Strana 28
měry - tak Zikmund spílá křižákům, že byli zmítáni strachem jako
suchá stébla vichrem, že prchali jako vrabčíci před jestřábem, jako laň
před chrtem, jako ovce před vlkem a jako včely před dýmem z úlu.
Podobná srovnání se opakují častěji. V závěrečném hymnu se přepod-
statňuje realistický pohled Vavřincův do vidění symbolického. Silný je
také sluchový smysl Mistra Vavřince; častěji se opakuje verš, podbar-
vený i onomatopoicky, o rachotu husitských vozů a o mocném zpěvu
bratrstev; Zikmund plísní křižáky, že utíkají, když zašumí větve nebo
když zachřestí hrách, a podobně.
Skladba Vavřincova, jak již naznačeno, se dělí v partie značně od-
lišné, přece však spjaté jednotnou intencí, jíž jest útok proti římskému
světu, triumf nad ním a oslava husitského národa. Líčení křižáckého
útěku se vrací jako základní motiv několikrát - vypráví o něm matka
Čechie, kardinál Cesarini papeži, křižáci svým ženám a braniborský
kurfiřt Zikmundovi. Perspektiva vlastního děje skladby se rozšiřuje do
zkratkového obrazu celých válek husitských, který podávají křižáci,
když se ospravedlňují před císařem. „Píseň o vítězství“ však není spjata
v celek jen základní intencí, lze v ní také nalézt symetrické učlenění
výrazových prostředků a slovesných druhů: skladba počíná a uzavírá
se modlitbou matky Čechie, po první modlitbě a před modlitbou závě-
rečnou jsou partie epické o porážce křižáků u Domažlic a u Němčí, střed
pak tvoří obšírné dialogy, dramaticky osnované, k nimž se připíná
monolog autorův k světským cizím pánům a panegyrik matky Čechie.
Bylo by tedy celkové skladebné schema AB CDE BA. Mistru Vavřinci
byla zřejmě vlastní methoda kombinační, střídání a učleňování různých
složek skladebných; lze to sledovat i v jeho Kronice husitské, kde své
líčení prokládá citací dopisů a úředních zápisů. V modlitbách a díků-
činění „Písně o vítězství“ proniká živel lyrický, který vyvažuje dějové
líčení; v dialozích a monologu vládne reflexe a satira. Nejsilněji se
uplatňuje autorův smysl dramatický; jím se Mistr Vavřinec přibližuje
Dalimilovi, jehož síla také není především v partiích epických. Vavřin-
cův dar dramatický také vystupuje v jeho Kronice husitské; zde náš
autor dovede účinně konfrontovat obrazy krajně protichůdné - tak
proti drastickému portrétu papeže Jana XXIII. stojí líčení hrdinného
skonu Husova, nebo v závěru oslava Žižky - a proti ní krutý popis cizác-
kého řádění mezi Německým Brodem a Kutnou Horou. Zde Vavřinec
28
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161