latiny a pohybuje se na poli i od jiných rhetorik obšírně probraném. Části tyto jsou: pozdrav (salutatio), přistup (exordium, oblahod), líčení (narratio, rozprav), prosba (petitio, proš) a odplata (conclusio, odplať) a probírají se jeden po druhém více neb méně obšírně. Pro svou praktickou potřebu důležitý jest první díl pozdrav, aby se každému náležitého titulu dostalo. Zde se také dozvídáme, že 4 nejvyšší úředníci království Českého svým stavem nad panoše vyvýšeni jsouce červeného vosku při pečetění užívají. Také v tomto díle odvolává se Prokop na Cicerona, horlí pro dobro, čest, dobré jméno, svědomí a dobré božské. Mezi stavy dává arci řádu duchov- nímu jakožto pomazaným Páně přednost, ale radí přece k opatrnosti, které důstojenství výše máš vážiti, světské či duchovní, »hledě k obecnému běhu«. Protivy třídní a společenské hledí mírniti odkazy na písmo svaté a stává se tak jakož i častými citáty z klassické literatury latinské hlasatelem huma- nismu v obojím smyslu. Dílko ukazuje nám Prokopa jako muže přísných mravů a zásad, správnosti až úzkostlivé a vysvětluje s dostatek, proč on jako katolík i u protivné strany přízně a důvěry požívati a jí sloužiti mohl. Tu můžeme lépe poznati osobnost jeho, než z vlastních jeho prací histo- rických. Rhetoriku tu zachoval nám v opise známý Oldřich Kříž z Telče v rukopisu archivu Třeboňského A. č. 6 f. 154—195. Jako rhetorika latinská na prvním místě uvedená má i toto dílko študenty, žáky 1) na očích; snad i ono sloužilo za rukověť při jeho přednáškách na universitě Pražské. Spis není datován; ale ježto praktické příklady až ze dne 27. září 1458 uvedeny jsou, ježto dále se mluví »vedle nynějšího času, ješto dsky nejdú«, což bylo v letech 1440—1454 a opět 1467—1473, a ježto Oldřich Kříž z Telče spisu dal nadpis: Rhetorica Procopii antiqui notarii,2) což mohl teprve po roce 1464 říci, jest zřejmo, že pochází z doby 1467—1473. Tuto dobu můžeme ještě určitěji omeziti. Kříž, stav se roku 1463 vikářem chrámu Páně sv. Víta a kaple Všech Svatých a roku 1465 kanovníkem Vyše- hradským, zůstal toliko do roku 1468 v Praze, kdy odešel do Plzně. Naše rhetorika padá tedy nejspíše do roku 1467—8. Bohužel schází konec a snad i začátek spisu. Ona representuje u nás dobře snahu v 15. století obecně zavládlou, sepsati takovou příruční rukověť z ohledu na praktickou potřebu v mateřském jazyku, řadíc se tak k třem formulářům chovaným v Českém museu, z nichž jeden jest latinský, druhý český a třetí má název: Formulare instrumentorum. Cancellaria regis Georgii jest poslední důležitý formulář, Cancellaria Wladislai z roku 1504 pak poslední nám známé dílo toho druhu vůbec. A jak vlast naše může se honositi počínaje od Kosmy ne- přetržitou řadou historiků, tak může i ukázati na dlouhou řadu formulářů českých jakožto bohatý zdroj politických, náboženských, právních a kulturních dějin. 4) Protož pro mnohé příčiny neslušie žákuom dobrým těch listuov psáti (f. 194°). 2) Tolik co »olim notarii«.