Strana 157
710 Míněn je Soběslav II., kníže český 1173-78, jejž Dalimil líčí jako velkého ne-
přítele Němců. Narážka Vavřincova se vztahuje k Dalim. kap. 67, 35-39 — 736
[Srov. Mar. 10, 49 Animaequior esto; Skut. 27, 36 animaequiores autem facti] —
783 Básník tu činí narážky na vítězství Žižkovo na hoře Vítkově u Prahy 28. května
1420, dobytí Vyšehradu Hynkem Krušinou z Lichtnburka 1. listopadu 1420, do-
bytí Kladrub u Stříbra a Chotěšova Žižkou v lednu 1421, jeho boje se Zikmundem
koncem prosince a počátkem ledna 1421 o Kutnou Horu, na pád Německého Brodu
po vítězné bitvě Žižkově u Habrů 8. ledna 1422 - 796 Dne 16. a 17. června 1426
byla svedena na Běhání u Ústí nad Labem největší bitva mezi husity, jež vedl
Prokop Holý a s nimiž slavně zvítězil nad přesilou domácích Němců a Sasů —
804 Uherské vojsko Zikmundovo bylo poraženo u Žatce 14. října 1420; v druhé
polovici září 1621 marně Žatec obléhali křižáci — 841 Zikmund byl se svým křižác-
kým vojskem, většinou uherským, na hlavu poražen dne 28. září 1396 od sultána
Bajazida I. u Nikopole nad Dunajem (v nyn. Bulharsku) — 862 Mat. 16, 18 et
portae inferi non praevalebunt — 872 [Boethius, De consol. II pr. 1, 19 Weinb.:
Tu vero volventis rotae impetum retinere conaris? Val. Max. VI 9 ext. 7 Caduca
nimirum et fragilia puerilibusque consentanea crepundiis sunt ista, quae vires
atque opes humanae vocantur. Adfluunt subito, repente dilabuntur, nullo in loco,
nulla in persona stabilibus nixa radicibus consistunt, sed incertissimo flatu fortu-
nae huc atque illuc acta quos sublime extulerunt inproviso recussu destitutos pro-
fundo cladium miserabiliter inmergunt; VII 1 zač.: Volubilis fortunae conplura
exempla retulimus] - 876 [Mezi Ps.—Catonovými Distichy je nejbližší 1 18, 2 Non
eodem cursu respondent ultima primis] — 879 [Boethius, De consol. II pr. 2, 9
Weinb.: Haec nostra vis est, hunc continuum ludum ludimus : rotam volubili orbe
versamus, infima summis, summa infimis mutare gaudemus] — 929 Dareios III.
Kodomannos, král perský, byl poražen, ač měl přesilu vojska, od Alexandra Veli-
kého, krále makedonského, v 1. 334-333 ve třech bitvách - 944 Fridrich I. Ho-
henzollerský (1372-1440), purkrabí norimberský, od r. 1415 markrabí braniborský
a od r. 1417 kurfiřt. R. 1430 vyjednával s husitskými vůdci o účast Čechů na sjezdě
norimberském, ale po nezdaru celého jednání převzal za Zikmunda vrchní velení
výpravy do Čech r. 1431 - 1058 Srov. Vavřincovu Kroniku FRB V 531 cur nidum
proprium stercorisando defedare non cessas ? — 1082 II Thes. 3, 1 orate pro nobis,
ut sermo Dei currat et clarificetur — 1110 I Esdr. 9, 3 scidi pallium meum et tuni-
cam; 9, 5 scisso pallio et tunica - 1129 I Kor. 9,7 Quis militat suis stipendiis
umquam? [Gratianus, Decreti pars II, causa XXVIII, qu. 1, cap. 8 Iam nunc'
(I 1082b vyd. Friedberg.), kde je citován i I Kor. 9, 5-7; Decretal. Gregor. IX.
lib. V, tit. III De simonia, cap. 10 'Quum sit Romana' (I1 751 a vyd. Friedberg.),
kde parafrasován I Kor 9, 7] — 1215 Zikmund, aby se nemusil účastnit výpravy
proti Čechám, léčil se v Norimberce z úrazu pádem; koncem října 1431 byl již
v Miláně a tam byl 25. listopadu 1431 korunován železnou korunou za krále lom-
bardského — 1223 Izaiáš 46, 8 redite praevaricatores ad cor — 1230 [Snad omyl opi-
sovačův místo I Mach. 3, kde 46 locus orationis erat in Maspha... 47 Et ieiunave-
runt illa die... 53 Quomodo poterimus subsistere ante faciem eorum, nisi tu, Deus,
adiuves nos?] - 1261 Mat. 26, 27 bibite ex hoc omnes — 1285 Jan 6, 56 Caro enim
157
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161