246 ČERVENÉ 45. L. 1508 k roku Jeronymi [1 Oct.]. Mezi Václavem a Bartošem primo. Kdož by od člověka mladého nemajícího 20 let jakž koli statek přijal, buď trhem neb smluvou, nemá to žádné moci. Nálezové, 220. 46. L. 1511 Jeronymi [1 Oct.]. Václav z Řepnic pohání Jana Litvína. Když puovod svěd- kuov pohnal a nedožene jich, moha, a v tom žeby zemřeli, a chtěl aby tudy opatřen byl, a že jemu to býti ke škodě nemá, že žaloby své neprovozují; nebude tím vymluven, než má pohnanému dáno býti za právo, poněvadž jest svých svědkův nedohnal, moha. Nálezové, 277. 47. L. 1512. Václav z Lobkovic pohání Bohuslava Břekovce z Ostromeče. Kdož by k komu poslal nebo psal jemu o to, dotazuje se o něčem, s jeholi se volí deje čili nic oc, a on mu toho neoznámil, že ne s jeho volí, a na jiného neukazuje: muože ten z toho pohnán býti, k komuž jest posláno. Nálezové, 321. 48. L. 1512 k letničním [2—5 Jun.]. Voldřich Freimut pohání Hanka hrabí. Clo nové kdož by bral a někdo nedada letuom projíti, poháněl z toho, tehdy ten, kdož pohání, obrání se tomu clu; než jiní, kdož nepohánějí, musejí dáti. Nálezové, 337. 49. L. 1514 k postním [8—11 Mart.]. Václav z Ouberovic pohání Slavatu. Kdyžby kdo k komu poslal o pych, aby mu napraven byl, a ten k komu by posláno bylo, poddal by se k tomu, jestli že se pych stal, že chce o to s dobrými lidmi rovnán býti, a ten, kdož by o pych poslal, toho by nepřijal a přes to pohnal, neobdrží toho. Nálezové, 335. 50. V té při, kteráž jest mezi Václavem z Lobkovic puovodem z jedné a Bohuslavem Břekovcem starším z Ostromiře a na Červeném Hrádku pohnaným z strany druhé, — tu kdež on Václav puohon pohání jej Bohuslava z pychu a pro ten pych z desíti kop gr. č., že jest týž Bohuslav topil pychem rybníka svého velikého Nelžejovského skrze podtrubie jeho až do rybníka jeho Václava oc, jakož žaloba plněji svědčí, a na to ukázal ohledání komorničí a svědomí a nález předešlý mezi jím Václavem a Bohuslavem učiněný, a listy, žádaje v tom za spravedlivé opatření; proti tomu on Bohuslav pohnaný odpieraje pravil, že jest jeho neměl poháněti z pychu, poněvadž on Bohuslav jest jemu Václavovi, když jest k němu posielal, dotazuje se na něm, s jeho-li vuolí se to děje, že tiem rybníkem jeho se topí do jeho pod- trubí, oznámil, že s jeho vuolí a příčinú jemu škoda ta se neděje, ale že se jest měl dále dotázati, s čí vuolí se to děje, a toho, s čí se to vuolí by dálo, poháněti, ale ne jeho Bohu- slava; proti tomu, kdež on Václav mluvil, a na to i svědky vedl, žeby rybníka svého pro jeho Bohuslavuov rybník sloviti nemohl, on Bohuslav odpieraje pravil, že jest jej mohl dobře sloviti a slovil bez překážky jeho rybníka, a na to ukázal svědomí; a dále on Bohuslav pravil, že topení toho rybníka do podtrubí jeho Václavova není příčinú, ale že se jest před některým časem pod tiem rybníkem stržením toho rybníka tuoně hluboká udělala, a že tú pří- činú se to topení děje, a na to ukázal ohledání komorničí a nález mezi někdy Martú z Nelže- jovic a jím Václavem, a někdy Ladislavem bratrem jeho učiněný; proti tomu on Václav puovod pravil, že jest se jemu od té a tú tuoní jeho žádná škoda neděje a dieti nemuože, když v své míře stojí, ale že on Bohuslav jemu rybníkem svým topil do jeho tuoně přes