z 161 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
Edice
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
Kritický aparát
149
150
151
152
Poznámky
153
154
155
156
157
158
159
160
Obsah
161
Název:
Píseň o vítězství u Domažlic (Vavřinec z Březové)
Autor:
Ryba, Bohumil; Hrdina, Karel
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
161
Počet stran předmluvy plus obsahu:
161
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 38: Edice
- 149: Kritický aparát
- 153: Poznámky
- 161: Obsah
Strana 9
tvrzelými odpůrci husitů. Na jihu tento pohraniční pás katolického
území doplňovaly statky „jihočeského krále“ Oldřicha z Rožmberka,
který v roce 1430 už dávno zapomněl, že ještě před deseti lety se zval
„obráncem zákona božího nejhorlivějším“. Nyní byl obráncem feudál-
ních zájmů a stál v neustálém drobném a záškodnickém boji s Táborem.
Kromě těchto souvislých oblastí, z nichž těžila domácí reakce hlavní
oporu v boji s husity, byly i ostatní okrajové části Čech ovládány kato-
lickými pány - na př. na severu byli páni z Vartemberka a na Ralsku,
páni Michalovičtí na Bezdězi, ve východních Čechách při kladské hra-
nici Půta z Častolovic a páni z Opočna, s nimiž úzce spolupracoval
i klášter broumovský, podporovaný slezskými pány, kteří užívali této
základny na východě Čech k útokům do vnitra země. Uvnitř Čech bylo
katolické panstvo rozdrobeno do několika hradů, jejichž posádky byly
nuceny uzavírat stálé příměří s husity.
Z větších měst stály na straně katolického panstva a církve České
Budějovice, Plzeň, Cheb a Loket, kde všude se udržel při moci patri-
ciát vydatně podporovaný obchodním patriciátem německých měst,
českou šlechtou, církví a králem Zikmundem. K nim přistupoval i Most
odtržený od Čech markrabím míšenským. Vláda obchodního a rodo-
vého patriciátu v těchto městech dusila sebemenší pokus o vzpouru
měšťanstva a chudiny sympatisující s husity a patriciové byli si vědomi,
že vítězství husitů by znamenalo pro ně stejný los, jaký byl určen
patriciátu v Praze a ostatních husitských městech: být vypuzen z bo-
hatých domů, od výnosného obchodu, z radničních křesel, ztratit roz-
sáhlá pole a vinice. Proto s ochotou přijímal patriciát těchto „vždy věr-
ných“ měst panskou ochranu (Plzeň landfridu plzeňského, Budějovice
pána z Krajku a vévody rakouského, Cheb pána ze Švamberka a říš-
ských knížat, Loket pana Šlika) a platil pravidelný, značně vysoký po-
platek za ochranu. Tyto peníze byly opatřovány městskou sbírkou, šly
tedy z kapes všech a zajišťovaly dostatek ozbrojených pacholků, kteří
drželi v šachu ulici. I měšťanstvo katolických měst, radnicí neustále
upozorňované na troufalost chudiny, jež v husitských městech - a do-
konce i v Praze - útočila na patricije i měšťany, bylo ochotno uvěřit,
že nepřítel je na levém křídle, v brlozích městské chudiny a nikoli na
hradech. Tak všechna tato města byla trvalou oporou feudálů.
Proti reakčnímu spojení církve a patriciátu byl husitský tábor mno-
9