Na sklonku roku 1429 vyrazil proud českých husitů rychlým a ne- čekaným útokem z Čech na sever, do Míšně a okolních zemí. Už při přípravách této „spanilé jízdy“ šířil se lavinovitě celou střední Evropou strach před tímto novým vojensko-propagačním podnikem českých „kacířů“. Husité dobyli jedním náporem Plavna, obrátili se k Lipsku, odtud zase zpět a rychlým manévrováním se zmocňovali jednoho ně- meckého města za druhým. Frankfurt nad Mohanem ze strachu před husity počal opravovat městské hradby a hloubit příkopy a v Norim- berce „byl všechen lid tak přestrašen a zakřiknut, jako by už husité byli pány města“. Do celého světa letěly zprávy o nových vojenských úspě- ších husitů a do utrhačných protihusitských pomluv se mísil i úžas nad husitskou silou a mohutností. A obdiv celého světa k husitům už zcela převládl po srpnu 1431, kdy vešla ve známost katastrofální porážka křižáků u Domažlic. Uvědomíme-li si, že tato vítězství byla vybojována tři léta před lipanskou katastrofou, tři léta před pokořením „božích bojovníků“, staneme před otázkou, co přivodilo toto vítězství? Co vysvětlí úžasné mocenské rozpětí husitských Čech, a jak bylo možno, že od Domažlic vedla cesta k Lipanům? Chceme-li alespoň zhruba poznat odpovědi na tyto otázky, je nutno všimnouti si hospodářsko-sociální situace v Čechách v třicátých letech 15. st. a prolistovat několik kapitol z dějin roku 1430 a 1431. Feudální společenský řád nebyl husitským revolučním hnutím ani zdaleka smeten. Na českém venkově - a hlavně na Táboře v roce 1420 — byly sice učiněny prvé kroky k odstranění starého společenského řádu, avšak síly revoluční chudiny venkovské i městské nestačily vést zniču- jící úder bez podpory měšťanstva. Feudalismus se otřásal v základech, avšak přetrval. V třicátých letech 15. století jsou feudální vztahy stále rozhodující vývojovou silou. Padla hlavní opora feudalismu, bohatá