300 Mokropsy k spravování až do dalšího změnění poručili, i poněvadž jest někdy Jan Kolský z těch vsí knězi Martinovi faráři v Menším městě Pražském od sloužení mší v kostele sv. Petra v Rybářích do roka, jakž se správa činí, 10 kop míš. dávati nařídil a za jeden rok mělo by mu zadržáno býti, i poroučíme vám však bez ujmy a ublížení J. M. Cís. práva a spravedlivosti, abyšte témuž knězi Martinovi na to pět kop míš, na ten čas z ourokuov těch dvou vsí vydali. Takové vydání vám za řádné pas- sírováno býti má. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Martinu léta X. LXVI 2 (Koncept arch. místodržit. K. 52/16.) 391. Klášter Zbraslavský pronajal louku klášterní u Chuchle za roční plat o kop míš. Michalovi Kechkovi s Švarspachu. 1569, 7. lanuar. My kněz Wolfgang opat, kněz Havel převor i všecken konvent klá- štera Zbraslavského vyznáváme a známo činíme tímto listem X., že jsme s dobrým naším rozmyslem a radú našich milých pánův a přátel s celým naším vědomím vysadili a mocí tohoto listu vysazujem urozenému pánu Michalovi Kechkovi z Šwarzpachu, J. M. Cís. služebníku a paušrajbrovi na hradě Pražském, dědicům a budoucím jeho, lúku k věčnému a dědičnému vládnutí, kteréžto louky někdy dobré paměti pan Kašpar z Vranova, J. M. Cís. při komoře české sekretář, v držení byl, v gruntech klášterských ležící mezi loukami u jednej strany sousedův Chuchelských a s druhej strany Šicovú blíž k Lahovicím, na tento spůsob, že týž pan Michal, dědi- cové jeho neb budoucí držitelé jich povinni budú z tejž louky nám i kon- ventu našemu, budoucím opatům a náměstkům našim, každého roku platu ročního při sv. Havle počna po datum listu tohoto po šesti kopách míš. platiti a úročiti na budoucí a věčné časy. A on p. Michal, dědicové neb budoucí jeho budú moci tej lúky užívati jako svého vlastního, sobě opa- trovati, kolím od vody obíjeti a ohrazovati, jakž se jim nejlépe viděti bude. A my za sebe a za budoucí naše připovídáme .. . žádné překážky jim nečiniti ani jiným činiti nedopouštěti. A jestližeby té louky on pan Michal, dědicové neb budoucí jich držeti nechtěli, tehdy budou moci pod též právo a poplatky komužby se jim líbilo prodati, dáti, směniti, zasta- viti, odkázati a s tím učiniti jakožto svým vlastním ... Však s tú vý- mienkú, aby nám a konventu našemu i budoucím našim takový plat po- vinný bez odpornosti od každého držitele tejž lúky vycházel. A pakliže by se takový plat ... od kohožkoli zadržal buďto z oumysla neb jinak, tehdy sobě a budoucím ... moci pozůstavujem, v dotčenú lúku se uvá- zati, ji držeti a užívati jako svého vlastního dotud a tak dlúho, pokudžby takový úrok nebo plat i s zadržalými, ač byli-li by kteří, nevyplatili (sic).