STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM acedonského krále Alexandra Velikého pokládají děje- pisci vedle Hannibala, Caesara a Napoleona za největší dě- jinný zjev, za typ nadčasový a všečasový, za orgán činu urču- jícího svět na staletí, za jakéhosi člověka-boha. Jeho dráhu předurčil sice svým imperialismem již jeho otec Filip II., sjednotitel Recka na zamýšlený výboj proti Peršanům, poli- tický žák Isokratův s programem připoutati Malou Asii k Řecku, ale tento úkol dovedl provésti a rozšířiti po Indii až jeho syn, zrozený roku 356 v noci, kdy shořel efeský chrám Dianin, jako by mu chtěl symbolicky posvítiti na epochálně triumfální cestu za dotud nevídaným výbojem. Vychovanec Aristotelův chtěl svět zpoddaniti řeckým duchem, chtěl býti Achillem a Heraklem své doby. K tomuto cíli namířil hned po otcově smrti r. 336 válkou proti Persii, jejíž konečné vítězství mělo rozšířiti řeckou nadvládu na východ. R. 334 dal se na toto tažení. R. 333 porazil perského krále Dareia, r. 331 pronikl do Palestiny a do Egypta, dobyl Babylona, Sús a Persepole, r. 329 postoupil do Bakter, r. 328 do Iránu, r. 327 zosnoval tažení do Indie, posedla jej vidina světovlády. Začal se považovati za všemocné božstvo, za bohokrále. Roku 325 namířil k ústí Indu, r. 323 k Africe a k Italii, ale tu již se nad jeho sen zavěsila „závist bohů“ a „dějinná nemesis za nadlidské vybočení z lidské dráhy. V Babyloně propadl orgiím, byl sražen na smrtelné lože malarií a dne 11. června r. 323 klesl do propadliště smrti. Světové, dosud nezřené drama bylo dohráno. Král bez dědice zmizel se světového jeviště stejně rychle, jak rychle se rozpadla jeho náhlá a krátká světovláda. Ale následky tohoto dramatu poznamenaly na- vždy dějiny. Řekům otevřel svými výboji cestu do Asie, 5