z 161 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
Edice
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
Kritický aparát
149
150
151
152
Poznámky
153
154
155
156
157
158
159
160
Obsah
161
- s. 26: … hodno pozoru, že v „Písni o vítězství“ častěji cituje ze Starého Zákona (Genesis, Kniha Jozue, Knihy Samuelovy, Kniha Jobova, Žalmy, Přísloví, Kazatel,…
- s. 34: … v personifikaci vlasti, nenávist k Zikmundovi, sklon k citacím ze Starého Zákona, úsilí o jednotící hledisko husitské, atd.; tím však ještě nelze…
Název:
Píseň o vítězství u Domažlic (Vavřinec z Březové)
Autor:
Ryba, Bohumil; Hrdina, Karel
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
161
Počet stran předmluvy plus obsahu:
161
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 38: Edice
- 149: Kritický aparát
- 153: Poznámky
- 161: Obsah
Strana 34
sdílí také profesor F. M. Bartoš. Profesor Pekař tvrdí, že Vavřinec ne-
mohl napsat skladby Budyšínského rukopisu, protože jsou tam obhajo-
váni Táboři a Vavřinec již v době vzniku skladby kritisoval Tábory.
Pekař zde ovšem vychází ze svého předpokladu, že traktát Vavřincův
o Táborech, vložený později do jeho Kroniky husitské, je již z r. 1420
a z počátku r. 1421. Tato datace je však sporná; k tomu je třeba při-
pojit, že Pekař sám shledává, že v Budyšínském rukopise vystupuje
silný husitský radikalismus, ale že „tu všude postihujeme značné roz-
díly od táborského stanoviska té doby“. Konstatuje-li se, že autor
Budyšínského rukopisu je husitský radikál, ale nikoli Táborita, hodí se
tato charakteristika právě na Vavřince. Tvrdí-li pak dále Pekař, že
„Vavřinec měl sotva tolik odborného zájmu a vzdělání, jež se jeví v na-
šem skládání -“ je to překvapující podcenění Mistra Vavřince, jak je
zřejmé každému, kdo si aspoň zběžně přečetl „Píseň o vítězství“.
Otázka vyžaduje ještě podrobného rozboru textového a stylového; bylo
by možno uvádět různé shody mezi Budyšínským rukopisem a „Písní
o vítězství“ - zálibu v exponování alegorických postav, v personifikaci
vlasti, nenávist k Zikmundovi, sklon k citacím ze Starého Zákona, úsilí
o jednotící hledisko husitské, atd.; tím však ještě nelze považovat pro-
blém tak závažný za vyřešený. F. M. Bartoš přičítá Mistru Vavřinci
ještě jiná významná díla, „Tkadlečka“, „Krátké sebranie z kronik čes-
kých k výstraze věrných Čechóv“, i některé husitské manifesty. B. Ho-
rák usuzuje, že Vavřinec napsal osobitý spis „O slávě Čechuov, Bo-
hemuov a Slovákuov“, o kterém se - ne ovšem zcela jasně - zmiňuje
Hájek z Libočan. Tyto hypothesy by bylo možno ještě rozmnožovat;
lze se zamyslit na př. nad „Písní o bitvě u Ústí“ - české básnictví
husitské mělo málo epiků, takže by mohl vzniknout dohad o autorství
Vavřincově. Nalezly by se i některé téměř doslovné shody mezi oběma
skladbami, na př. v samomluvách Zikmundových. Ten v „Písni o ví-
tězství“ končí svůj žalozpěv:
„Nam tot sumptus totque gentes
iam consumsi precellentes,
in nullo quidem profui,
sed semper mihi nocui."
V „Písni o bitvě u Ústí“ pak naříká:
34