z 249 stránek
Betlémské texty
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
9
10
Úvod
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
De sex erroribus
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
O šesti bludiech
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
Salvator noster
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
De communione parvulorum
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
Textový aparát
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
Poznámky
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
Rejstřík citátů
237
238
239
240
241
242
243
244
Soupis vyobrazení
245
246
Obsah
247
248
249
Název:
Betlemské texty
Autor:
Ryba, Bohumil
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
249
Počet stran předmluvy plus obsahu:
249
Obsah:
- 1: Betlémské texty
- 5: Předmluva
- 11: Úvod
- 39: De sex erroribus
- 65: O šesti bludiech
- 105: Salvator noster
- 141: De communione parvulorum
- 165: Textový aparát
- 223: Poznámky
- 237: Rejstřík citátů
- 245: Soupis vyobrazení
- 247: Obsah
Strana 77
Protož jako tam (v Zákoně Starém) kněz malomocného činí
(ukazuje) nečistého, takéž i tuto (v Novém Zákoně) svazuje
(vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) biskup neb
kněz: ne ty, kteříž nevinní jsú (svazuje) neb vinní (rozva-
305 zuje), ale z úřadu svého, když hřiechóv (hřiešníkóv) slyší
rozličnost, vie (t. má věděti z Písma), který (člověk) roz- K 158
vázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným.
Z této řeči Mistr hlubokých smyslóvi takto zavierá
(t. řeč), řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Bóh
310 cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy
súdí (t. nesúdí Bóh po kněžích a po sbořiech, jenž bývají
zklamáni), ale Bóh vždy súdí podlé pravdy, i v ódpuštění
“
vin i v zadržení."
Ambrož2° die takto: „Slovo Božie - tověz Kristus —
315 odpúštie hřiechy, ale kněz jest súdcě. Kněz) úřad svój
vydává, ale ne mocí (t. svú) práv činí (hřiechóv odpúštie),
točíš, podlé Výklada, nemá moci odpuštěnie viny ani
pokuty (t. muky) věčné, ale službu (t. má úřad) ohlašovánie
(t. aby ohlašoval).“ Opět tudiež psáno jest: „Ten sám
320 hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest.
Tato všecka řeč za loženie má v tomto slově Božiem, K 159
v XLIII. kapitule svatého Isaiáše:21 „Já sám shlazuji
nepravosti a hřiechy lidské.
A k tomu Mistr hlubokých smyslóv22 die: „Z Písma
325 (t. svatého) zdrávě (t. dobře) smysliti (t. rozuměti) a řéci
móžem, že sám Bóh hřiechy odpúštie a zadržuje. Avšak
cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) dal jest moc svazo-
vánie i rozvazovánie (t. že mají moc svázati i rozvázati). Ale
jinák on (Bóh) svazuje a rozvazuje, a jinák cierkev; neb on
330 toliko svú mocí odpúštie hřiechy, že i duši čistí od vnitřnie
poškvrny i od viny (od dluhu) věčné smrti rozvazuje.“ To
mistr (t. die). A vykládá: „Kterým (lidem) odpustíte
71