Strana 26
největší válečný triumf husitský, vyznívá nadějí věčného míru. Vavřinec
z Březové tak podává skvělé potvrzení pozdějších slov Prokopových na
basilejském koncilu, že Čechové jen z donucení a proti své vůli, na
obranu svého nápravného úsilí se chopili zbraní a bojovali. Tak největší
hrdinská báseň husitská je naplněna duchem Žižkovým i duchem Chel-
čického.
Ideové hodnoty básně Vavřincovy, jeho intence náboženské, vlaste-
necké, politické, sociální a irenické se projevují mnohými citacemi,
reminiscencemi a odkazy v jeho díle. Jimi také promlouvá rozsáhlé
vzdělání Mistra Vavřince, jeho široký rozhled bohoslovecký, literární,
historický a politický. Nepřekvapuje to u člena učitelského sboru
pražské artistické fakulty, na níž zahájil svou katedrovou činnost roku
1394 a při jejíž kvodlitební slavnosti roku 1411 odpovídal Mistru Janu
Husovi na kvestii: „Zda rodová urozenost je lepší než urozenost získaná
šlechetností mravů“. Autor se jeví v četných místech své „Písně o ví-
tězství“ jako „poeta doctus“, a často pak ovšem mění svou báseň
v traktát.
Především se nám představuje Mistr Vavřinec jako pozorný znalec
bible; tím se přičleňuje sourodě k jiným spisovatelům husitským. Pís-
mem se zabýval Mistr Vavřinec i ve svých jiných pracích (na př. „Com-
mentum reverendi Magistri Laurencii de Brezowa super VII psalmos
penitenciales“). Je hodno pozoru, že v „Písni o vítězství“ častěji cituje
ze Starého Zákona (Genesis, Kniha Jozue, Knihy Samuelovy, Kniha
Jobova, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Proroci, zvláště Izaiáš) než z Nového
Zákona (Evangelia, Skutkové apoštolů, Pavlovy epištoly, Apokalypsa).
Některé citáty nebo parafráze biblické však nejsou ani u Vavřince vý-
slovně označeny; je jich tolik, že lze u Vavřince již mluvit o biblismu
ideovém i stylovém, který je ostatně charakteristický pro všechny vý-
znamné autory reformační.
Přirozeně se ukazuje u Mistra Vavřince také znalost literatury patris-
tické a kanonistické, zazní u něho i ohlasy středověké hymniky. Po-
chlubí se i znalostí myslitelů antických, kteří byli čteni ve středověku
(Aristoteles, Valerius Maximus, Pseudo-Cato, Seneca), jako literát ví
o Alexandrovi a o postavách mythologických, na př. o Parkách.
Antických reminiscencí je však v básni Vavřincově větší počet;
matka Čechie hned na počátku svého líčení domažlické bitvy praví
26
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161