KVATERN OBESLÁNÍ 392 Sigmund slavné paměti je zastavuje, a poněvadž JMsti to sú prvé z zřízení zemského slyšeti ráčili, že věrné právo nikda se promlčeti nemuože, nýbrž nálezy starými, kteříž také čteny sou, že to stvrzeno jest, a na to vejš že i Zdeněk Kostka z Postupic to jest dědicky a dskami prodával, a otec tohoto Pavla že potomně po všech po těch majestátích dskami zápisy k sobě přijímal a jich odsouzen jest, že JMstem také to poroučí k spravedlivému a milostivému opatření, — tu páni JMsti a vladyky na plném soudu zemském, slyševše strany a jich z obou stran pře líčení, dsky trhuov, přívodu věna, postoupení, odhaduov a nálezuov a zřízení zemské, majestáty a dobré vuole, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vy- poviedati ráčí: poněvadž jest to Vilém z Hradešína i na místě Jana bratra svého odtud z Hradešína dostatečně zápisy dskami učiněnými provedl a ukázal, že dědictví to v Volša- nech prvé jest ve dsky zemské vešlo Dorotě manželce někdy Štefana syna Mikuláše z Volšan, nežli jest od ciesaře Sigmunda a jiných králuov slavné paměti JMstí nadání osobám v maje- státích jmenovaným týmiž majestáty dáno, na kterýmžto statku tu v Volšanech někdy Elška z Olšan toliko jest věnné své právo jměla, o kteréž se jest i prvé rozsudek stal mezi Annú manželkou Patriarchy a touž Elškou z Olšan z strany druhé, a téhož práva věnnýho jedni druhým sú prodávali a dskami postupovali, tak jakž tíž zápisové to vše v sobě síře ukazují a zavierají, ježto, ktož věnným právem jaké dědictví drží, to se dědictví podle práva pro- mlčeti nemuože, protož z těch příčin JMsti je Viléma a Jana při témž nápadu a dědictví zuostavovati ráčí, však tak, chtějí-li oni bratří Jan a Vilém v to dědictví se uvázati, mají jemu Pavlovi střelci sumu jeho věnnú, jakž zápis téhož věna ukazuje, položiti a ssouti; a on Pavel střelec přijmúce sumu svú, má a povinen jest nadepsaným bratřím téhož dědictví hned v moc jich postúpiti. Dali památné. Poslové na to Adam z Šternberka a na Zelené hoře z pánuov, a Jan Litoborský z Chlumu, purkrabie kraje Hradeckého oc z vladyk. Stalo se leta oc XXXIX, v pátek před svatú Lucijí [12 Dec.]. D. zem. CCXLIX, A, 17. 42. Vedle toho obeslání, kteréž se stalo z rozkázání pánuov JMstí a vladyk z plného soudu zemského na žádost Johanky z Blanice na purkmistra a radu města Brodu Českého z té příčiny, aby před JMstmi stáli a toho se spravili, proč jí sirotkuov a dětí pozuostalých po někdy Vilémovi z Blanice, poněvadž jí JMstmi poručenství nad týmiž dětmi a statkem nadepsaného Viléma jakožto najbližší přítelkyně dáno jest, a ona to dostatečně dskami uru- čila, vydati nechtí oc, jakž obeslání plněji svědčí; proti tomu od Brodských na její obeslání tato zpráva dána jest, že ten Vilém, ačkoli jest stavu rytířského, však tu v městě tom jest se osadil, ženil, domy i jiné věci sobě tu v městě a při témž městě kupoval, všecky pořádky městské i povinnosti podstoupil, a až do smrti své ničemuž na odpor nevstupujíc, podstupoval a trpěl, a tak naposledy i podle pořádku a svobod téhož města kšaft jest pořádný o všeli- jakým statku svým pozemským i šosovním udělal, kterýžto kšaft také stvrzen jest netoliko právem jich, ale i také JMKská skrze psaní někdy Wolfarta Planknara z Kynšperku, ty časy podkomořího královstvie Českého, tomu jest své místo dáti, a o tom, jak by ten statek a kajm opatrován bejti měl, poručiti ráčil; ukázáno na to předkem týž kšaft, vidimus obda- rování slavné paměti ciesaře Sigmunda, vejpis z knih městských, a připsání někdy nadepsa- ného Wolfarta žádajíce při tom při všem i při svobodách svých zuostaveni bejti, a v tom poroučejíce se JMstem k spravedlivému opatření; na to také od Doroty nadepsaného někdy Viléma manželky jest mluveno, ačkoli JMsti jí Johance z Blanice poručenství to dáti sú ráčili, však že JMsti poníženě prosí, poněvadž při též Johance nemalý nedostatek strany chudoby jest, aby JMsti při ní těch dětí nechati ráčili, a že je ona na svuoj náklad poctivě chovati a všelijak jakožto věrná mátě dostatečně všemi potřebami opatrovati chce; proti