KE STR. 180—183 3) Albrecht Saský byl synovec císaře Fridricha III. a zet krále Jiřího, maje jeho dceru Zdeňku za manželku; byl i svak Albrechta Bra- niborského. Kolec je zápasník v klání. Rimbergem se rozumí Reinprecht z Rei- chenburga, šlechtic štyrský. „Pan Jan z Kolovrat klál s panem Rein- prechtem Rimbergerem a já s jeho bratrem, panem Jiřím Rimbergerem. Pan Reinprecht vrazil kopí koni pana Jana do hlavy a při tom spadl. Pan Jan i já jsme oseděli. Vévoda saský nám k tomu půjčil koně i ostatní potřeby. 5) Císařský kancléř Oldřich z Nussdorfa. 6) Tetzel má chybně: „V Hradci jsme v klidu leželi čtrnáct dní.“ 7) Hanuš ze Stubenberga. 8) „Zůstali jsme v Novém Městě osm dní a byli jsme denně u císařovny [Le- *) nory] v jejím pokoji a tancovali i jezdili jsme na saních. A zvláště měla ra- dost z toho, že se loutnař mého pána v Portugalsku naučil několika tamním tancům, jimž ho dal král portugalský učit hráti i tancovati. A nejvěťší radost měla, když viděla mouřeníny a opice, jež dal její bratr hrál mému pánovi, a velmi se jí líbilo, když si můj pán chválil, že mu její bratr král učinil velikou poctu. 9) Šaška s některými jinými patrně poslal pan Lev přímo na Blatnou, sám však k vyzvání královu i sestry královny jel do Prahy. 10) Matyáš. Ten již byl tehdy skoro na rozchodu s Jiříkem. Ne- bylo-li to již po dobytí opevněného tábora „bratříků“ Švehlových u Kostolan [30/I 14671, bylo to, jak se spíše zdá, ještě za jeho obležení: Matyáš podezříval Jiříka ze styků s nimi. 11) Zdeněk ze Šternberka, jenž držel v Rakousích Vitoraz. Bylo to zatím asi jen podezření, protože přímá válka mezi Jiříkem a jedno- tou panskou nastala až v dubnu 1467. Kdo byl hrabětem Eikerem, nemohl jsem zatím zjistit. Protože v Dol. Rakousích byly tehdy jen dva rody hraběcí, a to hrabat z Maidburga i Hardeka a hrabat ze Schauenberga, myslil bych, že tu jde o jednoho ze Schauenber- gů, snad o Oldřicha, jenž na počátku rě 1463 byl císařským hejtma- nem kraňským a r. 1467 hejtmanem celským. 12) Ondřej Baumkircher, magnát štyrský, dříve věrný přivrženec cí- sařův, se již tehdy klonil k oposici proti Fridrichovi III. a tím ke králi Jiřímu, jehož vyslovenými straníky v Rakousích byli oba Eicin- gerové, Štěpán i Osvald. 13) Mohlo to býti z jejího domu, z Králové dvora v Celetné ulici proti dvoru Královu, kam pak k společnému s králem přijetí pana Lva přešla; nebo to též mohlo býti na Staroměstském náměstí z domu Markrabina, jenž byl kdysi majetkem královny Žofie a r. 1466 patřil knížeti Viktorinovi. Zdá se, že se cesta páně Lvova v Praze skončila nikoliv již v druhé polovině ledna 1467, jak bychom podle jeho zdržení ve Štyrském Hradci a v Novém Městě i podle délky zbý- vající cesty mohli odhadovati, nýbrž podle poznámek Tetzlových až někdy v první polovině února. Zůstal pak v Praze až do sněmu na 4) 216