Strana 1
ROZPRAVY ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. ROČNÍK VIII. TŘÍDA I. ČÍSLO 2. PROKOPA PÍSAŘE NOVOMĚSTSKÉHO " ČESKÁ „ARS DICTANDI“. Z RUKOPISU TŘEBOŇSKÉHO K TISKU UPRAVIL A ÚVODEM OPATŘIL FRANT. MAREŠ. (PŘEDLOŽENO DNE 31. BŘEZNA 1900.) V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1900.

Strana 2
TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE.

Strana 3
PREDMLUVA. Vydávajíce rhetoriku českou Prokopa písaře Nového města Pražského, doufáme se tím zavděčiti milovníkům staršího písemnictví českého, histori- kům i právníkům. Byltě Prokop nejen ve svém povolání jako nejvyšší písař Nového města Pražského muž na slovo vzatý, nýbrž i učenec a pro- fessor na výši časové stojící, dosti plodný spisovatel a humanista. Pomocné historické vědy, smíme-li tak moderně se vyjádřiti, souvisejíce s jeho po- voláním, našly v něm povolaného interpreta. Pokud byl samostatným neb od jiných odvislým, těžko říci, dokud hlavní jeho dílo, latinská rhetorika (o výmluvnosti) vydána není; také to nepadá u spisovatele středověkého tak mnoho na váhu, protože doba ta, veškeré vymoženosti a vědy za spo- lečný majetek považujíc, i doslovné převzetí a vypsání jiného spisovatele za dovolené měla. Ostatně on své prameny svědomitě jmenuje. Nám stačí, že stál na výši časové, pojav do svých přednášek vědu v celém rozsahu: o výmluvnosti, o rhetorice, o císařské a papežské diplomatice a o listinách soukromých, a že pravidla všeobecná obohatil vypsáním na- šich domácích zvláštností v Praxis et cursus cancellariae civilis a v české rhetorice. Takový muž byl by každé universitě, ne- řkuli naší tehda zubožené Alma mater sloužil za ozdobu; bohužel že jako člověk ženatý a rozhodný katolík jen mimo fakultu a na krátce svá čtení na universitě konati mohl. Pokud nyní přehlédnouti můžeme, znal Ovida (Pont.), Vergila (Bucol.), Cicerona (De oratore), Ezopa, Terentia, Statia (Thebais), Boniface Veronského (Eulistea), Tibina (Rhetorica), Aeneáše Sylvia (Historia boh.), Vavřince z Březové a Viklefa (Libri de realibus universalibus). K tomu přičísti třeba spisy právnické: Justinianovy instituce, leges imperiales, ius montium seu vinearum, papežské dekretálie a kanony. On píše jasný, jadrný sloh, prázdný všeho bombastu, jak to od právníka žádáme. Pro časté citáty z autorů staroklassických, ještě však více pro jeho ethickou, ušlechtilou povahu neváháme jej k humanistům přičísti. Ve svých spisech užívá stejně češtiny jako latiny, kdežto tito mateřštinou po- hrdali, jenom v formálním napodobení starých klassiků si libujíce. Snad ani řečtina nebyla mu cizí.

Strana 4
Při svém vydání řídili jsme se tou zásadou, že jsme příklady k vy- světlení a doložení pravidel předvedené dali tisknouti menší literou, aby tak pravidla a výklady Prokopovy tím spíše vynikly. Příklady, jak jsme na několika místech pod čárou ukázali, jsou co do jmen a datování zcela libovolně upraveny, tak že jich jenom s velikou opatrností a s kritikou užiti možná. Proto jsme také, nechtíce nikoho v omyl uvésti, upustili od sestavení vsutých listin a jmen osobních a místních v rejstříku na konci knihy. Český text podán v transkripci, latinský věrně. Konečně zbývá nám učiniti zadost příjemné povinnosti: vzdáti uctivé díky veledůstojnému pánovi Msgn. Dr. Frant. Kráslovi, prelátu scholastiku velechrámu sv. Víta, a p. dvornímu radovi prof. Dr. Em. Ottovi za za- půjčení rukopisu kapitulního, p. prof. Dr. Jar. Čelakovskému, archiváři kr. hlavního města Prahy, jeho adjunktu Dr. Jos. Teigemu za poskytnutí starých knih městských a p. kustosovi Ferd. Tadrovi za vyhledání ruko- pisu universitní knihovny v Praze. V Třeboni, dne 10. listopadu 1899. Frant. Mareš.

Strana 5
Prokop Pražský. Písař Prokop narodil se pravděpodně kolem roku 1390 a podle toho, že se píše Procopius de Praga, byl rodič Pražský. Roku 1410 dosáhl hodnosti bakalářské na universitě Pražské, maje při tom M. Jana Husa za promotora.1) Vyššího stupně nejspíše pro povstalé nepokoje v zemi nedosáhl. Na vznik nového učení dobře se pamatoval, ač je zatracoval. 2) Roku 1434 objevuje se již jako (mladší) radní písař nového města Pražského, v kte- rémžto postavení byl zajisté již delší dobu. Téhož roku ztvrzuje Katruši Plzeňské příjem tří kop grošů za domek jí prodaný a, smíme-li věřiti pří- kladu v Rhetorice uvedenému, koupil od Petra kramáře dům za 70 kop gr.3) Císař Sikmund jmenoval jej hospodářem královského dvora na Zderaze (č. 329), kdež se i ubytoval,4) a kníže Václav Opavský dal mu list, aby se odtud přestěhoval do domu Opavského (č. 502.), jenž pro časté měnění obyvatelstva a zvláště pro vkročení vojska do města dne 6. května 1434 jakožto byt rychtáře Novoměstského Petra velice zbořen, zkažen a opuštěn jsa, nevyhnutelně opravy vyžadoval, slibuje, že ti nákladové, kteréž by na ten dům učinil, mají jemu navráceni býti, a i konšelů Nového města Praž- ského za svolení žádaje.5) Na tuto přímluvu dovolili mu tito dne 7. května r. 1435, aby v něm do sv. Havla bydleti a vinice od něho zdělané užiti směl.6) A když tak Prokop do toho domu spustlého a zbořeného se vstěhovav, jej v skutku svými vlastními penězi opravovati se jal, dal mu roku 1441 kníže Václav list na pergameně pod svou visutou pečetí, vyznávaje, že jest Prokop na ten dům 15 kop grošů naložil, kteréž mu i s tím, což by naň dále naložil, než by ho postoupil, mají navráceny býti, a i to právo mu dávaje, aby jej mohl tak prodati, zastaviti, směniti, odkázati neb dáti. Dne 11. ledna 1444 vydali mu Novoměstští list na držení toho domu prostého všech břemen městských. Do roku 1463 vzrostly pohledávky Prokopovy 1) V. V. Tomek, Dějepis Drahy VIII., 284. — 2) Nam sub rege Wenceslao, nostra demum memoria, aetatis sue circiter L perfida Wiglefistarum insania ortum habuit. — 3) Manuál archivu města Prahy č. 2082 f. 97. — 4) Tomek, Zpráva o domě doktora Fausta Č. Č. M. 1845, 70; týž, Praha VIII., 165. — 5) Č. Č. M. 1845, 70. — 6) Tomek, Praha VIII., 149; Základy 2., 13a.

Strana 6
na tom domě na 55 kop grošů.1) Za císaře Sikmunda nabízeli mu Berounští úřad městského písaře spolu se správou školy tamní, ale Novoměstští ho nepustili.2) Dne 3. prosince 1439 vyskytuje se co nástupce Ondřeje z Mysli- bořic nejvyšším písařem Nového města Pražského maje pod sebou více písařů;3) proto se jmenuje v latinských listinách obyčejně protonotarius. V městské knize z roku 1448 poukázáno jest písaři Prokopovi na vosk a na papír 30 grošů.4) Asi roku 1444 žádal ho kníže Václav svrchujmeno- vaný, zasílaje mu podle všeho list na držení domu Opavského, vyhotovený dle vlastního vzoru Prokopova, o vypátrání a zaslání tovaryše v alchimii dospělého.5) Tím vysvětluje V. V. Tomek, proč asi dům ten dostal název Faustův. V ty doby jmění Prokopovo znamenitě se množilo: roku 1448 koupil od paní Křisty, vdovy po řezníkovi Petru Chrtovi dům (č. 501) s městištěm a vinicí, ležící mezi domem (č. 502) někdy Václava knížete Opavského, v němž zůstával, a mezi domem Mikuláše Pernikáře (č. 500) za 20 kop, jež hned složil.6) Dne 10. ledna 1450 získal koupí od Anny vdovy po Vít- kovi de Prato louku se zahradou, stromy ovocnými i divokými mezi Boti- čem a náhonem Botičským, který dělil podhradí Vyšehradské od Nového města, též dům (č. 419) s městištěm a s čáští řeky (t. j. potoka Botiče) proti kostelu sv. Vojtěcha pod Vyšehradem za 5 kop grošů. Dům ten držela nadřečená Anna napřed s Vítkem a po jeho smrti sama asi 50 let a, když roku 1420 vojáky Vyšehradskými spálen a povodní dne 21. čer- vence 1432 smeten a se zemí srovnán byl, dala jej znova vystavěti. Stateček ten příslušel pod pravomoc kapituly Vyšehradské, jíž se z něho 15 grošů ročního platu odvádělo. Chtěje místo to zvelebiti, udělal zde Prokop s po- volením děkana a kapituly Vyšehradské rybník, jehož hranice a hráz proti hořejšímu a dolejšímu potoku na svůj náklad vrbami a stromy posázel a spevnil. Listinu o tom sepsal veřejný notář Jan Jakubův z Žerovic. Děkan kapituly, posadiv svůj klobouk Prokopovi na hlavu, jej tak v držení toho statečku uvedl.7) Téhož roku prodaj Mařík Selik rybník s hrází, pla- ninou a stromy, část chmelnice a příkopu, jak to někdy Vítu Svišovi, kanovníku Vyšehradskému, dědičně patřilo a jak to sám od úředníků obou měst Pražských byl koupil, písaři Prokopovi, jenž měl na to list od řečeného kanovníka Víta, za smluvenou sumu peněz, a soused Novoměstský, Janek Stříbrný, odevzdávaje obci majestát císařský na zboží Podolské, po- 1) Tomek, Praha VIII.. 149; manuál městský č. 2086 f. B XXVIII. — 2) Tomek, Praha VIII. 284. Quod tempore diue memorie cesaris Sigismundi officium notariatus in ciuitate Veronensi cum regimine scole dum acceptaueram, si dimissus fuissem a communitate Noue ciuitatis Pragensis (Praxis). — 3) Quia solus cum meis ingrossato- ribus communiter notarii consulatus istius antique ciuitatis .. . a jinde cum meis in- grossatoribus renui (Praxis), při čemž »antique ciuitatis« jest buď omyl písařův aneb má znamenati Prahu starobylou vůbec. — 4) Manuál městský č. 88 f. 238'. — 5) Č. Č. M. 1845. 71. — 6) Manuál č. 88 f. 173, manuál č. 2081 f. 127., Tomek, Praha VIII. 149. — 7) Manuál č. 88 f. 444—8, Tomek, Praha VIII. 168., 200.

Strana 7
stoupil Prokopovi dvě loučky s rybništi, s oběma břehy, se vším dřívím plodným a s vrbami, se stezkou a vinicí — tuto však jen v užívání beze dna — s tou další žádostí, aby Prokop za to, že pánům i obci zdávna i jemu Jankovi tak věrně sloužil, z těch louček a rybnišť obci žádného úroku neplatil, dokud tato v držení toho zboží v Podolí bude. Purkmistr, konšelé i obec, chtíce toho Prokopu rádi příti, dali k tomu svou plnou vůli, zvlášť protože měl na to list řádný od kanovníka Víta.1) O tuto chmelnici ucházela se před radou městskou Marta Mamková, ale tu vy- stoupil písař Prokop a odpíraje tomu pravil: »Páni, já jsem se k polovici chmelnice, kterouž ona nyní drží, připověděl za Jana Stříbrného. Pak teď Mamková chce druhou polovici chmelnice koupiti; ten trh já jí zastavuji, neb dá-li bůh, mám k té chmelnici dobré právo.« Následkem toho od- poru nedopustili páni trhu vzdání, nýbrž usnesli se v plné radě, aby se Mamková s Prokopem přátelsky smluvili.2) K tomu přikoupil Prokop za- hradu někdy Jana Rachela, rychtáře Vyšehradského, s dvěma haltéři na kraji města při Botiči. Téhož roku koupil i vinici na západní straně od Michle u studánky Jezerky.3) Od Maříka Bezrukého koupil roku 1451 druhou vinici podél cesty k sv. Prokopu 4) po pravé straně. Roku 1452 zavázal se, že zboží kapitulního nikomu neprodá neb nepronajme, kdoby úroku z něho řádně nemohl platiti.5) Též dosáhl, ani nevíme jakým způsobem, patronátu kostela sv. Trojice pod Slovany. Kostel ten, dříve sv. Antonínu zasvěcený, těšil se zvláštní přízni Prokopově, jenž jej nejspíše přestavěti dal, načež se roku 1463 již pod svým novým pojmeno- váním objevuje. Král Jiří ztvrdil mu toto podací právo jakož i list knížete Arnošta na dům Opavský listem daným dne 31. července 1460.6) Dne 11. listopadu 1476 dosadil Prokop jako patron k farnímu kostelu sv. Tro- jíce Ondřeje z Budišova, kanovníka Vyšehradského. Roku 1455 získal koupí dům řečený na Zbiroze s městištěm a za- hradou na rohu pod ulicí Krupnou mezi domem někdy Kučalovým a domem Prokopa tesaře od Doroty vdovy po Tomáškovi Literátu z Náchoda. 7) Naproti tomu postoupil roku 1457 dům (č. 501) s městištěm a větší částí vinice mezi domem Opavským a domem Michala Pernikáře Vaničkovi za 28 kop grošů, reservovav si zadní část vinice se skalkou, prosté všech daní, platů a berně, již z celé vinice v obnosu 4 grošů Vaniček sám platiti po- vinen bude. Tento má také stoku nad světnicí obrátiti k svému dvoru neb k své zahradě a Prokopovi jest dovoleno na zdi mezi jejich domy dle libosti stavěti.8) Za to koupil od Michala Pernikáře ještě téhož roku dům s městištěm a vinicí mezi domem Vanička a domem Štěpána překupníka dobytka za 50 kop grošů. Při tom jest vyjednáno, že Michal dílny k pře pouštění vosku a komory pod světnicí od Havla ještě do roka užívati smí. 1) Manuál č. 88 f. 521—2. — 2) Manuál 88 f. 616. — 3) Tomek, Praha VIII. 170. 246 — 4) Tamtéž 248. — 5) Ruffer, Historie Vyšehradská 225. — 6) Tomek VIII. 167; III. 61. — 7) Manuál 2081 f. 145'; 2085 f. 3. — 3) Manuál 2085 f. DXXVIII.

Strana 8
8 Dům ten s příslušenstvím prodal Prokop roku 1460 paní Elšce, ženě Mi- kuláše Knížka, za 70 zlatých uherských a 13 kop grošů dluhu. 1) Roku 1458 postoupil Prokop svatu svému ševci Janovi a jeho manželce Dorotě pusté místo získané od někdy dědicův Hlavových na rohu vedle domu někdy koželuha Jana Chanického a vedle kostela sv. Antonína, kdež řečený Jan nákladem svým dům (č. 429) si vystavěl. Dům ten odkoupil mu opět Prokop roku 1463 za 25 kop grošů.2) Dále koupil roku 1462 od Kateřiny Bartoňkové chmelnici s haltéři, domkem, městíštěm a stromy ovocnými i planými v Psářích u Botiče za 84 kop grošů a od Matěje sládka zahradu s městišti, domkem a haltéřem na Botiči u horní stoky mlýnské proti kostelu P. Marie Sněžné.3) Roku 1463 koupil od Pavla příjmím Ježíš chmelnici se zahradou za sv. Pankrácem za 13 kop grošů, kdež měl již, ani nevíme od které doby, 5 rybníčků s paloučky v úpadě pod Kavčí horou. 4) Ze soukromého života Prokopova víme, že byl ženatý, že jeho žena jmenovala se Markéta a že spolu měli syna Jakuba. Markéta připo- míná se poprvé roku 1447; byla sestrou ševce Jana, jenž již roku 1458 se vyskytuje a Dorotu za manželku měl. Syn Prokopův Jakub byl roku 1468 ještě nezletilý. Zápis ze dne 16. listopadu 1463 podává nám úplný přehled ma- jetkových poměrů Prokopových. Předstoupiv totiž před pány radní pro- hlásil, že dává po své smrti platně veškerý svůj majetek movitý i nemovitý své manželce, počestné paní Markétě, a synu Jakubovi, a sice: 1. chmelnici někdy Bartoňkovu se zahradou, haltéři a domem v Nůslích; 2. 55 kop grošů pojištěných na domu knížete Opavského; 3. pět rybníčků za sv. Pankrácem s paloučky; 4. chmelnici Ježíšovu se zahradou pod těmi rybníky; 5. větší louku pod Vyšehradem i dům se zahradou a polem za klá- šterem Slovanským na Botiči u zdi městské; 6. haltéře tu mu dané od JMti. královské s pustým městištěm u domu Opavského; 7. všechny své platy na vinicích a polích s dvěma kopami platu na Svémyslicích a 2 kopami platu na Měcholupech, vtělených v deskách zemských; 8. platy od hejtmanů města Pražského a pánů Staroměstských za služby mu darované v Psářích; 9. všechny listy a zápisy na to zboží jemu svědčící i s 3 listy krá- lovskými; 10. podací právo ke kostelu sv. Trojice pod klášterem Slovanským zároveň s nárožním domem a městištěm. 1) Manuál 2081 f. 154—5; 2085 f. DXXVIIII. — 2) Manuál 2081 f. 151', Tomek VIII. 168; manuál 2086 f. BX; B XXV. — 3) Manuál 2085 f. M XII a 2081 f. 157. — 4) Manuál 2086 f. D. V.

Strana 9
Po smrti paní Markéty připadnou všechny tuto uvedené statky dědičně synu Jakubovi, který, až dojde s pomocí boží let dospělých, bude mocný pán, hospodář a majitel všeho. Kdyby však nezletilý, což bůh odvrať, s tohoto světa vykročil, mají všechny napřed jmenované statky kostelu sv. Trojice připadnouti, ale Markéta, pokud živa bude, má právo jich užívati. Ostatně vyhradil si Prokop plnou moc za svého živobytí směti řečené zboží celé neb část jeho prodati, odkázati, směniti, darovati aneb dle libosti s ním naložiti. Zemře-li však bez jiného pořízení, nabývá přítomný zápis plnou platnost. 1) K tomu přikoupil Prokop roku 1464 od Valentina Skalníka z Podolí chmelnici s městištěm, příkopem a stromy za 2 kopy 35 gr.2) Ačkoliv zůstal věrným víře, v níž se zrodil, zůstával Prokop pořád v službách obce Novoměstské i za změněných poměrů, těše se pro svou rozšafnost a ne- úhonnost všeobecné přízni. Slyšeli jsme již, že nejen Novoměstští ale i Staro- městští věrné jeho služby darováním zboží odměnili. Teprv roku 1464 byl nucen buď stářím neb pro odpor proti tehdejším běhům politickým od- stoupiti; již toho roku jmenuje se Valentin jeho nástupcem3) v úřadě. Času prázdného, jejž tím získal, užil k spisování. Na sklonku svého života roku 1473 věnoval vinici u sv. Prokopa k nadání kostela sv. Trojice pod Slovany 4) a, smíme-li proti výslovnému znění zápisu z roku 1463 Rufferovi věřiti, roku 1482 zboží své okolo Botiče kapitule Vyšehradské; obnášelo to prý více než 30 strychů výsevku.5) Toho roku nejspíše také zemřel ve vysokém stáří asi 90 let. Proto nemůže býti stotožňován s mistrem Prokopem, písařem Starého města Pražského, o němž praví poznámka v rukopisu universitní knihovny Pražské XI. E 1. f. 143: M. Procopius, quem sevissimi heretici in sedicione Pragensi (t. j. 1483) iam deiectum iugulare volebant, quia fidelissime cronicas scripsit, tím méně mohl roku 1493 státi v čele těch, kteří Pražany k poslušnosti papeže přivésti chtěli, a roku 1495 zemříti. Též není on otcem Pražského radního Havlíčka, jenž pro zradu města dne 21. srpna 1514 popraven byl.6) Teprve Tomek v Dějepise Prahy VIII. 284. dokázal, že jest to jiná osoba, a sice M. Prokop od pěti korun, jenž byl napřed šestipanským, potom staroměstským písařem. Tohoto M. Prokopa žádal Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic o kroniky a letopisy. 7) Byli tudíž dva historikové téhož jména a téhož povolání téměř současně v Praze živi. Co by však M. Prokopovi připsati se mohlo, o tom není možno ani důmněnky vysloviti. 1) Manuál 2086 f. B XXVIII. — 2) Manuál 2086 f D XIIII. — 3) Tomek, Praha VIII. 285. — *) Tamtéž 248. — 5) Ruffer 225. — 6) Palacky, Geschichte des Hussiten- thums und... Prof. Dr. C. Höfler 19; Bachmann, Mitth. d. D. XXV. p. 220. — 7) Věk 35; Josef Truhlář, Listář Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic 200—203, 207.

Strana 10
10 Literární činnost Prokopova. 1. Za správy země České panem Jiřím Poděbradským, nejspíše r. 14521) měl Prokop čtení na universitě Pražské2) o rhetorice, o vedení knih městských a o stylistice. Vyprosiv si božskou pomoc, bez níž by byl špatný počátek,3) přislíbil v první lekci čtení o viaticum rhetoricae a praxis et cursus cancellariae civilis. Vos, amantissimi auditores, oslovuje své posluchače, qui, ut spero, plurimi ad sacros ordines, aliqui vero ad status honestos, prout unicuique ex alto concessum fuerit, gliscitis pervenire O posluchárně mluví s velikou úctou: propter reverentiam huius veneran- dissimi lectorii. Přednášku svou rozdělil na 5 pojednání: v 1. pojedna o rhetorice vůbec a o druzích řeči, v 2. o částech řeči, v 3. o barvách řeči, v 4. o řeči v dopisech a v 5. o vedení knih městských. Rhetorikou pak rozumí rozumné navedení k výmluvnosti: dicitur rhetorica a potu rhe- torhesis, a copia locutionis; rhesis enim apud Graecos locutio nuncupatur Dělí ji opět na přirozenou a nabytou. Podle znamenitého glossatora příruční knihy4): De bono oratore rozděluje rhetoriku na tři druhy: 1. genus iudiciale, řeč před soudem, sestávající z obžaloby neb obhájení a hledíci ku právu neb bezpráví. 2. Genus demonstrativum, řeč slavnostní, sestávající z chvály neb hany, a jednající o dobrém neb zlém. 3. Genus deliberativum, řeč v shromáždění lidu neb před senátem, radící neb zrazující. Jsou to tedy známé již od Aristotela všeobecně přijaté druhy řeči, jichž též Cicero ve svém spisu De oratore se drží; tohoto zná i náš Prokop velmi dobře a od- volává se často naň. 5) V druhém pojednání rozebírá části řeči a mluví 1. o úvodu, exordium a jeho druzích, jak řeč započíti, aby dobrý úspěch měla, 2. o vypravování věci, narratio, při čemž vyměřuje pojem historie, diaria či effemerid, ka- lendáře a annálů či letopisů. Historia, praví, est res gesta ab etatis nostre remota memoria, quod genus Apius 6) induxit Carthaginiensibus. Effe- merides, quod apud nos diarium dicitur, est illa historia, in qua continetur unius diei gescio, sicut historia Chonradini, quam composuit metrice Boni- facius Veronensis. Calendaria, in qua ea, que per mensem geruntur, conti- nentur. Annalis autem est illa, in qua res gesta multis temporibus conti- 1) Příklady od něho uvedené mají na 3. místech letopočet 1451 a jinde praví: Hodie etiam octo dies scribere litteram super falsarios monete, qui nunc detinentur, ad dominum gubernatorem ... recusaui. — 2) Restat procedere ad ea, que in leccionis principio sunt premissa. Primum intendimus loqui de iure. — 3) Inuocato primum diuino auxilio, quo sine nullum rite fundatur exordium. De quibus omnibus et aliis pluribus in nomine domini prosequimur. — 4) Et hec diuisio habetur per in- geniosum glosatorem compendii libelli De bono oratore, cuis tractatus sic incipit: Vi- uenti inuide, morsus detractorios non formidans. — 5) Tulium sequentes de parte rhetorice persuasiue iusti et dissuasiue iniusti. Sicut ipse Tulius 1. 2. libro. — 6) Nej- spíše Appius Claudius Caecus, jehož podporou r. 304 vyšly Fasti.

Strana 11
11 netur, sicut Troiana, Thebaides et alie similes. 1) Ku poučení radno bráti analogické příklady z starého neb nového dějepisu, aneb dle Terentia, Vergilových Bukolik a Ezopa příběhy smýšlené, ale možné. Při tom zmiňuje se de domino Borssone, qui filiam desponsatam cuidam Ungaro non dedit, tamen transductam de morte fratrum non dolentem in bello occisorum, sed de marito plangentem occidit, události jinak nám neznámé. 3. O dané úloze, propositio, a částech řeči, divisio. 4. O důkazu, argumentatio, probatio, confirmatio. 5. O vyvrácení, refutatio. 6. O závěrku, conclusio. Třetí traktát jedná de coloribos rhetoricae, o ozdobách, figurách a všem tom, co ke kráse a síle vyjádření patří. V čtvrtém pojednání ro- zebírá se výmluvnost v dopisech, určuje se rozdíl mezi littera a epistola a co jest dictamem; není však ukončeno a pro pokračování nechám čistý papír. Pojednav tak obvyklým způsobem v 4 kapitolách o správnosti, leposti a částech řeči jakožto základu vší rhetoriky (pro fundamento) a odporučiv to svým posluchačům k dobrému zapamatování (memorie commendari), přichází v pátém a posledním odstavci k praxis et cursus cancellariae civilis. Kdežto dosavadní výklady se týkaly každého vzdělance, jenž ústně neb písemně ozdobné řeči a tedy i takového návodu potřebuje, bere toto čtení přece jen nejvíce ohled na budoucí písaře městské (notarii), kteří prý jsou okem obce,2) učíc je, které a jak městské knihy vésti se mají. Pro jeho důležitost žádá Prokop od budoucích písařů městských, aby pojednání to nejen zpaměti znali, nýbrž i opsané měli.3) Učíc pak tomu se stálým ohledem na panující právo a zvyk v městech Pražských a v jiných městech království Českého, stává se tak pro nás důležitým zdrojem ku poznání práv, správy a pořádku platných u našich obcí jak ve věcech civilních tak i trestných. Svými hojnými citáty z institucí Justinianových jakož i z pa- pežských dekretálií jest traktát ten jasným dokladem o recepci římského práva u nás, jak pěkně vyložil prof. Dr. Emil Ott ve své Receptions- geschichte des römischen Rechtes in den Ländern der böhmischen Krone. Traktát má ukázati nastávajícímu písaři, co má konati, čeho se stříci, jak jednati na radnici jakož i krom ní ve veřejnosti, co jej činí milým a zna- menitým. V úvodu pojednává o právu vůbec (in generali) a o právu zvlášt (in speciali). Pod právem rozumí pak ars, per quam discernitur bonum a malo, aequum ab iniquo. Právo zvlášt rozpadá se v přirozené (naturale) a dané (positivum, humanum); ono pocházejíc od boha, jest dokonalé a nezměni- telné; toto majíc původ v lidských nálezech, jest nedokonalé a změnitelné. Dle předmětu, na něž se vztahuje, mluvíme o právu přirozeném (natura, 1 Bonifacius Veronensis († 1293) sepsal: De rebus a Perusinis gestis ab anno 1150—1293. Dále naráží na Letopisy Trojánské a na Thebaidu, válku 7 knížat proti Thebám, již dle vzoru Antimacha a Vergila sepsal Publius Papinius Statius. — 2) Cum ipse debeat esse oculus civitatis. — 3) Qui vice speculi a quolibet notario nedum in memoria, verum et in scriptura est habendus.

Strana 12
12 naturale), mezinárodním (gens, gentium) a městském (civitas, civile). Z těch jest arci toto pro nastávajícího písaře nejdůležitější. Ius civile est, quod unaquaque civitas sibi constituit, jest pak bud' vlastni (speciale), jenom jemu samému od krále neb knížete udělené, jako práva, výsady aneb usnešení jednohlasně od městské rady přijatá (statuta). Od těch se tedy nemůže appellovati. Týká-li se také právo všech neb vícera měst, nazýváme je obecným (generale) a jest buď soudní (iudiciale) aneb trestní (poenarum). Z tohoto jest odvolání možné. Po tomto povšechném úvodu přistupuje Prokop k vlastnímu pojednání o počtu, vedení a chování městských knih. Podle toho, slouží-li ty knihy 1. honestum či 2. utile aneb 3. iustum cti, prospěchu neb spravedlivosti, rozeznává Prokop trojí knihy. Ku první třídě patří: a) manualis, b) me- morialis sive authenticus a c) liber rationum. Prospěchu odpovídají registra a) hereditatum, b) bernarum, c) censuum a d) personarum. Spravedlivosti se týkají liber a) iudicialis, b) sententiarum a c) proscriptorum. Do manuálu či denníku mohou se bez rozdílu veškerá jednání před konšely zapisovati; vyvine-li se pak z jednání toho process neb pod., přenáší se do knihy soudní a pod. Ježto pak záznamy ty jenom pro pamět pří- tomných neb budoucích se dějí, stačí kratší neb delší regest či protokolování a proto také nedává se z denníku nikomu výtah s mocí právní. Kniha chová se v obecní truhle, od níž purkmistr má klíč; v Pražských městech však mají písaři městští manuál ve svém uschování. Jako příklady uvádí Prokop zápisy o sazení konšelů králem Václavem IV., koupi domu, prodeji vinice, kvitanci, dlužním úpisu, výpovědi mezi stranami, příjmu a pojištění peněz sirotčích in libro civitatis, o ohraničení zdi a obapolné resignaci mezi manžely. Do knihy pamětní (memorialis seu authenticus) píší se doslovně, někdy podle abecedy testamenty, obligace, věna, spolky. Při výkladu poslední vůle odvolává se Prokop na třetí knihu dekretálií. Kniha ta má moc právní a chová se pod 3 klíči. Do účetních knih (libri rationum) zanáší 12 konšelů, jak za sebou jdou, příjmy a vydání obecní; věří se jim, protože konšelé jsou přísežní. Účel jednotlivých register dostatečně jest označen jejich po- jmenováním a netřeba se zde o nich šířiti. Soudní a kriminální akta tvoří třetí řadu knih. Rozličné fáze processu jako citatio, libellus, litis contestatio, někdy i rozsudky zapisují se do knihy soudní (liber iudicialis). V městech, od nichž berou jiná města naučení, veden bývá liber sententiarum; v ostatních městech zapisují se sententiae buď do manuálu aneb do knihy pamětní. O knize psanců (liber proscrip- torum seu criminalis) nechce jednati, ježto se prolévání krve neb tělesného poškození týká, dle rady pánů mistrů z ohledu na posluchače, jichž většina do stavu duchovního vstoupí. On sám se svými ingrossatory s knihou psanců nic společného nemá a, když za času císaře Sikmunda úřad písaře městského v Berouně přijati chtěl, byl i tu od konšelů od vedení této knihy osvobozen. Též prý odmítl před 8 dni psáti k p. gubernatorovi list o penězo-

Strana 13
13 kazích, již nyní u vazbě držáni jsou, před purkmistrem a dvěma konšely a rada den na to svolaná dala mu za pravdu, že vedení těch knih k jeho úřadu nepatři, a dodává: Ab omnibus insuper litteris diffamatoriis, diffi- datoriis, maledictoriis siue effusionem sanguinis tangentibus et eisdem consi- milibus, de quanto amplius fieri poterit, caueant atque vitent, officia alia honesta sibi commissa diligentius exequentes iuxta dictum poëticum: Omnia si perdas, famam seruare memento, Quam si perdideris, postea nullus eris. Et iterum: Viuere per famam dabitur post fata sepultis, Sola mori nescit ecclipsim nescia virtus. A proto prý Id solum temet post mortis fata beavit, Quod bene, quod iuste, quod recte feceris ipse. Kniha psanců vede se jako předcházející, jenom na konci mají býti přidáni svědci všech psanců. Pěti příklady takých listů končí Praxis 2c, jež četnými meziřádkovými překlady i pro právnickou terminologii českou není bez významu. Celá Rhetorika zachovala se nám v papírovém rukopise universitní knihovny Pražské I. F. 16, jenž někdy patříval klášteru Třeboňskému; čte se tam v písmě velmi zkracovaném na listu 1—33, při čemž však listy 16'—23 zůstaly prázdné. Patrně máme před sebou přednášky Prokopovy, jak si je nějaký pilný posluchač stručně, věcně s vynecháváním subjektivních náhledů a upomínek Prokopových psal; na prázdná místa měly přijíti patrně nějaké doplňky, k čemuž bohužel z neznámých příčin více nedošlo. Pátý traktát, čili Praxis et cursus cancellariae civilis zachoval se nám také v obšírnější a tudíž původnější podobě v rukopisu K. XXXIV. kapituly Pražské na listu 154—171, tak že se kryje s listem 17—31' onoho rukopisu universitního. Ježto pak rukopis K. XXXIV. hned s listem 154 počíná, jest odůvodněna naděje, že původní rukopis na dví byl rozdělen a že předcházející 4 traktáty v jiném rukopise kapitulním zachovány jsou, což by si bylo proto přáti, že text tohoto rukopisu jest čitelnější, bez tolika zkratek, též obšírnější a mnohými osobními poznámkami Prokopovými ozdobený. Rukopis kapitulní byl dobře znám již Palackému i Tomkovi, jenž z něho četné výtahy přináší. Prof. Dr. Emil Ott zjistil totožnost Praxis 2c s pátým traktátem rukopisu universitního. Ale ježto právě jmenovaná Praxis počíná slovy: Dei gracia viatice rhetorice iam finito... restat procedere...ad ea, que in leccionis principio sunt pre- missa,1) bylo nám hned zřejmo, že předcházela ještě Rhetorica téhož spisovatele, což se skutečně v rukopise I. F. 16. shledává. Praxis 2 při- *) Rukopis universitní podobný má začátek: Quoniam ea, que in fine dicuntur, firmius memorie commendamus, quare in hoc tractatu ultimo et finali de cursu ciuili . . . est agendum.

Strana 14
14 pravuje prof. Dr. Em. Ott k tisku; snad se té vděčné služby dostane i Pro- kopově Rhetorice, aspoň by toho plnou měrou zasluhovala. Rukopis kapitulní není Praxis 2c ukončen, nýbrž přináší ještě další sem se hodící pojednání. Tak stojí f. 171'—190 forma pro solutione a ciuibus ad ciues. F. 190'—209 jedná o vyhotovování papežských, císař- ských a královských listů, což se vše na četných příkladech ukazuje. K tomuto dílu dává Prokop tento úvod: Diuine majestatis presidio jam finito libro eximii Tibini 1) et praxi cancellarie ciuilis et aliis ad eandem correquisitis, ut in procesu clarius potuit expedire, restat procedere ad doctrinam dictaminum summi pontificis et imperialium. Primo igitur pre- mittam quasdam generales regulas superficialiter super dictamina domini pape, demum iuxta intimaciones meas secundum audienciam vel sicut oportunitas temporis permittet, in dictaminibus utrisque breuius vel pro- lixius sic procedam. Na listu 203 přichází k listům císařským a královským s tímto úvodem: Iam restat procedere ad dictamina cancellarie imperialis et regalis et videtur expediens, quod fiat ad tempora, prout currunt. Do- kládá tedy vše příklady ze své doby. Na konci celého díla f. 209—215 jedná o psaních. Incipit k této kapitole zní: In fine huius operis dicendum est de litteris circa humana negocia in hoc regno pro presenti currentibus, secundum quod premissum est in principio leccionum. Na listu 217—219 pojednává podobně jako v rukopise Třeboňském C. 2 f. 150—61 o rhe- torice a konečně stojí f. 219, některá dodatečná naučení o vedení knih psanců v stejném znění jako v rukopisu universitním f. 25. Rozdíly mezi rukopisem K. XXXIV. a I. F. 16. vykládali bychom tím, že jsou to před- nášky z rozličných let, odchylné někdy v textu, ale stejné obsahem. Mimo to obsahují přednášky rukopisu kapitulního mnohem více, pojednávajíce, abychom moderně mluvili, o papežské i světské diplomatice a o listech soukromých; snad že toho roku Prokop secundum audientiam, aut sicut oportunitas temporis permisit, s přednáškami dále přišel. 2. Jiného druhu jest česká rhetorika, která se také se jménem Prokopovým spojuje. Jedná-li dříve uvedená rhetorika o výmluvnosti a o vedení knih městských, podobá se tato k obyčejným ars dictandi, ná- vodu listy posílací a listiny správně vyhotovovati. Ze skutečného života uvádějí se rozličné písemnosti a připojuje se k nim obšírný výklad dle názorů a předpisů právních. Dostáváme tak zajímavé výklady z práva man- želského, obligačního a t. d., platného u nás v 15. století, jež nabývají ještě tím důležitosti, že jsou psány nejen duchem, nýbrž i jazykem českým. Také důležité části nauk diplomatických vykládají se zevrubně. Jenom při rozebírání listů posílacích, jehož hlavní jádro tvoří theoretická a praktickými příklady doložená nauka o 5 částech každé písemnosti, užívá Prokop více 4) Tibinus doložen jest jako Mag. Tibinus v polovici 14. věku v Drážďanech. Také 2 Třeboňské formuláře odvolávají se naň. Ms. C. 2 f. 74: Incipiunt Correctoria mag. Dybini a C. 6 f. 63': Qvia regule Tibini in Viatico dictandi.

Strana 15
latiny a pohybuje se na poli i od jiných rhetorik obšírně probraném. Části tyto jsou: pozdrav (salutatio), přistup (exordium, oblahod), líčení (narratio, rozprav), prosba (petitio, proš) a odplata (conclusio, odplať) a probírají se jeden po druhém více neb méně obšírně. Pro svou praktickou potřebu důležitý jest první díl pozdrav, aby se každému náležitého titulu dostalo. Zde se také dozvídáme, že 4 nejvyšší úředníci království Českého svým stavem nad panoše vyvýšeni jsouce červeného vosku při pečetění užívají. Také v tomto díle odvolává se Prokop na Cicerona, horlí pro dobro, čest, dobré jméno, svědomí a dobré božské. Mezi stavy dává arci řádu duchov- nímu jakožto pomazaným Páně přednost, ale radí přece k opatrnosti, které důstojenství výše máš vážiti, světské či duchovní, »hledě k obecnému běhu«. Protivy třídní a společenské hledí mírniti odkazy na písmo svaté a stává se tak jakož i častými citáty z klassické literatury latinské hlasatelem huma- nismu v obojím smyslu. Dílko ukazuje nám Prokopa jako muže přísných mravů a zásad, správnosti až úzkostlivé a vysvětluje s dostatek, proč on jako katolík i u protivné strany přízně a důvěry požívati a jí sloužiti mohl. Tu můžeme lépe poznati osobnost jeho, než z vlastních jeho prací histo- rických. Rhetoriku tu zachoval nám v opise známý Oldřich Kříž z Telče v rukopisu archivu Třeboňského A. č. 6 f. 154—195. Jako rhetorika latinská na prvním místě uvedená má i toto dílko študenty, žáky 1) na očích; snad i ono sloužilo za rukověť při jeho přednáškách na universitě Pražské. Spis není datován; ale ježto praktické příklady až ze dne 27. září 1458 uvedeny jsou, ježto dále se mluví »vedle nynějšího času, ješto dsky nejdú«, což bylo v letech 1440—1454 a opět 1467—1473, a ježto Oldřich Kříž z Telče spisu dal nadpis: Rhetorica Procopii antiqui notarii,2) což mohl teprve po roce 1464 říci, jest zřejmo, že pochází z doby 1467—1473. Tuto dobu můžeme ještě určitěji omeziti. Kříž, stav se roku 1463 vikářem chrámu Páně sv. Víta a kaple Všech Svatých a roku 1465 kanovníkem Vyše- hradským, zůstal toliko do roku 1468 v Praze, kdy odešel do Plzně. Naše rhetorika padá tedy nejspíše do roku 1467—8. Bohužel schází konec a snad i začátek spisu. Ona representuje u nás dobře snahu v 15. století obecně zavládlou, sepsati takovou příruční rukověť z ohledu na praktickou potřebu v mateřském jazyku, řadíc se tak k třem formulářům chovaným v Českém museu, z nichž jeden jest latinský, druhý český a třetí má název: Formulare instrumentorum. Cancellaria regis Georgii jest poslední důležitý formulář, Cancellaria Wladislai z roku 1504 pak poslední nám známé dílo toho druhu vůbec. A jak vlast naše může se honositi počínaje od Kosmy ne- přetržitou řadou historiků, tak může i ukázati na dlouhou řadu formulářů českých jakožto bohatý zdroj politických, náboženských, právních a kulturních dějin. 4) Protož pro mnohé příčiny neslušie žákuom dobrým těch listuov psáti (f. 194°). 2) Tolik co »olim notarii«.

Strana 16
16 3. K historickým jeho pracím patří »Nová kronika Prokopa písaře novoměstského«, která snad pojednávala o celých dějinách českých ve verších jazykem národním, z níž se však zachovaly toliko dva nepatrné zlomky. První jedná o králi Otakarovi a jest ohlasem Dalimilovým. Druhý úryvek mluví o nové volbě krále v Čechách, snad po smrti krále Ladislava. Než se snad větší část ztraceného díla najde, těžko se o práci té vysloviti. Domněnka, že by snad rýmované kroniky (Script. rer. Boh. III. 470—479 a 486—502) byly částí tohoto ztraceného díla, neosvědčila se. Zachovaly se nám v rukopisu knihovny Mikulovské č. 175. Rukopis ten na papíře ve folio psán jest na počátku 15. století; na prázdných dvou listech od zadu připsány jsou rukou z polovice 15. věku naše zbytky s ná- pisem: Toto z Prokopovy nové kroniky písaře Novoměstského. Vydány byly poprvé od Feyfalika v Sitzungsberichte der K. Akademie in Wien 39. 636—7. 4. Hlavní tedy prací historickou zůstává na ten čas jeho Cronicon Procopii notarii Pragensis, jednající o počátcích nového učení Husitského a končící beze všeho závěrku létem 1419. Podle způsobu celého založení, že totiž spisovatel text všelijak předělával, buď přidávaje neb od- nímaje, mohlo by se za to míti, že máme původní, ale nedokončený koncept Prokopův před sebou, jež nám pilný sběratel Oldřich Kříž z Telče zachoval. Avšak to platí pouze do slov »De obitu horribili regis« (Höfler I. 75.), potud totiž psáno vše jednou rukou, třeba ne stejnou dobou a stejným inkoustem; vše od »Tunc tales scolares« až do konce jest přídavek O. Kříže, jehož rukou též psáno jest. Ostatně nechceme ani mlčením pominouti, že svrchu uvedené rhetoriky a naše kronika nejsou psány jedním písařem. Za základ své dějepravy položil Prokop právě v nově vyšlou historii českou Aeneáše Sylvia, jež se mu krom formy uhlazené svou proti- husitskou tendencí zamlouvala, k tomu přidány výpisky z Vavřince z Bře- zové s pominutím toho, co tam ve prospěch nového učení řečeno; reflekse a menší detaily z konce panování krále Václava IV. z roku 1417 a 1418, jichž byl Prokop pamětníkem, jsou jeho vlastnictvím, při čemž arci jeho nepřátelské smýšlení proti novému učení a jeho vyznavačům nepokrytě vy- stupuje. Máme tedy strannický spis před sebou; jádro jeho jest obsaženo na straně 71—73 vydání Höflerova. Na titulu kroniky připsán rukou Kří- žovou letopočet 1476; povážíme-li, že Aeneášova Historia bohemica, byvši roku 1458 sepsána, právě roku 1475 tiskem vyšla a tak také Prokopovi do rukou dostati se mohla, přijdeme k závěrku, že letopočtem tím naznačen má býti rok sepsání naší kroniky. Připomeneme-li si dále, že roku 1463 Prokop učinil své pořízení, že roku následujícího místo své písařské opustil a že také tímto rokem zápisy o něm v knihách městských přestávají, ne- ubráníme se myšlénce, že při tak pokročilém věku již stále churavěl, což také nedokončení kroniky zavinilo. Zachovala se nám v rukopise A. č. 16 archivu Třeboňského, odkud ji vydal dosti nesprávně Dr. C. Höfler, Geschichtschreiber der husitischen

Strana 17
17 Bewegung I. 67. Psána tu na papíře v 8° fol. 224—226 a 231—232 písmem dosti velikým, napřed pravidelně, později zběžně. Při pojmutí těchto listů v rukopis a při vazbě seříznut nahoře i dole papír, tak že z pozdějších přípisků jeden řádek textu na zmar přišel. Též 4 listy s zcela cizím obsahem do prostřed kroniky zavázány. Psali o ní: V. Bezold, Reichskriege gegen die Husiten 1—14; Pa- lacký III. 1. 413.; Palacky, Geschichte des Hussitenthums und Prof. Dr. C. Höfler 19; J. Jireček, Rukověť 149; Tomek, Dějepis Prahy VIII. 284 a Dr. Ad. Bachmann, Beiträge zur Kunde böhm. Geschichtsquellen des XIV. und XV. Jahrhunderts. Mittheilungen des Vereines f. d. Geschichte der Deutschen XXXV. 214—222. Mareš: »Ars dictandi«. 2

Strana 18
Rhetorica. Procopii antiqui notarij Noue ciuitatis Pragensis compilacio. Na penieze.1) 154* 155. My Jan z B. jistec, Petr z D., Bohuslav z C., rukojmě jeho, i s ním vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož by jej čtli neb slyšeli, že sme dlužni i plniti máme dluhu spravedlivého XL kop grošuov dobrých střiebrných ráza Pražského slo- vutnému Somirovi z Sedlce i tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobrú volí bez odpory. A proto slibujem tiemto listem a naší dobrú věrú křesťanskú upřiemě beze všie zlé lsti rukú nerozdielnú, ale společní svrchupsané penieze našim věřícím svrchupsaným na s. Havla po psání tohoto listu najprv příštieho dáti a zaplatiti bez dalšieho prodlenie. A pakli bychom svrchu psaných peněz našim věřícím na den napřed- psaný nedali a nesplnili, tehda kteráž by dva z nás rukojmí napředpsaných od našich věřících byla napomenuta listem neb poslem, ta dva z nás ihned druhý den po napo- menutí beze všie odpory a výmluvy každý s jedniem pa cholkem a se dvěma koňoma aneb miesto nás jiná dva panoše rytieřského řádu v témž počtě v Budyni neb v Budě- jovicích v ctnú hospodu, kteráž by nám od našich věřících jmenována, v jednom z těch dvú miest máme vléci a tu ležeti a tráviti, jakož jest obyčej, a odtud na nižádné právo nikam nevyjížděti ani kterak vyniknúti tak dlúho, dokudž bychom toho všeho, což ten list svědčí, nesplnili a po čtrnádcti dnech ode dne napomenutie toho leženie, buď ležáno neb nebuď, ač bychom svrchupsaných peněz našim věřícím napředpsaným ne- splnili, tehdy oni tiemto listem plnú moc i právo mieti budú, jistinu peněz svrchu- psaných v křesťanech aneb v Židech optati a vzieti na našech (!) všech společní škodu. A kdež by ty penieze v České zemi optali, tu my je hned k napomenutí jich slibujem i dlužni sme sami sebú aneb jinými rukojměmi aneb našimi dobrými základy v těch peniezech optalých zastúpiti a jim ty penieze beze všie jich škody vypraviti. Pakli by které škody oni naši věřící pro naše neplněnie vzali kterakkoli a ty jeden z nich právem bez zmatku pokázal, ty všecky mají naše býti a nic našich věřících. A jestliže bychom toho všeho aneb ničehehož z toho, což svrchupsáno stojí, neučinili, tehdy naši věřící častopsaní tiemto listem plnú moc i právo mieti budú, nám láti a přimlúvati, jakož by se jim líbilo vedle tohoto listu, a my nemáme odmlúvati než všudy znáti, že sú oni právi a my proti nim křivi. Pakli bychom co odmlúvali proti tomuto listu aneb radú neb skutkem co učinili, to buď proti naší cti i vieře. A umřel-li by který z nás, jehož to bože nedaj, tehdy mi živí zuostalí slibujem pod ležením svrchupsaným jiného tak dobrého a tak movitého ve dvú nedělí po jeho smrti k nám přistaviti v týž slib a tento list v táž slova obnoviti, kolikokrátkoli bylo by toho potřebie. A ku potvrzení těch všech 1) Výklad k dlužním listům nachází se ke konci rhetoriky.

Strana 19
19 úmluv a toho listu naše vlastnie pečeti s naší dobrú volí i s přiznáním k tomuto listu 155. sú přivěšeny, jenž jest psán a dán od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého den sobotní v suché dni po povýšení sv. Kříže (19. září 1450). Summa listu na penieze, sunt 8 partes. 1. Já Jan z D. vyznávám x, 2. že sem dlužen deset kop grošuov dobrých 2. 3. slovutnému Erazimovi z B. i tomu každému. 4. a ty jemu slibuji dáti na sv. Jiřie 2. 5. Pakli bychom toho neučinili, tehdy máme ležeti 2 mohu na nás v Židech vzieti 2 nám láti mohú. 6. Také umřelli by kto z nás, máme jiného 2. 7. A ku potvrzení toho své pečeti 2. 8. Jenž jest dán a psán léta od narozenie. Kto (dlužen) co (kolik kop) komu (dlužen) kdy (má dáti) pokuta (lehni) obnov (list, umřelli by kto) pečeti (naše vlastní) léto (od narozenie). List do desk zemských dědin a platu vloženie.1) Já Jan de B. vyznávám oc, že s dobrým rozmyslem a opatrnú radú přátel svých i s povolením prodal sem trhem pravým tvrz svú po plužní v Rad. s dědinami vornými 156. i nevornými, s rybníky, s lukami, s lesy, s platem X kop grošuov ročnieho na jmeno- vaných lidech i na jich budúciech tudiež v té vsi i s tiem se vším, co sem sám tu spravedlivě držal, s plným právem a s panstvím, tu sobě ani svým budúcím nic nepo- zuostavuje, slovutnému C. de D. jeho dědicóm i tomu každému, ktož by tento list měl jich dobrú volí bez odpory, za tři sta kop grošuov oc rázu a čísla Pražského, kteréž sem od něho úplně a docela vzal. A to zbožie svrchupsané slibuji očistiti a v zemské dsky vložiti vedle úmluv dolepopsaných. A pro jistotu lepší svrchupsaného zbožie do desk vloženie přistavuji k sobě slovutné E. z F., G. z H., J. z K. a my E. G. J. svrchu- psaní rukojmě svrchupsaného A. de B. slibujem naší dobrú věrú ut supra svrchupsané zbožie vedle trhu napřed psaného po dánie tohoto listu prvnie, druhé a konečně třetie suché dni v zemské dsky vložiti ] a zprávce jisté neb sami se přistaviti, tak jakož jest 156'. právo a obyčej České země. Pakli bychom toho zbožie na svrchu psané suché dni v zemské dsky nevložili svým meškáním aneb netbáním bez zastavenie toho trhu právem zemským, tehda která by z nás dva rukojmí svrchupsaných od našich věřících napo- menuta byla oc ut supra. A z toho leženie nikam nemáme vyježděti oc tak dlúho, dokudž bychom svrchupsaného zbožie v zemské dsky nevložili, tak jakož svrchupsáno stojí. A kteréž by koli škody naši věřící proto nevloženie do desk a pro ten trh vzali a ty jeden z nich právem bez zmatku pokázal, ty všecky škody mají naše býti a nic jich. Pakli bychom svrchupsaného zbožie a trhu pro některakú jistú přiekazu aneb stavením toho trhu právem zemským buďto listy nebo zápisy v zemské dcky na svrchupsané suché dni nemohli vložiti, tehdy slibujem napředpsaným slibem i dlužni sme našim věřícím svrchupsaným napředpsanú jistinu peněz a k tomu třetinu výše, 157. tak jakož obyčej jest, ihned po stavení trhu toho dáti a plniti pod ležením svrchu- psaným a po čtrnádcti dnech od stavenie toho trhu buď ležáno aneb nebuď a my ještě svrchupsané jistiny i s třetinú výše našim věřícím nedali, tehdy oni naši věřící 1) Výklad k tomuto listu viz na konci rhetoriky. 2*)

Strana 20
20 plnú moc i právo mieti budú a mají napředpsané penieze jistinu s třetinú v křesťanech neb v Židech aneb v křesťanech i v Židech 2c, ut supra. A umřelli by který z nás prve, nežli by to zbožie do zemských desk vešlo aneb sě ten trh vedle úmluv svrchu- psaných neskonal, my živi 2 ut supra. A ku potvrzení těch všech úmluv naše vlastnie pečeti 2c. Jenž jest dán 2 Kto (dlužen) co (kolik kop) komu (Anně) vlož (ve dsky neb řádem novým) kdy (první suché dni) pokuta (pod ležením) obnov (list, umřelli 157°. by kto) pečeti (naše vlastnie) léto (psán jest). Kto (prodal) co (lán) komu zač vlož (to zbožie) lehni (pod ležením) staven (pakli by byl staven) trh třetinu (peněz) výš (k jistině) daj. List na zprávu do desk neb list na vloženie trhu a zbožie vedle nynějšíeho času, ješto dsky nejdú. Já A. de B. vyznávám a, že s dobrým rozmyslem se prodal sem oc a to zbožie svrchupsané slibuji očistiti a v zemské dsky vložiti vedle úmluv dolepsaných jemu i jeho budúcím. A pakli by zemské dsky nešly vedle moci a řádu svého, ale tiem obyčejem a řádem, k němuž by se páni zemané a obce české jednostajně svolili a na tom zuostali. To zbožie slibuji zapsati, očištiti a zpraviti. A pro jistotu lepší svrchu- psaného zbožie do desk vjitie aneb řádu znova ustaveného zapsánie a potvrzenie přistavuji k sobě slovutné E. de F., G. de H., J. de K. A my E. G. J. slibujem naší 158. dobrú věrú ac svrchupsané zbožie vedle trhu svrchupsaného, jestliže by zemské dsky šly v své moci a, pakli by zemské dsky nešly a který jiný řád znova zdvižen v České zemi a ohlášen byl, tehdy inhed od času navrácenie zemských desk k své moci neb od toho řádu ohlášenie, vyzdviženie a ustavenie prvnie, druhé a konečně třetie suché dni zbožie svrchupsané slibem napředpsaným vložiti, zapsati a zprávce jisté neb sami se vedle toho řádu přistaviti. Pakli bychom toho zbožie svrchupsaného na čas svrchu- psaný do desk nevložili aneb vedle řádu znovu ustaveného nezapsali naším zmeškáním neb netbáním bez toho trhu zastavenie, tehda kteráž by dva z nás rukojmí svrchu- psaných se ut supra per omnia usque finem addendo: aneb řádem znova ustaveným. List na zprávu bez vedenie na jiné zbožie a bez třetiny výše peněz s jistinú navrácenie. Ale jest neobyčejný, ale aby vždy zpravili to zbožie, 158'. a to se přiházie, když kto kúpí dědiny které a potom prve, nežli by list do desk udělal a nežli ve dskách mieti bude, udělá rybník aneb vinnici neb tvrz, že by vedle obyčeje to zbožie mělo zpraveno býti. To již bude pod pokutú třetinu výše a on súkup snad kúpil dědinu za XX kop i udělal rybník za dvě stě kop, věz, kdyby jistec zpraviti nechtěl aneb nemohl, dada jemu súkupě XXX kop, vezme dědinu s rybníkem za dvě stě kop, a tak by súkupa velikú škodu vzal. Protož přihodiloli by se kdy taký list psáti, buď opatren, aby ani jistci ani súkupě křivdy neučinil. A toho listu taká jest forma: 159. Já A. de B. vyznávám e, žě sem prodal trhem pravým dědinu k rybníku neb k vinnici aneb tvrze zdělánie ve vsi, ješto leží proti lesu, oc slovutném C. de D. za XX kop gr. ac, kteréž sem od něho vzal úplně a docela a ty dědiny aneb lúky svrchu- psané slibuji zpraviti a ve dsky zemské vložiti aneb řádem znova učiněným zapsati bez ukázánie aneb bez vedenie na jiné zbožie a bez il třetiny výše s penězi jistinnými zasevrácenie pod základem těch peněz, kteréž by naši věřící na dělání toho rybníka, té vinnice aneb té tvrze naložili. A toho pro lepší jistotu přistavuji k sobě slovutné

Strana 21
21 E. de F., G. de H., J. de K. A my E. G. J. slibujem naší dobrú věrú oc s i zaň napřed- psané zbožie bez vedenie na jiné zbožie a bez zasevrácenie jistiny s třetinú výše svrchupsané zbožie prvnie, druhé a konečně třetie suché dni, když by zemské dsky šly aneb který řád znova ustavený zdvižen byl, v zemské dsky aneb tiem řádem novým zapsati tak, jakož tehdyž v České zemi řád pójde mezi zemany, a zprávce jisté aneb sami se přistaviti. Pakli bychom toho neučinili oc, tehdy kteráž z nás dva oc a tu ležeti a tráviti tak dlúho, dokudž bychom těch dědin, jakož svrchupsáno stojí, nezapsali a nevložili. A kteréž by škody ut supra. Pakli by ten trh byl staven kterým právem zemským, tak že bychom svrchupsaných dědin nemohli zapsati, očistiti, tehdy sme propadli základ peněz nákladu I svrchupsaného dělánie neb stavenie tak daleko, jakož 159. by dva dobrá člověky aneb jich viece za sich1) věřících strany a našě vydání vyřkli a vypověděli. A ten slibujeme slibem svrchupsaným od dne stavenie toho trhu v jednom měsieci dáti a plniti pod ležením svrchupsaným a po čtrnádcti dnech od toho dne propadenie, bud' ležáno aneb nebud' oc ut supra per omnia jako na penieze. List věna protivného neb otporného, milostivého. Znamenaj, žě věno protivné neb odporné slove to, ješto muž ženě své proti jejiemu věnu odvění a proto slove protivné, že se proti věnu po ženě danému věnuje, ale slove milostivé také po zemských dskách, neb dsky zemské nazýv(a)jí milostivá věnna. Avšak jest rozdiel mezi věnem ženě po ženě vzatým a věnem ženě obvěnovaným, že to věno, kteréž po ženě dáno bývá, slové milostivé, ale to věno, ješto muž ženě obvěnuje, 160. slove otporné neb protivné, nebo z milosti od otce neb od bratra béře, což jí dá. List věna odporného neb protivného: Já Jan z Rad. vyznávám tiemto oc, že sem dlužen sto kop gr. c věna milostivého a otporného paní Heleně ženě mé nynější a k věrné ruce Benešovi a Janové(!), bratřím jejím, v zemské dsky vložiti a, nešlyliby zemské dsky, řádem znova vyzdviženým, kterýž by tehdyž v zemi zšel, na Slatině vsi mé neb na popluží mém tudiež i na platu zapsati. A pro jistotu toho lepší přistavuji k sobě slovutné panoše A. de B., C. de D., E. de F. A my A. C. E. rukojmě svrchupsaného Jana i s ním naší dobrú věrú oc svrchu- psaných sto kop gr. věna odporného na svrchupsaném zboží, když by zemské dsky šly, aneb ten řád znova vyzdvižený prohlášen aneb vyzdvižen byl, inhed od toho času prvnie, druhé a konečně třetie suché dni svrchupsané paní Heleně a bratřím jejím vložiti a zapsati, tak jakož by tehdyž řád v zemi šel, k věnné zástavě milostivé. A to 160. slibujem pod ležením dolepsaným učiniti. A jestliže by svrchupsaný jistec Jan prve, nežli by to věno v zemské dsky vešlo aneb řádem znova vyzdviženým to zapsáno nebylo, umřel, tehdy my rukojmě slibujem napředpsaným slibem svrchupsané paní Heleně na svrchupsané zbožie zvésti u věnné pravé zástavě a jie na tom zboží vložiti a zapsati a to ve dvú nedělí po jeho smrti. Pakli bychom toho neučinili aneb učiniti nemohli a na to věno svrchupsané panie Heleně nezvedli, tehdy inhed slibujem těch sto kop gr. věna svrchupsaného napředpsané paní Heleně na svých dědinách svo- bodných, čistých a dobrých ukázati a zvésti, zapsati i vložiti a jie paní Heleně i každému tomu, ktož by tento list měl s její dobrú volí bez odpory, X kop gr. na každé léto platiti tak dlúho, dokudž bychom jim našim věřícím napředpsaných sto kop gr. ne- splnili úplně a docela. Pakli bychom toho všeho aneb něčeho l z toho, což svrchu- 161. psáno stojí, neučinili, tehda, kteráž by dva z nás rukojmí od našich věřících napomenuta ) Psáno za ssych.

Strana 22
22 161. 162'. byla, ta dva oc ut supra. A z toho leženie nikam nemáme vyléci ani kterak vyniknúti tak dlúho, dokudž bychom toho všeho, což tiemto listem máme učiniti, neučinili a ne- splnili, a pod týmž ležením úrok svrchupsaný paní Heleně slibujem plniti rozdielně pět kop na s. Jiřie a pět kop na sv. Havla a, po čtrnádcti dnech jestliže bychom našim věřícím kterého úroku z úrokuov svrchupsaných nevydali, tehdy oni oc mají plnú moc ten úrok v křesťanech neb v Židech optati neb vzieti oc ut supra. A umřelli by který z nás v tom času rukojmí ut supra. Pakli bychom toho všeho, což napřed psáno stojí, neučinili, tehdy naši věřící mají plnú moc i právo nám láti oc. A jestliže by paní Helena svrchupsaná prve nežli muž její, jistec náš, umřela, tehdy tento list ižádné dále moci nemá, ale jest mrtev. A ku potvrzení oc. List na věno milostivé, ješto otec, strýcové neb bratřie po dceři neb po sestřě dávají a někdy píší, jako list na penieze a někdy platu stupují do vydánie věna. A toho jest tato forma: Já Petr z Rad. vyznávám oc, že sem dlužen sto kop grošův oc Anně dceři mé a Janovi muži jejiemu věna milostivého i tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobrú volí bez otpory. A ty penieze slibuji jim dáti na s. Jiřie najprv po dání toho listu příštieho. Pakli bych těch sto kop grošuov na rok svrchupsaný nedal, tehdy inhed ten den na sv. Jiřie slibuji věřícím mým X kop platu na lidech ve vsi mé řečené Hotky(!) postúpiti a mocí tohoto listu postupuji, kterýž plat oni moji věřící počnúc na den sv. Jiřie mají bráti rozdielně pět kop na s. Jiřie a pět kop na s. Havla a tak jiná budúcí léta bez odpory mé všelikaké i mých dědicuov a budúcích tak dlúho, dokudž bych já aneb moji dědici a budúcí těch sto 162. kop nevydali docela a úplně. A jestliže bych já neb dědici moji a budúcí v tom času X kop grošuov neb XX kop aneb XXX kop našim věřícím dal nebo dali, to oni mají vzieti a přijieti a mně na platu sjíti vedle obyčeje po desieti kopách kopu počítajíc, koliko(!)krát ten plat mohl hotovými penězi splacovati. A když bych jim svým svrchu- psaným věřícím které penieze dal, tehdy oni mají dáti list quitancí aneb propuštění na sraženie platu toho. A pro další pevnost vydánie platu toho svrchupsaného přistavuji k sobě panoše A. de B., C. de D., E. de F. A my svrchupsaní A. C. E. slibujeme s napředpsaným Petrem jistcem i zaň naší dobrú věrú křesťanskú oc za vycházenie platu toho desieti kop gr. na rozdielné roky, jakož svrchupsáno stojí. Pakli by který rok z rokuov svrchupsaných úrok našim věřícím nebyl splněn kterúkoli přiekazú aneb právem stavenie, tehda která by dva z nás rukojmí svrchupsaných od našich »c. A z toho leženie nikam nevyježděti ani kterak vyniknúti tak dlúho, dokudž bychom toho úroku nesplnili, a po čtrnádcti dnech oc ut supra. A umřelli by který z nás oc. A když bychom ty penieze splnili, tehdy tento list i žádné moci nemá. A ku potvrzení oc. Jenž jest dán oc. Ale vedle řádu každý komorní plat najprv má ve dsky zemské vložen býti a opanován třikrát s komorníkem a potom, když by byl zadržán, vezma komorníka i zajímati, bráti, vésti, hnáti; ale že sě lidé varují ná- kladuov i píší listy na úroky vydánie pod ležením, to jest obyčejem, ale ne řádem desk zemských. Pak o listech na komornie platy nezdá mi se těch forem psáti, protože někteří doktorové nazývají ten plat lichvú, a to proto, neb toliko s peněz béře výše a bráti výše s peněz lichva jest. Jiní pak pravie doktorové, že sú některé osoby, kteréž sobě mohú kúpiti komorní plat, jakož ti, jichž řád meče nepožívá a panstvie toho světa pustili, a to, jakož dějí ti do- ktorové, nenie lichva; neb ten, ktož kupuje, kúpí sobě diel nějaký toho 163. zbožie a některaké l právo, jako by sobě kúpil oděv a ztravu do své smrti. A on toho dielu požívaje i platí jemu z toho určenie plat; nebo, poněvadž

Strana 23
23 menie lichva najieti sobě ztravu za tři léta neb viece, tak také pravie, že nenie lichva kúpiti sobě plat komorní, to jest bez panstvie, aby z toho mohl ztravu mieti a oděv. Také někto muože chudým pannám, vdovám, žákuom, kněžím plat svuoj dáti a sobě panstvie ostaviti. A ti berúce, ne- hřěšie lichvú, neb almužnu berú; ale já toho súdcí nechci býti. Avšak prosím, nepiš listuov na komorní plat ižádným těm osobám, ješto slušejí ku pa- nování světskému, nebo ti nesnadně bez lichvy takové platy mohú držeti; ale duchovním osobám, ješto panstvie pro buoh opustiece v službu sě bohu oddadie, těm snad muožeš psáti. List na komorní plat. Já Jan z Rad. oc, že s dobrým rozmyslem prodal sem pět kop platu holého komornieho na mé tvrzi poplužnie v Rad. i na tom na všem, což k tomu příslušie, poctivé 163. paní Alžbětě z N. i tomu každému, ktož by tento list měl s její dobrú volí bez odpory, za padesáte kop grošuov, kteréž sem od nich úplně vzal. A ten plat pět kop grošuov svrchupsaných já svrchupsaný Jan jménem svým a mých dědicuov a budúcích slibuji dobrú věrú beze všie zlé lsti svrchupsaným našim věřícím na každý rok rozdielně s svrchupsaného zbožie vydávati, to jest na s. Jiřie nynie najprve po dání listu tohoto přieštieho. II 1/2 kopy grošuov svrchupsaných a na s. Havla inhed potom tolikéž II/2 kopy grošuov beze všeho prodlenie a odpory a tak jiná léta budúcie věčná. Dále slibuji slibem svrchupsaným i tiemto listem napředpsaný plat komorní, když by najprve dsky zemské v své moci šly aneb který řád znova ustaven v České zemi od zeman byl a vyzdvižen, ihned potom, kdyby ty zemské dsky šly aneb ten řád nový byl vy- zdvižen a prohlášen, prvnie, druhé a konečně třetie suché dni v zemské dsky vložiti a tiem řádem novým zapsati. A pro lepší jistotu toho platu v zemské dsky vloženie 164. aneb tiem řádem novým zapsánie přistavuji k sobě slovutné A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E. slibujeme s svrchupsaným Janem i zaň naší dobrú věrú křesťanskú se napředpsaný plat, když by zemské dsky šly aneb ten řád nový v zemi svolený vy- zdvižen byl, inhed potom, jakož svrchupsáno stojí, prvnie, druhé a konečně třetie suché dni našim věřícím svrchupsaným v zemské dsky vložiti aneb tiem řádem znova vy- zdviženým zapsati, tak jakož by tehdyž obyčej v České zemi a práv(o) šlo. Pakli bychom toho neučinili, tehdy kteráž by dva z nás od našich věřících napomenuta byla oc ut supra. A odtud nikam nevyježděti tak dlúho, dokudž bychom toho platu v zemské dsky nevložili aneb řádem znova vyzdviženým nezapsali. Také slibujem pod týmž ležením za vycházenie úroka svrchupsaného na roky napředpsané, a jestliže by na který rok z rokuov svrchupsaných který úrok našim věřícím nebyl dán l od jistce 164. našeho aneb od jeho budúcích, tehdy my rukojmě máme vléci, jakož svrchupsáno stojí, a odtud nikam nevyježděti, dokudž by ten úrok nebyl splněn i s škodami pro neplněnie toho úroka přišlými. Tato jest pokuta z podvolenie, ale ne z práva; neb v úroce komor- niem má zajieti dobytek aneb jiný základ vzieti. A ta sě pokuta takto píše: A jestliže by který úrok z rokuov svrchupsaných našim věřícím nebyly (za- placeny), tehdy oni věřící inhed na zajtřie mají plnú moc bez komorníka mně jistci svrchupsanému dobytek zajieti aneb základ, který mohú nésti, vzieti, a to nebudeli vy- placeno, jakož právo jest, ihned potom druhý den ten dobytek aneb základ prodati a úroky své zadržené i s škodami odtud přišlými vzieti, tak jakož právo a obyčej v České zemi jest. A umřelli by který z nás oc. A pakli bychom toho všeho aneb nečeho z toho sc. A ku potvrzení oc. Jenž jest dán.

Strana 24
24 165. List na postavenie vězně pode ctí a pod věrú, pod základem. Já Jindřich z Rad. vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož by jej čtli aneb čtúc slyšeli, že sem slíbil a mocí tohoto listu slibuji dobrú věrú křesťanskú upřiemým slibem beze všie zlé lsti tak srdcem jako ústy napřed pode ctí a pod věrú a k tomu pod základem sto kop grošuov dobrých oc k urozeným pánuom Petrovi a Janovi bratruom svým, k jich purkrabiem i tomu každému, ktož by tento list měl s jich dobrú volí bez otpory, sě sám osobně na den s. Jiřie najprv po psaní tohoto listu příštieho prve, nežli by slunce za horu zašlo, na Karlsperce na velikém hradu v světnici postaviti a v jich se moc dáti. Pakli by ten hrad Karlsperk byl obležen aneb kterak ztracen neb z moci svrchupsaného P. a J. vyšel, tehdy týmž slibem slibuji na 165'. den svrchupsaný na Orlíku u veliké jistbě za zdvihutými mosty u šenktyše l se osobně postaviti a v jich moc se dáti. 1) Pakli by i toho hradu mocni nebyli aneb bylli by obležen, ale kdež by mi koli v České zemi buď na poli, v lese, v městě, ve vsi, na hradě aneb v kterémkoli městě v uosmi dnech od napomenutie jich mám se postaviti pod základy svrchupsanými, nižádné v to lsti, omluvy, práva, moci neumětaje. Také tu výmluvu chcešli psáti, neboť neradi rukojmě slibují bez této výmienky: Pakli by mě kteříkolivěk lidé jali a mě u vězení držali, ješto by k uobeslání a k prosbě mých svrchupsaných věřících nepropustili, tehdy tiem jatím, dokudž bych u vězení seděl, základuov nadepsaných nemám propadnúti, ale jakž bych najprvkoli z vězenie puštěn byl, ač pak i nepuštěn z stavenie, tehdy inhed potom od toho pro- puštěnie aneb roku dánie pod základy svrchupsanými v uosmi dnech na miestech 166. svrchupsaných tak, jakož napřed vypsáno jest, slibuji sěl postaviti. Pakli by mě strana králova neb ta strana, ješto by s svrchupsanými mými věřícími v odpovědi byla aneb sobě škodili, jala, to jetie nemá mi spomocno býti; ale že bych sě pro to jetie neb vězenie nepostavil na roky a na miesta svrchupsaná, tehdy sem propadl základy napřed- psané. To až dotud dále piš. A pro lepší jistotu mého stavenie a základu, ač by buoh neuchoval, plněnie přistavuji k sobě A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E rukojmě svrchupsaného Jindřicha slibujeme napředpsaným slibem dobrú naší věrú, rukú společní a nerozdílnú napředpsaného Jindřicha na den a miesta napředpsaná pod základem sto kop grošuov oc tak úplně a těmi výmluvami a ohražením, jakož napřed psáno stojí, osobně sami s sebú aneb dva z nás postaviti a v moc našich věřících dáti. Pakli bychom toho neučinili, tak jakož svrchupsáno stojí, tehdy sme propadli beze všech súduov ubrmanstvie sto kop grošuov základ svrchupsaný našim věřícím napřed- psaným i tomu každému, ktož by tento list měl s jich dobrú volí bez odpory. A ten základ dlužni sme a slibujem ode dne propadenie ve dvú nedělí plniti bez dalšieho 166'. prodlenie. A pakli bychom toho neučinili i tehda, kteráž by dva z nás oc omnia in forma obstagii usque finem. A ku potvrzení toho sc. Chcešli pak živý list učiniti, tak aby ten list měl moc, dokudž by sě z vězenie nevypravil, a dokudž by jemu rok dáván byl, tehdy piš tento kus před tiem, ale pro lepší jistotu. Ale jest velmi tuhý, ktož jemu rozumie, nebo nikoli vězen nemuož býti prázden vězenie, dokudž listu nevypraví. A takto piš: A jestliže by mi napřed- psaný věřící po prvniem mém svrchupsaném stavení rok další dal neb po druhém neb po třetiem stavení neb koliko by krát dávali mi roky, tehdy já k jich obeslání slibuji napředpsaným slibem a pod základy svrchupsanými na svrchupsaná miesta na den mně jmenovaný sě osobně prve, nežli by slunce za horu zašlo, postaviti a stavěti, 1) Hrad Karlsberk patřil od r. 1411 Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína a po jeho smrti († 1421) synu jeho Petrovi († 1456). Tento měl bratry staršího Jana († 1440) a mladšího Václava, jenž seděl na Orlíce.

Strana 25
25 dokudž by mi těch rokuov dávali a dokudž bych sě z jich vězenie úmluvú neb smě- něním neb šacunkem od svrchupsaných věřících nevyvadil a dokudž bych tohoto listu od nich nevypravil. Pakli bych sě který rok z rokuov mně daných nepostavil na miesta svrchupsaná, tehdy sem propadl základy svrchupsané. Piš ihned potom. A pro lepší jistotu mého stavenie a základu plněnie oc. Také rukojměi že neradi slibují za 167. taký list, tehdy v uobnovení listu takto piš: Pakli by který z nás rukojmí v tom času umřel aneb že by státi nechtěl, tehdy my živí a zuostalí slibujem pod ležením svrchupsaným jiného miesto toho umrlého aneb miesto toho, ješto by státi nechtěl, v jednom měsieci k nám přistaviti a tento list v táž slova obnoviti. Pakli by chtěl psáti list na postavenie pod věrú a pode ctí, tehdy piš, jako svrchupsáno stojí, bez základu, ale tolikéž jest svědky mieti na ten slib jako list. Quitancie neb propuštěnie z dluhu, ne z zápisu, jsú dvuoje, jedny na diel dluhu, druhé na umrtvenie listu. Na diel dluhu truoje sú quitancie 1. prosté, 2. s svědomím, 3. s rukojměmi. Quitancie prostá jest, když věřící propustí některého spolurukojmí z plněnie dluhu svého bez dopuštěnie škod s právem zasě navrácenie a k tomu svú pečet dá na svědomie. Forma tato versus: Kto (quituje) na čem (na kterém listu) koho (Petra) z čeho (z kterého dielu) pod čím (pod kterým základem) a kterak (to jest s navrácením neb ležením) quit piš: Já Jan z Rad. vyznávám oc, že na tom listu, na němž A. de B. a rukojmě 167. C. de D., E. de F., G. de H., jenž drží dluhu jistinného XL kop grošuov a svědčí ke mně Janovi z Rad. napřed a ktož by tento list měl s mú dobrú volí bez odpory, vzal sem od slovutného G. de H. jednoho spolirukojmích svrchupsaných XX kop grošuov oc diela jeho na tom listu svrchupsaném bez dopuštěnie všech škod. Pakli by kterých škod dopustil a ty splnil, tehdy toto piš: i s škodami se všemi, což sě na jeho diel dostává. A to piš na tom miestě, kdež jest psáno bez dopuštěnie všech škod. Potom pořád takto piš: A proto já svrchupsaný Jan tiemto listem svrchupsaného G. de H. z dielu od něho vzatého i s škodami mocně propúštiem i kvituji bez zasenavrácenie a z toho vzatého dielu potom nikdy viec ne- upomínánie avšak takú příčinú, že by buoh kterého z svrchupsaných rukojmí neuchoval, že by umřel, tehdy k uobnovení listu hlavnieho a ku přistavení jiného rukojmě G. de H. plné právo mám vedle hlavnieho listu upomínati. Pakli by který z rukojmí napřed- psaných na statku sšel aneb své pečeti zapřel, tak žě by sě mi jeho odpřisáhl, tehdy, odvolaje takového na i třech panských dvořiech ode cti a od viery, budu se moci na 168. svrchupsaného G. de H. navrátiti a zuostatku listem krom dielu od něho přijatého upomínati vedle listu hlavnieho svrchupsaného. Pakli bych já Jan svrchupsaný neb kto jiný listem hlavním napředpsaného G. de H. jinak, nežli jest výmluva, upomínal, to buď proti mé cti a vieře a to napomenutie ižádné moci ani práva nemá mieti. A on G. de H. svrchupsaný k napomenutí takovému nebude vinen které otpovědi dáti jakožto k nepravému a k křivému napomenutí. A toho ku potvrzení k tomuto listu svú sem pečet přitiskl léta od narozenie »c. Druhá quitancie slove s svědomím a tu piš též jako první, jediné na konci připiš svědomie takto: A pro lepšie svědomie toho quitovánie a propuštěnie prosil sem na svědomie slovutných A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E. při tom quitování sme byli. A toho na lepšie svědomie vedle Jana svrchupsaného své pečeti sme přitiskli k tomuto listu, jenž jest dán. Třetie kvitovánie slove s rukojměmi, však věz, žeť na vuoli věřícieho jest, diel od jednoho spolurukojmí vzieti, neb i jistec i rukojmě spolu 168" slibují a nerozdielně; protož nenie z práva, ale proti listu rukojmě děliti.

Strana 26
26 Ale však, když konečně nepropustí z uostatku, neslove rozdielně, ale spo- lečně, ač pak i rukojmě svuoj diel některý splní. Tu quitancí právě piš, jako první až do toho kusu: A pakli bych já Jan svrchupsaný a před tiem kusem takto piš: A pro lepší jistotu toho quitovánie přistavuji k sobě slovutné A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E. rukojmě jeho s ním i zaň slibujem naší oc, že on G. de H. z toho dielu od svrchupsaného Jana vzatého a propuštěného Jan svrchu- psaný listem tiem hlavním ani kto jiný jménem jeho nemá ani bude upomínati. Pakli by on Jan aneb jiný jménem jeho svrchupsaného G. de H. listem tiem hlavním upo- mínal z dielu zdviženého, tehdy my rukojmě slibujem napředpsaným slibem pod ležením dolepsaným svrchupsaného G. de H. od toho Jana i od toho každého, ktož by ho upomínal, zastúpiti i zastati a jeho z toho napomínánie vypraviti a vysvoboditi beze všie jeho škody. Pakli bychom jeho svrchupsaného G. de H. z toho upomínánie 169. nemohli vyvaditi, tehdy i ihned od toho dne svrchupsaných XX kop grošuov dielu splněného našemu věříciemu dlužni sme i slibujem dáti a splniti beze všeho prodlenie v uosmi dnech. A pakli bychom toho neučinili, tehda kteráž dva z nás rukojmí oc ut supra in forma obstagii. A odtud na nižádné právo nevyježděti oc, dokudž bychom těch peněz oc a po čtrnádcti dnech oc per omnia usque finem in littera obstagiali. Kvitancie na umrtvenie listu splněného dána bývá, když list ztratie neb shoří a jistec neb rukojmě dadie penieze a list vypravie, tehdy činie jim kvitancí neb propuštěnie, ten list umrtviece podle této formy: Já Petr z Dobré jistec vyznávám oc, že slovutný A. de B. jistec s svými rukoj- měmi s C. de D., s E. de F. list ten na penieze na LX kop grošuov, kterýž jest svědčil ke mně napřed, úplně a docela splnili a hotovými penězi zaplatili, a že mi jest ten shořel aneb někam se děl, tak že jeho nikoli nemohu optati. Protož já napředpsaný Petr z Dobré ten list svrchupsaný na LX kop grošuov vypravený a splněný tiemto listem mrtvím a kazím a všie moci k upomínání zbavuji a kazím, tak abych ani já ani 169', kto jiný tiem listem umrtveným, vypraveným po tom ižádné moci k upomínání neměl svrchupsaných A. de B. a rukojmí jeho svrchupsaných. Pakli bych já neb ktož koli tiem listem napředpsané jistce a rukojmě kterým zámyslem upomínal aneb kterak na ně sáhl, to já Petr svrchupsaný slibuji ihned zastúpiti a je od toho upomínánie vy- praviti beze všie jich škody. A pro jistotu další jich splněnie a bezpečenstvie a od všelikakých upomínání odvazenie přistavuji k sobě slovutné G. de H., J. de K. L. de M. a my G. J. L. rukojmě jeho naší dobrú věrú slibujem »c napředpsané A. de B. jistce, C. de D., E. de F. rukojmě, jestliže by je kto tiem listem umrtveným, vypra- veným upomínal a na ně sáhl, ihned zastati, zastúpiti a je od toho vyvaditi. A pakli bychom toho neučinili aneb učiniti nemohli, tehdy slibujem svrchupsaným slibem našim svrchupsaným věřícím těch LX i s škodami, ač by které pro to napomínánie vzeli a jeden z nich právem bez zmatku je pokázal, ve dvú nedělí hotovými penězi je dáti 170. a zaplatiti bez dalšieho prodlenie. Pakli bychom toho neučinili, tehda která z nás dva rukojmí se ut in forma obstagiali. List přímířie pod základem peněžitým a pode ctí a pod věrú. Já Jan z Rad. vyznávám tiemto listem oc, že s svými úředníky, purkrabiemi, služebníky se všemi i s svými hrady, tvrzemi, městy, vsi i se vším svým zbožím, s po- ručenstvími, s opravami se všemi, ktož by chtěli pro mě učiniti neb nechati beze lsti i také s těmi, kteříž by ten čas příměří ke mně sě v službu přikázali, nic po sobě ne- zuostavuje, i také se vším zbožím služebníkuov a sedlákuov i lidí mých vstúpil sem a mocí tohoto listu vstupuji v pravé a křesťanské upřímné a bezelstné přímířie od dánie tohoto listu až do s. Havla a ten den, až slunce za horu zajde, najprv příštieho

Strana 27
27 s urozeným panem Janem z Blatné, s jeho úředníky, purkrabiemi, služebníky, s hrady, s tvrzemi, s městy, s vsi i se vším jeho zbožím, s poručenstvím, s opravami i s těmi se všemi, ktož by chtěli pro něho učiniti aneb nechati i také s těmi, kteréž by v ten (čas příměřie) on v službu svú přijal, i také i se vším zbožím služebníkuov, sedlákuov a lidí jeho, nic nevymienujíc, a to přímířie já napředpsaný Jan z Rad. slibuji dobrú věrú křesťanskú jménem svým i všech těch, ktož v tom přímířie se mnú stojie, všichni ve spolek beze všie zlé lsti napředpsanému panu Janovi i jeho všemu zboží i těm všem, ktož s ním v tom příměří stojie, do toho dne svrchupsaného zdržeti a zachovati beze všeho přerušenie v celosti a v pevnosti pode ctí, pod věrú a pod CC kopami grošuov dobrých oc. A pakli bych já neb kto z svrchupsaných mým vědomím svrchupsané příměří napřed psanému panu Janovi, zboží jeho aneb komu z jeho, ješto v tom přímíří stojie, kterak koli přerušil a nezdržal a to bylo uptáno, shledáno, dovedeno, a s mé strany panem Bavorem z Znikov a Janem z Raystejna s strany druhé jednostajně vyznáno, tehdy sem propadl čest a vieru a CC kop grošuov základu svrchupsaného ku panu Janovi napředpsanému i k tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobrú volí bez odpory. Pakli by který z nich aneb kteří vědomě neb nevědomě to přímířie pře- rušili, nad těmi má i pomštěno býti a to odloženo, jakož by svrchupsaní seznávající 171. vyřkli a vypověděli. A pro zdrženie toho přímířie a základu, ač by buoh neuchoval, plněnie, přistavuji k sobě slovutné G. de H., J. de K., L. de M. a my G. J. L. rukojmě slibujem svrchupsaným Janem s ním a zaň oc i za ty za všecky vedle něho pod základem svrchupsaným, že to přímířie v celosti bez přerušenie všelikého do toho roku zdržíme Pakli by to přímířie s strany jistce našeho bylo) přerušeno a svrchupsaní vyznávající se toho uptajíc duovodně, ten základ na naši strátu vyznali, tak jakož svrchu psáno stojí, tehdy sme propadli CC kop grošuov k svrchupsanému panu Janovi oc a ten jemu slibujem plniti ve čtrnádcti dnech ode dne vyřčenie toho základu. Pakli bychom toho neučinili a toho základu propadeného seznaného v ten čas nedali, tehda, kteráž by dva z nás rukojmí oc ut in prima forma obstagiali usque in finem, jmenujíc svrchupsaný základ CC kop grošuov. A takéž zapiš druhú stranu jako první bez proměny. List na zaručenie ubrmanuov o kterúžkoli při, aby jie ubrmané byli mocní: 170°. 171. My Petr a Martin bratřie z Dobré vyznáváme oc, že hlediece k spravedlivosti, ku pokoji, k lásce a k mieru křesťanskému, chtiece sě o svú při dobrým lidem dáti ohledati, i přišli sme mocně a mocí tohoto listu přicházieme o tu při zašlú i o ty všecky kusy a záštie, nic po sobě nezuostavujíce, a zvláště o tu lúku a rybník a meze lesnie, nic po sobě nezuostavujíc, kteréž mezi námi s jedné strany a mezi Václavem a Prokopem bratřími našemi strýčenými strany druhé na slovutné Jindřich(a) z Duban a Pavla z Sedlce s strany našie a Vojtěcha a Václava z Slatiny s strany druhé a proto slibujem naší dobrú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti to vše, což by svrchupsaní ubrmané aneb úmluvce s obú stranů mezi námi vyřkli, vypověděli, pochválili a usúdili jednostajně a svorně o ty o všecky pře svrchupsané pod CC kopami grošuov oc zdržeti, přijieti a věčně zachovati i„ a našim ubrmanóm a úmluvcem děkovati. Pakli bychom toho všeho aneb něčeho z toho, což by oni naši ubrmané mezi námi vypověděli, ne- zdrželi a nepřijali, tehdy sme propadli k straně držiecie CC kop grošuov základu svrchupsaného. A pro zdrženie toho vyrčenie a základu splněnie, ač bychom nezdrželi, přistavujem k sobě slovutné A. de B., C. de D., E de F. a my A. C. E. slibujem s svrchupsaným Petrem a Martinem i za ně zdrženie výpovědi ubrmanské pod CC kopami grošuov svrchupsaných. Pakli by oni toho vypověděnie ubrmanského nedrželi a to ti ubrmané na ně jednostajně seznali, tehdy sme propadli základ svrchupsaný k straně napředpsané tu jich výpověď držiecí a ten jim slibujem plniti od vyznánie ubrmanského ve XIIII dnech. Pakli bychom toho neučinili, tehdy kteráž by dva z nás rukojmí oc ut in forma obstagiali usque finem. 172.

Strana 28
28 List na rozdiel bratřie. Jest takováž forma právě, jako svrchupsaná jest na ubrmanstvie. Pak 172'. když rozdielce bratří rozdělé, tehdyl ti samí dávají list jednostajný oběma stranoma a ti chovají toho listu i s prvním. A jestliže by který bratr potom to rozdělenie přerušil, aby sáhl na který diel, ješto by neměl sá- hnúti, tehdy druhý má tiem listem rozdielci upomínati, aby jemu na to nesahal, a jestliže by nechtěl, tehdy prvním listem z základu rukojmě upomene. Protož obú listů má chováno býti, anebo po rozdielu ve dsky sobě ten rozdíl vložiti. Forma té výpovědi tato jest, ale krátká, a hodí se k každé výpovědi. My Bohuslav z Krče a Miloboh z Týř(ova) rozdielce s strany Janovy z Rad. a Václav a Petr z Duban s strany Mikulášovy vydaní ubrmané, úmluvce a přátelští rozdielce mocní stran svrchupsaných vyznáváme a svědčíme tiemto listem před, ktož by jej čtli aneb čtúce slyšeli, že zmocnivše sě stran svrchupsaných jich svolením dobro- volným, nébrž i jsúce prošeni od nich s dobrým rozmyslem a střezlivým nebo s zdravým potazem, s radú opatrnú bez přijímá nie osob k samé spravedlivosti hlediec, slyševše obě straně s vědomiem jich listy duovody o ty o všecky pře, kteréž sú mezi svrchu- psanými stranami byly vznikly a zvláště o ty meze a lúky, rybníky. Pakli jest o rozdělení bratřie, tehdy piš takto: Vzemše před sě to všecko zbožie vážili sme jeden diel proti druhému, jednu dědinu proti druhé, jednu lúku proti druhé lúce. Aneb oč by koli bylo ubrmanstvie, to piš zejména. A pakli bude ubrmanstvie o které pře neb haněnie, tehdy takto piš: I vypověděli sme všichni jednostajně, vyřkli a usúdili, aby najprve strany, což sú se v tu mieru potkli řečí kterú, se smířily. A to sú obojí učinily na tom miestě. A potom sme mocí ubrmanskú přikázali, aby sobě toho nikdy na věky ižádným činem nezdvihaly, a o ty lúky, rybníky a meze tak vypoviedáme, a vyřiekámy, aby Bohuslav svrchupsaný tu lúku držal, jakož meze káží, jěž vysazené mámy, a rybníky li aby je oba spolu nasazovala, spúštěla, rybami se dělila. A to sú obojí inhed na tom miestě přijali a slíbili to naše vyrčenie pod základem v listě na ubrmanstvie naše zapsaném věčně držeti beze všeho přerušenie. Pakli by který z svrchu psaných stran neb jich budúcí toto naše ubrmanské vyrčenie nynie aneb potom přerušil a hnul a naše ubrmanstvie zavrhl, tehdy my svrchupsaní ubrmané, úmluvce, tehdyž jako nynie a nynie jako i tehdyž, že jest základ ten v listu ubrmanstvie jmenovaný propadl. A na svědomie našeho vyrčenie k tomuto listu své sme pečeti přivěsili a k tomu pro lepšie svědomie jiné tři pečeti slovutných A. de B., C. de D., E. de F., kteříž sú při té výpovědi byli, k tomuto listu k prosbě svrchupsaných Bohu- slava a Mikuláše a našie prosbě sú přivěšeny léta od narozenie oc. 173. 173°. Takúž formú muožeš každé ubrmanstvie psáti, proměnuje pře; ale to pomni, aby najprve obecně psal o všecky kusy pře, záštie a potom tu při zvláště, oč jest ubrmanstvie. 174. Listové glejtovní. Formy listuov glejtovních ty sú truoje: 1. jedny prostým slibem, 2. druhy pode ctí a pod věrú, 3. třetí pod základem. A věz to, že každé přerušenie buďto glejtu, přímířie, úmluvy má býti na nětšie vyznánie. Glejty první píší lidé velicí a zachovalí, druhý a třetí píší lidé, jimž úplně nevěřie.

Strana 29
29 Glejt prostý: My Václav z božie milosti král Český oc piš in plurali. Já Václav z Michalovic seděním na Strakonicích vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož by jej čtli neb čtúce slyšeli, že od sebe i od přátel mých, ode všech služebníkuov našich i od těch ode všech, ktož by chtěli pro nás učiniti aneb nechati, dal sem a mocí tohoto listu dávám urozenému pánu Janovi z S. od jedné osoby až do XXX osob a tolikéž koní pravé a křesťanské bezpečenstvie a glejt od dánie tohoto listu za čtyři neděle pořád zběhlé a v tom času, kterýž by den chtěl ke mně na Strakonice přijeti, bude moci bezpečně přijeti i odjeti beze všěch výstrkuov a škod osob l i statkuov a ten jemu slibuji i těm všem do těch osob a koní, jako slušie na křesťanský glejt a na dobré lidi, tak však, aby on i s svými v tom glejtu zdržel se a zachoval, jako slušie na glejt pravý. A toho na jistotu svú sem pečet přitiskl. Léta oc. 174'. Druhý glejt pode ctí a pod věrú takéž piš jako první až do tohoto miesta: a ten jemu slibuji oc. Tu pak takto piš: A ten glejt napředpsaný slibuji svú dobrú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti upřímě prostě v celosti pode ctí a pod věrú zachovati jako dobrý člověk. A jestliže by kto z mých bez mého vědomie tomu glejtu kterak koli pohoršil a to bylo uptáno, shledáno a dovedeno, takový má utrpěti, jakož by jeden s strany mé a druhý s strany glejtovní vyřkli a vypověděli. A ku po- tvrzení toho sc a k mé prosbě jiné dobré pečeti slovutných A. de B., C. de D. jsú přitištěny, jenž jest dán sc. Glejty když píšeš, hleď k těm osobám, ještoť dávají glejt, kterací jsú, hodníli lidé a zachovalí. Glejt pod penězi na vyznánie a ten piš právě jako !i první až do toho miesta: a ten jemu slibuji. Tu pak takto piš: A ten 175. glejt napředpsaný oc ut in secunda forma pod základem CCC kop grošuov zachovati a zdržěti. A jestliže bych aneb kto z mých, od nichž glejtuji, svrchupsané oc co proti tomu glejtu učinil aneb učinili a to s našie strany pan Bor z S. a jich strany pan Jan z R. toho přerušenie se uptali a na nás základ vyznali, ten základ slibuji ve dvú nedělí od vyznánie jich svrchupsaným panu Janovi z S. i tomu každému, ktož by tento list měl s jich dobrú volí bez odpory. A pro jistotu toho glejtu zdrženie a základu, ač by buoh neuchoval, plněnie přistavuji k sobě slovutné A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E. rukojmě svrchupsaného G. de H. slibujem naší dobrú věrú křesťanskú, rukú společní a nerozdielnú za zdrženie svrchupsaného glejtu. Pakli by strana naše napřed- psaná ten glejt kterak přerušili a to napředpsaní seznávající s obú stranú svorně a jednostajně vyznali na naši stranu, tehdy sme propadli základ svrchupsaný k straněl 175. napředpsané a ten jim slibujeme ve dvú nedělí od jich vyznánie plniti. Pakli bychom toho neučinili, tehdy kteráž dva z nás oc ut supra in forma obstagiali usque finem. Si autem latine contingeret, sic scribe: Nos Pe. et Ph. de S. residentes in R. tenore pre- sencium profitemur universis, quod strenuo Johanni de Wintrberg 1) et omnibus, quos secum pro hac vice duxerit commitandos dumtaxat ad XXX personas et totidem equos, nostro2) et nostrorum omnium purgrauiorum, officialium et seruorum quorum- cunque, qui nostre subsunt et obediunt voluntati, vel quicunque gracia nostri facere aut dimittere voluerint, saluum securum ac tutum ad nos in R. veniendi et ad propria re- deundi dedimus et virtute horum damus et donamus conductum. Insuper integritate fidei nostre promittentes predictis Johanni cum suis commitibus ad numerum prescriptum predictum saluum conductum tenere et inviolabiliter modis omnibus saluis personis et rebus eorundem observare a data presencium per dies XIIII. continue computandas. Datum sub nostris sigillis anno oc 58 in sanctorum Cosme et Damiani (27. září). 1) Jan Kaplíř na Vimberce jest při roce 1458 nemožný. — 2) Vynecháno nejspíš slovo nomine.

Strana 30
30 Formy kredencních listuov. 176. A tu věz, že nikdy se kredencní nepíše od nižších k vyšším a, jsúli přételé, i tehdy piš napřed ty, komuž de kredencie neb věřící list. Pakli jsi nižší, ale piš potom, jehož mezi přátely má býti pokora: Urozenému pánu panu Václavovi z Michalovic seděním na Strakonicích Petr z D. službu svú vzkazuji urozený pane. Slovutného Jana z P., ukazatele listu tohoto, služebníka mého, o pilné věci, jehož sem úplně zpravil, kteréž má na vás vznésti, k Vašie Milosti posielám, prose vás, abyste svrchupsanému Janovi v tom, což by ode mne s vámi v tuto chvíli mluvil. (Dotkni málo a navrz o těchto běziech), tak jako mně samému ráčili věřiti, (a prosilli by zač v tom poselství, přičiň toto:) Doufaje Vašie Milosti, že mě v mé prosbě neoslyšíte a že, což prosím, učiníte. A toho na svědomie oc anebo psán pod mú pečetí. Credenciales in latino: 176 . Famose providencie viris magistro ciuium et iuratis ciuibus in Plzna, amicis fauorosis. Johannes de B., purgrauius in X., se ipsum ad quevis beneplacita preparatum. Prudentes viri et amici in sinceritate dilecti. Johannem] Polonum, fidelem nostrum, presencium exhibitorem, de intencionibus nostris et tractatibus arduis sufficienter infor- matum ad vos duxi destinandum, prudenciam vestram attentius deprecantes precibus, quatinus eidem Johanni Polono, quicquid pro hac vice vestre prudencie ex nomine nostro insinuauerit, tanquam ipse vobiscum propria loquar in persona, fidem in dicendo velitis credulam adhibere. Scriptum sub nostro sigillo. List na nájmu(!) tvrze nebo kterého jiného zbožie. 177. 177 Já Erazim z Zavidovic vyznávám oc, že z dobrým rozmyslem pronajal sem dvuor svuoj poplužní tudiež v Zavidovicích s dědinami vornými i nevornými, s rybníky, s lukami, s lesy i se vším, což k tomu přislušie, tak jakož sem sám držal, tu sobě v tom nájmu nic nepozuostavuje, slovutnému Janovi z Rad. od tohoto s. Jiřie za tři léta ze XXX kop grošuov dobrých oc, tak aby on Jan svrchupsaný na každý rok v těch třech letech X kop grošuov napředpsaných, rozdielně na sv. Havla najprv příštieho pět kop grošuov a na s. Jiřie ihned potom tolikéž a tak jiné dvě létě ostatnie. A toto podepsané ostavil sem svrchupsanému panu Janovi čtyři koně, tři krávy, LX ovec, XX sviní, II kopě kur, VIII husí, dva psy, tři kočky, pět věrteluov piva mladého a na ozim XX strych ječmene miery humenné, XXX strych žita, tak že on Jan svrchupsaný tolikéž mi má osieti na ozim ječmene i žita a osatého stúpiti a čtyř koní tak(é) tak dobrých aneb čtyři kopy zase dáti oc. A tak piš jiný dobytek i pošacovánie, aby ty vuoli měl, zase též přijieti aneb penieze vzieti. Tak že já budu a mám vuoli mieti, chcili zase ten nábytek aneb šacunk přijieti, kterýž jest již pošacován aneb po- ložen v penězích. A já jemu slibuji ten nájem od těch let pod základem XV kop zdržěti; to však vymienujíc, že by se kupec dobrý nahodil, tehdy mám vydati přietele jednoho a on druhého a, což by ti vyřkli mezi mnú a jím, to mám pod týmž základem učiniti, aby on toho škoden nebyl. Pakli bych jemu tiem nájmem hnul aneb držeti nechtěl, l tehdy sem propadl XV kop grošuov svrchupsaných a ty jemu slibuji od toho dne v jednom měsieci dáti. A pro zdrženie toho nájmu a základu plněnie, ač bych jím hnul, přistavuji k sobě slovutné A. de B., C. de D, E. de F. a my A. C. E. slibujem s svrchupsaným Erazimem i zaň naší dobrú věrú křesťanskú rukú společní a nerozdielnú za zdrženie svrchupsaného nájmu pod XV kopami grošuov do těch let

Strana 31
31 svrchupsaných. Pakli by jemu ten nájem nebyl zdržán kromě výmluvy napředpsané, tehdy sme propadli základ svrchupsaný a ten slibujem našemu věříciemu i tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobrú volí bez odpory, v jednom měsieci od toho pohnutie a nezdrženie dáti a zaplatiti. Pakli bychom toho neučinili, tehda kteráž z nás dva ut supra in forma obstagiali. List od toho, ktož najímá. Já Jan z Rad. vyznávám oc, že sem najal u slovutného Erazima z Zavid(ovic) dvuor jeho poplužní tudiež v Zavid(ovicích) s dědinami ornými i neornými, s rybníky, s lukami, s lesy i se vším, j což k tomu přislušie, tak jakož jest on sám držal beze 178. všie výmienky od tohoto s. Jiřie za tři léta po sobě zběhlá na XXX kopách grošuov oc, tak abych svrchupsanému Erazimovi na každý rok v těch letech X kop grošuov napřed- psaných rozdielně, to jest na s. Havla najprv příšticho V kop grošuov a na s. Jiřie ihned potom tolikéž, vydával a tak jiné dvě létě ostatnie. A to jemu máme vydávati pod ležením dolepsaným a toto, což sem od něho přijal, mám svrchupsanému Erazimovi zase vrátiti aneb šacunk ten, v němž jest ten nábytek položen, dáti, což by on sobě volil jedno ze dvého, to jest IIII koně anebo IIII kopy, tři krávy aneb puol třetie kopy se a tolikéž ječmene, to jest XX strych na ozim a XXX strych žita má vzieti též miery. A to vše mám i slibuji jemu ten nábytek pod základem XV kop grošuov tak po- šacovaný vrátiti. Věz, že základ ten má převýšiti nábytek a šacunk i setie. Také jest tato ji úmluva, jestliže Erazim svrchupsaný to zbožie chtěl by prodati, tehdy 178'. já mám vydati jednoho přietele a on druhého a což by ta dva mně za mé náklady vyřkla, to já mám přijieti a jemu to zbožie sstúpiti. Také jestliže by mým šeradstvím aneb kto pro mú při ten dvuor spálil a to bylo hlášeno a svědomo té vsi, že by súsedé ti nevěděli, by sě od koho to spálenie toho dvoru stalo nežli ode mne aneb čeledi mé, tehdy mám nákladem svým ten dvuor zase ustaviti aneb XII kop svrchupsanému Erazimovi dáti. Pakli by ten dvuor kterú mocí aneb válkú aneb od jiného ohně súsed- ského shořal a to bylo té vsi aneb většie straně svědomo, to nemá býti má škoda, ale jeho Erazimova. Také já svrchupsaný Jan ten nájem slibuji zdržeti do těch let pod XV kopami grošuov a úroky svrchupsané pod ležením dolepsaným vydávati. Pakli bych toho nájmu nedržal do těch tří let, tehdy sem propadl XVII kop grošuov. A pro pevnost toho nájmu zdrženie, úroku vydánie, zase týchž nábytkuov aneb šacunky svrchupoložené na vrácenie přistavuji k sobě slovutné A. de B., C. de D., E. de F. a my A. C. E rukojmě jeho i zaň slibujem oc za zdrženie toho nájmu, za úroku vydánie a za nábytku nebo pošacovánie zasě vrácenie za každé vedle svrchupsaného základu a pokuty tak, jestliže by Jan svrchupsaný z toho nájmu zběhl a jím zvrhl, tehdy sme propadli XV kop grošuov a ty máme dáti v jednom měsíci od toho dne. Pakli by úrok nebyl vydán, tehdy máme ležeti, dokudž by ten úrok nebyl splněn a též za nábytek, tak že kteréž bychom koli pokuty aneb základu nesplnili svrchupsanému Erazimovi, tehdy ihned kteráž dva z nás rukojmí byla byšta napomenuta oc a tu tak dlúho ležeti, dokudž bychom těch všech úmluv aneb základuov nesplnili. A po XIIII dnech, bud ležáno neb nebuď, ač bychom těch základuov peněžitých neb úrokuov neb šacunku toho nábytku nesplnili, tehdy oni naši věřící budú mieti plnú moc i právo tiemto listem svrchu psané penieze základa, úrokuov, šacunka v křesťanech neb v Židech na 179'. naši všech společní škodu optati oc. A kteréž by škody oc. A což by nám naši věřící pro našě neplněnie »c. A umřelli by kto z nás oc. A ktož by tento list měl s volí dobrú bez odpory našeho věřícieho svrchupsaného, ten též právo mieti bude k tomuto listu jako on. A ku potvrzení oc. 179.

Strana 32
32 List na zákup s odmrli. 180. 180 Věz, že všickni listové věční počínají se ve jméno božie Amen. A potom ihned piš arengu: Ve jméno božie Amen. Aby ty úmluvy, kteréž lidé smrtedlní pod časem běhlým mezi sebú činie, v budúciem času věčnú pamět držely a měly, slušie ty úmluvy svědomím hodných lidí a věrných s pomocí písma k věčné paměti potvrditi. Protož my Petr a Jan bratřie z Svejšíína) vyznáváme tiemto listem obecně všem nynějšicho i budúcieho věku, že znamenavše prospěch a dobré naše i našich lidí i jich budúcích v Kozlé vsi našie1) zaprodali sme a mocí tohoto listu prodali a v zákupnie právo, jenž slove purgrecht německy, osm lánuov měřených miery Mirovicské králové prodali a k tomu osm dvoruov s lukami, s potoky, s pastvami, s obcemi, s lesy, s pahorky i s těmi se všemi požitky se vší s tú zvolí v práviech súdních orteluov dokladných i se všemi těmi svobodami, kterýmžkoli jménem muož býti jmenováno, tak jakož ta ves a jich předsi (!) od staradávna jsú držali, požívali za XV kop grošuov oc, kteréž sem od nich úplně vzal, takú však úmluvú a zákony dolepsanými mezi námi a nimi i našimi budúcími i jich věčně trvalými, že každý súsed s každého lánu těch osmi lánuov XLIIII groše oc rozdielně, to jest na s. Jiřie nynie příštieho XXII groše a na s. Havla ihned potom tolikéž nám i našim budúcím oni i jich budúcí budú platiti a úročiti. Také s každého lánu svrchupsaného na našem popluží v té vsi čtyři dni mají žieti, když byli napomenuti, dva i dni na ozimi a dva na jeři, jeden lúky sekati a ty zsušiti a shrabati. Tuto všecky roboty piš: vajce, kury, calty a všecko to, v čemž ta ves jest vysazena. A když to všecko napíšeš, tehdy ihned potom piš zavázánie panské takto: A když nám oni kmeté svrchupsané vsi ty úroky, roboty, cti svrchupsané splnie, tehdy ani my ani naši budúcí nemáme ižádného práva na svrchupsané lidi viece sahati ani jich dále obtěžovati kterým zámyslem aneb příčinú. A oni tiemto listem budú mieti právo všech bezprávie, zámysluov, obtiežení, šacunkuov od nás i našich budúcích brániti a hájiti. Tu mnozí pánové nemúdří řiekají: Což bych já se chlapu zapisoval, viz písmo, že pán buoh se člověku pod přísahú zamlúval, jako Noe, aby potopy na svět neuvodil a dal jemu ještě duhu znamenie. Čím viece páni hřiešní. Dále my svrchupsaní jménem svým i našich budúcích dáváme pravé, plné odumrli aneb ná- 181. paduov svrchupsaným lidem v Kozlé i jich dědicóm i budúcím vedle města starého Pražského (aneb jiného města), tak aby napředpsaní kmetové té vsi i budúcí jich to jméno, zbožie své hbité i nehbité v zdravie neb na smrti, doma jsúce, na púti, na cestě, na trhu, komuž by chtěli které koli osobě duchovní aneb světské poručiti, dáti, odkázati plným právem týmž, jako sami držie. A komužby to všecko své zbožie neb diel toho zbožie odkázali, dali aneb poručili, ti jistí toho zbožie budú práví a spravedliví dědici, tak jakož by oni jim odkázali a dali bez úrokuov a všech našich práv po- horšenie. A pakli by kterého z svrchupsaných kmetuov té vsi buoh neuchoval, že by v náhle bez rozkázánie umřel, tehdy to zbožie movité i nemovité má spadnúti na jeho dědice buďto strany meče aneb přeslice, kteříž by najbližší byli, napřed po meči a, pakli by těch nebylo, ale po přeslici; najprve těm, kteříž (v) vsi bydlé anebo, když by těch nebylo, ale na jeho přátely, kdež koli jinde přebývají. A to právo slibujem jim věčně zachovati. Také těch lánuov osm nemáme jim nikdy měřiti, v uobce jich ne- sahati, práv l jich v tomto listu popsaných a všěch od starodávna držených nikdy nerušiti, ale ovšem je vedle jich vysazenie svobod, práv zachovati, brániti, hájiti, jakož slušie na věrné opravce svých poddacích A ku potvrzení toho našeho dánie, vysazenie, odumrli propuštěnie své vlastnie pečeti oc. A pro lepšie svědomie jiné tři pečeti slo- vutných oc. 181°. 1) List na osvobození vsi Kozlí od odúmrtí se jinak nezachoval.

Strana 33
33 List na odbytie sirotkuov a z desk zemských propuštěnie, když sirotci let svých dojdú. Ale to bývá ve dskách zapsáno; avšak že dsky nejdú, tato forma jest. A tu sirotkové se zapisují poručníkuom, aby jich neupomínali: My Jan a Mikuláš bratřie z Rad. vyznáváme tiemto listem oc, že napřed a přede všemi věcmi vděčni sme a děkujeme slovutným Prokopovi a Pavlovi tudiež z Rad. strýcuom našim a poručníkuom věrným od otce našeho dskami zemskými ustaveným, že sú nás v našich létech mladých a nerozumných trpiece nás a učiece dobře, řádně a mravně cho- vali a vedli a zbožie naše jim poručené věrně jako hospodáři dobří těželi a opravovali, 182. tak že sú nám, ačkoli nejsúce povinni, počet pravý poctivý a řádný vydali, nic nám na tom nezuostavujíce dlužni; ale mnoho nám nábytkuov viece, nežli kdy přijali, sú zuostavili. Protož my svrchupsaní Jan a Mikuláš tiemto listem svrchupsané Prokopa a Pavla strýce naše z svrchupsaného poručenstvie tiemto listem propúštieme, quitujeme i svobodny činíme, slibujíce naší dobrú věrú křesťanskú ani skrze se ani skrze kterú jinú osobu nižádným súdem, právem, mocí ani kterým zámyslem našich poručníkuov neupomínati ani na ně sahati, než vždycky jim děkovati a vždycky vyznati, že sú nám v tom poručenství dobře, věrně, spravedlivě učinili. Dále slibujem napředpsaným slibem naše svrchupsané poručníky, když by zemské dsky šly aneb který jiný nový řád v České zemi vyzdvižen byl, svrchupsaným naši vděčnost a vieru našich poručníkuov dskami zemskými zapsati a kvitovati. A pakli bychom my svrchupsaní skrze sě aneb skrze jiného kohožkolivěk naše poručníky napředpsané kterú vinu z toho poručenstvie dávali aneb je z počtu aneb z nepravého poručenstvie upomínali tajně neb zevně, súdem kterým, právem aneb kterakžkoli jinak, tehdy sme propadli našim napředpsaným poručníkuom dvě stě kop grošuov a ty jim slibujem od toho dne v jednom měsíci plniti. A pro jistotu našeho slibu a základu zdrženie přistavujem k sobě slovutné A. de B., C. de D., E. de F. a my svrchupsaní A. C. E. slibujem rukú nerozdielnú věrú naší dobrú sc napředpsaný základ, jestliže by byl propaden, v jednom měsieci plniti. Pakli bychom se ut supra. 182°. O listech posélacích naučenie. Věz, že listové posélací pro mnohé příčiny nalezeni jsú; prvá pro ostrahu tajných věcí, nebo jinak musil by poslu pověděti a to jest ne- bezpečno v mnohých kusiech. Druhá pro nespamatovánie posla vuole toho, ktož jeho posielá, nebo posel nemuož všeho, což jemu rozkáží, spama- tovati. Třetie, aby posel neproměnil rozkázánie. Čtvrtá pro menšie náklady a pro mnoho jiné příčiny. Listové posélací dvuojí sú: jedni přátelští, druzí nepřátelští. Item přátelští jedni otevřeni jako svědomie, kredencie, druhý zavření a ti jsú mnozí, to jest prosiecí, radu dávající, napomínající, učiece, odvodiece a krátce, jakož muož příhoda mezi přátely býti, takoví listové bývají přá- telští posélací. Item nepřátelští, jedni upomínající, druzí odpovědní lající 2c. Každý list posélající z pěti kusuov složen bývá, to jest: 1. pozdravenie, salutacio pozdrav, 2. přístup — exordium — oblahoď, 3. líčenie — nar- racio — rozprav, 4. prosba — peticio — pros, 5. odplata — conclusio — oplat. 183. Mareš: »Ars dictandi«. 3

Strana 34
34 Versus: Qui dictare putat, in prima parte salutat, altera blanditur, sed tercia res apperitur. Quarta petit votum, claudit conclusio totum.1) Ex istis quinque particulis quodlibet dictamem amicabile, id est ad amicos, ad maximum constare dicitur; nam etsi sunt plures partes, quam predicte quinque, tamen ad has reducuntur. Ad minus tamen dictamem ex duabus partibus constare debet, aliquando enim constat ex salutacione et nar- racione. Aliquando ex tribus xc. Exordium enim, quod movet auditorem et allicit ad faciendum aut dimittendum, nisi in arduis materiis non scribitur. Salutacio accipitur multipliciter: pro illo verbo saluto pro integra parte epistule, continens personam recipientem et mittentem et meritum; pro quolibet affectu bono; pro inclinacione capitis ut bona dies; pro ex- hibicione reuerencie, pro submissione aut subieccione; pro annunciacione angelica ut Aue Maria; pro recessu ab infidelitate vel a quocunque malo; vel eciam opcione iuste vindicie et hoc improprie. Znamenaj, že v listech posélacích pilně máš rozeznati, kteří vyšší, prostřední a najnižší, aby uměl které svrchu osoby, které v prostředku a které na konci posaditi. Najvyšší v duchovním stavu: papa, patriarcha (Nolinutanus (!Constanti- nopolitanus), Antiocenus, Allexandricus), cardinalis (Romanus), archiepi- scopus. Medius status: Episcopus, abbas, primas, prior generalis, vicarius generalis. Infimus: archidiaconus, decanus, doctor, magister, baccalareus, plebanus, capellanus, campanator. Ad istos tres gradus et status omnia 184. nomina officialia reducuntur. Stav světský: Ciesař Římský, král, knieže, hrabě, markrabě, konfer- štové. Jiní také jsú v tom stavu zusazeni; neb každý, ktož má úřad od prvnieho stavu, má duostojenstvie jeho, jako vikář říše má ciesařské duosto- jenstvie. Prostřední: šlechtic, pán urozený, všichni úředníci koruny České, jako písař najvyšší, komorník najvyšší, súdce najvyšší, purkrabě najvyšší. Ti čtyřie úředníci jsú v druhém dielu. Rytieř velikého rodu, podkomořie. Najnižší stav: panoše, purkrabě, rychtář, měštěnín, konšel. Takto piš svrchniemu stavu duchovniemu: Arcibiskupu najduostoj- nějšému v Kristu otci panu a panu Kondratovi arcibiskupu kostela Praž- ského, legátu stolice apoštolské aneb římské. Biskupu: duostojnému v Kristu 184. otci panu Kunšovi biskupu Litomyšlskému. Znamenaj pilně, že toto přidánie z božie milosti neb z božieho daru nerozumně píší mnozí. Protož vedle řádu věz, že když sami píší arcibiskupové, biskupové, opatové, tehdy oni v svých listech píší z božie milosti takto: Kundrat z božie milosti arcibiskup kostela Pražského; ale ktož jiní jim píší, nemají toho přičiněti z božie milosti. Avšak jak jest obyčej, tak piš. 183'. 1) Doslovně též v ars dictandi v rukopisu Třeboňském C. 2 f. 1.

Strana 35
35 Abbati, priori generali: velebnému v Christu otci B. opatu kláštera Ne- pomucského; latine: Remo in Christo patri et domino dno. Conrato archi- episcopo Pragensis ecclesie et apostolice sedis legato. Rmo in Christo patri domino Cunssoni episcopo Lithomysslensi; venerabili in Christo patri domino Johanni abbati monasterii N. Stavu světskému: imperatori Invictissimo principi et domino domino Karolo imperatori Romanorum semper augusto et Boemie regi. Nepre- moženému kniežeti Karlovi ciesaři Římskému 2 vždy rozmnožiteli. Regibus: serenissimo principi et domino domino Wenceslao dei gracia Romanorum regi semper augusto et Boemie regi. Najjasnějšému kniežeti a pánu panu 185. Sigmundovi z božie milosti Římskému králi, vždy rozmnožiteli. Kniežatóm: Illustrissimo principi et domino domino Sigismundo dei gracia duci Lithwanensi, nobis gracioso. Najosviecenějšému knížeti a pánu panu Sigmundovi z božieho daru vejvodě Lithevské. Hrabiem: Magnifico ac nobili domino domino Lipaldo dei gracia comiti Lucenburgensi, nobis fauoroso. Mocnému a urozenému pánu panu Lipoltovi z božie milosti hraběti Lucenburskému. Rožmberským: Magnifico ac nobili domino domino Henrico de Rozmberk, purgrauio regni Boemie x. Item toto pomni, aby každému pánu neb panoši úřad jeho psal a to věda, že někdy úřad převyšuje při- rozenie čest, jako v světském stavu úřadové Českého královstvie věčí jsú nad panostvie, nebo ti úředníci všickni kladú červený vosk ku pečetem. Též jest i v duchovniem stavu, že úřadové duchovní převyšují tělesný rod a pro to zmazánie olejem v starém zákoně ctěno jest nad vešken rod tělesný, nebo zapověděl buoh řka: Neroďte sě dotýkati mazaných mých, to jest, tak je v čest mějte, abyste se jich všetečně nedotkli. A to jest David učinil Saule krále zmazaného, ctie Šalomon kněze Abiatara a pán 185'. buoh nedal plakati Aaronovi synuov svých, ješto je buoh náhlú smrtí porazil, řka: neplač synuov tvých, neb olej svatého zmazánie jest na hlavě tvé. Čím viece má býti ctěn úřad duchovní, jenž jest z pomazánie oleje, to jest ducha svatého. A tu buď opatren, které duostojenstvie viece máš vážiti, světské čili duchovnie, hledě k obecnému běhu. Urozenému pánu panu Václavovi z Michalovic seděniem na Strakonicích. Když panoše rytieřem bude, urozenému a udatnému rytieři panu A. de C. Panoši dobrému urozenému Janovi z Janovic. Věz, že všem pa- nošém v České zemi máš psáti, jako pánuom: urozenému, neb pán a panoše v Čechách sú v přirození sobě rovni, ale ne v panství, a tak rodu mělo by psáno býti jako i pánu kromě toho, aby nepsal panoši »panu«, takto urozenému panu Janovi, ale takto: urozenému Janovi. Také nepiš panoši, nebo jméno služebné jest a nesvobodné, ale vedle obyčeje hlúpí píší takto panošém: slovutnému Janovi. Měštěnínóm: slovutné opatrnosti pánuom purgmistru a konšelóm měst Pražských, přátelóm dobrým. Opatrným purgmistru a konšelóm města Su- ického. Famose providencie viris magistro ciuium et iuratis consulibus ciuitatis Pragensis, ciuibus, amicis fauorosis. Prudentibus viris magistro ciuium et 186. 3*)

Strana 36
36 186'. 187. iuratis scabinis, ciuibus in Sussicz, amicis karissimis. Discretis viris magistro ciuium et iuratis ciuibus in Strakonicz. Sequitur narracio premisso exordio, quod habet locum in arduis factis. Sequitur narracio, que est proposite seu intente materie decentibus et dignis verbis ad materie proporcionem colorata declaracio, vel secundum Tulium1): narracio est rerum gestarum prout gestarum exposicio, vel narracio est rerum gestarum seu gerendarum lucida exposicio. Nota, quod narracio quaevis sit tercia pars epistule seu dictaminis et peticio quarta secundum ordinem; tamen aliquando peticio precedit narracionem, aliquando interseritur peticio et conclusio. Et hoc contigit, cum breuis sit narracio. Exemplum primi. Socie fautorque sincerissime! Confidens tue probate dilectioni et iam in multis necessitatibus meis ostense argumentis, supplico cum affectu, quatinus duas sexagenas grossorum pro biblia nunc per me comparata soluturas ad terminum per vos mihi constitutum dignemini concedere, pro quo vestre karitati omnium bonorum deus hic et ! in futura vita centuplum largiatur, me quoque pro huius modi beneficio seruitorem habebitis proniorem. Debuit enim precedere narracio hoc modo: noueritis, karissime, ad salutare studium et proximorum comodum speciale me bibliam com- parasse, sed propriis sumptibus eandem non valens soluere, vestram karitatem iam a multis annis in veritate compertam precibus rogo studiosis, quatinus Il sexagenas grossorum mihi ad instans s. Galli digneris mutuare oc. Věz, že líčenie aneb vypravenie úmysla má býti opatrné, a protož znamenaj, že listy píší se někdy ku přátelóm upřiemně, někdy skrytě, někdy u podobenství. Když sú upřiemní, tu nenie třeba hlavy lámati, neb upřiemně počestně psáti. Když pak skrytě píšeš ne pro přietele, ale aby jiných tajno bylo, ač by kto list přejal, tu musíš psáti krátce, dávaje znamenie nějaká zdaleka, aby to mohl k mnohým přem obrátiti, kdyby tě kto o to potkal. Pak u podobenství snadnoť jest psáti, rovnaje ukrutného k vlku, chytrého k lišce, nemúdrého k oslu, hněvivého k nedvědu a tak o jiných podobenstvích mnohých. Listové pak nepřátelští někdy sú, aby zlého prodlili, někdy aby zlé utajili neb skryli, někdy aby zlému nerozuměli. Kteréž ty mieníš, a tu máš býti velmi pilen, aby tak psal ku prodlení zlého, ne jako by sě nepřítele bál neb strachoval, ale aby sě někdy k ohledání podal, někdy týmž zase hroze, aneb větším horším, jakž srozumieš nepřieteli, co by se spieše přijal. Pak k utajení zlého když píšeš, tu piš ve dva smysly a pro to, nebo on, chtělli by sě kterého smysla chopiti, ty pak druhým jako dúpětem utečeš. Pak když píšeš, aby zlému nerozuměli, tu piš v nevidky i sem i tam řeč píše sobě odpornú, aby jemu sled ztratil a onť jednak ono polapí z toho listu, jednak jiné. Toho příklad psáti nechci; sám se domysl a požívaj toho k dobrému, ne ke zlému. Pakli píšeš k odpovědi jiného listu, to jest odpověd dávaje, tehdy jeho listu proměň úmysl a něco ujmi a něco přidaj a něco proměň. Ale to jest hřiech upřiemnému člověku, avšak muože to býti pro dobré, že to bez hřiechu písař napíše a nemáš jiného kusu prospěšnějšíeho v listech *) Cicero, De inv. I. 19. 127.

Strana 37
37 nepřátelských, než ten kus. Také někdy piš hlúpě, jako by listu jeho 187. nerozuměl, ale piš, že jeho listu dobře rozumieš, a onť nebude mnieti, by ty rozuměl jeho listu, i podtrhneš jeho tiem. Item popuď jeho někdy listem opatrným, ale tak, aby tě tiem potom nehonil, aby jemu rozum zarmútil, aby něco z popuzenie psal neb řekl, ješto by ty jeho tiem potom honil. Ale těm všem kusóm těžko jest naučiti jiného 2c. Zvláštnie zpráva listuom tato jest: Písař, který má listy opatrné psáti a právě ten s strany pána svého od též osoby, od niež listy píše. Najprv má o tu při jeho vešken úmysl věděti. Druhé stálost, smělost, jměnie, chudobu, sílu; nebo ten, ktož list posielá, najlépe své srdce vie a kterému cíli měří a kterak miení, a písař, nevieli jeho úmysla, kterak muože psáti právě; písař bude chýliti k mieru a pán k boji, písař k boji a pán ku pokoji 2. Protož když chceš psáti, najprv zvěz úmysl a tohoto všeho se ztěž a pak rad jemu, cožť se zdá, a piš vedle rozsúzenie, k tomu hledě, cožť jest dobrého, poctivého a užitečného pána svého. Znamenaj, aby vždy nad škodu tělesnú čest 188. a jméno dobré vážil a nad čest svědomie a dobré božské, to jest, viec hleď ku počestnému dobrému pána svého nežli k jeho zboží a najviece hleď k zachovánie duše nežli ke cti a polož sobě čtvero dobré tiemto řádem: 1) fortune ut bona temporalia, 2) nature ut sanitas, 3) gracie ut iusticia, pax., 4) glorie ut vita eterna. Item bonorum secundum philosophos aliud est: fortune, nature, honestum. Item bonorum aliud: 1) delectabile ut delicie temporales, 2) per utile, ut bona temporalia, 3) honestum ut virtutes. Toto uměj klásti vedle trvánie a dobroty, které déle trvá, které lepšie, a to bude prostředek ke všem radám, aby život věčný zachoval a milost boží. Považ se všie cti tělesné a světské a buď raději blázen v světě a bohu múdrý a, aby čest světskú zachoval, nasaď hrdla, a aby hrdlo zachoval nalož zbožie. Ktož pak tyto věci jinak klade, bez rozumu jest a jako kuoň a mezek, jimž nenie rozum. Peticio est quarta pars dictaminis seu epistule. Aliquando peticio ex parte superiorum in mandatum convertitur; nam superior hoc, quod inferior petit, ipse mandat, sed causa humilitatis mandatum suum circumloquitur per ista requirimus, hortamur, omnino volentes, quod tamen videlicet, id est mandamus, ut sic fiat, vel facias et non aliter; non sicut volumus. Et 188'. diffinicio: peticio est oracio, in qua narracionis prescripte finis consequens aut elicitus fieri vel non fieri optatur aut persuadetur. Ista descripcio peticionis datur per respectum ad narracionem: nam dicitur narracionis prescripte; nam non solum narracio, ymo omnes partes epistule ordinantur ad peticionem ut suum intentum finem, unde in descripcione additur finis consequens aut elicitus; nam salutacio facit mittentem personam humilem, ut suscipiens cicius flectatur ad peticionem. Exordium ducit per supplica- cionem aut aliquam persuasionem siue argumentum, ut petitum obtineatur. Narracio autem causam exprimit necessariam, per quam petitum iustum, honestum, necessarium videatur. Conclusio vero peticionis obtente meritum

Strana 38
38 189. determinat. Ecce habes, quod omnes partes epistule ordinantur ad peticionem, et propter hoc peticio potest sic difiniri. Peticio est finis tocius epistularis dictaminis, ad quam omnes partes epistule finaliter ordinantur. Unde salutacio pro parte integrali epistule accepta, personam mittentem et recipientem continens habet racionem cause efficientis. Exordium habet racionem cause formalis; narracio vero habet supplicacionem cause moralis. Peticio ipsa est finis subdignus, quo itur, conclusio habet instar cause finalis, quia exprimitur finem, propter quem petitum debet obtinere. Dicitur autem peticio a peto-is-re. Peticionem communiter dividunt in peticionem 1) de- precatiuam et fit per verbum deprecor inter equales, 2) preceptiuam et fit per verbum precipio, mando vel per communicacionem! inter maiores, 3) exortatiuam et fit per verbum exhortor, 4) supplicatiuam et fit per verbum supplico inter minores. Signa peticionis: Quapropter, cuius gracia, qua de re, cuius causa, idcirco. Prosba má býti spravedlivá, hodná, počestná, potřebná. Versus; Quod iustum est peticio vel quod videatur honestum. Sciendum, quod conclusio et peticio aliquando sub una periodo con- cluduntur. Conclusio est 5. pars epistule seu dictaminis et est demonstracio seu demonstrans, quid pro peticionis efficacia vel inefficacia consequatur et est quasi quoddam meritum peticionis consecute aut supplicium seu pena peticionis repulse et non exaudite. Unde in conclusione semper ad ista duo refertur, scilicet ad bonum, si peticio addmittitur, aut ad malum, si repellitur. Et ista duo sunt partes due iusticie, scilicet facere bonum et declinare a malo. Ad ista hortantur patres et seniores inferiores, vel nimis arcentur, propter quod omnis conclusio aut continet bonum promissum, aut malum minatum, id est, aut mulcet aut terret. Nunquam enim con- clusio predictos istos terminos patitur exire. Exemplum epistule continentis 5 partes. Salutacio: Famoso armigero Erazimo de Zawidowicz Johannes baccalaureus de Rad. seruitutem et bonorum celestium desiderio inflammari. Secunda pars, que est 189'. exordium: Quia lex nostre scilicet et universalis norma iusticie, hoc sanxiuit de- cretum, ut unusquisque, quod debet proximis, statim ut nouerit aut debitum reddat aut fratri suo reconcilietur. Tercia pars, scilicet narracio: Hinc est karissime, quoniam vobis iam a multo temporis intervallo certam summam pecunie teneor, quam indignante fortuna, sed non tepescente voluntate reddere non possum. Quarta pars epistule, que est peticio. Idcirco fraternitatis vestre hostium querito et dilectionis tue viscera precibus peto studiosis, quatinus karitas vestra super huiusmodi dilacione mihi ne velit imputare, sed ad tempus fortune ulterioris expectare; nam quâm primum mihi dominus dator munerum ex promtuario sue bonitatis largi fluxerit, cum acces- sionibus reddam generalem. Quinta pars, que est conclusio: Quod si feceritis, multiplicet dominus substanciam vestram, ut in ullo modo deficiatis, quod fecistis

Strana 39
39 mecum misericordiam, et me ipsum in omnibus, que mandaueritis, ciciorem habebitis seruitorem. Scriptum &c. Listové nepřátelští. Najprv věz, že vedle běhu světského, ale ne božieho nepřáteluov svých nepozdravují, ani jim listuov zavřených píší (nebo listové zavření jsú přá- telští), a to proto činie, aby jim to pozdravenie v jidástvie nebylo počteno, kterýž řekl: Zdrav mistře a zradil jeho. Item věz, že každý, když nepřieteli píše, buď pak nižší neb nižšieho řádu, vždy se napřed píše. 190. Forma na propuštěnie z počtu. Věz, že kdy veliký jest úřad jako podkomorstvie neb mincmajstrstvie neb jiný který veliký úřad, tiem viece svědkuov měj a ty listy takto piš: Najprve kto-kvituje, potom koho a napiš, co jest ten úředník, čím úřadem vládl, z koliko kop počět učinil, potom vděčnost těch, kto kvitují, a slib z toho neupomínati pode ctí a pod věrú. My Petr a Jan bratřie z Svejšína seděním na Orlíku1) vyznáváme oc od léta narozenie syna božieho tísícieho čtyřstého padesátého den božieho křtěnie (6. ledna 1450) slovutný Jan z Jablonného, tehdy purkrabie na Karlsperku, věrný náš milý slu- žebník, učinil jest nám pravý a spravedlivý a poctivý počet z svého příjmu, ze všech úrokuov, zlata s hor, s požitkuov, kteříž k tomu našemu hradu přislušejí, až do VIIIc kop grošuov na penieze počítajíc i také z vydánie těch set kop, tak že sme shledali 190'. spravedlivý příjem i spravedlivé vydánie beze všeho domněnie zlého až do léta syna božieho narozenie tisícieho čtyřstého LVII. Protož my svrchupsaní Petr a Jan bratřie najprve napředpsanému Janovi Strništi z svrchupsaného vladařstvie a úřadu děkujíce vděčni jsúce, jeho z toho příjmu a vydánie vedle toho počtu poctivě a spravedlivě vydanému, vyčtenému tiemto listem propúštieme i kvitujeme, svobodna činíme, sli- bujíce dobrú věrů svrchupsaného Jana z toho počtu již slyšeného, přijatého od něho nikdy neupomínati, ani naň proto sahati, ani jemu k hanbě jeho toho zpomínati, než jemu z toho děkovati a všudy, ač by jemu kde potřebie bylo, vyznati, že jest nám spravedlivý, poctivý a řádný počet učinil. A k tomu na potvrzenie jeho počtu spra- vedlivébo, přijatého své sme pečeti k tomuto listu přivěsili a jiné tři pečeti slovutných panoší, kteříž jsú při tom počtě byli a jej slyšeli, k naší prosbě pro dalšie svědomie jsú přívěšeny, jenž jest dán léta je. 191. List odpoviedací sám od sebe. Já Jan z Jablonného purkrabě je ohrazuji sě proti tobě pane Jane z Svejšína i proti všem tvým i tvému všemu zboží, žeť od toho dne a potom, dokudž bych jinak nedal věděti, v ničemž tobě vinen nechci býti. Pakli vedle koho odpoviedáš, jediné toto přidaj, že vedle urozeného pana Jana z S., žeť tobě v ničemž nechci vinen býti a podle něho v mieru i v nemieru státi oc. Dán pod mú pečetí. 1) Starší Jan Zmrzlík ze Svojšína zemřel již roku 1440, nemůže tedy ještě roku 1450 svědčiti, aneb datování jest nesprávné.

Strana 40
40 List napomínající vězně: Já Jan oc napomínám tě Jindřiše z H., aby se mi od dánie tohoto listu pod těmi základy, jakož si mi slíbil, v osmi dnech na Karlsperce postavil u veliké světnici a v moc se naši dal. Pakli by toho neučinil, tehdyť by rukojmě tvé z základ upomínal. List na litkup. Věz, že litkupnie svědomie najprve mají býti prošeni, povoláni a s uobú stranú jednostajně vyznati, a ti jsú zavázáni k svědectví. Ale, 191'. ješto se k té z příhody k trhu přihodí a prošen nenie, nenie zavázán k svědectví. Druhé ti, když sě trh stane, mají úmluvy pamatovati, nébrž i zapsati. Třetie mají od obojie strany slib přijieti, aby na jich vyznánie přestali. Toho listu tato jest forma: My Jan z Rad., Mikuláš tudiež úmluvce litkupní prošení a povolaní s strany Petrovy z Budan(!) a Oldřich a Václav z Slatiny od Stomíra z Chotěšova s strany druhé vyznáváme tiemto listem všickni jednostajně a svorně, že Petr svrchupsaný prodal jest dvuor s poplužním!!), s dědinami vornými i nevornými tudiež v Dubanech i s tiem se vším, což k tomu přislušie, tak jakož jest sám držal, tu sobě nic nezuostavuje, Stomírovi z Chotěšova za 11/2 kop grošuov a na to jemu má rukojmě do desk postaviti, tak jakož Česká země za právo má aneb tudiež mieti bude. Pakli jest městská věc, tehdy piš takto: duom svuoj podle A. s jedné a podle B. sla- dovníka strany druhé tiem právem, jakož sám jest držal a jakož město za právo má, což slušie na duom, jakožto což jest hřebíkem přibito neb húží přivázáno, vedle obyčeje města našeho, napředpsanému Stomírovi za LX kop grošuov oc. A ty penieze má jemu Stomír napředpsaný na tyto roky dávati a klásti: XX kop prvních peněz na s. Jana Křtitele najprv příštieho, kteréžto penieze mají býti základ, neb rukojmě peněz druhých, to jest XX kop grošuov pe, kteréž má plniti na s. Václava ihned potom pod ztracením svrchupsaných XX kop grošuov zavdaných a domu ztracenie a trhu, kteréžto penieze prostřednie i s prvními také mají býti základ a rukojemstvie XX kop grošuov peněz poslednieho roku, tak jakož město za právo má. A Stomír svrchupsaný má ten duom svrchupsaný svému súkupě B. de C. zpraviti do roka a do dne ode všech dluhuov, zápisuov, úrokuov zadržených a bezených (!běžných) vedle práva městského. A tento trh obě straně k sobě uručily a pod C kop grošuov, aby sobě jej zdržely. A k tomu na svědomie naše pečeti »c. 192. 192°. List na penieze osm kusuov má mieti: kto (jistec, rukojmě) co (dlužen peněz X kop) komu (Erazimovi, věřícím) kdy (plněnie) pokuta (pod ležením. v Židech vzetím, láním, listy bitím) obnov (list umřelli by který) pečeti (přivěsiti) léto kteréž jest dán) Rukojmě jeho s ním i zaň. Byl sem a slyšal sem, že jeden pán proto, že nestálo v listu s ním i zaň, nechtěl plniti jsa jistcem a řka: by mně svěřil, byl bych povinen plniti, ale poněvažd jest žádal ode mne rukojmí, ty upomínaj. A pro to 4) Také dle staroněmeckého práva musil svědek od strany k potvrzení nějaké události právně volán »gezogen« býti; vědomost o něčem sama o sobě nestačila k svě- dectví. Brunner, Zeugen- u. Inquisitionsbeweis im deutschen Gerichtsverfahren. Wiener Sitzb. LI. str. 351.

Strana 41
41 vymlúvánie piš s ním. A také se to hodí pro rukojmě, aby rukojmě ne- mohl se odepřieti, by proto, že rukojmě postavil, neměl plniti, ačkoli v slibu dolepsaném v čtvrtém dielu nerozdielnost vypisuje: i tomu každému, ktož by tento list měl s jeho dobrú volí bez odpory. Mnozí píší: kto 193 by tento list měli s dobrým svědomím, ale nenie bezpečné, neb muož svědomie křivé býti; ale vuole dobrá bez odpory, tvá vuole bez odpory, nemuož proti tobě svědčiti. A v tom, že se píše vuole dobrá, vynímá se bezpeč, núze; a odporem vynímá se, když koli odepřeš; by pak jemu i svú vólí dal list a on potom tobě něco nezdržal, tehdy odepřeš. Pakli by chtěl psáti s svědomím, tehdy piš svědomie s některých urozených lidí aneb některého města zejména takto: A ktož by tento list měl s jeho dobrú vólí našich věřících a s svědomím města Plzeňského. A proto slibujem tiem listem a naší dobrú věrů křesťanskú upřiemě beze všie zlé lsti rukú společní a nerozdielnú. Věz, že v slibu truoje se věc zavierá, to jest viera, jenž jest základ plněnie a slibu, a tak každý slib jest přísaha skrytá. Druhé v slibu má býti úmysl plněnie a to se zavierá v tom, když se píše upřiemě. Třetie 193°. nerozdielnost slibu, to jest společnost, a v tom se miení, že všichni jistec i rukojmě za jednoho člověka slibují a všichni jsú rukojmě a všichni jistci. Ale co se dále píše takto: Tak aby ižádný z nás s plněním dielu svého ostatku dluhu prázden nebyl aniž se od jiných tiem dělil ani děliti mohl. Pak ještě přidávají tento kus, proto aby neodvolali těch, kteříž by sešli na statku, že by plniti nemohli, aneb že by svých pečetí zapřeli: beze všeho odvolánie na panských dvořiech. Ale ta oba kusy jsú výklad tohoto kusu svrchupsaného nerozdielnú rukú; protož těch kladuov nepiš a zvláště tohoto kusu: bez od- volánie na panských dvořiech. Pak o pokutách věz, že leženie nenie křesťanská pokuta, ale pohanská a protož já nerad těch listuov píši. Pak druhá pokuta v Židech vzieti na škody, to jest pravá lichva; nebo křesťané mají beze 194. všeho puožitku, nébrž bez naděje všelikého daru, poslúženie pójčovati Pak pokuty tyto. A pakli bychom toho všeho aneb něčeho z toho, což svrchupsáno stojí, neučinili, tehdy naši věřící mají plnú moc nám láti a přimlúvati, jakož by sě jemu líbilo vedle tohoto listu, a my nemáme oc. Tyť sú proti zákonu božiemu nebo člověk nemá láti svému bližniemu, ale děkovati a žehnati, jakož die čtenie: Nébrž má svého nepřietele, lačnieli, nakrmiti, žiezníli, napojiti, ale ne láti. Ale řekli by tehdy, ižádný druhému nepójčej, poněvadž jemu nemá přimlúvati pro neplněnie. Odpověd: muož tresktati vinného řádně, ale ne tiem obyčejem láti, ješto sám viece lže, laje jemu, nežli on neplně dluhu. A také ten kus lánie jest hřiech smrtedlný, neb die s. Pavel (Cor. V°.): Lajce božieho královstvie nebudú mieti. Protož pro mnohé příčiny neslušie žákuom ; dobrým těch listuov psáti, aby příčinú nebyl k hřiechóm smrte- 194. dlným. Protož hodné by bylo, aby jiný řád byl nalezen na pójčku. Pak píší mnozí ohrazujíce ty listy, aby nic neškodilo, tyto kusy: A jestliže by tento list byl písařem zmeškán, neb vodú zlen, neb jej mol provrtal, neb prohořal, to všecko nemá tomuto listu škoditi, ale vždy plněn býti. To se zvláště pro chudé píše, ješto nemají moci, ale listem upomínají, a k súduom nákladuov ne-

Strana 42
42 mají. A protož přidávají k listu: A proti tomuto listu ižádné právo ani duchovnie ani světské nemá nám spomocno býti ani která moc. A ku potvrzení. Výklad listu do desk. My A. de B., E. de F. vyznáváme tiemto listem, že s dobrým rozmyslem »c. Těch úmluv v zemských dskách nepíši, neboť se tu miení a zavierá v tom slovu 195. prodal; nebo skutkové mají od rozumu a od vuole pojíti. Přistavuji k sobě slo- vutné A. de B., C de D., E. de F. a my A. C. E. rukojmě »c. Tu věz, že obyčejem hlúpým psali sú mnozí tyto rukojmě do desk za zprávce, ale ne tak vedle řádu; nebo list do desk vloženie a rukojmě za to nejsú zprávce, ale toliko rukojmě. Pak ti rukojmě pod dvěma pokutoma slibují, jedna jest tato, nevložilli by ty suché dni svým zmeškáním neb netbanlivostí, tehdy mají ležeti, dokud by ne vložili Pakli by kto ten trh stavil kterým právem aneb rukojmě nemohli vložiti, tehdy . . mají jistinu peněz a k tomu třetinu výše zase vrátiti pod ležením. Ty dvě Hic est defectus.

Strana 43
OBSAH. Strana . . Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Prokop Pražský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Literární činnost Prokopova . . . . . . . . . . . * . . . . . . . . . . . 10 Rhetorica. Procopii antiqui notarii Noue ciuitatis Pragensis compilacio. Na penieze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 List do desk zemských dědin a platu vloženie . . . . . . . . . . . . . . . . 19 List na zprávu do desk neb list na vloženie trhu a zbožie vedle nynějšieho času, ješto dsky nejdú . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 List věna protivného neb otporného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 . List na věno milostivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 . O listech na komornie platy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 List na postavenie vezně pode ctí a pod věrú, pod základem . . . . . . . . . . 24 Quitancie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 List přímířie pod základem peněžitým a pode ctí a pod věrú . . . . . . . . . 26 List na zaručenie ubrmanuov o kterúžkoli při, aby jie ubrmané byli mocni . . . . 27 List na rozdiel bratřie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 . . Listové glejtovní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Formy kredencních listuov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 List na nájem tvrze nebo kterého zbožie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 List na zákup s odmrli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 List na odbytie sirotkuov a z desk zemských propuštěnie, když sirotci let svých dojdú 33 O listech posélacích naučenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Forma na propuštěnie z počtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 List napomínající vězně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 List na litkup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 List na penieze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Výklad listu do desk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42