AUTORSTVÍ I OSOBNOST GABRIELA TETZLA kde autor sice o Šaškovi opět užívá třetí osoby, ale tak, že jeho totožnost je s ním zřejmá, ať mluní o laskavosti na dvoře londýnském, zvláště k Šaškovi, i na dvoře císařském, kde mu pan Lev na císaři vyprosil udělení odznaků vytířských, nebo o Šaškově přepadení v Katalonii. Také o tom svědčí způsob vypravování o jeskyni sv. Jakuba, kde vedle všech skoro českých šlechticů, cesty účastných, není sice Šašek jmenován, zato se však tu sám uvádí v první osobě. Jeho vzlah k panu Lvovi byl důvěrný, jak je patrno zvlášlě z jeho poslání z Nového Města (Wiener Neusladt) do Prahy, načež se nepochybně znovu be Lrovi se vzkazy Jiříkovými vrátil, talže lze z toho souditi, že byl jeho oblíbeným služebníhem. Podle toho, jak líčí audience, jimž byl přítomen, ale zvláště, jak sám v Bruselu požádal vévodu, aby mu k zápasu vybral sou- peře, je na místě domnění, že se — kromě němčiny, jíž byl ve své domovině blízek — vyznal i v latině. Šašek o Tetzlovi má celkem jen dvě zmínky, kdežto Tetzel se o Šaškovi ne- zmiňuje vůbec, ani ve svém soupise účastníků cesty. Je to nápadné a jak se zdá, ukazuje to, že mezi nimi bylo nějaké napětí; ostatně si Tetzel mnoho nevšímá ani Čechů ostatních. Přesto však právě Šaškova bolínská (Köln) zmínka o něm, kde ho jmenuje »Tacelius a Craffenberg«, nejlépe slouží k průhazu, že autorem německých zápisek o cestě Lvově, také přímo jej nevyznačujících, je Tetzel, jenž sám na počátku deníku vypravuje, jak pan Lev přijel na Gräfen- berg a jej žádal, aby s ním jel do Norimberka (Nürnberg). Byla to již pří- prava k tomu, aby byl Tetzel získán k účasti na jízdě Lvově. Na jeho účasti panu Lvovi, zdá se, velmi záleželo, protože šlo mu o to, aby měl v Tetzlovi, finančním prahtikovi, stojícím ve svém rodném Norimberku. důležitém tehdy středisku obchodním, na rozhraní mezi životními zájmy měst- ského patriciátu a venkovské šlechty, zdatného i znalého pomocníka, jenž by mu pomohl opatřiti finanční, úvěrovou techniku jeho cesty. O té jinak ne- známe leč několik podrobností, kde se vždy setkáváme s Tetzlem: ten nejen za pobytu na dvoře portugalském při nabídkách králových poznamenává, že zatím je měšec páně Lvův dobře opatřen, nýbrž i v Benátkách a v Novém Městě na dvoře císařském projednává žádost Lvovu za půjčku a je zajisté i prostředníkem při zástavě drahocenného ruhávu židovi novoměstskému. S tím- to finančním rázem účasti Tetzlovy je možná ve spojení i souvislost jiná: Lrův plán, zajeti i do Palestiny, o němž jsou kromě glejtu Filipa Burgund- ského charakteristické narážky právě u Tetzla. I přes hlavní, diplomatický ráz cesty nesmíme podceňovati Lvovu dychtivost poznání, jež v cizině chtěla vše viděti, byť i to bylo spojeno se značným ne- bezpečím, jak přímo u něho Telzel vytýká při moru v Portugalsku. V Benát- kách bylo v podstatě jeho diplomatické poslání u konce, a on by byl tehdy mohl cestou na východ vyhověti již jen svým soukromým tužbám: jednal-li pak ještě s císařem a chtěl zajeti i k Matyášovi Uherskému, nebylo to vlastně již v jeho programu, protože jednání s oběma těmito panovníky bylo zatím v souhlase s potřebami měnlivé situace opatřováno od Jiříka jinak. O pravdě- podobnosti palestinského plánu Lvova, zdá se, svědčí i latinský suchý výčet památností palestinských (»Visítatio totius terrae sanctae«), jenž provází vy- XXVI