PRŮVODCI KOSTKOVI. AUTORSTVÍ ŠAŠKOVO století připomínají členové zemanského rodu Písklat z Jaroslavě, z nichž jeden byl r. 1413 v přátelském vztahu k litomyšlskému biskupovi Janovi Železnému, ne-li přímo v jeho službě, odtud by snad byl i vysvětlitelný přechod člena téhož rodu ve službu pánů Kostků, též na Litomyšli. O stáří Jaroslavově není z čeho souditi: nepomůže ani, jak by se snad zdálo, okolnost, že mu říšské svátosti v Norimberce nepřipomněly jejich, po letech novou, ale zároveň poslední osla- vu v Praze r. 1437, neboť o tom nemusil ve svém odlehlém východočeském domově věděti. Stejně nevíme, byla-li to pražská universita, na níž nabyl svého vzdělání. Podobně, jako u Jaroslava samého, lze vytknouti souvislosti s českým výcho- dem i u jiných jeho druhů: u lehkomyslného poněkud Bavora, jejž tak lákaly erotické svody cizího života, s Hoděčínem u Častolovic, kde víme r. 1480 o Bavorovi z Bošína, nebo s Bukůvkou u Bohdanče, kde r. 1491 seděl Jan Bavor z Hustiřan (Hustiřany samy jsou u Jaroměře); Jana Červíkovského pak. opravíme-li jeho jméno na Černíkovského, s Černíkovicemi: ly se sice r. 1457 z násilné držby Jana Koldy ze Žampachu vrátily v moc Jiříkovu, Jiřík však je našemu Janovi mohl postoupiti v zástavu nebo jinak. A konečně lze snad spojiti Václava Strachotu s Orlicí u Kyšperka, kde se od r. 1406 připomínají Strachotové z Královic. Tento Strachota byl zajisté ještě mladší, poněvadž se na zpáteční cestě z Lyonu s jedním kanovníkem, vracejícím se z pouti ze špa- nělské Compostelly, rozjel »do Vlach na učenie«, snad do Bologne. Hanuš Causar, jemuž v krčmě v Roueně ukradli listy krále českého, nepraví se určitě, zda Jiříka, na heroldství, patřil asi v jinou místní souvislost: jeho jméno připomíná panoše ze Zejzíře, jinak i Frány z Ejzíře, usedlé v Praze na Malé Straně. Z nich bratří Jan a Václav z Ejzíře koupili r. 1456 tvrz Hradisko (u Hostivic), při čemž byl svědkem Jan Kornhauzský z Kolovrat; heroldský úřad Hanušův snad nebyl s tímto sociálním postavením rodovým v neshodě. O Ruprechtovi a Leonhardovi již bylo řečeno, že to podle jmen byli nepochybně Němci. Za autora deníku o cestě Lvově ještě před r. 1824, před parafrastickou mo- nografií J. E. Horkého, byl pokládán vícehráte v něm dotčený Šašek. Dobrov- ský nejprve (1792) se jen zmiňuje o »průvodci« páně Lvovu, r. 1818 jej však blíže určuje jako jeho šaška, domnívaje se asi — správně — že to ne- odporuje povaze některých dvorských šašků, mezi nimiž opravdu nacházíme i diplomaty. Od doby Horkého se na delší dobu ustálilo mínění, že jde o člena rodu Šašků z Mezihoří z Plzeňska, a s tím i souhlasil Palacký, v jehož knihovně též byl krásně zachovaný exemplář překladu Pavlovského (nyní v Národním museu pražském). Znamenití znatelé české genealogie Martin Kolář a Aug. Sedláček však způsobili změnu na prospěch určité osoby. Václa- va Šaška z Bířkova (u Přeštic). O jeho autorství — v deníku se mluví o něm opět ve třetí osobě — je doklad v deníku samém, když v Bruselu zápasí Šašek s jedním dvořanem burgund- ským a když se v těsné s tím souvislosti formální i věcné, najednou přejde k první osobě a autor vypravuje, jak vévodkyně ho poctily tolika vínem, že XXVI v opojení sotva do hospody došel. To se potom potvrzuje i na jiných místech.