Sotva vyhlásil Zikmund v březnu 1420 z Vratislavě kří- žovou výpravu proti všem viklefovcům a husitům, Želivský se rozhoduje pro boj. Nepřítel jakéhokoli smiřování přiměje počátkem dubna shromážděné obce Starého a Nového města k slavnostní přísaze, že budou hájiti kalicha až do těch statků a hrdel. Narychlo ustanoveny vojenské funkce hejtmanů a podhejtmanů a organisována obrana města. Zároveň vydán manifest všem Čechům, vyzývající ke spojenectví. Když se ukázala nejistou pomoc panská, před níž ostatně Želivský nepřestával varovat, našla Praha válečnicky zdatnou oporu ve vojensky zřízených obcích a bratřích táborských. O zdar revoluce se Želivský zasloužil tím, že získal Praze spojenectví Tábora. Jím také mohl radikalisovat i pražskou vládu, jak se stalo v květnu 1420 po příchodu vojsk Žižkových, ale i sborů žateckých, lounských a slánských do Prahy. V červenci se spojené síly Prahy a vojenského tábora venkovského sjedno- tily na konečném výrazu čtyř článků, v jejichž jménu bojo- valy proti vetřelci. Ten zatím oblehl hlavní město. Táborský radikalismus však poděsil představitele Starého města. Reakce v lůně ohrožené Prahy se jala podkopávat jednotu, jíž bylo tolik zapotřebí. V srpnu se proto Želivský rozhodl provésti změnu ve staroměstské vládě, kam dosadil lidi, kteří věděli, že bez táborské pomoci se Praha neubrání. Ale když vítězné zástupy, porazivší Zikmunda na Vítkově hoře a později, 1. listopadu, pod Vyšehradem, odtáhly, zdvihla reakce opět hlavu. Živila ji tentokráte uražená vzpomínka na bořivé nad- šení zbrojných zástupů, jež se obrátilo za jejich pražského pobytu proti zbylým ještě katolickým kostelům, klášterům, oltářům a drahým náhrobkům. Dočasné převládnutí šlech- ticko-měšťanských zájmů zatlačilo Želivského do ústraní. Ale nebezpečí se strany Zikmundovy, stále ještě plně neodvrácené, prokázalo správnost a nezbytnost řešení Želiv- ského. Od února 1421 se vojska pražská a táborská opět spo- 15