na tom domě na 55 kop grošů.1) Za císaře Sikmunda nabízeli mu Berounští úřad městského písaře spolu se správou školy tamní, ale Novoměstští ho nepustili.2) Dne 3. prosince 1439 vyskytuje se co nástupce Ondřeje z Mysli- bořic nejvyšším písařem Nového města Pražského maje pod sebou více písařů;3) proto se jmenuje v latinských listinách obyčejně protonotarius. V městské knize z roku 1448 poukázáno jest písaři Prokopovi na vosk a na papír 30 grošů.4) Asi roku 1444 žádal ho kníže Václav svrchujmeno- vaný, zasílaje mu podle všeho list na držení domu Opavského, vyhotovený dle vlastního vzoru Prokopova, o vypátrání a zaslání tovaryše v alchimii dospělého.5) Tím vysvětluje V. V. Tomek, proč asi dům ten dostal název Faustův. V ty doby jmění Prokopovo znamenitě se množilo: roku 1448 koupil od paní Křisty, vdovy po řezníkovi Petru Chrtovi dům (č. 501) s městištěm a vinicí, ležící mezi domem (č. 502) někdy Václava knížete Opavského, v němž zůstával, a mezi domem Mikuláše Pernikáře (č. 500) za 20 kop, jež hned složil.6) Dne 10. ledna 1450 získal koupí od Anny vdovy po Vít- kovi de Prato louku se zahradou, stromy ovocnými i divokými mezi Boti- čem a náhonem Botičským, který dělil podhradí Vyšehradské od Nového města, též dům (č. 419) s městištěm a s čáští řeky (t. j. potoka Botiče) proti kostelu sv. Vojtěcha pod Vyšehradem za 5 kop grošů. Dům ten držela nadřečená Anna napřed s Vítkem a po jeho smrti sama asi 50 let a, když roku 1420 vojáky Vyšehradskými spálen a povodní dne 21. čer- vence 1432 smeten a se zemí srovnán byl, dala jej znova vystavěti. Stateček ten příslušel pod pravomoc kapituly Vyšehradské, jíž se z něho 15 grošů ročního platu odvádělo. Chtěje místo to zvelebiti, udělal zde Prokop s po- volením děkana a kapituly Vyšehradské rybník, jehož hranice a hráz proti hořejšímu a dolejšímu potoku na svůj náklad vrbami a stromy posázel a spevnil. Listinu o tom sepsal veřejný notář Jan Jakubův z Žerovic. Děkan kapituly, posadiv svůj klobouk Prokopovi na hlavu, jej tak v držení toho statečku uvedl.7) Téhož roku prodaj Mařík Selik rybník s hrází, pla- ninou a stromy, část chmelnice a příkopu, jak to někdy Vítu Svišovi, kanovníku Vyšehradskému, dědičně patřilo a jak to sám od úředníků obou měst Pražských byl koupil, písaři Prokopovi, jenž měl na to list od řečeného kanovníka Víta, za smluvenou sumu peněz, a soused Novoměstský, Janek Stříbrný, odevzdávaje obci majestát císařský na zboží Podolské, po- 1) Tomek, Praha VIII.. 149; manuál městský č. 2086 f. B XXVIII. — 2) Tomek, Praha VIII. 284. Quod tempore diue memorie cesaris Sigismundi officium notariatus in ciuitate Veronensi cum regimine scole dum acceptaueram, si dimissus fuissem a communitate Noue ciuitatis Pragensis (Praxis). — 3) Quia solus cum meis ingrossato- ribus communiter notarii consulatus istius antique ciuitatis .. . a jinde cum meis in- grossatoribus renui (Praxis), při čemž »antique ciuitatis« jest buď omyl písařův aneb má znamenati Prahu starobylou vůbec. — 4) Manuál městský č. 88 f. 238'. — 5) Č. Č. M. 1845. 71. — 6) Manuál č. 88 f. 173, manuál č. 2081 f. 127., Tomek, Praha VIII. 149. — 7) Manuál č. 88 f. 444—8, Tomek, Praha VIII. 168., 200.