, 19: 99, 20: 100, 9: 100, 16: 101, 4: 101, 6: 101, 9: 101, 10: 101, 14: 101, 15: 101, 16: 101, 25: 102, 3: Jan v 1. ep. 5, 19. 3. kn. Král. 2, 26—27. V 1. ep. 2, 13—14. V ep. k Římanům 13, 4. Ep. k Římanům 13, 1—4. Ev. Janovo 8, 46. Ev. Lukášovo 19, 38 a n. Sv. Rehoř v listě královně Brunhildě (Migne 77, str. 1209). Podle Husovy poznámky na okraji rukopisu je tento výrok obsažen v listě sv. Augustina k Bonifácovi 33. Sr. Dekret Gratianův c. 1, q. 7, c. 27. Podle Husovy poznámky na okraji rukopisu je výrok sv. Augustina v jeho traktátu na Janovo evangelium. Srv. Daniel 3, 28 a n. 2. ep. Petrova 2, 1—3. Ep. sv. Judy 7—8. Ev. Matoušovo 24, 45—48. Ev. Matoušovo 6, 33—34. Ev. Janovo 19, 7. Ep. sv. Pavla k Titovi 3, 10. Ev. Matoušovo 18, 17. Ev. Lukášovo 23, 41. Ev. Matoušovo 11, 25. Ev. Matoušovo 12, 50. Ev. Janovo 15, 13. Ev. Janovo 13, 35. Ev. Matoušovo 10, 8. Ev. Janovo 10, 38. Ev. Matoušovo 20, 25—26; srv. ev. Lukášovo 14, 33. Ev. Matoušovo 10, 9. Ev. Janovo 14, 6. V ep. ke Galatským 1, 10. 144
Strana 145
SLOVNÍČEK ač — jestliže alebrž — nýbrž ambit — chrámový ochoz B běl — bílá mouka bělizna — bílá kožišina bezděky — proti vůli, nedobrovolně bezzvláštnost — stav bez zvláštního soukro- mého majetku biskupiti — zastávati biskupský úřad bohdaj (Novák Slov.: bóhdaj) — bodejž braň — zbraň brzo — snadno bratrstvie — cechovní bratrství, cech, spo- lečenství bud — budiž, budsi bulla, bulle — papežský list bullař — kdo bully pečetí, pečetník C cpáti na koho — strkati, sváděti co na koho Č čáka — naděje číti — cítiti, znamenati člověcký — lidský čtena — písmeno čtenie — evangelium čtyrmezcietma — dvacet čtyři dbáti o něčem — dbáti o něco dělič — rozdíleč děvka — děvečka, služka dno — půda, pozemek, stavební místo dobývati čeho — domáhati se čeho domněti sě — domnívati se dopustiti — připustiti dotýkati koho, čeho — dotýkati se koho, čeho doufati komu čeho — svěřovati komu co dovésti čeho — dokázati co dóvod — důvod, odůvodnění, důkaz dovoditi — dokázati druhdy — někdy, časem držěti co — přidržovati se čeho; zadržovati dvamecítmý, dvamezcietmý — dvaadvacátý dvénásobný — dvojnásobný dvořiti — sloužiti u dvora H haklík — háček herolt — hlasatel; právník hluk — shluk, skupení, sbor hmatati čeho — hrabati, shrabovati hodně — bez závady, bez hříchu; platně hodný — důstojný, náležitý hojně — skvěle hospodářný — pohostinný hotový — náhlý, prudký, vznětlivý, popud- livý hrdlovati — rdousiti hrnček — hrneček hus, -i (podle vz. kost) — husa hybět — běda A D dálejší (2. stupeň od daleký) — vzdálenější dálež — dále dávnějí (2. stupeň od dávno): oddávnějí- od dávnější doby darovati — dařiti, obdarovávati — CH chamradie — bodláčí, plevel, hloží chtieti čemu — chtíti co I infula — vínek kolem hlavy, korunka 9 Knížky o svatokupectví 145
SLOVNÍČEK ač — jestliže alebrž — nýbrž ambit — chrámový ochoz B běl — bílá mouka bělizna — bílá kožišina bezděky — proti vůli, nedobrovolně bezzvláštnost — stav bez zvláštního soukro- mého majetku biskupiti — zastávati biskupský úřad bohdaj (Novák Slov.: bóhdaj) — bodejž braň — zbraň brzo — snadno bratrstvie — cechovní bratrství, cech, spo- lečenství bud — budiž, budsi bulla, bulle — papežský list bullař — kdo bully pečetí, pečetník C cpáti na koho — strkati, sváděti co na koho Č čáka — naděje číti — cítiti, znamenati člověcký — lidský čtena — písmeno čtenie — evangelium čtyrmezcietma — dvacet čtyři dbáti o něčem — dbáti o něco dělič — rozdíleč děvka — děvečka, služka dno — půda, pozemek, stavební místo dobývati čeho — domáhati se čeho domněti sě — domnívati se dopustiti — připustiti dotýkati koho, čeho — dotýkati se koho, čeho doufati komu čeho — svěřovati komu co dovésti čeho — dokázati co dóvod — důvod, odůvodnění, důkaz dovoditi — dokázati druhdy — někdy, časem držěti co — přidržovati se čeho; zadržovati dvamecítmý, dvamezcietmý — dvaadvacátý dvénásobný — dvojnásobný dvořiti — sloužiti u dvora H haklík — háček herolt — hlasatel; právník hluk — shluk, skupení, sbor hmatati čeho — hrabati, shrabovati hodně — bez závady, bez hříchu; platně hodný — důstojný, náležitý hojně — skvěle hospodářný — pohostinný hotový — náhlý, prudký, vznětlivý, popud- livý hrdlovati — rdousiti hrnček — hrneček hus, -i (podle vz. kost) — husa hybět — běda A D dálejší (2. stupeň od daleký) — vzdálenější dálež — dále dávnějí (2. stupeň od dávno): oddávnějí- od dávnější doby darovati — dařiti, obdarovávati — CH chamradie — bodláčí, plevel, hloží chtieti čemu — chtíti co I infula — vínek kolem hlavy, korunka 9 Knížky o svatokupectví 145
Strana 146
J jediné (jedné), jedno — leč, jenom jedva — sotva, stěží jehněd (m.) — jehněda (ž.) jeliž — pokud ne jiesti — jísti jieti — jmouti, zajmouti již — nyní, teď jmieti (příč. trpné jměn) za koho — pokládati za koho; 2. os. máš Hus užívá často v ustá- lených formulkách, aby tak vyjádřil závěr z předcházejícího tvrzení, na př. z toho máš, z toho vidíš, můžeš usuzovati a pod. K kak — jak kápě — kapuce, kukla kapice — malá kapuce; oděv s kapucí kasati pod sč — podmaňovati kláti — zápasiti na turnajích klóti sć — zaklinati se kletie — prokleti klobúček: viz koblúček kněhně — knězova kuchařka kniežě (stř. rod): kníže pohanské — kníže pohanský i koblúček — výmluva, záminka slovem „„koblúček'“ („klobúček““) Hus opisuje některé latinské výrazy Viklefovy, které nebylo snadno vystihnouti překla- dem doslovným, tedy na př. lat. sloveso sofisticari, subst. mendacium a pod. Dra- gutin Prohaska (CMF III, 220) vykládá Husův obrat „klobúček“ tak, że Hus tu má na mysli asi magickou čepici, která ně- koho nebo něco činí neviditelným; srv. v německých pověstech výraz Tarnkappe. O Šimonovi „Garodójnikovi” mluví Hus v III. kap. svého traktátu. kolekta — souhrnná, hromadná modlitba koliko — kolik kotiti — kuliti králová — královna křižmo — svatý olej kubčna — souložnice kus — díl, část, článek (víry, učení), srv, též poznámky jazykové a věcné (k str. I 23) kyjovati — biti kyjem L lapka — loupežník latiné — latinsky 146 lehčejé (2. stup. přísl.) — lehčeji lepí (2. stup. k dobrý) — lepší lokati — hltati lotrovy — lotrovsky Luceh — luciper, dábel lúčiti — odlučovati ludař — kdo loudí peníze, podvodník M maštaléř — kdo má na starosti maštale, stáje mezë — okraj ( v rukopise proti sloupcům písma) mile (pfisl.) — mile mistrskÿ — mistrovský mistrstvie — mistrovství míti, srv. jmieti; míti se jak — chovati se mlčedlivý — mlčelivý mnieti (přech. přít. mně) — domnívati se mord — vražda mordéř — vrah mstíti nad kým — mstíti se komu mütiti — rmoutiti, trápiti N nábytek — príjem nadany — nadáním obdařený nadávati koho — obdarovávati koho nahoniti — nahäneti nájem (za práci) — mzda, za niž byl kdo na- jat najieti — najmoutí najspíše: jakž najspíše — jakmile nákladitý — nákladný naložiti — nésti náklad napisovati — psáti naplatiti — nastaviti, nahraditi nasaditi — vydati vsanc né — ano, ano i, ba; Hus tímto slovem rád uvádí příklady zvlášť pozoruhodné nébrž — ano, spíše, ba spíše nebrzo — nesnadno nehoda — nehodná věc, neřest nekázaný — neslušný několiko — několik nemoc — nemoboucnost, slabost němý (hřiech) — sodomský hřích neodpuštědlný — neodpustitelný nestatecny — neużitećny; neschopný neustavičný — nestálý . nuzenie — trápení, sužování; nátlak nuziti — donucovati
J jediné (jedné), jedno — leč, jenom jedva — sotva, stěží jehněd (m.) — jehněda (ž.) jeliž — pokud ne jiesti — jísti jieti — jmouti, zajmouti již — nyní, teď jmieti (příč. trpné jměn) za koho — pokládati za koho; 2. os. máš Hus užívá často v ustá- lených formulkách, aby tak vyjádřil závěr z předcházejícího tvrzení, na př. z toho máš, z toho vidíš, můžeš usuzovati a pod. K kak — jak kápě — kapuce, kukla kapice — malá kapuce; oděv s kapucí kasati pod sč — podmaňovati kláti — zápasiti na turnajích klóti sć — zaklinati se kletie — prokleti klobúček: viz koblúček kněhně — knězova kuchařka kniežě (stř. rod): kníže pohanské — kníže pohanský i koblúček — výmluva, záminka slovem „„koblúček'“ („klobúček““) Hus opisuje některé latinské výrazy Viklefovy, které nebylo snadno vystihnouti překla- dem doslovným, tedy na př. lat. sloveso sofisticari, subst. mendacium a pod. Dra- gutin Prohaska (CMF III, 220) vykládá Husův obrat „klobúček“ tak, że Hus tu má na mysli asi magickou čepici, která ně- koho nebo něco činí neviditelným; srv. v německých pověstech výraz Tarnkappe. O Šimonovi „Garodójnikovi” mluví Hus v III. kap. svého traktátu. kolekta — souhrnná, hromadná modlitba koliko — kolik kotiti — kuliti králová — královna křižmo — svatý olej kubčna — souložnice kus — díl, část, článek (víry, učení), srv, též poznámky jazykové a věcné (k str. I 23) kyjovati — biti kyjem L lapka — loupežník latiné — latinsky 146 lehčejé (2. stup. přísl.) — lehčeji lepí (2. stup. k dobrý) — lepší lokati — hltati lotrovy — lotrovsky Luceh — luciper, dábel lúčiti — odlučovati ludař — kdo loudí peníze, podvodník M maštaléř — kdo má na starosti maštale, stáje mezë — okraj ( v rukopise proti sloupcům písma) mile (pfisl.) — mile mistrskÿ — mistrovský mistrstvie — mistrovství míti, srv. jmieti; míti se jak — chovati se mlčedlivý — mlčelivý mnieti (přech. přít. mně) — domnívati se mord — vražda mordéř — vrah mstíti nad kým — mstíti se komu mütiti — rmoutiti, trápiti N nábytek — príjem nadany — nadáním obdařený nadávati koho — obdarovávati koho nahoniti — nahäneti nájem (za práci) — mzda, za niž byl kdo na- jat najieti — najmoutí najspíše: jakž najspíše — jakmile nákladitý — nákladný naložiti — nésti náklad napisovati — psáti naplatiti — nastaviti, nahraditi nasaditi — vydati vsanc né — ano, ano i, ba; Hus tímto slovem rád uvádí příklady zvlášť pozoruhodné nébrž — ano, spíše, ba spíše nebrzo — nesnadno nehoda — nehodná věc, neřest nekázaný — neslušný několiko — několik nemoc — nemoboucnost, slabost němý (hřiech) — sodomský hřích neodpuštědlný — neodpustitelný nestatecny — neużitećny; neschopný neustavičný — nestálý . nuzenie — trápení, sužování; nátlak nuziti — donucovati
Strana 147
o obecenstvie — spolupřebývání, spolužití, ob- cování objiesti sé čeho — přejísti se čím oblúpiti koho čeho — oloupiti koho oč obořiti — zbořiti obrániti — zabrániti obrok — roční důchod, důchod spojený s kněžským úřadem, prebenda obtěžovati — zatěžovati, přitěžovati, těžším činiti obyčej — způsob obyknüti — navyknouti očitě — zřejmě, patrně oddánie — odevzdání, přepuštění odévec — odév odjieti — odníti, odejmouti odkfiknouti — kfiknouti navzajem, ozvati se, ozvati se vzajemnym kfiknutim odmluviti — odmlouvati, mluviti proti temu odporny — odporujici odstrciti — zapuditi oférovati — obétovati ochudnouti — zchudnouti olejovánie — mazání sv. olejem, poslední po- mazání ono — ono: zde — onde, tu — tam oltářník — kněz, který byl ustanoven při ně- kterém oltáři a bral požitky s tím spojené orudie — nádoba osadný (osadní) — osadník oslava — sláva ostati čeho — upustiti od čeho ostřiecí sé čeho (praes. 1. os. jedn. č. ostřéhu sé, 3. os. jedn. č. ostřéže sé)—vystříci se ostřiehati sé čeho — chrániti se před čím, va- rovati se čeho osvědčovati — dosvědčovati, prohlašovati ovšem — vůbec, zcela oznámiti — vyložiti P paduci — padající páteř — Otčenáš pecnec (2. p. pecence) — malý pecen chleba peniežek — penízek pilen býti čeho — pilně dbáti oč pilnost k čemu — horlivá dbalost čeho, péče oč pilný čeho — dbalý čeho pivce — pivko, pivečko pivnice — sklep pleš (muž. r.) — pleš (tonsura) pluh — popluží, statek po (pfedl. se 4. p.) — pro pobéhnüti po kom — bézeti za kym pobiehati od ceho — utíkati od ćeho počet — číslice; účet podací (pán) — patron (kdo má právo za- dati kostel, patronát) podacie (stř. r.) — podací právo, patronát podobenstvie — podoba ,obraz podobně — slušné podobný — vhodný, přiměřený podolek — dolní část, okraj šatu (sukně a p.) podtrhnůti — k pádu přivésti, oklamati, po- lapiti podymovati — dmychati, rozdmychovati póhon — půhon, obeslání k soudu pohrom — útok, shluk pohrzovati — pohrdati pochop — vznik, původ, počátek pochybenie — pochybnost; bez pochybení — bezpochyby, najisto pójčiti — připustiti pokdti sé — učiniti pokání pokládati koho čím — pokládati koho zač pokolebnie — pokolebné, plat od kolébky, t. j. od dítěte, kterým se vykupoval knéz, měl-li dítě pokrytsky — pokrytecky pokryvati sć — ukryvati se polożenie — způsob polożiti — uvésti, poznamenati; položiti v obyčej — navyknouti si; pokládati zač pomstiti na kom — pomstíti se na kom ponücéti — ponoukati poraziti — postihnouti, zasáhnouti poručenstvie — poručnictví; závěť, odkaz postav — stůčka (sukna) potakati — přisvědčovati potkati sé — bojem se utkati potresktati (3. os. mn. č. potreskci)— potres- tati potřeba — to, čeho kdo potřebuje potvrzenie — utvrzenf povrci (3. os. jedn. €., piít. €. povrże) — opo- vrhnouti poželeti čeho — politovati právě — po právu, správně, náležitě pravouk — právník prázdný: prázdná žena — lehká prelát — farář nebo trvale ustanovený správce kostelů prchnuti — stati se prchlivym, rozzlobiti se prostny — prostý, neučený protivny — protivící se, odporující 147
o obecenstvie — spolupřebývání, spolužití, ob- cování objiesti sé čeho — přejísti se čím oblúpiti koho čeho — oloupiti koho oč obořiti — zbořiti obrániti — zabrániti obrok — roční důchod, důchod spojený s kněžským úřadem, prebenda obtěžovati — zatěžovati, přitěžovati, těžším činiti obyčej — způsob obyknüti — navyknouti očitě — zřejmě, patrně oddánie — odevzdání, přepuštění odévec — odév odjieti — odníti, odejmouti odkfiknouti — kfiknouti navzajem, ozvati se, ozvati se vzajemnym kfiknutim odmluviti — odmlouvati, mluviti proti temu odporny — odporujici odstrciti — zapuditi oférovati — obétovati ochudnouti — zchudnouti olejovánie — mazání sv. olejem, poslední po- mazání ono — ono: zde — onde, tu — tam oltářník — kněz, který byl ustanoven při ně- kterém oltáři a bral požitky s tím spojené orudie — nádoba osadný (osadní) — osadník oslava — sláva ostati čeho — upustiti od čeho ostřiecí sé čeho (praes. 1. os. jedn. č. ostřéhu sé, 3. os. jedn. č. ostřéže sé)—vystříci se ostřiehati sé čeho — chrániti se před čím, va- rovati se čeho osvědčovati — dosvědčovati, prohlašovati ovšem — vůbec, zcela oznámiti — vyložiti P paduci — padající páteř — Otčenáš pecnec (2. p. pecence) — malý pecen chleba peniežek — penízek pilen býti čeho — pilně dbáti oč pilnost k čemu — horlivá dbalost čeho, péče oč pilný čeho — dbalý čeho pivce — pivko, pivečko pivnice — sklep pleš (muž. r.) — pleš (tonsura) pluh — popluží, statek po (pfedl. se 4. p.) — pro pobéhnüti po kom — bézeti za kym pobiehati od ceho — utíkati od ćeho počet — číslice; účet podací (pán) — patron (kdo má právo za- dati kostel, patronát) podacie (stř. r.) — podací právo, patronát podobenstvie — podoba ,obraz podobně — slušné podobný — vhodný, přiměřený podolek — dolní část, okraj šatu (sukně a p.) podtrhnůti — k pádu přivésti, oklamati, po- lapiti podymovati — dmychati, rozdmychovati póhon — půhon, obeslání k soudu pohrom — útok, shluk pohrzovati — pohrdati pochop — vznik, původ, počátek pochybenie — pochybnost; bez pochybení — bezpochyby, najisto pójčiti — připustiti pokdti sé — učiniti pokání pokládati koho čím — pokládati koho zač pokolebnie — pokolebné, plat od kolébky, t. j. od dítěte, kterým se vykupoval knéz, měl-li dítě pokrytsky — pokrytecky pokryvati sć — ukryvati se polożenie — způsob polożiti — uvésti, poznamenati; položiti v obyčej — navyknouti si; pokládati zač pomstiti na kom — pomstíti se na kom ponücéti — ponoukati poraziti — postihnouti, zasáhnouti poručenstvie — poručnictví; závěť, odkaz postav — stůčka (sukna) potakati — přisvědčovati potkati sé — bojem se utkati potresktati (3. os. mn. č. potreskci)— potres- tati potřeba — to, čeho kdo potřebuje potvrzenie — utvrzenf povrci (3. os. jedn. €., piít. €. povrże) — opo- vrhnouti poželeti čeho — politovati právě — po právu, správně, náležitě pravouk — právník prázdný: prázdná žena — lehká prelát — farář nebo trvale ustanovený správce kostelů prchnuti — stati se prchlivym, rozzlobiti se prostny — prostý, neučený protivny — protivící se, odporující 147
Strana 148
provésti (svědky) — přivésti (svědky) provolati — rozhlásiti prvé — dříve přěbývanie — příbytek přědkládati koho — dávati komu přednost piehledati — pfehl(żeti prépustiti — dopustiti piésáhati — predstihovati, prevysovati piéstüpce — kdo přestupuje (Boží přiká- zání) prétociti — prodati prétrZenie — přerušení příčina — okolnost přídržěti sé — přidržovati se pfieti (1. os. jedn. &. prím) éeho — popírati co pfieti (1. os. jedn. č. préju) — práti přijíti po dóstojenství — přijíti pro düstojen- ství příklad: upříkladě — na příklad přikrytějí — zastřeněji, tajněji příležéti — přináležeti, připadnouti přímluvce — přímluvčí pHpasie — pomocník při pasení stáda připuditi — donutiti přirozenie — přirozenost pfisobiti — pfivlastniti příští — přicházející puditi — hnäti, dohäneti, pronäsledovati pyšnějé (2. stup. přísl.) — pysnéji pytlovati — prosívati mlýnským moučným pytlem; rozsívati, šířiti R radčiše (2. stup. od rád) — raději vota — strana, družina, stoupenci Tozčísti — rozpočítati roztikati — rozvažovati, rozjímati, rozezná- vati rozum — porozumění, pochopení Ř řečník — obhájce Říměnín — Říman S sahati — zasahovati sjednati sé — srovnávati se sjednávati sé — shodovati se, srovnávati se sjíti sé — sejíti se sküla — skulina; záminka, düvod z nouze skoro (skuoro) — brzo slehka — snadno slíbiti — ručiti 148 sluséti na koho — příslušeti komu služba — bohoslužba, bohoslužebné obřady směněnie — výměna smiera — náležitá míra smieti — odvážiti se snažnost — snaživost sobiti — přisvojovati, přivlastňovati spěti — odzpívati, odříkati sprostně — prostě, jednoduše sprostný — prostý, neučený srozumeti — porozuméti ssaditi — sesaditi sstupovati — odstupovati (úřad) stavenie — zastavení (bohoslužby) státi (1. os. přít. č. stanu) oč — ucházeti se oč; (1. os. přít. č. stojím) na čem — žíti, existovati z čeho staviti — zastayiti stkmieti — ukryvati, schovávati, ukládati (Novák Slov. 160); snažiti se, dychtiti (Novotný, pozn. 181) strana — část, díl střěpěti se — starati se, dbáti stříci (1. os. přít. č. střihu)— stříhati sťřídník — kněz ustanovený trvale za nepfi- tomného faráře (nynější administrátor) nebo pomáhající faráři (nynější kooperá- tor); onen platil ročně faráři smluvený po- platek, tento dostával od faráře obyčejně jen stravu a jinak byl odkázán na dary vě- řících. stvrditi — potvrditi v úřadě nesoucím ně- jaký důchod súd — soud; odsouzení svoditi — svádéti; svoditi sé — klamati se svolánie — sném duchovenstva $ Sacovati — ceniti šart — penízek nejmenší ceny Šathan — satan šimonstvie — svatokupectví škorně — hrubé kožené boty, obyčejně vy- soké Skraláp — škraloup; pohana, úhona škřietek — diblík, čert, rarášek šle (mn. č. ž. r.) — biskupský plášť T tapart — plášť vzadu s dlouhým pruhem, který splýval až na zem; bakaláři a mistři ho musili míti (sr. Zíbrt, Dějiny kroje v zemích českých 432)
provésti (svědky) — přivésti (svědky) provolati — rozhlásiti prvé — dříve přěbývanie — příbytek přědkládati koho — dávati komu přednost piehledati — pfehl(żeti prépustiti — dopustiti piésáhati — predstihovati, prevysovati piéstüpce — kdo přestupuje (Boží přiká- zání) prétociti — prodati prétrZenie — přerušení příčina — okolnost přídržěti sé — přidržovati se pfieti (1. os. jedn. &. prím) éeho — popírati co pfieti (1. os. jedn. č. préju) — práti přijíti po dóstojenství — přijíti pro düstojen- ství příklad: upříkladě — na příklad přikrytějí — zastřeněji, tajněji příležéti — přináležeti, připadnouti přímluvce — přímluvčí pHpasie — pomocník při pasení stáda připuditi — donutiti přirozenie — přirozenost pfisobiti — pfivlastniti příští — přicházející puditi — hnäti, dohäneti, pronäsledovati pyšnějé (2. stup. přísl.) — pysnéji pytlovati — prosívati mlýnským moučným pytlem; rozsívati, šířiti R radčiše (2. stup. od rád) — raději vota — strana, družina, stoupenci Tozčísti — rozpočítati roztikati — rozvažovati, rozjímati, rozezná- vati rozum — porozumění, pochopení Ř řečník — obhájce Říměnín — Říman S sahati — zasahovati sjednati sé — srovnávati se sjednávati sé — shodovati se, srovnávati se sjíti sé — sejíti se sküla — skulina; záminka, düvod z nouze skoro (skuoro) — brzo slehka — snadno slíbiti — ručiti 148 sluséti na koho — příslušeti komu služba — bohoslužba, bohoslužebné obřady směněnie — výměna smiera — náležitá míra smieti — odvážiti se snažnost — snaživost sobiti — přisvojovati, přivlastňovati spěti — odzpívati, odříkati sprostně — prostě, jednoduše sprostný — prostý, neučený srozumeti — porozuméti ssaditi — sesaditi sstupovati — odstupovati (úřad) stavenie — zastavení (bohoslužby) státi (1. os. přít. č. stanu) oč — ucházeti se oč; (1. os. přít. č. stojím) na čem — žíti, existovati z čeho staviti — zastayiti stkmieti — ukryvati, schovávati, ukládati (Novák Slov. 160); snažiti se, dychtiti (Novotný, pozn. 181) strana — část, díl střěpěti se — starati se, dbáti stříci (1. os. přít. č. střihu)— stříhati sťřídník — kněz ustanovený trvale za nepfi- tomného faráře (nynější administrátor) nebo pomáhající faráři (nynější kooperá- tor); onen platil ročně faráři smluvený po- platek, tento dostával od faráře obyčejně jen stravu a jinak byl odkázán na dary vě- řících. stvrditi — potvrditi v úřadě nesoucím ně- jaký důchod súd — soud; odsouzení svoditi — svádéti; svoditi sé — klamati se svolánie — sném duchovenstva $ Sacovati — ceniti šart — penízek nejmenší ceny Šathan — satan šimonstvie — svatokupectví škorně — hrubé kožené boty, obyčejně vy- soké Skraláp — škraloup; pohana, úhona škřietek — diblík, čert, rarášek šle (mn. č. ž. r.) — biskupský plášť T tapart — plášť vzadu s dlouhým pruhem, který splýval až na zem; bakaláři a mistři ho musili míti (sr. Zíbrt, Dějiny kroje v zemích českých 432)
Strana 149
tdzati (3. os. mn. č. tieží) — täzati se ted — tuto, zde tehda (tehdy) — tedy těkař — rychlý jízdní posel tenký (o pivu) — řídký, slabý tesák — tesař též (často i stř. r. k zájm. týž) — totéž; srv. jazykové , textové a věcné poznámky tézéti — téziti tieZe (2.stup. přísl.) — tíže tista — čuba, fena tobolicé — tobolka toliko — tolik tovarystvie — společnost tresktati — trestati trh — obchod trZiti sé oč — smlouvati se jako na trhu za peníze, kupčiti s čím třenie — vydírání iřiedník; v. střídník turditi — utvrzovati U uhoniti — honónim, shańkou ziskati, zjed- nati ujistiti — zajistiti, zabezpeciti ukazadlo — ukazatel, index ukfiviti — ukfivditi, ubliżiti úmluva — smlouva, ujednání úmluvce — kdo učinil smlouvu, ujednání umluvovati — smlouvati uposlúchati — uposlechnouti upřiemo — přímo; upřiemý — přímý uraziti — poraziti úsilie — úsilí, snažnost, práce uspiti — uspati ustavenie — ustanovení ustaviti — vystaveti; ustanoviti ustüpiti čeho — ustoupiti od čeho utéci se — přihlásiti se utéžeti — vytéžiti, vydělati utiekati čeho — utíkati před čím utracovati — utráceti uvaliti sé vec — uvrhnouti se uvésti — zpüsobiti v váZiti co — ceniti co, všímati si čeho věc: veliká věc pokladuov — velké množství, přemíra pokladů vecéti (1. os. jedn. €. aor. vecech) — řekl jsem, 3. os. jedn. č. vece — řekl věděti: to věz — to jest, totiž vedlé — podle veličejší (2. st. k veliký) — větší věrně — věru, opravdu, vskutku, jistě věrný — věřící, pravý křesťan véfiti (1. os. jedn. č. přít. č. věři) — věřím vešken — všechen vetovati sé — sázeti se vícka — věcička vidënie — vidění, zrak vlásti — vládnouti vlüditi — přivábiti vluzovati — vábiti volati sé — odvolávati se volenec — volič volně — dobrovolně, z vlastní vůle všetečné — nerozvážně, opovážlivě vuoči — vůči, do očí vyklestiti — vyfezati, vypleniti vymlüvati — omlouvati vyníti — vyjmouti vypafiti sł — vyfititi se, vyskytnouti se vysvétiti — svécení zbaviti vyvrci — vyvrhnouti vyvfieti sé — vyprostiti se, vyklouznouti vzácnost — vznešenost vzdáti — odevzdati vzdávati — odevzdávati vznésti — uvésti; provésti, dovésti; vznésti koho nad koho — povznésti vznieti — zníti, znamenati vznositi sé — vynáseti se z záhon — řádek, sloupec (v rukopisech) zachovati sě od čeho — uchovati se, vystříci se čeho zakazovati — nakazovati, prikazovati zákon — řád, řehole zákonničí — řeholní zákonník, -a, m. — řeholník, mnich založenie — základ, podklad zamítati — odmítati, popírati zapálenie — rozpálení zástava — záloha zavázanie — závazek; pouto zavoditi — zavädeti zbohatiti — obohatiti zbraňovati — obraňovati, ochraňovati zbýti sé s kým — vyžíti s kým, snášeti se s kým zdařiti — zdárným učiniti, způsobiti, aby se zdařilo získati (3. os. jedn. č. zíště) — získati 149
tdzati (3. os. mn. č. tieží) — täzati se ted — tuto, zde tehda (tehdy) — tedy těkař — rychlý jízdní posel tenký (o pivu) — řídký, slabý tesák — tesař též (často i stř. r. k zájm. týž) — totéž; srv. jazykové , textové a věcné poznámky tézéti — téziti tieZe (2.stup. přísl.) — tíže tista — čuba, fena tobolicé — tobolka toliko — tolik tovarystvie — společnost tresktati — trestati trh — obchod trZiti sé oč — smlouvati se jako na trhu za peníze, kupčiti s čím třenie — vydírání iřiedník; v. střídník turditi — utvrzovati U uhoniti — honónim, shańkou ziskati, zjed- nati ujistiti — zajistiti, zabezpeciti ukazadlo — ukazatel, index ukfiviti — ukfivditi, ubliżiti úmluva — smlouva, ujednání úmluvce — kdo učinil smlouvu, ujednání umluvovati — smlouvati uposlúchati — uposlechnouti upřiemo — přímo; upřiemý — přímý uraziti — poraziti úsilie — úsilí, snažnost, práce uspiti — uspati ustavenie — ustanovení ustaviti — vystaveti; ustanoviti ustüpiti čeho — ustoupiti od čeho utéci se — přihlásiti se utéžeti — vytéžiti, vydělati utiekati čeho — utíkati před čím utracovati — utráceti uvaliti sé vec — uvrhnouti se uvésti — zpüsobiti v váZiti co — ceniti co, všímati si čeho věc: veliká věc pokladuov — velké množství, přemíra pokladů vecéti (1. os. jedn. €. aor. vecech) — řekl jsem, 3. os. jedn. č. vece — řekl věděti: to věz — to jest, totiž vedlé — podle veličejší (2. st. k veliký) — větší věrně — věru, opravdu, vskutku, jistě věrný — věřící, pravý křesťan véfiti (1. os. jedn. č. přít. č. věři) — věřím vešken — všechen vetovati sé — sázeti se vícka — věcička vidënie — vidění, zrak vlásti — vládnouti vlüditi — přivábiti vluzovati — vábiti volati sé — odvolávati se volenec — volič volně — dobrovolně, z vlastní vůle všetečné — nerozvážně, opovážlivě vuoči — vůči, do očí vyklestiti — vyfezati, vypleniti vymlüvati — omlouvati vyníti — vyjmouti vypafiti sł — vyfititi se, vyskytnouti se vysvétiti — svécení zbaviti vyvrci — vyvrhnouti vyvfieti sé — vyprostiti se, vyklouznouti vzácnost — vznešenost vzdáti — odevzdati vzdávati — odevzdávati vznésti — uvésti; provésti, dovésti; vznésti koho nad koho — povznésti vznieti — zníti, znamenati vznositi sé — vynáseti se z záhon — řádek, sloupec (v rukopisech) zachovati sě od čeho — uchovati se, vystříci se čeho zakazovati — nakazovati, prikazovati zákon — řád, řehole zákonničí — řeholní zákonník, -a, m. — řeholník, mnich založenie — základ, podklad zamítati — odmítati, popírati zapálenie — rozpálení zástava — záloha zavázanie — závazek; pouto zavoditi — zavädeti zbohatiti — obohatiti zbraňovati — obraňovati, ochraňovati zbýti sé s kým — vyžíti s kým, snášeti se s kým zdařiti — zdárným učiniti, způsobiti, aby se zdařilo získati (3. os. jedn. č. zíště) — získati 149
Strana 150
zlehka — snad, asi zlost — zloba, zlo, hřích, nepravost zmeškati — zanedbati zmietka — cíl, k němuž se koulí znajímati — pronajímati znamenati — pozorovati znamenávati sě — znamenati, míti význam znamenitě — významně; znamenitý — veliký znikati — unikati; zniknúti čeho — unik- nouti čemu znáti — doznávati zpět — naopak zpětný — opačný zpiečenie (Novák, Slov.: zpiecenie) — vzpí- rání, odvracení zpósobiti — uzpůsobiti, připraviti zpovídati sé čeho — zpovídati se z čeho zpravenie — zpráva, zpravování zpraviti čím — poučiti čím zpýchati — zpyšněti ztřiezvěti — vystřízlivěti zvláštní — soukromý zvláštnost — soukromý majetek Ž žákovstvo — duchovenstvo ženima — lehká ženština živost — život
zlehka — snad, asi zlost — zloba, zlo, hřích, nepravost zmeškati — zanedbati zmietka — cíl, k němuž se koulí znajímati — pronajímati znamenati — pozorovati znamenávati sě — znamenati, míti význam znamenitě — významně; znamenitý — veliký znikati — unikati; zniknúti čeho — unik- nouti čemu znáti — doznávati zpět — naopak zpětný — opačný zpiečenie (Novák, Slov.: zpiecenie) — vzpí- rání, odvracení zpósobiti — uzpůsobiti, připraviti zpovídati sé čeho — zpovídati se z čeho zpravenie — zpráva, zpravování zpraviti čím — poučiti čím zpýchati — zpyšněti ztřiezvěti — vystřízlivěti zvláštní — soukromý zvláštnost — soukromý majetek Ž žákovstvo — duchovenstvo ženima — lehká ženština živost — život
Strana 151
OBSAH Úvod (Jos. Hrabák) Jan Hus, Knížky o svatokupectví (A. Gregor) 13 Poznámky ke kritice textu 103 . Věcné poznámky a vysvětlivky 123 . Seznam citátů z bible, z Otců církevních a ostatních spisovatelů 138 Slovníček . . 145
OBSAH Úvod (Jos. Hrabák) Jan Hus, Knížky o svatokupectví (A. Gregor) 13 Poznámky ke kritice textu 103 . Věcné poznámky a vysvětlivky 123 . Seznam citátů z bible, z Otců církevních a ostatních spisovatelů 138 Slovníček . . 145
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 13: Edice
- 103: Poznámky ke kritice textu
- 123: Věcné poznámky
- 145: Slovníček
- 151: Obsah