IX mluví, přijaty doslova do potvrzení a sice »dass die darinn einkommende Berechtigung zu Erbschafts-Erwerburgen, zum Ankauf beweglicher und unbeweglicher Güter und die Befreiung von allen Mauten und Abgaben gänzlich für unwirksam und daraus hinweggelassen geachtet werden solle." Vzdor tomuto potvrzení byl klášter Zbraslavský rozhodnutím cís. dd. 24. září r. 1785 zrušen, kteréžto rozhodnutí dne 2. prosince 1785 — brzy po smrti posledního opata Coelestina Stoye — bylo v klášteře od krajského hejtmana Berounského vyhlášeno. Knihovna a archiv měly se dostati Pražské uni- versitní knihovně, avšak stalo se tak jen se skrovnými zbytky. Mnichové, kteří bezpochyby dříve o zrušení kláštera se dozvěděli, než bylo jim ozná meno, a majíce po úmrtí opata snad též více volnosti i znajíce bezpochyby případ při zrušení klášterů jesuitských, kdy výslovně bylo řečeno, že věci nalézající se v bytech mnichů mají považovány býti za jejich privátní majetek, rozebrali vzácnější knihy a rukopisy a snad i některé listiny origi- nální s visutými pečeťmi k sobě do bytů, takže když komisse do kláštera přišla a soupis listin nalezených shotovila, shledává se počet jich nad míru neúplný. Bezpochyby že mnoho věcí takových bylo do blízkého hlavního města neb jinam prodáno. Nelzeť si věc jinak vysvětliti, neboť pokud se týká bibliotéky, nemůžeme o knihách bývalého kláštera Zbraslavského žádné zprávy podati; mezi rukopisy Klementinské knihovny není — pokud známo — ani jediného, který by byl označen co bývalý majetek kláštera Zbraslavského, několik prvotisků a snad i starší některé knihy nalézají se nyní v knihovně kláštera Strahovského.*) Listiny klášterní byly od úředníka Klementinské knihovny Jos. Arn Karmaschka seznamenány s udáním roku a krátkého obsahu. Toto »Archivs- Inventarium des aufgehobenen Cistercienserstiftes Königsaal« (nyní v archivu Klementinské knihovny vedle ostatních podobných klášterních inventářů) vykazuje celkem asi 150 listin originálních a jest vedle jmenovaného již úředníka podepsáno též od kustoda Karla Fischera co příjemce, kterýž k tomu ještě připsal, že mimo uvedené listiny žádné jiné spisy z archivu někdy kláštera Zbraslavského do císařské knihovny se nedostaly. Z listin v tomto inventáři sestavených a do knihovny Klementinské odvedených později větší část musila býti odevzdána do Vídně do státního archivu *) Nepochybujeme o tom, že jak v archivu tak v knihovně chovány spisy a knihy, které klášteru k uschování a v ochranu dány byly — jak se to vůbec v klášterních archivech a knihovnách shledává. Takovou zmínku nalézáme na př. o staré knize kostela farního v Hrnčířích, kterýžto kostel, napřed farní, připojen byl ku správě faráři v Jirčanech. Ku konci století 17. držel faru tu mnich kláštera Zbraslavského Fridrich Wünsch; klášter sv. Mikuláše na Starém městě Pražském, jemuž právo patro- nátní kostela v Hrnčířích náleželo, chtěl faru obnoviti a jednalo se o tom po delší dobu, hlavně r. 1704 a 1705. V zápisech archivu kláštera sv. Mikuláše (nyní v Kle- mentinské knihovně 2C 14) nalézáme zprávu: »Ecclesiam hanc (sc. Hrnčíře) nunc s. Procopii olim s. Nicolai antiquam satis esse, siquidem in libro antiquo huius ecclesiae, qui in monasterio Aulae Regiae asservatur, annotatum reperitur, eam a. 1597 fuisse parochialem etc.«