ZVON SE ZLATÝMI KRUHY věda však, že je v mědi obsaženo, přišel ke konšelům a řekl: „Mám doma měď, potřebnou na zvon, není však má, nýbrž je toliko svěřena mé péči." Prosili ho, aby jim měď dal, aby mohli zvon dodělati, že tu věc potom s kupcem, až přijede, srovnají a slušně mu zaplatí. Stalo se, jak žádali. Když potom kupec přijel a požadoval měď od člověka, které- mu ji byl svěřil do úschovy, ten mu odpověděl, že ji už nemá, protože ji půjčil měšťanům, když ho o ni prosili, neboť chy- běla jim na ulití zvonu, že však město mu za ni zaplatí, kolik bude požadovat. Když to kupec slyšel, prosil svého přítele, aby se mohl podívati na ten zvon. A když tam byl přiveden a uviděl ty zlaté kruhy, zeptal se svého druha, řka: „Jak se na zvon dostalo to zlato. Jak mi obec zaplatí slušnou cenu za mou měď? Neboť jistě vidíš, že do mědi bylo přimíše- no zlato." Potom dodal: „Ale, když už se to stalo, nežádám za měď žádnou cenu vyjma toliko to, aby se na mou památku jak chudým, tak bohatým tímto zvonem zadarmo vyzváněly hrany." Z Nového Města, než z něho odjel, poslal pan Lev Šaška na- před ke králi Jiřímu a králové Johaně, sestře své, aby jim oznámil, že je teď, vraceje se z cesty, v Novém Městě u císa- řovy manželky. Z Nového Města jsou čtyři míle do Badenu a odtud do Vídně [Wien] rovněž čtyři. Vídeň je hlavní město rakouské, leží v rovině a teče jím řeka Dunaj [Donau]. Cesta z Vídně do Blatné je dlouhá dvacet a sedm mil a jest všem dobře zná- ma.3) O další cestě pana Lva, tentokráte již bez Šaška, vypravuje Tetzel toto: V Novém Městě se pan Lev vydal tak, že neměl již žádných peněz. Zastavil tedy u tamního žida za dvanáct set zlatých skvostný rukáv, který měl cenu dobrých deseti tisíc. 182 Potom jsme vyjeli z Nového Města a chtěli jsme k uherskému