BOŘITA Z MARTINIC. JINÍ PRŮVODCI LVOVI vých, zasazených na vnější zdi kaple; zde latinský nápis při znaku martinickém mluví o zřízení věže r. 1460 od pana Bořity, avšak řád zlatého rouna tu chybí. Zdá se tedy, že znaky v kapli byly teprve později namalovány i s nápisem o zří- zení kaple i věže od obou manželů r. 1460. Letopočet tento sotva znamená, že by tehdy již Bořita měl řád zlatého rouna, neboť je pochybno, že by mu jej byl Filip Dobrý udělil r. 1454 při jeho poslání do Francie, jež vlastně mířilo proti němu: spíše lze se domnívati, že nápis i s obrazem obou znaků v kapli vznikl až po r. 1460 i po návratu Bořitově z cesty páně Lvovy. Lze-li proti Bo- řitově účasti na cestě Lvově uvésti, že právě roku 1466 jemu zavadil své man- ství Mikuláš z Herlejova i že tehdy mu i král Jiří zvýšil zápis na některé vsi na Smečensku, není to důvod dostatečný, protože se obojí zápis v dvorských deskách mohl státi i za Bořitovy nepřítomnosti. Jestliže bylo třeba Bořitu z katalonského zajetí vykoupiti, není pochyby, že král Jiří i zde finančně za- sáhl, aby se jeho důvěrník, v jeho službě zajatý, opět dostal na svobodu. Pětipeským u Šaška a Tetzla rozumí genealog Kolář Václava Pětipeského z Chyš, o jehož vdově Anně z Vřesovic se činí zmínka r. 1480. Pětipsy byly u Kadaně, a již r. 1449 seděl tu Vilém Pětipeský z Krásného Dvoru (též z Egrberka), jenž měl od krále Jiřího v zástně též některé vsi na Vel- varsku a jenž snad byl otcem Václavovým. A zemanem Mirošem je Kolářovi Miroš z Vochova (Vochov nebo Bochov na Plzeňsku): hejtman toho jména byl r. 1452 na Strakonicích již pod Joštem z Rožmberka jako mistrem joha- nitským; zdá se to prav děpodobnější, nežli abychom snad hledali v porušené formě jména Zikmunda z Mirošovic, jenž r. 1468 byl šternberským purkra- bim ve Vitorazi. Než ani u několika jiných šlechticů, jejichž forma jmen u Šaška a Tetzla je zřejmě porušena, nejsme nuceni se vzdávati pravděpodobného výkladu. Výraz »Pollack, ein edelmann« u Tetzla i koruptela u Šaška »Kmesekius cum fratre« vedly dříve k výkladu Slavíhovu, že tu šlo o dva polské šlechtice, bratry Kmeseché. Třeba však oba výrazy, jež značí dvě jména, náležitě rozlišiti. »Polák« je rodné jméno, jež může dobře obstáti tak, jak je u Tetzla nachá- zíme, nebo lze je uvésti ve spojení se vsí »Poláky« u Kadaně, odkud r. 1482 máme doklad o Václavovi z Polak; spíše však se zdá býti oprávněna even- tualita první, forma »Poláh«. V tom případě však v nové alternativě, zda jde o nějakého příbuzného známého hejtmana husitského z první poloviny let tři- cátých ve Slezsku Petra Poláka (r. 1428 se nazývá Petrem Polákem z Volfi- ny), jenž je patrně týmž Petrem Polákem, jemuž r. 1437 zapsal císař Zikmund několik vsí u Počátek i Počátky samy, nebo zda jde o Jana Poláha ze Su- lislavě (u Stříbra), o němž jsou doklady z let 1448—66 (r. 1425 i 1434 se připomíná též Odolen Polák na Libořicích u Podbořan) — rozhodnutí. tuším, padne spíše na některého z Poláků sulislavských, nepochybně katolic- kých, než na Poláky z Počátek, praděpodobně utrakvistické. Pokud jde o Kmeseckého, zdá se, že je to porušenina jména »Kněžického« nebo »z Kně- žic« (u Podbořan). Snad se tu míní Jan mladší z Kněžic, jenž byl r. 1478 na Hluboké, tehdy páně Lvově, purkrabím: odtud se tehdy podnihaly do XXX Rakous kořistné jízdy, z nichž při jedné, jak praví zpráva současná, »byl