258 chvatu zpupnosti, která kronikářovi připomíná vůdce odbojných andělů Lucifera, odpověděl rozkazem, aby Pražané provedli ihned úplné odzbro- jení a pak vyčkali, jak s nimi sám naloží Příliš stručné toto vypravování M. Vavřince, na němž je patrno, že jest od události vzdáleno hodně let, z něhož však přece jasně vyniká, že král neřádal nic méně než úplné vzdání na milost a nemilost, jaké mohlo Praze uložit jen dokonalé zoufalství, do- plňuje vítaně především dvojí současný traktát, který nám umožňuje po- ložit k osudnému dnu příhodu, na kterou letmo naráží dvojí soudobý leták. Je to »Scriptum doctorum regis Ungarie in Montibus Cuthnis«,12) kterým se v Kutné Hoře Zikmundovi bohoslovci pokusili čelit husitským důkazům o stáří kalicha a z toho plynoucímu závěru, že přijímání pod obojí je zcela oprávněné. V obou rukopisech, které traktát uchovaly, následuje za ním odpověď husitského bohoslovce a diplomata Petra Payna, patrně účastníka pražského poselství, na spis doktorů. Traktát doktorů je důkazem, že čle- nové poselstva do Kutné Hory, z nichž dva byli universitní mistři,13) jed- nali s královskými bohoslovci, snad zatím, než jim král udělil slyšení. A na tuto situaci se výborně hodí zmínka14) pražské odpovědi na ironický leták, poslaný Praze a městské její radě jakoby jménem Zikmundovým 5. září 1419, Kašparem z Lewbicz, členem královské kanceláře. Autor pražské od- povědi vzpomíná tu asi v srpnu 1420 slyšení, které prý dal Zikmund pro- vésti s husitskými vyslanci skrze magdeburského arcibiskupa. Skončilo se asi velmi brzy, neboť tento prelát na konec jednání odmítl dáti slyšení a prohlásil, že husité žádného slyšení o kalichu nedosáhnou, poněvadž kalich byl již odsouzen nejvyšší autoritou církevní, koncilem kostnickým. Tak tedy splnil prý Zikmund slib, který dal pražským poslům v Brně, o vá- nocích, že jim slyšení vymůže. A nedosti na tom. Podle jiné zprávy pražské, kterou vztáhl na slyšení v Hoře právem již Tomek,15) nepřestal král na tomto odmítnutí slyšení nejvyšším prelátem svého dvora. Pro- hlásil29) nadto sám, že jest přísahou zavázán hubiti všecko kacířství a že této přísaze dostojí, byť měl celé království obrátit v prach a popel a při- jíti o vše, co má... Fakta, takto získaná, dávají teprve tomu, co se událo v květnu 12) O něm, jakož i o odpovědi Paynově na Scriptum podstatná data podává moje Literární činnost M. J. Rokycany, J. Příbrama a P. Payna (1928) 99. 13) Podle Starých letopisů českých (vyd. Palacký 1829) 36. Druhým byl asi M. J. Kardinál, vyslaný s Paynem na konci téhož roku s pod. úkolem diplo- matickým do Polska. 14) Palacký UB II. 527. Autora rovněž tu otištěného letáku, na nějž Praha odpovídá, jmenuje basilejský rukopis, o kterém viz moje Husitika a bo- hemika několika knihoven německých a švýcarských (Věstník Král. čes. spol. nauk 1931) str. 46, kdež je leták i vítaně datován. 15) Podobná příhoda se udála, jak ještě uvidíme, i při slyšení, které Zik- mund Praze přece povolil na sklonku července. Těžko si však představit, že by projev náš byl pominul vůbec jakoukoli zmínku o výjevu v Kutné Hoře, kterým přece vina Zikmundova v očích Prahy vrcholí. 16) Pražský manifest do Benátek z 10. července 1420, otištěný níže v pří- loze II. str. 280.