Po smrti paní Markéty připadnou všechny tuto uvedené statky dědičně synu Jakubovi, který, až dojde s pomocí boží let dospělých, bude mocný pán, hospodář a majitel všeho. Kdyby však nezletilý, což bůh odvrať, s tohoto světa vykročil, mají všechny napřed jmenované statky kostelu sv. Trojice připadnouti, ale Markéta, pokud živa bude, má právo jich užívati. Ostatně vyhradil si Prokop plnou moc za svého živobytí směti řečené zboží celé neb část jeho prodati, odkázati, směniti, darovati aneb dle libosti s ním naložiti. Zemře-li však bez jiného pořízení, nabývá přítomný zápis plnou platnost. 1) K tomu přikoupil Prokop roku 1464 od Valentina Skalníka z Podolí chmelnici s městištěm, příkopem a stromy za 2 kopy 35 gr.2) Ačkoliv zůstal věrným víře, v níž se zrodil, zůstával Prokop pořád v službách obce Novoměstské i za změněných poměrů, těše se pro svou rozšafnost a ne- úhonnost všeobecné přízni. Slyšeli jsme již, že nejen Novoměstští ale i Staro- městští věrné jeho služby darováním zboží odměnili. Teprv roku 1464 byl nucen buď stářím neb pro odpor proti tehdejším běhům politickým od- stoupiti; již toho roku jmenuje se Valentin jeho nástupcem3) v úřadě. Času prázdného, jejž tím získal, užil k spisování. Na sklonku svého života roku 1473 věnoval vinici u sv. Prokopa k nadání kostela sv. Trojice pod Slovany 4) a, smíme-li proti výslovnému znění zápisu z roku 1463 Rufferovi věřiti, roku 1482 zboží své okolo Botiče kapitule Vyšehradské; obnášelo to prý více než 30 strychů výsevku.5) Toho roku nejspíše také zemřel ve vysokém stáří asi 90 let. Proto nemůže býti stotožňován s mistrem Prokopem, písařem Starého města Pražského, o němž praví poznámka v rukopisu universitní knihovny Pražské XI. E 1. f. 143: M. Procopius, quem sevissimi heretici in sedicione Pragensi (t. j. 1483) iam deiectum iugulare volebant, quia fidelissime cronicas scripsit, tím méně mohl roku 1493 státi v čele těch, kteří Pražany k poslušnosti papeže přivésti chtěli, a roku 1495 zemříti. Též není on otcem Pražského radního Havlíčka, jenž pro zradu města dne 21. srpna 1514 popraven byl.6) Teprve Tomek v Dějepise Prahy VIII. 284. dokázal, že jest to jiná osoba, a sice M. Prokop od pěti korun, jenž byl napřed šestipanským, potom staroměstským písařem. Tohoto M. Prokopa žádal Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic o kroniky a letopisy. 7) Byli tudíž dva historikové téhož jména a téhož povolání téměř současně v Praze živi. Co by však M. Prokopovi připsati se mohlo, o tom není možno ani důmněnky vysloviti. 1) Manuál 2086 f. B XXVIII. — 2) Manuál 2086 f D XIIII. — 3) Tomek, Praha VIII. 285. — *) Tamtéž 248. — 5) Ruffer 225. — 6) Palacky, Geschichte des Hussiten- thums und... Prof. Dr. C. Höfler 19; Bachmann, Mitth. d. D. XXV. p. 220. — 7) Věk 35; Josef Truhlář, Listář Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic 200—203, 207.