sdílí také profesor F. M. Bartoš. Profesor Pekař tvrdí, že Vavřinec ne- mohl napsat skladby Budyšínského rukopisu, protože jsou tam obhajo- váni Táboři a Vavřinec již v době vzniku skladby kritisoval Tábory. Pekař zde ovšem vychází ze svého předpokladu, že traktát Vavřincův o Táborech, vložený později do jeho Kroniky husitské, je již z r. 1420 a z počátku r. 1421. Tato datace je však sporná; k tomu je třeba při- pojit, že Pekař sám shledává, že v Budyšínském rukopise vystupuje silný husitský radikalismus, ale že „tu všude postihujeme značné roz- díly od táborského stanoviska té doby“. Konstatuje-li se, že autor Budyšínského rukopisu je husitský radikál, ale nikoli Táborita, hodí se tato charakteristika právě na Vavřince. Tvrdí-li pak dále Pekař, že „Vavřinec měl sotva tolik odborného zájmu a vzdělání, jež se jeví v na- šem skládání -“ je to překvapující podcenění Mistra Vavřince, jak je zřejmé každému, kdo si aspoň zběžně přečetl „Píseň o vítězství“. Otázka vyžaduje ještě podrobného rozboru textového a stylového; bylo by možno uvádět různé shody mezi Budyšínským rukopisem a „Písní o vítězství“ - zálibu v exponování alegorických postav, v personifikaci vlasti, nenávist k Zikmundovi, sklon k citacím ze Starého Zákona, úsilí o jednotící hledisko husitské, atd.; tím však ještě nelze považovat pro- blém tak závažný za vyřešený. F. M. Bartoš přičítá Mistru Vavřinci ještě jiná významná díla, „Tkadlečka“, „Krátké sebranie z kronik čes- kých k výstraze věrných Čechóv“, i některé husitské manifesty. B. Ho- rák usuzuje, že Vavřinec napsal osobitý spis „O slávě Čechuov, Bo- hemuov a Slovákuov“, o kterém se - ne ovšem zcela jasně - zmiňuje Hájek z Libočan. Tyto hypothesy by bylo možno ještě rozmnožovat; lze se zamyslit na př. nad „Písní o bitvě u Ústí“ - české básnictví husitské mělo málo epiků, takže by mohl vzniknout dohad o autorství Vavřincově. Nalezly by se i některé téměř doslovné shody mezi oběma skladbami, na př. v samomluvách Zikmundových. Ten v „Písni o ví- tězství“ končí svůj žalozpěv: „Nam tot sumptus totque gentes iam consumsi precellentes, in nullo quidem profui, sed semper mihi nocui." V „Písni o bitvě u Ústí“ pak naříká: 34