257 3. třetie, aby kněžie nám tak příkladně živi byli, jakožto jest Pán Kristus přikázal a jeho apoštolé a po nich svatí otcové ustavili, a 4. čtvrté o obecné dobré královstvie a jazyka našeho českého a o oči- štěnie zlé a křivé pověsti královstvie a jazyka českého.« Za sjezd husitského svazu je manifest podepsán takto: »my, Čeněk z Vartemberka, najvyšší purkrabie koruny a královstvie českého, Oldřich z Rosemberka a jiní páni, Praha město, rytieři, panoše i jiná města se všemi, jenž o svobodu zákona božieho stojie a obecné dobré jazyka če- ského.« Svaz, ustavený na sjezdě, byl však trvání zcela krátkého. Do tří neděl sběhlo panstvo od praporu revoluce v čele s Čeňkem z Vartemberka, jenž vydal pražský hrad vojsku Zikmundovu, a ze svazu mimo několik měst a něco šlechty nezbyla než sama Praha. Byla to těžká rána pro hlavní město království. Odpad panstva měl zajisté důvody velmi vážné. V den, kdy vypršelo příměří, sjednané v listo- padu mezi Prahou a stranou královskou po nezdařeném pokuse králov- ských o to, aby se zmocnili vlády nad hlavním městem, dala se na pochod vojska Zikmundova, shromážděná ve Slezsku, a v tuto chvíli, v druhém týdnu května, stála již hluboko na půdě království. A odpad panstva zna- menal skoro pochování největší naděje, která sílila dubnový sjezd v jeho revolučním rozhodnutí vzepřít se nastoupení bratra starého krále, naděje totiž, že korunu přijme král polský Vladislav Jagiello a že vzpouře při- spěje mocnými silami velikého státu.10) Panstvo již asi zvědělo o velikých potížích polské kandidatury, a proto se dalo na ústup. Avšak i sám odpad panstva, ať již byly jeho důvody jakékoli, byl těžkou ranou pro naděje v polskou pomoc. Byloť asi jasno každému, že by polský dvůr mohl při- jmout korunu jediné z rukou ústavních představitelů českého státu, nikdy však téměř z rukou těch, kdož se moci ve státě zmocnili revolucí... I stačil můstek zcela nepatrný, aby se po něm Praha pustila do nového jednání se sesazeným králem, jen aby se dostala ze situace, vytvořené odpadem hlav- ních jejích spojenců od praporu vzpoury. Toť smysl pokusu, který učinila do týdne po této události v Kutné Hoře. Můstkem, po němž se dala, bylo ujištění dvou šlechticů strany královské, že Zikmund přece chce dáti o otázce kalicha slyšení, slíbené po vánocích v Brně. Bylo to nejspíšel1) 15. května, kdy poselstvo hlavního města dosáhlo prostřednictvím Václava z Leštna slyšení u krále, jehož před třemi nedě- lemi zbavilo trůnu. Hlavní náš zpravodaj o prvních letech husitského odboje, Vavřinec z Březové, líčí, jak se poselstvo králi pokořilo nabídkou, že na důkaz opravdovosti svého podrobení rozboří městské hradby, a pro- silo jen o propuštění svobody kalichu. Zikmund však prý v prudkém zá- 10) O tom Jar. Go11, K. Sigmund und Polen I. (MIOG 15., 1894, 447). Verner z Raňkova, jenž byl vyslán do Polska podle Dlugosze, jest opravdu dosvědčen zápisem desk (Reliquiae tabularum II. 121.) 11) Tomek, Dějepis m. Prahy III. 53. Vypravování Vavřince z Březové, jehož se dovolávám dále, čte se v Gollově edici jeho husitské kroniky. (Pra- meny dějin čes. V., 1893, str. 369.)