Strana 13
Táborský měšťan Šimon kovář vzpomínal v roce 1434 na tyto příživ-
níky, tyjící z potu a krve prostých bojovníků za nápravu společnosti
a správně spojoval s jejich záškodnictvím a sobectvím táborské ne-
úspěchy. Tito rytíři byli však vcelku jen hrstí koukolu mezi čistým
zrnem ostatních drobných zemanů a zchudlých rytířů typu Jana Ro-
háče z Dubé, bratří z Padařova a j., kteří přilnuli celým srdcem k od-
kazu Mistra Jana Husa a bojovali za uskutečnění nápravy společnosti.
Střediskem a mozkem radikálního křídla měšťanské oposice bylo
deset let staré (či mladé) město Tábor. Na Táboře už pevně seděli
u moci měštané; byli to však drobní řemeslníci a živnostníci, nezatížení
rozsáhlým majetkem a rodovými tradicemi. Stejně i v ostatních městech
táborsko-sirotčího městského svazu byla radnice v rukou drobného
měšťanstva a rytířstva. V Hradci Králové, centru sirotčího městského
svazu, byl duší obce kněz Ambrož, věrný přítel bratra Jana Žižky, a na
Táboře šel v Žižkových šlépějích vůdce radikálního křídla měšťanské
oposice, kněz Prokop Holý, zvaný též Veliký. 32 větších měst (Tábor,
Hradec Králové, Kutná Hora, Žatec, Louny, Slaný, Domažlice, Kla-
tovy, Písek, Čáslav, Ml. Boleslav a j.) stálo pevně jako jádro městského
svazu a mnoho drobných zemanů a rytířů (hlavně kolem Tábora a
Hradce Králové) bylo s nimi spojeno. Váhu radikálního křídla zvyšo-
vala i dvě pravidelná, stálá vojska, polní obec táborská a sirotčí. Polní
vojska byla ozbrojenou rukou radikálního křídla měšťanské oposice a
zároveň mostem k chudině městské a venkovské.
Když jsme až dosud vypočítávali a charakterisovali společenské třídy
a skupiny v Čechách kolem r. 1430, pohybovali jsme se jen ve vyšších
místech společenských. Většina národa však dosud nebyla námi do-
tčena. Na vesnicích žil venkovský lid vydaný mnohde znovu na pospas
vykořisťování a na předměstích trpěla dál hladem městská chudina.
A přece obě tyto společenské složky zažehly svým vystoupením v roce
1419 revoluční požár! Šly v čele husitů a pokusily se na Táboře v roce
1420 uskutečnit svou dávnou touhu a nalézt jediné řešení své svízelné
situace: beztřídní společnost, primitivní komunismus. I když jejich
náběhy ztroskotaly a do čela husitského revolučního hnutí vystoupila
měšťanská oposice, chudina měst i venkova se nepostavila stranou.
Věděla, že s bojem měšťanstva a nižší šlechty kynou i jí lepší zítřky.
Venkovský lid se na vlastní kůži přesvědčil, že i když měšťanská oposice
13
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161