Strana 1
ALEXANDREIDA 1 9 4 7 MATICE CESKA ORBIS- PRAHA

Strana 2

Strana 3
Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek kotištění A. Škarka a F. Trávníček a spolu s vydavatelem V. Vážným se účast- nili korektury tisku

Strana 4

Strana 5
STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM acedonského krále Alexandra Velikého pokládají děje- pisci vedle Hannibala, Caesara a Napoleona za největší dě- jinný zjev, za typ nadčasový a všečasový, za orgán činu urču- jícího svět na staletí, za jakéhosi člověka-boha. Jeho dráhu předurčil sice svým imperialismem již jeho otec Filip II., sjednotitel Recka na zamýšlený výboj proti Peršanům, poli- tický žák Isokratův s programem připoutati Malou Asii k Řecku, ale tento úkol dovedl provésti a rozšířiti po Indii až jeho syn, zrozený roku 356 v noci, kdy shořel efeský chrám Dianin, jako by mu chtěl symbolicky posvítiti na epochálně triumfální cestu za dotud nevídaným výbojem. Vychovanec Aristotelův chtěl svět zpoddaniti řeckým duchem, chtěl býti Achillem a Heraklem své doby. K tomuto cíli namířil hned po otcově smrti r. 336 válkou proti Persii, jejíž konečné vítězství mělo rozšířiti řeckou nadvládu na východ. R. 334 dal se na toto tažení. R. 333 porazil perského krále Dareia, r. 331 pronikl do Palestiny a do Egypta, dobyl Babylona, Sús a Persepole, r. 329 postoupil do Bakter, r. 328 do Iránu, r. 327 zosnoval tažení do Indie, posedla jej vidina světovlády. Začal se považovati za všemocné božstvo, za bohokrále. Roku 325 namířil k ústí Indu, r. 323 k Africe a k Italii, ale tu již se nad jeho sen zavěsila „závist bohů“ a „dějinná nemesis za nadlidské vybočení z lidské dráhy. V Babyloně propadl orgiím, byl sražen na smrtelné lože malarií a dne 11. června r. 323 klesl do propadliště smrti. Světové, dosud nezřené drama bylo dohráno. Král bez dědice zmizel se světového jeviště stejně rychle, jak rychle se rozpadla jeho náhlá a krátká světovláda. Ale následky tohoto dramatu poznamenaly na- vždy dějiny. Řekům otevřel svými výboji cestu do Asie, 5

Strana 6
helenismus promísil provždy východ, jako východ svými prvky zasáhl evropskou vzdělanost. O jeho počiny začala se příti historie, ale i nepřejní historikové uznávali, že se v Ale- xandrovi vybil dosud nebývalý vojevůdcovský genius, státník, organisátor, kulturní a hospodářský politik, přehodnotitel starých hodnot a podnítitel národního sebevědomí, jenž zemřel jen lidsky, nezemřel však pro světovou mysl, ji bude věčně dráždit živým zájmem. Dějinný hrdina nabýval odstupem času legendárních pří- kras, zejména v Orientě a ve středověku. Zaujal se o něj i Karel Veliký. Jeho doba viděla v tomto předbojovníku helenismu na východ předvzor pro Karla Velikého, před- bojovníka křesťanskosti v Evropě. Středověk měl však pro něj vedle podivu i křesťanskou moralisující kritiku. Spatřoval v něm ohromující příklad lidské marnosti a bezmoci, doklad pravdivosti Písma o člověku zrozeném z prachu pro prach země. Tomuto zákonu nevymkl se ani nejvyčnělejší jedinec z lidstva, jímž Alexander Veliký skutečně byl. Historici i básníci sahali po jeho životu a dílu právě i proto. Nadřadili jej brzy nad Karla Velikého, hlavně když rozruchem z kří- žových válek byla Evropě znovu přiblížena Asie a Palestina a když Alexander byl docela pokládán anachronisticky za bojovníka proti asiatským pohanům. Tak vznikl ve středověku bezpočet alexandrovských básní. Opíraly se o historický základ daný Curtiem Rufem, ale i o fantastické prvky, které do alexandrovské historie nanesl v II. století po Kristu neznámý řecký skladatel, t. ř. Pseudo- kallisthenes, roztoužený budit zdání, že jeho dílo pochází od Aristotelova synovce a kritického účastníka Alexandrova tažení Kallisthena. Pseudokallisthena vzdělal v IV. století Julius Valerius latinsky a stal se s pozdějšími přídavky po- pudem k dalším skladbám. Z Pseudokallisthena vznikla i vzdělání syrská, egyptská, armenská, koptská, arabská, perská, židovská a j. Z latinských nejvíce se rozšířilo pseudo- kallisthenské vzdělání archipresbytera Leona z X. století, základ většiny evropských středověkých alexandreid, nadál

Strana 7
řetězovitě vázaných vždy na své předchůdkyně s dalším rozhojněním základní alexandrovské pověsti. Ve Francii byl to kolem r. 1100 Alberich de Besançon a koncem XII. století zejména Gualter Castellionský, později Lamberz li Tors, Alexander de Bernay a Nizozemčan Maerlant. V Německu básnil o Alexandru r. 1130 Pfaffe Lamprecht, v XIII. století Rudolf von Ems a Ulrich von Eschenbach. Anglická Alexan- dreis vznikla před koncem XIII. století, irská koncem XIV. století, italské vzdělání je z r. 1355 (Domenico Scolari), špa- nělské z druhé polovice XIII. století (Lorenzo de Astorga nebo San Millan Sanchez), turecké z r. 1412, rumunské z r. 1795, maďarské z r. 1682, norské z r. 1262, švédské z r. 1380 a dánské z r. 1630. Ze Slovanů nejhodnotnější Alexandreidu máme my Češi, z konce XIII. století. Rusové vzdělali podrobněji alexan- drovskou pověst v XV. století, Poláci r. 1510, Charváti, Bulhaři a Srbové v XVI. století. Každá země a každý národ dotkl se slovesně velkého mace- donského krále a vybral si z nepřehledné nastřádané látky o něm, co hovělo jeho povaze. Králova antická podoba nabyla při tom i mnoha křesťansko-rytířských rysů a odstínů. Z řec- kého pohana zvedl se tu poznenáhla symbolický hrdina kři- žáckých zápasů se Saracény, rytíř v dobovém pojetí a zabar- vení, bojovník za křesťanský ideál na této zemi. Nebylo láka- vější básnické látky nad jeho. Skladatel rytíř i duchovní vypověděli při něm svou představu světa a lidí. Skládali jeho podobu ze skutečnosti i z tradic a výmyslů. Rozváděli její bájivé nanesené prvky a vplétali v děj i vlastní zážitky. V XII. a v XIII. století vzniklo nejvíce Alexandreid i proto, že to byl přelom doby, nástup nové filosofie, a že právě při osobnosti tak jedinečné a posunované dějinami na tak nadměrných rozlohách světa bylo možno do ní promítnouti vše dobové. XII. století bylo sice křesťansky velmi uvědomělé, nad- řadilo křesťanskou poesii nad antiku, ale v svém horování pro ctnost a míru, pro rozvahu a spravedlivost se s antikou setkávalo. Pokud tu bylo protichůdné, našlo ústupek v tom,

Strana 8
že si antické prvky seslužebnilo k svým účelům. Nejvlastnější knihou doby byla ovšem bible, dílo Boží. Dokonalé poznání Aristotela jí nijak neohrozilo, naopak aristotelská filosofie a dialektika byla vyvolena zejména od dominikánů a františ- kánů, aby ji opírala. Filosof a bohoslovec pokládal v době scholastiky svou vědu za nejhodnotnější, byla-li pojata v tomto smyslu. Básník byl jim oběma kdosi druhořadý. Byl spojen příliš se světem a s ďáblem, zastíral, klamal a oslepoval, nebyl-li poddajným nástrojem bohosloví. Opěvoval člověka a přírodu, jakési druhotné předstupně k Bohu. Hodnotu měl, až když sloužil Bohu a bohosloví. Svou metaforou jen napo- dobil a dotvořoval již stvořené. Měl však hlavně bojovat s neřestmi, přivádět k ctnosti ve smyslu církve. Obrat při- vodil až Bonaventura. Postavil vedle světa víry svět lásky, nástrojem k Bohu činil i srdce, proti gotice dal důraz na osobní zážitek, rozevřel tím smysly pro umění. Brunetto Latini učil vykládati Boha vesmírem a přírodou, Dante ději- nami lidstva. Doba revolucionovala a odklízela pomalu abso- lutní vladařství církve. Světský duch vnikal do její dosavadní državy, lidé reálněli. Na církev útočila nová doba i pochybo- vačností k dogmatu, požadavkem chudoby, obnovou kultu, snášenlivostí a smyslem pro individualitu. Vedle klerika nabýval rovnocennosti i laik. Vedle katedrál a klášterů zapo- jovala se do feudální soustavy i města, vedle duchovních nabývali vlivu i válečníci, kupci a řemeslníci. Každý hájil svého zájmu a osnoval zákoník svého postupu. Rytíř pokládal za svou državu vasalskou věrnost, udatnost, ochranu církve, vdov a sirotků, boj proti pohanům. Jeho síly kypěly a musily se vybíjet doma i na výpravách do boje pro zvelebu kře- sťanstva. Odraz toho byl patrný i v kultuře. Chvála světců ustupovala chválám na předbojovníky křesťanstva, v XII. a v XIII. století na Alexandra Velikého, jenž se jevil univer- sálním hrdinou. I on byl zapojen v zápas za víru. Tomuto ideálu musila sloužit i antika. Klasik musil dodávati této době typy a látku, učit skladbě a výrazu. Cicero a Vergil byli veliké modely k nápodobě. Antického a poantického mate- 8

Strana 9
riálu užívali básníci přitom jako svého majetku, vyjadřovali jej jen svými slovy. Cokoli našli, toho využili k hlásání kře- sťanské pravdy a ctnosti. Tak využili na př. trojského příběhu, tak i alexandrovské pověsti. Své skutečné i zdánlivé pravo- věrné křesťanství převáděli pozvolna na ideál antického člo- věka. Proto se obrodilo studium antické poesie i ve škole, antika stala se i tam předlohou slovesného vkusu. Latinská kultura nabývala v XIII. století školské a učenecké povahy. Škola byla antikisována. Někteří však (jako na př. Alan) brojili již koncem XII. století proti přehnanému kultu klasiků. Básník měl podle nich vnášet do života i pravdu, měl klasiky drancovat jen pro svou řemeslnou podporu, přejímati od nich mythologické postavy, výrazy a obraty, ale měl v ně vkládat i své myšlenky a formy. Slovo bylo tu podružné, hlavním heslem měla tu býti pravda Boží. Měl se tu uplat- ňovati i člověk, národ a jeho mateřština. Myšlenka lidskosti a náboženské snášenlivosti měla překlenouti i rozpory stavů. Měly se rozvázati i národní jazyky a literatury. Latina měla ustupovati domácím jazykům. Měl se přetvořiti i rytířský charakter, měla vzestoupiti věda a umění. Měla se zabrzditi askese a nastoliti radost ze světa a ze života. Tak nastal pří- klon ke světu, k citu, k lásce, k individuálním pocitům a po- žadavkům a zřetel k osobnosti. Básník se neměl již rozplývati jen ve všeobecnu, měl právo na své duchovní, citové a tva- rové zvláštnosti. Ideálem stával se pozvolna básník rytíř, člověk obrácený i k zemi, k její minulosti a přítomnosti. Tvořil se svět symbolů v ryze rytířském prostředí. Básníkem se musil člověk narodit. Básnictví nedalo se vyučit. Při básni nestačil jen obsah. Šlo tu především o výzdobu a sloh. Čím vyšší sloh, tím více fantasie a fikce, tím více zosobnění. Právě tu se dal uplatniti i národní temperament. Středověká kom- posiční technika dbala již i ústrojí básně, její úměrné vý- zdoby, slovních figur, přirovnání, formy. Jako souvisely jed- notlivé Alexandreidy látkově a typově, tak souvisely často i skladbou a technikou, jejich souvislost byla věcná i tvarová. Národy přijímaly tu z jejich konvenčního základu ovšem jen 9

Strana 10
to, co se jim podle územní či národní povahy hodilo. Každý se tu mohl přiživovat s bohatého obecného stolu podle indi- viduální chuti a dobové potřeby. Původnost alexandrovské bá- sně řídila se stupněm samočinnosti toho neb onoho skladatele. V tomto dobovém smyslu sáhl k alexandrovské pověsti i skladatel staročeské Alexandreidy. Mezi světovými alexan- dreidami má naše báseň vynikající a osobité místo a je z na- šich nejdůležitějších a nejhodnotnějších památek, třebas se dochovala jenom ve zlomku. Měla deset zpěvů, ale docho- vala se z ní jen asi jedna třetina celé skladby. Staročeský skladatel ohradil se v ní hned na počátku vůči svým možným kritikům nesnadností, kterak plně pochopiti běh mladého hrdiny, když sám Šalamoun prohlásil za nejnesnadnější věc určiti cestu mladého člověka chovalého v bohatství. Co na- psal, psal pro ty, kdo chtějí něco zvědět o velkém macedon- ském vladaři a bojovníku. Vyloživ Alexandrův původ, zaujal se o jeho brzkou sirobu, tím horší, že perský nepřítel porobil zemi a mladičký panovník mohl zatím proti němu obranu jen osnovati. Jeho vychovatel Aristoteles jej za to pochválil a sliboval mu úspěch, bude-li dbáti jeho rad, vésti si vždy po knížecku, obklopí se šlechtici, bude dbáti práva a uvaruje se každé nestřídmosti. Alexander slíbil říditi se mistrovými radami. Jako zákonný dědic ujal se pořádku v zemi, vytáhl do Asie, vzpomněl trojské války a Paridova příběhu, v Jeru- salemě se oddal do vůle Boží a dal se do boje s Dareiem. Dareius uvítal jej posměšnými dopisy a dary, ale Alexander ho brzy vítězně zmáhal a poraziv jej, vydal se k dalším vý- bojům k Babylonu. Tam byl slavnostně uvítán, naplnil Da- nielovo proroctví, že jednorohý kozel zmůže dvourohého berana, ale počal nedbati již aristotelských rad k životní kázni, což znamenalo i počáteční cestu ke zkáze. Dal se do nových výbojů, namířil k Indii, ale tam se shledal nakonec již jen s náhlou smrtí. Cesta za slávou byla marná, za ní čekal již jen životní zmar a brzy i zmar vydobyté světovlády. Staročeský skladatel postupoval v své básni úměrně k okol- nostem a k událostem, ale hlavní zájem věnoval především 10

Strana 11
svému hrdinovi. Pojal jej jako předbojovníka proti východ- ním pohanům, jako ideál středověkého rytíře, ale i jako předobraz českého krále táhnoucího proti nepříteli. Snad měl na mysli Přemysla Otakara II. v boji s pohanským vý- chodem. Alexandrovští bojovníci pohybují se tu v podobném prostředí. Mají tutéž výzbroj a taktiku a tehdejší český vá- lečný inventář. V Alexandrově družině jsou proto i páni s českými jmény (Radota, Mladota, Radvan). O Alexandrovi mluvil náš skladatel, jak bylo tehdy možno mluviti o českém středověkém králi. I korunovační rada a korunovační slav- nosti připadají jako naše. Skladatel jako dobrý křesťan dovo- lává se, kde může, svatého Písma. Zatracuje pohanstvo a ka- cířstvo a zajímá se o Boží hrob a o Jerusalem. Přeměnil antickou látku na křesťansko-rytířskou a prosákl ji na úkor pravděpodobnosti duchem své doby. Nepřímo dovedl se dotknouti i českého krále a zabrojil si proti němu i v tom, že stranil cizincům (Němcům) v zemi, dovedl býti tedy i poli- ticky tendenční. Alexander v jeho podání má i četné lidské rysy. Je laskav ke svým vojákům, nakládá milosrdně s ne- přítelem a je k němu a k jeho rodině velkodušný. Teprve zpyšněv vítězstvím, oddává se rozkoším a pozvolna klesá v svůj jistý zmar. Alexandrova všemoc narazila na lidskou mez a brzdu. Bůh zvítězil nad člověkem, jenž zneuznal míru lidských věcí. I Alexandrův protivník byl vykreslen jako živá bytost, nebyl jen odrazovým schematem postupujícího vítěze. I Dareius poznal v hodině zmaru marnost světa a v své šle- chetnosti varoval Alexandra před podobným osudem. Za- působil proto i on svou osudovou tragikou. Staročeský skla- datel pracoval zřejmě s dramatickou vervou, komponoval epos s uvědomělou a vzestupnou účinností, oživoval jej pří- mou řečí, dialogy, zvoláními, ethisoval jej moudrými prů- pověďmi, zpestřoval přírodními vjemy a příměry, prokládal svými zkušenostmi a zážitky, osvědčoval všude schopnost vidět realisticky a měl i dobrou techniku verše a rýmu. Byl to asi uvědomělý šlechtic, dbalý cti a dobrých mravů (byly mu nad šlechtický původ), ctitel tradice předků, hrdý feudál 11

Strana 12
povýšený nad nižší stavy (zejména nad sedláky), milovník vlasti a krále, ale nadto vše zbožný křestan a znatel bible, oddaný službě Bohu jako nejvyššímu smyslu a pomyslu života. Svou Alexandreis založil staročeský skladatel věcně na znalosti některých předchozích podobných skladeb, zejména na latinské Alexandreidě Gualtera Castellionského (pokud byl i dobově poznámkován), ale jeho skladba připomíná některými souvislostmi i Q. Curtia Rufa, Pseudokallisthena, Leona, Flavia, Lamberta, Lorenze (Sanchez), třebas nelze předpokládati, že by byl tyto své předchůdce skutečně všecky přímo znal. Český básník pracoval samostatně a nezávisle. Je to patrno i na jeho věcně nejtěsnějším prameni, Gualte- rovi. Vůči němu má ovšem četné odchylky, naprosto samo- statná pojetí i svou vlastní techniku. Pokud jde o některé biblické prvky, měl je z bezprostředního pramene, z bible (babylonská věž, Šalomoun) nebo z Flavia (Jerusalem). Pokud šlo o antické motivy, vzdělal je na širší dobové lite- ratuře, doklad jeho samočinnosti i samostatné komposice (Aristoteles, příběh trojský a Paridův). Český básník ne- ztrnul nikde jen na jedné předloze, kombinoval tu, třídil, rozlišoval a rozhodoval se pro konečné řešení po svém, podle dobové a místní potřeby, podle své reálně založené a kriticky zaměřené povahy i podle estetické účinnosti místa. V zrcadle cizích Alexandreid proniká samostatnost, nezávislost a skla- debná průbojnost českého básníka zvlášť vyhroceně. Tato samostatnost proniká dále i v tom, že se v naší básni obrážejí i dobové poměry. Pod Alexandrovou maskou pro- svítá český král Přemysl Otakar II., jenž podobně jako mace- donský král pronikal do cizích zemí a zaplatil své výboje na Moravském poli zradou svých pánů. Němečtí básníci, pokud žili na jeho dvoře, přirovnávali českého krále nejednou k macedonskému králi a litovali jeho předčasné smrti stejně melancholicky. Jak by tuto alexandrovskou podobu na svém králi nezpozoroval teprve náš básník! Pod alexandrovskou podobou skryl se i nejeden tah Václava II. Jeho siroba, jeho 12

Strana 13
strádání za braniborského poručnictví, jeho vztah k Záviši a Kunhutin poměr se Závišem, stav osiřelého království pro- nikají z jeho pojetí příliš hlasitě a česky upraveně, než aby nebyly ohlasem vlastního dobového zážitku. I Alexandrovo zrození z Nektanaba, a ne z Filipa, bylo tu odmítnuto jakoby z českého důvodu, takováto „nezroda“ ohrozila by nástup- nické právo mladého krále, v českém případě Václavovo. Motiv zrady na králi nebyl nikde tak rozveden a prohlouben, jako v české básni, byl to zase český prožitý případ. Výstavba Bessovy a Nabarzanovy zrady připomíná Přemyslův osud. Vylíčené dobové poměry jsou tu leckdy naprosto nealexan- drovské, jsou ryze české, autor psal i pro svůj domov, byť šlo o cizí látku. I aristotelské rady jsou upraveny a časově zařazeny jakoby úmyslně v době panovnického nástupu. Je tu jakési promíšení dvou panovnických individualit, krále otce a syna, obraz otcových výbojů a osudů a vedle toho i sy- novy zážitky z dětství a mládí, určené zvláštním otcovým případem, jeho tragickým pádem. Jak tu pronikla česká my- šlenka úsilně, je vidět z toho, že český skladatel přimísil do Alexandrova průvodu i české panoše, že šlehl po dobové právní poruše, že se zastavil pohnutě u bídy země v době braniborského bezvládí, ba že si zahoroval při Alexandrových výbojích pro podobného krále, což se mohlo vztahovati na mladého Václava II., dokud nepodnikal sám svých východ- ních tažení a nedosáhl dalších svých korun, polské a uherské. Tato česká zmínka měla časový a reální základ. Církevní i státní česká politika za Přemysla Otakara II. i za Václava II. namířila křestansky propagačně na evropský severovýchod. I protiněmecké prvky staročeské básně míří zřejmě k zážit- kům z braniborské cizovlády. Tyto anachronistické časovosti převzaté ze zážitků doby obou Přemyslovců činí báseň i česky časově důležitou, zvyšují její hodnotu i poutají ještě i dnešní čtenářův zájem. Jak velký byl zájem o naši Alexandreidu, tomu nasvědčuje jejích sedm dochovaných zlomků, zbytek šesti rukopisů, zřej- mých opisů původního znění, pořízených od počátku XIV. 13

Strana 14
do počátku XV. stol. Jsou to zlomky přezvané podle nalezišť a nálezců (budějovický, budějovickomusejní, jindřichohra- decký, musejní, Šafaříkův, vídeňský, svatovítský). Jejich vzájemné přirovnání prokazuje přes některé textové od- chylky, vzniklé tradovaným přednesem básně nebo písař- ským zásahem, jednotu básně. Alexandreis byla jen jedna a byla psána osmislabičným veršem (několik procent poruchy veršového schematu vzniklo jistě jen dalším způsobem, jak byla skladba tradována a ukládána v posluchačovu nebo čte- nářovu mysl). Byla to skladba ukončená, jednotná, dokazuje to i verš a rým, prostředková technika, obrazová a výrazová úprava a jmenovitě celkový ústroj a postroj skladby, týž kulturní názor a věcný základ, tentýž poměr k latinské věcné předloze, její samočinná přetvorba i všechna básníkova osobitost. O vzniku básně byly projeveny různé domněnky. Někteří badatelé kladli jej do druhé polovice XIII. století, jim až do počátku XIV. věku. Veršové shody s legendami a rýmové opory v rýmech jiných skladeb ustalovaly názor, že staro- česká báseň o Alexandrovi pochází z doby po roce 1306. Ale tomuto názoru odpírá skutečná dovednost a samočinná tvůrčí schopnost skladatelova. Neskládal jistě své básně mosaikově, aby vyhledával tu a ten shodný rým, když mnohatisícová jeho báseň potřebovala vlastní rýmové aktivity a také ji i pro- kázala. Jako nebyl básník naší Alexandreidy jen nějaký pře- kladatel a upravovatel Gualtera, tak nepotřeboval ani veršo- vých cizích věcných nebo rýmových opor. Theorie rýmových shod byla přehnána a přeceněna a nestačí sama o sobě na rozřešení stáří básně. Shoda neznamená nutně závislost, může vyplývat i z jiných důvodů, může tu sama vplývat na skladby, při nichž je podezírána z převzatků. Ohlas dobových poměrů z období předposledních dvou Přemyslovců je tu stejně důležitým přínosem k otázce. Právě svou živou zážit- kovostí umisťuje památku výhradně do tohoto dějinného prostoru, nejlépe do počátku desátého desítiletí XIII. sto- letí. Nasvědčují tomu mimo jiné důležité souvislosti básně 14

Strana 15
s dobou, zejména skladatelova zmínka o Litvanech, Tatarech, Besermanech, Prusích a nepotvrzených Rusích, jež se dá z dobových důvodů a podle dokladů nejjistěji umístiti do konce osmého a do počátku devátého desítiletí XIII. věku. Staročeská Alexandreis je vlastně báseň historická, někde i česky historická. Má blízko i k českým kronikám, ke Kos- movi, ke kanovníku Vyšehradskému, k Opatovickým leto- pisům, k Dalimilovi, k Zbraslavské kronice a ke kronice Františka Pražského. Zanechala i ohlas v některých jiných památkách, na př. v Mastičkáři, ve Štítném, v Písni o bitvě před Ústím, v Písni o Přemyslu a Záviši a p. Jestliže těchto vlivů není více, dá se to vysvětliti hlavně tím, že přišla do Čech se svou látkou poměrně pozdě, že byla příliš „přemys- lovská“, že se tady vyžila v době Karlově a Husově, kdy tu vznikly již jiné snahy a cíle. Pozdější staletí zavalila ji docela. Ale ani objevena v nové době neměla již dosti přítažlivé síly pro nové básníky. Skladatelé RKZ ji zastínili, třebas z ní čerpali podle zřejmých souvislostí pro Jaroslavův boj. Mácha báseň četl a citoval, stejně i Jaroslav Vrchlický. Palackému připa- dala vedle RKZ „bez tuku a kostí“. První uhodl a uznal její básnickou hodnotu až V. B. Nebeský a J. Fejfalík. Toto uznání mělo přehodnotivou cenu, protože Nebeský byl jemně vzdělaný filolog, kritik i sám básník. Nejvřeleji hodnotil báseň Jan Gebauer, zamilovaný do jejího jazyka, verše, rýmu, tech- niky i životní filosofie. Znamenala mu nejslavnější a nejlepší skladbu svého druhu. Že tu měl Gebauer pravdu, prokáže každému vlastní nazření v báseň a její myšlenkový i estetický odraz v zrcadle současných skladeb a hlavně předchozích Alexandreid cizích národů. Toto vydání básně v snadno čitel- ném přepisu umožní důvěrnější čtenářův přístup k básni opomíjené dosud širší veřejností a zvroucní úsudek o její hodnotě, jež zaslouží opravdu nového přehodnocení. Mimo staročeskou Alexandreis mihl se naší slovesností veliký macedonský král ještě několikrát, někde cele svou osobností a dílem, jindy nějakým zlomkem nebo zlomečkem své tradované historie nebo svého mythu. V druhé polovici 15

Strana 16
XIV. století v Povídce o Alexandru Velikém a v Kronice o sedmi mudrcích, ve volebním pamfletu proti Albrechtu II. r. 1438 (s privilegiem, v němž Alexander slíbil Slovanům vlá- du od severních po polední kraje), v Tkadlečkovi r. 1407, u Krištofa Haranta z Polžic, v Koželuhově italské opeře o něm r. 1769, v národních obranách Maginově, Bélově, Hankeově, v básni Vojtěcha Nejedlého Poslední soud (z r. 1804), v Hlasateli Jana Nejedlého r. 1806 a pod. Alexander nezemřel nikdy cele pro český slovesný zájem. I Frank Wollman zvěčnil jej ještě dramatem o Bohokráli a Karel Schulz zamyslil se nad ním v Kameni a bolesti. V naší nové době zvýšené lidskosti a namířené k obnově národní samostatnosti neimponoval však již vladař dobyvatel a podmaňovatel cizích národů, jeho bojovnická a vladařská zásada budila odpor, byl námi souzen a odsouzen. Vojtěch Nejedlý právě v napoleonské době volal i jej na Boží soud jménem zoufalých pozůstalých. Matky, dcery i otcové volali u něho na Alexandra proklínajícím hlasem: „Vrať nám stat- ky, syny, dcery, hynoucí pro tebe v krvi, vrat nám, kate, statky mladosti!“ Alexander byl tu souzen a odsouzen nej- horšími mukami na věčnosti, protože světu donesl jen zlo a smrt. Obrodiči myslili tu jistě i na své dějiny a to, co tu bylo mluveno jménem matek, bylo prosloveno jistě i podloženou myšlenkou na vlast a národ, kdysi svobodné, později po- dobně zjařmené. Nemohl tedy býti v nových Čechách již opěván, mohl buditi jen zájem historický nebo literárně historický, pokud šlo o drahocennou památku naší nejstarší doby, zasvěcenou jeho velkému dějinnému jménu. ALBERT PRAŽÁK 16

Strana 17
Nejrozsáhlejší staročeská skladba, výpravný epos Alexan- dreis, nezachovala se bohužel v plném rozsahu; známe jen menší její část podle sedmi rukopisných zlomků nestejně velkých i nestejně starých. Jsou to tyto zlomky: svatovítský (Alx V), jindřichohra- decký (Alx H), vídeňský (Alx Víd), budějovický (Alx B), budějovickomusejní (Alx BM), musejní (Alx M) a Šafa- říkův (Alx Š). 1. Daleko největší ze všech zlomků, rukopis svatovítský, uložený v knihovně kapitulní v Praze (sign. N 10), obsahuje 2460 veršů, paralelních s I., II., III. a se zač. IV. knihy lat. Alexandreidy Gualtera Castellionského. Je jako rukopis nej- mladší ze všech zlomků (třebaže patří k starší úpravě básně), neboť pochází asi ze začátku 15. stol., jak ukazuje jeho pra- vopis i jazyk. Na jazyku básně se jeví stopy změn během asi stoletého podání. Kromě toho charakterisují řeč rukopisu svatovítského i některé zjevy pravděpodobně původu dialek- tického, připomínající východní nářečí naší jazykové oblasti (moravismy nebo slovakismy). Tak se tam objevuje na pří- klad změna chc — kc — a pod. cht — kt — v tvarech 1. os. sg. kci (v. 394), 3. sg. kce (223), přech. přít. ktě (1683) právě tak, jako je podnes časté slov. kcem, kceš atd. Jako morfologický moravismus nebo slovakismus možno charak- terisovat i lok. sg. v lesi (879), dat. sg. vojni (1673), lok. sg. (v pravé) strani (1455) a pod. Rukopis svatovítský nepodává naprosto přesný obraz pů- vodního znění básně, nýbrž je jejím opisem. Proto v něm nepřekvapují chyby nebo změny v textu vzniklé opisováním nebo porušením původ. stavu básně za dobu její asi stoleté tradice. Jde zvláště o nedostatky ve stavbě některých veršů (zpravidla osmislabičných, čtyrtaktových, uprostřed s dieresí, t. j. mezislovním předělem mezi druhou a třetí stopou) anebo v rýmech, jako: lidi (26) — blúdi (25), všidy — onudy (493 a 4) a p. proti původním: ludi —blúdi, všudy — onudy a pod., nebo v přepsáních, jako: Apie pozlacená (1264) místo kopie a pod. 2 Alexandreida 17

Strana 18
Vedle změn a poruch původního textu při opisu vyskytují se v zlomku svatovítském ještě jiné vady obvyklé v starých ru- kopisech, jako vyškrabaná nebo přetržená písmena nebo slova, ojediněle vypadlý verš anebo jeden zápis v nesprávném sledu. Takové verše jakýmkoli způsobem „nesprávné“ nebo po- rušené a jakákoli jiná nedopatření, jevící se jako zřejmé chyby písařské, uvádím ve svém přepise podle možnosti na pravou míru, využívaje veškeré práce, kterou dosavadní bádání v této věci přispělo k správnému čtení tohoto nejvýznamnějšího rukopisu staročeské Alexandreidy. Na každou takovou opravu nebo úpravu veršovou nebo i na možnost lepšího čtení upozorňuji však vždy v textových poznámkách. Po- dobně si počínám i v přetisku ostatních zlomků básně. Pro některé části svatovítského podání máme znamenitou oporu co do možnosti opravy porušených veršů ve srovnání se zlomky jindřichohradeckým a vídeňským, obsahujícími paralelní partie básně (viz o nich dále). 2. Zlomek jindřichohradecký, obsahující 3 nesouvislé listy se 12 sloupci a se 492 verši, paralelními s II. a se začátkem III. knihy Gualterovy, tedy i s textem zlomku svatovítského. Rukopis z pozůstalosti Šafaříkovy je uložen v Národním museu. Pravopisně i jazykově je tento zlomek blízký zlomku budě- jovickému a budějovickomusejnímu. Opět běží o opis, jak vysvítá z chyb textu vysvětlitelných opisem i z několika vynechaných veršů. Některé závady textové možno opravit podle paralelních míst Alx V. Zlomek Jindřichohradecký pochází asi ze 3. desítiletí XIV. století, je asi o jedno desíti- letí starší než zlomky budějovický a budějovickomusejní. 3. Zlomek vídeňský z polovice XIV. stol. (asi z doby před r. 1350) obsahuje na dvou souvislých listech 109 veršů, zbytků téhož textu, jaký máme v rukopise svatovítském. Pravopisně i jazykově se pojí ke zlomkům musejnímu a Šafa- říkovu; všechny tři rukopisy pocházejí z doby před 1350. Rov- něž je to opis. Chová se v Národní (bývalé Dvorní) knihovně ve Vídni. 18

Strana 19
Třebaže běží o malý zlomek, je důležitý jako opora pro textovou kritiku básně. Pravděpodobně byl rukopis vídeňský předlohou Alx V, nepochybně však podání obou rukopisů úzce spolu souvisí. 4. Zlomek budějovický obsahuje 2 nesouvislé listy se 342 verši, paralelními se IV., V. a VI. knihou latinské Alexandreidy Gualterovy; pravopisně i jazykově má staro- bylý ráz. Zachovává na př. aspoň do jisté míry rozdíl mezi ia y, graficky rozlišuje c a č, za ž, s a š. Opět je to opis, po- cházející z 1. čtvrtiny XIV. století (asi z doby před 3. desíti- letím tohoto století) a chová se v budějovickém městském museu. 5. Zlomek budějovickomusejní obsahuje 2 souvislé listy se 346 verši, přimykajícími se k VI. a VII. knize básně Gualterovy; pravopisně i jazykově je blízký rukopisu budě- jovickému. Zase je to opis, a to z doby před. 3. desetiletím XIV. stol. Uložen byl dříve v městském museu budějovic- kém, nyní je v Národním museu v Praze. 6. Zlomek musejní o dvou nesouvislých, mezerovitých listech, obsahujících 124 veršů paralelních k VI. a VII. knize básně Gualterovy. Je to rovněž opis, pravopisně i jazykově blízký zlomku vídeňskému; pochází z polovice XIV. stol. Uložen je v Národním museu. 7. Zlomek Šafaříkův obsahuje 2 souvislé listy se 118 verši místy setřenými a nečitelnými, celkem asi s 91 verši čitelnými nebo více méně čitelnými, paralelními s IX. knihou Gualte- rovy Alexandreidy. Pravopisně i jazykově je nejbližší zlomku musejnímu, ale nejsou to asi části téhož rukopisu; nepochyb- ně nejsou psány od téhož písaře. Šafaříkův zlomek pochází asi z pol. XIV. stol. a chová se v Národním museu. Podle těchto sedmi dochovaných rukopisů zachovaly se ze staročeské Alexandreidy 3363 verše (bez opakování, s opa- kováním 3964), jež se jeví celkem jako zpracování asi dvou pětin latinské básně Gualterovy; tři pětiny staročeské básně o Alexandrovi se ztratily. Celá naše báseň měla podle toho asi 8500 veršů. 19

Strana 20
V zachovaných zlomcích naší Alexandreidy se obrážejí Gualterovy knihy: I. v Alx V, 1—934; II. v Alx V, 935—1535; zčásti v Alx H, 1—164 (odpovídající veršům 1170—1295 v Alx V); III. v Alx V, 1536—2453; částečně v Alx H, 165—233, 234—328 a 329—491 (odpovídající veršům 1892—1936, 1964—2064 a 2296—2429 v Alx V) a v Alx Víd, 1—18, 19—36, 37—55, 56—73, 74—91 a 92—109 (odpovídající veršům 2044—2061, 2083—2100, 2122—2140,2162—2179, 2201—2218 a 2318—2335 v Alx V); IV.knihy začátek v Alx V, 2454—2460; konec v Alx B, 1—69; V. knihy začátek v Alx B, 70—171; konec v témže zlomku 172—244; VI. kniha mezerovitě dílem v Alx B, 245—342, dílem v Alx M, 1—80, dílem v Alx BM, 1—254; VII. kniha částečně v Alx BM, 255—346, dílem v Alx M, 81—124; z VIII. knihy nezachovalo se v českém zpracování nic, z IX. jen drobty v Alx Š, 1—96 (118), z X. nic. Ze skutečnosti, že se staročeská báseň o Alexandrovi za- chovala v sedmi zlomcích a že jednotlivé rukopisy mají ně- které zvláštnosti, vyplynula otázka, zda nebylo staročeských Alexandreid několik. Dnes však věříme, že byla česká Alexandreida jediná. Mluví pro to několik průkazných svě- dectví, především rytmický rozbor všech zachovaných zlomků. Pro všechna podání staročeské Alexandreidy je totiž cha- rakteristický stejný verš, sylabický, osmislabičný; poměrně vzácné úchylky v počtu slabik většinou asi možno přičísti na vrub přepisovačům, částečně snad možno v nich viděti pře- chodné formy od verše rozměrného k bezrozměrnému (v jakém je na př. složena Dalimilova kronika). Proti staršímu rytmickému experimentování českých skla- datelů legend a apokryfů z počátku XIV. stol. shledáváme se ve všech našich zlomcích s vyspělejší rytmickou rovnová- hou veršovou vlivem zvláštního rozvržení dieresí (t. j. mezi- slovných předělů na rozhraní stop). Zpravidla bývá verš našich zlomků zřetelně vymezen i syntakticky, t. j. většinou se končí syntaktickou pausou. 20

Strana 21
Tak se prvním ze dvou rýmujících se veršů obyčejně končí i věta anebo nějaký celek větný, druhým pak se počíná kon- strukce nová; většinou tu běží o malou pausu, které v dneš- ním písmě odpovídá čárka. Větší pausy bývají častěji mezi dvěma dvojveršími. Tak je na př. v ukázce z Alx V: 130 Mějéše v sobě smysl mladý, neumě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu, svoji o něm nepodbachu. Tak sě země zhubi všěcka, 135 jež prvé bieše plnečka. Všechny rukopisy Alexandreidy mají stejný ráz rýmu, skoro vždy dvojslabičného, většinou čistého se zřetelem na kvantitu samohlásek; charakteristický pro všechna podání je i rým „tklivý“, t. j. rýmují se slova stejného znění, ale různého významu, jako na př.: Alx V 571 Tehdyž král v koráby vesla, káza všěm přijéti vesla. Prvé vesla je 3. sg. aor. = vyslal, poslal; druhé je podst. jm. Anebo srov. tyto rýmy: vědie (vědí) — propovědie (propo- vědí); stulí — zatulí; padne — propadne atd. Na jednotnost Alexandreidy ukazuje i opakující se materiál rýmový; srov. na př. tyto oblíbené rýmy: moře — hoře (nebo mořě — hořě), péčě — mečě, pole — vóle, město — věz to a pod. Ve všech zlomcích se opakují některé dosti zvláštní a cha- rakteristické obraty, na př.: střěly letie jakžto krópě z deště létě (Alx V, 2032); pod. na všě strany střěly letie jakžto krópě z búřě létě (Alx B, 56); anebo by boj tvrdý s každé strany (Alx V, 1592), by boj v obě straně tvirdý (Alx Š, 12), by boj tvirdý s obú stranů (Alx B, 98) atd., a oblíbené pře- chody anebo začátky, jako: již, tehdy nebo tdy, v tu dobu a p. Jsou ještě jiné důvody pro tvrzení o jediné původní staro- české básni o Alexandrovi, jako na př. týž kulturní názor, projevující se stejně ve všech zlomcích. Z námitek proti němu 21

Strana 22
dá se vykonstruovat hlavně jen poznatek, že se český skla- datel nejprve držel originálu přesněji než při práci další, kterou si asi i jinak čím dále tím více usnadňoval. Můžeme tedy mluvit o jediné Alexandreidě. Její původní text však byl časem poněkud přepracován, t. j, byla pořízena její pozměněná vydání nebo nové recense. V zachovaných zlomcích byly zjištěny dvě recense: jednu obsahuje Alx V, k níž patří Alx Víd, druhou Alx H. Kam zařadit ostatní zlomky, zatím s jistotou nevíme. Alexandreis vznikla asi v letech 1306—10, t. j. v téže době jako kronika Dalimilova, anebo již o něco dříve, snad počát- kem desátého desítiletí XIII. stol., jak soudí Albert Pražák. Dochované zlomky pocházejí však, jak jsme již výše uvedli, z doby asi o 20 až o 100 let mladší. Hodnota básně je velmi značná. Nevíme sice, kdo byl pů- vodcem staročeské Alexandreidy, ale z jeho díla poznáváme, že to byl vynikající znalec českého jazyka a znamenitý ver- šovec. Jako dochované zlomky nejstarších veršovaných českých legend a apokryfů ze začátku XIV. stol., tak i Alexandreidu charakterisuje poměrně velmi značná jazyková konservativ- nost, zvláště v užívání tvarů a slov, a výrazová přiléhavost a nehledanost, třebaže slovníkové prostředky jsou u básníka Alexandreidy mnohem složitější než u autorů legend, které asi vznikly jen o několik let dříve než Alexandreis. Slovník Alexandreidy charakterisuje výrazně především vrstva slov ze života šlechtického nebo vojenského. Mnoho- krát se ozývají v básni typické rytířské termíny, jako čest, čstnost, sbožie (zbožie) a j. Bohatě je doložena staročeská terminologie vojenská; tak na př. názvy zbraní (oružie): bradaticě = bradatá, t. j. široká sekyra; mlat = palcát; hrále = kopí; ratiště = násada, držadlo u kopí; samostřiel = luk; střěla = šíp; tři názvy štítu: domácí ščít (štít), pavéza, cizí pukléř (okrouhlý štít vypouklý) a p.; vojenských pří- strojů jako kočka (na boření hradeb), kotva (třírohé špičaté železo, naházené po zemi proti nepřátelské jízdě), tvář 22

Strana 23
(testudo; viz o tom dále). Všimněme si i jiných termínů technických, jako: hnáti, šturmovati = útočiti; hnánie, po- hnánie nebo šturm = útok; stlúp n. slůp = řada, šik a p. Celkem obsahuje slovník Alexandreidy mnoho jinak velmi vzácně doložených (anebo i vůbec jinak nedochovaných) slov, jako na př.: dávcě (utiskovatel), dole (štěstí), dřietiti (lákati, vábiti), chlípati, kázniti, kmeticě (stařena), kola (vůz; jinde na př. u Dalimila kolesa), krle (hrdlo, chřtán), metec (tanečník, kejklíř), nekrasa (nezpůsobilost, neobratnost), pří- slovce nepomocně, nesborně (bez cizí pomoci — sám), ošklud- núti (zhubeněti, vyhladověti), ozrač n. ozračstvo (lesk, nád- hera), péci sě kým (starati se o koho), poběda (vítězství, anebo spíše boj, zápas), pomodliti sě (poprositi), sujný (snad lichý, prázdný, neužitečný, nebo spíše pomlouvavý, záludný) atd. Vyskytuje se tam i prastarý slovanský název podzemní říše stínů, náv, ž. (peklo) a s ním souvisící unaviti, se zachovaným původním významem (zabíti). Některá slova jsou dochována ve velmi starobylé podobě, jako hpán vedle pán; mezh, mzha (pozdější mezk, novočes. mezek), pkelný (pozdější pekelný) a j. Slovník Alexandreidy vyznačuje i velmi bohatá synony- mika výrazová, zvláště z prostředí rytiřského a vojenského. Pozorný čtenář si již všiml výše uvedených synonym pro „kopí“, „štít“ n. „útok“. Uvedeme ještě několik typických dokladů: boj — bezpokojé — pobitie — pole — válka; vybrati sě n. vybrati sě na vojnu — vstáti na vojnu — jeti n. vyjíti na pole; bojovati — vojevati — bráti boj ; běžeti — hnáti — téci; přiběhnúti — přihnati — přitéci — připrnúti sě; prorada — zrada; proradcě — proradník — zrádcě; znoj — zpara — vzpála — var; záhuba — pohuba — porušenie — přěvratek; milost — láska a j. Posléze si ještě všimněme poměrně dosti značného přínosu cizích slov, rovněž příznačných pro naši báseň, jimiž je zpestřena základní slovní vrstva domácího původu. Běží hlavně o slova převzatá z němčiny, z francouzštiny anebo z latiny, a to opět nejvíce o výrazy ze života rytířského a vo- jenského. 23

Strana 24
Jsou tu slova německého původu, jako oř (ze staroněm. ors = ros) vedle domácích synonym kóň = komon, komon- stvo (= koně), helm, kuršít (ze střhněm. kursît = široký kože- šinový plášť, potažený hedvábím nebo vlněnou látkou, který nosili rytíři přes brnění), cekcovati (staroněm. zecketzen = scharmützeln), špic (= čelo vojska), šturm, šturmovati, tvář (zcela jiného významu i původu než domácí „tvář“, t. j. testudo, ochranný přístřešek při obléhání; ze středohorno- něm. tarsche) a p.; šal (= zvuk), štrus (= pštros) a p. Z kalků v terminologii odborné upozorňuji na př. na slovo kočka (přístroj na boření hradeb) podle středohorněm. katzen. Francouzského původu jsou termíny technické, které se k nám dostaly německým prostřednictvím, jako: kropieř = ochranná pokrývka na koně (franc. croupière); pukléř = okrouhlý štít vypouklý (z franc. bouclier; staroněm. bucke- laere); spalnieř = vlněný nebo hedvábný šat pod pancíř, aby netlačil (ze starofranc. espaulière; staroněm. spaldenier a p.) a jiné. Poznáváme i slova latinského původu, jako na př.: komžě (z camisia), krzno (středolat. crusna), pardus (pardál), element, firmament a j. Vcelku můžeme říci, že je jazyková stránka básně na svou dobu vůbec vzácně dokonalá. Nevšední obratnost ve spojo- vání vazeb participiálních i vedlejších vět, prostá stručnost vyjadřovací, zvláště v trojveršových vložkách gnomických, správnost verše a podivuhodná jakost i rozmanitost rýmů svědčí nejen o značné výši soudobých jazykových prostředků, nýbrž i o mimořádném básnickém nadání českého autora. Plným právem pokládá se Alexandreis za formální dovršení nejstarší naší epické školy. Její verš — na dlouhé časy oblí- bený vzor pro další tvorbu — stal se brzy standardním typem rozměrného epického verše v staročeské poesii. Velmi zajímavé je sledovat postup vydání stč. Alexandreidy v uplynulém období téměř 130 let od prvého vydání Hankova až 24

Strana 25
po naše časy. Jsou to jednak edice jednotlivých rukopisů, jednak vydání všech zlomků, pokud byly známy tehdejším vydavatelům. V jejich výčtu uvádím za jednotlivými publikacemi v závorce zkratky, jichž používám při jejich citování. 1. Václav Hanka, Starobylá skládánie. Památka XIII. a XIV. věku z najvzácnějších rukopisóv vydaná. Díl druhý. V Praze 1818 (Hanka). 2. Josef Jireček, Anthologie ze staré literatury české, Praha 1860, 24—39 (Jir.), Týž; Anthologie z literatury české I, 3. vyd., Praha 1878, 32—49 (Jir.3) a 4. vyd., Praha 1879, 33—50 (Jir.4). Obsahuje vybrané ukázky z AlxV. 3. Grim-Pelikán, Výbor z literatury české. Doba stará. V Praze 1886, 31—43 (Grim-Pelikán). Ukázky z AlxV. 4. Frant. Palacký, Zrada Bessova a Nabarzanova nad Dariem, králem perským. Zlomek nevydaný českého Alexandra, ČČMII, 3, 1828, 84—86 (Palacký). Transkribované vydání AlxBM. 5. V. Hanka, Druhý nevydaný zlomek Alexandra českého, ČČM II, 3, 1828, 109—114 (Hanka). Transkrib. úprava AlxM. 6. Jan P. Koubek, Nověnalezený zlomek českého Alexandra ČČM 1841, 73—90; s poznámkami Hankovými t., 337—40 (Koubek). Diplomatický i transkribovaný otisk AlxB. 7. Výbor z literatury české. Díl I, Praha 1845 (Výbor). Obsahuje transkribovaný text do té doby známých zlomků V, BM, B, H — s Šafaříkovou cennou úpravou porušených veršů — a M. 8. P. J. Šafařík, Klasobrání na poli staročeské literatury. II. Zlomek českého Alexandra, ČČM 1847, 303—308; znovu otištěn v Sebraných spisech III, 336—342 (Šafařík). AlxŠ věrně podle ruk. i v transkripci s poznámkami. 9. Josef Kořínek, České Alexandreidy zlomek Musejní a zlomek Šafaříkův. Výroč. zpráva gymn. v Jindř. Hradci 1870 (Kořínek). Transkrib. vydání s komentářem. 10. Martin Hattala a Adolf Patera, Zbytky rýmova- 25

Strana 26
ných Alexandreid staročeských I, Texty a transkripce, Praha 1881,1—59 (H—P). Kritický a diplomaticky věrný otisk všech dosud známých zlomků podle rukopisů; transkripce textu je dnes zastaralá, ale dosud je cenný paleografický výklad jednot- livých zlomků. 11. Fr. X. Prusík, Staročeské Alexandreidy rýmované, Praha 1896 (Prusík). Vydání komentované s textem transkri- bovaným a s rekonstrukcí veršů i rýmů. 12. Ferd. Menšík, Nový zlomek Alexandreidy, ČČM 1889, 369—373. Diplomatické vydání naposled nalezeného zlomku Víd. (Menšík). 13. Nové vydání všech zlomků s kritickým aparátem, s úvo- dem o jednotlivých rukopisích, zvláště o jejich datování podle pravopisu i jazyka a s podrobným slovníkem vyšlo prací Reinholda Trautmanna, Die alttschechische Alexandreis, Sammlung slavischer Lehr- und Handbücher, III. Reihe: Texte und Untersuchungen, Heidelberg 1916 (Trautmann n. Tr.) Naše edice vychází především z díla Trautmannova. Po- dávám v ní text všech dochovaných rukopisů staročeské Ale- xandreidy zhruba podle dějového postupu básně, upozorňuje na části, které se opakují (Alx H a Vid), a to v obvyklém přepise do diakritického pravopisu a s moderní interpunkcí, ovšem podle možnosti se zachováním všech zvláštností znění staročeského. Vcelku jsem se řídil směrnicemi pro jednotnou úpravu českých textů, stanovenými dohodou odborníků při za- ložení této knihovny. VACLAV VAŽNÝ 26

Strana 27
ZLOMEK SVATOVITSKY HIC INCIPITUR ALEXANDER BOEMICALIS 157 b Jenž ze jmene byl věhlasný, jehož rozum byl tak jasný, že jmu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo, 5 ten však čtveru věc vyčítá, jež přěd jeho smyslem skryta: „Kak mám“, pravě, „sirdce radné, však mám tři věci nesnadné a pak ovšem čtvrté věci 10 smyslem nemohu dosieci: kdež sě člun u vodách plazi a kdež had po skalách lazi, kdež orel vstúpi v oblaky. Kto má tako světlá zraky, 15 by mohl ty cěsty poznati, ande sě každá potratí? Jakž ta troje věc pomine, tako i jich sled pohyne. Ty tři cěsty znáti pilno; 20 ale že ovšem úsilno cěstu člověka mladého znáti v rozkoši chovalého, v toho mysli veždy blúzi, " ni jé kdy cele posúzi. 158 ac. 25 A když ten v něčem blúdí, jenž smyslem vzšel na všě lidi, ač sě kde v mých sloviech potknu, snad mne proň v tom nic nedotknú; 27

Strana 28
neb sem přěd ním tako malý 30 jakž přěde lvem zvěř ustalý a přěd sluncem voščěná sviečka, neb přěd mořem mělká řiečka. Však sem to z mladosti slýchal, jehož sem sě vždy ustýchal: 35 tu mysl mají mnozí lidé, že tak brzo zle posúdie V tom řiedko vynde z příslovie: jedni proto nepochválé, že majúc smysla u mále, 40 nerozumějíc skládanie, cuzie slova brzo vzhanie; druzí také, jež nepřějí, ti sě snad světle nevsmějí, vóbec mých slov snad pochválé, 45 a jakž otstúpie dále, což najhoršieho vědie, o mých sloviech propovědie; ti přézen mají na vezřění, a srdce vždy zloby miení; 50 obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny. To sě vše bez diva děje: ktož kak umie, ten tak pěje. Krt v dobrých lukách rád ryje, 55 vlk na ovce rád vždy vyje, též závistivý z zloby tyje. Avšak, ač v čem moje slova zblúdie, přiezen jest vždy hotova, což by sprostného viděla, so by to svým pláštěm zastřěla. Proto, ktož chce, ten pochválí, nepřietel — ten sě oddálí. Jáz na ty jistě nechci dbáti, 28

Strana 29
chci zěvně věděti dáti 65 těm všěm, kteříž po čsti stojé a nečstných sě nic nebojé, o králi, čsti seho světa, ježto v ty časy osvěta. 158 aß Král Filip byl v zemi řěcký 70 muž slovutný ve čsti světský; po svém právu míše ženu, v zboží, ve čsti porozenú; — Olympias — tak slovieše ovšem divné krásy bieše. 75 Daru má ot Boha mnoho, když čstnú ženú daří koho; kteráž z založenie kázní, téj netřěba časté bázni. Ustalý rád pitie sáhá, 8o zeschlým lukám časna vláha, čstná žena muži předráha. Po všě časy toho krále, jež pokojní lidé chválé, řěčská země v mířě stáše, 85 nepřátel sě nic nebáše. Tehdy přijide čstná hodina, králová porodi syna, Alexander vzděchu jemu. By syn vhod králevi čstnému; 9o nebo by juž na téj době, jakož mu třěba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu. Tehdy i po malém časě 95 králi zlá příhoda sta sě, pro niž upade v osidlo. Posla ženu v jiné bydlo, a ten, jenž ji provodieše, 29

Strana 30
158 Pauzoniáš — tak slovieše — 100 vzem sobě protivnú radu, zavřě sě s ní na svém hradu. Kto sě móže toho střieci, komuž porúčé své věci? Nenieť nic tak protivného, 105 jakž nepřiezen člověka svého; neb má o to potaz snadný, ktož jest v kterém domu vnadný, ten móž, když chce, býti zrádný. By král v smutce i v žalosti, 110 pyče poručené čstnosti, až sě své rady doloži, před tiem sě hradem položi. Krátký čas toho vynide, až král Filip s světa snide: 115 zradú to nepřietel doby, s málem lidí krále pobi. Ach, člověče, kak si křivý, kak jsi svéj hospodě lstivý! Jehož ti čest vzdána všaká, 120 jenž ot tebe viery čeká, toho hlavy tvój meč láká! Kněz Alexander v tu dobu spade v velikú sirobu. Otčíka juž nejmějéše, 125 matky také nevidieše; jedno mieše mistra svého, najvěčého světa seho, jemuž jej byl král poručil, by jej čsti, múdrosti učil. 130 Mějéše v sobě smysl mladý, neumě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu, svoji o něm nepodbachu. Tak sě země zhubi všěcka, 30

Strana 31
135 jež prvé bieše plnečka. Neby dosti ot bližných hořě, až i s oné strany mořě král Darius lidi vysla, jiže tu zemi bez čísla 140 zbavichu každého dobra. Ktož co móže, ten to pobra koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem; jakž, což cizí nepojechu, 145 to vše po nich svoji vzěchu. Kdažto bude v zlém poběda, nenie kto co pověda, jedno každý: „Hoře, běda!“ HIC SOLUEBA TUR TRIBUTUM CESARI Již země v porobě stáše 150 a za moře dan dáváše; neb ten bieše ještě dietě, v jehož jé státi osvětě, nevěda, co zdieti sobě v téj strasti, v téj porobě. 155 Tak vždy bývá v takú dobu: když hlava vstóně mdlobú, údi sotně vládnú sobú. Těch let země velmi zhynu, až kniežecie mladost minu 160 a smysla viece přistúpi. Kdaž z dětiných let vystúpi, urozomě dobřě tomu, ž zlo v porobě býti komu. Snad možéše tak již jmieti 165 druhé léto po deséti; uzřě, že země porobena, 31

Strana 32
158 ß 175 všeho dobrého zbavena, poče k sobě sám mluviti, řka: „Ach, kda jest tomu býti, 170 jakž bych já svój kóň okročil, svého vraha krvi utočil silnú ranú mého meče tepruv byl bych tu bez péče — toho, jenž mi otce pobil i jenž mú zemi porobil. »Jsi Neptalabovo plémě!“ mniece viec tak, nezvolé mě králem pro takú nezrodu. Bóh mi nedaj tu nehodu 180 déle o sobě slyšěti, radějí bych chtěl umřieti!“ To mluvieše, hrozně lkaje, na svú žalost spomínaje, jakžto lvový štěnec právě, 185 jenž ještě nenie na stavě a jenž ještě netvrd v nohy, ni mu došel zúbek mnohý, uzře někde stádo volóv, však pochce k nim s hory dolóv; 190 nemoha té moci jmieti, stana i počne tam chtieti; což neskoná, na něž miení, však to pokáže v svém chtění. Tehdy mistr, slyšav řěč takú, 195 vida v něm moc nejednakú: „Vizi," vece, „mój kněžiče, že již dosti znáš čsti líce; dobrého jsi založenie, nic ti tak silného nenie, by toho nemohl dosieci, ač budeš mé rady střieci. 200 32

Strana 33
HIC DOCET MAGIS TER ALEXANDRUM Poslúchaj mne tuto sada, tot jest moje prvnie rada: aa 159 Jměj dvór svój po kněský vnadě, 205 své šlechtice jměj v svéj radě; chovaj sě obojetníkóv, hospodnie čsti proradníkóv! Ti toho jsú obyčeje: oko sě jich veždy směje, 210 jazyk jmají vniž meč v sobě, jenž seče straně na obě. Z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli; nebo chlap, když jest povýšen, 215 nesnadně bude utišen. Zlé kolo najviece skřípá, malý had najviece sípá a chlápě najviece chlípá. Aspis slove hádek jeden, 220 ten jest tak velmi nezbeden, jakž nedbá i jedněch kúzel, hlavu stáhne jako uzel; když kto kúzly kce jej jéti, nemóže ničse prospěti; 225 jedno ucho k zemi stulí a druhé chvostem zatulí. A takéž chlap, když bude vyší, dobřě slyšě, však neslyší. Kteříž potok voden bude, 230 ten sě vždy viece zabude než která hluboká řěka, ježto široce vytieká. Takéž chlap, když obohatie, 3 Alexandreida 33

Strana 34
když sedí, daní neplatě, 235 dobře znav, však nepozná tě. Avšak ktož jmá dobré nravy, ktoliž jest své viery pravý, nebo ač i pokolenie některý zbožného nenie: 240 však jsú dóstojni čstnosti, když dbajú o múdrosti; neb najvěčšie šlechta tu je, kdež smysl nravy okrašlije. Šlechetný ščep bývá z pláni, 245 když sě starý peň oplaní: tak z chuzších bývají páni. Když zbožie neb smysla nenie, v šlechtě bude porušenie. A pakli sě kdy to udá 250 vtazovati tobě súda, pro dar nepřevracuj práva, jakž juž pohřiechu sě stává. Kterúž stranu peniez súdí, druhá sě naprázdno trudí, 255 nejeden sě tiem oblúdí. Buď lehek proti chudému, protiven buď protivnému; nenieť nikde tako tuhý, chceš-li, budeš jemu druhý. 260 Přěd zástupem první bývaj, svých sě lidí nepokrývaj; a když tě tu uzřie tvoji, tu rád každý tobě sstojí. Když pastýř před vlkem srší, 265 toho sě stádo rozprší, ten jest nehoden své vrši. 34

Strana 35
159"ß Potom, mój kněžiče, věz to: ač kde dobudeš město, dobytek, poklad vybera, 270 všěcky svoje lidi sbera, otplacijž každému míle podlé skutkóv, úsilé. Juž v službě nýnie otplátka, že hospodnie milost vrátka, 275 zle sě brž než dobřě zračí; jak sě z mračna nebe zmračí, tak sě hospoda rozpáčí. Snad jsi chud, že nejmáš dáti? Uč sě v tom rady chovati: 280 když dobudeš, tehdy dávaj, a když nejmáš, oběcévaj. Lékař vždy jmá čáku k sěči, pták rád slyší, kdežto skřěčí, sluha věří slibný řěči. 285 To ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě: v rozkoši sě neobložij, u panosti neumnožij; ač sě v tom dvém neostřěžeš, 290 sám sě tiem najviec sviežeš. Plodu nedá moklé pole, a čest i v rozkoši vóle nesedí na jednom stole. Juž ti všicku radu kráci, 295 v jedno slovo sě navráci: milosrden bud k nevinnému, najviece k člověku svému. Chovajž tvrdě moje slova, budeť služba vždy hotova 300 a ve cti vždy obnova. 35

Strana 36
HIC CONSENTIT MAGISTRO ALEXANDER On tu radu přije míle, vstúpi srdce ke vší síle; neb jakož tu s mistrem stáše, tako sě mu jistě zdáše, 305 že nenie v světě jedna strana, by mu nebyla poddána; nebo obrové srdce jmějéše, kakžkoli děťátko bieše. Trn sě z mladu ostřě pučí, 310 sám sě vnadí štěnec rúčí, šlechta sě vždy ke cti lučí. HIC REX ALEXANDER CORONATUR 159" Jest Korintus město dávné, vší ve čsti velmi úpravné, k řěcký zemi jako hlava, 315 že sě v něm děje poprava. Jakož svědčí Písmo svaté, bylo to město proklaté; ale svatý Pavel potom pojměl mnoho truda o tom, 320 jakž tu kacérstvo zatratil, po Bozě lidi obrátil. Tehdy Alexander kniežě s svým sě rytieřstvem potieže, osypati sě tu káza, 325 ve vše královstvo sě vváza. A když jeho osypachu, všickni okolo něho stáchu, ale všakoti najblíže požité rytierstvo, jiže 330 vši zemskú věc upravichu, a již jeho rada biechu. 36

Strana 37
Ti bydléchu u pokoji, že sě juž nehodiechu k boji. Bě obyčej časa toho, 335 jakože uzřěchu koho, jenž byl dobrý v svéj mladosti a jakž došel starosti, dáno mu zbožie toliko, do smrti třěba koliko. 340 Juž málo za peniez zlata, neb na kohož spadne stráta: „Zavři přěd ním,“ dějí, „vrata!“ Po těch stáchu málem dále v stranu podlé svého krále 345 jinošě, rytierstvo mladé, jimiž ještě mladost vlade; ti, což neučinie múdrostí, to oblepšie svú rychlostí. Avšak před starými těmi 350 i také mladšími všěmi Aristotiles sedieše, jenž tehdy králév mistr bieše, svého mistrovstva užívaje, břečtanový věnec maje. Ten jmějéše na to znamenie, že po něm věčšieho nenie: jakž sě břěčtan vždy zelená, tak ho múdrost povýšená nebude viec polepšena. 360 Tehdy král mezi nimi stoje, vezřěv na rytierstvo svoje, nesnad bych mohl vylíčiti, jakž tiem poče vesel býti, tak šlechetné lidi jmaje. Stáše všie péče nejmaje; neb ač by byl tak pokojen, by nedbal i jedněch vojen, 355 365 37

Strana 38
159 ß avšak také lidi jmieše, pro něž drz býti musieše. 370 V ten čas tací dni biechu, v nichž všě osenie ktviechu: žito, víno, dřievie, tráva, každé podlé svého práva. Alexander časa toho 375 sebra lidí ovšem mnoho, a když sě na vojnu vybra, všěch lidí pět tisíc sebra. Jedné biechu všitci vóle, jakž, kdy vyndú na pole, dobřě by za to přisáhl, že bratróv zástup vytáhl. A jakž jej rada nauči, zástupy lepším poruči, tak, jenž zástup oprávieše, 385 z těch ze všěch jeden nebieše, by nebyl stár let pětidcát nebo najviece šestidcát. Jakož jich starosty biechu, když k boji pojediechu, by kto tehdy patřil na ně, zajisté přisáhl by za ně: ne rytierskú jsú postavú, ale vší kněžskú úpravú. K tomu kci pověděti: 395 jmějéše tisícóv třidceti, a to vše pěšieho lida, jež nehledáchu klida. Každý těch oružie jmiechu, hráli, meč, pukléř nesiechu 400 a železný klobúk k tomu, hlavy střěha jako v domu, kabát tvrdý nebo pláty, mnohý pro ty došel ztráty. 380 390 38

Strana 39
HIC ALEXANDER SURGIT AD EXPEDITIONEM aa 160" V ten den, Alexander kdyže 405 na vojnu sě s mocí zdviže, všě sě řěcká země vzhrozi; avšak jedno sě ohrozi město, chtě sě mu přiečiti, svú hrdostí vz něho býti. 410 Aténe sě to vzýváše, v velikéj sě moci znáše v lidech, v pokladiech, v tvrdosti i ve všiej velikéj čstnosti. Alexander když ty řěči 415 vzvědě, že mu sě město příčí, ni sě s kým o to potáza, inhed v tom miestě rozkáza, aby sě hotovi jměli, jakž by náhle k městu jeli. Ne tak brzo král rozkáza, až sě voj před městem skáza. Snadno k tomu ponúceti, ktož co sám bude chtieti, ač i s škodú, však tam jeti. Voj sě poče hotovati a chtě města dobývati. Tu spade strach lidi na všě; stařější sě potázavše řechu: „Dostúpím všie škody, 430 nepřímem-li své hospody. Úsilno sě vz vodu bráti a sě ostnovi spierati, najviec vz hospodu státi. Protož tu radu vzemše, krále s milostí přijemše, dobychu věčné tvrdosti, by neopáčil jich hrdosti. 420 425 435 39

Strana 40
DE JURAMENTO FACTO AB ALEXANDRO PRO NUNCIIS INTERFECTIS Když sě s tiem městem umíři, posla ottad posly čtyři 440 k městu, jemuž Téba diechu, jež také vz něho biechu, aby jej míle přijeli, nebo mu otpověděli. Viz, kak byl to lid nesmierný 445 a svý hospodě nevěrný, jež posly svého krále, nepomeškavše nemále, kázachu živy zahřiesti, nedavše poselstva snésti. Krále řěč dojide taká, těch poslóv rodina vzplaka. Vece král: „Bóh sešli ránu na mě, ač toho zapomanu!“ V téj řěči nic neumnoži, 455 před tiem městem sě položi, káza sě všěm hotovati a chtě města dobývati. To město by v taký mysli, brániti sě jmu pomysli; 460 a když k šturmu potekú, u městě sě všickni lekú, a naviece pro ten skutek, z něhož král jmieše smutek; bychu všichni bez náděje, 465 že sě jim všecko hoře děje. Tu sě v tu dobu šturm poče, již se všěch stran tváři točie, pod nimiž pěšcém státi, jimž zed bylo podebrati. 450 40

Strana 41
160 "ß 470 Nepřietele všidy ostúpi; ktož sě kde na zdi vykupi, ot toho pak střělci biechu, jakž vyzřieti nedadiechu. By křik u městě veliký, poddal by sě rád všeliký, ale toho časa nenie, by o to měli pomluvenie: neb když v čem bude povada, ani potaz, ani rada, 480 nenie kto čáky přidada. Za malečko pomeškachu, až zed všidy podebrachu; tak biechu strachu poddáni, přěmohú je bez všie brani. By prostrana všudy cěsta, ktož kady chtě, jde do města; a kdež kto koho potká, tu nejmá přěd ním živótka. Všěm bě strachy srdce znylo, 490 rádo by sě dietě skrylo; a kdež kto kam přiběhne, tu nepřietele dosiehne. Tehdy město zažhú všidy, nepřietel stá zde onudy; 495 a ktož kde z ohně uteče, ten obak upadne v meče; a ktož sě mečóv ukradne, ten všelik v oheň upadne. Povědě ti všecko sprosta: 500 jeden člověk živ neosta; neb jakož zděli běchu, takúž otplatu vzěchu. Zloba zlým sě vždy obrátí, dobré sě dobrým vždy otplatí, 505 a ktož zle miení, ten vždy stratí. 475 485 41

Strana 42
160 ba Po rušení toho města, když vše bezpokojé přěsta, jakož juž nikte nebieše, jenž proti jmu býti smieše, 510 pomeškav rok velmi malý, káza, by sě hotovali, a chtě sě za moře bráti, netolik s tiem bojevati, jenž jeho zemi ochudil, 515 ale tak sě bieše vzbudil, všěm králém vzdávaje přietu, a což kniežat na všem světu. Zatiem sebra všě své voje i všeliké lidi svoje; 520 a kteříž kak nedospěli nebo k vojně neuměli, těm poruči města, hrady v svéj zemi zde i onady. V tu dobu bě juž dospělo 525 o korábiech všecko dielo, jakož, což třěba stravy i všeliké úpravy, to vše při morském by březe, v korábiech na kotvách věze. 530 Král káza kotvy vynieti a větrníky všě rozpieti. Vztrže sě vietr ovšem časný i by ten den velmi jasný. A když pojidú korábi, 535 nejeden svú mysl oslabi, jenž pro kořist rád jel z domu; by bylo lze opět tomu doma býti u svých dietek, přijal by to za sen světek. 540 A třěba jim bieše toho, že, kakž jich bě velmi mnoho, 42

Strana 43
ze sta jeden se nevrátil, a to každý život ztratil. Neb zajisté když ot břěhu 545 v šíři korábi potahú, zprostřěchu hlas až pod zořě, snad na své budúcé hoře. Člověk vždy na vše séhne, dobrého spieše poběhne, 550 ve zlém jsa, pak sě nehne. Každý, jakož ti sem pravil, rád by sě té ceste zbavil pro své dietky i rodinu. Jediný král v tu hodinu tam sě přič obrátil bieše, jakž o tom všem nedbajéše, kromě jedna žádost jeho: poznati nepřietele svého. 555 HIC TRANSFRETAT MARE ALEXANDER Juž běchu pominuli 560 ottad, jakož na moře vzplynuli, časi jednoho měsiece nebo k tomu málem viece, až ten, jenž koráb oprávie, sběže, tu řěč králi pravě, 565 že již achské země znáti tu, kdež bylo jim přistati. By králova radost velé, spade u voj to veselé, až vypraviti nemohu, 570 kakú vzdachu chválu Bohu. Tehdyž král v koráby vesla, káza všěm přijéti vesla; což hnáti vietr nemožéše, 43

Strana 44
160 ß vesly dopomoci chtieše. 575 Ne tak brzo vesl dosěhú, až běchu bliz při břěhu; by ot břěha pláně taká, jakž by mohl dovrci s praka. Král se v svéj radosti vzchopě, 580 vzchyti podlé sebe kopie, mocí takého vítěze vrže, až ustrnu v břězě. V tu dobu stachu na měle dvě stě korábóv dospěle, 585 jež vši naplněni hojně, což která potřěba vojně. Tu sě na břěh položichu, stanoviště svá rozbichu, pokrmiece dosti sebe; 590 a jakž sě omrači nebe, sotně mohú dočekati, kdy by bylo léci spáti. Tak běchu trudem hynuli, že biechu dlúho u moři pluli; 595 nebo když člověk ustane a postáti sě dostane, dětí ni domu spomene. HIC NOMINAT TERRAS 600 Třetie sieho světa strana Azia jest jmenována. Tu stranu ot slunce vzchoda okceána, moře, voda i, otňadže vzchodí zořě, obteče Polednie moře. Ot nás ji dělí hluboká 605 Prosřědnieho moře stoka, 44

Strana 45
1 ad 161 toho moře, po němž plovú pútníci k Božému hrobu. Ot pólnoci ji zatieká Tanajs, slovutnějšie řěka, 610 i jenž Meotides slove, ta ji také i oplove. To nám lidé vyznávají, jiže v tý straně bývají. Sú v ní vlasti nejednaké, 615 v nichž jest bohatstvo všaké: dvakrát léta ktvú osenie, jehož v těchto zemiech nenie; nic sě v nich nedostává, jímž živa člověčé hlava. 620 Což kamenie výborného nebo zlata předrahého, jež moře neb země plodí, to všecko ottad přichodí: ryzie zlato z Arabie, drahé kamenie z Indie. Vše sám sobě člověk draží, sám sa nade vše zlato draží, však pro ně čest, duši váží. To mi také z Písma známo, jež bylo v téj straně tamo Babylon, město veliké, v němž bě bohatstvo všeliké. Tu sě kdas obři sebrali, když sú sě potopy báli, 635 věži činiti počechu, na nížto bydliti chtiechu, ač by sě kdy Bóh rozhněval, i poslal na svět dřevní přieval, jakož to jest byl učinil, 640 když proti jmu byl lid zavinil. Tu nikomu neotpustil — 625 630 45

Strana 46
neb vešken svět byl opustil — kromě Noe jediného a k tomu třem synóm jeho; 645 i také jich čtyři ženy ty jsú potopy zbaveny. Těch obróv myšlenie divné Bohu by velmi protivné; o to sě snadno potáza, 650 všěm sě jim rozjíti káza, dav každému hlahol jiný. To sě sta v tu hodinu, jež prvé řeč jednu jmiechu, druh druhu nerozumiechu. Dva a sedmdesát jich bylo, tolikéž řěčí přibylo. Protož Babylon slove proměna řěči obrové. Jesti také v téj straně všeho světa vniž rozhranie, Jerusalem, město dávné, pro Boží smrt ovšem slavné. Tu pro ny náš Tvořec milý, poníživ své svaté síly, ráčil za ny smrt podjéti, nechtě diáblu moci přieti. Ktěl-li bych to vše klásti, co v téj straně měst i vlastí, dotad ti bych řěč rozvláčil, 670 až by sě snad i rozpáčil. Protož tu řeči ukráci, v své pravenie sě navráci. 660 665 655 HIC CONTRA DIESCENT Již by čas protivu zoři, když bývá křik ptačí zboři, 46

Strana 47
aß 161 680 685 75 kdažto sě noc se dnem dělí, a když slunce na svět spělí. Alexander vzveda zraky, vezřě na zořě oblaky; uzřěv den, jako sě leče, vstana, rúče sě obleče. Šed i sta na jedný hořě, obezřě tu vlast ot mořě; potom sě v zemi obráti, poče města shledovati; a kam sě koli obrátieše, tu na všě strany vidieše, kdežto vína, žita ktviechu, kdež která loviště biechu. Zřěv všady dlí i na přieky, 690 uzřě, ande silné řěky, z nich teče široce voda a mocná v nich ryb obroda. Vida to, velmi sě sžáda, vzmluvi tak k svým lidem sada: 695 „Zřěte na všě strany v pole, kaká v těchto zemiech vóle; zde královstvo, zde chci jmieti a vám chci své země přieti!“ Řka tak, nic neottěže, 700 da, ktož co dóstojen bieše. V tom sě nic byl nerozpáčil, vniž by vesvět byl podtlačil. To sděv, káza vojem vstáti, do Cilicie sě bráti. 705 Posla k městóm i na hrady a k tvrzem zde i onady; a jakž ho náhle zvěděchu, tak jej s milostí přijechu. Tehdy sě v tu vlast uvieže, 710 hlúbe tam přědce potěže. 47

Strana 48
715 Uda sě jmu jeti tady, kdežto sú trojské ohrady, ještě jedinké znamenie tu, kdežto leží kamenie. Nýnie-li tě lén slyšeti, a ti budu vyprávěti, proč sě mu rušenie stalo, pročti sě je to vše dálo. HIC COMMENDAT DUCEM 161 ba Byl jest Paris, kněžic v Troji, 720 vzchován ve čsti, u pokoji, jehož otčík i matka pro lásku svého děťátka tak běchu míle vzchovali, jakž mu vóli ve všem dali. Jmějéše to knieže k lovu mimo všecko mysl hotovú. Sta sě to časa jednoho, když jezdi v lese mnoho, až sě ot lovcóv zblúdi 730 a kóň sě mu velmi ztrudi; přiboda sě s cěsty v púšči pod krásný buk v jednu húšti, vzvrha na suk uzdu s koně, poče spáti, dřěvu sě kloně. 735 Zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně: jednu, jenž vládne milostí, druhú, jenž vládne múdrostí i seho světa udatstvem, 740 třetí, jenž vládne bohatstvem. A ty zlaté jablko jmiechu, o něžto sě velmi přiechu; 725 48

Strana 49
nebo bieše na něm pisáno: „Která kraššie, téj bude dáno." 745 Vzvolichu ho súdcí sobě, řkúc: „Dáváme tu moc tobě, ať sě nepřem déle o to, daj, který chceš, jablko toto; a nad čím nás která móže, 750 toho tobě vždy pomóže.“ Tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sam s sobú, vece: „Co sě nedostává mně podlé kniežecieho práva? 755 Mám přieliš mnoho bohatstva a také se jmám podlé udatstva, podlé jiných smysla dosti: což viec třěba múdrosti? V štěstí také mám vóli časnú, bych jedno jměl ženu krásnú!“ Řka tak, téj jablka dohodi, jež nad milostí vévodí. A jakž brzo je rozsúdi, vztrhna sě vietr, jej ubudi, 765 proňž musi pryč ottad jeti, jmaje tu věc na paměti, kak by sě mu to dostalo, ježto sě jmu ve sně dálo. Tehdy mu na mysl tanu, 770 na jednu věc rozpomanu, z niež mieše sličnú příčinu, proti Řěkóm zjevnú vinu. 760 " DE DAMPNO TROYE Stala sě jest byla kdasi škoda Troji v dávné časy. 4 Alexandreida 49

Strana 50
161bp 780 775 Herkules byl kněžic řěcký, v udatstvě vybraný, dětský; ten byl Troji prvnie bieda, pobil Parisova děda, k tomu zabil jemu dva stříce, proněž leží Troje nice; a vzal mu byl v též časy tetku ovšem divné krásy, Esionie, čstnú děvici. Tu dal jednomu kniežeti, Telamonu, jenž s ní knězě doby, Ajaka vítěze. To jest byla vina troje, pro niž Paris, knieže z Troje proti Rekóm srdcem stonal, 790 až jest to i dokonal, jakož je jim unesl ženu najkrašší v světě, Helenu, pro niž sě jest stala vojna Řěkóm s Trojí nepokojná. 795 Jsú přěd ní deset let stáli, tu vítězi vojevali. Nejeden toho zlým užil, jenž tu svój živótek složil, těch vítězóv s obú stranú, 800 na něž když sě rozpomanu, až mi sě v srdci zavine. Pro tak malú věc jediné plakala nejedna matka, zbyvši tu svého děťátka; 805 lkalo srdcem mnohé družě, zbyv svého milého mužě. Ach, srdce člověčé bludné, ach, zamyšlenie neklidné, jež pro jednu ženu — 810 jměla krásu přěmnoženú— 785 50

Strana 51
vešken sě svět byl zbudil, deset let sě vojnú trudil, až v jedenácté léto — kak mi zpomanúti zle to! — 815 čstné město Troje dobyto. Tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto hostaven, starý i mladý života zbaven, naposled město sežženo. 820 Řiedko jest kdy pochváleno: bez trávy lúka sečená, bez příslovie krásná žena. To také písmo vykládá, ž' toho města čstná ohrada 825 deset let plně hořala. Škoda jest takého diela! Tak sě jest stalo rušenie. Již sě vráci v své pravenie. 162 aa 835 Jakož napřěd pravi, 830 Alexander tu sě stavi. V tu dobu jenž s ním tu biechu, takú záhubu uzřěchu; neby jeden tu nepyče a žalostí lomě ruce. Vidúc na vítěžských roviech o jich skutcéch, o jich sloviech kdes na kameni vyryto, kdež všemu světu neskryto, řekú: „Dojdem též strasti; 840 vešli smy v neznámé vlasti, z nich sě viec nevypravíme, až sě života zbavíme.“ Král uslyšav řěč svých lidí, vece: „Proč váš smysl v tom blúdí? 845 Nikdy nenie čsti dóstojen, 51

Strana 52
850 kto ce býti vždy pokojen. Doňadž koně nepokuši, péči vždy naň jmieti muši; ten sě takéž skazí stáním, jakož častým osedláním. Takéž jest každý člověk, má-li pokojný tento věk; pokoju sě tak obloží, až snad v lenosti umoří. 855 Protož mé srdce tam spěje, kdež mi sě, bohdá, čest zděje. HIC LOQUITUR DE VISIONE Jedno chcete-li pohověti, chci vám něčso pověděti, pro něž jmám všicku náději, 860 že tam k nepřieteli spěji. Kdaž mi mój otčík pohynu, zdě mi sě v nocní hodinu; mysléch leže sám jediný — nečijéše nikte jiný — 865 co by mi bylo sobě zdieti, nevědiech sě co přijéti: vrahom-li se otpierati, čili tak v porobě státi. Tak mi myslce v obém stáše; ktož tu biechu, každý spáše. Mysléch jakžto pták některý, jenž sobě nedojme viery, kdyžto sobě ptá pokoje, kde by choval dietky svoje, 875 nesměje lap hniezda sklásti, boje sě všeliké nápasti, aby hniezda vietr neobořil, 870 52

Strana 53
aß 162 neb sě had k dětem nevznořil, letě dlúho v lesi, v poli, 880 až snad někde miesto zvolí. Tak mi sě uda uzřieti, ande sě tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk, proněž sobě tak velmi stesk, 885 až zapomanuch sám sebe; i vezřěch, naliti z nebe jeden krásný člověk sstúpi, jenž ke mně bliz přistúpi; všěcka na něm čstnost bieše 890 a tak divné rúcho jmieše, jakž mi sě nezdá nikake, by kdy člověk vídal také. To sem tak viďal právě, jež jmieše na svý hlavě korunu z zlata světlého a z kamenie přědrahého. Nemoh jmu jmene zvěděti, jedno to mohu spomněti: cos mu bě na čele psáno, jež mi viděti nedáno. Když ho chtiech potázati, on prvé svú řěč uchváti: »Vyniď,' vece, ,z kraje svého, podámť vši čest světa seho, 905 a kdež mě uzříš potom, nemysl zlého lidu o tom." Tehdy jak brzo to povědě, kam sě podě, živ nevědě; ale jakž sě přič obráti, všě sě ta světlost zatrati. V tomž tvrda jest má náděje, což jest mluvil, že mi sě zděje.“ 895 900 910 53

Strana 54
To sě v krátce všecko zlíči, ta řěč, již jim král vylíči, že, když sě uda jemu přijeti k Jeruzalemu, tu jej ten potka tělestně, jehož bieše viďal ve sně, s takým znamením velikým, 920 s židovským zástupem všelikým; a jakož jej náhle potka, pade přěd ním velmi zkrotka. Tomu sě diviti jechu ti všickni, jenž s ním biechu. A když mu tu čest pokáza, vojem do stanóv rozkáza. Šed do města s málem lidí, milostivě sě poklidi, i jakž jej ten muž nauči, 930 tak sě tu Bohu poruči. Dav pravé přiezni stvrzenie, vzem s milostí otpuštěnie, káza vojem ottad vstáti, chtě sě k nepřátelóm bráti. 915 925 935 Již byl vtáhl daleko v zemi proti nepřieteli svému Macedo, ten opravitel i své vlasti obranitel. A když příde pověst ta 940 v perské hrady i u města, tehdy z těch okolních tvrzí potočichu posel brzý, aby sě král Darius střěhl, že jeho nepřietel přitiehl. 945 A když s tiem posel přiteče, Darius sě velmi leče. Kak by mnoho příčinnějí, 54

Strana 55
162 ba 950 955 — pokladem, lidmi silnějí - neb jmieše královstvo dvoje, z nich nadeň mohl jmieti voje — ale že vždy byl pokojen, že nedbal i jedněch vojen, tiem proti mu bieše mdlejí, jímž by mohl býti silnějí, ač by byl srdce toho, k němuž jmějéše lidí mnoho. Však nechtě, by sě kto domněl, by v čem své moci zapomněl, káza sě všěm hotovati, 960 chtě nepřátely potkati. A jakž brzo provolachu, tak všickni na vojnu vstachu. Zatiem sě také potáza, Alexandru list rozkáza, HIC DARIUS MITTIT ALEXANDRO LITERAM CUM DONIS VIDELICET FRENUM CUM BURSA ET PILA 965 řka: „Král Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí, Alexandru, sluzě svému, dietěti obak čstnému, spoviedaju milost svoji, 970 ke čsti radě i pokoji. Vědě, že jsi po letech mladý, proněž ještě nejmáš rady, češeš jablka nedospělá, varuj se takého diela! 975 Kdež ovoce nedospělo, češeš-li to, tratíš dielo. Poddals sě v vojenské bydlo, 55

Strana 56
chovaj se, byť neostydlo! Ale na jakéž si době, 980 jež slušie, poslal sem tobě: uzdu, měšec, mieč okrúhlý, jež obrovnán na všě úhly, ten sě tvým letóm podobá. Pakli která tvá chudoba, 985 měšce sě jedno dotiežeš, až s potřěbu vyviežeš. A snad si se tako splašil, mníš, by tě nikte neustrašil: uzdy sě na to dotieže, 990 vniž plachý kóň, tak tě svieže. HIC PERLEGIT LITERAM ALEXANDER ET IMAGINANS CONSTRUIT EAM 162 ß Alexander listy přěčta, uslyšav, kaká jest řeč ta, vece: „Lépe rozuměji, kak sě ti daři vypravují, 995 tento se mieč na to maje, jenž okrúhlý na všě kraje: stojíte všickni vidúce, že jej drži tvrdě v ruce; takéž to vězte právě, 1000 že již veš svět jmám v svéj opravě. Tento měšec to vykládá, že což váš král má poklada, skrze ten móžte věděti, že to všecko budu jmieti. Uzda mi sě hodí k tomu, když juž sadu v jeho domu, všecko, což jmá, sě rozplení " a jej svieži vniž vól léní." 1005 56

Strana 57
Rozkázav poslóm ta slova, 1010 da jim listy k tomu znova, potom daři i každého podlé práva králevského. Vzemše posli listy jeho, nesú je přěd krále svého. Přěčta listy král pohanský, jež mu bě poslal král řěčský, poče sě tomu diviti, že směl kdy to pověděti a řka: „Jmám svět v svéj poruce, jakž ten mieč drži v ruce." Podivi sě také tomu, že řekl: „Sadu v jeho domu, vládna všěmi městy, hrady v jeho zemi zde i onady." Svým řitieřóm to rozprávě, svú korunu na sě vstavě: „Však já sem,“ vece, „král nad králi, mne sě po všem světu báli vši králové i kniežata, 1030 dávajíce dan ot zlata. Kak mu móže to přijíti, by mohl v takú čest kdy vníti, jakž by objal mé králevstvo? Vizte, kaké psal bláznovstvo!" Řka to, káza poslóm siesti, uzel máku jemu nésti 1020 1025 1015 1035 HIC MITTIT PAPAUER ALEXANDRO a řka: „Věz to, pyšné robě, posielaji ten mák tobě, aby věděl, co jmám moci 1040 vlastních lidí, bez pomoci. 57

Strana 58
163 aa Tu jest ovšem máku mnoho, ty nemóžeš čísti toho; tolikéž jmám já vojí, všudy lid sě vniž roj brojí okolo mne za tři míle; nýnie čísla téj všiej síle. Tisíc na jednoho tvého jmám rytieřstva výborného. Kako chceš boj se mnú vzéti, nemoha té moci jmieti? Raziť, by sě mně pokořě bral sě zasě přič za moře, ač zbýti chceš zde hořě; chtě královstva zde dobyti, 1055 móžeš tam svého zbýti." 1045 1050 Alexander tu řěč slyšě — ande posel mluvi tišě — káza uzel rozvázati i poče ten mák zobati 1060 a svým Řěkóm udávati. Každý jeho hrst nachváti. „Zobte,“ vece, „moji Rěci, ci vem něčso dobrého řieci, z něhož vám bude všěm radost 1065 a pohanóm v srdci žalost. Tento mák to znamenává, že nám Bóh je všě poddává. Jelikož ho zrn zzobete, když u boji juž budete, 1070 tolikéž pohan pobijete, v tom sě vám nic nepoměte. Jakož ten mák zuby zetřem, tak zástupy jich všě potřem. Potom poslóm těm povědě: 1075 „To jáz jistě,“ vece, „vědě, 58

Strana 59
163 aß že mnoho lida jest při králi; ale to já velmi chváli, že tak měkké lidi vodí; úfaji u Bóh, že mi neuškodí. Jakžto ten mák Řěci zobí, tak vašeho krále pobí.“ Řka to, káza poslóm vstáti a pepřě jim uzlík dáti, aby nesli králi svému, zpoviedaje tu řěč jemu, řka: „Poslals mi máku mieru a pravě to na vši vieru, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle sě klidí. 1090 Ač jich s tobú jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý, v nichž jmáš v boji statek malý? Poviz rúče uzla mého: čímť jest tvrzí máku tvého? A taká jde hořkost z něho, v němž by bylo něčso zlého! Těch jest zrnec velmi málo, však by o život tobě stálo, 1100 nemohl by jich všěch zzobati. Skrzě to rač znamenati: máloť lidí jmám při sobě, budút v boji horci tobě!“ 1080 1085 1095 HIC NUMERAT EXERCITUM DARIUS V tu dobu Darius stáše, 1105 kdež svých lidí moc sbieráše; a když již sebra voje, chtě zvěděti, lida co je, 59

Strana 60
spudi všě v jednu ohradu, jakžto pastýř činí stádu; 1110 čite z jitra až do noci, však nezvědě všie své moci. Tak některá domovnice z jitra přečte své ovčice, aby pastýř též přihnal 1115 ovčice, jež v stádo vyhnal; ale mnohá, ne všě přídú ovčice, jež v stádo výdú: některá snad s skály spadne a některú vlk popadne. Takéž sě těm lidem dosta, řiedký opět domóv postá. Zatiem vybera lehčejších lidí na koních rúčejších šestdesát tisícév poně, 1125 s nimiž posla své podkonie, čstného rytieře Menona, jenž svú jézdu zle dokona. Tento rozkázanie jmieše, že mu slédati voj bieše, 1130 kde by sě sebrali Řěci, proti jim jemu bieše léci. Král Macedo když to vzvědě, své lidi k boji pořiedě — jež uvěřiti protivno 1135 i také zajisté divno, že tak maje lidí málo, avšak sě mu to dostalo, jež pobi ty všě voje, jakož brzo došel boje, 1140 tak jakž, což nepřátel bylo, nic nebo velmi málo zbylo. A když ten boj održě, vojnu ottad náhle vrže. 1120 60

Strana 61
Kakž byl ustal, všakž nepřěsta, 1145 hnav, doby jednoho města, jež Sardis i dnes slove. To s jedné strany oplove Sagarius, silná řěka, s druhé sě s ní moře stieká. 1150 A tu biechu kola dávná, tak chytrá i tak úpravná, jakž jich nikte nemožéše rozebrati ni umieše. V tom ti lidé miechu vieru, ktož by poznal jich rozměru, že té země králem bude i to, což chtě, to dobude. Ta byl ustavil král Mida. Tehdy Alexander vnida, 1160 ohledav kola i vzdviže, vzpodejma i pusti níže; točiv jimi sěm i tamo: „Nic mi,“ vece, „jest v nich známo; co věčého třěba trudu? Jakž mohu, tak jich dobudu!“ Výma meč, počen ot vrchu, roztě kola, až všě prchú. A když tu vši věc poklidi, posla ottad v jézdu lidi, 1170 aby všickni v tu vlast vehnali, měst i hradóv dobývali. Sta sě to na krátké roky, podbichu všě Kapadoky a jednu zemici Lydu. Ottad když zasě přijidú do Tyře, kdež král bieše, kdež jich čekaje ležéše, přečekav tu noc jedinú, a jakž brzo ta noc minu 1155 1165 1175 3 163 ba 61

Strana 62
1180 a den sě na svět pokáza, tak vojem vstáti káza. Dosti divno, že to mohl zdieti hna toho dne mil třidceti, k nepřieteli pospiechaje, 1185 vždy sě toho domnievaje, zda by, to Darius zvěda, potkal jej v horách, předjeda. HIC CONGREGAT DARIUS EXERCITUM 163°ß 1190 1195 1200 1205 Jest tu bliz Eufrates řěka, jež, slyši, z ráje vytieká, u niež král Darius voje sebra na své bezpokojé. Vzvěděv, že ten bliz přitahá, jenž na jeho vši čest sahá, hnu sě s vojmi s toho miesta, kadyž mu upřiemná cěsta proti Alexandru jíti. Byť sě událo tu býti, co by tu uslyšal hrózy, když sě hnuchu ottud vozi! A to by také uslyšal: z šalmějí, z bubnóv hrozný šal. A nejeden tu komoň hrzal, svú podkovú cest potvízal, když sě vznímal, lomě zuby. Nejedny zubrové trúby v skalách své prostřěly hlasy, jakž sě zdáše, by v ty časy všěcky sě skály bořily. Taký běchu křik stvořily, taký dieše vzuk pod zořě, vniž by sě třásl svět i moře. 1210 62

Strana 63
aa 164 1215 1220 1225 1230 1235 1249 1245 Tak sě bě vypravil hrdě, vší věcí silně i tvrdě. Před zástupem právě v čele, jenž pohanská viera velé, táhniechu vóz osm koní, a ti biechu všickni broni. Na tom voze zlatá škříně, v niež ležéše jich svacině. S obú stranú toho voza, kdež jich viera i vše hróza, jedieše dvanádcet muží, jich každý téj škříni slúží, a každý jmaje řeč jinú, rúcho rozličného činu. Pohanstvo tak za to jmají, že ti lidé neumierají, řkúc: „Sú na věky živi,“ avšak jsú v téj vieřě křivi; neb řěky, moře, vše splyne, což na světě, všecko mine kromě slov Božích jediné. Za tím vozem bliz jediechu, jež rodina králi biechu, dvadceti tisícóv vplně a všitci v hedvábný vlně biechu i přědrahém rúšě, jakž hrabiem, kniežatóm slušie. Ti všickni biechu na přědku. Sám král jedieše v prosřědku, jenž pro veliké bohatstvo, pro rozkoš i pro ozračstvo na zlatém voze jedieše, a ten pro blesk vešken hořieše. Nad vozem pro letní zparu proti slunečnému varu orlice bě pověšena, 63

Strana 64
1255 1260 1265 jež bieše chytře vymyšlena, aby pod ní horkost stydla. Ta jmějéše zlatá křídla. Podlé voza jenž biechu, jež sě vdy krále držéchu, jeho bližšie přirozenie královského pokolenie, dvě stě jinochóv výbornějších, svú šlechtú přirozenějších. Málo dále pak přěd těmi královskými jinošemi deset tisícév v zástupě, jež diechu vši v jednom slúpě. To vše výborní rytieři, těch komonstvo pod kropieři, ratiště jich postřiebřena a kopie všě pozlacena. Ješčež kromě toho všeho jmějéše lida pěšieho dvakrát tisícév třidceti; ti běchu na to pojeti, aby pro těch lidí hrózu 1270 neprotřěl sě nikte k vozu. Bě obyčej časa toho, jakože doma nikoho své čeledi neostavili, ženy, děti, všě pojeli. 1275 A bieše král vzal v tu dobu matku, ženu, děti s sobú. A cot mzhóv patset možéchu, to s ním poklada nesiechu. Za tiem lehčejší lid příde, 1280 jenž množstvem z čísla vynide. 1250 Juž bliz sebe stáchu dvoje, řěčské i pohanské voje, 64

Strana 65
164" 1290 1300 čekajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú; 1285 neb jim bě věděti dáno, že jakž jutřě bude ráno, kda sě slunce prosvietí, tu sě spolu vojem sníti i dojíti bylo boje. Tehdy král Darius stoje, k svým vojem při jedný hořě mluvi u velí pokořě, jakž, ktož tu bieše, taký — leč bohat i chudý — všaký jeho řěč pokornú slyšě — an k nim mluvi velmi tišě — neby tak srdce tvrdého, by nepolitoval jeho. „Slyšte,“ vece, „čstní otčíci, všie šlechty přědší dědici! Každý vás svú šlechtu vzvěda, vzpoměň sě na svého děda, z kakéhos pošel poroda. Nenie tak tvrda příhoda, by té nemohl podržeti, chceš-li svú šlechtu pomnieti, kak jest spáčiti dóstojna, jež sě nynie děje vojna, kdežto jest sluha vz hospodu, 1310 vniž mladý zvěř plove vz vodu, neb i posléz vezme škodu. Takéž to bláznivé robě, jež mě vzbuzuje proti sobě, na něhož nalehu tako, jakž mne nezbude nikako. Co je vzpáchal, sami vizte, jež protivno jest zajisté; i vás každý div sě tomu, 1305 1295 1315 5 Alexandreida 65

Strana 66
164 když sě kto přiečí komu, 1320 jehož sú sě mocní králi i mocná kniežata báli. Vzpoměňtež, že ste svobodni, a tito hostie nehodní, již sú porobeni vámi. Pomyslite na to sami pro svú čest i také pro mě: ač ny svú mocí polomie, čest i zbožie potratíme, jakž sě viec neopravíme. V vieřě sobě všitci sstojte i mému sě snu okojte; nebo sě ten, ač Bóh ráčí, po méj čsti na jevě zračí. Vidiech ve sně řěčské stany, jež sú nám, bohdá, poddány, ande po nich oheň taký ot země až pod oblaky; a jich král stáše přěde mnú, chtě cosi mluviti se mnú, 1340 a na něm zlaté okovy a plášť aksamita nový; i postá přěde mnú málo. Toť mi sě jest ve sně zdálo. Ještě viec lepšieho vědě, ježto vám potom povědě. On tak ještě stoje mluví, až přiteče z řěckých vojí posel, pravě ty noviny, že již řěčské hrdiny 1350 s svým králem i s svú vší mocí zasě běžie i dnem i nocí kromě cesty v hory, skály. By křik u vojech nemalý, ande sě všickni veselé 1325 1330 1335 ba 1345 66

Strana 67
1355 a koně přidati velé. A jakž jim koní přidachu a přěs řěku sě přěbrachu, kromě rozmyšlenie všeho, netbajíc na krále svého, 1360 což mohú vybósti z koní, to bez cesty každý honí, chtě po nich prvé utéci, mniece, by běželi Řěci. Kam tvá, králi, moc pospiechá, kdež ti nebude do smiecha? Kam tam nevěhlasně běžíš? Kamo takú zbroji stěžíš? Za mníš, by tam utěžal? Za mníš, že by před tobú běžal, jehož jest jediná péče, by ty nezbyl jeho meče? 1365 1370 Juž bliz Saracéni biechu k městu, jemuž Iskon diechu, v němž král řěčský tehdy bieše, 1375 kdež s svými vojny ležéše. Tehdy řěčská strážě pozna, že pohanstva zbroje hrozna. A snadno bieše poznati, komuž bylo na to ptáti; 1380 neb jich bě mnoho bez čísla, každý žena bez rozmysla; a kadyž koli hnáchu, jakžto mhla bieše ot prachu. Sehna jezdec, strážě náhlý, pravě, že pohani přitáhli. Tu křik sprostřěchu veliký, odění chce rád všeliký; a jakž který panošě slove, tak toho pán jeho zove: 1385 67

Strana 68
164 8 1390 on Radvana, sen Mladotu a sen Jana, on Radotu. On spalnieř juž na sě vleče a sen potřěbuje meče; na nom již železa brnie 1395 a sen tepruv vsýpá brně; některý již vzpíná pláty a sen juž drží štít zlatý; onen juž sedí na koni a sen dospěv, oř juž prohoní. 1400 Druh druhu koně přidává podlé vojenského práva. Za malý čas pohověchu, až všichni zajedno dospěchu; však najprvé král byl dospěl, 1405 a ktož mohl, ten po něm pospěl. V tu dobu spolu sě potkachu, zpořiedivše všichnu svú dráhu. Král řěčský náprvé vzváza a všěm svým téže rozkáza; 1410 rytierstvo sě o něm shrnu. Tu k nepřátelóm poprnu jakžto koli vlk zamrlý, jenž pro hlad otvěsí krli, za nímž lační štěnci tekú, 1415 hladem sotně nohy vlekú, potekú za ním mlaštiece, přijésti sě rádi chtiece; a kdež uzřie stádo v poli, vysunúce sě na ně s dolí. 1420 Takž vlku přibude síly a ščenci mu budú čili; a jakž sě k stádu připrne, každé skotě strachy strne, nesmieti sě bude hnúti 1425 ani kamo poběhnúti. 68

Strana 69
1435 Jakož vlcie činie stádu, tak Rěci v pohany spadú. Král pohanský by tiem vzrúzen; uzřěv to, že jest oblúzen, 1430 otstúpi ho všě náděje, nevědieše, co živ zděje. Tak sě bieše hrozně ustrašil a k tomu vešken lid splašil, poče sě stavěti ochotně, že strachy mluvieše sotně! Náhlost sě ničemu nehodí: ktož sě s krotkostí obchodí, nad nepřátely vévodí. Avšak sě domysli toho, maje viece lidí mnoho, a řka: „Jakž nastúpi na ně, osadě je v každé straně, polomi je bez pakosti, " 1440 —aa 165 Dobřě bě umyslil tako, 1445 ale však sě sta jinako. Nebo ktož sám sobě hřímá, tomu búřě nic neotjímá, leč buď léto leč buď zima. Juž na špici právě stáše 1450 král řěčský, kdež boje čekáše, zpořiediv každého k tomu, v kterém křídle býti komu, a sám před zástupem v čele k bojovi hotov dospěle. Podlé něho v pravé strani biechu vítězi stavani: syn Permenióv, Nikanor, a jeho bratr, Polykanor, za tím Cenos, Ptolomeus, 1455 69

Strana 70
1460 Perdikas, Klitus, Tydeus. To všecko jinošě mladé a každý zástupem vládne. Po těch pak na levéj straně, kdež počátek každý ráně, Permenio bieše postaven, požitý muž, však nezbaven, za tím jeho syn Filota. To pak bieše lepšie rota. Tu bieše Antigon, Kraterus 1470 a po těch vítěz Severus. Jakž ti pravi, to ti biechu, jež zástupy vládniechu. Tehdy král kopie dosáhna, malečko ořě povztáhna, 1475 své šlechtice upomanu, zřě na nu i na si stranu, chtě poznati jich útrobu, kto s ním miení v tu dobu: neb co které srdce miení, 1480 v kteréj vóli neb ve chtění, to vše znáti na vezřění. Pány prosbú ochoťuje a chuzším dary slibuje. Za tiem malečko postoje, prvé než dojedu boje: „Ktož ste," vece, „sem pozváni, chuzšie panostvo i páni, vaši dědové i přědci — rozliční sú na to svědci — 1490 jsú nepokoj veždy střěli, pro něžto jsú i čest vzeli; a jakž jsú byli dědové, takéž buďte i vnukové, každý na svój rod spomana. 1495 Dnes vám jest čest v ruce dána, 1485 1465 70

Strana 71
165 aß 1500 ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti. Dnes jest juž čas přišal toho, jehož sem žádal přěmnoho; dnes nepokoj bude krácen a vás každý pobohacen; mně dobrého slova přějte a sobě vše zbožie mějte! Patři každý na ny voje, 1505 kakť sě uzlativše stojé! Snad jsú sě na jhru vybrali a ne proto, by boj brali? Vizte, kakť na nich zlato hoří, pro něžto dnes budú v hoři, 1510 kdyžto pro kořist je svlačie a koňmi je nahy stlačie. Kakť stojé sebe široce! Vizi, že sú na poskoce. Což mluvi, dobřě poznáte, až skrzě jich štíty zlaté železná kopie proskočie a z jich srdce krve utočie. Ještě bych k vám mluvil viece, ale strach, že poběhnú k řěcě. Pospěšmyž — juž ti sršie — dřieve než sě pryč rozpršie!“ Řka tak, kopie navrže, spade v nepřátely brže, než kdy kámen vrhú z praka. 1525 Taký křik i hróza taká by u vojech stranú obú, jakož sě zdáše v tu dobu, by sě juž vesvět bořil, taký sě tu křik bě stvořil, ande koni v tieskni řehcí a meči v odění skřehcí, 1520 1515 1530 71

Strana 72
165 ba 1535 1540 1545 ande z lučišt nejedna střěla vynde i z samostřiela. Nikdy z přievala i jednoho nespadne kropí tak mnoho. Juž bě trub nic neslyšěti, pro prach nebe neviděti. Tehdy na prvniem pohnání, kdež lepší stáchu pohani, kdežto sě korúhvy stviechu, kdež sě štíti zlatem lskniechu, tam sě král řěčský oboři, vznímaje sě na svém oři, patřě, by sě čstný nahodil, jehož by sě kopím hodil. Sta sě mu čstná příhoda, potka jej syrský vévoda, Aretas bě menovaný, najlepší mezi pohany; 1550 ten jmieše na helmě kámen pyrop, jenž svietí vniž plamen. Ten potka krále řěckého; prvú ranú kopie svého prosřěd štíta sě ho hodi, zetřě kopie, však neuškodi. Král sě mu brzo oplati a rychle mu živótka ukráti; neb jakož jej rychle potka, nejmě přěd ním živótka: 1560 štít, pláty, brně jmu protče, on spade, kóň sě mu potče, v samém srdci kopie přěkla; ten prvý jide do pekla. 1555 Tehdy sě zástup zamiesi — 1565 biechu v vojště lítí čěsi — ande Ptolomeus s Klitem 72

Strana 73
1570 i sen i on s zlatým štítem jakžto dva lvy hladovitá nebo dva vlky nesytá prosřěd stáda ovcě svězie, takéž ona dva vítěze, na koho sě obrátíta, tomu živótka ukrátíta. Neb když Klitus s Artofilem, 1575 sen i on na oři čilém, bodeta na sě kopíma, vznidú dřízhy mezi nima; zatiem sě potkasta sama koňmi, prsmi i hlavama, a jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma přěz vazy. Tak sě tvrdě sešla běsta, jakž za umrla ležiesta, nemohúce vlásti sobú 1585 z otrapa velikú mdlobú. Inhed Klitus v tu hodinu, jakž málo ho mdloba minu, dřieve sě než on opravě, přistúpě mu blíže k hlavě, prvé nežli sě nadviže, hlavu jemu mečem stříže. By boj tvrdý s každé strany mezi Řěky i pohany, až Mazeus pohan vyteče, 1595 proti nepřátelóm křiče. Ten na prvniem svém potkání pět Řěkóv do smrti rani: o jednoho kopie přěkla, v druhého nóž do pěsti vekla, 1600 třetieho mečem uhlavi, čtvrtého mlatem unavi, na pátého sě navráti, 1580 1590 73

Strana 74
165 bß toho i s koněm převráti. Tu sěč když uzřě Filota, by jmu líto svých života; na Mazea tam pomieni, an sě stvě v zlatém odění. Prvé nežli u něho by, deset pohan mlatem pobi. Ot těch sě tam přič obrátě, vítěžsky svój meč vychvátě, tu sě mu šest naměři, ti všickni biechu rytieři; ti jej ve zlý čas potkachu, Filotasóv meč poznachu. Nedlúho o nich ostúpa, až do jilec meč v nich skúpa a v sedmém meče otehna; tu jej pohanstvo obehna! Jakžto koli vepř divoký, jenžto má široké skoky, když naň vyvrú láji někde v luzě nebo v háji, bude-li neučená láje, stane vepř, nic nedbaje; ač který pes k němu vnočí, vezma ránu i otskočí; pakli naň vyvrú psy vnadné, lovec jej jako ukradne: 1630 takéž vítěze onoho potka Saracénstva mnoho. V ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho. Ten s Kraterem a s Volkonem, 1635 s Cenosem a s Antigonem přispěchu brzo k Filotě. Což si jich slýchal v tý rotě, v tom pobití i v tom hluku, 1610 1615 1620 1625 1605 74

Strana 75
166 ten každý sám na svú ruku 1640 člověkóv bliz do sta zabi, však své síly neposlabi. Tu ten boj postá na dlúzě, mnohý proto došal núzě. S druhé strany tu bliz stáše bratr Filotóv, jenž boj bráše, seka lidi zde onady. Tu naň vytěže jinoch mladý, jemuž Endinius diechu; zlý mu čas přijide pohřiechu! Neb jakž potka Nikanora, na krátce sobú obora, kopím jemu štít obrazi, však ho ničse nepokazi; tak sě mdle otrúti kopie, 1655 jakžto když z búřě krópě někde na tvrdý dóm spadne: tak ono dietě neradné Nikanoru sě otrúti. Hněvy sě Nikanor smúti. Zlé sě stává proti zlému: brzo sě oplati jemu; beze všeho pomeškánie pusti meč po levý straně, počen ot oka levého, přěpusti až do druhého. Stáše také bliz ot toho zástup vévody jednoho, jenž Neguzar slovieše; ten Řěky všě tu udivieše, k vojně násilně rozumný, k každý sěči velmi umný, jakž, což každého oružie jest k vojni i k boji slúžě, k tomu všemu byl dospělý 1645 1650 aa 1660 1665 1670 75

Strana 76
166 aß 1675 i na div ovšem umělý, kopím boda na prostraně, v tieskni mlatem, nožem raně; kam sě ten obráti seka, tu krev teče jako řěka. A kdyžto uzřě Filota, že proti jmu mdlé ta rota, ande krvaví jdú potoci, hna tam a ktě svým pomoci, k Neguzaru sě přiboda. 1685 Stať sě mu dobrá příhoda: udeři jej v helm po vrchu, až jiskry vysoko zprchú. Neudeřil bieše lehce, pojide meč s helma skřehcě; ještě bieš ruky neottrhl, kterúžto sě bieše zavrhl, tak ho bieše dosáhl krutě, ruku mu po loket utě. Neguzar sě velmi smúti, jakž možéše, to však skuti: zdvihna sě z přědnicho luku, ještě s tú s poslední rukú, oboři sě po Filotě, jež už bě v velikém potě; hna naň s uostrú bradaticí, chtě jej zatieti po líci; a snad by ho tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amyntas, jež ščít navrže; vtě jmu v ščít, až nevytrže. On tu vztrha bradatici, an mu stě druhú ručici; by Neguzar jakžto kláda, pojide, sebú nevlada. 1710 Často sě to velmi stává, 1680 1690 1695 1700 1705 76

Strana 77
že bolest moci přidává. Tak sě Neguzaru dosta, když juž sám bez ruky osta. Vzdechna v svéj žalosti k Bohu: 1715 „Zději,“ vece, „ježto mohu." V nepřátely kóň oboři, v svém neštěstí i v svém hoři hnav i polomi čtyri s sobú a sám tu spade pro mdlobu. Tiem polepši svého smutka z tak přěvážného skutka. Když juž nelzě zbýti zlého, ni sě móž státi jiného, nelitujž života svého. Juž bieše neznati trávy z lidí tu pro potok krvavý, jakž každý duol krví natekl a druhde sě prach krví spekl, avšak viece s oné strany, otňadžto sekli pohany. By zástup pohanský řiedek, obráti sě týlem v přědek; za malý čas přič poběhú tam k eufrateskému břěhu. 1735 Kakž jich koli mnoho bylo, však k sěči jich málo zbylo. 1725 1720 1730 1740 Macedonský král to vida, jako sě jmu moci přida; uzřěvše to také Rěci, vsěkú je i zbodú v pleci. Kdež meč i nejedna střěla, kdež ležie ubitá těla, tady hnáchu bez rozpači. Ach, co sě tu ctných těl stlači! 1745 Kam sě kto obráti koli, 77

Strana 78
ba 166 byly zbitcóv hory, doli. Nejeden umřěl bez časa, on juž leží, nohú třasa; druhý juž ležě umierá 1750 a sen ještě duši sbierá; některého koňmi tlačie a po sem sě drobi vlačie; on leží s zbitú hlavú a sen mra vtal zuby v trávu; 1755 on leží zabit ot mlata a semu pak hlava stata; on sě ještě živ obracie a sen juž mra krví vracie, onomu krev z srdce teče, 1760 seho kóň po sobě vleče; onomu utata ruka, sen sě sotně drží luka; za ostrohu visí mnohý a mnohému sťaty nohy; 1765 mnohý ještě čtveřno lazí a druzí juž ležie nazi. Nikdy ote dne prvého až snad i do dne súdného ani bude, ni jest byla, 1770 jakož tu by, zbitých síla. 1775 Ještě stáchu, boj berúce, o pobězě nevědúce, v jednom křídle pohan málo, jenž bieše ještě ostalo. Ti pro čest žen i dětí nechtiechu rádi běžeti. Vietr protivný vše rozvěje, lap sě který skutek děje, když lepšie nenie náděje. 1780 Tak sě sta tomu ostatku, 78

Strana 79
166 jemuž dieše ku převratku; neb juž s koně král jich zboden, jenž toho bieše nehoden, by sě kryl kda v pěšiej zbroji; 1785 ni o něm juž dbají svoji, až Anson, rytieř jeho, ssěde jemu s koně svého; ten ho přes řěku přenese do Babylona po lésě. Udatstvo sě v strach promeni, ktož kam vie, ten tam pomieni. Všeliká sě nemoc vzbudí, kdažto sě hlava ztrudí, tu zemdlejí všickni údi. Takéž jich čsti by na mále, když pomdle moc jich krále. A když juž přiběhú k řěce, tu k nim nalehú najviece. Najvěčí tu vzěchu škodu, 1800 jakž je v pleci vsěkú, vzbodú, tak, ač kto zbude meče, ten však v řěku na smrt teče. Některý by rád zbyl řěky, avšak tam jeti bezděky; neb, ač sě lekne vody, však vždy nezbýti škody. Ach, nelzě věděti brodu nebo kde mělčější vodu: mnoho tisíc by přěpluli, 1810 jež hanebně tu stonuli. Druh druha sě tona lapá, na tisíc stran každý tápá a nejeden sobě steště, pod nímžto kóň tona prýště, 1815 ande druh druha dosiehá, chtě sě rád dobrati břěha. 1790 1795 1805 bß 79

Strana 80
Kaká škoda, sami vizte! I zdá mi sě to zajisté, že těch lidí na pobězě 1820 tu stonu v hlubokém břězě tolikéž, ne málem méně, jelikož jich z boje nenie. Avšak sě jich dosti obra, v nichž čstné srdce i mysl dobrá, 1825 na dobrodrustvo pomniece, hanebně sníti nechtiece, boj na samém břězě vzěchu. Ti čstnějé obak umřěchu, nebo snad neby bez toho, 1830 by Rěkóv nezbili mnoho. HIC POST BELLUM RAPIUNT BONA 1835 1840 1845 Juž bě lud i koni stali, ježto biechu bojevali, úsilím vešken lid vznojen i každý meč krví napojen, jenž jest krví poplul tako, že nemóž v nožnice nikako. Tehdy všě meče povrhú, tam sě mezi kořist vrhú. Kto by mohl tolik počísti, jelikož vzěchu kořisti! Když juž kořist skladú všucknu na jednu hromadu, tu král daři každého podlé dóstojenstvie jeho. Tu kořist vzkladú na koně, každý kóň pojide stóně; vztřěštěchu osi i kola, nebo jim kořist odola. 80

Strana 81
167 ad Každý měch, tlumok natlačen, 1850 avšak člověk veždy lačen. Vše tělo bera ustalo, avšak sě zdá ještě málo. Bráním ruka jakžto zbita, však berúce vždy nesyta; 1855 a když nejmiechu več bráti, počechu za ňadra klásti. Div, člověče, kak sě trudíš i kak sobú sám v tom slúdíš, pro zbožie svój život vážě, 1860 i to, což jest velmi dráže, svú duši, den za dnem topíš! Pro zbožie sě na smrt vzchopíš, běžíš v oheň i u vody, nestřěha sě i jedné škody 1865 a vždy zbožie chtě nabyti, jehož musíš obak zbýti; nebo jest tvój živótek krátek. Viz, kak jest tento svět vrátek: dnes snad chodíš zdráv i jasen, 1870 a v jutřě budeš snad uhašen. Viz, že co na lidech dobudeš, jakž umřeš, všeho zbudeš, s horami sě nepřebudeš. HIC VADUNT AD DOMINAS Potom jidú mezi panie, 1875 jich nebieše kto juž bráně; a nejedna hořem nyje, ande s jejé bielé šíje krzno nebo komži drahú panošě i panošky táhnú. Nejedna slovutná žena nedóstojně obnažena, 1880 6 Alexandreida 81

Strana 82
167 aß a zajisté div ot diva, že je mohla kdy býti živa; ande vedú na všě strany 1885 dievky, ženy mezi stany, nejedna své čstnosti želé, ande jí pojíti velé, kdežto jéj viděti vraha: auvech, přepusto neblahá! Nejedna svých slez unoři v svéj žalosti i v svém hoři a lomieci bielé rucě, ande ju neznámost smúcie. A když sě juž všecko to sta, 1895 za malečko král tu postá, až povedú Dariovu matku, sestru i králevú a v sedmi let dietě malé, spolu přěd řěckého krále. Stáchu přěd ním v smutném líci a srdce jde rózno čšticí, ande nenie kto ottušě — div, že nevyskočí dušě — v takém stojéce ohromě, kdežto na všě strany lomie rucě, čest, zbožie ztrativše i všeho dobrého zbyvše. Sama sě vždy šlechta káže: co je milosrdie dráže, 1910 kdež kto ottuší smutnému a najviece neznámému, ač kto komu i zavini? Takéž král řěcký i učini: uzřěv tak šlechetné ludi, 1915 milosrdie sě v něm zbudi; ochotně sě k nim přichýle, zajisté přijma e míle, 1890 1900 1905 82

Strana 83
matku sobě vzě za matku. „Syn mi buď,“ vece děťátku, 1920 a k tomu pak oně obě sestrú miesto přije sobě. 1925 1935 1930 1940 Tak byl milostivý za mladu, doňadž nevzě horší vnadu. Nad všě krále sieho světa byl by jakožto osvěta: také bě v něm milosrdie. Ale když juž zbožím vzhrdě, dobrost v zlobu sě obrazi, dobrá vášně sě pokazi, i poče svých býti dávcě, jenž prvé bieš oprávcě; porušiv všě prvnie slova i zamysli práva nová, promeni všě lepšie práva; neb sě i ještě to stává, že čest nravy promenievá. Ach, světe, kak si obludný, kak jest tvój přiebytek trudný! Vědě, že vždy péče nabývá, ktož na tobě čsti dobývá; mdle posedí na tom stole, ktož čsti žádá na tvém kole. Ochoten jsi na počátce, ale však velmi krátce: 1945 ač kde počátek osladíš, jedem skončenie obnadíš; podáš sebe s prva lacně, čest danú otplatíš pracně. Dobřě sloveš svět, že jsi světel, 1950 že jsi náš zjevný nepřietel; protivně sě však svět vzýváš, nebo nevždy světel býváš: 83

Strana 84
7 ba 167 ač sě komu v čem prosvietíš, tiem jedno lid k sobě dřietíš; 1955 jakž brzo člověka vzplodíš, zlého jmu opět dohodíš. V tom sě dobřě dáváš znáti, že nemóžeš na dlúzě trvati; co na tobě kde přěbývá, 1960 i v jedný čsti nepřěbývá. Zle sě námi, světe, pečeš, jakžto ptáčkóm pruhla léčeš, a jakžto róžě brzo stečeš. IN CRASTINO POST BELLUM MITTIT DAMASCUM NUNTIOS Po jednom dni toho boje 1965 potoči král posly svoje do Damaška, k tomu městu, vzkazuje jim tu řěč věstú, aby jej míle přijeli — nebo jmu otpověděli — 1970 le tak, jakž by sě poddali i tako plat vydávali, jenž jest král Darius jměl. Nali juž sám tomu chtěl zlý oprávce toho města, jemužto po službě sě sta, vida, že sě čas proměnil, an inhed na zlé pomienil. Všěcky, což tu bieše lidí, před město s sobú vylúdi 1980 pod umluvením přělstivým, zradú mysli, srdcem křivým poda na smrt ty všě lidi. Zle sě to obak poklidi, neb jakž ty l'udi pobichu, 1975 84

Strana 85
1985 jemše ho, na kolo zbichu. A když to Darius vzvědě po posle, jenž mu povědě, že sě tak tomu zrádci stalo, kak bě juž stratil nemálo, však ottuši srdci svému, že sě tak bieše stalo zlému. Zisk se ztrátú vždy na vázě, neb sě to často přiházie, jež zlé s dobrým přicházie. 1990 167 bß 1995 Juž bě šest dní pominulo a na sedmý den sě hnulo, podlé pohan obyčeje, jakž sě ještě u nich děje, kteří běchu zbiti Řěci, skladše, král káza je sežieci. A když toho pokona, obráti sě do Sidona; což v téj vlasti bieše lidí, všěcky pod svú moc připudi. Ottad pryč obráti voje, nechtě kdy jmieti pokoje, k městu, jemuž Tyrus diechu. Ti jej protivně přijechu. Kto sě móže vz toho bráti, komuž Bóh chce co dáti? Tomu nemóž nic ostáti. Alexander když to vzvědě, že ti l'udé k brani řiedie, by tiem radosten toliko, 2015 nevědě řieci koliko. Viz srdce vítěze toho! Uzřě na zdi lidí mnoho, jež sě jiným zdá pakostno, tiem jmu by velmi radostno. 2000 2005 2010 85

Strana 86
2020 Vida časté věže ve zdi, však sě mu to ničse nezdí. Nejedna smrtedlná střěla přětí se zdi z samostřiela. Všudy sě stvie štíti zlatí, jimiž sě bě zastierati; hustě stáchu na zdi kopie jakžto třtie neb sláma v snopě. Kdyžto k šturmu potekú, u městě sě nic nelekú: jedni se zdí kamen valé, druzí pak skytú hrále, ot třetích pak střěly letie jakžto krópě z deště létě. Král sě tím nic nerozpáči, 2035 káza, by tekli kopáči, nad nimižto tváři nesú ovšem z přětvrdého lesu. Se všěch stran sě ke zdi tištie jakžto žížely z mraviště; 2040 ťusíc sě jich řebřie chvátí, chtiece sě na zed vzebrati; oboji sě o smrt dělé a nejeden šíp vystřělé. Tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepě. Sto jich jednú se zdi zabijí, a však sě vždy ke zdi hrabí; pobitých dvě stě povlekú, avšak zavše pod zed potekú. Tu bez čísla udí zbichu dřieve, než města dobychu. Ten šturm stá za dva měsiece neb ještě k tomu viece. Na každý den šturmováchu, 2025 2050 2030 2045 86

Strana 87
168 aa 2055 až však zed podebrachu; na sto stran sě zed oboři a nejeden by tu v hoři. Stá nepřietel s každé strany, neby juž potřěba brani; všudy hoře, všudy čšticě, všady běžie jako mšicě ženy, děti a křičiece, kam sě dieti nevědúce. Tehdy zažhú na sto čéstí; by sě bylo lzě zahřiesti, tusíc by nalezl takých dětí, žen , muží všakých. Tak jim bě přišal čas trudný, každý mní, by byl den súdný, 2070 neb leč dietě, muž, žena, všěm zajedno smrt složena. Neslýchaný div ot diva: jedna hlava neby živa! Ne bez viny sě jim to sta, že tu živ ni jeden osta, že, když král chtěl k městu jeti, poslal, dávaje věděti, by jej přijeli milostně; ani vzemše radu sprostně, 2080 šesti poslóm oči zbodú, proněž vzěchu všicku škodu; jedno nechachu sedmému, jenž by je vedl k králi svému. 2060 2065 2075 Avšak svědčí Písmo o tom, 2085 jakož to město potom opět sě jest opravilo, jakž, což tu pohanstva bylo, to vše přišlo k svatéj vieřě, jakž juž dobřě u Bóh věřie. 87

Strana 88
168 aß 2090 Kak sě tu bě pomsta stala i ovšem pakost nemalá, jímž sě každý mohl vzstrašiti, jakž by nesměl vz něho býti pro tak protivnú příhodu 2095 i pak toho města škodu, avšakž město Gaza tu hrdost na sě pokáza, k svému králi vieru maje i v svéj tvrdosti sě znaje, 2100 Alexandru otpovědě. A jakž on to brzo zvědě, přěd to město sě položi. Kak mu jdieše vše po zboží, avšak sě v tom neostřěže. Jeden měštěnín přiběže jakžto člověk výpovědný, mezi svými stoje jediný, da královi mečem ránu, stoje prosřěd jeho stanu. To jest pravda ve všiej věci, že kohož Bóh chce ostřieci, nemóž ho kto lap dosieci. Tak sě sta tomu člověku, jehož potom rozsěkú: 2115 udeři krále po hlavě, chtě jemu otjéti zdravie; sta sě jemu ne po zbožú, sotně královi protě kóžu, proněž jej rozsieci káza. Tehdyž ludem i rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci. Inhed potekú Řěci všickni zajedno s svým králem. Tu šturmovavše za málem, 2125 krále v ruku zastřělichu, 2105 2110 2120 88

Strana 89
2130 2135 proněž sě všickni smútichu, i sám král sě viece smúti, všěm sě jednú káza hnúti, nic nedbaje na své rány. Tehdyž inhed na všě strany potekú jakžto ptáci k lepu; ač jich kde sto potepú, však v to miesto tisíc jdieše. V ten čas bez města budieše, by sě lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli; zatiem sě pak potiežúce, dachu sě královi v ruce. On jich mysl pokornú vida, 2140 s svými ludmi v město vnida, vojem dobřě otpočinu, až poně šest neděl minu. HIC DIRIGIT GRESSUS IN EGIPTUM 2150 Tehdyž sě dotáza rady, obsadi města i hrady; 2145 pokludiv všě zemské věci, poče na větčí čest sieci do Ejipta předsě dále. Pomeškav tu dosti v mále, tu všu zemi pod sě pobi. Zatiem dále přědsě vhlobi do Libye, v zemi takú, kdež vzě škodu nejednakú. Jest ta země všě bez vody, pusta ote všie úrody, 2155 ani kde v ní ptáček zpievá, ani kde viděti dřěva, nikde sledu člověčého 89

Strana 90
168° ani také zvieřěcého; ot horkosti vše v niej polí, 2160 nikde cesty znáti v poli, jedno piesek znáti všady v téj zemi zde i onady. Král Macedo, když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozna, nechtě sě však rozpáčiti, káza sě všěm hotoviti, jež chtieše s sobú pojéti, veždy tamo chtě dojeti, kdež pohanská modla bieše: 2170 tu v jednom dubě sedieše v téj zemi velmi daleko. Kak tam dojeti nelehko! Nejednoho zby člověka. By si byla mořká řěka, 2175 asi by bylo bez diva; ande jedno piesek zplývá, a to ot slunečné spály tak sě onen piesek kalí, mútě sě vniž moře samo. A když juž pojidú tamo, koni jdúc cestu ubichu, větrové sě obořichu; mnoho sto koní uvázú, s nimiž i ludé zahřazú 2185 v onom piesce, an sě mútí, jakž sě lepké moře krútí. Dřieve než šest dní pominu, až strati lidu třetinu, jež v tom piesce stonuchu. A když šest dní pominuchu a sedmý slunce osvieti, uda sě mu tu přijeti, kdežto ta modla přěbývá, 2165 2180 2190 90

Strana 91
168 2200 u niež ludí síla bývá, v lesě, jenž Hamon slove. Tu kraššie studnice plove, než ju vídal člověk který. Tu podlé pohanské viery, ktož chce u té modly býti, musí z té studnice píti. Jest ta toho obyčeje, že když slunce z hory spěje, tak sě jejé voda vzvaří, jakž horký úkrop, tak paří; jakž slunce v polodne vzmiení, tak sě ta voda promení, tak lútě bude studena, jakžto ledu nakladena; a když slunce k hořě spěší, 2210 opět sě voda rozřěší, tu jéj horkosti přibude; té pakli prvé nezbude, jeliž bude ku pólnoci, opět jéj přibude moci; studenosti jéj přibývá, vňužto když poledne bývá. Tehdyž král, dav běsu obět, musi sě vrátiti opět, kak bě přič předsě pomienil, by byl toho neproměnil posel, jenž sě za ním přibral, pravě, že sě Darius sebral, chtě ho podstúpiti bojem: káza sě vrátiti vojem, 2225 s nimiž chtieše na múříny, by nezvěděl té noviny. Toho sě najviece ubá, že sě po něm vojna hrubá bieše vzbudila v téj chvíli, 2205 2215 2220 2195 91

Strana 92
2230 doňadžto v Libyi byli, jež jdieše lidu obojú k strasti, k smutku, k nepokoji, k času ovšem ukrutnému, zajisté přieliš k smutnému. HIC DARIUS NULLI EX SUIS PARCIT, OMNES CONVENIUNT 2235 Mezi tiem jakžto juž oživ Darius, svú moc přěmnoživ, bieše všě země opustil, že nikomu neotpustil, by nešal na vojnu strastnú, 2240 všěm svým chvíli na neštastnú. Kmet, jenž oral po všě léta, i jenž robil, ploty pleta, v ony u pokojné časy, nemohl užiti nekrasy, 2245 musil jíti, nesa kopie, jenž lépe věděl o snopě, i ten, jenž věděl o cepu nebo kdy čas vzieti řěpu. Prázden cep každý ležieše, 2250 kto by mlátil, nikte nebieše; ležiechu prázdny motyky a vzdýcháše vól všeliký, ande nenie kto jím ořě, nebieše kto hromad bořě 2255 ani křovie kto kopaje; opadly běchu všě stáje, nebieše živ kto jich pleta, přišla běchu smutná léta! Lidí mieše ovšem mnoho, 2260 ale co bylo do toho? 92

Strana 93
169 aa Stratí člověk v každém miestě, když k tomu nenie štěstie; věz to každý, věz to věstě! Mnoho bě luda sprostného a tak dosti tvrdého, jimiž by mohl boj zdieti, by mu Bóh chtěl toho přieti. Ale co do které moci? Vynidú mdle všitci roci, když Božie nenie pomoci. Jdieše s sobú slony stěžě, na nich biechu dobré věžě; bliz jmieše tisíc buvolóv, jež vzhóru i dolóv 2275 na voziech věžě táhniechu, na nichžto střělci sediechu, a nejedna ottad střěla šlechetný kóň proletěla. Dosti sě vypravi silně, 2280 všelikú věcí pilně, viece než sto tisíc ludí s sobú na vojnu vyklidi. Však sě vše ješutně děje, ač kto na kterú čest děje, 2285 když co Bóh komu nepřěje. 2265 2270 HIC SARRACENI COMMITTUNT IGNEM, UT ALEXANDER REUERTERETUR V tu dobu paky král řěcký, ke všemu přěvážný, dětečský, s svú mocí i s svými Řěky stáše na ný straně řěky 2290 té, ježto Eufrates slove, 93

Strana 94
2295 2300 2305 2310 aß 169 2315 2320 jež skrzě ty země plove. Tehdyž poče dále na saracénského krále. Nali ten juž kázal žéci, kadyž chtěli jeti Řěci, i kadyž jich byla cěsta, tady sežhú vsi i města; vše těženie ohněm polí u městech, ve vsiech i v poli. Dosti byla sprostná rada, za by juž, sě boje hlada, přědsě tamo netáhl hlúbe; ale zamyšlenie hrubé, na něž bě srdce obrátil, kromě ž' by sě život krátil, tak by snad musil přěstati inhed tu náhle chvátati. Káza brzo vstáti vojem, hna s nevelikem nepokojem, přěváživ sě všie své věci, chtě nepřietele dosieci; hna za ním veždy po sledu, kadyžto jej vódce vedú. Jakžto vnadný sledník koli někde v lese neb u polu stopy sě jelenie chopě, vždy sě ho drží po stopě, ač jest mnoho jiné zvěři, všakž jinéj neuvěří; veždy sě přidrží truda, v tom nejmá nic obluda; na něž najprvé pomiení, nikak toho nepromení, ač zvěř i daleko zběhne, však teče, až ho dosiehne: takéž Alexander těže, 2325 94

Strana 95
až však nepřátel dosěže; dotad jézdu v cěstě děla, až přihna do Arběla, 2330 v ňužto dobu sě súmrači. Tu sě jich dosti rozpáči, jimž koní snide mnoho, pyčúc na krále z toho, o něm všecko zlé šepcúce, 2335 mnozí mdlobú sotně jdúce, každý řka: „Co to pomóže, ač nás každý život zmóže pro člověka jediného, jenž tak srdce lakomého, jemuž sě zdá všecko málo, což v světě by mu sě dálo? Tak pykáchu svého truda. Za tiem sě pak inhed uda: 2340 HIC LUNA PERMUTATUR pokáza sě zvieřinice 2345 jakžto z jutra domovnice; potom pak měsiec vznide, inhed mu v světlosti snide; tako sě promeni ovšem, že by tma po světu po všem. To sě ještě často stává, že sě ho světlost proměnievá; i mluvie to sprostní dědi, by jej tehdy jedly vědi. Tehdy sě veš lud zamúti, řka: „Co sě nad námi skutí? Tato tma jest příklad toho, 2355 2350 95

Strana 96
ba 169 že nás umře za jitra mnoho. Toho král náš dopraví, že ny našich životóv zbaví; podejmem škodu nemalú, všecko jednomu na chválu. Že kto nám jest to poručil, by sě nás každý proň mučil? Lepí jest sám umra za ny, 2365 než to hoře spadne na ny. 2360 2370 2375 Král uslyšav řěč svých ludí, uzřě, že sě zle o něm kludí, nic sě tiem neustrašě: „I co sú,“ vece, „řeči vašě, pro něž čtete moju vinu? Každá věc jmá svú hodinu, i kak ju Stvořitel ustavil. Kto jest vám takú řěč pravil, by to bylo zlé znamenie, u měsieci promeněnie? Mistři o tom dobřě vědie, kak sě všickni časi řiedie, jakž je Bóh ustavil tako, že sě neproměnie jinako. HIC ARISTANDER DE LUNA EXPONIT 2380 Tak povědě Alexander. Tehdy přistúpě Aristander, jenž bieše mistr veliký: „Slyš to,“ vece, „vás všeliký, nedržte sě v tom obluda! 2385 Ten Stvořitel všeho luda 96

Strana 97
169 i všie věci světa seho, což jest ustavenie jeho to najprvnieho počátka, v tom nenie ničse převratka. Slunce, měséc i planéty ot počátka všěmi lety vždy sě držie svého běha, moře, řěky svého břěha. Ač kdy zlý déšť na skot spadne, 2395 neb sě kde město propadne, nebo mor vstúpí na ludi, nebo sě kde válka vzbudí: jakž první den ustaveno, tak nebude promeněno. Viztež, pročti sě to stává, jež sě měsiec proměňává: něterdy když tak přiběhne, že když rohem hor dosiehne a pod zemi juž pomiení, 2405 v tu dobu sě vždy promení. Svědčé také mistři umní, že sě jmu světlosti umní, když přistúpi k slunci blíže. I mluvie tak mistři tíže: jakž pochodně svietí viece nežli při niej malá sviecě, takéž jakž sě s sluncem sejme, slunce jmu světlost otejme. Nicti v tom jiného nenie, jedno jmějte za znamenie, že, když sě měsiec omračí, tehdy sě pohan čest potlačí; a když slunce pobledie, tehdy Rěci svú škodu vzvědie. Jmějtež," vece, „všickni za to, že jest pobleděl měséc na to: 2390 2400 2410 bß 2415 2420 7 Alexandreida 97

Strana 98
jakož jistě to vidíte, " tak tento boj obdržíte." To povědě ten starosta, 2425 i bieše to vše řěč prostá, neb to dolíčichu sami starých králóv příhodami. Tiemž přěsta zlé umyšlenie z tak radného promluvenie; 2430 tiemž zavrhú všě strachy. Ktož by počal býti plachý, ten přěsta všie své dřevnie řěči, jsa juž hotov ke všiej sěči. On uzřěv mysl svého luda, 2435 že juž nežádá klida, káza, by sě lud oblačil, by sě opět nerozpáčil. Prosřěd noci náhle vstachu, jakž trubačí hlas poznachu, 2440 a sám král hna přěd zástupy. Nejeden panošě hlúpý ještě ležieše a chrápě, ande jeho snové trápie. Některého svój pán volá, 2445 an dřiemě leze pod kola a chtě ještě rád pospati; avšak, by co bylo bráti, nebylo by jmu do spanie. Ale tu neby čas bránie, nebo dieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu, jedno životě jediném, a to ni o čemž jiném. 2450 98

Strana 99
HIC INTRAT ALEXANDER MONTIU ALTITUDINES V tu dobu král Macedonie, 2455 jeho voj, jeho podkonie v také sě hory táhnieše, jichžto výsost taká bieše, jakž jich sotně móž dozřieti, tahdy jemu bieše jeti. 2460 Tehdy, jemuž bě nevykla 99

Strana 100
ZLOMEK JINDŘICHOHRADECKY 1a aby v tu všu vlast vehnali, měst i hradóv dobývali. Sta sě to po krátké roky, podbichu všě Kapadoky a jednu zemicu Lydu, odňadž jedyžto přijidú do Tyrie, kdež král bieše, kdež jich čakaje ležieše, přěčakav tu noc jedinú, 10 a jakž birzo ta noc minu a den sě na svět pokáza, vojšče odtad vstáti káza. Divno dosti, že to mohl sdieti, hna toho dne mil třidcěti, k nepřátelóm pospiechaje, toho sě vždy domňávaje, zda by, to Darius vzvěda, potkal jho v horách, přijeda. Jest tu bliz Eufrates řěka, 20 jež, slyšu, z ráje vytieká, u niež Babylonský voje sebra na své bezpokojé. Vzvěděv, že ten bliz přitahá, jenžto na jeho čest sahá, 25 hnu sě inhed s toho miesta, kadyž mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm jíti. Komu sě tu 'dálo býti, 5 15 100

Strana 101
b co jest tu uslyšal hrózy, 30 jedyžto juž hnuchu vozi! A co jest také uslyšal? Z šalmějí, z bubnóv vzučný šal. Nejeden tu komoň hirzal, svú podkovú cěst potvirzal, 35 když sě vznímal, lomě zuby; a nejedne hlasné trúby v skalách své zprostřěly hlasy. Tak sě zdáše, by v ty časy všecky sě skály sbořily. 40 Taký běchu křik stvořily, taký dieše zvuk pod zořě, vňuž by sě třásl svět i moře. Tak sě by vypravil hirdě, všú věcú silně i tvirdě. 45 Přěd zástupem v samém čele, v němž pohanská viera velé, táhniechu vóz osm koní, a ti byli všici broni. Na tom vozě zlatá škříně, 50 v níž ležala jich svatyně, oheň, proňž podlé jich viery pop mieval časté ofěry. S obú stranú toho voza, jež jich viera i jich hróza, jedieše dvanácte muží, jichž každý téj škříni slúží, a každý jmaje řeč jinú, rúcho rozličného činu. Pohanstvo tak za to jmajú, 60 že ti ludie neumierajú, řkúce, že jsú na věky živi, avšakž sú v té řeči křivi: neb řěky i moře splyne, 55 101

Strana 102
2" což na světě, všecko mine 65 kromě slov Božích jediné. Po těch inhed málem dále, patrujúce svého krále, hlučnými zástupy diechu, již jeho rodina biechu, 70 dvadcěci cis'úcóv pilně, již všici v hedbábnéj vilně biechu, u přědrahém rúšě, jakž takým kniežatóm slušie. Ti všici biechu na přědku. 75 Sám král jdieše na prosřědku, jenž pro veliké ozračstvo, pro rozkoš i pro bohactvo jedieše na vozě visatém, a ten veš hořieše zlatem. 80 Avšak netolik po zlatě, jímž bě vóz sdělán bohatě po všěch stranách oba poly, jakž ojemi, tako koly, ale po drahém kamení 85 dal sě bě v takém znamení, jakož v té úpravě bylo, že jho moci nic nezbylo. Nad vozem pak vz letňú zparu proti slunečnému varu 90 orlice bě povýšena, jež bě chytřě vymyšlena, aby pod ňú horkost stydla, a ta jmieše zlatá křídla. O vozě pak bez oděnie 95 jeho bližné přirozenie, dvě stě junoš výbornějších, svú šlechtú přirozenějších, biechu mu přisluhujúce, 102

Strana 103
2" obyčeně při něm súce 100 s poslušenstvím čsti nemalé v komorničstvě svého krále. Ti vždy bydlili při dvořě, majúc péču o komořě. Avšak napřěd přede všěmi 105 kniežěcími junošěmi diechu spolu jako stlúpem, diržiece sě s svým zástupem dvadcěci cis'úcóv poně, každý u svého komoně, 110 s drahotú přieliš nemalú vypraviv sě na přěchvalu svým oděním i svým ščítem i pak předrahým kuršítem. A ti vši byli rytieři, 115 těch komonstvo pod kropieři bez pozlaty polúzené, kopie maje neruzené barbú od cinobra vzatú, ale vlastně rudú zlatú. Ješčež viece kromě toho luda seho neb onoho něco málem sprostnějšieho mějéše luda pěšieho, příčinně v dobrém odění 125 vňuž ten, jenž všú mocú miení potkati sě bojem silně. Tak ty bě vypravil pilně, by pro jich moc i pro hrózu neprotřěl sě lap kto k vozu. 130 I byl ten svyčej v tu dobu, že vždy pojímali s sobú, což kaké čeledi měli, kdyžto na vojnu kam jeli. I vzal byl král téže chvíle 120 103

Strana 104
135 sobě na většie úsilé máteř i svú sestru, ženu, na ztrátu sobě súzenú; nechtě, by co v tom byl mina pojal bě s sobú i syna, 140 veza sě také se všěmi své králové junošěmi, což jich paddesát vóz táhlo; vše, že jmu k boju nenáhlo. A což pak tři sta velblúdóv 145 a patcet mzhóv silných údóv poklada s ním mohli nésti, to bylo vždy s ním nalézti. Za tiem jiná sbroje vždy šla, jež sobě nejměla čísla. 150 Tu bliz sebe stáchu dvoje hřecké i pohanské voje, čakajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú; neb jim bě věděti dáno, 155 že, jakž jutřě bude ráno, jedaž sě slunce prosvietí, tu sě spolu vojem snieti i dojíti bylo boje. Tehdy král Darius stoje 160 k svým vojem při jedné hořě vzmluvi v velikéj pokořě, jakže, ktož tu bieše, taký — leč bohat i chudý — všaký jeho řeč pokornú slyšě 2a 3" 165 a lomieci bielé rucě, ande ju neznámost smúcie, kdež juž nebyl kto pomoha, 104

Strana 105
ni rady přidati moha. V chvílu tak strastné hodiny, 170 zbyvše čsti i své rodiny, ona svého neby mužě, tato své zmilelé družě, po němž sirdcem viec stonala, až i sobú pokonala. 175 A když všecko juž sě to sta, za malečkem král tu postá, až povedú Dariovu matku, sestru i královú a v sedmi let dietě malé, 180 syna pohanského krále, a k tomu bratra vlastného s mnohem kniežat rodu jeho, jižto běchu tudiež jeti, s přěvelikú sbrojú dětí, 185 vévod, kniežat i markrabí, svobodných pánóv i hrabí. Tak když je před král přivedú, a sirdce jim jakžto v ledu v oné hrózě i v úžěsti, 190 kde sě každý musil třiesti, kdež sirdce šlo strachy rózno, tu, kdež bylo býti hrozno, v takém stojéce ohromě, ande na vše strany lomie 195 rucě, takú čest ztrativše, sbožie i rodiny zbyvše. Sama sě vždy šlechta káže; co jest milosirdie dráže, když kto odtuší smutnému 200 a najviece neznámému, jakž tu král hřecký učini, i jakž také činie jiní, 105

Strana 106
jimžto jest přěde dnem ráno po jich přirozeňú dáno, jakž nemohú býti tvirdi, počenše sě v milosirdí, v němž sě i jemu tu sžěli, vida, že onen bor kvielí, jemuž sě všě žalost skladla, 210 a jich čsti korona spadla. Takž inhed k nim sě přichýle, zpřije k sobě všecky míle, matku sobě vzě za matku. „Syn buď mi“, vece k děťátku, 215 a k tomu pak oně obě v sestrú miesto přije sobě. Tak bě milostiv za mladu, doňadž nevzě horšú vnadu. Nad všě krále seho světa byl by viec jako osvěta čsti, kázni i milosirdie. Ale když pak sbožím vzhirdě, počě býti ludský dávce, byv dřéve jich čsti oprávcě, 225 i změni všě pirvnie slova, zamysliv jim práva nová, vzblúdi sě myslú ve mnohém, a chtě sě vzývati Bohem, stirpěti to moha věkem, by sě juž vzýval člověkem, zamysliv všě horšie práva; neb tak sě i ješče stává, že čest nravy proměňává. 230 220 205 Po jednom dnu toho boje 235 potoči král posly svoje do Damaška, k tomu městu, vzkazuje jim tu řeč zvěstú, 106

Strana 107
4% že bez všeho úsilé, ač jho králem přijmú míle 240 i chtie sě jemu poddati, ž' dá jim při všie čsti ostati i při všem jich dřevniem právě je i jich děti ostavě, a tak, ač jemu vydadie, 245 což tu jich král jměl v pokladě. Nali juž purgrabie z města, jemužto po službě sě sta, uzřě, že sě čas proměnil, an také na zlé pomienil, 250 všě měscké věžě osadiv, a sě sám na smirt proradiv, pod umluvením lstivým, své mysli potazem křivým chtě sě skluditi s sím králem 255 v pomluvení dosti malém s sobú lud z města vylúdi. Zle sě tak obáč pokludi: chtě čúš s honci sě pobiti, a když juž by tomu býti, 260 přivede lud až v zástavu své pohuby, ne na zbavu, že si zhynuchu, boj vzemše, jemu hlavu stěchu, jemše. Tak jakž oněm vzkopal jámu, 265 tak tudiež vpadl v ňu samu; ustlav jiným v návi bydlo i upadl sám v též osidlo: neb kto sě zle druhem peče a osidlo jiným léče, 270 řiedko sám jeho uteče. Král Darius když to vzvědě od posla, jenž povědě, 107

Strana 108
4 že sě tak tomu zrádci stalo, kak bě juž ztratil nemálo, 275 všakž odtuši sirdcu svému, ž' sě tak bylo stalo zlému. Nebo nenie nic tak zlého, by v tom nebyl zisk jiného; protož i při každém skutcě 280 zisk ve ztrátě, radost v smutcě sú spřěžena v jedno pútce. V téjž řeči král doby města, tuž v něm několik dní přěstá. Jak juž šest dní bě minulo 285 a na sedmý den sě hnulo, tehdy podlé svých obyčěje, jak sě i dnes v Litvě děje, ti, již běchu zbiti Hřeci, snesše, král rozkáza sžéci. 290 A když té věci pokona, obráti sě do Sidona k městu, jemuž Tyrus diechu. Ti jho protivně uzřěchu, poddati sě jmu nechtiece 295 a obrániti sě mniece. A juž na zdi luda tolik, jakž nevědě řéci kolik, jímž sě by v sirdcu raduje, uzřěv, že tolik luda tu je. Všakž což jinému úsilno, to jmu sě zdá vše pochylno; neb kakž mnoho věž bě ve zdi, však sě jemu nic to nezdí. Nejedna smirtelná střěla 305 přětí se zdi z samostřiela; všady hustě stála kopie jakžto trest neb sláma v snopě; 300 108

Strana 109
jímž nic mysli nezatočě, ze všěch najpirvé šturm počě, 310 kdež náviece kamen valé a kdež čěstě skytú hrále; sto s ním po jednú odtepú, a cis'úc vňuž ptáci k lepu; sto jich pobitých odvlekú 315 a cis'úc jich pod zed tekú. Takž ten šturm stá ješče viece nežli pilná dva měsiecě; dnem i nocú bez přěstánie nódpočinu šturmovánie; jakž obirtli tako praky, nódpočinúce čas všaký, jakžto kluky tak blídami, tak i tvirdými kočkami, dne ni noci přěstanúce, 325 k branám sě zavše berúce, pokoje sobě nedachu, až však v město sě vebrachu. Tehdyž město zažhú všady 320 5 a jadyž v zemli byla] cěsta, 330 tahdy vzežhú [vsi] i města, nestatečně [vzemše] radu, zda by čúš, [boje] sě hladu, netáhl za ním v zejm'u hlúbe; ale zamyšlen ie hrjubé, 335 na něž bě si rdce o]brátil, kromě ž' by slě ži vot krátil, tak by snad [musil] ustati. Jakž na to [počě] netbati, ač si vše [těžen jie polí 340 v městiech, vſe vsJech i na poli, kdež nedal b[ráti pot ravě 109

Strana 110
5 370 345 350 koňské píclě ku pot Jravě. An pak vš[ěcky o]hni mina, svých korúh [ví n Jezavina, jakžto ten, je nž vše] juž znáše, na zisk, na ztrſátu z řieváše, hna či toh [o dle] nemnoho, třidcěci m il dn je jednoho, přěváživ [sě v šie své věci, chtě vždy nepřáJtel dosieci, bera sě jak o po s Jledu, jadyžto ho v ódcě] vedú. Vňužto vna[dný s Jledník koli někde v les[ě neb u plolu 355 chvátiv sě [stopy] jelenie, tiehne sě po [ní] neléně netbaje vše ho ob Jluda; neb ač sě jlemu kdy] udá, že sě čilý z[věř] naměří, 360 všakže je [mu n Jeuvěří, diržě sě v[ždy tr Juda svého, až však i do [siehnje jeho: takéž koli v [tu ho Jdinu všě hrady i [měst a minu 365 i střělnice [hors]kých tvirzí, pokazuje sě [vždly hirzí, že netbal úsi [Ina] diela, až i přihna [do AJrběla, v ňužto dobu [sě s ]úmrači. [Tu sě jich dosti rozpáči], jimžto koní snide mnoho, zle pomlúvajúc naň z toho, řkúce: „Co sobě pomóže [myl, ač sě v životiech zmóže myl, všecko jednomu na chvál[u ], jenže to čta věc za mal[ú], sobě ni nám odpočine 375 110

Strana 111
ani lakomstvem co mine. Jakž i mluvie jiní mno[zí], 380 že sě juž hněvajú i boz[il, jakož i po čěsiech známlyl, v nichžto zázraky vídámy, již sú všé ztráty zname [nie], ač bohóv milosti nenſie]“. 385 Té řěči mnoho přej[ide], zatiem inhed měsiec [vznide]; pokázav sě velmi jasn [ě], inhedž, málo postáv krás [něl, by svú světlost velmi [řědě], 390 až pak ovšem i pobledě, vňuž by krvú sě oblil v šady]. Hřeci řechu: „Juž nikady ztráty nám jest neutéci; ktož nás kam chce, tam s [mie téci]; 395 neb to, jež vidím znamen ie], v tom juž nic jiného ne[nie], že veždy boj jutřě ztrat ím]; proč sami svój život k rátím]? [Llepí sám jest umra za ny, než ta ztráta spadne na ny. [K laždý nás své hoře vida, Ip roč jmu živu býti kdy [dá], [p roč-li juž meškati vie[ce]? [NeJb což vidím od měsiecě, [že] juž nám nepřěje sv [ětla], [to] jest, ž' ny bude smirt st [řětla]. [Njedajmež jmu živu býti, [a Jč chceme svého hoře z[býti].“ 400 405 6 Král uslyšav řeč svých [ludí], 410 vida, ž' sě o něm zle kludí, [však sě tiem] nic neustrašě: 111

Strana 112
L„Co sú, “ vece], „řeči vašě? [Kterú mli dáváte vinu? [Každá věc jmá] čstnú příčinu. [Že sě] o tomto hněváte, [málo řečí] múdrých znáte. Mistři tit ]o vám povědie, [jižto hv Jězdy zřiece vědie, [že, jakž sě kte jrý čas mění, 420 [měsiec jest] v jiném vidění. 415 [Tak promlJuviv Alexander, [tehdy př Jída Aristander, [mistr v c ]hytrosti veliký: „ 430 435 440 [chcte-li v] tom pravdu vzvěděti, [jáz vám j lu chcu pověděti, [a vy druh drJuhu poviete, [jakož ju o de mne vzviete. [Neb tbá Tvo Jřec světa všeho, [od ustaven ie pirvého. [Jakž č las pošel od počátka, [v tom nen Jie viec nic převratka. [Tak sú všěcky] věci stálé [jakž ve m nozě tak u mále; [tak jest veš s Jvět v jeho chtění, [že sě juž] viec nepromení. [Ač kdy zllý mor na skot spadne, [neb kde měs Jto sě propadne, [nebo s Jě kde válka vzbudí, [nebo smirte lě spadne v ludi: [jakož pilrvní den staveno, [tak neb jude proměněno [ustav Jenie lubo Bohu, [jemuž věJdi v sen nemohú. [Viztež, pr Jočti sě to stává, 445 [jež sě mě]siec proměňává, 425 112

Strana 113
6 b 450 455 460 465 475 [o němž mljuvie staří dědi, [by jej teh Jdy snědly vědi, [konopě] po tmě přadúce. [Tomu m liesta nedadúce, [vězte, že] to vše z obluda. [Neb někdy s lě jemu udá [k hlorám v západ pře [běhn]úti; [cht ]tě jich proluky [minúlti [k] západu dolóv pſomienjí; [tu] sě mnohokrát p[romělní, [m Jinuje proluky h[orské], [tá Jhna sě pod mezě [mors]ké. [N lěkdy sě pak stáv á tak lé, [nJe všakž chvíle [všelik Jaké, [i Jakož mluvie m istři] tíže, [žje když příde k slu[ncu] blíže, [te Jhdy sě jmu svě [tlosti] umní. [I] mluvie tak mist [ři uJmní, [žje jakž slunce př i měsi Jecu, [j Jakž pochodně pſroti sv lieci [s lvú světlost vie[ce vy dává, [t Jakéž podlé svého [práv Ja, [i lakž pochodně plodlé s Jviecě, [t Jak slunce podlé [měsi Jece 470 veždy velím vie[ce sv Jietí. I jest vám to za to [jmietli, že pohanstvo k va[šéj] moci jest vňuž ku pochſodni] v noci sviečka a vňuž[to v po jlodne [m lěsiec bývá k s [lunc u ve dne. Protož jistě mlějte zla to, že měsiec poble [dě] na to, jakož to jistě v idíte], tak tento boj obdir [žíte]. 480 I řku ješče na d to výJše, že pohanská všě [moc] zmiše, 8 Alexandreida 113

Strana 114
zbledie, rozběhši sě [plaJšě silnu hrózú moci [vašije. Pakli kda slunce [poble die, 485 tehdy Hřeci svú [škodu] vzvědie. I byla to všě ře[č pr Jostá, což je mluvil teſn star Josta; neb to slyšiechu i [sami] dávných Hřekóv p[řího dami. 490 I minu zlé zamy [šleni je z tak múdrého rozſmluve Jnie. Tak zřiece všici [svých] pánóv 114

Strana 115
ZLOMEKVIDENSKY 1" Tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepě. Sto jich jednú se zdi zabiú, a však povždy ke zdi hrabiú; 5 pobitých dvě stě povlekú, avšak zavše pod zed tekú. Tu bez čísla ludí zbichu dřieve, než města dobychu. Ten šturm stá za dva měsiece 10 nebo ješče k tomu viece. Na každý den šturmováchu, aže však zed podebrachu; na sto stran sě zed oboři a nejeden by tu v hoři. 15 Stá nepřietel s každé strany, neby juž potřěba brani; všudy hoře, všudy čščicě, všady běžé jako mšicě jenž by je vedl k králi svému. 20 Avšak svědčí Písmo o tom, jakože to město potom opět sě jest opravilo, jakž, čsož tu pohanstva bylo, to vše přišlo k svatéj vieřě, 25 jakž juž dobřě u Bóh věřie. Kak sě tu bě pomsta stala i ovšem pakost nemalá, 115

Strana 116
jímž sě každý mohl vzstrašiti, jakž by nesměl vz něho býti 30 pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu, avšakože město Gaza tu hirdost na sě pokáza, k svému králi vieru jmaje 35 i v svéj tvrdosti se znaje, Alexandru otpovědě. 2" Inhedže potekú Hřeci všicni zajedno s svým králem. Tu šturmovavše za málem, 40 krále v ruku zastřelichu, proněž sě všicni smútichu i sám král sě viece smúti, všěm se jednú káza hnúti, nic netbaje na své rány. 45 Tehdyž inhed na všě strany potekú jako ptáci k lepu; a[če] jich kde sto potepú, však v to miesto tis'úc jdieše. V ten čas bez města budieše, 50 by sě lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli; zatiem sě pak potiežúce, dachu sě královi v rucě. On jich mysl pokornú vida, 55 s svými ludmi v město vnida, 2" v téj zemi zde i onady. Král Macedo když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozna, nechtě sě však rozpáčiti, 6o káza sě všěm hotoviti, 116

Strana 117
jež chtieše s sobú pojéti, veždy tamo chtě dojeti, kdež pohanská modla bieše: tu v jednom dubě sedieše 65 v téj zemi velmi daleko. Kak tam dojeti nelehko! Nejednoho zby člověka. By si byla morská řěka, asi by bylo bez diva; 70 ande jedno piesek vzplývá, a to ot slunečné vzpály tak sě onen piesek kalí, mútě sě vňuž moře samo. 3 Jest ta toho obyčeje, 75 že když slunce z hory spěje, tak sě jejé voda vzvaří, jak horký úkrop tak paří; jakž slunce v poledne vzmiení, tak sě ta voda promění, 8o tak lútě bude studena, jakto ledu nakladena; a když slunce k hořě vspěší, opět sě voda rozřěší, tu jéj horkosti přibude; 85 té pakli prvé nezbude, jeliž bude ku pólnoci, opět jéj přibude moci; studenosti jéj přibývá, vňužto když poledne bývá. 90 Tehdyž král, dav běsu obět, musi sě vrátiti opět, 4% [a]č jest mnoho jiné zvěři, všakže jinéj neuvěří, 117

Strana 118
veždy sě přidrží truda, 95 v tom nejmá ničse obluda; na něž najpirvé pomiení, nikak toho nepromění, ač zvěř i daleko sběhne, však teče, až ho dosiehne: 100 takéž Alexander těže, až však nepřátel dosěže; [dotad] jézdu v cěstě děla], aže přihna do Arběla, v ňužto dobu sě súmrači. 105 Tu sě jich dosti rozpáči, jimže koní snide mnoho, pyčúce na krále z toho, o něm všecko zlé šepcúce, mnozí mdlobú sotně jdúce 118

Strana 119
ZLOMEK BUDĚJOVICKY 1 „ ač podlé vašie čsti práva chcte sobě věrně pomoci proti téj nesstáléj moci hi to všecko sobě zlaté, ježto jakžto v rukú máte, ač ruka takéže k meču jmá jakžto ke bráňú péču, vy sobě všě sbožie mějte a mně jedno té čsti přějte 10 v slově ač si velmi malém, bych jedno slul vaším králem, sa účasten čsti v téj řěči. Ale což jest v kteréj sěči, té mi vždy dajte účastnu 15 býti pro vašu čest vlastnú. Pakli mě vás kto upatří, za dvě neb kročěje za tři bych postúpil v zástup zasě, kterého boje lekna sě, 20 skyta přěd sě vás kterého: nepřějte mi nic dobrého." 5 Hi byl by snad mluvil viece ; tdy sě jmu uda vezřiece znamenati jezdcóv mnoho, 25 ženúc ot krále onoho s jedniem hrabiú velmi mocným, s člověkem ovšem pomocným, 119

Strana 120
jehož on král vypověděl. A ten byl to z zrady vzvěděl, 30 ž' chtieť nepřátely přělstiti: kdež sě bylo boju sníti, kotvy byly na vše strany králem pohanským metány, zda by točúš as juž tady 35 učinil něco přěvady u přělščení dosti malém. Takž ten hrabie mluviv s králem, v službu sě přikáza jemu, odpověděv králu svému, 40 Patron, ten slovutný hrabie. HIC EST DISTINCTIO QUINTA A juž všady straně na bě nejeden zboden na hnání před zástupy v cekcování, chtě druh druhu býti škoden: 45 sen zastřělen, onen zboden v tomž střielení hi v téj sěči. Uvěřiv juž ve všiej řěči král hřecký tomu pohanu, hnu zástupem v jinú stranu. 50 Což mu třěba, vše rozkázav, vzdviže sě, svój helm zavázav, takž jakž jej náhle zadirže, přijem kopie hi navirže. Netáhil by kto hnúci okem, 55 tak sě náhlým snidú skokem. Na všě strany střěly letie jakžto krópě z búřě létě, zde hi onde kopie třeščie 120

Strana 121
28 jakžto trscie neb zechlé léščie 60 a hlas sě vzdvihl až v oblaky. Taký zvuk, třěsk hi křik taký by v zástupiech stranú obú, jakž sě zdáše, by v tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli, 65 tak sě běchu tvirdě sněli, vňuž by koli z firmamenta všecka čtyři elementa chtěla sě vydřieti z kořen: taký bě zvuk hi křik stvořen. 70 V tu dobu král z Macedonie pobodl bieše svého koně v zástup, jakžto lev ne zkrotka; tehdyže sě inhed potka s jedniem slovutným pohanem 75 z Indie, s Aristomanem. A ten seděl na velblúdě, vítěsky sě s kopím pudě, a král na svém Bucifale. Tenž pak pohan potka krále, 8o v němž sě jmu sta něc po sčestí, zetřě kopie až do pěsti, jímž obáč nic nepoškodi. Král sě pak velblúda hodi podlé plece v samé hrudi, v němžto také nepoblúdi; nebo bě velblúd vysoký a k tomu pak činil skoky, pro něžto sě nízko uda kopie snésti na velblúda. 90 Inhedž sě velblúd převráti, vňuž koli když sě vyvrátí javor ot moci větrové: tak to tělo velblúdové 85 121

Strana 122
učini lom, k zemi spadna. 95 „Snadná,“ křikú Hřeci, „snadná stane sě nám čest hi chvála, " když sě králi ta čest stala! 110 By boj tvirdý s obú stranú, nejednu smirtelnú ránu 100 oboje sobě tu dachu, kdež sě najpirvé potkachu, ande bradaticě, hrále ve krvi jakžtoť v vodě kalé. A král hřecký tam v zástupy 105 třěl sě, sěka on lud hlúpý, kdež meč, hrále, bradatice, sěkúce naň tak hi sice, jeho hlavě sě otrúti, jímž sě mysl ho nic neskrúti. Tak bě k sěči přihotován, vňuž by byl z železa skován; a snadno jmu vše pak snésti, že jmu šlo všecko po sčestí. Takž tu ot něho smírt vzěšta, 115 jež najlepšie z těch tu biešta: Fareš jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, jenž byl ot Ejipta hrabie a sen pak z Syrska markrabie, 120 člověky oba bohatá, v ňúž sě sta veliká stráta tomu králi pohanskému hi jeho pak ludu všemu, co jich vzě v životě strátu, 125 zřiece dvú udactvo na tú, již sě sěkli velím viece, onú dvú udactva zřiece. 122

Strana 123
Neb její přěmocná síla mnoho Hřekóv bě zhubila 130 bitím, bodením hi sěčí. Ale všakož, jakžto řěči, proti Hřekóm nic nebylo, což sě bě pohan zhubilo. Všady po prachu, po trávě 135 tekl potok, zemiu krvavě, v němž juž ležal lud hubený vňuž les neb háj porúbený. S obú stranú sta sě stráta; stála čtvera pkelná vrata 140 otvořena až do kořen, taký byl křik diábly stvořen, mniece, by sě země sřekla, chtieci je vyhnati z pekla. Tak dušě letěly hustě, 145 jakžto když stáda rozpustie. Což bylo kde prázných kútóv, mohl jest býti piln dóm Plútóv; neb v tom boju řiedký zbaven, by nebyl Hřěky unaven. 150 Ande všudy ludí hlúpí ležie ssěčeni vňuž trúpi: leží Enoš od Filoty, slovutný muž z pohan roty, zabiv tudiež Ežifila, 155 V němžto velé pomoc byla všěm lepším hřeckého krále, sšed zabitých ne u mále. 28 Bieš tu také ober jeden, králem pohanským vyveden 160 tam od Čirveného mořě; ten bě přišel na své hoře, 123

Strana 124
člověk postavú nekrátkú, múřín otcem, ober matkú, jehož ktož uzřěl, ten stirnu 165 pro nu tvář mocnú hi čirnú hi pro tak silnú postavu. Jakžto kádcu maje hlavu a žird vňuž pavuzu nesa, jakž ju kdes byl vytirhl z lesa, 170 takž, jadyž šel, tady piršě před ním běhal preč lud, siršě 175 již dobrodružnie dle chvály silně sě potykovali přětvirdého kopie ranú, kdežto mnohý s obú stranú, jelikž rozuměti mohu, zboden dřěl sedlo ostrohú. To rytírské kratochvílé postá dosci dlúhé chvíle, 180 až sám král ludem pokynu; takž ta chvíle byvši, minu. Tehdy což bě měščan přědních hi jiných pánóv ludí úřědních, pojidú před svého krále, 185 nesúce dary nemalé se čstú dóstojenstva jeho sbožie onoho hi seho, ježto člověčiemu oku lubosci dává posoku, 190 ot daróv drahoty všaké přěchvalú čsti nejednaké. Zatiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři 3" 124

Strana 125
200 205 195 hi přělúté divie zvěři, ježto, kletcěmi lomieci, řula, své schrány nechtieci. Což by lepšího kde jměli neb co lubého věděli, ježto by jmu bylo vzácno, to jmu bě dáti vše lacno. A to vše v takém veselí, jakéhož nikdy nejměli, ot hercóv, ot metcóv všakých, piesnotvoróv všelikakých, jimižto pilny ulice radosci také hi sicie hi chutosťú všaké hudby. Tohož veselé dotud by, 210 jeliž všecka ta noc sjide, toliž lud pak domóv jide. Nikdie nečtem, by tak velé bývalo v světě veselé, ani když římská moc svého 3° 215 volila krále kterého, by v tak velikéj radosci hi v tak přěmnoženéj cnosci svého ciesařě přijala neb takú čest pokázala. 220 A s právem sě jmu to dálo, což sě jmu jest čsti kde stalo, že sě vybrav s málem luda hi pojměv mnoho nekluda, svú věcú tak snažně pílil, 225 až sě jmu veš svět pochýlil. By Bóh uslyšěti ráčil své křestěnstvo hi to zračil, by takýž byl českým králem: 125

Strana 126
235 úfal bych v to, ž' by za málem 230 leč buď Litva, leč Tateři, kakž sú menováni kteří, Besermené nebo Prusi, leč nepotvirzení Rusi přišli by k takéj přípřětě, jakž by, sě krsta přichopiece, byli svých modl odstúpiece. Hi to by sě státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hoscie, 240 chtie doždaci, by na moscě Prazě, jehož Bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha: hi mohlo by sě birž státi, by jich bylo nevídati. a 245 Divž sě, Babylone město! K divuť jest podoben, věz to, tvój král, přieval všeho světa, všěch jiných králóv přípřěta, o němž Danielem prorokem 250 jest pisáno dávným rokem, jakož jemu od pólnoci bylo příti v silnéj moci, čůž o jednom rozě kozlu tomu beranovi po zlu, 255 jenžto jměl silná dva rohy; ten před ním spadl, sehnuv nohy. Tenž juž taký hi tak mocný hi svéj postati pomocný, Babylo, tvým králem bude, 260 pod nímžto tvá čest probude, jehožto by veš svět žádal, by sě tomu jedno nadál, by sstál v té mysli dobrotě, 126

Strana 127
južto jest proměnil pro tě, 265 tvému sě sbožú obloživ, jehož byl jest málo poživ, zradiv sě nečstným opilstvem hi také tiem zrádným smilstvem, jehož viece nenie poně 270 nikdie než u Babyloně, kdežto malého dle mýta dci mateřú jest neskryta. Tiem všiem tvój král sě oleniv, by všu moc sirdcě vypleniv. 275 Ale, ač pravdu poviemy, hi jinde toho něč viemy, o němž by v mlýně co hudli, snad by pod střěchú oškludli. INCIPIT DISTINCTIO SEXTA V téjž rozkoši, v téjž ozrači 280 Alexander mysl omrači, třidcěti dnóv odpočívav, po svéj vóli tu přěbývav, by byl jho kto tdy nadtrútiv nebo kterú válkú mútiv, 285 byl by velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí. A všakž, kak nerad, z té vóle musi ven dieti na pole. Tehdy když vytahú voje, 290 na sarapských polích stoje, jednu věc vybrav z své mysli, nebývalú věc zamysli: jakž zástupóm stráž vyvoli, 127

Strana 128
b 300 již u šturma hi na poli 295 nebyli nice činiece, jedno zavše na to zřiece, aby u každého skutka, kohož která věc kak utká, jenžto by vztáhl nebo přěčil, by ten strážný na to svěčil. K tomu zamysli věc druhú: káza vzvésti žird předlúhú, po niejžto by bylo znáti, když by bylo vojščě vstáti; 305 neb tak mnoho luda bieše, jakž juž trub nedoslyšieše. Tuž žird za věst ve dne jměli, v noci dýmem věst věděli. Pro těchž zámyslóv noviny 310 chtě k ludem býti bez viny, zda by byl kto jho co vině v tom, což byl bez rady čině, vzmluvi a řka: „L'udie moji, zdali kto vás, jenž tu stojí, 315 jest, jenž by sě co domýšlel, bych bez rady co zamýšlel, jež by bylo škodno komu? Hi jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě 320 zamyslil, chtě kteréj zlobě, kromě ž' čin této nadsady, k němužto buď vašie rady, tiem všakým byl na příhrozu, jižto strachem neho hrózú 325 nesdějú lap skutka čstného myslú sirdcě núdatného, by núdatní, lepších zřiece, byli také lepšu chtiece, jehožto jest třěba tuto, 128

Strana 129
330 kdež často bývá přěkruto, u příhod ve mnozě pilných, vašich dějem skutkóv silných, o nichž by nikte nevěděl, když by jich kto nepověděl. 335 Protož tato věc neškodná buď vám luba, ač jest hodna, při tak mnohéj téjto sběři, kdež druh druhu málo věří, a což dobrý skutí živě, 340 to zlý na sě potkna lživě, vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude núžil.“ 9 Alexandreida 129

Strana 130
ZLOMEK BUDĚJOVICKOMUSEJNÍ 1 a V tu dobu ta dva prorádcě, nevěrného skutka skládcě, radiesta sě nejednako, nevědúce ješče, kako 5 bylo jima svého krále jéti, v mnozě či u mále; neb ke všěm tu neúfásta, pro něžto sě velmi básta, ač by jho kak mětně jala, 10 by sama v tom neostala. Takž o tom mluvivše mnoho, Bessus vece: „Co do toho, ač bychvě myslilaj déle? Ráno, kdyžť vstane s postele, 15 pojdvě předeň, všakž nesborně, postaviece sě pokorně, rcěmež: »Králu, co svě sděla, v tom sě svě lepše domněla, mniece, ž' byť sě to slubilo; 20 a kdyžť to protivno bylo, toho sirdečně želévě.“ A mezi tiem nikte nevie, co sě stáci moci bude, jakž najú obáč nezbude. 25 Juž bě lud dnem sě ujiscil a svět obáč sě nezčiscil ote všie mraky tmy nocnie. 130

Strana 131
Tehdy obáč nepomocně ráno uzřěv zorňú hvězdu 30 král Darius, náhlú jézdú chtě preč, sedieše na vozě. Tdy ni o čsti ni o Bozě tbajúce ta mužě zrádná, sen hi on před vozem padna, 35 postavú smutného lícě ležeta přěd vozem nicě, mluviece k němu s pokorú, vzdvihše k němu hlavy vzhóru, řkúce: „Králu, najú vina 40 jest velika, všakž ju mina, vezři z tvé milosci na to, že, doňadž svě živa, za to tiem té viny pokúpívě, jakž tebe viec nódstúpívě 45 s postatú našeho rodu, s tobu na zisk hi na [šklodu s milostú ostati chtiece, tebe viec neodstúpiece. Tdy vida je v téj pokořě, 50 stešče sobě, silz unořě; tuž jima inhed uvěři, tuže sě s nima hi smieři. Dokončav to s sima rúče, vozatajóm preč ponuče, 55 hna preč, nikdie nepostoje, zavše nepřátel sě boje. Ana, což o něm ukladla, v tom jima mysl nic núpadla, kromě zavše toho střěhla, kak by té zrady dotiehla. A čstný muž chváta preč spěšě, voj pak sěm hi tam sě miešě, 60 131

Strana 132
kdežto byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jeda, 65 neb jich viece nevědělo, což sě ot sich státi chtělo. 2" Všakž byl tu jeden Hřečenín, čstného plemene zemenín, jenž byl kterúsi náhodú 70 s všú postatú svého rodu králem hřečským vypověděn, Patron, jemuž byl pověděn té všie zrady sklad nevěrný. Tenž člověk, hospodě mierný, 75 téj řěči svój čas uhlédav, nikomu věděti nedav, minuv všu těch zrádec hrózu, přitřě sě k královu vozu hi vzmluvi, řka: „Králu milý, so já člověk svých přátel zbylý, jenž snad toho nedostoju, by ty přeslyšal řěč moju; neb což bych tobě poradil, mněl by, bych tě s tvými vadil, 85 jižť sú službú přirozeni a tvú čstú dávno vzplozeni, Bessus čúšto s Narbazonem, jižto juž s velikým shonem na to dnes sú sě sebrali 9o hi to juž sú uzeptali, ač mi chceš v tom vieru jéti, že tě chtie, ač mohú, jéti. Tohož, věz, ž' nikakž nezbudeš, že dnes hi živ hi mirtv budeš. 95 Protož, ač ráčíš, přikáži, abych byl viec při tvéj stráži, a ty viec buď u mých staniech, 132

Strana 133
105 neb juž nejmáš viery na něch, jimž si, jakž řkú, čsti dohodil 100 a je z chudých ludí vzplodil, jakž slyšu hi jakž mi pravie. Protož mi v tom uvěř právě, že hi jáz hi má rodina — jichž si ty čáka jediná, hi již juž nemóžem dále kromě tebe, svého krále, k němuž jest poslednie čáka, když nem přišla chvíle taká — že nem jest nelzě nikame 110 ot tebe v země neznámé, v nichž sě nelzě bude skrýti, jestli nám tebe kak zbýti; niť bych stráž tvój býti žádal, bychť sě co lepšieho nadál.“ 115 By těch slov viece než mnoho; všakž on nic netbaje toho, jakž mohu to snáze řéci, ž' osuda nelzě utéci; neb což sě Patron pomodlil, 120 což-li prosě řěči prodlil, nemohl nic té řěči dáti, by ho chtěl uposlúchati a řka: „Kak vy dobřě znaju, že k vám věrně doufaju, — 125 jakž ste mi sě přikázali, tak ste věrně se mnú stáli, — ale Bóh najlépe to vie, že, ne bych v také příslovie jáz hi mój lud byl upadna, 130 kak jest smirt velmi nesnadna, však radějí v ňu upadnu, nežli sě tak svých ukradnu, 24 133

Strana 134
135 140 hi byl svú vlast tak pohaně, přiveda zlé slovo na ně. Protož než sě jich otvinu, lepí sem, ž' ot nich pohynu; as každý snad die to po mně, že jsem jich čest vždy byl pomně. Pakli mě tak osud honí, že mne tak chtie zbýti oni, k kteréjž koli přídu škodě, to juž bude pozdě hodě, ž' mi živu býti nežádno: protož, což chtie, vše mi snadno." 145 Vida to Patron, sě smúti; slyšě, ž' nechce vyvinúti ot smirtci, k niejž sě byl blížě, hna preč; inhedž svú moc stiže hi rozkáza v náhlém slově 150 svým sě jmieti vždy v hotově. Ješčež krále hnav ujisci, chtě sě v smirt přědeň poskýsci. Bessus pak, jakž nerozuměl, vztáza, jenžto hřěčsky uměl 155 hi jenž byl jima tlumačil, co by byl Patron napáčil kterých slov neb které řěči. A sirdce juž žáda sěči, trúce sě tam na Patrona, 160 mieniece naň slova pro na, ježto všecka juž bě vzvěděl tak, jakž Patron byl pověděl. V tomž hněvě sě voza dotra, potu s čela rukú potra, 165 mnohokrát mečě sě lapav, na Patrona sě pochápav, 134

Strana 135
3a 175 jehož ho snadno odtiskú, že nebylo na něm zisku, proto že chtěl naň nevinně 170 a také že jel příčinně; pro něžto veš hněv ochabi, mysle veždy na to, za by přišlo jmu s lepšú příčinú. Ten vždy úmysl zlého činu ješče k téj noci otloži, jehož hi sám čstný kmet poži, že jho chtěl zabiti často, jakž sě tu nesta za vlas to. Ten den minu, noc přistúpi 180 a v staniech lehše zástupi, pomlúvali řěč rozpačnú, se hi ono chvilu mračnu. Ande sě zlá věst pronášie v onom zámutném rozprašě, 185 kdežto Bessus s Narbazonem, zavše sě radiece o něm, sobě všu noc setky nedal, chtě vžda, by svój čas uhlédal. Noc jest děju všemu mátě, 190 jakžto zisku tako ztrátě; noc jest zlému čas útratný, v němž udaten jest núdatný; noc jest, v němž sě zlý nestydí, pobdě, ž' jeho dobrý nevidí. 195 Avšakž často v téj rozpači mnohý skutek sě otvlačí podlé ludského dómysla, jehožto bývá bez čísla; když juž mní kto, by byl zíščě, 200 všakž ho strach bude odtiščě, 135

Strana 136
jakž ten zisk, jenžto mní maje, otloží, časa čakaje. Takž ona své děnie dlúhé doložista noci druhé. 205 Ta noc byvši hi otjide. Mezi tiem, jakž slunce vznide, Bessus šed přěd čstného mužě, vzmluvi, na Patrona túžě a řka: „Králu, juž to viziu — 210 jehož sě řéci nestyziu — že sě zbožně vzýváš králem, jaks' nynie pokázal málem, žejs' jho slyšěti nerodil v tom, v němž by nám rád poškodil, 215 ludem čstně tobú vzchovaným hi tobě věrně poddaným, jižto tobě všie čsti přějú a pro tě vše sdieti smějú. Ale tito, již sú tací, 220 již po miršě jakžto ptáci sěm hi tamo sobú mecú a zisku dle všady lécú, zda by z nich kto cuzích uživ byl tu, kdež byl dřéve slúživ; 225 hi jest to, králu, bez diva, ž' sě taký v sujnú řěč vsývá, tobě na našu čest radě — zle ny jest tak s tobú vadě — nejmaje sám nikdie stavu, 230 v němž by mohl kde skrýti hlavu. Ten pro zběstvo, pro chudobu sěm hi tamo točě sobú jakžto trest, jam vieter pochýlí, tam taký člověk sě schýlí. 235 Ale jáz hi jiní hpáni, 136

Strana 137
240 jižto sme tobú vzchováni, tobě věrni býti musím hi s tobú všeho pokusím, k němuž dobré právo jmámy, ž' sě pro tě hi na smirt dámy. Protožto tobě děkujem, že juž na tobě to čujem, jak s' sě věrně s námi smířil, když si na ny neuvěřil 245 tak nevěrné mysli ludem, jímž juž bezpečnější budem.“ V téj řěči minu ta dieka; an, čstný kmet, jakž znal člověka, potaknu jmu ve všiej řěči, 250 jakž jest obyčěj člověčí, jemužto juž příde k tomu, že nevie kak řéci komu; věda dobřě, že řěč křiva, však jé, kakž moha, pozbývá. 255 Ten den opět byv hi minu zlého zámysla v témž činu, jenž těmi ludmi uložen — a do té noci otložen — čstnému mužu velmi strastně 4a 260 ot jeho postati vlastnie. A juž slunce v svém západě pošed ne v svéj svyčnéj vnadě, připřělo sě bě u břěha, povzdaluje svého běha 265 budúcie věci zámutkem hi tak zrádné věci skutkem, kdežto sluha své hospody hledal tak přěhrubé škody. Měsiec také v svém pobězě 137

Strana 138
270 vzpieti sě na mořkém břězě, nechtě sě vzdvihnúti z mořě, vše pro to budúcie hoře té přenevěrné prorady, jéž nelzě juž zbýti kady, 275 takž jakž jest pojíti všemu vždy k času ustavenému. Měsiecu sě uda vzníti a sluncu pod zem'u sníti, a vojska šla v stanoviščě; 280 sde pak čstný kmet sobě stýščě sedí sám, svých stanóv střěha, ande jho každý pobiehá, kdež sám s sobú vzímal radu svých posledních dnóv v západu, kdež juž čsti miesta nedadie, sedí sám sě s sobú radě; ale nestatečna rada jest, kdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ludí, 290 tu hi každá mysl zablúdí. 285 Takž přěbieraje řěč mnohú, sedí mdlý král vzdyšě k Bohu a řka: „Mocný Hospodine, jehož chtěnie nic nemine, 295 ani kto móž lap co moci, k němuž tvé nenie pomoci! Čím sem, Bože, sě dopustil, žejs' na mě těžcě přěpustil tak rozličných pohub ztráty, ž' sem člověk všie čsti otjatý ni jmám miesta mezi mými, jež sem vzplodil dary svými? Ti mi nepřějúce sdravie, 300 138

Strana 139
4b 310 strojé smirt méj staréj hlavě; 305 a ten mój nevěrný sluha, jehož sem otjal ot pluha, ten na mě mečě pobrúsil a chtě, by jho mnú pokusil. Která, Bože, moje vina? Či sem byl v čem právo mina, že pro mě kto zbyl dědiny bez práva nebo bez viny, a já súd kdy v čem převrátil, by pro to kto sbožie ztratil? 315 Či sem kdy komu povolil, aby kto proň svú krev prolil? Či sem ten byl, na němž ktos by své pokorné núžil prosby při kterém právě neb súdě 320 a jáz byl co křivě súdě, mimo právo dary bera? Či plakala vdova která, zbyvši pro mě svého mužě, jenžto mi byl věrně slúžě, 325 a mnú, nepomniece na to, bylo jí sbožie otjato? Či sě stalo kda dědicu, by pro mě stál v smutném lícu, z svého sbožie jsa vyveden? 330 Buď těch viece nebo jeden, což jest bylo mých zem obcě, vystupte na mě žalobcě, a já, což sě neopraviu, v tom sě s právem své čsti zbaviu, 335 ž' sem byl nečstně život veda; proč mi živu býti teda? Budž inhed Bessus udaten hi ten, jenž jmu jest postaten, ten s ním přída, viecež nedli 139

Strana 140
340 tiem, což sú zla na mě svedli. Pakli sem byl pravdy bráně, diržav svój lud v věrnéj schráně, nebyv ni v čemž myslú křivú, proč mi tdy nebýti živu? 345 Bud ten birže smirtci uživ, ktož jest jé s právem zaslúživ c 140

Strana 141
ZLOMEKMUSEJNI 1a „ všeho bych vám přěrád pomohl. Každému sě vás v tom sžěli, jakž jste svój rod dnes viděli, proněž mi život nežáden. Ni jeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti, ač chce vám žěl toho býti, čsož ste své viděli škody; ani ohni ani vody 10 ani skály ani hory, v tom nebude ničs přípory, všecko vám bude po rovnu. Jakož jmá výsost neskrovnú toto město i přiekopy, 15 čsož sě vás každý přichopí, vašě moc všemu odolá.“ Řek tako, na všě zavola i sta pod zdú všěch najdřieve, ande s pravé strany, s levé 20 tekú s řebřími, s motyky 5 1 by bylo kam lzě utéci, každý by rád pryč vyplanul. Druh družce juž zapomanul, každému o sobě péčě, 25 každý sám podává mečě, as by tiem život probavil. 141

Strana 142
A sěm juž tajně vypravil Medateš posly, své rádcě, v stany k Dariově matcě, 30 prosě za to, zda by směla, by za ně prosbu zprostřěla; nebo jmieše vnuku jejé, pro ňuž mu by ta náděje, ač by kterú věcí mohla, 35 by jmu života pomohla. Jide přěd král čsná kmeticě a jmajúci strachu líce a řkúci: „Mój žádný králu, kak jmám k tomu čáku malú, 40 bych nynie v tom byla hodna 2° Ráčíš-li, ty ludi zprosti, ač koho nechceš jiného, Medateše jediného, jenž je proti tobě shřešil, 45 by mě tiem jedniem utěšil.“ Kaká vóle milosrdná i kaká mysl ovšem tvirdná i skutek zajisté divný, že lud, jenž mu byl protivný 50 i tak ovšem zavinilý, již sú juž svázáni byli, milost pro ni obdržěli, své dědičstvo vše přijeli, jakž v ni v čemž nevzěli ztrátu, 55 ni v pokladě ni v svém platu! Nezdá mi sě, by vlastná mátě při tom času, při téj ztrátě kde takú věc obdiržala, 142

Strana 143
jakož sě téj ženě stala. 60 Tehdyž ten lud osvobodě 2 65 70 ani které cěsty také. Nikdy nejměl horšie chvíle ani většieho usilé. Pojmě ovšem mnoho strasti dřieve, než doby té vlasti, ande tako příkří plazi, kdež sě on lud kryje lazí, ande nenie nikdie sledu, jedno plaz jako po ledu. Kakž jich dobýval vítěžsky, však protože jměl lud těžký, prvé než je mohl přěmoci, nepřěstav ve dne ni v noci, množstvo ludí život skona; 75 však sě podda vlastcě ona. V tu dobu sě den osvieti. Tdy sě jmu uda přijeti k řěcě, jéž Araxes dějú, ande druh před druhem spějú so a chtě rád býti za mostem 3 otkudž viec nemohli dále mdlobú pro veliké rány, neb boci, pirsi proklány. Němá tvář stojé vzdyšúce, 85 svého krále vňuž pyčúce 143

Strana 144
ž'nenie kto slovce přidada. Až dlúhý čas po všem boji v onéj vzpále, v onom znoji jeden Hřek sě pitie sžádav, 9o v horách, v dolech vody hládav, na mnoho stran sěm tam honiv 3" a srdce jmu zřením znylo. Náhlým skokem na kóň vsěde, připřev sě, však tam pojede. 95 A jakž by u voza blíže, uzřěv ho král, hlavu vzdviže „ 100 asponě pomluvím s tobú. Odlehčíš tiem méj bolesti, račiž mé poselstvo znésti k tomu královi hřeckému, kdasi nepřételu mému, k němuže bych tak byl sbožen 4 nežli bych jé čso přál tobě. Proto, čsožs' mi čsti pokázal, 105 jakžs sě u mú čest uvázal, že jsi všu hirdost ukrotiv i byl k svým vězňóm dobrotiv Ten pobrúsiv na mě meče, mého života ukrátil, 110 zle mi mé čsti tak poplatil; čsož mých zemí bylo všady — 144

Strana 145
vlasti, města, tvrzě, hrady — tiem vším miesto mne obvládal 4 pakli mne v tom nepopraví, 115 sobě též po mně ostaví, že pomdlí té všie své chvály; ače té pomsty otdálí, čakajž téhož veždy na sě poslednie mi čsti dohodil, 120 jímž by své jmě výše vzplodil.“ Pomluviv tak, řěč potrati, sotně móž ruky podati pravé přiezni na stvirzenie i všie řěči na znamenie 10 Alexandreida 145

Strana 146
ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV „ mého sirdcě mysli rovný. Řka tak, přiteče na bok levý, potřě lud jakožto plevy. An by rád utekl [ná]teka, sotně sě hbe nohy vleka. Neb velblúdi, ač vysoci, avšakž jsú jich léni skoci. Si jmajúce rychlé koně, svobodně, kdež chtie, přihonie, 10 kterúž chtie škodu činiece. Neby pomeškánie viece. By boj v obě straně tvirdý. Nejeden Indien hirdý by převrácen i s velblúdem. 15 Stáchu s neščastným osudem 5 1 3 svój velblúd, pěš... Až pak [pře]velikú... udeři sám hněv... Tuž jej král hřec[ký)... 20 uzřěv ho s koně... blíže k němu koně[m skoči], an juž sotně vzvodí oč[i] znojem, mdlobú výstřělóv . . . . . . . . . . . 25 Tehdyže král z Macedonie 146

Strana 147
ješče tak, nessada s koně, vzmluvi a řka: „Králi Poříe], vzbuoh si upadl v toto hoříe] " 2“ ...na vše honě 30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 35 „ ... dále neklopoce [mylsl tak, že ač jde kroce." [By Alexandr Jovi divna [řěč ta] ničse neprotivná, [že kakkol věk jsa velmi raněn [i všie] své čsti juž oplaněn, [takú ž mluví řěč vítěžskú [Pro] něžto pustiv otěži [na v Jšě strany svú moc stěži, lomě pod sě svú přípřětú 45 poslední kraj na všem světu ničs méně, než kdyžto v mraky vstúpí hrom, mútě oblaky — ta věc nevědomá, jež jest — všěch stvoření hrozná přěžest 50 žha, nač spadne, svú blýskotú, straší veš svět svú hřímotú, že, čsožkolivěk zamane, to vše jeho ohněm splane: takéž on, búřě očitá, jehož mysl nikdy nesyta, jenžto, kdež byl, to vše zpálil 55 147

Strana 148
3 a Nali sě jmu to dostalo, kdež nemohl státi za málo, že sě úzcě tu zed stáhla. 60 Ale čsož to, že mysl náhlá, ježe na ničs nezpomíná? To vše, čsož sě stane, mina, vida, že tam býti v strasti, však zvoli u město pásti; 65 a v niž dobu ludie za ním velikým usilováním chtiece sě na zed vzebrati, každý sě opět otvráti, nebo sě jim řebřie ztirli: 70 biechu ludie jako zmirli, nejmajíce k králi čáky 3 . .. jenžto u k... le stoj[í], sěka na bě straně, velikéj sě láji bráně 75 a z úst jem[u]... [A] ktož... viece v... Pot[ěšen]... Pavézy p... 80 by se zk... 4" až lékařě sám zavola, svého mistra Křistobola „ 4" Či sě pro mě smirti bojíš? Čakáním mě málo zhojíš; 85 buďž, ač chceš pomoci, snažen, juž sem sěm i tam přěvážen, 148

Strana 149
nejmějž v obém juž rozpači!“ Tdy mistr vecě: „Králi, rači svým ludem toho popřieti 9o sebe na čas podržěti, doňadž ta smirtedlná střěla nevyjme sě z tvého těla; neb [z] bolesti ač hneš sobú, upadneš snad u větší mdlobu. 95 Tu král vecě: „Křistobole, jesti vždy svobodná vóle " 149

Strana 150
POZNÁMKY TEXTOVÉ ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ 7. sirdcze; jediný případ v Alx V, kdy je psáno ir za slabikotvorné r. 15. mohl jednoslabič.; stejně 578, 950, 954, 1182, 1405, 2244, Alx H 13, Alx B 147, Alx BM 121 i j. 16. sy místo sve (nedopsáno). 18. gye gich čteme y gich (i jich); pod. gve 238 = „i“ (Tr). Možno čisti i „jejich“, ale tato podoba ve významu posesivním se objevuje teprve ve 2. pol. XIV. stol. a v naší básni se vyskytuje jinak jen jich. 19—22. Interpunkce podle LF 12, 269. 25. Kdyz (když) ve verši sedmislabič. možno čísti kdyže; pod. 156, 241, 389, 460, 728, 901, 915, 939, 1106, 1655, 1796, 2262. 26. wsvel (všel) = „vzšel“ (Krok 7, 260); lydi, rým blúdí ukazuje k pův. ludi. 31. a ve verši devítislabič. možno vynechat; sluczem. 35. lyde, rým posúdie ukazuje na pův. ludie. 36. Mezi 36 a 37 chybí jeden verš, asi: „když n. kdaž kto co učiní v nově“ (podle Gu; Krok 6, 337) anebo snad i verše dva (LF 14, 40). 45. Místo sp. a ve verši sedmislabičném mohli bychom snad čísti ale. 48. ny (na zač. verše) místo ty = ti (Výbor 1, 1092; LF 9, 104 a 105); przezen, pův. jednoslabičné přiezn, pod. jako dále ve verši 58. 56. tez (též) ve verši devítislabič. možno vynechat (Jir); rkp. zloby = z zloby (Hanka, Výbor, Jir; LF 2, 148 a 10, 453); podle jiných zlobí, instr. sg. k subst. zlob, f. (H -P, Grim-Pelikán) anebo zlobi, gen. sg. téhož subst. (Prusík). 63. Iaz ve verši devítislabič. možno vynechat. 64. zyewnye; srov. však na jiných místech zgyewny, zgyewnu (Alx V 1950, 772). 66. nych m. nycz. 86. przigide ve verši devítislabič. možno čísti příde; pod. 1649. 89. rob čteme vhod podle velmi pravděpod. výkl. prof. Ry- šánka. Viz slovník. 103. porucze čteme s Trautmannem porúčé (z porúčie) = 3. sg. k porúčěti; jiní (Hanka, Výbor, LF 12, 270) čtou jako part. praes. poru- če, (H - P) jako 3. sg. aor. porůče k porúčěti anebo (Krok 6, 338) jako 3. sg. aor. poruči k poručiti. 105. neprziezen ve verši devítislabič. možno čísti dvojslabič. nepřiezn; srov. 48 a 58. 114. swyeta = s světa (Jira). 120. czeka; rým láká ukazuje k původ. čaká (Archiv 10, 587). 131. neumye ve verši devítislabič. čti númě. 136. dosty ve verši devítislabič. čti dost. 139. ze (že) místo jiže = kteří, pod. 613 (LF 14, 251). 147. Verš sedmi- slabičný můžeme doplnit: nenie ti kto nebo nenie už kto. 154. Ve verši šedmislabič. možno doplnit sp. i : v téj strasti i v téj porobě. 161. zdetynych m. zdyetynych. 163. zlo = ž'zlo (Krok 7, 260). 166. ze zemye ve verši devíti- slabič, možno čísti ž' země; srov. 163 ž' zlo. 171—175. Interpunkce podle LF 9, 105 n.; jinak H - P a Krok 6, 338; LF 22, 478. 176. neptalabomo, správně -ovo. 178. nezradu místo nezrodu; srov. rým nehodu a střhněm. 150

Strana 151
ungeburt a Gu 1, 47 degener (Výbor). 194. mystr, jednoslabič.; pod. 352, Alx Š 88.216. Ze místo zle (zlé) = špatné, chatrné, nepodařené (Krok 6, 340). 223. ktye = kcye, kce (chce). 227. a v devítislabič. verši možno vypustit (asi se tam dostalo z verše předcházejícího). 232. wyteka m. wytyeka, vzhledem na rým rzyeka. 238. gve = y (i); srov. v. 18. 240. czstnosty ve verši sedmislabič. možno čísti čestnosti. 243. okraslyge; rým šlechta tu je předpokládá pův. okrašluje (Archiv 10, 582). 250. vtazowaty (utazovati je metricky nemožné stejně jako otazovati); snad možno připustit chybu pís. a čísti vztazovati (LF 12, 271). 258. nykde = nikte, nikdo. 260. bywal oprav. byway podle smyslu a podle rýmu pokrývaj. 262. akdyz tyto = (a) když — ti to (Krok 6, 342; podle Hanky a Výboru když toto); podle LF 12, 271 když tě tu; tak čteme i my, předpokládajíce možnost vidět v ty nedopsané tve = tě. 263. stogy (sstojí) = vytrvá. 268. acz ve verši sedmi- slabič. čti ače; pod. 955, 1053. 271. otplaczyz čteme otplacij-ž, imperativ od slov. otplacovati (Geb, Mluv. I, 388, III, 2, 400 n.). 272. podle skutkow, vsyle ve verši sedmislabič. možno čísti podlé skutkóv i úsilé an. a úsilé (Krok 6, 342 — Hanka, Výbor). 273. nynve (nýnie) = nenie, není; pod. 715, 1046. 281. obyeczeway; rým dávaj ukazuje k pův. oběcávaj (Výbor, Archiv 10, 587). 284. wyeczy (věci) místo rzyeczy; srov. rýmy sěči, skřěči (Výbor; LF 14,40). 286. ktey místo ktwey (Výbor).287. wrozkosy patrně ne- dopatřením pís. místo rozkosy podle vpanosty (u panosti), neboť sloveso obložovati sě se pojí s dat. 290. tye místo sve (Výbor); naywyecz ve verši sedmislabič. možno čísti najviece; pod. 433. 296. knewynnemu z důvodů metr. i pro lepší smysl čti k vinnému (Krok 6, 343). 298. twrde místo twrdye. 300. wzdy ve verši sedmislabič. možno čísti veždy; pod. 548 (Výbor, Krok 6, 343). 303. smystram, správně s mystrem (Hanka). 305. ze nenve ve verši devítislabič. čti ž' nenie. 307. Desetislabič. verš možno čísti: neb obrové srdce jmieše. 319. mnuho místo mnoho. 323. swym = s svým; potveze (potieže) v rýmu s kniežě ukazuje k pův. potiežě. 325. vwaza (uváza) z dův. metr. čti vváza (LF 18, 60; Krok 7, 261); pod. 411, 496, 731, 879, 1093, 1330, 1395 a j. 327. wsyczkny pův. asi vši; srov. 1244. 330. vprawychu pův. asi upráviechu, 3. pl. impf. od uprávěti, podle rýmu biechu. 333. ze ssve ve verši devítislabič. možno čísti ž' sě. 337. vakz ve verši sedmislabič. možno čísti jakož. 346. wlde místo wlade (Hanka). 347. neuczynie čti núčinie. 353. mystrowstwa z dův. metr. čti dvojslabičné mistr-stva; srov. stč. mistr (jednoslabičné) (Jira, Geb, Slovník 2, 372). 355. gmyegesve v devítislabič. verši možno čísti jmieše; pod. 307, 395, 956. 360. Tehdy ve verši devítislabičném čti tdy; pod. 907, 2381, 2417, 2419. 362. wylezety zjevně nedopatřením pís. snad místo vylíčiti (Hanka, Výbor, H-P, Archiv 10, 588) anebo vyložiti (Krok 7, 261). 370. dny ve verši sedmislabič. možno čísti dnové. 371. wnychz ve verši sedmislabič. možno čísti v nichžto n. v nichže; pod. 615. 372. drzyewe m. drzyewye. 376. wybra pův. asi vzebra (vzebrati sě) podle rýmu sebra (Archiv 10, 377). 378. Rkp. wsy te místo wſytczy (Prusík, Grim-Pelikán); srov. 1236. 379. wyndu ve verši sedmislabič, čti vynidú (3. pl. aor.); srov. 3. sg. vynide ve v. 1280. 151

Strana 152
394. kczy (kci) = chci. — Před pověděti možno z dův. metr. doplnit to (Výbor). 395. gmyegyesve ve verši devítislabič. možno čísti jmieše. 397. gez ve verši sedmislabič. čti ježe; pod. 441, 446. 407. chorozy místo ohrozy (LF 12, 280). 411. vwelykey. 415. ze musye ve verši devítislabič. čti ž'mu sě; przyczy v rýmu s rzyeczy (řěči) pův. przyeczy (přiečí). 422. ponuczety; rým chtieti ukazuje k pův. ponúcěti. 423. czo ... chtyety ve verši sedmi- slabič. čti čemu .. . chtieti. 424. vskodu = i s škodú (Jir). 433. naywecz m. naywyecz. 434. Protoz ve verši sedmislabič. čti protože; pod. ve v. 657. 437. neopaczyl ve verši devítislabič. čti nópáčil. 441. wnycho m. wznveho (LF 12, 272). 448. zahrzyesty; rým snésti ukazuje k pův. zahřésti. 453. toho ve verši devítislabič. možno čísti to. 461. wsykny m. wsyczkny. 463. z nychoz ve verši sedmislabič. možno čísti z něhožto n. z něhože. 465. wsveczko ve verši devítislabič. možno čísti vše. 468. Před pvesczem ve verši sedmislabič. možno doplnit bě (podle H -P). 470. neprzvetele ve verši devítislabič. a pro smysl čti nepřietel, t. j. Alexander (Krok 6, 345). 477. myely čti měl, t. j. vše- liký a pak i pro metrum. 485. prostana m. prostrana. 487. kdez ve verši sedmislabič. možno čísti kdeže; pod. ve v. 491, 905. 489. zhnylo m. znylo podle rýmu skrylo a podle smyslu věty (H -P; Trautmann). 492. dostyhne (dostihne) m. dosyehne (LF 12, 280 a 1). 493. wsydy, pův. všudy podle rýmu onudy; tak je i jinak v Alx nejčastěji. 496. vmecze. 499. Powvedyety = po- věděti (LF 14, 252). 501. vakoz ve verši sedmislabič. čti jakože; pod. 526. 502. takuz ve verši sedmislabič. čti takúže. 504. wzdy dostalo se do verše chybou pís. asi podle verše předcházejícího. 505. a ve verši devítislabič. možno škrtnout. 509. smyety byesve místo býti smieše (Prusík). 527. wsyelyke ve verši sedmislabič. možno čísti všelikaké (Výbor; jinak Krok 6, 385). 545. potahu; rým břěhu ukazuje na pův. potěhů (Archiv 10, 587, LF 19, 80). 548. sehne; v porušeném verši rým poběhne ukazuje na siehne (Archiv 10, 584); wzdy ve verši sedmislabič. čti veždy; srov. 300. 550. Sedmislabič. verš, patrně porušený, zvláště též co se týče rýmu (Archiv 10, 584), nepo- dařilo se dosud přesněji rekonstruovat. 558. poznaty ve verši devítislabič. možno čísti poznat (Jir4). 560. ottad ve verši desítislabič. možno položit do v. 559 před pomynuly, a to pak čísti minuli, tedy: Juž běchu ottad minuli, jakož na moře vzplynuli (Krok 6, 388). 576. az (až) v sedmislabič. verši možno čísti aže; pod. 729, 790, 813, 986, 1786, 2055, 2329. Srov. pozn. k 2055 a 2329. 581. wytyeze, pův. wytyezyc = vítězě, jak ukazuje rým vbrzyezye. 589. pokrmye dosty ssobu verš zjevně porušený; čteme pokrmiece (mohlo by býti i pokrmivše nebo aor. pokrmichu) dosti sebe (LF 9, 1882, 107 a 8). 594. ze bvechu z dův. metr. možno čísti ž' biechu; vmorzy — v moři. 597. spomene; rým dostane ukazuje na podobu vzpomane (Archiv 10, 587; Geb III, 2, 249). 598. sveho (sieho?), pod 1924; jinak zprav. seho; srov. zvláště v rýmech ve v. 903/4 a Alx B 186/7. Pro orig. můžeme bezpečně předpokládat seho (Trautmann 127). 602. wzorzye (v zořě) místo zorzye (n. sg. zořě) (Krok 6, 389). I jinak verš nejasný. 603. poslednye omylem m. polednie (Výbor; LF 9, 108). 607. hrobu pro rým plovú čtou Hanka, Výbor, Jir rovu, d. sg. k m. rov = hrob. 609. ta nayslowutnyeysye = Tanajs, slo- 152

Strana 153
vutnějšie ... (= nejslavnější) (Krok 6, 389; LF 19 80). 612. wznawagy m. wyznawagy. 613. ze (že) m. jiže; srov. 139. 615. wnyz místo wnychz; ve verši sedmislabič. možno čísti v nichžto n. v nichže. 618. nyczsye (nic sě) ve verši sedmislabič. možno čísti ničse sě; srov. 2368 (LF 9, 108 a 9). 624. Arabye čti čtyrslabič. jako v n. č. (LF 8, 99 n.). 625. zydye = z Indye. 627. nadewsve ve verši devítislabič. možno čísti nad vše (LF 16, 348). 632. welyke m. wselyke (Hanka). 635. poczechu; rým chtiechu ukazuje k pův. počěchu. 636. byty m. bydlyty. 638. i ve verši devítislabič. možno škrtnout (Jir). 640. byl pod. (Jir). 646. Kvýkladu a interpunkci srov. Krok 6, 390 a LF 19, 80. 651. hlaol. 652. Porušený rytmus i rým ukazují velmi pravděpodobně k původnímu jinému znění verše (snad asi Takto sě sta té hodiny; srov. Hanka, Výbor, LF 12, 281). 667. Ktyelli (ktěl-li) = chtěl-li. Za bych možno doplnit ve verši sedmislabič. ti. Smysl: Chtěl-li bych (ti) vše vykládat, vypravovat. 673. protywzorzy = protivu zoři; srov. zwk = zvuk (Alx H 41, Alx B 69). 685. a ve verši devítislabič. možno škrtnout. 692. ryboproda (viz slovník). 699. tak ve verši sedmislabič. možno čísti tako; neotyeze = neottěže, 3. sg. aor. k ottáhnúti (LF 12, 272 n.). Výklady, vycházející z impf. neottěžieše (Archiv 10, 591) n. neottiehnieše, s hlediska syntaktického méně pravděpodobné (Archiv 25, 343 n.). 704. Doczy- lyczy (do Cilicí) opr. do Czylyczye; ve verši sedmislabič. v podání písaře Alx V (s -í za starší -ie) možno čísti Cilicie (čtyrslabičně) (Hanka, Výbor, H -P). 714. Interpunkce podle H - P (jinak Krok 6, 391). 715. Nynyelytye (nýnie-li tě = nenie-li tě). Srov. 273. 716. wyprawyty m. wyprawyety v rýmu k slyšeti (pův. slyšěti; Hanka, Výbor). 721. gehoz ve verši sedmislabič. čti jehože. 731. vpusczy. 732. husty, podle rýmu púšči pův. húšči. 734. spaty ve verši devítislabič. možno čísti spát (Tr). 735. gemu ve verši devítislabič. možno čísti jmu; pod. 779. 743. pysano ve verši devítislabič. čti psáno. 744. bude z téhož důvodu možno čísti bud (Hanka, Výbor, Prusík). 747. acz (ač) místo at (at) (Výbor). 751. wtu dobu možno čísti s Prusíkem ve verši sedmislabičném podle v. 155: v takú dobu. 752. Ve verši desítislabič. možno škrtnout on a sám (Prusík). 754. Ve verši devítislabič. možno čísti s Prusí- kem m. podlé — dle (an. podle LF 22, 479 m. knyezeczyeho — kněžského). 756. Ve verši desítislabič. a možno vynechat a místo podlé čísti dle. 758. wyecz ve verši sedmislabič. čti viece. 769. mysl z dův. metr. čti dvojslabičně. 779. strzicze; podle rýmu nicě bylo pův. střícě. 781. vtez čti v téže. 784. knyezety; podle rýmu děvici pův. kněžici (LF 12, 281). 787. woyna místo wyna (srov. Krok 6, 392). 788. ztrogye. 794. strogy. 804. sweho myleho místo sweho; nedopatřením podle 806 (Hanka). 808. neklydne; podle rýmu bludné pův. nekludné. 809. Porušený verš; možno čísti s Pru- síkem: ježe pro jedinú ženu (podle Hanky a Výboru jednu smrtnú ženu). 811. wesken (vešken) v sedmislabič. verši možno čísti veškeren? (Prusík). 818. Snad také porušený verš, desítislabičný (podle Prusíka: starý i mladý unaven). 820—822. Asi rovněž nepřesně podány. Podle Prusíka za 820 chybí verš, který snad zněl takto: Nikdy nenie nalezena (Krok 6, 394). Ale tato konjuktura není přesvědčivá ani nutná (Janouch, Věstník 33 n.). 153

Strana 154
S touto nejasností souvisí i různé možnosti interpunkční, z nichž se při- držuji — ve shodě s Trautmannem — interpunkce podle vyd. H -P. 824. stoho = ž' toho. 825. horzala; podle rýmu diela pův. hořěla (Archiv 10, 587). 829. prawy v šestislabič. verši nejasné; pův. snad bylo jiné znění, asi: jakož ti sem napřěd pravil a pod. v 830 .. . stavil (Krok 6, 395). 834. lomye možno čísti lomie (3. os. pl., LF 19, 81 a 82; jiní čtou lomě). 837. kdez čteme kdes (zkdesi; Krok 6, 395); dále pak ve v. 838 kdez = kdež. 839. tez možno čísti téže. 843. lydy; rým blúdí ukazuje na pův. ludí. 846. cze (ce) = chce. 851. Takez možno čísti takéže; pod. 999. 854. vmorzy (umoří); porušené místo nejlépe se čte v opravě Gebaurově (Slovník 2, 227): až (sè doplněno z v. 853) snad v lenosti umnoží (k rýmu obloží) = až příliš zleniví. 856. zdegve m. zdyege. 857. chczeteli ve verši devítislabič. možno čísti chc'te-li. 859. pronyz m. pronyez. 862. zde m. zdye. 865. my ve verši devíti- slabič. možno škrtnout (Prusík). 876. napasty v devítislab. verši možno čísti pasti. 877. neoborzyl čti nóbořil. 879. vpoly. 887. stupy = sstúpi. 888. przistupve m. prziſtupy; genz ve verši sedmislabič. možno čísti jenže; srov. pod. ve verši 924, 1668. 889. czstnost v devítislabič. verši možno čísti čestnost; srov. 240. 893. tak v sedmislabič. verši možno čísti také (Prusík) 894. gez v sedmislabič. verši možno čísti ježe. 899. czos = cos, z cosi (LF 14, 39). 900. wydyety asi chybně místo wyedyeti (věděti) = rozuměti (LF 12, 273 n.). 907. pak m. vak (Hanka). 912. ze mysve v devítislabič. verši čti ž' mi sě. 917. tyetestnye pův. tělesně; srov. rým ve sně. 920. szydowskym (s židovským) v devítislabič. verši možno čísti s Židóv (zástupem) (Prusík). 926. dostonow m. doſtanow. 935. wtahl jednoslab.; wzemi rým svému uka- zuje na pův. v zem'u. 939. kdyz ve verši sedmislabič. čti kdyže, anebo místo przyde možno čísti s Prusíkem přijide. 943. Darius čti dvojslabič., pod. jako ve verši 965 a možná i ve verši 2222. 944. ze geho ve verši devítislabič. čti ž' jeho. 955. Sedmislabič. verš asi porušený. Možno čísti: ače (n. ač by byl jměl srdce toho = kdyby byl měl odvahu k tomu, k čemu...; Krok 6 396 n.). Srov. 268. 966. gehoz ve verši devítislabič. čti j'hož (LF 9, 109). 968. obak ve verši sedmislabič. možno čisti obaky jako v 1091. 970. Ketsczy m. keczsty. 971. ze gssy ve verši devítislabič. možno čísti že' js'; pod. 1949. 977. Poddal ssve = poddals sč (Výbor). 980. sluzye = slušie (LF 9, 110). 988. neustrasyl ve verši devítislabič. čti nústrašil. 994. wyprawugy; rým rozuměji ukazuje na pův. vyprávějí. Verš devítislabič. je asi nepřesně podán. Snad možno čísti: kak sě daři vyprávějí = jak se (ty) dary mohou vykládat, vysvětlovat (Krok 6, 397) anebo spíše kak ti daři vyprávěji = co ty dary vyprávějí, znamenají (LF 14, 252). 995. Verš ne zcela jasný. Prusík čte buď znamenaje místo na to maje (= significat) a sě vykládá jako se = to, anebo znaje m. maje (Krok 6, 397); podle Geb.: tento se mieč (totiž „vyprávie, vykládá“) na to majě, jenž okrúhlý na všě krajě: . ..; majě sě na to, t. j. na to poučení, na ten výklad; srov. dále 1001 (Slovník I, 664 b a 665a). Za pravděpodobnější pokládám pojetí Zubatého, podle něhož čteme sve jako se (v ruk. sě psáno asi pozdějším způsobem místo se = hle), tedy tento se mieč na to maje = tento hle (zde) míč na to maje (LF 44, 125). — Ostatně 154

Strana 155
dvojverší 995 a 996 je volnou parafrází lat. veršů: Forma rotunda pilae sphaeram speciemque rotundi, Quem mihi subiciam, pulchre determinat orbis, a jeho rýmy nemají opory v originále (ČČM 1896, 443; LF 26, 236). 999. takez ve verši sedmislab. čti takéže; pod 851. 1000. ze gyz ve verši devítislabič, čti ž' již; porawye m. oprawye (Výbor, Prusík; Hanka a H-P čtou popravě). 1008. lery = léní; srov. rým rozplení (Archiv 10, 585). 1020. iakz ve verši sedmislabič. čti jakož. 1022. rzekl jednoslabič. 1024. wgeho ve verši devítislabič. čti v jho anebo zde vonady čti zdej onady (ČČM 1896, 465). 1027. Wsak ve verši devítislabič. možno škrtnout (Prusík). 1033. Ikaz m. iakz (LF 19, 82). — kralewstwo; rým bláznovstvo ukazuje na pův. krá- lovstvo. 1040. Čárkou za slovem lidí lépe vynikne příslovečný význam sousloví „bez pomoci“ (Janouch, Věstník 1943, III, 1, pozn. 1). 1043. tolykez ve verši sedmislabič. možno čísti tolikéže. 1044. brody místo brogy (Hanka). 1046. nynye; srov. 273. 1055. tam ve verši sedmislabič. čti tamo. 1063. czy (ci) = chci. — Ve verši devítislabič. možno čísti nveczíso (něčso) jako něc. 1070. pobygete ve verši devítislabič. a ve spojení s rýmem nepo- měte ukazuje k pův. pobiete (LF 8, 103). 1076. ze mnoho ve verši devítislab. čti ž' mnoho. 1079. Pod. z dův. metr. možno čísti vboh — v bóh; ze my — ž' mi; neuſkody — núškodí. 1091. obak ve verši sedmislabič. možno čísti obaky. 1092. myekey m. myekczy. 1093. vbogy (Prusík, Pramenové 45). 1095. twrze m. twrzy (H -P). 1099. tobye ve verši devítislab. čti (podle Prusíka) ti. 1114. pastrz; przychnal; tez ve v. sedmislabič. čti téže. 1118. skaly = s skály. 1131. gemu ve verši devítislabič. čti jmu. 1138. gez ve verši sedmislabič. možno čísti ježe. 1139. woge m. boge (Hanka, Výbor). 1141. nebo ve verši devítislabič. čti neb. 1142. ten ve verši sedmislabič. čti tento (podle Traut- manna; jinak Prusík kdyžto, LF 19, 82 když tu); — odrzye snad místo obdrže (Výbor, LF 19, 82); srov. 2423. 1146. gez ve verši sedmislab. čti ježe. 1170. Verš zjevně porušený možno opravit podle Alx H 1: aby v tu všu vlast vehnali. 1176. do Tyrze; ve verši sedmislabič. možno předpokládat pův. Tyrie (trojslabič.); srov. do Thyrie Alx H 7. Viz i pozn. k 704. Běží ovšem vůbec o nedopatření čes. básníka, jak ukazuje Gu (2, 91: hinc venit Ancyram; Prusík, Pram. 35). 1181. wstaky m. wstaty; tak ve verši sedmi- slabič. možno čísti tako anebo upravit znění podle Alx H 12 (vojšče odtad vstáti káza). 1182. ze to ve verši devítislabič. čti ž' to; pod. Alx H 13. 1188. Deſtu m. gest tu podle Alx H 19 (Výbor). 1190. Wnyez m. vnyez podle Alx H 21. 1202. a ve verši devítislabič. možno škrtnout; rzal v rýmu s potvrzal opr. v dvojslabičné hr-zal; srov. Alx H 33. 1211. trzasil jedno- slabič.; stejně v Alx H 42. 1216. Opraven podle Alx H 47. 1219. Za tímto veršem je asi mezera dvou veršů, zmiňující se o posvátném ohni perském. Srov. Alx H 51 a 52 i příslušné místo u Gu II, 104—106 (LF 12, 407 a 408). 1223 gych; lépe asi by bylo jichž podle paralelního verše Alx H 56. 1224 vmye (umě) m.gmagye podle Alx H 57 (H - P). 1227. neumyeragy ve verši devítislabič. čti númierají. 1228. Porušený sedmislabič. verš možno opravit podle Alx H 61: řkúc, že jsú na věky živi. 1236. wsytey m. wsytczy, srov. 378, 1330, 2269 (LF 9 110); hedwabny opr. w h. podle Alx H 71. 1237. 155

Strana 156
v przyedrahem; podle Alx H 72 u přědrahém. 1242. vprostraczstwo oprav. podle Alx H 76 y proozraczstwo; rým bohatstvo ukazuje k pův. ozractvo. 1244 weſken ve verši devítislabič. možno čísti veš; srov. Alx H 79. — Za tímto veršem bylo asi ještě 8 veršů, líčících podrobněji nádheru králov- ského vozu. Srov. Alx H 80—87 (LF 12, 408). 1248 byesye v devítislabič. verši možno čísti bieš, nebo spíše bě; srov. Alx H 91. 1251. V porušeném sedmislabič. verši woze m. voza a pak možno čísti místo genž v souvislosti s Alx H 94 pak (LF 19, 83) anebo ještě lépe paky (podle Fir). 1252. drzechu podle rýmu biechu pův. držiechu. 1255. gynochow ve verši devítislabič. pův. podle Alx H 96 junoš (LF 19, 83). 1264. Apye m. kopye (Hanka). 1266. Za pvesveho škrtnuto mnoho již od Hanky podle Alx H 123. 1273. ne- osstawyly ve verši devítislabič. a ve spojení s rýmem pojeli bylo by možno čísti nóstavěli (Hanka, Výbor, Archiv 10, 589 n.). — Možná však, že po tomto verši chyběj dva verše, podobně jako po v. 1276 je mezera, jak ukazuje Alx H 140—144 (LF 12, 411). 1277. mozechu v rýmu s nesiechu čti možiechu. 1280. Za tímto veršem chybí část básně (z 2. knihy Gu), v níž se líčilo onemocnění i uzdravení Alexandrovo, dobytí Issu a poprava ne- věrného perského velmože Sisenesa, převezení pokladů Dariových do Damašku a příprava krále, jenž nechtěl ustoupit do roviny, k rozhodnému boji v horských úžinách. 1285. wyety m. wyedyety (Hanka). 1287. kda ve verši sedmislabič. čti jedaž (podle Alx H 156). 1288. snyti; pův. podle rýmu prosvietí a podle Alx H 157 snieti (Archiv 10, 587). 1293. iakz ve verši sedmislabič. jakže (podle Alx H 162). 1297. Neb m. neby (Hanka). 1300. przyedsy; podle LF 19, 84 přědších (g. pl.); smysl: „dědici veškeré ušlech- tilosti (svých) předků“; podle Kroka 7. 1 přědšie (g. sg. f.), souřadný pří- vlastek k slovu „šlechty“, mající význam gen. 1302. Wzpyensve m. vzpoměň sě (Výbor). 1305. podrzety; rým pomnyety (pomnieti) ukazuje k pův. podrzyety (podržěti). 1306—1311. Interpunkce podle Výboru, H-P a Trautmanna (jinak Krok 7, 2; LF 19, 84). 1313. wzbuzugye ve verši devíti- slabič. možno čísti vzbúzie, 3. sg. od vzbúzěti = vzbuzovati (Prusík, Pra- menové 17). 1323 a 1324. Interpunkce podle Hanky a Výboru. 1325. po- mysslte = pomyslite. 1330. V wyerzye; wsytey m. wsytczy; stoyte = sstojte. 1340. Anyem m. ananyem (Hanka). 1346. stogye mluwy; rým vojí ukazuje k pův. mluvě stojí (Jir). 1347. Acz m. az (H -P). 1348. Aprawye m. pra- wye (Fir). 1350. swym = s svým (Hanka); swu = s svú (Prusík) 1351. y dnem; ve verši devítislabič. i možno vynechat (Hanka). 1363. rzyczy m. rzyeczy. 1368 a 1369. Z verše 1369 ze (že) patří do verše 1368 před by. Touto korekturou se oba verše rytmicky vyrovnají (Krok 7, 3). 1375. swymy = s svými (Výbor); lezesve v rýmu s bieše čti ležieše. 1382. kadyz koly ve verši sedmislabič. možno čísti kadyže koli (Jir3). 1384. K přepisu a výkladu verše srov. LF 12, 276 a 277. 1385. ze pohany ve verši devíti- slabič. možno čísti ž' pohani. 1386. sprostryechu m. sprostrzyechu. 1388. a ve verši devítislabič. možno škrtnout (Prusík). 1395. vsypa. 1396. Ne- ktery m. nyektery. 1399. yuz ve verši devítislabič. možno škrtnout. 1403. wsychny ve verši devítislabič. možno čísti vši. 1406. sve potkachu v poru- 156

Strana 157
šeném verši devítislabič. pro rým dráhu čti potahú, 3. pl. aor. k potáhnúti (Archiv 10, 590; Krok 7, 4). 1407. wsychnu ve verši devítislabič. čti vši (Krok 7, 4). 1410. Interpunkce podle LF 19, 86. 1414. styencz m. styenczy. 1418. vpoly. 1419. wyfsunucze sye ve verši devítislabič. možno čísti vysunú sč (LF 19, 87; Jir a Krok 7, 4 čtou vysunúc sč). 1420. Kakz zjevným ne- dopatřením m. takz; srov. v. 1922 (LF 19, 87). 1427. vpohany. 1432. Ve verši devítislabič. byesye čti bieš (podle Prusíka) anebo bieše sě vstrašil (srov. vstrašiti sě; podle H -P). 1434. sve stawyety ve verši devítislabič. možno čísti stavěti, roz. vojsko k boji (Krok 7, 5). 1436. nehody ve verši devítislabič. možno čísti hodí (bez negativní částice ne-). 1441—43. Chybně podány. K jejich výkladu srov. LF 19, 87 a 88. 1441. Avakz m. Yakz. 1442. Ossady = snad 1. sg. osadi m. osazi (LF 19, 88) pod. jako nastúpi, anebo spíše ossadve (osadě), přech. přít. (Trautmann 100). — skazde stranye v rýmu na ně (podle Hanky a Výboru) s každé stráně, g. sg. k stráně = strana (nč. „stráň“ v jiném významu) anebo snad lépe (Krok 7, 6) v každé straně. — Srov. pod. 2058 skazde strany v rýmu brani stejně jako Alx Víd 15. 1443. polomyw (= 1. sg. polomiu?) oprav. podle nastúpi (ve v. 1441) v polomi (podle LF 19, 88 je to přech. přít. m. polomě). — Za tímto veršem chybí verš, asi: „maje na to moci dosti“ (Krok 7, 5, podle Gu 2, 416). 1447. neotgyma ve verši devítislabič. čti nótjímá. 1450. kdez ve verši devítislabič. možno vynechat. 1459. zenos m. Czenos (Cenos; Cenoš podle H -P). 1462. wladne, v rýmu mladé pův. vlade (Hanka). 1465. Permenyo, trojslabič. nebo čtyrslab. jako v 1457, a pak m. bieše čti bieš. 1467. pylota m. Phylota. 1469. byeſve ve verši devítislabič. čti bieš. 1472. gez ve verši sedmi- slabič. čti ježe. 1478. Verš sedmislabičný možno doplnit slovem kak před v tu dobu. 1480. wkterey = v kteréj = v které je. 1482. ochotywye podle rýmu slibuje opr. ochotuje; srov. ochotovati = činiti ochotným, podajným, vábiti, získávati koho, lichotiti komu (Fira, Krok 7, 7 a podle nich T r čtou ocho- cuje a H - P ochotuje). 1508. Wyzte ve verši devítislabič. možno čísti viz (srov. 444, 1868, 2016). 1509. Pronyz to m. pronvezto. 1510. wzwla- czye m. swlaczye (LF 9, 111). 1511. wstlaczye m. stlaczye. 1515. skrzycze m. skrzye. 1516. Zelena m. zelezna (Hanka, Výbor, Jireček, LF 9, 111 n.). 1519. ze pobyehnu ve verši devítislabič. (opravovaném) čti ž' poběhnú. 1520. Pospyesmyz ve verši sedmislabič. čti pospěšimyž, jak bylo v pův. podání básně (srov. Geb III, 2, 304 n.). 1522 tak ve verši sedmislabič. čti tako. 1528. weswyet (vesvět z veš svět) ve verši sedmislabič. možno čísti vešken svět; srov. 642. 1530. wtyesknye m. wtyeskny (H -P). 1532. ande ve verši devítislabič. možno čisti kde. 1533. wynde ve verši sedmislabič. možno čisti vynide (3. sg. aor.); vſsamostrzyela = i z sa- mostřiela (Jir). 1534. y ve verši devítislabič. možno škrtnout. 1546. mu ve verši sedmislabič. čti jemu. 1555. neuskody ve verši devítislabič. čti núškodi. 1557. a .. . mu ve verši desítislabič. možno vynechat? (Krok 7, 8). 1559. Ve verši sedmislabič. snad možno na začátku doplnit tak. 1565. v woystye; czyesy (Geb, Odpověď na přídavek M. Hattaly, 1881, 19 n; Archiv 5, 674). 1567. zlattym = s zlatým (Výbor). 1572. Nakoh 157

Strana 158
m. nakoho. 1573. Verš devítislabič. možno upravit: živótka jmu ukrátíta (?). 1594. Mazeus, dvojslabič.; wytecze = vyteče, 3. sg. aor.,„vyběhl“; pro rým křiče čtou jiní vytícě, 3. sg. aor. od vytícěti, jinak v stč. nedoloženého (Krok 7, 8 n.), vytče, roz.meč, kopí, 3. sg. aor. od vytknúti (Hanka) anebo vytče = vyteče (Kořínek, 16 - což je nejméně pravděpodobné), všichni s trojslabičnou výslovností slova Mazeus. Vizi pozn. k Alx Š 2. Srov. Trautmann, Glossar 155. 1599. dopvesty ve verši devítislabič. možno čísti s Prusíkem po pěst. 1609. zby (zbi. 3. sg. aor. od zbíti) opr. pobi; dosáhne se tím i zlepšení rýmu (fir3). 1612. Ve verši sedmislabič. možno před šest doplnit jich (Hanka, Výbor, H - P). 1622. Verš porušený: před láji doplňují Hanka a Výbor slovem rychlú; Krok 7, 9 psovú. 1624. neuczyena ve verši devítislabič. čti núčená. 1625. Verš sedmislabič. možno čísti: stane vepř a nic nedbaje (Prusík) an. stane vepř, ničse nedbaje (Hanka; Tr). 1647. Tu ve verši devíti- slabič. možno škrtnout (Jir3). 1649. przygyde ve verši devítislabič. čti příde. 1650. nykonora m. Nykanora patrně vlivem rýmu obora (Hanka). 1655. zborzye m. zburzye. 1668. neguzal m. Neguzar. Srov. 1684, 1694, 1708, 1712 (H -P). 1669. swyetu dywyesve místo wsye tu ... (všě tu 'di- vieše) ; roz... . tu udivieše = udivoval, naplňoval údivem (LF 12, 278 n.). 1671. kazdy = k každý (LF 12, 279). 1673. Gest ... slusve (jest ... slůžě) = slouží (Archiv 10, 591). 1678. sseka v rýmu s rzyeka (řěka) pův. sěka. 1683. aktye (a ktě) = a chtě. 1690. neotrhl ve verši devítislabič. čti nóttrhl (tříslabič.). 1691. byefye ve verši devítislabič. čti bieš. 1699. vwely- kem. 1703. neoſlabyl ve verši devítislabič. čti nóslabil. 1707. Verš asi po- rušen; na zač. m. an mu snad možno čísti jemu, t. j. Neguzarovi (Krok 7, 11). 1718. vpolomy ve verši devítislabič. čti polomi (Jir). 1721. tak ve verši sedmislabič. čti tako. 1725. twarzy m. trawy (LF 9, 113). 1728. spekl, dvojslabič. 1735. Kaz m. kakz (Hanka). 1746. Pyly m. byly (Hanka). 1753. zbytu = s zbitú (Jir4). Ve verši sedmislabič. před leží možno dodat juž (Prusík). 1759. srdce = z srdce (Hanka, Výbor). 1775. zeny (žen i). — Ve verši sedmislabič. před žen snad možno dodat svých (Hanka, Výbor, Jir). 1781. Gyemz m. gyemuz. 1784. vpyesvey z dův. rytm. v pěšiej. 1786. Ve verši sedmislabič. možno čisti Ansoneš (Krok 7, 11) nebo Ausoneš (podle Gu 3, 201 ab Ausone) místo Anson, anebo spíše aže místo až. 1789. polezye (poleze?) v porušeném verši pro rým przvenesve opravovalo se na ponese (LF 12, 279); srov. však námitky proti této rekonstrukci (Athenaeum 9, 132a). V tomto vyd. čteme sporné slovo po lésě = po voru, loďce (podle prof. Škarky). 1790. promeny, v rýmu s pomieni pův. proměni. 1793. Verš sedmislabičný, snad porušený. Možno upravit: kdažtoti sě hlava ztrudí. 1800. Interpunkce podle Hanky a Kroka 7, 11. 1801. Verš sedmislabič. Možno upravit: tak, ač i kto zbude mečě; Hanka čte tako, Krok 7, 11 ače. 1805. Pod. možno upravit: neb, ač i sě lekne vody (Krok 7, 11). 1806. Ve verši sedmislabič. možno před vždy doplnit jmu. 1813. stestye v rýmu s prýště pův. stýště, 3. sg. praes. od stýskati (Archiv 10, 587; Geb III, 2, 367). 1821. takz ze m. tolykez (Krok 7, 12). 1836. ze nemoz ve verši devítislabič. čti ž' nemóž. 1841. Porušený verš šestislabič. doplňuje Hanka slovem tako za 158

Strana 159
kořist, Prusík slovem vzatú před kořist. — skadu m. skladu (Hanka). 1843. Verš sedmislabič. možno doplnit spojkou i před každého; srov. 1011 (Krok 7, 12). 1864. vgedne ve verši devítislabič. možno čísti jedné (Fir3, Krok 7, 7). 1867. nebo ve verši devítislabič. čti neb. 1870. a ve verši deviti- slabič. možno škrtnout. 1871 a 1872. ze (že) z verše prvého možno položit do verše druhého: Viz, co na lidech dobudeš, že, jakž umřeš, všeho zbudeš... (Krok 7, 12 n.). 1879. V porušeném devítislabič. verši v (i) možno vy- nechat (Krok 7, 13); tahnu (táhnú, 3. pl. ind. praes.) v rýmu k drahú čti tahú, 3. pl. aor. (Hanka, Výbor). 1883. ze gye mohla ve verši devítislabič. čti že j' mohla. 1893. neznamoz m. neznamost = „neznámí lidé“ podle Alx H 166 (H - P). — Za tímto veršem chybí asi 8 veršů, líčících utrpení dívek a žen; srov. Alx H 167—174. 1897. kralewu, pův. královú pro rým Dariovu; srov. Alx H 178. 1898. Písař napsal nejprve mlade a pak podtrhl jako chybu a připsal náležitou opravu: male (malé). Srov. pod. v Alx H 179 (LF 11, 1884, 60 a 61). 1912. Interpunkce podle Výboru. 1913. y (i) ve verši devítislabič. — patrně pís. nedopatřením podle verše předcházejícího — možno škrtnout (Hanka, Výbor). 1919. Syn my wecze bud: opraveno podle Hanky, Výboru, H - P. 1920. Verš opraven podle Alx H 215 (Výbor). 1922. Kak čteme tak (LF 12, 412, Krok 7, 14); i jinak verš devítislabič. je zjevně porušen; tak m. mylostywy byla pův. jmenná forma milostiv; srov. Alx H 217. 1924. sveho (sieho?); srov. 598. 1931. obranczye opraveno podle rýmu dávcě a zvláště podle Alx H 224 oprávcě; i jinak verš sedmi- slabič. je porušen (Krok 7, 14). 1933. Za tímto veršem chybějí asi 4 verše; srov. Alx H 227—230 (LF 12, 413). 1936. promenyewa; pův. vzhledem na rým stává a podle Alx H 233 proměňává; srov. pod. 2351 (Archiv 10, 387). 1939. ze (že) ve verši devítislabič. čti ž'. 1944. kratczye ve verši sedmi- slabič. m. na kratczye; srov. 1651 (Hanka, Výbor). 1947. poddas = podáš (spíše než poddáš). 1948. data m. danu. 1949. ze gfsy ve verši devítislabič. čti žejs'. 1958. ze (že) z pod. dův. čti ž'; trváti čti dvojslabič.; Hanka, Výbor i Krok 7, 17 čtou tráti. 1963. a ve verši devítislabič. možno škrtnout. 1966 a 1967. Pořad veršů upraven podle Alx H 236 a 237 (H -P). 1969. otpowyedely m. otpowyedyely. 1971. Verš pravděpodobně porušen; zněl asi: i také poklad vydali (srov. Gu 3, 260 i Alx H 245; LF 12, 413). 1972. Verš sedmislabičný možno doplnit slovem tu za jenž; srov. Alx H 245. 1973. naly ve verši sedmislabič. možno čísti naliti. 1975. Verš zkomolený upraven podle Alx H 247 (LF 11, 62). 1978. lydy, pův. ludí pro rým vylúdi. 1979. sobu = s sobú (Hanka, Výbor). 1982. podda = poda (3. sg. aor. od podati). 1985. zbychu, 3. pl. aor., z původního vzbichu, vzbíti na kolo (Krok 7, 16). 1988. ze ssye ve verši devítislabič. čti ž' sč. 1991. ze sve čti pod. ž' sé; srov. Alx H 276. 1994. gyez = „že" ve verši sedmislabič. možno čísti ježe. 2000. sezzyeczy ve verši devítislabič. čti sžéci, srov. Alx H 289. 2001. Verš asi porušen; srov. Alx H 290: A když té věci pokona. 2003. lydy; pův. ludí podle rýmu připudi; srov. 1978. 2010. chze m. chcze; komuz ve verši sedmislabič. čti komuže. 2015. newyedy m. newyedye (nevědě); srov. Alx H 297 (viz i Geb 1, 194 a 195). 2016 a 2017. Netřeba měniti pořad 159

Strana 160
veršů (jak navrhují LF 19, 89). 2017. Vzrzye, přech. přít., m. pův. uzřěv(?); srov. Alx H 299 (LF 12, 415; Krok 7, 56). 2019. tyem (tiem); pův. asi bylo to; srov. to jmu sě zdá vše pochylno (Alx H 301; LF 19, 89). 2020. czaſta m. czaste. 2023. samostrzyela = z samostřiela (H -P). 2031. Ve verši sedmislabič. možno doplnit na začátku verše (před druzí) a. 2038. stan m. stran. 2043. wstrzyele m. wystrzyele. 2046. zabygy (zabijí), 3. pl., ve verši devítislabič. a v rýmu s hraby (hrabí) čti zabí. 2049. poteku ve verši devíti- slabič. nesprávně m. teků; srov. Alx H 315 a zvláště Alx Víd 6. 2053. neb ve verši sedmislabič. čti nebo; srov. Alx Vid 10. 2055. az ve verši sedmi- slabič. možno čísti aže; srov. Alx Víd 12. 2063. newyeduczye v rýmu s křičiece ukazuje na původní nevědiece (Archiv 10, 590). 2065. zahrzyesty v rýmu s czesty (čéstí) ukazuje na pův. zahřésti. 2067. Ve verši sedmisla- bič. před muží přidej i (Výbor). 2069. dez m. den (Hanka). 2070. Ve verši sedmislabič. před muž doplň leč. 2083. kraly k swemu opraveno podle Výboru; srov. Alx Víd 19. 2085. iakoz ve verši sedmislab. čti jakože; srov. Alx Víd 21. 2096. awsakz ve verši šestislabič. čti avšakože; srov. Alx Víd 32. 2107. gvedyny ve verši devítislabič. v rýmu s výpovědný čti jedný (Výbor, Krok 7, 58). 2112. Nemoh m. nemoz (Hanka, Výbor). 2114. gehoz ve verši sedmislabič. možno čísti jehože. 2117. sta m. sta sve (LF 12, 282 a 283; 19, 89; Krok 7, 58; ČČM 1900,421). 2118. kralowy ve verši devítislabič. čti králi (Krok 7, 59). 2122. inhed ve verši sedmislabič. čti inhedže; srov. Alx Vid 37. 2123. swym = s svým (Hanka, Výbor). 2131. vakzto ve verši devítislabič. čti jakž; srovn. Alx Vid 46. 2132. acz ve verši sedmislabič. čti ače. 2140. swymy = s svými (Hanka, Výbor); vmyesto (u město) čtu wmyesto (v město) z dův. rytm. a podle Alx Vid 55. 2161. znady m. znaty. 2167. bogyeti m. pogyeti (pojéti); srov. Alx Vid 61 (H -P, XXI). 2174. sycz (sic) m. sy (si); srov. Alx Víd 68. 2177. onsluneczne m. otsluneczne; srov. Alx Vid 71.2189. gvez(jež), rel. zájm. absol. ve verši sedmi- slabič. možno čísti ježe n. ježto. 2195. venz ve verši sedmislabič. možno čísti jenžto. 2205. vpolodne čtu wpolodne (v pol.) podle Alx Vid 78. 2206. promeny, podle rýmu wzmyeny (vzmiení) pův. promění. 2207. lyute m. lyutye. 2212. Pakly te m. te pakly; srov. Alx Vid 85. 2214. moczy przybude opraveno podle Alx V 87 (srov. i LF 12, 281). 2216. poledna m. poledne; srov. Alx Víd 89. 2222. sebral v rýmu s přibral ukazuje k pův. vybral (Archiv 10, 590).—Darius možno čísti dvojslabič, jako 943 a 965, nebo troj- slab. a m. ze sve — ž' sč. 2230. wlyby m. w Lybyy (trojslab.) (Hanka, H-P). 2232. k nepokogy podle rýmu obogyu (obojú) pův. k nepokoju. 2247. czepu vrýmu s řěpu ukazuje kpův. cěpu.2250. nykte nebyesye ve verši devítislabič.čti nikte bieše. 2265. tak v porušeném verši sedmislabič. možno čísti také (H -P). 2266. gymyz ve verši sedmislabič. možno čisti jimižto (LF 16, 113). 2269. wsytey m. wsytczy; srov. 1236. 2274. whoru m. wzhoru (H -P; LF 12, 271). Porušený šestislabič. verš možno doplnit: jež vzhóru i také dolóv (Hanka, Výbor). 2276. Nanyemz to m. nanychzto (Výbor). 2280. Ve verši sedmislabič. možno doplnit na zač. i (Hanka, Výbor, Prusík) anebo místo všelikú čísti všelikakú. 2282. sobu = s sobú; wyklydy v rýmu s lyudi 160

Strana 161
(ludí) čti vykludi. 2284. dyegye = dí, praví, říká; tak Prusík; Hanka a Výbor čtou zděje; H -P — a pod. Geb, Slovník I, 639 — spěje. Nejisté. 2288. swu = s svú; swymy = s svými (Výbor). 2290. ta m. te (H-P). 2292. Porušený verš možno doplnit: Tehdyž poče hnáti dále (Hanka a Výbor). 2305. Porušené místo Kromye by .. . tratyl (kromě by . . . tratil) opraveno podle Alx H 336 (LF 20, 328). 2307. chwaty m. chvátati (Hanka, Výbor). — Podle Prusíka koncem verše 2306 končí se i věta. V následujícím verši pak místo náhle čte počě. 2309. V porušeném verši možno škrtnout jedno ne- a čisti: hna s velikem nepokojem (Hanka, Výbor, H - Pečtou s ve- likým nep.; Krok 7, 101: s nevelikém pokojem). S (ne velikem je jeden ze vzácných dokladů instr. sg. skloň. jmen. na -em (Trávníček, Mluvnice 339. — Gebauer, Mluv III, 1, 278, čte -ém a vykládá jako formu dial. z -ým; srov. LF 13, 415). — Tomuto verši odpovídající verš Alx H 347 není jasný. 2315. vpolyu v rýmu s koli čti u poli. Se steinou chybou proti originálu setkáváme se v Al. H 354, takže z toho možno souditi na spo- lečnou předlohu obou rukopisů (LF 11, 61). 2319. wssakz ve verši sedmi- slabič. čti všakže; srov. Alx Vid 93 a Alx H 360.2321. nycz ve verši sedmi- slabič. čti ničse; srov. Alx Vid 95. 2329. az ve verši sedmislabič. čti aže podle Alx Vid 103 anebo až i podle Alx H 368. 2332. gymz ve verši sedmi- slabič. čti jimže podle Alx Víd 106 anebo jimžto podle Alx H 371. 2333. pyczyucz ve verši sedmislabič. čti podle Alx Víd 107 pyczyucze (pyčúce). 2334. peczyugycze opraveno podle Alx Víd 108 na sepczyuce (Krok 8, 282). 2337. Az opr. acz; podle Alx H 374 (Krok 7, 103). 2341. Po tomto verši je mezera asi 6 veršů; srov. Alx H 379—384. 2346. Verš sedmislabič. možno doplnit za slovem pak buď spojkou i (Hanka, Výbor), jak (Krok 7, 145) an. když (Grim-Pelikán). 2348. Iako m. tako (Výbor, LF 19, 89). 2351. ze m. ze sve (že sě) podle Alx V 2401 (H -P) v porušeném verši devítislabič. možno číst ž' sě; promyenyewa v rýmu stává čti proměňává; srov. 1936. Jinak 2350 i 2351 porušují dějovou souvislost a opisovatel je sem asi vložil podle veršů 2400 a 2401, které se částečně opakují (LF 12, 416). 2352. dyety m. dyedy podle Alx H 446. 2353. gyedly lépe snědly; srov. Alx H 447. 2357. zagytra; ve verši devítislabič. asi bylo v předloze pis. gitrzye (jitřě); srov. iutrzie (jutřě) v Alx H 397 (Krok 7, 146). 2358 a 2359. Oba verše jsou porušeny; zněly asi takto: Toho ny král náš dopraví, že nás i životóv zbaví (LF 12, 283). 2362. Místo ze (že) čte H -Pa, Jir4 aj. 2367. ze sye ve verši devítislabič. čti ž' sě; srov. Alx H 410. 2368. nycz ve verši sedmislabič. možno čisti ničse; srov. 618 (Výbor, LF 14, 254, LF 19, 89). 2369. I ve verši devítislabič. možno škrtnout; srov. Alx H 412 (Hanka, Výbor). 2370. Pronyuz (pro ňuž) místo pro něž, ak. sg. n. (LF 12, 283) nebo spíše ak. pl. f. pro něž, t. j. „řěči“ (LF 19, 89). 2372. I na zač. verše z dův. metr. možno škrtnout (Fira, LF 19, 89). 2378. Ikaz m. iakz (Krok 7, 147). 2379. ze sve ve verši devítislabič. možno číst ž' sč. 2380. V lat. nadpisu před tímto v. v ruk. omylem Aristotiles m. Aristander. 2381. Tehdy ve verši devítislabič. čti tdy. 2382. mystr z dův. metr. možno čísti dvojslabičně (an. místo jenž čti jenže). 2394. naskot doplněno podle Alx H 436. 2402. 11 Alexandreida 161

Strana 162
przybychna m. przybyehne (LF 19, 90). 2403. kdyz asi nedopatřením pís. místo již (Krok 7, 148 a LF 19, 90). 2405. promeny v rýmu s pomyeny (po- miení) ukazuje k pův. promění. 2407. swyetlost m. swyetlosty; srov. Alx H 462 (Hanka, Výbor, Krok 7, 148). 2408. prystupy m. przystupy. 2412. slunczem = s sluncem (firt). 2415. za před znamenye doplněno (Krok 7, 148; LF 19, 91); srov. dále 2420. 2417 a 2419. tehdy ve verši devítislabič. čti tdy. 2418. a ve verši sedmislabič. možno čísti ale. 2421. ze vest ve verši devítislabič. čti ž' jest. 2430 a 2432. swe z verše 2432 možno přesunout do verše 2430 před strachy a tím oba verše dosáhnou správného rytmu (Krok 7, 149). 2435. klyda v porušeném verši sedmislabič. v rýmu s lyuda čti kluda a pak místo nezada (nežádá) pravděpodobně nedopsané nežádáchu (LF 19, 91). 2445. lezye, 3. sg. aor. = leze; -ye asi nedopatřením podle předcházejícího partic. praes. drzyemye (dřiemě). 2453. oczemz ve verši sedmislabič. čti o čemže. 2457. Gyezt m. gychzto (Výbor). ZLOMEK JINDŘICHOHRADECKÝ 7. Thyrie čti trojslabič. jako vnové č. 13. se to ve verši devítislabič. čti ž' to; srov. Alx V 1182. 15. knepraztelom m. kneprzatelom. 18. przigieda snad chybou opisatelovou místo prziedgieda, jež se významem lépe hodí do smyslu věty; srov. předjeda na paralelním místě v Alx V 1187. 28. tu 'dalo = tu udalo (událo) (Výbor, LF 12, 279); srov. byt sč událo tu býti Alx V 1197 i pozn. k Alx V 1669. 36. anegedne snad chybou pís. místo nejedny (srov. Alx V 1205) anebo podle skloň. slož. nejedné? 41. zwk = zvuk (srov. Alx B 69). 42. trzaszzl jednoslabič.; stejně v Alx V 1211. 60. nevmíeravu ve verši devítislabič. čti númierajú anebo místo se ty (že ti) — ž' ti. 61. bez naywieky konczie opraveno nawieky podle Alx V 1228 a jak bylo i původní znění. — rzkucze ve verši devítislabič. čti řkúc; srov. i 372. 75. napro- zriedku m. naprozrziedku. 76. orasztwo m. ozrasztwo. 90. powissena asi chybou opis. místo powiessena (pověšena) (Výbor, LF 12, 283 a 284). 94. odeníe m. odienie. 107. zwím = s svým (Výbor). 124. prziszínve = pří- činně, adv. k příčinný, mocně, s velkou mocí; pod Alx BM 170 (jinak čtou a vykládají Krok 6, 434 a Geb, Slovník 1, 175). 128. vprogich m. by pro jich (podle H -P); srov. Alx V 1269. 129. nepotrziel m. neprotrziel (H -P); srov. Alx V 1270. 131. povgmaly m. pogymaly; zobu = s sobú. 136. vzwu sestru podle Výboru „i s svú sestrú“; správně však čte Havlík „i svú sestru a vykládá jako slova vložená do verše jen pro výplň (ČČM 1900, 415). 138. by mína opraveno byl mina (H - P). 139. zobu = s sobú (Výbor). 154. widiety m. wiediety; srov. Alx V 1285 (Výbor). 161. welikey = v velikéj (Výbor); srov. v wely = u veli Alx V 1292. 164. Mezi 164 a 165 chybí asi 690 veršů (16 kolon, 8 str., 4 listy); srov. Alx V 1296—1891. 165. lomiecze m. lomieczi podle Alx V 1892 (Výbor). 166. zmutve m. zmuczie = smúcie podle Alx V 1893 (Výbor). 174. pokonola m. pokonala. 179. S touž chybou opisovačovou (mlade = mladé) i se stejnou její opravou v náležité malé jako 162

Strana 163
v Alx V 1898. 189. ywsiezty = i v úžěsti. 206. ziey m. zie (sě) (Výbor). 222. wzhirde m. wzhirdie. — Za tímto veršem je mezera dvou veršů; srov. Alx V 1928 a 1929 (LF 12, 413). 229. ztyirpiety (Geb I, 293). 238. bez ve verši sedmislabič. čti beze; srov. Alx V 1662. 250. wisie = věžě (Geb I, 194). 252. lztywím ve verši sedmislabič. čti přělstivým; srov. Alx V 1980. 254. zím = s sím (Výbor). 255. pomluvenym m. vpomluweny; patrně vlivem v. 252. 256. zobu = s sobú (Výbor). 258. chty m. chtye (Výbor). 272. Před powiedye doplň mu; srov. Alx V 1987 (Výbor). 273. se zie ve verši devítislabič. čti ž' sě; pod. ve v. 380. Srov. Alx V 1988. 274. neymalo = nemalo; srov. Alx V 1989. 283. wnym nykolik m. wnyem nyekolik. 286. tehdy ve verši devítislabič. čti tdy. 291. Za tímto veršem chybějí asi 4 verše; srov. Alx V 2003—06 (LF 11, 61). 293. vzrziechu m. přijechu; srov. Alx V 2008 (Krok 7, 55). 299. se (že) ve verši devítislabič. čti ž'. 301. toy gmu = to jmu. 305. za- moztrziela = z samostřiela (H -P). 312. podgednu m. pogednu (Krok 7, 57). 320. pracky = praky (Geb I, 446). 331. neztatechzne m. neztatechznye. 328. Za tímto veršem je mezera; srov. 2065—2295 AlxV. 340. vmiestiech. 341 a 342. Porušené verše v úpravě Šafaříkově (Výbor; jinak Krok 7, 102 a Prusík). 347. Tomuto nejasnému verši odpovídá porušený verš Alx V 2309. 353. wladny m. wnadny; srov. Alx V 2314 (Výbor; LF 9, 114). 354. (vp)olu (u polu) místo pův. u poli pod. jako v Alx V 2315. 360. wsjak zie m. wssakfse (všakže) podle Alx Víd 93. 370. Verš téměř zcela nečitelný upraven podle Alx V 2331 (Výbor). 373. zrzkucze m. rzkucze ve verši devítislabič. čti řkúc; srov. 61. 374. wsywotieh m. wsywotiech. 377. odpchzíne m. odpochzíne. 379. Iaks snad místo taks (takž) (Krok 7, 103). 380. Srov. 273. 391. Porušený verš čteme podle opravy v LF 14, 251; by ... sě oblil m. by .. . bie oblil; jinak Výbor I, 1083. 408. chzceme ve verši devítislabič. čti chceme. 410. zie m. szie (ž' sč) podle Alx V 2367 (Výbor). 423. Za tímto veršem chybí jeden verš, který můžeme doplnit podle Alx V 2383: „Slyš to“, vece, „vás všeliký“ (Výbor). 428. Na začátku porušeného verše čte Tr podle Šaf netba (netbá), Výbor n' osta; my však čteme podle vhodnější úpravy prof. Škarky neb tbá. 435. nepromeny podle rýmu chtyeny (chtění) pův. nepromyeny (nepromění). 462. tehdy ve verši devítislabič. čti tdy. 464. (miezi)eczu (městecu) v rýmu se (zw)iecy ukazuje k pův. měsieci. 474. (wpo)lodne v rýmu s ve dne ukazuje k pův. v poledne. 485. fscodu dopl- něno podle Alx V 2419 (Tr). ZLOMEK VÍDEŇSKÝ 4. powzdy nedopatřením m. sě vždy; srov. Alx V 2047. 18. Za tímto veršem mezera 21 veršů; srov. Alx V 2062—2082. 19. kraly = k králi. 37. Za tímto veršem je mezera 21 veršů; srov. Alx V 2101—2121. 38. swym = s svým. Za tímto veršem je mezera 21 veršů; srov. Alx V 2141—2161. 46. vako ve verši devítislabič. čti jak; srov. Alx V2131; v Alx H 313 na pod. místě je vňuž. 47. a doplněno v acze (Krok 7, 59). 55. swymy = 163

Strana 164
s svými. Za tímto veršem je opět mezera 21 veršů; srov. Alx V 2141—2161 61. sobu = s sobú. 73. K mezeře za tímto veršem srov. Alx V 2180—2200; k mezeře za veršem 91 Alx V 2219—2317. 92. Porušený začátek verše [a]cz (ač) — doplněn podle Alx V 2318. 102. Částečně nečitelný verš upraven podle Alx V 2328. ZLOMEK BUDĚJOVICKÝ 4. zlahte m. zlatte = „zlaté“ podle laskavě sděleného výkladu prof. Ryšánka. Jiní čtou žláte n. ždáte, 2. pl. od žláti n. ždáti, což je velmi ne- jisté. Srov. Tr, Glossar sub. žláti. 29. zrady = z zrady (H -P, Traut- mann; Koubek, Výbor a Krok 7, 150 čtou z rady). 34. zdaby v rukop. opr. z pův. zaby (za by). 51. wduíse m. wzduíse (vzdviže) (H -P). 54. netahíl z dův. metr. čti ne-táhl, dvojslab. 59. zechle snad nedopatřením opis. m. zeschlé (H -P); spíše však mohlo by se vykládat jako zzechle = zsechlé; srov. bochník velmi zsechly (Smetánka, Otc 8a; Trautmann 162). — Slovo trscye je jednoslabičné. 60. wzduiehl m. wzduíhl. 69. zwk = zvuk (stejně Alx H 41). 70. z Maczedonye čtyrslabičné. 71. po-bodl dvoj- slab. 75. z Indíe tříslabič. 80. sszety m. sszezty (sčestí). 84. placze m. plecze (ČČM 1841, 339; Výbor; Krok 7, 150). 97. V ruk. bylo pův. kralíu; u bylo pak vyškrabáno. Pod. ve v. 122. 103. vodye = v vodě (Krok 7, 263; Miklosich, Vergl. Grammatik der slav. Sprachen 4, 638 čte vodě). 120. (czlowíeky) obie (bohata) opraveno oba (srov. Výbor; Geb III, 1, 457). 125. rstecze m. zrsíecze (zřiece) (Koubek, Výbor, H -P). 124 a 125. Patrně verše převráceny. Možno čísti: zřiece dvú udactvo na tú. Co jich vzě v životě — — (LF 19, 93). 128. V ruk. bylo pův. gegíu; u pak bylo vy- — ztrátu, - škrabáno. 130 a 131. Pod. bylo v ruk. pův. ziesziu, rsiesziu (sěčiú, instr. sg., řěčiu, 1. sg. praes.). 135. tekl možno čísti dvojslabičně te - kl (LF 16, 113), rozhodně však krwauie čti dvojslabičně krva - vě (LF 12, 284). 157. zsed = sšed, přech. min. od sníti, vztahuje se na Enosa = zahynuv, zemřev (Krok 7, 152). 162. poztanu m. poztawu (Koubek). 183. Nadbytečné panow ve verši desítislabič. možno škrtnout (Krok 7, 154). 191. chzety negednaka m. chzzty negednake; prsiechwalu = instr. sg. přěchvalú; smysl verše: z chlouby vážnosti (k němu) veliké (nejednaké), t. j. chtíce se chlubiti, jak velkou vážnost k němu mají (Krok 7, 155; Výbor a H -P čtou asi méně vhodně jako ak. přěchvalu). 201. toy gmu = to jmu. 206. Gímsto m. gi- místo (Koubek). 208. chutoztyu asi chybou pís. m. chutnostú (Geb, Slovník I, 567). 216. tak opraveno wtak podle verše následujícího (H -P). 219. nes opraveno neb (H -P). 223. poygmiew. 234. Před tímto veršem anebo za ním byl verš s příslušným rýmem k přípřětě (Krok 7, 155). 242. ne bude m. nebylo (H -P). 245. Dyws zie (divž sě) z dův. metr. m. diviž sč. 255. hrohy m. rohy (srov. Geb I, 464). 263. stal = sstál (LF 12, 271). 277. u mlynye. 282. prsibíwaw m. prsiebíwaw (Koubek). 286. za (sa) = jsa (LF 9, 114 a 115). 287. awssaks = a všakž, ale přece (Prusík); srov. ale všako (Alx V 164

Strana 165
328). 288. dyeti (dieti) netřeba považovat za chybu pís. anebo nějakou hláskoslovnou obměnu m. jěti (srov. k tomu pozn. na str. 173). 291. zwe = z své (Koubek). 293. zastupem m. zastupom (zástupóm) (Koubek). 299. prsiechzíl = přěčil z přědčil (Geb, Mluv I, 407). 300. zzwiechchzil = svěčil, ze svědčil. 311. ktoy gho. 321. cromies = kromě ž' (Geb, Slovník 2, 154). 326. ne vdatneho z dův. metr. čteme núdatného; srov. 327; myzzslíw = myslú. ZLOMEK BUDĚJOVICKOMUSEJNÍ 2. nevírneho patrně chybou pís. místo nevíerného (nevěrného) ; srov. nevíerny 73, nevierne 245. 4. ne vyducze = nevyeducze (nevědúce), m. pl. místo du. 6. vmnozí m. vmnozie (srov. 2), z dův. metr. čti v mnozě. 13. myzlilay = myslila - j z myslila i. 21. Interpunkce podle Výboru, H -P; konec řeči k Dariovi. 53. zzyma = s sima (Výbor). 72. Písař vynechal tento verš, zjistil si to však a připsal jej na konci stránky (1b 43); nasvědčuje tomu znaménko a při levém okraji mezi veršem 71 a 73 a u verše 72. 74. míerny možná chybou opis. m. wíerny (věrný) (Geb, Slovník 2, 339). 85. prsirozeneý m. prsirozený. 94. mýrtw čti jednoslabič. mírtv n. mrtv (ČČM 1861, 333). 102. tom m. wtom (Krok 7, 161 a LF 19, 96; podle Výboru: tomu věř). 116. netbtbagie m. netbagie (ČČM 1881, 138). 124. douphayu = doufaju, čtyrslabič. 126. Interpunkce podle Kroka 7, 161. 131. radýgie m. radýegí = radějí. Jinak LF 22, 319. 136 a 137. Interpunkce podle Gebauera; s ním as ve v. 137 čti as = aspoň (Slovník I, 18 a 19). Jinak podle Prusíka, jenž čte as jako a'ž = a že. 141. ktereýs = k kteréjž. 147. zmyrtcý (smirtci), pod. 345 zmýrtcý; těžko čísti smirci, poněvadž se jinak v tomto rkp. c píše cz; je to pravděpodobně opisovačova kontami- nační forma pravopisná vzniklá z podob zmýrtí a zmýrczý; — bylsie m. blysie; byl sě blížě = blížil se (LF 12, 285). 148. zzgísíe (sjižě) m. stiže, 3. sg. aor. k stihnúti (LF 12, 286). Jinak, ale nesprávně Výbor I, 1258 a Krok 7, 208. 150. wzhotowíe m. whotowie (LF 12, 286; 19, 98). 157. Inter- punkce podle LF 19, 97. 170. prsíchzínnýe (příčinně); srov. Alx H 124 (LF 19, 98). 174. umýzl, dvojslabič. 194. sgeho (ž' jeho) ve verši devíti- slabič. čti ž' j'ho. 211. Seý m. se (že) (H -P). 213. rodýl m. nerodýl (Pa- lacký). 222. apo m. a (Palacký, Výbor). 226. wzzíwa podle Zubatého (Sbor. fil. IV, 250) = všívá; ale proti tomu svědčí grafika ruk. BM, kde zz nikdy neoznačuje š, nýbrž s. 233. vieter ve verši devítislabič. čti vietr (jednoslabičně); běží zde asi o formu dial. (LF 16, 111). 243. zmýrsíl v rýmu s uvěřil čti smieřil (Archiv 10,587).244. zíe m. zí podle Výboru, H-P. 249. potaknuý gmu = potaknu jmu. 259. chztemu m. chztnemu (Výbor). 282. andeý gho = ande jho. 283. zobu = s sobú (Palacký). 284. dnech m. dnow. 286. zobu = s sobú (Prusík). 287. ne zztanechzna m. nezztatechzna (Výbor I, 1236, H -P). 293. Nedopatřením vynechal opisovač tento verš a dodatečně ho připsal za verš 303 (4a, 43), ovšem upozornil na toto ne- dopatření na levém okraji u verše 292 a 293. 322. hí m. chzí (či) (LF 165

Strana 166
9, 115). 329. zweho = z svého (Jir3); zbosieý za = sbožie jsa. 330. chtýech m. těch (tak již Výbor 1, 159; ve vyd. z r. 1881 však chtiech; LF 9, 115 n.). 331. zem, pravděpodobně v gen. pl. s dlouhou samohláskou: zém (LF 9, 117). 337. buds (budž) z dův. metr. m. budiž; pod. Š 85. 342. víernej = v věrnéj (Palacký, Výbor). ZLOMEK MUSEJNÍ 12. Interpunkce podle Kořínka. 13. gmaa = jmá. 16. odolaa. 17. za- wolaa (patrně vlivem odolaa ve verši předcházejícím) m. zawola (zavola). 20. Instr. pl. motyky místo motykami (srov. Geb III, 1, 182). — Za tímto veršem je mezera (LF 10, 276). 26. af by = as by, aby asi (H - P, Geb, Slov, 1, 18; nespr. čtou Hanka, Výbor až, Prusík ač). 29 a 30. Na pravém okraji jsou napsána slova: hic Medates nunctios ad 1 atrem Darii misit gratiam ab Alexandro. 36. kmyetyczye m. kmetyczye. 40. Za tímto ver- šem je opět menší mezera (LF 10, 276). 41. zprostrzy (zprostři) m. zprosty, t. j. odpusť jim, promiň jim (LF 10, 276, pozn. 3; Krok 7, 213). 47. ykak opraveno vkaka pro rytmus a podle předcházejícího verše; mysl, jednoslabič.; twirdna. 56. Nezda my sie ve verši devítislabič. čti nezdá sě. 58. obdyrzala. 60. V rkp. za 20. veršem na 2a je latinská glošsa: Rex Alexander dirigit in Persiam. — Za tímto veršem je opět malá mezera (LF10, 277). 76 a 77. Na pravém okraji je napsáno: hic applicauit Alexan- der ad aquam Araxem. 80. Za tímto veršem je zase velká mezera (LF 10, 277 n.). 81. O mezerách, které se vyskytují v textu po v. 85, 91, 96, 102, 107, 113, 118 a 124, a o obsahové souvislosti další rozkouskované části viz LF 10, 285 n. 83. pyrsy v ruk. opr. z prsy. 99. znesty (znésti); z- z s- před n. 105. vakz = jakžs'. — wazal opraveno uwazal (Výbor). 106. hyrdost. 117. odaly (odáli) m. otdáli. 122 a 123. Podle Kroka 7, 214 slovo pravé z verše 122 se má zaměnit za ruky ve verši 123 a naopak ruky za pravé. 123. stwyrzenye. ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV 1. Před tímto veršem možno vidět v rkp. konečky několika písmen. — fvrdczíe s -yr- (= -ir-) za slabikotvorné r; tak i v jiných případech s jedi- nou výjimkou ve v. 90. 2. Verš devítislabič., značně poškozený. Snad možno čísti teče m. přiteče (Trautmann. — Kořínek, 16, čte přitče = přiteče, pod. jako v Alx V 1594 vytče = vyteče, což je nemožné). 4. Verš porušený upraven Šafaříkem: nateka = náteka, g. sg. od subst. nátek = rána. Přelož: a on (lid) by rád utekl před ranou. Nejisté. Jinak Kořínek 16. 15. snesczastnym možno čísti s nesčastným. — V zlomkovitě zachovaném rukopise s četnými verši neúplnými anebo nečitelnými jsou větší nebo menší mezery za v. 15, 24, 28, 41, 56, 71,80,82 (LF 10, 299—301, 398—400). 166

Strana 167
16. Verš porušen, neúplný. 17. Podobně. 24. Nedá se čísti. 28. vpadl (= u-padl), dvojslab. 29. Následuje 5 zcela nečitelných veršů. 39. ze kak- kolwyek ve verši devítislabič. čti ž' kakkolvěk. 42. odtyczy = otěži, a. pl. (otěže); srov. Gu 9, 331 (LF 20, 293). 60. mysl, jednoslab. 64. Na pravém okraji je psáno: hic Alexander cecidit in ciuitatem. 72. Podle Šafaříka: . .. genzto w k . . e; jinak Krok 7, 259 genzto wk'ale = u krále. Porušený verš nesrozumitelný. 73. stogíu v porušeném verši opr. podle Šafaříka stojí (Geb, Mluvnice I 217); sveka (sěka), přech. přít. k sieci. sěku (Šafařík, H-P); podle Prusíka (Krok 7, 259) sčká, 3. sg. prs. od sěkati = sieci. 81. Před tímto veršem je vidět ještě zbytky jedné řádky. Na pravém okraji je pak napsáno: hic Alexander vocat medicum ad se. 82. Z následu- jících šesti řádků podávají H - P ještě poslední písmena: -y, -y, -u, -elu, -a, -a. 85. budz z dův metr. m. budiž; pod. BM 337. 88. mystr, jednoslab. 90. podrzyety; jediný doklad, kde je slabikotvorné r označeno jako r. 91. smyrtedlna (smir-tedl-na), trojslab. 94. uwyetsy z dův. rytm. možno čísti v větší. 96. Následující řádek se již vůbec nedá čísti. 167

Strana 168
POZNÁMKYK VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ 1. Tím ze jmene (obzvláště) věhlasným člověkem se míní Šalamoun. Parafrází jeho výroku (podle knihy Přísloví, 30. kap., v. 18—20) se začíná úvod stč. Alexandreidy. Ovšem přímým inspirátorem a pramenem nebyl výrok z Písma, nýbrž prozaická předmluva Gu (Janouch, Věstník, 15—18). 11. plazi, 12. lazi, 13. wstupi = 3. sg. aor. (Krok, 7, 259; jiní čtou 3. sg. praes. plazí, lazí, vstúpí; tak Geb, Slov I, 184 sub člun, 397, sub had; Trautmann, Glossar). 49. zloby = gen. sg. subst. zloba (podle Prusíka zlobi, g. sg. od f. zlob). 74. Výraz ovšem divné krásy je v naší básni jakýmsi trvalým epithetem všech krásných žen; srov. dále v. 782 (LF 63, 286). 77. Přelož: která (žena) si z přirozené povahy a náklonnosti vede ukázněně (LF 12, 269). 78. Smysl: ukázněné ženě není třeba časté bázni, t. j. žena ctnostná nemusí se báti často, ale někdy přece (LF 12, 269—270). 103. Smysl: když někomu přenechává, svěřuje své věci (LF 12, 270). 110. pyče poručené (roz. ženy) čstnosti = naříkaje nad ctností ženy, kterou svěřil do ochrany Pauzoniášovi. Výbor a Krok 6, 338 čtou — asi neprávem — po- rušené; pod H -P. 143. jehož kto neslýchal = (čehož) co nikdo neslýchal. 146 a 147. Pravděpodobný smysl: Když bude bojovný zápas (poběda) ve zlém, t. j. když se bude zle vyvíjet, nikdo nic (roz. moudrého a prospěš- ného) nepoví, jen každý: ..... (LF 12, 270). 152. jé = jí; v jehož slávě (doplň) „bylo“ jí (zemi) státi (LF 9, 105). 171 a n. Smysl: ... bych me- čem utočil krvi (g. sg.), prolil krev svého vraha, toho, jenž... Verš 173 je vložen asi jen pro rým (LF 9, 105). 187 Smysl: ani mu nedorostl mnohý zoubek. 186. netvrd v nohy, roz. jest = nenie tvrd (LF 10, 249). 197. Smysl: znáš pravou stránku, podstatu cti (čsti líce). 200. by nemohl = bys nemohl. 229. Smysl: potok se rozvodní. 234. sedí, roz. sedí na svém, má svou vlastní usedlost, majetek. 237. Smysl: kdo je poctivý, opravdový ve své věrnosti, kdo je opravdu věrný. 240. Smysl: jsou hodni úcty. 259. Přelož: budeš mu druhem. 260. přěd zástupem, roz. „v bitvě“. 279. Přelož: zachovávat radu, šetřit rady. 282. Nesprávný výklad verše, předpokláda- jící zvláštní význam slov: lékař = ptáčník, sěč = mýtina, paseka, v LF 14,40—43.283. Přelož: pták rád poslouchá, kde to skřečí, křičí, hlasitě volá. 286. Přelož: jenž vím (co je) nejlepší pro tvou čest. 365. všie péče nejmaje = žádné péče nemaje (LF 9, 106 a 107).383. lepším = nejlepším. 397. Rozuměj: kteří hledali nepokoj, žádali si boje, války. 403. pro ty, roz.: přes to, že je měl. 406—8. Smysl: Celá země řecká se zhrozila moci Alexandrovy, ale jedno město (Athény) dodalo si odvahy, smělosti, po- 168

Strana 169
mýšlejíc na odpor. 417. v tom miestě = na (tom) místě. 439—443. Smysl: Od Athén vyslal Alexander posly k městu Thébám, jehož obyvatelé také (jako předtím Athény) byli proti němu, nepřátelsky s ním smýšleli, vzka- zuje jim, aby se rozhodli, chtí-li ho přátelsky přijmouti, nebo nepřátelství vypověděti (LF 12, 272). 447. Přelož: skoro, téměř nepomeškavše, téměř bez meškání, hned (kázali .. .). 454. v téj řěči = v té věci, v tom. 470. ne- přietel = Alexander. 479. ani potaz, ani rada doplň nenie, není. 520 a 521. Přelož: kteří nějak nestačili nebo se nevyznali ve válce, v boji. 524 a 525. Přelož: .. byla již ukončena veškerá práce na korábech. 545. v šíři = na širé moře. Přelož: . . . když koráby vypluly na širé moře (LF 19, 80). 552. ceste, gen. sg., S-e snad dialektickým anebo chybou pís. místo -y. 557. Do- plň: byla. 564. tu řěč = tu věc, to; srov. 1967 a Alx H 237. 571. vesla, 3. sg. aor. od veslati = vyslal, poslal; proti tomu v násled. verši vesla subst. 582. Přelož: (král) vrhl kopí, až nehybně trčelo, utkvělo v břehu (Zub., Sbor. fil. VI, 102). 595—597. Přelož: neboť když se člověk unaví a dostane se mu chvilky oddechu, ani na děti ani na domov nevzpomene. 601. Slovo moře vedle okceána pochází z glossy v předloze našeho básníka (Krok 6, 389). 609. slovutnějšie = nejproslulejší, nejslavnější. 617. Přelož: čehož v našich zemích není. 646. ty chápeme jako n. pl. f. (k ženy) (Krok 6, 390); možno však vykládat i jako g. sg. tý (z té — vlastně tvar dat. a lok. častý i ve funkci gen.; k potopy) (LF 19, 81). 668. v téj straně roz. v Asii. 670. Smysl: až by ses snad i odradil, rozmrzel, anebo: až by tě to snad i omrzelo. 679. jako sč leče (3. sg. aor.) = velmi se polekal. 716. Hlavní věta je spojena spojkou a s předcházející větou vedlejší. 736. Jsou to bohyně: Afrodite, Athéna a Hera. 744. kraššie, n. sg. fem. kompar. ve smyslu superl. = nejkrásnější. 756. a také = a rovněž tak, stejně tak. 760. bych = kdybych, kéž bych. 817. hostaven s prothet. h — snad původně dial. = ostaven. 820—822. Smysl sentence: Jako neposekáš louku nikdy tak čistě, aby po kose nezůstaly proužky neposečené trávy, právě tak zřídka najdeš krásnou ženu bez nějaké úhony (LF 63, 287, pozn. 25). 869. Smysl: má mysl byla na vahách, nerozhodná. 879. v lesi, snad dial. podoba stč. = v lese (jako podnes v nářečí jihových. čes., han. anebo mor.-sloven.). 893. vidal místo viděl podle slyšal, držal. Pod. 918. 900. Přelož: ale rozuměti tomu nebylo mi dopřáno (poněvadž nápis byl psán neznámými literami). 944. přitiehl (dvojslabičně) m. přitáhl pro rým; ze stejných důvodů ve v. 1385 přitáhli m. přitiehli. 955. toho rozuměj boje, tedy srdce bojovné. 966. Přelož: jehož moci se nic nevyhne, nic neujde. 969 a 970. Smysl: vzkazuji svou milost, radě ke cti i pokoji. 977 a 978. Přelož: Dal ses na vojenský život, varuj se, dej pozor, aby se ti nezprotivil (podle Tr, Glossar 101); abys před ním neztratil stud, aby sis naň příliš nenavykl (podle Trávníčka); nebo spíše: aby ses zaň nestyděl. 1035. siesti = sednouti si (na koně.) 1046. Smysl: nedá se vypočítat to celé množství. 1093. v nichž = takže v nich. 1097. v němž by = jako by v něm. 1099. by = kdyby. 1150. Alexander roztal mečem pověstný uzel gordický u vozu v chrá- mě Diově. Český básník však neporozuměl, že je tu hlavní věcí uzel, a místo 169

Strana 170
o uzlu mluví o „kolech“, t. j. o vozu. 1158. Kola, o kterých se zde mluví, ne- ustavil král Mida, nýbrž jeho otec (Midae pater), Gordios. 1167. Přelož: roz- tal vůz, až se celý rozletěl, rozpadl. 1176. do Tyře (= do Tyrie Alx H 7). Básník nedopatřením četl in Tyriam místo Ancyram (Ancyra, dnes Angora, hlavní město v Turecku). Srov. však dále v. 2007 a Alx H 292, kde jde skutečně o město Tyrus. 1183. 30 mil = více než 90 km. 1207. jakž sě zdáše, by ... (tak) že se zdálo, jako by ... 1215 a 1216. Přelož: táhlo vůz, jenž jest pohanům velikým předmětem víry, nábožnosti, osm koní. 1234. jež, relativ. zájm. absol. = již, kteří. 1257—09. Ve větě, „Málo dále... v zá- stupě“, musíme si domyslit výrokové sloveso (biechu), jež v Alx v popisech a líčeních bývá vypuštěno. Tak na př. hned dále ve v. 1261—64. 1260. jež, relativ. zájm. absol. = již, kteří; diechu = šli. 1304—09. Pravděpodob. smysl: Není tak těžkého boje, abys ho nemohl vyhrát, budeš-li pamětliv své šlechtické, rytířské mysli, jak je důstojna, aby byla obnovena, n. jak je důstojno ji obnoviti v nynější válce, v níž je sluha proti pánovi jako mladé zvíře plovoucí proti vodě, neboť nakonec utrpí škodu (LF 19, 84 a 85; Slav. Rundschau 10, Ia, 30). 1315. Přelož: že mi nijak neujde. 1331. Pře- lož: uklidněte se, upokojte se mým snem. 1360. skony = z koní (H -P); čtení s koni je nesprávné, poněvadž ve stč. bývá instr. pl. jen koňmi; tak je také vždy v Alx. 1371. Přelož: bys ty neunikl jeho meči. 1385. přitáhli m. přitiehli pro rým; srov. pozn. k v. 944. 1394. Smysl: na onom (železa =) železná brnění a zbraně řinčí. 1408. vzváza roz. helm na hlavu, t. j. úplně se připravil, přichystal k boji (a všem svým totéž rozkázal). 1410. o něm = okolo něho. 1411. poprnu, 3. sg. aor., přiletěl, přihnal se; roz.: Alexander. 1424. Smysl: neodváží se hnouti, pohnouti. 1434. stavěti roz. vojsko k boji. 1437. Smysl: kdo jedná krotce, rozvážlivě. 1439. Smysl: pojal tento úmysl. 1440. viece lidí mnoho = mnohem více lidí. 1455. v pravé strani (lok. sg. snad dial. pův.) = na pravé straně. Srov. k vojni ve v. 1673. 1456. biechu stavani (pro rým m. stavěni) = byli postaveni. 1498. přišal; srov. došal 1643, nešal 2239, ale šel (Alx B 170). 1500. Smysl: dnes válka se končí. 1512. sebe = od sebe. 1519. strach doplň jest: jest strach, obava, možno se obávati. 1539. lepší = nejlepší. 1540. koruhwy, snad n. pl. korúhvy podle ryby, ale možná i korúhvi podle kosti (Geb, Mluv III, 1, 340). 1632. budieše bez něho = bylo by bývalo po něm. 1669. tu 'divieše m. udivieše = (Řeky všechny) tam udivoval, úžasem naplňoval. Podobná elise není v stč. památkách řídká; srov. Alx H 28, Alx BM 160, Alx V 1476 a j. 1673. k vojni (dat. sg.) = k vojně, k válce; srov. 1455. 1699. jež = jenžto; pod. 1704. 1738. Přelož: síly mu téměř ještě přibylo, jeho síla takřka ještě vzrost- la. 1747. Přelož: Nejeden umřel, když nebyl ještě čas, před časem. 1748. on = onen. 1752. po sem = za tímto. 1760. po sobě = za sebou. 1787. ssěde (aor.) jemu s koně = sesedl s koně pro něho (t. j. pro krále, aby mu pomohl). 1801 a 1802. Přelož: takže, jestliže někdo unikne meči, běží přece do řeky na smrt. 1804. jeti doplň: je mu (jeti), musí (jeti). 1806. však jmu vždy nezbýti škody = nenie zbýti škody = nikdy však mu nelze unik- nouti škodě. 1821 a 1822. Přelož: právě tolik, ne o nic méně, kolik jich 170

Strana 171
z boje schází, co jich padlo (nenie asi místo nebylo pro rým). 1829. Smysl: neboť asi mnoho nescházelo, aby . . . 1831. bě .. . stali = ustali, přestali, zastavili se. 1848. Smysl: neboť je kořist přetížila. 1851. Smysl: všichni byli unaveni braním kořisti. 1854. vždy nesyta = nikdy nesyta (Alx S 55), roz. jest = nikdy nenie syta (LF 10, 249). 1860. velmi dráže = mnohem dražší. 1870. Přelož: a zítra budeš mrtev. 1888. jéj viděti doplň bylo = bylo jí viděti, viděla. 1900. Stáchu . . . v smutném líci = stáli, byli smutni; oblíbené rčení v stč.; srov. Alx BM 328. 1938. tvój přiebytek roz. bydlení, přebývání, život na tobě. 1942. na tvém kole roz. kolo osudu, štěstěny 1947. Smysl: podáváš se, nabízíš se zprvu lehko, bez obtíží. 1971. V pův. podání neběželo o plat, nýbrž o poklad (srov. Gu 3, 260 podle LF 12, 413 a Alx H 245). 1983. Smysl: ale zle to skončilo, špatně to dopadlo. 1996. Smysl: a nadešel den sedmý. 2009—11. Smysl tohoto trojverší: Kdo může odporovat tomu, komu Bůh přeje? Takovému člověku nic neodolá (LF 12, 282). 2013. Smysl: chystají se k obraně, k odporu. 2035. Smysl: kázal, aby běželi kopáči (kteří by podkopali zeď). 2047. a však = ale přece; stejně Alx Víd 4; pod. a všakž Alx B 287. 2063. nevědiece místo nevědúce pro rým s křičiece. 2073. Roz. ani jedna hlava, nikdo. 2134—36. Přelož: V ten čas bylo by po městě, kdyby se lépe nerozmyslili a neuzavřeli mír s králem. 2174. Přelož: kdyby to byl mořský proud, moře. 2177. spály, pův. vzpály; srov. Alx Víd 71. 2181. Smysl: koně ubili, t. j. kopyty udupali, ušlapali a pod. (LF 14, 250). 2189. jež užito absol. místo pl. n. m. již. 2190. (šest dní) pominuchu; pl. pro rým; srov. 1995, 2187. 2202. slunce spěje z hory vzniklo z představy slunce je za horou, t. j. za obzorem; přelož: když slunce vychází. Pod. ve v. 2209 přelož: když slunce zapadá. 2212. té roz. horkosti. — Verš s rýmem k 2211, stylisticky ne zvlášť obratný. 2214. jéj roz. hor- kosti. 2215 a 2216. Smysl: studenosti vodě přibývá, až je tak chladná, jako bývá v poledne. 2220. Před tímto veršem si doplň: a to by byl jistě vykonal (kdyby to nebyl změnil posel). 2231. lidu obojú (gen. du.) = lidu s obou stran, jich obou, t. j. Alexandrovu i Dariovu. 2244. Smysl: nic mu nebyla platna jeho neobratnost, nezpůsobilost. 2254. Smysl: nebyl, kdo by hroma- dy země, velké hroudy na poli roztloukal, nebo snad spíše: kdo by kydal hnůj na poli. 2257. Staré domy bývaly pletené. 2289. na ný straně = na oné straně. 2303. ale zamyšlenie hrubé doplň bylo = ale záměr velký byl. 2304. K větě domysli: a byl by je (zamyšlenie) jistě provedl. 2305. Přelož: leda že by se mu život končil. 2321. Smysl: v tom se vůbec nedá zmýlit. 2337. Smysl: jestliže z nás každý obětuje život. 2364. Přelož: Lépe jest, aby on sám umřel za nás. 2373. takú řěč = takovou věc. ZLOMEK JINDŘICHOHRADECKÝ 7. Viz pozn. k Alx V 1176. 14. Viz pozn. k Alx V 1183. 21. Babylonský roz. „babylonský král“; srov. král Darius Alx V 1190. 38. Viz pozn. k Alx V 1207. 46 a 47. Viz pozn. k Alx V 1215 a 1216. 62. Přelož: ale v té 171

Strana 172
věci, v tom se mýlí. 82. oba poly, n., a. du.; zde ak. ve funkci adv. „s obou stran, vně, zvenku i uvnitř“. 85. Smysl: tak bylo na něm (Dariovi) znáti, byl tak skvěle vypraven, že ... 108. Počet vojínů 20 000 je v rozporu s pa- ralelním místem v Alx V 1259, udávajícím číslo 10000 ve shodě s Gu (II, 120).141. Slovem junošěmi překládá čes. básník lat. pellicibus (Gu II, 129); srov. pellex = milenka; ale ani jinak dobře nerozuměl celému místu (Prusík, Pramenové, 40). 142 a 143. Tyto verše nedávají dobrého smyslu, snad je před v. 142 mezera anebo oba verše vznikly jako nadbytečný pří- davek českého zpracovatele (LF 19,92). Spíše však podle Arn. Krause možno rozumět místu takto: (Král vezl tolik junoší), co jich padesát vozů utáhlo. V. 143 je pak pouhou výplňkou (LF 21,472). 143. že jmu k boju nená- hlo doplň by, bylo; roz.: že do boje nespěchal, nechvátal. 149. Smysl: jenž (roz. zástup) se nedal spočítat. 171 a 172. Smysl: ona (již) neměla svého mu- že, tato svého rozmilého přítele. 209. Smysl: na něhož se snesla veškerá žalost. 257. Viz pozn. k Alx V 1983. 282. v téjž řeči = v tom, zatím, mezitím. 285. Viz pozn. k Alx V 1996. 308. Přelož: .. . nic v mysli nezakolísav. 313. Domysli: tekú = běží, letí; srov. Alx V 2044, H 315, nebo poteků = přiběhnou, přiletí; srov. Alx V 2131 a Víd 46. 334. Viz pozn. k Alx V 2303. 339. polí = hoří; srov. ohněm polí Alx V 2298. 341 a 342. Neúplné a nikoli naprosto spolehlivě doplněné znění veršů nedovoluje zachytit přesně jejich smysl. 346. Smysl: (jako ten, jenž...) počítal stejně se ziskem jako se ztrátou. 367. úsi (lna) diela, gen. sg.; oprava s hlediska syntaktického ne zcela bezpečná. 374. Smysl: jestliže se v životech vyčerpáme, jestliže ztratíme život. Srov. Alx V 2337. 378. Smysl: ani pro lakomství nic ne- opomine, nenechá na pokoji. 381. po čěsiech = po časech, podle časů, dob. 395—398. Smysl: neboť to znamení, které vidíme, neznamená již nic jiného, než že zítra vždy (za všech podmínek) boj ztratíme. 399. Viz pozn. k Alx V 2364. 450. Přelož: . . . to vše je omyl, klam. 481. zmiše = 3. sg. praes. od zmisati = zmizí. ZLOMEK VÍDEŇSKÝ 49—51. Viz pozn. k Alx V 2134—36. 68. Viz pozn. k Alx V 2174. 75. Viz pozn. k Alx V 2202. 85, 87—89. Viz pozn. k Alx V 2212, 2214—16. 95. Viz pozn. k Alx V 2321. ZLOMEK BUDĚJOVICKÝ 12. v téj řěči = v té věci, v tom. 23. vezřiece, partic. absol. = když se podíval, pohleděl. 28. on = onen. 41. straně na bě = na obě strany. 47. ve všiej řěči = ve všem. 54. Přelož: sotva by někdo mohl hnouti okem, mrknouti a již... 76. Omylem našeho básníka mluví se o „velbloudu" místo o „slonu“. 81. zetřě (aor.) kopie = roztříštil kopí. 105. on = onen. 172

Strana 173
109. jímž = ćímž; ho ve význ. přivlastňovacím = jeho. 120—124. Smysl: oba lidé vznešení, v nichž (v ňůž, lok. du. m.), t. j. jejichž smrtí, utrpěl ten král pohanský (=Darius) i všechen jeho lid velkou ztrátu, povážíme-li jejich udatnost (LF 19, 94). 128. její z jejú, gen. du. od zájm. on = jejich (dvou). 142. Smysl: kteří (t. j. dábli) se domnívali, že se země smluvila, chtíc... 147. Na tomto jediném místě je zmínka o bohu Plutovi; jinak se autor Alexandreidy zásadně vyhýbal jménům pohanských bohů (Lang, Zpráva gymn. v Příbrami, 1881, 11 n. a Janouch, LF 63, 1936, 283). 148. Přelož: neboť v tom boji málokdo byl zachován, zůstal. 157. Přelož: umřev, zahynuv (t. j. Enos) mezi nemalým počtem zabitých. 170 a 171. Přelož: takže, kudy šel, tudy běžel před ním lid, prchaje v hrůze. 172. dobrodružnie dle chvály = (kteří se) pro slávu rytířskou (mocně potýkali). 177. (mnohý) . . . dřěl sedlo ostrohú (humor. obrat) = padal s koně. 191. přěchvalú čsti nejednaké = chlubíce se, jak mají velkou vážnost k Alexan- drovi. 198. lepšieho = nejlepšího. 202. a to vše doplň: bylo. 234. Před ver- šem 234 nebo za ním chybí verš, rýmující se se slovem přípřětě; Prusík — ve světě. 238. K vý- (a před tím Krok, 7, 155) doplňují jako 234a- kladu tohoto pesimistického verše, vzniklého z potřeby rýmu, srov. ČČM 70. 1896, 467. 249. Podle proroka Daniela beran vyznamenával krále medského a perského, kozel krále řeckého, t. j. Alexandra. Ovšem kozel nepřišel „od pólnoci“, t. j. od severu, nýbrž od západu. 252. příti = přijíti. 253. kozlu (o jednom rozě) vztahuje se na jemu ve v. 251. 254. po zlu = na neštěstí. 262. by = kdyby. 267. zradiv sě = dav se zraditi, zrazen. 277. přelož: o čemž kdyby ve mlýně něco hudli, hráli — smysl: kdyby se na- darmo, zbytečně namáhali. 283. Přelož: kdyby byl ho tehdy někdo napadl. 286. Smysl: čím se domníval, že je čilejší. 287. a všakž, kak ne rad = ale přece, ač nerad. 288. musi ven dieti na pole netřeba čísti jěti (podle LF 12, 285), nýbrž dieti má zde asi význam tak indiferentní, jaký se předpokládá u dieti = „dicere“. Přelož: „musil ven na pole“, doslova „musil ven dělati na pole“ (Zubatý, Sbor. fil. II, 1911, 69, 70 a 72). 290. na sarapských polích podle lat. Satrapenis arvis. 319. o sobě = pro sebe, z vlastního popudu. 321. čin této nadsady = skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohližitele. Smysl v. 321 a 323: leda to, aby skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohli- žitele, byl na postrach těm všem ... 326. Přelož: úmyslem, žádostí srdce nestatečného an. myslí neudatnou, nestatečnou. 342. Přelož: čehož stateč- nější neužije. ZLOMEK BUDĚJOVICKOMUSEJNÍ 7. ke všěm ... neúfásta (3. du. impf.) = k nikomu neměli důvěry. 13. myslilaj = myslila i. Přelož: Co do toho, jestli bychom myslili, uvažo- vali (1. du.) i déle, ještě déle. 17 a 18. Smysl: co jsme (my dva) vykonali, k tomu nás vedl nejlepší úmysl. 23. staczi (stáci) pravděpodobně dial. m. státi; pod. ugísczil (ujiscil) 25, nezchzizcyl (nezčiscil) 26, myloſcy (mi- 173

Strana 174
losci) 41 a j. 24. Smysl: že my dva přece nezůstaneme na živu, že přece život za tebe položíme. 26. svět zde podle Prusíka = světlo. Srov. LF 18, 379. 35. postavú smutného lícě = se smutnou tváří. 54. vozatajóm preč ponuče, roz. jeti = pokynul, aby jeli dále. 60. 3. du. kondic. přít. by dotiehla m. dotáhla pro rým se střěhla. 66. chtělo = mělo. 86. tvú čstú = důstojností, hodností od tebe danou. 98. na něch = na oněch. 121. Smysl: nemohl v ničem té řeči vyhověti. 137. po mně = o mně. 145—178. K výkladu velmi nejasného místa, jen zcela volně sledujícího svou předlohu (Gu 6, 525 n.), srv. LF 19, 97 n. a Tr, Glossar, 143 sub ujistiti. 148. svú moc stíže = do- stihl svou moc, t. j. přijel ke svým lidem. 151. ujisci, dial. podoba stč. ujisti (3. sg. aor.) = ujistil (roz. krále svou věrností). 159 a 160. trúce sč... a mieniece ... přelož větami: když se tam dral, sápal na Patrona a usiloval o jeho život pro ona (pro na) slova. 168. že výsledné = (tak) že. Přelož: že neměl na něm úspěchu, že si na něm nic nevzal, že mu nic neublížil. 174. úmysl zlého činu = zločinný úmysl. 176. čstný kmet, roz. Darius. 177. že příčinné = poněvadž. 178. tu čas. = tehdy, té noci prvé; jakž příč. = poněvadž, protože (jako ve v. 153) an. by to mohla býti chyba m. všakž (LF 19, 99). Smysl verše: ale se to tenkrát vůbec nestalo. 180. lehše, n. pl. přech. min. od léci, lehnouti, ulehnouti. 184. zámutný rozprach = turbulenta seditio (ve význ. konkret.) (LF 19, 99). 187 a 188. Smysl: (Bessus) po celou noc si nedopustil, aby se s někým setkal, a vždy jen chtěl vyčíhat příhodnou chvíli k vykonání svého záměru. 201. ten = nom.; zisk = akus. 244. na ny = na nás, proti nám. Smysl 244 a 245: když jsi lidem tak nevěrným neuvěřil v tom, co proti nám směřovalo. 246. jímž = před nímž. 262. Přelož: když bylo šlo (slunce) nikoli svým obvyklým způ- sobem. 287. nestatečna, tvar jmenný (Výbor 1, 1236, H-P, Prusík). 294. Smysl: bez jehož vůle se nic nestane. 296. k němuž = k čemuž. 315 a 316. Smysl: Povolil jsem kdy komu, aby někdo jiný, patrně nevinný, za něj byl odsouzen? (LF 26, 241). 317 a 318. Přelož: Či jsem byl ten, od něhož kdosi nebyl vyslyšen ve svých pokorných prosbách? 325 a 326. mnú, nepomniece na to, bylo jí sbožie otjato: partic. vazbu absolutní přelož větou: a ode mne, který jsem na to nepamatoval, byl jí majetek odňat? 328. v smutném lícu = smuten; srov. Alx V 1900. 330—332. Smysl: Budiž těch (kterým jsem ukřivdil) více anebo jen jeden, což bylo (obce) lidu mých zemí, ať vystoupí a na mne žalují (LF 9, 117). 345. Přelož: Ten ať spíše zemře, .... ZLOMEK MUSEJNÍ 26. as by = aby as, aby aspoň. 67. on = onen. 86. nenie kto slovce při- dada = kto by přidal. Smysl: že není, kdo by ho nějakým slůvkem potěšil. 103. Pro porozumění před tímto veršem doplň: Potkala mě hrozná nehoda, ale raději ji snáším, nežli... 112. N. pl. hrady (s — y v rýmu s všady; Gebauer, Mluv III, 1, 47). 114. v tom roz.: co mi bylo způsobeno, co se mi stalo. 118. Smysl: ať vždy, stále čeká, že ho stihne totéž, co mne. 174

Strana 175
ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV 1. Předtím doplň asi: naskytl se mi nepřítel (Kořínek 14, pozn. 18; LF 10, 299). 2. Roz.: přiběhl, přiletěl na levé křídlo vojska. 4. An = a on; roz. lud (lid). 6. Nedopatřením českého básníka mluví se „o velbloudu“ místo „o slonu", pod. jako výše ve zlom. B ve v. 76. 8. si, n. pl. m., tito, roz. Řekové. 43. stěži, 3. aor. od stěžiti. 44. svú přípřětú, roz. hrůzou, po- strachem, který kolem sebe šířil, budil. 50. žha roz. blesk. 54. on roz. Alexander. 55. Srov. pozn. k Alx V 1854. 58. státi roz. „na zdi“. 60. mysl náhlá = prudká. 88. Imperativ rači v rýmu s rozpači. 90. Smysl: („Králi, rač toho svým lidem popřáti) aby tě mohli na chvíli podržeti, ... 175

Strana 176
LITERATURA 1. O vydáních české Alexandreidy viz v Úvodě na str. 24 n. K tomu ještě doplň kritiky vyd. Trautmannova od J. Zubatého, LF 44, 1917, 122 n. a od Fr. Pastrnka, Archiv 37, 1920, 234 n. Pro srovnání s předlohou latinskou a s Alexandreidou německou jsou důležitá vydání: M. Philippi Gualtheri ab Insulis, dicti de Castellione, Alexandreis od F. A. W. Mueldenera, Lipsiae 1863; Wendelin Toischer, Alexander von Ulrich v. Eschenbach, Tübingen 1888. Bibliothek des liter. Vereins in Stuttgart, sv. 183. 2. O době vzniku stč. Alexandreidy, o jejích pramenech a o otázce vzá- jemného vztahu mezi jednotlivými rukopisy a souvislosti Alexandreidy s ostatními čes. památkami, o problémech kritiky a výkladu textového, o verši a o esteticko-básnickém a historicko-literárním ocenění: Al. V. Šembera, Kdy a od koho jest sepsán Alexander český. Sitzber. d. k. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften 1859, 30—36. Jos. Jireček, Kriteria jazykoslovná k ustanovění věku staročeských pa- mátek. ČČM 1861, 35, 190—198. Fr. Pastrnek, Zur altčech. gereimten Alexandreis, Archiv 12, 1890, 312—315. Ant. Havlík, O významu slovných shod rýmových pro poznání pří- buznosti skládání staročeských, ČČM 70, 1896, 441—472, a ČČM 74, 1900, 404 n. Emil Smetánka, Kdy byla skládána česká Alexandreis. LF 26, 1899, 234—248, 357—365. P. Váša, Kdy byla skládána Alexandreida. ČMM 33, 1909, 1—13, 128—146. R. Trautmann, Zur Einleitung der altčechischen Alexandreis. Archiv 36, 1916, 431—435. Ota Dubský, Zajímavá analogie staroprovençalského sirventesu s úvo- dem k české Alexandreidě. L F 58, 1931, 295 n. V. Nebeský, Alexandreis česká, Č Č M 1847. 21, II, 1—24, 138—158. K. W. Titz, Ulrich von Eschenbach und der Alexander boëmicalis. Jahresbericht der Lese- und Redehalle d. deutschen Studenten in Prag 1880—81. Prokop Lang, Jakou měrou držel se skladatel zbytku Jindřichohradec- kého latinské Alexandreidy Gualthera Castellionského. Zpráva gymn. v Příbrami 1881, 3—30. Prokop Lang, Co asi bylo obsahem ztracených částí Alexandreidy staročeské. L F 10, 1883, 69—84, 275—301, 398—406. 176

Strana 177
A. Havlík, Ku poměru Jindřichohradeckého a Svatovítského rukopisu české Alexandreidy k latinské Alexandreidě Gualtherově. L F 12, 1885, 407—419. Frant. Xav. Prusík, Českých Alexandreid rýmovaných pramenové a obapolný poměr. Rozhojněný otisk z Kroka III, V. V Praze 1891 (Prusík, Pramenové). Ant. Havlík, Veršové shody rukopisu Hradeckého. ČČM 78, 1904, 284—293, 413—423. Arnošt Kraus, Alexandreis nebo Alexandreidy? Athenaeum 9, 1892, 129—136. Ulrich Johanssen, Die Altčechische Alexandreis in ihrem Verhältnis zum Gualtherus. Diss. München, 1932 (ref. v Zeitschr. f. sl. Ph. 12, 1935, 225 a 6). V. Janouch, K pramenům Alexandreidy staročeské. Episoda o Pari- dovi a válce trojské. LF 63, 1936, 273—288. V. Janouch, K pramenům a stilu Alexandreidy staročeské, L F 68, 1941, 374—382. V. Janouch, K pramenům a stilu Alx. stč. Věstník Král. č. spol. nauk. Tř. filos. - hist. - filol. 1943, Praha 1944 (Janouch, Věstník). Leopold Zatočil, K otázce závislosti staročeské Alexandreidy na skladbě Ulricha z Eschenbachu, Čas Mod Fil 27, 1941, 31—40. J. Gebauer, Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských (Alex.). LF 9, 1882, 104—117. A. Kořínek a J. Gebauer, Příspěvky ke kritice a výkladu textů staro- českých. L F 12, 1885, 269—287. J. Pelikán, M. Opatrný, J. Gebauer a V. Kebrle, Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských. L F 14, 1887, 39—43, 250—254. J. Pelikán, Příspěvky ke kritice a výkladu stč. Alexandreidy. LF 19, 1892, 80—99. Frant. Prusík, Příspěvky ku kritice textové: Alexandreidy. Krok 6, 1892, 337, 385, 433 n.; 7, 1893, 1,55, 97, 145, 208, 259 n. V. Flajšhans, Příspěvky ke kritice a výkladu textů stč. L F 20, 1893, 328. Fr. Pastrnek, Moravismen in den ač. Sprachdenkmälern, Archiv 12, 1890, 180—211. F. Trávniček, Beiträge zur Erläuterung der alttschechischen Alexan- dreis, Slav. Rundschau X, 1938, 6 seš. (na pam. Fr. Spiny), 24—31. Fr. Pastrnek, Uber den ač. Reim, Archiv 10, 1887, 582—591. Rozbor rýmu Alexandreidy. Roman Jakobson, Verš staročeský, Čs. vlastivěda III, 1934, 432—434. K. V. Tůma, O významu Alexandreidy české po stránce aestetiky básnické a historickoliterární. Zpráva gymn. v Domažlicích 1885. Albert Pražák, Aristoteles a stč. Alexandreida. ČČF 1943. Albert Pražák, Staročeská báseň o Alexandru Velikém. V Praze 1945. 12 Alexandreida 177

Strana 178
SLOVNÍK a, Sp., ale, avSak; a; ato; pfipfech.: vzmluvi a řka, promluvil takto; tak (připojuje větu hlavní k větě vedlejší): Nýnie-li tě lén slyšet, ati budu vyprávětí (V 715 a 716) ače, ač, sp., jestliže; ač bych, jest- liže bych, kdybych; ač, ačkoliv; ač i = ač si, třeba, třebas, třeba i achský, adj., k míst. jm. Áchy, Cá- chy; achské zemé (V 565), nedo- patfením čes. básníka místo ina- chijské, t. j. argejské nebo vůbec řecké Ajax, Ajaka, m., jm. os., Aias; ne- byl to však syn Esionic, nýbrž Periboie, dcery Pelopovce Alka- thoa aksamit, m., samet ale, sp.; netolik — ale, nejen — nýbrž i, ale i; ale však, všako, všakož, ale přece, ale, však Amyntas, m., jm. os. an, zájm., a on, ale on; který ande, adv. a sp., a tam, ale tam; kde, kdežto, jak, kterak, když, poně- vadz, Ze Anson, m., jm. OS.; srov. pozn. k V 1786 na str. 158 Araxes, m., řeka Arbel, m., jm. mist., lat. Arbela, plur., assyrské město, u něhož byl Darius poražen od Ale- xandra Aristoman, m., jm. os., lat Aristo- menes; instr. Aristomanem (B 75) m. — menem v rymu s poha- nem (B 74) 178 Aristotiles (Tr) n. Aristotileś (Geb, Slovník 1, 17), m.,jm.os., Aristo- teles, Alexandrúv učitel. ast, as, adv., aspoň aspis, m., zmije; z lat. aspis. Nepo- rozuméním glosše chápal básník jako vlastní jméno (V 219) asPoněé, adv., aspoň Aténe, f. (sg.), Athény auvech, cit., ach, běda avšako, avšak, -že, -ž, sp., ale, přece Azia, f., Asie aže, až, sp., že; sta sč..., až sé zblüdi (V 727 n.); až; že až, tak že až; až když, když; me tak brzo ... až; v. brzo Babylon, m.; vok. Babylo (B 259), Babylone (B 245) i barba, f., barva bdzn, bdzni, f., bázeň běs, m., zlý duch, démon, modla Besermené, pl. m., Bisurmani, Turci bezděky, adv., nedobrovolně, proti vůli; srov. dieka bezpokojé, n., nepokoj, válka blesk, m., lesk, světlo; blesk blida, f., válečný přístroj na metání kamenü proi místům obléha- ným bliz, adv., blízko; přibližně, asi; předl., blízko blížný, blízký blüditi, 1. os. bluzi, bloudim neklid, 

Strana 179
bludný, bloudící, jsoucí v bludu blýskota, f., blesk, ohnivá záře bodenie, n., bodání, píchání Bóh, m., Bůh; po Bozč, po Bohu, k Bohu bohyní, f., bohyně bojevati, bojovati bok, m., bok, strana; křídlo vojska bor, m., zástup, shromáždění, sbor bósti, 1. os. bodu, bodati, píchati bradaticé, f., bradatá, t. j. Siroká sekyra, širočina, zbraň válečná bran, brani, f., odpor, obrana bránie, n., braní bráti; bráti boj, bojovati; bráti sé vz koho, jíti proti někomu, odpo- rovati někomu brně, f. pl., brnění brnéti, temné finceti, zníti brojiti sé, sem tam choditi, hemZiti se brony, bily, bólouś brzo, adv., rychle, náhle; komp., rychleji, spíše; brzo — až, sotva — už brzý, rychlý brže v. brzo břéčtan, m., břečťan břéh, m., břeh; bažinatý břeh, mo- čál, bažina burg, f., bouře bydlo, n., bydliště, domov; stav, povolání; vojenské bydlo brže, ne tak cekcováme, n., harcování céle, adv., jisté, pravdivé, skutečně cep, ceb, M., cep, ralicę cesta, f.; bez césty, cestou necestou cinobr, m., rumělka cnosc, ctný v. čstnost, čstný édka, f., naděje čakánie, n., čekání Cakati, éekati, Cekati Cas, m.; n. pl. &ési i casi; liti si, kruté, zlé časy; lok. éésiech ; časa toho, tehdy; časa jednoho, jed- nou časný, V pravý čas, včasný, příznivý Čech, m. (B 242) čeled, f., rodina &esati, trhati (ovoce) Cest, ésti, cti, f., čest, dûstojenstvi, úřad, sláva césté, adv., často Čiest, čést, f., část čin, m., způsob, podoba, tvar; čin, jednání číslo, a.s bez čísla, bez počtu, ne- smírně, náramně čísti, čísti; počítati; pokládati (zač, proc); pro něž (t.j. ,,fàci**) čtete moju vinu? (V 2370), pro které, z nichż mć vinite, obvińujete? črný, černý črvený, červený čso, co, zájm. čstně, adv., čestně Estnost, cnosc, čestnost, f., ctnost čstný, čsný, ctný, ctný, čestný, vzne- šený čščicé, čšticé, f., úzkost čtveřno, adv., po čtyřech čúš, čúšto, adv., totiž cuti, dti, cítiti; bdíti, nespati Damask, Damaska, m., Damašek dan, f., daň, poplatek Daniel, m.; i sg. Danielem (B 249; trojslabić.) Darius, m., jm. os.; zprav. troj- slabič., vzácněji dvojslabič. dařití koho čím, obdařovati, obda- rovävati dávcé, m., utiskovatel dci, f., dcera dédicstvo, n., dědictví, statek, majetek dědina, f., dědictví, zděděný statek, země zděděný 179 

Strana 180
děnie, n., dění, konání; své děnie dlúhé (BM 203), svůj čin dlouho se vlekoucí, váhavý dětečský, dětský, statečný, zmužilý dětiný, dětský, dětinský dévicé, f., dívka, panna diábel, m., ďábel dieka, f., dík, děkování; bezděky, adv., nedobrovolně, proti vůli dieti, déju, dies, díti, praviti, říkati; dieti komu, jmenovati koho, na- zyvati dieti sé, déje sé, díti se; zdáti se, sníti se div, m.; div ot diva — div divoucí; to jest bez diva — není se tomu diviti, není to divné, zvláštní diví, divoký; g. sg. f. divie (B 195) dle, f., délka; instr. sg. dlí ve vý- razu adverb. dlí i na přieky, po délce i napříč, křížem krážem dle, předl., pro, za dlíti, váhati, prodlévati; viecež nedli tiem (BM 339), již dále s tím neprodlévej, neotálej dluhy, dlouhy; adv. dlitho = na dluzé, dlouho doba, f., doba; věk, stáří; v ňužto n. v "mii dobu, v kterouž dobu, když dobrati sé Ceho, dojíti, dosíci dobrodružní, statečný, udatný, ry- tířský; dobrodrużnie dle chvály (B 172), aby byli chváleni jako dobří, stateční druhové dobrodruëstvo, dobrodrustvo, n., sta- tečnost, udatnost, hrdinství dobrost, f., dobrota dobré, adv., dobře, správně dobyti, dobyti, dosíci, ziskati, zjed- nati; zploditi; dobytí města docekati, dockati dohoditi, dohoditi, udéliti, dopřáti dojeti, 1. os. dojmu; jenž sobě ne- dojme viery (V 872), jenž k sobě 180 nepojme důvěru, sobě nedůvě- řuje dól, duol, m., důl dole, f., zdar, štěstí; jen ve výrazu adv. s doli (V 1419), šťastně, úspěšně doliciti, dosvédCiti, dotvrditi, doká- zati dolów, adv., doli dolositi, od!oZiti; doloZista (3. du. aor.) noci druhé (gen. cíl.) (BM 204), odložili (oni dva) na druhou noc; doložití sé koho, do- tázati se, poraditi se; až sč své rady doloží (V 111), až se svých rádců dotázal, se svými rádci se poradil domnieti sé, mysliti. míniti; domríu sé lepí n. lepší, myslím, že jsem lepší, nejlepší; rozmýšleti se, uvažovati domfdvati, domnicvati sé Ceho, do- mnivati se domów, adv., domi domovnicé. f., hospodyné dómysl, m., domnění, mínění, do- had domysliti sé, dovtípiti se domysleti sé, domnivati se doňadž, sp., dokud dopravití (koho čeho), přivésti ně- koho někam, pomoci někomu do něčeho dopustiti sé Cím, proviniti se, pro- hfeśiti se dosáhatí čeho, dosahovati; chśpati se, lapati po néC. dosáhnüti, -sáhnu, -siehnef, dosáh- nouti dosieci, dosíci, dosáhnouti; 3. sg. aor. doséze,; dosieci smyslem če- ho, pochopiti doslyżeti, vysly$eti do konce dospěle, adv., hotově, úplně dospělý, hotový, zralý, schopný 

Strana 181
dospéti, dojíti, dozráti, býti hotov, pfipraven dostdti, 1. os. dostoju čeho, býti důstojen, hoden čeho, zasluho- vati si dóstojenstvie, dóstojenstvo, n., hod- nost, zásluha; důstojenství dóstojný co (starý gen.), hoden čeho dotad, dotud, adv. dotdhnüti, dokontiti, provésti dotázati sé koho n. Ceho, dotázati se; méYce sé jedno dotiezes (V 985), mé&ce se jen doptá$, po- uZije$, upotfebís dottieti së, dotiiti se doufatí ke komu, důvěřovati, míti důvěru doždatí, dočkati dráha, f., množství, zástup vojen- ský, vojsko drahota, f., vzácná cena, nádhera drahý ; komp. draží dražiti, drahým činiti, draze ceniti, hodnotiti, považovati za drahé drobi, m. pl., vnitřnosti druhde, adv., jinde, místy, tu a tam druhý, jiný, druhý; druh, přítel; druhý po deséti, dvanácty druże, n., druh v lásce anebo v man- želství, přítel, milenec, manžel, manželka drzý, smělý, odvážný dřéve, dřieve, adv., dříve; dřieve než dřevní, dřívější, předešlý, bývalý ařévo, n., strom, dřevo dřiemati, dřímati; přech. přít. dřiemě dřietití n, dřétití, (asi) lákati, vábiti dříevie, n., stromoví driezha, £., tříska dusé, f., dech: sbierat: dusi, popa- dati dech, zápasiti se smrtí; duše dvadceti, dvadceti, &isl., dvacet dváj, Císl., dvojí dvór, m., dvůr královský Ejipt, m., Egypt elementa, n. pl., živly Endinius n. Endinius (Tr), m., jm. os., Eudemius (Gu) Enos, m., jm. os., Enos (Gu) Esionie, f., jm. os., Hesione, Esione Eufrates n. Eufrutes (Tr), m., řeka eufratesky, eufratskÿ Egifil, m., jm. os., Hesiphilus n. Esiphilus (Gu) Fareï, m., jm. os., Pharos (Gu) Filota, m., jm. os., Philotas firmament, m., obloha Gaza, f., jm. míst. gda v. kda Hamon, m., jm. lesa; básníkovým neporozuměním místo Hammo- nův háj, Hammonis nemus (Gu) hbe sé v. hnüti sé hedvábny, hedbávny, adj. helm, m., pfilbice Herkules n. Herkuleš (Tr), m., jm. os. hi=i, sp. hládati, hlédati, hledati &eho, hledati hladovity, hladovy hlahol, m., řeč, jazyk hlúbe, adv. kompar., hlouběji hlópy, hloupy, nerozumny, prosty hnánie, n., útok hnáti, běžeti, spěšně táhnouti, jeti; hnáti útokem; poháněti, puditi hniezdo, n., hnízdo hnuti, hnouti; hmiti sé, hbe sé. 3. sg. aor. asigmat. hod, m., doba, Cas; srov. vhod hodé, v adv. v$r. bozdé hodé, pozdé (k vykl. Sbor fil V, 2) hodina, f., čas, chvíle, okamžik hoditi <ć k cemu; hoditi sé koho Cím, uhoditi, zasáhnouti honci, pl. m., přední stráž, předvoj 181 

Strana 182
honiti, uhánéti ; honiti, stíhati, pro- následovati hospoda, f., pán; d. sg. svéj ho- spodé (V 118) hosbodní, pánüv, hospodafiv host, m., cizinec, host hostaven v. ostaviti hotovati sé — hotoviti sé, píipravo- vati se, zbrojiti se hotový, připravený, ochotný; v ho- tově = pohotové ; jmieti sé v ho- tové nebo 7mieti sé hotov — stále býti pohotově, připraven hpán v. pán hrabati sé; 3. pl. hrabi sč, z toho hrabi sé, hrabou se, derou se hrabie, m., hrabé hrdle, f., kopi hrdina, £.; fecskć hrdiny (V 1349) hromada, f., hromada; hrouda hróza, f., hrůza hrubý, veliký: hrubý, drsný, strast- ný hrud, f., hruď, prsa hrzati v. rzáti Hřšččnín, Hřečenín, m., Řek hřečský, hřečský, řečský an. hřecký, hřecký, řecký, řecký; hřečsky, adv. Hřčk, Hřek, Řčk, Řek, m., Řek hfímota, £., hrom hubeny, ubohy, bídny hüsti, housti, hráti na n&jaky strun- ny nástroj húščě, húště, f., hou&tina chlap, m., člověk neurozený, pod- daný, nešlechtic, sedlák chlápě, n., chlapisko, selské dítě, selský potomek (posměšně) chlapí, selsky ; chlapí řád, selský stav chlipati, bujné, zpupné si vesti, po- Cínati chovalý, chovaný chovati, držeti, zachovávati; opa- 182 trovati; chovati sé, varovati se, stiíci se chutost, f., snad omylem místo chutnost, příjemnost, rozkoš chvátití sé koho, čebo, chopiti se chovtle, f.; chvíle mračná, doba, ho- dina, čas večerní, noční chytrý, důmyslně, chytře vymyšle- ny; adv. chytré Indie, f., jm. zemé Indien, m., Ind inhed, inhedZe, inhed£, adv., ihned lskon, m., Issus, přímořské město na hranicích Kilikie a Syrie Jady2Z, jadyZto, adv., kudy, kam; Jady — tady, kudy — tudy, kam — tam jako, -ž, -Ze, jah, jakž, -to, sp., a) jako, jak; b) jakmile (zvláště ve spojení jakž brzo, jakž náhle, ja- kožrychle : c)téměř, takřka; d) že, takže, když, protože, aby, ač jakžto koli, sp., jako jam, adv., kam jasný, jasný > veselý, čilý javo, n.; na jevé, ve bdění Jáz, já jedaž, sp., když jediné, adv., ien jedinký, zcela jediný Jedno, adv., jen; zajedno, adv., zá- roveň, společně., stejně, bez roz- dílu jednú, adv., najednou jedyžto, sp., když jehkož, jelikž, adv., kolik; pokud jeliż, sp., aż, aż kdyż jemše v. jéti Jerusalem, Jeruzalem, m. ješče, Ješčež, ještě, adv. ješutně, adv., marně, nadarmo Jeti ; 3. os. impf. jedieše Jéti, chytit ; pfech. min. jemše (n. 

Strana 183
pl. m.); vieru jéti v čem, uvěřiti; jéti sě, začíti jézda, f., jízda, jezdecká výprava, nájezd; jézdu dělati, jeti; jézdu dokonati, jízdu, výpravu skon- čiti dojeti jež, ježe v. že jhra, f., hra jilcě, jilec, m. pl., rukověť meče jinako, adv., jinak jíti, jíti; téci; šířiti se; zvuk dieše; něčso mi jde po štěstí, zboží, daří se mi; n. mi jde k strasti, při- náší mi bolest, hoře; jde mi ku převratku, upadám do záhuby; jde k času tomu, je na čase jmě, jmene, n., jméno; ze jmene, (pod svým) jménem, zvláště, ob- zvláště jmieti, jmám, mám, míti; jmieti so- bě (se sesilujícím dat. sobě) : jmieti sobě čso, něco míti, držeti pro sebe; jmieti zač, pokládati; jmieti sě, míti se, chovati se, vésti si, počínati si; jmieti sě ho- tov, v hotově, býti pohotově, při- praven jmievati, mívati junošě, jinošě, m., jinoch jutro, jitro, n.; z jitra (V 1110), od rána; jutřě, jitřě, zjutra, zjitra, ráno; jutřě, v jutřě, za jitra, zítra juž, již, adv. kabát, m., krátký oděv do pasu, zbroj kacérstvo, n., kacířství kádcě, f., demin. z kád, (malá) kád kady, kadyž, -e, kadyžto, adv., kady, kterou cestou, kterým smě- rem kako, kak, kakž, adv., jak, jakž, kte- rak (tázací, zvolací, vztažné); kak, kakž, kakž koli, jakkoli, ač, ačkoli; kak (bez přízvuku) ve významu neurč., nějak kaký, jaký kamo, kam, adv. Kapadok, m., Kapadočan, obyva- tel Kapadokie kázati; kázati sě, ukazovati se, je- viti se kázn, f., kázeň kázniti, ukázněně si počínati, umír- něně si vésti kda, gda, adv. i sp., kdy; ve význ. neurč.: někdy kdas, kdasi, adv., kdysi kdaž, kdažto, sp., kdy, když, jestli- že (vztažné, podmiňovací i ča- sové) klásti, klásti; vykládati, vypravo- vati, vyčítati kletce, f., klec Klitus n. Klituš (Tr), m., jm. os., Clitus klobúk, m., klobouk, přilba klopotati, spěchati, říliti se klud, klid, m. kluditi, kliditi, kliditi, pořádati, upravovati; kludi se (zle o kom), pracuje se, jedná se kluk, m., šíp kmet, m., stařec; sedlák, poddaný kmeticě, f., stařena kněz, m., kríže kněžic, m., knězův syn, knížecí po- tomek kněžský, kněský, knížecí kniežě, n., knížecí syn; kníže kniežěcí, knížecí kočka, f., přístroj k boření hra- deb koliko, kolik, adv.; srov. toliko, tolik kolo, n.; pl., kola, vůz komonstvo, n., koně; zástup jezdců, družina (H 115) komoň, m., kůň komora, f., komora důchodní 183

Strana 184
komorničstvo, n., komornictvo, ú- ředníci, patřící ke komoře komžě, f., lněný oblek, vrchní ozdobná košile kóň, m.; n. pl. koni kopáč, m. (kdo kopá) kopie, n., kopí Korintus n. Korintuš (Tr), m., jm. míst. korona, koruna, f., koruna korúhev, korúhva, f. kořen, m., jen v předl. výrazech z kořen, do kořen, zcela, úplně kotva, f., kotva; třínohé špičaté že- lezo, naházené po zemi proti ne- přátelské jízdě kóžě, f., kůže králevá, králevský, králevstvo v. krá- lová, královský, královstvo králová, králevá, f., královna královský, králevský královstvo, králevstvo, n., králov- ství Kraterus n. Krateruš (Tr), m., jm. os, Craterus krátiti, 1. os. kráci, krátiti, krátce končiti kratochvílé, n., kratochvíle krle, f., hrdlo, chřtán; krli otvě- siti (= krk otvěsiti), hrdlo, krk svěsiti kročěje, f., krok kromě, adv., kromě, leda, jenom; předl., stranou od, mimo, bez; kromě rozmyšlenie všeho (V 1358), beze všeho rozmyšlení krópě, f., krůpěj, kapka kropieř, m., ochranná pokrývka na koně (často nádherná a skvostná, vyšívaná, ozdobami posázená a obroubená zvláštním lemem) krotcě, kroce, adv., tiše, mírně; opak náhle krotkost, f. mírnost; opak náhlost krt, m., krtek krvaviti, krvavým činiti, krví třís- niti krzno, n., oděv podšitý kožišinou, vojenský kabátec, oblékaný buď pod brní (krunýř) nebo přes ni křest, krsta, m. křestěnstvo, n., křesťanstvo Křistobol, m., jm. os., Cristobolus křivý, nesprávný, nepravdivý, fa- lešný, zrádný. kuršít, kuršit, m., kožiš. svrch. oblek, jejž rytíři nosívali přes brni kvísti, 3. pl. ktvú lacný, lehký, snadný láje, f., smečka (psû); tlupa lakomstvo, n., žádost, lakomství, lakomost lap, adv., ihned, honem, náhle, nazdařbůh; lap který, ledakterý, některý; lap kto, ledakdo, ně- kdo atp.; lap kto n. kto lap v zá- por. větě „nikdo“ lapati sě koho, čeho, chytati se laziti, lézti le, sp., a, ale, leč; jen ve spojení le tak (V 1970) = a tak (H 244) lécěti, 2 os. léčeš, líčiti, nástrahy an. léčky strojiti; lécěti pruhla, osidlo; léčeš (V 1962), léče (H 269); tak i u Tr podle Geb. Mluv III, 2, 334, 338 a Slov II, 213; podle prof. Trávníčka jde zde však o tvary slovesa léci, *laku n. leku, lečeš léci (lehu, ležeš), lehnouti, uleh- nouti si; položiti se táborem leč, sp.; leč — leč anebo leč — i, at — nebo; pod. leč bud — leč bud, buď — buď, necht — necht léčeš, léče v. lécěti leče sě v. leknúti sě lehký, lehký, vlídný; jm. tvar lehek; lehčejší lid, lid lehce ozbrojený; srov. těžký 184

Strana 185
leknůtí sě » jako sé lece (5. sg. aor.; V 679) lén, len, £., lenivost; nynie-li td lén slyXeti (V 715), máš-li chut po- slouchati leni, lenivý, líný lepi (komp. k Jepy), lepší, stateč- nější; lepí sem, ot nich pohynu (B M 136), lépe jest, že od nich zahynu; lepi jest sam umra za ny (V 2364 a pod. Hrad 399), lépe bude, když sám umře na nás, n. lépe by bylo, aby sám umřel za nás lepký, lepivý, chytlavý; lepké moře (V 2186), podle názorů středo- věkých moře se sraženou vodou, na němž se lodi nemohou hnouti, pak zejm. = Rudé moře. Pře- klad něm. klebermer, deformace ze staršího lebermer (Krok 5, 246 a 7) les, m., les; dřevo, dříví lésa, f., vor, lodka léščie, n., lískoví, lískové křoví létati; 3. pl. léc = létají léto, n.; létě, v let; réch let, v těchto letech; všémi lety, po všechna léta, po celou dobu -li, sp., -li, zdali, jestli(že); nebo; kam chtěl král, kam-li byl jeda (B M 64), kam chtěl král, anebo kam odejel Libye, f., jm. zemé; trojslabiC.; viz pozn. k V2230 na str. 160 list, m., list, psaní Litva, f., jm. země, její obyvatelé, Litvané (B 230, Hrad 287) lom, m., třesk, prask, praskot Zomiti; lomiti ruc&, lomiti rukama; lomiti dim, třásti, lomcovati; lomiti zuby, skiípati zuby, hryzti udidlo; Jomiti pod se, podrobo- vati si, podmańovati loviště, n., místo lovu, les, hvozd Isknuti sé, lesknouti se lubost, lubosc, f., libost, rozkos ľubý, libý, milý, príjemný lučiště, n., luk luciti sé k něčemu, chýliti se, klo- niti se k něčemu, (nebo spíše) dychtiti po něčem, usilovati o něco; šlechta sč vždy ke cti lučí (V 311) ľud, lid, m.; pl. /udie, lidé ľudský, lidský ľuk, m., oblouk na sedle ľúto, líto Tuty, lítý, prudký, zlý, krutý: Jute, adv., ukrutně, náramně, velmí ]vovy, lví Lyda, f., Lydie; (V 1174) mylně místo Cilicie Macedo, m., jm. národní ve význa- mu os. = Alexander Macedonie, f. (čtyrslabič.) malečko, adv.; za malečko, za ma- lečkem, maličko, kratičkou chvíli málo, n., zpodstatnělé adj. a adv.; málem před kompar., o málo; na mále: u mále an. v mále, málo; krátko, krátký čas; mezi málo lidmi; za málo, za málem, (za) málo, (za)krátko, (v)krátce, krátký čas, chvilku markrabie, m.; gen. pl. markrabí (H 185) mátě = matka, f. Mazeus n. Mazeuš (Tr), m., jm. os., Mazaeus mdle, adv., slabě, nepevně, špatně mdléti, umdlévati, slábnouti Medates, g. Medatese, m., jm. os., Medates méch, m., pytel mél, m., mélké, písCité místo ve vodě, mělčina Meotides n. Meotideš (Tr), jm. řeky; neporozuměním za lat. 185 

Strana 186
lacus Maeotis, u Gu Maeotidos unda = Azovské moře měscký, městský měščěnín, měštěnín, m., měštan metati, házeti, vrhati; metati sobú: sěm hi tamo sobú mecú (BM 221), sem i tam se vrhají metec, m., tanečník, kejklíř mětně, adv. (k matný), špatně, ne- obratně mezě, f., mez, hranice mezh, mzha, m., mezek mhla, f., mlha Mida, m., jm. os. Midas, král fryžský, syn Gordia z Thrákie mieč, m., míč mieniti čeho, mysliti na něco, chtíti něco; m. s kým, smýšleti; na koho, nač, mysliti na něco, chtíti něco mierný někomu, mírný k něk., věr- ný; viz pozn.k BM 74 na str. 165 miesto, předl., na místě; sestrú (gen. du.) miesto (V 1921), za sestry, jako sestry miešěti sě, mísiti se, plésti se, zma- teně táhnouti míle, mile, adv., mile, ochotně, rád milosrdie, n., milosrdenství milost, f., láska, přízeň, přátelství milostně, adv., laskavě, dobrotivě mimo, předl.; mimo všecko, nade všecko, především; mimo právo, proti právu, nezákonně minovati, míjeti, pomíjeti, jíti mimo minúti, minouti, pominouti, opo- minouti, nedbati (m. právo) ; prominouti (vinu) mistr, m., mistr; učenec mistrovstvo, mistrstvo, n., mistrov- ství mladost, f., mládí Mladota, m., jm. os. mladý; z mladu, od mladosti; za mladu, za mlada, v mladosti mlaštěti, mlaskati mlat, m., bicí zbraň, kladivo, palcát mnieti, mníti, míniti; mnieti sě; Alexander... sě mněl sa čileji (B 286), A. mínil, že je čilejší, hbitější mnoho; před kompar. = mnohem; u mnozě (roz. ludí) (BM 6), mezi mnohými lidmi; ve mnozě (H 433), ve velkém (proti u má- le); namnoze, často (B 331) moci; m. nad čím, míti moc, vlád- nouti moklý, namoklý, vlhký morský, mořký, mořský mračný, temný, noční mraka, mráka? (Tr), f., mrákava, soumrak mraviště, n., mraveniště mšicě, f., mšice, komár múřín, m., mouřenín, černoch mútiti, bouřiti, znepokojovati; ka- liti, zatemňovati; mútiti sě, vlniti se, vzdouvati se myslce (dvojslab.), f., demin. k mysl (zprav. jednoslabič.), mysl mysliti čeho, nač; nemysl (rozk. zp.) zlého lidu o tom (V 906), ušetři toho lidu mýto, n., mzda, odměna; malého dle mýta (B 271), za malou od- měnu nabyti čeho, nabýti nadieti sě čeho, čemu, nadíti se, doufati; bycht sě co lepšieho nadál (B M 114) nadsada, f., nadsazení; čin této nadsady (B 321), roz.: že jsem nad vámi dosadil, ustanovil do- hližitele nadtrútiti, přepadnouti, zachvátiti nadvihnúti sě, zdvihnouti se náhle, adv., rychle, hbitě; opak krotcě 186

Strana 187
náhlost, f., rychlost, prudkos:, divo- kost; opak krotkost náhlý, rychlý, hbitý, prudký rány nachvátití, achopiti, nabrati naklásti ; ledu nakladená (V 2208), naplněná ledem, plná ledu naléci, nalehu, naležeš na koho, ke komu, nalehnouti na někoho, udefiti na nékoho nali, nali-f, nali-ti, adv. a sp., (ephle; ale; nali już (V 1973, H 246), ale již; že; £ vezřech, naliti z nebe jeden krásný člověk sstápi (V 886 a 7) namérfiti sé komu, nahoditi se, na- manouti se napdcitż, namluviti, napovídati, ne- správně říci ndpast, f., past, nástraha Narbazon, m., jm. os. nástlně, adv., silně, velmi, náramně nastupiti, 1. os. nastupi na koho, napadnouti koho, udefiti na koho natéci Cim, tecením se naplniti nátek, m., (snad) rána (Šafařík, S Sp. 3, 340). Neiisté náv, m., hrob, onen svét, peklo navrátiti sé, 1. os., navráci sé navrci, navrhu, navrèes, nasaditi (k útoku), nastaviti; navrze, 3. sg. aor., nasadil, nastavil me, zápor. přísl., ne; ne = nez: Bóh najlébe to vie, že, ne bych (= než bych) v żakć příslovie byl upadna, však radějí v ňu (smrt) upadnu (B M 127—129) nebytí, ztratiti; srov. zbýtí něčso, něč i něc, zájm., něco, trochu necstny, aectuy nedóstojne, adv., neslu$nć Neguzar, m., jm. os. nejednako, adv., rozličně, všelijak nejednaký, rozmanítý, rozličný, vše- lijaký; nemalý, velký; moc ne- jednaku (V 195), nejednu, všeli- kou, velkou schopnost, nadání neklud, m., neklid, nepokoj, boj nekludný, neklidný, nepokojný nekrasa, f., nestatnost, neobratnost neléně, adv., nelenivě, hbitě nemále (z namále), adv., skoro, bezmála Němec, m. (B 239) nenáhlý, nespěšný, pomalý nepokoj, m., neklid, válka nebomocne, adv., bez cizi pomoci, sám nepoturzeny, nepotvrzeny, od pa- peZe neuznany neprotivny, ne nepříjemný nepriezn, nepriezen, f., nepřízeň, nepřátelství, úklad Neptalabóv, adj. k Neptalab, Nek- tanabis, vlastně Nektanebos II, u Gu Neptanabus, egyptský farao, který podle pozdějších pověstí v podobě boha Ammona vzplodi) Alexandra Velikého neradny, kdo si neumí poraditi, nemoudry neroditi, nechtíti neruzený, ne červeně zbarvený (od ruditi, červeně barviti) nesborně, adv., ne pohromadě, spo- lečně s jinými, sám nesmierny, nemírny, zpupny, své- volny nesnad, adv., nesnadno, téZko nesstálý, nestálý nestatečný, slabý, neužitečný, špat- ný, ničemný nesytý, nenasytný, hladový něterdy, adv., někdy netolik, adv., nejen; netolik — ale netvrdy, nepevny, nejistý, slabý; netvrd v nohy (VW 186), slabých nohou nevědomý, neznámý málo, 187 

Strana 188
nevěhlasně, adv., nemoudře, ne- rozumně nevinně, adv., bez viny, neopráv- něně nezbavený, ne slabý, statný neznámost, f., neznámé, cizí pro- středí, neznámí lidé nezroda, f., nectný rod an. původ, hanba nežádný, nežádoucí, nežádaný, ne- náviděný nicí, na zemi, skloněný, tváří k zemi ležící; pokořený, zničený; jm. tvar nic, nicè, nice; nom. du. m. nice (BM 36) ničse, ničs, nice, nic, zájm.; řěč... ničse neprotivná (Š 38), nikterak ne nepříjemná; ni v čemž (B M 343) = v ni v čemž (M 54), v ni- čem; ničs méně (Š 46), ne méně nikady, adv., nijak nikako, nikak, nikakž, nikake, adv., nijak nikame, adv., nikam nikde, nikdie, adv., nikde nikte, nikde, zájm., nikdo nocní, noční novina, f., novota; novina, zpráva nóž, m., nůž nožnice, f. pl., pochva meče nrav, m., mrav núčený = neučený, nevzdělaný núdatný = neudatný, zbabělý núzě, f., nouze nynie, adv., ted nýnie = nenie, není obáč, adv., přece, avšak obak, obaky, adv., ale, (a)však, přece, nicméně obdržěti; obdržěti boj, zvítěziti; srov. održěti obec, f., obec, veškerenstvo, lid oběcávati, (oběcievati) oběcévati, slibovati ober, m., obr obchoditi sě s čím, zabývati se, za- městnávati se oblačiti sě, obléknouti se, oblékati se, strojiti, zbrojiti se oblepšiti, zlepšiti obliti, oblíti, (se všech stran) políti obložiti sě čemu, oddati se, navyk- nouti si obložovati sě, oddávati se; v roz- koši — pravděpod. správněji dat. rozkoši — sě neobložij (V 287) oblud, m., blud, klam, omyl; to vše z obluda (H 450), to vše je blud, omyl oblúditi, oklamati, uvésti v blud, v omyl; oblúditi se čím obludný, klamný, klamavý obnaditi (snad z obvnaditi), polí- čiti, navnaditi; jedem obnaditi, jedem jako návnadou napustiti, t. j. otráviti; anebo spíše (podle Zubatého) obnaditi = železem nebo jiným kovem obložiti, oko- vati, ztužiti; zde ve významu metaforickém oborati sobú, vrhnouti se, obořiti se; na krátce sobú obora (3. sg. aor.) (V 1651) = brzy, rychle vrhl se (na Nikanora). Podle Pru- síka: zdržel se, zastavil se, za- razil se (Krok 7, 263). Nejisté obořiti co, pobořiti, zbořiti, strh- nouti, skáceti; v nepřátely kóň oboři (V 1716), obořil se, vrhl se s koněm na nepřátele; obořiti sě, pobořiti se, zbořiti se, zřítiti se; obořiti sě po kom, vrhnouti se, rozehnati se obrati sě, vybrati se, najíti se obraziti komu co, udeřiti, zasáh- nouti, poškoditi obraziti sě, změniti se, proměniti se 188

Strana 189
obroda, f., úroda, hojnost; srov. ryboproda (?) obrovnati, vyrovnati, Zarovnati obrtel, m., nástroj na obléhání mésta obvládati, ovládati obycené, adv., obyčejně očitý, zřejmý, patrný; opak nevé- domý odrzéri (?) = obdräèëti, obdrzeti; obdrZéti boj, zvitéziti odtepati, odraziti odtisknútí koho koho, odstrčiti koho od něk. odtiščěti, odstrkávati oféra, f., obět ohrom, m., ohromení, zděšení ohroziti sé, nab$ti odvahy, osmě- liti se ochabiti, oslabiti, zmírniti ochocovati v. ochotovati ochotné, adv., vlídné; rychle ochotny, vlidny, laskavy ochotovati koho, vábiti, získávati nékoho, lichotiti nékomu okceánus, g. okceána, m., oceán okojiti sé Cemu, uklidniti se, upoko- jiti se, utěšiti se čím okova, f., pouto okrociti kóň, obkročmo vsednouti na koně oleniti sé, zlenivéti Olympias, f., jm. os. omraëiti (Tr omrdäti), zatemniti, zachmutiti; omraciti sé onady, onudy, adv.,tam ; zde i onady, zde onady opdćiti, (asi) odplatiti (Slav. Rund- schau 10, Ia, 31); (podle Tr) vy- tknouti, pficisti (srov. impu- tabitur ei = opáčeno bude jemu; LF 20, 296) opadnuri, spadnouti, sesypati se opět, adv., opět, zase; zpět, nazpá- tek oplaniti čeho, obnažiti, osekati, oloupiti, zbaviti; své &sti opla- něn (Š 40); oplaniti sé; když sé starý peň oplaní (V 245), když se ...Oseká oplüti, oplove, oblévati, obtékati otrava, f., ochrana, opatrowśni, správa, moc obrduce, m., prefekt oprdveti, iiditi, vćsti, spravovati; ten, jenž koráb oprávie (V 563), „„;oprávcě“ lodní, kormidelník obravitel, m., vlédce opravits sé, zotaviti se, pozvednouti se, vzpamatovati se; o. sé Ceho, ospravedlniti se, oCistiti se z čeho opustiti, zpustośiti oružie, n., zbraně, válečná výzbroj os, Osi, f., osa osaditi, obsaditi; obklíCiti osènie, osenie, n. ostatek, m., zbytek ostat, zůstati, zbýti ostáti komu, odolati, zvítéziti nad nékym ostávéti, nechávati, zanechávati ostaviti, züstaviti, Zanechati ostroha, £., ostruha ostfiect, ochrániti, uchrániti ; ostrieci sé, uchrániti se, uvarovati se; 2. sg. ostrézes sé ostüpati, obchâzeti, choditi okolo; o nich ostupa (V 1616), 3. sg. aor., okolo nich chodil, obchá- zel ostupiti obstoupiti, obklopiti, ob- kliéiti ostydniiti, zośkliviti se, zhnusiti se; ostydne mi něčso, stydím se za něco; srov. pozn. k V 978 na str, 169 osvěta, f., světlo. lesk, sláva osvietiti, osvititi, ozafiti; osvietits ochránce, správce, 189 

Strana 190
sé; v tu dobu sé den osvieti (M 76), rozednilo se osybati, obstoupiti, obklopiti o3kludnüti, zhubenéti, vyhladovéti ot, ote, od, ode, piedl. otčík, m. dem. k otec otdáliti, oddáliti čeho; oddádliti sé, vzdálití se otehnuti ¢eho, ohnouti oteż, f., uzda, otóż; ak. pl. otżżi otjéti, 1. os. otejmu komu co n. čeho, odejmouti, vzíti; otjal ; otjat otjímati, odnímati otjíti, odejíti; 3. sg. aor. otjide otkudź, adv., odkud otlożitt, odloŻiti otńadźe, otńadź, otfiadźto, odńadź, adv., odkud otpierati sć komu, vzpirati se otplacovati, odpláceti otplátka, f., dem. k otplata otpovédéti komu, vypovédéti ne- přátelství, válku otpustiti, odpustiti otpuštěnie, n., rozchod, rozloučení; vzieti otpusténie, rozlouciti se otrap, m., ütrapa, muka; strnuti, omráCení otrütiti sé komu, Cemu, odraziti se, odskociti od nék., né&., naraziti na nék., néco, udefiti otstüpiti koho, odstoupiti, odejiti od nék.; opustiti nék. ottad, odtad, ottud, adv., odtad ottáhnüti, protáhnouti, prodliti; fka tak, nic neottéxe (3. sg. aor.) (V 699), neprodlel, nepromeśskal ottrhmiti, odtrhnouti ottuśiti nikomu, | potěšiti, útěchy otvésiti, svésiti oteinüti sé koho, odlouCiti se od koho otvlaciti, odkládati, oddalovati otvofiti, otevříti dáti 190 otvrátiti sł, zvrátiti se, spadnouti ovéàcé, ovcice, f. dem. k ovcé ovšem, adv., zcela, docela, naprosto, vůbec, velmi; zejména, zvláště ozrać, f. = ozračstvo, n., lesk nádhera ożiti, zotaviti se, okfśti nazpět paddesdt v. patdesdt pakost, f., škoda, zlo, neštěstí, po- hroma, těžkost, obtíže pakostny, neblahy, škodlivý; těžký Paky, adv. = pak, potom Pán, hpán, m., pán panost, f., piti, obZerství panostvo (z panosstvo), n., šlechtici, panośi Panošě, m., panoš, služebník banośka, m. zdrob. k panos’, m., (dvorsky) sluzebnik pardus, m., pardál Paris n. Paris (Tr), m., jm. os. parity, koufiti, vafiti se, vydavati páru bdsti, 1. os. badu, padati; 3. sg. aor. pade | patdesdt, paddesdt, čísl., padesát; g. bétidcát (V 386) Patron, m., jm. os. patrovati, opatrovati, ochraňovati patset, Císl., pét set Pauzonids, m., jm. os., Pausonias (Gu) pavéza, f., štít pavuza, f., pavuza, dievéné bidlo na utáhnutí füry péct sé kým, starati se o koho Déčé, f., starost, býti bez péččé koho, býti před nčkým bezpečen, Déču jmieti k Cemu, starati se o néco; stáše všie péče nejmaje (V 365), stál, nemaje žádnout starost, bez starosti, bez bázně, bez stra- chu 

Strana 191
Perdikas n. Perdikas (Tr), m., jm. os., Perdicas Permenio, m., jm. os. Piesnotvor, m., pěvec, hudebník ФИ, býti pilen, přičiňovati se, horlivě se zabyvati pilnÿ, adj., pottebny, nutny, dile- žitý Písmo, n., písmo, spis; Písmo svaté, bible Dkelný, pekelný Dlachý, divoký, zdivočelý, neklidný, rozčilený : splašený (o koni); adv. plašě Plán, plání, f., planý, divoký strom, pláně planéta, f., planeta Pláně, f., pláň, planina bldti, m. pl., pláty, část brnění plaz, m., kluzká cesta, splaz, prü- smyk, rozsedlina plnecky, plnick$ plutei, téci; plavati, plouti, plaviti se Phitóv, Plutàv; viz pozn. B 147 ná str 173 bobdieti, cititi pobëda, f., vítězství anebo spíše boj, bojovný zápas (LF 12, 270) Poběh, m., běh, útěk Poběhnútí kamo, k čemu, odběh- nouti, utéci; ». čeho; (člověk) ... dobrého spieše bobćhne (V 549), od dobrého spíše uteče, dobrého si nevšimne bobiehati koho, odbihati od něk., opoustéti, mijeti nék., vyhybati se nék. fobiti, pobíti. poraziti; zemi pod sé Dobiti, podtobiti si fobitte, n., bitva pobledéti, poblednouti, zblednouti pobluditi, pochybiti, minouti se cíle Dobohatit:, obohatiti bobósti, pobodnouti; pobodl (B 71; dvojslabić.) bocieti, poénu, politi, za&iti; ptech. min. polen; робей sé, byti po- Cat, zrozen polisti, napoditati, spotitati bodats, dati, podati; podati koho na smrt, vydati Dodávatí čeho, sahati po něčem Pbodbati o kom, dbáti, starati se o nékoho bodbiti, podrobiti si, podmaniti si bodebrati, podkopati Dodieti sé, podíti se fodiéti, 1. os. podejmu, podstoupiti ; Podjéti škodu, utrpěti škodu bodkonie, m., podkoni Podlé, předl., vedle, podle; proti (ve význ. srovnáv.): jakž pochodně podlé sviecé, tak slunce podlé mésiece (H 468 a 9) Podobati sé Cemu, hoditi se, slu&eti podobný, k divuť jest Podoben (B 246), jest vhodný, aby se mu divili, hoden podivu bodstupiti koho bojem, napadnouti Podtlaëiti, potlatiti, podrobiti bohan, m., pohan; často označuje Peršany proti Řekům Pohnánie, n., útok Pohověti, poshovéti, poseCkati, míti strpení Dohuba, f., zkáza, záhuba, neštěstí pochápati sé na koho, doráZeti, sá- pati se na nékoho pochodné, f., pochodeň pochtieti, zachtíti, dostati chuť, za- touZiti pochyliti, nakloniti, skloniti; po- chyliri sł komu, skloniti se pfed kým Pochylný, lehký Pojéti, pojmouti, vzíti; bojćti s sobi koho bojimati s sobi, bráti s sebou bojiti, jiti, piijiti; vzejiti, vzniknou- ti; sejiti (stdfim); pojide meč 191 

Strana 192
s helma skfehce (V 1689), meč sjel, sklouzl s pfilbice s finkotem; jakž jest pojíti všemu (BM 275), jak se vše musí státi, uskutečniti Dojméti, pométi, zaZíti, zakusiti; fojmé (3. sg. aor.) ovšem mnoho strasti (Alx M 64) pokázati, ukázati, dokázati; proká- zati, projeviti; p. komu čest ; po- kdzati sł = ukázati se, zjeviti se bokaziti, pokaziti; poraniti Pokazovati sé, ukazovati se pokluditi, pokliditi, pokliditi, skli- diti, uvésti do pořádku, spořá- dati; pokluditi sł, upokojiti se, usmifiti se; skončiti se, dopad- nouti; z;e sé ... pokludi (3. sg. aor.) (H 257), špatně to skončilo Pokojný, adj., mírumilovný, nebo- jovný Pokonati, vykonati, dokončiti; po- konati sobu, skonati, zemfiti bokryvati sé koho, skryvati se pred kym bokipiti Ceho, vykoupiti, splatiti néco; Ze... za to tiem té viny po- kúpívě (1. du. praes.) (BM 42 a 43) pokusiti, 1. os. pokusi Ceho, okusiti, Zkusiti; ». koho, čeho kým, zku- siti, vyzkusiti někoho, něco na kom pól, m., polovice, strana; oba poly (ak. du.) (H 82), s obou stran, t. j. zevně i uvnitř poledne, polodne, n. poledni, polednf, jižní; Polednie moře, Indické moře Polepšití, zlepšiti, napraviti poleti, páliti, hofeti, planouti Dólnoc, f., půlnoc; sever Dolomiti, zlomiti, přemoci; strh- nouti, zbořiti Polúzený, falšovaný, padělaný, ne- pravý (Výbor I, 1246; jinak 192 Krok 6, 436 n. a LF 19, 91 = pocínovaný) pomdléti, umdliti, ochabnouti pomdiiti, oslabiti, umen&iti pomeSkdnie, n.; beze všeho pome- škánie (V 1662), bez odkladu, ihned pomeskati, pobyti, prodliti, zdrZeti se, zůstati, počkati Domieniti nać, pomysliti nać, zami- řiti na něco, k čemu, pod něco ap. pomiesti, 1. os. pomatu, pomásti, zmásti; v tom sé vám nic ne- Pométe (V 1071), v tom se vam (v mysli) nic nesplete, nic vam nebude překážet bomlivati, promlouvati, rozmlou- vati; pomlińvali feć rozpaćni (BM 181); pomluvati na koho z čeho, mluviti zle o někom pro něco, pomlouvati koho Pomluvenie, n., řeč, rozmluva; po- mluvenie jmieti oC, mluviti, roz- mlouvati o Cem pomluviti, promluviti, porozprávéti bomniet! co, nač, míti na paměti, pamatovati, vzpominati si pomodliti sé Ceho, poprositi zač; neb což sé Patron pomodlil (BM 119), neboť zać(koliv) Patron poprosil Poné, adv., asi, snad, tuším, aspoň ponücéti, povzbuzovati, pobizeti ponuknüti, pokynouti pop, m., kněz boblatiti komu čeho, zaplatiti, opla- titi | popluti čím, zbroditi se (krvi): jenž (t. j. meč) jest krví poplul tako (V 1835) Doprava, f., soudní pravomoc, prá- vo, soud Popravití koho v čem, po právu učiniti, napraviti, pomstíti 

Strana 193
poprnüti, pfiletéti, prihnati se poprieti komu čeho, popřáti, do- prau Porod, m., původ, rod porübeny, poraZeny, pokáceny porücéti, prenechávati, odevzdávati, svéfovati, porouleti; 3. sg. po- rúčé (z porúčie) borućiti, uloziti, svériti, rozkâzati; poručiti sč Bohu Doruka, f., moc porulenie, n., zkáza, záhuba porusiti, porusiti, zruSiti Poře, vok. sg. m., jm. os. (Pore Gu) poriediti, potádari, tíditi bosielati, l. os. posielaji, posilati poskok, m., skok; byti na poskocé, pohotově, připraven poskysti sé, vydati se, vrhnouti se; poskysci sé (BM 152) poslabiti, oslabiti Poslušenstvie, n., poslušnost Posoka, f., šťáva, míza, síla, po- choutka pospéti, pospititi si bostat, f., množství, dav, lid, čeleď; svá an. vlastnie postat, sví, vlast- ní lidé bostdti, postáti, zastaviti se, trvati; (boj) bostd (3. ag. aor.) na dluzé (V 1642), trval dlouho; dostaviti se, přijíti; fredky opór domóv postd (V 1121), málokdo se do- stal nazpět domů Postatný, pomocný, prospěšný Postřiebřený, postříbřený postupiti, ustoupiti posuditi, 1. os. tosuzi, posouditi pordhnuti, vtihnouti, vytáhnouti, vyplouti; 3. sg. aor. potéZe; 3. pl. potahů potaknuti, piisvédéit potaz, m., dotaz, porada: má o to Dotaz snadný (V 106), může se na to lehce doptati 13 Alexandreida Dotdzati koho, otázati se, ptáti se, vyptävati se; potdzati së s kÿm oć, poraditi se; piech. pfit. po- tieżć se (V 323) potéci, pobéhnouti, dati se do béhu potepati, ztepati, pobiti botkati, potkati, zastihnouti; po- tkati sć (bojem) s kým, utkati se, pustiti se do boje potknüti co na së, pfivlastniti si néco; potknüti sé v Cem, klopyt- nouti, chybiti potlaciti (sé), potlaciti (se), zni- Citi (se) potociti, poslati, vyslati borratiti, ztratiti; p. fé"; potratiti sć, ztratiti se, zmizeti potfeba, f.; s potřebu (V 986), podle potfeby. co potfebujeś Potřébovatí čeho, žádati (si); potře- buje meče (V 1393) botfieti Ceho, setfiti; potfiti, znici botvfzeti, iter. k potvrdití (s dlou- hym tf jako znakem iter. tvoření), potvrzovati, ztvrzovati, udupá- vati; příč. m. č. potvřzal (V 1203; pod. H 34) botykowati sć, potykati se, bojovati povada, f., vada, chyba an. hádka, rozbroj, rüznice povédéti, 1. os. povédé, povédéti, fíci povidëti teho, pohledéti, podivati se; pouiz ... uzla (V 1094), po- hled, podívaj se na uzel Dovoliti, dovoliti povrci, pohoditi povzdalovati čeho, zdržovati povztáhnüti, k sobě stáhnouti, strh- nouti pozbyvati Ceho, pozbyvati, ztráceti; Zbavovati se, pomíjeti, brániti se: však jé (t. j. řeči křivé, neprav- divé), kakž moha, pozbývá (BM 254) bozlata, f., pozlétko 193 

Strana 194
Požití, užíti, zažíti, zkusiti, zakusiti Požitý, starý; opak mladý Praha, f.; l. sg., Prazé (B 241), v Praze Dravenie, n., Vypravováni Právo, n., právo, zákon; soud, soudní řízení; s Právem, prá- vem; po svém právu (V 71), jak se na něho slušelo; podlé svého Práva (V 373), podle své přiro- zenosti pravý, své viery pravý (V 237), pravý, ryzí ve své věrnosti Prázdný, prázdný; nezaměstnaný, lenivý; adv. naprázdno, marně Dreč v. pryč Drchnúti, rozprášiti se, rozpadnouti se probaviti, protähnouti, prodlouZiti probyti, 3. os. probude, prospeti, vzmoci se, rozmnoZiti se prodliti čeho, prodloużiti, pro- táhnouti co, pokračovati v čem prohoniti, prohánéti; of, ofe, koné froluka, f., proluka, prüsmyk proméfíávati, broménievati, promé- ňovati Drondśćti sł, povidati se, vypravo- vati se, šířiti se pověstí Proněž, adv., pročež, a proto prorada, f., zrada prorádcé, m., proradnik, m., zrádce; ta dva prorádcé (BM 1) — ti dva zrádcové (jméno v pl., přívl. v du.) proraditi, zraditi; broraditi sł na smrt, zradou se vydati na smrt Drosřéd, předl., uprostřed, dopro- střed prostédek, m., střed; v prostředku prosiédni; Presiédnie more, Stie- dozemn{ more prostrano, n., prostor, volné místo; na prostrané (V 1676), na volném místě, ve volném prostranství 194 frostfieti, prostiíti; prostrieti hlas, vydati hlas; srov. zprostřietí prostÿ, srozumitelný, jasný, zumný Drosvietiti sł, rozsvititi se, vyjasniti se, zasvitnouti brotieti komu co, protiti Protivný, odporný, nepřátelský; protismyslný; protivné, odpor- ně, nepřátelsky; neprávem Protivu, předl., proti protknuti, protknouti; 3. sg. acr. protce Drovoditi, provázeti, doprovázeti Prsi, f. pl., prsa prséti (an. prsiti ?; LF 14, 95), prchati, rozprchávati se Pruhlo, n., léčka, osidlo, nástraha; podle Geb (Slovník II, 213a) s -u- (pruhla, pl.) Prusi, m. pl., jm. nár. (B 223) První, první, dřívější; Prvnie slova (V 1932), dřívější slova, názory, smýšlení Pryč, prié, preë, adv., pryč Dryskati, stiikati, frkati; 3. sg. prýště prébierati, prebirati, probirati prébrati sè pres réku, pfepraviti se, prejfti fl'ébyn, píetrvati, pfeCkati, preZíti prébyvati, züstávati, trvati; bydliti, Ziti prétakats, préfekati, preckati DFedisti, přepočítati, přečísti préd, pfède, ptedl.; préd sé; srov. přčdeň, před něho; přědsě, piédce, Přece, adv., před sebe, kupředu, stále pfédèiti, jiti napted; vynikati prédek, m., na prédku, v prédku - přádší, m., předek, praotec (sub- stantivis. kompar.) přčhrubý, velmi veliký, převeliký préchvala, £., chlouba, vychloubání, honosivost ro- 

Strana 195
dféklati, preraziti, zlomiti bfieky (píéky u Tr), ve spoj. na pfieky, adv., napfic; dlí i na prieky (V 689), po délce i napříč, křížem krážem prélstiti, pirelstiti, obelstiti prélscenie, n., pielsténií, oklamání přelútý, předivoký, velmi divoký přémnožený, příliš veliký, nesmírný prémnoziti, nad míru rozmnožiti, rozhojniti prépusta, f., boží dopuštční, osud, sudba Pfépustiti, propustiti, prohnati (meč): dopustiti (co na koho) prčrád, velmi rád prčslyščti, poslechnouti až do kon- ce, vyslechnouti frétiti, hroziti Drévada, f., prekážka přčvážití sé čeho, rozhodnouti se k čemu, odvážiti se čeho pFévdiny, velmi smély, odvážný, statečný; odhodlaný, rozhodnu- tý; sem sém i tam převážen (Š 86), jsem rozhodnut sem i tam, t. j. pro život i pro smrt prévratek, m., převrat, změna, zá- huba, zkáza Dfeżest, f., postrach pribosti sé ke komu, piihnati se, piijeti pribrati sé za kým, vydati se, vy- praviti se DEE Vv. bryć Příčina, f., příčina, důvod; příleži- tost; s lepšúů príčinú (BM 173), s lepší příležitostí, t. j. v příhod- nější časy příčinný, vyzbrojen, mocný, s moc- ným průvodem; mnoho příčin- nějí (V 947), mnohem více vy- zbrojen, mocnější; adyv. pří- činně pridati co, čeho, přidati, podati, dodati (čáky), poskytnouti (ra- dy) ; pridati sé Dľiečiti sé komu, příčití se, odpo- rovati Driekoba, f.. příkop prieta, f., hrozba; ezdávati prietu, hroziti, vypovidati boj Dřieti, přáti; 3. sg. přeje pfieti sé, priti se, svariti se; af sé neprem (1. pl.) déle o to (V 747) Dřieval, m., příval; pohroma, zkáza priezn, přiezen, f., přízeň pfihnati, piihnati se, spé$né pri- jeti; pfihnati kohc Příhoda, f., příhoda, událost, dob- rodružství; nebezpečí, boj; ne- štěstí, nehoda (zlá, protivná příhoda); štěstí (dobrá př.) Přihonití, prihánéti, honiti D'ihotovati k Cemu, pfichystati prihroza, f., postrach, pohrdżka, vystraha; srov. prípréta Dfichoditi, pficházeti, pocházeti prichopits sé Ceho, uchopiti se, zmocniti se, piijmouti prijésti sé, do syta se najisti Dřijétí, 1. os. přijmu. přijmouti, dostati; přech. min. příjem; při- jéti sé čeho, nevědiech sč co při- Jéti (V 866), nevěděl jsem čeho se chopit, co udělat, co počít prikdzati; prikdzats sé komu, ode- vzdati se, porućiti se; prikdzats sé v službu komu, porućiti se, dáti se do služby příklad, m., příklad, znak, znamení priméfie, n., příměří, mír pripora, f., překážka prliprnüti sé, pfihnati se, pfibéhnouti bfipfeta, f., hriza, postrach; srov. prihroza Diiprieti sé, upriti se, Zaraziti se, za- staviti se, ustrnouti, utkvéti Pripuditi, prfiméti, péinutiti, privés- ti, uvésti 195 

Strana 196
pHirozemie, n., pfibuzenstvo, po- krevenstvo; bližšie prirozenie (V 1253) = blizné pfirozenie (H 95), nejbližší příbuzenstvo, příbuzní dřírozený, narozený k něčemu; službú přirozený (BM 85), svým narozením, püvodem urceni pro službu; dvě stě junoY ... svü Xlechtü pfirozenéjch (H 97), urozenéisich błisieci, pfisahnouti; pfić. min. è. prisáhl příslovie, n., pomluva, hana, špatná pověst pfirdhati, téhnouti, postupovati DFitéct, pribéhnouti prdri nač, ptáti se; ptáti ceho, hle- dati puciti së, puteti, rasiti puditi sé, hnát se, jeti pukléř, m., štít okrouhlý, obyčejně vypouklý, dřevěný a kovaný nebo obitý železem purgrabie, m., purkrabí pustitis D, oté£i, pustiti, povoliti otěže, uzdy půúščě, f., poušť, pustina Ditce, n., pouto bykati, lirovati; mrzeti se, horsiti se; přech. přít. pyćż, pyčúce (nč. pykaje), liruje, -íce Dyrop, m., granát (český) ród ; komp. raději rada, f., rada, porada, rozhodnutí, myšlenka; moudrost, rozum; rádcové raditi, 1. os. razi radny, védouci si rady, moudr$ Radota, m., jm. os. Radvan, m., jm. os. ratiště, n., násada, rukojeť u kopí rob, m., slovo nejasného významu, snad = potomek, dědic, násled- 196 nik (Zub., LF 44, 126, starší vý- klady viz u Tr., Glossar, 123). Za pravděpodobnější pokládám však výklad prof, Ryšánka, že se na místě, o něž jde (V 89), místo rob mó čísti vhod. Podle jeho las- kavého sdělení byl i upraven náš text robě, n., dítě, chlapec robiti, délati, pracovati rod, m.,narození, püvod, rod, rodina rodina, f., rodina, příbuzní rok, m., doba; lhůta, ustanovený čas; dávným rokem (B 250), s instr. čas., před dávnou dobou, před dávným časem; n. pl. roce (V 2269), záměry rota, f., zástup rovný; v adv. Vÿr. po rovnu; všecko vám bude po rovnu (M 12), stejné,rovné, příznivé rozbiti; stanovistć svá rozbichu (V 588), rozbili, zřídili své stany rozhraniz, n., rozcesti, stéed (z né- hož se cesty rozbíhají) rozjiti sé, rozejíti se rozkdzanie, n., rozkaz rozkázati ; r. list, nadiktovati rozméra, f., rozmér, míra rozmluvenie, n., rozmluva, hovor rózno, adv., rüzné, na rüzná místa, porüznu; srdce jde rózno čšticí (V 1901), srdce puká hořem, úzkostí rozpač, f., rozpakování, váhání, po- chybnost; bez rozpači (V 1743), bez rozpaků, bez odkladu, ne- prodlené; nejmiett rozpaći: ne- jmějž ... rozpači (Š 87), neroz- pakuj se, neváhej rozpáčití sé, rozmyslití se, odraditi se, odstrašiti se, zviklati se rozpačný, nerozhodný, zoufalý, beznadéjny roz- 

Strana 197
rozpieti, rozepnouti, napnouti rozpleniti, popleniti, zkaziti, zpu- stoditi; rozpleniti sé rozpomamiti, rozpomanuti sé nač, rozpomenouti se, vzpomenouti ei, pomysliti rozprach, m., roztržka, lok. sg. rozprasé rozpriéti sé, rozprchnouti se roziéfiti sd, rozpustiti se, roztáti rozsieci, rozsekati; 3. pl. aor. roz- sčkú roztieti, rozetnouti, 3. sg. aor. rozté rozumný k čemu, rozumný, znalý, schopný rozvláčití; r. řéč, rozvláčně mluviti róże, f., růže rúče, adv., rychle rúží, rychlý, hbitý rucicé, f., zdrobn. k ruka rúcho, n., roucho, šat Rusi, n. pl., jm. nár. (B 233) rušenie, n., zboření, rozboření; proč sě mu (městu Troji) ruXenie stalo (V 717), proč bylo rozbo- řeno ryboproda (?), ryboploda (?), rybo- roda (?), f., úroda, bohatství ryb (Tr. Glossar 124). Podle velmi pravděpodobného výkladu Tráv- níčkova ryb obroda, t. j. úroda, hojnost ryb (Slav. Rundschau 1938, Ia 29—30) rytieř, řitieř, m., rytíř rytierský, rytirský, rytířský rytierstvo, rytiefstvo, n. rzáti, hrzati, rZáti, tehtati; hirzal (H 33) = rzal (V 1202), dvoj- slabič.; viz pozn. na str. 155 zmatek; rozseknouti; řád, m., stav řebří, g. řebřie, m., žebřík Yéci, fieci, 1. os. řku, říkati, říci řéč, f., řeč, rozmluva, zpráva; věc féditi, 1. os. Y£&, mluviti, praviti, říkati řečský, řécký v. hřěčský fóditi, oslabovati Rék, Rek v. Hick fiediti, fiditi, spravovati; fiediti k brani, připravovati se na odpor fiedky, fídky, vzácny; adv. fiedko, zřídka, vzácně fitief v. rytier fits, Tvati; řula, řvala Sagarius n. Sagariuš, m.,jm. řeky, lat. Sagaris n. Sangarius, nyní Sakari v M. Asii sdhati n. sahati &eho, nad, sahati po Cem, usilovati oč sáhnůútí, sáhnouti; 3. sg. siehne, séhne sám, zájm.; sám jediný, samojedi- ný, zcela sám samostriel, m., luk Saracén, m., jm. nâr.; označuje Peršany saracénský; s. král, perský Sarucénstvo, n., Persané sarapsky, z lat. „„satrapenus** Sardiš, Sardy, hlavní město Lydie, vých. od Smyrny. Poloha města vylíčena je v pohádkovém skre- slení bez jakékoliv souvislosti se skutečností sbčhnúti, zbćhniti, sbéhnouti Sbéf, f., zástup, hejno sbierati, zbierati, sbirati; sbierati duši, zapasiti se smrti; druh już lezé umierd, a sen jesté dusi sbierd (V 1749 a 50) sboř, zboř, f., hejno sboZie, zboZie, n., statek, majetek, bohatství; štěstí; po zboží, po zbožú = po štěstí, šťastně; sta sč jemu ne bo zboźu (V 2117) sbožný, zbožný, bohatý, oddaný; adv. sbožně, zbožně, právem, ná- ležitě 197 

Strana 198
sbroje, zbroje, f., houf, zástup sde, zde, adv. sdélati, zhotoviti, udélati, vyloZiti, obloZiti sdieti, zdieti, sdeji, zdéji, vykonati, udělati, učiniti, počíti; sdieti boj, zvítěziti; sdietí sě, státi se, při- hoditi se sdravie, zdravie, n., zdraví, život se, citosl., hle; snad ve verši: tento se (psano sł) mieć na to maje (V 995) = tento hle (zde) míč na to maje; srov. pozn. na str. 154 séč, f., boj, seč sehnati, rychle dolà sbéhnouti, sjeti sejme sé v. snieti sé sem, adv., sem; sém 1 tamo, sém i tam, sém tam sen, zájm., tento setky (BM 187), slovo nejasného původu i významu; snad je to g.sg. kf. setka, pův. sedka = od- dych, odpočinek (Výbor I, 1258, Geb, Slov. 1,209b) an. spíše setka = pdtka, setkini (LF 19, 99; ještě jinak ve svém vydání Pru- sík); viz pozn. k překladu pří- slušného místa na str. 174 setřietí v. zetřietí Severus, m., jm. os. sežieci v. sZéci shledovati, obhliZeti, pozorovati shon, m., dav, množství; s velikým shonem (BM 88); jinak Jg., Slov. 4, 7 „všichni rázem“ a LF 19, 96, „s velkou prací, s vel- kým úsilím““ shrnüti sé o kom, shrnouti se, na- hrnouti se okolo, kolem schrána, f. schrána, ochrana, klec schyliti sé, skloniti se siv.aési sub ace, ac sice, adv., jinak, tak; tak hi sice (B 107), tak i jinak, v$emi zpü- soby, prostředky 198 sici, zájm., takový; takový i jinaký Sidon, m., jm. míst. sieci (1. os. sahu) (naë), sahati, usi- lovati, baZiti, sméfrovati sieci (1. os. séku), síci, kositi, sekati; sieci sè, biti se, potÿkati se, bojovati siesti, 1. os. sadu, sednouti si síla, f., síla, moc; množství sipati, syceti siroba, f., osifelost, opusténost skdzati sé, ukâzati se, objeviti se sklad, m., sestavení, složení, na- strojení, záměr skládanie, n., báseň skládce, m., původce, strůjce sklásti, složiti, postaviti, vystaviti; snésti; skldsti sé, snésti se, na- kupiti se skludití sé s kým, smířiti se skok, m.; náhlým skokem (B 55), náhle, rychle skot, m., dobyvek skoté, n., zdrob. k skot, dobytče skrütiti s&, ohnouti se, skrußiti se skiécëti, vydávati skřek, křičeti, vo- lati (o ptácích volavých) skrehtati, skřípati, řinčeti sküpati, skoupati, smotiti skutiti, uCiniti, udélati; skutiti sé, státi se skysti (1. os. skytu), podévati, nabf- Zeti; strkati, nastrkovati; 3. pl. aor. skytu sled, m., stopa slédati co, sliditi za né&&., stopovati slednik, m., slídiv$ pes, ohař slibný; slibná řěč (V 284), slib sličný, vhodný, slušný slovce, n., dem. k slovo, slůvko slovo, n., slovo; pověst (dobrá an. zlá), sláva; o jich sloviech (V 836), ojejich slavných jménech, o jejich slávě; v náhlém slově (BM 149), rychle taký i sic, 

Strana 199
slovutný, vznešený, vzácný, zname- nitý, proslulý složit ; s. živótek, ztratiti život; v.5m zajedno smrt složena (V 2071), stejně všem je smrt uložena, připravena, určena sřúbítí sé komu, zlibiti se, zalibiti se słuditi nékym, svésti, oklamati né- koho, slúditi sobů v čem, zkla- mati se v cem slúp v. stlůp slüti, slovu, jmenovati se služba, f.; po službě (H 247), po zá- sluze smieti, odvaZovati se, osmélovati se smieti sé. (sméji sé), smáti se smricé, smirtcé, f., dem. k smrt smrtelný, smrtedlný smüceti, znepokojovati, zarážeti, le- kati, rmoutiti smütiti sé, zarmoutiti se, vzru&iti se, rozlítiti se smysl, m., smysl, smýšlení; rozum, moudrá mysl, moudrost snažný, horlivý, snaživý, přičinlivý, hbitý, rychlý snésti, znésti, snésti, donésti; vydr- żeti; vyfiditi; vrhnoati, mrátiti sniesti, snísti, seZrati snieti sé, sejíti se, shromáZditi se, potkati se; 3. sg. sejme sé, sejde se; vojem sé smieti, bojovné se sraziti, utkati sniti (1. 0s. sejdu) , sejiti; uplynouti; jeliž všecka ta noc sjide (3. sg. aor.) (B 210), dokud cela ta noc neuplynula: : ahynouti; zemfiti; ubyti ; inhed mu (mésíci) v svétlosti snide (3. sg. aor. (V 2347), ihned mu svétlosti ubylo; snits sé, seiiti se, setkati se; utkati se sotně, adv., sotva, stěží spáciti, (nejspíše) opětovati, znovu, zjevně osvědčiti, obnoviti (LF 19,85 a Slav. Rundschau 10, Ia, 30 a 3D; podle jiných (méně pravděpod.) odmítnouti, odvrá- titi, odrazi i (Jungmann 4, 224; Geb. Slovník I, 310b; Tr.; ještě jinak Krok 7, 2) spadniti, spadnouti, upadnouti, Skáceti se; dopadnouti (na nék.) spdla v. vzpdla spalnieř, m., oblek pod tvrdým br- něním; u středověkých rytířů měkčí šat vlněný nebo hedvábný pod pancíř, aby netlačil spéci sé Cím, spéci se, slepiti se sbéliti, spéchati, spéti spésiti, spéchaii, spéti spierati sé, vzpírati se spieše, adv., rychle, spěšně spievati, zpívati splanüti, vzplanouti splynuti, uplynouti, zmizeti spomanuti v. vzpomanůútí spomínati v. vzbomínati spomnéti co, vzpomnéti, vzpome- nouti, pfipomenouti spoviedati v. zpoviedati sp rosta, adv., prosté sprostný, prostý, jednoduchý sprostfiets v. zprostřietí sprieci, spráhnouti; piíC. min. trp. sprézen spuditi, sehnati srséti, hroziti se, désiti se, bázlivé před někým utíkati stéci sè, smluviti se, umluviti se ssieci, sesekati, skoliti, sraziti ssiesti, sesednouti, vystoupiti, se- skoćiti; 3. sg. aor. ssède sstáti v Cem, setrvati, vytrvati, vy- drZeti; 3 cg. sstojí sstupiti, sestoupiti stáje, f., bydliště, obydlí, stavení stan, m.; pl. stany, tábor stánie, n., stání stanoviscé, stanoviště, n. pl., stany, tábor, ležení 199 

Strana 200
starost, f., stáří starosta, m., stařec; představený, velitel statek, m., užitek, zisk, prospěch, pomoc stóti, 1. os. stanu, stanouti, zastaviti se, postaviti se; stdti sé stdti (1. os stoju), státi, trvati, býti (véem); usilovati oc, pracovati k čemu (po čem): státi komu o život : však by o život tobě stálo (V 1099), ale stálo by tě to život; tak mi myslce v obém stáše (V 869), má mysl byla neroz- hodná stav, m., stav, situace; řádný, nále- žitý stav, síla; jenž ještě nenie na stavé (V 185), jenž ještě není v řádném stavu, nedospěl ještě k opravdové síle; příbytek, obydlí staviti ; (jakoż pi) rvní den staveno (H 440) = ustaveno (V 2398), stanoVeno; staviti sé, Zastaviti se, zůstati stéci, oprchati, opadati stesknútí sobě, postesknouti si, zastesknouti, zanaříkati si; 3. sg. aor. stešče sobě (BM 50); a nejeden sobě steště (V 1813) ; polekati se, uleknouti se: 1. sg. aor. stesk sobě (V 884); srov. stý- skati sobé stéziti koho, co, stéhovati, táhnouti, dopravovati, nésti stiekati sé, stékati se, sbihati se stieti, stiti stluciri, rozmackati, udupati stlúp, slúp, m., sloup, pilíř, řada, šik stoka, f., stok vod, místo, kde se shromažďují vody stól, m.; na jednom stole (V 293), pfi jednom stole, u jednoho stolu stonati, sténati, Vzdychati, naïikati, teskniti 200 stonuti, utopiti se, utonouti strana, f., strana; krajína; část; třette ... světa strana (V 598); kfidlo voiska strastné, adv. k strastny; veľmi strastné (BM 259) k velké strasti stráta v. ztráta straż, stróż, f., ochrana, stróż; m. i f., stráZce, stráZkyné ; strázé náhlý (V 1384), rychlý, hbity strážce strážný, m., strážce střéla, f., střela, šíp střélec, m., lučištník střélnice, f., střílna střielente, n., střílení z luku stfétnüti, potkati, zastihnouti stfic, m., strýc, švagr střící, stiíihati, stínati (mečem); 3. sg. aor. stříže (V 1591) | stfieci Ceho, stfici, stfeŻiti; stfieci sł koho, čeho, stfici se, vystfihati se, varovati se střietí co, šířiti, rozšiřovati; příč. min. č. střel studnicé, f., pramen stuliti (Tr stühti) co, pfimknouti, pfitisknouti stvieli sé, skviti se, tipytiti, Zätiti stydeti sć, 1. os. styziu sé stýskati sobě; 3. sg. stýšče, stýště sobě. stýská si, naříká; srov, stesk- nůtí sobě súd, m., soud súdcě, m., soudce sudny; den sudny (V 2069) sujný, marný, zbytečný, neužitečný (Tr.) anebo pomlouvačný, soči- vý, nevraživý (Prusik); sujnu řáč (BM 226). Význam není dost jasný suk, m., větev, haluz súmračití sé, šeřití se, smrákati se súzený, souzený, určený schýliti, 

Strana 201
svatyně, f., posvátná věc, svátost; též svacině svdzati, 1. os. se eži; svázán, spou- tán; již sú juž svázání byli (M 51) svésti; což sú zla na mě svedli (BM 340), kolik zla na mne slo- Žili, proti mné nastrojili světek, m., zdrob. k svět světle, adv., zjevně, do očí; světle sé smieti svétlost, f., svétlo, lesk, záfe svézéti nebo svéziti, dáviti, rdou- siti; 3. pl. svézé (V 1570) — (Zub., LF 44, 126 a 127) sviecé, f., svíce svlaéiti, svléci, oloupiti svyčj, svyčcj, m., obyčej, zvyk svyčný, obyčejný, obvyklý Syrsko, n., Syrie sžádatí sé čeho, zatoužiti po čem sZéci, sežieci, spáliti; 3. pl. aor. sezhu sXéhnü sé; sÉél sć komu © čem; každému sš vás v tom sžéli (3. sg.: imper.) (M 2) šal, m., zvuk .Salméje, f., šalmaj, píšťala ščenec, štěnec, m., mladý pes, lev an. vlk, mládě ščép, m., štěp šččstie, štěstie, n., štěstí šč**, štít, m., štít šířě, f., šířka, výška moře, širé moře škodný, škodlivý škříně, £., skříň šlechetný, vznešený, ušlechtilý šlechta, f., šlechta, šlechtický stav, urozenost špic, m., čelo vojska štrus m., pštros šturm, m., útok Yturmovánie, n., ütoCení, útok Xturmovati, ütociti, hnáti útokem urozený, tahdy, obyč. tady, adv., zde, tu, tudy takéže, takéž, adv., právě tak, Jo- dobně tamo, tam, adv. Tanajs, Tanais, starovéké jméno řeky Donu tápati, klesati, zapadati; tonouti, topiti se Тагей, т. р1., Tataři (B 230) tdy v. tehdy Téba, f., Théby téci, běžeti; hnáti útokem tehdy, tdy, tehdyż (e), adv., tehdy Telamon, m., jm. os. tělestně, adv., tělesně tepruv, adv., teprv těžemie, n., výtěžek půdy, úroda; žeň, sklizeň těžký » lud těžký (M 71), lid s těž- kou zbrojí, těžkoodčnci; v. lehký tieskn, f., tiseń tific, cisuc, tisic, tusic, Cisl. tistéti sé, tisknouti se, tlaliti se; 3. pl. tistie sé (V 2038) tlaciti, mackati, rozmaCkávati, du- pati tlumaëiti, tlumotiti toëiti; t. sobi, totiti se, obraceti se, klátiti se točúš = čúš, adv., totiž toliko, tolik, adv.; srov. koliko, kolik toliž, adv., tu teprve, tehdy topiti, topiti, utápéti tráti v. trvati trest, m., třtina, rákos Troje, f., jm. míst trstie, trscie, třtíe, n., třtina, rákos, rákosiště trúba, f., trouba trubací ; 1. hlas (V. 2439), hlas tru- bacü trud, m,, námaha, úsilí, práce trüp, m., špalek, pařez 201 

Strana 202
trváti, tráti, trvati tíéXCéti, praskati, prastéti tridcèti, tfidceti, tfidceci, třicet tříestí čím, třásti, trhati, škubati; tfiesti sé, tYásti se; pfech. prít. trfasa ; prié. min. &. zfdsl (jedno- slab.) tfieti sé veC, tiíti se, vnikati; tüieti sé na koho, doráZeti; trice sé tam na Patrona (B M 159) tu, tuto, tuZe, tuZ, adv., tam, zde; tehdy tudież, adv. , stejné, také (Zub., LF 44, 127) tuhý, nepovolný, nepřístupný tuto, tuZe v. tu tüZiti na koho, naïikati, Zalovati tvář, f., tvář; němá tvář (M 84), o zvířatech tvář, f., zvláštní ochranný přístře- Sek »ři obléhání (testudo); slovo zcela jiného původu než před- cházející (viz na str. 24) tvořec, m., tvůrce tvrdný, tvrdý, pevný, stálý, vy- trvalý tvrdost, f., pevnost, jistota, bez- pečnost tvrdý, tuhý, pevný; namáhavý, krutý; velký; řádný, způsobilý turzé, f., tvrz Tydeus, m., jm. os. Tyrus, m., jm. proslulého přímoř. a obchod. mésta ve Foinikii; g. Tyrie (H 7), Tyře (V 1176) neporozuměním českého bás- nika (srov. u Gu: ,,hinc venit Ancyram““) Lyti, tloustnouti, tuénéti, nadÿmati se, nafukovati se čísl., ubâti së, uleknouti se, zaleknouti se ubiti, ubíti, udupati; zabíti ubuditi, probuditi, vzbuditi 202 úd, m.; n. pl. udi uddti se, udśti se, pfihoditi se; vy- dafiti se, podafiti se udatstvo, n., udatnost, statečnost; také sé jmdm podlé udatstva (V 756), také se chovám udatně, statečně udávati, dávati, udélovati ufati, doufati, diivéfovati; v koho, ke komu úhel, m., úhel, strana; na všě úhly (V 982) = na všě kraji (V 996), na všechny strany, úplně, zcela uhlaviti, hlavu sraziti, stiti uhlédati, vyhlédnouti si; by svdj čas uhlédal (B M 188), aby si vy- hlédl, vyvolil vhodný čas, oka- mzik uchvdriti, popadnouti, uchytiti, uchopiti; svi feć uchváti (V 902), zacal mluviti | uklásti co o kom, nastrojiti úklady, Istivé rozhodnouti proti nék. ukradnüti; ukradmnüti sé, odkrásti se, vytratiti se, kradmo utéci ukrátiti, 1l. os. ukráci Ceho, ukrátiti, zkrótiti ; ukrdtiti komu živótka, Zbaviti nék. Zivota úkrop, m., horká, vřelá voda uloziti, vymysliti, uchystati, při- praviti, ustanoviti umělý, znalý, zkušený umířití sé, smířiti se, usmířiti se umluvenie, n., úmluva, dohoda, zá- minka umniti se, umen&iti se, ubyti umnoZiti, rozmnoziti; v téj fà nic neumnożi (V 454), v té věci nic neupfili$il, k tomu nic nepfipojil, nic dále nemluvil umnożovati sć, rozmnożovati se, pfibyvati; u panosti neumnożij (roz. se) (V 288), v pití nepočínej si nemírně umný, rozumný, schopný 

Strana 203
umysliti, usmysliti si, uváZiti, roz- hodnouti umyślenie, n., úmysl, rozhodnutí, zámér unaviti, zahubiti, zabíti unofiti slez an. slz, prolíti slzy. upadnüti; v tom jima (dat. du.) mysl nic nibadla (= neupadla) (BM 58), v tom jim mysl ne- klesla, neochabla, neupustili od toho uparriti koho, spatiiti upomanüti koho, upomenouti uposlüchati, uposlechnouti úprava, f., příprava, Výstroj, vý- zbroj, nádhera uprávéti, připravovati, opatřovati, spravovati upriemnÿ, upříemý, rovný, přímý urozomětí čemu, porozuměti úřčdní ; lidé úřčdní (B 183), úřed- níci ústlé, n., práce, namáhání, úsilí üsilny, namáhav$, obtížný, těžký usilovánte, n. ustalý, unavený, umdlenÿ ustati, unaviti se, umdliti; ustati, prestati ustavenie, n., ustanovení, určení, uspořádání ustaviti, postaviti; ustanoviti; zií- diti, Zavésti ustlati, ustlati, pfipraviti ustra$iti, postra$iti, nahnati stra- chu; ustrasiti sé ustychati sé Ceho, ostychati se, obá- vati se usÿpati co, na sebe sypati, chvatné hazeti, oblékati; usypd brné utazovati Ceho, dotazovati se, vy- ptávati se; nejisté; snad vztazo- vati ( ?) utéZéti, získati, vydélati, vyhráti; piíC. min. C. utéZal utiers, utiti; 3. sg. aor, uté utkati koho, potkati utociti krvi an. krve, prolíti krev útratný, drahý, drahocenný útroba, f., vnitřnosti, mysl, smý- šlení wvázati sé vel, ujati se wváznüti ; 3. pl. aor. uvázu (V 2183) uzeptati, vypátrati, vyzkoumati ; (ne- bo spíše) umluviti uzlatiti sé, vyzdobiti se zlatem tZést, f., úděs, zděšení užití čeho, užíti, zakusiti přivlastniti si, vaditi koho s kým, popuzovati, drážditi var (slunečný), m., úpal vášně, f., zvyk, náklonnost, způsob, vlastnost vaz, m.; spadesta koňma prz vazy (V 1581), spadli nazad, dozadu vážití, odvažovati, nasazovati, všanc vydávati (duši, Zivot) vdy = vždy, veždy vebrati sé véc, vniknouti véce, vecé, vece, 3. sg. aor. k vécéti = řekl, pravil věčší, větší, větčí, věčí » najvěčší věd, f., věštkyně, čarodějnice védéti, 1l. os. védé, védéti, znáti; védéti brodu, védéti o brodu, znáti brod vehnati, vtáhnouti, vtrhnouti věk, m., věk, život; adv. vékem, sotva, stěží; na věky, věčně veklati, vbodnouti, vraziti velblúd, m., velbloud; slon veleti komu, kázati, rozkazovati; 3. pl. velé velí, velé, velé, velký; velím, adv., velmi, mnohem; velím viece, mnohem více velmě, adv., velmi vem v. vy vepř, m., kanec 203 

Strana 204
věrně, adv., věrně, opravdově, upřímně; vskutku, jistě veselé, n., veselí, radost veslati, vyslati, poslati veslo, n.s g. pl. vesl (jednoslabić.) (V 575) věst, f., zpráva, poselství; znamení věstý, známý, jistý, určitý; též zvěstý. Adv. vésté, určitě, jistě vesvět (Z veš svět), m., celý svět veš, všě, vše, zájm., celý, každý, všecek; vešken, vščcka, všecko ap.; Veš svět (V 1000; B 225, 261; Š 51); viz vesvět větrník, m., lodní plachta vévoda, m.; syrský vévoda (V 1547), Syriae praefectus (Gu) vévodití nad čím, vládnouti, pano- vati vezřénie, n., vzezření, pohled, tvář; na vezřéní (V 1481), na pohled, na oko | vezfieti nač, vzhlédnouti, popatřiti veždy, adv., vždy; též vždy, vdy i vžda věžč, f., věž vhlobiti, vniknouti vhod, adv.; viz hod; srov. i rob vidéti, 1. os. viziu, vizi viece, viec, adv., více, spíše, déle, (na)dále, napříště; náviece, naj- viece, nejvíce viera, f., vira; důvěra; věrnost vina, f., vína; záminka visaty, Visutý, zavěšený, přivěšený; v. vóz, jinde visutý vóz = lat. esseda n. essedum (LF 20, 230), v naší básni ,,lehký prepychový vozík“: na vozč visatém (H 78) vítěz, m., hrdina vírěžský, hrdinský, vítězný; vítěž- sky, vítěsky, adv. vlaciti sé (wvláciti sé podle Tr), vláceti se vlas, m.; za vlas (ve vété zápor.) = 204 nic, vübec nic: jakZ sé tu nesta za vlas to (BM 178) vlast, f., kraj, krajina, země vlastcě, f., zdrob. k vlast vlásti, 1. os. vladu, vlédnouti; vlásti sobů (V 1584), sebou hnouti, hnouti se; sebú nevlada (V 1709), nemoha se hnouti vléci, vléci (nohy); navlékati, oblé- kati (spalnief, zbroj) vnada, f., způsob, mrav, obyčej vnaditi sé, povzbuzovati se, cviciti se, zvykati si vnadný, zvyklý, zdomácnělý, obe- známený, cvičený vníti, 1. os. vejdu, vejiti, vstoupiti, dostati se vnociti, vniknouti, vraziti vnuka, f., vnučka vňuž, vniž, adv., jako; zesílené vňužto, vňuž koli, vňužto koli vóbec, adv., veřejně vódcé, m., vüdce vodný, vodnatý, rozvodnény vojen, vojna, m., bojovník vojevati, bojovati vojna, f., válka vojska, f., vojsko; d., 1. vojščě, voj- šče, vojště vól, m., vůl vóse, f., vůle, přání; volnost, zvůle, bezuzdnost; dáti vóli komu; plnost, hojnost, blahobyt Volkon, m., jm. os. voséény, vošténý, voskový vóz, voza, m., vůz vracëti, Zvraceti, däviti vrah, m., nepřítel vrátiti sé, 1. os. vráci sé vrátký, vratký, pomíjející, nestálý; vrátek (V, 1868) vrci, vrhnouti, hoditi, mrštiti; 3. sg. aor. vrZe; 3. pl. aor. vrhu vojnu ottad náhle vrže (V 1143), válku odtud rychle jinam obrátil, pře- 

Strana 205
nes]; vrcí sé, vrhnouti se; tam sé mezi kořist vrhůú (V 1838) vrch, m; ot vrchu (V 1166), shora; po vrchu (V 1686), nahoře vrš, vrší, f., sypání, obilí jako mzda, mzda wsieci, vseknouti; 3. pl. aor. vséká (V 1740, 1800) vsiesti, vsednouti (si); na kóń vsede (3. sg. aor.; M 93) vsmieti sé, vysmáti se vspétiti, pospísiti vstonati, onemocnéti, rozstonati se; 3. sg. vstónd vstratiti sé v. vztra$iti sł vsyvati sé vec, hnáti se, poustéti se do čeho. Slovo ne zcela bezpečné a jasné. Srov. pozn. k 226 BM na str. 165 všady, adv., všudy všako, všakož, však, sp., ale, (a)však, přece; až však, aže však, až po- sléze, konečně všaký, každý, všechen, veškerý všelik, adv., ovšem, také; srov. obak všelikaký, všelijaký, všeho druhu všeliký, každý, všechen všudy, všidy, adv., všudy vtáhnüti, vtáhnouti vneti, vtíti, vseknouti; 3. sg. aor. vté (V 1705) vy, zdjm. os.; dat. vem (V 1063), vét$. vám ; ak. vy vybósti, (ostruhami) pobodnouti, popohnati ; vybósti z koní(V 1360), bodáním koní co nejrychleji se rozjeti vycítati, vypoCítávati vydrieti sé, vytrhnouti se, vyvrátiti se vychvátiti, vytrhnouti, vyrvati vyjiti; 3. sg. aor. vynide, vynde; v. 2 Ceho, ujiti, uniknouti; jenž (lid) mnożstvem z čísla vynide (V 1280), ani se nedal spočísti, byl nesčíslný; uplynouti, pomi- nouti, skončiti se: vynidu mdle všitci roci (V 2269), všechny zá- měry skončí špatně vykluditi, vykliditi, vykliditi, vy- stéhovati, vyvésti vyknátí Cemu, uvyknouti, zvyk- nouti si Uvykupiti sé, vyjíti z kupy, ukázati se, objeviti se vylüdiri, vyvábiti, vylákati vyneeti, vyjymu, vyndati, vytáhnouti; stféla nevyjme sé z tvého těla (S 91 a 92), nebude vyňata; vy- nieti kotvy, zdvihnouti kotvy vyplanuti, uprchnouti, utéci vypleniti, vyhubiti, znièiti vypovědětí koho, vyhostiti vybovédny, vypovédény, vyobco- vany ; Clovék vypovédny, vyhnanec vybrávéti, vypravovati vybraviti, povédéti, vypovédéti; vypraviti, odeslati; vypraviti sé, dostati se, uniknouti; vypraviti Se, vydati se na cestu vyryti, vyryti výsost, f., výška vysunüti sé na koho, vylítiti se, vrhnouti se na koho vytéci, vybéhnouti vytiekati, vytékati vyvázati, rozvázati a vybrati, vyn- dati; 2. sg. vvvieże$ (V 986) vyvésti ; v. z Ceho, zbaviti, oloupiti vyvinüti ot Ceho, vymknouti se, vy- prostiti se, uniknouti, ujíti vyvfieti koho, co na koho, vyrustiti, vystvati vyzñieti, vyhlédnouti vz, předl., proti; vz mného byti (V 409), býti proti němu, sta- věti se mu na odpor vzbludin, zblüditi v Cem, zblouditi, zmyliti se, chybiti; vzbluditi sé 205 

Strana 206
vzbósti, zbósti, vbodnouti, zabod- nouti; 3. pl. aor. (v)zbodń vzbuditi, zbuditi sé, vzbuditi se, vzbouïiti se, Vznititi se, popu- diti se vzbuoh, adv., zbühdarma, nadar- mo, marné, posetile (LF 12, 286 a 287) vzbüzéti — vzbuzovatt, popuzovati; 3. sg. vzbizie — vzbuzuje vzdieri, dati jméno vzdvihnüti, zdvihnüti (sé), zdvih- nouti (se) vzebrati sé, vybrati se nahoru, vylézti vzehimet:, zahimiti vzem, vzemie v. ozieti vzhanét!, pohaniti vzhóru, adv., vzhüru, nahoru vzhrdéti, zpySnéti vzhroziti sé, zhroziti se, zdésiti se vzchod, m., vychod ozchoditi, vycházeti vzchopiti sé, vzchopiti se, sebrati se, dodati si mysli;vzch; sé na smrt, vydati se na smrt vzchovati koho, vychovati vzchytiti, popadnouti vzieti, 1. os. vezmu, vziti; vzieti s sobi; wvzieti boj s kým, bojo- vati, vzietí škodu, ztrátu, vzieti radu: vzem sobë protivnú radu (V 100), Spatné si poradiv; vziet: drimeñie, uzaviiti mir vzimati; v. radu, s sobi raditi se sim se sebou vzklásti, vloZiti vzkopati, vykopati vzmieniti, zamifiti, pokrotiti vzmluviti ke komu, promluviti vznimati së, zdvihati se, Ütoèné se stavéti, vzpínati se vgniti, vyiiti, vystoupiti, vyletéti; 3. sg. aor. vzmide; vzniti nad koho, vyniknouti; pfić. m. č. vz3el 206 vznojiti, uhfáti, rozpáliti vznofiti sé, vpliZiti se vzpáchati, vykonati, spáchati vzpdla, spála, f., úpal, vedro vzpieliti sé, obrátiti se, otočiti ses (nebo spite) vzpiiditi se, zastavi- ti se vzpinati, rozpinati, pfipinati, nata- hovati, oblékati (pláty) vzblakati, dáü se do pláce, zapla- kati vzploditi, povysiti, pozdvihnouti, povznésti vzplynuti, vyjeti (na mote) vzblyvati, zplyvati, plynule, vlno- vité se vznáSeti, vzdymati se, viniti se vzbodjéti, pozdvihnouti; vzpodej- ma, piech. piit. vzpomantüti, zpomaniti, spomanuts (sé), vzpomenouti si, rozpome- nouti se; vzpoméri sé! (V 1302) (vzpomínati ), zbominati, spominatś (vzbrchnüti), zprchnüti, Zasr%eti, vzlétnouti vzruditi, zarmoutiti; v2ruzen vzstrasiti, vstrasiti sé, postra$iti se, polekati se vz3el v. vzníti vztáhnüti, ustoupiti vztdzati, zeptati se, vyptati se vztazovati, vyptávati se, zkoumati, vysetfovati vztrhati, vytrhnouti vztrhnüti sé, strhnouti se, zdvih- nouti se; 3. sg. aor. vztríe sé (V 532) vztfeżteti, zavrzati, zaskfipati, za- praskati vzučný, zvučný vzvariti sé, vzkypéti vzvázati, piivázati, podvázati (hel- mu nebo pfilbici, Gimż rytif skon- čil vyzbroj a byl pfipraven k boji) 

Strana 207
vzvédéti, zvédéti co, koho, dozvédé- ti se co, o Cem, o kom vzvésti, zdvihnouti, pozdvihnouti (zraky), vztyčiti (žrd) vzvoditi, pozvedati, pozdvihovati (oct) vzvoliti, zvoliti, zvoliti, vyvoliti vzurci co nac, vhoditi vzyvati sé, nazyvati se vzZéci, zapáliti; 3. pl. aor, vzezhi (H 330) vŻda, obyć. vŻdy, veŻdy, adv., vźdy; (ruka) ... vždy nesyta (V 1854) = (mysl) nikdy nesyta (Š 55), roz. jest =: nikdy nenie syta za = zda, zdali, sp. zabiti, zabiti; 3. mn. zabíú, z toho zabít, pozdějí zabijí zabyti së, 1. os. zabudu së, zapo- menouti se, rozzufiti se, stfe- $titi se zadrhnüri, zadrhnouti, zavázati zahfaznüti, uváznouti, zapadnouti, utonouti; 3. pl. aor. zahfíazü (V 2184) gahfésti, zahrabati, pohfbiti; za- hfésti sé, ukrÿti se, schovati se zajedno v. jedno zaloZente, n., základ. přirozenost zamanůútí, vzpomenoutí si, umíniti si zamiesiti s£, pomíchati se, smísiti se, sraziti se; tehdy sč zástup za- miesi (3. sg. aor.) (V 1564) gamrly, chabý, slaby, zmofeny (hladem) ap. zámutek, m., zármutek, smutek zamutits sé, poboufiti se, znepoko- jiti se, rozéiliti se zámutný, smutný zámysl, m., úmysl, plán zamysliti, smysliti, vymysliti zamyślenie, n., úmysl, rozhodnutí, záměr zabomaniti, 1. os. zabomanu co čeho, koho, zapomenouti zapomnieti, zapomenouti zasë, adv., zpět, opět, zase zastierati sé, zakryvati se, chrániti se zastféliti koho ved, stieliti, postie- liti, zast£eliti zastfieti co Cím, zastiíti, zahaliti zatiekati, obtékati, omyvati, ob- lévati zatiem, adv., za tím, potom zatieti koho, titi, udefiti zatočití ; z. mysl čím, poklesnouti pro něco na mysli, na duchu; jímž nic mysli nezatočé (přech. přít.) (H 308) zatratiti, vyhubDiti, zniCiti; zatratiti sé, ztratiti se, zmizeti zatuliti co Cím, zacpati, ucpati zavinilÿ, vinny, provinily zaviniti komu an. proti komu, pro- viniti se, prohíe&iti se proti ně- komu zavinüti, zavinouti, zabaliti; aZ mi sé v srdci zavine (V 801), aZ se mi v srdci zasteskne, srdce mě za- bolí zavrci, zavrhnouti, odvrhnouti, od- loZiti; zavrci sé Cím, zakrfti se; 3. pl. aor. zavrhu zavše, adv., vždy, stále za£éci, zapáliti; 3. pl. aor. zažhú zbava, f., osvobození, svoboda zbéhniri v. sbéhnüti Zbéstvo, n., vyhnanství zbierati v. sbierati zbitec, m., padlý, zabitý zbledéti, zblednouti zbof v. sbof zbósti, vypichnouti; komu ofi; 3. pl. aor. zbodu (V 2080); pro- bodnouti; zboden (B 42); vyho- diti se sedla; neb juZ s koné král jich zboden (V 1782) 207 

Strana 208
zbožie, zbožný v. sbožie, sbožný zbroje v. sbroje gbuditi sé v. vzbuditi sé zbylý koho, zbavený, oloupený zbýtí koho, čeho, zbýti se, zbaviti se; zprostiti se; pozbýti, ztratiti; uniknouti, ujíti; ubyti zéistiti sé, vyCistiti se, vyjasniti se zde v. sde zdieti v. sdiet: zdieri se, 3. os. zd! sé, zdáti se zdravie v. sdravie zdwhnüti v. vzdvihnüti zed, f., zed zechly v. zsechly zeměnín, m., zeman, šlechtic zemicé, f., zdrobn. k zemé, kraj, krajina zetfieti, rozetlíti, rozmélniti, roz- lomiti, rozdrtiti, rozbíti; pfić. min. €. ztrl; nebo sé jim řebřie ztirli ($ 69), nebot se jim žebříky zlomily, roztfistily. Prusik ête strli od setfieti s pod. v$zn. (Krok, 7, 216) zéuny, zjeuny ; adv. zévné zkrotka, adv., pokorné; pomalu, nenáhle, neprudce; ne zkrotka (B 72), prudce, divoce zliciti sé, udóti se, pfihoditi se, splniti se zmilelý, milý, milovaný zmisati, zmizeti; 3. sg. (H 481) zmoci ; co to pomóže, ač nás každý život zmóže (V 2336 a 7), ... ži- vot ztratí, obětuje; zmoci sé v čem, vyčerpati se, obétovati se zmraćiti sć, zamračiti se, zachmuti- ti se zmrlý, zemřelý, mrtvý znamenat?, znamenati, pozorovati znamenávati, znamenati, znaCit i znésti v. snésti znoj, m., vedro zmiše 208 znyti, ochabnouti, touhou umdlíti, (u)strnouti 207g, f., ranni záře, červánky, oblaky; ve stejném významu pl. zořé zorní, jitřní, ranní zpdliti, spéliti zpara, f., parno, vedro, horko zplyvati v. vzplyvati zpomantüti v. vzpomanüti zpomínati v. vzpomínati zpofiediti co, spofádati, urCiti; z. koho k čemu, přikázati něk. k něč. zpoviedati, sboviedati, vzkazovati zprchnüti v. ozprchnüti zprostiti koho, zprostiti, vyprostiti, vysvoboditi, zachrániti zprostfieti, sprostfieti, pledloZiti, pfednésti; zprostiieti |= prosbu: vyslati, vydati; tu křik sprostié- chu veliký (V 1386) zpřijétí koho, prijmouti zraditi, vyjeviti, ukázati, zpüso- biti; by Bóh... to zracil (B 226 a 7); zraciti sé, vyjeviti se, uká- zati se, vyplniti se; mebo së ten (sen) ... na jevć zraći (V 1332 a 3), (sen) se ve bdění vyjeví zrak, m.; zraky, du., oči zrnce, n., zrnko zlénie, n., vidění, zření zfieti nac, vec, ziíti, divati se, viděti zfievati, dívati se, hledéti zsechly, zeschly; srov. zsechnüti, zeschnu ; tak je patrně čísti ruk. zechle = zsechlé (B 59) ztráta, stráta, f., ztráta, škoda ztrl v. zetřietí ztrud:ti sé. unaviti se, umdleri zváti, zovu kcho, volati zvédéti v. vzvédéti zvěř, m. i f., zvěř, zvíře zvěstý = věstý, známý, určitý, jistý 

Strana 209
zvieřěcí, zvířecí zvoliti v. vzvoliti zvieřinicě, f., večernice zzobati, sezobati žádati čeho, koho, žádati, přáti si žádný, žádoucí, milý, drahý že, ž', jež, ježe, sp., že, protože, poněvadž žéci, 1. os. žhu, páliti žěl, m., bol, žal; žěl mi je toho, je mi toho líto železný; železný klobúk (V 400), přilba železo, n ; pl. železa (V 1394), že- lezná brnění a zbraně žen, f., žeň žito, n., obilí živě, adv., čile, čerstva, zmužile živótek, m. zdrob. k život živý; živ nevědě (V 908), jako že jsem živ, vůbec, naprosto nevím; nevědieše co živ zděje (přech. přít.) (V 1431), nevěděl vůbec co dělati žížela, f., mravenec žláti co sobě, přáti si; podle Tr snad 2. pl. žláte (B 4); stejně nejisté je čtení ždáte od slov. ždáti (ČČM 1841, 339; Výbor). Nej- spíše skrývá se ve sporném slově adj. zlaté. Viz naši pozn. na str. 164 žrd, f., tyč, bidlo, žerď 14 Alexandreida 209

Strana 210

Strana 211
OBSAH ALBERT PRAŽÁK A VÁCLAV VÁŽNÝ, STAROČESKÁ BASEN O ALEXANDRU VELIKÉM................. 5 ZLOMEK SVATOVITSKY ............................ 27 ZLOMEK JINDŘICHOHRADECKÝ. ZLOMEK VÍDENSKY ............................... 115 ZLOMEK BUDĚJOVICKÝ ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 ZLOMEK BUDEJOVICKOMUSEJNI .................... 130 ZLOMEK MUSEJNI................................. 141 . . . . . . . . .. 146 ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV ....... . . . . . POZNÁMKY TEXTOVÉ..... ...... 150 . POZNÁMKY K VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ ........ 168 LITERATURA ........ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 SLOVNÍK ........ . . . . . . . ....... 176 . . . . . 178