z 249 stránek
Betlémské texty




Předmluva






Úvod




























De sex erroribus


























O šesti bludiech








































Salvator noster




































De communione parvulorum
























Textový aparát


























































Poznámky














Rejstřík citátů








Soupis vyobrazení


Obsah



Název:
Betlemské texty
Autor:
Ryba, Bohumil
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
249
Počet stran předmluvy plus obsahu:
249
Obsah:
- 1: Betlémské texty
- 5: Předmluva
- 11: Úvod
- 39: De sex erroribus
- 65: O šesti bludiech
- 105: Salvator noster
- 141: De communione parvulorum
- 165: Textový aparát
- 223: Poznámky
- 237: Rejstřík citátů
- 245: Soupis vyobrazení
- 247: Obsah
upravit
Strana 1
BETLEMSKE TEXTY ORBIS-PRAHA 1951
BETLEMSKE TEXTY ORBIS-PRAHA 1951
Strana 2
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (Založila Matice česká) Řídí ediční rada
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ (Založila Matice česká) Řídí ediční rada
Strana 3
Strana 4
Z rukopisů, starých tisků a nápisných nálezů k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba Předmluvu napsal František Graus Obálku navrhl Josef Ficenec
Z rukopisů, starých tisků a nápisných nálezů k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba Předmluvu napsal František Graus Obálku navrhl Josef Ficenec
Strana 5
PREDMLUVA
PREDMLUVA
Strana 6
Strana 7
V Praze, kde žila chudina vedle bohatých patriciju, kde stály vedle nuzných chatrčí vznosné domy boháčů, došlo r. 1412 k události, která byla pro středověk dosti neobvyk- lou: Betlemská kaple se stala cílem ozbrojeného útoku, který inscenoval pražský patriciát, jenž ovládal město. Ozbrojené houfy se snažily násilím uskutečnit papežskou klatbu nad mistrem Janem Husem a vynutit dodržování zákazu kázání nenáviděného mistra. Již tento fakt sám o sobě dosvědčuje význam, jejž měla Betlemská kaple v předhusitské Praze v době, kdy již každému bylo jasno, že se připravují převratné události. Dokazují, jaký význam přičítali odpůrci snah mistra Jana jeho působení jako ka- zatele. Vládnoucí vrstvy v městě — bohatý patriciát, jehož moc a síla se opírala o výnosné obchodování, a bohatí pre- láti, kteří dovedli tak dovedně krýt své obchody a obchůdky pláštíkem křesťanské lásky - pochopili, že pro jejich moc představuje kázání mistra Jana mnohem větší nebezpečí než učené traktáty a důmyslné universitní disputace. Po- střehli jasně nebezpečí, hrozící jim od kazatele, který se obracel k lidu a poučoval ty lidi, z jejichž potu a krve vzrů- stala sláva a blahobyt patricijů a prelátů. Kaple byla založena již roku 1391, ale významu nabývá teprve roku 1402, kdy se v ní stává Hus kazatelem. Kazatel- na v životě středověkého města představovala tribunu, se které ovlivňovali kněží lid. Výmluvní kazatelé strhávali lid a získávali jej pro záměry církve, vykládali lidově biblické
V Praze, kde žila chudina vedle bohatých patriciju, kde stály vedle nuzných chatrčí vznosné domy boháčů, došlo r. 1412 k události, která byla pro středověk dosti neobvyk- lou: Betlemská kaple se stala cílem ozbrojeného útoku, který inscenoval pražský patriciát, jenž ovládal město. Ozbrojené houfy se snažily násilím uskutečnit papežskou klatbu nad mistrem Janem Husem a vynutit dodržování zákazu kázání nenáviděného mistra. Již tento fakt sám o sobě dosvědčuje význam, jejž měla Betlemská kaple v předhusitské Praze v době, kdy již každému bylo jasno, že se připravují převratné události. Dokazují, jaký význam přičítali odpůrci snah mistra Jana jeho působení jako ka- zatele. Vládnoucí vrstvy v městě — bohatý patriciát, jehož moc a síla se opírala o výnosné obchodování, a bohatí pre- láti, kteří dovedli tak dovedně krýt své obchody a obchůdky pláštíkem křesťanské lásky - pochopili, že pro jejich moc představuje kázání mistra Jana mnohem větší nebezpečí než učené traktáty a důmyslné universitní disputace. Po- střehli jasně nebezpečí, hrozící jim od kazatele, který se obracel k lidu a poučoval ty lidi, z jejichž potu a krve vzrů- stala sláva a blahobyt patricijů a prelátů. Kaple byla založena již roku 1391, ale významu nabývá teprve roku 1402, kdy se v ní stává Hus kazatelem. Kazatel- na v životě středověkého města představovala tribunu, se které ovlivňovali kněží lid. Výmluvní kazatelé strhávali lid a získávali jej pro záměry církve, vykládali lidově biblické
Strana 8
příběhy a hlavně nabádali lid k poslušnosti vůči světské i církevní vrchnosti. Kazatelé se však dotýkali i témat oby- čejného, prostého života a kárali své posluchače, hlásali křesťanské milosrdenství, v prvé řadě ovšem vůči klášterům a ostatním institucím cirkve. Hus se bral jinou cestou; i on káral současnou společnost; ale nekáral pouze chudáky nebo na synodách kněze před kněžími, bohaté před bohatými, nýbrž káral všechny zlořády feudální společnosti přímo před lidem. Husova slova nebyla jen mechanickým přejí- máním ustálených schemat středověké literatury, nýbrž byla živými slovy, obracejícími se přímo na své posluchače — drobný pražský lid. A jeho posluchači věděli, zač vděčí bet- lemskému mistrovi, hájili jej a ani nejpřísnější církevní tresty nedovedly odradit posluchače od návštěvy betlem- ských kázání. Hus se neomezil pouze na to, aby zlořády káral. Nabádal k odstranění zlořádů, i když v zastřené formě. Jeho učení, že pouze spravedlivý pán je skutečným pánem, bylo pobíd- kou jeho posluchačům odepřít poslušnost pánům a prelá- tům, a v tomto bodě měli pravdu Husovi žalobci na kost- nickém koncilu, obviňovali-li Husa, že otřásal svými ká- záními základy tehdejší (t. j. feudální) společnosti. Hus byl kazatelem tělem i duší, a i když byl donucen opustit Prahu, nepřestával kázat v okolí hradu Kozí na polích i v stodolách, všude tam, kde se mu naskytla příležitost. Nepřestával myslet na svou kapli ani v kostnické věznici a mnoho z jeho myšlenek před smrtí patřilo jeho posluchačům, drobným neznámým lidem, jichž se stal mluvčím. Je pochopitelné, že Husova slova nalézala v Praze, která byla na počátku 15. stol. středověkým velkoměstem, živý ohlas u jeho po- sluchačů. Každodenní bída doléhala stále více na chudé vrstvy pražského lidu, který denně bojoval o svůj chléb. 8
příběhy a hlavně nabádali lid k poslušnosti vůči světské i církevní vrchnosti. Kazatelé se však dotýkali i témat oby- čejného, prostého života a kárali své posluchače, hlásali křesťanské milosrdenství, v prvé řadě ovšem vůči klášterům a ostatním institucím cirkve. Hus se bral jinou cestou; i on káral současnou společnost; ale nekáral pouze chudáky nebo na synodách kněze před kněžími, bohaté před bohatými, nýbrž káral všechny zlořády feudální společnosti přímo před lidem. Husova slova nebyla jen mechanickým přejí- máním ustálených schemat středověké literatury, nýbrž byla živými slovy, obracejícími se přímo na své posluchače — drobný pražský lid. A jeho posluchači věděli, zač vděčí bet- lemskému mistrovi, hájili jej a ani nejpřísnější církevní tresty nedovedly odradit posluchače od návštěvy betlem- ských kázání. Hus se neomezil pouze na to, aby zlořády káral. Nabádal k odstranění zlořádů, i když v zastřené formě. Jeho učení, že pouze spravedlivý pán je skutečným pánem, bylo pobíd- kou jeho posluchačům odepřít poslušnost pánům a prelá- tům, a v tomto bodě měli pravdu Husovi žalobci na kost- nickém koncilu, obviňovali-li Husa, že otřásal svými ká- záními základy tehdejší (t. j. feudální) společnosti. Hus byl kazatelem tělem i duší, a i když byl donucen opustit Prahu, nepřestával kázat v okolí hradu Kozí na polích i v stodolách, všude tam, kde se mu naskytla příležitost. Nepřestával myslet na svou kapli ani v kostnické věznici a mnoho z jeho myšlenek před smrtí patřilo jeho posluchačům, drobným neznámým lidem, jichž se stal mluvčím. Je pochopitelné, že Husova slova nalézala v Praze, která byla na počátku 15. stol. středověkým velkoměstem, živý ohlas u jeho po- sluchačů. Každodenní bída doléhala stále více na chudé vrstvy pražského lidu, který denně bojoval o svůj chléb. 8
Strana 9
Hus neukládal své myšlenky pouze do učených traktátů, jako na př. Vyklef, ale hlavně mu záleželo na rozšíření vlast- ních názorů. Hus nechtěl jen poznávat, nýbrž chtěl i mě- nit. Používal pro tyto účely i nové metody. Souhrn svých myšlenek dal napsat na stěny Betlemské kaple; používal všech prostředků k rozšíření svých thesí. Po Husově smrti Betlemská kaple ztratila své vůdčí místo v husitské Praze. Jakoubek ze Stříbra sice na začátku, před vypuknutím husitského revolučního hnutí, hlásal názory značně radikální, názory, které si jeho posluchačstvo mohlo vykládat jako pobídku k činu. Čím jasnější však bylo, že husitství se rozrůstá v hnutí skutečně lidové, v hnutí revo- luční, tím více Jakoubek couval od svého prvotního radi- kalismu, tím více se přikláněl k měštanskému středu, tím více zrazoval své původní myšlenky. Roku 1419, v době, kdy dochází k vzplanutí revolučního hnutí v Praze, není již středem pražské chudiny kaple Betlemská, na jejíž kaza- telně stál učený Jakoubek ze Stříbra, ale kazatelna kostela Panny Marie Sněžné, kde kázal mluvčí chudiny, Jan Želiv- ský. Popud k dobytí novoměstské radnice nevychází z Bet- lemské kaple a od Jakoubka, nýbrž od Želivského, který táhne v čele lidu před novoměstskou radnici. Během husitského revolučního hnutí stával se Jakoubek stále výrazněji a výrazněji mluvčím konservativního středu, běsnil proti Táboru a chudině a lid přestával v Jakoubkovi a v Betlemské kapli vidět svého kazatele a svou kapli. Tradice právem spojovala vždy Betlemskou kapli se jmé- nem mistra Jana Husi, právem viděla v jeho působení v kapli jeden z vrcholných bodů našich dějin, období, kdy se připravovalo husitské revoluční hnutí, a právem vidíme v kapli a mistru Janovi i my dnes jednu z velkých památek našich dějin. F. GRAUS 9
Hus neukládal své myšlenky pouze do učených traktátů, jako na př. Vyklef, ale hlavně mu záleželo na rozšíření vlast- ních názorů. Hus nechtěl jen poznávat, nýbrž chtěl i mě- nit. Používal pro tyto účely i nové metody. Souhrn svých myšlenek dal napsat na stěny Betlemské kaple; používal všech prostředků k rozšíření svých thesí. Po Husově smrti Betlemská kaple ztratila své vůdčí místo v husitské Praze. Jakoubek ze Stříbra sice na začátku, před vypuknutím husitského revolučního hnutí, hlásal názory značně radikální, názory, které si jeho posluchačstvo mohlo vykládat jako pobídku k činu. Čím jasnější však bylo, že husitství se rozrůstá v hnutí skutečně lidové, v hnutí revo- luční, tím více Jakoubek couval od svého prvotního radi- kalismu, tím více se přikláněl k měštanskému středu, tím více zrazoval své původní myšlenky. Roku 1419, v době, kdy dochází k vzplanutí revolučního hnutí v Praze, není již středem pražské chudiny kaple Betlemská, na jejíž kaza- telně stál učený Jakoubek ze Stříbra, ale kazatelna kostela Panny Marie Sněžné, kde kázal mluvčí chudiny, Jan Želiv- ský. Popud k dobytí novoměstské radnice nevychází z Bet- lemské kaple a od Jakoubka, nýbrž od Želivského, který táhne v čele lidu před novoměstskou radnici. Během husitského revolučního hnutí stával se Jakoubek stále výrazněji a výrazněji mluvčím konservativního středu, běsnil proti Táboru a chudině a lid přestával v Jakoubkovi a v Betlemské kapli vidět svého kazatele a svou kapli. Tradice právem spojovala vždy Betlemskou kapli se jmé- nem mistra Jana Husi, právem viděla v jeho působení v kapli jeden z vrcholných bodů našich dějin, období, kdy se připravovalo husitské revoluční hnutí, a právem vidíme v kapli a mistru Janovi i my dnes jednu z velkých památek našich dějin. F. GRAUS 9
Strana 10
BETLEMSKÁ KAPLE V PRAZE-I S OKOLIM B 1b m DUm čo 238 Dvôr Dvůr Dvir Nárožní dům čo 251 Dorm co 254 o L Q a cn 252 06 1 c O (p 25 Dôm čp 35 T 3 Bſjaly bſbitov ...— Betlech ské noměstý“ — —— —— novějši zdivo — T původní a vykopane a Skořepka — Kaple Betlemská sťála v 1. 1394—1786 na místě celého domu čp. 255, který byl vestavěn do jejích tří zdí r. 1836 a obýván do r. 1949. Sousední domy: Vlevo čp. 254 patřil ve své původní podobě Anežce ze Štítného. — Vpravo čp. 256, kdysi Křížův, chová v přízemí sa- kristii, nad níž bylo obydlí kazatelů, později fara. — Nárožní čp. 351 původně studentská kolej Loudova čili Apoštolská. — Vedlejší dům v Husově třídě čp. 238 byl studentskou kolejí Nazaretskou. Výklad číslic: 1a okno v západní zdi kaple — 1b okno v severní zdi kaple — 1c okno ve východní zdi kaple — 2 postranní východ z kaple — 3 okno z kaple do sakristie — 4 vchod na kazatelnu — 5 vchod do kaple ze sakristie — 6 studna s obnovenou obrubní v kapli — 7 pumpa, vyvedená z ní na chodník — 8 základy věžičky hřbitovní — 9 základy románského kostela sv. Filipa a Jakuba (zbořeného r. 1424) — 10 zazděný portál — 11 sanctuarium — I, II, III zrušené garáže, dříve konírny. (V krajní levé byla zřízena r. 1949 hrobka, kde uloženy kostry, vykopané v půdě kaple i před ní na býv. hřbitově.) A. Frinta 10
BETLEMSKÁ KAPLE V PRAZE-I S OKOLIM B 1b m DUm čo 238 Dvôr Dvůr Dvir Nárožní dům čo 251 Dorm co 254 o L Q a cn 252 06 1 c O (p 25 Dôm čp 35 T 3 Bſjaly bſbitov ...— Betlech ské noměstý“ — —— —— novějši zdivo — T původní a vykopane a Skořepka — Kaple Betlemská sťála v 1. 1394—1786 na místě celého domu čp. 255, který byl vestavěn do jejích tří zdí r. 1836 a obýván do r. 1949. Sousední domy: Vlevo čp. 254 patřil ve své původní podobě Anežce ze Štítného. — Vpravo čp. 256, kdysi Křížův, chová v přízemí sa- kristii, nad níž bylo obydlí kazatelů, později fara. — Nárožní čp. 351 původně studentská kolej Loudova čili Apoštolská. — Vedlejší dům v Husově třídě čp. 238 byl studentskou kolejí Nazaretskou. Výklad číslic: 1a okno v západní zdi kaple — 1b okno v severní zdi kaple — 1c okno ve východní zdi kaple — 2 postranní východ z kaple — 3 okno z kaple do sakristie — 4 vchod na kazatelnu — 5 vchod do kaple ze sakristie — 6 studna s obnovenou obrubní v kapli — 7 pumpa, vyvedená z ní na chodník — 8 základy věžičky hřbitovní — 9 základy románského kostela sv. Filipa a Jakuba (zbořeného r. 1424) — 10 zazděný portál — 11 sanctuarium — I, II, III zrušené garáže, dříve konírny. (V krajní levé byla zřízena r. 1949 hrobka, kde uloženy kostry, vykopané v půdě kaple i před ní na býv. hřbitově.) A. Frinta 10
Strana 11
Strana 12
Strana 13
V průběhu jedinečně obrovitého, nadšeného a náklad- ného průzkumu kaple Betlemské, s nímž se začalo z roz- hodnutí československé vlády pro obnovení znamenitého „památníku na nejslavnější dobu našich dějin“,i byl jsem v prosinci 1948 vyzván, abych se pokusil o rozluštění tros- kovitých zbytků tehdy jediného nástěnného nápisu na západní zdi, odhaleného již v první podnětné, ale nerozsáhlé výzkumné etapě r. 1919-20. Prokázal jsem v přednášce, proslovené 5. II. 1949 v Královské české společnosti nauk," že jde o zachované pozůstatky vlastního nadpisu i samého začátku JAKOUBKOVA latinského traktátu De commu- nione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini communitatem plebium concernente, obvykle citova- ného počátečními slovy textu Salvator noster. V závěru této přednášky jsem ohlásil, že hodlám připraviti „knižní vy- dání, jež — by spolu se starými českými překlady - ob- sáhlo všecky literární texty, napsané před husitskou revo- lucí na stěnách betlemských, a vstoupiti tak v soutěžení s archeologickým výzkumem, který z nich může vrátiti ještě nejeden kus ve znění nejautentičtějším“.3 V přítomné publikaci plním tento slib o to radostněji, že 1 Slova min. školství prof. Z. Nejedlého v kulturním výboru sně- movny 18. I. 1949. 2 Rozšířené znění přednášky vyšlo tiskem ve Věstníku KČSN 1949, č. I. Tamže str. 14. 13
V průběhu jedinečně obrovitého, nadšeného a náklad- ného průzkumu kaple Betlemské, s nímž se začalo z roz- hodnutí československé vlády pro obnovení znamenitého „památníku na nejslavnější dobu našich dějin“,i byl jsem v prosinci 1948 vyzván, abych se pokusil o rozluštění tros- kovitých zbytků tehdy jediného nástěnného nápisu na západní zdi, odhaleného již v první podnětné, ale nerozsáhlé výzkumné etapě r. 1919-20. Prokázal jsem v přednášce, proslovené 5. II. 1949 v Královské české společnosti nauk," že jde o zachované pozůstatky vlastního nadpisu i samého začátku JAKOUBKOVA latinského traktátu De commu- nione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini communitatem plebium concernente, obvykle citova- ného počátečními slovy textu Salvator noster. V závěru této přednášky jsem ohlásil, že hodlám připraviti „knižní vy- dání, jež — by spolu se starými českými překlady - ob- sáhlo všecky literární texty, napsané před husitskou revo- lucí na stěnách betlemských, a vstoupiti tak v soutěžení s archeologickým výzkumem, který z nich může vrátiti ještě nejeden kus ve znění nejautentičtějším“.3 V přítomné publikaci plním tento slib o to radostněji, že 1 Slova min. školství prof. Z. Nejedlého v kulturním výboru sně- movny 18. I. 1949. 2 Rozšířené znění přednášky vyšlo tiskem ve Věstníku KČSN 1949, č. I. Tamže str. 14. 13
Strana 14
nevyzněly naplano naděje, skládané do soudobého vý- zkumu: od té doby jsme byli při odklizování přístaveb a nánosu v prostorách staropražského Betlema, nyní již dokončeném, vzácně obohaceni nejen lépe dochovaným pokračováním staršího nápisného zlomku Salvator noster, nýbrž i novými dalšími, dokonce souvislejšími zbytky dru- hých dvou nejvýznamnějších textů, o jejichž někdejším nápisném zapsání se vědělo, totiž HUSOVA traktátu De sex erroribus a JAKOUBKOVA De communione parvu- lorum, nalezenými pod omítkou na severní a západní stěně kaple. Příprava vydání jejich plného textu z rukopisů mi umožnila v únoru, květnu, červnu a listopadu 1949 hladce určiti nové nálezy a opětovně zdokonalovati závěry o místu i rozsahu celého jejich někdejšího nástěnného zapsání.4 Nejstaršími z nápisů v kapli Betlemské, založené r. 1391, byly, jak se zdá, české stručné zápisy Věři v Buch a De- satera, pořízené Husem snad někdy r. 1411.5 Pravděpo- dobně se krylo jejich znění, jen nepatrně se lišící od starších překladů z latiny,“ se zněním, které je nám dochováno v Husově Výkladu viery, desatera božieho přikázanie a mo- dlitby Páně z r. 1412, z něhož se dají bez nesnází sestavit (níže str. 37n). Třebaže jsme si všichni vřele přáli míti aspoň trosku také českého nápisu z doby Husovy v jeho Betlemě, 4 Podrobněji o tom v Listech filologických 73 (1949) 163 n. 5V. Novotný, M. J. Husi Korespondence (1920), str. 187, 250 a j. 6 O nich viz A. Škarku, Nejstarší česká duchovní lyrika (1949), str. 60—61, 87-90. Z rukopisu budišínského vyd. K. J. Erben, M. J. Husi Se- brané spisy české I (1865); pro Věři viz str. 2, 3, 14-20, 22, 24, 26, 34; pro Desatero str. 64, 82, 110, 137, 153, 190, 207, 221, 274, 279. 14
nevyzněly naplano naděje, skládané do soudobého vý- zkumu: od té doby jsme byli při odklizování přístaveb a nánosu v prostorách staropražského Betlema, nyní již dokončeném, vzácně obohaceni nejen lépe dochovaným pokračováním staršího nápisného zlomku Salvator noster, nýbrž i novými dalšími, dokonce souvislejšími zbytky dru- hých dvou nejvýznamnějších textů, o jejichž někdejším nápisném zapsání se vědělo, totiž HUSOVA traktátu De sex erroribus a JAKOUBKOVA De communione parvu- lorum, nalezenými pod omítkou na severní a západní stěně kaple. Příprava vydání jejich plného textu z rukopisů mi umožnila v únoru, květnu, červnu a listopadu 1949 hladce určiti nové nálezy a opětovně zdokonalovati závěry o místu i rozsahu celého jejich někdejšího nástěnného zapsání.4 Nejstaršími z nápisů v kapli Betlemské, založené r. 1391, byly, jak se zdá, české stručné zápisy Věři v Buch a De- satera, pořízené Husem snad někdy r. 1411.5 Pravděpo- dobně se krylo jejich znění, jen nepatrně se lišící od starších překladů z latiny,“ se zněním, které je nám dochováno v Husově Výkladu viery, desatera božieho přikázanie a mo- dlitby Páně z r. 1412, z něhož se dají bez nesnází sestavit (níže str. 37n). Třebaže jsme si všichni vřele přáli míti aspoň trosku také českého nápisu z doby Husovy v jeho Betlemě, 4 Podrobněji o tom v Listech filologických 73 (1949) 163 n. 5V. Novotný, M. J. Husi Korespondence (1920), str. 187, 250 a j. 6 O nich viz A. Škarku, Nejstarší česká duchovní lyrika (1949), str. 60—61, 87-90. Z rukopisu budišínského vyd. K. J. Erben, M. J. Husi Se- brané spisy české I (1865); pro Věři viz str. 2, 3, 14-20, 22, 24, 26, 34; pro Desatero str. 64, 82, 110, 137, 153, 190, 207, 221, 274, 279. 14
Strana 15
nedochovalo se z nich na zdech ani písmeno, což ovšem nepřekvapuje se zřením k zcela nepatrnému rozsahu obou připomenutých textů. Časově následoval na betlemských stěnách poměrně značně rozsáhlý latinský traktát HUSUV De sex errori- bus o šesti kapitolách. Známo je 8 celkem 25 rukopisů z XV. stol., více nebo méně úplných (jejich soupis a značky níže na str. 167n.), a kromě toho starý tisk zr. 1558, který má hod- notu částečné náhrady za další ztracený rukopis úplného textu. Pro restituci textu, otištěnou níže str. 39-63, kola- cionoval jsem je všechny s výjimkou šesti nedostupných (v soupisu jsou označeny hvězdičkou). Pro potřebu lidu latiny neznalého Hus sám rukopisně přeložil svůj latinský traktát De sex erroribus do češtiny, opatřil jej meziřádkovým výkladem a jednotlivé ze šesti kapitol rozšířil úvodními i závěrečnými odstavci, zaměře- nými k lepšímu pochopení významu vlastního textu i jeho dosahu. Tak vznikl jeho spisek O šesti bludiech. Nej- starším jeho dochováním jsou nečetné, ale bezpečně z plné- ho překladu vzaté9 glosy, připsané k latinskému textu ruko- 8 Srov. V. Flajšhans, Lit. činnost M. J. Husi (1900), str. 73; F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. Husi (1948), str. 85n. V seznamu 24 rukopisů u Bartoše jest škrtnouti jednak varšavský Lat. I Q 182, fol. 9b-12b (shořel r. 1939), jednak pražský NUK X H 17, fol. 8b (úryvek není z De sex erroribus). » Prokázat to lze z přesné překladatelské shody glN s M i na těch místech, kde sám Hus jindy překládal jinak: De sex ř. 524 nota in- famie percellantur; ſkralupem pohanyenye budte porazeny glN fol. 81b (viz příl. VI), ſkralupem pohanienie budte poraženi M fol. 210b - jinde Hus: znamením pohanění potupeni buďte I 415 Erb.; De sex ř. 519 vel promocionem aliquam ecclesiasticam: neb doſtogenſtwye nyektereho koſtelnyeho glN fol. 81b (viz příl. VI), 15
nedochovalo se z nich na zdech ani písmeno, což ovšem nepřekvapuje se zřením k zcela nepatrnému rozsahu obou připomenutých textů. Časově následoval na betlemských stěnách poměrně značně rozsáhlý latinský traktát HUSUV De sex errori- bus o šesti kapitolách. Známo je 8 celkem 25 rukopisů z XV. stol., více nebo méně úplných (jejich soupis a značky níže na str. 167n.), a kromě toho starý tisk zr. 1558, který má hod- notu částečné náhrady za další ztracený rukopis úplného textu. Pro restituci textu, otištěnou níže str. 39-63, kola- cionoval jsem je všechny s výjimkou šesti nedostupných (v soupisu jsou označeny hvězdičkou). Pro potřebu lidu latiny neznalého Hus sám rukopisně přeložil svůj latinský traktát De sex erroribus do češtiny, opatřil jej meziřádkovým výkladem a jednotlivé ze šesti kapitol rozšířil úvodními i závěrečnými odstavci, zaměře- nými k lepšímu pochopení významu vlastního textu i jeho dosahu. Tak vznikl jeho spisek O šesti bludiech. Nej- starším jeho dochováním jsou nečetné, ale bezpečně z plné- ho překladu vzaté9 glosy, připsané k latinskému textu ruko- 8 Srov. V. Flajšhans, Lit. činnost M. J. Husi (1900), str. 73; F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. Husi (1948), str. 85n. V seznamu 24 rukopisů u Bartoše jest škrtnouti jednak varšavský Lat. I Q 182, fol. 9b-12b (shořel r. 1939), jednak pražský NUK X H 17, fol. 8b (úryvek není z De sex erroribus). » Prokázat to lze z přesné překladatelské shody glN s M i na těch místech, kde sám Hus jindy překládal jinak: De sex ř. 524 nota in- famie percellantur; ſkralupem pohanyenye budte porazeny glN fol. 81b (viz příl. VI), ſkralupem pohanienie budte poraženi M fol. 210b - jinde Hus: znamením pohanění potupeni buďte I 415 Erb.; De sex ř. 519 vel promocionem aliquam ecclesiasticam: neb doſtogenſtwye nyektereho koſtelnyeho glN fol. 81b (viz příl. VI), 15
Strana 16
pisu N; četnější, ale o něco mladší jsou glosy k latinskému rukopisu T, rovněž vyexcerpované starým písařem z plného textu. Kromě toho je známo1o 6 rukopisů z XV. stol. a dva navzájem nezávislé staré tisky z r. 1510 a 1563 (jejich soupis a značky níže na str. 184). Poněvadž by se nepodařilo bez plýtvání papírem otisk- nouti paralelně vedle sebe Husův latinský text De sex erro- ribus a jeho pozdější knižní rozhojněné české zpracování O šesti bludiech, řadíme v tomto vydání český text (str. 65-104) teprve za latinský. Podáváme tu však přehlednou tabulku, z níž je mimo jiné zřetelné, jak mnoho Hus v čes- kém zpracování přidal, a podle níž si lze vyhledati přesnou korespondenci jeho latinského a českého textu. DE SEX ERRORIBUS O ŠESTI BLUDIECH Předmluva ř. 1-6 (str. 67) CAPITULUM I. Creare ř. 1-15 (str. 41) KAPITULA I. Uvod ř. 7-61 (str. 67) (str. 69) Stvořiti ř. 62-77 ř. 78-88 (str. 69) Závěr neb doſtogentſuie niektereho koſtelnieho M fol. 210b - jinde Hus: neb jiného dóstojenstvie duchovnieho I 415 Erb. 10 Viz V. Flajšhans uv. m., str. 27 n.; F. M. Bartoš uv. m., str. 119. Mylně se uvádí za zlomek tohoto Husova spisu rukopis olomouc. univ. I 34, fol. 173a-173b. Nejde o úryvek z Husovy 5. kap. (v na- šem vyd. ř. 612-617), nýbrž o cizí, samostatný a odchylný překlad autority Gelasiovy (na rozdíly upozorňuji kursivou): „Česky takto: Na kohož jest vydána kletva anebo otsúzenie, slož blud (točíš blúdíš-li), a daremná jest; pakli jest nespravedlivé otsúzenie aneb kletva, tolik tbána nemá býti, jakož před Bohem a jeho obcí nižádného obtiežiti nemóž nešlechetná kletva; tak tehdy sebe ot nie rozvázati nežádej, jakož jí svázán býti sě neshledáváš (točíš poňavadž nejsi svázán, proč by byl rozvázán). 16
pisu N; četnější, ale o něco mladší jsou glosy k latinskému rukopisu T, rovněž vyexcerpované starým písařem z plného textu. Kromě toho je známo1o 6 rukopisů z XV. stol. a dva navzájem nezávislé staré tisky z r. 1510 a 1563 (jejich soupis a značky níže na str. 184). Poněvadž by se nepodařilo bez plýtvání papírem otisk- nouti paralelně vedle sebe Husův latinský text De sex erro- ribus a jeho pozdější knižní rozhojněné české zpracování O šesti bludiech, řadíme v tomto vydání český text (str. 65-104) teprve za latinský. Podáváme tu však přehlednou tabulku, z níž je mimo jiné zřetelné, jak mnoho Hus v čes- kém zpracování přidal, a podle níž si lze vyhledati přesnou korespondenci jeho latinského a českého textu. DE SEX ERRORIBUS O ŠESTI BLUDIECH Předmluva ř. 1-6 (str. 67) CAPITULUM I. Creare ř. 1-15 (str. 41) KAPITULA I. Uvod ř. 7-61 (str. 67) (str. 69) Stvořiti ř. 62-77 ř. 78-88 (str. 69) Závěr neb doſtogentſuie niektereho koſtelnieho M fol. 210b - jinde Hus: neb jiného dóstojenstvie duchovnieho I 415 Erb. 10 Viz V. Flajšhans uv. m., str. 27 n.; F. M. Bartoš uv. m., str. 119. Mylně se uvádí za zlomek tohoto Husova spisu rukopis olomouc. univ. I 34, fol. 173a-173b. Nejde o úryvek z Husovy 5. kap. (v na- šem vyd. ř. 612-617), nýbrž o cizí, samostatný a odchylný překlad autority Gelasiovy (na rozdíly upozorňuji kursivou): „Česky takto: Na kohož jest vydána kletva anebo otsúzenie, slož blud (točíš blúdíš-li), a daremná jest; pakli jest nespravedlivé otsúzenie aneb kletva, tolik tbána nemá býti, jakož před Bohem a jeho obcí nižádného obtiežiti nemóž nešlechetná kletva; tak tehdy sebe ot nie rozvázati nežádej, jakož jí svázán býti sě neshledáváš (točíš poňavadž nejsi svázán, proč by byl rozvázán). 16
Strana 17
CAPITULUM II. Credere ř. 16-39 (str. 41) KAPITULA II. Uvod ř. 89-131 (str. 70) ř. 132-156 (str. 71) Věřiti ř. 157 (str. 72) Závěr CAPITULUM III. Remittere ř. 40-117 (str. 42) KAPITULA III. Uvod ř. 158—247 (str. 72) Odpuštěnie hřiechóv ř. 248-335 (str. 75) Závěr ř. 336-349 (str. 78) CAPITULUM IV. Obedien- cia KAPITULA IV. ř. 350-387 (str. 78) Uvod ř. 388-484 (str. 79) ř. 118-212 (str. 45) Poslušenstvie Závěr ř. 485-487 (str. 82) CAPITULUM V. Excommu- nicacio ř. 213-362 (str. 48) KAPITULA V. Uvod ř. 488-589 (str. 83) Kletba neb vyobcovánie ř. 590-739 (str. 86) Závěr ř. 740-747 (str. 91) CAPITULUM VI. Symonia ř. 363-682 (str. 52) KAPITULA VI. Uvod ř. 748-783 (str. 91) Svatokupec- tvie ř. 784-1127 (str. 92) Závěr ř. 1128-1136 (str. 103) Recapitula- cio ř. 683-707 (str. 63) [Novočeský překlad reka- pitulace (str. 104)] Zapsání latinského traktátu De sex erroribus na stěnách betlemských dosvědčovalyll vedle několika Husových vý- slovných zmínek v českém O šesti bludiech (v našem vydání ř. 61, 130, 247, 336, 387, 485, 588, 740, 782) i v jeho pozděj- ších spisech (zr. 1413 De ecclesia, cap. XXI, Op. 1 249b: Et 11 Nejzevrubněji V. Novotný, M. J. Hus I 2 (1921), str. 260n. 2 Retlemské texty 17
CAPITULUM II. Credere ř. 16-39 (str. 41) KAPITULA II. Uvod ř. 89-131 (str. 70) ř. 132-156 (str. 71) Věřiti ř. 157 (str. 72) Závěr CAPITULUM III. Remittere ř. 40-117 (str. 42) KAPITULA III. Uvod ř. 158—247 (str. 72) Odpuštěnie hřiechóv ř. 248-335 (str. 75) Závěr ř. 336-349 (str. 78) CAPITULUM IV. Obedien- cia KAPITULA IV. ř. 350-387 (str. 78) Uvod ř. 388-484 (str. 79) ř. 118-212 (str. 45) Poslušenstvie Závěr ř. 485-487 (str. 82) CAPITULUM V. Excommu- nicacio ř. 213-362 (str. 48) KAPITULA V. Uvod ř. 488-589 (str. 83) Kletba neb vyobcovánie ř. 590-739 (str. 86) Závěr ř. 740-747 (str. 91) CAPITULUM VI. Symonia ř. 363-682 (str. 52) KAPITULA VI. Uvod ř. 748-783 (str. 91) Svatokupec- tvie ř. 784-1127 (str. 92) Závěr ř. 1128-1136 (str. 103) Recapitula- cio ř. 683-707 (str. 63) [Novočeský překlad reka- pitulace (str. 104)] Zapsání latinského traktátu De sex erroribus na stěnách betlemských dosvědčovalyll vedle několika Husových vý- slovných zmínek v českém O šesti bludiech (v našem vydání ř. 61, 130, 247, 336, 387, 485, 588, 740, 782) i v jeho pozděj- ších spisech (zr. 1413 De ecclesia, cap. XXI, Op. 1 249b: Et 11 Nejzevrubněji V. Novotný, M. J. Hus I 2 (1921), str. 260n. 2 Retlemské texty 17
Strana 18
si non vis credere, disce in Betlehem in pariete, ibi repe- ries; Contra octo doctores, Op. I 309b: quod in capella Betlehem in pariete est conscriptum; z r. 1414 Proti kuch- mistrovi III 253 Erb.: o niež sem v Betlémě stěny popsal) rukopisné přípisky k textu traktátu (M fol. 137a na hor. okr.: Iste auctoritates sunt scripte per Magistrum Hus in Bethleem in parietibus etc., viz příl. III; O fol. 182a jako subskripce: Has tabulas fecit fieri magister Iohannes Huss, egregius predicator legis Cristi, in capella Bethleem in Maiori civitate Pragensi, viz příl. IV) i údaje starých tisků (s fol. F 7a... kteréž mistr Jan Hus... napsal v Betlémě na stěnách; t fol. 191b: Opusculum Magistri Ioannis Hus, De- sex erroribus compilatum atque cura ipsius Pragae parieti- bus Bethlehemiticis inscriptum Anno M. CCCC. XIII). Tyto údaje byly plně potvrzeny nápisným nálezem z května a listopadu 1949 na severní zdi Betlema, obsahujícím zlom- ky textu ze 6. kapitoly (z řádků 437-488 v našem vyd., str. 53-55). Podle mých propočtůl2 byl tu nápis psán v sloup- cích asi 2,70 m širokých; na celou severní stěnu se nevešlo o mnoho více než dvě třetiny traktátu; dokončení bylo pravděpodobně na stěně jižní. Pro určení doby vzniku obou traktátů je třeba vyjíti od českého O šesti bludiech, u něhož je čas sepsání nesporný. Hus dopsal české znění (níže str. 103, ř. 1130) „v střědu po sv. Trojici v Betlémě“. Rok vyplývá ze dvou krajních ter- mínů. Hus v českém znění (níže str. 91, ř. 761) výslovně cituje svou práci O svatokupectví, dokončenou 2. II. 1413 (Erb. I 474), naopak na latinský traktát De sex i na český O šesti naráží v své Postille (II 11 Erb.), dokončené 27. X. 1413 (11 427 Erb.) dy O šesti bludicch 21 VI. 1413. Latinský text De sex je starší, jak plyne z výše připome- 12 LF 73 (1949) 165. 18
si non vis credere, disce in Betlehem in pariete, ibi repe- ries; Contra octo doctores, Op. I 309b: quod in capella Betlehem in pariete est conscriptum; z r. 1414 Proti kuch- mistrovi III 253 Erb.: o niež sem v Betlémě stěny popsal) rukopisné přípisky k textu traktátu (M fol. 137a na hor. okr.: Iste auctoritates sunt scripte per Magistrum Hus in Bethleem in parietibus etc., viz příl. III; O fol. 182a jako subskripce: Has tabulas fecit fieri magister Iohannes Huss, egregius predicator legis Cristi, in capella Bethleem in Maiori civitate Pragensi, viz příl. IV) i údaje starých tisků (s fol. F 7a... kteréž mistr Jan Hus... napsal v Betlémě na stěnách; t fol. 191b: Opusculum Magistri Ioannis Hus, De- sex erroribus compilatum atque cura ipsius Pragae parieti- bus Bethlehemiticis inscriptum Anno M. CCCC. XIII). Tyto údaje byly plně potvrzeny nápisným nálezem z května a listopadu 1949 na severní zdi Betlema, obsahujícím zlom- ky textu ze 6. kapitoly (z řádků 437-488 v našem vyd., str. 53-55). Podle mých propočtůl2 byl tu nápis psán v sloup- cích asi 2,70 m širokých; na celou severní stěnu se nevešlo o mnoho více než dvě třetiny traktátu; dokončení bylo pravděpodobně na stěně jižní. Pro určení doby vzniku obou traktátů je třeba vyjíti od českého O šesti bludiech, u něhož je čas sepsání nesporný. Hus dopsal české znění (níže str. 103, ř. 1130) „v střědu po sv. Trojici v Betlémě“. Rok vyplývá ze dvou krajních ter- mínů. Hus v českém znění (níže str. 91, ř. 761) výslovně cituje svou práci O svatokupectví, dokončenou 2. II. 1413 (Erb. I 474), naopak na latinský traktát De sex i na český O šesti naráží v své Postille (II 11 Erb.), dokončené 27. X. 1413 (11 427 Erb.) dy O šesti bludicch 21 VI. 1413. Latinský text De sex je starší, jak plyne z výše připome- 12 LF 73 (1949) 165. 18
Strana 19
nutých několika míst O šesti. Starý tisk (viz výše) kladl jeho vznik a zapsání na stěny betlemské ještě do r. 1413. Ve shodě s tím soudil V. Novotný,13 že „k jeho sepsání při- stoupil Hus... po synodě (únorové 1413), zdržuje se tajně v Betlemě“. Ale tajnost pobytu Husova je nesnadno slu- čitelná s manifestačním rázem, jejž nástěnné umístění ná- pisu naurčito mělo. Zdá se, že by počin předpokládal vědomí větší bezpečnosti, než jaké mohl mít Hus v Betlemě před jarem 1413. Ani technicky tu není nijakých známek spěchu: pořízení rozsáhlého lešení, příprava alabastrově hladké omítky a pečlivé malování dvoubarevného, značně rozsáh- lého nápisu, přesahujícího rozsah jediné stěny, vyžadovalo si jistě podstatně delšího času než napsání rukopisu. Kromě toho je tu však ještě jiná nesnáz, pojící se k veršům praž- ského lidového popěvku:14 Daj jim, Bože, poznánie, ať na tvé znamenie tvého umučenie neschápají kamenie, neboť Písma neumějí. Novotný15 uváděl tuto strofu pozoruhodně v souvislost s obřady při vyhlašování interdiktu. Zápis o stížení klatby, kterou vznesl kardinál Pietro degli Stefaneschi,16 stanoví provádět obřad spojený s „házením tří kamenů směrem k obydlí řečeného Jana Husi“ teprve na nejbližší neděli po uplynutí 38 dní od vyhlášení. Byla-li tato reagravace vy- 13 Uv. m. 12, str. 259. 14 C. Höfler, Die Geschichtsschreiber d. huss. Bewegung I (1865) 624; Z. Nejedlý, Počátky husitského zpěvu (1907) 424. 15 Uv. m. I 2, str. 190. 16 V. Novotný, M. J. Husi Korespondence, str. 127. 19
nutých několika míst O šesti. Starý tisk (viz výše) kladl jeho vznik a zapsání na stěny betlemské ještě do r. 1413. Ve shodě s tím soudil V. Novotný,13 že „k jeho sepsání při- stoupil Hus... po synodě (únorové 1413), zdržuje se tajně v Betlemě“. Ale tajnost pobytu Husova je nesnadno slu- čitelná s manifestačním rázem, jejž nástěnné umístění ná- pisu naurčito mělo. Zdá se, že by počin předpokládal vědomí větší bezpečnosti, než jaké mohl mít Hus v Betlemě před jarem 1413. Ani technicky tu není nijakých známek spěchu: pořízení rozsáhlého lešení, příprava alabastrově hladké omítky a pečlivé malování dvoubarevného, značně rozsáh- lého nápisu, přesahujícího rozsah jediné stěny, vyžadovalo si jistě podstatně delšího času než napsání rukopisu. Kromě toho je tu však ještě jiná nesnáz, pojící se k veršům praž- ského lidového popěvku:14 Daj jim, Bože, poznánie, ať na tvé znamenie tvého umučenie neschápají kamenie, neboť Písma neumějí. Novotný15 uváděl tuto strofu pozoruhodně v souvislost s obřady při vyhlašování interdiktu. Zápis o stížení klatby, kterou vznesl kardinál Pietro degli Stefaneschi,16 stanoví provádět obřad spojený s „házením tří kamenů směrem k obydlí řečeného Jana Husi“ teprve na nejbližší neděli po uplynutí 38 dní od vyhlášení. Byla-li tato reagravace vy- 13 Uv. m. 12, str. 259. 14 C. Höfler, Die Geschichtsschreiber d. huss. Bewegung I (1865) 624; Z. Nejedlý, Počátky husitského zpěvu (1907) 424. 15 Uv. m. I 2, str. 190. 16 V. Novotný, M. J. Husi Korespondence, str. 127. 19
Strana 20
hlášena 18. X. 1412,17 byl první nedělí, kdy mohlo v Praze k obřadu dojít, 27. listopad. Zdá se mi téměř nepochybné, že se tato možnost stala skutkem a že právě ten den došlo k oné lidové odezvě na Poříčí, kterou z Tomkových zázna- mů téměř bezvadně vysoudil Novotný.18 K vrcholnému aktu s vrháním kamenů k bydlišti reagravovaného nebylo by ovšem mohlo dojít v jeho nepřítomnosti. Odtud vyplý- vají především dva důsledky. Jednak Hus podle toho sta- tečně vydržel v Praze déle než do říjnal9 nebo do počátku listopadu,20 nýbrž aspoň do 27. listopadu, čímž se téměř vracíme k Palackému,21 který kladl odchod Husův z Prahy až na počátek prosince 1412. Jednak je třeba Husův list,“ posílaný z venkova do Prahy s dvojí narážkou na vrhání kamenů, položiti až za 27. listopad 1412. Ale vzpomenutý popěvek má pokračování:23 Chtie-liť Písma uměti, musiet do Betléma jíti, na stěnách se učiti, ježto kázal napsati Mistr Jan z Husince. V této strofě chtěl viděti Novotný24 teprve účinek demon- strace, vzniklé pořízením nápisu v únoru-březnu 1413, a ač 17 F. M. Bartoš ČČH 21, 358; Čechy v době Husově (1947), str. 362. 18 M. J. Hus 12, str. 190. 10 V. Novotný, M. J. Hus 12, str. 182, pozn. 2. 20 F. M. Bartoš, Čechy v době Husově, str. 363, pozn. 1. 21 Děj. nár. čes. III 1, str. 156. 22 V. Novotný, M. J. Husi Korespondence č. 53, str. 156. 23 C. Höfler uv. m. I 622 a 624; Z. Nejedlý uv. m. 424. 24 M. J. Hus 12, str. 260. 20
hlášena 18. X. 1412,17 byl první nedělí, kdy mohlo v Praze k obřadu dojít, 27. listopad. Zdá se mi téměř nepochybné, že se tato možnost stala skutkem a že právě ten den došlo k oné lidové odezvě na Poříčí, kterou z Tomkových zázna- mů téměř bezvadně vysoudil Novotný.18 K vrcholnému aktu s vrháním kamenů k bydlišti reagravovaného nebylo by ovšem mohlo dojít v jeho nepřítomnosti. Odtud vyplý- vají především dva důsledky. Jednak Hus podle toho sta- tečně vydržel v Praze déle než do říjnal9 nebo do počátku listopadu,20 nýbrž aspoň do 27. listopadu, čímž se téměř vracíme k Palackému,21 který kladl odchod Husův z Prahy až na počátek prosince 1412. Jednak je třeba Husův list,“ posílaný z venkova do Prahy s dvojí narážkou na vrhání kamenů, položiti až za 27. listopad 1412. Ale vzpomenutý popěvek má pokračování:23 Chtie-liť Písma uměti, musiet do Betléma jíti, na stěnách se učiti, ježto kázal napsati Mistr Jan z Husince. V této strofě chtěl viděti Novotný24 teprve účinek demon- strace, vzniklé pořízením nápisu v únoru-březnu 1413, a ač 17 F. M. Bartoš ČČH 21, 358; Čechy v době Husově (1947), str. 362. 18 M. J. Hus 12, str. 190. 10 V. Novotný, M. J. Hus 12, str. 182, pozn. 2. 20 F. M. Bartoš, Čechy v době Husově, str. 363, pozn. 1. 21 Děj. nár. čes. III 1, str. 156. 22 V. Novotný, M. J. Husi Korespondence č. 53, str. 156. 23 C. Höfler uv. m. I 622 a 624; Z. Nejedlý uv. m. 424. 24 M. J. Hus 12, str. 260. 20
Strana 21
u znával, že obě strofy patří k sobě, nepodařilo se mu zřejmý rozpor25 překlenouti. Možné to však je: přijmeme-li výklad vzniku dřívější strofy k první neotřelé příležitosti, jíž byl 27. listopad 1412, musíme souditi, že v té době již betlemský Husův nápis De sex erroribus existoval. Touto cestou se nutně přibližu- jeme k staršímu datování Sedlákovu26 a klademe vznik De- sex erroribus již do r. 1412, i když se neodvažujeme s ním sestoupit až k samému začátku tohoto roku pro mlčení v Antihusu Štěpána Dolanského. Z reakcí na Husův čin, jež sebral Novotný,27 je datova- telná teprve Dolanského v Dialogus volatilis ze září 1414, je však příznačná svou nenávistností:28 „odvážil jsi se mno- hými takovými autoritativními výroky popsati anebo spíše popsuti29 zdi svého kathedrálního sídla, kaple řečené Bet- lemské, aby všem, kteří jí projdou, bylo co nejzřetelněji patrné, jak veliké musíš ty i tvoji přívrženci snášeti bez- práví.“ O osud svých nápisů betlemských se chvěl Hus ještě ne- dlouho před svou smrtí v Kostnici. Dne 5. března 1415 psal p. Janovi z Chlumu: „Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlemě chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a početnější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: 25 Tamže mezi str. 190 a 260. 26 M. J. Hus, str. 227. 27 M. J. Hus I2, str. 261 n. 28 Lat. znění u B. Peze, Thesaurus anecdotorum novissimus IV (1723), str. 486. 29 Tak asi myšlena podle mého dohadu po česku slovní hříčka describere et pocius destruere. 21
u znával, že obě strofy patří k sobě, nepodařilo se mu zřejmý rozpor25 překlenouti. Možné to však je: přijmeme-li výklad vzniku dřívější strofy k první neotřelé příležitosti, jíž byl 27. listopad 1412, musíme souditi, že v té době již betlemský Husův nápis De sex erroribus existoval. Touto cestou se nutně přibližu- jeme k staršímu datování Sedlákovu26 a klademe vznik De- sex erroribus již do r. 1412, i když se neodvažujeme s ním sestoupit až k samému začátku tohoto roku pro mlčení v Antihusu Štěpána Dolanského. Z reakcí na Husův čin, jež sebral Novotný,27 je datova- telná teprve Dolanského v Dialogus volatilis ze září 1414, je však příznačná svou nenávistností:28 „odvážil jsi se mno- hými takovými autoritativními výroky popsati anebo spíše popsuti29 zdi svého kathedrálního sídla, kaple řečené Bet- lemské, aby všem, kteří jí projdou, bylo co nejzřetelněji patrné, jak veliké musíš ty i tvoji přívrženci snášeti bez- práví.“ O osud svých nápisů betlemských se chvěl Hus ještě ne- dlouho před svou smrtí v Kostnici. Dne 5. března 1415 psal p. Janovi z Chlumu: „Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlemě chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a početnější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: 25 Tamže mezi str. 190 a 260. 26 M. J. Hus, str. 227. 27 M. J. Hus I2, str. 261 n. 28 Lat. znění u B. Peze, Thesaurus anecdotorum novissimus IV (1723), str. 486. 29 Tak asi myšlena podle mého dohadu po česku slovní hříčka describere et pocius destruere. 21
Strana 22
„Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí!“ Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Betlemě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betlemě roztrousili již po několika lidech zprávu, že je chtí zničiti.“30 Brzy potom v poděkování za výklad snu napsal Hus Petrovi z Mladoňovic: „A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlemě, proti němuž se Páleč nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo *31 a aby mne zahanbil co nejvíce. Ani kaple Betlemská, ani její nápisy nebyly však tehdy zničeny a věrnému lidu se staly drahocennou památkou na mistra Jana. Téměř o sto let později, r. 1510, uzavřel vyda- vatel litomyšlského tisku Husův spisek O šesti bludích vě- tami: „Avšak vždy do vuole Božie trvají i ta popsánie. “32 A pakli by se komu nezdálo věřiti, jdi tam a přečti! Zubem času, zvláště snad v dostupnějších nižších par- tiích, možná i při provádění rozsáhlých stavebních úprav z peněz Alžběty svíčnice v třicátých a čtyřicátých letech XVI. stol., nápis Husův nepochybně utrpěl. V tom smyslu si vykládám zápis ze 14. V. 1558,33 podle něhož „nebožtík Václav Jaroš z Kapí Hory dobré paměti paní Dorotě z Li- boslavě, manželce své, vydati z statku svého poručil jistou sumu a obzvláště XV kop míšeňských do Betléma na obno- vení textuov svaté paměti mistra Jana Husi.“ V partiích nyní odhalených není stop po nějakém obnovování zašlého písma. Zdá se, že se aspoň v některých částech původní 30 Lat. znění u V. Novotného, Koresp. č. 114; výše cituji svůj překlad, Sto listů M. J. Husi (1949), str. 176 n. 31 V. Novotný, Koresp. č. 116; můj překl. str. 177 n. 32 Viz níže str. 208. 32 J. Teige, Základy starého místopisu praž. 1 2 (1915), str. 830a. AD
„Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí!“ Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Betlemě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betlemě roztrousili již po několika lidech zprávu, že je chtí zničiti.“30 Brzy potom v poděkování za výklad snu napsal Hus Petrovi z Mladoňovic: „A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlemě, proti němuž se Páleč nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo *31 a aby mne zahanbil co nejvíce. Ani kaple Betlemská, ani její nápisy nebyly však tehdy zničeny a věrnému lidu se staly drahocennou památkou na mistra Jana. Téměř o sto let později, r. 1510, uzavřel vyda- vatel litomyšlského tisku Husův spisek O šesti bludích vě- tami: „Avšak vždy do vuole Božie trvají i ta popsánie. “32 A pakli by se komu nezdálo věřiti, jdi tam a přečti! Zubem času, zvláště snad v dostupnějších nižších par- tiích, možná i při provádění rozsáhlých stavebních úprav z peněz Alžběty svíčnice v třicátých a čtyřicátých letech XVI. stol., nápis Husův nepochybně utrpěl. V tom smyslu si vykládám zápis ze 14. V. 1558,33 podle něhož „nebožtík Václav Jaroš z Kapí Hory dobré paměti paní Dorotě z Li- boslavě, manželce své, vydati z statku svého poručil jistou sumu a obzvláště XV kop míšeňských do Betléma na obno- vení textuov svaté paměti mistra Jana Husi.“ V partiích nyní odhalených není stop po nějakém obnovování zašlého písma. Zdá se, že se aspoň v některých částech původní 30 Lat. znění u V. Novotného, Koresp. č. 114; výše cituji svůj překlad, Sto listů M. J. Husi (1949), str. 176 n. 31 V. Novotný, Koresp. č. 116; můj překl. str. 177 n. 32 Viz níže str. 208. 32 J. Teige, Základy starého místopisu praž. 1 2 (1915), str. 830a. AD
Strana 23
ſeſti bludich :Miſte Gepſani toto Oſ ſe an hus Polożil wbetlenie naſkiene y PililiIió —a —☞ — D m☞ m I O Tn1 mE — m9 —u m☞ V ☞ m m☞ E m mE ☞ mili — m m mm mo m — A ☞ m m m☞ —☞ ☞ - A nm ☞ m — —☞ C mK m = mK — — — ☞ O O C O O A m — ☞ o9 m9 m 5 m T m= D m — m m E v A = m —☞ m — — — — m m4 — V- — — — —— = VA — A —W =— — m a — ☞ — — — M — m — m* —— = — - 1 — EN m — —= —W W m m m E ta m ☞ A m☞ — m m = m = ☞ v m ——m — m — — A m — — —— — y1/
ſeſti bludich :Miſte Gepſani toto Oſ ſe an hus Polożil wbetlenie naſkiene y PililiIió —a —☞ — D m☞ m I O Tn1 mE — m9 —u m☞ V ☞ m m☞ E m mE ☞ mili — m m mm mo m — A ☞ m m m☞ —☞ ☞ - A nm ☞ m — —☞ C mK m = mK — — — ☞ O O C O O A m — ☞ o9 m9 m 5 m T m= D m — m m E v A = m —☞ m — — — — m m4 — V- — — — —— = VA — A —W =— — m a — ☞ — — — M — m — m* —— = — - 1 — EN m — —= —W W m m m E ta m ☞ A m☞ — m m = m = ☞ v m ——m — m — — A m — — —— — y1/
Strana 24
nápis bez vysprávek uchoval až do doby pobělohorské. Teprve v té době utrpěla zachovaná partie nápisu dubko- váním (pekováním), aby naň přilnula nová omítka („jesu- itská“). Odstraněním jejím i dalších nánosů mohla aspoň ve dvou souvislejších místech, uchráněných před staveb- ními zákroky ještě radikálnějšími, být malá část nápisu uchována a r. 1949 slaviti své vzkříšení. Jak dnes víme, zaplnil Hus - nejspíše již r. 1412 - najisto celou severní a pravděpodobně i volné plochy jižní stěny kaple Betlemské svým latinským sepsáním De sex erroribus, aby tu veřejně vyhlásil a autoritami Písma i církevních Otců podepřel souhrn hlavních myšlenek, kterých se cítil nucen hájit proti soudobému kleru. Když několik let později mistr JAKOUBEK ZE STŘÍBRA chtěl užíti rovněž betlem- ských zdí k manifestačnímu vyhlášení důvodů pro obecné přijímání kalicha, jehož byl u nás od r. 1414 vlastním pů- vodcem, měl k disposici již jen zadní stěnu kaple, t. j. zed západní. Zde dal Jakoubek zapsati jako nejdůležitější a nej- stručnější dva ze svých traktátů pro kalich, Salvator noster a De communione parvulorum. Text prvního z nich, De communione spirituali et sacra- mentali integra sub duplici forma panis et vini communitatem plebium concernente, stručně označovaného podle začáteč- ních slov textu Salvator noster, je nám znám34 z bohatého počtu 19 rukopisů (soupis a značky níže str. 209). Jakoubkovo autorství tohoto traktátu je v rukopisech několikrát výslovně dosvědčeno (E fol. 31a: Et ad hoc scripta est posicio reverendi magistri Iacobelli, quam fecit 34 Srov. J. Sedlák, Čas. kat. duchov. 1913, str. 468; F. M. Bartoš, Lit. činnost M. Jakoubka ze Stříbra (1925), str. 37 n. (15 rukopisů). 24
nápis bez vysprávek uchoval až do doby pobělohorské. Teprve v té době utrpěla zachovaná partie nápisu dubko- váním (pekováním), aby naň přilnula nová omítka („jesu- itská“). Odstraněním jejím i dalších nánosů mohla aspoň ve dvou souvislejších místech, uchráněných před staveb- ními zákroky ještě radikálnějšími, být malá část nápisu uchována a r. 1949 slaviti své vzkříšení. Jak dnes víme, zaplnil Hus - nejspíše již r. 1412 - najisto celou severní a pravděpodobně i volné plochy jižní stěny kaple Betlemské svým latinským sepsáním De sex erroribus, aby tu veřejně vyhlásil a autoritami Písma i církevních Otců podepřel souhrn hlavních myšlenek, kterých se cítil nucen hájit proti soudobému kleru. Když několik let později mistr JAKOUBEK ZE STŘÍBRA chtěl užíti rovněž betlem- ských zdí k manifestačnímu vyhlášení důvodů pro obecné přijímání kalicha, jehož byl u nás od r. 1414 vlastním pů- vodcem, měl k disposici již jen zadní stěnu kaple, t. j. zed západní. Zde dal Jakoubek zapsati jako nejdůležitější a nej- stručnější dva ze svých traktátů pro kalich, Salvator noster a De communione parvulorum. Text prvního z nich, De communione spirituali et sacra- mentali integra sub duplici forma panis et vini communitatem plebium concernente, stručně označovaného podle začáteč- ních slov textu Salvator noster, je nám znám34 z bohatého počtu 19 rukopisů (soupis a značky níže str. 209). Jakoubkovo autorství tohoto traktátu je v rukopisech několikrát výslovně dosvědčeno (E fol. 31a: Et ad hoc scripta est posicio reverendi magistri Iacobelli, quam fecit 34 Srov. J. Sedlák, Čas. kat. duchov. 1913, str. 468; F. M. Bartoš, Lit. činnost M. Jakoubka ze Stříbra (1925), str. 37 n. (15 rukopisů). 24
Strana 25
de comunione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium concernente, que incipit in hec verba; P fol. 357b De comunione... comuni- tatem plebium concernentem (!) Magistri Iacobelli; N fol. 183a jako subskripce: Magister Iacobellus de Miza hec collegit, viz příl. XIII; O fol. 182b na hor. okraji: Iacobelli.) Rukopisné údaje35 o zapsání na stěně betlemské (Z fol. 1a v obsahu s přísl. odkazem: Auctoritates de comunione utriusque speciei de pariete Betleem, viz příl. XI; starý katalog koleje Národu českého o rukopise P 12, dnes ztra- ceném: Materia conscripta in parietibus Bethleem de co- munione spirituali et sacramentali utriusque speciei;36 H str. 423 na hor. okraji, byť s mylným jménem autora: [Trac- tatus] Hus Iohannis, quem descripsit in Bethleem in parie- tibus ecclesie), jakož i tvrzení Rokycanovo, který někdy v polovině XV. stol. volně citoval z tohoto traktátu passus Husův s dodatkem „A to máte napsáno na stěně v Betlé- mě“,37 byly plně potvrzeny nápisným nálezem 1919 a jeho rozluštěním 1948, o němž zde svrchu str. 13, jakož i nálezy pokračování textu 1949 a 1950. K otázce datování nápisu Salvator noster viz níže str. 30. Naše vydání přináší po prvé latinský text traktátu dosud nevydonch (str. 105-138), a to paralelněs českým překladem. Rozsáhlé zbytky starého českého překladu Jakoubkova latinského traktátu Salvator noster se totiž dají rekonstruo- vat z Druhého kázaní o přijímání těla a krve Páně, otiště- ného v druhém vydání Husovy Postilly 1564, fol. 182-189 a 35 J. Truhlář, Catalogus I (1915), str. 217, č. 541; Sedlák a Bartoš na uv. m. 36 Srov. naposled Katalogy knihoven kolejí Karlovy university (1948), str. 74, sl. 160. 37 Postilla I 693 n. vyd. Šimkova. 25
de comunione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium concernente, que incipit in hec verba; P fol. 357b De comunione... comuni- tatem plebium concernentem (!) Magistri Iacobelli; N fol. 183a jako subskripce: Magister Iacobellus de Miza hec collegit, viz příl. XIII; O fol. 182b na hor. okraji: Iacobelli.) Rukopisné údaje35 o zapsání na stěně betlemské (Z fol. 1a v obsahu s přísl. odkazem: Auctoritates de comunione utriusque speciei de pariete Betleem, viz příl. XI; starý katalog koleje Národu českého o rukopise P 12, dnes ztra- ceném: Materia conscripta in parietibus Bethleem de co- munione spirituali et sacramentali utriusque speciei;36 H str. 423 na hor. okraji, byť s mylným jménem autora: [Trac- tatus] Hus Iohannis, quem descripsit in Bethleem in parie- tibus ecclesie), jakož i tvrzení Rokycanovo, který někdy v polovině XV. stol. volně citoval z tohoto traktátu passus Husův s dodatkem „A to máte napsáno na stěně v Betlé- mě“,37 byly plně potvrzeny nápisným nálezem 1919 a jeho rozluštěním 1948, o němž zde svrchu str. 13, jakož i nálezy pokračování textu 1949 a 1950. K otázce datování nápisu Salvator noster viz níže str. 30. Naše vydání přináší po prvé latinský text traktátu dosud nevydonch (str. 105-138), a to paralelněs českým překladem. Rozsáhlé zbytky starého českého překladu Jakoubkova latinského traktátu Salvator noster se totiž dají rekonstruo- vat z Druhého kázaní o přijímání těla a krve Páně, otiště- ného v druhém vydání Husovy Postilly 1564, fol. 182-189 a 35 J. Truhlář, Catalogus I (1915), str. 217, č. 541; Sedlák a Bartoš na uv. m. 36 Srov. naposled Katalogy knihoven kolejí Karlovy university (1948), str. 74, sl. 160. 37 Postilla I 693 n. vyd. Šimkova. 25
Strana 26
Tála a Krwe Páne. CLXXXV tak zpi�wá w tom Reſponſo�iy v Werſſy:Podte gezte Chlebmūg/ a pute Wino/ktereż gſem yá wȧm ſmijſyl. Tu reċ Cýrkew Kře= ſtianſká mijnij/a rozuměti chce/o poſwátne Weċeńi Bożſki/od Pá na Obcy vſkanowenċ. Ginȧk Cyrkew Kreſkianſká bez přijćiny podobne priwedłaby to zpiwánijna Hod Tèla Boźijho. Swaty Bernard w Káżanijo Bożim Tele dij f Petrowi. § Naydrobrotiwēgſſy Geżüſſy/ doſki vſſechtile Wijno ſwe Choti gſy vſkanowil/aby aſpoṅ/ tak Holubiċka drżała/ nayſlad= ſſegſſy Pkmatku ſwcho mileho. Neb Kryſtus w ten den/t.v We- liky Cżtwrtek před ſwau Smrtij/Vċedlnijkuom ſwym iȧd a ſpū= ſob w poſwicowánij/ a w gedenij teto Swȧtoſki wydal ge�. Po= źiteċnoſk poſwēcenija gedenij vkázal geſk. Rżád paka zpuoſob w Chlebu a Wijnē/ znamenayteź/że toto na�ißzeno/ kdyź gſau geſſtē weċereli/od Stolu wſal Nohy Vċedlnijkuom vmyl geſł Pȧn w= ſſeho Swēta. Nawratiż ſe tehdy w ſrdce naſſe/to/ w ċemż gſme na ceſkach Bożijch nechodili. A że gſme zákon Boźij odwrhli/a że gſme nikdá nechtěli zachowati Prikazanij geho/a napomijnȧnii Spaſytedlneho. Swaty Thomáſs 3 Aquino protitem/ ktekijs prigijmagic pod gednau Spuoſobau/prawij je tu y Bolij Krew přigijmagij/takto dij: § Aċkoliwěk geſk cely Kryſkus pod obogijm ſpūſobem/ a w= ſſak ne nadarmo dáwano bywá pod obogijm ſpūſobem/ w ſpůſo= bu Chleba Tēlo/a w ſpũſobē Wijna geho Krew/obe zwlȧſſtē/neb to ge� hodne ku poźijwȧnij teto Swátoſi/ aby z wlaſſiē dáno by lo wěrným Tělo Kryſkowo w pokrmu/ a Krew gehow nȧpogi/ Nebo Télo dáwȧno bywá pro Spaſenij Tila/a Krew pro Spɇ ſenij Duſſe. Swaty Auguſtin dij: § Kdyż ſelámá poſwátny Oplatek/ a kdyż Krew z Kalichu wvſka wērnych ligeſe/y cogineho neż Kryſkowa Těla na Křiżi obetowaneho/a geho Krwe z Boku prolewánij/ ſe wydáwá. Swatý
Tála a Krwe Páne. CLXXXV tak zpi�wá w tom Reſponſo�iy v Werſſy:Podte gezte Chlebmūg/ a pute Wino/ktereż gſem yá wȧm ſmijſyl. Tu reċ Cýrkew Kře= ſtianſká mijnij/a rozuměti chce/o poſwátne Weċeńi Bożſki/od Pá na Obcy vſkanowenċ. Ginȧk Cyrkew Kreſkianſká bez přijćiny podobne priwedłaby to zpiwánijna Hod Tèla Boźijho. Swaty Bernard w Káżanijo Bożim Tele dij f Petrowi. § Naydrobrotiwēgſſy Geżüſſy/ doſki vſſechtile Wijno ſwe Choti gſy vſkanowil/aby aſpoṅ/ tak Holubiċka drżała/ nayſlad= ſſegſſy Pkmatku ſwcho mileho. Neb Kryſtus w ten den/t.v We- liky Cżtwrtek před ſwau Smrtij/Vċedlnijkuom ſwym iȧd a ſpū= ſob w poſwicowánij/ a w gedenij teto Swȧtoſki wydal ge�. Po= źiteċnoſk poſwēcenija gedenij vkázal geſk. Rżád paka zpuoſob w Chlebu a Wijnē/ znamenayteź/że toto na�ißzeno/ kdyź gſau geſſtē weċereli/od Stolu wſal Nohy Vċedlnijkuom vmyl geſł Pȧn w= ſſeho Swēta. Nawratiż ſe tehdy w ſrdce naſſe/to/ w ċemż gſme na ceſkach Bożijch nechodili. A że gſme zákon Boźij odwrhli/a że gſme nikdá nechtěli zachowati Prikazanij geho/a napomijnȧnii Spaſytedlneho. Swaty Thomáſs 3 Aquino protitem/ ktekijs prigijmagic pod gednau Spuoſobau/prawij je tu y Bolij Krew přigijmagij/takto dij: § Aċkoliwěk geſk cely Kryſkus pod obogijm ſpūſobem/ a w= ſſak ne nadarmo dáwano bywá pod obogijm ſpūſobem/ w ſpůſo= bu Chleba Tēlo/a w ſpũſobē Wijna geho Krew/obe zwlȧſſtē/neb to ge� hodne ku poźijwȧnij teto Swátoſi/ aby z wlaſſiē dáno by lo wěrným Tělo Kryſkowo w pokrmu/ a Krew gehow nȧpogi/ Nebo Télo dáwȧno bywá pro Spaſenij Tila/a Krew pro Spɇ ſenij Duſſe. Swaty Auguſtin dij: § Kdyż ſelámá poſwátny Oplatek/ a kdyż Krew z Kalichu wvſka wērnych ligeſe/y cogineho neż Kryſkowa Těla na Křiżi obetowaneho/a geho Krwe z Boku prolewánij/ ſe wydáwá. Swatý
Strana 27
(= d). Týž text je dochován38 ještě později (1612) v Nikolai- desově rukopisném přepisu Postilly Rokycanovy v praž. Nár. museu V B 1, fol. 456 d-465c (=N). Anonymní autor tohoto „kázaní“ užil k němu, v podstatě doslovně, cizího starého překladu traktátu Salvator noster, překladu při jeho chatrnosti jistě ne Jakoubkova. Opíral se nepochybně o ne- známý, ke konci asi již neúplný rukopis, v němž byl nej- spíše přehozením listů citelně porušen původní sled; kromě toho jej proložil delší vložkou a zakončil novým závěrem. Zmatku v pořadí listů si anonymní autor nebyl vědom. Tím se stalo, že u něho z vlastní konkluse Jakoubkovy (ř. 195 až 198) vznikl domnělý citát ze sv. Bernarda (d 184b, N 459 d), konec citátu z Remigia s Jakoubkovou konklusí (ř. 116-118) se u něho staly citátem z papeže Innocence (d 185a, N 460b) a dokončení citátu z Cypriana (ř. 265-268) bylo při- věšeno na citát Bernardův (d 186a, N 461c). Jest totiž pořadí vdi N takové, že jde za sebou překlad první části Jakoub- kova traktátu (citováno řádky našeho vydání českého textu) ř. 5-116 (d 182a-183b, N 456d-458b), po přechodních větách vložený Řád posluhování s odstavcem V těchto slo- vích pořádně... X ... jakž dí text (d 183b-184b, N 458-459c), potom z Jakoubka překlad ř. 194-226 (d 184b-185a, N 459c-460b), ř. 116-194 (d 185a-186a, N 460-461c), ř. 265-295, 304-343 (d 186a-187a, N 461c-462d), ř. 231 až 265 (d 187a-187b, N 462d-463c), ř. 377-395, 416-423 (d 187b-188a, N 463c-460d), načež odjinud závěrečný Užitek přijímání... X ... života věčného. Amen (d 188a-189a, N 4630-465c).39 38 F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. ze Stříbra, str. 38. 39 Tímto zjištěním zpřesňuji popis příslušné části rukopisu N, podaný u F. M. Bartoše, Soupis rukopisů Nár. mus. I str. 252 a u F. Šimka, Postilla Jana Rokycany, I, str. XXXVII. 27
(= d). Týž text je dochován38 ještě později (1612) v Nikolai- desově rukopisném přepisu Postilly Rokycanovy v praž. Nár. museu V B 1, fol. 456 d-465c (=N). Anonymní autor tohoto „kázaní“ užil k němu, v podstatě doslovně, cizího starého překladu traktátu Salvator noster, překladu při jeho chatrnosti jistě ne Jakoubkova. Opíral se nepochybně o ne- známý, ke konci asi již neúplný rukopis, v němž byl nej- spíše přehozením listů citelně porušen původní sled; kromě toho jej proložil delší vložkou a zakončil novým závěrem. Zmatku v pořadí listů si anonymní autor nebyl vědom. Tím se stalo, že u něho z vlastní konkluse Jakoubkovy (ř. 195 až 198) vznikl domnělý citát ze sv. Bernarda (d 184b, N 459 d), konec citátu z Remigia s Jakoubkovou konklusí (ř. 116-118) se u něho staly citátem z papeže Innocence (d 185a, N 460b) a dokončení citátu z Cypriana (ř. 265-268) bylo při- věšeno na citát Bernardův (d 186a, N 461c). Jest totiž pořadí vdi N takové, že jde za sebou překlad první části Jakoub- kova traktátu (citováno řádky našeho vydání českého textu) ř. 5-116 (d 182a-183b, N 456d-458b), po přechodních větách vložený Řád posluhování s odstavcem V těchto slo- vích pořádně... X ... jakž dí text (d 183b-184b, N 458-459c), potom z Jakoubka překlad ř. 194-226 (d 184b-185a, N 459c-460b), ř. 116-194 (d 185a-186a, N 460-461c), ř. 265-295, 304-343 (d 186a-187a, N 461c-462d), ř. 231 až 265 (d 187a-187b, N 462d-463c), ř. 377-395, 416-423 (d 187b-188a, N 463c-460d), načež odjinud závěrečný Užitek přijímání... X ... života věčného. Amen (d 188a-189a, N 4630-465c).39 38 F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. ze Stříbra, str. 38. 39 Tímto zjištěním zpřesňuji popis příslušné části rukopisu N, podaný u F. M. Bartoše, Soupis rukopisů Nár. mus. I str. 252 a u F. Šimka, Postilla Jana Rokycany, I, str. XXXVII. 27
Strana 28
Již F. Šimek 40 vyslovil pravděpodobnou domněnku, že původce ztracené předlohy, opsané Nikolaidem (N), pře- vzal náš text i jiné texty své závěrečné partie nejspíše z tisků, v našem případě z d. Vskutku má N téměř všechny chyby, kterými trpí d. Vedle vzpomenutého shodného zma- teného pořadí jsou to hlavně: Spas. ř. 181 dosti ušlechtilé Wijno (d, Wijno N) své choti jsi ustanovil, m. věno (lat.: nobile satis sponse tue dotalicium indulsisti); Spas. ř. 244 I kterak včenij (d, voženi N) nebo ponukanij (d, po- naukani N), m. učíme nebo ponúkáme (lat.: Quo- modo docemus aut provocamus); stejného vzniku (-me mylně čteno jako -nie -nij -ní) je Spas. ř. 287 při- gijmánij (d, pržigijmani N), m. přijímáme (lat.: percipimus); Spas. ř. 322 v noci, v kteréžto sám se na smrt dáwage (d, dawage N), patrně za pův. dawalgt (=dá- val jest, lat.: nocte, qua seipsum tradebat); Spas. ř. 235 aniž co jiného gedauc pro (d, gedaucz pro N) slávu věčného života a korunu vyznání božského myſſlenij (d, myſſleni N), patrně za pův. gedne o... mysleme (gedne čteno geduc, t. j. jedúc; lat.: nec quicquam nisi gloriam vite eterne et coronam confessionis dominice cogitemus; srov. Mat. 11,27 quis novit nisi filius u Husa, Post. II 51 Erb. kto poznal jedné syn, Luk. 17,18 non est inventus... nisi hic alienigena u Husa, Post. II 340 Erb. nenie nalezen... jedné tento cizinec; k vazbě srov. o pastvu břicha myslé ChelčPař. 188b); Spas. ř. 165 pod milosti zachowáni (d, zachowani N), m. zachováním (lat.: sub obtentu gracie); Spas. ř. 166 mají přigijti tuto (d, pržigiti tuto N) večeři, m. přijíti na» tuto večeři (lat.: tenentur venire ad hanc cenam, srov. na tak velikú večeři nechtěli sú přijíti Hus, Post. II 256 Erb.). Na uv. m. I, str. XXXVII. 40 28
Již F. Šimek 40 vyslovil pravděpodobnou domněnku, že původce ztracené předlohy, opsané Nikolaidem (N), pře- vzal náš text i jiné texty své závěrečné partie nejspíše z tisků, v našem případě z d. Vskutku má N téměř všechny chyby, kterými trpí d. Vedle vzpomenutého shodného zma- teného pořadí jsou to hlavně: Spas. ř. 181 dosti ušlechtilé Wijno (d, Wijno N) své choti jsi ustanovil, m. věno (lat.: nobile satis sponse tue dotalicium indulsisti); Spas. ř. 244 I kterak včenij (d, voženi N) nebo ponukanij (d, po- naukani N), m. učíme nebo ponúkáme (lat.: Quo- modo docemus aut provocamus); stejného vzniku (-me mylně čteno jako -nie -nij -ní) je Spas. ř. 287 při- gijmánij (d, pržigijmani N), m. přijímáme (lat.: percipimus); Spas. ř. 322 v noci, v kteréžto sám se na smrt dáwage (d, dawage N), patrně za pův. dawalgt (=dá- val jest, lat.: nocte, qua seipsum tradebat); Spas. ř. 235 aniž co jiného gedauc pro (d, gedaucz pro N) slávu věčného života a korunu vyznání božského myſſlenij (d, myſſleni N), patrně za pův. gedne o... mysleme (gedne čteno geduc, t. j. jedúc; lat.: nec quicquam nisi gloriam vite eterne et coronam confessionis dominice cogitemus; srov. Mat. 11,27 quis novit nisi filius u Husa, Post. II 51 Erb. kto poznal jedné syn, Luk. 17,18 non est inventus... nisi hic alienigena u Husa, Post. II 340 Erb. nenie nalezen... jedné tento cizinec; k vazbě srov. o pastvu břicha myslé ChelčPař. 188b); Spas. ř. 165 pod milosti zachowáni (d, zachowani N), m. zachováním (lat.: sub obtentu gracie); Spas. ř. 166 mají přigijti tuto (d, pržigiti tuto N) večeři, m. přijíti na» tuto večeři (lat.: tenentur venire ad hanc cenam, srov. na tak velikú večeři nechtěli sú přijíti Hus, Post. II 256 Erb.). Na uv. m. I, str. XXXVII. 40 28
Strana 29
Rozhodující je Spas. ř. 160 tu kdež naty meškají na tu večeři... jíti, hněvá se Pán (d), kde podle originálu (lat.: ubi contra negligentes venire ad hanc cenam... irascitur Do- minus) je třeba emendovat: tu na ty, kdož meškají atd. Písař N si zřejmě nevěděl rady s oním naty a prostě je vy- nechal, ponechávaje jenom: tu kdež meškají atd. Proto můžeme od rkpu N, který má nadto řadu vynechá- vek (Spas. ř. 103 Zkus sebe... 110 spuosobem vína, ř. 113 Pán nás ... 114 potřebnou krmi, ř. 192 a zvláště... zpuoso- bem vína), jazykových modernisací (j. ř. 191 ustanovil m. ustavil) i libovolných úchylek, úplně abstrahovati, i když přiznáváme, že Nicolaides neopisoval docela mechanicky, opravil některé evidentní tiskové chyby (Spas. ř. 132 Kny- ftowy, ř. 328 Abrož) a ve dvou případech provedl podle kontextu i zcela lehké opravy: Spas. ř. 206 čině d (m. činie, lat. faciunt), cžinij N; ř. 280 obetowaneho d (m. oběto- vánie, lat. ymmolacio), obietowanij N. Pozoruhodné je jen, že za evanjelium, jež nepochybně náleží teprve k mladší jazykové vrstvě v d (srov. níže aparát k Husovu O šesti ř. 249, 454, 458, 868, 893 a j.), klade N čtení, vystihuje v tom bezděky asi vskutku původnější podobu starého pře- kladu, pochopitelně již v d přizpůsobeného jazyku 16. stol. Partie Spas. ř. 1-4, 225-230, 296-303, 344-376, 396 až 415, 424-502 jsou ztraceny; nahradil jsem je novočeským překladem, odlišeným od starého textu kursivní sazbou. Druhý traktát Jakoubkův, De communione parvulorum baptisatorum, je znám ze 7 rukopisů41 (jejich soupis a značky níže str. 219). Jediné rukopisné svědectví o jeho betlemském nástěnném zapsání, totiž přípisek červenou tužkou „In 41 F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. ze Stříbra 1925, str. 53 (6 ru- kopisů). 29
Rozhodující je Spas. ř. 160 tu kdež naty meškají na tu večeři... jíti, hněvá se Pán (d), kde podle originálu (lat.: ubi contra negligentes venire ad hanc cenam... irascitur Do- minus) je třeba emendovat: tu na ty, kdož meškají atd. Písař N si zřejmě nevěděl rady s oním naty a prostě je vy- nechal, ponechávaje jenom: tu kdež meškají atd. Proto můžeme od rkpu N, který má nadto řadu vynechá- vek (Spas. ř. 103 Zkus sebe... 110 spuosobem vína, ř. 113 Pán nás ... 114 potřebnou krmi, ř. 192 a zvláště... zpuoso- bem vína), jazykových modernisací (j. ř. 191 ustanovil m. ustavil) i libovolných úchylek, úplně abstrahovati, i když přiznáváme, že Nicolaides neopisoval docela mechanicky, opravil některé evidentní tiskové chyby (Spas. ř. 132 Kny- ftowy, ř. 328 Abrož) a ve dvou případech provedl podle kontextu i zcela lehké opravy: Spas. ř. 206 čině d (m. činie, lat. faciunt), cžinij N; ř. 280 obetowaneho d (m. oběto- vánie, lat. ymmolacio), obietowanij N. Pozoruhodné je jen, že za evanjelium, jež nepochybně náleží teprve k mladší jazykové vrstvě v d (srov. níže aparát k Husovu O šesti ř. 249, 454, 458, 868, 893 a j.), klade N čtení, vystihuje v tom bezděky asi vskutku původnější podobu starého pře- kladu, pochopitelně již v d přizpůsobeného jazyku 16. stol. Partie Spas. ř. 1-4, 225-230, 296-303, 344-376, 396 až 415, 424-502 jsou ztraceny; nahradil jsem je novočeským překladem, odlišeným od starého textu kursivní sazbou. Druhý traktát Jakoubkův, De communione parvulorum baptisatorum, je znám ze 7 rukopisů41 (jejich soupis a značky níže str. 219). Jediné rukopisné svědectví o jeho betlemském nástěnném zapsání, totiž přípisek červenou tužkou „In 41 F. M. Bartoš, Lit. činnost M. J. ze Stříbra 1925, str. 53 (6 ru- kopisů). 29
Strana 30
parietibus Betlemiticis“ v B,42 byl plně potvrzen nápisným nálezem z r. 1949;43 jím se zároveň Jakoubkovo „původství svrchovaně pravděpodobné“44 změnilo v jistotu. K latin- skému textu tohoto traktátu, dosud rovněž nevydaného (níže str. 141-162), připojujeme paralelně při neznalosti nějakého starého překladu překlad nový. Nástěnné umístění obou traktátů Jakoubkových bylo takové, že Salvator noster na západní stěně vlevo od okna zabíral najisto tři obdélníková pole vedle sebe, každé v roz- měrech asi 2,25 m šířky a 2,70 výšky nad zhruba čtyrmetro- vou úrovní staré kruchty a zbytkem pokračoval pod ní, De communione parvulorum zaujímal jediný sloupec, širší a vyšší, vpravo od okna, opět s pokračováním pod kruchtou.45 Již tato různost úpravy nenasvědčuje současnému zápisu obou traktátů. To je ve shodě i s vnitřním vztahem obou: Salvator noster, probojovávající zásadu obecného přijímání pod obojí, náleží zajisté dřívějšímu stadiu zápasu než De- communione parvulorum, vyvozující radikálně nejzazší dů- sledky ze starostlivosti o spásu nejútlejších křestanů. Pro starší traktát Salvator noster máme dány obě časové meze. Dolní vyplývá z textu samého, v němž je citován sancte me- morie egregius mag. Ioh. Hus (níže str. 136 ř. 484n.), tedy po 6. VII. 1415. Horní poskytuje náš nejstarší datovatelný rukopis C, v němž je text Jakoubkův (fol. 192b-198b) zapsán uprostřed mezi dvěma jinými, výslovně (fol. 99a, 249a) datovanými r. 1417.43 Subskripci jednoho z vídeň- ských rukopisů Salvator noster „A. d. 1416 per M. Iaco- 42 V. Novotný, M. Jana Husi Korespondence 1920, str. XXXV. 43 LF 73 (1949) 166 n. 44 F. M. Bartoš, na uv. m. str. 53. 45 Podrobněji o tom LF 73 (1949), 168. 46 Srov. J. Truhlář, Catalogus I (1905), str. 299 n. 30
parietibus Betlemiticis“ v B,42 byl plně potvrzen nápisným nálezem z r. 1949;43 jím se zároveň Jakoubkovo „původství svrchovaně pravděpodobné“44 změnilo v jistotu. K latin- skému textu tohoto traktátu, dosud rovněž nevydaného (níže str. 141-162), připojujeme paralelně při neznalosti nějakého starého překladu překlad nový. Nástěnné umístění obou traktátů Jakoubkových bylo takové, že Salvator noster na západní stěně vlevo od okna zabíral najisto tři obdélníková pole vedle sebe, každé v roz- měrech asi 2,25 m šířky a 2,70 výšky nad zhruba čtyrmetro- vou úrovní staré kruchty a zbytkem pokračoval pod ní, De communione parvulorum zaujímal jediný sloupec, širší a vyšší, vpravo od okna, opět s pokračováním pod kruchtou.45 Již tato různost úpravy nenasvědčuje současnému zápisu obou traktátů. To je ve shodě i s vnitřním vztahem obou: Salvator noster, probojovávající zásadu obecného přijímání pod obojí, náleží zajisté dřívějšímu stadiu zápasu než De- communione parvulorum, vyvozující radikálně nejzazší dů- sledky ze starostlivosti o spásu nejútlejších křestanů. Pro starší traktát Salvator noster máme dány obě časové meze. Dolní vyplývá z textu samého, v němž je citován sancte me- morie egregius mag. Ioh. Hus (níže str. 136 ř. 484n.), tedy po 6. VII. 1415. Horní poskytuje náš nejstarší datovatelný rukopis C, v němž je text Jakoubkův (fol. 192b-198b) zapsán uprostřed mezi dvěma jinými, výslovně (fol. 99a, 249a) datovanými r. 1417.43 Subskripci jednoho z vídeň- ských rukopisů Salvator noster „A. d. 1416 per M. Iaco- 42 V. Novotný, M. Jana Husi Korespondence 1920, str. XXXV. 43 LF 73 (1949) 166 n. 44 F. M. Bartoš, na uv. m. str. 53. 45 Podrobněji o tom LF 73 (1949), 168. 46 Srov. J. Truhlář, Catalogus I (1905), str. 299 n. 30
Strana 31
bellum de Misa, s. theol. bacc., collecte sunt auctoritates supradicte" pokládal Bartoš47 za vzniklou „asi omylem jakožto příliš pozdní a soudil,48 že byl „památný traktát Salvator noster napsán nazejtří 6. července (1415) na stě- nách Mistrova Betlema.“ Uznati tak časné zapsání na stěně betlemské, i kdybychom je zmírnili, jak jsem zprvu uči- nil,49 odhadem „pravděpodobně ještě před koncem r. 1415“ zdá se mi nyní nesprávné při úvaze, že se nápis sotva mohl na zeď dostat dříve, než ustoupil z rozhodujícího postavení v Betlemě Husův nástupce, kněz Havlík, konservativní od- půrce přijímání pod obojí. V této situaci si získává r. 1416 z připomenuté subskripce větší důvěry. Hůře jsme na tom s mladsím trakaatem Le communione parvulorum, který podle Bartose50 „vznikem spadá nej- spíše na závěr polemiky, asi do srpnového převratu 1419, kdy novota zvítězila.“ Pro jeho nápisné zapsání nám zatím chybějí přesnější indicia vůbec. Pro úpravu textového aparátu se jevilo výhodnějším užíti při českém traktátu O šesti bludiech systému positiv- ního, který je při malém počtu značek přehlednější a nej- lépe poskytuje možnost přibrání sporadických glos (glN, glT). U ostatních textů, pro něž máme bohatší dokumen- taci, užil jsem v aparátu způsobu negativního, při němž lze plný obraz o kterémkoli místě získati odčítáním od nej- blíže předcházející samostatné řádky, v níž se uvádí rukopisné zastoupení, průběhem některého textu značně se 47 Na uv. m. str. 37. 48 Tamže str. 33. 49 VKČSN 1949, č. I, str. 12. 50 Na uv. m. str. 53. 31
bellum de Misa, s. theol. bacc., collecte sunt auctoritates supradicte" pokládal Bartoš47 za vzniklou „asi omylem jakožto příliš pozdní a soudil,48 že byl „památný traktát Salvator noster napsán nazejtří 6. července (1415) na stě- nách Mistrova Betlema.“ Uznati tak časné zapsání na stěně betlemské, i kdybychom je zmírnili, jak jsem zprvu uči- nil,49 odhadem „pravděpodobně ještě před koncem r. 1415“ zdá se mi nyní nesprávné při úvaze, že se nápis sotva mohl na zeď dostat dříve, než ustoupil z rozhodujícího postavení v Betlemě Husův nástupce, kněz Havlík, konservativní od- půrce přijímání pod obojí. V této situaci si získává r. 1416 z připomenuté subskripce větší důvěry. Hůře jsme na tom s mladsím trakaatem Le communione parvulorum, který podle Bartose50 „vznikem spadá nej- spíše na závěr polemiky, asi do srpnového převratu 1419, kdy novota zvítězila.“ Pro jeho nápisné zapsání nám zatím chybějí přesnější indicia vůbec. Pro úpravu textového aparátu se jevilo výhodnějším užíti při českém traktátu O šesti bludiech systému positiv- ního, který je při malém počtu značek přehlednější a nej- lépe poskytuje možnost přibrání sporadických glos (glN, glT). U ostatních textů, pro něž máme bohatší dokumen- taci, užil jsem v aparátu způsobu negativního, při němž lze plný obraz o kterémkoli místě získati odčítáním od nej- blíže předcházející samostatné řádky, v níž se uvádí rukopisné zastoupení, průběhem některého textu značně se 47 Na uv. m. str. 37. 48 Tamže str. 33. 49 VKČSN 1949, č. I, str. 12. 50 Na uv. m. str. 53. 31
Strana 32
měnící. Na př. údaj k De sex ř. 591 „intrantes: ineuntes Q“, protože je v partii zastoupené rukopisy BCEIJKLN PORTVXZt, jest čísti tak, jako by bylo positivním způso- bem psáno: „intrantes BCEIJKLNPRTVXZt: ineun- tes Q“. U jednotlivých citátů, jež v traktátech převládají, zjišťoval jsem původ, rozsah i prvotní znění. Přirozeně do textu musilo být položeno vždy ono znění, v němž je citoval Hus, resp. Jakoubek, i když je s hlediska původních citátů místy nesprávné. Několik příkladů: V citátu z Hieronyma, uváděném De sex ř. 129 nn., uka- zuje již přesný paralelismus Hoc ipsum et de servis aput dominos et de uxoribus aput viros et de filiis aput patres, quod in illis tantum debeant dominis, viris et parentibus subici, que contra Dei mandata non sunt na původnost čtení viris, jak je vskutku měl Hieronymus i bezprostřední pramen Husův, Gratianovo Decretum. Vydavatel musí však do textu přijmouti veris s rukopisy BCIJMPORTIVXZ, protože Hus v překladu svého textu cc O šesti ř. 400 psal: „pánóm pravým, otcóm a materám.“ Čtení viris NT2t jsou jen cizí, dodatečné, byť smyslově správné opravy, ale není to text Husův. V citátu z papeže Alexandra De sex ř. 442 je čtení per columbarum venditores illi denotantur, qui... B'CIJLN POTVXZt jen nasnadě jsoucí konjekturální návrat k pů- vodnímu citátu; Hus však četl per columbam, jak ne- 32
měnící. Na př. údaj k De sex ř. 591 „intrantes: ineuntes Q“, protože je v partii zastoupené rukopisy BCEIJKLN PORTVXZt, jest čísti tak, jako by bylo positivním způso- bem psáno: „intrantes BCEIJKLNPRTVXZt: ineun- tes Q“. U jednotlivých citátů, jež v traktátech převládají, zjišťoval jsem původ, rozsah i prvotní znění. Přirozeně do textu musilo být položeno vždy ono znění, v němž je citoval Hus, resp. Jakoubek, i když je s hlediska původních citátů místy nesprávné. Několik příkladů: V citátu z Hieronyma, uváděném De sex ř. 129 nn., uka- zuje již přesný paralelismus Hoc ipsum et de servis aput dominos et de uxoribus aput viros et de filiis aput patres, quod in illis tantum debeant dominis, viris et parentibus subici, que contra Dei mandata non sunt na původnost čtení viris, jak je vskutku měl Hieronymus i bezprostřední pramen Husův, Gratianovo Decretum. Vydavatel musí však do textu přijmouti veris s rukopisy BCIJMPORTIVXZ, protože Hus v překladu svého textu cc O šesti ř. 400 psal: „pánóm pravým, otcóm a materám.“ Čtení viris NT2t jsou jen cizí, dodatečné, byť smyslově správné opravy, ale není to text Husův. V citátu z papeže Alexandra De sex ř. 442 je čtení per columbarum venditores illi denotantur, qui... B'CIJLN POTVXZt jen nasnadě jsoucí konjekturální návrat k pů- vodnímu citátu; Hus však četl per columbam, jak ne- 32
Strana 33
opraveno ucnovaiy jenom rukopisy B'EK, a podie tono přeložil O šesti ř. 864 „skrze holubici ti prodavači sě znamenávají, kteříž“ (místo očekávaného: skrze prodavače holubic sě znam. ti, kteříž...). V témž citátu je o něco dále (De sex ř. 445) místo neméně zajímavé. Ve slovech ecclesiastici beneficii venditores... qui domum Dei ewangelio teste speluncam latronum efficiunt mají smyslově správné čtení domum BCIJNORTVXZ (de domo E), přece však musíme v textu Husově s ruko- pisy LP (jinými, než byly v případě předcházejícím) resti- tuovati donum, potvrzené jeho překladem O šesti ř. 867: „kostelnieho obroka prodavači..., kteříž dar Boží, jakož čtenie svědčí, jeskyní lotrovú činie.“ Smyslově správné domum veliké většiny rukopisů je namnoze nezávisle pro- vedená konjekturální úprava, pro niž není nutno předpo- kládati nahlížení do Decreta, když šlo o narážku na běžně známé místo synoptiků (Mat. 21, 13; Mar. 11, 17; Luk. 19, 46), kde je citován Jerem. 7, 11. Pochopitelně i Hus toto místo dobře znal, jinde má v českých textech v téže souvis- losti správně dům Boží (na př. O šesti ř. 878 = O svatokup. I 397 Erb.), na našem místě však podlehl únavě. Takové dodatečné, věcně správné, ale přece nepůvodní korektury v menším nebo větším počtu rukopisů Husova traktátu nejsou zjevem ojedinělým. Nejnápadnější je snad případ v citátu z Innocence De sex ř. 520, kde je nutno čísti s BCENPORZt seu sacramentum ali quod ecclesiasticum, čemuž odpovídá O šesti ř. 954 „neb svátosti které kostel- nie". Odchylné čtení IJLTVX seu quodlibet sacramen- tum ecclesiasticum, shodující se se zněním Decreta a ne- myslitelné bez úmyslného nahlížení do něho, jež provedl pravděpodobně jen jediný revisor, je zřejmě úprava teprve dodatečná. Přitom je však zajímavé, že nedlouho předtím 3 Betlemské texty 33
opraveno ucnovaiy jenom rukopisy B'EK, a podie tono přeložil O šesti ř. 864 „skrze holubici ti prodavači sě znamenávají, kteříž“ (místo očekávaného: skrze prodavače holubic sě znam. ti, kteříž...). V témž citátu je o něco dále (De sex ř. 445) místo neméně zajímavé. Ve slovech ecclesiastici beneficii venditores... qui domum Dei ewangelio teste speluncam latronum efficiunt mají smyslově správné čtení domum BCIJNORTVXZ (de domo E), přece však musíme v textu Husově s ruko- pisy LP (jinými, než byly v případě předcházejícím) resti- tuovati donum, potvrzené jeho překladem O šesti ř. 867: „kostelnieho obroka prodavači..., kteříž dar Boží, jakož čtenie svědčí, jeskyní lotrovú činie.“ Smyslově správné domum veliké většiny rukopisů je namnoze nezávisle pro- vedená konjekturální úprava, pro niž není nutno předpo- kládati nahlížení do Decreta, když šlo o narážku na běžně známé místo synoptiků (Mat. 21, 13; Mar. 11, 17; Luk. 19, 46), kde je citován Jerem. 7, 11. Pochopitelně i Hus toto místo dobře znal, jinde má v českých textech v téže souvis- losti správně dům Boží (na př. O šesti ř. 878 = O svatokup. I 397 Erb.), na našem místě však podlehl únavě. Takové dodatečné, věcně správné, ale přece nepůvodní korektury v menším nebo větším počtu rukopisů Husova traktátu nejsou zjevem ojedinělým. Nejnápadnější je snad případ v citátu z Innocence De sex ř. 520, kde je nutno čísti s BCENPORZt seu sacramentum ali quod ecclesiasticum, čemuž odpovídá O šesti ř. 954 „neb svátosti které kostel- nie". Odchylné čtení IJLTVX seu quodlibet sacramen- tum ecclesiasticum, shodující se se zněním Decreta a ne- myslitelné bez úmyslného nahlížení do něho, jež provedl pravděpodobně jen jediný revisor, je zřejmě úprava teprve dodatečná. Přitom je však zajímavé, že nedlouho předtím 3 Betlemské texty 33
Strana 34
Hus sám ve spisku O svatokupectví překládal v témž citátě přesné znění Decreta: „neb kteréž koli posvátné věci“ I 415 Erb. Latinský aparát textů, které se zde vydávají z rukopisů vzdálených někdy jen několik měsíců, jindy toliko nemnoho let od vzniku originálu, poskytuje vítanou příležitost pře- svědčiti se jednak o tom, jak se rukopisné podání nejvíce měnilo a porušovalo v době, kdy text byl živou součástí své současnosti, jednak o holé nemožnosti u textu hojně čte- ného a opisovaného sestaviti rukopisné stemma. Aparát českého textu O šesti bludiech poučuje vedle mno- ha jiného také o snadném vnikání výkladových glos do textu a jejich dalším nezáhodném přizpůsobování větné souvis- losti. S tímto poznáním lze potom snadno pochopiti, jak na př. vzniklo chybné čtení Husova O svatokupectví I 397 Erb. „jedním hřiechem vynímá kupce i prodavače“; ruko- pisné podání O šesti ř. 887 v mírně odchylném překladě téhož citátu dochovalo správně „jednoho hřiecha (t. svato- kupectvie) má (t. viní) prodavače i kupcě (tověz jedniem hřiechem oba viní...)“. I jinde mohou shodné citáty - na některé upozorňujeme v poznámkách - být přes pružnou rozmanitost obměn v Husově překladatelské praxi přímým pramenem nebo nepřímým ukazatelem k bezpečným tex- tovým emendacím opisů jeho děl. Přítomná edice nemá poslání jen výlučně odborné. Zpřístupňuje českému lidu v originále i v překladu pa- mátné texty, které betlemské vůdčí hlavy, Hus a Jakoubek, pokládali za nejdůležitější pro veřejné zdůvodnění toho, co sami průkopnicky hlásali živým slovem nebo prováděli v životní praxi. 34
Hus sám ve spisku O svatokupectví překládal v témž citátě přesné znění Decreta: „neb kteréž koli posvátné věci“ I 415 Erb. Latinský aparát textů, které se zde vydávají z rukopisů vzdálených někdy jen několik měsíců, jindy toliko nemnoho let od vzniku originálu, poskytuje vítanou příležitost pře- svědčiti se jednak o tom, jak se rukopisné podání nejvíce měnilo a porušovalo v době, kdy text byl živou součástí své současnosti, jednak o holé nemožnosti u textu hojně čte- ného a opisovaného sestaviti rukopisné stemma. Aparát českého textu O šesti bludiech poučuje vedle mno- ha jiného také o snadném vnikání výkladových glos do textu a jejich dalším nezáhodném přizpůsobování větné souvis- losti. S tímto poznáním lze potom snadno pochopiti, jak na př. vzniklo chybné čtení Husova O svatokupectví I 397 Erb. „jedním hřiechem vynímá kupce i prodavače“; ruko- pisné podání O šesti ř. 887 v mírně odchylném překladě téhož citátu dochovalo správně „jednoho hřiecha (t. svato- kupectvie) má (t. viní) prodavače i kupcě (tověz jedniem hřiechem oba viní...)“. I jinde mohou shodné citáty - na některé upozorňujeme v poznámkách - být přes pružnou rozmanitost obměn v Husově překladatelské praxi přímým pramenem nebo nepřímým ukazatelem k bezpečným tex- tovým emendacím opisů jeho děl. Přítomná edice nemá poslání jen výlučně odborné. Zpřístupňuje českému lidu v originále i v překladu pa- mátné texty, které betlemské vůdčí hlavy, Hus a Jakoubek, pokládali za nejdůležitější pro veřejné zdůvodnění toho, co sami průkopnicky hlásali živým slovem nebo prováděli v životní praxi. 34
Strana 35
Zároveň bude moci být tato edice, doufám, užitečnou pomůckou i budoucím návštěvníkům obnoveného Betlema ke studiu jeho vzácného nápisného odkazu. Upřímnými díky jsem zavázán České akademii věd a umění, jejíž příslušná komise hradila náklad na pořízení několika set snímků ze všech dostupných rukopisů. Po- vinné díky vzdávám vědeckým knihovnám v Praze, Brně, Olomouci a Vídni, jež zapůjčily své rukopisy k ofotogra- fování. S uznalou vděčností vzpomínám Fotografického oddělení pražské Národní a universitní knihovny, v němž pohotová ochota sl. dr. E. Urbánkové a pp. K. Chyby a J. Andrlíka způsobily, že žádané snímky mohly být po- řízeny v době poměrně krátké a v úplnosti v ní dosaži- telné. Jmenovaným knihovnám, jakož i Ústavu pro dějiny umění na filosofické fakultě university Karlovy a Česko- slovenské tiskové kanceláři děkuji za laskavý souhlas k otištění několika snímků v přílohách. Přátelské ochotě osvědčených bohemistů, prof. dr. V. Vážného a dr. F. Šimka, kteří se mnou četli vydávané české texty v tiskové korektuře, vděčím za nejedno cenné upozornění, arch. A. Kubíčkovi a celému souboru pracovníků na betlemském stavebním průzkumu za živý zájem, jímž provázeli vznik této knihy, a svědomitým zaměstnancům Orbisu za její vzornou sazbu i grafickou úpravu. BOHUMIL RYBA 35
Zároveň bude moci být tato edice, doufám, užitečnou pomůckou i budoucím návštěvníkům obnoveného Betlema ke studiu jeho vzácného nápisného odkazu. Upřímnými díky jsem zavázán České akademii věd a umění, jejíž příslušná komise hradila náklad na pořízení několika set snímků ze všech dostupných rukopisů. Po- vinné díky vzdávám vědeckým knihovnám v Praze, Brně, Olomouci a Vídni, jež zapůjčily své rukopisy k ofotogra- fování. S uznalou vděčností vzpomínám Fotografického oddělení pražské Národní a universitní knihovny, v němž pohotová ochota sl. dr. E. Urbánkové a pp. K. Chyby a J. Andrlíka způsobily, že žádané snímky mohly být po- řízeny v době poměrně krátké a v úplnosti v ní dosaži- telné. Jmenovaným knihovnám, jakož i Ústavu pro dějiny umění na filosofické fakultě university Karlovy a Česko- slovenské tiskové kanceláři děkuji za laskavý souhlas k otištění několika snímků v přílohách. Přátelské ochotě osvědčených bohemistů, prof. dr. V. Vážného a dr. F. Šimka, kteří se mnou četli vydávané české texty v tiskové korektuře, vděčím za nejedno cenné upozornění, arch. A. Kubíčkovi a celému souboru pracovníků na betlemském stavebním průzkumu za živý zájem, jímž provázeli vznik této knihy, a svědomitým zaměstnancům Orbisu za její vzornou sazbu i grafickou úpravu. BOHUMIL RYBA 35
Strana 36
Strana 37
VĚŘI V BUOH Věři v Buoh, Otcě všemohúcieho, stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž počat jest z Ducha svatého, narodil sě z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřěl i pohřěben, sstúpil do pekel, třětí den vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa, sedí na pravici Boha Otcě všemohúcieho, ottud příde súdit ži- vých i mrtvých. Věři v Ducha svatého, svatú cierkev obecnú, svatých obcovánie, odpuštěnie hřiechóv, těla vzkřiešenie a věčný život, amen.
VĚŘI V BUOH Věři v Buoh, Otcě všemohúcieho, stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž počat jest z Ducha svatého, narodil sě z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřěl i pohřěben, sstúpil do pekel, třětí den vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa, sedí na pravici Boha Otcě všemohúcieho, ottud příde súdit ži- vých i mrtvých. Věři v Ducha svatého, svatú cierkev obecnú, svatých obcovánie, odpuštěnie hřiechóv, těla vzkřiešenie a věčný život, amen.
Strana 38
DESATERO I Nebudeš mieti bohóv jiných. II Nevezmeš jména Boha svého nadarmo. III Pomni, aby den sváteční světil. IV Cti otcě svého i mateř svú, aby byl dlúhověký na zemi, kterúž Pán Buoh tvój dá tobě. V Nezabieš. VI Nesesmilníš. VII Nepokradeš. VIII Nepromluvíš proti bližniemu svému křivého svě- dectvie. IX Nepožádáš domu bližnieho svého, ani ženy jeho. X Nepožádáš věci bližnieho svého.
DESATERO I Nebudeš mieti bohóv jiných. II Nevezmeš jména Boha svého nadarmo. III Pomni, aby den sváteční světil. IV Cti otcě svého i mateř svú, aby byl dlúhověký na zemi, kterúž Pán Buoh tvój dá tobě. V Nezabieš. VI Nesesmilníš. VII Nepokradeš. VIII Nepromluvíš proti bližniemu svému křivého svě- dectvie. IX Nepožádáš domu bližnieho svého, ani ženy jeho. X Nepožádáš věci bližnieho svého.
Strana 39
M. IOHANNIS HUS DE SEX ERRORIBUS
M. IOHANNIS HUS DE SEX ERRORIBUS
Strana 40
Strana 41
ICREARE P 122 a Augustinus super Genesim ad literam:1 „Non est phas aliquem creatorem nisi Deum credere aut dicere. Augustinus III° De trinitate: „Nec boni nec mali 5 angeli possunt esse creatores alicuius. Damascenus libro II°, capitulo II°: „Qui dicunt angelos esse creatores, sunt os patris sui dyaboli, qui men- dax est et pater eius. Anshelmus in Monologion, XXXVII° capitulo 1o dicit: „Sola essencia Dei creatrix est. Bernhardus in Sermone ad Petrum dicit: „Corpus Cristi non nascitur, non generatur, non creatur, sed ma- nibus sacerdotum conficitur." Ecce, plane dicit „non creatur, sed manibus“, id est in 15 manibus, „sacerdotum conficitur“. CREDERE Augustinus super Iohannem:2 „Non continuo, qui credit ei - scilicet Cristo - credit in eum; nam et demo- nes credunt ei et non credunt in eum. Rursus eciam de co apostolis eius possumus | dicere: 'Credimus Paulo, sed non credimus in Paulum; credimus Petro, sed non cre- dimus in Petrum'. Credenti enim in eum, qui iustificat impium, deputatur fides eius ad iusticiam.3 Quid est ergo P 122 h 41
ICREARE P 122 a Augustinus super Genesim ad literam:1 „Non est phas aliquem creatorem nisi Deum credere aut dicere. Augustinus III° De trinitate: „Nec boni nec mali 5 angeli possunt esse creatores alicuius. Damascenus libro II°, capitulo II°: „Qui dicunt angelos esse creatores, sunt os patris sui dyaboli, qui men- dax est et pater eius. Anshelmus in Monologion, XXXVII° capitulo 1o dicit: „Sola essencia Dei creatrix est. Bernhardus in Sermone ad Petrum dicit: „Corpus Cristi non nascitur, non generatur, non creatur, sed ma- nibus sacerdotum conficitur." Ecce, plane dicit „non creatur, sed manibus“, id est in 15 manibus, „sacerdotum conficitur“. CREDERE Augustinus super Iohannem:2 „Non continuo, qui credit ei - scilicet Cristo - credit in eum; nam et demo- nes credunt ei et non credunt in eum. Rursus eciam de co apostolis eius possumus | dicere: 'Credimus Paulo, sed non credimus in Paulum; credimus Petro, sed non cre- dimus in Petrum'. Credenti enim in eum, qui iustificat impium, deputatur fides eius ad iusticiam.3 Quid est ergo P 122 h 41
Strana 42
35 credere in eum ? Credendo amare, credendo diligere, cre- 25 dendo in eum ire et membris eius incorporari. Ipsa est ergo fides, quam de nobis exigit Deus. Bedaâ super illud Apostoli“ 'Credenti autem in eum, qui iustificat impium' ita dicit: „Aliud est cre- dere in Deum, aliud credere Deo, aliud credere Deum. 30 Credere in Deum est credendo amare, credendo in eum ire, credendo ei adherere et eius membris incorporari. Credere Deo est credere vera esse, que loquitur; quod et mali faciunt; et nos credimus homini, sed non in hominem. Credere Deum est credere, quod ipse sit Deus." Augustinus in exposicione Symboli super illo articulo Credo in Spiritum sanctum, sanctam ecclesiam katholicam's dicit: „Notandum, quod non est credendum in ecclesiam, cum non sit Deus, sed domus Dei." 40 REMITTERE 50 Augustinus" in Omelia Rogabat Iesum's super illo verbo Remittuntur ei peccata'" declarans, quod purus homo non potest dimittere peccata et quod phariseus minus malus fuit, credens Cristum purum hominem non 45 posse dimittere peccata, quam hereticus dicens se homini dimittere peccata, loquitur isto modo: „Phariseus melior, quia cum putaret hominem Cristum, non credebat ab homine posse dimitti peccata. Melior ergo Iudeis quam hereticis apparuit intellectus. Iudei dixerunt: 'Quis est hic, qui eciam peccata dimittit? Audet sibi hoc homo usurpare?" Quid contra hereticus? Ego dimitto, ego mundo, ego sanctifico.' Respondeat illi, non ego, sed Cristus: 'O homo! Quando ego a Iudeis ! putatus sum homo, dimissionem P 123 a 42
35 credere in eum ? Credendo amare, credendo diligere, cre- 25 dendo in eum ire et membris eius incorporari. Ipsa est ergo fides, quam de nobis exigit Deus. Bedaâ super illud Apostoli“ 'Credenti autem in eum, qui iustificat impium' ita dicit: „Aliud est cre- dere in Deum, aliud credere Deo, aliud credere Deum. 30 Credere in Deum est credendo amare, credendo in eum ire, credendo ei adherere et eius membris incorporari. Credere Deo est credere vera esse, que loquitur; quod et mali faciunt; et nos credimus homini, sed non in hominem. Credere Deum est credere, quod ipse sit Deus." Augustinus in exposicione Symboli super illo articulo Credo in Spiritum sanctum, sanctam ecclesiam katholicam's dicit: „Notandum, quod non est credendum in ecclesiam, cum non sit Deus, sed domus Dei." 40 REMITTERE 50 Augustinus" in Omelia Rogabat Iesum's super illo verbo Remittuntur ei peccata'" declarans, quod purus homo non potest dimittere peccata et quod phariseus minus malus fuit, credens Cristum purum hominem non 45 posse dimittere peccata, quam hereticus dicens se homini dimittere peccata, loquitur isto modo: „Phariseus melior, quia cum putaret hominem Cristum, non credebat ab homine posse dimitti peccata. Melior ergo Iudeis quam hereticis apparuit intellectus. Iudei dixerunt: 'Quis est hic, qui eciam peccata dimittit? Audet sibi hoc homo usurpare?" Quid contra hereticus? Ego dimitto, ego mundo, ego sanctifico.' Respondeat illi, non ego, sed Cristus: 'O homo! Quando ego a Iudeis ! putatus sum homo, dimissionem P 123 a 42
Strana 43
peccatorum fieri a me non putabant'. Non ego michi, sed 55 respondeat tibi Cristus: 'O heretice! Tu, cum sis homo, dicis: Veni, mulier! Ego te salvam faciam. - Ego cum pu- tarer homo, dixi: Vade, mulier! Fides tua te salvam fecit."10 Respondent nescientes, sicut ait Apostolus,11 neque que locuntur neque de quibus affirmant'; respondent et dicunt : 'Si non dimittunt homines peccata, falsum est, quod ait Cristus:12 Que solveritis in terra, erunt soluta et in celo.' Nescitis, quare hoc dictum sit? Daturus erat Dominus hominibus Spiritum sanctum, et ab ipso Spiritu sancto fidelibus suis dimitti peccata, non meritis hominum volebat intelligi dimitti peccata. Nam quid es, homo, nisi eger? Sanandus vis michi esse medicus? Mecum quere medici- nam ! Nam ut hoc evidencius ostenderet Dominus a Spiritu sancto, quem donavit discipulis, dimitti peccata, non meritis hominum, quodam loco sic ait13: 'Accipite Spiritum san- ctum'. Continuo subiecit:14 'Si cui dimiseritis peccata, dimittuntur ei', hoc est, Spiritus sanctus dimittit, non vos." Hec Augustinus. Augustinus15 libro II° ad Iulianum: „Non tollit peccata nisi solus Cristus, qui est agnus tollens peccata 75 mundi“, et De consecracione, distinccione IIIIa, Nemo' 18 Ieronimusl7 super illud Mathei XVI° 'Tibi dabo claves regni celorum'18 dicit: "Hunc locum (episcopi et presbiteri) non intelligentes, aliquid sumunt de super- so cilio - id est superbia - phariseorum, qui vel dampnare innoxios vel solvere se putant noxios, cum aput Deum non sentencia sacerdotum, sed reorum vita queritur. Le- gimus in Levitico de leprosis, ubi iubentur se ostendere sacerdoti, et si lepram habuerint, tunc a sacerdotibus in- 86 mundi fiant: non quod sacerdotes leprosos faciant et in- 60 65 70 43
peccatorum fieri a me non putabant'. Non ego michi, sed 55 respondeat tibi Cristus: 'O heretice! Tu, cum sis homo, dicis: Veni, mulier! Ego te salvam faciam. - Ego cum pu- tarer homo, dixi: Vade, mulier! Fides tua te salvam fecit."10 Respondent nescientes, sicut ait Apostolus,11 neque que locuntur neque de quibus affirmant'; respondent et dicunt : 'Si non dimittunt homines peccata, falsum est, quod ait Cristus:12 Que solveritis in terra, erunt soluta et in celo.' Nescitis, quare hoc dictum sit? Daturus erat Dominus hominibus Spiritum sanctum, et ab ipso Spiritu sancto fidelibus suis dimitti peccata, non meritis hominum volebat intelligi dimitti peccata. Nam quid es, homo, nisi eger? Sanandus vis michi esse medicus? Mecum quere medici- nam ! Nam ut hoc evidencius ostenderet Dominus a Spiritu sancto, quem donavit discipulis, dimitti peccata, non meritis hominum, quodam loco sic ait13: 'Accipite Spiritum san- ctum'. Continuo subiecit:14 'Si cui dimiseritis peccata, dimittuntur ei', hoc est, Spiritus sanctus dimittit, non vos." Hec Augustinus. Augustinus15 libro II° ad Iulianum: „Non tollit peccata nisi solus Cristus, qui est agnus tollens peccata 75 mundi“, et De consecracione, distinccione IIIIa, Nemo' 18 Ieronimusl7 super illud Mathei XVI° 'Tibi dabo claves regni celorum'18 dicit: "Hunc locum (episcopi et presbiteri) non intelligentes, aliquid sumunt de super- so cilio - id est superbia - phariseorum, qui vel dampnare innoxios vel solvere se putant noxios, cum aput Deum non sentencia sacerdotum, sed reorum vita queritur. Le- gimus in Levitico de leprosis, ubi iubentur se ostendere sacerdoti, et si lepram habuerint, tunc a sacerdotibus in- 86 mundi fiant: non quod sacerdotes leprosos faciant et in- 60 65 70 43
Strana 44
mundos, sed quod habeant noticiam leprosi et possint dis- P 123, cernere, qui mundus quive inmundus sit. Quomodo ergo ibi leprosum sacerdos inmundum facit, sic et hic alligat vel solvit episcopus vel presbiter: non eos, qui insontes so sunt vel noxii, sed pro officio suo, cum peccatorum audit varietates, scit, qui ligandus sit, qui solvendus.“ Hec Iero- nimus. Ex quo Magister Sentenciarum1' sic concludit: „Aperte hic ostenditur, quod non sequitur Deus ecclesie 95 iudicium, que per surrepcionem et ignoranciam interdum iudicat, Deus autem semper iudicat secundum veritatem, et in remittendis culpis et in retinendis." Ambrosius, et habetur in IIII° Sentenciarum, distinccione XVII Ia:2° „Verbum Dei - id est, Cristus — 100 dimittit peccata, sacerdos est iudex. Sacerdos quidem offi- cium suum exhibet, sed non potestatis iura exercet“, id est, secundum Glosam, „non habet potestatem dimissionis " culpe et pene eterne, sed ministerium denuncciacionis. Ibidem: „Ille solus peccata dimittit, qui solus pro peccatis 105 mortuus est. Fundantur hec dicta in illo verbo Dei, Ysaie XLIII°.2 „Ego solus deleo iniquitates et peccata populi." Conclusio Magistri Sentenciarum22 ex Scripturis: „Hec sane sentire et dicere possumus, quod solus Deus 110 peccata dimittit ac retinet. Et tamen ecclesie contulit po- testatem ligandi et solvendi. Sed aliter ipse ligat et solvit, aliter ecclesia; ipse enim per se tantum dimittit peccata, quia et animam mundat ab interiori macula et a debito eterne mortis solvit.“ Hec Magister. Et glosat: „Quorum 115 remiseritis peccata - id est, remissa nuncciaveritis - re- mittuntur eis; et quorum retinueritis - id est, retenta nuncciaveritis non errando - retenta sunt eis." 44
mundos, sed quod habeant noticiam leprosi et possint dis- P 123, cernere, qui mundus quive inmundus sit. Quomodo ergo ibi leprosum sacerdos inmundum facit, sic et hic alligat vel solvit episcopus vel presbiter: non eos, qui insontes so sunt vel noxii, sed pro officio suo, cum peccatorum audit varietates, scit, qui ligandus sit, qui solvendus.“ Hec Iero- nimus. Ex quo Magister Sentenciarum1' sic concludit: „Aperte hic ostenditur, quod non sequitur Deus ecclesie 95 iudicium, que per surrepcionem et ignoranciam interdum iudicat, Deus autem semper iudicat secundum veritatem, et in remittendis culpis et in retinendis." Ambrosius, et habetur in IIII° Sentenciarum, distinccione XVII Ia:2° „Verbum Dei - id est, Cristus — 100 dimittit peccata, sacerdos est iudex. Sacerdos quidem offi- cium suum exhibet, sed non potestatis iura exercet“, id est, secundum Glosam, „non habet potestatem dimissionis " culpe et pene eterne, sed ministerium denuncciacionis. Ibidem: „Ille solus peccata dimittit, qui solus pro peccatis 105 mortuus est. Fundantur hec dicta in illo verbo Dei, Ysaie XLIII°.2 „Ego solus deleo iniquitates et peccata populi." Conclusio Magistri Sentenciarum22 ex Scripturis: „Hec sane sentire et dicere possumus, quod solus Deus 110 peccata dimittit ac retinet. Et tamen ecclesie contulit po- testatem ligandi et solvendi. Sed aliter ipse ligat et solvit, aliter ecclesia; ipse enim per se tantum dimittit peccata, quia et animam mundat ab interiori macula et a debito eterne mortis solvit.“ Hec Magister. Et glosat: „Quorum 115 remiseritis peccata - id est, remissa nuncciaveritis - re- mittuntur eis; et quorum retinueritis - id est, retenta nuncciaveritis non errando - retenta sunt eis." 44
Strana 45
OBEDIENCIA Augustinus, et habetur XIa, questione IIIa:23 ,Non 120 semper malum est non obedire precepto. Cum enim do- minus iubet, que Deo sunt contraria, tunc ei obediendum non est." Ieronimus in Epistola ad Ephesios:24 „Si domi- nus 1 iubet ea, que non sunt sanctis contraria Scripturis, 125 Subiciatur domino servus. Si vero contraria precipit, magis obediat spiritus Domino quam corporis domino.“ Et infra: „Si bonum est, quod precipit imperator, libenter exequere voluntatem. Si malum, responde: 'Oportet Deo magis obe- dire quam hominibus.' Hoc ipsum et de servis aput do- 130 minos, et de uxoribus aput viros, et de filiis aput patres, quod in illis tantum debeant dominis veris (!) et paren- tibus subici, que contra Dei mandata non sunt. Gregorius in Pastorali, capitulo XLI°:25 „Hu- miles amonendi sunt, ne plus, quam expedit, sint subiecti, 135 ne, cum student plus, quam necesse est, hominibus subici, compellantur eorum vicia venerari. Idem, et ponitur XIa, questione IIIa,26 dicit: „Sciendum tamen est numquam per obedienciam malum c debere fieri. 140 Crisostomus Sermone XXXIIII° super Ad He- breos27 super isto textu 'Obedite prepositis ves- tris',28 querit sic : „Quid ergo, dicit aliquis, dum prepo- situs malus extiterit? Num obediemus maligno? Qualiter dicis? Si quidem in causa fidei, fuge illum et evita, non 145 solum si fuerit homo, sed eciam si angelus de celo descen- derit." Hec ille. „Si Ysiodorus, et habetur XIa, questione IIIa: 29 is, qui preest, fecerit quidquam, quod a Domino prohibi- P 124 a 45
OBEDIENCIA Augustinus, et habetur XIa, questione IIIa:23 ,Non 120 semper malum est non obedire precepto. Cum enim do- minus iubet, que Deo sunt contraria, tunc ei obediendum non est." Ieronimus in Epistola ad Ephesios:24 „Si domi- nus 1 iubet ea, que non sunt sanctis contraria Scripturis, 125 Subiciatur domino servus. Si vero contraria precipit, magis obediat spiritus Domino quam corporis domino.“ Et infra: „Si bonum est, quod precipit imperator, libenter exequere voluntatem. Si malum, responde: 'Oportet Deo magis obe- dire quam hominibus.' Hoc ipsum et de servis aput do- 130 minos, et de uxoribus aput viros, et de filiis aput patres, quod in illis tantum debeant dominis veris (!) et paren- tibus subici, que contra Dei mandata non sunt. Gregorius in Pastorali, capitulo XLI°:25 „Hu- miles amonendi sunt, ne plus, quam expedit, sint subiecti, 135 ne, cum student plus, quam necesse est, hominibus subici, compellantur eorum vicia venerari. Idem, et ponitur XIa, questione IIIa,26 dicit: „Sciendum tamen est numquam per obedienciam malum c debere fieri. 140 Crisostomus Sermone XXXIIII° super Ad He- breos27 super isto textu 'Obedite prepositis ves- tris',28 querit sic : „Quid ergo, dicit aliquis, dum prepo- situs malus extiterit? Num obediemus maligno? Qualiter dicis? Si quidem in causa fidei, fuge illum et evita, non 145 solum si fuerit homo, sed eciam si angelus de celo descen- derit." Hec ille. „Si Ysiodorus, et habetur XIa, questione IIIa: 29 is, qui preest, fecerit quidquam, quod a Domino prohibi- P 124 a 45
Strana 46
tum est, aut facere iusserit, vel quod scriptum est pre- 150 terierit aut preterire mandaverit, sancti Pauli sentencia ingerenda est sibi dicentis:30 'Eciam si nos vel angelus de celo descenderit et ewangelizaverit vobis preter quam ewan- gelizamus, anathema sit'.“ Et sequitur: „Si quis prohibet vobis, quod a Domino preceptum est, vel rursus imperat 155 fieri, quod Dominus fieri prohibet, execrabilis sit omnibus, qui diligunt Dominum.“ Et sequitur: „Is qui preest, si preter voluntatem Dei vel preter quod in Scripturis sanctis evidenter precipitur, dicit aliquid vel imperat, tamquam falsus testis Dei aut sacrilegus habeatur." 160 Bernhardus in quadam Epistola:3 „Facere malum quodlibet eciam iubente, constat non esse obedienciam, sed pocius inobedienciam. Contra regulam vel in illicitis nullus obedire tenetur — De symonia, Ne Dei ecclesiam'. 32 165 Iniusto mandato prelati non est obediendum — De tem- porum ordinacione, Dilectus';33 De appellacioni- bus, 'Sollicitudinem'. 34 Ex causa iusta licitum est non obedire mandato pape De rescriptis, Si quando' 35 170 Ista supra scripta omnia fundantur in lege Dei. Primo Exodi XXIII°:38 „Non sequeris turbam ad fa- ciendum malum, nec in iudicio plurimorum acquiesces sentencie, ut a vero devies. „Non addetis ad verbum, Deuteronomii IIII°:37 175 quod vobis loquor, neque auferetis ex eo. Custodite man- data Domini Dei vestri, que ego precipio vobis. Item Deuteronomii XXIIII° :38 „Facies, quecumque docuerint te sacerdotes Levitici generis, iuxta id, quod precepi eis, et imple sollicite. „In preceptis patrum vestrorum Ezechielis XX°.39 P 124b 180 46
tum est, aut facere iusserit, vel quod scriptum est pre- 150 terierit aut preterire mandaverit, sancti Pauli sentencia ingerenda est sibi dicentis:30 'Eciam si nos vel angelus de celo descenderit et ewangelizaverit vobis preter quam ewan- gelizamus, anathema sit'.“ Et sequitur: „Si quis prohibet vobis, quod a Domino preceptum est, vel rursus imperat 155 fieri, quod Dominus fieri prohibet, execrabilis sit omnibus, qui diligunt Dominum.“ Et sequitur: „Is qui preest, si preter voluntatem Dei vel preter quod in Scripturis sanctis evidenter precipitur, dicit aliquid vel imperat, tamquam falsus testis Dei aut sacrilegus habeatur." 160 Bernhardus in quadam Epistola:3 „Facere malum quodlibet eciam iubente, constat non esse obedienciam, sed pocius inobedienciam. Contra regulam vel in illicitis nullus obedire tenetur — De symonia, Ne Dei ecclesiam'. 32 165 Iniusto mandato prelati non est obediendum — De tem- porum ordinacione, Dilectus';33 De appellacioni- bus, 'Sollicitudinem'. 34 Ex causa iusta licitum est non obedire mandato pape De rescriptis, Si quando' 35 170 Ista supra scripta omnia fundantur in lege Dei. Primo Exodi XXIII°:38 „Non sequeris turbam ad fa- ciendum malum, nec in iudicio plurimorum acquiesces sentencie, ut a vero devies. „Non addetis ad verbum, Deuteronomii IIII°:37 175 quod vobis loquor, neque auferetis ex eo. Custodite man- data Domini Dei vestri, que ego precipio vobis. Item Deuteronomii XXIIII° :38 „Facies, quecumque docuerint te sacerdotes Levitici generis, iuxta id, quod precepi eis, et imple sollicite. „In preceptis patrum vestrorum Ezechielis XX°.39 P 124b 180 46
Strana 47
nolite incedere, nec iudicia eorum custodiatis, nec in ydolis eorum polluamini: ego Dominus Deus vester, in preceptis meis ambulate et iudicia mea custodite et facite ea. Mathei XV°:4° „Quare et vos transgredimini manda- 185 tum Dei propter tradicionem vestram?“ Infra:41 docentes doctrinas et mandata hominum? Item Mathei XXIII°:12 „Super kathedram Moysi sederunt scribe et pharisei. Omnia ergo, quecumque di- xerint vobis, servate et facite, secundum vero opera eorum 190 nolite facere. Pro quo Glos a43 super illo verbo 'Obedite pre- positis vestris'44 dicit: „Obediendum est utique pre- latis et predicatoribus, in quantum doctrina et mores illorum sancte et pie existunt. Si autem a via rectitudinis 195 deviaverint, non faciamus, qualia agunt, sed qualia dicunt, nisi forte in doctrina oberrent. | Unde Dominus ait : 'Que P 125 a " dicunt, facite ; que autem faciunt, nolite facere'. Et Augustinus in Omelia45 'Egosum pastor bonu s'46 dicit: „Sedendo enim in kathedra Moysi legem Dei docent, 200 ergo Deus per illos docet; sua vero illi si velint docere, nolite audire, nolite facere : certe enim tales sua querunt, non que Iesu Cristi. „Principes et seniores et scribe et Actuum II1I°:47 Annas, princeps sacerdotum, et Cayphas et Iohannes et 205 Allexander et quotquot de genere sacerdotali erant, de- nuncciaverunt apostolis, ne omnino loquerentur, neque docerent in nomine Iesu. Petrus vero et Iohannes dixerunt ad eos: 'Si iustum est in conspectu Dei vos pocius audire quam Deum, iudicate; non enim possumus, que vidimus " 210 et audivimus, non loqui'. Item Actuum V°48 Petrus et apostoli eisdem dixerunt: „Obedire oportet Deo magis quam hominibus." 47
nolite incedere, nec iudicia eorum custodiatis, nec in ydolis eorum polluamini: ego Dominus Deus vester, in preceptis meis ambulate et iudicia mea custodite et facite ea. Mathei XV°:4° „Quare et vos transgredimini manda- 185 tum Dei propter tradicionem vestram?“ Infra:41 docentes doctrinas et mandata hominum? Item Mathei XXIII°:12 „Super kathedram Moysi sederunt scribe et pharisei. Omnia ergo, quecumque di- xerint vobis, servate et facite, secundum vero opera eorum 190 nolite facere. Pro quo Glos a43 super illo verbo 'Obedite pre- positis vestris'44 dicit: „Obediendum est utique pre- latis et predicatoribus, in quantum doctrina et mores illorum sancte et pie existunt. Si autem a via rectitudinis 195 deviaverint, non faciamus, qualia agunt, sed qualia dicunt, nisi forte in doctrina oberrent. | Unde Dominus ait : 'Que P 125 a " dicunt, facite ; que autem faciunt, nolite facere'. Et Augustinus in Omelia45 'Egosum pastor bonu s'46 dicit: „Sedendo enim in kathedra Moysi legem Dei docent, 200 ergo Deus per illos docet; sua vero illi si velint docere, nolite audire, nolite facere : certe enim tales sua querunt, non que Iesu Cristi. „Principes et seniores et scribe et Actuum II1I°:47 Annas, princeps sacerdotum, et Cayphas et Iohannes et 205 Allexander et quotquot de genere sacerdotali erant, de- nuncciaverunt apostolis, ne omnino loquerentur, neque docerent in nomine Iesu. Petrus vero et Iohannes dixerunt ad eos: 'Si iustum est in conspectu Dei vos pocius audire quam Deum, iudicate; non enim possumus, que vidimus " 210 et audivimus, non loqui'. Item Actuum V°48 Petrus et apostoli eisdem dixerunt: „Obedire oportet Deo magis quam hominibus." 47
Strana 48
EXCOMUNICACIO Augustinus ad Secundum Manicheum :49 „Senti de 215 Augustino quidquid libet, sola me in oculis Dei consciencia non accuset. Idem De verbis Domini:5 „Cepisti habere tam- quam publicanum fratrem: ligas illum in terra, sed ut iuste alliges, vide. Nam iniusta vincula disrumpit iusticia." 220 Idem ad clerum Ypponensem:51 „Quid obest ho- mini, quod ex illa tabula vult eum delere humana igno- rancia, si de libro vivencium non deleat iniqua consciencia?“ Idem in Psalmo XXXVII°:52 „Etsi dampnaveris ad tempus hominem, etsi dixeris sentenciam proconsulis in 225 Ciprianum, aliud est sella terrena, aliud tribunal celeste; ab inferiore accipiet sentenciam, a superiore coronam." Augustinus ad Auxilium episcopum, habetur XXIIIIa, questione IIIs, capitulo 'Si habes':53 „Illicita excomunicacio notatum non ledit, sed excomuni- 23n cantem. Gelasius papa, XIa, questione IIIa:54 „Cui est illata sentencia, deponat errorem, et vacua est; si iniusta, tanto P 125 b curare eam non debet, quanto aput Deum et eius ecclesiam neminem potest gravare iniqua sentencia. Ita ergo ea se 235 non absolvi desideret, qua se nullatenus perspicit obli- gatum. — Iniusta sentencia nocet pocius ferenti quam pacienti XIa, questione IIIa, Illud'.55 Pocius est sequenda propria consciencia quam ecclesie 240 sentencia - Extra II', titulo XIII, De restitucio- nibus spoliatorum, Litteras'.56 Iniusta sentencia nec aput Deum nec aput ecclesiam ligat - XIa, questione IIIa, Si quis'.57 48
EXCOMUNICACIO Augustinus ad Secundum Manicheum :49 „Senti de 215 Augustino quidquid libet, sola me in oculis Dei consciencia non accuset. Idem De verbis Domini:5 „Cepisti habere tam- quam publicanum fratrem: ligas illum in terra, sed ut iuste alliges, vide. Nam iniusta vincula disrumpit iusticia." 220 Idem ad clerum Ypponensem:51 „Quid obest ho- mini, quod ex illa tabula vult eum delere humana igno- rancia, si de libro vivencium non deleat iniqua consciencia?“ Idem in Psalmo XXXVII°:52 „Etsi dampnaveris ad tempus hominem, etsi dixeris sentenciam proconsulis in 225 Ciprianum, aliud est sella terrena, aliud tribunal celeste; ab inferiore accipiet sentenciam, a superiore coronam." Augustinus ad Auxilium episcopum, habetur XXIIIIa, questione IIIs, capitulo 'Si habes':53 „Illicita excomunicacio notatum non ledit, sed excomuni- 23n cantem. Gelasius papa, XIa, questione IIIa:54 „Cui est illata sentencia, deponat errorem, et vacua est; si iniusta, tanto P 125 b curare eam non debet, quanto aput Deum et eius ecclesiam neminem potest gravare iniqua sentencia. Ita ergo ea se 235 non absolvi desideret, qua se nullatenus perspicit obli- gatum. — Iniusta sentencia nocet pocius ferenti quam pacienti XIa, questione IIIa, Illud'.55 Pocius est sequenda propria consciencia quam ecclesie 240 sentencia - Extra II', titulo XIII, De restitucio- nibus spoliatorum, Litteras'.56 Iniusta sentencia nec aput Deum nec aput ecclesiam ligat - XIa, questione IIIa, Si quis'.57 48
Strana 49
Augustinus De summo bono: „Secundum katho- 245 licam fidem nec Dei nature nocere quisquam potest nec natura Dei iniuste nocere cuiquam potest nec nocere in- iuste patitur quemquam“ - X Ia, questione IIIa.58 Idem: „Qui iustus est et iniuste maledicitur, premium illi redditur“ - XIa, questione IIIa, 'Qui iustus'.59 250 „Cum subditi excomunicantur, qui ad malum cogi non possunt, tunc sentencie non est obediendum, quia nec aput Deum, nec aput ecclesiam eius quemquam gravat iniqua sentencia'“- XIa, questione IIIa, 'Cum ergo'.6o Augustinus: „Nos in quemquam sentenciam ferre 255 non possumus, nisi aut convictum aut sponte confessum“— IIa, questione Ia, capitulo I° Augustinus,"1 et II capitulo Constantinus imperator, 62 et capitulo III° Gregorius. 63 Ieronimus: „Eos, quorum peccata manifesta sunt, de 260 ecclesia eiciamus; ubi autem peccatum evidens non est, eicere de ecclesia neminem possumus, ne forte, eradicantes zizania, eradicemus simul et triticum cum illis“ - XIa, questione II Ia, Nolite'.64 Concilium Meldense: „Nemo episcoporum quem- 265 libet, sine certa et manifesta peccati causa, comunione privet ecclesiastica. Quia autem anathema mortis est dampnacio, igitur non ] nisi pro mortali debet inponi cri- P 126 a mine et illis, qui non poterunt aliter corrigi“ - XIa, questione IIIa, Nemo episcoporum'.65 270 Item libro Decretalium, De sentencia excomu- nicacionis,66 sic scribitur : „Iudicium Dei veritati, que nec fallit nec fallitur, semper innititur; iudicium autem ecclesie nonnumquam opinionem sequitur, quam et fallere et falli sepe contingit. Proper quod interdum evenît, ut 275 qui ligatus est aput Deum, aput ecclesiam sit solutus, et 4 Betlmské texty 49
Augustinus De summo bono: „Secundum katho- 245 licam fidem nec Dei nature nocere quisquam potest nec natura Dei iniuste nocere cuiquam potest nec nocere in- iuste patitur quemquam“ - X Ia, questione IIIa.58 Idem: „Qui iustus est et iniuste maledicitur, premium illi redditur“ - XIa, questione IIIa, 'Qui iustus'.59 250 „Cum subditi excomunicantur, qui ad malum cogi non possunt, tunc sentencie non est obediendum, quia nec aput Deum, nec aput ecclesiam eius quemquam gravat iniqua sentencia'“- XIa, questione IIIa, 'Cum ergo'.6o Augustinus: „Nos in quemquam sentenciam ferre 255 non possumus, nisi aut convictum aut sponte confessum“— IIa, questione Ia, capitulo I° Augustinus,"1 et II capitulo Constantinus imperator, 62 et capitulo III° Gregorius. 63 Ieronimus: „Eos, quorum peccata manifesta sunt, de 260 ecclesia eiciamus; ubi autem peccatum evidens non est, eicere de ecclesia neminem possumus, ne forte, eradicantes zizania, eradicemus simul et triticum cum illis“ - XIa, questione II Ia, Nolite'.64 Concilium Meldense: „Nemo episcoporum quem- 265 libet, sine certa et manifesta peccati causa, comunione privet ecclesiastica. Quia autem anathema mortis est dampnacio, igitur non ] nisi pro mortali debet inponi cri- P 126 a mine et illis, qui non poterunt aliter corrigi“ - XIa, questione IIIa, Nemo episcoporum'.65 270 Item libro Decretalium, De sentencia excomu- nicacionis,66 sic scribitur : „Iudicium Dei veritati, que nec fallit nec fallitur, semper innititur; iudicium autem ecclesie nonnumquam opinionem sequitur, quam et fallere et falli sepe contingit. Proper quod interdum evenît, ut 275 qui ligatus est aput Deum, aput ecclesiam sit solutus, et 4 Betlmské texty 49
Strana 50
qui liber est aput Deum, ecclesiastica sentencia sit inno- datus. Gregorius papa, et ponitur XIa, questione II Ia67: „Inter verba laudancium sive vituperancium ad mentem 280 concurrendum est, et si in ea non invenitur bonum, quod de nobis dicitur, magnam tristiciam generare debet; et rursum si in ea non invenitur malum, quod de nobis ho- mines locuntur, in magnam debemus leticiam prosilire. Quid enim, si non omnes laudant et consciencia liberos nos 285 demonstret? Habemus Paulum dicentem:' 'Gloria nostra hec est, testimonium consciencie nostre'. Iob quoque di- cit: 'Ecce, in celo testis meus.' Si ergo est nobis testis in celo, testis in corde, dimittamus stultos foris loqui, quod volunt. 290 Idem, et ponitur XIa, questione IIIa:7° „In cunctis, que in hac vita adversa proveniunt, sola est, sicuti nostis, omnipotentis Dei districcio pensanda atque ad cor pro- prium semper concurrendem est, ut nullius ibi lingwa im- plicet, ubi consciencia non accusat. Quem enim consciencia 295 defendit, liber est inter accusatores; et liber sine accusa- cione esse non potest, si sola, que interius 1 adicit, con- P 126 b sciencia accuset. 300 Unde Katho:7 Cum recte vivas, ne cures verba malorum. Arbitrii nostri non est, quod quisque loquatur. Ex iam dictis patet, que excomunicacio ligat, et que non: quia iniusta non ligat, nec a comunione sanctorum eicit. Fundatur sentencia ista Numeri XXIII', ubi dicitur: 72 „Quomodo maledicam, cui non maledixit Deus? Qua ra- 305 cione detester, quem Dominus non detestatur?“ Et infra:7 „Non est Deus, ut menciatur, nec ut filius ho- 50
qui liber est aput Deum, ecclesiastica sentencia sit inno- datus. Gregorius papa, et ponitur XIa, questione II Ia67: „Inter verba laudancium sive vituperancium ad mentem 280 concurrendum est, et si in ea non invenitur bonum, quod de nobis dicitur, magnam tristiciam generare debet; et rursum si in ea non invenitur malum, quod de nobis ho- mines locuntur, in magnam debemus leticiam prosilire. Quid enim, si non omnes laudant et consciencia liberos nos 285 demonstret? Habemus Paulum dicentem:' 'Gloria nostra hec est, testimonium consciencie nostre'. Iob quoque di- cit: 'Ecce, in celo testis meus.' Si ergo est nobis testis in celo, testis in corde, dimittamus stultos foris loqui, quod volunt. 290 Idem, et ponitur XIa, questione IIIa:7° „In cunctis, que in hac vita adversa proveniunt, sola est, sicuti nostis, omnipotentis Dei districcio pensanda atque ad cor pro- prium semper concurrendem est, ut nullius ibi lingwa im- plicet, ubi consciencia non accusat. Quem enim consciencia 295 defendit, liber est inter accusatores; et liber sine accusa- cione esse non potest, si sola, que interius 1 adicit, con- P 126 b sciencia accuset. 300 Unde Katho:7 Cum recte vivas, ne cures verba malorum. Arbitrii nostri non est, quod quisque loquatur. Ex iam dictis patet, que excomunicacio ligat, et que non: quia iniusta non ligat, nec a comunione sanctorum eicit. Fundatur sentencia ista Numeri XXIII', ubi dicitur: 72 „Quomodo maledicam, cui non maledixit Deus? Qua ra- 305 cione detester, quem Dominus non detestatur?“ Et infra:7 „Non est Deus, ut menciatur, nec ut filius ho- 50
Strana 51
minis, ut mutetur. Dixit ergo, et non faciet? Locutus est et non implebitur? Ad benedicendum adductus sum, be- nediccionem prohibere non valeo.“ Et subdens Pro- 310 pheta74 causam, quare non debet maledicere populo, dicit: „Non est ydolum in Iacob, nec videtur simulacrum in Israel. Dominus Deus eius cum eo est. Item Psalmo CVIII°:75 „Maledicent illi, et tu be- nedices. 315 Mathei V°:76 „Beati estis, cum maledixerint vobis ho- mines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversum vos, mencientes propter me." Luce VI°:7 „Beati eritis, cum vos oderint homines et cum separaverint vos et exprobraverint et eiecerint nomen 320 vestrum tamquam malum propter Filium hominis. Gaudete in illa die et exultate. Ecce enim merces vestra multa est in " celo. Mathei XIX° :78 „Quod Deus coniunxit, homo non separet. 325 Ad Romanos VIII°:79 „Si Deus pro nobis, quis contra nos? Quis accusabit adversus electos Dei? Deus, qui iustificat, quis est, qui condempnet?“ Actuum X°:80 „Quod Deus purificavit, tu ne commune dixeris." 330 Ia Petri III°:81 „Quis est, qui vobis noceat, si boni emulatores fueritis? Sed et si quid patimini propter iusticiam, beati." Sed quia secundum beatum Gregorium in Omelias2 „timenda est pastoris sentencia, sive sit iusta, sive in- 335 iusta,“ ideo pensare debet sub ditus, quod habeat timorem; nam examinans secundum legem Cristi conscienciam pro- priam, et culpam excomunicacionis non inveniens, timere debet: primo, de impaciencia, quam posset incurrere; se- P 127 a 51
minis, ut mutetur. Dixit ergo, et non faciet? Locutus est et non implebitur? Ad benedicendum adductus sum, be- nediccionem prohibere non valeo.“ Et subdens Pro- 310 pheta74 causam, quare non debet maledicere populo, dicit: „Non est ydolum in Iacob, nec videtur simulacrum in Israel. Dominus Deus eius cum eo est. Item Psalmo CVIII°:75 „Maledicent illi, et tu be- nedices. 315 Mathei V°:76 „Beati estis, cum maledixerint vobis ho- mines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversum vos, mencientes propter me." Luce VI°:7 „Beati eritis, cum vos oderint homines et cum separaverint vos et exprobraverint et eiecerint nomen 320 vestrum tamquam malum propter Filium hominis. Gaudete in illa die et exultate. Ecce enim merces vestra multa est in " celo. Mathei XIX° :78 „Quod Deus coniunxit, homo non separet. 325 Ad Romanos VIII°:79 „Si Deus pro nobis, quis contra nos? Quis accusabit adversus electos Dei? Deus, qui iustificat, quis est, qui condempnet?“ Actuum X°:80 „Quod Deus purificavit, tu ne commune dixeris." 330 Ia Petri III°:81 „Quis est, qui vobis noceat, si boni emulatores fueritis? Sed et si quid patimini propter iusticiam, beati." Sed quia secundum beatum Gregorium in Omelias2 „timenda est pastoris sentencia, sive sit iusta, sive in- 335 iusta,“ ideo pensare debet sub ditus, quod habeat timorem; nam examinans secundum legem Cristi conscienciam pro- priam, et culpam excomunicacionis non inveniens, timere debet: primo, de impaciencia, quam posset incurrere; se- P 127 a 51
Strana 52
cundo, de casu a constancia; tercio, de iniuste excomuni- 340 cantis periculo; quarto, de proximorum dampno, quod propter excomunicacionem posset consurgere, ut est salu- taris doctrine et sacramentorum privacio; nam fatue ex- cominicans quandoque est causa perdicionis multorum, excomunicati doctrinam impediens, qua eos instrueret sa- 345 lubriter legem Cristi; quinto debet timere, ne a veritate, quam ipse prosequitur, proximi avertantur; sexto, ne pec- cent proximi, ipsum vitando, blasfemando et caritatis opera subtrahendo; septimo debet timere, ne iniqua excomuni- cacio a Cristi fidelibus approbetur, nam fertur iniqua se- 350 pissime, raro iusta. Non autem debet timere, quod ipsum in anima dampnificet iniqua sentencia vel sibi noceat, sed debet gaudere et exultare, quia per ipsam sibi merces beatitudinis preparatur, dicente iustissimo pontifice et iudice Mathei V°:83 „Beati estis, cum maledixerint vobis 355 homines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversum vos, mencientes propter me; gaudete et exul- tate, quoniam merces vestra copiosa est in celis“ et Luce VI°:84 „Beati eritis, cum oderint vos homines et separa- verint vos et exprobraverint et eiecerint nomen vestrum 360 tamquam malum propter Filium hominis. Gaudete in illa die et exultate. Ecce enim merces vestra multa est in celo Secundum hec enim faciebant prophetis patres eorum. SYMONIA Symonia est studiosa voluntas emendi vel vendendi aliquid 365 spirituale vel annexum spirituali. Sed brevius et melius sic: Symonia est inordinata volicio spirituale pro tempora- libus commutandi.84. 52
cundo, de casu a constancia; tercio, de iniuste excomuni- 340 cantis periculo; quarto, de proximorum dampno, quod propter excomunicacionem posset consurgere, ut est salu- taris doctrine et sacramentorum privacio; nam fatue ex- cominicans quandoque est causa perdicionis multorum, excomunicati doctrinam impediens, qua eos instrueret sa- 345 lubriter legem Cristi; quinto debet timere, ne a veritate, quam ipse prosequitur, proximi avertantur; sexto, ne pec- cent proximi, ipsum vitando, blasfemando et caritatis opera subtrahendo; septimo debet timere, ne iniqua excomuni- cacio a Cristi fidelibus approbetur, nam fertur iniqua se- 350 pissime, raro iusta. Non autem debet timere, quod ipsum in anima dampnificet iniqua sentencia vel sibi noceat, sed debet gaudere et exultare, quia per ipsam sibi merces beatitudinis preparatur, dicente iustissimo pontifice et iudice Mathei V°:83 „Beati estis, cum maledixerint vobis 355 homines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversum vos, mencientes propter me; gaudete et exul- tate, quoniam merces vestra copiosa est in celis“ et Luce VI°:84 „Beati eritis, cum oderint vos homines et separa- verint vos et exprobraverint et eiecerint nomen vestrum 360 tamquam malum propter Filium hominis. Gaudete in illa die et exultate. Ecce enim merces vestra multa est in celo Secundum hec enim faciebant prophetis patres eorum. SYMONIA Symonia est studiosa voluntas emendi vel vendendi aliquid 365 spirituale vel annexum spirituali. Sed brevius et melius sic: Symonia est inordinata volicio spirituale pro tempora- libus commutandi.84. 52
Strana 53
Leo i papa Ia, questione Ia, capitulo 1°:85 „Gracia P 127b si non gratis datur vel accipitur, gracia non est; symoniaci 370 autem non gratis accipiunt; igitur graciam, que maxime in ecclesiasticis ordinibus operatur, non accipiunt. Si autem non accipiunt, non habent ; si non habent, nec gratis neque non gratis cuiquam dare possunt. Quid ergo dant? Profecto quod habent. Quid autem habent? Spiritum itaque men- 375 dacii. Quomodo hoc probamus? Quia si spiritus veri- tatis - testante ipsa Veritate,86 de qua procedit - gratis accipitur, proculdubio spiritus mendacii esse convincitur, qui non gratis accipitur.“ Hec Leo papa. Beatus Gregorius papa, et ponitur Ia, questione 380 Ia :87 „Presbiter, si ecclesiam per pecuniam obtinuerit, non solum ecclesia privetur, sed eciam sacerdocii ordine spo- lietur. Idem ibidem:88 „Qui sacros ordines vendunt vel emunt, sacerdotes esse non possunt. Unde scriptum est: 385 'Anathema dandi et anathema accipiendi, hoc est, symoniaca heresis'. Quomodo ergo, si anathema sunt et sancti non sunt, sanctificare alios possunt? Et cum in Cristi corpore non sunt, quomodo corpus Cristi tradere vel accipere possunt? Qui maledictus est, benedicere quomodo potest?“ 390 Hec ille. Idem Omelia XVIIa:89 „Vobis sacerdotibus lugens loquor, quia nonnullos vestrum cum premiis facere ordi- naciones agnoscimus, spiritualem graciam vendere et de alienis iniquitatibus cum peccati dampno lucra temporalia 395 cumulare. Cur ergo ad memoriam vestram non redit, quod vox divina dicit:9 'Gratis accepistis, gratis date!'? Cur autem non ante mentis oculos revocatis, quia templum Redemptor noster ingressus kathedras vendencium co- lumbas evertit 'et nummulariorum effudit es'?91 Qui nam- 53
Leo i papa Ia, questione Ia, capitulo 1°:85 „Gracia P 127b si non gratis datur vel accipitur, gracia non est; symoniaci 370 autem non gratis accipiunt; igitur graciam, que maxime in ecclesiasticis ordinibus operatur, non accipiunt. Si autem non accipiunt, non habent ; si non habent, nec gratis neque non gratis cuiquam dare possunt. Quid ergo dant? Profecto quod habent. Quid autem habent? Spiritum itaque men- 375 dacii. Quomodo hoc probamus? Quia si spiritus veri- tatis - testante ipsa Veritate,86 de qua procedit - gratis accipitur, proculdubio spiritus mendacii esse convincitur, qui non gratis accipitur.“ Hec Leo papa. Beatus Gregorius papa, et ponitur Ia, questione 380 Ia :87 „Presbiter, si ecclesiam per pecuniam obtinuerit, non solum ecclesia privetur, sed eciam sacerdocii ordine spo- lietur. Idem ibidem:88 „Qui sacros ordines vendunt vel emunt, sacerdotes esse non possunt. Unde scriptum est: 385 'Anathema dandi et anathema accipiendi, hoc est, symoniaca heresis'. Quomodo ergo, si anathema sunt et sancti non sunt, sanctificare alios possunt? Et cum in Cristi corpore non sunt, quomodo corpus Cristi tradere vel accipere possunt? Qui maledictus est, benedicere quomodo potest?“ 390 Hec ille. Idem Omelia XVIIa:89 „Vobis sacerdotibus lugens loquor, quia nonnullos vestrum cum premiis facere ordi- naciones agnoscimus, spiritualem graciam vendere et de alienis iniquitatibus cum peccati dampno lucra temporalia 395 cumulare. Cur ergo ad memoriam vestram non redit, quod vox divina dicit:9 'Gratis accepistis, gratis date!'? Cur autem non ante mentis oculos revocatis, quia templum Redemptor noster ingressus kathedras vendencium co- lumbas evertit 'et nummulariorum effudit es'?91 Qui nam- 53
Strana 54
400 que sunt in templo Dei hodie, qui columbas vendunt, nisi qui precium in ecclesia de imposicione manus accipiunt, per quam - videlicet imposicionem - Spiritus sanctus celitus datur? Columba ergo venditur, quando donum Spiritus sancti ad precium prebetur. Sed Redemptor] noster 405 kathedras vendencium columbas evertit, quia talium nego- ciatorum sacerdocium destruit. Hinc est, quod sacri ca- nones symoniacam heresim dampnant et eos privari sacer- docio precipiunt.“ Hec Gregorius. Idem in Registro, et ponitur Ia, questione Ia:92 110 „Si quis neque sanctis pollens moribus, neque a clero po- puloque vocatus vel pulsacione coactus, impudenter Cristi sacerdocium, iam quolibet facinore pollutus, iniusto cordis amore vel sordidis precibus oris sive comitatu sive manuali servicio sive fraudulento munusculo episcopalem seu sa- 415 cerdotalem - non lucro animarum, sed inanis glorie avaricia fultus - dignitatem acceperit et eam in vita sua non sponte reliquerit eumque in aspera penitencia mors non invenerit, proculdubio in eternum peribit. Idem, XVIa, questione VIIa:93 „Pervenit ad nos 420 fama sinistra, quod quidam episcoporum non sacerdotibus proprie dyocesis decimas atque Cristianorum oblaciones offerant, sed pocius laycalibus personis, militum videlicet sive servitorum, vel - quod gravius est - eciam consangwi- neis. Unde si quis amodo episcopus inventus fuerit huius- 425 modi divini precepti transgressor, inter maximos hereticos et pessimos Anticristos non minimus habeatur. Et sicut Nicena synodus de symoniacis censuit, et qui dat episcopus, et qui ab eo recipiunt layci, sive pacto, sive beneficio, eterni incendii ignibus deputentur. 430 Idem in Registro, ponitur Ia, questione IIa, ca- pitulo 'Sicut episcopum':94 „Sicut episcopum manum, P 128 a 54
400 que sunt in templo Dei hodie, qui columbas vendunt, nisi qui precium in ecclesia de imposicione manus accipiunt, per quam - videlicet imposicionem - Spiritus sanctus celitus datur? Columba ergo venditur, quando donum Spiritus sancti ad precium prebetur. Sed Redemptor] noster 405 kathedras vendencium columbas evertit, quia talium nego- ciatorum sacerdocium destruit. Hinc est, quod sacri ca- nones symoniacam heresim dampnant et eos privari sacer- docio precipiunt.“ Hec Gregorius. Idem in Registro, et ponitur Ia, questione Ia:92 110 „Si quis neque sanctis pollens moribus, neque a clero po- puloque vocatus vel pulsacione coactus, impudenter Cristi sacerdocium, iam quolibet facinore pollutus, iniusto cordis amore vel sordidis precibus oris sive comitatu sive manuali servicio sive fraudulento munusculo episcopalem seu sa- 415 cerdotalem - non lucro animarum, sed inanis glorie avaricia fultus - dignitatem acceperit et eam in vita sua non sponte reliquerit eumque in aspera penitencia mors non invenerit, proculdubio in eternum peribit. Idem, XVIa, questione VIIa:93 „Pervenit ad nos 420 fama sinistra, quod quidam episcoporum non sacerdotibus proprie dyocesis decimas atque Cristianorum oblaciones offerant, sed pocius laycalibus personis, militum videlicet sive servitorum, vel - quod gravius est - eciam consangwi- neis. Unde si quis amodo episcopus inventus fuerit huius- 425 modi divini precepti transgressor, inter maximos hereticos et pessimos Anticristos non minimus habeatur. Et sicut Nicena synodus de symoniacis censuit, et qui dat episcopus, et qui ab eo recipiunt layci, sive pacto, sive beneficio, eterni incendii ignibus deputentur. 430 Idem in Registro, ponitur Ia, questione IIa, ca- pitulo 'Sicut episcopum':94 „Sicut episcopum manum, P 128 a 54
Strana 55
quam imponit, non decet vendere, ita minister vel notarius non debet in ordinacione eius vocem suam vel calamum venumdare. 85 I dem, ponitur Ia, questione III Ia:5 „Ecclesia, que paccione consecrata fuerit, pocius execrata quam con- secrata dici debet. Allexander papa, Ia, questione IIIa, capitulo Ex multis temporibus' :96 Tales negociatores - puta, sy- 440 moniaci - non | sicut ceteri peccatores corripiendi sunt, sed a templo Dei, id est a sancta ecclesia, longius sunt proiciendi. Nam sicut per columbam (!) venditores illi denotantur, qui sacram manus imposicionem vendere co- nantur: sic per nummularios ecclesiastici beneficii vendi- 445 tores designantur, qui donum (!) Dei ewangelio teste speluncam latronum efficiunt.“ Hec ille. Item, Ia, questione VIIa, capitulo ‘ Si quis omnes':7 „Sequens sanctos apostolos et venerabiles Patres, cum omni fiducia clamo, quod qui per symoniam 450 ordinatus est, sive episcopus, sive presbiter, sive dyaconus, est alienus a sacerdocio. Neque enim venalis est gracia Spiritus sancti; Cayphe tradicio9s et adinvencio Symonis99 a sancto sacerdocio est aliena.“ Sanctus Remigius in Omelia10 illius ewangelii 455 'Intravit Iesus Ierosolimam':101 „Attendant istud sa- cerdotes ecclesie et caveant, ne domum Dei in speluncam latronum vertant. Latro enim est, qui lucra de religione sectatur, ex cultu sanctitatis studet occasionem nego- ciacionis. Proinde metuendum est illis, ne, sicut illi de 460 templo materiali eiecti sunt, ita isti de templo spirituali eiciantur. Cottidie enim Dominus domum Patris sui, sanctam videlicet ecclesiam, intrat et occupantes lucris turpibus eicit atque unius criminis habet vendentes et P 128 b 55
quam imponit, non decet vendere, ita minister vel notarius non debet in ordinacione eius vocem suam vel calamum venumdare. 85 I dem, ponitur Ia, questione III Ia:5 „Ecclesia, que paccione consecrata fuerit, pocius execrata quam con- secrata dici debet. Allexander papa, Ia, questione IIIa, capitulo Ex multis temporibus' :96 Tales negociatores - puta, sy- 440 moniaci - non | sicut ceteri peccatores corripiendi sunt, sed a templo Dei, id est a sancta ecclesia, longius sunt proiciendi. Nam sicut per columbam (!) venditores illi denotantur, qui sacram manus imposicionem vendere co- nantur: sic per nummularios ecclesiastici beneficii vendi- 445 tores designantur, qui donum (!) Dei ewangelio teste speluncam latronum efficiunt.“ Hec ille. Item, Ia, questione VIIa, capitulo ‘ Si quis omnes':7 „Sequens sanctos apostolos et venerabiles Patres, cum omni fiducia clamo, quod qui per symoniam 450 ordinatus est, sive episcopus, sive presbiter, sive dyaconus, est alienus a sacerdocio. Neque enim venalis est gracia Spiritus sancti; Cayphe tradicio9s et adinvencio Symonis99 a sancto sacerdocio est aliena.“ Sanctus Remigius in Omelia10 illius ewangelii 455 'Intravit Iesus Ierosolimam':101 „Attendant istud sa- cerdotes ecclesie et caveant, ne domum Dei in speluncam latronum vertant. Latro enim est, qui lucra de religione sectatur, ex cultu sanctitatis studet occasionem nego- ciacionis. Proinde metuendum est illis, ne, sicut illi de 460 templo materiali eiecti sunt, ita isti de templo spirituali eiciantur. Cottidie enim Dominus domum Patris sui, sanctam videlicet ecclesiam, intrat et occupantes lucris turpibus eicit atque unius criminis habet vendentes et P 128 b 55
Strana 56
ementes. Vendentes enim sunt, qui sacros ordines ad pre- 465 mium largiutur; ementes vero, qui pro iusticia pecuniam tribuunt et dato precio patronis emunt peccatum. Notan- dum, quod dicitur: 'Mensas nummulariorum et kathedras vendencium columbas evertit'. Quid enim per mensas nummulariorum nisi altaria intelliguntur, que per avari- 470 ciam malorum sacerdotum mense efficiuntur nummulari- orum? Quid vero per kathedras vendencium columbas nisi magistralis dignitas in ecclesia accipitur, que et ipsa cum ad lucra deflexerit, ad nichilum ] redigitur ? Quid vero per columbas nisi Spiritus sanctus accipitur, qui super Do- 475 minum baptizatum in columbe specie apparuit? Qui autem sunt, qui columbas vendunt, nisi hii, qui Spiritum sanctum per manus imposicionem ad premium tribuunt? Sed Do- minus kathedras vendencium columbas evertit, quia talium sacerdotum precium destruit. Quicumque enim episcopus 480 graciam Spiritus sancti vendiderit, eciamsi in conspectu hominum pontificali stola fulgere videatur, iam ante Dei oculos sacerdocio privatus est. Hinc et sacri canones symo- niacam heresim anathematisant et sacerdocio privari pre- cipiunt eos, qui pro impensa gracia spirituali precium 485 querunt.“ Hec per totum sanctus Remigius, Scripture sacre sedulus explanator. Ambrosius in Pastorali, et ponitur Ia, questione Ia: 102 „Reperiuntur quamplurimi negociacione muneris mercari velle graciam Spiritus sancti, dum precium donant, 490 ut pontificalis ordinis sublimitatem accipiant, obliti verbo- rum Petri, qui dixit103 ad Symonem: Pecunia tua tecum sit in perdicionem, quia existimasti donum Dei pecunia possi- deri.' Proinde quia et usitatum est tantum malum et maiorum frequenter constat mucrone succisum, nos quoque 495 huic vulneri cauterioso ignitum - quod superest adhuc P 129 a 56
ementes. Vendentes enim sunt, qui sacros ordines ad pre- 465 mium largiutur; ementes vero, qui pro iusticia pecuniam tribuunt et dato precio patronis emunt peccatum. Notan- dum, quod dicitur: 'Mensas nummulariorum et kathedras vendencium columbas evertit'. Quid enim per mensas nummulariorum nisi altaria intelliguntur, que per avari- 470 ciam malorum sacerdotum mense efficiuntur nummulari- orum? Quid vero per kathedras vendencium columbas nisi magistralis dignitas in ecclesia accipitur, que et ipsa cum ad lucra deflexerit, ad nichilum ] redigitur ? Quid vero per columbas nisi Spiritus sanctus accipitur, qui super Do- 475 minum baptizatum in columbe specie apparuit? Qui autem sunt, qui columbas vendunt, nisi hii, qui Spiritum sanctum per manus imposicionem ad premium tribuunt? Sed Do- minus kathedras vendencium columbas evertit, quia talium sacerdotum precium destruit. Quicumque enim episcopus 480 graciam Spiritus sancti vendiderit, eciamsi in conspectu hominum pontificali stola fulgere videatur, iam ante Dei oculos sacerdocio privatus est. Hinc et sacri canones symo- niacam heresim anathematisant et sacerdocio privari pre- cipiunt eos, qui pro impensa gracia spirituali precium 485 querunt.“ Hec per totum sanctus Remigius, Scripture sacre sedulus explanator. Ambrosius in Pastorali, et ponitur Ia, questione Ia: 102 „Reperiuntur quamplurimi negociacione muneris mercari velle graciam Spiritus sancti, dum precium donant, 490 ut pontificalis ordinis sublimitatem accipiant, obliti verbo- rum Petri, qui dixit103 ad Symonem: Pecunia tua tecum sit in perdicionem, quia existimasti donum Dei pecunia possi- deri.' Proinde quia et usitatum est tantum malum et maiorum frequenter constat mucrone succisum, nos quoque 495 huic vulneri cauterioso ignitum - quod superest adhuc P 129 a 56
Strana 57
inicimus ferrum, decernentes omnino, ut quicumque pro accipienda divini doni dignitate quodlibet premium de- tectus fuerit obtulisse, ex eodem tempore se noverit anathe- matis obprobrio condempnatum atque a participacione 500 corporis et sangwinis Cristi alienum, ex quo illum constat exsecrabile Cristo perpetrasse flagicium." Idem ibidem: 104 „Nempe hoc est, quod doleo, quod archiepiscopus carnaliter episcopum fecit, nam propter pecunias spiritualiter leprosum ordinavit. Pecunia - inquit- bo5 tua sit tecum in perdicionem, quia donum Spiritus sancti gracie precio comparasti et commercium mirabile in ani- marum exicium peregisti.“ Hec Ambrosius ] in Pastorali. I dem ibidem:105 „Oculis quidem carnalibus videtur quasi episcopus magnus, et divinis obtutibus inspicitur 510 leprosus magnus; per pecuniam acquisivit indebitum ordi- nem et aput Deum perdidit interiorem hominem; caro suscepit dignitatem et anima perdidit honestatem". Hec ibi. Idem De misteriis, ponitur Ia, questione Ia:108 „Cum ordinaretur episcopus, quod dedit, aurum fuit; quod 515 perdidit, anima fuit. Cum alium ordinaret, quod accepit, aurum fuit ; quod dedit, lepra fuit.“ Hec ille. Innocencius papa, ponitur Ia, questione IIIa, ca- pitulo finali :107 „Si quis prebendas vel prioratum seu decanatum vel promocionem aliquam ecclesiasticam seu 520 sacramentum aliquod ecclesiasticum, utputa crisma vel oleum sanctum et consecraciones altarium vel ecclesiarum, interveniente execrabili ardore avaricie per pecuniam ac- quisivit, honore male acquisito careat, et emptor atque venditor et interventor nota infamie percellantur. Et nec 525 pro pastu, nec sub obtentu alicuius conswetudinis, ante vel post aliquid exigatur vel ipse dare presumat, quoniam symo- niacum est; sed libere, absque diminucione aliqua, collata P 129b 57
inicimus ferrum, decernentes omnino, ut quicumque pro accipienda divini doni dignitate quodlibet premium de- tectus fuerit obtulisse, ex eodem tempore se noverit anathe- matis obprobrio condempnatum atque a participacione 500 corporis et sangwinis Cristi alienum, ex quo illum constat exsecrabile Cristo perpetrasse flagicium." Idem ibidem: 104 „Nempe hoc est, quod doleo, quod archiepiscopus carnaliter episcopum fecit, nam propter pecunias spiritualiter leprosum ordinavit. Pecunia - inquit- bo5 tua sit tecum in perdicionem, quia donum Spiritus sancti gracie precio comparasti et commercium mirabile in ani- marum exicium peregisti.“ Hec Ambrosius ] in Pastorali. I dem ibidem:105 „Oculis quidem carnalibus videtur quasi episcopus magnus, et divinis obtutibus inspicitur 510 leprosus magnus; per pecuniam acquisivit indebitum ordi- nem et aput Deum perdidit interiorem hominem; caro suscepit dignitatem et anima perdidit honestatem". Hec ibi. Idem De misteriis, ponitur Ia, questione Ia:108 „Cum ordinaretur episcopus, quod dedit, aurum fuit; quod 515 perdidit, anima fuit. Cum alium ordinaret, quod accepit, aurum fuit ; quod dedit, lepra fuit.“ Hec ille. Innocencius papa, ponitur Ia, questione IIIa, ca- pitulo finali :107 „Si quis prebendas vel prioratum seu decanatum vel promocionem aliquam ecclesiasticam seu 520 sacramentum aliquod ecclesiasticum, utputa crisma vel oleum sanctum et consecraciones altarium vel ecclesiarum, interveniente execrabili ardore avaricie per pecuniam ac- quisivit, honore male acquisito careat, et emptor atque venditor et interventor nota infamie percellantur. Et nec 525 pro pastu, nec sub obtentu alicuius conswetudinis, ante vel post aliquid exigatur vel ipse dare presumat, quoniam symo- niacum est; sed libere, absque diminucione aliqua, collata P 129b 57
Strana 58
sibi dignitate atque beneficio perfruatur.“ Hec Innocencius. Item Ia, questione Ia :108 „Statuimus, ut, sicut pro dedi- 380 candis basilicis et dandis ordinibus nichil accipiendum est, ita eciam pro balsamo sive pro luminaribus emendis nichil presbiteri crisma accepturi dent. Episcopi itaque de facul- tatibus ecclesie balsamum emant et luminaria, singuli in ecclesiis suis. 535 Item Ia, questione Ia Concilium Triburiense10s dicit: „Dictum est solere in quibusdam locis pro per- cepcione crismatis nummos dari, similiter pro baptismate et comunione. Hec symoniace heresis I esse detestata est sancta synodus et anathematisavit, et ut decetero nec pro 540 ordinacione nec pro crismate vel balsamo nec pro sepultura vel comunione quidquam exigatur, statuit, sed gratis dona Cristi gratuita dispensacione donentur.“ Sed quia sy- moniaci nituntur se per conswetudinem a crimine excu- sare, ideo notanter Innocencius11° posuit, quod ,nec sub 545 obtentu alicuius conswetudinis ante vel post aliquid exi- gatur, quoniam symoniacum est. Et Extra, De symonia, capitulo 'Cum in ecclesie corpore',111 dicitur : „Putant autem ex hoc licere, quia legem mortis de longa invaluisse conswetudine arbitrantur, 550 non attendentes, quia tanto graviora sunt crimina, de- quanto diucius infelicem animam tenuerint alligatam. Item Augustinus, et ponitur distinccione VIIIa,112 dicit: „Frustra quidam, qui racione vincuntur, nobis obi- ciunt conswetudinem, quasi conswetudo maior sit veritate, 555 aut non sit in spiritualibus sequendum, quod melius a Spi- ritu sancto revelatum est. Idem ibidem:113 „Magis veritatem quam conswetu- dinem sequi debemus, quia conswetudinem racio et veritas semper excludunt." P130a 58
sibi dignitate atque beneficio perfruatur.“ Hec Innocencius. Item Ia, questione Ia :108 „Statuimus, ut, sicut pro dedi- 380 candis basilicis et dandis ordinibus nichil accipiendum est, ita eciam pro balsamo sive pro luminaribus emendis nichil presbiteri crisma accepturi dent. Episcopi itaque de facul- tatibus ecclesie balsamum emant et luminaria, singuli in ecclesiis suis. 535 Item Ia, questione Ia Concilium Triburiense10s dicit: „Dictum est solere in quibusdam locis pro per- cepcione crismatis nummos dari, similiter pro baptismate et comunione. Hec symoniace heresis I esse detestata est sancta synodus et anathematisavit, et ut decetero nec pro 540 ordinacione nec pro crismate vel balsamo nec pro sepultura vel comunione quidquam exigatur, statuit, sed gratis dona Cristi gratuita dispensacione donentur.“ Sed quia sy- moniaci nituntur se per conswetudinem a crimine excu- sare, ideo notanter Innocencius11° posuit, quod ,nec sub 545 obtentu alicuius conswetudinis ante vel post aliquid exi- gatur, quoniam symoniacum est. Et Extra, De symonia, capitulo 'Cum in ecclesie corpore',111 dicitur : „Putant autem ex hoc licere, quia legem mortis de longa invaluisse conswetudine arbitrantur, 550 non attendentes, quia tanto graviora sunt crimina, de- quanto diucius infelicem animam tenuerint alligatam. Item Augustinus, et ponitur distinccione VIIIa,112 dicit: „Frustra quidam, qui racione vincuntur, nobis obi- ciunt conswetudinem, quasi conswetudo maior sit veritate, 555 aut non sit in spiritualibus sequendum, quod melius a Spi- ritu sancto revelatum est. Idem ibidem:113 „Magis veritatem quam conswetu- dinem sequi debemus, quia conswetudinem racio et veritas semper excludunt." P130a 58
Strana 59
560 Ciprianus, gloriosus martir, in eadem distinc- cionel14 dicit: „Conswetudo sine veritate vetustas erroris est; propter quod relicto errore sequamur veritatem." Iterum :115 „Neque hominis conswetudinem sequi opor- tet, sed Dei veritatem. „Nova omnia, 565 Ambrosius libro I1° De viduis:116 que Cristus non docuit, iure dampnamus, quia fidelibus via est Cristus. Gregorius Anthioceno episcopo, Ia, questione Ia:117 „Cum Paulus dicat:118 'Fundamentum aliud nemo 570 potest ponere preter id, quod positum est, quod est Cristus Iesus', consequenter probatur, quia ubi Cristus non est fundamentum, nullum boni operis est superedifi- cium. Isiodorus, distinccione XIa:119 „Usus auctoritati 575 cedat; I pravum usum lex et racio vincat.“ Hec ille. Ista pensantes, o clerici, „deponite vos secundum pristi- nam conversacionem veterem hominem, qui corrumpitur secundum desideria erroris, renovamini autem spiritu men- tis vestre“ — Ad Ephesios IIII° 12° Si qui symoniam 580 incidistis, penitenciam agite; qui autem mundi estis a lepra pestifera, ipsam cavete summopere, quia serpit pessima tabes per clerum et per seculare brachium, vexat papas, cardinales et episcopos. Ergo caveant sibi, ne beneficia pro- muneribus, serviciis et pro mundanis favoribus distribuant, 585 ne clericos, ecclesias, altaria, ornamenta ecclesie et calices pro pecuniis consecrent, ne manus imponant. Caveant clerici ordines vel beneficia pro munere vel servicio susci- pere. Caveant presbiteri confessiones audientes, absol- ventes, missantes, predicantes vel sacramenta alia mini- 590 strantes. Caveant notarii et episcoporum ministri, ne sint velud Gezi. Caveant religionem intrantes privatam; simi- P 130b 59
560 Ciprianus, gloriosus martir, in eadem distinc- cionel14 dicit: „Conswetudo sine veritate vetustas erroris est; propter quod relicto errore sequamur veritatem." Iterum :115 „Neque hominis conswetudinem sequi opor- tet, sed Dei veritatem. „Nova omnia, 565 Ambrosius libro I1° De viduis:116 que Cristus non docuit, iure dampnamus, quia fidelibus via est Cristus. Gregorius Anthioceno episcopo, Ia, questione Ia:117 „Cum Paulus dicat:118 'Fundamentum aliud nemo 570 potest ponere preter id, quod positum est, quod est Cristus Iesus', consequenter probatur, quia ubi Cristus non est fundamentum, nullum boni operis est superedifi- cium. Isiodorus, distinccione XIa:119 „Usus auctoritati 575 cedat; I pravum usum lex et racio vincat.“ Hec ille. Ista pensantes, o clerici, „deponite vos secundum pristi- nam conversacionem veterem hominem, qui corrumpitur secundum desideria erroris, renovamini autem spiritu men- tis vestre“ — Ad Ephesios IIII° 12° Si qui symoniam 580 incidistis, penitenciam agite; qui autem mundi estis a lepra pestifera, ipsam cavete summopere, quia serpit pessima tabes per clerum et per seculare brachium, vexat papas, cardinales et episcopos. Ergo caveant sibi, ne beneficia pro- muneribus, serviciis et pro mundanis favoribus distribuant, 585 ne clericos, ecclesias, altaria, ornamenta ecclesie et calices pro pecuniis consecrent, ne manus imponant. Caveant clerici ordines vel beneficia pro munere vel servicio susci- pere. Caveant presbiteri confessiones audientes, absol- ventes, missantes, predicantes vel sacramenta alia mini- 590 strantes. Caveant notarii et episcoporum ministri, ne sint velud Gezi. Caveant religionem intrantes privatam; simi- P 130b 59
Strana 60
liter caveant et qui suscipiunt ad religionem huiusmodi. Caveant singuli clerici velle commutare quodcumque spi- rituale officium illicite pro temporali comodo. Non exigant 595 pro sepultura, comunione, benediccione nubencium, pro crismate, confirmacione vel pro baptismate, de quibus supra dictum est et aperte patet Extra, De symonia, capitulis Non satis'121, 'Cum in ecclesie corpore',122 'Ea que'123 et ceteris capitulis quasi per totum. Caveant sibi 6oo advocati, notarii et procuratores symoniacorum. Caveant alii, ne sint participes auxilio, promocione vel quomodo- libet ex consensu. Sciantque, quod symoniaci sunt precipui heretici, eciam ab exteris opprimendi, quod aput Deum sunt excomunicati, depositi, quod indigne et dampnabiliter sibi 605 ministrant, et quod, nisi resignantes beneficia peniteant, eternam I dampnacionem incurrent. Unde Ia, questione Ia124 sic concluditur: „Quia ergo auctoritate Leonis pape symoniaci non nisi spiritum men- dacii accipiunt; secundum Gregorium aput symoniacos sa- 610 cerdocium non subsistit, benediccio eorum in malediccio- nem vertitur, manet aput eos anathema dandi et accipiendi, cum sancti non sint nec in corpore Cristi constituti, cum sint maledicti, nec sanctificare alios possunt, nec Cristi corpus tradere vel accipere nec benedicere aliis valent; 815 secundum Ambrosium anathematis obprobrio condemp- nantur atque a participacione corporis et sangwinis Cristi alienantur, cum accipiatur aurum et lepra detur, cum inexpiabilis sit culpa venditi ministerii; secundum Calcedo- nense concilium ex tali ordinacione nichil proficere iudi- 620 cantur; secundum Gelasium Symonis dampnacione invol- vuntur; secundum Gregorium Nazanzenum in sacro ordine permanere aut revocari nulla racione possint; ab Elizec propheta lepra perfunduntur; a Petro in perdicionem dam- P 131 a 60
liter caveant et qui suscipiunt ad religionem huiusmodi. Caveant singuli clerici velle commutare quodcumque spi- rituale officium illicite pro temporali comodo. Non exigant 595 pro sepultura, comunione, benediccione nubencium, pro crismate, confirmacione vel pro baptismate, de quibus supra dictum est et aperte patet Extra, De symonia, capitulis Non satis'121, 'Cum in ecclesie corpore',122 'Ea que'123 et ceteris capitulis quasi per totum. Caveant sibi 6oo advocati, notarii et procuratores symoniacorum. Caveant alii, ne sint participes auxilio, promocione vel quomodo- libet ex consensu. Sciantque, quod symoniaci sunt precipui heretici, eciam ab exteris opprimendi, quod aput Deum sunt excomunicati, depositi, quod indigne et dampnabiliter sibi 605 ministrant, et quod, nisi resignantes beneficia peniteant, eternam I dampnacionem incurrent. Unde Ia, questione Ia124 sic concluditur: „Quia ergo auctoritate Leonis pape symoniaci non nisi spiritum men- dacii accipiunt; secundum Gregorium aput symoniacos sa- 610 cerdocium non subsistit, benediccio eorum in malediccio- nem vertitur, manet aput eos anathema dandi et accipiendi, cum sancti non sint nec in corpore Cristi constituti, cum sint maledicti, nec sanctificare alios possunt, nec Cristi corpus tradere vel accipere nec benedicere aliis valent; 815 secundum Ambrosium anathematis obprobrio condemp- nantur atque a participacione corporis et sangwinis Cristi alienantur, cum accipiatur aurum et lepra detur, cum inexpiabilis sit culpa venditi ministerii; secundum Calcedo- nense concilium ex tali ordinacione nichil proficere iudi- 620 cantur; secundum Gelasium Symonis dampnacione invol- vuntur; secundum Gregorium Nazanzenum in sacro ordine permanere aut revocari nulla racione possint; ab Elizec propheta lepra perfunduntur; a Petro in perdicionem dam- P 131 a 60
Strana 61
pnantur; a Cristo vero de templo eiciuntur: quid aliud 625 symoniacus symoniaco in sua ordinacione potest conferre, nisi quod Innocencius de ceteris hereticis testatur dicens: 'Qui perfeccionem Spiritus, quam acceperant, perdiderunt, non dare eius plenitudinem possunt, que maxime operatur in ordinacionibus, quam per suam perfidiam perdiderunt' ?“ 630 Hec per totum sine interrupcione Ia, quescione Ia, capitulo 'Quia ergo'. Notandum eciam, quod apropriate Balamite dicuntur predicantes ex avaricia, ab ipso Balaam dicti, de quo Nu- meri XXII"125 et IIa Petri I1°126 dicitur: „Cor exercita- 685 tum avaricia habentes, malediccionis filii, derelinquentes viam rectam erraverunt, secuti viam Balaam ex Bozor, qui mercedem iniquitatis amavit." Gezite proprie sunt, qui post factam graciam munera exigunt, ut Gezi, de quo IIIIi Regum V°127. Unde 640 Petrus Damiani128 dicit: „Sunt nonnulli, qui vel ante- quam consecracionis prebeant ministerium, vel ante de- cisum cause negocium nullum pacti sunt comodum ; post- modum vero tamquam a debitoribus exigunt et extor- quendis remuneracionibus vehementer insistunt: hii se 645 Gezi crimen non dubitent incurrere, qui postquam Naaman curatus est iamque revertens, de dono sancti Spiritus pe- cuniam ausus est postulare. Et sicut ille non alia quam lepra plaga percussus est, que homines removebat a castris: sic iste non levi, sed illius labe perfunditur criminis, quod 650 ab ecclesie separat sacramentis.“ Hec Petrus Damiani. Scariotite vel Iudite proprie dicuntur, qui donum Dei vendunt, innuitive vel expresse dicentes: 'Quid vultis michi dare, et ego vobis consecrabo, missabo, potestatem dabo, confirmabo, predicabo vel porrigam sacramenta?' Un de Ia, 655 questione Ia, Eos qui'12 dicitur: „Venditores tamquam P13Ib 61
pnantur; a Cristo vero de templo eiciuntur: quid aliud 625 symoniacus symoniaco in sua ordinacione potest conferre, nisi quod Innocencius de ceteris hereticis testatur dicens: 'Qui perfeccionem Spiritus, quam acceperant, perdiderunt, non dare eius plenitudinem possunt, que maxime operatur in ordinacionibus, quam per suam perfidiam perdiderunt' ?“ 630 Hec per totum sine interrupcione Ia, quescione Ia, capitulo 'Quia ergo'. Notandum eciam, quod apropriate Balamite dicuntur predicantes ex avaricia, ab ipso Balaam dicti, de quo Nu- meri XXII"125 et IIa Petri I1°126 dicitur: „Cor exercita- 685 tum avaricia habentes, malediccionis filii, derelinquentes viam rectam erraverunt, secuti viam Balaam ex Bozor, qui mercedem iniquitatis amavit." Gezite proprie sunt, qui post factam graciam munera exigunt, ut Gezi, de quo IIIIi Regum V°127. Unde 640 Petrus Damiani128 dicit: „Sunt nonnulli, qui vel ante- quam consecracionis prebeant ministerium, vel ante de- cisum cause negocium nullum pacti sunt comodum ; post- modum vero tamquam a debitoribus exigunt et extor- quendis remuneracionibus vehementer insistunt: hii se 645 Gezi crimen non dubitent incurrere, qui postquam Naaman curatus est iamque revertens, de dono sancti Spiritus pe- cuniam ausus est postulare. Et sicut ille non alia quam lepra plaga percussus est, que homines removebat a castris: sic iste non levi, sed illius labe perfunditur criminis, quod 650 ab ecclesie separat sacramentis.“ Hec Petrus Damiani. Scariotite vel Iudite proprie dicuntur, qui donum Dei vendunt, innuitive vel expresse dicentes: 'Quid vultis michi dare, et ego vobis consecrabo, missabo, potestatem dabo, confirmabo, predicabo vel porrigam sacramenta?' Un de Ia, 655 questione Ia, Eos qui'12 dicitur: „Venditores tamquam P13Ib 61
Strana 62
servum Spiritum sanctum vendunt et omnino Iude prodi- tori, qui Cristum Iudeis vendidit, assimilantur. Symoniaci vero proprie dicuntur, qui pro potestate spi- rituali vel pro dono Spiritus sancti comodum temporale, 660 ut pecuniam vel munus aut servicium, volunt offere vel offerunt illicite, qualiter obtulit pater eorum Symon magus apostolis pecuniam. Nam Actuum VIII 130 dicitur: „Cum vidisset Symon, quia per imposicionem manus apostolorum daretur Spiritus sanctus, obtulit eis pecuniam dicens: 'Date 665 et michi hanc potestatem, ut cuicumque inposuero manum, " accipiat Spiritum sanctum'. Ecce, sic proprie distingwuntur Balamite, Gezite, Sca- riotite sive Iudite et Symoniaci vel Symonite. Generaliter tamen omnes dicuntur Symoniaci a Symone tamquam ab 670 ultimo et expresso emptore potestatis Spiritus sancti. Unde Magister Sentenciarum libro IIII , distinccione XXVa dicit: 131 „Licet Symoniaci proprie] dicantur, qui ad instar Symonis magi impreciabilem graciam precio condu- cere volunt, et qui pro ministerio sacro precium recipiunt 675 in modum Gezi, Gezite vocandi sunt: omnes tamen, et dantes et accipientes, Symoniaci dicuntur et utrique eadem sentencia percelluntur.“ Hec Magister. Hec sunt scripta breviter, ut clerici, quos Deus preser- vavit a symoniaca heresi, ipsam vigilantissime precaveant; 680 et quos ipsa maculavit dyabolus, rite discucientes suam conscienciam, peniteant; et quod utrique dampnacionem effugiant sempiternam. Amen. P 132« 62
servum Spiritum sanctum vendunt et omnino Iude prodi- tori, qui Cristum Iudeis vendidit, assimilantur. Symoniaci vero proprie dicuntur, qui pro potestate spi- rituali vel pro dono Spiritus sancti comodum temporale, 660 ut pecuniam vel munus aut servicium, volunt offere vel offerunt illicite, qualiter obtulit pater eorum Symon magus apostolis pecuniam. Nam Actuum VIII 130 dicitur: „Cum vidisset Symon, quia per imposicionem manus apostolorum daretur Spiritus sanctus, obtulit eis pecuniam dicens: 'Date 665 et michi hanc potestatem, ut cuicumque inposuero manum, " accipiat Spiritum sanctum'. Ecce, sic proprie distingwuntur Balamite, Gezite, Sca- riotite sive Iudite et Symoniaci vel Symonite. Generaliter tamen omnes dicuntur Symoniaci a Symone tamquam ab 670 ultimo et expresso emptore potestatis Spiritus sancti. Unde Magister Sentenciarum libro IIII , distinccione XXVa dicit: 131 „Licet Symoniaci proprie] dicantur, qui ad instar Symonis magi impreciabilem graciam precio condu- cere volunt, et qui pro ministerio sacro precium recipiunt 675 in modum Gezi, Gezite vocandi sunt: omnes tamen, et dantes et accipientes, Symoniaci dicuntur et utrique eadem sentencia percelluntur.“ Hec Magister. Hec sunt scripta breviter, ut clerici, quos Deus preser- vavit a symoniaca heresi, ipsam vigilantissime precaveant; 680 et quos ipsa maculavit dyabolus, rite discucientes suam conscienciam, peniteant; et quod utrique dampnacionem effugiant sempiternam. Amen. P 132« 62
Strana 63
Scripta sunt hec sex capitula contra sex errores, qui clerum et magnam partem populi infecerunt. 685 Capitulum primum, de creare, militat contra erro- rem istum, quo sacerdotes ignari et seducti, stulte magnifi- cantes seipsos propter offertorium, seducunt populum di- centes, quod quilibet sacerdos missando creat corpus Cristi et efficitur pater et creator sui Creatoris. 690 Capitulum secundum, de credere, quod est actus fidei, militat contra errorem, quo dicitur, quod credendum est in beatam Virginem vel in papam vel in sanctos, cum tamen solum in Deum veraciter est credendum. Capitulum tercium, de remittere peccata, mi- 695 litat contra errorem, quo dicitur, quod sacerdotes cui volunt possunt remittere peccata et absolvere a pena et a culpa. Capitulum quartum, de obediencia, convincit errorem, quo dicitur, quod subditi debent suis superioribus in omnibus preceptis, licitis sive illicitis, obedire. 700 Capitulum quintum, de excomunicacione, ob- sistit errori, quo dicitur, quod omnis excomunicacio, sive iusta sive iniusta, ligat excomunicatum et nocet sibi et separat eum a comunione Cristi fidelium et privat eum ecclesie sacramentis. Capitulum sextum, de symonia, reprimit et suffocat errorem symoniace heresis, qua clerus est pro maiori parte, prochdolor, maculatus. 705 63
Scripta sunt hec sex capitula contra sex errores, qui clerum et magnam partem populi infecerunt. 685 Capitulum primum, de creare, militat contra erro- rem istum, quo sacerdotes ignari et seducti, stulte magnifi- cantes seipsos propter offertorium, seducunt populum di- centes, quod quilibet sacerdos missando creat corpus Cristi et efficitur pater et creator sui Creatoris. 690 Capitulum secundum, de credere, quod est actus fidei, militat contra errorem, quo dicitur, quod credendum est in beatam Virginem vel in papam vel in sanctos, cum tamen solum in Deum veraciter est credendum. Capitulum tercium, de remittere peccata, mi- 695 litat contra errorem, quo dicitur, quod sacerdotes cui volunt possunt remittere peccata et absolvere a pena et a culpa. Capitulum quartum, de obediencia, convincit errorem, quo dicitur, quod subditi debent suis superioribus in omnibus preceptis, licitis sive illicitis, obedire. 700 Capitulum quintum, de excomunicacione, ob- sistit errori, quo dicitur, quod omnis excomunicacio, sive iusta sive iniusta, ligat excomunicatum et nocet sibi et separat eum a comunione Cristi fidelium et privat eum ecclesie sacramentis. Capitulum sextum, de symonia, reprimit et suffocat errorem symoniace heresis, qua clerus est pro maiori parte, prochdolor, maculatus. 705 63
Strana 64
Strana 65
M. JANA HUSI O ŠESTI BLUDIECH
M. JANA HUSI O ŠESTI BLUDIECH
Strana 66
Strana 67
Znamenav šest bludóv, jimiž mnozí mohli by býti zave- M201a deni, položil sem písmo svatých v Betlémě na stěně, aby sě K137 jich lidé vystřiehli: prvý blud o stvoření, druhý o věření, třětí o hřiechóv odpuštění, čtvrtý o poslušenství, pátý 5 o kletbě, šestý svatokupectvie. A tak prvá kapitula jest proti prvému bludu, druhá proti druhému a tak dále. KAPITULA PRVÁ 10 15 Blud o stvoření jest tento: že blázniví kněžie pravie, že oni kolikokrát chtie, tělo Božie stvořie a že oni jsú stvořitelé svého Stvořitele. A tak viece pravie, že každý kněz jest dóstojnější než Panna Maria, matka Božie, dovodiece takto: že ona jedinu jest Boha I Ježíše Krista urodila, ale každý kněz, ten ho móž často stvořiti. A tak nebožátka vzdvíhají sě dóstojenstvím nad Pannu Mariji, né i nad Krista, pravého Boha i člověka, řkúce, že jsú jeho stvořitelé, a tiem vzdviže- ním jsúce pravý Antikrist, o němž die svatý Pavel,a že „se vzdvíhá nade všecko, což slove Bóh", to jest nad Krista, jenž v pravdě slove i člověk i Bóh. A aby lépe věrní mohli řeči svatých učitelóv srozuměti, 20 a blud ten poznajíce, lépe sě varovati, mají věděti: Prvé, že stvořiti jest něco učiniti z ničehož. A tak Bóh stvořil jest nebe i zemi, i všecky věci kromě sebe z ničehož, takže nic jest nebylo přěd stvořením světa, jedné Bóh. Z toho jest naučenie, že každá věc, kteráž jest, a nenie Bo- K 138 67
Znamenav šest bludóv, jimiž mnozí mohli by býti zave- M201a deni, položil sem písmo svatých v Betlémě na stěně, aby sě K137 jich lidé vystřiehli: prvý blud o stvoření, druhý o věření, třětí o hřiechóv odpuštění, čtvrtý o poslušenství, pátý 5 o kletbě, šestý svatokupectvie. A tak prvá kapitula jest proti prvému bludu, druhá proti druhému a tak dále. KAPITULA PRVÁ 10 15 Blud o stvoření jest tento: že blázniví kněžie pravie, že oni kolikokrát chtie, tělo Božie stvořie a že oni jsú stvořitelé svého Stvořitele. A tak viece pravie, že každý kněz jest dóstojnější než Panna Maria, matka Božie, dovodiece takto: že ona jedinu jest Boha I Ježíše Krista urodila, ale každý kněz, ten ho móž často stvořiti. A tak nebožátka vzdvíhají sě dóstojenstvím nad Pannu Mariji, né i nad Krista, pravého Boha i člověka, řkúce, že jsú jeho stvořitelé, a tiem vzdviže- ním jsúce pravý Antikrist, o němž die svatý Pavel,a že „se vzdvíhá nade všecko, což slove Bóh", to jest nad Krista, jenž v pravdě slove i člověk i Bóh. A aby lépe věrní mohli řeči svatých učitelóv srozuměti, 20 a blud ten poznajíce, lépe sě varovati, mají věděti: Prvé, že stvořiti jest něco učiniti z ničehož. A tak Bóh stvořil jest nebe i zemi, i všecky věci kromě sebe z ničehož, takže nic jest nebylo přěd stvořením světa, jedné Bóh. Z toho jest naučenie, že každá věc, kteráž jest, a nenie Bo- K 138 67
Strana 68
25 hem, ta jest stvořenie, a že počala jest býti. Druhé naučenie, že jedné Bóh jest stvořitel, a jakož jest jediný Bóh, tak jest jediný stvořitel. Druhé mají věděti lidé, že také stvořiti v Písmě slove něco z jiné věci učiniti; jakož die Písmo,b že „stvořil jest Bóh 30 člověka z hlíny zemské,“ tověz učinil jest ho vedlé těla z země. Pak třětie stvořiti jest některého člověka mocí některú neb úřadem obdařiti. A tak král tvoří rytieře, když člověka učiní rytieřem; biskup stvoří kněze, když mu dá Boží mocí kněžstvie. Čtvrté stvořiti slove zpósob některé věci dáti, jako maléř dá dřěvu zpósob, takže zpósobí, aby to dřevo bylo podobno k člověku neb k jiné věci; a krajčí dá zpósob suknu, aby bylo to sukno plášť neb sukně neb kukla; též švec zpósobí kuoži, aby byla kóže třevícem; a žena v tvořidle stvoří z sýřenie sýr; a dobrý kněz slovem Božím stvoří - tověz zpósobí - člověka, aby byl synem Božím. Avšak ti všickni již řečení neslovú v Písmě stvořitelé, ale slovú řemeslníci K140 aneb činitelé a dělníci. A nižádným tiem] čtverým obyčejem, ani kterým z těch A1 201b nemóž kněz stvořiti netoliko Boha, ale ani těla Kristova. Neb ani učiniti móž těla Kristova z ničehož, ani móž učiniti ho z jiné věci. Neb tělo Kristovo, to jakž jest jednú stvořeno od Boha v životě Panny Marie z krve jejie, tak to tělo nikdy jest nezhynulo, ani kdy potom sě počalo, aniž sě móž znova počieti. Protož nižádný kněz nemóž ho stvořiti z ničehož, ani z jiné věci učiniti; také kněz nemóž ho na mši úřední- kem učiniti, ani jemu kterého zpósobu čtvrtým, jako sem řekl, obyčejem dáti. Protož blúdie kněžie, kteříž mnie, by pro jich mše slú- ženie počal Ježíš neb jeho tělo znova býti; a tak blúdie 35 40 45 50 K 139 55 68
25 hem, ta jest stvořenie, a že počala jest býti. Druhé naučenie, že jedné Bóh jest stvořitel, a jakož jest jediný Bóh, tak jest jediný stvořitel. Druhé mají věděti lidé, že také stvořiti v Písmě slove něco z jiné věci učiniti; jakož die Písmo,b že „stvořil jest Bóh 30 člověka z hlíny zemské,“ tověz učinil jest ho vedlé těla z země. Pak třětie stvořiti jest některého člověka mocí některú neb úřadem obdařiti. A tak král tvoří rytieře, když člověka učiní rytieřem; biskup stvoří kněze, když mu dá Boží mocí kněžstvie. Čtvrté stvořiti slove zpósob některé věci dáti, jako maléř dá dřěvu zpósob, takže zpósobí, aby to dřevo bylo podobno k člověku neb k jiné věci; a krajčí dá zpósob suknu, aby bylo to sukno plášť neb sukně neb kukla; též švec zpósobí kuoži, aby byla kóže třevícem; a žena v tvořidle stvoří z sýřenie sýr; a dobrý kněz slovem Božím stvoří - tověz zpósobí - člověka, aby byl synem Božím. Avšak ti všickni již řečení neslovú v Písmě stvořitelé, ale slovú řemeslníci K140 aneb činitelé a dělníci. A nižádným tiem] čtverým obyčejem, ani kterým z těch A1 201b nemóž kněz stvořiti netoliko Boha, ale ani těla Kristova. Neb ani učiniti móž těla Kristova z ničehož, ani móž učiniti ho z jiné věci. Neb tělo Kristovo, to jakž jest jednú stvořeno od Boha v životě Panny Marie z krve jejie, tak to tělo nikdy jest nezhynulo, ani kdy potom sě počalo, aniž sě móž znova počieti. Protož nižádný kněz nemóž ho stvořiti z ničehož, ani z jiné věci učiniti; také kněz nemóž ho na mši úřední- kem učiniti, ani jemu kterého zpósobu čtvrtým, jako sem řekl, obyčejem dáti. Protož blúdie kněžie, kteříž mnie, by pro jich mše slú- ženie počal Ježíš neb jeho tělo znova býti; a tak blúdie 35 40 45 50 K 139 55 68
Strana 69
60 mnějíce, by byli Boží stvořitelé a dóstojnější než Panna Maria, čistá bohorodicě, jenž jest tělesenstvie Kristovo počala, potom 1 Boha pravého člověka urodila, ač jest K14I božstvie ani počala ani urodila. A proti těm bludóm jest o stvoření tato prvá kapitula v Betlémě na stěně napsána: STVOŘITI 65 70 Svatý Augustýn die: „Nenie slušné nikterého stvo- řitele jedné Boha věřiti ani nazývati." Augustýn: „Ani dobří, ani zlí anjelé mohú býti stvo- řitelé které věci. Damascenus: „Ti, kteříž pravie, že anjelé jsú stvořitelé které věci, jsú usta otcě svého dábla, jenž lhář jest i otec " (t. činitel) jeho (t. hřiecha). Anselmus: „Sám Bóh stvořitel jest." Bernard v kázaní k Petrovi papežovi: „Tèlo Kristovo nerodí sě, neplodí sě, netvoří sě, ale v rukú kněž- skú spolu činí sě.“ Točíš, že Bóh svú mojcí, slovy svými, kteráž die kněz, K 142 75 činí, že v rukú kněžskú spolu bývá i tělo Kristovo i zpósob chleba; ale ani sě tu tělo Kristovo rodí, ani stvořuje, neb nepočíná sě znova, ač posvátně tu počne býti. Protož, kněže, měj na tom dosti, že jsa bez hřiechu smrtedlného, když mši slúžíš, obětuješ tělo Kristovo k Boží 80 chvále za lidské i za své hřiechy, jehož ty těla nemóžeš stvořiti, ale Pán Ježíš,« řka ta slova skrze tě: „To jest tělo mé,“ učiní, že chléb bude tělem jeho; též řka: „Tento kalich,“ to jest víno v kalichu, „jest krev má,“ učiní, že víno bude krev jeho. A jistě, kněže, dosti tobě jest, když 85 dóstojně jako věrný slúha obětuješ svému Spasiteli tu drahú 69
60 mnějíce, by byli Boží stvořitelé a dóstojnější než Panna Maria, čistá bohorodicě, jenž jest tělesenstvie Kristovo počala, potom 1 Boha pravého člověka urodila, ač jest K14I božstvie ani počala ani urodila. A proti těm bludóm jest o stvoření tato prvá kapitula v Betlémě na stěně napsána: STVOŘITI 65 70 Svatý Augustýn die: „Nenie slušné nikterého stvo- řitele jedné Boha věřiti ani nazývati." Augustýn: „Ani dobří, ani zlí anjelé mohú býti stvo- řitelé které věci. Damascenus: „Ti, kteříž pravie, že anjelé jsú stvořitelé které věci, jsú usta otcě svého dábla, jenž lhář jest i otec " (t. činitel) jeho (t. hřiecha). Anselmus: „Sám Bóh stvořitel jest." Bernard v kázaní k Petrovi papežovi: „Tèlo Kristovo nerodí sě, neplodí sě, netvoří sě, ale v rukú kněž- skú spolu činí sě.“ Točíš, že Bóh svú mojcí, slovy svými, kteráž die kněz, K 142 75 činí, že v rukú kněžskú spolu bývá i tělo Kristovo i zpósob chleba; ale ani sě tu tělo Kristovo rodí, ani stvořuje, neb nepočíná sě znova, ač posvátně tu počne býti. Protož, kněže, měj na tom dosti, že jsa bez hřiechu smrtedlného, když mši slúžíš, obětuješ tělo Kristovo k Boží 80 chvále za lidské i za své hřiechy, jehož ty těla nemóžeš stvořiti, ale Pán Ježíš,« řka ta slova skrze tě: „To jest tělo mé,“ učiní, že chléb bude tělem jeho; též řka: „Tento kalich,“ to jest víno v kalichu, „jest krev má,“ učiní, že víno bude krev jeho. A jistě, kněže, dosti tobě jest, když 85 dóstojně jako věrný slúha obětuješ svému Spasiteli tu drahú 69
Strana 70
a dóstojnú obět, a čím pokornějie a s věčí žádostí, tiem dóstojnějie; a čím sě viece chlubíš, tiem sě viece tupíš a nejsi hoden obě tovati té oběti. K 143 KAPITULA DRUHÁ 90 Druhý blud jest o věření tento: že velé kněžie věřiti v Pan- nu Mariji, v svaté a v papeže, nerozumějíce, že jiné jest věřiti v kterú věc, jiné věřiti o té věci, a jiné věřiti té věci. U příkladě: Aj, jiné jest věřiti v Boha, jiné o Bohu, a jiné Bohu. V Boha věřiti jest, vieru maljíce Boha najviece milo- 95 vati; ale o Bohu věřiti jest, Písmo, jenž o něm jest, za pravé mieti; a pak Bohu věřiti jest, vše, což Bóh die, za pravdu mieti. Z toho máš, že ktož Boha najviece nemiluje, ten, ač všemu Písmu, že pravé jest, věří, však v Boha neb v Bóh nevěří. Tak věří dábel a každý křěsťan, kterýž jsa v hřieše 100 smrtedlném drží, že Písmo svaté jest pravé. Druhé máš z toho, že v nižádnú věc kromě Boha nemáme věřiti, protože nižádné věci kromě Boha nemáme najviece K144 milovati. A tak nemáme v Pannu Maří, matku Boží, věřiti, neb jie nemáme najviece milovati; ale máme o ní věřiti, že 105 ona, ostavši pannú čistú mocí Boží Boha, Ježíše Krista, nám k spasení jest urodila, a že ona po Pánu Ježíšovi jest jedna osoba zvláštnie, najdóstojnějšie i nad anjela každého, i nad každého apoštola, i nade všecky panny, mučedlníky i kněží; kromě toho, že cierkev svatá, jenž jest sbor všech 110 vyvolených k spasení, kteréhožto sboru Kristus jest hlava a Panna Maria úd, ta řku cierkev svatá, jenž jest chot Kris- tova zalíbená, jeho krví vykúpená, jenž v súdný den bude konečně vyčištěna, takže bude bez vrásky hřiecha smrtedl- ného i bez poškvrny hřiecha všednieho i bez každého ne- 115 dostatku tělestného v každém svém údě: ta žena, jenž také M 202 a 70
a dóstojnú obět, a čím pokornějie a s věčí žádostí, tiem dóstojnějie; a čím sě viece chlubíš, tiem sě viece tupíš a nejsi hoden obě tovati té oběti. K 143 KAPITULA DRUHÁ 90 Druhý blud jest o věření tento: že velé kněžie věřiti v Pan- nu Mariji, v svaté a v papeže, nerozumějíce, že jiné jest věřiti v kterú věc, jiné věřiti o té věci, a jiné věřiti té věci. U příkladě: Aj, jiné jest věřiti v Boha, jiné o Bohu, a jiné Bohu. V Boha věřiti jest, vieru maljíce Boha najviece milo- 95 vati; ale o Bohu věřiti jest, Písmo, jenž o něm jest, za pravé mieti; a pak Bohu věřiti jest, vše, což Bóh die, za pravdu mieti. Z toho máš, že ktož Boha najviece nemiluje, ten, ač všemu Písmu, že pravé jest, věří, však v Boha neb v Bóh nevěří. Tak věří dábel a každý křěsťan, kterýž jsa v hřieše 100 smrtedlném drží, že Písmo svaté jest pravé. Druhé máš z toho, že v nižádnú věc kromě Boha nemáme věřiti, protože nižádné věci kromě Boha nemáme najviece K144 milovati. A tak nemáme v Pannu Maří, matku Boží, věřiti, neb jie nemáme najviece milovati; ale máme o ní věřiti, že 105 ona, ostavši pannú čistú mocí Boží Boha, Ježíše Krista, nám k spasení jest urodila, a že ona po Pánu Ježíšovi jest jedna osoba zvláštnie, najdóstojnějšie i nad anjela každého, i nad každého apoštola, i nade všecky panny, mučedlníky i kněží; kromě toho, že cierkev svatá, jenž jest sbor všech 110 vyvolených k spasení, kteréhožto sboru Kristus jest hlava a Panna Maria úd, ta řku cierkev svatá, jenž jest chot Kris- tova zalíbená, jeho krví vykúpená, jenž v súdný den bude konečně vyčištěna, takže bude bez vrásky hřiecha smrtedl- ného i bez poškvrny hřiecha všednieho i bez každého ne- 115 dostatku tělestného v každém svém údě: ta žena, jenž také M 202 a 70
Strana 71
slove panna, protože tak ostane s Kristem na věky čistá, jest dóstojnějšie než Panna Maria; ale nižádný jiný člověk, kromě Ježíše, syna jejieho, nenie dóstojnější nežli velebná Matka Božie, bez niež nenie komu z nás spasenie. Aj, tak 120 máme o ní věřiti. A také máme jí věřiti, že což ona jest řekla, to jest pravda. Též věříme o svatém Petru Písmu, že jest byl křivý pří- sežník a že sě kál, Kristóv zákon konečně zachoval; a vě- říme, že což jest Duch svatý skrze něho mluvil, že to jest 125 pravda, a tak věříme jemu v tom; ale když jest sám od sebe lhal a křivě přisáhl, tomu nevěříme, neb toho za pravdu ne- máme, ale za lež. Též i o jiném svatém, i o papeži, povie-li nám pravdu, poznajíce ji, věříme jemu; pakli lež praví, tehdy nemáme jemu věřiti. A tak věříme o svatých a sva- 130 tým, ale nevěříme, aniž máme věřiti v svaté. A proto stojí v Betlémě takto psáno: K 145 VÉŘITI Augustýn svatý2) die: „Ne ihned, kto věří jemu (t. Kris- K 146 tovi), věří v něho; neb i ďáblové věřie jemu, ale nevěřie 135 v něho. Opět také o apoštoléch jeho řéci móžeme: Věříme Pavlovi, ale nevěříme v Pavla; věříme Petrovi, ale nevěříme v Petra'. Neb věříciemu (člověku) v něho (t. v Krista), jenž spravedliva činí hřiešného (odpúštie hřiechy), počtena bývá (věříciemu) jeho viera k spravedlnosti.3 Co jest tehdy 140 věřiti v něho? Věřiece milovati, věřiece jeho sě přídržeti, věřiece v něho jíti (prospievaním lásky) a údóm jeho sě vtěliti. Protož tatoť jest viera, jiežto od nás žádá Bóh." Béda svatý4 na to Písmo, ješto apoštol5 die: Vě- říciemu v něho, jenž spravedliva činí hřiešného," 145 takto die: „Jiné jest věřiti v Boha, jiné věřiti Bohu, jiné M 202b 71
slove panna, protože tak ostane s Kristem na věky čistá, jest dóstojnějšie než Panna Maria; ale nižádný jiný člověk, kromě Ježíše, syna jejieho, nenie dóstojnější nežli velebná Matka Božie, bez niež nenie komu z nás spasenie. Aj, tak 120 máme o ní věřiti. A také máme jí věřiti, že což ona jest řekla, to jest pravda. Též věříme o svatém Petru Písmu, že jest byl křivý pří- sežník a že sě kál, Kristóv zákon konečně zachoval; a vě- říme, že což jest Duch svatý skrze něho mluvil, že to jest 125 pravda, a tak věříme jemu v tom; ale když jest sám od sebe lhal a křivě přisáhl, tomu nevěříme, neb toho za pravdu ne- máme, ale za lež. Též i o jiném svatém, i o papeži, povie-li nám pravdu, poznajíce ji, věříme jemu; pakli lež praví, tehdy nemáme jemu věřiti. A tak věříme o svatých a sva- 130 tým, ale nevěříme, aniž máme věřiti v svaté. A proto stojí v Betlémě takto psáno: K 145 VÉŘITI Augustýn svatý2) die: „Ne ihned, kto věří jemu (t. Kris- K 146 tovi), věří v něho; neb i ďáblové věřie jemu, ale nevěřie 135 v něho. Opět také o apoštoléch jeho řéci móžeme: Věříme Pavlovi, ale nevěříme v Pavla; věříme Petrovi, ale nevěříme v Petra'. Neb věříciemu (člověku) v něho (t. v Krista), jenž spravedliva činí hřiešného (odpúštie hřiechy), počtena bývá (věříciemu) jeho viera k spravedlnosti.3 Co jest tehdy 140 věřiti v něho? Věřiece milovati, věřiece jeho sě přídržeti, věřiece v něho jíti (prospievaním lásky) a údóm jeho sě vtěliti. Protož tatoť jest viera, jiežto od nás žádá Bóh." Béda svatý4 na to Písmo, ješto apoštol5 die: Vě- říciemu v něho, jenž spravedliva činí hřiešného," 145 takto die: „Jiné jest věřiti v Boha, jiné věřiti Bohu, jiné M 202b 71
Strana 72
věřiti Boha: Věřiti v Boha jest věřiece milovati (žádostí), vě řiece v něho jíti (prospieváním), věřiece sě ho držeti K147 (do smrti milováním) a jeho údóm (t. svatým) sě vtěliti (s svatými býti). Věřiti Bohu jest věřiti, že jest to pravda, 150 co mluví (t. Bóh); to i zlí činie (t. věřie); a my věříme člo- věku (lecikterému), ale ne v člověka. Věřiti Boha jest věřiti, že on jest Bóh." Augustýn u výkladu“ na Věři v Bóh', na ten člá- nek Věři v Ducha svatého, svatú cierkev obecnú" 155 die: „Znamenáno má býti, že nemá býti věřeno v cierkev, poňavadž nenie (cierkev) Bohem, ale (t. jest) dóm Boži. Aj, takť světí pravie, že jedné v Boha máme věřiti. KAPITULA TŘĚTIE Třětí blud, o hřiechóv odpuštění, jest tento: že mnie 160 kněžie, aby na jich vóli bylo, komuž by kolivěk chtěli hřiechy odpustiti, aby byli odpuštěni, a komuž by nechtěli hřiechóv odpustiti, že by jemu nebylli odpuštěni; a tak chlubie sě mocí hřiechóv odpuštěnie, nerozumějíce té moci a nevědúce, že nemohú nižádnému hřiechóv odpustiti, 165 jedné ač jich želé a když mu Pán Bóh odpustí, ani jich mo- húce zadržěti, když jich hřiešný želé, jemuž je Pán Bóh odpustí, ač oni mnie, by mu je zadrželi proti Boží vóli a proti hřiešného želení. Protož mají sě kněžie naučiti, že odpuštěnie hřiechóv jest troje: 170 Jedno slove svémocné, to jest, když kto, svú mocí, a ne cizí, hřiechy odpúštie; a to na samého Boha slušie, jenž die skrze Isaiáše v XLIII. kapituled „Ját jsem ten, jenž shlazuji zlosti tvé.“ A to vědúce židé, řekli sú ve čtení KI4S 72
věřiti Boha: Věřiti v Boha jest věřiece milovati (žádostí), vě řiece v něho jíti (prospieváním), věřiece sě ho držeti K147 (do smrti milováním) a jeho údóm (t. svatým) sě vtěliti (s svatými býti). Věřiti Bohu jest věřiti, že jest to pravda, 150 co mluví (t. Bóh); to i zlí činie (t. věřie); a my věříme člo- věku (lecikterému), ale ne v člověka. Věřiti Boha jest věřiti, že on jest Bóh." Augustýn u výkladu“ na Věři v Bóh', na ten člá- nek Věři v Ducha svatého, svatú cierkev obecnú" 155 die: „Znamenáno má býti, že nemá býti věřeno v cierkev, poňavadž nenie (cierkev) Bohem, ale (t. jest) dóm Boži. Aj, takť světí pravie, že jedné v Boha máme věřiti. KAPITULA TŘĚTIE Třětí blud, o hřiechóv odpuštění, jest tento: že mnie 160 kněžie, aby na jich vóli bylo, komuž by kolivěk chtěli hřiechy odpustiti, aby byli odpuštěni, a komuž by nechtěli hřiechóv odpustiti, že by jemu nebylli odpuštěni; a tak chlubie sě mocí hřiechóv odpuštěnie, nerozumějíce té moci a nevědúce, že nemohú nižádnému hřiechóv odpustiti, 165 jedné ač jich želé a když mu Pán Bóh odpustí, ani jich mo- húce zadržěti, když jich hřiešný želé, jemuž je Pán Bóh odpustí, ač oni mnie, by mu je zadrželi proti Boží vóli a proti hřiešného želení. Protož mají sě kněžie naučiti, že odpuštěnie hřiechóv jest troje: 170 Jedno slove svémocné, to jest, když kto, svú mocí, a ne cizí, hřiechy odpúštie; a to na samého Boha slušie, jenž die skrze Isaiáše v XLIII. kapituled „Ját jsem ten, jenž shlazuji zlosti tvé.“ A to vědúce židé, řekli sú ve čtení KI4S 72
Strana 73
svatého Lukáše v V. kapitulee „Kto móž odpúštěti 175 hřiechy, jedné sám Bóh? Pak druhé odpuštěnie hřiechóv slove podsvémocné, to- věz pod svémocným najprvé; a to odpuštěnie hřiechóv příslušie Kristu jelikožto jest člověk, protože člověctvie K 149 jeho jest sjednáno s božstvím v jedné osobě, kteréžto člo- 1s0 věctvie bylo jest příčina prvá, jíž jest člověk každý vyvolený od zatracenie věčného vykúpen; neb Kristus, jsa pravým Bohem a pravým člověkem, jelikožto člověk práci, utrpenie, haněnie a smrt najohavnější a najukrutnější trpěl jest pro hřiechy náše. Protož dic svatý Isaiáš v LIII. kapitule 185 hlasem všech vyvolených: „Věru neduhy náše on jest trpěl a bolesti náše on jest nesl; a my mněli sme ho jako malo- mocného a bitého od Boha a poníže ného. A jistě on raněn jest pro zlosti náše, potřien jest pro hřiechy náše; pokánie pokoje našeho na něm a zsinalostí jeho uzdraveni jsme." Tak die svatý Isaiáš ukazuje, kterak milostivý Ježíš trpěl jest za ny a sňal náše hřiechy. A tak odpustil ] i odpúštie mocí podsvémocnú jelikožto člověk. Neb tu moc má božstvie, a tak od svaté Trojice, a té moci tak nemóž ni- žádný mieti kromě Krista člověka, jenž jest pravý Bóh 195 a pravý člověk; neb ktož by měl neb mohl mieti tu moc, tehdy by musil, jsa Bohem a člověkem, veden býti k smrti, jako beránek velmě jsa pokoren; o kterémžto beránku die svatý Jan Křstitels: „Aj, beránek Boží, aj, jenž snímá hřiechy světa. 200 Pak třětie odpuštěnie hřiechóv slove služebné, tověz, protože službú duchovní bývá to odpuštěnie hřiechóv, jakož službú křstu svatého neb kázaním svatým, radú dobrú, těla Božieho dávaním, modlitbú, zpovědí neb pří- kladem života svatého. A toto odpuštěnie hřiechóv bývá 205 od kněží a k nim příslušie, vedlé oné řeči Spasitele našeho 190 M 203 a K 150 73
svatého Lukáše v V. kapitulee „Kto móž odpúštěti 175 hřiechy, jedné sám Bóh? Pak druhé odpuštěnie hřiechóv slove podsvémocné, to- věz pod svémocným najprvé; a to odpuštěnie hřiechóv příslušie Kristu jelikožto jest člověk, protože člověctvie K 149 jeho jest sjednáno s božstvím v jedné osobě, kteréžto člo- 1s0 věctvie bylo jest příčina prvá, jíž jest člověk každý vyvolený od zatracenie věčného vykúpen; neb Kristus, jsa pravým Bohem a pravým člověkem, jelikožto člověk práci, utrpenie, haněnie a smrt najohavnější a najukrutnější trpěl jest pro hřiechy náše. Protož dic svatý Isaiáš v LIII. kapitule 185 hlasem všech vyvolených: „Věru neduhy náše on jest trpěl a bolesti náše on jest nesl; a my mněli sme ho jako malo- mocného a bitého od Boha a poníže ného. A jistě on raněn jest pro zlosti náše, potřien jest pro hřiechy náše; pokánie pokoje našeho na něm a zsinalostí jeho uzdraveni jsme." Tak die svatý Isaiáš ukazuje, kterak milostivý Ježíš trpěl jest za ny a sňal náše hřiechy. A tak odpustil ] i odpúštie mocí podsvémocnú jelikožto člověk. Neb tu moc má božstvie, a tak od svaté Trojice, a té moci tak nemóž ni- žádný mieti kromě Krista člověka, jenž jest pravý Bóh 195 a pravý člověk; neb ktož by měl neb mohl mieti tu moc, tehdy by musil, jsa Bohem a člověkem, veden býti k smrti, jako beránek velmě jsa pokoren; o kterémžto beránku die svatý Jan Křstitels: „Aj, beránek Boží, aj, jenž snímá hřiechy světa. 200 Pak třětie odpuštěnie hřiechóv slove služebné, tověz, protože službú duchovní bývá to odpuštěnie hřiechóv, jakož službú křstu svatého neb kázaním svatým, radú dobrú, těla Božieho dávaním, modlitbú, zpovědí neb pří- kladem života svatého. A toto odpuštěnie hřiechóv bývá 205 od kněží a k nim příslušie, vedlé oné řeči Spasitele našeho 190 M 203 a K 150 73
Strana 74
v XX. kapitule svatého Janah: „Vezměte Ducha K151 svatého: kterým odpustíte hřiechy, budú jim odpuštěni, a kterým zadržíte, budú zadržieni.“ A opět ve čtení svatého Matúše v XVIII. kapitulei „Věru pravi vám: 210 kteréž kolivěk (t. hřiechy) zaviežete na zemi, budú (t. hřie- chové) zavázáni i v nebi, a kteréž kolivěk rozviežete na zemi, budú rozvázáni i v nebi.“ A opět v XVI. kapitule sva- tého Matúšej die Kristus cierkvi svaté v Petrovi: „Tobě dám klíče (t. moc a uměnie) královstvie nebeského: což 215 kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a což kolivěk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Aj, již máš hřiechóv odpuštěnie: prvé svémocné, jenž na samého Boha slušie; druhé podsvémocné, jenž na samého Krista jelikožto člověka slušie; třětie služebné, jenž na 220 kněží slušie. A to třětie nemóž býti bez prvého a bez dru- hého. Protož die Spasitel v XV. kapitule svatého Janak: „Beze mne nic nemóžete I učiniti.“ A že Ježíš, Spasitel milostivý, jest pravý Bóh, protož má prvú moc, aby hřie- chy odpúštěl; a že také jest člověk, jenž jest trpěl pro náše hřiechy, protož má i druhú moc, jakožto najlepší kněz a slúha cierkvi svaté, jenž die v XX. kapitule svatého Matúše: „Syn člověka nepřišel jest, aby jemu slúžili, ale aby slúžil a dal svú duši na vykúpenie za mnohé.“ A ktož rozumie této řeči, ten móž lehcě Písmo sjednati a sváry 230 lidské rozlúčiti. Neb když die jeden, že kněžie mají moc, jíž mohú hřiechy odpustiti, to jest pravda, že mají moc třětí, služebnú; a když druhý die, že kněžie nemají moci od- púštěti hřiechóv, to jest pravda, že nemají moci svémocné ani podsvémocné; neb ani svú mocí hřiechóv odpúštějí jako 235 Bóh, ani sú za hřiechy světa umřěli jako Kristus. Pak ještě jest čtvrté odpuštěnie hřiechóv, k ně muž každý člověk, kterýž rozumu požívá, jest zavázán, takže má moc 225 K 152 М 203 b K 153 74
v XX. kapitule svatého Janah: „Vezměte Ducha K151 svatého: kterým odpustíte hřiechy, budú jim odpuštěni, a kterým zadržíte, budú zadržieni.“ A opět ve čtení svatého Matúše v XVIII. kapitulei „Věru pravi vám: 210 kteréž kolivěk (t. hřiechy) zaviežete na zemi, budú (t. hřie- chové) zavázáni i v nebi, a kteréž kolivěk rozviežete na zemi, budú rozvázáni i v nebi.“ A opět v XVI. kapitule sva- tého Matúšej die Kristus cierkvi svaté v Petrovi: „Tobě dám klíče (t. moc a uměnie) královstvie nebeského: což 215 kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a což kolivěk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Aj, již máš hřiechóv odpuštěnie: prvé svémocné, jenž na samého Boha slušie; druhé podsvémocné, jenž na samého Krista jelikožto člověka slušie; třětie služebné, jenž na 220 kněží slušie. A to třětie nemóž býti bez prvého a bez dru- hého. Protož die Spasitel v XV. kapitule svatého Janak: „Beze mne nic nemóžete I učiniti.“ A že Ježíš, Spasitel milostivý, jest pravý Bóh, protož má prvú moc, aby hřie- chy odpúštěl; a že také jest člověk, jenž jest trpěl pro náše hřiechy, protož má i druhú moc, jakožto najlepší kněz a slúha cierkvi svaté, jenž die v XX. kapitule svatého Matúše: „Syn člověka nepřišel jest, aby jemu slúžili, ale aby slúžil a dal svú duši na vykúpenie za mnohé.“ A ktož rozumie této řeči, ten móž lehcě Písmo sjednati a sváry 230 lidské rozlúčiti. Neb když die jeden, že kněžie mají moc, jíž mohú hřiechy odpustiti, to jest pravda, že mají moc třětí, služebnú; a když druhý die, že kněžie nemají moci od- púštěti hřiechóv, to jest pravda, že nemají moci svémocné ani podsvémocné; neb ani svú mocí hřiechóv odpúštějí jako 235 Bóh, ani sú za hřiechy světa umřěli jako Kristus. Pak ještě jest čtvrté odpuštěnie hřiechóv, k ně muž každý člověk, kterýž rozumu požívá, jest zavázán, takže má moc 225 K 152 М 203 b K 153 74
Strana 75
od Boha danú i přikázanú, aby odpustil hřiechy svým vinní- kóm. Neb die v VI. kapitule svatého Matúšem: „Od- 4o pustíte-li lidem hřiechy jich, odpustí také vám Otec ne- beský hřiechy vaše. Pakli neodpustíte lidem, aniž Otec váš odpustí vám hřiechóv vašich.“ Tuto řeč mluvil jest Spa- sitel, učivn učedlníky své i nás, kterak sě máme modliti, řiekajíce: „Odpusť nám náše viny, jakož i my odpúštieme 45 svým vinníkóm. A že kněžie blúdie, jakož řečeno jest, protož aby sě bludóv vystřiehli, o hřiechóv odpuštění v Betlémě stojí takto psáno: ODPUŠTĚNIE HŘIECHOV Svatý Augustýn" v kázaní obecném na ono čtenie 250 Prosieše Ježíše jeden zákonník,'8 na ono slovo Odpúštějí sě jie hřiechové mnozí', vykládaje do- vodí, že púhý člověk (t. jenž nenie Bohem) nemóž hřiechóv odpúštěti a že zákonník méně zlý byl jest, věřě Krista pú- hého člověka, jenž nemóž hřiechóv odpustiti, nežli kacieř, 255 jenž die, by on mohl člověku hřiechy odpustiti, i mluví tak- to: „Zákonník lepší (t. méně zlý) jest byl, neb když jest měl Krista za púhého člověka, nevěřieše, by mohli od člověka hřiechové odpuštěni býti. A protož lepší židóm nežli ka- cieřóm ukázal sě (zdál se) rozum. Neb židé řekli sú: Kto 260 jest tento, že také hřiechy odpúštie? Smie sobě to člověk přitáhnúti neb sobiti lžívě? Což die proti tomu zasě kacieř? Já odpúštiem, já čistím, já svata činím.' Odpověz jemu, ne já, ale Kristus: Ó člověče! Když já od židóv mnien sem člověkem (t. púhým, a ne Bohem), odpuštěnie hřiechóv by 265 ote mne mohlo býti, nemněli sú.' Protož ne já sobě, ale odpo vie tobě Kristus: Ó kacieři! Ty, jsa člověkem (t. pú- K 155 hým, a nejsa Bohem), dieš: Poď, ženo! Já tě spasím (t. spa- senu učiním). — Já když sem mnien člověkem (púhým), K 154 75
od Boha danú i přikázanú, aby odpustil hřiechy svým vinní- kóm. Neb die v VI. kapitule svatého Matúšem: „Od- 4o pustíte-li lidem hřiechy jich, odpustí také vám Otec ne- beský hřiechy vaše. Pakli neodpustíte lidem, aniž Otec váš odpustí vám hřiechóv vašich.“ Tuto řeč mluvil jest Spa- sitel, učivn učedlníky své i nás, kterak sě máme modliti, řiekajíce: „Odpusť nám náše viny, jakož i my odpúštieme 45 svým vinníkóm. A že kněžie blúdie, jakož řečeno jest, protož aby sě bludóv vystřiehli, o hřiechóv odpuštění v Betlémě stojí takto psáno: ODPUŠTĚNIE HŘIECHOV Svatý Augustýn" v kázaní obecném na ono čtenie 250 Prosieše Ježíše jeden zákonník,'8 na ono slovo Odpúštějí sě jie hřiechové mnozí', vykládaje do- vodí, že púhý člověk (t. jenž nenie Bohem) nemóž hřiechóv odpúštěti a že zákonník méně zlý byl jest, věřě Krista pú- hého člověka, jenž nemóž hřiechóv odpustiti, nežli kacieř, 255 jenž die, by on mohl člověku hřiechy odpustiti, i mluví tak- to: „Zákonník lepší (t. méně zlý) jest byl, neb když jest měl Krista za púhého člověka, nevěřieše, by mohli od člověka hřiechové odpuštěni býti. A protož lepší židóm nežli ka- cieřóm ukázal sě (zdál se) rozum. Neb židé řekli sú: Kto 260 jest tento, že také hřiechy odpúštie? Smie sobě to člověk přitáhnúti neb sobiti lžívě? Což die proti tomu zasě kacieř? Já odpúštiem, já čistím, já svata činím.' Odpověz jemu, ne já, ale Kristus: Ó člověče! Když já od židóv mnien sem člověkem (t. púhým, a ne Bohem), odpuštěnie hřiechóv by 265 ote mne mohlo býti, nemněli sú.' Protož ne já sobě, ale odpo vie tobě Kristus: Ó kacieři! Ty, jsa člověkem (t. pú- K 155 hým, a nejsa Bohem), dieš: Poď, ženo! Já tě spasím (t. spa- senu učiním). — Já když sem mnien člověkem (púhým), K 154 75
Strana 76
řekl jsem: Jdi, ženo! Viera tvá tě spasila'10 (neb spasenu 270 učinila). Odpoviedají, nevědúce, jakož die Apoštol,11 ani co mluvie, ani o čem jistie'; odpoviedají a řkú: Neodpúště- jí-li lidé hřiechóv, lež jest, což die Kristus12: Což rozviežete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.' Neviete, proč to řečeno jest? Měl jest dáti Pán (Kristus) lidem Ducha svatého, a od 275 toho Ducha svatého svým věrným odpuštěnie hřiechóv, ne zaslúžením lidským chtěl jest rozuměti, by měli hřiechové odpuštěni býti. Neb co jsi, člověče, jedné neduživý? A po- třěbuje sám zdravie, chceš mi býti lékařem? Se mnú hledaj lékarstvie! A aby to zřětedlnějie ukázal Pán (Kristus), že 280 od Ducha svatého, kteréhož jest dal učedlníkóm ] svým, od- púštějí sě hřiechy, ne zaslúženími lidskými, v jednom miestě takto die:13 Vezměte Ducha svatého'. Ihned jest přidal:14 Ač komu odpustíte hřiechy, odpuštějí sě jemu', to jest, Duch svatý odpúštie, ne vy.“ To Augustýn. 285 Augustýn:15 „Neodjímá hřiechóv jedné sám Kristus, jenž jest beránek Boží, snímající hřiechy světa.“ Jeronými7 na čtenie svatého Matúše v XVI. ka- pitule na ono slovo Tobě dám klíče královstvie nebeského',18 takto die: „V tomto miestě (Písma Kris- 290 tova) biskupové a kněžie nerozumějíce, něco zachvacují pýchy zákonníkóv, kteří neb mnějí potupiti nevinné neb rozvázati sě domnievají vinné, ano přěd Bohem ne súd kněžský, ale hřiešných žijvot sě hledá (t. Bóh hledí ne k súdu kněžskému, ale k životu hřiešníkóv, že želejí-li, 295 tehdy odpustí; neželejí-li, neodpustí). Čteme v Levitiku o malomocných, tu kdež přikázáno bylo ukázati sě knězi, že měli-li by malomocenstvie, aby tehdy od kněží nečisti by byli (t. ukázáni): ne by kněžie malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost (uměnie ku poznání) malomocného 300 (člověka) a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest. K 156 M 204 a K 157 76
řekl jsem: Jdi, ženo! Viera tvá tě spasila'10 (neb spasenu 270 učinila). Odpoviedají, nevědúce, jakož die Apoštol,11 ani co mluvie, ani o čem jistie'; odpoviedají a řkú: Neodpúště- jí-li lidé hřiechóv, lež jest, což die Kristus12: Což rozviežete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.' Neviete, proč to řečeno jest? Měl jest dáti Pán (Kristus) lidem Ducha svatého, a od 275 toho Ducha svatého svým věrným odpuštěnie hřiechóv, ne zaslúžením lidským chtěl jest rozuměti, by měli hřiechové odpuštěni býti. Neb co jsi, člověče, jedné neduživý? A po- třěbuje sám zdravie, chceš mi býti lékařem? Se mnú hledaj lékarstvie! A aby to zřětedlnějie ukázal Pán (Kristus), že 280 od Ducha svatého, kteréhož jest dal učedlníkóm ] svým, od- púštějí sě hřiechy, ne zaslúženími lidskými, v jednom miestě takto die:13 Vezměte Ducha svatého'. Ihned jest přidal:14 Ač komu odpustíte hřiechy, odpuštějí sě jemu', to jest, Duch svatý odpúštie, ne vy.“ To Augustýn. 285 Augustýn:15 „Neodjímá hřiechóv jedné sám Kristus, jenž jest beránek Boží, snímající hřiechy světa.“ Jeronými7 na čtenie svatého Matúše v XVI. ka- pitule na ono slovo Tobě dám klíče královstvie nebeského',18 takto die: „V tomto miestě (Písma Kris- 290 tova) biskupové a kněžie nerozumějíce, něco zachvacují pýchy zákonníkóv, kteří neb mnějí potupiti nevinné neb rozvázati sě domnievají vinné, ano přěd Bohem ne súd kněžský, ale hřiešných žijvot sě hledá (t. Bóh hledí ne k súdu kněžskému, ale k životu hřiešníkóv, že želejí-li, 295 tehdy odpustí; neželejí-li, neodpustí). Čteme v Levitiku o malomocných, tu kdež přikázáno bylo ukázati sě knězi, že měli-li by malomocenstvie, aby tehdy od kněží nečisti by byli (t. ukázáni): ne by kněžie malomocné činili a nečisté, ale aby měli známost (uměnie ku poznání) malomocného 300 (člověka) a mohli rozeznati, který čistý a který nečistý jest. K 156 M 204 a K 157 76
Strana 77
Protož jako tam (v Zákoně Starém) kněz malomocného činí (ukazuje) nečistého, takéž i tuto (v Novém Zákoně) svazuje (vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) biskup neb kněz: ne ty, kteříž nevinní jsú (svazuje) neb vinní (rozva- 305 zuje), ale z úřadu svého, když hřiechóv (hřiešníkóv) slyší rozličnost, vie (t. má věděti z Písma), který (člověk) roz- K 158 vázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným. Z této řeči Mistr hlubokých smyslóvi takto zavierá (t. řeč), řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Bóh 310 cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy súdí (t. nesúdí Bóh po kněžích a po sbořiech, jenž bývají zklamáni), ale Bóh vždy súdí podlé pravdy, i v ódpuštění “ vin i v zadržení." Ambrož2° die takto: „Slovo Božie - tověz Kristus — 315 odpúštie hřiechy, ale kněz jest súdcě. Kněz) úřad svój vydává, ale ne mocí (t. svú) práv činí (hřiechóv odpúštie), točíš, podlé Výklada, nemá moci odpuštěnie viny ani pokuty (t. muky) věčné, ale službu (t. má úřad) ohlašovánie (t. aby ohlašoval).“ Opět tudiež psáno jest: „Ten sám 320 hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest. Tato všecka řeč za loženie má v tomto slově Božiem, K 159 v XLIII. kapitule svatého Isaiáše:21 „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské. A k tomu Mistr hlubokých smyslóv22 die: „Z Písma 325 (t. svatého) zdrávě (t. dobře) smysliti (t. rozuměti) a řéci móžem, že sám Bóh hřiechy odpúštie a zadržuje. Avšak cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) dal jest moc svazo- vánie i rozvazovánie (t. že mají moc svázati i rozvázati). Ale jinák on (Bóh) svazuje a rozvazuje, a jinák cierkev; neb on 330 toliko svú mocí odpúštie hřiechy, že i duši čistí od vnitřnie poškvrny i od viny (od dluhu) věčné smrti rozvazuje.“ To mistr (t. die). A vykládá: „Kterým (lidem) odpustíte 71
Protož jako tam (v Zákoně Starém) kněz malomocného činí (ukazuje) nečistého, takéž i tuto (v Novém Zákoně) svazuje (vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) biskup neb kněz: ne ty, kteříž nevinní jsú (svazuje) neb vinní (rozva- 305 zuje), ale z úřadu svého, když hřiechóv (hřiešníkóv) slyší rozličnost, vie (t. má věděti z Písma), který (člověk) roz- K 158 vázán má býti a který svázán.“ To die svatý Jeroným. Z této řeči Mistr hlubokých smyslóvi takto zavierá (t. řeč), řka: „Teď zjevně ukazuje sě, že nenásleduje Bóh 310 cierkve súda, kterážto zklamáním a znepoznáním druhdy súdí (t. nesúdí Bóh po kněžích a po sbořiech, jenž bývají zklamáni), ale Bóh vždy súdí podlé pravdy, i v ódpuštění “ vin i v zadržení." Ambrož2° die takto: „Slovo Božie - tověz Kristus — 315 odpúštie hřiechy, ale kněz jest súdcě. Kněz) úřad svój vydává, ale ne mocí (t. svú) práv činí (hřiechóv odpúštie), točíš, podlé Výklada, nemá moci odpuštěnie viny ani pokuty (t. muky) věčné, ale službu (t. má úřad) ohlašovánie (t. aby ohlašoval).“ Opět tudiež psáno jest: „Ten sám 320 hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřěl jest. Tato všecka řeč za loženie má v tomto slově Božiem, K 159 v XLIII. kapitule svatého Isaiáše:21 „Já sám shlazuji nepravosti a hřiechy lidské. A k tomu Mistr hlubokých smyslóv22 die: „Z Písma 325 (t. svatého) zdrávě (t. dobře) smysliti (t. rozuměti) a řéci móžem, že sám Bóh hřiechy odpúštie a zadržuje. Avšak cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) dal jest moc svazo- vánie i rozvazovánie (t. že mají moc svázati i rozvázati). Ale jinák on (Bóh) svazuje a rozvazuje, a jinák cierkev; neb on 330 toliko svú mocí odpúštie hřiechy, že i duši čistí od vnitřnie poškvrny i od viny (od dluhu) věčné smrti rozvazuje.“ To mistr (t. die). A vykládá: „Kterým (lidem) odpustíte 71
Strana 78
hřiechy - točíš odpuštěny zjevíte (ohlásíte) - odpůštějí sě jim (t. od Boha); a kterých (lidí) zadržíte - točíš zadrženy 335 zjevíte (ohlásíte), nepobluzujíce — zadržieni sú jim. Aj, takť stojí na stěně] v Betlémě pro výstrahu bludóv, K 160 aby lidé věděli, že nenie na vóli kněžské, aby hřiechy, ko- muž kolivek chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na vóli a na moci [ Božské, na moci Krista člověka a na skrúšení M 2646 340 neb zatvrzení člověka v jeho duši, takže má-li hřiešník pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Bóh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sě má káti, a má jemu takto zjeviti neb povědieti: Aj, milý bratře, 345 poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřěšiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, žeť jest je odpustil, od- puštěniť jsú tobě hřieši: budiž dobřě živ, neroď viece hřěšiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutcích až do smrti.' 350 KAPITULA ČTVRTÁ Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, V by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv K 161 a jiných vládařóv duchovních i světských, ve všem poslú- chati, což přikáží, buď zle neb dobře. A toho sě zvláště 355 kněžie chápají, nechtiece srozuměti, že všelikú zlost Bóh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost - tověz hřiech - nikoli nemá toho učiniti. Neb má viece poslúchati Pána Boha než kterého člověka v tomto světě. 360 Dále má věděti, že poňavadž všickni skutkové náši mají býti k Boží chvále a k prospěchu spasenie našeho, protož nemá nižádný poslúchati kterého člověka, jedné v tom, což 78
hřiechy - točíš odpuštěny zjevíte (ohlásíte) - odpůštějí sě jim (t. od Boha); a kterých (lidí) zadržíte - točíš zadrženy 335 zjevíte (ohlásíte), nepobluzujíce — zadržieni sú jim. Aj, takť stojí na stěně] v Betlémě pro výstrahu bludóv, K 160 aby lidé věděli, že nenie na vóli kněžské, aby hřiechy, ko- muž kolivek chtie, odpustili neb zadrželi. Neb to jest na vóli a na moci [ Božské, na moci Krista člověka a na skrúšení M 2646 340 neb zatvrzení člověka v jeho duši, takže má-li hřiešník pravú plnú žalost na své hřiechy, že jest jimi Pána Boha rozhněval, tehdy Pán Bóh zaslúžením Ježíše Krista odpustil jest jemu ty hřiechy. A kněz má raditi jemu, kterak sě má káti, a má jemu takto zjeviti neb povědieti: Aj, milý bratře, 345 poňavadž želéš srdečně hřiechóv a již nechceš viece hřěšiti a ufáš milosrdnému Spasiteli, žeť jest je odpustil, od- puštěniť jsú tobě hřieši: budiž dobřě živ, neroď viece hřěšiti a kaj sě statečně, prospievaje v dobrých skutcích až do smrti.' 350 KAPITULA ČTVRTÁ Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, V by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv K 161 a jiných vládařóv duchovních i světských, ve všem poslú- chati, což přikáží, buď zle neb dobře. A toho sě zvláště 355 kněžie chápají, nechtiece srozuměti, že všelikú zlost Bóh jest zapověděl a že on jest najvyšší pán. Protož když který kolivěk člověk přikáže komu, aby učinil kterú zlost - tověz hřiech - nikoli nemá toho učiniti. Neb má viece poslúchati Pána Boha než kterého člověka v tomto světě. 360 Dále má věděti, že poňavadž všickni skutkové náši mají býti k Boží chvále a k prospěchu spasenie našeho, protož nemá nižádný poslúchati kterého člověka, jedné v tom, což 78
Strana 79
sě chýlí k Božiemu přikázaní, k jeho radě a k jeho chvále. A tak jakž by kolivěk znamenal člověk, že by jemu prelát 365 neb pán neb otec přikázal co, jenž by bylo proti jeho (Bo- žiemu) přikázaní neb I proti jeho radě a chvále, tak ihned K 162 nemá ho v tom poslúchati. Neb viece má vážiti Božie při- kázanie a radu Boží než přikázanie člověčie. A diem radu Boží', když by znamenal, že by Duchem 370 Božím k té radě byl napomenut a měl by hnutie veliké. U příkladě: kdyby Kateřině přikázal papež i otec i mátě, aby muže pojala, a ona znamenala by darem Božím, že pa- nenstvie svaté jest velikého dóstojenstvie a že má příchyl- nost velikú, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že jest 375 rada Božie k němu těm, kterýmž ráčí Pán Bóh dáti, ta majíc panna Kateřina poznánie a hnutie, má neposlúchati i papeže i otcě i mateře v tom, že jí velé muže pojieti. Též velé-li Dorotě, aby pannú ostala do smrti, a ona znamená na sobě příchylnost velikú i k manželství a pokušenie veliká, má K 163 3so jich v tom neposlúchati. Neb i panenstvie i manželstvie jest na vóli panny. Též móž býti řečeno i o vdově. Též brání-li papež kázati v kaplách slova Božieho, brání-li mši slúžiti kněžím, jenž umějí kázati a žádost dobrú mají, aby slúžili, jsúce dobřě živi, nemají ho v tom poslúchati; 385 neb sě to protiví i přikázaní i radě i chvále Boží. A tak M 205 a někdy jest dobré neposlúchati prelátóv a svých starších. A proto v Betlémě stojí na stěně takto psáno: POSLUŠENSTVIE Augustýn23 praví: „Ne vždy jest zlé neposlúchati přiká- 390 zanie vyššieho. Neb když pán přikáže ty věci, jenž Bohu sú protivné, tehdy nemá jeho poslúcháno býti. Jeroným24 die: „Přikáže-li pán co, ješto proti svatému Písmu nenie, poddán buď slúha pánu. Pakli co protivného K 164 79
sě chýlí k Božiemu přikázaní, k jeho radě a k jeho chvále. A tak jakž by kolivěk znamenal člověk, že by jemu prelát 365 neb pán neb otec přikázal co, jenž by bylo proti jeho (Bo- žiemu) přikázaní neb I proti jeho radě a chvále, tak ihned K 162 nemá ho v tom poslúchati. Neb viece má vážiti Božie při- kázanie a radu Boží než přikázanie člověčie. A diem radu Boží', když by znamenal, že by Duchem 370 Božím k té radě byl napomenut a měl by hnutie veliké. U příkladě: kdyby Kateřině přikázal papež i otec i mátě, aby muže pojala, a ona znamenala by darem Božím, že pa- nenstvie svaté jest velikého dóstojenstvie a že má příchyl- nost velikú, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že jest 375 rada Božie k němu těm, kterýmž ráčí Pán Bóh dáti, ta majíc panna Kateřina poznánie a hnutie, má neposlúchati i papeže i otcě i mateře v tom, že jí velé muže pojieti. Též velé-li Dorotě, aby pannú ostala do smrti, a ona znamená na sobě příchylnost velikú i k manželství a pokušenie veliká, má K 163 3so jich v tom neposlúchati. Neb i panenstvie i manželstvie jest na vóli panny. Též móž býti řečeno i o vdově. Též brání-li papež kázati v kaplách slova Božieho, brání-li mši slúžiti kněžím, jenž umějí kázati a žádost dobrú mají, aby slúžili, jsúce dobřě živi, nemají ho v tom poslúchati; 385 neb sě to protiví i přikázaní i radě i chvále Boží. A tak M 205 a někdy jest dobré neposlúchati prelátóv a svých starších. A proto v Betlémě stojí na stěně takto psáno: POSLUŠENSTVIE Augustýn23 praví: „Ne vždy jest zlé neposlúchati přiká- 390 zanie vyššieho. Neb když pán přikáže ty věci, jenž Bohu sú protivné, tehdy nemá jeho poslúcháno býti. Jeroným24 die: „Přikáže-li pán co, ješto proti svatému Písmu nenie, poddán buď slúha pánu. Pakli co protivného K 164 79
Strana 80
přikazuje, viece poslúchaj (člověk) Pána (Boha) ducha (duše 395 své) nežli pána těla.“ A málo dolejie die: „Jest-li dobré to, což ciesař přikazuje, učiň vóli jeho. Pakli jest zlé, od- pověz: »Musí viece poslušno býti Boha než lidí. A též (t. jest) i o sluhách ku pánu, i o ženách k mužóm, i o dětech k otcóm, že v těch věcech toliko dlužni jsú poddáni býti 400 pánóm pravým, otcóm a materám, kteréž proti Božím při- kázaním nejsú. Rehoř svatý:25 „Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece, nežli slušie, byli poddáni tak, aby hřiechóv jich ctíti připuzeni nebyli, když by chtěli viece, než slušie, lidem 405 poddáni býti. Týž Řehoř26 die: „Avšak vědieno má býti, že poslušen- stvím nikdy nemá zlé učiněno býti.“ Krisostomus, [ svatý Jan Zlatoustý,28 tieže takto: K 165 „Což tehdy, die někto, když by prelát byl zlý? I zdali také 410 poslúchati budeme zlostného? Kterak dieš? Ó jistě věz, v při viery varuj sě ho a vystřiehaj sě, netoliko by člověk byl, ale také by anjel s nebe sstúpil.“ To svatý Jan. Svatý Isiodorus29 die takto: „Když by ten, jenž vládne, učinil což kolivěk, což od Pána (t. Boha) zapově- 415 dieno jest, aneb kázal by učiniti, aneb, což psáno jest, po- minul by neb pominúti přikázal by, svatého Pavla odsú- zenie vydáno má býti jemu, jenž die:30 Také ač bychom my (t. apoštolé) neb anjel s nebe sstúpil i kázal vám jinák, pro- kletý buď.““ A dále die: „Ač kto brání vám toho, což od 420 Pána (Boha) přikázáno jest, neb opět přikazuje činiti to, což Pán činiti brání, vysvatečený (t. ohavný neb zlořečený) buď všem těm, kteříž milují Pána.“ A dále die: „Ten, kterýž vládne, když mimo vóli Boží neb mimo to, což v Písmě svatém zjevně přikázáno jest, die co neb přikazuje, jakožto 425 křivý svědek Boží aneb jako svatokrádcě jmien bud. K 166 80
přikazuje, viece poslúchaj (člověk) Pána (Boha) ducha (duše 395 své) nežli pána těla.“ A málo dolejie die: „Jest-li dobré to, což ciesař přikazuje, učiň vóli jeho. Pakli jest zlé, od- pověz: »Musí viece poslušno býti Boha než lidí. A též (t. jest) i o sluhách ku pánu, i o ženách k mužóm, i o dětech k otcóm, že v těch věcech toliko dlužni jsú poddáni býti 400 pánóm pravým, otcóm a materám, kteréž proti Božím při- kázaním nejsú. Rehoř svatý:25 „Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece, nežli slušie, byli poddáni tak, aby hřiechóv jich ctíti připuzeni nebyli, když by chtěli viece, než slušie, lidem 405 poddáni býti. Týž Řehoř26 die: „Avšak vědieno má býti, že poslušen- stvím nikdy nemá zlé učiněno býti.“ Krisostomus, [ svatý Jan Zlatoustý,28 tieže takto: K 165 „Což tehdy, die někto, když by prelát byl zlý? I zdali také 410 poslúchati budeme zlostného? Kterak dieš? Ó jistě věz, v při viery varuj sě ho a vystřiehaj sě, netoliko by člověk byl, ale také by anjel s nebe sstúpil.“ To svatý Jan. Svatý Isiodorus29 die takto: „Když by ten, jenž vládne, učinil což kolivěk, což od Pána (t. Boha) zapově- 415 dieno jest, aneb kázal by učiniti, aneb, což psáno jest, po- minul by neb pominúti přikázal by, svatého Pavla odsú- zenie vydáno má býti jemu, jenž die:30 Také ač bychom my (t. apoštolé) neb anjel s nebe sstúpil i kázal vám jinák, pro- kletý buď.““ A dále die: „Ač kto brání vám toho, což od 420 Pána (Boha) přikázáno jest, neb opět přikazuje činiti to, což Pán činiti brání, vysvatečený (t. ohavný neb zlořečený) buď všem těm, kteříž milují Pána.“ A dále die: „Ten, kterýž vládne, když mimo vóli Boží neb mimo to, což v Písmě svatém zjevně přikázáno jest, die co neb přikazuje, jakožto 425 křivý svědek Boží aneb jako svatokrádcě jmien bud. K 166 80
Strana 81
Svatý Bernard31 die: „Učiniti zlé což kolivěk ač při- kazuje (t. vládař), zjevné jest, že nenie to poslušenstvie, ale ovšem neposlušenstvie." To Bernard. Pak v Duchovniem ustavení2 jest takto psáno: 430 „Proti řádu a v neslušných věcech nižádný nenie dlužen, aby poslúchal. Opět33.31 psáno jest: „V nespravedlivém přikázaní pre- látově nemá poslušenstvie držieno býti." Opět35 psáno jest: „Z spravedlivé příčiny hodné jest M 205b 435 neposlúchati přikázanie papežova." Tyto řeči s vrchu psané mají založenie v zákoně Božiem. K 167 Najprvé v druhých knihách Mojžiešových v XXIII. kapitule:36 „Nebudeš následovati zástupa k účinku zlému, ani v súdě mnohých (lidí) přivolíš k vydání súda (t. k odsú- " 440 zení), aby od pravdy nepoblúdil. A v pátých knihách Mojžiešových v IIII. kapi- tule:37 „Nepřidáte k slovu, kteréž vám mluvím, ani ujmete od něho. Ostřiehajte přikázanie Pána Boha svého, kteráž já přikazuji vám. 445 Opět v těch knihách, v XXIIII. kapitule38: „Činiti budeš, což kolivěk naučie tě kněžie z Levi (tak řečeného) pokolenie, podlé toho, což sem já přikázal jim, a naplň pilně. A v proroctví Ezechiele v XX. kapitule3 die Pán 150 Bóh: „V přikázaních (zlých) otcóv svých neroďte choditi, ani súdóv jich ostřiehajte, ani sě v modlách jich poškvrňuj- te: ját sem Pán Bóh váš, v přikázaních mých choďte! a K168 súdóv mých ostřichajte a ty čiňte. A ve čtení svatého Matúše v XV. kapitu le 10-41 Pán 455 Ježíš řekl jest k mistróm a k zákonníkóm: „Proč i vy přě- stupujete přikázanie Božie pro ustavenie váše (svá), učiece učenie a přikázanie lidská?“ 6 Betlemské texty 81
Svatý Bernard31 die: „Učiniti zlé což kolivěk ač při- kazuje (t. vládař), zjevné jest, že nenie to poslušenstvie, ale ovšem neposlušenstvie." To Bernard. Pak v Duchovniem ustavení2 jest takto psáno: 430 „Proti řádu a v neslušných věcech nižádný nenie dlužen, aby poslúchal. Opět33.31 psáno jest: „V nespravedlivém přikázaní pre- látově nemá poslušenstvie držieno býti." Opět35 psáno jest: „Z spravedlivé příčiny hodné jest M 205b 435 neposlúchati přikázanie papežova." Tyto řeči s vrchu psané mají založenie v zákoně Božiem. K 167 Najprvé v druhých knihách Mojžiešových v XXIII. kapitule:36 „Nebudeš následovati zástupa k účinku zlému, ani v súdě mnohých (lidí) přivolíš k vydání súda (t. k odsú- " 440 zení), aby od pravdy nepoblúdil. A v pátých knihách Mojžiešových v IIII. kapi- tule:37 „Nepřidáte k slovu, kteréž vám mluvím, ani ujmete od něho. Ostřiehajte přikázanie Pána Boha svého, kteráž já přikazuji vám. 445 Opět v těch knihách, v XXIIII. kapitule38: „Činiti budeš, což kolivěk naučie tě kněžie z Levi (tak řečeného) pokolenie, podlé toho, což sem já přikázal jim, a naplň pilně. A v proroctví Ezechiele v XX. kapitule3 die Pán 150 Bóh: „V přikázaních (zlých) otcóv svých neroďte choditi, ani súdóv jich ostřiehajte, ani sě v modlách jich poškvrňuj- te: ját sem Pán Bóh váš, v přikázaních mých choďte! a K168 súdóv mých ostřichajte a ty čiňte. A ve čtení svatého Matúše v XV. kapitu le 10-41 Pán 455 Ježíš řekl jest k mistróm a k zákonníkóm: „Proč i vy přě- stupujete přikázanie Božie pro ustavenie váše (svá), učiece učenie a přikázanie lidská?“ 6 Betlemské texty 81
Strana 82
A opět ve čtení svatého Matúše v XXIII. kapi- tule42 die Kristus: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři 460 a zákonníci. Protož vše, což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, ale podlé jich skutkóv neroďte činiti." A k témuž Výklad na ono slovo Poslúchajte vyš- ších svých',44 die: „Poslúcháno má býti vyšších a kaza- telóv, jelikožto učenie a nravi jich světí a věrní sú (t. k vieře 465 slušejí). Pakli od cěsty upřiemosti (t. vyšší) poblúdie, ne- čiňme, což oni činie, ale což rozkazují, jedné leč by v učení poblúdili. A protož Pán (Ježíš) die: 'Což pravie, čiňte; ale " což činie, nerođte činiti'. A svatý Augustýn v kázaní45 na ono slovo čtenie 470 svatého] Jana Já jsem pastýř dobrý' 46 die: „Sediece K 169 zajisté na stolici Mojžiešově, zákonu Božiemu učie, a tak Bóh skrze ně učí; pakli své (nálezky) oni budú chtieti učiti, neroďte slyšeti, neroďte činiti: neb jistě tací svých (t. pó- žitkóv) hledají, ne těch věcí, jenž jsú Jezukristovy. A v Skutciech apoštolských v IIII. kapitule47 psáno stojí, že „kniežata a starší z lidu a mistři a Annáš, knieže kněžské, a Kaifáš a Jan a Alexander a kolikož koli z pokolenie kněžského jich bieše, přikázali sú apoštolóm, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jméno Ježíšovo. Tehdy 480 Petr a Jan řekli sú k nim: Jest-li to spravedlivé přěd Bo- hem vás viece poslúchati než Boha, suďte; nebť nemóžeme " toho, což sme viděli a slyšeli, nemluviti'. Opět tudiež v V. kapitule48 Petr a jiní apoštolé těm jistým řekli sú: „Poslušno musí býti Boha viece než lidí. 485 Aj, takť stojí psáno v Betlémě, k naučení dobrému, že nemají lidé poslúchati svých prelátóv neb vyšších, jedné v dobrých přikázaních. 475 M 206 a K 170 S2
A opět ve čtení svatého Matúše v XXIII. kapi- tule42 die Kristus: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři 460 a zákonníci. Protož vše, což koli vám řkú, zachovajte a čiňte, ale podlé jich skutkóv neroďte činiti." A k témuž Výklad na ono slovo Poslúchajte vyš- ších svých',44 die: „Poslúcháno má býti vyšších a kaza- telóv, jelikožto učenie a nravi jich světí a věrní sú (t. k vieře 465 slušejí). Pakli od cěsty upřiemosti (t. vyšší) poblúdie, ne- čiňme, což oni činie, ale což rozkazují, jedné leč by v učení poblúdili. A protož Pán (Ježíš) die: 'Což pravie, čiňte; ale " což činie, nerođte činiti'. A svatý Augustýn v kázaní45 na ono slovo čtenie 470 svatého] Jana Já jsem pastýř dobrý' 46 die: „Sediece K 169 zajisté na stolici Mojžiešově, zákonu Božiemu učie, a tak Bóh skrze ně učí; pakli své (nálezky) oni budú chtieti učiti, neroďte slyšeti, neroďte činiti: neb jistě tací svých (t. pó- žitkóv) hledají, ne těch věcí, jenž jsú Jezukristovy. A v Skutciech apoštolských v IIII. kapitule47 psáno stojí, že „kniežata a starší z lidu a mistři a Annáš, knieže kněžské, a Kaifáš a Jan a Alexander a kolikož koli z pokolenie kněžského jich bieše, přikázali sú apoštolóm, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jméno Ježíšovo. Tehdy 480 Petr a Jan řekli sú k nim: Jest-li to spravedlivé přěd Bo- hem vás viece poslúchati než Boha, suďte; nebť nemóžeme " toho, což sme viděli a slyšeli, nemluviti'. Opět tudiež v V. kapitule48 Petr a jiní apoštolé těm jistým řekli sú: „Poslušno musí býti Boha viece než lidí. 485 Aj, takť stojí psáno v Betlémě, k naučení dobrému, že nemají lidé poslúchati svých prelátóv neb vyšších, jedné v dobrých přikázaních. 475 M 206 a K 170 S2
Strana 83
KAPITULA PÁTA Pátý blud, o kletbě, jest tento: že mnějí kněžie a lid učie, 90 že každá jich kletba škodí tomu člověku, jehož oni klnú. Ale že nenie tak, vědieno má býti, co jest kletba; druhé, proč má býti; a třětie, kterak má býti. Věziž najprvé, že kletba jest zlořečenie a vyobcovánie. A to jest dvoje: jedno spravedlivé a druhé nespravedlivé. 495 Spravedlivé jest, když Bóh neb člověk z úřadu a řádem zlo- řečí člověka, a pro hřiech smrtedlný, zjevný, po napomenutí ohlásí hřiešníka v lidu, aby s ním neobcovali, dokud hřiecha smrtedlného neodstúpí. A tak slove 'kletba', to jest zloře- čenie, proto, že zlý člověk nazván jest od Boha zlým, pro- 500 tože nedrží jeho přikázanie; ale slove proto vyobcovánie', že člověk zlý pro hřiech smrtedlný jest z obcě svaté vy- vržený, takže v tu dobu, dokud jest v hřieše smrtedlném, nenie milostí svatý mezi svatými a nepožívá zaslúženie cierkvi svaté v tu dobu, neb jest smrtedlným hřiechem od 305 Boha a od sboru svatého časně odlúčen. A tak každý smrtedlný hřiešník jest v té kletbě Boží, jenž sám zlořečí smrtedlného hřiešníka, řka v pátých knihách Moj- žiešových v XXVIII. kapituleo: „Nebudeš-li chtieti slyšeti hlasu Pána Boha svého, aby ostřiehal a činil všecka s10 přikázanie jeho, přídú na tě všecka zlořečenie tato a za- chvátie tě. Zlořečený budeš v městě, zlořečený na rolí. Zlořečená stodola tvá a zlořečené všecko nádobie tvé. Zlořečený plod břicha tvého i plod země tvé, stáda volóv tvých a stáda ovec tvých. Zlořečený budeš vycházěje a zlo- 515 řečený budeš vcházěje.“ Aj, takť jest položeno zlořečenie K 172 neb prokletie od Boha. A opět die David v psalmě CXVIIIP: „Zlořečení, kteří odchylují sě od přikázaní tvých.“ A tak řiekají kněžie každý den na priměs a K 171 83
KAPITULA PÁTA Pátý blud, o kletbě, jest tento: že mnějí kněžie a lid učie, 90 že každá jich kletba škodí tomu člověku, jehož oni klnú. Ale že nenie tak, vědieno má býti, co jest kletba; druhé, proč má býti; a třětie, kterak má býti. Věziž najprvé, že kletba jest zlořečenie a vyobcovánie. A to jest dvoje: jedno spravedlivé a druhé nespravedlivé. 495 Spravedlivé jest, když Bóh neb člověk z úřadu a řádem zlo- řečí člověka, a pro hřiech smrtedlný, zjevný, po napomenutí ohlásí hřiešníka v lidu, aby s ním neobcovali, dokud hřiecha smrtedlného neodstúpí. A tak slove 'kletba', to jest zloře- čenie, proto, že zlý člověk nazván jest od Boha zlým, pro- 500 tože nedrží jeho přikázanie; ale slove proto vyobcovánie', že člověk zlý pro hřiech smrtedlný jest z obcě svaté vy- vržený, takže v tu dobu, dokud jest v hřieše smrtedlném, nenie milostí svatý mezi svatými a nepožívá zaslúženie cierkvi svaté v tu dobu, neb jest smrtedlným hřiechem od 305 Boha a od sboru svatého časně odlúčen. A tak každý smrtedlný hřiešník jest v té kletbě Boží, jenž sám zlořečí smrtedlného hřiešníka, řka v pátých knihách Moj- žiešových v XXVIII. kapituleo: „Nebudeš-li chtieti slyšeti hlasu Pána Boha svého, aby ostřiehal a činil všecka s10 přikázanie jeho, přídú na tě všecka zlořečenie tato a za- chvátie tě. Zlořečený budeš v městě, zlořečený na rolí. Zlořečená stodola tvá a zlořečené všecko nádobie tvé. Zlořečený plod břicha tvého i plod země tvé, stáda volóv tvých a stáda ovec tvých. Zlořečený budeš vycházěje a zlo- 515 řečený budeš vcházěje.“ Aj, takť jest položeno zlořečenie K 172 neb prokletie od Boha. A opět die David v psalmě CXVIIIP: „Zlořečení, kteří odchylují sě od přikázaní tvých.“ A tak řiekají kněžie každý den na priměs a K 171 83
Strana 84
klnú všecky smrtedlné hřiešníky, a tak i sami sě, když, jsúce 520 v smrtedlném hřieše, tak řiekají. Z této řeči máš druhý kus: že kletba má býti jedné pro hřiech smrtedlný; neb nic nelúčí a neodděluje člověka od Pána Boha, jedné najprvé hřiech smrtedlný, jakož die Isaiáš v LIX. kapituler: „Zlosti váše rozdělily sú vás 525 od Boha vašeho.“ A tak člověk, když, byv v milosti Boží, zhřěší smrtedlně, tehdy odřeže sě hřiechem od Boha i od svaté obcě a položí sě sám v zlořečesytvie a v kletbu, protože již nemiluje Pána Boha a Pána Ježíše. Neb die svatý Pavel k Korintským v prvé epištole, v poslední 530 kapitules: „Ktož nemiluje Pána Ježíše, buď zlořečený." Z toho máš, že každé stvořenie, když jest v hřieše smrtedl- ném, v tu dobu jest od Pána Boha zlořečené, kleté, odlú- čené. A tak každý ďábel a každý smrtedlný hřiešník jest v spravedlivé Boží kletbě, již ohlásí v súdný den, když die 535 všem hřiešníkóm nekajícím: „Jděte, zlořečení, v óheň věčný, jenž připraven jest dáblu a sluhám jeho." Aj, tat jest Božie kletba. Pak kletba, s níž okolo jdú kněžie, jest ohlášenie člověka v lidu, že jest účastnosti posvátných věcí odlúčen a z obcě 540 vyvržen. A to ohlášenie činí kněz neb jiný prelát napsáním, voláním, svěc hašením, zvoněním potvorným a jinými ná- lezky, jako lučením kamenným, zpievaním, obraza umu- čenie Božieho převracením neb mrskáním a jinými oby- čejemi, jež kněžie vymýšlejí kromě Písma svatého, nejchtě- 545 jíce mieti na tom dosti, jakož jest Spasitel Petrovi a v něm cierkvi svaté ustavil:u aby bratra, jenž by smrtedlně hřěšil, jednú sám napomenul a jeho potresktal; potom když by neuposlúchal, dva neb tři přijma, aby ho potresktal; a pak třětie, aby obci neb mnohým ho ohlásil; a když by 550 třětie obcě neuposlúchal a stál v hřieše smrtedlném, tehdy M 206 b K 173 84
klnú všecky smrtedlné hřiešníky, a tak i sami sě, když, jsúce 520 v smrtedlném hřieše, tak řiekají. Z této řeči máš druhý kus: že kletba má býti jedné pro hřiech smrtedlný; neb nic nelúčí a neodděluje člověka od Pána Boha, jedné najprvé hřiech smrtedlný, jakož die Isaiáš v LIX. kapituler: „Zlosti váše rozdělily sú vás 525 od Boha vašeho.“ A tak člověk, když, byv v milosti Boží, zhřěší smrtedlně, tehdy odřeže sě hřiechem od Boha i od svaté obcě a položí sě sám v zlořečesytvie a v kletbu, protože již nemiluje Pána Boha a Pána Ježíše. Neb die svatý Pavel k Korintským v prvé epištole, v poslední 530 kapitules: „Ktož nemiluje Pána Ježíše, buď zlořečený." Z toho máš, že každé stvořenie, když jest v hřieše smrtedl- ném, v tu dobu jest od Pána Boha zlořečené, kleté, odlú- čené. A tak každý ďábel a každý smrtedlný hřiešník jest v spravedlivé Boží kletbě, již ohlásí v súdný den, když die 535 všem hřiešníkóm nekajícím: „Jděte, zlořečení, v óheň věčný, jenž připraven jest dáblu a sluhám jeho." Aj, tat jest Božie kletba. Pak kletba, s níž okolo jdú kněžie, jest ohlášenie člověka v lidu, že jest účastnosti posvátných věcí odlúčen a z obcě 540 vyvržen. A to ohlášenie činí kněz neb jiný prelát napsáním, voláním, svěc hašením, zvoněním potvorným a jinými ná- lezky, jako lučením kamenným, zpievaním, obraza umu- čenie Božieho převracením neb mrskáním a jinými oby- čejemi, jež kněžie vymýšlejí kromě Písma svatého, nejchtě- 545 jíce mieti na tom dosti, jakož jest Spasitel Petrovi a v něm cierkvi svaté ustavil:u aby bratra, jenž by smrtedlně hřěšil, jednú sám napomenul a jeho potresktal; potom když by neuposlúchal, dva neb tři přijma, aby ho potresktal; a pak třětie, aby obci neb mnohým ho ohlásil; a když by 550 třětie obcě neuposlúchal a stál v hřieše smrtedlném, tehdy M 206 b K 173 84
Strana 85
aby s nim neobcoval, ale aby ho mel jako za pohana a za hřiešníka zjevného, zda by tak ho od hřiechu odvedl a k zá- konu Božiemu přivedl. Neb to kletie a vyobcovánie jest jako lékarstvie, jímž bližní má býti ne umořen, ale uzdraven na 555 duši, jakož die svatý Augustýnv. A tak jest svatý Pavel vyobcovati kázal� zjevného smilníka, jenž jest s macechú hřěšil, a kázal ho dáti v moc dáblovu, aby ho na těle K 174 trápil, aby, poznaje sě v hřieše, toho želel, a tak aby duch jeho byl spasen. 560 I móž to býti, že člověk móž zlořečiti, kléti, vyobcovati člověka, s Bohem sě v tom sjednaje. A to bývá, když, jsa bez hřiechu smrtedlného, z lásky toho klne, kohož Bóh klne. A někdy klne, nesjednaje sě s Bohem. A to činí, když 565 toho klne, jehož Bóh žehná; zlořečeným nazývá, jehož Bóh blaženým nazývá; aneb když, sám jsa v hřieše smrtedlném, klne, zlořečí, vyobcovává. Z té řeči móž vyňato býti za třětí kus, tověz kterak má býti kletba. Neb musí to býti, aby ten člověk, jenž klne, 570 s Bohem sě sjednal v příčině a v řádu: v příčině, aby klel proto, proč klne prvé Bóh, to jest pro hřiech smrtedlný; v řádu, aby klel z lásky, jakož i klne Bóh, jenž jest láska věčná. Protož když kolivěk ten, jenž koho klne, pochybí v řádu i lásky, neb bez příčiny hřiecha smrtedlného klne, K 176 575 tehdy sám se klne, jako když klne pro svú pomstu neb pro lakomstvie neb z hněvu neb z pýchy; neb tak klna nesjed- nává sě v řádu s Pánem Bohem. Z toho máš, že kletba křivá jest, když klnú koho, an jest bez hřiechu smrtedlného; druhé, když neřádem klnú, kte- 580 rýžto neřád mnohým běží obyčejem. A tak jest nynie roz- množena křivá kletba kněžská, že již sprostní lidé mohú jako hmatati, že viece ta kletba škodí těm, jenž klnú, nežli těm, kteří od nich kletbu trpie. Nébrž jest-li člověk nevinný M 207c 85
aby s nim neobcoval, ale aby ho mel jako za pohana a za hřiešníka zjevného, zda by tak ho od hřiechu odvedl a k zá- konu Božiemu přivedl. Neb to kletie a vyobcovánie jest jako lékarstvie, jímž bližní má býti ne umořen, ale uzdraven na 555 duši, jakož die svatý Augustýnv. A tak jest svatý Pavel vyobcovati kázal� zjevného smilníka, jenž jest s macechú hřěšil, a kázal ho dáti v moc dáblovu, aby ho na těle K 174 trápil, aby, poznaje sě v hřieše, toho želel, a tak aby duch jeho byl spasen. 560 I móž to býti, že člověk móž zlořečiti, kléti, vyobcovati člověka, s Bohem sě v tom sjednaje. A to bývá, když, jsa bez hřiechu smrtedlného, z lásky toho klne, kohož Bóh klne. A někdy klne, nesjednaje sě s Bohem. A to činí, když 565 toho klne, jehož Bóh žehná; zlořečeným nazývá, jehož Bóh blaženým nazývá; aneb když, sám jsa v hřieše smrtedlném, klne, zlořečí, vyobcovává. Z té řeči móž vyňato býti za třětí kus, tověz kterak má býti kletba. Neb musí to býti, aby ten člověk, jenž klne, 570 s Bohem sě sjednal v příčině a v řádu: v příčině, aby klel proto, proč klne prvé Bóh, to jest pro hřiech smrtedlný; v řádu, aby klel z lásky, jakož i klne Bóh, jenž jest láska věčná. Protož když kolivěk ten, jenž koho klne, pochybí v řádu i lásky, neb bez příčiny hřiecha smrtedlného klne, K 176 575 tehdy sám se klne, jako když klne pro svú pomstu neb pro lakomstvie neb z hněvu neb z pýchy; neb tak klna nesjed- nává sě v řádu s Pánem Bohem. Z toho máš, že kletba křivá jest, když klnú koho, an jest bez hřiechu smrtedlného; druhé, když neřádem klnú, kte- 580 rýžto neřád mnohým běží obyčejem. A tak jest nynie roz- množena křivá kletba kněžská, že již sprostní lidé mohú jako hmatati, že viece ta kletba škodí těm, jenž klnú, nežli těm, kteří od nich kletbu trpie. Nébrž jest-li člověk nevinný M 207c 85
Strana 86
hřiechem smrtedlným, a zvláště, chtie-li ho kletbú od Božie 585 pravdy odstrčiti, a on stojí pevně a míle tu kletbu v pokořě trpí, tehdy jemu ta kletba neškodí, ale prospievá k spasení jeho duše. A k potvrzení této řeči stojí v Betlémě na stěně takto psáno: 590 KLETBA NEB VYOBCOVANIE K 177 Svatý Augustýn49 die: „Domnievaj sě o Augustýnovi, coť sě kolivěk líbí, jedno samo svědomie přěd očima Božíma na mě nežaluj." A jinde opět 5 die: „Počal si mieti jako zjevného hřieš- 595 nika bratra svého: viežeš (kletbú) jeho na zemi, ale viz, aby spravedlivě vázal (klel). Nebť nespravedlivé svazky ruší spravedlnost. Týž k žákovstvu Iponenskému51 die: „Co škodi člověku, že z té dcky chce jej shladiti lidská hlúpost, poňa- " so0 vadž z knih živých neshlazuje ho zlé svědomie? Opět jinde52 die: „Ač pak potupíš (t. ty, ktož jsi koli- věk) za čas od člověka (t. skrze kterého kolivěk člověka odsúzenie neb kletbu obdržě), a ač vyřkneš odsúzenie (t. křivé) prvého konšela (t. vládaře, neb rádcě, neb súdcě, 6o5 neb purgmistra) na Cypriána (toho nevinného člověka, neb na jiného kteréhož kolivěk), jinát jest stolice zemská (t. moc, jíž súdie lidé zemští), a jiná stolice nebeská (t. moc, jíž súdí Bóh nebeský); od nižšieť vezme odsúzenie, a od vyššie ko- runu. 610 Opět53 die: „Nepravá kletba kletého neurážie, alebrž toho, jenž klne." Gelasius papež54 die: „Na koho vydána jest kletba, slož blud (ač jej máš), a prázdna jest (že neškodí); pakli jest K 178 86
hřiechem smrtedlným, a zvláště, chtie-li ho kletbú od Božie 585 pravdy odstrčiti, a on stojí pevně a míle tu kletbu v pokořě trpí, tehdy jemu ta kletba neškodí, ale prospievá k spasení jeho duše. A k potvrzení této řeči stojí v Betlémě na stěně takto psáno: 590 KLETBA NEB VYOBCOVANIE K 177 Svatý Augustýn49 die: „Domnievaj sě o Augustýnovi, coť sě kolivěk líbí, jedno samo svědomie přěd očima Božíma na mě nežaluj." A jinde opět 5 die: „Počal si mieti jako zjevného hřieš- 595 nika bratra svého: viežeš (kletbú) jeho na zemi, ale viz, aby spravedlivě vázal (klel). Nebť nespravedlivé svazky ruší spravedlnost. Týž k žákovstvu Iponenskému51 die: „Co škodi člověku, že z té dcky chce jej shladiti lidská hlúpost, poňa- " so0 vadž z knih živých neshlazuje ho zlé svědomie? Opět jinde52 die: „Ač pak potupíš (t. ty, ktož jsi koli- věk) za čas od člověka (t. skrze kterého kolivěk člověka odsúzenie neb kletbu obdržě), a ač vyřkneš odsúzenie (t. křivé) prvého konšela (t. vládaře, neb rádcě, neb súdcě, 6o5 neb purgmistra) na Cypriána (toho nevinného člověka, neb na jiného kteréhož kolivěk), jinát jest stolice zemská (t. moc, jíž súdie lidé zemští), a jiná stolice nebeská (t. moc, jíž súdí Bóh nebeský); od nižšieť vezme odsúzenie, a od vyššie ko- runu. 610 Opět53 die: „Nepravá kletba kletého neurážie, alebrž toho, jenž klne." Gelasius papež54 die: „Na koho vydána jest kletba, slož blud (ač jej máš), a prázdna jest (že neškodí); pakli jest K 178 86
Strana 87
nespravedliva, tiem viece jie tbáti nemá, čím viece u Boha 315 a u jeho cierkve (svaté) nižádného nemóž obtiežiti křivá kletba. Protož tak od té kletby sebe rozvázati nežádaj, kterúž vie, že nikoli nenie svázán. „Nespravedlivá kletba škodí vie ce tomu, jenž klne, nežli K 179 55 kletému.“ 320 Opět56 jest psáno, že viece má býti následováno (t. vá- ženo) své svědomie nežli prelátóv kletba. Opět57 jest psáno: „Křivá kletba ani před Bohem, ani před sborem vieže. Svatý Augustýn:38 „Vedlé obecné viery ani Bohu s25 škoditi kto móž, ani Bóh nespravedlivě škoditi komu móž, ani škoditi nespravedlivě komu trpí. Opět5 psáno jest: „Ktož spravedlivý jest a nespravedlivě jest klet, odplata jemu se dává (od Boha)." Opět psáno jest: „Když poddané klnú, kteřížto (pod- M 207b 630 daní) ke zlému nuceni nemohú (spravedlivě) býti, tehdy kletby nemají poslúchati, neb ani přěd Bohem, ani přěd " sborem jeho (křesťanským) koho obtěžuje křivá kletba'. Svatý Augustýn61 die:[ „My na nižádného kletby vy- K 180 dati nemóžeme (hodně), jedné na přemoženého (v zlosti) 635 aneb na toho, jenž dobrovolně sě přiznal (k zlosti). Svatý Jeroným'4 takto die: „Ti, jichž hřiechové zjevni sú, z sboru vymietajme; ale kdež hřiech zjevný nenie, vyvrci z sboru nižádného nemóžeme, abychom snad, vytrhajíce kúkol, nevytrhali s ním také i pšenice. 640 Opět65 psáno jest: „Nižádný biskup kterého kolivěk (člověka), bez jisté a zjevné příčiny hřiecha, obcovánie ne- zbavuj sboru křěsťanského. Neb poňavadž vyobcovánie (kletba) smrti (t. hřiecha smrtedlného) jest potupenie, pro- tož nemá pro jiné než pro smrtedlný hřiech uloženo býti, 645 a to na ty, kteříž nemohú ! jinak polepšeni býti.“ K 181 87
nespravedliva, tiem viece jie tbáti nemá, čím viece u Boha 315 a u jeho cierkve (svaté) nižádného nemóž obtiežiti křivá kletba. Protož tak od té kletby sebe rozvázati nežádaj, kterúž vie, že nikoli nenie svázán. „Nespravedlivá kletba škodí vie ce tomu, jenž klne, nežli K 179 55 kletému.“ 320 Opět56 jest psáno, že viece má býti následováno (t. vá- ženo) své svědomie nežli prelátóv kletba. Opět57 jest psáno: „Křivá kletba ani před Bohem, ani před sborem vieže. Svatý Augustýn:38 „Vedlé obecné viery ani Bohu s25 škoditi kto móž, ani Bóh nespravedlivě škoditi komu móž, ani škoditi nespravedlivě komu trpí. Opět5 psáno jest: „Ktož spravedlivý jest a nespravedlivě jest klet, odplata jemu se dává (od Boha)." Opět psáno jest: „Když poddané klnú, kteřížto (pod- M 207b 630 daní) ke zlému nuceni nemohú (spravedlivě) býti, tehdy kletby nemají poslúchati, neb ani přěd Bohem, ani přěd " sborem jeho (křesťanským) koho obtěžuje křivá kletba'. Svatý Augustýn61 die:[ „My na nižádného kletby vy- K 180 dati nemóžeme (hodně), jedné na přemoženého (v zlosti) 635 aneb na toho, jenž dobrovolně sě přiznal (k zlosti). Svatý Jeroným'4 takto die: „Ti, jichž hřiechové zjevni sú, z sboru vymietajme; ale kdež hřiech zjevný nenie, vyvrci z sboru nižádného nemóžeme, abychom snad, vytrhajíce kúkol, nevytrhali s ním také i pšenice. 640 Opět65 psáno jest: „Nižádný biskup kterého kolivěk (člověka), bez jisté a zjevné příčiny hřiecha, obcovánie ne- zbavuj sboru křěsťanského. Neb poňavadž vyobcovánie (kletba) smrti (t. hřiecha smrtedlného) jest potupenie, pro- tož nemá pro jiné než pro smrtedlný hřiech uloženo býti, 645 a to na ty, kteříž nemohú ! jinak polepšeni býti.“ K 181 87
Strana 88
Opět66 psáno jest: „Súd Boží na pravdě, kterážto ani zklamává, a ani zklamána bývá, vždy záleží; ale súd sboru (křěsťanského) někdy po domnění (nejistém) jde, které- mužto sboru i zklamati (t. jiného) i zklamánu býti (od ji- 650 ného) sě přiházie. Protož někdy přiházie sě, že ten, kterýž svázán jest (právě) přěd Bohem, před sborem (v domnění, ač tak nenie) jest rozvázán, a ten, kterýž svoboden jest přěd Bohem, sborskú (lidskú) kletbú (v domnění) jest svázán." Svatý Řehoř7 takto die: „Mezi řečmi chvaličóv a tu- 655 pičóv k svědomí utéci sě máme, a nebude-li nalezena dob- rota, kteráž o nás řečena jest, veliké zamúcenie máme mieti; a opět nebude-li v něm nalezena zlost, kterúž o nás lidé mluvie, u velikú máme radost poskočiti (t. mysli pozdvih- núti). Neb co jest, že ne všickni (t. nás) chválé ] a svědomie 660 nás svobodny ukazuje? Máme Pavla, jenž die:68 Chvála nášě tato jest, svědectvie svědomie našeho.' Job také die : 69 "Aj, v nebi svědek mój.' Protož jest-li nám svědek v nebi, svědek v srdci, nechajme bláznóv vně mluviti, což chtie. Týž Rehoř svatý7 die: „Ve všech věcech protivných, 665 kteréž sě v tomto životě přiházějí, sám, jakož viete, vše- mohúcieho Boha súd má býti vážen a k srdci svému vždy máme sě utiekati, aby nižádného člověka tu jazyk nevinil (t. nemohl hodně viniti), kdež svědomie nežaluje. Neb kohož svědomie brání, svoboden jest mezi žalobníky; a svo- 670 boden bez žaloby býti nemóž, když samo, jenž vnitř jest, svědomie žaluje.“ To svatý Rehoř.— Protož k témuž die Katún:71 „Když dobře živ jsi, netbaj řečí zlých (t. lidí); na vóli naší nenie, co by každý mluvil. Z těchto řečí dovedeno jest, která kletba vieže, a která K 183 675 nevieže: neb nespravedlivá nevieže, aniž od obcovánie sva- tých vymietá. Zakládá sě tento rozum v IIII. knihách) Mojžiešo- M 208 a K 182 88
Opět66 psáno jest: „Súd Boží na pravdě, kterážto ani zklamává, a ani zklamána bývá, vždy záleží; ale súd sboru (křěsťanského) někdy po domnění (nejistém) jde, které- mužto sboru i zklamati (t. jiného) i zklamánu býti (od ji- 650 ného) sě přiházie. Protož někdy přiházie sě, že ten, kterýž svázán jest (právě) přěd Bohem, před sborem (v domnění, ač tak nenie) jest rozvázán, a ten, kterýž svoboden jest přěd Bohem, sborskú (lidskú) kletbú (v domnění) jest svázán." Svatý Řehoř7 takto die: „Mezi řečmi chvaličóv a tu- 655 pičóv k svědomí utéci sě máme, a nebude-li nalezena dob- rota, kteráž o nás řečena jest, veliké zamúcenie máme mieti; a opět nebude-li v něm nalezena zlost, kterúž o nás lidé mluvie, u velikú máme radost poskočiti (t. mysli pozdvih- núti). Neb co jest, že ne všickni (t. nás) chválé ] a svědomie 660 nás svobodny ukazuje? Máme Pavla, jenž die:68 Chvála nášě tato jest, svědectvie svědomie našeho.' Job také die : 69 "Aj, v nebi svědek mój.' Protož jest-li nám svědek v nebi, svědek v srdci, nechajme bláznóv vně mluviti, což chtie. Týž Rehoř svatý7 die: „Ve všech věcech protivných, 665 kteréž sě v tomto životě přiházějí, sám, jakož viete, vše- mohúcieho Boha súd má býti vážen a k srdci svému vždy máme sě utiekati, aby nižádného člověka tu jazyk nevinil (t. nemohl hodně viniti), kdež svědomie nežaluje. Neb kohož svědomie brání, svoboden jest mezi žalobníky; a svo- 670 boden bez žaloby býti nemóž, když samo, jenž vnitř jest, svědomie žaluje.“ To svatý Rehoř.— Protož k témuž die Katún:71 „Když dobře živ jsi, netbaj řečí zlých (t. lidí); na vóli naší nenie, co by každý mluvil. Z těchto řečí dovedeno jest, která kletba vieže, a která K 183 675 nevieže: neb nespravedlivá nevieže, aniž od obcovánie sva- tých vymietá. Zakládá sě tento rozum v IIII. knihách) Mojžiešo- M 208 a K 182 88
Strana 89
vých v XXIII. kapitule72, kdež sě die: „Kterak zlořečiti budu toho, kohož nezlořečí Bóh? Proč bych hyzdil toho, cso jehož Pán (Bóh) nehyzdí?“ A dolejie73 psáno jest: „Ne- nieť Bóh, aby lhal, ani jakožto syn člověka, aby sě měnil. I zdali řekl jest, a neučiní? Mluvil jest, a nebude naplněno? K žehnání přiveden sem (Boží volí), žehnánie (Božieho) brániti nemohu.“ A dávaje prorok74 příčinu, proč nemá 685 zlořečiti lidu, die: „Nenie modly v Jakubovi (t. v pokolení Jakubově), ani sě vidí modla (t. nižádný nevidí modly) v Israeli (t. v pokolení Israelově). Pán Bóh jeho (lida toho) s ním jest. Opět v psalmě CVIII. die David:75 „Zlořečiti budú 690 oni, a ty žehnati." Matúš v V. kapitule76: „Blahoslaveni jste, když zlo- K 184 řečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce (vám to činiece) pro mě.“ Lukáš v VI. kapitule77: „Blahoslaveni budete, když 695 vás nenáviděti budú lidé a když odlúčie vás (t. od obcě) a haněti budú a vyvrhú (nechtiece jmenovati) jmeno váše jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte " sě. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech. A v XIX. kapitule svatého Matúše78 dic Kristus: 700 „Což jest Bóh spojil (milostí), člověk neluč. A svatý Pavel k Římenínóm v VIII. kapitule 79 die: „Jest-li Bóh s námi, kto proti nám? Kto bude žalovati na vyvolené Božie? Bóh, kterýž spravedlivy činí, kto jest, jenž by potupil?“ 705 Asvatý Lukáš v Skutciech apoštolských v X. ka- pitule8° die, že řekl jest Bóh Petrovi: „Což Bóh učistil jest, ty neřiekaj nečisté.“" A svatý Petr v prvé jepištole v III. kapitules1 die: K 185 „Kto jest, jenž by vám škodil, budete-li dobrého (t. dobré 89
vých v XXIII. kapitule72, kdež sě die: „Kterak zlořečiti budu toho, kohož nezlořečí Bóh? Proč bych hyzdil toho, cso jehož Pán (Bóh) nehyzdí?“ A dolejie73 psáno jest: „Ne- nieť Bóh, aby lhal, ani jakožto syn člověka, aby sě měnil. I zdali řekl jest, a neučiní? Mluvil jest, a nebude naplněno? K žehnání přiveden sem (Boží volí), žehnánie (Božieho) brániti nemohu.“ A dávaje prorok74 příčinu, proč nemá 685 zlořečiti lidu, die: „Nenie modly v Jakubovi (t. v pokolení Jakubově), ani sě vidí modla (t. nižádný nevidí modly) v Israeli (t. v pokolení Israelově). Pán Bóh jeho (lida toho) s ním jest. Opět v psalmě CVIII. die David:75 „Zlořečiti budú 690 oni, a ty žehnati." Matúš v V. kapitule76: „Blahoslaveni jste, když zlo- K 184 řečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce (vám to činiece) pro mě.“ Lukáš v VI. kapitule77: „Blahoslaveni budete, když 695 vás nenáviděti budú lidé a když odlúčie vás (t. od obcě) a haněti budú a vyvrhú (nechtiece jmenovati) jmeno váše jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte " sě. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech. A v XIX. kapitule svatého Matúše78 dic Kristus: 700 „Což jest Bóh spojil (milostí), člověk neluč. A svatý Pavel k Římenínóm v VIII. kapitule 79 die: „Jest-li Bóh s námi, kto proti nám? Kto bude žalovati na vyvolené Božie? Bóh, kterýž spravedlivy činí, kto jest, jenž by potupil?“ 705 Asvatý Lukáš v Skutciech apoštolských v X. ka- pitule8° die, že řekl jest Bóh Petrovi: „Což Bóh učistil jest, ty neřiekaj nečisté.“" A svatý Petr v prvé jepištole v III. kapitules1 die: K 185 „Kto jest, jenž by vám škodil, budete-li dobrého (t. dobré 89
Strana 90
710 věci) milovníci? Pakli co trpíte pro spravedlnost, blaho- slaveni (t. jste). A že podlé řeči svatého Řehoře v kázaní 2 „v bázni býti má (t. mají sě jé báti) pastýřova (prelátova) kletba (neb odsúzenie),“ protož vážiti má poddaný (člověk), aby měl 715 bázen tak, že zkusě vedlé Kristova zákona svědomie svého, a viny, pro niž ho klnú, nenalezna (na sobě), báti sě má: netrpělivosti, v niž by mohl uběhnúti; druhé, pádu od ustavičnosti; třětie, křivě klnúcieho (jenž klne) zhynutie (na duši); čtvrté, svých bližních škody, kteráž by mohla pro 720 kletbu vzniknúti, jakož jest úžitečného kázanie a posvátných věcí stavenie; neb ten, jenž bláznivě klne, jest někdy příčina zatracenie mnohých, kletému (člověku) v kázaní přěkážeje, jímž by je učil úžitečně zákonu Bo žiemu; páté má sě báti, aby od pravdy, kterúž on kletý vede, jeho bližní sě neodvrá- 725 tili; šesté, aby jeho bližní nehřěšili, jeho sě varujíce, rúhajíce sě jemu a skutky laskavé odlučujíce (t. od něho); sedmé má sě báti, aby křivá kletba od křěsťanóv nebyla stvrzena, neb vydávána bývá křivá velmě často, a řiedko pravá. Ale nemá sě báti (spravedlivý), by jemu na duši škodila křivá kletba, 730 ale má se radovati a veseliti, že jemu skrze ni odplata blaho- slavenstvie se připravuje; neb die najspravedlivější biskup a súdcě v Matúšově V. kapitule83: „Blahoslaveni jste, když zlořečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce pro mě; radujte sě a veselte sě, nebť 735 odplata vášě hojná jest v nebesiech“; a v Lukášově VI. ka- pitule84 die: „Blahoslaveni budete, když vás nenáviděti budú [ lidé a když odlúčie vás a haněti budú a vyvrhú jmeno K 187 vášě jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sě. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech. K 186 M 208 b 90
710 věci) milovníci? Pakli co trpíte pro spravedlnost, blaho- slaveni (t. jste). A že podlé řeči svatého Řehoře v kázaní 2 „v bázni býti má (t. mají sě jé báti) pastýřova (prelátova) kletba (neb odsúzenie),“ protož vážiti má poddaný (člověk), aby měl 715 bázen tak, že zkusě vedlé Kristova zákona svědomie svého, a viny, pro niž ho klnú, nenalezna (na sobě), báti sě má: netrpělivosti, v niž by mohl uběhnúti; druhé, pádu od ustavičnosti; třětie, křivě klnúcieho (jenž klne) zhynutie (na duši); čtvrté, svých bližních škody, kteráž by mohla pro 720 kletbu vzniknúti, jakož jest úžitečného kázanie a posvátných věcí stavenie; neb ten, jenž bláznivě klne, jest někdy příčina zatracenie mnohých, kletému (člověku) v kázaní přěkážeje, jímž by je učil úžitečně zákonu Bo žiemu; páté má sě báti, aby od pravdy, kterúž on kletý vede, jeho bližní sě neodvrá- 725 tili; šesté, aby jeho bližní nehřěšili, jeho sě varujíce, rúhajíce sě jemu a skutky laskavé odlučujíce (t. od něho); sedmé má sě báti, aby křivá kletba od křěsťanóv nebyla stvrzena, neb vydávána bývá křivá velmě často, a řiedko pravá. Ale nemá sě báti (spravedlivý), by jemu na duši škodila křivá kletba, 730 ale má se radovati a veseliti, že jemu skrze ni odplata blaho- slavenstvie se připravuje; neb die najspravedlivější biskup a súdcě v Matúšově V. kapitule83: „Blahoslaveni jste, když zlořečiti budú vás lidé a puditi budú vás a řkú všecko zlé proti vám, lžíce pro mě; radujte sě a veselte sě, nebť 735 odplata vášě hojná jest v nebesiech“; a v Lukášově VI. ka- pitule84 die: „Blahoslaveni budete, když vás nenáviděti budú [ lidé a když odlúčie vás a haněti budú a vyvrhú jmeno K 187 vášě jako zlé pro Syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sě. Aj, jistě odplata vášě mnohá jest v nebesiech. K 186 M 208 b 90
Strana 91
740 Tak psáno jest na stěně v Betlémě, proto, aby sě kněžie naučili, proč a kdy a kterak mají kléti, a aby nechvátali kletbami. A také proto, aby lidé jiní nedali sebe kletbami křivými od pravdy Božie odhroziti, a budú-li je kléti, aby míle a pokorně trpěli, čakajíce věčného od svého Spasitele požehnánie, jimž die v súdný den: „Poďte, požehnaní, přijměte královstvie nebeské, jenž vám jest před ustavením světa připraveno.“ 715 KAPITULA ŠESTÁ 755 Šestý blud jest svatokupectvie, jenž jest velmě i kněží 750 i jiné lidi porazilo. Věziž, že ten blud svatokupectvie zavierá i svatopro dávanie, ač jsta dvě slově těto, svatokupectvie a svatoprodávanie, jakož to slovo kupec' znamená i toho, jenž kupuje, i toho, jenž prodává, jako to slovo 'trhovec'. Dále věz, jakož vzní to slovo svatokupectvie', žeť lépe vzní než latině simonia'. Neb latinníci dali sú tomu bludu jméno od Šimona, simonia', jenž jest chtěl moc Ducha svatého u apoštolóv kúpiti, aby rucě kladl na lidi, a komu by vložil, aby přijal dar Ducha svatéhov; ale česky ten blud má jméno svatokupectvie' od skutka, protože svatú věc lidé prodávají 760 neb kupují, neb chtie prodávati a kupovati nezřiezeně, jakož o tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectvi. Protož věz, že svatokupectvie jest neřádná vóle, duchovní věc za časnú proměniti. Z toho máš, že ktož má žádost neřádnú, aby kázal, křstil, 765 mši slúžil, modlil sě, z poviedal, olejoval, k manželství oddával, uvodil, žehnal, mazancě světil, rucě vzkládal, světil kněží, kostely, kalichy, oltářě, ubrusy, biřmoval lidi, dával obroky, pohřeby prodával v kostele, na hřbitově neb v kaple, K 188 K 189 91
740 Tak psáno jest na stěně v Betlémě, proto, aby sě kněžie naučili, proč a kdy a kterak mají kléti, a aby nechvátali kletbami. A také proto, aby lidé jiní nedali sebe kletbami křivými od pravdy Božie odhroziti, a budú-li je kléti, aby míle a pokorně trpěli, čakajíce věčného od svého Spasitele požehnánie, jimž die v súdný den: „Poďte, požehnaní, přijměte královstvie nebeské, jenž vám jest před ustavením světa připraveno.“ 715 KAPITULA ŠESTÁ 755 Šestý blud jest svatokupectvie, jenž jest velmě i kněží 750 i jiné lidi porazilo. Věziž, že ten blud svatokupectvie zavierá i svatopro dávanie, ač jsta dvě slově těto, svatokupectvie a svatoprodávanie, jakož to slovo kupec' znamená i toho, jenž kupuje, i toho, jenž prodává, jako to slovo 'trhovec'. Dále věz, jakož vzní to slovo svatokupectvie', žeť lépe vzní než latině simonia'. Neb latinníci dali sú tomu bludu jméno od Šimona, simonia', jenž jest chtěl moc Ducha svatého u apoštolóv kúpiti, aby rucě kladl na lidi, a komu by vložil, aby přijal dar Ducha svatéhov; ale česky ten blud má jméno svatokupectvie' od skutka, protože svatú věc lidé prodávají 760 neb kupují, neb chtie prodávati a kupovati nezřiezeně, jakož o tom psal sem mnoho v knihách českých o svatokupectvi. Protož věz, že svatokupectvie jest neřádná vóle, duchovní věc za časnú proměniti. Z toho máš, že ktož má žádost neřádnú, aby kázal, křstil, 765 mši slúžil, modlil sě, z poviedal, olejoval, k manželství oddával, uvodil, žehnal, mazancě světil, rucě vzkládal, světil kněží, kostely, kalichy, oltářě, ubrusy, biřmoval lidi, dával obroky, pohřeby prodával v kostele, na hřbitově neb v kaple, K 188 K 189 91
Strana 92
neb pro službu, pro dary neb pro přiezen tělestnú k obro- 770 kóm pomáhal kterú kolivěk nezřiezenú žádostí: každý taký jest svatokupec, ale prvým jménem svatoprodavač, protože zlú žádost má, aby duchovní věc odměnil za tělestnú neb za časnú, tověz za penieze neb za jiný tělestný póžitek neb za službu neb za chlúbu a za přiezen biednú. A zasě 775 ktož žádá neřádně proměniti tělestnú věc za duchovní, jakožto penieze, služby, dar který, za kněžstvie, za biskup- stvie a za jiné věci svrchu již řečené: každý taký jest svato- kupec, protože neřádně chce mieti duchovní věc, tověz posvátnú, za věc tě lestnú. A tu věz, že posvátná věc neb 780 duchovnie slove, jenž jest dar Boží, daný zvláště k duší spasení, v kteréžto věci pohřiechu lidé velmě svú žádostí blúdie. Protož aby ten blud byl oznámen, v Betlémě stojí na stěně takto psáno: M 209 a K 190 SVATOKUPECTVIE 785 Svatokupectvie jest pilná vóle k kupování neb prodávaní něco duchovnicho (t. věci duchovnie) neb k duchovní věci přidaného. Ale krátcě a lépe takto: Svatokupectvie jest neřádná vóle, duchovní věc za časnú proměniti.34a Lev papež85 die: „Dar (Ducha svatého) když ne darmo 790 (bez peněz) sě dává a béře, dar nenie (neslove); a svatokupci ne darmo berú; protož daru, kterýž najviece v kostelních úřadiech bývá, neberú. A poňavadž neberú, nemají; a poňa- vadž nemají, ani darmo, ani ne darmo komu dáti mohú. Což tehdy dávají? Jistě, což mají. A co mají? Jistě ducha K 191 795 lži. Kterak toho dovodíme? (T. takto.) Neb poňavadž duch pravdy (Duch svatý) - jakož svědčí Pravda (Kristus),86 z niež (Pravdy, Krista) pochodí - darmo (t. bez peněz) sě béře (od svatých, že je berú), bez pochybenie duch lži že 92
neb pro službu, pro dary neb pro přiezen tělestnú k obro- 770 kóm pomáhal kterú kolivěk nezřiezenú žádostí: každý taký jest svatokupec, ale prvým jménem svatoprodavač, protože zlú žádost má, aby duchovní věc odměnil za tělestnú neb za časnú, tověz za penieze neb za jiný tělestný póžitek neb za službu neb za chlúbu a za přiezen biednú. A zasě 775 ktož žádá neřádně proměniti tělestnú věc za duchovní, jakožto penieze, služby, dar který, za kněžstvie, za biskup- stvie a za jiné věci svrchu již řečené: každý taký jest svato- kupec, protože neřádně chce mieti duchovní věc, tověz posvátnú, za věc tě lestnú. A tu věz, že posvátná věc neb 780 duchovnie slove, jenž jest dar Boží, daný zvláště k duší spasení, v kteréžto věci pohřiechu lidé velmě svú žádostí blúdie. Protož aby ten blud byl oznámen, v Betlémě stojí na stěně takto psáno: M 209 a K 190 SVATOKUPECTVIE 785 Svatokupectvie jest pilná vóle k kupování neb prodávaní něco duchovnicho (t. věci duchovnie) neb k duchovní věci přidaného. Ale krátcě a lépe takto: Svatokupectvie jest neřádná vóle, duchovní věc za časnú proměniti.34a Lev papež85 die: „Dar (Ducha svatého) když ne darmo 790 (bez peněz) sě dává a béře, dar nenie (neslove); a svatokupci ne darmo berú; protož daru, kterýž najviece v kostelních úřadiech bývá, neberú. A poňavadž neberú, nemají; a poňa- vadž nemají, ani darmo, ani ne darmo komu dáti mohú. Což tehdy dávají? Jistě, což mají. A co mají? Jistě ducha K 191 795 lži. Kterak toho dovodíme? (T. takto.) Neb poňavadž duch pravdy (Duch svatý) - jakož svědčí Pravda (Kristus),86 z niež (Pravdy, Krista) pochodí - darmo (t. bez peněz) sě béře (od svatých, že je berú), bez pochybenie duch lži že 92
Strana 93
jest (točíš svatokupci ne dar Ducha svatého, ale ducha lži- soo vého přijímají), dovodí sě (tú řečí), kterýž ne darmo béře sè." To die Lev papež. Pak Rehoř svatý, papež87: „Kněz, když kostel skrze penieze obdrží, netoliko kostela buď zbaven, ale také kněž- ského řádu (t. kněžstvie) buď oblúpen. 805 Opět8 die: „Ti, kteříž svěcenie prodávají neb kupují, kněžie býti nemohú. Neb psáno jest: Prokleté dánie, pro- kleté bránie, to jest, svatokupecké kacierstvie.' Protož kte- rak, poňavadž (svatokupci) prokleti jsú a světí nejsú, světiti jiné mohú? (jako by řekl: nemolhú, tověz dóstojně). 310 A poňavadž v těle Kristově (t. v sboru svatých) nejsú (mi- lostí), kterak tělo Kristovo dávati neb bráti mohú? Ktož zlořečený jest, dobrořečiti kterak móže?“ To Rehoř. Opět v kázaní die: „Vám kněžím lkaje mluvím, že některé z vás pro dary činiti svěcenie (žákovské) poznali s15 sme, duchovní dar prodávati a z cizích zlostí s škodú hřiecha zisky tělestné hromazditi. I proč ku paměti vaší nepříde, což hlas Boží die:90 Darmo (t. bez peněz) ste vzěli, darmo dávajte!'? I proč přěd oči rozuma svého nepokládáte, že v chrám Vykupitel náš všed, stolicě prodavačóv holubic s20 převracel jest a penězoměncóv rozsypal penieze'?91 I kteří jsú v chrámě Božiem dnes, jenž holubicě prodávají, jedné ti, kteříž penieze v cierkvi svaté od vkládanie rukú berú, skrze kteréžto vkládanie Duch svatý s nebe bývá dán? Protož holubice sě prodává, když kto dar Ducha svatého s25 na penězích dává. Ale Vykupitel náš stolicě prodavačóv holubic převracie, neb takých trhovcóv kazí kněžstvie. Protož jest, že svatá ustavenie svatokupecké kacierstvie tupie a je (t. svatokupcě) zbaviti kněžstvie přikazují.“ To Rehoř. 830 Opět9 takto die: „Když kto ani svatými sě stkvě nravy, K 192 K 193 M 209 b 93
jest (točíš svatokupci ne dar Ducha svatého, ale ducha lži- soo vého přijímají), dovodí sě (tú řečí), kterýž ne darmo béře sè." To die Lev papež. Pak Rehoř svatý, papež87: „Kněz, když kostel skrze penieze obdrží, netoliko kostela buď zbaven, ale také kněž- ského řádu (t. kněžstvie) buď oblúpen. 805 Opět8 die: „Ti, kteříž svěcenie prodávají neb kupují, kněžie býti nemohú. Neb psáno jest: Prokleté dánie, pro- kleté bránie, to jest, svatokupecké kacierstvie.' Protož kte- rak, poňavadž (svatokupci) prokleti jsú a světí nejsú, světiti jiné mohú? (jako by řekl: nemolhú, tověz dóstojně). 310 A poňavadž v těle Kristově (t. v sboru svatých) nejsú (mi- lostí), kterak tělo Kristovo dávati neb bráti mohú? Ktož zlořečený jest, dobrořečiti kterak móže?“ To Rehoř. Opět v kázaní die: „Vám kněžím lkaje mluvím, že některé z vás pro dary činiti svěcenie (žákovské) poznali s15 sme, duchovní dar prodávati a z cizích zlostí s škodú hřiecha zisky tělestné hromazditi. I proč ku paměti vaší nepříde, což hlas Boží die:90 Darmo (t. bez peněz) ste vzěli, darmo dávajte!'? I proč přěd oči rozuma svého nepokládáte, že v chrám Vykupitel náš všed, stolicě prodavačóv holubic s20 převracel jest a penězoměncóv rozsypal penieze'?91 I kteří jsú v chrámě Božiem dnes, jenž holubicě prodávají, jedné ti, kteříž penieze v cierkvi svaté od vkládanie rukú berú, skrze kteréžto vkládanie Duch svatý s nebe bývá dán? Protož holubice sě prodává, když kto dar Ducha svatého s25 na penězích dává. Ale Vykupitel náš stolicě prodavačóv holubic převracie, neb takých trhovcóv kazí kněžstvie. Protož jest, že svatá ustavenie svatokupecké kacierstvie tupie a je (t. svatokupcě) zbaviti kněžstvie přikazují.“ To Rehoř. 830 Opět9 takto die: „Když kto ani svatými sě stkvě nravy, K 192 K 193 M 209 b 93
Strana 94
ani od žákovstva a od lidu povolán, ani prosbú přinuzen, nestudatě (nestydlivě) Kristovo kněžstvie, jsa již kterým kolivěk hřiechem (smrtedlným) poškvrněn, nespravedlivým srdce milováním neb nečistými prosbami úst neb hlukem 835 (t. mocí) neb tělestnú službú neb zklamovným dárkem (jímž zklamává i sě i davače o duši) biskupské neb kněžské - ne prospěchem duší, ale marné chvály žádostí jsa oblečen - dóstojenstvie přijme a to ho za svého života dobrovolně K 194 nevzdá a v ukrutném pokání smrt ho nenalezne, bez po- 840 chybenie na věky zahyne.“ To svatý Rehoř. Opět3 die: „Přišla k nám zlá pověst, že někteří bisku- pové kněžím svého biskupstvie desátkóv a křěsťanských obětí nedávají, ale radějie (dávají) nekněžským osobám (t. laikóm), točíš sluhám svým, neb - ještě že hóře (těžšie) jest - také přátelóm. Protož bude-li který potom biskup nalezen toho Božského přikázanie přěstupník (t. že skrze svatého Pavla přikázáno, aby biskup chudé krmil, a zvláště kněží, jenž káží), mezi najvěčími kacieři a mezi najhoršími Antikristy (t. protivníky Kristovými) ne najmenší bud 850 mien. A jakož Nicenský sbor o svatokupcích ustavil jest, i ten biskup, jenž dává, i ti, jenž od něho berú, nekněžie (laikové), buďto slibem, i buďto službú, věčného pálenie K 195 ohňóm buďte poddáni. Opět die svatý Řehoř94: „Jakož biskupovi ruky (t. vlo- 855 ženie), kterúž klade, neslušie prodávati, takéž slúha neb písař nemá v svěcení (na kněžstvie) jeho (biskupově) ani hlasu (k svěcení jímž volá), ani písma (listóv) prodávati. Opět95 die: „Kostel, kterýž z úmluvy (peněžité) posvě- cen (přěd lidem) bude, radějše vysvěcený (přěd Bohem) 86e než svěcený slúti má. Alexander papežas die takto: „Tací trhovci - tověz svatokupci - ne jako jiní hřiešníci mají tresktáni býti, ale 845 94
ani od žákovstva a od lidu povolán, ani prosbú přinuzen, nestudatě (nestydlivě) Kristovo kněžstvie, jsa již kterým kolivěk hřiechem (smrtedlným) poškvrněn, nespravedlivým srdce milováním neb nečistými prosbami úst neb hlukem 835 (t. mocí) neb tělestnú službú neb zklamovným dárkem (jímž zklamává i sě i davače o duši) biskupské neb kněžské - ne prospěchem duší, ale marné chvály žádostí jsa oblečen - dóstojenstvie přijme a to ho za svého života dobrovolně K 194 nevzdá a v ukrutném pokání smrt ho nenalezne, bez po- 840 chybenie na věky zahyne.“ To svatý Rehoř. Opět3 die: „Přišla k nám zlá pověst, že někteří bisku- pové kněžím svého biskupstvie desátkóv a křěsťanských obětí nedávají, ale radějie (dávají) nekněžským osobám (t. laikóm), točíš sluhám svým, neb - ještě že hóře (těžšie) jest - také přátelóm. Protož bude-li který potom biskup nalezen toho Božského přikázanie přěstupník (t. že skrze svatého Pavla přikázáno, aby biskup chudé krmil, a zvláště kněží, jenž káží), mezi najvěčími kacieři a mezi najhoršími Antikristy (t. protivníky Kristovými) ne najmenší bud 850 mien. A jakož Nicenský sbor o svatokupcích ustavil jest, i ten biskup, jenž dává, i ti, jenž od něho berú, nekněžie (laikové), buďto slibem, i buďto službú, věčného pálenie K 195 ohňóm buďte poddáni. Opět die svatý Řehoř94: „Jakož biskupovi ruky (t. vlo- 855 ženie), kterúž klade, neslušie prodávati, takéž slúha neb písař nemá v svěcení (na kněžstvie) jeho (biskupově) ani hlasu (k svěcení jímž volá), ani písma (listóv) prodávati. Opět95 die: „Kostel, kterýž z úmluvy (peněžité) posvě- cen (přěd lidem) bude, radějše vysvěcený (přěd Bohem) 86e než svěcený slúti má. Alexander papežas die takto: „Tací trhovci - tověz svatokupci - ne jako jiní hřiešníci mají tresktáni býti, ale 845 94
Strana 95
od chrámu Božieho, tověz od svaté cierkvi (od sboru), dále (t. než jiní hřiešníci) mají zavrženi býti. Neb jakož skrze 865 holubici ti prodavači sě znamenávají, kteříž svaté vkládanie ruky prodávati i žádají: takéž skrze penězoměncě kostel- nieho obroka prodavači sě znamenávají, kteříž dar Boží, jakož čtenie svědčí, jeskyní lotrovú činie.“ To Alexander. Opět týž27 die takto: „Následuje svaté apoštoly a po- 870 ctivé Otcě, se vším doufáním volám (křičím), že, ktož skrze svatokupectvie svěcen jest, «buďto biskup, buďto kněz, buďto jáhen, jest nehoden kněžstvie; «.... ....) Kaifášovo (t. biskupovo, jenž na penězích jest biskupem jako Kaifáš) I ustavenie"s a nalezenie Šimonovo (t. toho, M 210 a 875 jenž jako Šimon dal jest penieze, aby moc vzal) od svatého kněžstvie jest vzdáleno. Svatý Remigius takto píše v kázaní100: „Pilně zna- menati mají kněžie to a ostřiehati sě, aby domu Božieho v jeskyni lotrovú neobrátili. Neb lotr jest ten, ktož zisku sse (tělestného) zákonem (t. křěsťan stvím) hledá, z přípravy svatosti (t. ukazuje skutky, jako by byli svati) pilen jest pří- činy trhovstvie. Protož mají sě strachovati ti, aby, jakož oni (židé) z chrámu tělestného jsú vyvrženi, též i tito aby z chrámu duchovnieho nebyli vymietáni. Neb každý den s85 Pán v dóm Otcě svého, v svatú cierkev, vchodí a zane- práždněné zisky mrzkými vymietá a jednoho hřiecha (t. sva- tokupectvie) má (t. viní) prodavače i kupcě (tověz jedniem hřiechem oba viní, ač móž jeden tieže hřěšiti než druhý). Neb prodavači jsú ti, kteříž svatá svěcenie (na kněžstvie i na 890 jiná dóstojenstvie) za penieze dávají; ale kupci jsú ti, kteříž za spravedlivost (t. za úřad Boží) penieze dávají, a dadúce penieze podacím (těm, jenž podávají), kupují (sobě) hřiech. Z namenáno má býti, že sě die (ve čtení): Stoly penězo- K 198 měncóv a stolicě prodavačóv holubic převracěl jest'. Neb K 196 K 197 95
od chrámu Božieho, tověz od svaté cierkvi (od sboru), dále (t. než jiní hřiešníci) mají zavrženi býti. Neb jakož skrze 865 holubici ti prodavači sě znamenávají, kteříž svaté vkládanie ruky prodávati i žádají: takéž skrze penězoměncě kostel- nieho obroka prodavači sě znamenávají, kteříž dar Boží, jakož čtenie svědčí, jeskyní lotrovú činie.“ To Alexander. Opět týž27 die takto: „Následuje svaté apoštoly a po- 870 ctivé Otcě, se vším doufáním volám (křičím), že, ktož skrze svatokupectvie svěcen jest, «buďto biskup, buďto kněz, buďto jáhen, jest nehoden kněžstvie; «.... ....) Kaifášovo (t. biskupovo, jenž na penězích jest biskupem jako Kaifáš) I ustavenie"s a nalezenie Šimonovo (t. toho, M 210 a 875 jenž jako Šimon dal jest penieze, aby moc vzal) od svatého kněžstvie jest vzdáleno. Svatý Remigius takto píše v kázaní100: „Pilně zna- menati mají kněžie to a ostřiehati sě, aby domu Božieho v jeskyni lotrovú neobrátili. Neb lotr jest ten, ktož zisku sse (tělestného) zákonem (t. křěsťan stvím) hledá, z přípravy svatosti (t. ukazuje skutky, jako by byli svati) pilen jest pří- činy trhovstvie. Protož mají sě strachovati ti, aby, jakož oni (židé) z chrámu tělestného jsú vyvrženi, též i tito aby z chrámu duchovnieho nebyli vymietáni. Neb každý den s85 Pán v dóm Otcě svého, v svatú cierkev, vchodí a zane- práždněné zisky mrzkými vymietá a jednoho hřiecha (t. sva- tokupectvie) má (t. viní) prodavače i kupcě (tověz jedniem hřiechem oba viní, ač móž jeden tieže hřěšiti než druhý). Neb prodavači jsú ti, kteříž svatá svěcenie (na kněžstvie i na 890 jiná dóstojenstvie) za penieze dávají; ale kupci jsú ti, kteříž za spravedlivost (t. za úřad Boží) penieze dávají, a dadúce penieze podacím (těm, jenž podávají), kupují (sobě) hřiech. Z namenáno má býti, že sě die (ve čtení): Stoly penězo- K 198 měncóv a stolicě prodavačóv holubic převracěl jest'. Neb K 196 K 197 95
Strana 96
895 co skrze stoly penězoměncóv jedné oltáři sě znamenávají, kteřížto oltáři (protože jimi z lakomstvie penieze těžie) lakomstvím zlých kněží stolové činie sě penězoměncóv? Co skrze stolice prodavačóv holubic jedné mistrské (t. pre- látské) dóstojenstvie v cierkvi (v sboru křěsťanském) sě 90o znamená, kteréžto když k zisku (tělestnému) uhne sě (ukřiví sě), v nic sě obrátí (t. že sě zmaří)? (Věz, že stolicě proda- vačóv holubic jest každé dóstojen stvie, v němž kto sedě, t. jsa, prodává dary Ducha svatého. A tak ač apoštolstvie Jidášovo, jelikožto bylo jest od Boha, jest dobré, avšak 905 lakomstvie Jidášovo učinilo jest je stolicí toho, jenž jest holubici prodal. Též papežstvie, biskupstvie, kněžstvie i jiné dóstojenstvie.) A co skrze holubice jedné Duch svatý sě znamená, jenž sě nad Pánem (Ježíšem) krštěným v podo- benství holubice ukázal? A kteří jsú, jenž holubicě prodávají 910 jedné ti, kteříž Ducha svatého (t. dary Ducha svatého, jako křest, zpověd, svěcenie) skrze ruky vloženie na penězích dá- vají? Ale Pán stolice prodavačóv holubic převracie, neb takých kněží penieze ruší. Neb kterýž kolivěk biskup dar Ducha svatého prodává, ač přěd viděním lidí biskupským 915 rúchem stkvie sě, již přěd Božíma očima kněžstvie jest zbaven. Protož i svatá ustavenie svatokupecké kacieřstvie klnú a kněžstvie zbaviti přikazují ty, kteříž, dadúce dar K 200 duchovní, zisku hledají.“ To vše svatý Remigius píše, sva- tého Písma pilný vykladač. 920 Svatý Ambroži2 die takto: „Nalézají sě všelice mnozí, tržením daru chtiece kúpiti dar Ducha svatého, když pe- nieze dávají, aby biskupského řádu povýšenie vzěli, zapo- menuvše slov Petrových, jenž jest řekl103 k Šimonovi: Pe- niezi tvoji buďte s tebú k zatracení, že si sě domněl, by dar 925 Boží za penieze vzal.' (Věz, žeť Ducha svatého, jenž jest Bóh, tohoť ani dáti mohú kněžie ani prodati, aniž sě do- K I99 96
895 co skrze stoly penězoměncóv jedné oltáři sě znamenávají, kteřížto oltáři (protože jimi z lakomstvie penieze těžie) lakomstvím zlých kněží stolové činie sě penězoměncóv? Co skrze stolice prodavačóv holubic jedné mistrské (t. pre- látské) dóstojenstvie v cierkvi (v sboru křěsťanském) sě 90o znamená, kteréžto když k zisku (tělestnému) uhne sě (ukřiví sě), v nic sě obrátí (t. že sě zmaří)? (Věz, že stolicě proda- vačóv holubic jest každé dóstojen stvie, v němž kto sedě, t. jsa, prodává dary Ducha svatého. A tak ač apoštolstvie Jidášovo, jelikožto bylo jest od Boha, jest dobré, avšak 905 lakomstvie Jidášovo učinilo jest je stolicí toho, jenž jest holubici prodal. Též papežstvie, biskupstvie, kněžstvie i jiné dóstojenstvie.) A co skrze holubice jedné Duch svatý sě znamená, jenž sě nad Pánem (Ježíšem) krštěným v podo- benství holubice ukázal? A kteří jsú, jenž holubicě prodávají 910 jedné ti, kteříž Ducha svatého (t. dary Ducha svatého, jako křest, zpověd, svěcenie) skrze ruky vloženie na penězích dá- vají? Ale Pán stolice prodavačóv holubic převracie, neb takých kněží penieze ruší. Neb kterýž kolivěk biskup dar Ducha svatého prodává, ač přěd viděním lidí biskupským 915 rúchem stkvie sě, již přěd Božíma očima kněžstvie jest zbaven. Protož i svatá ustavenie svatokupecké kacieřstvie klnú a kněžstvie zbaviti přikazují ty, kteříž, dadúce dar K 200 duchovní, zisku hledají.“ To vše svatý Remigius píše, sva- tého Písma pilný vykladač. 920 Svatý Ambroži2 die takto: „Nalézají sě všelice mnozí, tržením daru chtiece kúpiti dar Ducha svatého, když pe- nieze dávají, aby biskupského řádu povýšenie vzěli, zapo- menuvše slov Petrových, jenž jest řekl103 k Šimonovi: Pe- niezi tvoji buďte s tebú k zatracení, že si sě domněl, by dar 925 Boží za penieze vzal.' (Věz, žeť Ducha svatého, jenž jest Bóh, tohoť ani dáti mohú kněžie ani prodati, aniž sě do- K I99 96
Strana 97
mněji, by chtěli toho Ducha prodati, než dary ty prodávají, když z peněz je vedú.) Proto že i v óbyčeji jest tak veliká zlost (svatokupectvie), i že věčích (t. svatých) často mečem 930 (t. pomstú) uřezána (t. potupena) jest, a my také k té ráně znamenité ohnivé — jenž zóstává ještě — přikládáme železo (t. pomstu kletbú), ustavujíce plně, aby každý, jenž za M 210b dóstojenstvie daru Božicho který kolivěk dar by dal a byl K 201 ohlášen, od toho času aby věděl, že kletby pohaněním jest 935 potupen a od účastnosti těla Kristova i krve odlúčen, po- ňavadž vědomo jest Kristovi, že prokletý učinil jest hřiech. Opět die svatý Ambrož194: „Toť jest, čehož želém, že arcibiskup tělestně (t. z žádosti tělestné) biskupa jest učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného (svatokupce) 940 v úřad postavil. Peniezi — řekl jest (Petr) — tvoji buďte s tebú k zatracení, že dar Ducha svatého za penieze si kúpil a otměnu divnú k zatracení duší dokonal si.“ To Ambrož. Opět105 die: „Jistě očima tělestnýma zdá sě jako biskup veliký, a Božím viděním vidí sě malomocný veliký; za pe- 945 nieze dobyl jest nehodného biskupstvie a přěd Bohem ztratil jest vnitřnieho člověka; tělo vzalo jest dóstojenstvie a duše ztratila jest poctivost." Opět106 die: „Když jest svěcen k biskupství, co jest dal, K 202 bylo jest zlato; co jest ztratil, byla jest duše. Když jest jiného 950 světil, co jest vzal, bylo jest zlato; co jest dal, bylo jest malo- mocenstvie (t. svatokupectvie). Innocencius papež107 takto píše: „Ač kto [neb ktož] prebend neb převorstvie neb děkanstvie neb dóstojenstvie některého kostelnieho neb svátosti které kostelnie, jakožto 955 křižma neb oleje svatého a svěcenie oltářóv neb kostelóv, skrzě zlořečenú žádost lakomstvie penězmi dobyl jest, dó- stojenstvie zle dobytého buď zbaven, a kupec i prodavač i přímluvcè škralúpem pohaněnie buďte poraženi. A ani za 7 Betlemské texty 97
mněji, by chtěli toho Ducha prodati, než dary ty prodávají, když z peněz je vedú.) Proto že i v óbyčeji jest tak veliká zlost (svatokupectvie), i že věčích (t. svatých) často mečem 930 (t. pomstú) uřezána (t. potupena) jest, a my také k té ráně znamenité ohnivé — jenž zóstává ještě — přikládáme železo (t. pomstu kletbú), ustavujíce plně, aby každý, jenž za M 210b dóstojenstvie daru Božicho který kolivěk dar by dal a byl K 201 ohlášen, od toho času aby věděl, že kletby pohaněním jest 935 potupen a od účastnosti těla Kristova i krve odlúčen, po- ňavadž vědomo jest Kristovi, že prokletý učinil jest hřiech. Opět die svatý Ambrož194: „Toť jest, čehož želém, že arcibiskup tělestně (t. z žádosti tělestné) biskupa jest učinil, neb jest pro penieze duchovně malomocného (svatokupce) 940 v úřad postavil. Peniezi — řekl jest (Petr) — tvoji buďte s tebú k zatracení, že dar Ducha svatého za penieze si kúpil a otměnu divnú k zatracení duší dokonal si.“ To Ambrož. Opět105 die: „Jistě očima tělestnýma zdá sě jako biskup veliký, a Božím viděním vidí sě malomocný veliký; za pe- 945 nieze dobyl jest nehodného biskupstvie a přěd Bohem ztratil jest vnitřnieho člověka; tělo vzalo jest dóstojenstvie a duše ztratila jest poctivost." Opět106 die: „Když jest svěcen k biskupství, co jest dal, K 202 bylo jest zlato; co jest ztratil, byla jest duše. Když jest jiného 950 světil, co jest vzal, bylo jest zlato; co jest dal, bylo jest malo- mocenstvie (t. svatokupectvie). Innocencius papež107 takto píše: „Ač kto [neb ktož] prebend neb převorstvie neb děkanstvie neb dóstojenstvie některého kostelnieho neb svátosti které kostelnie, jakožto 955 křižma neb oleje svatého a svěcenie oltářóv neb kostelóv, skrzě zlořečenú žádost lakomstvie penězmi dobyl jest, dó- stojenstvie zle dobytého buď zbaven, a kupec i prodavač i přímluvcè škralúpem pohaněnie buďte poraženi. A ani za 7 Betlemské texty 97
Strana 98
ztravu, ani z kterého obyčeje, i napřěd (před svěcením) 960 i potom (po svěcení) co buď nuzením žádáno (t. nic nežádati má kněz), ani on dáti směj, nebť svatokupectvie I jest; ale K 203 svobodně, bez kterého kolivěk umenšenie, daného dósto- jenstvie a dobrodienstvie požívaj.“ To Innocencius. Také v Ustaveních108 takto psáno jest: „Ustavujeme, 965 aby, jakož od svěcenie kostelóv a od svěcenie žákóv nic nemá bráno býti, tak také ani za balsám (jejž světie s olejem), ani za sviece, jež by kupovali, aby nic kněžie nedávali (bisku- póm), kteříž křižmo mají bráti (od biskupa). Protož bisku- pové za statky kostelnie balsám nechť kupují a sviece, každý 970 v svém kostele. Opět sbor Triburský109 die: „Povědieno jest, že obyčej jest v některých miestech, že za vzětie křižma pe- nieze dávají, také i za křest i za těla Božieho přijímanie. Ty (t. obyčeje) za svatokupecké kacieřstvie potupil jest 975 svatý sbor a proklel jest, a aby potom ani od svěcenie, ani za křižmo, ani za balsám, ani za pohřeb, ani za těla Božieho K 204 M 211 a přijímanie, aby co bylo nuzením vzato, ustavil jest; ale aby darové Boží (již jmenovaní) vděčným (t. bez peněz) rozdá- vaním dáváni byli, tak ustavil jest sbor.“ A že svatokupci 980 chtie sě obyčejem od hřiecha vymluviti, protož znamenitě Innocenciusl1° položil jest, aby „ani z kterého obyčeje co napřěd neb potom nuzením bylo žádáno, neb svato- kupectvie jest. A opět die Innocenciusill: „Mnějí, by proto slušělo, 985 že by zákon smrti (t. hřiech) z dlúhého obyčeje byl hodný, domnievají sě neznamenajíce, že tiem těžší jsú hřieši, čím déle nezčastnú duši držie svázánu. Svatý Augustýn112 die: „Zle někteří, jež rozum (t. dó- vod dobrý) přěmáhá, přěd nás kladú obyčej (t. jímž sě za- K 205 990 mietají), jako by obyčej věčí byl než pravda, a že by 98
ztravu, ani z kterého obyčeje, i napřěd (před svěcením) 960 i potom (po svěcení) co buď nuzením žádáno (t. nic nežádati má kněz), ani on dáti směj, nebť svatokupectvie I jest; ale K 203 svobodně, bez kterého kolivěk umenšenie, daného dósto- jenstvie a dobrodienstvie požívaj.“ To Innocencius. Také v Ustaveních108 takto psáno jest: „Ustavujeme, 965 aby, jakož od svěcenie kostelóv a od svěcenie žákóv nic nemá bráno býti, tak také ani za balsám (jejž světie s olejem), ani za sviece, jež by kupovali, aby nic kněžie nedávali (bisku- póm), kteříž křižmo mají bráti (od biskupa). Protož bisku- pové za statky kostelnie balsám nechť kupují a sviece, každý 970 v svém kostele. Opět sbor Triburský109 die: „Povědieno jest, že obyčej jest v některých miestech, že za vzětie křižma pe- nieze dávají, také i za křest i za těla Božieho přijímanie. Ty (t. obyčeje) za svatokupecké kacieřstvie potupil jest 975 svatý sbor a proklel jest, a aby potom ani od svěcenie, ani za křižmo, ani za balsám, ani za pohřeb, ani za těla Božieho K 204 M 211 a přijímanie, aby co bylo nuzením vzato, ustavil jest; ale aby darové Boží (již jmenovaní) vděčným (t. bez peněz) rozdá- vaním dáváni byli, tak ustavil jest sbor.“ A že svatokupci 980 chtie sě obyčejem od hřiecha vymluviti, protož znamenitě Innocenciusl1° položil jest, aby „ani z kterého obyčeje co napřěd neb potom nuzením bylo žádáno, neb svato- kupectvie jest. A opět die Innocenciusill: „Mnějí, by proto slušělo, 985 že by zákon smrti (t. hřiech) z dlúhého obyčeje byl hodný, domnievají sě neznamenajíce, že tiem těžší jsú hřieši, čím déle nezčastnú duši držie svázánu. Svatý Augustýn112 die: „Zle někteří, jež rozum (t. dó- vod dobrý) přěmáhá, přěd nás kladú obyčej (t. jímž sě za- K 205 990 mietají), jako by obyčej věčí byl než pravda, a že by 98
Strana 99
v duchovních věcech nemělo býti následováno to, což lepšie jest a od Ducha svatého zjeveno jest." Opětl13 die: „Viece pravdu než obyčej následovati má- me, protože obyčej rozum a pravda vždy přěmáhá. 995 Cyprianus, slavný mučedlník 14, die: „Obyčej bez pravdy starý blud jest; protož opustiece blud, následujme pravdu. Opěti15 die: „Aniž jíti musíme po obyčeji člověka, ale po Boží pravdě. 1000 Ambrož svatý116 die: „Noviny každé, jichž jest Kristus neučil, spravedlivě tupíme, neb věřícím (křestanóm) cěsta jest Kristus." Svatý Řehoř 17 die: „Poňavadž Pavel diel18: 'Založenie jiného nižádný nemóž položiti kromě toho, kteréž položeno 1005 jest, kjenž jest, Kristus Ježíš', z toho sě dovodí, že kdež Kristus nenie zalo ženie, nižádné dobré věci nenie usta- K 206 venie. Svatý Isiodorusl19 die: „Obyčej dóvodu postup; zlý obyčej zákon a rozum přěmáhaj.“ To Isiodorus. 1010 Toto písmo vážiece, ó kněžie a žáci, „složte prvnější obyčej starého člověka, kterýž ruší sě vedlé žádosti bluda, a obnovte sě duchem mysli své“; tak die svatý Pavel k Efezským v IIII. kapitule120. Upadli-li ste kteří v sva- tokupectvie, pokánie čiňte; a kteří jste čísti od malomocen- 1015 stvie (svatokupectvie) smrtedlného (jenž duši mrtví), va- rujte sě ho snažně, nebť leze šeředný hnis po kněžstvu i po světském lidu, trutíť papeže, kardinály i biskupy. Protož varovati sě mají, aby obrokóv za dary, za služby a z přiezní tělestných neb světských nedávali, aby žákóv, kostelóv, 1020 oltářóv, příprav kostelních a kalichóv z peněz nesvětili, a rukú z peněz nekladli. Varujte sě, žáci, aby svěcenie a K 207 obrokóv za dary a za službu nepřijímali. Varujte sě, kněžie, 99
v duchovních věcech nemělo býti následováno to, což lepšie jest a od Ducha svatého zjeveno jest." Opětl13 die: „Viece pravdu než obyčej následovati má- me, protože obyčej rozum a pravda vždy přěmáhá. 995 Cyprianus, slavný mučedlník 14, die: „Obyčej bez pravdy starý blud jest; protož opustiece blud, následujme pravdu. Opěti15 die: „Aniž jíti musíme po obyčeji člověka, ale po Boží pravdě. 1000 Ambrož svatý116 die: „Noviny každé, jichž jest Kristus neučil, spravedlivě tupíme, neb věřícím (křestanóm) cěsta jest Kristus." Svatý Řehoř 17 die: „Poňavadž Pavel diel18: 'Založenie jiného nižádný nemóž položiti kromě toho, kteréž položeno 1005 jest, kjenž jest, Kristus Ježíš', z toho sě dovodí, že kdež Kristus nenie zalo ženie, nižádné dobré věci nenie usta- K 206 venie. Svatý Isiodorusl19 die: „Obyčej dóvodu postup; zlý obyčej zákon a rozum přěmáhaj.“ To Isiodorus. 1010 Toto písmo vážiece, ó kněžie a žáci, „složte prvnější obyčej starého člověka, kterýž ruší sě vedlé žádosti bluda, a obnovte sě duchem mysli své“; tak die svatý Pavel k Efezským v IIII. kapitule120. Upadli-li ste kteří v sva- tokupectvie, pokánie čiňte; a kteří jste čísti od malomocen- 1015 stvie (svatokupectvie) smrtedlného (jenž duši mrtví), va- rujte sě ho snažně, nebť leze šeředný hnis po kněžstvu i po světském lidu, trutíť papeže, kardinály i biskupy. Protož varovati sě mají, aby obrokóv za dary, za služby a z přiezní tělestných neb světských nedávali, aby žákóv, kostelóv, 1020 oltářóv, příprav kostelních a kalichóv z peněz nesvětili, a rukú z peněz nekladli. Varujte sě, žáci, aby svěcenie a K 207 obrokóv za dary a za službu nepřijímali. Varujte sě, kněžie, 99
Strana 100
1035 jenž zpoviedáte, rozhřěšujete, mše slúžíte, kážete [ neb jiné M2IE posvátné věci dáváte. Varujte sě, písaři a biskupští služeb- 1025 níci, aby nebyli jako Gezi. Varujte sě, kteří v zákon zvláštní vchodíte; takéž varujte sě i ti, kteříž jiné do zákona takového přijímají. Varujte sě, všickni kněžie i žáci, chtieti směniti který kolivěk úřad duchovní nezřiezeně za časný póžitek. Nežádajte od pohřebu, od těla Božieho přijímanie, za oddá- 1030 vanie, za olej, od biřmovánie, od křstu, od těch věcí, o nichž již řečeno jest a zjevně psáno jest v práviech121-123. Va- rujte sě, řečníci, písaři a vládaři - poručníci svatokupcóv. Varujte sě i jiní, aby účastni nebyli pomocí, přímluvú neb kterak kolivěk z přivolenie. A vězte, že svatokupci jsú najvěčí kacieři, jenž také od zevnitřních lidí (t. od lajkóv, jako die Výklad na to slovo) mají potlačeni býti, a že přěd Bohem jsú kleti, ssazeni, a že nedóstojně a potupně (k po- tupení věčnému) sobě slúžie, a že, jedné ač vzdadúce obroky káti sě budú (t. nebudú-li sě káti), u věčné zatracenie 1040 uběhnú. Protož v Ustavení124 takto světí zavierají (t. řečí svú ukazují): „Protože dóvodem Lva papeže svatokupci nic jiného jedné ducha lži přijímají; vedlé svatého Rehoře svatokupci kněžstvie nestojí, žehnánie jich v zlořečenstvie 1045 sě obracuje, jest s nimi kletba dávanie (kleté) a bránie (kleté), poňavadž svati nejsú, ani v těle Kristově (v sboru svatém) ustaveni (t. milostí), poňavadž jsú zlořečeni, ani jiných světiti mohú, ani těla Božieho dávati, ani bráti, ani jiných žehnati mohú; vedlé svatého Ambrože kletbú potupeni jsú 1050 a účastnosti těla a krve Kristovy zbaveni jsú, poňavadž zlato sě béře a malomocenstvie sě dává, neb ne vyčistědlná (t. že nemóž lehcě býti vyčištěna) jest vina prodávanie služby (duchovnie); vedlé Kalcedonského sboru, z takého (t. svatokupeckého) svěcenie že nic neprospievají, súzeni K 208 K 299 100
1035 jenž zpoviedáte, rozhřěšujete, mše slúžíte, kážete [ neb jiné M2IE posvátné věci dáváte. Varujte sě, písaři a biskupští služeb- 1025 níci, aby nebyli jako Gezi. Varujte sě, kteří v zákon zvláštní vchodíte; takéž varujte sě i ti, kteříž jiné do zákona takového přijímají. Varujte sě, všickni kněžie i žáci, chtieti směniti který kolivěk úřad duchovní nezřiezeně za časný póžitek. Nežádajte od pohřebu, od těla Božieho přijímanie, za oddá- 1030 vanie, za olej, od biřmovánie, od křstu, od těch věcí, o nichž již řečeno jest a zjevně psáno jest v práviech121-123. Va- rujte sě, řečníci, písaři a vládaři - poručníci svatokupcóv. Varujte sě i jiní, aby účastni nebyli pomocí, přímluvú neb kterak kolivěk z přivolenie. A vězte, že svatokupci jsú najvěčí kacieři, jenž také od zevnitřních lidí (t. od lajkóv, jako die Výklad na to slovo) mají potlačeni býti, a že přěd Bohem jsú kleti, ssazeni, a že nedóstojně a potupně (k po- tupení věčnému) sobě slúžie, a že, jedné ač vzdadúce obroky káti sě budú (t. nebudú-li sě káti), u věčné zatracenie 1040 uběhnú. Protož v Ustavení124 takto světí zavierají (t. řečí svú ukazují): „Protože dóvodem Lva papeže svatokupci nic jiného jedné ducha lži přijímají; vedlé svatého Rehoře svatokupci kněžstvie nestojí, žehnánie jich v zlořečenstvie 1045 sě obracuje, jest s nimi kletba dávanie (kleté) a bránie (kleté), poňavadž svati nejsú, ani v těle Kristově (v sboru svatém) ustaveni (t. milostí), poňavadž jsú zlořečeni, ani jiných světiti mohú, ani těla Božieho dávati, ani bráti, ani jiných žehnati mohú; vedlé svatého Ambrože kletbú potupeni jsú 1050 a účastnosti těla a krve Kristovy zbaveni jsú, poňavadž zlato sě béře a malomocenstvie sě dává, neb ne vyčistědlná (t. že nemóž lehcě býti vyčištěna) jest vina prodávanie služby (duchovnie); vedlé Kalcedonského sboru, z takého (t. svatokupeckého) svěcenie že nic neprospievají, súzeni K 208 K 299 100
Strana 101
1055 jsú; vedlé Gelazie papeže v Šimonovo zatracenie uvalují sě; vedlé Rehoře Nazanského v svatém řádu (kněžském) ostati nemohú, ani k němu navráceni býti; od Elizea proroka malomocenstvím obliti jsú; od Petra (apoštola) v zatracenie odsúzeni sú; a od Krista z chrámu vymetáni 1060 sú: což jiného svatokupec svatokupci svým svěcením móž dáti, jedné což Innocencius o některých kacieřích svědčí, řka: Kteříž dar Ducha svatého, jejž sú byli vzěli, ztratili sú, dáti jeho plnosti nemohú, kterážto (t. plnost Ducha sva- tého) velmě prospievá (když jest) v svěcení (kněžském), 1065 kterúžto (plnost Ducha svatého) svým kacierstvím ztrajtili K 210 sú'?“ To vše pořád psáno jest v Ustaveních. Znamenáno má také býti, že jme novitě Balaamite slovú M 212a ti, jenž káží z lakomstvie, od Baláma řečení, o němž psáno jest v knihách Numeri125 a v druhé epištole Petrově 1070 v II. kapitule126, kdež die: „Srdce zvykalé lakomstvím majíce, zlořečenstvie synové, opustivše cěstu pravú blúdili sú, následujíce Baláma z Bozor, jenž mzdu zlosti (penieze za kletbu zlú) miloval jest. Gezite jmenovitě sú ti, kteříž po daném daru dary nu- 1075 ziece (napomínaním) berú, jako Gezi, o němž psáno jest v čtvrtých Králových knihách v V. kapitule127 A o těch Petr Damianus128 takto die: „Jsú někteří, kte- řížto ani prvé, nežli svěcenie (kněžského) dadie službu, ani přěd skonáním súdu (t. ani prvé, než světie kterú věc, jako 1080 žáka, kostel, oltář; ani prvé, než súdie) nižádné sú neučinili ú mluvy; ale potom jako od dlužníkóv nuzně žádají, a aby vydřěli dary, náramně pilni jsú: ti Gezi hřiechem jisti buďte, jenž, když jest byl Náman uzdraven (od malomo- censtvie) a již sě vracoval (domóv), za dar Ducha svatého 1085 (za uzdravenie) peněz směl jest (Gezi) požádati. A jakož on (Gezi) ne jinú ranú než malomocenstvím poražen jest byl, K 211 101
1055 jsú; vedlé Gelazie papeže v Šimonovo zatracenie uvalují sě; vedlé Rehoře Nazanského v svatém řádu (kněžském) ostati nemohú, ani k němu navráceni býti; od Elizea proroka malomocenstvím obliti jsú; od Petra (apoštola) v zatracenie odsúzeni sú; a od Krista z chrámu vymetáni 1060 sú: což jiného svatokupec svatokupci svým svěcením móž dáti, jedné což Innocencius o některých kacieřích svědčí, řka: Kteříž dar Ducha svatého, jejž sú byli vzěli, ztratili sú, dáti jeho plnosti nemohú, kterážto (t. plnost Ducha sva- tého) velmě prospievá (když jest) v svěcení (kněžském), 1065 kterúžto (plnost Ducha svatého) svým kacierstvím ztrajtili K 210 sú'?“ To vše pořád psáno jest v Ustaveních. Znamenáno má také býti, že jme novitě Balaamite slovú M 212a ti, jenž káží z lakomstvie, od Baláma řečení, o němž psáno jest v knihách Numeri125 a v druhé epištole Petrově 1070 v II. kapitule126, kdež die: „Srdce zvykalé lakomstvím majíce, zlořečenstvie synové, opustivše cěstu pravú blúdili sú, následujíce Baláma z Bozor, jenž mzdu zlosti (penieze za kletbu zlú) miloval jest. Gezite jmenovitě sú ti, kteříž po daném daru dary nu- 1075 ziece (napomínaním) berú, jako Gezi, o němž psáno jest v čtvrtých Králových knihách v V. kapitule127 A o těch Petr Damianus128 takto die: „Jsú někteří, kte- řížto ani prvé, nežli svěcenie (kněžského) dadie službu, ani přěd skonáním súdu (t. ani prvé, než světie kterú věc, jako 1080 žáka, kostel, oltář; ani prvé, než súdie) nižádné sú neučinili ú mluvy; ale potom jako od dlužníkóv nuzně žádají, a aby vydřěli dary, náramně pilni jsú: ti Gezi hřiechem jisti buďte, jenž, když jest byl Náman uzdraven (od malomo- censtvie) a již sě vracoval (domóv), za dar Ducha svatého 1085 (za uzdravenie) peněz směl jest (Gezi) požádati. A jakož on (Gezi) ne jinú ranú než malomocenstvím poražen jest byl, K 211 101
Strana 102
kteréžto (malomocenstvie) lidi lúčilo jest od měst (aby v nich malomocní nebydlili): tak tento (svatokupec) ne leh- kým, ale tiem hnisem hřiecha zpržněn bývá, kterýžto (hřiech) od cierkvi svaté odlučuje posvátných věcí (od těla Božieho, od účastnosti duchovnie milosti)." Tak píše Petrus Damiani. Scariotite neb Iudite slovú jmenovitě ti, kteříž dar Boží prodávají, ponuknutím neb zjevně řkúce: »Co mi chcete 1095 dáti, a jáť vám posvětím, mši od slúžím, moc dám, stvrdím K 212 neb biřmuji, kázati budu neb dávati posvátné věci (křest, zpověd)? Protož psáno jest,129 že „prodavači (t. svato- kupci) jako slúhu (svého) Ducha svatého prodávají a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista židóm prodal, podobni 1100 sú. Symoniaci (t. Šimonovi synové) také jmenovitě slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého póžitek tělestný, jakožto penieze neb dar neb službu, chtie dáti neb dávají neřádně, jakož jest podal otec jich Šimon čaro- 1105 dějník apoštolóm peněz. Neb v Skutciech apoštol- ských v VIII. kapitule130 die svatý Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že kladením ruky apoštolóv dán býváše Duch svatý“ (Bóh dával, ne apoštolé, die svatý Augustýn), „podal jest jim peněz řka: Dajte i mně tu moc, ať, komuž 1110 kolivěk vložím ruku, přijme Ducha svatého'. Aj, takť jmenovitě jsú rozděleni Balámen ci (následovníci K 213 Baláma, a tak synové v zlosti), Jězenci, Škariotenci neb Judášenci a Šimoněnci. Ale obecným jménem všickni slovú Šimoněnci od Šimona (po Šimonovi) jakožto od posled- 1115 nieho (v Písmě položeného) a zjevného kupce moci Ducha svatého. Protož Mistr ]hlubokých smyslóv131 die: „Ač Šimoněnci jmenovitě a zvláště slovú ti, kteříž jako Šimon čarodějník nekúpedlnú (t. jenž nemóž kúpena penězi býti) 1090 M 212b 102
kteréžto (malomocenstvie) lidi lúčilo jest od měst (aby v nich malomocní nebydlili): tak tento (svatokupec) ne leh- kým, ale tiem hnisem hřiecha zpržněn bývá, kterýžto (hřiech) od cierkvi svaté odlučuje posvátných věcí (od těla Božieho, od účastnosti duchovnie milosti)." Tak píše Petrus Damiani. Scariotite neb Iudite slovú jmenovitě ti, kteříž dar Boží prodávají, ponuknutím neb zjevně řkúce: »Co mi chcete 1095 dáti, a jáť vám posvětím, mši od slúžím, moc dám, stvrdím K 212 neb biřmuji, kázati budu neb dávati posvátné věci (křest, zpověd)? Protož psáno jest,129 že „prodavači (t. svato- kupci) jako slúhu (svého) Ducha svatého prodávají a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista židóm prodal, podobni 1100 sú. Symoniaci (t. Šimonovi synové) také jmenovitě slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého póžitek tělestný, jakožto penieze neb dar neb službu, chtie dáti neb dávají neřádně, jakož jest podal otec jich Šimon čaro- 1105 dějník apoštolóm peněz. Neb v Skutciech apoštol- ských v VIII. kapitule130 die svatý Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že kladením ruky apoštolóv dán býváše Duch svatý“ (Bóh dával, ne apoštolé, die svatý Augustýn), „podal jest jim peněz řka: Dajte i mně tu moc, ať, komuž 1110 kolivěk vložím ruku, přijme Ducha svatého'. Aj, takť jmenovitě jsú rozděleni Balámen ci (následovníci K 213 Baláma, a tak synové v zlosti), Jězenci, Škariotenci neb Judášenci a Šimoněnci. Ale obecným jménem všickni slovú Šimoněnci od Šimona (po Šimonovi) jakožto od posled- 1115 nieho (v Písmě položeného) a zjevného kupce moci Ducha svatého. Protož Mistr ]hlubokých smyslóv131 die: „Ač Šimoněnci jmenovitě a zvláště slovú ti, kteříž jako Šimon čarodějník nekúpedlnú (t. jenž nemóž kúpena penězi býti) 1090 M 212b 102
Strana 103
milost penězmi kúpiti chtie, a kteříž za službu svatú penieze 1120 berú jako Giezi, Jězenci slovú: avšak všickni, i ti, jenž dá- vají, i ti, jenž berú, Šimoněnci slovú a oboji týmž súdem odsúzeni jsú.“ Tak die Mistr. Tyto řeči psány jsú krátcě proto, aby kněžie a žáci, kteréž jest Bóh zachoval od svatokupeckého kacierstvie, jeho sě 1125 velmě pilně ostřichali; a kteréž jest tiem kacieř stvím zprznil K2I4 ďábel, právě převrhúce své svědomie, aby sě káli; a aby oboji věčného zatracenie znikli. Tak stojí psáno v Betlémě latině na stěnách o tom bludu, jenž dobřě slove česky 'svatokupectvie', jakož sem položil 1130 na počátcě této poslednie kapitoly. A skonal sem v střědu po světie Trojici v Betlémě. A kněžie Pražští, i s arcibis- kupem, vědúce, že jsem tu, a druzí viděvše mě, nestavili sú služby Božie vedlé přikázanie papežova, jehož sú na mě dobyli. A tak, sami jsúce neposlušni, slúžiece vedlé svých 1135 nálezkóv, jsú kleti a profani, to jest, jenž kněžstvie sú ztratili. Amen. 103
milost penězmi kúpiti chtie, a kteříž za službu svatú penieze 1120 berú jako Giezi, Jězenci slovú: avšak všickni, i ti, jenž dá- vají, i ti, jenž berú, Šimoněnci slovú a oboji týmž súdem odsúzeni jsú.“ Tak die Mistr. Tyto řeči psány jsú krátcě proto, aby kněžie a žáci, kteréž jest Bóh zachoval od svatokupeckého kacierstvie, jeho sě 1125 velmě pilně ostřichali; a kteréž jest tiem kacieř stvím zprznil K2I4 ďábel, právě převrhúce své svědomie, aby sě káli; a aby oboji věčného zatracenie znikli. Tak stojí psáno v Betlémě latině na stěnách o tom bludu, jenž dobřě slove česky 'svatokupectvie', jakož sem položil 1130 na počátcě této poslednie kapitoly. A skonal sem v střědu po světie Trojici v Betlémě. A kněžie Pražští, i s arcibis- kupem, vědúce, že jsem tu, a druzí viděvše mě, nestavili sú služby Božie vedlé přikázanie papežova, jehož sú na mě dobyli. A tak, sami jsúce neposlušni, slúžiece vedlé svých 1135 nálezkóv, jsú kleti a profani, to jest, jenž kněžstvie sú ztratili. Amen. 103
Strana 104
Napsáno je těchto šest kapitol proti šesti bludům, které nakazily kněžstvo i velikou část lidu. První kapitola, o stvoření, bojuje proti tomu bludu, jímž kněží, neznalí a svedení, pošetile se vyvyšujíce pro svá- tostné obětování, svádějí lid tvrdíce, že každý kněz, když slouží mši svatou, tvoří tělo Kristovo a stává se otcem a stvo- řitelem svého Stvořitele. Druhá kapitola, o věření, což je úkon víry, bojuje proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že je třeba věřiti v Pannu Marii i v papeže i ve svaté, ač přece je po pravdě třeba věřiti jenom v Boha. Třetí kapitola, o odpuštění hříchů, bojuje proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že kněží mohou, komu chtějí, odpustiti hříchy a zprostiti ho trestu i viny. Čtvrtá kapitola, o poslušnosti, usvědčuje ten blud, jímž se tvrdí, že podřízení musí poslouchati svých nadřízených ve všech příkazech, dovolených i nedovolených. Pátá kapitola, o klatbě, staví se proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že každá klatba, at spravedlivá či nespravedlivá, váže proklínaného a škodí mu a odlučuje jej ode všeho lidu křesťanského a zbavuje ho církevních svátostí. Šestá kapitola, o svatokupectví, potírá a rdousí blud svatokupeckého kacířství, jímž je kněžstvo, žel, z větší části potřísněno. 104
Napsáno je těchto šest kapitol proti šesti bludům, které nakazily kněžstvo i velikou část lidu. První kapitola, o stvoření, bojuje proti tomu bludu, jímž kněží, neznalí a svedení, pošetile se vyvyšujíce pro svá- tostné obětování, svádějí lid tvrdíce, že každý kněz, když slouží mši svatou, tvoří tělo Kristovo a stává se otcem a stvo- řitelem svého Stvořitele. Druhá kapitola, o věření, což je úkon víry, bojuje proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že je třeba věřiti v Pannu Marii i v papeže i ve svaté, ač přece je po pravdě třeba věřiti jenom v Boha. Třetí kapitola, o odpuštění hříchů, bojuje proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že kněží mohou, komu chtějí, odpustiti hříchy a zprostiti ho trestu i viny. Čtvrtá kapitola, o poslušnosti, usvědčuje ten blud, jímž se tvrdí, že podřízení musí poslouchati svých nadřízených ve všech příkazech, dovolených i nedovolených. Pátá kapitola, o klatbě, staví se proti tomu bludu, jímž se tvrdí, že každá klatba, at spravedlivá či nespravedlivá, váže proklínaného a škodí mu a odlučuje jej ode všeho lidu křesťanského a zbavuje ho církevních svátostí. Šestá kapitola, o svatokupectví, potírá a rdousí blud svatokupeckého kacířství, jímž je kněžstvo, žel, z větší části potřísněno. 104
Strana 105
M. IACOBI DE MYSA SALVATOR NOSTER DE COMUNIONE SPIRITUALI ET SACRAMENTALI INTEGRA SUB DUPLICI FORMA PANIS ETVINI COMMUNITATEM PLEBIUM CONCERNENTE C 192 d M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA SPASITEL NAŠ ODUCHOVNÍMA SVÁTOSTNÉM PŘIJÍMÁNÍ ÚPLNÉM POD DVOJÍ ZPŮSOBOU CHLEBA A VÍNA PRO VŠECHEN KŘESŤANSKÝ LID
M. IACOBI DE MYSA SALVATOR NOSTER DE COMUNIONE SPIRITUALI ET SACRAMENTALI INTEGRA SUB DUPLICI FORMA PANIS ETVINI COMMUNITATEM PLEBIUM CONCERNENTE C 192 d M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA SPASITEL NAŠ ODUCHOVNÍMA SVÁTOSTNÉM PŘIJÍMÁNÍ ÚPLNÉM POD DVOJÍ ZPŮSOBOU CHLEBA A VÍNA PRO VŠECHEN KŘESŤANSKÝ LID
Strana 106
Salvator noster, Dominus Iesus, Novi Testamenti insti- tutor, in cena sua novissima ante mortem accepit panem et benedixit ac fregit deditque discipulis suis et ait: „Accipite et comedite, hoc est corpus meum.“ Similiter et calicem 10 accipiens gracias egit deditque discipulis suis et ait: „Bibite ex hoc omnes. Hic est enim sanguis meus novi testamenti, qui pro multis effundetur in remissionem peccatorum“, ut habetur Mathei XXVI°, Marci XIIII° et Luce XXII°.1 Ubi dando corpus suum discipulis ad mandu- candum sub forma panis sacramentalis et sanguinem suum ad bibendum sub forma vini sacramentalis, sic instituit ad manducandum corpus suum sub forma panis et biben- dum suum sanguinem sub forma vini toti generacioni pos- tere fidelium usque ad diem iudicii in sui commemoracio- 20 nem. Nam Luce XXII° in serie verborum predictorum consequenter additur 2: „Hoc facite in meam commemo- C193 a racionem. Et ne aliquis velit dicere, quia solis apostolis Dominus instituit ad sic sumendum sub utraque specie modo supra- 25 dicto, Paulus apostolus, fidelis interpres legis Cristi, istam cenam sacramentalem Dominicam communitati fide- lium dicit esse institutam propter Dominice passionis com- memoracionem. Nam Ia Cor. XI° ita dicit3: „Ego enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis, quoniam Dominus Iesus Cristus, in qua nocte tradebatur, accepit panem et gracias agens fregit et dixit: 'Accipite et manducate. Hoc 15 30 106
Salvator noster, Dominus Iesus, Novi Testamenti insti- tutor, in cena sua novissima ante mortem accepit panem et benedixit ac fregit deditque discipulis suis et ait: „Accipite et comedite, hoc est corpus meum.“ Similiter et calicem 10 accipiens gracias egit deditque discipulis suis et ait: „Bibite ex hoc omnes. Hic est enim sanguis meus novi testamenti, qui pro multis effundetur in remissionem peccatorum“, ut habetur Mathei XXVI°, Marci XIIII° et Luce XXII°.1 Ubi dando corpus suum discipulis ad mandu- candum sub forma panis sacramentalis et sanguinem suum ad bibendum sub forma vini sacramentalis, sic instituit ad manducandum corpus suum sub forma panis et biben- dum suum sanguinem sub forma vini toti generacioni pos- tere fidelium usque ad diem iudicii in sui commemoracio- 20 nem. Nam Luce XXII° in serie verborum predictorum consequenter additur 2: „Hoc facite in meam commemo- C193 a racionem. Et ne aliquis velit dicere, quia solis apostolis Dominus instituit ad sic sumendum sub utraque specie modo supra- 25 dicto, Paulus apostolus, fidelis interpres legis Cristi, istam cenam sacramentalem Dominicam communitati fide- lium dicit esse institutam propter Dominice passionis com- memoracionem. Nam Ia Cor. XI° ita dicit3: „Ego enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis, quoniam Dominus Iesus Cristus, in qua nocte tradebatur, accepit panem et gracias agens fregit et dixit: 'Accipite et manducate. Hoc 15 30 106
Strana 107
5 Spasitel náš, Pán Ježíš, Nového Zákona ustanovitel, na (182a) večeři své poslední před smrtí svou vzev chléb požehnal jest jeho a lámal i dal učedlníkuom svým a řekl: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé.“ Též i kalich vzev, i řekl jest: „Píte všickni z toho. Neb to jest krev má Nového Zákona, kteráž 1o za mnohé vylita bude na odpuštění hříchuov.“ Jakož o tom stoljí psáno v evangelium svatého Matouše, svatého 182b Marka i svatého Lukáše,I kdežto dávaje tělo své učedl- níkům k jedení pod spuosobem chleba posvátného a krev svú ku pití pod spůsobem vína posvátného, tak jest ustavil k jedení tělo své pod spůsobem chleba a k pití svou krev pod spůsobem vína vší obci křesťanské, nynější i budoucí, až do dne soudného na svou památku. Nebo v evangelium svatého Lukáše v řádu slov dříve řečených ihned dále řečeno jest:2 „To čiňte na mou památku.“ 15 20 A aby žádný neřekl, že toliko samým apoštolům Pán Ježíš jest ustavil, aby tak přijímali pod obojím spůsobem, jakož jest povědíno napřed, svatý Pavel, věrný vykladač zákona Kristova, tuto Božskú večeři posvátnou obci všech věrných křesťanův dí vydanou a ustavenou na památku 25 umučení Pána Krista. Nebo v I. epištole k Korinthům dí takto:3 „A toto jsem jistě vzal od Pána a to sem vám vydal aneb zjevil, že Pán Ježíš Kristus, v kterouž noc zrazen měl býti, vzal chléb a díky vzdav Bohu Otci lámal jest jej 107
5 Spasitel náš, Pán Ježíš, Nového Zákona ustanovitel, na (182a) večeři své poslední před smrtí svou vzev chléb požehnal jest jeho a lámal i dal učedlníkuom svým a řekl: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé.“ Též i kalich vzev, i řekl jest: „Píte všickni z toho. Neb to jest krev má Nového Zákona, kteráž 1o za mnohé vylita bude na odpuštění hříchuov.“ Jakož o tom stoljí psáno v evangelium svatého Matouše, svatého 182b Marka i svatého Lukáše,I kdežto dávaje tělo své učedl- níkům k jedení pod spuosobem chleba posvátného a krev svú ku pití pod spůsobem vína posvátného, tak jest ustavil k jedení tělo své pod spůsobem chleba a k pití svou krev pod spůsobem vína vší obci křesťanské, nynější i budoucí, až do dne soudného na svou památku. Nebo v evangelium svatého Lukáše v řádu slov dříve řečených ihned dále řečeno jest:2 „To čiňte na mou památku.“ 15 20 A aby žádný neřekl, že toliko samým apoštolům Pán Ježíš jest ustavil, aby tak přijímali pod obojím spůsobem, jakož jest povědíno napřed, svatý Pavel, věrný vykladač zákona Kristova, tuto Božskú večeři posvátnou obci všech věrných křesťanův dí vydanou a ustavenou na památku 25 umučení Pána Krista. Nebo v I. epištole k Korinthům dí takto:3 „A toto jsem jistě vzal od Pána a to sem vám vydal aneb zjevil, že Pán Ježíš Kristus, v kterouž noc zrazen měl býti, vzal chléb a díky vzdav Bohu Otci lámal jest jej 107
Strana 108
est corpus meum, quod tradetur pro vobis. Hoc facite in meam commemoracionem'. Similiter et calicem, postquam cenavit, dicens: 'Hic calix novum testamentum est in meo 35 sanguine; hoc facite, quocienscumque bibetis, in meam commemoracionem. Quocienscumque manducabitis panem hunc et calicem Domini bibetis, mortem Domini annunccia- bitis, donec veniat'.“ In quibus verbis Apostoli manifeste habetur, quod ista 40 cena Dominica sacramentalis fidelibus in via usque adven- tum Domini est instituta, ut accipiant in eius ] comme- moracionem, et hoc, dum comodose potest haberi, tempore et loco oportunis. Alias, si non esset institucio huius sacra- tissime cene toti generacioni postere fidelium, plebes fideles 45 sine fundacione ewangelice fidei acciperent corpus Cristi sub forma panis, quod nullus fidelium dicere auderet. Et quia non est maior racio diversitatis de manducacione sacramentali corporis Cristi sub forma panis quam de bi- bicione sacramentali sanguinis Cristi sub forma vini, quin 50 si prima debetur toti communitati, quod et secunda, pre- sertim cum ex lege Domini non magis ample instituitur manducacio sacramentalis quam bibicio sacramentalis se- cundum formam vini, nec secundum legem ewangelii bibicio talis plus restringitur ad aliquos certos quam man- 55 ducacio sacramentalis. C 1935 Et ista Domini institucio ewangelica de communione sacramentali sub duplici forma dicto et facto exponit alia verba ewangelica eiusdem Domini dicentis Iohannis VI°4: „Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et bibe- 60 ritis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis." Quod non solum ad discipulos, sed ad turbas dictum est secundum Augustinum. Unde Augustinus Omelia 108
est corpus meum, quod tradetur pro vobis. Hoc facite in meam commemoracionem'. Similiter et calicem, postquam cenavit, dicens: 'Hic calix novum testamentum est in meo 35 sanguine; hoc facite, quocienscumque bibetis, in meam commemoracionem. Quocienscumque manducabitis panem hunc et calicem Domini bibetis, mortem Domini annunccia- bitis, donec veniat'.“ In quibus verbis Apostoli manifeste habetur, quod ista 40 cena Dominica sacramentalis fidelibus in via usque adven- tum Domini est instituta, ut accipiant in eius ] comme- moracionem, et hoc, dum comodose potest haberi, tempore et loco oportunis. Alias, si non esset institucio huius sacra- tissime cene toti generacioni postere fidelium, plebes fideles 45 sine fundacione ewangelice fidei acciperent corpus Cristi sub forma panis, quod nullus fidelium dicere auderet. Et quia non est maior racio diversitatis de manducacione sacramentali corporis Cristi sub forma panis quam de bi- bicione sacramentali sanguinis Cristi sub forma vini, quin 50 si prima debetur toti communitati, quod et secunda, pre- sertim cum ex lege Domini non magis ample instituitur manducacio sacramentalis quam bibicio sacramentalis se- cundum formam vini, nec secundum legem ewangelii bibicio talis plus restringitur ad aliquos certos quam man- 55 ducacio sacramentalis. C 1935 Et ista Domini institucio ewangelica de communione sacramentali sub duplici forma dicto et facto exponit alia verba ewangelica eiusdem Domini dicentis Iohannis VI°4: „Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et bibe- 60 ritis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis." Quod non solum ad discipulos, sed ad turbas dictum est secundum Augustinum. Unde Augustinus Omelia 108
Strana 109
i řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, jenž bude zrazeno 30 za vás. A to čiňte na mou památku.' Též i kalich, když jest odvečeřel, řka: Tento kalich nový zákon jest v mé krvi. To čiňte, kolikrátkolivěk budete píti, na mou památku. Kolikrát- kolivěk budete jísti chléb tento a kalich Páně píti budete, na " smrt Páně budete pamatovati, ažť i příjde'." 50 V těchto slovích svatého Pavla zjevně se pokládá, že tato Božská večeře posvátná věrným zde na světě putujícím až do příští Páně k soudu jest ustavena a vydána, aby přijímali ji na jeho památku, a to když člověk jen přístup míti můž, užívati můž stolu Páně každého času, na každém místě 40 k tomu způsobném. Neb jinák, kdyby toto ustavení naj- světější večeře všemu pokolení křesťanskému budoucímu nebylo vydáno, věrná obec bez základu křesťanské víry při- jímala by tělo Kristovo pod spůsobem chleba, ale toho žád- ný věrný nesmí říci. A že není větší důvod o jedení posvát- 45 ném těla Kristova pod spůsobem chleba nežli o pití krve Kristovy pod spůsobem vína, a tak jest-li první vydáno všem, totižto jedení, tehdy i druhé jest, totižto nápoj, a jakž z zákona Božího široce ustaveno jest jedení posvátné pod spůsobem chleba, tak pití posvátné pod zpuosobem vína, aniž z zákona evangelium svatého k nápoji zvlášť někdo a někdo k posvátnému jídlu se zavazuje, ale náleží, aby každý obojího užíval. Jakž toto ustavení od Pána v evangelium svatém vydané o přijímání posvátném pod obojí spůsobou řeči svaté a 55 apoštolští Skutkové vykládají a slova evangelium svaltého 183 a téhož Pána, jenž jest řekl v evangelium svatého Jana v VI. rozdílu:4 „Jediné leč budete jísti tělo Syna člověka a píti jeho krev, nebudete míti života v sobě. Kterážto řeč netoliko k učedlníkům, ale k zástupuom ře- 35 109
i řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, jenž bude zrazeno 30 za vás. A to čiňte na mou památku.' Též i kalich, když jest odvečeřel, řka: Tento kalich nový zákon jest v mé krvi. To čiňte, kolikrátkolivěk budete píti, na mou památku. Kolikrát- kolivěk budete jísti chléb tento a kalich Páně píti budete, na " smrt Páně budete pamatovati, ažť i příjde'." 50 V těchto slovích svatého Pavla zjevně se pokládá, že tato Božská večeře posvátná věrným zde na světě putujícím až do příští Páně k soudu jest ustavena a vydána, aby přijímali ji na jeho památku, a to když člověk jen přístup míti můž, užívati můž stolu Páně každého času, na každém místě 40 k tomu způsobném. Neb jinák, kdyby toto ustavení naj- světější večeře všemu pokolení křesťanskému budoucímu nebylo vydáno, věrná obec bez základu křesťanské víry při- jímala by tělo Kristovo pod spůsobem chleba, ale toho žád- ný věrný nesmí říci. A že není větší důvod o jedení posvát- 45 ném těla Kristova pod spůsobem chleba nežli o pití krve Kristovy pod spůsobem vína, a tak jest-li první vydáno všem, totižto jedení, tehdy i druhé jest, totižto nápoj, a jakž z zákona Božího široce ustaveno jest jedení posvátné pod spůsobem chleba, tak pití posvátné pod zpuosobem vína, aniž z zákona evangelium svatého k nápoji zvlášť někdo a někdo k posvátnému jídlu se zavazuje, ale náleží, aby každý obojího užíval. Jakž toto ustavení od Pána v evangelium svatém vydané o přijímání posvátném pod obojí spůsobou řeči svaté a 55 apoštolští Skutkové vykládají a slova evangelium svaltého 183 a téhož Pána, jenž jest řekl v evangelium svatého Jana v VI. rozdílu:4 „Jediné leč budete jísti tělo Syna člověka a píti jeho krev, nebudete míti života v sobě. Kterážto řeč netoliko k učedlníkům, ale k zástupuom ře- 35 109
Strana 110
XXIIa ' super Iohanne super eodem verbos sic dicit: „Quomodo quidem detur et quisnam modus ] sit mandu- C 193 c candi panem istum, ignoratis. Verum tamen nisi mandu- caveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis." Et quia dicunt quidam, quod illud ewangelicum dictum 'Nisi manducaveritis carnem filii hominis' etc. deberet in- 70 telligi solum de spirituali manducacione et non sacramentali et visibili, similiter et bibicione, subdit infra parum in eadem Omelia dicens': „Huius rei sacramentum -id est unitas corporis et sanguinis Cristi - alicubi cottidie, alicubi certis intervallis dierum in Dominica mensa preparatur et 75 de mensa Dominica sumitur, quibusdam ad vitam, quibus- dam ad exicium. Et idem Augustinus super Psalmo XCVIII', sci- licet Dominus regnavit, irascantur populi', super illo verbo 'Adorate scabellum' etc.s illam auctori- so tatem continuando usque finem dicit: „Verba, que locutus sum vobis, spiritus et vita sunt'; spiritualiter intelligite, quod locutus sum. Non hoc corpus, quod videtis, mandu- caturi estis et bibituri illum sanguinem, quem fusuri sunt, qui me crucifigent. Sacramentum aliquod vobis commen- 85 davi spiritualiter intellectum, quod vivificabit vos. Etsi necesse est visibiliter illud celebrari, oportet tamen invi- sibiliter intelligi.“ Hec Augustinus. Ecce, quomodo Augustinus illud ewangelicum Nisi manducaveritis et biberitis' etc., non solum intelligit de C193 d 90 manducacione et bibicione spirituali sine sacramentali, sed intelligit de spirituali et totali sacramentali duplicis forme. Manducacio enim sacramentalis et bibicio si fuerit digna et meritoria, non corporalis, sed spiritualis appellatur, quia 65 110
XXIIa ' super Iohanne super eodem verbos sic dicit: „Quomodo quidem detur et quisnam modus ] sit mandu- C 193 c candi panem istum, ignoratis. Verum tamen nisi mandu- caveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis." Et quia dicunt quidam, quod illud ewangelicum dictum 'Nisi manducaveritis carnem filii hominis' etc. deberet in- 70 telligi solum de spirituali manducacione et non sacramentali et visibili, similiter et bibicione, subdit infra parum in eadem Omelia dicens': „Huius rei sacramentum -id est unitas corporis et sanguinis Cristi - alicubi cottidie, alicubi certis intervallis dierum in Dominica mensa preparatur et 75 de mensa Dominica sumitur, quibusdam ad vitam, quibus- dam ad exicium. Et idem Augustinus super Psalmo XCVIII', sci- licet Dominus regnavit, irascantur populi', super illo verbo 'Adorate scabellum' etc.s illam auctori- so tatem continuando usque finem dicit: „Verba, que locutus sum vobis, spiritus et vita sunt'; spiritualiter intelligite, quod locutus sum. Non hoc corpus, quod videtis, mandu- caturi estis et bibituri illum sanguinem, quem fusuri sunt, qui me crucifigent. Sacramentum aliquod vobis commen- 85 davi spiritualiter intellectum, quod vivificabit vos. Etsi necesse est visibiliter illud celebrari, oportet tamen invi- sibiliter intelligi.“ Hec Augustinus. Ecce, quomodo Augustinus illud ewangelicum Nisi manducaveritis et biberitis' etc., non solum intelligit de C193 d 90 manducacione et bibicione spirituali sine sacramentali, sed intelligit de spirituali et totali sacramentali duplicis forme. Manducacio enim sacramentalis et bibicio si fuerit digna et meritoria, non corporalis, sed spiritualis appellatur, quia 65 110
Strana 111
so čena jest vedlé vajkladu svatého Augustýna. Neb svatý Augustýn takto praví' na evangelium svatého Jana" „Kterak tělo mé i krev má dána bude, a který řád i obyče jest jísti chléb tento, neznáte. Ale jistě, jedné ač budete jísti tělo Syna člověka a píti krev jeho, nebudete míti života 65 v sobě. Ale že praví někteří, že to slovo svatého evangelium Jediné leč budete jísti tělo Syna člověka a píti jeho krev mělo by toliko rozumíno býti o duchovním jedení, a ne po- svátném a vidomém, též i o pití, dí málo dále v témž 7o kázaní řka:7 „Této věci svátost - totižto jednota těla i krve Kristovy - někdy na každý den a někdy časem svým v ně- které dny na Božském stolu připravena bývá a z stolu Bo- žího přijímána, některým k životu a některým k smrti.“ A opět svatý Augustýn na Žalm mluví a dí: 75 „ Slova, kteráž já mluvil jsem vám, duch a život jsú'; du- chovně rozumějte to, což sem vám mluvil. Ne to tělo, kteréž vidíte, jísti budete a píti tu krev, kterouž oni vylijí, kteříž mne ukřižují. Svátost mého těla i krve, tuť vám vydávám a porúčím, kterážto svátost když duchovním rozumem přijata so bude, obživíť vás. A ačkolivěk potřebí jest vidomě tu svátost posvěcovati k přijímání, avšak nevidomě a duchovně má tomu rozumíno býti.“ To svatý Augustýn. Aj, kterak svatý Augustýn míní, že to slovo evangelium svatého Jedné leč budete jísti a píti' etc. netoliko rozumíno 85 má býti o jídle a pití duchovním bez posvátného, ale o du- chovním a posvátném přijímání pod obojí. Neb jedení a pití posvátné bude-li hodné a z lásky, ne tělestné, ale du- chovní jest nazváno, nebo svatý Augustýn dí: „Ačkoli 111
so čena jest vedlé vajkladu svatého Augustýna. Neb svatý Augustýn takto praví' na evangelium svatého Jana" „Kterak tělo mé i krev má dána bude, a který řád i obyče jest jísti chléb tento, neznáte. Ale jistě, jedné ač budete jísti tělo Syna člověka a píti krev jeho, nebudete míti života 65 v sobě. Ale že praví někteří, že to slovo svatého evangelium Jediné leč budete jísti tělo Syna člověka a píti jeho krev mělo by toliko rozumíno býti o duchovním jedení, a ne po- svátném a vidomém, též i o pití, dí málo dále v témž 7o kázaní řka:7 „Této věci svátost - totižto jednota těla i krve Kristovy - někdy na každý den a někdy časem svým v ně- které dny na Božském stolu připravena bývá a z stolu Bo- žího přijímána, některým k životu a některým k smrti.“ A opět svatý Augustýn na Žalm mluví a dí: 75 „ Slova, kteráž já mluvil jsem vám, duch a život jsú'; du- chovně rozumějte to, což sem vám mluvil. Ne to tělo, kteréž vidíte, jísti budete a píti tu krev, kterouž oni vylijí, kteříž mne ukřižují. Svátost mého těla i krve, tuť vám vydávám a porúčím, kterážto svátost když duchovním rozumem přijata so bude, obživíť vás. A ačkolivěk potřebí jest vidomě tu svátost posvěcovati k přijímání, avšak nevidomě a duchovně má tomu rozumíno býti.“ To svatý Augustýn. Aj, kterak svatý Augustýn míní, že to slovo evangelium svatého Jedné leč budete jísti a píti' etc. netoliko rozumíno 85 má býti o jídle a pití duchovním bez posvátného, ale o du- chovním a posvátném přijímání pod obojí. Neb jedení a pití posvátné bude-li hodné a z lásky, ne tělestné, ale du- chovní jest nazváno, nebo svatý Augustýn dí: „Ačkoli 111
Strana 112
dicit Augustinus, ubi supra': „Etsi necesse est illud cc 95 visibiliter celebrari, invisibiliter tamen intelligi oportet“. Unde secundum Gorram et Liraml' super predicto verbo Nisi manducaveritis' etc.11 „dicunt Greci, quod hoc sacramentum est tante necessitatis, quod pueris debet dari sicut et baptismus. 100 Ex istis ulterius patet, quod ista verba Nisi manduca- veritis' etc. et alia verba in Dominica cena dicta, videlicet illa 'Accipite et comedite, hoc est corpus meum' et de calice Bibite ex hoc omnes', concernencia communitatem fide- lium, debent intelligi preceptive. 105 Et sic debent intelligi verba Apostoli Ia Cor. XIa, concernencia non solum sacerdotes, sed quoscumque ho- mines in fide probatos, dicentis12. „Probet seipsum homo et sic de pane illo edat et de calice bibat.“ Et iterum13. „Quicumque manducaverit panem hunc et calicem Do- 110 mini biberit“etc. Et iterum ibidem14: „Quocienscumque " manducaveritis panem hunc et calicem Domini bibetis etc. Ubi| manifeste tradit communitati fidelium hoc sacra- CIMa mentum utriusque speciei, inducens quoscumque fideles 115 ad manducandum corpus Cristi sub forma panis et san- guinem eius sub forma vini. Item Remigius in Omelial5 super illo Iohannis VI° 'Nisi manducaveritis carnem' etc.16 dicit: „Ad hanc spiritualem alimoniam, ad hoc misticum epulum et 120 divinum nos Dominus invitat et tamquam necessitatem sumende illius alimonie nobis indicit, ut aliter vitam in nobis habere non possimus, nisi carnem eius manducave- rimus et sanguinem eius biberimus." Ecce, necessitas precepti de manducacione corporis et 112
dicit Augustinus, ubi supra': „Etsi necesse est illud cc 95 visibiliter celebrari, invisibiliter tamen intelligi oportet“. Unde secundum Gorram et Liraml' super predicto verbo Nisi manducaveritis' etc.11 „dicunt Greci, quod hoc sacramentum est tante necessitatis, quod pueris debet dari sicut et baptismus. 100 Ex istis ulterius patet, quod ista verba Nisi manduca- veritis' etc. et alia verba in Dominica cena dicta, videlicet illa 'Accipite et comedite, hoc est corpus meum' et de calice Bibite ex hoc omnes', concernencia communitatem fide- lium, debent intelligi preceptive. 105 Et sic debent intelligi verba Apostoli Ia Cor. XIa, concernencia non solum sacerdotes, sed quoscumque ho- mines in fide probatos, dicentis12. „Probet seipsum homo et sic de pane illo edat et de calice bibat.“ Et iterum13. „Quicumque manducaverit panem hunc et calicem Do- 110 mini biberit“etc. Et iterum ibidem14: „Quocienscumque " manducaveritis panem hunc et calicem Domini bibetis etc. Ubi| manifeste tradit communitati fidelium hoc sacra- CIMa mentum utriusque speciei, inducens quoscumque fideles 115 ad manducandum corpus Cristi sub forma panis et san- guinem eius sub forma vini. Item Remigius in Omelial5 super illo Iohannis VI° 'Nisi manducaveritis carnem' etc.16 dicit: „Ad hanc spiritualem alimoniam, ad hoc misticum epulum et 120 divinum nos Dominus invitat et tamquam necessitatem sumende illius alimonie nobis indicit, ut aliter vitam in nobis habere non possimus, nisi carnem eius manducave- rimus et sanguinem eius biberimus." Ecce, necessitas precepti de manducacione corporis et 112
Strana 113
potrebi jest, aby ta svatost vidome byla ku prijimaní posve- 20 cována a přijímána, avšak to ne o nevidomém, ale duchov- ním přijímání má býti rozumíno. Podlé výkladu mistra Gorry a Lyrylo „praví Rekové, že tato svátost, o níž jest řeč, tak jest potřebná, že i dětem má býti dána jakožto svatý křest. A z těch řečí máme sobě v pamět vzíti, že to slovo Jedné leč budete jísti a píti', též jiná slova Kristova při večeři, totižto tato Vezměte, toť jest tělo mé' a o kalichu Píte z toho všickni', tak celé obce věrných křesťanů tím přikázaním do- týkají, že zavazují, aby jedli tělo a krev pili obyčejem vy- 100 daným od Pána. A též rozumína mají býti slova svatého Pavla, kte- 183b rážto dotýkají netoliko kněží, ale všelijakých lidí, sebe sku- šujících v své víře, kterýžto dí takto:12 „Zkus sebe sám člo- věk a tak z toho chleba jez a z kalichu pí.“ A opět:13 105 „Kdožkolivěk jísti bude chléb tento a kalich Páně píti bude. A opět:4 „Kolikrát jísti budete chléb tento a kalich Páně píti budete. Nebo v těchto slovích zjevně tuto svátost vydává a usta- vuje pod obojí spuosobou vší obci křesťanské, napomínaje 110 všecky věrné ku přijímání těla Kristova pod spuosobem chleba a krve jeho pod spuosobem vína. 95 Svatý Remigius v jednom kázaníl5 dí takto: „K to- muto duchovnímu pokrmu, k této svaté a Božské krmi Pán nás zuove a jakožto potřebnou krmi, abychom jí přijímali, 115 nám přikazuje, takže bychom jinák života v sobě míti ne- mohli,! alevšak leč budem-li tělo jeho jísti a krev píti." Aj, věziž, žeť jest potřebné přikázaní o jedení těla a pití krve jeho, jakož jest přikázal Pán Bůh lidu křesťanskému. A aby to domnění nebylo, že by tak o samém toliko jedení (185 a) 8 Betlemské texty 113
potrebi jest, aby ta svatost vidome byla ku prijimaní posve- 20 cována a přijímána, avšak to ne o nevidomém, ale duchov- ním přijímání má býti rozumíno. Podlé výkladu mistra Gorry a Lyrylo „praví Rekové, že tato svátost, o níž jest řeč, tak jest potřebná, že i dětem má býti dána jakožto svatý křest. A z těch řečí máme sobě v pamět vzíti, že to slovo Jedné leč budete jísti a píti', též jiná slova Kristova při večeři, totižto tato Vezměte, toť jest tělo mé' a o kalichu Píte z toho všickni', tak celé obce věrných křesťanů tím přikázaním do- týkají, že zavazují, aby jedli tělo a krev pili obyčejem vy- 100 daným od Pána. A též rozumína mají býti slova svatého Pavla, kte- 183b rážto dotýkají netoliko kněží, ale všelijakých lidí, sebe sku- šujících v své víře, kterýžto dí takto:12 „Zkus sebe sám člo- věk a tak z toho chleba jez a z kalichu pí.“ A opět:13 105 „Kdožkolivěk jísti bude chléb tento a kalich Páně píti bude. A opět:4 „Kolikrát jísti budete chléb tento a kalich Páně píti budete. Nebo v těchto slovích zjevně tuto svátost vydává a usta- vuje pod obojí spuosobou vší obci křesťanské, napomínaje 110 všecky věrné ku přijímání těla Kristova pod spuosobem chleba a krve jeho pod spuosobem vína. 95 Svatý Remigius v jednom kázaníl5 dí takto: „K to- muto duchovnímu pokrmu, k této svaté a Božské krmi Pán nás zuove a jakožto potřebnou krmi, abychom jí přijímali, 115 nám přikazuje, takže bychom jinák života v sobě míti ne- mohli,! alevšak leč budem-li tělo jeho jísti a krev píti." Aj, věziž, žeť jest potřebné přikázaní o jedení těla a pití krve jeho, jakož jest přikázal Pán Bůh lidu křesťanskému. A aby to domnění nebylo, že by tak o samém toliko jedení (185 a) 8 Betlemské texty 113
Strana 114
125 bibicione sanguinis eius, quam Dominus indicit populo cristiano. Et ne putetur hoc dici de sola spirituali manducacione et bibicione, subdit Remigius ibideml7: „Filius hominis utique se dicebat, cuius corpus cottidie per sacerdotes 130 ymmolatur in altari. Apostolus enim dicit18: Panis, quem frangimus, nonne corpus Cristi est? Et calix, cui benedi- cimus, nonne sanguis Domini est?' Et ipse quidem in corpore, quod de Virgine assumpsit, semel passus est; resurgens enim a mortuis iam non moritur, I mors illi 135 ultra non dominabitur.“ Sed misterium sui corporis et sanguinis cottidie a fidelibus per sacerdotum mi- nisterium mandavit“ Dominus iuxta suam tradicionem manducare et bibere in sacramento sub forma panis et vini. 140 Ideo Apostolus Ia Cor. XI 19 volens tradere modum sumendi corpus et sanguinem Cristi sub duplici forma per modum precepti, dicit ante in principio : „Hoc autem pre- cipio“. Et post tradicionem huius sacramenti in eadem Epistola, capitulo XIV° dicit2°: „Si quis videtur pro- 145 pheta esse aut spiritualis, cognoscat, que scribo vobis, quia c Domini sunt mandata. Si quis autem ignorat, ignorabitur." Sed que illa essent mandata, que scripsit Paulus in hac Ia sua Epistola Corinthiis, si tradicio de sumpcione divi- nissimi sacramenti utriusque speciei tam arduissima non 150 esset precepta in plebibus cristianis? Crisostomus in suo Dyalogo, libro III°, capi- tulo V° dicit21: „Illud est misterium, sine quo nobis nec salus nec ea, que bona sunt promissa divina, redduntur. Nemo enim valebit ingredi in regnum celorum, nisi ex aqua 155 renatus et Spiritu. Et qui non manducat carnem Domini nec bibit eius sanguinem, non habebit vitam eternam, que C 194 b 114
125 bibicione sanguinis eius, quam Dominus indicit populo cristiano. Et ne putetur hoc dici de sola spirituali manducacione et bibicione, subdit Remigius ibideml7: „Filius hominis utique se dicebat, cuius corpus cottidie per sacerdotes 130 ymmolatur in altari. Apostolus enim dicit18: Panis, quem frangimus, nonne corpus Cristi est? Et calix, cui benedi- cimus, nonne sanguis Domini est?' Et ipse quidem in corpore, quod de Virgine assumpsit, semel passus est; resurgens enim a mortuis iam non moritur, I mors illi 135 ultra non dominabitur.“ Sed misterium sui corporis et sanguinis cottidie a fidelibus per sacerdotum mi- nisterium mandavit“ Dominus iuxta suam tradicionem manducare et bibere in sacramento sub forma panis et vini. 140 Ideo Apostolus Ia Cor. XI 19 volens tradere modum sumendi corpus et sanguinem Cristi sub duplici forma per modum precepti, dicit ante in principio : „Hoc autem pre- cipio“. Et post tradicionem huius sacramenti in eadem Epistola, capitulo XIV° dicit2°: „Si quis videtur pro- 145 pheta esse aut spiritualis, cognoscat, que scribo vobis, quia c Domini sunt mandata. Si quis autem ignorat, ignorabitur." Sed que illa essent mandata, que scripsit Paulus in hac Ia sua Epistola Corinthiis, si tradicio de sumpcione divi- nissimi sacramenti utriusque speciei tam arduissima non 150 esset precepta in plebibus cristianis? Crisostomus in suo Dyalogo, libro III°, capi- tulo V° dicit21: „Illud est misterium, sine quo nobis nec salus nec ea, que bona sunt promissa divina, redduntur. Nemo enim valebit ingredi in regnum celorum, nisi ex aqua 155 renatus et Spiritu. Et qui non manducat carnem Domini nec bibit eius sanguinem, non habebit vitam eternam, que C 194 b 114
Strana 115
120 duchovním a pití mělo řečeno býti, svatý Remigius do- kládá takto:17 „Syn člověka jistě o sobě mluví, jehožto tělo kněží na každaj den obětují na oltáři. Neb svatý Pavel dí18: Chléb, kterýž lámeme, jistě tělo Kristovo jest, a kalich, kterýžto posvěcujeme, jistě krev Páně jest'. A on totiž 125 v těle, kteréžto jest z Panny přijal, jednou jest trpěl; neb vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt jemu více panovati nebude. Ale tělo své na každý den věrným skrze ouřad kněžský přikázal jest“ Pán vedlé svého usta- novení jísti a krev píti v svátosti pod spuosobem chleba 130 a vína. Protož svatý Pavel apoštol v I. epištole k Ko- rinthům v XI. kapitole19, chtě vydati obyčej přijímání těla a krve Kristovy pod dvojím spůsobem jakožto přikázaní, dí napřed na počátku: „Totoť jistě přikazuji“. A po ustano- 135 vení a vydání této svátosti [A] v téžepištole v 14. ka- pitole dí takto:2° „Jest-li kdo mezi vámi prorok anebo duchovní, poznaj, které věci vám píši, žeť jsou přikázaní Páně. Pakli nepozná, také nebude poznán. Ale která by to byla jiná přikázaní, kteráž jest psal svatý 140 Pavel v této epištole k Korinthům? Jediné ustanovení o přijímání najslavnější svátosti této pod obojím způsobem; ta jsou velmi pilná a potřebná přikázaní lidu křesťanskému k zachování. Svatý Jan Zlatoustý21 dí o křtu, té svátosti, a o těle 145 Božím a o krvi Boží: „Tyto svátosti jsou nám potřebné, bez nichžto nám ani spasení, ani ty věci, jenž jsou nám od Boha slíbeny, dány budou. Neb jistě žádný nebude moci vjíti do 185 b 115
120 duchovním a pití mělo řečeno býti, svatý Remigius do- kládá takto:17 „Syn člověka jistě o sobě mluví, jehožto tělo kněží na každaj den obětují na oltáři. Neb svatý Pavel dí18: Chléb, kterýž lámeme, jistě tělo Kristovo jest, a kalich, kterýžto posvěcujeme, jistě krev Páně jest'. A on totiž 125 v těle, kteréžto jest z Panny přijal, jednou jest trpěl; neb vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt jemu více panovati nebude. Ale tělo své na každý den věrným skrze ouřad kněžský přikázal jest“ Pán vedlé svého usta- novení jísti a krev píti v svátosti pod spuosobem chleba 130 a vína. Protož svatý Pavel apoštol v I. epištole k Ko- rinthům v XI. kapitole19, chtě vydati obyčej přijímání těla a krve Kristovy pod dvojím spůsobem jakožto přikázaní, dí napřed na počátku: „Totoť jistě přikazuji“. A po ustano- 135 vení a vydání této svátosti [A] v téžepištole v 14. ka- pitole dí takto:2° „Jest-li kdo mezi vámi prorok anebo duchovní, poznaj, které věci vám píši, žeť jsou přikázaní Páně. Pakli nepozná, také nebude poznán. Ale která by to byla jiná přikázaní, kteráž jest psal svatý 140 Pavel v této epištole k Korinthům? Jediné ustanovení o přijímání najslavnější svátosti této pod obojím způsobem; ta jsou velmi pilná a potřebná přikázaní lidu křesťanskému k zachování. Svatý Jan Zlatoustý21 dí o křtu, té svátosti, a o těle 145 Božím a o krvi Boží: „Tyto svátosti jsou nám potřebné, bez nichžto nám ani spasení, ani ty věci, jenž jsou nám od Boha slíbeny, dány budou. Neb jistě žádný nebude moci vjíti do 185 b 115
Strana 116
per nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacer- C194c dotis. Nec gehenne utique ignem vitare nec promissorum remuneracione potiri nisi per illorum valemus officium. 160 Isti enim sunt, qui nos spirituali affeccione parturiunt, per ipsos Cristum induimus, per ipsos coniungimur Dei Filio, per ipsos efficimur illius beati capitis membra.“ Hec Cri- sostomus. 175 Hec est illa cena,22 quam fecit quidam homo, ymmo 165 Deus et homo, ex cibo et potu sacramentalibus, ad quam per suos nunccios invitat omnes status communitatis fide- lium. Ubi contra negligentes venire ad hanc cenam Domi- nicam irascitur Dominus, ut patet Luce XIIII 23. Si ergo Dominus irascitur nolentibus venire ad hanc cenam Do- 170 minicam magnam, tunc nolentes venire ad hanc cenam per- dunt graciam Domini Iesu Cristi. Quare sub obtentu gracie, et per consequens sub precepto, plebes fidelium tenentur venire ad hanc cenam Dominicam sacramentalem utriusque speciei. Quod autem in ewangelio Luce XIIII° 24 per cenam Dominicam significatur hec cena superadmirabilis sacra- mentalis utriusque speciei, patet, quia sic ecclesia cantat per octavas Corporis Cristi de ewangelio dicens 25: „Homo quidam“ etc., intendens et intelligere volens | de C 194 d 180 sacramentali cena Dominica a Domino instituta plebibus. Alias ecclesia inpertinenter hoc adduceret illi festo. 116
per nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacer- C194c dotis. Nec gehenne utique ignem vitare nec promissorum remuneracione potiri nisi per illorum valemus officium. 160 Isti enim sunt, qui nos spirituali affeccione parturiunt, per ipsos Cristum induimus, per ipsos coniungimur Dei Filio, per ipsos efficimur illius beati capitis membra.“ Hec Cri- sostomus. 175 Hec est illa cena,22 quam fecit quidam homo, ymmo 165 Deus et homo, ex cibo et potu sacramentalibus, ad quam per suos nunccios invitat omnes status communitatis fide- lium. Ubi contra negligentes venire ad hanc cenam Domi- nicam irascitur Dominus, ut patet Luce XIIII 23. Si ergo Dominus irascitur nolentibus venire ad hanc cenam Do- 170 minicam magnam, tunc nolentes venire ad hanc cenam per- dunt graciam Domini Iesu Cristi. Quare sub obtentu gracie, et per consequens sub precepto, plebes fidelium tenentur venire ad hanc cenam Dominicam sacramentalem utriusque speciei. Quod autem in ewangelio Luce XIIII° 24 per cenam Dominicam significatur hec cena superadmirabilis sacra- mentalis utriusque speciei, patet, quia sic ecclesia cantat per octavas Corporis Cristi de ewangelio dicens 25: „Homo quidam“ etc., intendens et intelligere volens | de C 194 d 180 sacramentali cena Dominica a Domino instituta plebibus. Alias ecclesia inpertinenter hoc adduceret illi festo. 116
Strana 117
království nebeského, jediné leč druhé se narodí z vody a z Ducha svatého. A kdož nejí těla Páně ani pí jeho krve, ne- bude míti života věčného, kteréžto věci skrze nižádného jiného nežli skrze ruce kněze svatého bývají dodávány. Aniž jistě pekelného ohně vystříci se, ani slíbených věcí odplaty dosáhnouti můžeme, jediné skrz posluhování jejich, jižto nás duchovní žádostí rodí; skrz ně v Krista se obláčíme, skrze 155 ně v jednotu s Synem Božím býváme spřeženi, skrze ně uči- něni býváme oudové té blahoslavené hlavy Pána Krista. To jest ta večeře,22 kteroužto učinil jeden člověk, jenž jest Bůh a člověk, Kristus Ježíš, a tu učinil z pokrmu a z ná- poje, věcí posvátných, k kteréžto večeři skrze své posly zůve 160 všecky stavy křesťanské obce. Tu na ty, kdož meškají na tu večeři Božskou jíti, hněvá se Pán, jakož stojí v evange- lium svatého Lukáše v 14. kapitole.23 Poněvadž tehdy hněvá se Pán na ty, ješto nechtí přijíti k té veliké večeři Božské, tehdy to jest pravda, že ti stracují milost Pána Jezu 165 Krista. Protož pod milosti zachováním, a tak pod přikáza- ním věrný lid obecný mají přijíti na tuto večeři Božskou posvátnou, pod spuosobem dvojím. A že v evangelium svatého Lukáše24 skrze večeři Božskou znamenává se tato večeře předivná, posvátná, pod 170 obojím spuosobem, důvod jest tento: nebo obec kře- sťanská přes ochtáby svátku těla Božího zpívá z evangelium a řkouc:25 „Kristus, pravý Bůh a člověk, učinil večeři velikou. I poslal posly své k pozvaným, aby jim řekli, aby přišli, nebo hotovy jsou všecky věci.“ A dále 175] tak zpívá v tom responsoři i u verši: „Poďte, jezte chléb můj a píte víno, kteréž jsem já vám smísil.“ Tu řeč církev křesťanská míní a rozuměti chce o posvátné večeři Božské, od Pána obci ustanovené. Jinák církev křesťanská bez pří- činy podobné přivedla by to zpívání na hod těla Božího. 186 a 150 117
království nebeského, jediné leč druhé se narodí z vody a z Ducha svatého. A kdož nejí těla Páně ani pí jeho krve, ne- bude míti života věčného, kteréžto věci skrze nižádného jiného nežli skrze ruce kněze svatého bývají dodávány. Aniž jistě pekelného ohně vystříci se, ani slíbených věcí odplaty dosáhnouti můžeme, jediné skrz posluhování jejich, jižto nás duchovní žádostí rodí; skrz ně v Krista se obláčíme, skrze 155 ně v jednotu s Synem Božím býváme spřeženi, skrze ně uči- něni býváme oudové té blahoslavené hlavy Pána Krista. To jest ta večeře,22 kteroužto učinil jeden člověk, jenž jest Bůh a člověk, Kristus Ježíš, a tu učinil z pokrmu a z ná- poje, věcí posvátných, k kteréžto večeři skrze své posly zůve 160 všecky stavy křesťanské obce. Tu na ty, kdož meškají na tu večeři Božskou jíti, hněvá se Pán, jakož stojí v evange- lium svatého Lukáše v 14. kapitole.23 Poněvadž tehdy hněvá se Pán na ty, ješto nechtí přijíti k té veliké večeři Božské, tehdy to jest pravda, že ti stracují milost Pána Jezu 165 Krista. Protož pod milosti zachováním, a tak pod přikáza- ním věrný lid obecný mají přijíti na tuto večeři Božskou posvátnou, pod spuosobem dvojím. A že v evangelium svatého Lukáše24 skrze večeři Božskou znamenává se tato večeře předivná, posvátná, pod 170 obojím spuosobem, důvod jest tento: nebo obec kře- sťanská přes ochtáby svátku těla Božího zpívá z evangelium a řkouc:25 „Kristus, pravý Bůh a člověk, učinil večeři velikou. I poslal posly své k pozvaným, aby jim řekli, aby přišli, nebo hotovy jsou všecky věci.“ A dále 175] tak zpívá v tom responsoři i u verši: „Poďte, jezte chléb můj a píte víno, kteréž jsem já vám smísil.“ Tu řeč církev křesťanská míní a rozuměti chce o posvátné večeři Božské, od Pána obci ustanovené. Jinák církev křesťanská bez pří- činy podobné přivedla by to zpívání na hod těla Božího. 186 a 150 117
Strana 118
Ad idem dicit beatus Bernhardus in sermone ad Petrum de corpore Cristi26: „Benignissime - inquit — Iesu, nobile satis sponse tue dotalicium indulsisti, ut vel sic 185 teneret columba tua dulcissimum memoriale dilecti sui. Cristus enim pridie, quam pateretur, discipulis suis huius sacramenti formam prescripsit, efficaciam explicuit, idem fieri precepit. Forme prescripcio in pane et in vino. Notate ordinem! Cum adhuc cenaretur, a mensa surrexit, disci- pulorum pedes Dominus universitatis lavit, deinde ad mensam regressus ordinavit sacrificium corporis et sangui- nis, seorsum panem, seorsum tradens et vinum, de pane ita dicens: Accipite et comedite, hoc est corpus meum'; de vino similiter: 'Bibite ex hoc omnes' etc.“ Hec Bernhardus. 195 Ex cuius verbis patet, quod Cristus hoc totale sacramen- tum utriusque speciei tradidit toti ecclesie, et sic commu- nitati fidelium, et in sumpcione sic fieri precepit. 190 Item Ciprianus, sanctus martir, suarum Epi- stolarum epistola XXXIIIIa, loquens de sacramento 200 dominici calicis, dicit ad quendam coepiscopum:27 ,Quam- quam sciam, frater karissime, episcopos plurimos, ecclesiis dominicis in toto mundo divina dignacione prepositos, ewangelice veritatis ac divine tradicionis tenere racionem nec ab eo, quod Cristus magister et precepit et gessit, hu- 205 mana et novella institucione decedere: cur quidam vel ignoranter vel simpliciter in calice dominico sanctificando et plebi ministrando non hoc faciunt, quod lesus Cristus, Dominus et Deus noster, sacrificii huius auctor et doctor, fecit et docuit?“ Hec ille. 210 Ecce, iterum ex huius sancti verbis patet, quod Dominus C 195 a 118
Ad idem dicit beatus Bernhardus in sermone ad Petrum de corpore Cristi26: „Benignissime - inquit — Iesu, nobile satis sponse tue dotalicium indulsisti, ut vel sic 185 teneret columba tua dulcissimum memoriale dilecti sui. Cristus enim pridie, quam pateretur, discipulis suis huius sacramenti formam prescripsit, efficaciam explicuit, idem fieri precepit. Forme prescripcio in pane et in vino. Notate ordinem! Cum adhuc cenaretur, a mensa surrexit, disci- pulorum pedes Dominus universitatis lavit, deinde ad mensam regressus ordinavit sacrificium corporis et sangui- nis, seorsum panem, seorsum tradens et vinum, de pane ita dicens: Accipite et comedite, hoc est corpus meum'; de vino similiter: 'Bibite ex hoc omnes' etc.“ Hec Bernhardus. 195 Ex cuius verbis patet, quod Cristus hoc totale sacramen- tum utriusque speciei tradidit toti ecclesie, et sic commu- nitati fidelium, et in sumpcione sic fieri precepit. 190 Item Ciprianus, sanctus martir, suarum Epi- stolarum epistola XXXIIIIa, loquens de sacramento 200 dominici calicis, dicit ad quendam coepiscopum:27 ,Quam- quam sciam, frater karissime, episcopos plurimos, ecclesiis dominicis in toto mundo divina dignacione prepositos, ewangelice veritatis ac divine tradicionis tenere racionem nec ab eo, quod Cristus magister et precepit et gessit, hu- 205 mana et novella institucione decedere: cur quidam vel ignoranter vel simpliciter in calice dominico sanctificando et plebi ministrando non hoc faciunt, quod lesus Cristus, Dominus et Deus noster, sacrificii huius auctor et doctor, fecit et docuit?“ Hec ille. 210 Ecce, iterum ex huius sancti verbis patet, quod Dominus C 195 a 118
Strana 119
180 Svatý Bernard v kázaní o Božím těle dí k Petro- vi26: „Najdobrotivější Ježíši, dosti ušlechtilé věno své choti jsi ustanovil, aby aspoň tak holubička držala najsladšejší památku svého milého. Neb Kristus v ten den, totiž u Ve- liký čtvrtek, před svou smrtí učedlníkuom svým řád a spů- 185 sob v posvěcování a v jedení této svátosti vydal jest, požiteč- nost posvěcení a jedení ukázal jest. Řád pak a zpuosob v chlebu a víně - znamenajtež, že toto nařízeno! Když jsou ještě večeřeli, od stolu vstal, nohy učedlníkuom umyl jest Pán všeho světa; když se znovu posadil k stolu, potom to 190 vydal a spuosobil přijímání svátosti těla svého i své drahé krve, i ustavil, aby zvláště tělo jeho bylo jedeno pod zpuo- sobem chleba a zvláště krev jeho pita pod zpuosobem vína. O prvním způsobu řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé'. A o druhém též: Píte z toho všickni'.“Takto svatý Bernard. 195 Zjevno jest z jeho řeči, že Kristus tuto celou svátost pod obojím způsobem ustanovil a vydal všemu lidu křesťan- skému a tak přikázal jest všem přijímati [tělo své jísti a krev svou píti]. Svatý Cyprián dí takto:27 „Ačkolivěk znám, bratří 200 najmilejší, biskupy mnohé od Boha po všem světě v mno- hých kostelích zprávce Božího lidu ustavené, kteřížto evan- gelium svatého pravdu a ustanovení Božského řádu drží a nic od toho, což jest Kristus, mistr jich, i přikázal i činil, lidským a novým ustanovením neodpadají: i proč někteří 205 aneb z hlouposti aneb z prostnosti v posvěcová ní kalicha 185a Božího a lidu rozdávání ne to činie, což Pán Ježíš činil?“ To svatý Cyprián mluví. A tak z toho zjevno jest, že Pán Ježíš rozkázal kněžím rozdávati svou krev z kalicha pod zpuosobem vína lidu 210 obecnému. Svatý Tomáš z Aquino dí:28 „Duchovní jedení za- (184 b) 119
180 Svatý Bernard v kázaní o Božím těle dí k Petro- vi26: „Najdobrotivější Ježíši, dosti ušlechtilé věno své choti jsi ustanovil, aby aspoň tak holubička držala najsladšejší památku svého milého. Neb Kristus v ten den, totiž u Ve- liký čtvrtek, před svou smrtí učedlníkuom svým řád a spů- 185 sob v posvěcování a v jedení této svátosti vydal jest, požiteč- nost posvěcení a jedení ukázal jest. Řád pak a zpuosob v chlebu a víně - znamenajtež, že toto nařízeno! Když jsou ještě večeřeli, od stolu vstal, nohy učedlníkuom umyl jest Pán všeho světa; když se znovu posadil k stolu, potom to 190 vydal a spuosobil přijímání svátosti těla svého i své drahé krve, i ustavil, aby zvláště tělo jeho bylo jedeno pod zpuo- sobem chleba a zvláště krev jeho pita pod zpuosobem vína. O prvním způsobu řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé'. A o druhém též: Píte z toho všickni'.“Takto svatý Bernard. 195 Zjevno jest z jeho řeči, že Kristus tuto celou svátost pod obojím způsobem ustanovil a vydal všemu lidu křesťan- skému a tak přikázal jest všem přijímati [tělo své jísti a krev svou píti]. Svatý Cyprián dí takto:27 „Ačkolivěk znám, bratří 200 najmilejší, biskupy mnohé od Boha po všem světě v mno- hých kostelích zprávce Božího lidu ustavené, kteřížto evan- gelium svatého pravdu a ustanovení Božského řádu drží a nic od toho, což jest Kristus, mistr jich, i přikázal i činil, lidským a novým ustanovením neodpadají: i proč někteří 205 aneb z hlouposti aneb z prostnosti v posvěcová ní kalicha 185a Božího a lidu rozdávání ne to činie, což Pán Ježíš činil?“ To svatý Cyprián mluví. A tak z toho zjevno jest, že Pán Ježíš rozkázal kněžím rozdávati svou krev z kalicha pod zpuosobem vína lidu 210 obecnému. Svatý Tomáš z Aquino dí:28 „Duchovní jedení za- (184 b) 119
Strana 120
precepit sacerdotibus suis ministrare sanguinem Cristi de calice sub specie vini. Item Thomas de Aquino parte IIIa Summe sue, questione LXXXa dicit28: „Spiritualis manducacio in- 215 cludit votum seu desiderium percipiendi hoc sacramentum. Et ideo sine voto percipiendi hoc sacramentum non potest haberi salus. Frustra autem esset votum, nisi impleretur, quando oportunitas adesset. Et ideo manifestum est, quod homo tenetur hoc sacramentum sumere non solum ex 220 statuto ecclesie, ut patet Extra, De penitenciis et remissionibus, 'Omnis utriusque sexus' 28, sed eciam ex ] mandato Domini dicentis3°: 'Hoc facite in meam commemoracionem' et31 Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam 225 in vobis'.“ Hec ille. Ecce, quod plebes fidelium non solum ex statuto ecclesie, sed ex mandato Domini debent manducare corpus Cristi et bibere eius sanguinem, non solum spiritualiter, sed eciam sacramentaliter sub forma panis et vini. 230 Contra illos autem, qui dicunt, quod sub prima specie sanguis Cristi bibitur, dicit Innocencius in Summa,32 quod quamvis sub utraque specie sit totus Cristus, tamen nec sanguis Cristi sub specie panis, nec corpus sub specie vini bibitur aut comeditur, quia sicut nec sanguis comeditur 235 nec corpus bibitur, ita neutrum sub specie panis bibitur aut sub specie vini manducatur. Item Ciprianus, sanctus martir, epistola XIIIIa suarum Epistolarum ad Tibarianos sic dicit:33 „Scire debetis et pro certo credere ac tenere pressure diem super 240 caput esse cepisse et occasum seculi atque Anticristi tem- pora appropinquasse, ut parati omnes ad prelium stemus nec quicquam nisi gloriam vite eterne et coronam confes- C 115b 120
precepit sacerdotibus suis ministrare sanguinem Cristi de calice sub specie vini. Item Thomas de Aquino parte IIIa Summe sue, questione LXXXa dicit28: „Spiritualis manducacio in- 215 cludit votum seu desiderium percipiendi hoc sacramentum. Et ideo sine voto percipiendi hoc sacramentum non potest haberi salus. Frustra autem esset votum, nisi impleretur, quando oportunitas adesset. Et ideo manifestum est, quod homo tenetur hoc sacramentum sumere non solum ex 220 statuto ecclesie, ut patet Extra, De penitenciis et remissionibus, 'Omnis utriusque sexus' 28, sed eciam ex ] mandato Domini dicentis3°: 'Hoc facite in meam commemoracionem' et31 Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam 225 in vobis'.“ Hec ille. Ecce, quod plebes fidelium non solum ex statuto ecclesie, sed ex mandato Domini debent manducare corpus Cristi et bibere eius sanguinem, non solum spiritualiter, sed eciam sacramentaliter sub forma panis et vini. 230 Contra illos autem, qui dicunt, quod sub prima specie sanguis Cristi bibitur, dicit Innocencius in Summa,32 quod quamvis sub utraque specie sit totus Cristus, tamen nec sanguis Cristi sub specie panis, nec corpus sub specie vini bibitur aut comeditur, quia sicut nec sanguis comeditur 235 nec corpus bibitur, ita neutrum sub specie panis bibitur aut sub specie vini manducatur. Item Ciprianus, sanctus martir, epistola XIIIIa suarum Epistolarum ad Tibarianos sic dicit:33 „Scire debetis et pro certo credere ac tenere pressure diem super 240 caput esse cepisse et occasum seculi atque Anticristi tem- pora appropinquasse, ut parati omnes ad prelium stemus nec quicquam nisi gloriam vite eterne et coronam confes- C 115b 120
Strana 121
vírá v sobě žádost ku přijímání této svátosti. A protož bez žádosti přijímání této svátosti nemůž býti spasení. Ale na- darmo by byla žádost, leč by byla naplněna hodným přijí- 215 máním. Protož zjevno jest, že člověk zavázán jest z dluhu, aby tuto svátost přijímal, netoliko z ustanovení církve,2 ale i z přikázaní Božského, jenž dí:30 To čiňte na mou pa- mátku' a31 Jediné leč jísti budete tělo Syna člověka a krev jeho píti, nebudete míti života v sobě'.“ To dí svatý Tomáš. 220 Hle, zřejmé je, že věrná obec je povinna, nejen z ustanovení církevního, nýbrž z příkazu Páně, přijímati tělo Kristovo a píti jeho krev, a to nejenom duchovně, nýbrž i svátostně pod způsobou chleba a vína. Innocencius papež2 praví proti těm, kteříž mluví, (185 a) 225 že pod spuosobem chleba krev Kristova se pí: Ačkolivěk pod obojím spůsobem jest celý Kristus, přece se nepije neb nejí ani krev Kristova pod způsobou chleba, ani tělo pod způ- sobou vína, protože právě tak, jako se ani nejí krev ani nepije tělo, tak se ani jedno ani druhé nepije pod způsobou chleba, ani 230 se nejí pod způsobou vína. Svatý Cyprián dí:3 „Věděti máte a zajisté věřiti a (187a) držeti, že den zarmoucení a nátiskuov přišel jest a že se již počíná skonání světa a také Antikristovi časové přibližují se, abychom jsouc hotovi všickni stáli k boji, aniž co jiného, 235 jedné o slávu věčného života a korunu vyznání Božského mysleme, aniž se domnívejme, že by tyto věci, kteréž při- 121
vírá v sobě žádost ku přijímání této svátosti. A protož bez žádosti přijímání této svátosti nemůž býti spasení. Ale na- darmo by byla žádost, leč by byla naplněna hodným přijí- 215 máním. Protož zjevno jest, že člověk zavázán jest z dluhu, aby tuto svátost přijímal, netoliko z ustanovení církve,2 ale i z přikázaní Božského, jenž dí:30 To čiňte na mou pa- mátku' a31 Jediné leč jísti budete tělo Syna člověka a krev jeho píti, nebudete míti života v sobě'.“ To dí svatý Tomáš. 220 Hle, zřejmé je, že věrná obec je povinna, nejen z ustanovení církevního, nýbrž z příkazu Páně, přijímati tělo Kristovo a píti jeho krev, a to nejenom duchovně, nýbrž i svátostně pod způsobou chleba a vína. Innocencius papež2 praví proti těm, kteříž mluví, (185 a) 225 že pod spuosobem chleba krev Kristova se pí: Ačkolivěk pod obojím spůsobem jest celý Kristus, přece se nepije neb nejí ani krev Kristova pod způsobou chleba, ani tělo pod způ- sobou vína, protože právě tak, jako se ani nejí krev ani nepije tělo, tak se ani jedno ani druhé nepije pod způsobou chleba, ani 230 se nejí pod způsobou vína. Svatý Cyprián dí:3 „Věděti máte a zajisté věřiti a (187a) držeti, že den zarmoucení a nátiskuov přišel jest a že se již počíná skonání světa a také Antikristovi časové přibližují se, abychom jsouc hotovi všickni stáli k boji, aniž co jiného, 235 jedné o slávu věčného života a korunu vyznání Božského mysleme, aniž se domnívejme, že by tyto věci, kteréž při- 121
Strana 122
sionis dominice I cogitemus, nec putemus talia esse, que c 195c veniunt, qualia fuerunt illa, que transierunt. Gravior nunc 245 et ferocior pugna imminet, ad quam fide incorrupta et virtute robusta parare se debeant milites Cristi, conside- rantes idcirco se cottidie calicem sanguinis bibere, ut possint et ipsi propter Cristum sanguinem fundere. Hoc est enim velle cum Cristo inveniri, secundum id, quod Cristus 250 et fecit et docuit imitari. Item idem sanctus Ciprianus epistola XXXIIIa dicit34: „Quomodo docemus aut provocamus eos in con- fessione sanguinem suum fundere, si eis militaturis Cristi sanguinem denegamus? Aut quomodo ad martirii poculum 255 ydoneos facimus, si non eos prius ad bibendum in ecclesia Domini poculum iure communicacionis admittimus ? Item idem sanctus in epistola XXXIIIIa ad Ce- cilium sic dicit35: „Sed, frater karissime, in quod constat Dominum fecisse, faciamus. Si quis autem de antecesso- 260 ribus nostris vel ignoranter vel simpliciter non hoc obser- vavit et tenuit, quod nos Dominus facere exemplo et ma- gisterio suo docuit, potest simplicitati eius de indulgencia Domini venia concedi; nobis vero non potest ignosci, qui nunc a Domino moniti) et instructi sumus. 265 Item sanctus Ciprianus epistola XXXVIIa ad Cecilium de lapsis3s dicit: „Sic incipit et passionibus Cristi fraternitas in persecucionibus retardari, dum in obla- cionibus discit de sanguine eius et cruore confundi. Quo- modo autem possumus propter Cristum sanguinem fun- 270 dere, qui sanguinem Cristi erubescimus bibere? Qui tunc potest letificare in ecclesia bibentem turbam, si quod bibi- tur, dominicam teneat veritatem. Redeat igitur in cor nostrum non ambulasse nos in viis Domini et abiecisse C 195 d 122
sionis dominice I cogitemus, nec putemus talia esse, que c 195c veniunt, qualia fuerunt illa, que transierunt. Gravior nunc 245 et ferocior pugna imminet, ad quam fide incorrupta et virtute robusta parare se debeant milites Cristi, conside- rantes idcirco se cottidie calicem sanguinis bibere, ut possint et ipsi propter Cristum sanguinem fundere. Hoc est enim velle cum Cristo inveniri, secundum id, quod Cristus 250 et fecit et docuit imitari. Item idem sanctus Ciprianus epistola XXXIIIa dicit34: „Quomodo docemus aut provocamus eos in con- fessione sanguinem suum fundere, si eis militaturis Cristi sanguinem denegamus? Aut quomodo ad martirii poculum 255 ydoneos facimus, si non eos prius ad bibendum in ecclesia Domini poculum iure communicacionis admittimus ? Item idem sanctus in epistola XXXIIIIa ad Ce- cilium sic dicit35: „Sed, frater karissime, in quod constat Dominum fecisse, faciamus. Si quis autem de antecesso- 260 ribus nostris vel ignoranter vel simpliciter non hoc obser- vavit et tenuit, quod nos Dominus facere exemplo et ma- gisterio suo docuit, potest simplicitati eius de indulgencia Domini venia concedi; nobis vero non potest ignosci, qui nunc a Domino moniti) et instructi sumus. 265 Item sanctus Ciprianus epistola XXXVIIa ad Cecilium de lapsis3s dicit: „Sic incipit et passionibus Cristi fraternitas in persecucionibus retardari, dum in obla- cionibus discit de sanguine eius et cruore confundi. Quo- modo autem possumus propter Cristum sanguinem fun- 270 dere, qui sanguinem Cristi erubescimus bibere? Qui tunc potest letificare in ecclesia bibentem turbam, si quod bibi- tur, dominicam teneat veritatem. Redeat igitur in cor nostrum non ambulasse nos in viis Domini et abiecisse C 195 d 122
Strana 123
cházejí, byly takové jako ony, kteréž jsou pominuly. Těžší nyní a ukrutnější boj nastává, kterémužto boji věrú ne- porušenou a ctností silnou připravovati se mají Kristoví 240 rytíři, znamenajíce, že proto na každý den z kalichu krev pijí, aby mohli i oni pro Krista svou krev proliti. Nebo to jest chtíti s Kristem nalezenu býti, tak Krista následovati, " jakož jest on činil i učil." Svatý Cyprián dí:34 „I kterak učíme nebo ponúkáme 187b 245 Kristových rytířův, aby na potvrzení svého vyznávaní krev svou prolili, poněvadž jim rytěřujícím Kristovy krve odpí- ráme? Aneb kterak je k kalichu mučedlnictva hodny či- níme, kdyžto jich z práva Božího k nápoji krve svaté v ko- stele Božím nedopouštíme?“ 250 Opět dí k jednomu biskupu:35 „Ale, bratře naj- milejší, to, což nám jest zjeveno, že Pán náš činil jest, čiňme i my. Pakli kdo z předkův našich neb z neumělosti aneb z sprostnosti nezachoval jest toho a nedržel, což jest nás náš Pán příkladem i mistrovstvím svým naučil, můž jeho 255 sprostnosti z Božího milosrdenství odpuštěno býti; ale nám, kteříž jsme již od Pána napomenuti a naučeni, nemůž odpuštěno býti. A opět svatý Cyprián k témuž biskupu36 dí takto: „Kristovi bratří v protivenstvích a v zármutcích umdlévati 260 počínají, kteříž zapomínají krve Páně píti; i nechť naučí se, aby se styděli a lekali pro pohanění jeho krve nepíti. Neb kterak muožeme pro Krista svou krev prolévati, kteřížto krev Kristovu stydíme se píti? Kterážto muože zástup křesťanský, jenž ji pije, obveseliti, když jen ten nápoj 265 v pravdě Božské přijat bude. Navratiž se tehdy v srdce náše to, v čemž jsme na cestách Božích nechodili, a že jsme (186 a) 123
cházejí, byly takové jako ony, kteréž jsou pominuly. Těžší nyní a ukrutnější boj nastává, kterémužto boji věrú ne- porušenou a ctností silnou připravovati se mají Kristoví 240 rytíři, znamenajíce, že proto na každý den z kalichu krev pijí, aby mohli i oni pro Krista svou krev proliti. Nebo to jest chtíti s Kristem nalezenu býti, tak Krista následovati, " jakož jest on činil i učil." Svatý Cyprián dí:34 „I kterak učíme nebo ponúkáme 187b 245 Kristových rytířův, aby na potvrzení svého vyznávaní krev svou prolili, poněvadž jim rytěřujícím Kristovy krve odpí- ráme? Aneb kterak je k kalichu mučedlnictva hodny či- níme, kdyžto jich z práva Božího k nápoji krve svaté v ko- stele Božím nedopouštíme?“ 250 Opět dí k jednomu biskupu:35 „Ale, bratře naj- milejší, to, což nám jest zjeveno, že Pán náš činil jest, čiňme i my. Pakli kdo z předkův našich neb z neumělosti aneb z sprostnosti nezachoval jest toho a nedržel, což jest nás náš Pán příkladem i mistrovstvím svým naučil, můž jeho 255 sprostnosti z Božího milosrdenství odpuštěno býti; ale nám, kteříž jsme již od Pána napomenuti a naučeni, nemůž odpuštěno býti. A opět svatý Cyprián k témuž biskupu36 dí takto: „Kristovi bratří v protivenstvích a v zármutcích umdlévati 260 počínají, kteříž zapomínají krve Páně píti; i nechť naučí se, aby se styděli a lekali pro pohanění jeho krve nepíti. Neb kterak muožeme pro Krista svou krev prolévati, kteřížto krev Kristovu stydíme se píti? Kterážto muože zástup křesťanský, jenž ji pije, obveseliti, když jen ten nápoj 265 v pravdě Božské přijat bude. Navratiž se tehdy v srdce náše to, v čemž jsme na cestách Božích nechodili, a že jsme (186 a) 123
Strana 124
legem Dei, precepta eius et monita salutaria numquam 275 voluisse servare.“ Hec Ciprianus. Item sanctus Thomas parte IIIa, questione LXXVIa, articulo II° dicit37: „Quamvis totus Cristus sit sub utraque specie, non tamen frustra datur sub utraque specie, quia hoc est conveniens usui huius sacramenti, 280 ut seorsum exhibeatur fidelibus corpus Cristi in cibum et sanguis in potum, quia corpus exhibetur pro salute corporis et sanguis pro salute anime. Item Augustinus, et ponitur De consecracione, distinccione IIa38: „Dum frangitur hostia, dum sanguis 285 de calice in ora fidelium funditur, quid aliud, quam do- minici corporis in cruce ymmolacio I eiusque sanguinis C 196 a o de latere effusio designatur? Item Ambrosius, et ponitur De consecracione, distinccione IIa39: „Si, quocienscumque effunditur san- 290 guis Cristi, in remissionem peccatorum effunditur, debeo merito semper accipere, qui semper pecco, medicinam sanguinis. Testamentum ergo sanguine constitutum est, quia be- neficii divini sanguis testis est; unde ad tuicionem corporis 295 et anime percipimus, quia caro Cristi pro salute corporis, sanguis vero pro anima nostra sumitur et effusus est. Item Ambrosius in ympno vespertino in De- dicacione sic inquit40: „Hec domus tibi rite dedicata noscitur, in qua populus sacratum corpus assumit, bibit et beati sanguinis haustum." Ieronimus in Sophoniam, et habetur Ia, ques- tione Ia41: „Sacerdotes, qui eukaristie serviunt et san- 305 guinem Domini populis eius dividunt, impie agunt in legem 300 124
legem Dei, precepta eius et monita salutaria numquam 275 voluisse servare.“ Hec Ciprianus. Item sanctus Thomas parte IIIa, questione LXXVIa, articulo II° dicit37: „Quamvis totus Cristus sit sub utraque specie, non tamen frustra datur sub utraque specie, quia hoc est conveniens usui huius sacramenti, 280 ut seorsum exhibeatur fidelibus corpus Cristi in cibum et sanguis in potum, quia corpus exhibetur pro salute corporis et sanguis pro salute anime. Item Augustinus, et ponitur De consecracione, distinccione IIa38: „Dum frangitur hostia, dum sanguis 285 de calice in ora fidelium funditur, quid aliud, quam do- minici corporis in cruce ymmolacio I eiusque sanguinis C 196 a o de latere effusio designatur? Item Ambrosius, et ponitur De consecracione, distinccione IIa39: „Si, quocienscumque effunditur san- 290 guis Cristi, in remissionem peccatorum effunditur, debeo merito semper accipere, qui semper pecco, medicinam sanguinis. Testamentum ergo sanguine constitutum est, quia be- neficii divini sanguis testis est; unde ad tuicionem corporis 295 et anime percipimus, quia caro Cristi pro salute corporis, sanguis vero pro anima nostra sumitur et effusus est. Item Ambrosius in ympno vespertino in De- dicacione sic inquit40: „Hec domus tibi rite dedicata noscitur, in qua populus sacratum corpus assumit, bibit et beati sanguinis haustum." Ieronimus in Sophoniam, et habetur Ia, ques- tione Ia41: „Sacerdotes, qui eukaristie serviunt et san- 305 guinem Domini populis eius dividunt, impie agunt in legem 300 124
Strana 125
zákon Boží odvrhli a že jsme nikdá nechtěli zachovati při- kázaní jeho a napomínání spasitedlného. Svatý Tomáš z Aquino (proti těm, kteříž přijímajíc 270 pod jednou spuosobou praví, že tu i Boží krev přijímají) takto dí:37 „Ačkolivěk jest celý Kristus pod obojím spůso- bem, avšak ne nadarmo dáváno bývá pod obojím spůso- bem - v spůsobu chleba tělo a v spůsobě vína jeho krev, obzvláště -, neb to jest hodné ku požívání této svátosti, aby 275 zvláště dáno bylo věrným tělo Kristovo v pokrmu a krev jeho v nápoji; nebo tělo dáváno bývá pro spasení těla a krev pro spasení duše.“ Svatý Augustýn dí:38 „Když se lámá posvátný oplatek a když krev z kalichu v usta věrných lije se, i co jiného než 280 Kristova těla na kříži obětovánie a jeho krve z boku prolé- vání se vydává? Svatý Ambrož dí:39 „Jistá věc jest, že kolikrátkolivěk 186 b krev Kristova prolévá se, prolévá se na odpuštění hříchův. Protož máme vždy přijímati lékařství krve, neb vždy hře- 285 šíme. Svědectví tehdy krví jest ustaveno dobrodinství Božského krev. A protož k obraně těla i duše přijímáme, nebo tělo Kristovo pro zdraví těla a krev jeho pro zdraví naší duše přijímána bývá a jest prolévána. 290 A opět jinde dí takto, mluvě o posvěcení kostela kamenného a řka:40 „Tento duom znamená se, že jest tobě řádně posvěcen, v kterémžto lid svaté tělo přijímá a přesvaté se krve napájí.“ Svatý Jeroným dí takto:41 „Kněží, kteřížto svátosti 295 těla a krve Kristovy přisluhují a krev Pána lidu rozdávají, bezbožně činí proti zákonu Kristovu, domnívají-li se, že o svá- 125
zákon Boží odvrhli a že jsme nikdá nechtěli zachovati při- kázaní jeho a napomínání spasitedlného. Svatý Tomáš z Aquino (proti těm, kteříž přijímajíc 270 pod jednou spuosobou praví, že tu i Boží krev přijímají) takto dí:37 „Ačkolivěk jest celý Kristus pod obojím spůso- bem, avšak ne nadarmo dáváno bývá pod obojím spůso- bem - v spůsobu chleba tělo a v spůsobě vína jeho krev, obzvláště -, neb to jest hodné ku požívání této svátosti, aby 275 zvláště dáno bylo věrným tělo Kristovo v pokrmu a krev jeho v nápoji; nebo tělo dáváno bývá pro spasení těla a krev pro spasení duše.“ Svatý Augustýn dí:38 „Když se lámá posvátný oplatek a když krev z kalichu v usta věrných lije se, i co jiného než 280 Kristova těla na kříži obětovánie a jeho krve z boku prolé- vání se vydává? Svatý Ambrož dí:39 „Jistá věc jest, že kolikrátkolivěk 186 b krev Kristova prolévá se, prolévá se na odpuštění hříchův. Protož máme vždy přijímati lékařství krve, neb vždy hře- 285 šíme. Svědectví tehdy krví jest ustaveno dobrodinství Božského krev. A protož k obraně těla i duše přijímáme, nebo tělo Kristovo pro zdraví těla a krev jeho pro zdraví naší duše přijímána bývá a jest prolévána. 290 A opět jinde dí takto, mluvě o posvěcení kostela kamenného a řka:40 „Tento duom znamená se, že jest tobě řádně posvěcen, v kterémžto lid svaté tělo přijímá a přesvaté se krve napájí.“ Svatý Jeroným dí takto:41 „Kněží, kteřížto svátosti 295 těla a krve Kristovy přisluhují a krev Pána lidu rozdávají, bezbožně činí proti zákonu Kristovu, domnívají-li se, že o svá- 125
Strana 126
Cristi, putantes eukaristiam imprecantis facere verba, non vitam." Gregorius, et ponitur De consecracione, di- stinccione IIa42: „Eius quippe corpus sumitur, eius caro 310 in salutem partitur populi, eius sanguis non iam in manus infidelium, sed in ora fidelium funditur. Item idem in Omelia paschali sic inquit:43 „Quis namque sit sanguis Agni, non iam audiendo, sed bibendo didicistis. 315 Gwilhelmus de Monte Lauduno in Sacramen- tali suo sic dicit,44 quod „recipiendo corpus totam veri- tatem accipit, licet non totum sacramentum.“ „Ideo in multis locis communicatur cum pane et vino, id est cum toto sacramento." 320 Lira45 super illo verbo Proverbiorum IX° 'Bi- bite vinum, quod miscui vobis' 46 dicit, quod in pri- mitiva ecclesia dabatur sacramentum „in utraque specie“. Unde in antiquo Canone misse ponitur sic: „Com- municans alios dicat: Percepcio corporis Domini nostri 325 Iesu Cristi prosit anime tue et corpori tuo in vitam eter- nam, sanguis Domini nostri Iesu Cristi proficiat tibi in remissionem omnium peccatorum tuorum in vitam eter- " nam" Item Damascenus libro IIII° suarum Senten- 330 ciarum, capitulo V , loquens de institucione huius sacramenti sic dicit:47 „Dominus noster Iesus Cristus, qui de celo descendit, debens voluntariam pro nobis suscipere mortem, nocte, qua seipsum tradebat, in cenaculo testa- mentum novum disposuit sanctis eius discipulis et apo- 335 stolis, et per ipsos omnibus, qui in eum credunt.“ Et infra:48 „Dixit Deus: 1 'Hoc est corpus meum' et Hic C 196 c C 1969 126
Cristi, putantes eukaristiam imprecantis facere verba, non vitam." Gregorius, et ponitur De consecracione, di- stinccione IIa42: „Eius quippe corpus sumitur, eius caro 310 in salutem partitur populi, eius sanguis non iam in manus infidelium, sed in ora fidelium funditur. Item idem in Omelia paschali sic inquit:43 „Quis namque sit sanguis Agni, non iam audiendo, sed bibendo didicistis. 315 Gwilhelmus de Monte Lauduno in Sacramen- tali suo sic dicit,44 quod „recipiendo corpus totam veri- tatem accipit, licet non totum sacramentum.“ „Ideo in multis locis communicatur cum pane et vino, id est cum toto sacramento." 320 Lira45 super illo verbo Proverbiorum IX° 'Bi- bite vinum, quod miscui vobis' 46 dicit, quod in pri- mitiva ecclesia dabatur sacramentum „in utraque specie“. Unde in antiquo Canone misse ponitur sic: „Com- municans alios dicat: Percepcio corporis Domini nostri 325 Iesu Cristi prosit anime tue et corpori tuo in vitam eter- nam, sanguis Domini nostri Iesu Cristi proficiat tibi in remissionem omnium peccatorum tuorum in vitam eter- " nam" Item Damascenus libro IIII° suarum Senten- 330 ciarum, capitulo V , loquens de institucione huius sacramenti sic dicit:47 „Dominus noster Iesus Cristus, qui de celo descendit, debens voluntariam pro nobis suscipere mortem, nocte, qua seipsum tradebat, in cenaculo testa- mentum novum disposuit sanctis eius discipulis et apo- 335 stolis, et per ipsos omnibus, qui in eum credunt.“ Et infra:48 „Dixit Deus: 1 'Hoc est corpus meum' et Hic C 196 c C 1969 126
Strana 127
tostné přeměně rozhodují slova modlicího se kněze, a ne způsob jeho života. Svatý Rehoř dí:42 „Jeho zajisté tělo se přijímá, jeho tělo 3oo se rozděluje ke spáse lidu, jeho krev se vylévá ne již na ruce nevěřících, nýbrž do úst věřících. A opět jinde dí takto :43 „Vždyt, co to je krev Beránkova, poznali jste nikoli již jen poučováním, nýbrž přímo pitím. Mistr Guilelmus dí44, že „když přijímáte tělo Kri- 30s stovo, všecku pravdu přijímáte, ale ne celou svátost." „A protož v mnohých městech bývá přijímáno v chlebě i u víně, totižto v celé svátosti pod obojí spuosobou.“ Mistr Lira45 na ono slovo Šalomounovo Píte víno, které jsem vámsmísil,'46 takto dí, že prvé v církvi 310 svaté dávána jest byla svátost velebná „v spuosobu chleba a v spůsobu vína pod obojí. Protož v starých mšálích takto jest psáno: „Když kněz najprvé přijímá tělo Boží, též i jeho krev, pak jiným rozdávaje, má takto říci: Tělo Pána našeho Jezu Krista, 315 jenž přijímáš, buď prospěšno duši tvé i tělu tvému k životu věčnému; při podávaní krve drahé toto má říci: Krev Pána našeho Ježíše Krista prospěšna buď tobě k odpuštění všech " tvých hříchuov a k životu věčnému'. Mistr Damascenus o ustanovení této svátosti dí tak- 320 to:47 I „Pán náš Ježíš Kristus, jenž jest s nebe sstoupil, 187a dobrovolnou pro nás chtě smrt podstoupiti, v noci, v kte- réžto sám se na smrt dával jest, i při večeři zákon nový anebo poručenství nové spůsobil jest svým učedlníkům i apoštolům a skrz ně všem, kteříž v něho uvěří.“ Dále 127
tostné přeměně rozhodují slova modlicího se kněze, a ne způsob jeho života. Svatý Rehoř dí:42 „Jeho zajisté tělo se přijímá, jeho tělo 3oo se rozděluje ke spáse lidu, jeho krev se vylévá ne již na ruce nevěřících, nýbrž do úst věřících. A opět jinde dí takto :43 „Vždyt, co to je krev Beránkova, poznali jste nikoli již jen poučováním, nýbrž přímo pitím. Mistr Guilelmus dí44, že „když přijímáte tělo Kri- 30s stovo, všecku pravdu přijímáte, ale ne celou svátost." „A protož v mnohých městech bývá přijímáno v chlebě i u víně, totižto v celé svátosti pod obojí spuosobou.“ Mistr Lira45 na ono slovo Šalomounovo Píte víno, které jsem vámsmísil,'46 takto dí, že prvé v církvi 310 svaté dávána jest byla svátost velebná „v spuosobu chleba a v spůsobu vína pod obojí. Protož v starých mšálích takto jest psáno: „Když kněz najprvé přijímá tělo Boží, též i jeho krev, pak jiným rozdávaje, má takto říci: Tělo Pána našeho Jezu Krista, 315 jenž přijímáš, buď prospěšno duši tvé i tělu tvému k životu věčnému; při podávaní krve drahé toto má říci: Krev Pána našeho Ježíše Krista prospěšna buď tobě k odpuštění všech " tvých hříchuov a k životu věčnému'. Mistr Damascenus o ustanovení této svátosti dí tak- 320 to:47 I „Pán náš Ježíš Kristus, jenž jest s nebe sstoupil, 187a dobrovolnou pro nás chtě smrt podstoupiti, v noci, v kte- réžto sám se na smrt dával jest, i při večeři zákon nový anebo poručenství nové spůsobil jest svým učedlníkům i apoštolům a skrz ně všem, kteříž v něho uvěří.“ Dále 127
Strana 128
meus est sanguis' et hoc facite omnipotenti eius precepto, donec veniat.“ Hec ille. Item Ambrosius in libro De sacramentis, et 340 habetur in Canone De consecracione, distinc- cione IIa:49 „Vide misterium! Moyses, hoc est propheta; virga, hoc est verbum Dei. Sacerdos verbo Dei tangit petram, et fluit aqua et bibit populus Dei. Tangit ergo sacerdos calicem. Redundat aqua in calice et salit in vitam 345 eternam, et bibit populus Dei, qui Dei graciam consecutus est.“ Item sic legitur de sancto Donato, ut dicit beatus Gregorius libro Dyalogorum,50 quod „cum quadam die missa celebrata populus communicaret et dyaconus 350 communicatis Cristi sanguinem propinaret, subito paga- norum impulsu dyaconus cecidit et calicem sanctum fregit." Ex quo patet, quod dyaconus de officio suo olim porri- gebat fidelibus laicis sanguinem Cristi sub specie vini de calice. 355 Item Albertus Magnus in tractatu suo De cor- pore Cristi sic dicit51: „Invitatienim ad hoc sacramentum sunt omnes fideles, Cristo in sacramento cum apostolis et discipulis communicantes, qui omnes aurea bibunt pocula, quia omnis eorum refeccio I in splendore deitatis ammi- 360 nistratur et cibi refeccionis eorum aliis et aliis vasis gracie inferuntur, quia in corpore cibus, in sanguine potus, in anima pinguis redempcio, in spiritu vita, in deitate omnis gracie gustus infertur eternorum gaudiorum." Item idem in tractatu De officio misse dicit52. 365 „De duobus, que sunt in hoc sacramento materia cibi et potus, dicitur Ozee VII 53: 'Super triticum et vinum ru- minabunt'; hec enim duo ab omnium fidelium ore rumi- nanda frequentata memoria sunt in sacramento, quia hec C I96 d 128
meus est sanguis' et hoc facite omnipotenti eius precepto, donec veniat.“ Hec ille. Item Ambrosius in libro De sacramentis, et 340 habetur in Canone De consecracione, distinc- cione IIa:49 „Vide misterium! Moyses, hoc est propheta; virga, hoc est verbum Dei. Sacerdos verbo Dei tangit petram, et fluit aqua et bibit populus Dei. Tangit ergo sacerdos calicem. Redundat aqua in calice et salit in vitam 345 eternam, et bibit populus Dei, qui Dei graciam consecutus est.“ Item sic legitur de sancto Donato, ut dicit beatus Gregorius libro Dyalogorum,50 quod „cum quadam die missa celebrata populus communicaret et dyaconus 350 communicatis Cristi sanguinem propinaret, subito paga- norum impulsu dyaconus cecidit et calicem sanctum fregit." Ex quo patet, quod dyaconus de officio suo olim porri- gebat fidelibus laicis sanguinem Cristi sub specie vini de calice. 355 Item Albertus Magnus in tractatu suo De cor- pore Cristi sic dicit51: „Invitatienim ad hoc sacramentum sunt omnes fideles, Cristo in sacramento cum apostolis et discipulis communicantes, qui omnes aurea bibunt pocula, quia omnis eorum refeccio I in splendore deitatis ammi- 360 nistratur et cibi refeccionis eorum aliis et aliis vasis gracie inferuntur, quia in corpore cibus, in sanguine potus, in anima pinguis redempcio, in spiritu vita, in deitate omnis gracie gustus infertur eternorum gaudiorum." Item idem in tractatu De officio misse dicit52. 365 „De duobus, que sunt in hoc sacramento materia cibi et potus, dicitur Ozee VII 53: 'Super triticum et vinum ru- minabunt'; hec enim duo ab omnium fidelium ore rumi- nanda frequentata memoria sunt in sacramento, quia hec C I96 d 128
Strana 129
325 dí:48 1 řekl jest Bůh: „ To jest télo me' a Tot jest krev má a to čiňte všemohúcím jeho přikázaním, dokavadž ne- příjde.“ Svatý Ambrož dí:1 „Viz tajemství skryté! Mojžíš, to jest prorok; metla Mojžíšova, to jest slovo Boží. Kněz slo- 330 vem Božím uhozuje v skálu, z níž teče voda, kteroužto pije lid Boží. Protož když dotýká se kněz kalicha Božím slovem, hojně se voda v kalichu rozmáhá a skáče v život věčný, z nížto pije lid Boží, kterýžto milosrdenství Božského došel jest. 335 A svatý Řehoř5 píše o svatém biskupu Donátu, že „když jeden den ve mši svatého Donáta lid přijímal tělo Boží a jáhen těm, jenž jsou přijímali od biskupa tělo Boží, krev Kristovu rozdával, tehdy náhle pohanským nápadem - totiž když brzce pohanstvo připadlo jest na shromážděné a při- 340 jímající —, tehdy jáhen padl jest a kalich jest zlámal. I z toho jest zjevno, že jáhen z úřadu svého za starodávna podávajíc věrným lajkům, mužům i ženám, krve Kristovy z kalichu pod spuosobem vína, plnil řád Boží. Rovněž Albert Veliký v svém traktátě O těle Kristově 345 dí takto:3 „Pozváni totiž byli k této svátosti všichni věřící, obcující v svátosti s Kristem stejně jako apoštolové a učedníci. Ti všichni pijí ze zlatých pohárů, protože veškeré jejich osvě- žení se děje v lesku božství a dostává se jim pokrmů k jejich osvěžení opět v jiných číších milosti, vždyt se jim dostává v těle 350 pokrmu, v krvi nápoje, v duši hojného vykoupení, v duchu c života a ve všemilostném božství okoušejí radostí věčných. A opět týž v traktátě O sloužení mše svaté dí:52 „O dvou věcech, které jsou v této svátosti látkou pokrmu a nápoje, praví se v 7. kapitole Ozeášově:53 Nad pšenici 355 a vínem přežívati budou'; neboť' toto dvoje u této svátosti musí ústa všech věřících přežívati s častým opakováním, 9 Betlemské texty 129
325 dí:48 1 řekl jest Bůh: „ To jest télo me' a Tot jest krev má a to čiňte všemohúcím jeho přikázaním, dokavadž ne- příjde.“ Svatý Ambrož dí:1 „Viz tajemství skryté! Mojžíš, to jest prorok; metla Mojžíšova, to jest slovo Boží. Kněz slo- 330 vem Božím uhozuje v skálu, z níž teče voda, kteroužto pije lid Boží. Protož když dotýká se kněz kalicha Božím slovem, hojně se voda v kalichu rozmáhá a skáče v život věčný, z nížto pije lid Boží, kterýžto milosrdenství Božského došel jest. 335 A svatý Řehoř5 píše o svatém biskupu Donátu, že „když jeden den ve mši svatého Donáta lid přijímal tělo Boží a jáhen těm, jenž jsou přijímali od biskupa tělo Boží, krev Kristovu rozdával, tehdy náhle pohanským nápadem - totiž když brzce pohanstvo připadlo jest na shromážděné a při- 340 jímající —, tehdy jáhen padl jest a kalich jest zlámal. I z toho jest zjevno, že jáhen z úřadu svého za starodávna podávajíc věrným lajkům, mužům i ženám, krve Kristovy z kalichu pod spuosobem vína, plnil řád Boží. Rovněž Albert Veliký v svém traktátě O těle Kristově 345 dí takto:3 „Pozváni totiž byli k této svátosti všichni věřící, obcující v svátosti s Kristem stejně jako apoštolové a učedníci. Ti všichni pijí ze zlatých pohárů, protože veškeré jejich osvě- žení se děje v lesku božství a dostává se jim pokrmů k jejich osvěžení opět v jiných číších milosti, vždyt se jim dostává v těle 350 pokrmu, v krvi nápoje, v duši hojného vykoupení, v duchu c života a ve všemilostném božství okoušejí radostí věčných. A opět týž v traktátě O sloužení mše svaté dí:52 „O dvou věcech, které jsou v této svátosti látkou pokrmu a nápoje, praví se v 7. kapitole Ozeášově:53 Nad pšenici 355 a vínem přežívati budou'; neboť' toto dvoje u této svátosti musí ústa všech věřících přežívati s častým opakováním, 9 Betlemské texty 129
Strana 130
cc duo maximum fidelium bonum sunt in misterio posita. 370 Hec ille. Item causa XXVIa ex concilio Carthaginensi quarto dicitur:54 „Is, qui in infirmitate penitenciam petit, si casu, invitatus sacerdos dum ad eum venit, oppressus infirmitate subito obmutuerit vel in frenesim conversus 375 fuerit, dent testimonium, qui eum audierunt, et accipiat penitenciam, et, si continuo creditur moriturus, recon- cilietur per manus imposicionem et infundatur ori eius eukaristia." Item sanctus Remigius episcopus sive Haymo55 3so super illo textu Apostoli Ia Cor. X° 'Calix be- nediccionis, cui benedicimus, nonne communi- cacio sanguinis Cristi est?'56 sic dicit: „Idcirco enim primum calicem nominavit, quia postea de pane plus erat disputaturus. Calix autem benediccionis dicitur, qui bene- 385 dicitur a sacerdotibus in altari. Appellatur et ipse calix communicacio, quasi participacio, quia omnes communicant ex illo partemque sumunt ex sanguine, quam continet ipse. Item idem57 super illo textu Apostoli Ad He- breos II° Ecce ego et pueri mei, quos dedit michi 399 Dominus; quia ergo pueri communicaverunt car- ni et sanguini et ipse similiter participavit eis- de m'58 sic dicit: „Hoc de apostolis omnibusque fidelibus dictum est.“ Et infra59: „Sicut enim illi pueri et nos carne et sanguine constamus et sicut Cristus communicavit nostre 395 substancie per assumpcionem hominis, sic et nos participes eius sumus per assumpcionem corporis et sanguinis eius“. Item sanctus Iohannes Crisostomus super Ma- theum De opere inperfecto super illo verbo Mathei XXVI° 'Cenantibus illis ] accepit Iesus C197b 400 panem et benedixit' etc.6 Morali LXXXII sic C 197a 130
cc duo maximum fidelium bonum sunt in misterio posita. 370 Hec ille. Item causa XXVIa ex concilio Carthaginensi quarto dicitur:54 „Is, qui in infirmitate penitenciam petit, si casu, invitatus sacerdos dum ad eum venit, oppressus infirmitate subito obmutuerit vel in frenesim conversus 375 fuerit, dent testimonium, qui eum audierunt, et accipiat penitenciam, et, si continuo creditur moriturus, recon- cilietur per manus imposicionem et infundatur ori eius eukaristia." Item sanctus Remigius episcopus sive Haymo55 3so super illo textu Apostoli Ia Cor. X° 'Calix be- nediccionis, cui benedicimus, nonne communi- cacio sanguinis Cristi est?'56 sic dicit: „Idcirco enim primum calicem nominavit, quia postea de pane plus erat disputaturus. Calix autem benediccionis dicitur, qui bene- 385 dicitur a sacerdotibus in altari. Appellatur et ipse calix communicacio, quasi participacio, quia omnes communicant ex illo partemque sumunt ex sanguine, quam continet ipse. Item idem57 super illo textu Apostoli Ad He- breos II° Ecce ego et pueri mei, quos dedit michi 399 Dominus; quia ergo pueri communicaverunt car- ni et sanguini et ipse similiter participavit eis- de m'58 sic dicit: „Hoc de apostolis omnibusque fidelibus dictum est.“ Et infra59: „Sicut enim illi pueri et nos carne et sanguine constamus et sicut Cristus communicavit nostre 395 substancie per assumpcionem hominis, sic et nos participes eius sumus per assumpcionem corporis et sanguinis eius“. Item sanctus Iohannes Crisostomus super Ma- theum De opere inperfecto super illo verbo Mathei XXVI° 'Cenantibus illis ] accepit Iesus C197b 400 panem et benedixit' etc.6 Morali LXXXII sic C 197a 130
Strana 131
protože toto dvoje spočívá v tajemném obřadě jakožto největší dobro pro věřící.“ To Albert Veliký. Rovněž v ustanovení sněmu Karthaginského se 360 praví:54 „Jestliže někdo touží v nemoci po rozhřešení a ná- hodou, ještě než se k němu na pozvání dostaví kněz, pod tla- kem nemoci náhle zmlkne anebo začne třeštiti, necht' vydaji svědectví ti, kdož ho slyšeli, jemu pak necht' se dostane roz- hřešení; a lze-li souditi, že vzápětí zemře, necht dojde usmí- 365 ření vkládáním ruky a do jeho úst budiž nalita svátost oltářní. Rovněž svatý Remigius biskup nebo Haymo55 na slova svatého Pavla z 10. kapitoly I. epištoly ke Korintským Kalich dobrořečení, kterémuž dobro- 370 řečíme, zdaliž není společenství krve Kristovy? 56 praví takto: „Proto zajisté jmenoval kalich na prvním místě, protože o chlebu hodlal promlouvati potom. A kalich se nazývá kalichem dobrořečení, protože mu dobrořečí kněží na oltáři. Dále se jmenuje sám kalich společenstvím ve smyslu 375 účastenství, protože všichni společně z něho přijímají a berou účastenství na krvi, kterou obsahuje. Svatý Remigius57 dí, vykládaje řeč svatého (187b) Pavla, kteroužto píše k Židům v II. kapitole: 'Aj já a dítky mé, kteréž mi jest dal Pán, a protož že 380 dítky obcovaly jsou v těle a pily ve krvi, i on také účasten jest těch věcí;8 na tu řeč svatého Pavla dí " takto: „To o apoštolech i o všech věrných řečeno jest.“ A dále dí:5 „Nebo jakož ty dítky - totiž apoštolé - i my přirozený byt máme z těla a ze krve, a jakožto Kristus 385 obecenství jest přijal naší bytnosti - aneb podstaty - skrze vtělení, takéž i my účastenství s ním máme skrze přijímání těla i krve jeho. Svatý Jan Zlatoustý dí: „Kdyby člověk byl netě- 131
protože toto dvoje spočívá v tajemném obřadě jakožto největší dobro pro věřící.“ To Albert Veliký. Rovněž v ustanovení sněmu Karthaginského se 360 praví:54 „Jestliže někdo touží v nemoci po rozhřešení a ná- hodou, ještě než se k němu na pozvání dostaví kněz, pod tla- kem nemoci náhle zmlkne anebo začne třeštiti, necht' vydaji svědectví ti, kdož ho slyšeli, jemu pak necht' se dostane roz- hřešení; a lze-li souditi, že vzápětí zemře, necht dojde usmí- 365 ření vkládáním ruky a do jeho úst budiž nalita svátost oltářní. Rovněž svatý Remigius biskup nebo Haymo55 na slova svatého Pavla z 10. kapitoly I. epištoly ke Korintským Kalich dobrořečení, kterémuž dobro- 370 řečíme, zdaliž není společenství krve Kristovy? 56 praví takto: „Proto zajisté jmenoval kalich na prvním místě, protože o chlebu hodlal promlouvati potom. A kalich se nazývá kalichem dobrořečení, protože mu dobrořečí kněží na oltáři. Dále se jmenuje sám kalich společenstvím ve smyslu 375 účastenství, protože všichni společně z něho přijímají a berou účastenství na krvi, kterou obsahuje. Svatý Remigius57 dí, vykládaje řeč svatého (187b) Pavla, kteroužto píše k Židům v II. kapitole: 'Aj já a dítky mé, kteréž mi jest dal Pán, a protož že 380 dítky obcovaly jsou v těle a pily ve krvi, i on také účasten jest těch věcí;8 na tu řeč svatého Pavla dí " takto: „To o apoštolech i o všech věrných řečeno jest.“ A dále dí:5 „Nebo jakož ty dítky - totiž apoštolé - i my přirozený byt máme z těla a ze krve, a jakožto Kristus 385 obecenství jest přijal naší bytnosti - aneb podstaty - skrze vtělení, takéž i my účastenství s ním máme skrze přijímání těla i krve jeho. Svatý Jan Zlatoustý dí: „Kdyby člověk byl netě- 131
Strana 132
dicite1: „Si enim incorporeus esses, nuda utique tibi ipsa incorporea tradidisset dona; quia vero connexa est corpori " anima tua, in sensibilibus intellectualia tibi tradidit. Ex quo patet, quod non solum «sumpcio» spiritualis, sed 405 eciam sacramentalis utriusque speciei, corporis et sanguinis Domini, requiritur fidelibus ad salutem. Unde Augustinus libro I° De meritis et remis- sione peccatorum et baptismo parvulorum dicit:62 „Optime Punici Cristiani baptismum ipsum nichil aliud 410 quam 'salutem' et sacramentum corporis Cristi nichil aliud quam vitam' vocant. Unde, nisi ex antiqua, ut estimo, et apostolica tradicione, qui insitum ecclesie Cristi tenent preter baptismum et participacionem mense dominice non solum ad regnum Dei, sed nec ad salutem nec vitam eter- 415 nam posse quemquam hominum pervenire? Hoc enim et Scriptura testatur. Nam quid aliud tenent, qui baptismum nomine 'salutis' appellant, nisi quod dictum est:63 'Salvos nos fecit per lavacrum regeneracionis'? Et Petrus ait: 64 'Sic et nos similis [ forma baptisma salvos fecit'. Quid aliud 420 eciam qui sacramentum mense dominice vitam' vocant, nisi quod dictum est:65 'Ego sum panis vite, qui de celo descendi'? Et66 'Panis, quem ego dabo, caro mea est pro mundi vita'? Et67 'Si non manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam 425 in vobis'? Sic ergo, ut tot et tanta testimonia divina conci- nunt, nec salus nec vita eterna sine baptismo et corpore et sanguine Domini cuiquam speranda est.“ Hec Augu- stinus. Fructus autem huius communionis calicis tangitur per 430 beatum Ciprianum, ubi supra, ad Cecilium epi- stola XXXIIIIa sic dicentem8: „Quemadmodum vino C 197c 132
dicite1: „Si enim incorporeus esses, nuda utique tibi ipsa incorporea tradidisset dona; quia vero connexa est corpori " anima tua, in sensibilibus intellectualia tibi tradidit. Ex quo patet, quod non solum «sumpcio» spiritualis, sed 405 eciam sacramentalis utriusque speciei, corporis et sanguinis Domini, requiritur fidelibus ad salutem. Unde Augustinus libro I° De meritis et remis- sione peccatorum et baptismo parvulorum dicit:62 „Optime Punici Cristiani baptismum ipsum nichil aliud 410 quam 'salutem' et sacramentum corporis Cristi nichil aliud quam vitam' vocant. Unde, nisi ex antiqua, ut estimo, et apostolica tradicione, qui insitum ecclesie Cristi tenent preter baptismum et participacionem mense dominice non solum ad regnum Dei, sed nec ad salutem nec vitam eter- 415 nam posse quemquam hominum pervenire? Hoc enim et Scriptura testatur. Nam quid aliud tenent, qui baptismum nomine 'salutis' appellant, nisi quod dictum est:63 'Salvos nos fecit per lavacrum regeneracionis'? Et Petrus ait: 64 'Sic et nos similis [ forma baptisma salvos fecit'. Quid aliud 420 eciam qui sacramentum mense dominice vitam' vocant, nisi quod dictum est:65 'Ego sum panis vite, qui de celo descendi'? Et66 'Panis, quem ego dabo, caro mea est pro mundi vita'? Et67 'Si non manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam 425 in vobis'? Sic ergo, ut tot et tanta testimonia divina conci- nunt, nec salus nec vita eterna sine baptismo et corpore et sanguine Domini cuiquam speranda est.“ Hec Augu- stinus. Fructus autem huius communionis calicis tangitur per 430 beatum Ciprianum, ubi supra, ad Cecilium epi- stola XXXIIIIa sic dicentem8: „Quemadmodum vino C 197c 132
Strana 133
lestný - anebo nevtělený, jistě i dal by byl tobě dary, ne- 188 a 390 přikryté věcmi tělestnými; ale že duše tvá jest s tělem spo- jena, dal jest tobě dary větší, a to duchovní, přikryté věcmi tělestnými. Z této řeči jest známo, že netoliko duchovní, ale také i posvátné přijímání pod obojím spůsobem těla a krve Pána 395 Krista k spasení jest potřebné věrným. Proto dí svatý Augustin v I. knize O zásluhách, odpuštění hříchů a křtu maličkých:32 „Velmi dobře činí punští křestané, když nenazývají sám křest nijak jinak než spásou' a svátost těla Kristova nijak jinak než životem'. 400 Odkud to, ne-li podle starobylého, jak myslím, a apoštolského podání, podle něhož uchovávají jako něco vrozeného církvi Kristově, že nikdo z lidí nemůže beze křtu a bez účastenství na stolu Páně nejenom dojíti království Božího, ale ani spásy ani života věčného? To totiž dosvědčuje také Písmo svaté. 405 Vždyt co jiného drží ti, kdož křest nazývají spásou', než co je psáno:3 'Spasil nás skrze obmytí druhého narození'? A dí svatý Petr:64 Tak i nás křest připodobněním spasil' Dále činí snad něco jiného ti, kteří svátost stolu Páně nazývají životem', než co bylo pověděno:65 Ját jsem chléb života, 410 kterýž jsem s nebe sestoupil'? A66 Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest za život světa'? A67 'Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě'? Když se tedy takto shoduje tolik znamenitých svědectví Božích, nemůže nikdo doufati ani ve spasení ani v život věčný beze 415 křtu a bez těla i krve Páně.“ To svatý Augustin. Užitek přijímání této svátosti z kalicha ukazuje svatý Cyprián a řka:68 „Jakožto vínem obecným mysl bývá roz- puštěna a duše bývá rozvázána a zámutek vešken zahnán bývá, takéž pitím Pána Krista krve nápojem spasitedlným 420 zahnána bývá pamět člověka starého a bývá zapomenutí (188 a) 133
lestný - anebo nevtělený, jistě i dal by byl tobě dary, ne- 188 a 390 přikryté věcmi tělestnými; ale že duše tvá jest s tělem spo- jena, dal jest tobě dary větší, a to duchovní, přikryté věcmi tělestnými. Z této řeči jest známo, že netoliko duchovní, ale také i posvátné přijímání pod obojím spůsobem těla a krve Pána 395 Krista k spasení jest potřebné věrným. Proto dí svatý Augustin v I. knize O zásluhách, odpuštění hříchů a křtu maličkých:32 „Velmi dobře činí punští křestané, když nenazývají sám křest nijak jinak než spásou' a svátost těla Kristova nijak jinak než životem'. 400 Odkud to, ne-li podle starobylého, jak myslím, a apoštolského podání, podle něhož uchovávají jako něco vrozeného církvi Kristově, že nikdo z lidí nemůže beze křtu a bez účastenství na stolu Páně nejenom dojíti království Božího, ale ani spásy ani života věčného? To totiž dosvědčuje také Písmo svaté. 405 Vždyt co jiného drží ti, kdož křest nazývají spásou', než co je psáno:3 'Spasil nás skrze obmytí druhého narození'? A dí svatý Petr:64 Tak i nás křest připodobněním spasil' Dále činí snad něco jiného ti, kteří svátost stolu Páně nazývají životem', než co bylo pověděno:65 Ját jsem chléb života, 410 kterýž jsem s nebe sestoupil'? A66 Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest za život světa'? A67 'Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě'? Když se tedy takto shoduje tolik znamenitých svědectví Božích, nemůže nikdo doufati ani ve spasení ani v život věčný beze 415 křtu a bez těla i krve Páně.“ To svatý Augustin. Užitek přijímání této svátosti z kalicha ukazuje svatý Cyprián a řka:68 „Jakožto vínem obecným mysl bývá roz- puštěna a duše bývá rozvázána a zámutek vešken zahnán bývá, takéž pitím Pána Krista krve nápojem spasitedlným 420 zahnána bývá pamět člověka starého a bývá zapomenutí (188 a) 133
Strana 134
communi mens solvitur et anima relaxatur et tristicia omnis exponitur, ita et potato sanguine Domini et poculo salutari exponitur memoria veteris hominis et fit oblivio conver- 435 sacionis pristine secularis et mestum pectus ac triste, quod prius peccatis angentibus premebatur, divine indulgencie leticia resolvitur. Item sanctus Leo papa in Sermone quadrage- simali] dominice Reminiscere, qui sermo incipit C197d 440 Predicaturus vobis, dilectissimi, sacratissimum maximumque ieiunium',89ostendens quosdam ieiunium observare die dominico in contemptum resurreccionis eius, ad sacramentum corporis et sanguinis Domini sub specie panis accessisse, sed a sacramento alterius speciei decli- 445 nasse, sic inquit: „Nulla vos contagionis huius aspergat impietas cum hiis, qui sua maxime observancia polluuntur, servientes pocius creature quam Creatori7° et luminaribus celi stultam abstinenciam devoventes, quos nemo ambigat esse Manicheos, qui in honorem solis et lune die dominico 450 et secunda feria deprehensi fuerunt ieiunare. Uno enim perversitatis sue opere bis impii, bis prophani sunt, qui ieiunium suum et ad siderum cultum et ad resurreccionis Cristi instituere contemptum. Abdicant enim se sacra- mento salutis humane et Cristum, Dominum nostrum, sicut 455 in veritate carnis nostre denegant natum, ita vere mortuum et resurrexisse non | credunt, et ob hoc diem nostre leticie ieiunii sui merore condempnant. Cum ad tegendam infide- litatem suam nostris audent interesse misteriis, ita in sacra- mentorum communione se temperant, ut interdum, quo 460 tucius lateant, ore indigno corpus Cristi accipiunt, sangui- cc nem autem redempcionis nostre haurire omnino declinant." Hec ille. Ex quo patet, quod olim sumentes corpus Cristi sub C 198 a 134
communi mens solvitur et anima relaxatur et tristicia omnis exponitur, ita et potato sanguine Domini et poculo salutari exponitur memoria veteris hominis et fit oblivio conver- 435 sacionis pristine secularis et mestum pectus ac triste, quod prius peccatis angentibus premebatur, divine indulgencie leticia resolvitur. Item sanctus Leo papa in Sermone quadrage- simali] dominice Reminiscere, qui sermo incipit C197d 440 Predicaturus vobis, dilectissimi, sacratissimum maximumque ieiunium',89ostendens quosdam ieiunium observare die dominico in contemptum resurreccionis eius, ad sacramentum corporis et sanguinis Domini sub specie panis accessisse, sed a sacramento alterius speciei decli- 445 nasse, sic inquit: „Nulla vos contagionis huius aspergat impietas cum hiis, qui sua maxime observancia polluuntur, servientes pocius creature quam Creatori7° et luminaribus celi stultam abstinenciam devoventes, quos nemo ambigat esse Manicheos, qui in honorem solis et lune die dominico 450 et secunda feria deprehensi fuerunt ieiunare. Uno enim perversitatis sue opere bis impii, bis prophani sunt, qui ieiunium suum et ad siderum cultum et ad resurreccionis Cristi instituere contemptum. Abdicant enim se sacra- mento salutis humane et Cristum, Dominum nostrum, sicut 455 in veritate carnis nostre denegant natum, ita vere mortuum et resurrexisse non | credunt, et ob hoc diem nostre leticie ieiunii sui merore condempnant. Cum ad tegendam infide- litatem suam nostris audent interesse misteriis, ita in sacra- mentorum communione se temperant, ut interdum, quo 460 tucius lateant, ore indigno corpus Cristi accipiunt, sangui- cc nem autem redempcionis nostre haurire omnino declinant." Hec ille. Ex quo patet, quod olim sumentes corpus Cristi sub C 198 a 134
Strana 135
obcování dřevního světského a smutné srdce a zarmoucené, kteréž prvé hříchy rozmnoženými ssouženo bylo, Božským odpuštěním milostivým vesele bývá obveseleno. Rovněž svatý Lev, papež, v kázání na druhou 125 neděli v postě, které se začíná slovy Maje vám kázati, nejmilejší, o nejposvátnějším a největším postě69, ukazuje, jak někteří, zachovávající půst v den Páně opovržlivě k jeho zmrtvýchvstání, ze svátosti těla a krve Páně sice přistupovali k přijímání pod způsobou chleba, ale odpírali 430 svátost druhé způsoby, a praví takto: „Necht' vás ani v nej- menším neposkvrní bezbožnost tohoto nakažlivého styku s lid- mi, kteří právě svým náboženstvím nejvíce se poskvrňují, sloužíce spíše stvoření než Stvořiteli70 a zasvěcujíce svou poše- tilou zdrželivost tělesům nebeským, s lidmi, jež musí každý a pokládat nepochybně za Manichejce, kteří byli přistiženi, jak se postí v neděli a v pondělí ke cti slunce a měsíce. Jediným totiž skutkem své zvrácenosti jsou dvojnásob bezbožní, dvoj- násob bohaprázdní, protože si zavedli svůj půst jednak k uctí- vání těles nebeských, jednak na posměch Kristovu zmrtvých- 440 vstání. Zříkají se totiž svátosti lidské spásy a Kristovi, Pánu našemu, stejně upírají skutečné zrození z lidského těla, jako i nevěří v pravou jeho smrt a zmrtvýchvstání, a proto den naší radosti hanobí chmurností svého postu. S jedné strany se ze snahy po zakrytí své nevěry opovažují účastnit našich boho- 445 služeb, s druhé strany se však tak omezují při přijímání svá- tostí, že někdy, aby bezpečněji zůstávali skryti, nehodnými ústy přijímají tělo Kristovo, avšak píti krev našeho vykoupení zhola odpírají.“ To svatý Lev. Z toho je zřejmé, že kdysi lidé, přijímající jenom tělo Páně 135
obcování dřevního světského a smutné srdce a zarmoucené, kteréž prvé hříchy rozmnoženými ssouženo bylo, Božským odpuštěním milostivým vesele bývá obveseleno. Rovněž svatý Lev, papež, v kázání na druhou 125 neděli v postě, které se začíná slovy Maje vám kázati, nejmilejší, o nejposvátnějším a největším postě69, ukazuje, jak někteří, zachovávající půst v den Páně opovržlivě k jeho zmrtvýchvstání, ze svátosti těla a krve Páně sice přistupovali k přijímání pod způsobou chleba, ale odpírali 430 svátost druhé způsoby, a praví takto: „Necht' vás ani v nej- menším neposkvrní bezbožnost tohoto nakažlivého styku s lid- mi, kteří právě svým náboženstvím nejvíce se poskvrňují, sloužíce spíše stvoření než Stvořiteli70 a zasvěcujíce svou poše- tilou zdrželivost tělesům nebeským, s lidmi, jež musí každý a pokládat nepochybně za Manichejce, kteří byli přistiženi, jak se postí v neděli a v pondělí ke cti slunce a měsíce. Jediným totiž skutkem své zvrácenosti jsou dvojnásob bezbožní, dvoj- násob bohaprázdní, protože si zavedli svůj půst jednak k uctí- vání těles nebeských, jednak na posměch Kristovu zmrtvých- 440 vstání. Zříkají se totiž svátosti lidské spásy a Kristovi, Pánu našemu, stejně upírají skutečné zrození z lidského těla, jako i nevěří v pravou jeho smrt a zmrtvýchvstání, a proto den naší radosti hanobí chmurností svého postu. S jedné strany se ze snahy po zakrytí své nevěry opovažují účastnit našich boho- 445 služeb, s druhé strany se však tak omezují při přijímání svá- tostí, že někdy, aby bezpečněji zůstávali skryti, nehodnými ústy přijímají tělo Kristovo, avšak píti krev našeho vykoupení zhola odpírají.“ To svatý Lev. Z toho je zřejmé, že kdysi lidé, přijímající jenom tělo Páně 135
Strana 136
forma panis et non bibentes sanguinem eius sub forma vini 465 erant suspecti de heresi Manicheorum, quia tunc commu- niter fideles accedebant ad utramque speciem sacramenta- lem. Patet hoc ex verbis Leonis pape iam allegati. Item Dyonisius De ecclesiastica ierarchia, ca- pitulo De eukaristia, sic inquit:71 „Coopertum et indi- 470 visibilem panem discooperiens et in multa dividens et unitivam calicis omnibus parciens significative unitatem multiplicat et distribuit, sanctissimum in istis sacrificium perficiens.“ Ubi Glosa dicit:72 „Episcopus sive sacerdos sacramenta ipsa manifestat et discooperit! et dividens ea 675 multis distribuit. Et hoc ipsum facit de calice per significa- cionem unum in multos dividens." Item Hilarius De Trinitate libro VIII°, et po- nitur De consecracione distinccione IIa, capitulo 'In Cristo pater' etc.,73 dicit: „De veritate carnis et 480 sanguinis non est relictus ambigendi locus. Nunc enim et ipsius Domini professione et fide nostra vere caro est et vere sanguis est, et hec accepta atque hausta efficiunt, ut et nos in Cristo et Cristus in nobis sit. Et cum istis sanctis et doctoribus concordat sancte me- 485 morie egregius magister Iohannes Hus, fidelis predicator ewangelii lesu Cristi, qui vinctus in carceribus ante suam mortem sic scripsit in qua- dam epistola:74 „O quanta demencia, ewangelium Cristi, epistolam Pauli, quam dicit75 se non ab homine, sed a Cristo 490 recepisse, et factum Cristi cum factis suorum apostolorum et aliorum sanctorum ut errorem condempnare, scilicet de communione sacramenti calicis Domini pro omnibus adultis fidelibus constituta. Ecce, errorem dicunt, quod laycis fidelibus bibere licet de calice Domini, et si quis ] presbiter C198c 495 sic bibere dederit, quod tamquam erroneus reputetur, et C 198 b 136
forma panis et non bibentes sanguinem eius sub forma vini 465 erant suspecti de heresi Manicheorum, quia tunc commu- niter fideles accedebant ad utramque speciem sacramenta- lem. Patet hoc ex verbis Leonis pape iam allegati. Item Dyonisius De ecclesiastica ierarchia, ca- pitulo De eukaristia, sic inquit:71 „Coopertum et indi- 470 visibilem panem discooperiens et in multa dividens et unitivam calicis omnibus parciens significative unitatem multiplicat et distribuit, sanctissimum in istis sacrificium perficiens.“ Ubi Glosa dicit:72 „Episcopus sive sacerdos sacramenta ipsa manifestat et discooperit! et dividens ea 675 multis distribuit. Et hoc ipsum facit de calice per significa- cionem unum in multos dividens." Item Hilarius De Trinitate libro VIII°, et po- nitur De consecracione distinccione IIa, capitulo 'In Cristo pater' etc.,73 dicit: „De veritate carnis et 480 sanguinis non est relictus ambigendi locus. Nunc enim et ipsius Domini professione et fide nostra vere caro est et vere sanguis est, et hec accepta atque hausta efficiunt, ut et nos in Cristo et Cristus in nobis sit. Et cum istis sanctis et doctoribus concordat sancte me- 485 morie egregius magister Iohannes Hus, fidelis predicator ewangelii lesu Cristi, qui vinctus in carceribus ante suam mortem sic scripsit in qua- dam epistola:74 „O quanta demencia, ewangelium Cristi, epistolam Pauli, quam dicit75 se non ab homine, sed a Cristo 490 recepisse, et factum Cristi cum factis suorum apostolorum et aliorum sanctorum ut errorem condempnare, scilicet de communione sacramenti calicis Domini pro omnibus adultis fidelibus constituta. Ecce, errorem dicunt, quod laycis fidelibus bibere licet de calice Domini, et si quis ] presbiter C198c 495 sic bibere dederit, quod tamquam erroneus reputetur, et C 198 b 136
Strana 137
450 pod způsobou chleba a nepijící jeho krev pod způsobou vína, byli podezřeli z kacířství manichejského, protože tenkrát obecně přistupovali věřící k oběma svátostným způsobám. To je zřejmé ze slov právě citovaného papeže Lva. Rovněž Dionysios ve spise O církevní hierarchii, 455 v kapitole o svátosti oltářní, praví o knězi takto:7 „Skrytý a nedílný chléb odkrývaje a na mnoho dílů rozděluje, jakož i jednotnosti kalicha udíleje všem, významně jednotu násobí a dělí, vykonávaje přitom obět' nejposvátnější.“ K tomu dí Výklad:72 „Biskup nebo kněz ukazuje a odhaluje sám 460 svátostný chléb a rozděluje jej, mnohým lidem z něho rozdává. A totéž činí s kalichem, když jediným významně podílí mnohé. Rovněž svatý Hilarius v osmé knize O Trojici praví:73 „O opravdovosti těla a krve nelze pochybovati ani 465 v nejmenším. Nyní totiž je to i podle naučení Pána samého i podle naší víry opravdu tělo a opravdu krev, a jejich jedení i pití způsobují, že jednak my jsme v Kristu, jednak Kristus je v nás. A s těmito světci a učiteli církevními se shoduje svaté 470 paměti výborný mistr Jan Hus, věrný kazatel evangelia Ježíše Krista, který, spoután jsa v žaláři, napsal před svou smrtí v jednom listě toto:74 „O, jak veliké je šílenství, za blud odsuzovati evangelium Kristovo, epištolu svatého Pavla, o níž říká,75 že ji přijal ne od člověka, 475 ale od Krista, a skutek Kristův se skutky jeho apoštolův i jiných svatých - že totiž přijímání svátosti kalicha Páně bylo ustanoveno pro všechny dospělé věřící. Ejhle, bludem na- zývají, že jest dovoleno věřícím laikům píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dával, káží, aby byl počítán 480 za bludaře, a nepřestal-li by, aby byl odsouzen jako kacíř. 137
450 pod způsobou chleba a nepijící jeho krev pod způsobou vína, byli podezřeli z kacířství manichejského, protože tenkrát obecně přistupovali věřící k oběma svátostným způsobám. To je zřejmé ze slov právě citovaného papeže Lva. Rovněž Dionysios ve spise O církevní hierarchii, 455 v kapitole o svátosti oltářní, praví o knězi takto:7 „Skrytý a nedílný chléb odkrývaje a na mnoho dílů rozděluje, jakož i jednotnosti kalicha udíleje všem, významně jednotu násobí a dělí, vykonávaje přitom obět' nejposvátnější.“ K tomu dí Výklad:72 „Biskup nebo kněz ukazuje a odhaluje sám 460 svátostný chléb a rozděluje jej, mnohým lidem z něho rozdává. A totéž činí s kalichem, když jediným významně podílí mnohé. Rovněž svatý Hilarius v osmé knize O Trojici praví:73 „O opravdovosti těla a krve nelze pochybovati ani 465 v nejmenším. Nyní totiž je to i podle naučení Pána samého i podle naší víry opravdu tělo a opravdu krev, a jejich jedení i pití způsobují, že jednak my jsme v Kristu, jednak Kristus je v nás. A s těmito světci a učiteli církevními se shoduje svaté 470 paměti výborný mistr Jan Hus, věrný kazatel evangelia Ježíše Krista, který, spoután jsa v žaláři, napsal před svou smrtí v jednom listě toto:74 „O, jak veliké je šílenství, za blud odsuzovati evangelium Kristovo, epištolu svatého Pavla, o níž říká,75 že ji přijal ne od člověka, 475 ale od Krista, a skutek Kristův se skutky jeho apoštolův i jiných svatých - že totiž přijímání svátosti kalicha Páně bylo ustanoveno pro všechny dospělé věřící. Ejhle, bludem na- zývají, že jest dovoleno věřícím laikům píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dával, káží, aby byl počítán 480 za bludaře, a nepřestal-li by, aby byl odsouzen jako kacíř. 137
Strana 138
nisi desistat, tamquam hereticus condempnetur. O sancte Paule, tu dicis omnibus fidelibus : 'Quocienscumque man- ducabitis panem hunc et calicem bibetis, mortem Domini annuncciabitis, donec veniat,'hoc est usque in diem iudicii, 500 in quo veniet. Et ecce, iam dicitur, quod consuetudo Ro- mane ecclesie est in oppositum.“ Hec ille. Item Fulgencius De divinis officiis in libro, cuius prologus sic incipit Ea, que per anni circu- lum' etc. dicit: 76 „Verbum Patris, carni et sanguini, quem 505 de utero Virginis assumpserat, et pani ac vino, quod in altari sumitur, medium interveniens, unum sacrificium efficit, quod cum in ora fidelium sacerdos distribuit, panis et vinum absumitur et transit; partus autem Virginis cum unito sibi Verbo Patris et in celo et in hominibus integer 510 permanet et inconsumptus. Item Augustinus, et ponitur De consecracione, distinccione IIa:77 „Vos post ieiunia, post labores, post humilitatem et contricionem iam in nomine Cristi tamquam I ad calicem venistis et ibi in mensa et in calice nobiscum C198d 515 vos estis. Simul enim hoc sumimus, simul hoc bibimus, quia simul vivimus.“ Hec Augustinus. Ex istis omnibus et aliis quam pluribus credi debet, quod secundum ewangelicum preceptum fidelis communitas ple- bium debet sumere spiritualiter et sacramentaliter corpus 520 Cristi sub forma panis et sanguinem sub forma vini. 138
nisi desistat, tamquam hereticus condempnetur. O sancte Paule, tu dicis omnibus fidelibus : 'Quocienscumque man- ducabitis panem hunc et calicem bibetis, mortem Domini annuncciabitis, donec veniat,'hoc est usque in diem iudicii, 500 in quo veniet. Et ecce, iam dicitur, quod consuetudo Ro- mane ecclesie est in oppositum.“ Hec ille. Item Fulgencius De divinis officiis in libro, cuius prologus sic incipit Ea, que per anni circu- lum' etc. dicit: 76 „Verbum Patris, carni et sanguini, quem 505 de utero Virginis assumpserat, et pani ac vino, quod in altari sumitur, medium interveniens, unum sacrificium efficit, quod cum in ora fidelium sacerdos distribuit, panis et vinum absumitur et transit; partus autem Virginis cum unito sibi Verbo Patris et in celo et in hominibus integer 510 permanet et inconsumptus. Item Augustinus, et ponitur De consecracione, distinccione IIa:77 „Vos post ieiunia, post labores, post humilitatem et contricionem iam in nomine Cristi tamquam I ad calicem venistis et ibi in mensa et in calice nobiscum C198d 515 vos estis. Simul enim hoc sumimus, simul hoc bibimus, quia simul vivimus.“ Hec Augustinus. Ex istis omnibus et aliis quam pluribus credi debet, quod secundum ewangelicum preceptum fidelis communitas ple- bium debet sumere spiritualiter et sacramentaliter corpus 520 Cristi sub forma panis et sanguinem sub forma vini. 138
Strana 139
Ó, svatý Pavle! Ty pravíš všem věřícím: 'Kolikrátkoli jísti budete chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně budete zvěstovati, dokud nepřijde', to jest, až do soudného dne, kdy přijde. A ejhle, již se zde praví, že obyčej církve římské tomu jest na 185 odpor.“ To ten mistr. Rovněž svatý Fulgentius v knize O službách Bo- žích, jejíž úvod se začíná slovy To, co po celý rok atd., praví:76 „Slovo Otce, prostředkujíc mezi tělem i krví, již přijal Syn z lůna Panny, a chlebem i vínem, jež se obětuje 490 na oltáři, vytváří jedinou svátost; a když tuto svátost rozdílí kněz do úst věřících, chléb a víno se stravuje a pomíjí, ale Syn Panny se Slovem Otce, jež je s ním spojeno v jednotu, zůstává na nebi i u lidí neporušen a nestráven." Rovněž svatý Augustin dí:7 „Po postech, po náma- 195 hách, po pokoření a zkrušení konečně jste přišli ve jménu Kristově jakoby ke kalichu a zde u stolu i u kalicha jste nyní s námi. Vždyt spolu to přijímáme, spolu to pijeme, protože spolu žijeme.“ To svatý Augustin. Ze všech těchto a jiných velmi početných svědectví se musí soo věřiti, že podle příkazu evangelia musí věrná obec všeho lidu přijímati duchovně i svátostně tělo Kristovo pod způsobou chleba a krev pod způsobou vína. 139
Ó, svatý Pavle! Ty pravíš všem věřícím: 'Kolikrátkoli jísti budete chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně budete zvěstovati, dokud nepřijde', to jest, až do soudného dne, kdy přijde. A ejhle, již se zde praví, že obyčej církve římské tomu jest na 185 odpor.“ To ten mistr. Rovněž svatý Fulgentius v knize O službách Bo- žích, jejíž úvod se začíná slovy To, co po celý rok atd., praví:76 „Slovo Otce, prostředkujíc mezi tělem i krví, již přijal Syn z lůna Panny, a chlebem i vínem, jež se obětuje 490 na oltáři, vytváří jedinou svátost; a když tuto svátost rozdílí kněz do úst věřících, chléb a víno se stravuje a pomíjí, ale Syn Panny se Slovem Otce, jež je s ním spojeno v jednotu, zůstává na nebi i u lidí neporušen a nestráven." Rovněž svatý Augustin dí:7 „Po postech, po náma- 195 hách, po pokoření a zkrušení konečně jste přišli ve jménu Kristově jakoby ke kalichu a zde u stolu i u kalicha jste nyní s námi. Vždyt spolu to přijímáme, spolu to pijeme, protože spolu žijeme.“ To svatý Augustin. Ze všech těchto a jiných velmi početných svědectví se musí soo věřiti, že podle příkazu evangelia musí věrná obec všeho lidu přijímati duchovně i svátostně tělo Kristovo pod způsobou chleba a krev pod způsobou vína. 139
Strana 140
Strana 141
M. IACOBI DE MYSA DE COMMUNIONE PARVULORUM COMUNIO PARVULORUM BAPTISATORUM P3SIa COLLIGITUREX INFRA SCRIPTIS M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA O PŘIJIMANÍ MALIČKÝCH PŘIJÍMÁNÍ MALIČKÝCH DÍTEK KŘESŤANSKÝCH VYPLÝVÁ Z TOHO, CO NÍŽE JE PSÁNO
M. IACOBI DE MYSA DE COMMUNIONE PARVULORUM COMUNIO PARVULORUM BAPTISATORUM P3SIa COLLIGITUREX INFRA SCRIPTIS M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA O PŘIJIMANÍ MALIČKÝCH PŘIJÍMÁNÍ MALIČKÝCH DÍTEK KŘESŤANSKÝCH VYPLÝVÁ Z TOHO, CO NÍŽE JE PSÁNO
Strana 142
Iohannis VI°1: „Nisi manducaveritis carnem filii ho- minis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis.“ Iste textus intelligitur de manducacione sacra- mentali et spirituali simul, ut patet per Glosam inter- linialem et ordinariam super eodem.2 Patet eciam per Augustinum, De consecracione, distinccione II, preterea quidem per Scotum super IIII', distin- 10 ccione IIa, questione I4. Matthei XXVI°5: „Accipite et comedite, hoc est corpus meum“ et consequenter : „Bibite ex hoc omnes.“ Quorum figuram in isto gerebant apostoli, coniecturet fidelis, quia hic dicitur: „Bibite ex hoc omnes. Item Ia Cor. X°6: „Omnes de uno pane et de uno calice participamus.“ Ecce, Apostolus dicit: „omnes“. 5 15 25 Dyonisius De ecclesiastica ierarchia" dicit „pue- ros, nondum divina intelligere valentes, sancte participes Dei fieri generacionis et sanctissimorum thearchice comu- 20 nionis signorum“, id est secundum Comentatorem ibi- dem', „baptismi et eukaristie". Et signanter dicit Dyonisius „pueros nondum divina intelligere valentes“, ne veritatis emuli dicerent dicta sua intelligenda de pueris usum ra- cionis habentibus. Item idem Dyonisius eodem libro, de euka- ristia capitulo III°9: „Nullum enim sacramentorum aliorum vere celebratur, in quo sacra comunio non sumatur, 142
Iohannis VI°1: „Nisi manducaveritis carnem filii ho- minis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis.“ Iste textus intelligitur de manducacione sacra- mentali et spirituali simul, ut patet per Glosam inter- linialem et ordinariam super eodem.2 Patet eciam per Augustinum, De consecracione, distinccione II, preterea quidem per Scotum super IIII', distin- 10 ccione IIa, questione I4. Matthei XXVI°5: „Accipite et comedite, hoc est corpus meum“ et consequenter : „Bibite ex hoc omnes.“ Quorum figuram in isto gerebant apostoli, coniecturet fidelis, quia hic dicitur: „Bibite ex hoc omnes. Item Ia Cor. X°6: „Omnes de uno pane et de uno calice participamus.“ Ecce, Apostolus dicit: „omnes“. 5 15 25 Dyonisius De ecclesiastica ierarchia" dicit „pue- ros, nondum divina intelligere valentes, sancte participes Dei fieri generacionis et sanctissimorum thearchice comu- 20 nionis signorum“, id est secundum Comentatorem ibi- dem', „baptismi et eukaristie". Et signanter dicit Dyonisius „pueros nondum divina intelligere valentes“, ne veritatis emuli dicerent dicta sua intelligenda de pueris usum ra- cionis habentibus. Item idem Dyonisius eodem libro, de euka- ristia capitulo III°9: „Nullum enim sacramentorum aliorum vere celebratur, in quo sacra comunio non sumatur, 142
Strana 143
V evangeliu sv. Jana, v 6. kapitolel: „Nebudete-li jísti 5 těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Tato slova se týkají přijímání svátostného i duchovního zá- roveň, jak plyne z Výkladu meziřádkového i obecného k témuž místu2. Rovněž to plyne ze svatého Augustina, citovaného v 2. oddílu třetí části Dekretu,3 kromě toho i z výkladu Dunse Scota na čtvrtou knihu Lombardo- vých Sentencí, k 2. oddílu, k 1. otázce.“ V evangeliu sv. Matouše, v 26. kapitole5: „Vezměte a jezte, tot' jest tělo mé“ a hned dále „Pijte z toho všickni. Čí úlohu přitom měli apoštolové, toho necht se dohádne věřící, 15 vždyt se tu praví: „Pijte z toho všichni. Rovněž v prvním listu ke Korintským, v 10. ka- pitole6: „Všichni jednoho chleba a jednoho kalicha účastni jsme.“ Hle, svatý Pavel říká „všichni“. Svatý Dionysios v knize O církevní hierarchii 2o praví, že „dítky, které dosud nejsou schopny pochopiti věci božských, stávají se účastny svatého rození v Bohu a nejsvětěj- šich znamení thearchické pospolitosti“, to jest podle Vykla- dače tamže, účastny „křtu a svátosti oltářní“. A významně říká Dionysios „dítky, které dosud nejsou schopny pochopiti 25 věcí božských“, aby nemohli nepřátelé pravdy říkati, že se jeho slova mají vztahovati na dítky, které rozumu užívati již dovedou. Rovněž týž svatý Dionysios v téže knize, když pojednává o svátosti oltářní, v 3. kapitolea:„Zjiných 1B 143
V evangeliu sv. Jana, v 6. kapitolel: „Nebudete-li jísti 5 těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Tato slova se týkají přijímání svátostného i duchovního zá- roveň, jak plyne z Výkladu meziřádkového i obecného k témuž místu2. Rovněž to plyne ze svatého Augustina, citovaného v 2. oddílu třetí části Dekretu,3 kromě toho i z výkladu Dunse Scota na čtvrtou knihu Lombardo- vých Sentencí, k 2. oddílu, k 1. otázce.“ V evangeliu sv. Matouše, v 26. kapitole5: „Vezměte a jezte, tot' jest tělo mé“ a hned dále „Pijte z toho všickni. Čí úlohu přitom měli apoštolové, toho necht se dohádne věřící, 15 vždyt se tu praví: „Pijte z toho všichni. Rovněž v prvním listu ke Korintským, v 10. ka- pitole6: „Všichni jednoho chleba a jednoho kalicha účastni jsme.“ Hle, svatý Pavel říká „všichni“. Svatý Dionysios v knize O církevní hierarchii 2o praví, že „dítky, které dosud nejsou schopny pochopiti věci božských, stávají se účastny svatého rození v Bohu a nejsvětěj- šich znamení thearchické pospolitosti“, to jest podle Vykla- dače tamže, účastny „křtu a svátosti oltářní“. A významně říká Dionysios „dítky, které dosud nejsou schopny pochopiti 25 věcí božských“, aby nemohli nepřátelé pravdy říkati, že se jeho slova mají vztahovati na dítky, které rozumu užívati již dovedou. Rovněž týž svatý Dionysios v téže knize, když pojednává o svátosti oltářní, v 3. kapitolea:„Zjiných 1B 143
Strana 144
ad insinuandum videlicet, quod nullum sacramentum ad veram penitenciam adducit, in quo eukaristia sancta non 30 sumitur.“ Hec ibi. Ecce, notanter dicit: „Nullum aliorum sacramentorum vere celebratur“ etc. Ex quibus verbis patet, quod in hoc loco facit mencionem de sacramento altaris, cum dicit „in quo sacra comunio non sumatur“, et eciam cum subditur, „in quo eukaristia sancta non su- 35 mitur“. Et quod Dyonisius loquatur in prefato loco de sacramento altaris, patet per Thomam, parte IIIa, que- stione LXVa.1° Plura Dyonisii dicta causa brevitatis ob- mitto; cui autem placet, videat originale. Ciprianus martir epistola I I Ia de lapsisil mencio- 40 nem faciens de quadam puella, que facinus commissum nec loqui nec indicare nec intelligere nec cavere potuit, sic scribit ad propositum: „Solemnibus adimpletis calicem dyaconus offerre presentibus cepit et accipientibus ceteris locus illius puelle advenit. Faciem suam parvula instinctu divine magestatis «avertere), os labiis obturantibus pre- mere calicemque recusare. Perstitit tamen dyaconus, et re- luctanti licet, de sacramento calicis infudit.“ Et subdi- tur12: „Hec circa infantem, que ad loquendum alienum circa se crimen necdum habuit etatem.“ Ex cuius beati mar- tiris sentencia patet, quod comunicabatur infans ante racio- nis usum suo tempore, nec umquam legitur predictus mar- tir talem comunionem reprobasse, quod utique fecisset, si illam erroneam tunc temporis iudicasset, presertim cum in sua presencia actum est, quod prefertur de hac puella 55 usum racionis non habente, ut patet in eadem epistola.13 Item idem Ciprianus epistola XXXIIIIa dicit:14 „Per baptisma enim Spiritus sanctus accipitur, et sic bapti- satis et Spiritum sanctum consecutis ad bibendum calicem 45 50 P 5541 144
ad insinuandum videlicet, quod nullum sacramentum ad veram penitenciam adducit, in quo eukaristia sancta non 30 sumitur.“ Hec ibi. Ecce, notanter dicit: „Nullum aliorum sacramentorum vere celebratur“ etc. Ex quibus verbis patet, quod in hoc loco facit mencionem de sacramento altaris, cum dicit „in quo sacra comunio non sumatur“, et eciam cum subditur, „in quo eukaristia sancta non su- 35 mitur“. Et quod Dyonisius loquatur in prefato loco de sacramento altaris, patet per Thomam, parte IIIa, que- stione LXVa.1° Plura Dyonisii dicta causa brevitatis ob- mitto; cui autem placet, videat originale. Ciprianus martir epistola I I Ia de lapsisil mencio- 40 nem faciens de quadam puella, que facinus commissum nec loqui nec indicare nec intelligere nec cavere potuit, sic scribit ad propositum: „Solemnibus adimpletis calicem dyaconus offerre presentibus cepit et accipientibus ceteris locus illius puelle advenit. Faciem suam parvula instinctu divine magestatis «avertere), os labiis obturantibus pre- mere calicemque recusare. Perstitit tamen dyaconus, et re- luctanti licet, de sacramento calicis infudit.“ Et subdi- tur12: „Hec circa infantem, que ad loquendum alienum circa se crimen necdum habuit etatem.“ Ex cuius beati mar- tiris sentencia patet, quod comunicabatur infans ante racio- nis usum suo tempore, nec umquam legitur predictus mar- tir talem comunionem reprobasse, quod utique fecisset, si illam erroneam tunc temporis iudicasset, presertim cum in sua presencia actum est, quod prefertur de hac puella 55 usum racionis non habente, ut patet in eadem epistola.13 Item idem Ciprianus epistola XXXIIIIa dicit:14 „Per baptisma enim Spiritus sanctus accipitur, et sic bapti- satis et Spiritum sanctum consecutis ad bibendum calicem 45 50 P 5541 144
Strana 145
30 svatosti se totiž neudili opravdové zádna, není-li spojena se svatým přijímáním, zřejmě aby se dalo na vědomí, že k pra- vému pokání nevede žádná svátost, v níž nedochází ke svátosti oltářní.“ To svatý Dionysios. A výslovně říká: „Z jiných svátostí se neudílí opravdově žádná“ atd. Z těch slov je zřejmé, 35 že se na tomto místě zmiňuje o svátosti oltářní, protože říká „není-li spojena se svatým přijímáním“, a když ještě dodává slova „v níž nedochází ke svátosti oltářní“. A že mluví Dio- nysios na uvedeném místě o svátosti oltářní, plyne ze svatého Tomáše Akvinského, v 3. části Summy, v 65. otázce.10 40 Větší počet výroků Dionysiových pro stručnost vynechávám; komu je však libo, at' nahlédne do originálu. Svatý Cyprián, mučedník, v 3. listě O padlých, činí zmínku o jedné dívce, která nedovedla o mrzkosti na ní spáchané ani promluviti ani ji označiti ani pochopiti ani předejiti, a k tomuto námětu píše takto: „Po skončených obřadech začal jáhen podávati z kalicha přítomným věřícím. A jak přijímali ostatní, došla řada i na onu dívku. Maličká z vnuknutí božské velebnosti odvracela tvář, sevřenými rty svírala ústa a odmí- tala kalich. Ale jáhen neustal a dívce, třebas se vzpírala, nalil 50 ze svátosti kalicha.“ A dodává se:12 „To o děcku, které ještě nemělo věk, aby mohlo promluviti o cizí hanebnosti, na něm spáchané.“ Z vypravování tohoto svatého mučedníka plyne, že se za jeho doby dítě účastnilo přijímání dříve, než dospělo k rozumu, a nikde se nečte, že by řečený mučedník takové při- jímání neschvaloval; a to by byl zajisté učinil, kdyby je byl tenkrát pokládal za bludné, obzvláště když to, co je výše uve- deno o té dívce rozumu ještě nemající, událo se v jeho přítom- nosti, jak je patrné z téhož listu.13 Rovněž týž svatý Cyprián v 34. listě pravíl4: „Křtem co se totiž přijímá Duch svatý, a tak ti, kdož byli pokřtěni a do- sáhli Ducha svatého, přicházejí k tomu, aby pili z kalicha 45 55 10 Betlemské texty 145
30 svatosti se totiž neudili opravdové zádna, není-li spojena se svatým přijímáním, zřejmě aby se dalo na vědomí, že k pra- vému pokání nevede žádná svátost, v níž nedochází ke svátosti oltářní.“ To svatý Dionysios. A výslovně říká: „Z jiných svátostí se neudílí opravdově žádná“ atd. Z těch slov je zřejmé, 35 že se na tomto místě zmiňuje o svátosti oltářní, protože říká „není-li spojena se svatým přijímáním“, a když ještě dodává slova „v níž nedochází ke svátosti oltářní“. A že mluví Dio- nysios na uvedeném místě o svátosti oltářní, plyne ze svatého Tomáše Akvinského, v 3. části Summy, v 65. otázce.10 40 Větší počet výroků Dionysiových pro stručnost vynechávám; komu je však libo, at' nahlédne do originálu. Svatý Cyprián, mučedník, v 3. listě O padlých, činí zmínku o jedné dívce, která nedovedla o mrzkosti na ní spáchané ani promluviti ani ji označiti ani pochopiti ani předejiti, a k tomuto námětu píše takto: „Po skončených obřadech začal jáhen podávati z kalicha přítomným věřícím. A jak přijímali ostatní, došla řada i na onu dívku. Maličká z vnuknutí božské velebnosti odvracela tvář, sevřenými rty svírala ústa a odmí- tala kalich. Ale jáhen neustal a dívce, třebas se vzpírala, nalil 50 ze svátosti kalicha.“ A dodává se:12 „To o děcku, které ještě nemělo věk, aby mohlo promluviti o cizí hanebnosti, na něm spáchané.“ Z vypravování tohoto svatého mučedníka plyne, že se za jeho doby dítě účastnilo přijímání dříve, než dospělo k rozumu, a nikde se nečte, že by řečený mučedník takové při- jímání neschvaloval; a to by byl zajisté učinil, kdyby je byl tenkrát pokládal za bludné, obzvláště když to, co je výše uve- deno o té dívce rozumu ještě nemající, událo se v jeho přítom- nosti, jak je patrné z téhož listu.13 Rovněž týž svatý Cyprián v 34. listě pravíl4: „Křtem co se totiž přijímá Duch svatý, a tak ti, kdož byli pokřtěni a do- sáhli Ducha svatého, přicházejí k tomu, aby pili z kalicha 45 55 10 Betlemské texty 145
Strana 146
Domini pervenitur.“ Hec ille. Ubi ad sensum predictum 6o de puella infantili loquitur, scilicet quod nati per baptis- mum infantes habeant ius sumendi sacramentum comu- nionis, non solum cum ad usum racionis pervenerint, sed eciam statim in ipsa infancia, instar puelle prefate. Augustinus in De baptismo parvulorumi5 ad pro- 65 positum ita scribit, ut claret advertenti suam sentenciam: „Dominum audiamus, non suspiciones coniecturas que mor- talium, hoc dicentem de sacramento sancte mense sue, quo nemo rite nisi baptisatus accedit: Nisi manducaveritis carnem meam et biberitis sanguinem meum, non habebitis vitam in vobis'.“ Et subditurls: „An vero quisquam hoc dicere audebit, quod hec sentencia - de sacramento domi- nice mense, scilicet Nisi manducaveritis' etc. -, ad parvulos non pertineat?“ Et infra pro responsione predicte que- stionis scribiturl7: „Qui hoc dicit - scilicet quod hec sentencia ad parvulos non pertineat -, non attendit, quia nisi omnes ista sentencia teneat, ut sine corpore et sanguine Filii hominis vitam habere non possint, frustra eciam etas maior id curat." Et quod Augustinus loquitur in proposito de parvulis so non audire et intelligere valentibus, patet ex suis verbis modicum ante in eodem processu, ubi sic:18 „Non ait — supple: Cristus, ut dicunt quidam male Scripturas intelli- gentes —'Qui non manducaverit' - scilicet in tercia persona-, sicut de baptismo 'Qui non renatus fuerit',19 sed ait 'Si non 85 manducaveritis' 2°, velud eos alloquens, qui audire et intel- ligere poterant ; quod utique non valent parvuli“, ut asserit Augustinus. Ex quibus verbis planissime patet Augustinum loqui de parvulis, usum racionis non habentibus. Et infra21: „Optime Punici cristiani baptismum ipsum 90 nichil aliud quam 'salutem' et sacramentum corporis Cristi 70 75 146
Domini pervenitur.“ Hec ille. Ubi ad sensum predictum 6o de puella infantili loquitur, scilicet quod nati per baptis- mum infantes habeant ius sumendi sacramentum comu- nionis, non solum cum ad usum racionis pervenerint, sed eciam statim in ipsa infancia, instar puelle prefate. Augustinus in De baptismo parvulorumi5 ad pro- 65 positum ita scribit, ut claret advertenti suam sentenciam: „Dominum audiamus, non suspiciones coniecturas que mor- talium, hoc dicentem de sacramento sancte mense sue, quo nemo rite nisi baptisatus accedit: Nisi manducaveritis carnem meam et biberitis sanguinem meum, non habebitis vitam in vobis'.“ Et subditurls: „An vero quisquam hoc dicere audebit, quod hec sentencia - de sacramento domi- nice mense, scilicet Nisi manducaveritis' etc. -, ad parvulos non pertineat?“ Et infra pro responsione predicte que- stionis scribiturl7: „Qui hoc dicit - scilicet quod hec sentencia ad parvulos non pertineat -, non attendit, quia nisi omnes ista sentencia teneat, ut sine corpore et sanguine Filii hominis vitam habere non possint, frustra eciam etas maior id curat." Et quod Augustinus loquitur in proposito de parvulis so non audire et intelligere valentibus, patet ex suis verbis modicum ante in eodem processu, ubi sic:18 „Non ait — supple: Cristus, ut dicunt quidam male Scripturas intelli- gentes —'Qui non manducaverit' - scilicet in tercia persona-, sicut de baptismo 'Qui non renatus fuerit',19 sed ait 'Si non 85 manducaveritis' 2°, velud eos alloquens, qui audire et intel- ligere poterant ; quod utique non valent parvuli“, ut asserit Augustinus. Ex quibus verbis planissime patet Augustinum loqui de parvulis, usum racionis non habentibus. Et infra21: „Optime Punici cristiani baptismum ipsum 90 nichil aliud quam 'salutem' et sacramentum corporis Cristi 70 75 146
Strana 147
Páně.“ To svatý Cyprián. Zde tedy mluví v témž smyslu, jako předtím o dívce-nemluvněti, že totiž dítky křtem zrozené mají právo přijímati svátost oltářní, nejenom teprve, až nabudou 65 rozumu, nýbrž již hned v samém údobí nemluvňat, na způsob uvedené dívky. Svatý Augustin ve spisku O křtu maličkých15 píše k tomuto námětu tak, že to je jasné pro toho, kdo si všimne jeho myšlenek: „Nechme tušení i dohadů lidských a slyšme 7u Pána samého, jenž praví o svátosti svého svatého stolu, k ně- muž může řádně přistoupiti jen pokřtěný: Nebudete-li jísti mé tělo a píti mou krev, nebudete míti života v sobě'.“ A do- dává se:16 „Ci se snad odváží někdo říci, že se tento výrok o svátosti stolu Páně, totiž Nebudete-li jísti' atd. ne- 75 vztahuje na maličké?“ A níže se píše v odpověď na řečenou otázku:17 „Kdo toto říká, totiž že se ten výrok nevztahuje na maličké, nedává pozor, protože jestliže by ten výrok nevázal všechny, že totiž nelze míti života bez těla a krve Syna člo- věka, marně by o to pečoval i věk dospělejší.“ A že Augustin v té souvislosti mluví o takových maličkých, kteří nedovedou slyšeti a rozuměti, vyplývá z jeho slov maličko předtím v témž výkladu, kde stojí takto:18 „Neříká (rozuměj Kristus, jak tvrdí někteří lidé, špatně rozumějící Písmům) Kdo ne- bude jísti' (to jest v třetí osobě), jako o křtu Kdo se znovu ne- 85 narodí',1 nýbrž praví 'Nebudete-li jísti',2° jako by oslovoval ty, kdož dovedli slyšeti a rozuměti; to však obzvlášt nedo- vedou maličcí,“ jak tvrdí Augustin. Z těchto slov velmi jasně vyplývá, že Augustin hovoří o těch maličkých, kteří ještě ne- vládnou rozumem. 80 A níže:2 „Velmi dobře činí punští křestané, když nena- 90 zývají sám křest nijak jinak než spásou' a svátost těla Kris- 147
Páně.“ To svatý Cyprián. Zde tedy mluví v témž smyslu, jako předtím o dívce-nemluvněti, že totiž dítky křtem zrozené mají právo přijímati svátost oltářní, nejenom teprve, až nabudou 65 rozumu, nýbrž již hned v samém údobí nemluvňat, na způsob uvedené dívky. Svatý Augustin ve spisku O křtu maličkých15 píše k tomuto námětu tak, že to je jasné pro toho, kdo si všimne jeho myšlenek: „Nechme tušení i dohadů lidských a slyšme 7u Pána samého, jenž praví o svátosti svého svatého stolu, k ně- muž může řádně přistoupiti jen pokřtěný: Nebudete-li jísti mé tělo a píti mou krev, nebudete míti života v sobě'.“ A do- dává se:16 „Ci se snad odváží někdo říci, že se tento výrok o svátosti stolu Páně, totiž Nebudete-li jísti' atd. ne- 75 vztahuje na maličké?“ A níže se píše v odpověď na řečenou otázku:17 „Kdo toto říká, totiž že se ten výrok nevztahuje na maličké, nedává pozor, protože jestliže by ten výrok nevázal všechny, že totiž nelze míti života bez těla a krve Syna člo- věka, marně by o to pečoval i věk dospělejší.“ A že Augustin v té souvislosti mluví o takových maličkých, kteří nedovedou slyšeti a rozuměti, vyplývá z jeho slov maličko předtím v témž výkladu, kde stojí takto:18 „Neříká (rozuměj Kristus, jak tvrdí někteří lidé, špatně rozumějící Písmům) Kdo ne- bude jísti' (to jest v třetí osobě), jako o křtu Kdo se znovu ne- 85 narodí',1 nýbrž praví 'Nebudete-li jísti',2° jako by oslovoval ty, kdož dovedli slyšeti a rozuměti; to však obzvlášt nedo- vedou maličcí,“ jak tvrdí Augustin. Z těchto slov velmi jasně vyplývá, že Augustin hovoří o těch maličkých, kteří ještě ne- vládnou rozumem. 80 A níže:2 „Velmi dobře činí punští křestané, když nena- 90 zývají sám křest nijak jinak než spásou' a svátost těla Kris- 147
Strana 148
nichil aliud quam 'vitam' vocant. Unde, nisi ex antiqua, ut estimo, et apostolica tradicione? Qui ecclesie Cristi insitum tenent preter baptismum et participacionem mense Domi- nice non solum ad regnum Dei, sed nec ad salutem et vitam eternam I posse quemquam hominum pervenire. Hoc enim et Scriptura testatur. Nam quid aliud tenent, qui baptis- mum nomine 'salutis' appellant, nisi quod dictum est22. 'Salvos nos fecit per lavacrum regeneracionis', et quod Petrus ait23: 'Sic et nos simili forma baptisma salvos facit'? 100 Quid aliud eciam, qui sacramentum mense Dominice 'vi- tam' vocant, nisi quod dictum est24: 'Ego sum panis vivus, qui de celo descendi' ? Et25 Panis, quem ego dedero, caro mea est pro seculi vita'? Et24 'Si non manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non ha- 105 bebitis vitam in vobis'? Si ergo, ut tot et tanta divina testimonia concinunt, nec salus nec vita eterna sine bap- tismo et corpore et sanguine Domini cuiquam speranda est, frustra sine hiis promittitur salus parvulis. Porro si a salute ac vita eterna hominem non nisi peccata separant, per hec 110 sacramenta non nisi peccati reatus in parvulis solvitur. De quo reatu scriptum est neminem esse mundum, nec si unius diei fuerit vita eius'.“ 27 Hec Augustinus. Ex cuius verbis sequitur hec sacramenta, scilicet bap- tismum et eukaristiam, esse danda parvulis, quia dicit ,per 115 hec sacramenta non nisi peccati reatus in parvulis solvitur“. Et rogo dicat adversarius, quomodo per hec sacramenta aliter „solvitur reatus in parvulis“, nisi per recepcionem eorumdem! Item De consecracione, distinccione IIIla 'Si 120 qui',28 et originaliter in De ecclesiasticis dogma- tibus29 patet per Augustinum parvulos et ebetes, non capientes doctrinam, pro quibus respondent qui eos offe- 95 P 355 a 148
nichil aliud quam 'vitam' vocant. Unde, nisi ex antiqua, ut estimo, et apostolica tradicione? Qui ecclesie Cristi insitum tenent preter baptismum et participacionem mense Domi- nice non solum ad regnum Dei, sed nec ad salutem et vitam eternam I posse quemquam hominum pervenire. Hoc enim et Scriptura testatur. Nam quid aliud tenent, qui baptis- mum nomine 'salutis' appellant, nisi quod dictum est22. 'Salvos nos fecit per lavacrum regeneracionis', et quod Petrus ait23: 'Sic et nos simili forma baptisma salvos facit'? 100 Quid aliud eciam, qui sacramentum mense Dominice 'vi- tam' vocant, nisi quod dictum est24: 'Ego sum panis vivus, qui de celo descendi' ? Et25 Panis, quem ego dedero, caro mea est pro seculi vita'? Et24 'Si non manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem, non ha- 105 bebitis vitam in vobis'? Si ergo, ut tot et tanta divina testimonia concinunt, nec salus nec vita eterna sine bap- tismo et corpore et sanguine Domini cuiquam speranda est, frustra sine hiis promittitur salus parvulis. Porro si a salute ac vita eterna hominem non nisi peccata separant, per hec 110 sacramenta non nisi peccati reatus in parvulis solvitur. De quo reatu scriptum est neminem esse mundum, nec si unius diei fuerit vita eius'.“ 27 Hec Augustinus. Ex cuius verbis sequitur hec sacramenta, scilicet bap- tismum et eukaristiam, esse danda parvulis, quia dicit ,per 115 hec sacramenta non nisi peccati reatus in parvulis solvitur“. Et rogo dicat adversarius, quomodo per hec sacramenta aliter „solvitur reatus in parvulis“, nisi per recepcionem eorumdem! Item De consecracione, distinccione IIIla 'Si 120 qui',28 et originaliter in De ecclesiasticis dogma- tibus29 patet per Augustinum parvulos et ebetes, non capientes doctrinam, pro quibus respondent qui eos offe- 95 P 355 a 148
Strana 149
tova nijak jinak než životem'. Odkud to, ne-li podle staro- bylého, jak myslím, a apoštolského podání? Oni drží jako něco církvi Kristově vrozeného názor, že nikdo z lidí nemůže beze 95 křtu a bez účastenství na stolu Páně nejenom dojíti království Božího, ale ani spásy ani života věčného. To totiž dosvědčuje také Písmo svaté. Vždyt co jiného drží ti, kdož křest na- zývají spásou', než co je psáno:22 'Spasil nás skrze obmytí druhého narození', a co dí svatý Petr: Tak i nám křest při- 100 podobněním přináší spásu'? Dále činí snad něco jiného ti, kteří svátost stolu Páně nazývají životem, než co bylo pověděno:24 Ját' jsem chléb živý, kterýž jsem s nebe sestoupil'? A25 Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest za život světa'? A26 Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života 105 v sobě'? Když se tedy takto shoduje tolik znamenitých svě- dectví Božích, nemůže nikdo doufati ani ve spasení ani v život věčný beze křtu a bez těla i krve Páně. Nadarmo se bez těchto slibuje spása maličkým. A dále, jestliže jenom hříchy oddělují člověka od spásy a života věčného, osvobozují se maličcí vý- no hradně těmito svátostmi od viny hříchu. A o té vině je psáno, “ 27 že jí nikdo není prost, ani kdyby žil jen jediný den'. To svatý Augustin. Z jeho slov plyne, že se tyto svátosti, totiž křest a svátost oltářní, musí dávati maličkým, protože praví: „Osvobozují se 115 maličcí výhradně těmito svátostmi od viny hříchu.“ A prosím, nechť poví protivník, kterak jinak se těmito svátostmi „osvo- bozují maličcí od viny“, nežli jejich přijímáním! Rovněž z třetí části Dekretu, ze 4. oddílu, v od- stavci Jestliže někteří, a původně ze spisu O cír- 120 kevních zásadách je zřejmé skrze svatého Augustina, že maličcí a hloupoučcí, nechápající ještě učení, za něž odpo- vídají ti, kdož je zaslibují podle obyčeje při křtu, musí býti při- 149
tova nijak jinak než životem'. Odkud to, ne-li podle staro- bylého, jak myslím, a apoštolského podání? Oni drží jako něco církvi Kristově vrozeného názor, že nikdo z lidí nemůže beze 95 křtu a bez účastenství na stolu Páně nejenom dojíti království Božího, ale ani spásy ani života věčného. To totiž dosvědčuje také Písmo svaté. Vždyt co jiného drží ti, kdož křest na- zývají spásou', než co je psáno:22 'Spasil nás skrze obmytí druhého narození', a co dí svatý Petr: Tak i nám křest při- 100 podobněním přináší spásu'? Dále činí snad něco jiného ti, kteří svátost stolu Páně nazývají životem, než co bylo pověděno:24 Ját' jsem chléb živý, kterýž jsem s nebe sestoupil'? A25 Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest za život světa'? A26 Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života 105 v sobě'? Když se tedy takto shoduje tolik znamenitých svě- dectví Božích, nemůže nikdo doufati ani ve spasení ani v život věčný beze křtu a bez těla i krve Páně. Nadarmo se bez těchto slibuje spása maličkým. A dále, jestliže jenom hříchy oddělují člověka od spásy a života věčného, osvobozují se maličcí vý- no hradně těmito svátostmi od viny hříchu. A o té vině je psáno, “ 27 že jí nikdo není prost, ani kdyby žil jen jediný den'. To svatý Augustin. Z jeho slov plyne, že se tyto svátosti, totiž křest a svátost oltářní, musí dávati maličkým, protože praví: „Osvobozují se 115 maličcí výhradně těmito svátostmi od viny hříchu.“ A prosím, nechť poví protivník, kterak jinak se těmito svátostmi „osvo- bozují maličcí od viny“, nežli jejich přijímáním! Rovněž z třetí části Dekretu, ze 4. oddílu, v od- stavci Jestliže někteří, a původně ze spisu O cír- 120 kevních zásadách je zřejmé skrze svatého Augustina, že maličcí a hloupoučcí, nechápající ještě učení, za něž odpo- vídají ti, kdož je zaslibují podle obyčeje při křtu, musí býti při- 149
Strana 150
runt iuxta morem baptisandi, ad sacre eukaristie misteria admittendos. Ubi sic: „Si vero parvuli sunt et ebetes — 125 scilicet in Trinitatis confessione baptisati -, qui doctrinam non capiant, respondeant pro illis qui eos offerunt iuxta morem baptisandi, et sic per manus imposicionem crismate communiti eukaristie misteriis admittantur.“ Hec Canon et Augustinus, ubi supra. 130 Ecce, baptisatum parvulum, usu racionis carentem, ad- mittendum ad sacre eukaristie misterium communitum crismate per manus imposicionem! Sed qualis est illa ad- missio, si tali parvulo debeat eukaristie sacramentum de- negari? 135 Item Augustinus Contra Pellagianos et Ce le- stianos hereticos, capitulo V° post medium sic scribit:3° „Vos autem - scilicet Pellagiani et Celestiani —, etsi parvuli baptisati non fuerint, vitam illis eternam pro- mittitis, quia Cristi scilicet graciam baptisatis nichil auferre, 140 nichil conferre creditis. Vel enim intelligitis, quare Cristus dixit': 'Non opus est medicus sanis, sed male habentibus'? Crederetis utique non eos sanos, sed vulneratos, medico Salvatori ad sacramentum baptismi sanandos offerri; nec habituros vitam, nisi ipsius, qui est vita, menducaverint carnem et biberint sanguinem. Ipse enim dixit32: 'Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius san- guinem, non habebitis vitam in vobis. Qui manducat meam carnem et bibit meum sanguinem, habet vitam eternam." Quomodo igitur vitam regni celorum promittitis parvulis, 150 non regeneratis ex aqua et Spiritu sancto, non cibatis carne atque potatis sanguine Cristi, qui effusus est in remissionem peccatorum ?“ Et infra:33 „Ecce, non baptisatus vitali cibo poculoque privatus, dividitur a regno celorum, ubi fons vivencium permanet Cristus.“ Hec ille. 145 P 355b 150
runt iuxta morem baptisandi, ad sacre eukaristie misteria admittendos. Ubi sic: „Si vero parvuli sunt et ebetes — 125 scilicet in Trinitatis confessione baptisati -, qui doctrinam non capiant, respondeant pro illis qui eos offerunt iuxta morem baptisandi, et sic per manus imposicionem crismate communiti eukaristie misteriis admittantur.“ Hec Canon et Augustinus, ubi supra. 130 Ecce, baptisatum parvulum, usu racionis carentem, ad- mittendum ad sacre eukaristie misterium communitum crismate per manus imposicionem! Sed qualis est illa ad- missio, si tali parvulo debeat eukaristie sacramentum de- negari? 135 Item Augustinus Contra Pellagianos et Ce le- stianos hereticos, capitulo V° post medium sic scribit:3° „Vos autem - scilicet Pellagiani et Celestiani —, etsi parvuli baptisati non fuerint, vitam illis eternam pro- mittitis, quia Cristi scilicet graciam baptisatis nichil auferre, 140 nichil conferre creditis. Vel enim intelligitis, quare Cristus dixit': 'Non opus est medicus sanis, sed male habentibus'? Crederetis utique non eos sanos, sed vulneratos, medico Salvatori ad sacramentum baptismi sanandos offerri; nec habituros vitam, nisi ipsius, qui est vita, menducaverint carnem et biberint sanguinem. Ipse enim dixit32: 'Nisi manducaveritis carnem Filii hominis et biberitis eius san- guinem, non habebitis vitam in vobis. Qui manducat meam carnem et bibit meum sanguinem, habet vitam eternam." Quomodo igitur vitam regni celorum promittitis parvulis, 150 non regeneratis ex aqua et Spiritu sancto, non cibatis carne atque potatis sanguine Cristi, qui effusus est in remissionem peccatorum ?“ Et infra:33 „Ecce, non baptisatus vitali cibo poculoque privatus, dividitur a regno celorum, ubi fons vivencium permanet Cristus.“ Hec ille. 145 P 355b 150
Strana 151
pouštěni ke svátosti oltářní. Praví se tam takto: „Jsou-li však (totiž křtěnci při vyznání Trojice) maličcí a hloupoučcí, takže 125 nechápou učení, necht za ně odpovídají ti, kdož je zaslibují podle obyčeje při křtu, a tak vkládáním ruky opatřeni jsouce křižmem nechť' jsou připouštěni k svátosti oltářní.“ To kanon a svatý Augustin, jak výše citováno. Hle, maličký křtěnec, postrádající ještě rozumu, má býti 130 připuštěn ke svátosti oltářní, opatřen jsa křižmem vkládáním ruky! Ale jaké je to připuštění, měla-li by se takovému malič- kému svátost oltářní odpírati? Rovněž svatý Augustin, Proti kacířům pelagia- nům a celestinům, v páté kapitole za polovicí, píše 135 takto:3° „Vy však (totiž pelagiani a celestini), i když maličci nebyli pokřtěni, slibujete jim život věčný, protože totiž věříte, že milost Kristova křtěncům ani nic neodnímá, ani nic nepři- náší. Zdaž věru rozumíte, proč řekl Kristus:31 Není třeba lékaře zdravým, ale nemocným'? Kéž byste aspoň věřili, že 140 oni nejsou zdrávi, nýbrž raněni, a tak že je zaslibují lékařovi Spasiteli ke svátosti křtu, aby je uzdravil; a že nebudou míti života, nebudou-li jísti těla a píti krve toho, jenž jest život. Sám totiž řekl:32 Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Kdo jí mé tělo a pije mou 145 krev, má život věčný.' Kterak tedy slibujete maličkým život v království nebeském, jestliže se znovu nenarodili z vody a Ducha svatého, jestliže nebyli nasyceni tělem a napojeni krví Kristovou, která byla vylita na odpuštění hříchů?“ A níže:33 „Hle, beze křtu, zbaven jsa živného pokrmu a nápoje, je odlu- 150 čován od království nebeského, kde trvale plyne jako pramen žijících Kristus.“ To svatý Augustin. Z těchto slov Augustinových je zřejmé, že něco jiného je býti 151
pouštěni ke svátosti oltářní. Praví se tam takto: „Jsou-li však (totiž křtěnci při vyznání Trojice) maličcí a hloupoučcí, takže 125 nechápou učení, necht za ně odpovídají ti, kdož je zaslibují podle obyčeje při křtu, a tak vkládáním ruky opatřeni jsouce křižmem nechť' jsou připouštěni k svátosti oltářní.“ To kanon a svatý Augustin, jak výše citováno. Hle, maličký křtěnec, postrádající ještě rozumu, má býti 130 připuštěn ke svátosti oltářní, opatřen jsa křižmem vkládáním ruky! Ale jaké je to připuštění, měla-li by se takovému malič- kému svátost oltářní odpírati? Rovněž svatý Augustin, Proti kacířům pelagia- nům a celestinům, v páté kapitole za polovicí, píše 135 takto:3° „Vy však (totiž pelagiani a celestini), i když maličci nebyli pokřtěni, slibujete jim život věčný, protože totiž věříte, že milost Kristova křtěncům ani nic neodnímá, ani nic nepři- náší. Zdaž věru rozumíte, proč řekl Kristus:31 Není třeba lékaře zdravým, ale nemocným'? Kéž byste aspoň věřili, že 140 oni nejsou zdrávi, nýbrž raněni, a tak že je zaslibují lékařovi Spasiteli ke svátosti křtu, aby je uzdravil; a že nebudou míti života, nebudou-li jísti těla a píti krve toho, jenž jest život. Sám totiž řekl:32 Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Kdo jí mé tělo a pije mou 145 krev, má život věčný.' Kterak tedy slibujete maličkým život v království nebeském, jestliže se znovu nenarodili z vody a Ducha svatého, jestliže nebyli nasyceni tělem a napojeni krví Kristovou, která byla vylita na odpuštění hříchů?“ A níže:33 „Hle, beze křtu, zbaven jsa živného pokrmu a nápoje, je odlu- 150 čován od království nebeského, kde trvale plyne jako pramen žijících Kristus.“ To svatý Augustin. Z těchto slov Augustinových je zřejmé, že něco jiného je býti 151
Strana 152
155 Ex hiis Augustini verbis patet, quod aliud est baptisari seu regenerari aqua et Spiritu sancto, et aliud cibari carne et potari sanguine Cristi, et utrumque istorum parvulis iniungitur aut mandatur. Item Augustinus ad Bonifacium34, et habetur De 160 consecracione, distinccione IIIIa, 'In ecclesi a' 35: „In ecclesia - inquit - Salvatoris per alios parvuli credunt, sicut ex aliis, que in baptismate remittuntur, contraxerunt peccata. Nec illud cogitatis eos vitam habere non posse, qui sunt expertes corporis et sanguinis Cristi, dicente ipso: 165 'Nisi manducaveritis carnem' etc.“ Ubi Glos a dicit super verbo Non cogitetis': „Quo dicitur: non dubitetis, ymmo certi sitis, quod habere non possunt, si sunt expertes corporis et sanguinis Cristi ipsi baptisati." Item Crisostomus in suo Dyalogo, libro III°, 170 capitulo V° 36: „Illud misterium est, sine quo nobis nec salus nec ea que bona sunt promissa redduntur. Nemo enim valebit ingredi in regnum celorum, nisi ex aqua renatus fuerit et Spiritu; et qui non manducat Domini carnem nec bibit eius sanguinem, non habebit vitam eternam, que per 175 nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacerdotis. Hec ille. Ex cuius verbis patet, quod periculosum est prohibere aliquem baptisatum a manducacione carnis et bibicione sanguinis Cristi. Et ne fiat sophisticacio, subdit, de qua 189 carne et de quo sanguine loquitur, cum dicit „que per nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacerdotis. Item Magnus Albertus super Canone misse37 de corpore et sanguine Cristi tractans, sic dicit: „De duobus, que sunt in hoc sacramento materia cibi et potus, P356 a 185 dicitur Ozee VII°: 'Super triticum et vinum ruminabunt'. 152
155 Ex hiis Augustini verbis patet, quod aliud est baptisari seu regenerari aqua et Spiritu sancto, et aliud cibari carne et potari sanguine Cristi, et utrumque istorum parvulis iniungitur aut mandatur. Item Augustinus ad Bonifacium34, et habetur De 160 consecracione, distinccione IIIIa, 'In ecclesi a' 35: „In ecclesia - inquit - Salvatoris per alios parvuli credunt, sicut ex aliis, que in baptismate remittuntur, contraxerunt peccata. Nec illud cogitatis eos vitam habere non posse, qui sunt expertes corporis et sanguinis Cristi, dicente ipso: 165 'Nisi manducaveritis carnem' etc.“ Ubi Glos a dicit super verbo Non cogitetis': „Quo dicitur: non dubitetis, ymmo certi sitis, quod habere non possunt, si sunt expertes corporis et sanguinis Cristi ipsi baptisati." Item Crisostomus in suo Dyalogo, libro III°, 170 capitulo V° 36: „Illud misterium est, sine quo nobis nec salus nec ea que bona sunt promissa redduntur. Nemo enim valebit ingredi in regnum celorum, nisi ex aqua renatus fuerit et Spiritu; et qui non manducat Domini carnem nec bibit eius sanguinem, non habebit vitam eternam, que per 175 nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacerdotis. Hec ille. Ex cuius verbis patet, quod periculosum est prohibere aliquem baptisatum a manducacione carnis et bibicione sanguinis Cristi. Et ne fiat sophisticacio, subdit, de qua 189 carne et de quo sanguine loquitur, cum dicit „que per nullius alterius quam sancti efficiuntur manus sacerdotis. Item Magnus Albertus super Canone misse37 de corpore et sanguine Cristi tractans, sic dicit: „De duobus, que sunt in hoc sacramento materia cibi et potus, P356 a 185 dicitur Ozee VII°: 'Super triticum et vinum ruminabunt'. 152
Strana 153
pokřtěn nebo znovuzrozen z vody a Ducha svatého, a něco jiného sytiti se tělem a napájeti krví Kristovou, a že toto obojí 155 se maličkým přikazuje nebo nařizuje. Rovněž svatý Augustin píše Bonifácovi, a přijala to třetí část Dekretu, ve 4. oddílu, v odstavci V cír- kvi' 35: „V církvi - praví - Spasitelově skrze jiné věří maličci, jako se skrze jiné dopustili hříchů, jež se jim při křtu odpouštějí. 160 A nemyslete si, že mohou míti život ti, kdož nejsou účastnu těla a krve Kristovy, vždyt on sám řekl: Nebudete-li jísti těla' atd. Zde Výklad ke slovům Nemyslete si' praví: „To znamená: nebuďte na pochybách, nýbrž naopak buďte jisti, že zživota věčného) míti nemohou sami křtěnci, nejsou-li 165 účastni těla a krve Kristovy. Rovněž Zlatoústý v své rozpravě, v 3. knize, v 5. kapitole:36 „Tot ona svátost, bez níž se nám nedostane ani spásy ani těch dober, která nám byla slíbena. Nikdo totiž nebude s to vkročiti do království nebeského, nebude-li obrozen 170 z vody a Ducha; a nebude míti života věčného, kdož nejí těla Páně a nepije jeho krve; a ty nejsou způsobovány rukama ni- koho jiného než rukama svatého kněze.“ To Zlatoústý. Z jeho slov vyplývá, že je nebezpečné brániti komukoli po- křtěnému v jedení těla a v pití krve Kristovy. A aby nedošlo 175 k překrucování, dodává, o jakém těle a o jaké krvi mluví, když praví: „a ty nejsou způsobovány rukama nikoho jiného než rukama svatého kněze. Rovněž Albert Veliký ve výkladu o sloužení mše svaté,37 když pojednává o těle a krvi Kristově, praví takto: 180 „O dvou věcech, které jsou v této svátosti látkou pokrmu a nápoje, praví se v 7. kap. Ozeášově: Nad obilím a vínem 153
pokřtěn nebo znovuzrozen z vody a Ducha svatého, a něco jiného sytiti se tělem a napájeti krví Kristovou, a že toto obojí 155 se maličkým přikazuje nebo nařizuje. Rovněž svatý Augustin píše Bonifácovi, a přijala to třetí část Dekretu, ve 4. oddílu, v odstavci V cír- kvi' 35: „V církvi - praví - Spasitelově skrze jiné věří maličci, jako se skrze jiné dopustili hříchů, jež se jim při křtu odpouštějí. 160 A nemyslete si, že mohou míti život ti, kdož nejsou účastnu těla a krve Kristovy, vždyt on sám řekl: Nebudete-li jísti těla' atd. Zde Výklad ke slovům Nemyslete si' praví: „To znamená: nebuďte na pochybách, nýbrž naopak buďte jisti, že zživota věčného) míti nemohou sami křtěnci, nejsou-li 165 účastni těla a krve Kristovy. Rovněž Zlatoústý v své rozpravě, v 3. knize, v 5. kapitole:36 „Tot ona svátost, bez níž se nám nedostane ani spásy ani těch dober, která nám byla slíbena. Nikdo totiž nebude s to vkročiti do království nebeského, nebude-li obrozen 170 z vody a Ducha; a nebude míti života věčného, kdož nejí těla Páně a nepije jeho krve; a ty nejsou způsobovány rukama ni- koho jiného než rukama svatého kněze.“ To Zlatoústý. Z jeho slov vyplývá, že je nebezpečné brániti komukoli po- křtěnému v jedení těla a v pití krve Kristovy. A aby nedošlo 175 k překrucování, dodává, o jakém těle a o jaké krvi mluví, když praví: „a ty nejsou způsobovány rukama nikoho jiného než rukama svatého kněze. Rovněž Albert Veliký ve výkladu o sloužení mše svaté,37 když pojednává o těle a krvi Kristově, praví takto: 180 „O dvou věcech, které jsou v této svátosti látkou pokrmu a nápoje, praví se v 7. kap. Ozeášově: Nad obilím a vínem 153
Strana 154
cc Hec enim duo ab omnium fidelium ore ruminanda sunt. Cum ergo secundum Augustinum in De baptismo parvu- lorum parvuli baptisati fidelium numero adiunguntur, se- quitur hec duo ab eorum ore ruminanda. 190 Item Innocencius in sua Summa loquens de hoc sacramento ita dicit:38 „Quia eukaristia augmentum dat gracie, ideo quidam dixerunt, quod parvulis danda esset eukaristia, quia si eis aliquid subtraheretur, de gracia aliquid diminueretur et ita minus haberent in celo premium; unde 195 peccaret, qui eis eukaristiam subtraheret. Alii dixerunt, quod non est danda eukaristia parvulis propter periculum eieccionis et, quia nichil eis valeret, nisi deglutirent. Ad hoc dixerunt quidam magni viri, quod non exigitur in eukaristie sumpcione, nisi quod gustus inmutetur et sapor senciatur, 200 sicut cum dicitur baptisando 'Accipe salem sapiencie'. Constat enim, quod non deglutit salem, et tamen ex solo gustu salis habet effectum exorcismus in parvulo. Unde pium esset dare eukaristiam omni parvulo cum tali cautela, quod, si post gustum reiceret, colligeretur illa eieccio et 205 igni combureretur, sicut dicitur in Exodo39: 'Si quid re- siduum fuerit, igni comburetur'.“ Hec ille. Ex verbis istius doctoris, istam sentenciam non repro- bantis, sed, ut videtur, plane dicentis, quod „pium esset dare eukaristiam omni parvulo“, patet protervia illorum, 210 qui asserunt comunicantes parvulos esse erroneos in hac parte. Item Thomas, parte IIIa, questione LXXIIIa sic dicit4o: „Per baptismum ordinatur homo ad eukaristiam. Ideo ex hoc ipso, quod pueri baptisantur, ordinantur per 215 ecclesiam ad eukaristiam." 154
cc Hec enim duo ab omnium fidelium ore ruminanda sunt. Cum ergo secundum Augustinum in De baptismo parvu- lorum parvuli baptisati fidelium numero adiunguntur, se- quitur hec duo ab eorum ore ruminanda. 190 Item Innocencius in sua Summa loquens de hoc sacramento ita dicit:38 „Quia eukaristia augmentum dat gracie, ideo quidam dixerunt, quod parvulis danda esset eukaristia, quia si eis aliquid subtraheretur, de gracia aliquid diminueretur et ita minus haberent in celo premium; unde 195 peccaret, qui eis eukaristiam subtraheret. Alii dixerunt, quod non est danda eukaristia parvulis propter periculum eieccionis et, quia nichil eis valeret, nisi deglutirent. Ad hoc dixerunt quidam magni viri, quod non exigitur in eukaristie sumpcione, nisi quod gustus inmutetur et sapor senciatur, 200 sicut cum dicitur baptisando 'Accipe salem sapiencie'. Constat enim, quod non deglutit salem, et tamen ex solo gustu salis habet effectum exorcismus in parvulo. Unde pium esset dare eukaristiam omni parvulo cum tali cautela, quod, si post gustum reiceret, colligeretur illa eieccio et 205 igni combureretur, sicut dicitur in Exodo39: 'Si quid re- siduum fuerit, igni comburetur'.“ Hec ille. Ex verbis istius doctoris, istam sentenciam non repro- bantis, sed, ut videtur, plane dicentis, quod „pium esset dare eukaristiam omni parvulo“, patet protervia illorum, 210 qui asserunt comunicantes parvulos esse erroneos in hac parte. Item Thomas, parte IIIa, questione LXXIIIa sic dicit4o: „Per baptismum ordinatur homo ad eukaristiam. Ideo ex hoc ipso, quod pueri baptisantur, ordinantur per 215 ecclesiam ad eukaristiam." 154
Strana 155
přežívati budou'; neboť toto dvoje musí přežívati ústa všech věřících. Poněvadž tedy podle sv. Augustina ve spisku O křtu malič- 185 kých jsou maličcí pokřtění přibíráni k počtu věřících, plyne odtud, že toto dvoje musí přežívati i jejich ústa. Rovněž svatý Innocenc v své Summě,38 hovoře o této svátosti, praví takto: „Protože svátost oltářní poskytuje roz- hojnění milosti, proto tvrdili jedni, že se maličkým má podávati 190 tato svátost; vždyt kdyby se jim něco odnímalo, ubíralo by se jim něco z milosti, a tak by měli menší odměnu v nebesích; proto prý hřeší, kdo jim svátost oltářní odnímá. Druzí tvrdili, že se maličkým svátost oltářní podávati nemá, a to pro nebez- pečí, aby ji nevyvrhli, a proto, že by jim nebyla nijak platná, 195 jestliže by ji nespolkli. Na to namítli někteří významní mu- žové, že se při braní svátosti oltářní požaduje jenom, aby byla vzbuzena činnost chutnací a pocítěna chut, jako když se praví při křtu Přijmi sůl moudrosti'. Jest totiž známo, že dítě sůl nespolkne, a přece pouhým ochutnáním soli nabývá u něho 200 účinnosti zaříkávání. Proto prý je zbožné podávati svátost oltářní každému malému dítěti s tou obezřelostí, aby, jestliže by po ochutnání zvrátilo, byla vydávenina sebrána a ohněm spálena, jak se praví v 2. knize Mojžíšově39: Pakli by co pozůstalo, ohněm se spálí'.“ To Innocenc. 205 Ze slov tohoto učitele, který ono mínění nezavrhuje, nýbrž, jak je vidět, rovnou říká, že „prý je zbožné podávati svátost oltářní každému malému dítěti“, je patrna opovážlivost těch, kteří kněze, podávající tuto svátost maličkým, prohlašují v této věci za kacířské. 210 Rovněž svatý Tomáš v 3. části Summy, v 73. otázce, praví takto:1 „Křtem se člověk vysvěcuje pro přijetí svátosti oltářní. Proto již tím, že se děti křtí, vysvěcuje je církev pro přijetí svátosti oltářní.“ 155
přežívati budou'; neboť toto dvoje musí přežívati ústa všech věřících. Poněvadž tedy podle sv. Augustina ve spisku O křtu malič- 185 kých jsou maličcí pokřtění přibíráni k počtu věřících, plyne odtud, že toto dvoje musí přežívati i jejich ústa. Rovněž svatý Innocenc v své Summě,38 hovoře o této svátosti, praví takto: „Protože svátost oltářní poskytuje roz- hojnění milosti, proto tvrdili jedni, že se maličkým má podávati 190 tato svátost; vždyt kdyby se jim něco odnímalo, ubíralo by se jim něco z milosti, a tak by měli menší odměnu v nebesích; proto prý hřeší, kdo jim svátost oltářní odnímá. Druzí tvrdili, že se maličkým svátost oltářní podávati nemá, a to pro nebez- pečí, aby ji nevyvrhli, a proto, že by jim nebyla nijak platná, 195 jestliže by ji nespolkli. Na to namítli někteří významní mu- žové, že se při braní svátosti oltářní požaduje jenom, aby byla vzbuzena činnost chutnací a pocítěna chut, jako když se praví při křtu Přijmi sůl moudrosti'. Jest totiž známo, že dítě sůl nespolkne, a přece pouhým ochutnáním soli nabývá u něho 200 účinnosti zaříkávání. Proto prý je zbožné podávati svátost oltářní každému malému dítěti s tou obezřelostí, aby, jestliže by po ochutnání zvrátilo, byla vydávenina sebrána a ohněm spálena, jak se praví v 2. knize Mojžíšově39: Pakli by co pozůstalo, ohněm se spálí'.“ To Innocenc. 205 Ze slov tohoto učitele, který ono mínění nezavrhuje, nýbrž, jak je vidět, rovnou říká, že „prý je zbožné podávati svátost oltářní každému malému dítěti“, je patrna opovážlivost těch, kteří kněze, podávající tuto svátost maličkým, prohlašují v této věci za kacířské. 210 Rovněž svatý Tomáš v 3. části Summy, v 73. otázce, praví takto:1 „Křtem se člověk vysvěcuje pro přijetí svátosti oltářní. Proto již tím, že se děti křtí, vysvěcuje je církev pro přijetí svátosti oltářní.“ 155
Strana 156
Item secundum eundem super IIII° Sentencia- rum, distinccione XXIIIIa41: „Ius habet percepcionis eukaristie quilibet baptisatus, nisi per mortale illud amittat.“ Hec ille. 220 Volens ergo talem privare iure suo, incurrit anime peri- culum, ut videtur. Item in Canone, De consecracione, distinccione IIa, In cena Domini', dicitur42: „In cena Domini a qui- busdam percepcio eukaristie negligitur, que quoniam in 225 eadem die ab omnibus fidelibus - exceptis hiis, quibus pro gravibus criminibus inhibitum est - percipienda sit, eccle- siasticus usus demonstrat.“ Hec Canon. Item Glosa super illo, quod scribitur De con- secracione, distinccione IIIIa, capitulo 'Eos' 43. 230 „ Sub manus disposicione (!) detentis reddenda est comu- nio'- sic dicit -; non enim cohibenda est etas - supple: a co- munione -, que quid agit, non videt.“ Hec Glosa ibi. Item Pascasius doctor suo Tractatu, capitulo P 3566 XXII° sic ait: 44 „Nemo a carne et sanguine Cristi extraneus 235 deputetur, nisi qui seipsum culpis exigentibus absciderit. Ecce, qualis ordo! Nam, qui non manducat carnem Cristi nec bibit eius sanguinem, proculdubio nec vitam habet in se manentem.“ Hec ille. Item doctor de Lira super XXV° capitulo Ysaie45 240 scribit, quod „Dominus in monte Syon dicitur fecisse cenam discipulis suis“ et „tunc dedit discipulis corpus suum in cibum et sanguinem in potum, et hoc sacramentum est anime maxime refectivum; et per apostolos suos et discipulos fecit et facit hoc convivium ministrari omnibus 245 cristianis.“ Hec ille. Omnibus ergo cristianis dandum est hoc sacramentum non indispositis per peccatum.
Item secundum eundem super IIII° Sentencia- rum, distinccione XXIIIIa41: „Ius habet percepcionis eukaristie quilibet baptisatus, nisi per mortale illud amittat.“ Hec ille. 220 Volens ergo talem privare iure suo, incurrit anime peri- culum, ut videtur. Item in Canone, De consecracione, distinccione IIa, In cena Domini', dicitur42: „In cena Domini a qui- busdam percepcio eukaristie negligitur, que quoniam in 225 eadem die ab omnibus fidelibus - exceptis hiis, quibus pro gravibus criminibus inhibitum est - percipienda sit, eccle- siasticus usus demonstrat.“ Hec Canon. Item Glosa super illo, quod scribitur De con- secracione, distinccione IIIIa, capitulo 'Eos' 43. 230 „ Sub manus disposicione (!) detentis reddenda est comu- nio'- sic dicit -; non enim cohibenda est etas - supple: a co- munione -, que quid agit, non videt.“ Hec Glosa ibi. Item Pascasius doctor suo Tractatu, capitulo P 3566 XXII° sic ait: 44 „Nemo a carne et sanguine Cristi extraneus 235 deputetur, nisi qui seipsum culpis exigentibus absciderit. Ecce, qualis ordo! Nam, qui non manducat carnem Cristi nec bibit eius sanguinem, proculdubio nec vitam habet in se manentem.“ Hec ille. Item doctor de Lira super XXV° capitulo Ysaie45 240 scribit, quod „Dominus in monte Syon dicitur fecisse cenam discipulis suis“ et „tunc dedit discipulis corpus suum in cibum et sanguinem in potum, et hoc sacramentum est anime maxime refectivum; et per apostolos suos et discipulos fecit et facit hoc convivium ministrari omnibus 245 cristianis.“ Hec ille. Omnibus ergo cristianis dandum est hoc sacramentum non indispositis per peccatum.
Strana 157
Rovněž podle téhož doktora ve výkladu IV. knihy 215 Sentencí, v oddílu 24.:41 „Právo přijímat svátost oltářní má každý pokřtěný, pokud ho nepozbude smrtelným hříchem. To svatý Tomáš. Tudíž ten, kdož chce takovou osobu zbaviti jejího práva, jak je viděti, vystavuje se nebezpečí pro duši. 220 Rovněž v třetí části Dekretu, v oddílu II., v od- stavci, začínajícím slovy Na Zelený čtvrtek'42 se praví: „Na Zelený čtvrtek zanedbávají někteří přijímání svátosti oltářní, ačkoliv obyčej církve ukazuje, že v ten den mají ji přijímati všichni věřící, s výjimkou těch, kterým je v tom za- 225 bráněno pro těžké hříchy.“ To Dekret. Rovněž Výklad toho, co je psáno v třetí části Dekretu, v oddílu IV., v odstavci začínajícím slo- vem Ty' :43 „ Těm, kdož jsou drženi pod rukou na ně vlo- ženou, musí se poskytnouti svátostní přijímání' - tak praví; 230 nesmí se totiž brániti - rozuměj v přijímání - věku, který nevidí, co činí.“ To tam ten Výklad. Rovněž doktor Paschasius v svém traktátu v22. ka- pitole praví takto:41 „Nikdo nebuď okleštován o přijímání těla a krve Kristovy, jestliže se sám neodřízl nutným následkem 235 svých vin. Hle, jaký jest řád! Vždyt, kdo nejí těla Kristova a nepije jeho krve, beze vší pochyby ani nemá života, jenž by v něm trval.“ To ten doktor. Rovněž doktor z Lyry píše na 25. kapitolu Izai- ášovu,45 že „Pán prý připravil na hoře Sion večeři svým 240 učedníkům“ a „tehdy učedníkům dal tělo své za pokrm a krev za nápoj, a tato svátost jest největším osvěžením pro duši; a skrze své apoštoly a učedníky způsobil a působí, aby tato hostina byla poskytována všem křesťanům.“ To ten doktor. Tedy všem křestanům se má podávati tato svátost, pokud je 245 k tomu nečiní nezpůsobilými hřích. 157
Rovněž podle téhož doktora ve výkladu IV. knihy 215 Sentencí, v oddílu 24.:41 „Právo přijímat svátost oltářní má každý pokřtěný, pokud ho nepozbude smrtelným hříchem. To svatý Tomáš. Tudíž ten, kdož chce takovou osobu zbaviti jejího práva, jak je viděti, vystavuje se nebezpečí pro duši. 220 Rovněž v třetí části Dekretu, v oddílu II., v od- stavci, začínajícím slovy Na Zelený čtvrtek'42 se praví: „Na Zelený čtvrtek zanedbávají někteří přijímání svátosti oltářní, ačkoliv obyčej církve ukazuje, že v ten den mají ji přijímati všichni věřící, s výjimkou těch, kterým je v tom za- 225 bráněno pro těžké hříchy.“ To Dekret. Rovněž Výklad toho, co je psáno v třetí části Dekretu, v oddílu IV., v odstavci začínajícím slo- vem Ty' :43 „ Těm, kdož jsou drženi pod rukou na ně vlo- ženou, musí se poskytnouti svátostní přijímání' - tak praví; 230 nesmí se totiž brániti - rozuměj v přijímání - věku, který nevidí, co činí.“ To tam ten Výklad. Rovněž doktor Paschasius v svém traktátu v22. ka- pitole praví takto:41 „Nikdo nebuď okleštován o přijímání těla a krve Kristovy, jestliže se sám neodřízl nutným následkem 235 svých vin. Hle, jaký jest řád! Vždyt, kdo nejí těla Kristova a nepije jeho krve, beze vší pochyby ani nemá života, jenž by v něm trval.“ To ten doktor. Rovněž doktor z Lyry píše na 25. kapitolu Izai- ášovu,45 že „Pán prý připravil na hoře Sion večeři svým 240 učedníkům“ a „tehdy učedníkům dal tělo své za pokrm a krev za nápoj, a tato svátost jest největším osvěžením pro duši; a skrze své apoštoly a učedníky způsobil a působí, aby tato hostina byla poskytována všem křesťanům.“ To ten doktor. Tedy všem křestanům se má podávati tato svátost, pokud je 245 k tomu nečiní nezpůsobilými hřích. 157
Strana 158
Item Scotus super IIII°, super XIIIa distinccione sic scribit4s: „Cristus expresse docuit se velle eukaristiam 250 sumi a quocumque cristiano - Iohannis VI°: 'Nisi manduca- veritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem' —; ibi enim loquitur omnibus“. Hec ille. Qui ergo vult, ut non sumatur a quocumque cristiano, videtur esse cristiano contrarius et per consequens Anti- 255 cristus. Item in Libro recognicionum beati Clementis, libro primo, 47 dicitur a beato Petro: „Aliter enim nullo- modo eos ostendi posse salvari, nisi per Spiritus sancti graciam trine invocacionis dilui baptismate properarent et 260 eukaristiam Cristi Domini sumerent." Item libro III° sic dicitur4s: „Baptisabitur autem unusquisque vestrum in aquis perhennibus nomine trine beatitudinis invocato super se, perunctus primo oleo per- oracionem sanctificato, ut ita demum per hec consecratus 265 posset percipere de sanctis,“ hoc est eukaristie sacramentis. Et huic sentencie videtur textus Legis Dei concordare: Primo illud Ysaie XLIX° 49: „Hec dicit Dominus : Ecce, levabo ad gentes manum meam et exaltabo ad po- pulos signum meum. Et afferent filios suos in ulnis et filias 270 suas super humeros portabunt. Et erunt reges nutricii tui et regine nutrices tue; vultu in terram demisso adora- bunt te. Item Exodi X°50: „Cum parvulis nostris et senioribus pergemus, cum filiis et filiabus, cum ovibus et armentis; 275 est enim sollempnitas Domini Dei nostri. Et respondit pharao : 'Sit Dominus vobiscum, quomodo ego dimittam vos et parvulos vestros. Cui dubium est, quod pessime " cogitetis? Non fiet ita'. o 51: „Defecerunt pre lacrimis oculi Item Trenorum II 158
Item Scotus super IIII°, super XIIIa distinccione sic scribit4s: „Cristus expresse docuit se velle eukaristiam 250 sumi a quocumque cristiano - Iohannis VI°: 'Nisi manduca- veritis carnem Filii hominis et biberitis eius sanguinem' —; ibi enim loquitur omnibus“. Hec ille. Qui ergo vult, ut non sumatur a quocumque cristiano, videtur esse cristiano contrarius et per consequens Anti- 255 cristus. Item in Libro recognicionum beati Clementis, libro primo, 47 dicitur a beato Petro: „Aliter enim nullo- modo eos ostendi posse salvari, nisi per Spiritus sancti graciam trine invocacionis dilui baptismate properarent et 260 eukaristiam Cristi Domini sumerent." Item libro III° sic dicitur4s: „Baptisabitur autem unusquisque vestrum in aquis perhennibus nomine trine beatitudinis invocato super se, perunctus primo oleo per- oracionem sanctificato, ut ita demum per hec consecratus 265 posset percipere de sanctis,“ hoc est eukaristie sacramentis. Et huic sentencie videtur textus Legis Dei concordare: Primo illud Ysaie XLIX° 49: „Hec dicit Dominus : Ecce, levabo ad gentes manum meam et exaltabo ad po- pulos signum meum. Et afferent filios suos in ulnis et filias 270 suas super humeros portabunt. Et erunt reges nutricii tui et regine nutrices tue; vultu in terram demisso adora- bunt te. Item Exodi X°50: „Cum parvulis nostris et senioribus pergemus, cum filiis et filiabus, cum ovibus et armentis; 275 est enim sollempnitas Domini Dei nostri. Et respondit pharao : 'Sit Dominus vobiscum, quomodo ego dimittam vos et parvulos vestros. Cui dubium est, quod pessime " cogitetis? Non fiet ita'. o 51: „Defecerunt pre lacrimis oculi Item Trenorum II 158
Strana 159
Rovněž Duns Scotus na IV. knihu Sentencí, k od- dílu 13., píše takto:1 „Kristus výslovně učil, že si přeje, aby svátost oltářní bral každý křestan. V evangeliu svatého Jana, v 6. kapitole, je psáno: Nebudete-li jísti těla Syna člověka 50 a píti jeho krve'; zde totiž mluví ke všem.“ To on. Tudíž, kdo si přeje, aby té svátosti nebral každý křestan, protiví se, jak je viděti, pojmu křestana, a proto je Antikristem. Rovněž v knize Rekognic svatého Klimenta, a to v knize první,7 je řečeno svatým Petrem: „Ukázal jsem, 255 že nemohou býti nijak jinak spaseni, jestliže skrze milost Ducha svatého a vzývání Božské Trojice nepospíší omýti se křtem a jestliže nebudou bráti svátost oltářní Pána Krista. Rovněž v třetí knize se praví takto:48 „Pokřtěn pak bude jeden každý z vás ve vodách věčně tekoucích, bude-li naň 260 vzýváno jméno svaté Trojice a bude-li pomazán zprvu olejem, modlitbou posvěceným, takže teprve, takto jsa posvěcen, bude se moci účastniti věcí svatých,“ to jest svátosti oltářní. A s tímto názorem, jak je viděti, shoduje se znění Zákona Božího: 265 Především onen výrok Izaiášův v 49. kapitole:49 „Toto praví Pán: Aj, pozdvihnu k národům ruky své a vyzdvihnu k lidem korouhev svou. A přinesou syny své na loktech a dcery své na plecích ponesou. I budou králové pěstounové tvoji a královny chůvy tvé; s tváří skloněnou k zemi budou tě uctí- 270 vati. Rovněž v II. knize Mojžíšově, v 10. kapitole :50 „S dítkami i se starými našimi pujdeme, se syny i s dcerami, s ovcemi i stády; nebot jest slavnost Pána Boha našeho. A od- pověděl farao: "Nechat' jest Hospodin s vámi, jako že já pro- 275 pustím vás i dítky vaše! Kdo může pochybovati, že zlé věci obmýšlíte? Nebudet tak.“ 159
Rovněž Duns Scotus na IV. knihu Sentencí, k od- dílu 13., píše takto:1 „Kristus výslovně učil, že si přeje, aby svátost oltářní bral každý křestan. V evangeliu svatého Jana, v 6. kapitole, je psáno: Nebudete-li jísti těla Syna člověka 50 a píti jeho krve'; zde totiž mluví ke všem.“ To on. Tudíž, kdo si přeje, aby té svátosti nebral každý křestan, protiví se, jak je viděti, pojmu křestana, a proto je Antikristem. Rovněž v knize Rekognic svatého Klimenta, a to v knize první,7 je řečeno svatým Petrem: „Ukázal jsem, 255 že nemohou býti nijak jinak spaseni, jestliže skrze milost Ducha svatého a vzývání Božské Trojice nepospíší omýti se křtem a jestliže nebudou bráti svátost oltářní Pána Krista. Rovněž v třetí knize se praví takto:48 „Pokřtěn pak bude jeden každý z vás ve vodách věčně tekoucích, bude-li naň 260 vzýváno jméno svaté Trojice a bude-li pomazán zprvu olejem, modlitbou posvěceným, takže teprve, takto jsa posvěcen, bude se moci účastniti věcí svatých,“ to jest svátosti oltářní. A s tímto názorem, jak je viděti, shoduje se znění Zákona Božího: 265 Především onen výrok Izaiášův v 49. kapitole:49 „Toto praví Pán: Aj, pozdvihnu k národům ruky své a vyzdvihnu k lidem korouhev svou. A přinesou syny své na loktech a dcery své na plecích ponesou. I budou králové pěstounové tvoji a královny chůvy tvé; s tváří skloněnou k zemi budou tě uctí- 270 vati. Rovněž v II. knize Mojžíšově, v 10. kapitole :50 „S dítkami i se starými našimi pujdeme, se syny i s dcerami, s ovcemi i stády; nebot jest slavnost Pána Boha našeho. A od- pověděl farao: "Nechat' jest Hospodin s vámi, jako že já pro- 275 pustím vás i dítky vaše! Kdo může pochybovati, že zlé věci obmýšlíte? Nebudet tak.“ 159
Strana 160
280 mei, conturbata sunt viscera! mea, effusum est in terra P 357a iecur meum super contricione filie populi mei, cum de- ficeret parvulus et lactens in plateis opidi. Matribus suis dixerunt: 'Ubi est triticum et vinum?', cum deficerent quasi vulnerati in plateis civitatis. 285 Item Trenorum IIII°52: „Adhesit lingwa lactentis ad palatum eius in siti; parvuli pecierunt panem, et non erat, qui frangeret eis." Iohelis II° 53: „Sacrificium et libamen Domino Deo vestro." 290 Et ista sentencia cum sua praxi a plerisque deridetur, sicut et olim ab infidelibus deridebatur, ut patet libro De ecclesiastica ierarchia per beatum Dyoni- sium sic Thimotheo respondentem : 54 „Sicut michi signi- ficasti, risu dignum videtur incredulis, quod parvi, non 295 valentes intelligere divina, baptismum recipiant et euka- ristiam, et quod episcopi illos, non valentes intelligere, doceant divina et varie tradant sanctas tradiciones, quas ipsi non intelligunt. Et hoc ipsis infidelibus magis irri- dendum videtur, quod alii pro ipsis pueris faciunt abre- 300 nuncciaciones et confessiones. Sed non oportet tuam epi- scopalem discrecionem erroribus infidelium conturbari, quin pocius cum modestia et reverencia ad ipsorum illumi- nacionem amabiliter excusare, quomodo ipsi talia impro- perant, adiciendo secundum Scripturarum testimonia, quod 305 non omnia divina a nostra sciencia circumscribuntur; multa enim nobis incognita causas habent aput Deum con- venientes, quas quidem ignoramus; alterum vero celestes sciunt; multa eciam absconsa sunt a supremis angelis, que a sola divina sapiencia congnoscuntur.“ Hec ille. 310 Hec eciam praxis comunionis infancium per antiquas agendas et missalia55 fore tenta conprobatur. 160
280 mei, conturbata sunt viscera! mea, effusum est in terra P 357a iecur meum super contricione filie populi mei, cum de- ficeret parvulus et lactens in plateis opidi. Matribus suis dixerunt: 'Ubi est triticum et vinum?', cum deficerent quasi vulnerati in plateis civitatis. 285 Item Trenorum IIII°52: „Adhesit lingwa lactentis ad palatum eius in siti; parvuli pecierunt panem, et non erat, qui frangeret eis." Iohelis II° 53: „Sacrificium et libamen Domino Deo vestro." 290 Et ista sentencia cum sua praxi a plerisque deridetur, sicut et olim ab infidelibus deridebatur, ut patet libro De ecclesiastica ierarchia per beatum Dyoni- sium sic Thimotheo respondentem : 54 „Sicut michi signi- ficasti, risu dignum videtur incredulis, quod parvi, non 295 valentes intelligere divina, baptismum recipiant et euka- ristiam, et quod episcopi illos, non valentes intelligere, doceant divina et varie tradant sanctas tradiciones, quas ipsi non intelligunt. Et hoc ipsis infidelibus magis irri- dendum videtur, quod alii pro ipsis pueris faciunt abre- 300 nuncciaciones et confessiones. Sed non oportet tuam epi- scopalem discrecionem erroribus infidelium conturbari, quin pocius cum modestia et reverencia ad ipsorum illumi- nacionem amabiliter excusare, quomodo ipsi talia impro- perant, adiciendo secundum Scripturarum testimonia, quod 305 non omnia divina a nostra sciencia circumscribuntur; multa enim nobis incognita causas habent aput Deum con- venientes, quas quidem ignoramus; alterum vero celestes sciunt; multa eciam absconsa sunt a supremis angelis, que a sola divina sapiencia congnoscuntur.“ Hec ille. 310 Hec eciam praxis comunionis infancium per antiquas agendas et missalia55 fore tenta conprobatur. 160
Strana 161
Rovněž v Pláči v 2. kap.: „Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, vykydla se na zem játra má pro potření dcery lidu mého, když hyne nemluvně i kojeňátko na 280 ulicích města. Řekli matkám svým: Kde jest obilí a víno?, když hynou jako ranění po ulicích města.“ Rovněž v Pláči ve 4. kap.:52 »Jazyk kojeňátka přilnul žízní k dásním jeho; děti prosily za chléb a nebylo nikoho, kdo by lámal jim. 285 Prorok Joel v 2. kap.:5 „Oběti suché a mokré Hospo- dinu Bohu vašemu.“ A ten názor se svým uplatňováním sklízí od přemnohých posměch, jako jej sklízel i kdysi od nevěřících, jak je zřejmé z knihy O církevní hierarchii, v níž svatý Diony- 290 sios odpovídá Timotheovi takto :54 „Jak jsi mi naznačil, připadá nevěřícím k smíchu, že se dětem, které nejsou schopny chápati věcí božských, dostává křtu a svátosti oltářní a že ty, kteří nejsou schopni chápati, poučují biskupové o věcech bož- ských a rozmanitě je seznamují se svatými podáními, kterým 295 nerozumějí. A ještě směšnějším se těm nevěřícím zdá to, že jiné osoby za ty děti činí odříkání a vyznání. Ale není třeba, aby se tvá biskupská rozšafnost dávala drážditi bludy lidí nevěřících, nýbrž spíše je třeba s mírností a šetrností k jejich osvícení laskavě je omlouvati, že oni takových věcí neschvalují, 3o0 a dodávati podle svědectví Písem svatých, že se všechny božské věci nedají vymeziti naším věděním; mnohé totiž věci, námi nepoznané, mají u Boha náležité důvody, kterých ovšem my ne- známe; něco však znají jen bytosti nebeské; ale též je mnoho věcí, které jsou skryty i nejvyšším andělům a jsou poznávány 30s výhradně moudrostí Boží.“ To svatý Dionysios. Také staré agendy a misály35 dotvrzují, že se v běžné skutečnosti uchovalo udílení svátostného přijímání dětem. A aby protivník pocítil strach, necht' si povšimne, že se až 11 Betlemské texty 161
Rovněž v Pláči v 2. kap.: „Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, vykydla se na zem játra má pro potření dcery lidu mého, když hyne nemluvně i kojeňátko na 280 ulicích města. Řekli matkám svým: Kde jest obilí a víno?, když hynou jako ranění po ulicích města.“ Rovněž v Pláči ve 4. kap.:52 »Jazyk kojeňátka přilnul žízní k dásním jeho; děti prosily za chléb a nebylo nikoho, kdo by lámal jim. 285 Prorok Joel v 2. kap.:5 „Oběti suché a mokré Hospo- dinu Bohu vašemu.“ A ten názor se svým uplatňováním sklízí od přemnohých posměch, jako jej sklízel i kdysi od nevěřících, jak je zřejmé z knihy O církevní hierarchii, v níž svatý Diony- 290 sios odpovídá Timotheovi takto :54 „Jak jsi mi naznačil, připadá nevěřícím k smíchu, že se dětem, které nejsou schopny chápati věcí božských, dostává křtu a svátosti oltářní a že ty, kteří nejsou schopni chápati, poučují biskupové o věcech bož- ských a rozmanitě je seznamují se svatými podáními, kterým 295 nerozumějí. A ještě směšnějším se těm nevěřícím zdá to, že jiné osoby za ty děti činí odříkání a vyznání. Ale není třeba, aby se tvá biskupská rozšafnost dávala drážditi bludy lidí nevěřících, nýbrž spíše je třeba s mírností a šetrností k jejich osvícení laskavě je omlouvati, že oni takových věcí neschvalují, 3o0 a dodávati podle svědectví Písem svatých, že se všechny božské věci nedají vymeziti naším věděním; mnohé totiž věci, námi nepoznané, mají u Boha náležité důvody, kterých ovšem my ne- známe; něco však znají jen bytosti nebeské; ale též je mnoho věcí, které jsou skryty i nejvyšším andělům a jsou poznávány 30s výhradně moudrostí Boží.“ To svatý Dionysios. Také staré agendy a misály35 dotvrzují, že se v běžné skutečnosti uchovalo udílení svátostného přijímání dětem. A aby protivník pocítil strach, necht' si povšimne, že se až 11 Betlemské texty 161
Strana 162
Et ut adversario incuciatur timor, advertat, quod usque hodie continuatur hec comunio in ecclesia Grecorum, ut dicit Lira"s in declaracione illius Iohannis VI" 315 Nisi manducaveritis carnem filii hominis' etc.57 Qui Greci secundum Ieronimum in Prologo super epistula Iacobi's „integre sapiunt fidemque rectam sectantur“. 189
Et ut adversario incuciatur timor, advertat, quod usque hodie continuatur hec comunio in ecclesia Grecorum, ut dicit Lira"s in declaracione illius Iohannis VI" 315 Nisi manducaveritis carnem filii hominis' etc.57 Qui Greci secundum Ieronimum in Prologo super epistula Iacobi's „integre sapiunt fidemque rectam sectantur“. 189
Strana 163
do dnešního dne nepřetržitě udržuje takovéto přijímání v cír- 310 kvi řecké, jak praví doktor Lyra56 ve Výkladu slov 6. kap. evangelia Janova Nebudete-li jísti těla Syna člověka' atd.57 A ti Rekové, podle svatého Jeronyma v předmluvě k listu Jakubovu,5 „mají smýšlení nepo- rušené a drží se pravé víry. 163
do dnešního dne nepřetržitě udržuje takovéto přijímání v cír- 310 kvi řecké, jak praví doktor Lyra56 ve Výkladu slov 6. kap. evangelia Janova Nebudete-li jísti těla Syna člověka' atd.57 A ti Rekové, podle svatého Jeronyma v předmluvě k listu Jakubovu,5 „mají smýšlení nepo- rušené a drží se pravé víry. 163
Strana 164
Strana 165
TEXTOVY APARAT
TEXTOVY APARAT
Strana 166
Strana 167
HUS, DE SEX ERRORIBUS A - zbytky ř. 387-438 z nápisného zapsání na severní stěně kaple Betlemské; o ř. 408-426 viz můj výklad v Listech filol. 73 (1949), str. 163-166. RUKOPISY B - Boleslav, kapit. C 132, fol. 2a-12b. C — Praha, NUK IV G 15, fol. 157b-165b. Praha, NUK XI D 9, fol. 1a-2b. D - Praha, kapit. B 17/1, fol. 121 a�124b (z r. 1414). E - *F - Budišin, Gersd. 8° 6, fol. 176a-187a. *G - Budišín, Gersd. 8° 8, fol. 85b-90 a, 99 a�102a. *H - Ochranov, AB II R I n. 16, fol. 69b-73b. I - Brno, Mr 102 (dřive Mikulov II 123), fol. 181 b-184b, 185b až 189a. J - Praha, Nár. mus. XIV E 2, fol. 309 a-319b. K - Praha, NUK I G 11a, fol. 103a-105a. L — Praha, NUK VI F 22, fol. 273a�276a. Praha, NUK III G 16, fol. 137a�139b. M- N — Praha, kapit. D 50, fol. 75b-83b. Praha, kapit. O 13, fol. 118a-118b. O - Praha, NUK V F 7, fol. 122a-132a (zr. 1414). P - Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 172 a-182a. Praha, NUK X G 3, fol. 251 a-264b. R - Praha, Nár. mus. XVI G 10, fol. 105b-106b. S - T - Vídeň, Nat. 4511, fol. 161 a-172b. *U - Videň, Nat. 4664, fol. 172 a-178b. V - Vodňany, G 4 R, fol. 176b-181a. *W - Videň, Nat. 3937, fol. 12b�16b. 167
HUS, DE SEX ERRORIBUS A - zbytky ř. 387-438 z nápisného zapsání na severní stěně kaple Betlemské; o ř. 408-426 viz můj výklad v Listech filol. 73 (1949), str. 163-166. RUKOPISY B - Boleslav, kapit. C 132, fol. 2a-12b. C — Praha, NUK IV G 15, fol. 157b-165b. Praha, NUK XI D 9, fol. 1a-2b. D - Praha, kapit. B 17/1, fol. 121 a�124b (z r. 1414). E - *F - Budišin, Gersd. 8° 6, fol. 176a-187a. *G - Budišín, Gersd. 8° 8, fol. 85b-90 a, 99 a�102a. *H - Ochranov, AB II R I n. 16, fol. 69b-73b. I - Brno, Mr 102 (dřive Mikulov II 123), fol. 181 b-184b, 185b až 189a. J - Praha, Nár. mus. XIV E 2, fol. 309 a-319b. K - Praha, NUK I G 11a, fol. 103a-105a. L — Praha, NUK VI F 22, fol. 273a�276a. Praha, NUK III G 16, fol. 137a�139b. M- N — Praha, kapit. D 50, fol. 75b-83b. Praha, kapit. O 13, fol. 118a-118b. O - Praha, NUK V F 7, fol. 122a-132a (zr. 1414). P - Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 172 a-182a. Praha, NUK X G 3, fol. 251 a-264b. R - Praha, Nár. mus. XVI G 10, fol. 105b-106b. S - T - Vídeň, Nat. 4511, fol. 161 a-172b. *U - Videň, Nat. 4664, fol. 172 a-178b. V - Vodňany, G 4 R, fol. 176b-181a. *W - Videň, Nat. 3937, fol. 12b�16b. 167
Strana 168
X — Praha, kapit. F 20, fol. 235 b�240a. *Y - Praha, Kapit. O 71, fol. 1a-2b. Z - Praha, NUK III G 28, fol. 132b-139b. STARÝ TISK t — Joannis Hus et Hieronymi Pragensis, confessorum Christi, Historia et monumenta, Norimbergae 1558, I. pars, fol. 191b-196a. UPOZORNĚNÍ Kapitálky v lemmatech aparátu upozorňují na místa, kde k ruko- pisnému podání přistupují zachované trosky betlemského nápisu jako nejstarší svědek textu (A). Nadpis: Iste auctoritates sunt scripte per magistrum Hus in Bethleem in parietibus etc. M na hor. okr.; Husonis scripta et dicta contra prelatos K na hor. okr.; Sequuntur auctoritates de Creare J; Opusculum magistri Ioannis Hus, De sex erroribus compilatum atque cura ipsius Pragae parietibus Bethlehemiticis inscriptum Anno M. CCCC. XIII t. BCDIJMNOPORSTVXZt: 1 Creare MNmg VX: Quid sit creare P, De Creare T, Capitulum primum De creare t, Sequuntur auctoritates de Creare J, ost. vyn. — 2 Augustinus - - - literam: vyn. Z; tuto i další autority v 1. kap. umis- tuje až za citáty, ne před nimi R - ad literam: ad literam Creare NQ, ad Literam inquit t, vyn. T1 - 3 deum: dominum S - credere aut dicere: dicere aut credere R, credere vel dicere Z, credere at dicere t — 4 Augustinus: Idem t — III°: III° libro M, libro III° JVT2t, libro I - 6 libro II°: 2° libro P - capitulo II°: Capitollo II° M, ca" quinto D - 7 esse angelos Z - os: omnes Q - dyaboli patris sui Q- 9 Monologion: Monologio t, monoloion C - XXXVII°: XXXVI' RZ, 27° V - 10 dei: vyn. X - est creatrix Q — 11 Hec Bernhardus R- Petrum Papam t - dicit: vyn. TX — 12 nascitur, id est Z - 13 sacer- dotum conficitur - - - 14 sed manibus: vyn. BRZ - dicit quod t — manibus sacerdotum conficitur, sed non creatur X - id est in manibus: et in manibus O, vyn. O - 16 Credere MNmgVXZ: Quid sit credere in deum P, De credere T, Capitulum secundum. De credere t, Sequntur de Credere J, Sequitur I, ost. vyn. — 17 168
X — Praha, kapit. F 20, fol. 235 b�240a. *Y - Praha, Kapit. O 71, fol. 1a-2b. Z - Praha, NUK III G 28, fol. 132b-139b. STARÝ TISK t — Joannis Hus et Hieronymi Pragensis, confessorum Christi, Historia et monumenta, Norimbergae 1558, I. pars, fol. 191b-196a. UPOZORNĚNÍ Kapitálky v lemmatech aparátu upozorňují na místa, kde k ruko- pisnému podání přistupují zachované trosky betlemského nápisu jako nejstarší svědek textu (A). Nadpis: Iste auctoritates sunt scripte per magistrum Hus in Bethleem in parietibus etc. M na hor. okr.; Husonis scripta et dicta contra prelatos K na hor. okr.; Sequuntur auctoritates de Creare J; Opusculum magistri Ioannis Hus, De sex erroribus compilatum atque cura ipsius Pragae parietibus Bethlehemiticis inscriptum Anno M. CCCC. XIII t. BCDIJMNOPORSTVXZt: 1 Creare MNmg VX: Quid sit creare P, De Creare T, Capitulum primum De creare t, Sequuntur auctoritates de Creare J, ost. vyn. — 2 Augustinus - - - literam: vyn. Z; tuto i další autority v 1. kap. umis- tuje až za citáty, ne před nimi R - ad literam: ad literam Creare NQ, ad Literam inquit t, vyn. T1 - 3 deum: dominum S - credere aut dicere: dicere aut credere R, credere vel dicere Z, credere at dicere t — 4 Augustinus: Idem t — III°: III° libro M, libro III° JVT2t, libro I - 6 libro II°: 2° libro P - capitulo II°: Capitollo II° M, ca" quinto D - 7 esse angelos Z - os: omnes Q - dyaboli patris sui Q- 9 Monologion: Monologio t, monoloion C - XXXVII°: XXXVI' RZ, 27° V - 10 dei: vyn. X - est creatrix Q — 11 Hec Bernhardus R- Petrum Papam t - dicit: vyn. TX — 12 nascitur, id est Z - 13 sacer- dotum conficitur - - - 14 sed manibus: vyn. BRZ - dicit quod t — manibus sacerdotum conficitur, sed non creatur X - id est in manibus: et in manibus O, vyn. O - 16 Credere MNmgVXZ: Quid sit credere in deum P, De credere T, Capitulum secundum. De credere t, Sequntur de Credere J, Sequitur I, ost. vyn. — 17 168
Strana 169
Iohanne BJMOQT, Ioanne t - continue BIX -18 credit ei : credit SZt - scilicet: supple C - 19 credunt ei OPR: credebant S, credebant ei ost., Aug.— et: sed TX-non credunt OR: non credebant ost., Aug. — Non rursus R - eciam de apostolis: est ad apostolos Q - 20 possumus d.: d. possumus TX, possimus d. P, non possumus d. R- 20-21 Cre- dimus (4x): Credo (4x) OR - 22 enim: autem N - iustificat: viuificat D- 23 deputatur fides --- 28 iustificat impium: vyn. V - 23 deputata Z - eius: vyn. OR - est: vyn. Z - 25 eius membris N, membris suis R. BCDIJMNOPORSTVXt: 25 est ergo: ergo D, enim est N -26 de nobis exigit deus: de nobis cogit cristus O, a nobis exigit deus NTX, exigit a nobis deus C - 28 iustificat: viuificat D - ita: sic D - 29 aliud (1.) credere: et aliud est credere R, aliud est credere t, aliud TX - credere deum: deum TX— 30 Credere in: Credendo in Q - 25 amare: amare, credendo diligere IV - 31 membris eius NTX. BCDIJMNOPORSTVXZI: 32 vera: alia S - loquitur: ipse loquitur R, deus loquitur TX - 33 non: non credimus JPt - 34 sit: est ORS - deus: verus deus N- 35 super exposicionem C - illo: isto C — 36 articulo: verbo X — Credo: Credere V - sanctam ecclesiam: etc. X - 37 katholicam: katholicam sanctorum V, vyn. X - dicit: vyn. OR - Notandum est TX, Notanter P2 — 38 credendum: credere OX - deus: vyn. Q — 39 dei: dei etc. DMSXt: dei. Et per hunc modum procedit eciam Magister in libro Sentenciarum etc. P — 40 Remittere BCmg DMN QVZ: De Remittere T, Capitulum tertium. De remittere peccata t, De remissione peccatorum X, Quod nullus potest dimittere pecca- tum nisi deus P, Quomodo sacerdos peccata dimittit J, vyn. ost. — 41 po Iesum přid. phariseus P2 - 42 illo: isto C - peccata multa TX - declarans ei D - 43 peccata dimittere R - 44 fuerit Q - credens: credendo IV — 45 dimitti IV - quam hereticus - - - 46 dimittere peccata: vyn. PI - homini dimittere : dimittere homini MQ, homini remittere I - loquitur phariseus isto modo V - 47 putaret: pateret P- cristum hominem MV - credebat: putabat O — 48 posse: vyn. D - 49 hereticus SZ1 - intellectus: intus V — 50 eciam: vyn. D - Audes R - hoc homo: homo hoc JM, homo CR - 51 Quid: Quid ergo D, Quod QS - 52 illi: ei R - 53 remissionem D - 54 fieri a me: a me fieri IMRTX, a me S - ego: ergo 1 - 55 hereticus Z - tu cum: 169
Iohanne BJMOQT, Ioanne t - continue BIX -18 credit ei : credit SZt - scilicet: supple C - 19 credunt ei OPR: credebant S, credebant ei ost., Aug.— et: sed TX-non credunt OR: non credebant ost., Aug. — Non rursus R - eciam de apostolis: est ad apostolos Q - 20 possumus d.: d. possumus TX, possimus d. P, non possumus d. R- 20-21 Cre- dimus (4x): Credo (4x) OR - 22 enim: autem N - iustificat: viuificat D- 23 deputatur fides --- 28 iustificat impium: vyn. V - 23 deputata Z - eius: vyn. OR - est: vyn. Z - 25 eius membris N, membris suis R. BCDIJMNOPORSTVXt: 25 est ergo: ergo D, enim est N -26 de nobis exigit deus: de nobis cogit cristus O, a nobis exigit deus NTX, exigit a nobis deus C - 28 iustificat: viuificat D - ita: sic D - 29 aliud (1.) credere: et aliud est credere R, aliud est credere t, aliud TX - credere deum: deum TX— 30 Credere in: Credendo in Q - 25 amare: amare, credendo diligere IV - 31 membris eius NTX. BCDIJMNOPORSTVXZI: 32 vera: alia S - loquitur: ipse loquitur R, deus loquitur TX - 33 non: non credimus JPt - 34 sit: est ORS - deus: verus deus N- 35 super exposicionem C - illo: isto C — 36 articulo: verbo X — Credo: Credere V - sanctam ecclesiam: etc. X - 37 katholicam: katholicam sanctorum V, vyn. X - dicit: vyn. OR - Notandum est TX, Notanter P2 — 38 credendum: credere OX - deus: vyn. Q — 39 dei: dei etc. DMSXt: dei. Et per hunc modum procedit eciam Magister in libro Sentenciarum etc. P — 40 Remittere BCmg DMN QVZ: De Remittere T, Capitulum tertium. De remittere peccata t, De remissione peccatorum X, Quod nullus potest dimittere pecca- tum nisi deus P, Quomodo sacerdos peccata dimittit J, vyn. ost. — 41 po Iesum přid. phariseus P2 - 42 illo: isto C - peccata multa TX - declarans ei D - 43 peccata dimittere R - 44 fuerit Q - credens: credendo IV — 45 dimitti IV - quam hereticus - - - 46 dimittere peccata: vyn. PI - homini dimittere : dimittere homini MQ, homini remittere I - loquitur phariseus isto modo V - 47 putaret: pateret P- cristum hominem MV - credebat: putabat O — 48 posse: vyn. D - 49 hereticus SZ1 - intellectus: intus V — 50 eciam: vyn. D - Audes R - hoc homo: homo hoc JM, homo CR - 51 Quid: Quid ergo D, Quod QS - 52 illi: ei R - 53 remissionem D - 54 fieri a me: a me fieri IMRTX, a me S - ego: ergo 1 - 55 hereticus Z - tu cum: 169
Strana 170
cum tu Dt - 57 dices N - 58 Respondeant Z - ait Ap.: Ap. ait D, dicit Ap. C - 59 de quibus : que R - firmant S - 60 non: vyn. P - falsum: rectum V - cristus ait CV - 61 Que: Quecumque R podle Vulg. - solueris CP - in terra: vyn. R - et in celo: et in celis IR, in celo N, in celis D - 62 hoc: sic t - sit: est DN - erat: vyn. S - 63 ho- minibus: omnibus hominibus Q, vyn. MO - ipso: eo R - 64 suis: vyn. X - peccata dimitti V - non meritis - - - 65 dimitti peccata: vyn. IQ - 64 valebat PS - 65 peccata: vyn. X - est QV - 66 ut hoc: hoc ut P, ut hic t, ut X - 67 ostenderet dominus : dominus ostenderet D, ostenderat C - quem: quam V - 68 discipulis: vyn. TiX - 69 Accipe P - continuo subiecit : et continuo subiecit V, subiecit con- tinuo Z, continuo subicit DS - 70 ei: eis OR - 71 po dimittit přid. peccata D - vos: vos et cetera S. BCDIJMNOPORTVXZI: 71 Hec Augustinus: vyn. MQ, Absoluere přid. M-po Hec Augus- tinus prid. Quodcumque ligaueris - - - Quorum remiseritis OR, k tomu ještě De remissione peccatorum R - 73 Augustinus libro: Item Aug. libro DJPT - ad Iulianum 4° Z - 74 qui: quod V - agnus Dei t - 75 IIIIa: vyn. D - 77 illud: illo NP - XVI°: X° Q 78 celorum: vyn. IV - dicit: vyn. M - episcopi et presbiteri: pres- biteri et episcopi DQ, episcopi et sacerdotes O - 80 id est superbia BDIJTVX: id est de superbia N, vyn. ost., Lomb. - qui: ut Lomb., vyn. C - vel dampnare: dampnare D - 81 saluare V - se putant noxios: putant noxios X, noxios se putant t - 82 sentencia sacerdo- tum: sent. sac., id est superbia Q (viz výše k ř. 80!), sacerdotum sentencia OR - reorum: eorum D - 83 iubebantur D - se ostendere: ostendere se MPZ, ostendere C —84 sacerdoti: sacerdotes N, sacer- dotibus Mt, Lomb. - habuerit BDZ, habeant I - inmundi: mundi DNt - 85 fient OR - non secundum quod D - faciant leprosos D - et inmundos: et mundos P, mundos DN - 86 discernere possint D. BCDIJMNPORTVXZt: 87 quive : qui vero NRX, qui venit V, qui MPI Lomb. - ergo: vyn. D - 88 ibi leprosum sacerdos inmundum facit: lepr. sac. inm. facit Z, ibi lepr. inm. sac. faciat C, ibi lepr. facit inm. sac. Pl, ibi lepr. sac. facit inm. P2, ibi sac. lepr. inm. facit DTX, sac. ibi lepr. inm. facit B, ibi lepr. sac. mundum facit NQ, ibi lepr. sac. mundum vel im- mundum facit Lomb. - hic: qui V - 89 vel solvit: et solvit D - 90 170
cum tu Dt - 57 dices N - 58 Respondeant Z - ait Ap.: Ap. ait D, dicit Ap. C - 59 de quibus : que R - firmant S - 60 non: vyn. P - falsum: rectum V - cristus ait CV - 61 Que: Quecumque R podle Vulg. - solueris CP - in terra: vyn. R - et in celo: et in celis IR, in celo N, in celis D - 62 hoc: sic t - sit: est DN - erat: vyn. S - 63 ho- minibus: omnibus hominibus Q, vyn. MO - ipso: eo R - 64 suis: vyn. X - peccata dimitti V - non meritis - - - 65 dimitti peccata: vyn. IQ - 64 valebat PS - 65 peccata: vyn. X - est QV - 66 ut hoc: hoc ut P, ut hic t, ut X - 67 ostenderet dominus : dominus ostenderet D, ostenderat C - quem: quam V - 68 discipulis: vyn. TiX - 69 Accipe P - continuo subiecit : et continuo subiecit V, subiecit con- tinuo Z, continuo subicit DS - 70 ei: eis OR - 71 po dimittit přid. peccata D - vos: vos et cetera S. BCDIJMNOPORTVXZI: 71 Hec Augustinus: vyn. MQ, Absoluere přid. M-po Hec Augus- tinus prid. Quodcumque ligaueris - - - Quorum remiseritis OR, k tomu ještě De remissione peccatorum R - 73 Augustinus libro: Item Aug. libro DJPT - ad Iulianum 4° Z - 74 qui: quod V - agnus Dei t - 75 IIIIa: vyn. D - 77 illud: illo NP - XVI°: X° Q 78 celorum: vyn. IV - dicit: vyn. M - episcopi et presbiteri: pres- biteri et episcopi DQ, episcopi et sacerdotes O - 80 id est superbia BDIJTVX: id est de superbia N, vyn. ost., Lomb. - qui: ut Lomb., vyn. C - vel dampnare: dampnare D - 81 saluare V - se putant noxios: putant noxios X, noxios se putant t - 82 sentencia sacerdo- tum: sent. sac., id est superbia Q (viz výše k ř. 80!), sacerdotum sentencia OR - reorum: eorum D - 83 iubebantur D - se ostendere: ostendere se MPZ, ostendere C —84 sacerdoti: sacerdotes N, sacer- dotibus Mt, Lomb. - habuerit BDZ, habeant I - inmundi: mundi DNt - 85 fient OR - non secundum quod D - faciant leprosos D - et inmundos: et mundos P, mundos DN - 86 discernere possint D. BCDIJMNPORTVXZt: 87 quive : qui vero NRX, qui venit V, qui MPI Lomb. - ergo: vyn. D - 88 ibi leprosum sacerdos inmundum facit: lepr. sac. inm. facit Z, ibi lepr. inm. sac. faciat C, ibi lepr. facit inm. sac. Pl, ibi lepr. sac. facit inm. P2, ibi sac. lepr. inm. facit DTX, sac. ibi lepr. inm. facit B, ibi lepr. sac. mundum facit NQ, ibi lepr. sac. mundum vel im- mundum facit Lomb. - hic: qui V - 89 vel solvit: et solvit D - 90 170
Strana 171
noxii sunt D - cum: causam t - audit: ostendit Q - 91 varietates -- solvendus : vyn. t - scit: sicut D - qui solvendus: et qui solv. QX, vel solv. N - 94 non: non semper Lomb. - 95 et: vel C - deus eccle- sie--- interdum iudicat: vyn. Z - 96 autem: aut N -97 et in: in Q— in retinendis TXt: remittendis DN, remitentis Q, retinendis ost. — 98 habetur in: habetur TX — 99 dist.: vyn. X - 103 culpe et pene eterne: pene et culpe eterne RT, pene eterne et culpe X - miste- rium PV - 104 Ibidem : Idem Rt - 105 Fundantur : Et fundantur Q - dicta: verba C-106 Ysaie (Isaie): Esaiae cap.t - 107 delebo C - iniq. populi et pecc. XT, pecc. et iniq. populi R - 108 sacris scrip- turis t - 109 hec: est hec I - ac: et t, Lomb. - 110 ecclesie contulit potestatem: eccl. pot. cont. IJV, cont. eccl. pot. T - 111 et solvendi: ac solv. D, atque solv. N - solvit et ligat N, solvit vel ligat Lomb. — 112 et aliter ecclesia TX - per se tantum: tantum per se BIJT2, tantum V, per se Tl - peccata dimittit C — 113 quia: qui D2 - de- bite M - 114 Et glosat: Glosat N - 115 peccata: vyn. DM - remissa vyn. DV - nuncciaveritis - - - 116 retinueritis : vyn. D - remittitur V - 117 nuncciabitis D - errando: erradicando I - retenta sunt: reti- nenda sunt Q - eis: eis etc. INMXt. BCIJMNPORTVXZI: 118 Obediencia: De Obediencia BJTX, Sequitur de obediencia P, Capitulum quartum. De obedientia t, vyn. Z - 119 Augusti- nus - - - IIIa: vyn. Z — 120 est malum X — precepto: preposito T, precepto preposito X - 121 sunt deo N - 122 est: vyn. Z — 123 in Epistola ad Ephesios: in Epistola ad epheseos R, Ad Eph. in epi- stola N - dominus: deus V - 124 sanctis contraria Scripturis: sanct. script. contr. IV, contr. sacris script. M - 126 obediet C - corpus Z- 127 libenter : iubentis Decr. — 128 responde: vide V - deo magis obedire: mag. deo ob. Q, ob. deo mag. V - 130 aput viros - —-131 et parentibus: vyn. Z - 130 et de filiis: de filiis CMPOR - 131 illis: hiis N - debeat P, debent t - dominis veris(!): dominis, viris NT-t Hier., Decr. - parentibus: patentibus V - 132 mandata dei JQZ — 133 XLI° (41°): 14 V — 134 amonendi: ammonendi PR, admonen- di t - plus quam--- subiecti ne: vyn. V — subiecti: subditi t — 135 plus student N - 136 vicia: eciam vicia Greg. - po venerari přid. sicud ereccionem crucis pape contra Ladislaum vel collacionem indulgenciarum X - 138 est: est quod N - et per B - 140 Item Cri- sostomus J - in sermone IJV - XXXIII°: XLIIIII - super: vyn. 171
noxii sunt D - cum: causam t - audit: ostendit Q - 91 varietates -- solvendus : vyn. t - scit: sicut D - qui solvendus: et qui solv. QX, vel solv. N - 94 non: non semper Lomb. - 95 et: vel C - deus eccle- sie--- interdum iudicat: vyn. Z - 96 autem: aut N -97 et in: in Q— in retinendis TXt: remittendis DN, remitentis Q, retinendis ost. — 98 habetur in: habetur TX — 99 dist.: vyn. X - 103 culpe et pene eterne: pene et culpe eterne RT, pene eterne et culpe X - miste- rium PV - 104 Ibidem : Idem Rt - 105 Fundantur : Et fundantur Q - dicta: verba C-106 Ysaie (Isaie): Esaiae cap.t - 107 delebo C - iniq. populi et pecc. XT, pecc. et iniq. populi R - 108 sacris scrip- turis t - 109 hec: est hec I - ac: et t, Lomb. - 110 ecclesie contulit potestatem: eccl. pot. cont. IJV, cont. eccl. pot. T - 111 et solvendi: ac solv. D, atque solv. N - solvit et ligat N, solvit vel ligat Lomb. — 112 et aliter ecclesia TX - per se tantum: tantum per se BIJT2, tantum V, per se Tl - peccata dimittit C — 113 quia: qui D2 - de- bite M - 114 Et glosat: Glosat N - 115 peccata: vyn. DM - remissa vyn. DV - nuncciaveritis - - - 116 retinueritis : vyn. D - remittitur V - 117 nuncciabitis D - errando: erradicando I - retenta sunt: reti- nenda sunt Q - eis: eis etc. INMXt. BCIJMNPORTVXZI: 118 Obediencia: De Obediencia BJTX, Sequitur de obediencia P, Capitulum quartum. De obedientia t, vyn. Z - 119 Augusti- nus - - - IIIa: vyn. Z — 120 est malum X — precepto: preposito T, precepto preposito X - 121 sunt deo N - 122 est: vyn. Z — 123 in Epistola ad Ephesios: in Epistola ad epheseos R, Ad Eph. in epi- stola N - dominus: deus V - 124 sanctis contraria Scripturis: sanct. script. contr. IV, contr. sacris script. M - 126 obediet C - corpus Z- 127 libenter : iubentis Decr. — 128 responde: vide V - deo magis obedire: mag. deo ob. Q, ob. deo mag. V - 130 aput viros - —-131 et parentibus: vyn. Z - 130 et de filiis: de filiis CMPOR - 131 illis: hiis N - debeat P, debent t - dominis veris(!): dominis, viris NT-t Hier., Decr. - parentibus: patentibus V - 132 mandata dei JQZ — 133 XLI° (41°): 14 V — 134 amonendi: ammonendi PR, admonen- di t - plus quam--- subiecti ne: vyn. V — subiecti: subditi t — 135 plus student N - 136 vicia: eciam vicia Greg. - po venerari přid. sicud ereccionem crucis pape contra Ladislaum vel collacionem indulgenciarum X - 138 est: est quod N - et per B - 140 Item Cri- sostomus J - in sermone IJV - XXXIII°: XLIIIII - super: vyn. 171
Strana 172
NQX - 141 isto : illo Ct - 142 querit sic: vyn. N - dum: cum V, si C — 143 num: non V, unum Z -obedimus P - 144 et evita: de vita Z — 145 eciam: vyn. V - angelus domini B - descendit Q - 147 Ysiodorus (Isio-): Yso- (Iso-) IP, Ysi- (Isi-, Isy-) CNQRX — XIa: 10 t - 148 is: hiis Q - prohibitum est: prohibitum X — 150 mandauit t - 151 ingerenda est: est ingerenda t, iniungenda est C - si nos: nos si N, si vos R — 152 et: vyn. I - vobis: vyn. V - ewangeli- zamus: ewangelisauimus ƒTt, Decr., ewangelisamus vobis Q (obé podle Vulg. Gal. 1,8) — 153 quis: vyn. I - 155 dominus: deus P - omnibus: hominibus IV - 156 dominum: deum BC Decr. — 157 dei: domini I — 158 aliud C - vel: vyn. N, aut Decr. — 160 epistola: epistola dicit J, epistola ad Adam monachum IT2t - 161 quolibet IRt - eciam scilicet superiore X - iubere Q - 163 vel: vyn. C — nullus: vllis Z - tenetur obedire TX. BCDIJMNPORTVXZt: 165 mandato: vyn. I - est: esse I - de: ad D - 166 ordinacione: ordine DN, ordinis Q, ordinacionibus IX, or. PRZ - de appellacio- nibus: de ap(!) BCMPRZ, de appellacione DINT2t, de s prázd. místem Q, de appostolica TIX - 167 Sollicitudinem: solicitudine MX, vyn. DR - 168 Ex causa--- pape: vyn. R - non est N - pape mandato TX - 169 de rescriptis: scriptis de re N, de r'p ORZ, de Rep. BCMPV - 170 omnia suprascripta INV, omnia supra- dicta Q - 171 faciendam C - 172 a(c)quiesces: acquiescere BZ, aquiescas D - 173 vero: verbo Z, verbo vero V - 174 ad: vyn. Z — 175 loquor vobis B - ex eo: ab eo C, vyn. t - 176 domini: vyn. IJQV - vestri: vyn. D - vobis: vyn. N - přid. et facite ea IJVt - 177 facias C - quodcumque V - 178 docuerint sacerdotes te N, docuerit te sacerdos D - id : illud CDMNVXt — 180 XX (20): 2 2° DV — 181 eorum custodiatis iudicia ƒ - in ydolis: ydolis CIJN PVt - 183 et iudicia: iudicia B, Vulg. — 184 et vos: vos I - mandata NTXt - 185 tradiciones vestras P - Infra: et infra P — 186 manda- tum IV — 187 XXIII°: XXIIII° IMV — 188 ergo: vyn. Xt - que- cumque: que IN - 189 vobis: vyn. C - 191 Obedite prepositis ves- tris: obedite vestris N, vyn.t - 192 est utique: itaque est R - 194 il- lorum: eorum TX - sancte et pie: recte et pie Q, sancti et pii t - autem: vero TX - rectitudinis: virtutis C - 195 deviauerit NO faciunt P - 196 aberrent DMPt - que : omnia ergo quecumque N - 197 facere nolite t - 198 Et: vyn. CIVt - Augustinus---201 nolite 172
NQX - 141 isto : illo Ct - 142 querit sic: vyn. N - dum: cum V, si C — 143 num: non V, unum Z -obedimus P - 144 et evita: de vita Z — 145 eciam: vyn. V - angelus domini B - descendit Q - 147 Ysiodorus (Isio-): Yso- (Iso-) IP, Ysi- (Isi-, Isy-) CNQRX — XIa: 10 t - 148 is: hiis Q - prohibitum est: prohibitum X — 150 mandauit t - 151 ingerenda est: est ingerenda t, iniungenda est C - si nos: nos si N, si vos R — 152 et: vyn. I - vobis: vyn. V - ewangeli- zamus: ewangelisauimus ƒTt, Decr., ewangelisamus vobis Q (obé podle Vulg. Gal. 1,8) — 153 quis: vyn. I - 155 dominus: deus P - omnibus: hominibus IV - 156 dominum: deum BC Decr. — 157 dei: domini I — 158 aliud C - vel: vyn. N, aut Decr. — 160 epistola: epistola dicit J, epistola ad Adam monachum IT2t - 161 quolibet IRt - eciam scilicet superiore X - iubere Q - 163 vel: vyn. C — nullus: vllis Z - tenetur obedire TX. BCDIJMNPORTVXZt: 165 mandato: vyn. I - est: esse I - de: ad D - 166 ordinacione: ordine DN, ordinis Q, ordinacionibus IX, or. PRZ - de appellacio- nibus: de ap(!) BCMPRZ, de appellacione DINT2t, de s prázd. místem Q, de appostolica TIX - 167 Sollicitudinem: solicitudine MX, vyn. DR - 168 Ex causa--- pape: vyn. R - non est N - pape mandato TX - 169 de rescriptis: scriptis de re N, de r'p ORZ, de Rep. BCMPV - 170 omnia suprascripta INV, omnia supra- dicta Q - 171 faciendam C - 172 a(c)quiesces: acquiescere BZ, aquiescas D - 173 vero: verbo Z, verbo vero V - 174 ad: vyn. Z — 175 loquor vobis B - ex eo: ab eo C, vyn. t - 176 domini: vyn. IJQV - vestri: vyn. D - vobis: vyn. N - přid. et facite ea IJVt - 177 facias C - quodcumque V - 178 docuerint sacerdotes te N, docuerit te sacerdos D - id : illud CDMNVXt — 180 XX (20): 2 2° DV — 181 eorum custodiatis iudicia ƒ - in ydolis: ydolis CIJN PVt - 183 et iudicia: iudicia B, Vulg. — 184 et vos: vos I - mandata NTXt - 185 tradiciones vestras P - Infra: et infra P — 186 manda- tum IV — 187 XXIII°: XXIIII° IMV — 188 ergo: vyn. Xt - que- cumque: que IN - 189 vobis: vyn. C - 191 Obedite prepositis ves- tris: obedite vestris N, vyn.t - 192 est utique: itaque est R - 194 il- lorum: eorum TX - sancte et pie: recte et pie Q, sancti et pii t - autem: vero TX - rectitudinis: virtutis C - 195 deviauerit NO faciunt P - 196 aberrent DMPt - que : omnia ergo quecumque N - 197 facere nolite t - 198 Et: vyn. CIVt - Augustinus---201 nolite 172
Strana 173
facere : vyn. I - 198 bonus: vyn. R - 199 dicit: vyn. Ti - enim: vyn. T — in kathedra: kathedram (c-am) BCDJMNPORTVt, super cathedram X - dei: vyn. T1 - 200 si illi Z - velint: voluerint NX — docere facere D -201 nolite facere: vyn. D - sua: que sua sunt X — 202 non que: et non que X, et non que sunt B - 203 IIII°: V° R- Scribae et Pharisaci t - 204 princeps: principes D - et Cayphas: Cayphas D, vyn. I - 206 loquantur t - 207 vero: vyn. D - 208 Si: Si enim Q - 209 vidimus et audivimus: audiuimus et vidimus C, vi- demus et audiuimus D, et audimus Z - 210 loqui: sequi P - 211 V° ultimo IV - apostoli eisdem dixerunt : apostoli dixerunt eisdem BN, apostoli eis dixerunt R, eisdem apostoli dixerunt Z - 212 obedire oportet deo magis: obedire deo oportet magis DINORV, obedire oportet magis deo C, oportet deo magis obedire TX - hominibus: hominibus. Et tantum de obediencia V ; hominibus. Amen D ; ho- minibus etc. JMO. BCIJLMNPORTVXZt: 213 Excomunicacio: De Excomunicacione BJLTXZ, De exco- municacione capitulum Pmg, Capitulum quintum. De excommuni- catione t, vyn. I1. BCIJMNOPORTVXZI: 214 Secundum: Secundinum Decr., vyn. Q - manicheum: matheu Z - 215 quidquid: quicquid INOXt, quid V - licet QV - consciencia dei N - 217 Idem: Item CP - tanquam publicanum habere N -218 fratrem tuum IXt Decr. — ligans Q - illum in terra: in terra illum O, eum in terra t - 219 disrumpunt V, dirrumpit O, dirumpit N - iusticiam V — 221 ignorancia: consciencia N — 222 si: et si R - deleat iniqua: deleant numquam V - 223 psalmis Z - 224 hominem : homine B2CIJ, vyn. X - proconsulis: pro consiliis R — 225 est: vyn. P — 226 inferiori TXZ Decr. - accipiat C, accipit Decr. — superiori TX - coronam: coronam etc. M; coronam. Hec Augus- tinus Q. BCEIJLNPORTVXZI: 227 Item Augustinus P - auxilianum P - habetur: et habetur CINPOT, vyn. E - 228 XXIIIIa: XIIII R - IIIa: vyn. I - capi- tulo: ca' primo V - habes: homines IV - 231 Gelasius: Basilius Z — illata est JT — 232 vacuus E - 233 eam curare P - quanta V - eccle- 173
facere : vyn. I - 198 bonus: vyn. R - 199 dicit: vyn. Ti - enim: vyn. T — in kathedra: kathedram (c-am) BCDJMNPORTVt, super cathedram X - dei: vyn. T1 - 200 si illi Z - velint: voluerint NX — docere facere D -201 nolite facere: vyn. D - sua: que sua sunt X — 202 non que: et non que X, et non que sunt B - 203 IIII°: V° R- Scribae et Pharisaci t - 204 princeps: principes D - et Cayphas: Cayphas D, vyn. I - 206 loquantur t - 207 vero: vyn. D - 208 Si: Si enim Q - 209 vidimus et audivimus: audiuimus et vidimus C, vi- demus et audiuimus D, et audimus Z - 210 loqui: sequi P - 211 V° ultimo IV - apostoli eisdem dixerunt : apostoli dixerunt eisdem BN, apostoli eis dixerunt R, eisdem apostoli dixerunt Z - 212 obedire oportet deo magis: obedire deo oportet magis DINORV, obedire oportet magis deo C, oportet deo magis obedire TX - hominibus: hominibus. Et tantum de obediencia V ; hominibus. Amen D ; ho- minibus etc. JMO. BCIJLMNPORTVXZt: 213 Excomunicacio: De Excomunicacione BJLTXZ, De exco- municacione capitulum Pmg, Capitulum quintum. De excommuni- catione t, vyn. I1. BCIJMNOPORTVXZI: 214 Secundum: Secundinum Decr., vyn. Q - manicheum: matheu Z - 215 quidquid: quicquid INOXt, quid V - licet QV - consciencia dei N - 217 Idem: Item CP - tanquam publicanum habere N -218 fratrem tuum IXt Decr. — ligans Q - illum in terra: in terra illum O, eum in terra t - 219 disrumpunt V, dirrumpit O, dirumpit N - iusticiam V — 221 ignorancia: consciencia N — 222 si: et si R - deleat iniqua: deleant numquam V - 223 psalmis Z - 224 hominem : homine B2CIJ, vyn. X - proconsulis: pro consiliis R — 225 est: vyn. P — 226 inferiori TXZ Decr. - accipiat C, accipit Decr. — superiori TX - coronam: coronam etc. M; coronam. Hec Augus- tinus Q. BCEIJLNPORTVXZI: 227 Item Augustinus P - auxilianum P - habetur: et habetur CINPOT, vyn. E - 228 XXIIIIa: XIIII R - IIIa: vyn. I - capi- tulo: ca' primo V - habes: homines IV - 231 Gelasius: Basilius Z — illata est JT — 232 vacuus E - 233 eam curare P - quanta V - eccle- 173
Strana 174
siam eius TX — 234 se non absolvi: se absolui non ILNQIVZ, abso- lui se non ER - 235 perspicit: conspicit 1Vt - obligatum: alligatum I — 237 pocius nocet BE — 238 IIIa: vyn. C - 239 sequenda est TX — propria: vyn. V - 240 XIII°: XIIII° Z, vyn. C - restitucionibus: restibus QVX, vestibus N, sistentibus E - 241 spoliatorum: spolio- rum BIJLVT2, spolii X, spoliis PRT', spolis EZ, spirituales N — 243 XIa (11a): IXa (9a) BCNPOTXZt — 244 bono: bono etc. et P- 245 nocere quisquam: quisquam nocere IN, docere quisquam V - 246 natura dei: natura ER, dei natura TX, dei nature N - iniuste: in T - nocere cuiquam potest: nocere cuiquam nocere potest I, cui- quam nocere potest Nt - 248 Idem: vyn. t - et iniuste: iniuste V— 249 q. 111a: I1Ia q. T - iustus: vyn. L — 251 sentencie: vyn. Z — quia nec aput deum: vyn. V - 252 deum: Deum nec apud ho- mines t - quamquam P - 253 iniqua: iniusta X1- Cum: Unde Z - ergo: ego P = 254 sentenciam ferre: sent. facere Z, ferre sent. Q - 255 convictu Q - 256 I1a q. 1a ca° 1°: 2a q. I° ca° Z, 10 q. Q - II. ca°: ca' 2° IV, 1° ca P — 257 Constancius EN - — 258-259 Gregorius. Ieronimus: Gregorius L, Ieronimus N, Gre- gorius et Ieronimus V, Hieronymus et Gregorius t - 260 deiciamus P - peccatum evidens: evidens peccatum B, peccatum manifes- tum T - 261 erradicante L, eradicentes V - 262 zizaniam Z - era- dicamus V-simul et: simul JL - illis: eis TX-XIa: Xa Q - 263 no- lite: vyn. V - 264 Maldense Z - 266 ecclesiastica: ewangelica I - autem: aut V - 267 mortali: mortali peccato t - crimen P - 268 illis: in illis X, illi P - poterunt: poterint POt Decr., potuerunt EINZ — 270 excomunicacione P — 271 scribit Z - veritati vyn. P - 272 semper: vyn. P - innitatur t -273 opinionem: operacionem V - et fallere: fallere E - 274 et falli: vyn. Q - quod: vyn. R - 275 liga- tus est Z, Decr.: ligatus sit ost. - 278 papa: vyn. C - et ponitur: vyn. O - XIa: 15 V — 279 sive: seu I - ad mentem: admonite X, ad mentem semper Decr. — 280 est: vyn. E - 281 nobis: vobis Z - 282 ea : ira Z - malum: vyn. V - nobis: vobis Z - homines: vyn. IV- 283 in: vyn. V - leticiam debemus CEZ - 284 omnes: homines Q — nos laudant N - liberos nos: nos liberos nos E, liberos nos P-285 de- monstret: demonstrat Ct, demonstraret E — 287 nobis: vyn. R — 288 stultis t - quod: quid E - 290 et ponitur: ponitur V - XIa: X Q- 291 que: qui I - nostis: nescis V - 292 districcio: discrecio XZ - 293 concurrendum est: est concurrendum Q, concurrendum V, currendum est X, accurrendum est E, recurrendum est t, Decr.— 174
siam eius TX — 234 se non absolvi: se absolui non ILNQIVZ, abso- lui se non ER - 235 perspicit: conspicit 1Vt - obligatum: alligatum I — 237 pocius nocet BE — 238 IIIa: vyn. C - 239 sequenda est TX — propria: vyn. V - 240 XIII°: XIIII° Z, vyn. C - restitucionibus: restibus QVX, vestibus N, sistentibus E - 241 spoliatorum: spolio- rum BIJLVT2, spolii X, spoliis PRT', spolis EZ, spirituales N — 243 XIa (11a): IXa (9a) BCNPOTXZt — 244 bono: bono etc. et P- 245 nocere quisquam: quisquam nocere IN, docere quisquam V - 246 natura dei: natura ER, dei natura TX, dei nature N - iniuste: in T - nocere cuiquam potest: nocere cuiquam nocere potest I, cui- quam nocere potest Nt - 248 Idem: vyn. t - et iniuste: iniuste V— 249 q. 111a: I1Ia q. T - iustus: vyn. L — 251 sentencie: vyn. Z — quia nec aput deum: vyn. V - 252 deum: Deum nec apud ho- mines t - quamquam P - 253 iniqua: iniusta X1- Cum: Unde Z - ergo: ego P = 254 sentenciam ferre: sent. facere Z, ferre sent. Q - 255 convictu Q - 256 I1a q. 1a ca° 1°: 2a q. I° ca° Z, 10 q. Q - II. ca°: ca' 2° IV, 1° ca P — 257 Constancius EN - — 258-259 Gregorius. Ieronimus: Gregorius L, Ieronimus N, Gre- gorius et Ieronimus V, Hieronymus et Gregorius t - 260 deiciamus P - peccatum evidens: evidens peccatum B, peccatum manifes- tum T - 261 erradicante L, eradicentes V - 262 zizaniam Z - era- dicamus V-simul et: simul JL - illis: eis TX-XIa: Xa Q - 263 no- lite: vyn. V - 264 Maldense Z - 266 ecclesiastica: ewangelica I - autem: aut V - 267 mortali: mortali peccato t - crimen P - 268 illis: in illis X, illi P - poterunt: poterint POt Decr., potuerunt EINZ — 270 excomunicacione P — 271 scribit Z - veritati vyn. P - 272 semper: vyn. P - innitatur t -273 opinionem: operacionem V - et fallere: fallere E - 274 et falli: vyn. Q - quod: vyn. R - 275 liga- tus est Z, Decr.: ligatus sit ost. - 278 papa: vyn. C - et ponitur: vyn. O - XIa: 15 V — 279 sive: seu I - ad mentem: admonite X, ad mentem semper Decr. — 280 est: vyn. E - 281 nobis: vobis Z - 282 ea : ira Z - malum: vyn. V - nobis: vobis Z - homines: vyn. IV- 283 in: vyn. V - leticiam debemus CEZ - 284 omnes: homines Q — nos laudant N - liberos nos: nos liberos nos E, liberos nos P-285 de- monstret: demonstrat Ct, demonstraret E — 287 nobis: vyn. R — 288 stultis t - quod: quid E - 290 et ponitur: ponitur V - XIa: X Q- 291 que: qui I - nostis: nescis V - 292 districcio: discrecio XZ - 293 concurrendum est: est concurrendum Q, concurrendum V, currendum est X, accurrendum est E, recurrendum est t, Decr.— 174
Strana 175
294 accusat: accuset CR, acuset NP - 295 defendit T2Vt, Decr., def- fendit I: non offendit ost. - accusatores: accusantes N, accusaciones BCEPORZ, Decr. - 296 esse non potest: non potest esse P, non potest Z - adicit: addicit IOt Decr., non adicit P - 299 ne : non N- 300 quod quisque loquatur: quid quisque loquatur Z, Ps.-Cato; etc. C - 301 et: aut L, vyn. 1 - que non - - - 302 ligat nec: vyn. L — 303 Fundatur: Et fundatur N, Fundantur Z - ista sentencia E - ubi dici- tur: vyn. B - 305 detester Et: detestor ost. - quem: quam C - domi- nus: deus IQTXZt, vyn. ER - 306 deus: Deus quasi homo t — 307 mutetur: imittetur Z - facit R - 308 non implebitur EIPR: non implebit BCJLNOTXZt (podle Vulgáty), implebit V — benedi- cendum: benediccionem ELNOR, benedicenda X - adductus: ductus ER -309 valebo Q- subdens: subdit dominus Q- propheta: propheticam NQ —310 deberet V, vyn. B - 311 in: vyn. Q - 312 do- minus deus - - - 313 maledicent: vyn. P - 312 est: non est Z - 313 Item: In V — psalmo: Ysa(ie) N - CVIII°: ca° VIII° N, ca° VIIII Z, octauo L, 38 B, vyn. PR - 315 Mathei V°: Et Marci 2° V - Beati estis - - - 317 propter me: vyn. s prázd. místem Q - 317 adversus CINPZt - vos: vyn. Z - 318 VI°: XI R - vos: vyn. Z - 319 separa- verint vos: vos sep. Q, vyn. V - et exprobraverint et: et expr. vos et P, vyn. V - 322 celis IVt - 323 Quos Z - 324 separet: seperet BEQ, separat P, separa et X - 325 Ad Romanos: Rom. C, Paulus ad Rom. B - VIII°: VIIII° Z, 4° P- 327 condempnet: -etur P, -at JQ — 328 Actuum: Acto(rum) t - X°: VIII° N - tu ne: ut ne P - com(m)une: comunem Q, comune id est mundum B - 330 Ia Petri III It: vyn. ost. — 333 Sed quia--- 334 siue iniusta: vyn. JL — 333 beatum: sanctum t, vyn. TVX - Gregorium in Omelia: vyn. V— 335 po timorem prid. Nota quibus de causis quelibet excomunicacio est timenda J - 336 nam: non V - secundum legem cristi: cristi legem secundum X, secundum legem Z - 337 invenies X - 338 de impaciencia: impacienciam Q - incurrere posset C - 339 a: vyn. NV - constancia: consciencia BE - excomunicacionis VX — 341 consurgere: exsurgere Z, incurrere Q - est: esset V, vyn. R - salu- taris: salutis Z, saluatoris IPV — 342 doctrina LX - 343 causa: vyn. Q — 344 excomunicanti Z - salubriter instrueret T, instruent salu- briter Z - 346 ipse: ipse excomunicatus I - proximi: vyn. P - auer- tatur X —348 et iniqua C — 349 sepissima Z, pessimo P - 350 iusta: iniusta X - Non autem—- 351 sibi noceat: vyn. R - 350 Non: Nam P — 351 in anima: vyn. N — sibi: ibi P — 353 dicende P - pontifice et 175
294 accusat: accuset CR, acuset NP - 295 defendit T2Vt, Decr., def- fendit I: non offendit ost. - accusatores: accusantes N, accusaciones BCEPORZ, Decr. - 296 esse non potest: non potest esse P, non potest Z - adicit: addicit IOt Decr., non adicit P - 299 ne : non N- 300 quod quisque loquatur: quid quisque loquatur Z, Ps.-Cato; etc. C - 301 et: aut L, vyn. 1 - que non - - - 302 ligat nec: vyn. L — 303 Fundatur: Et fundatur N, Fundantur Z - ista sentencia E - ubi dici- tur: vyn. B - 305 detester Et: detestor ost. - quem: quam C - domi- nus: deus IQTXZt, vyn. ER - 306 deus: Deus quasi homo t — 307 mutetur: imittetur Z - facit R - 308 non implebitur EIPR: non implebit BCJLNOTXZt (podle Vulgáty), implebit V — benedi- cendum: benediccionem ELNOR, benedicenda X - adductus: ductus ER -309 valebo Q- subdens: subdit dominus Q- propheta: propheticam NQ —310 deberet V, vyn. B - 311 in: vyn. Q - 312 do- minus deus - - - 313 maledicent: vyn. P - 312 est: non est Z - 313 Item: In V — psalmo: Ysa(ie) N - CVIII°: ca° VIII° N, ca° VIIII Z, octauo L, 38 B, vyn. PR - 315 Mathei V°: Et Marci 2° V - Beati estis - - - 317 propter me: vyn. s prázd. místem Q - 317 adversus CINPZt - vos: vyn. Z - 318 VI°: XI R - vos: vyn. Z - 319 separa- verint vos: vos sep. Q, vyn. V - et exprobraverint et: et expr. vos et P, vyn. V - 322 celis IVt - 323 Quos Z - 324 separet: seperet BEQ, separat P, separa et X - 325 Ad Romanos: Rom. C, Paulus ad Rom. B - VIII°: VIIII° Z, 4° P- 327 condempnet: -etur P, -at JQ — 328 Actuum: Acto(rum) t - X°: VIII° N - tu ne: ut ne P - com(m)une: comunem Q, comune id est mundum B - 330 Ia Petri III It: vyn. ost. — 333 Sed quia--- 334 siue iniusta: vyn. JL — 333 beatum: sanctum t, vyn. TVX - Gregorium in Omelia: vyn. V— 335 po timorem prid. Nota quibus de causis quelibet excomunicacio est timenda J - 336 nam: non V - secundum legem cristi: cristi legem secundum X, secundum legem Z - 337 invenies X - 338 de impaciencia: impacienciam Q - incurrere posset C - 339 a: vyn. NV - constancia: consciencia BE - excomunicacionis VX — 341 consurgere: exsurgere Z, incurrere Q - est: esset V, vyn. R - salu- taris: salutis Z, saluatoris IPV — 342 doctrina LX - 343 causa: vyn. Q — 344 excomunicanti Z - salubriter instrueret T, instruent salu- briter Z - 346 ipse: ipse excomunicatus I - proximi: vyn. P - auer- tatur X —348 et iniqua C — 349 sepissima Z, pessimo P - 350 iusta: iniusta X - Non autem—- 351 sibi noceat: vyn. R - 350 Non: Nam P — 351 in anima: vyn. N — sibi: ibi P — 353 dicende P - pontifice et 175
Strana 176
iudice: Pontifice iudice t - 354 vobis: vos B2CORZ2 - 355 homines: vyn. VX - et persecuti --- 357 in celis: etc. V - 356 aduersus CLN - 358 eritis : vyn. t - oderint vos homines: vos oderint homines CEPV, vos oderint T, oderint R - prid. et persecuti fuerint TX - et separa- verint vos et exprobraverint: et separaverint vos TXt, et cum sep. vos et expr. N, et cum sep. vos V, vyn. CR - 359 et eiecerint nomen IJLTX: etc. ost. - vestrum-- 360 filium hominis IJLT: etc. X, vyn. ost. — Gaudete in --- 361 in celo IJL (vyn. enim L): etc. T, vyn. ost. — 362 Secundum: vyn. R - hec enim: enim hec CEQZ, autem hec N, hec quoniam V, hec B, vyn. R - faciebant prophetis : faciebant C, vyn. R — patres eorum: patres eorum etc. LNPT, vyn. R - 363 Simonia X: De Symonia L, Sequitur de symonia ENPQT, Capitulum sextum. De symonia t, Nunc sequitur de symonia J, De Simonia heresi precipua B, vyn. CIRZ - 364 aliquod L - 365 anne- xum spirituali: spirituale annexum I - melius et breuius T - 366 sic: vyn. ITXt - volucio V - pro temporalibus spirituale N - 368 I°: vyn. V - 369 gratis non Q - datur: data R - 370 igitur: quia ER- 371 autem: vyn. T - 372 non habent si non habent: vyn. I - nec gratis neque: neque gratis nec TX, nec neque Q1 -374 quod habent: quod non habent I - habent autem R - itaque: utique Decr. - 375 Quia: Qui R - 376 gratis: vyn. N - 377 convincitur: conicitur P — 379 Beatus: vyn. ENR - et ponitur: ponitur ILTIX — 380 ecclesiam per pecuniam obtinuerit: eccl. obt. per pec. C, per pec. eccl. obt. E, pecuniam per pec. obt. V -381 sed eciam sacerdocii ordine: sed sac. ec. ord. CRVt, sed sac. ord. ec. E, sac. sed ec. ord. BlZ, sac. ec. ord. Q - ordine: honore Decr. - 383 emunt vel vendunt N.- 384 po scriptum est přid. Symoniaci sunt anathema, id est divisi a Cristo et a suo corpore mistico iuxta illud Apostoli Ia Cor. ultimo: (16,22) 'Qui non amat Dominum Iesum, sit anathema.' Symonia- corum actus dandi et accipiendi est anathema, id est heresis digna anathemate I —385 dandi et anathema accipiendi J, Decr.: danti et anathema accipienti C, danti et anathema recipienti L, danti vel anathema accipienti BEPORTVXZt, danti anathema accipienti N, danti vel accipienti I - hoc est: hoc R, Haec est t - symonica P - 386 et sancti non sunt: vyn. V. (A)BCEIJLNPORTVXZt: 387 alios: animos t - Et cum in ---388 accipere possunt: vyn. V -— accipere vel tradere Q -389 est: vyn. L - benedicere quomodo: 176
iudice: Pontifice iudice t - 354 vobis: vos B2CORZ2 - 355 homines: vyn. VX - et persecuti --- 357 in celis: etc. V - 356 aduersus CLN - 358 eritis : vyn. t - oderint vos homines: vos oderint homines CEPV, vos oderint T, oderint R - prid. et persecuti fuerint TX - et separa- verint vos et exprobraverint: et separaverint vos TXt, et cum sep. vos et expr. N, et cum sep. vos V, vyn. CR - 359 et eiecerint nomen IJLTX: etc. ost. - vestrum-- 360 filium hominis IJLT: etc. X, vyn. ost. — Gaudete in --- 361 in celo IJL (vyn. enim L): etc. T, vyn. ost. — 362 Secundum: vyn. R - hec enim: enim hec CEQZ, autem hec N, hec quoniam V, hec B, vyn. R - faciebant prophetis : faciebant C, vyn. R — patres eorum: patres eorum etc. LNPT, vyn. R - 363 Simonia X: De Symonia L, Sequitur de symonia ENPQT, Capitulum sextum. De symonia t, Nunc sequitur de symonia J, De Simonia heresi precipua B, vyn. CIRZ - 364 aliquod L - 365 anne- xum spirituali: spirituale annexum I - melius et breuius T - 366 sic: vyn. ITXt - volucio V - pro temporalibus spirituale N - 368 I°: vyn. V - 369 gratis non Q - datur: data R - 370 igitur: quia ER- 371 autem: vyn. T - 372 non habent si non habent: vyn. I - nec gratis neque: neque gratis nec TX, nec neque Q1 -374 quod habent: quod non habent I - habent autem R - itaque: utique Decr. - 375 Quia: Qui R - 376 gratis: vyn. N - 377 convincitur: conicitur P — 379 Beatus: vyn. ENR - et ponitur: ponitur ILTIX — 380 ecclesiam per pecuniam obtinuerit: eccl. obt. per pec. C, per pec. eccl. obt. E, pecuniam per pec. obt. V -381 sed eciam sacerdocii ordine: sed sac. ec. ord. CRVt, sed sac. ord. ec. E, sac. sed ec. ord. BlZ, sac. ec. ord. Q - ordine: honore Decr. - 383 emunt vel vendunt N.- 384 po scriptum est přid. Symoniaci sunt anathema, id est divisi a Cristo et a suo corpore mistico iuxta illud Apostoli Ia Cor. ultimo: (16,22) 'Qui non amat Dominum Iesum, sit anathema.' Symonia- corum actus dandi et accipiendi est anathema, id est heresis digna anathemate I —385 dandi et anathema accipiendi J, Decr.: danti et anathema accipienti C, danti et anathema recipienti L, danti vel anathema accipienti BEPORTVXZt, danti anathema accipienti N, danti vel accipienti I - hoc est: hoc R, Haec est t - symonica P - 386 et sancti non sunt: vyn. V. (A)BCEIJLNPORTVXZt: 387 alios: animos t - Et cum in ---388 accipere possunt: vyn. V -— accipere vel tradere Q -389 est: vyn. L - benedicere quomodo: 176
Strana 177
benedicere quomodo alios C, quomodo benedicere IP Decr. — 390 Hec ille: vyn. L - 391 in omelia IT - XVIIa: VIIa IZ, prima V — 392 loquar Z - cum premii ER - facere ordinaciones: fac. ordina- cionis E, fac. ordinacionem t, ordinaciones fac. IJLTX — 393 de: vyn. 1 - 395 cumulare: comodare V - 396 dicit: dedit Z - accipistis P — 397 autem: vyn. Q1 Greg. - non: vyn. ENPQ1 - revocatis: non revocatis EN - 398 ingressus est et I - columbas: vyn. ER — 399 et nummulariorum: et mensas numm. subvertit et I - es ef(f)undit NV - 400 sunt in templO DEI Hodie (A): in templo dei sunt hodie V, sunt in templo hodie C - 401 precium in ecclesia : in eccl. prec. IJLX Greg., in eccl. dei prec. T, prec. in Eccl. Dei t - ma- nuum t - 404 ad: vyn. N - precum P - prebetur: debetur L - 405 colubas R, et collubas I - quia: vyn. V — 406 sacerdotum V — destruxit P - sacri: sancti Vt — 407 symonicam P - dampnant: dampnat E, condempnant Q - privari sacerdociO (A) : sacerdocio E', sacerdocio priuari CE2 - 408 HEc GREGorius (A) : hec Augusti- nus P, vyn. LT1 — 409 Idem: Item V - et ponitur: ponitur TX — 1a: 1° Z - 410 polluens V - Neque (A) a: a V — 412 pollutis P, polluto X - 413 sordidis: sordis P, sordibus RZ - oris : honoris Z - camutatu N - manuli E — 414 servicio : officio PI - FRAUDU- LENTO (A): fradulento Z - SEU (A) : siue I - 416 fultus: stultus P, suffultus I - dignitate Z - acceperit : accepit LX, accipit Z - eam: iam P, vyn. Decr. - NON SPONTE (A): sponte non JLX - 417 RELIQUERIT (A): relinquerit IVXZ, et relinquerint P - IN ASPERA (A): inaspera Decr. - PENITENCIA MORS (A): mors penitencia I, Decr. — 419 XVIa (16) JLTX Decr.: XVII I, X (10) ost. — 420 faMA SINISTRA (A): sinistra fama BCEPQR XZt, sinistra fatua V -422 offerant: offerunt LTX, conferant Decr.— personis militum : personis nullum V, personis I, militum Z - vide- licet: vyn. C — 423 siuE (A): suorum I, siue suorum X - ECIAM (A): et Q, vyn. Decr. — 424 amodo: animo XZ, prázd. místo P - huiusmodi: huius Decr. - po huiusmodi prid. quo precepit pauperes et presertim sacerdotes nutrire, ad quos debet esse hospitalis, se- cundum Apostolum I — 425 divini precepti: pr. div. Decr. — 426 peSSIMOS (A), též Serm. in Bethl. IV 166: nemá Decr. - ANTi- cristos (A): cristianos X - minimus: minimos C, minus EIXIZ— 427 Nicena: in cena X, sacena Q, prázd. místo V — 428 ab eo recipiunt: recipiunt BIJIL, recipiunt ab eo T - pacto: precio Decr. — 429 incendi E - 430 Idem: Ibidem P - ponitur: et ponitur 12 Bedlemské texty 177
benedicere quomodo alios C, quomodo benedicere IP Decr. — 390 Hec ille: vyn. L - 391 in omelia IT - XVIIa: VIIa IZ, prima V — 392 loquar Z - cum premii ER - facere ordinaciones: fac. ordina- cionis E, fac. ordinacionem t, ordinaciones fac. IJLTX — 393 de: vyn. 1 - 395 cumulare: comodare V - 396 dicit: dedit Z - accipistis P — 397 autem: vyn. Q1 Greg. - non: vyn. ENPQ1 - revocatis: non revocatis EN - 398 ingressus est et I - columbas: vyn. ER — 399 et nummulariorum: et mensas numm. subvertit et I - es ef(f)undit NV - 400 sunt in templO DEI Hodie (A): in templo dei sunt hodie V, sunt in templo hodie C - 401 precium in ecclesia : in eccl. prec. IJLX Greg., in eccl. dei prec. T, prec. in Eccl. Dei t - ma- nuum t - 404 ad: vyn. N - precum P - prebetur: debetur L - 405 colubas R, et collubas I - quia: vyn. V — 406 sacerdotum V — destruxit P - sacri: sancti Vt — 407 symonicam P - dampnant: dampnat E, condempnant Q - privari sacerdociO (A) : sacerdocio E', sacerdocio priuari CE2 - 408 HEc GREGorius (A) : hec Augusti- nus P, vyn. LT1 — 409 Idem: Item V - et ponitur: ponitur TX — 1a: 1° Z - 410 polluens V - Neque (A) a: a V — 412 pollutis P, polluto X - 413 sordidis: sordis P, sordibus RZ - oris : honoris Z - camutatu N - manuli E — 414 servicio : officio PI - FRAUDU- LENTO (A): fradulento Z - SEU (A) : siue I - 416 fultus: stultus P, suffultus I - dignitate Z - acceperit : accepit LX, accipit Z - eam: iam P, vyn. Decr. - NON SPONTE (A): sponte non JLX - 417 RELIQUERIT (A): relinquerit IVXZ, et relinquerint P - IN ASPERA (A): inaspera Decr. - PENITENCIA MORS (A): mors penitencia I, Decr. — 419 XVIa (16) JLTX Decr.: XVII I, X (10) ost. — 420 faMA SINISTRA (A): sinistra fama BCEPQR XZt, sinistra fatua V -422 offerant: offerunt LTX, conferant Decr.— personis militum : personis nullum V, personis I, militum Z - vide- licet: vyn. C — 423 siuE (A): suorum I, siue suorum X - ECIAM (A): et Q, vyn. Decr. — 424 amodo: animo XZ, prázd. místo P - huiusmodi: huius Decr. - po huiusmodi prid. quo precepit pauperes et presertim sacerdotes nutrire, ad quos debet esse hospitalis, se- cundum Apostolum I — 425 divini precepti: pr. div. Decr. — 426 peSSIMOS (A), též Serm. in Bethl. IV 166: nemá Decr. - ANTi- cristos (A): cristianos X - minimus: minimos C, minus EIXIZ— 427 Nicena: in cena X, sacena Q, prázd. místo V — 428 ab eo recipiunt: recipiunt BIJIL, recipiunt ab eo T - pacto: precio Decr. — 429 incendi E - 430 Idem: Ibidem P - ponitur: et ponitur 12 Bedlemské texty 177
Strana 178
ENQRVt - q. IIa ca° Sicut episcopum: q. II. ca° CEPOR, q. IIa BNV — 431 episcopum (2.) : episcopus Z - manum quam imponit non decet vendere : m. q. imponit non dece v. C, m. q. imponit non debet v. Z, m. q. inposuit non decet v. ER, m. q. imponit v. non decet Q, non decet m. q. inponit v. IJLTX Decr. — 432 mister Z - notarius eius Q — 433 po ordinacione prid. episcopi qua notat ordi- nes X - eius: vyn. NV - 436 paccione: peraccione V - fuerit conse- crata fuerit N - execrat V. BCEIJLNPORTVXZt: 438 IIIa: 3° Z, Ia LX - ca : vyn. IVX — 440 sicut: sint V — 441 templo dei: templo R - ecclesia: ecclesia dei X - sunt proiciendi: proiciendi sunt C, sunt eiciendi X - 442 columbam ( ! ) venditores illi BIR : columbam illi venditores E, columbarum venditores illi B2CIJLNPOTVXZt, Alex., Decr. — 443 sacram manus imposicio- nem: sacram m. imposicione L, sacram per m. imposiconem NV, sacramenta per m. imposicionem I, sacramentum per m. imposicio- nem t — 444 sic: Sicut N, Si V - nummilarios C — 445 qui: nemá Decr. - donum (!) LP: de domo E, domum ost., Alex., Decr. — ewangelium Z —teste: testante C — 446 Hec ille: vyn. T — 447 VIIa: VII° Z — 448 omnes PZ — 449 patres: vyn. R - clamat Q — 450 est: vyn. EX - sive episcopus: vyn. 1 - 451 venalis est: est venalis est Z — 452 po sancti prid. id est episcopi precio constituti X - Cayphe: Cause I - Symonis: synconis P, synodis R - 454 Sanctus: Beatus Q — in omelia: in c. omelia Q, in Omelia dicit V — 455 Iherusolimam PZ - Attendant: Attendunt X, Attendite C - istud: illud R — 457 enim: autem C - regione Z — 458 ex: et ex BN — 459 metuendum: intuendum E, intuendus R — 460 sunt eiecti L - ita: vyn. C - 461 dominus: vyn. I - sui: vyn. V - 462 intrat: intrant I, vyn. L - 463 turpibus: temporalibus T — 464 emens R - 465 vero sunt N — 466 dato precio: data pecunia Q - patronis: pro pecunia Q - emerunt R — 467 nummulariorum: nummilariorum C, vyn. Q - et kathedras: kathedras IL — 469 nummilariorum C - 470 nummilariorum C — 471 vero: enim E - vendencium: nisi vendencium R - nisi: vyn. Q— 472 accipitur: accipitur in ecclesia N - 473 defluxerit ER - redi- getur t - 475 specie columbe C - 476 qui spiritum: spiritum E — 479 precium : premium C - destruxit Q - enim: vyn. t - 480 eciam si: eciam scilicet P- 481 pontificari Z - 482 oculos: conspectum t— et sacri: ins facri Q - 485 hec: hic V- scripture sacre: scripture Q, 178
ENQRVt - q. IIa ca° Sicut episcopum: q. II. ca° CEPOR, q. IIa BNV — 431 episcopum (2.) : episcopus Z - manum quam imponit non decet vendere : m. q. imponit non dece v. C, m. q. imponit non debet v. Z, m. q. inposuit non decet v. ER, m. q. imponit v. non decet Q, non decet m. q. inponit v. IJLTX Decr. — 432 mister Z - notarius eius Q — 433 po ordinacione prid. episcopi qua notat ordi- nes X - eius: vyn. NV - 436 paccione: peraccione V - fuerit conse- crata fuerit N - execrat V. BCEIJLNPORTVXZt: 438 IIIa: 3° Z, Ia LX - ca : vyn. IVX — 440 sicut: sint V — 441 templo dei: templo R - ecclesia: ecclesia dei X - sunt proiciendi: proiciendi sunt C, sunt eiciendi X - 442 columbam ( ! ) venditores illi BIR : columbam illi venditores E, columbarum venditores illi B2CIJLNPOTVXZt, Alex., Decr. — 443 sacram manus imposicio- nem: sacram m. imposicione L, sacram per m. imposiconem NV, sacramenta per m. imposicionem I, sacramentum per m. imposicio- nem t — 444 sic: Sicut N, Si V - nummilarios C — 445 qui: nemá Decr. - donum (!) LP: de domo E, domum ost., Alex., Decr. — ewangelium Z —teste: testante C — 446 Hec ille: vyn. T — 447 VIIa: VII° Z — 448 omnes PZ — 449 patres: vyn. R - clamat Q — 450 est: vyn. EX - sive episcopus: vyn. 1 - 451 venalis est: est venalis est Z — 452 po sancti prid. id est episcopi precio constituti X - Cayphe: Cause I - Symonis: synconis P, synodis R - 454 Sanctus: Beatus Q — in omelia: in c. omelia Q, in Omelia dicit V — 455 Iherusolimam PZ - Attendant: Attendunt X, Attendite C - istud: illud R — 457 enim: autem C - regione Z — 458 ex: et ex BN — 459 metuendum: intuendum E, intuendus R — 460 sunt eiecti L - ita: vyn. C - 461 dominus: vyn. I - sui: vyn. V - 462 intrat: intrant I, vyn. L - 463 turpibus: temporalibus T — 464 emens R - 465 vero sunt N — 466 dato precio: data pecunia Q - patronis: pro pecunia Q - emerunt R — 467 nummulariorum: nummilariorum C, vyn. Q - et kathedras: kathedras IL — 469 nummilariorum C - 470 nummilariorum C — 471 vero: enim E - vendencium: nisi vendencium R - nisi: vyn. Q— 472 accipitur: accipitur in ecclesia N - 473 defluxerit ER - redi- getur t - 475 specie columbe C - 476 qui spiritum: spiritum E — 479 precium : premium C - destruxit Q - enim: vyn. t - 480 eciam si: eciam scilicet P- 481 pontificari Z - 482 oculos: conspectum t— et sacri: ins facri Q - 485 hec: hic V- scripture sacre: scripture Q, 178
Strana 179
sacre scripture LX, vyn. T - 486 sedulus explanator: doctor T - 487 q. Ia: q. 3a R — 489 mercari: vitari NZ - graciam: vyn. V - dum: unde V - donant: donatur V - 490 ut: vel R, vyn. V - sublimitatem: dignitatem CZ - accipiunt N - 491 dicit t - Symonem Actuum VIII I - tua: vyn. P — 492 quia: qui P, quoniam Decr. - donum: domum N - pecuniam P - 493 et usitatum: eciam usitatum N, usitatum E— tantum: tam Q - 494 constat frequenter T - suscissum Z, sucessum R - 495 volneri QX - cauterioso: cauteroso BCENPRT, caute roso Q, canceroso Z Decr.; prid. manifeste in clero, id est valde impresso I, id est valde impresso et manifesto in clero gl. T - igni- tum, id est durum I - quod superest adhuc: quod superest C, vyn. I — 496 decernentes: decurrentes Z, et terrentes L - 497 detentus N- 498 se tempore JLTVX - noverit: voluerit P - 500 ex quo: Ex quo, id est quia I - 501 exsecrabilem I - cristo: Christi t - flagicium, id est grave peccatum I - 502 Idem: vyn. L - doleo: deleo V, debeo Q- 503 carnaliter episcopum: episcopum carnaliter JV; Episcopum carnaliter, id est secundum affectum carnalem I - 504 leprosum, id est simoniacum I - ordinatur Q - 505 tecum sit BCJP - 506 mira- bile in: mirabilem V, mirabile Z - 507 peregisti: pegisse V — 508 Oculis: Omelia Q - quidam Q - carnalibus: vyn. R - 509 episcopus magnus: episcopus V - divinis: divinus P, dominus V -obtutibus: obtutibus, id est conspectibus I; obtuitibus Q, obtudibus Z - 510 magnus: magus V; magnus, id est ut esset magnus in populo I - 511 interiorem hominem : interiorem honorem V, interiores homi- nes Z - 512 suscipit ENZ - Hec ibi. Idem : Hec ille. Idem LT, Hec ibidem Q, Hec ibidem. Idem t, Idem N - 513 ministeriis EPX — ponitur: et ponitur CIO - 514 aurum, supple aut argentum I — aurum accepit fuit Q - 516 hec ille : Haec ibidem t, Item P, vyn. TX - 517 ponitur: et ponitur Nt, vyn. P - q. IIIa ca" finali: q. III" ca finali Z, q. 3° ca° N - 518 vel prioratum: prioratum TX - seu decanatum: vel dec. OZ - 520 sacramentum aliquod: quodlibet sacramentum IJLVTX Decr. - vel oleum: oleum X - 521 et: vyn. Vt Decr. — 522 per: que per BCENPORTVXZ - 523 male: malo Q — 524 venditor et: venditor ac T - interventor - - - percellantur et: vyn. Q - notam R - percellantur: procellantur PV ; procellantur, id est annotentur et puniantur ut (in fames I; vyn. Q - 526 ipse salem accipiens I - 527 absque : atque V - aliqua diminucione X — 528 perferatur P - Hec Innocencius: hec Innocencius papa dicit P, Ia hec innocencius IIa Q — 529 Item: Item statuimus IV- prodedi- 179
sacre scripture LX, vyn. T - 486 sedulus explanator: doctor T - 487 q. Ia: q. 3a R — 489 mercari: vitari NZ - graciam: vyn. V - dum: unde V - donant: donatur V - 490 ut: vel R, vyn. V - sublimitatem: dignitatem CZ - accipiunt N - 491 dicit t - Symonem Actuum VIII I - tua: vyn. P — 492 quia: qui P, quoniam Decr. - donum: domum N - pecuniam P - 493 et usitatum: eciam usitatum N, usitatum E— tantum: tam Q - 494 constat frequenter T - suscissum Z, sucessum R - 495 volneri QX - cauterioso: cauteroso BCENPRT, caute roso Q, canceroso Z Decr.; prid. manifeste in clero, id est valde impresso I, id est valde impresso et manifesto in clero gl. T - igni- tum, id est durum I - quod superest adhuc: quod superest C, vyn. I — 496 decernentes: decurrentes Z, et terrentes L - 497 detentus N- 498 se tempore JLTVX - noverit: voluerit P - 500 ex quo: Ex quo, id est quia I - 501 exsecrabilem I - cristo: Christi t - flagicium, id est grave peccatum I - 502 Idem: vyn. L - doleo: deleo V, debeo Q- 503 carnaliter episcopum: episcopum carnaliter JV; Episcopum carnaliter, id est secundum affectum carnalem I - 504 leprosum, id est simoniacum I - ordinatur Q - 505 tecum sit BCJP - 506 mira- bile in: mirabilem V, mirabile Z - 507 peregisti: pegisse V — 508 Oculis: Omelia Q - quidam Q - carnalibus: vyn. R - 509 episcopus magnus: episcopus V - divinis: divinus P, dominus V -obtutibus: obtutibus, id est conspectibus I; obtuitibus Q, obtudibus Z - 510 magnus: magus V; magnus, id est ut esset magnus in populo I - 511 interiorem hominem : interiorem honorem V, interiores homi- nes Z - 512 suscipit ENZ - Hec ibi. Idem : Hec ille. Idem LT, Hec ibidem Q, Hec ibidem. Idem t, Idem N - 513 ministeriis EPX — ponitur: et ponitur CIO - 514 aurum, supple aut argentum I — aurum accepit fuit Q - 516 hec ille : Haec ibidem t, Item P, vyn. TX - 517 ponitur: et ponitur Nt, vyn. P - q. IIIa ca" finali: q. III" ca finali Z, q. 3° ca° N - 518 vel prioratum: prioratum TX - seu decanatum: vel dec. OZ - 520 sacramentum aliquod: quodlibet sacramentum IJLVTX Decr. - vel oleum: oleum X - 521 et: vyn. Vt Decr. — 522 per: que per BCENPORTVXZ - 523 male: malo Q — 524 venditor et: venditor ac T - interventor - - - percellantur et: vyn. Q - notam R - percellantur: procellantur PV ; procellantur, id est annotentur et puniantur ut (in fames I; vyn. Q - 526 ipse salem accipiens I - 527 absque : atque V - aliqua diminucione X — 528 perferatur P - Hec Innocencius: hec Innocencius papa dicit P, Ia hec innocencius IIa Q — 529 Item: Item statuimus IV- prodedi- 179
Strana 180
candis: pro dedicandis, id est consecrandis I; pre dedicandis N, per de s vynech. vol. mistem Q - 530 basilicis, id est ecclesiis I - et dandis: vyn. Z - 531 balsamo, quod debet consecrari I - pro luminaribus: luminaribus NTX; luminaribus, que assunt consecracioni I - emende L - 532 presbiteri: vyn. L - crisma accepturi crisma R - dent. Episcopi itaque: debent. Episcopi itaque ENPQVXZ; dent episcopo. Itaque 1 - 533 balsamum: vyn. Z - emant: emat C, e malis Q - singuli in: singulis t - 535 Consilium V - Triburiense: tribe- riense V, tribuniense N, Tribunense CZ, Tribuenense Q - 536 so- lere: solet Q, soluere V - 537 karismatis I - baptismo I - 538 esse: vyn. Q - detestata est: detestata Z - 540 vel balsamo: vel pro bal- samo T, consecrato glT, nec balsamo consecrato I, vel babtismo Z, vel baptismo t - 541 vel comunione : nec comunione N, nec pro co- munione Z - quidquam: quitquam IRV, quicquam BEXt - sta- tuerit Q - sed: sed ut N — 542 cristi: vyn. XZ - gratuita: vyn. Q - 543 per conswetudinem a crimine excusare: per cons. exc. a crim. TX, a crim. per cons. exc. N - 545 aliquid: vyn. B2CENPQRt — 547 Cum: vyn. N. BCEIJKLNPORTVXZt: 548 autem: enim E — 549 legem mortis: legem mortis id est pec- catum I, peccati glT, mortis Q - invaluissem Q - 550 attendentes quia: attendentes quod I, Decr., vyn. Z - 551 tenuerunt IJLR — alligatam: vyn. t - 552 di. VIIIa: XVIII° Z, 8 Q — 553 Frustra: Sinistre t - quidem QV - nobis: non bis P — 554 quasi: quia V - maior sit - - - 556 revelatum est: vyn. Z - 555 sequendum: loquen- dum K — 556 est: vyn. COR - 558 sequi: loqui I - racio et veritas semper: rac. veritas semp. E, semp. rac. et voluntas K, veritas et rac. semp. Q — 563 Iterum Neque - - - 564 dei veritatem: vyn. P - 563 Iterum: Item Z, Idem R, Iterum dicit t, vyn. P — 565 Nova: Nemo V - 566 non docuit : docuit OP - dampnemus Z - via fide- libus E - 568 Anthiocenus R - 569 aliud nemo potest ponere: aliud nemo ponere potest BQ, nemo potest aliud ponere Z — 570 id: vyn. V — ihus xpus N — 571 ubi: tibi Q - non: nam Q — 572 boni operis est superedificium: est boni operis superedificium Q, bonum opus est superedificatum N - 574 Isiodorus BEQVt, Ysiodorus IT: Isidorus ost. - usus BIIJIKITt: usus supple malus B2CENPZ, usus semper malus Q, usus malus FK2LRX, Versus V- auctoritati BIIJKITVt: auctoritati supple scripture B'CENPZ, auctoritati 180
candis: pro dedicandis, id est consecrandis I; pre dedicandis N, per de s vynech. vol. mistem Q - 530 basilicis, id est ecclesiis I - et dandis: vyn. Z - 531 balsamo, quod debet consecrari I - pro luminaribus: luminaribus NTX; luminaribus, que assunt consecracioni I - emende L - 532 presbiteri: vyn. L - crisma accepturi crisma R - dent. Episcopi itaque: debent. Episcopi itaque ENPQVXZ; dent episcopo. Itaque 1 - 533 balsamum: vyn. Z - emant: emat C, e malis Q - singuli in: singulis t - 535 Consilium V - Triburiense: tribe- riense V, tribuniense N, Tribunense CZ, Tribuenense Q - 536 so- lere: solet Q, soluere V - 537 karismatis I - baptismo I - 538 esse: vyn. Q - detestata est: detestata Z - 540 vel balsamo: vel pro bal- samo T, consecrato glT, nec balsamo consecrato I, vel babtismo Z, vel baptismo t - 541 vel comunione : nec comunione N, nec pro co- munione Z - quidquam: quitquam IRV, quicquam BEXt - sta- tuerit Q - sed: sed ut N — 542 cristi: vyn. XZ - gratuita: vyn. Q - 543 per conswetudinem a crimine excusare: per cons. exc. a crim. TX, a crim. per cons. exc. N - 545 aliquid: vyn. B2CENPQRt — 547 Cum: vyn. N. BCEIJKLNPORTVXZt: 548 autem: enim E — 549 legem mortis: legem mortis id est pec- catum I, peccati glT, mortis Q - invaluissem Q - 550 attendentes quia: attendentes quod I, Decr., vyn. Z - 551 tenuerunt IJLR — alligatam: vyn. t - 552 di. VIIIa: XVIII° Z, 8 Q — 553 Frustra: Sinistre t - quidem QV - nobis: non bis P — 554 quasi: quia V - maior sit - - - 556 revelatum est: vyn. Z - 555 sequendum: loquen- dum K — 556 est: vyn. COR - 558 sequi: loqui I - racio et veritas semper: rac. veritas semp. E, semp. rac. et voluntas K, veritas et rac. semp. Q — 563 Iterum Neque - - - 564 dei veritatem: vyn. P - 563 Iterum: Item Z, Idem R, Iterum dicit t, vyn. P — 565 Nova: Nemo V - 566 non docuit : docuit OP - dampnemus Z - via fide- libus E - 568 Anthiocenus R - 569 aliud nemo potest ponere: aliud nemo ponere potest BQ, nemo potest aliud ponere Z — 570 id: vyn. V — ihus xpus N — 571 ubi: tibi Q - non: nam Q — 572 boni operis est superedificium: est boni operis superedificium Q, bonum opus est superedificatum N - 574 Isiodorus BEQVt, Ysiodorus IT: Isidorus ost. - usus BIIJIKITt: usus supple malus B2CENPZ, usus semper malus Q, usus malus FK2LRX, Versus V- auctoritati BIIJKITVt: auctoritati supple scripture B'CENPZ, auctoritati 180
Strana 181
semper scripture O, auctoritati scripture CI J2K 2R, scripture auctori- tati LX - 575 vincat: vincit R, vincant 1 - po vincat přid. Hec ille I - 576 o: vyn. V - 577 conversacionem: consuetudinem L - 578 spi- ritu: a spiritu P, secundum spiritum Z - 579 symonia Q — 581 quia: qui R - 582 tabes: thabes BCENZ, tales L, labes IKTX - et per: et RZ, per N - 584 pro mundanis: mundanis Zt - fautoribus B - 585 ne : neque Q - ecclesias : vyn. Ri - pro pecuniis consecrent altaria ornamenta ecclesie et calices R - 586 consecrent: consecret E, con- secrant B, consecrauit P - 587 servicio: sermonem V - 588 presbi- teri: autem presbiteri X - confessionem I - 589 ministrantes: con- secrantes C - 590 notarii et: notarii Z — 591 Gezi: Gesi L, Giezi J, Gyezi KZ, yesi E, yesy R - regionem Z - intrantes : ineuntes Q — priuatum PV - 592 suscipiunt ad religionem: ad religionem susc. TX, susc. ad regionem Z - 593 commutare: comunicare V, comit- tere P - 594 illicito I - quomodo Q - 595 benediccionem P - po benediccione nubencium přid. čes. za oddauanye I - 596 acione vel cione vel pro baptismate: confirm. vel bapt. XZ, conformconfirma- pro bapt. V, vyn. C - 597 et aperte: aperte R - patet: patet quomodo X, vyn. I - capitulis: capitollis T, capitulo I, capitulum X - 598 ecclesia Q - 599 capitulis: capitolis K, capitollis T - 600 et procura- tores : procuratores N - 601 participes : principes Q - quomodoli- bet: comodolibet L, quolibet OTXt - 603 eciam: et Q, in Z - oppri- mendi: vyn. C - 606 incurrent: incurrant C, incurrentis Q - 607 Quia: Qua R - 609 po accipiunt prid. etc Q, Sequitur ulterius in secundo capitolo Z, Sequitur ulterius in sermone coll' N, Sequitur ulterius III° XI Collo P - aput: aut Q - 610 subsistit: subsistat P, obsistat V - 611 maneat I — anathema: vyn. LV - danti P - 612 sunt TXt - nec in - -- cum sint: vyn. Q - cristi corpore BPTt Decr. — 613 alios sanctificare Q - corpus cristi ILNTXt - 614 tradere: tra- dere id est dare I, tradere possunt P - nec benedicere : benedicere V — alii V — 615 anathematis: vyn. t - condempnatur QR, -turi V — 616 a: vyn. Rt - 617 alienatur Q - accipiantur V - detur: dentur V, vyn. Q - 618 inexpiabilis: expirabilis V - po inexpiabilis prid. id est inemendabilis, quia difficulter mundatur a culpa, scilicet simoniacus I - culpa venditi ministerii EKRt Decr.: culpa venditi misterii BCJLNPOTVXZ, vendicio misterii I - calcedonensem N - 619 consilium LQ - proficere: vyn. Q - iudicantur: iudicantur etc P, mendicantur L, ordinantur iudicantur Z - 620 secundum Grego- rium - - - 621 ordine: vyn. R - 620 dampnacione: condempna- 181
semper scripture O, auctoritati scripture CI J2K 2R, scripture auctori- tati LX - 575 vincat: vincit R, vincant 1 - po vincat přid. Hec ille I - 576 o: vyn. V - 577 conversacionem: consuetudinem L - 578 spi- ritu: a spiritu P, secundum spiritum Z - 579 symonia Q — 581 quia: qui R - 582 tabes: thabes BCENZ, tales L, labes IKTX - et per: et RZ, per N - 584 pro mundanis: mundanis Zt - fautoribus B - 585 ne : neque Q - ecclesias : vyn. Ri - pro pecuniis consecrent altaria ornamenta ecclesie et calices R - 586 consecrent: consecret E, con- secrant B, consecrauit P - 587 servicio: sermonem V - 588 presbi- teri: autem presbiteri X - confessionem I - 589 ministrantes: con- secrantes C - 590 notarii et: notarii Z — 591 Gezi: Gesi L, Giezi J, Gyezi KZ, yesi E, yesy R - regionem Z - intrantes : ineuntes Q — priuatum PV - 592 suscipiunt ad religionem: ad religionem susc. TX, susc. ad regionem Z - 593 commutare: comunicare V, comit- tere P - 594 illicito I - quomodo Q - 595 benediccionem P - po benediccione nubencium přid. čes. za oddauanye I - 596 acione vel cione vel pro baptismate: confirm. vel bapt. XZ, conformconfirma- pro bapt. V, vyn. C - 597 et aperte: aperte R - patet: patet quomodo X, vyn. I - capitulis: capitollis T, capitulo I, capitulum X - 598 ecclesia Q - 599 capitulis: capitolis K, capitollis T - 600 et procura- tores : procuratores N - 601 participes : principes Q - quomodoli- bet: comodolibet L, quolibet OTXt - 603 eciam: et Q, in Z - oppri- mendi: vyn. C - 606 incurrent: incurrant C, incurrentis Q - 607 Quia: Qua R - 609 po accipiunt prid. etc Q, Sequitur ulterius in secundo capitolo Z, Sequitur ulterius in sermone coll' N, Sequitur ulterius III° XI Collo P - aput: aut Q - 610 subsistit: subsistat P, obsistat V - 611 maneat I — anathema: vyn. LV - danti P - 612 sunt TXt - nec in - -- cum sint: vyn. Q - cristi corpore BPTt Decr. — 613 alios sanctificare Q - corpus cristi ILNTXt - 614 tradere: tra- dere id est dare I, tradere possunt P - nec benedicere : benedicere V — alii V — 615 anathematis: vyn. t - condempnatur QR, -turi V — 616 a: vyn. Rt - 617 alienatur Q - accipiantur V - detur: dentur V, vyn. Q - 618 inexpiabilis: expirabilis V - po inexpiabilis prid. id est inemendabilis, quia difficulter mundatur a culpa, scilicet simoniacus I - culpa venditi ministerii EKRt Decr.: culpa venditi misterii BCJLNPOTVXZ, vendicio misterii I - calcedonensem N - 619 consilium LQ - proficere: vyn. Q - iudicantur: iudicantur etc P, mendicantur L, ordinantur iudicantur Z - 620 secundum Grego- rium - - - 621 ordine: vyn. R - 620 dampnacione: condempna- 181
Strana 182
cione R - 621 nazazenum Q, nazarenum V - 622 revocari: revotari P, renovari Decr. - possint: possunt ILTVX Decr. - Elizeo: heli- zeo R, helseo I - 623 propheta: prophetata P, vyn. X - perfundan- tur K, perfunditur V - perdicionem NOTXZt: perdicione ost. — 624 eiciuntur: eiciens P - 625 symoniaco: vyn. R - conferri E - 626 quod in L - de ceteris: de certis B, ceteris V - 627 po perfeccio- nem přid. id est graciam que perficit I - spiritus sancti IPXt — acceperant: accipiunt L, accipiant PV - perderunt V - 628 non dare - - - 629 perfidiam perdiderunt: vyn. C — 628 eius: vyn. CZ - 629 quam: quam scilicet plenitudinem I, quem BEJKLORV, que P, quomodo Z, vyn. C - perfidiam: perfidiam id est heresim I, per- fidem P - 630 interrupcione: Damascenus V — 631 Quia ergo: ca- pitulo Quia ergo JKOTZ, paragrapho Quia ergo E, distinccione Quia ergo X - 632 apropriate: apropetate X, vyn. R - 633 predi- cantes: vyn. I - Ballam Z, Balamus P - 634 XXII°: 23 t - dicitur: vyn. V - exercitatum: excitatum NV, excecatum IQ, excaecatum t- 635 habens t - maledicciones VZ - 636 rectam: et causam V - se- cuti viam: secuti sunt viam R, sicuti viam Z, sequente via V, se- quentes t - Balaam: vyn. Z - Bozor: Beor t — 637 amavit: amant IJNR, amat V — 638 Gezite: Gezy V — proprie: prophete PV — sunt: dicuntur TX - 640 vel: vyn. IV - antequam: quam Q - 641 consecracionis: -nem R - ministerium: misterium Q- ante: ante- quam R - 642 nullum IT2Xt: nulli ost. - postmodum: post como- dum Q - 643 vero: vyn. Z - a: vyn. Q - 644 remuneracionibus: -onis V - hii se: hii I, vyn. Q - 645 dubitant t - qui: qui T, Gezi glT, qui scilicet Gezi I, quia P - Naaman: Naman NX, Naamon P, Aman B - 646 curatus esset N - revertens scilicet Gezi I - dono: domo VZ - spiritus sancti K — 647 ausus est: ausus BP - 648 lepra: lepre BIKt - remouebant V - 649 iste: ille N - non: vero Z - per- funditur: profunditur B - criminis: crimis Z, crimine X - 650 ecclesia Ot - separat: seperat E, saperat R - 651 Scariotite: Scario- thae t - proprie: vyn. R - donum: domum N - 652 vel expresse: nobis expresse N - 654 confirmabo predicabo: vyn. V - vel: vyn. L - 655 dicitur: dicuntur LV - Venditores: Vendentes t - 658 pro po- testate: potestate R - 660 ut pecuniam: uel peccuniam NP - vel munus: munus QV, vel nummos R - aut servicium: uel seruitium t — 661 eorum: illorum X - 662 Actuum: Acto(rum) t - dicitur: vyn. C - 663 Symon: Symon magus LT - per: vyn. L - 664 datur Z - eis: eam Q. 182
cione R - 621 nazazenum Q, nazarenum V - 622 revocari: revotari P, renovari Decr. - possint: possunt ILTVX Decr. - Elizeo: heli- zeo R, helseo I - 623 propheta: prophetata P, vyn. X - perfundan- tur K, perfunditur V - perdicionem NOTXZt: perdicione ost. — 624 eiciuntur: eiciens P - 625 symoniaco: vyn. R - conferri E - 626 quod in L - de ceteris: de certis B, ceteris V - 627 po perfeccio- nem přid. id est graciam que perficit I - spiritus sancti IPXt — acceperant: accipiunt L, accipiant PV - perderunt V - 628 non dare - - - 629 perfidiam perdiderunt: vyn. C — 628 eius: vyn. CZ - 629 quam: quam scilicet plenitudinem I, quem BEJKLORV, que P, quomodo Z, vyn. C - perfidiam: perfidiam id est heresim I, per- fidem P - 630 interrupcione: Damascenus V — 631 Quia ergo: ca- pitulo Quia ergo JKOTZ, paragrapho Quia ergo E, distinccione Quia ergo X - 632 apropriate: apropetate X, vyn. R - 633 predi- cantes: vyn. I - Ballam Z, Balamus P - 634 XXII°: 23 t - dicitur: vyn. V - exercitatum: excitatum NV, excecatum IQ, excaecatum t- 635 habens t - maledicciones VZ - 636 rectam: et causam V - se- cuti viam: secuti sunt viam R, sicuti viam Z, sequente via V, se- quentes t - Balaam: vyn. Z - Bozor: Beor t — 637 amavit: amant IJNR, amat V — 638 Gezite: Gezy V — proprie: prophete PV — sunt: dicuntur TX - 640 vel: vyn. IV - antequam: quam Q - 641 consecracionis: -nem R - ministerium: misterium Q- ante: ante- quam R - 642 nullum IT2Xt: nulli ost. - postmodum: post como- dum Q - 643 vero: vyn. Z - a: vyn. Q - 644 remuneracionibus: -onis V - hii se: hii I, vyn. Q - 645 dubitant t - qui: qui T, Gezi glT, qui scilicet Gezi I, quia P - Naaman: Naman NX, Naamon P, Aman B - 646 curatus esset N - revertens scilicet Gezi I - dono: domo VZ - spiritus sancti K — 647 ausus est: ausus BP - 648 lepra: lepre BIKt - remouebant V - 649 iste: ille N - non: vero Z - per- funditur: profunditur B - criminis: crimis Z, crimine X - 650 ecclesia Ot - separat: seperat E, saperat R - 651 Scariotite: Scario- thae t - proprie: vyn. R - donum: domum N - 652 vel expresse: nobis expresse N - 654 confirmabo predicabo: vyn. V - vel: vyn. L - 655 dicitur: dicuntur LV - Venditores: Vendentes t - 658 pro po- testate: potestate R - 660 ut pecuniam: uel peccuniam NP - vel munus: munus QV, vel nummos R - aut servicium: uel seruitium t — 661 eorum: illorum X - 662 Actuum: Acto(rum) t - dicitur: vyn. C - 663 Symon: Symon magus LT - per: vyn. L - 664 datur Z - eis: eam Q. 182
Strana 183
BCEIKLNPORTVXZI: 665 et michi: michi QV - manum: manus TVX Vulg. - 666 acci- piant V - 667 Scariothae t — 668 sive: prázd. místo R - symoniace R - 672 XXVa: 22 LN - dicuntur Pt - ad instar: instar Lomb. - 674 sacro: vyn. V - precium: precipiunt precium R - recipiunt: acci- piunt CENORTXZt - 675 Gezite: vyn. V- et dantes: dantes PX - 676 et utrique: utrique Z - eadem: vyn. R - 677 percelluntur: per- cellentur L, precelluntur P, procelluntur IKNV , procellunt Q - hec Magister: hec Magister Sentenciarum CIO, vyn. Z — 678 Hec: Et hec E —scripta sunt ILNV - deus preservavit: deus preseruabit Z, preseruauit deus T, preseruat deus X - 679 a: vyn. P - vigilantis- sime: vigilantis summe V - 680 ipsa: ipsa scilicet simonia I, ipse t— maculauit scilicet inordinate I - discucientes: discuciens R, discer- nentes N - suam conscienciam: vyn. V — 682 effigiant Z - sempi- ternam Amen: sempiternam Amen Amen P, sempiternam CEKL TXZ. IPt: 683 prázd. místo pro rubrikátora až 685 de creare ponechal P (viz příl. V) — 683 Scripta t: Acripta I — 684 po infecerunt přid. Sequitur capitolum primum I - 685 Capitulum t: Capitolum I — 686 ignari et seducti P: ignari seducti It - stulte dohadem: stulti P, salute I, vyn. t - 690 Capitulum secundum--- actus fidei It: vyn. P pro rubr. — 691 herrorem I - credendum est veraciter P - 694 Capi- tulum tercium - - - peccata It: vyn. P pro rubr. - 696 peccata remit- tere I - et absolvere: uel absoluere P - 697 Capitulum quartum -- 698 errorem It: vyn. P pro rubr. — 698 quo It: Quomodo P - 700 Capitulum quintum de excomunicacione It: vyn. P pro rubr. — 705 Capitulum sextum - -- 706 heresis It: vyn. P pro rubr. — 705 erro- rem reprimit et suffocat I - 707 maculatus etc. I. Subskripce: Has tabulas fecit fieri magister Iohannes Huss, egre- gius predicator legis Cristi in capella Bethleem in Maiori civitate Pragensi O; Anno domini 1414 hec scripta sunt E ; Explicit trac- tatulus per manus et sic est finis P; Explicit Tractatus de sex erro- ribus t. 183
BCEIKLNPORTVXZI: 665 et michi: michi QV - manum: manus TVX Vulg. - 666 acci- piant V - 667 Scariothae t — 668 sive: prázd. místo R - symoniace R - 672 XXVa: 22 LN - dicuntur Pt - ad instar: instar Lomb. - 674 sacro: vyn. V - precium: precipiunt precium R - recipiunt: acci- piunt CENORTXZt - 675 Gezite: vyn. V- et dantes: dantes PX - 676 et utrique: utrique Z - eadem: vyn. R - 677 percelluntur: per- cellentur L, precelluntur P, procelluntur IKNV , procellunt Q - hec Magister: hec Magister Sentenciarum CIO, vyn. Z — 678 Hec: Et hec E —scripta sunt ILNV - deus preservavit: deus preseruabit Z, preseruauit deus T, preseruat deus X - 679 a: vyn. P - vigilantis- sime: vigilantis summe V - 680 ipsa: ipsa scilicet simonia I, ipse t— maculauit scilicet inordinate I - discucientes: discuciens R, discer- nentes N - suam conscienciam: vyn. V — 682 effigiant Z - sempi- ternam Amen: sempiternam Amen Amen P, sempiternam CEKL TXZ. IPt: 683 prázd. místo pro rubrikátora až 685 de creare ponechal P (viz příl. V) — 683 Scripta t: Acripta I — 684 po infecerunt přid. Sequitur capitolum primum I - 685 Capitulum t: Capitolum I — 686 ignari et seducti P: ignari seducti It - stulte dohadem: stulti P, salute I, vyn. t - 690 Capitulum secundum--- actus fidei It: vyn. P pro rubr. — 691 herrorem I - credendum est veraciter P - 694 Capi- tulum tercium - - - peccata It: vyn. P pro rubr. - 696 peccata remit- tere I - et absolvere: uel absoluere P - 697 Capitulum quartum -- 698 errorem It: vyn. P pro rubr. — 698 quo It: Quomodo P - 700 Capitulum quintum de excomunicacione It: vyn. P pro rubr. — 705 Capitulum sextum - -- 706 heresis It: vyn. P pro rubr. — 705 erro- rem reprimit et suffocat I - 707 maculatus etc. I. Subskripce: Has tabulas fecit fieri magister Iohannes Huss, egre- gius predicator legis Cristi in capella Bethleem in Maiori civitate Pragensi O; Anno domini 1414 hec scripta sunt E ; Explicit trac- tatulus per manus et sic est finis P; Explicit Tractatus de sex erro- ribus t. 183
Strana 184
HUS, O ŠESTI BLUDIECH RUKOPISY *B - Budišín, Gersd. Fol. 51, fol. 138 a-147a. *G - Budišín, Gersd. 4° 22, fol. 186 a-206a. Praha, Křižovn. LV D 1 (dříve XXII A 4), pag. 137-214. K - M - Praha, Nár. mus. IV C 18, fol. 201 a-212b. glN - glosy k lat. textu rkpu N, o němž výše str. 15n. a 167. Q — Praha, NUK IV F 25, fol. 209b. glT - glosy k lat. textu rkpu T, o němž výše str. 16 a 167. *V - Vídeň, Nat. 4935, fol. 53a-73a. STARÉ TISKY s - Sepsání O šesti bludích, Litomyšl 1510 (Nár. mus. 25 E 15). p - Postilla Svaté paměti M. Jana Husi 1563, fol. 217a-229b. VYDÁNÍ Erb - Mistra Jana Husi Sebrané spisy české, vyd. K. J. Erben, III, Praha 1868, str. 212-240. UPOZORNĚNÍ Husův meziřádkový výklad rkpu M je ve vydání vesměs a v apa- rátě většinou uváděn v kulatých závorkách. V ostatních pramenech našeho textu byl buď vynecháván anebo pronikl přímo do textu. Vy- puštěny byly z aparátu latinské pramenné marginálie k jednotlivým autoritám, protože se čtou v plném znění v latinském textu De sex erroribus, výše otištěném. 184
HUS, O ŠESTI BLUDIECH RUKOPISY *B - Budišín, Gersd. Fol. 51, fol. 138 a-147a. *G - Budišín, Gersd. 4° 22, fol. 186 a-206a. Praha, Křižovn. LV D 1 (dříve XXII A 4), pag. 137-214. K - M - Praha, Nár. mus. IV C 18, fol. 201 a-212b. glN - glosy k lat. textu rkpu N, o němž výše str. 15n. a 167. Q — Praha, NUK IV F 25, fol. 209b. glT - glosy k lat. textu rkpu T, o němž výše str. 16 a 167. *V - Vídeň, Nat. 4935, fol. 53a-73a. STARÉ TISKY s - Sepsání O šesti bludích, Litomyšl 1510 (Nár. mus. 25 E 15). p - Postilla Svaté paměti M. Jana Husi 1563, fol. 217a-229b. VYDÁNÍ Erb - Mistra Jana Husi Sebrané spisy české, vyd. K. J. Erben, III, Praha 1868, str. 212-240. UPOZORNĚNÍ Husův meziřádkový výklad rkpu M je ve vydání vesměs a v apa- rátě většinou uváděn v kulatých závorkách. V ostatních pramenech našeho textu byl buď vynecháván anebo pronikl přímo do textu. Vy- puštěny byly z aparátu latinské pramenné marginálie k jednotlivým autoritám, protože se čtou v plném znění v latinském textu De sex erroribus, výše otištěném. 184
Strana 185
Nadpis: Počínají se dóvodové svatých, jenž sú na stěně v Betlémě napsány latině, a to takto K; Počínají se kniežky O šesti bludiech Mistra Jana Husa, kteréž skrze něho, jakož pak i jinde sám připo- míná, popsány sú v Praze v Betlémě na stěně, kteráž do dneska trvají s; Traktát o šesti Bludích Svaté paměti Mistra Jana Husi z Husince, Mučedlníka Božího p; vyn. MO. 1 Znamenav MKOs: Spatřiv p - mnozí mohli by MKs: mnozí mohli O, by mnozí mohli p - 2 písmo MOp: písma s, miesto K - na stěně MKsp: na stěně napsané Q - 3 vystřiehli MK: vystřiehali s, vystříhali p, vystřéhali takto Q - Prvý MKs: První Op - 5 svatoku- pec(s)tvie MO: o svatokupectví Ksp - prvá MKOs: první p - kapi- tula M: kapitola KOp, písma s - jest MKOp: jsú s - 6 prvému M: prvniemu KQ, prvnímu p, tomu s - bludu MKOp: bludu, jenž jest proti pravému Bohu s - a tak dále MOs: A tak dále etc. Kp - 7 Ka- pitula prvá M na okr.: I. kapitola p, vyn. KOs — 8 jest MKOp: jestit s — 9 kolikokrát MOp: kolikrát Ks — stvořie MKs: stvoří p, stvořiti Q — 10 tak MOp: také Ks — 11 než MKp: nežli Os - Božie MKOs: Pána Krista p - dovodiece MKs: dovodíce p, dovodiece toho Q - 12 jedinu jest MKO: jednau jest p, jest jednau s — Ježíše Krista Msp: Jezukrista Q, Pána Ježíše Krista K — urodila MOKs: porodila p — 13 nebožátka MKsp: oni nebožátka Q - vzdvíhají sě M: vzdví- hají se p, vyzdvihají se s, zdvíhají se KQ - 14 dóstojenstvím MK: duo-sp, vyn. Q - Krista MKOs: Krista Pána p - i MOsp: a pravého K — 15 jeho MOsp: oni K - vzdvižením Ms: vyzdvižením K, zdvi- žením p, zdvíhaním Q - 16 jsúce MKs: jsauce p, jsút Q - o němž MKsp: o něm Q - 17 sě vzdvíhá M: se vzdvíhá Kp, se zdvíhá Os - Bóh MK: Buoh Op, Hospodin s — Krista MKOs: Krista Pána p — 18 i člověk i Bóh M: člověk i Bóh (-uo-) Ks, i Buoh i člověk Q, Buoh i člověk p - 19 lépe věrní MKOp: věrní lépe s - srozuměti MOsp: srozoměti K - 20 ten MKOs: tento p - lépe sě M: lépe se Ksp, plnějie se jeho O - mají věděti prvé MKOs: Najprvé mají vě- děti p — 21 Bóh MK: Buoh Os, Pán Buoh p - 22 všecky MKsp: všeckny Q — 23 jedné M: jediné sp, kromě K — 25 počala Msp: po- čela K — jest MKp: jesti s - 26 jedné Mp: jediné Ks - Bóh jest MKs: jest Buoh p - jest jediný Msp: jediný jest K - 28 Druhé MK: Též sp - v Písmě MKp: vyn. s - 30 učinil jest MKp: učinil s - 32 Pak třětie M, Pak třetie Ks: Třetí pak p - 33 neb MKs: aneb p - tvoří MKp: stvoří s - 34 stvoří MKs: tvoří p — 37 takže MKp: a tak s - 185
Nadpis: Počínají se dóvodové svatých, jenž sú na stěně v Betlémě napsány latině, a to takto K; Počínají se kniežky O šesti bludiech Mistra Jana Husa, kteréž skrze něho, jakož pak i jinde sám připo- míná, popsány sú v Praze v Betlémě na stěně, kteráž do dneska trvají s; Traktát o šesti Bludích Svaté paměti Mistra Jana Husi z Husince, Mučedlníka Božího p; vyn. MO. 1 Znamenav MKOs: Spatřiv p - mnozí mohli by MKs: mnozí mohli O, by mnozí mohli p - 2 písmo MOp: písma s, miesto K - na stěně MKsp: na stěně napsané Q - 3 vystřiehli MK: vystřiehali s, vystříhali p, vystřéhali takto Q - Prvý MKs: První Op - 5 svatoku- pec(s)tvie MO: o svatokupectví Ksp - prvá MKOs: první p - kapi- tula M: kapitola KOp, písma s - jest MKOp: jsú s - 6 prvému M: prvniemu KQ, prvnímu p, tomu s - bludu MKOp: bludu, jenž jest proti pravému Bohu s - a tak dále MOs: A tak dále etc. Kp - 7 Ka- pitula prvá M na okr.: I. kapitola p, vyn. KOs — 8 jest MKOp: jestit s — 9 kolikokrát MOp: kolikrát Ks — stvořie MKs: stvoří p, stvořiti Q — 10 tak MOp: také Ks — 11 než MKp: nežli Os - Božie MKOs: Pána Krista p - dovodiece MKs: dovodíce p, dovodiece toho Q - 12 jedinu jest MKO: jednau jest p, jest jednau s — Ježíše Krista Msp: Jezukrista Q, Pána Ježíše Krista K — urodila MOKs: porodila p — 13 nebožátka MKsp: oni nebožátka Q - vzdvíhají sě M: vzdví- hají se p, vyzdvihají se s, zdvíhají se KQ - 14 dóstojenstvím MK: duo-sp, vyn. Q - Krista MKOs: Krista Pána p - i MOsp: a pravého K — 15 jeho MOsp: oni K - vzdvižením Ms: vyzdvižením K, zdvi- žením p, zdvíhaním Q - 16 jsúce MKs: jsauce p, jsút Q - o němž MKsp: o něm Q - 17 sě vzdvíhá M: se vzdvíhá Kp, se zdvíhá Os - Bóh MK: Buoh Op, Hospodin s — Krista MKOs: Krista Pána p — 18 i člověk i Bóh M: člověk i Bóh (-uo-) Ks, i Buoh i člověk Q, Buoh i člověk p - 19 lépe věrní MKOp: věrní lépe s - srozuměti MOsp: srozoměti K - 20 ten MKOs: tento p - lépe sě M: lépe se Ksp, plnějie se jeho O - mají věděti prvé MKOs: Najprvé mají vě- děti p — 21 Bóh MK: Buoh Os, Pán Buoh p - 22 všecky MKsp: všeckny Q — 23 jedné M: jediné sp, kromě K — 25 počala Msp: po- čela K — jest MKp: jesti s - 26 jedné Mp: jediné Ks - Bóh jest MKs: jest Buoh p - jest jediný Msp: jediný jest K - 28 Druhé MK: Též sp - v Písmě MKp: vyn. s - 30 učinil jest MKp: učinil s - 32 Pak třětie M, Pak třetie Ks: Třetí pak p - 33 neb MKs: aneb p - tvoří MKp: stvoří s - 34 stvoří MKs: tvoří p — 37 takže MKp: a tak s - 185
Strana 186
38 neb MKs: aneb p — suknu Msp: sukni K — 39 neb... neb Ms: neb... aneb K, aneb... aneb p - 40 třevícem MKs: střevícem p - v tvořidle stvoří MKs: stvoří v tvořidle p - 42 ti všickni Mp: ti vši- chni K, ty všeckny s — aneb MKp: neb s — 44 a dělníci Msp: aneb dělníci K — 47 móž učiniti ho M: muož (-ů-) učiniti ho sp, učiniti jeho móž K — 48 to MKp: vyn. s — 49 od Boha Msp: vyn. K — krve Msp: čisté krve K - tělo Msp: drahé tělo K - 50 ani MKp: aniž s — počalo Msp: počelo K — 51 Protož MKp: Proto s - ničehož MKp: ničehehož s - 52 také Ms: Takéž Kp - úředníkem Ms: úředlníkem K, Auředníkem p — 53 kterého zpósobu M, kterého spósobu K: kterého zpusobu s, kterú spůsobu p - čtvrtým, jako jsem řekl, oby- čejem MKp: obyčejem čtvrtým, jakož sem řekl s — 55 kteříž mnie Ms: kteříž mní p, kteřížto se domnievají K — 56 neb MKs: aneb p — 58 bohorodice M, Bohorodice p: Pána Boha rodice K, Boha rodič- ka s - tělesenstvie MKs: tělesenství tělo p - 59 Boha MKp: Boha a s - člověka urodila Msp: a člověka porodila K - ač jest - - - 60 ani urodila Mp: vyn. Ks — 61 tato Msp: takto tato K — prvá kapitula M: prvá kapitola s, kapitola prvá K, první kapitola p - napsána MK: napsána p, napsána. Tuto duovody svatých s - 63 Svatý A. die MKp: Die svatý A. s - nikterého MK: některého sp - stvořitele MKp: stvo- řitele věřiti s — 64 jedné MK: jediné sp - věřiti ani MKp: ani s — 65 Augustýn M: A Svatý Augustýn v týchž kniehách praví K, A týž die s, A týž Augustýn dí p - Ani dobří ani zlí Msp: že ani zli ani dobří K - anjelé MKp: andělé s - mohú býti stvořitelé které věci Ms: sú stvořitelé které věci K, mohau stvořitelé které věci býti p — 67 Damascenus Msp: Die Damascenus, ten doktor, v druhých kniehách svých v kapitole druhé K - 68 lhář jest Msp: jest lhář K — otec (t. činitel) jeho (t. hřiecha) M: otec jeho činitel, točížto hřiech: K; otec jeho, totiž činitel hřícha p; otec její s - 70 Anselmus Mp: Anhelmus in Mo(noylogion, ve třidcáté sedmé kapitole die takto K, Anzhelmus s - 71 Bernard v kázaní Msp: Svatý Bernard v kázani svém K - k Petrovi papežovi Ms: ku Petrovi papežovi K, k Petrovi k Papežovi p — 72 netvoří se (se) MKp: vyn. s — 73 spolu MKp: vyn. s - 78 měj Msp: mějž K - 80 ty těla Msp: těla ty K - 81 ta slova Ms: slova svá K, ta slova svá p - 86 s věči: ſvieččí M, ſwietci K, ſwietěj s, s wětſlý p — 89 Kapitula druhá Ry: Kapitola druhá K, Druhá kapitula o věření M, II. kapitola p, O věření v svaté i v pa- peže etc. s — 91 svaté a MKp: svaté s - nerozumějíce Msp: nerozo- mějíce K — 92 kterú MKs: některau p - 93 vpřikladie MK, v přij- 186
38 neb MKs: aneb p — suknu Msp: sukni K — 39 neb... neb Ms: neb... aneb K, aneb... aneb p - 40 třevícem MKs: střevícem p - v tvořidle stvoří MKs: stvoří v tvořidle p - 42 ti všickni Mp: ti vši- chni K, ty všeckny s — aneb MKp: neb s — 44 a dělníci Msp: aneb dělníci K — 47 móž učiniti ho M: muož (-ů-) učiniti ho sp, učiniti jeho móž K — 48 to MKp: vyn. s — 49 od Boha Msp: vyn. K — krve Msp: čisté krve K - tělo Msp: drahé tělo K - 50 ani MKp: aniž s — počalo Msp: počelo K — 51 Protož MKp: Proto s - ničehož MKp: ničehehož s - 52 také Ms: Takéž Kp - úředníkem Ms: úředlníkem K, Auředníkem p — 53 kterého zpósobu M, kterého spósobu K: kterého zpusobu s, kterú spůsobu p - čtvrtým, jako jsem řekl, oby- čejem MKp: obyčejem čtvrtým, jakož sem řekl s — 55 kteříž mnie Ms: kteříž mní p, kteřížto se domnievají K — 56 neb MKs: aneb p — 58 bohorodice M, Bohorodice p: Pána Boha rodice K, Boha rodič- ka s - tělesenstvie MKs: tělesenství tělo p - 59 Boha MKp: Boha a s - člověka urodila Msp: a člověka porodila K - ač jest - - - 60 ani urodila Mp: vyn. Ks — 61 tato Msp: takto tato K — prvá kapitula M: prvá kapitola s, kapitola prvá K, první kapitola p - napsána MK: napsána p, napsána. Tuto duovody svatých s - 63 Svatý A. die MKp: Die svatý A. s - nikterého MK: některého sp - stvořitele MKp: stvo- řitele věřiti s — 64 jedné MK: jediné sp - věřiti ani MKp: ani s — 65 Augustýn M: A Svatý Augustýn v týchž kniehách praví K, A týž die s, A týž Augustýn dí p - Ani dobří ani zlí Msp: že ani zli ani dobří K - anjelé MKp: andělé s - mohú býti stvořitelé které věci Ms: sú stvořitelé které věci K, mohau stvořitelé které věci býti p — 67 Damascenus Msp: Die Damascenus, ten doktor, v druhých kniehách svých v kapitole druhé K - 68 lhář jest Msp: jest lhář K — otec (t. činitel) jeho (t. hřiecha) M: otec jeho činitel, točížto hřiech: K; otec jeho, totiž činitel hřícha p; otec její s - 70 Anselmus Mp: Anhelmus in Mo(noylogion, ve třidcáté sedmé kapitole die takto K, Anzhelmus s - 71 Bernard v kázaní Msp: Svatý Bernard v kázani svém K - k Petrovi papežovi Ms: ku Petrovi papežovi K, k Petrovi k Papežovi p — 72 netvoří se (se) MKp: vyn. s — 73 spolu MKp: vyn. s - 78 měj Msp: mějž K - 80 ty těla Msp: těla ty K - 81 ta slova Ms: slova svá K, ta slova svá p - 86 s věči: ſvieččí M, ſwietci K, ſwietěj s, s wětſlý p — 89 Kapitula druhá Ry: Kapitola druhá K, Druhá kapitula o věření M, II. kapitola p, O věření v svaté i v pa- peže etc. s — 91 svaté a MKp: svaté s - nerozumějíce Msp: nerozo- mějíce K — 92 kterú MKs: některau p - 93 vpřikladie MK, v přij- 186
Strana 187
kladě p: W přijklade s - a jiné MKp: jiné s - 97 nemiluje Msp: miluje K — 98 neb MKs: aneb p — 99 Tak MKp: Takt s — kterýž Msp: kterýžto K — 102 najviece milovati MKp: mil. najv. s — 103 tak Msp: také K - Maří M: Mariji Ksp - 104 neb jie - - - o ní věřiti: vyn. K - o ní věřiti Ms: věřiti o ní p - 105 ostavši MKs: ostavše p — pannú (-au) čistů (-au) MKp: čistú pannú s - 106 urodila Ms: po- rodila Kp — 107 jedna MKp: jediná s - anjela MKp: andela s — 108 i nad každého Msp: vyn. K - 109 všech Msp: vyn. K — 110 které- hožto MKs: kteréhož p - 111 chot MKs: choť p - 112 krví Mps: svatú krví K - bude konečně MKp: konečně bude s — 113 vyčištěna MKs: vyčištěná p - hřiecha... hřiecha M: hřiecha (vyn. smrtelného ---hřiecha) s, hřiechu... hřiechu Kp — 114 nedostatka M: nedo- statku Ksp - 115 svém údě MK: v svém údu s, údu svém p - žena MK: cierkev (-í) sp - také MKs: vyn. p - 116 protože MKp: že s - ostane s Kristem MKs: s Kristem ostane p - čistá, jest Msp: čistá jest a K — 118 Ježíše Ms: Ježíše Krista K, Pána Ježíše p - 119 bez niež--- spasenie MK: vyn. sp - 120 ona jest MKp: jest ona s — 121 to jest pravda MKs: že to jest pravá pravda p — 122 jest Msp: jesti K - 123 Kristóv MK: a Kristóv (-uov) sp - věříme MKp: věřímy s - 126 přisáhl MK: přisahal sp - 127 papeži MKs: Papežovi p — 130 aniž máme věřiti Ms: ani máme věřiti p, ani věřiti máme K - proto MKp: protož s — 131 psáno MKp: psáno. Duovod věřiti o Bohu etc. s — 133 Augustýn svatý Mp: Svatý Aug. Ks - die M: di p, die takto s, die na čtenie svatého Jana K — jemu Msp: vyn. K — 135 o apoštoléch jeho Msp: i o jeho apoštoléch K — móžeme (-uo-) KMp: muožemy s — Věříme Pavlovi--- v Petra Msp: Věříme Petrovi, věříme Pavlovi, ale nevěříme v Petra ani Pavla K — 141 údóm MKs: v duom p — 142 tatot MKp: tato s — 142 giežto MK: gijžto p, geffto gie s — 143 Béda svatý Msp: Svatý Béda K - gefto MK, geffto p: yakož s — 145 jiné věřiti MKp: jiné jest věřiti s — 146 milovati sp: milovati, věřiece sě ho držeti M; milovati, věříce se jeho držeti K anticipováno z dalšího kontextu — 148 údóm (t. svatým) sě vtěliti (s svatými býti) M, údóm se vtěliti s: úduom, t. svatým, se vtěliti, s svatými býti p; údóm se vtěliti, točíž s svatým svatými býti K - 149 jest to MKs: to jest p — 150 to i zlí činie (t. věřie) M: to i zlí činí, t. věříp; to co věří i zlí věřie K, to zlí také činie s - 151 (lecikterému) M: leckterému K, leckterémus p — 152 on jest MKp: jest on s — 153 Augustýn u Ms: Svatý Augustýn u K, A Svatý Augustýn v p - věři v Bóh MK: věřím v Buoh s, věřím v Boha p — 154 věři v Ducha M: 187
kladě p: W přijklade s - a jiné MKp: jiné s - 97 nemiluje Msp: miluje K — 98 neb MKs: aneb p — 99 Tak MKp: Takt s — kterýž Msp: kterýžto K — 102 najviece milovati MKp: mil. najv. s — 103 tak Msp: také K - Maří M: Mariji Ksp - 104 neb jie - - - o ní věřiti: vyn. K - o ní věřiti Ms: věřiti o ní p - 105 ostavši MKs: ostavše p — pannú (-au) čistů (-au) MKp: čistú pannú s - 106 urodila Ms: po- rodila Kp — 107 jedna MKp: jediná s - anjela MKp: andela s — 108 i nad každého Msp: vyn. K - 109 všech Msp: vyn. K — 110 které- hožto MKs: kteréhož p - 111 chot MKs: choť p - 112 krví Mps: svatú krví K - bude konečně MKp: konečně bude s — 113 vyčištěna MKs: vyčištěná p - hřiecha... hřiecha M: hřiecha (vyn. smrtelného ---hřiecha) s, hřiechu... hřiechu Kp — 114 nedostatka M: nedo- statku Ksp - 115 svém údě MK: v svém údu s, údu svém p - žena MK: cierkev (-í) sp - také MKs: vyn. p - 116 protože MKp: že s - ostane s Kristem MKs: s Kristem ostane p - čistá, jest Msp: čistá jest a K — 118 Ježíše Ms: Ježíše Krista K, Pána Ježíše p - 119 bez niež--- spasenie MK: vyn. sp - 120 ona jest MKp: jest ona s — 121 to jest pravda MKs: že to jest pravá pravda p — 122 jest Msp: jesti K - 123 Kristóv MK: a Kristóv (-uov) sp - věříme MKp: věřímy s - 126 přisáhl MK: přisahal sp - 127 papeži MKs: Papežovi p — 130 aniž máme věřiti Ms: ani máme věřiti p, ani věřiti máme K - proto MKp: protož s — 131 psáno MKp: psáno. Duovod věřiti o Bohu etc. s — 133 Augustýn svatý Mp: Svatý Aug. Ks - die M: di p, die takto s, die na čtenie svatého Jana K — jemu Msp: vyn. K — 135 o apoštoléch jeho Msp: i o jeho apoštoléch K — móžeme (-uo-) KMp: muožemy s — Věříme Pavlovi--- v Petra Msp: Věříme Petrovi, věříme Pavlovi, ale nevěříme v Petra ani Pavla K — 141 údóm MKs: v duom p — 142 tatot MKp: tato s — 142 giežto MK: gijžto p, geffto gie s — 143 Béda svatý Msp: Svatý Béda K - gefto MK, geffto p: yakož s — 145 jiné věřiti MKp: jiné jest věřiti s — 146 milovati sp: milovati, věřiece sě ho držeti M; milovati, věříce se jeho držeti K anticipováno z dalšího kontextu — 148 údóm (t. svatým) sě vtěliti (s svatými býti) M, údóm se vtěliti s: úduom, t. svatým, se vtěliti, s svatými býti p; údóm se vtěliti, točíž s svatým svatými býti K - 149 jest to MKs: to jest p — 150 to i zlí činie (t. věřie) M: to i zlí činí, t. věříp; to co věří i zlí věřie K, to zlí také činie s - 151 (lecikterému) M: leckterému K, leckterémus p — 152 on jest MKp: jest on s — 153 Augustýn u Ms: Svatý Augustýn u K, A Svatý Augustýn v p - věři v Bóh MK: věřím v Buoh s, věřím v Boha p — 154 věři v Ducha M: 187
Strana 188
věřím v Ducha Ksp - 155 být i věřeno Ms: věřeno býti Kp — 156 po- ňavadž M: poněvadž (-ádž) Ksp (zde i všude dále) - 157 světí MKs: Svatí p - jedné Mp: jediné Ks - v Boha máme MKs: máme v Boha p — 158 Kapitula III. M: Kapitola III. p, O třetiem bludu K, O hřie- chóv odpuštěnie od kněžích s — 159 blud o hřiechóv odpuštění jest M: blud jest o hřiechóv (-uov) odpuštění Ks, blud jest o hříchuov odpuštění p - mnie Ms: mní p, mnějí K — 161 odpustiti MKp: od- púštěti s - aby - - - odpustiti: vyn. s - 162 nebyli MKp: byli s - 163 nerozumějíce Mps: nerozomějíce K - 164 nižádnému MKp: žádnému s - 165 jedné ač Mp: jediné ač K, jediné leč s - mu Pán Bóh (Buoh) odpustí Mp: mu odpustí Pán Buoh s, odpustíme my, Pán Bóh také odpustie K - mohúce MK: mohú s, mohau p — 167 odpustí MK: odpustil sp - mnie Ms: mní p, mnějí K - 170 své- mocné Msp: mocné K, remissio autentica M na okr. — 171 od- puſtie M, odpuſtie K: odpuſti s, odpauſſtij p — 172 k. M, kap. p, kapie K, kapitole s — 173 ve čtení MKs: v Euangelium p — 174 od- púštěti M: odpustiti Ksp- 175 jedné M: jediné Ksp - 176 Pak druhé Ms: Druhé pak Kp - podsvémocné MKsp: remissio subauten- tica M na okr. - 178 Kristu Ms: Pánu Ježíši Kristu K, Pánu Kristu p - jelikožto MKs: jenž p - člověctvie MK: člověčenstvie (-i) sp - 179 jest Mps: jestit K - člověctvie MKs: člověčenství p - 180 prvá MKs: první p - 181 Kristus Msp: Pán Kristus K — 182 jelikožto MK: jakožto p, vyn. s - člověk MKp: vyn. s - utrpenie, haněnie MKs: utrpení a hanění p — 184 svatý Isaiáš MKs: Izaiáš Prorok p - 195 Věru neduhy náše on MK: Jistě neduhy náše on s, Jistě on ne- duhy náše p - 186 mněli sme ho Erb: měli sme ho M, mněli jsme ho p, mněli sme jeho K, jsme mněli jeho s — 187 jistě Msp: zajisté K - 190 die (-i) MKp: vyn. s - svatý MKs: vyn. p - Ježíš MKs: Pán Ježíš p - 192 mocí podsvémocnú MK: mocí svú mocnú s, pod svau mocnau p - jelikožto MK: jakožto sp - 193 nižádný Msp: ižádný K- 194 kromě Krista člověka M na okr., sp: kromě člověka MK - 195 neb (2.) Ms: nebo K, aneb p - 197 velmě jsa M: velmi (zde i všude v dalším kontextu Ksp) jsa Kp, jsa velmi s - pokoren MK: pokorný sp - die svatý Jan Křstitel MK: die svatý Jan Křtitel s, svatý Jan Křtitel dí p - 198 aj MKp: vyn. s - 200 Pak třětie M: Pak třetie Ks, Třetí p — služebné MKsp: remissio ministerialis M na okr. — 202 jakož MK: jako sp - neb kázaním MKs: aneb kázáním p - 203 těla božieho MKs: Těla a Krve Páně p - modlitbú (-au) Msp: a modlitbú K - neb příkladem MKs: aneb příkladem p - 207 kterým Mp: kterýmž 188
věřím v Ducha Ksp - 155 být i věřeno Ms: věřeno býti Kp — 156 po- ňavadž M: poněvadž (-ádž) Ksp (zde i všude dále) - 157 světí MKs: Svatí p - jedné Mp: jediné Ks - v Boha máme MKs: máme v Boha p — 158 Kapitula III. M: Kapitola III. p, O třetiem bludu K, O hřie- chóv odpuštěnie od kněžích s — 159 blud o hřiechóv odpuštění jest M: blud jest o hřiechóv (-uov) odpuštění Ks, blud jest o hříchuov odpuštění p - mnie Ms: mní p, mnějí K — 161 odpustiti MKp: od- púštěti s - aby - - - odpustiti: vyn. s - 162 nebyli MKp: byli s - 163 nerozumějíce Mps: nerozomějíce K - 164 nižádnému MKp: žádnému s - 165 jedné ač Mp: jediné ač K, jediné leč s - mu Pán Bóh (Buoh) odpustí Mp: mu odpustí Pán Buoh s, odpustíme my, Pán Bóh také odpustie K - mohúce MK: mohú s, mohau p — 167 odpustí MK: odpustil sp - mnie Ms: mní p, mnějí K - 170 své- mocné Msp: mocné K, remissio autentica M na okr. — 171 od- puſtie M, odpuſtie K: odpuſti s, odpauſſtij p — 172 k. M, kap. p, kapie K, kapitole s — 173 ve čtení MKs: v Euangelium p — 174 od- púštěti M: odpustiti Ksp- 175 jedné M: jediné Ksp - 176 Pak druhé Ms: Druhé pak Kp - podsvémocné MKsp: remissio subauten- tica M na okr. - 178 Kristu Ms: Pánu Ježíši Kristu K, Pánu Kristu p - jelikožto MKs: jenž p - člověctvie MK: člověčenstvie (-i) sp - 179 jest Mps: jestit K - člověctvie MKs: člověčenství p - 180 prvá MKs: první p - 181 Kristus Msp: Pán Kristus K — 182 jelikožto MK: jakožto p, vyn. s - člověk MKp: vyn. s - utrpenie, haněnie MKs: utrpení a hanění p — 184 svatý Isaiáš MKs: Izaiáš Prorok p - 195 Věru neduhy náše on MK: Jistě neduhy náše on s, Jistě on ne- duhy náše p - 186 mněli sme ho Erb: měli sme ho M, mněli jsme ho p, mněli sme jeho K, jsme mněli jeho s — 187 jistě Msp: zajisté K - 190 die (-i) MKp: vyn. s - svatý MKs: vyn. p - Ježíš MKs: Pán Ježíš p - 192 mocí podsvémocnú MK: mocí svú mocnú s, pod svau mocnau p - jelikožto MK: jakožto sp - 193 nižádný Msp: ižádný K- 194 kromě Krista člověka M na okr., sp: kromě člověka MK - 195 neb (2.) Ms: nebo K, aneb p - 197 velmě jsa M: velmi (zde i všude v dalším kontextu Ksp) jsa Kp, jsa velmi s - pokoren MK: pokorný sp - die svatý Jan Křstitel MK: die svatý Jan Křtitel s, svatý Jan Křtitel dí p - 198 aj MKp: vyn. s - 200 Pak třětie M: Pak třetie Ks, Třetí p — služebné MKsp: remissio ministerialis M na okr. — 202 jakož MK: jako sp - neb kázaním MKs: aneb kázáním p - 203 těla božieho MKs: Těla a Krve Páně p - modlitbú (-au) Msp: a modlitbú K - neb příkladem MKs: aneb příkladem p - 207 kterým Mp: kterýmž 188
Strana 189
Ks - budú M: budau p, budút K, budaut s - 208 kterým MKp: kte- rýmž s - budú M: budau sp, budút K - zadržieni M, zadržieny s: zadrzeny K, zadržáni p - A MKp: vyn. s - ve čtení MKs: v Euange- lium p - 209 Věru pravi MK: Jistě pravím sp - 210 kolivěk MKp: koli s — zaviežete M: zavížete sp, sviežete K - budú (-au) MKp: bu- dút s — 211 zavázáni Ms: zavázaní p, svázáni K — v nebi MKp: na nebi s - a kteréž... v nebi: vyn. s - 212 budú M: budaup, budút K - rozvázáni MK: rozvázaní p - 213 Kristus Msp: Pán Kristus K - cierkvi MKp: cierkve s - svaté v MKp: svaté hlava k s — Tobě MKp: Tobět s — 215 zemi Msp: nebi K — bude MKp: budet s - v nebi MKIp: na nebi s, v zemi K2 — 216 bude Msp: budet K - v nebi MKp: na nebi s - 217 svémocné Msp: své milosti mocné odpúštie K - 218 samého Ksp: samoho M - slušie MKp: přislušie s - druhé - - - člověka slušie: vyn. K - samého sp: samoho M - 219 jelikožto člověka M: jakožto člověka p, toliko s — 220 prvého MK: prvnieho (-í) sp - 221 XV. MK: XX. sp - 222 nic nemóžete (-uo-) MKp: ne- muožete nic s - Ježíš Ms: Pán Ježíš Kp - 223 prvú M: pravů K, pravau p, první s - 224 odpůštěl Ms: odpustil Kp - jest trpěl Msp: trpěl jest K — 226 cierkvi MKp: cierkve s - v Msp: ve K — 227 ne- přišel jest Msp: nepřišel K — 228 svú duši Msp: duši svú K - 229 rozumie Ms: rozumí p, rozomie K — písmo Msp: vyn. K — 230 mají moc MKp: moc mají s - jíž Mp: giez s, kterúžto moc K - 231 mohú Msp: mají K - jest MKp: jest také s — 232 odpúštěti MK: odpustiti sp — 233 moci MKs: vyn. p - 234 hřiechóv MKs: hříchy p — 235 světa MKp: vyn. s - umřěli M: umřeli Ks, zemřeli p - 237 kterýž Msp: kterýžto K - rozumu Msp: rozomu K — 238 vinníkóm Ms: vinníkuom p, učedlníkóm K - 240 odpustí Msp: odpustíť K - vám Mp: i vám Ks — 241 váš Msp: váš nebeský K — 224 jakož Msp: jako K - 245 svým Msp: našim K — 246 bludóv Mp: bludu Ks -247 vy- střiehli M: vystříhli p, vystřiehali Ks - o Msp: od K — psáno MKp: psáno. Duovod toho s — 249 čtenie MKs: Euangelium p — 250 Pro- sieše MK: Prosíše s, Prosil p - ono slovo Msp: ona slova K — 251 odpúštějí Ms: odpauštějí p, odpúštějít K - jie Ks: jí p, vyn. M - 253 odpúštěti MKs: odpustiti p - 254 odpustiti MKp: odpúštěti s — 255 člověku MKp: vyn. s - 256 lepší Msp: vyn. K - jest byl Msp: byl jest K - 257 nevěřieše MK: nevěříše s, nevěřil p - 258 odpuštěni MKs: odpuštění p - nežli Msp: než K - 259 ukázal sě (zdál sě) M, ukázal se s: zdál se Kp - 260 také Msp: tak K — smie MKp, i smie s — — 261 neb MKs: aneb p - die (-í) ... kacieř MKp: dieš... kacieři s - 189
Ks - budú M: budau p, budút K, budaut s - 208 kterým MKp: kte- rýmž s - budú M: budau sp, budút K - zadržieni M, zadržieny s: zadrzeny K, zadržáni p - A MKp: vyn. s - ve čtení MKs: v Euange- lium p - 209 Věru pravi MK: Jistě pravím sp - 210 kolivěk MKp: koli s — zaviežete M: zavížete sp, sviežete K - budú (-au) MKp: bu- dút s — 211 zavázáni Ms: zavázaní p, svázáni K — v nebi MKp: na nebi s - a kteréž... v nebi: vyn. s - 212 budú M: budaup, budút K - rozvázáni MK: rozvázaní p - 213 Kristus Msp: Pán Kristus K - cierkvi MKp: cierkve s - svaté v MKp: svaté hlava k s — Tobě MKp: Tobět s — 215 zemi Msp: nebi K — bude MKp: budet s - v nebi MKIp: na nebi s, v zemi K2 — 216 bude Msp: budet K - v nebi MKp: na nebi s - 217 svémocné Msp: své milosti mocné odpúštie K - 218 samého Ksp: samoho M - slušie MKp: přislušie s - druhé - - - člověka slušie: vyn. K - samého sp: samoho M - 219 jelikožto člověka M: jakožto člověka p, toliko s — 220 prvého MK: prvnieho (-í) sp - 221 XV. MK: XX. sp - 222 nic nemóžete (-uo-) MKp: ne- muožete nic s - Ježíš Ms: Pán Ježíš Kp - 223 prvú M: pravů K, pravau p, první s - 224 odpůštěl Ms: odpustil Kp - jest trpěl Msp: trpěl jest K — 226 cierkvi MKp: cierkve s - v Msp: ve K — 227 ne- přišel jest Msp: nepřišel K — 228 svú duši Msp: duši svú K - 229 rozumie Ms: rozumí p, rozomie K — písmo Msp: vyn. K — 230 mají moc MKp: moc mají s - jíž Mp: giez s, kterúžto moc K - 231 mohú Msp: mají K - jest MKp: jest také s — 232 odpúštěti MK: odpustiti sp — 233 moci MKs: vyn. p - 234 hřiechóv MKs: hříchy p — 235 světa MKp: vyn. s - umřěli M: umřeli Ks, zemřeli p - 237 kterýž Msp: kterýžto K - rozumu Msp: rozomu K — 238 vinníkóm Ms: vinníkuom p, učedlníkóm K - 240 odpustí Msp: odpustíť K - vám Mp: i vám Ks — 241 váš Msp: váš nebeský K — 224 jakož Msp: jako K - 245 svým Msp: našim K — 246 bludóv Mp: bludu Ks -247 vy- střiehli M: vystříhli p, vystřiehali Ks - o Msp: od K — psáno MKp: psáno. Duovod toho s — 249 čtenie MKs: Euangelium p — 250 Pro- sieše MK: Prosíše s, Prosil p - ono slovo Msp: ona slova K — 251 odpúštějí Ms: odpauštějí p, odpúštějít K - jie Ks: jí p, vyn. M - 253 odpúštěti MKs: odpustiti p - 254 odpustiti MKp: odpúštěti s — 255 člověku MKp: vyn. s - 256 lepší Msp: vyn. K - jest byl Msp: byl jest K - 257 nevěřieše MK: nevěříše s, nevěřil p - 258 odpuštěni MKs: odpuštění p - nežli Msp: než K - 259 ukázal sě (zdál sě) M, ukázal se s: zdál se Kp - 260 také Msp: tak K — smie MKp, i smie s — — 261 neb MKs: aneb p - die (-í) ... kacieř MKp: dieš... kacieři s - 189
Strana 190
zasě M: zase Ks, vyn. p - 264 a ne Ksp: ne M - 265 sobě M: tobě K, vyn. sp - 267 nejsa Mp: ne K - já MK: a já p - tě spasím - - - člo- věkem MKp: jsa bohem i člověkem s - spasenu MK: spasenau p - 268 člověkem (púhým) M: člověkem s, člověkem púhým K, pau- hým člověkem p — 269 neb M: aneb p, točížto K — 270 Odpoviedají MKs: Odpovídaji k tomu p — 271 mluvie MKs: mluvě p - jistie MKs: jistě p — 272 což die M: což di p, co die Ks - 273 bude Msp: budet K — 274 Pán (Kristus) M: Pán Kristus Ksp - 276 zaslúžením MKs: zaslauženími p - rozuměti Msp: rozoměti K - 277 jedné M: jediné Ksp - potřěbuje M: potřebuje K, potřebuješ sp — 279 lékar- stvie MK: lékařstvie (-1) sp — Pán (Kristus) M: Pán s, Pán Kristus Kp - 280 odpúštějí se s: odpúštěti(!) MKp, asi nedopatřením již Husovým: jindy v překladu téhož místa Hus správně: Erb. II 160 že hřiechové sě odpúštějí, I 29 že Duch svatý odpúštie hřiechy — 281 zaslúženími lidskými MKp: zaslúžením lidským s - 282 Ihned MKp: A ihned s - 283 odpúštějí sě M: odpauštějí se p, odpůštějít se K, odpuštěni jsú s - 285 Augustýn M: A jinde praví svatý Augustýn K, A jinde opět die (-í) sp - Neodjímá Msp: Nižádný neodjímá K - jedné Mp: jediné Ks -287 Jeroným Msp: Svatý Jeroným K - čtenie MKs: Euangelium p - 290 biskupové... něco: vyn. s - nerozumě- jíce Mp: nerozomějíce K - zachvacují MK: zachvacuje s, zachvacu- jící p - 291 kteří Mp: kteříž s, kteřížto K - neb mnějí Ms: aneb mnějí p, umějí K - nevinné MKsp: neumné Erb omylem (škrtnouti doklad v Novákově Slovn. 80b) - neb rozvázati MKs: aneb rozvá- žiti p - 293 život sě (se) MKs: se život p - 294 že želejíli Msp: žet želejí K - 295 Levitiku MKs: Třetích Knihách Mojžíšových p - 296 knězi Msp: kněžím K — 297 že: vyn. s - nečisti by byli (t. uká- záni) MK: nečistí ukázáni byli p, nečistí oznámeni byli s — 298 by MK: aby sp - 299 malomocného (člověka) M, bez gl. s: malomoc- ného člověka p, člověka malomocného K - 300 který čistý... nečistý jest MKp: kteří čistí a kteří nečistí s — 301 jako MKs: jakož p - činí (ukazuje) M, činí s: činí aneb ukazuje Kp — 302 i tuto (v Novém Zákoně) svazuje (vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) M, bez gl. s: i tuto v Novém Zákoně vinného oznamuje, t. neviného, svazuje neb rozvazuje p, i tuto svazuje neb rozvazuje, točižto v No- vém Zákoně mnoho oznamuje nevinného K — 303 neb kněz MKs: aneb kněz p — 304 ne Msp: neb K - neb vinní MKs: aneb vinní p — 305 hřiechóv (hřiešníkov) M, bez gl. s: hřiešníkóv hřiechóv K, hříš- níkuov p — 306 který (člověk) M: který člověk Ksp - rozvázán má 190
zasě M: zase Ks, vyn. p - 264 a ne Ksp: ne M - 265 sobě M: tobě K, vyn. sp - 267 nejsa Mp: ne K - já MK: a já p - tě spasím - - - člo- věkem MKp: jsa bohem i člověkem s - spasenu MK: spasenau p - 268 člověkem (púhým) M: člověkem s, člověkem púhým K, pau- hým člověkem p — 269 neb M: aneb p, točížto K — 270 Odpoviedají MKs: Odpovídaji k tomu p — 271 mluvie MKs: mluvě p - jistie MKs: jistě p — 272 což die M: což di p, co die Ks - 273 bude Msp: budet K — 274 Pán (Kristus) M: Pán Kristus Ksp - 276 zaslúžením MKs: zaslauženími p - rozuměti Msp: rozoměti K - 277 jedné M: jediné Ksp - potřěbuje M: potřebuje K, potřebuješ sp — 279 lékar- stvie MK: lékařstvie (-1) sp — Pán (Kristus) M: Pán s, Pán Kristus Kp - 280 odpúštějí se s: odpúštěti(!) MKp, asi nedopatřením již Husovým: jindy v překladu téhož místa Hus správně: Erb. II 160 že hřiechové sě odpúštějí, I 29 že Duch svatý odpúštie hřiechy — 281 zaslúženími lidskými MKp: zaslúžením lidským s - 282 Ihned MKp: A ihned s - 283 odpúštějí sě M: odpauštějí se p, odpůštějít se K, odpuštěni jsú s - 285 Augustýn M: A jinde praví svatý Augustýn K, A jinde opět die (-í) sp - Neodjímá Msp: Nižádný neodjímá K - jedné Mp: jediné Ks -287 Jeroným Msp: Svatý Jeroným K - čtenie MKs: Euangelium p - 290 biskupové... něco: vyn. s - nerozumě- jíce Mp: nerozomějíce K - zachvacují MK: zachvacuje s, zachvacu- jící p - 291 kteří Mp: kteříž s, kteřížto K - neb mnějí Ms: aneb mnějí p, umějí K - nevinné MKsp: neumné Erb omylem (škrtnouti doklad v Novákově Slovn. 80b) - neb rozvázati MKs: aneb rozvá- žiti p - 293 život sě (se) MKs: se život p - 294 že želejíli Msp: žet želejí K - 295 Levitiku MKs: Třetích Knihách Mojžíšových p - 296 knězi Msp: kněžím K — 297 že: vyn. s - nečisti by byli (t. uká- záni) MK: nečistí ukázáni byli p, nečistí oznámeni byli s — 298 by MK: aby sp - 299 malomocného (člověka) M, bez gl. s: malomoc- ného člověka p, člověka malomocného K - 300 který čistý... nečistý jest MKp: kteří čistí a kteří nečistí s — 301 jako MKs: jakož p - činí (ukazuje) M, činí s: činí aneb ukazuje Kp — 302 i tuto (v Novém Zákoně) svazuje (vinného oznamuje) neb rozvazuje (nevinného) M, bez gl. s: i tuto v Novém Zákoně vinného oznamuje, t. neviného, svazuje neb rozvazuje p, i tuto svazuje neb rozvazuje, točižto v No- vém Zákoně mnoho oznamuje nevinného K — 303 neb kněz MKs: aneb kněz p — 304 ne Msp: neb K - neb vinní MKs: aneb vinní p — 305 hřiechóv (hřiešníkov) M, bez gl. s: hřiešníkóv hřiechóv K, hříš- níkuov p — 306 který (člověk) M: který člověk Ksp - rozvázán má 190
Strana 191
býti M: rozvázán býti má s, má rozvázán býti Kp - 308 takto Msp: tak K - zavierá (t. řeč) řka M, bez gl. s: zavierá řeč, točíž řka K; tu řeč zavírá p - 309 ukazuje sě MKs: se ukazuje p - nenásleduje bóh-- (--- bývají zklamáni) M: točíž nesúdí Bóh po kněžích a po zbořiech, jenž bývají zklamáni, že následuje Bóh cierkve súda, kte- rážto sklamáním a znepoznáním druhdy súdí K; nenásleduje Buoh po kněžiech a po sbořích, jenž bývají zklamáni, ani cierkve saudu, kterážto zklamáním a nepoznáním druhdy saudí s, nenásleduje Buoh po kněžích a zbořích, jenž bývají zklamáni, ani cierkve saudu, kte- rážto zklamáním a s nepoznáním druhdy saudí p — 312 v odpuštění MKp: wuodpuſſtieni s - 314 Ambrož M: Svatý Ambrož K, Ambrož Svatý sp - 316 ne moci (gen. sg., dodatečně interpretováno mylně jako instr. sg. a připojena glosa t. svú) práv činí (hřiechóv od- púštie) M: ne mocí pravú činí s, ne mocí pravú svú, točíž hřiechóv odpúštie, činí K; ne mocí právna činí p — 317 podlé výklada M: podlé výkladu Ks, vedlé výkladu p - viny MKp: vin s — 318 službu (t. má úřad) M: službu, t. má úřad p; má službu, točíž úřad K - 320 umřěl jest M: umřel jest Ks, umřel p - 322 Izaiáše sp: svatého Isaiá- še M, proroka Izaiáše K - 325 smysliti MKs: smýšleti p - rozuměti Mp: rozoměti K — 326 a zadržuje Msp: i zadržuje K - avšak cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) M, bez gl. s: avšak církvi, tověz zboru křestanskému v knězi p; točížto zboru křestanskému v knězi avšak v cierkvi K — 327 dal jest MKp: dal s - 328 mají moc M: mohú K, mohau p — svázati MK: svazovati p - rozvázati MK: rozvazovati p - 329 on (Bóh) M, bez gl. s: on, tověz Buoh p; on, točíž Pán Bóh K — a rozvazuje Ms: i rozvazuje Kp - 331 i MKp: vyn. s - od vnitř- nie MKp: i vnitř od s — i od viny (od dluhu) M, bez gl. s: i od viny, t. od dluhu p; od viny a od dluhu K — 332 mistr (t. die) MK: dí mistr p - kterým MKp: kterých s - 333 odpuštěny MK: odpuštěné sp - zjevíte (ohlásíte) M, bez gl. s: zjevíte, točížto ohlásíte K; zjevíte a ohlásíte p - odpúštějí sě M: odpauštějí se sp, odpúštějíť se K —334 točíš zadrženy M: totiž zadržené sp, vyn. K — 335 zjevíte (ohlásíte) M, bez gl. s: zjevíte, ohlásíte K; zjevíte aneb ohlásíte p - nepoblu- zujíce Ksp: nepobluzujete M - 336 takť MK: tak sp — 337 komuž MKs: komužby p — 338 odpuſtili Kp: odpuſtili M, odpuſſtieli s — neb zadrželi MKs: vyn. p — neb to Msp: nebo to K — 339 na moci Krista Msp: a na moci Krista K — 340 neb zatvrzení MKs: aneb za- tvrzení p - takže Msp: Tak K — 341 jest Msp: jesti K — 342 rozhně- val Msp: hněval K — 343 ty MKp: vyn. s — 344 neb poviedieti M: 191
býti M: rozvázán býti má s, má rozvázán býti Kp - 308 takto Msp: tak K - zavierá (t. řeč) řka M, bez gl. s: zavierá řeč, točíž řka K; tu řeč zavírá p - 309 ukazuje sě MKs: se ukazuje p - nenásleduje bóh-- (--- bývají zklamáni) M: točíž nesúdí Bóh po kněžích a po zbořiech, jenž bývají zklamáni, že následuje Bóh cierkve súda, kte- rážto sklamáním a znepoznáním druhdy súdí K; nenásleduje Buoh po kněžiech a po sbořích, jenž bývají zklamáni, ani cierkve saudu, kterážto zklamáním a nepoznáním druhdy saudí s, nenásleduje Buoh po kněžích a zbořích, jenž bývají zklamáni, ani cierkve saudu, kte- rážto zklamáním a s nepoznáním druhdy saudí p — 312 v odpuštění MKp: wuodpuſſtieni s - 314 Ambrož M: Svatý Ambrož K, Ambrož Svatý sp - 316 ne moci (gen. sg., dodatečně interpretováno mylně jako instr. sg. a připojena glosa t. svú) práv činí (hřiechóv od- púštie) M: ne mocí pravú činí s, ne mocí pravú svú, točíž hřiechóv odpúštie, činí K; ne mocí právna činí p — 317 podlé výklada M: podlé výkladu Ks, vedlé výkladu p - viny MKp: vin s — 318 službu (t. má úřad) M: službu, t. má úřad p; má službu, točíž úřad K - 320 umřěl jest M: umřel jest Ks, umřel p - 322 Izaiáše sp: svatého Isaiá- še M, proroka Izaiáše K - 325 smysliti MKs: smýšleti p - rozuměti Mp: rozoměti K — 326 a zadržuje Msp: i zadržuje K - avšak cierkvi (t. sboru křesťanskému v knězi) M, bez gl. s: avšak církvi, tověz zboru křestanskému v knězi p; točížto zboru křestanskému v knězi avšak v cierkvi K — 327 dal jest MKp: dal s - 328 mají moc M: mohú K, mohau p — svázati MK: svazovati p - rozvázati MK: rozvazovati p - 329 on (Bóh) M, bez gl. s: on, tověz Buoh p; on, točíž Pán Bóh K — a rozvazuje Ms: i rozvazuje Kp - 331 i MKp: vyn. s - od vnitř- nie MKp: i vnitř od s — i od viny (od dluhu) M, bez gl. s: i od viny, t. od dluhu p; od viny a od dluhu K — 332 mistr (t. die) MK: dí mistr p - kterým MKp: kterých s - 333 odpuštěny MK: odpuštěné sp - zjevíte (ohlásíte) M, bez gl. s: zjevíte, točížto ohlásíte K; zjevíte a ohlásíte p - odpúštějí sě M: odpauštějí se sp, odpúštějíť se K —334 točíš zadrženy M: totiž zadržené sp, vyn. K — 335 zjevíte (ohlásíte) M, bez gl. s: zjevíte, ohlásíte K; zjevíte aneb ohlásíte p - nepoblu- zujíce Ksp: nepobluzujete M - 336 takť MK: tak sp — 337 komuž MKs: komužby p — 338 odpuſtili Kp: odpuſtili M, odpuſſtieli s — neb zadrželi MKs: vyn. p — neb to Msp: nebo to K — 339 na moci Krista Msp: a na moci Krista K — 340 neb zatvrzení MKs: aneb za- tvrzení p - takže Msp: Tak K — 341 jest Msp: jesti K — 342 rozhně- val Msp: hněval K — 343 ty MKp: vyn. s — 344 neb poviedieti M: 191
Strana 192
neb powiedeti s (ale níże powiedieti), aneb powědijti p, a powiedieti K — 345 nechceš viece MK: více nechceš p, nechceš s — 346 jest Msp: jesti K — 347 hřieši MK: hříchové sp - neroď MKs: a neroďp- 348 statečně, prospievaje v dobrých skutciech K, statečně, prospí- vaje v dobrých skutcích p; statečně Ms - až do smrti Ms: vyn. K, statečně až do své smrti p — 350 Kapitula čtvrtá M: Kapitola IIII. Kp, O poslušenstvie nezřiezeném etc. s - 351 Blud čtvrtý MKs: Čtvrtý blud p - jest Msp: vyn. K - 354 což MKp: co s - zle s, zlie(!) K: zle M, zlé p - neb Ms: nebo K, aneb p - dobre Ks: dobre M, dobré p - toho MKp: tohoto s - 355 srozuměti Msp: srozoměti K - Bóh jest zapověděl M: Pán Bóh (-uo-) jest zapověděl Kp, jest Pán Buoh zapovídal s — 356 naivyſſí M, naywyfſi K, naywyſfij s: nay- wyžífý p - když který kolivěk Mp: kdy který kolivěk K, kdyžby- koli který s - 357 přikáže MKp: přikázal s — 359 než Msp: nežli K - 360 skutkové MKs: dobří skutkové p — 361 k prospěchu Msp: ku prospěchu K — 362 kterého člověka Msp: člověka kterého K - jedné Mp: jediné Ks — 363 a k jeho Msp: vyn. K — 364 kolivěk MKp: koli 5 - 365 neb pán MKs: anebo pán p - neb otec MKs: anebo otec p — co, jenž Ms: to, ješto K; jenž p - jeho (Božiemu) M, bez gl. s: Bo- žiemu K, Božímu p — 366 neb Ms: aneb Kp — 367 nemá Msp: nenie K - ho Msp: jeho K — 368 a radu Boží Msp: vyn. K - člověčie MKs: lidcká p - 371 kdyby Ms: když by Kp — 373 jest velikého Msp: velikého jest K - má příchylnost velikú, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že Ry: vyn. M; má velikau příchylnost, aby se v panenství zachovala, vědauc, že p; má přítomnost veliků a při- chylnost, aby se v panenství zachovala, vidúc, že panenstvie jest velikého dóstojenství a že K; má velikú příchylnost, aby se v pa- nenství zachovala, vědúc, že panenstvie jest velikého duostojenstvie a že s - 375 ráčí Pán Bóh dáti M: ráčí dáti Pán Buoh s, dáti ráčí Pán Buoh p, dáti ráčil Pán Bóh K - ta majíc MK: to majíc s, to majíce p — 376 i... i... i Mp: ni... ni... ani K, ani... ani... ani s - 377 veléli K: velíli Msp — 378 ostala MK: zuostala sp — 380 neb i Msp: neb K - 381 býti řečeno Msp: řečeno býti K - i o MKp: wo s - 384 jsúce dobřě (-e) živi MKp: dobřě živi jsúce s - ho Msp: jeho K — 387 proto MKp: protož s — psáno MKp: psáno. Důvod s — 389 Augus- týn Ms: Svatý Augustýn Kp - praví MKs: takto praví p - neposlú- chati Ms: neposlauchati p, poslúchati K — 390 Bohu sú Ms: sú Bohu K, jsau Pánu Bohu p — 391 nemá jeho poslúcháno býti M: jeho nemá poslúcháno býti s, nemá jeho hned poslaucháno býti p, 192
neb powiedeti s (ale níże powiedieti), aneb powědijti p, a powiedieti K — 345 nechceš viece MK: více nechceš p, nechceš s — 346 jest Msp: jesti K — 347 hřieši MK: hříchové sp - neroď MKs: a neroďp- 348 statečně, prospievaje v dobrých skutciech K, statečně, prospí- vaje v dobrých skutcích p; statečně Ms - až do smrti Ms: vyn. K, statečně až do své smrti p — 350 Kapitula čtvrtá M: Kapitola IIII. Kp, O poslušenstvie nezřiezeném etc. s - 351 Blud čtvrtý MKs: Čtvrtý blud p - jest Msp: vyn. K - 354 což MKp: co s - zle s, zlie(!) K: zle M, zlé p - neb Ms: nebo K, aneb p - dobre Ks: dobre M, dobré p - toho MKp: tohoto s - 355 srozuměti Msp: srozoměti K - Bóh jest zapověděl M: Pán Bóh (-uo-) jest zapověděl Kp, jest Pán Buoh zapovídal s — 356 naivyſſí M, naywyfſi K, naywyſfij s: nay- wyžífý p - když který kolivěk Mp: kdy který kolivěk K, kdyžby- koli který s - 357 přikáže MKp: přikázal s — 359 než Msp: nežli K - 360 skutkové MKs: dobří skutkové p — 361 k prospěchu Msp: ku prospěchu K — 362 kterého člověka Msp: člověka kterého K - jedné Mp: jediné Ks — 363 a k jeho Msp: vyn. K — 364 kolivěk MKp: koli 5 - 365 neb pán MKs: anebo pán p - neb otec MKs: anebo otec p — co, jenž Ms: to, ješto K; jenž p - jeho (Božiemu) M, bez gl. s: Bo- žiemu K, Božímu p — 366 neb Ms: aneb Kp — 367 nemá Msp: nenie K - ho Msp: jeho K — 368 a radu Boží Msp: vyn. K - člověčie MKs: lidcká p - 371 kdyby Ms: když by Kp — 373 jest velikého Msp: velikého jest K - má příchylnost velikú, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že Ry: vyn. M; má velikau příchylnost, aby se v panenství zachovala, vědauc, že p; má přítomnost veliků a při- chylnost, aby se v panenství zachovala, vidúc, že panenstvie jest velikého dóstojenství a že K; má velikú příchylnost, aby se v pa- nenství zachovala, vědúc, že panenstvie jest velikého duostojenstvie a že s - 375 ráčí Pán Bóh dáti M: ráčí dáti Pán Buoh s, dáti ráčí Pán Buoh p, dáti ráčil Pán Bóh K - ta majíc MK: to majíc s, to majíce p — 376 i... i... i Mp: ni... ni... ani K, ani... ani... ani s - 377 veléli K: velíli Msp — 378 ostala MK: zuostala sp — 380 neb i Msp: neb K - 381 býti řečeno Msp: řečeno býti K - i o MKp: wo s - 384 jsúce dobřě (-e) živi MKp: dobřě živi jsúce s - ho Msp: jeho K — 387 proto MKp: protož s — psáno MKp: psáno. Důvod s — 389 Augus- týn Ms: Svatý Augustýn Kp - praví MKs: takto praví p - neposlú- chati Ms: neposlauchati p, poslúchati K — 390 Bohu sú Ms: sú Bohu K, jsau Pánu Bohu p — 391 nemá jeho poslúcháno býti M: jeho nemá poslúcháno býti s, nemá jeho hned poslaucháno býti p, 192
Strana 193
nemáme poslúchati K — 392 Jeroným die Ms: Jeroným svatý die K, O tom dí svatý Jeroným p - Přikáželi MKs: Přikážeteli p - pán co Msp: co pán K - proti sv. Písmu nenie MKp: jest proti sv. Písmu, nenie v tom s - 393 bud MKp: vyn. s - protivného MKp: Bohu pro- tivného s - 397 poslušno MKp: poslúcháno s - než Mp: nežli Ks - 398 i o sluhách Ksp: o sluhách M - 399 dlužni jsú (jsau) poddáni býti Msp: poddáni dlužni sú býti K — 400 pravým MK: prelátóm sp - materám MKs: matkám p - kteréž - - - nejsú: vyn. s - Božím přikázáním M: přikázáním Božím K, Božským přikázáním p — 402 Rehoř svatý Ms: Svatý Rehoř p, Svatý Rehoř v pastorálu K - napo- menuti MKs: napomenutí p - mají býti MKp: býti mají s — 403 byli poddáni MK: byli starším poddáni sp - 406 Týž Rehoř M: Týž Rehoř svatý sp, Svatý Rehoř K — poslušenstvím Ms: poslušenstvím neb skrze poslušenstvie K, poslušenstvím aneb skrze poslušenství p - 407 nikdy nemá MKs: nemá nikdý p - 408 Krisostomus, svatý MK: Krisostomus, totiž Svatý sp — 409 Což MKp: co s - když by MKp: kdyby s — 410 poslúchati budeme MKp: budeme poslúchati s — 411 v při viery MK: u při viery s, v pravdě p — 413 Svatý Isiodo- rus Ry: Svatý Isidorus M, Svatý Izodorus s, A svatý Isyodorus K, Svatý Isodorus p - takto: vyn. s — 414 což kolivěk MKp: co kolivěk s - což od Pána (t. Boha) M: což od Pána sp, od Pána Boha K — 416 neb pominúti MKs: aneb pominauti p - 417 býti jemu MKs: jemu býti p — 418 neb anjel MK: neb anděl s, aneb anjel p - s nebe Ksp: z nebe M — 419 brání MKp: nepraví s - vám toho MKs: toho vám p — 420 přikázáno jest MKs: vám jest p - neb opět MKs: aneb opět p - 421 vysvatečený Mp: vysvícený s, buď sváteční K - neb zloře- čený M: aneb zlořečený Kp - buď všem Msp: všem K — 422 Pána MKp: Boha s — 423 neb mimo MKs: aneb mimo p — 424 neb při- kazuje MKs: aneb přikazuje p — 425 buď MKp: bude s — 426 Ber- nard die Ms: Bernard die v epištole k Adamovi mnichu K, Bernard dí p - přikazuje MKp: se přikazuje s — 429 Pak v duchovniem (-ím) ustavení MKs: V Duchovním pak ustanovení p - psáno Msp: psáno O svatokupectví K — 430 v neslušných Msp: neslušných K — 432 psáno jest Msp: psáno jest v Dekretě o ustanovení starých časóv K - přikázaní prelátově MKp: prelátovo přikázanie s - 433 nemá poslu- šenstvie MKp: nemá s - držieno M: držáno Ks, drženo p — 434 Z spravedlivé Msp: Spravedlivé K — 436 řeči Msp: věci K — 437 naj- prvé Msp: najprv K - knihách Ms: knichách K, Kněhách p -v Msp: ve K - 438 zástupa MK: zástupu sp - 439 přivolíš Msp: přieliš K - 13 Betlemské texty 193
nemáme poslúchati K — 392 Jeroným die Ms: Jeroným svatý die K, O tom dí svatý Jeroným p - Přikáželi MKs: Přikážeteli p - pán co Msp: co pán K - proti sv. Písmu nenie MKp: jest proti sv. Písmu, nenie v tom s - 393 bud MKp: vyn. s - protivného MKp: Bohu pro- tivného s - 397 poslušno MKp: poslúcháno s - než Mp: nežli Ks - 398 i o sluhách Ksp: o sluhách M - 399 dlužni jsú (jsau) poddáni býti Msp: poddáni dlužni sú býti K — 400 pravým MK: prelátóm sp - materám MKs: matkám p - kteréž - - - nejsú: vyn. s - Božím přikázáním M: přikázáním Božím K, Božským přikázáním p — 402 Rehoř svatý Ms: Svatý Rehoř p, Svatý Rehoř v pastorálu K - napo- menuti MKs: napomenutí p - mají býti MKp: býti mají s — 403 byli poddáni MK: byli starším poddáni sp - 406 Týž Rehoř M: Týž Rehoř svatý sp, Svatý Rehoř K — poslušenstvím Ms: poslušenstvím neb skrze poslušenstvie K, poslušenstvím aneb skrze poslušenství p - 407 nikdy nemá MKs: nemá nikdý p - 408 Krisostomus, svatý MK: Krisostomus, totiž Svatý sp — 409 Což MKp: co s - když by MKp: kdyby s — 410 poslúchati budeme MKp: budeme poslúchati s — 411 v při viery MK: u při viery s, v pravdě p — 413 Svatý Isiodo- rus Ry: Svatý Isidorus M, Svatý Izodorus s, A svatý Isyodorus K, Svatý Isodorus p - takto: vyn. s — 414 což kolivěk MKp: co kolivěk s - což od Pána (t. Boha) M: což od Pána sp, od Pána Boha K — 416 neb pominúti MKs: aneb pominauti p - 417 býti jemu MKs: jemu býti p — 418 neb anjel MK: neb anděl s, aneb anjel p - s nebe Ksp: z nebe M — 419 brání MKp: nepraví s - vám toho MKs: toho vám p — 420 přikázáno jest MKs: vám jest p - neb opět MKs: aneb opět p - 421 vysvatečený Mp: vysvícený s, buď sváteční K - neb zloře- čený M: aneb zlořečený Kp - buď všem Msp: všem K — 422 Pána MKp: Boha s — 423 neb mimo MKs: aneb mimo p — 424 neb při- kazuje MKs: aneb přikazuje p — 425 buď MKp: bude s — 426 Ber- nard die Ms: Bernard die v epištole k Adamovi mnichu K, Bernard dí p - přikazuje MKp: se přikazuje s — 429 Pak v duchovniem (-ím) ustavení MKs: V Duchovním pak ustanovení p - psáno Msp: psáno O svatokupectví K — 430 v neslušných Msp: neslušných K — 432 psáno jest Msp: psáno jest v Dekretě o ustanovení starých časóv K - přikázaní prelátově MKp: prelátovo přikázanie s - 433 nemá poslu- šenstvie MKp: nemá s - držieno M: držáno Ks, drženo p — 434 Z spravedlivé Msp: Spravedlivé K — 436 řeči Msp: věci K — 437 naj- prvé Msp: najprv K - knihách Ms: knichách K, Kněhách p -v Msp: ve K - 438 zástupa MK: zástupu sp - 439 přivolíš Msp: přieliš K - 13 Betlemské texty 193
Strana 194
súda M: súdu K, saudu p, vyn. s - k odsúzení M: odsúzení K, od- sauzení p — 441 knihách Ms: knichách K, Kněhách p — 442 ani MKp: aniž s — 443 kteráž MKp: kteréž s - 445 těch Msp: týchž K - knihách Msp: kniehách K - v Msp: ve K — 446 z Levi (tak řečeného) pokolenie M: z Levi pokolenie tak řečeného K, z pokolenie Levi s ; v Třetích Knihách Mojžíšových (omylem s Levitikem!), totiž tak řečeného pokolení p — 447 naplň MKs: naplní p — 448 pilně Msp: plně K — 449 A MKp: Ale s - 450 přikázáních MKp: přikázání s - otcóv svých MKs: svých Otcuov p — 454 ve čtení MKs: v Euange- lium p - 455 Proč: vyn. s - 456 ustavenie Ms: ustanovenie K, usta- novení p - učiece učenie Ms: učíce učení p, učenie učiece K - 458 ve čtení MKs: v Euangelium p - v Msp: ve K — 460 vše Mp: všecko K, vyn. s — 461 jich skutkóv M: jich skutkuov sp, skutkóv jich K — 462 Poslúchajte Ms: Poslauchýte p, poslúchajtež K — 463 svých Msp: vašich K - má býti MKs: býti má p — 464 jelikožto MKs: jakožto p — nravi M: nrav K, mravy sp - ſvieti M, Swieti K: ſwitije (!) s, Swatij p - vierni M, wierni K: wiernij s, wěrnij p — 465 upřiemosti M: upřémnosti K, upřímnosti sp - nečiňme MKp: nečiniti s - 466 jedné Mp: jediné Ks — 469 v kázaní na ono slovo čtenie svatého Jana M: v kázaní na ono slovo ve čtení svatého Jana K, v kázaní na ono slovo ze čtenie svatého Jana s, v kázaní na Euangelium Svatého Jana v X. kap. p — 470 Já Msp: Ját K — 473 neroďte slyšeti Ksp: vyn. M - neroďte činiti MKp: ani činiti s - jistě Msp: ještě K - tací M: takoví Ksp - svých (t. póžitkóv) M: svých póžitkóv K, svých užitkuov p, svých věcí s — 475 Skutciech K: skuciech M, skutcích sp - v Msp: ve K — 476 a starší Msp: starší K - a Annáš Mp: Annáš Ks — 477 knieže kněžské Msp: vyn. K - kolikožkoli --- jich bieše Ks: koli- kož jich koli -- - jich bieše M, kolikžkoli —- - jich bylo p - 479 Ježíšovo MKs: Pána Ježíše p - 481 nebť Msp: neb K — 482 toho Msp: to K - 483 kapitule M: kapitole Ksp — 484 Boha viece MKs: více Boha p — než MKp: nežli s — 486 neb MKs: aneb p - jedné M: jediné Ksp — 487 přikázáních MKs: skutcích a přikázaních p — 488 Kapitula pátá M: Kapitola pátá K, V. kapitola p, O kletbě kněžské neb papežově etc. s - 490 jehož Msp: kteréhož K — 491 jest Msp: jesti K — 492 býti M: býti kletba Ksp - a MKp: vyn. s — 493 Věziž Msp: I věziž K — jest Msp: jesti K — a druhé MKp: druhé s — 495 neb MKs: aneb p - a řádem MKp: aneb řádem s - 497 hřiešníka v lidu Msp: člověka hřiešného lidu K - dokud hřiecha M: dokud od hřiecha s, dokudž hříchu p, dokavad hřiechu K — 498 neodstúpí Ms, neod- 194
súda M: súdu K, saudu p, vyn. s - k odsúzení M: odsúzení K, od- sauzení p — 441 knihách Ms: knichách K, Kněhách p — 442 ani MKp: aniž s — 443 kteráž MKp: kteréž s - 445 těch Msp: týchž K - knihách Msp: kniehách K - v Msp: ve K — 446 z Levi (tak řečeného) pokolenie M: z Levi pokolenie tak řečeného K, z pokolenie Levi s ; v Třetích Knihách Mojžíšových (omylem s Levitikem!), totiž tak řečeného pokolení p — 447 naplň MKs: naplní p — 448 pilně Msp: plně K — 449 A MKp: Ale s - 450 přikázáních MKp: přikázání s - otcóv svých MKs: svých Otcuov p — 454 ve čtení MKs: v Euange- lium p - 455 Proč: vyn. s - 456 ustavenie Ms: ustanovenie K, usta- novení p - učiece učenie Ms: učíce učení p, učenie učiece K - 458 ve čtení MKs: v Euangelium p - v Msp: ve K — 460 vše Mp: všecko K, vyn. s — 461 jich skutkóv M: jich skutkuov sp, skutkóv jich K — 462 Poslúchajte Ms: Poslauchýte p, poslúchajtež K — 463 svých Msp: vašich K - má býti MKs: býti má p — 464 jelikožto MKs: jakožto p — nravi M: nrav K, mravy sp - ſvieti M, Swieti K: ſwitije (!) s, Swatij p - vierni M, wierni K: wiernij s, wěrnij p — 465 upřiemosti M: upřémnosti K, upřímnosti sp - nečiňme MKp: nečiniti s - 466 jedné Mp: jediné Ks — 469 v kázaní na ono slovo čtenie svatého Jana M: v kázaní na ono slovo ve čtení svatého Jana K, v kázaní na ono slovo ze čtenie svatého Jana s, v kázaní na Euangelium Svatého Jana v X. kap. p — 470 Já Msp: Ját K — 473 neroďte slyšeti Ksp: vyn. M - neroďte činiti MKp: ani činiti s - jistě Msp: ještě K - tací M: takoví Ksp - svých (t. póžitkóv) M: svých póžitkóv K, svých užitkuov p, svých věcí s — 475 Skutciech K: skuciech M, skutcích sp - v Msp: ve K — 476 a starší Msp: starší K - a Annáš Mp: Annáš Ks — 477 knieže kněžské Msp: vyn. K - kolikožkoli --- jich bieše Ks: koli- kož jich koli -- - jich bieše M, kolikžkoli —- - jich bylo p - 479 Ježíšovo MKs: Pána Ježíše p - 481 nebť Msp: neb K — 482 toho Msp: to K - 483 kapitule M: kapitole Ksp — 484 Boha viece MKs: více Boha p — než MKp: nežli s — 486 neb MKs: aneb p - jedné M: jediné Ksp — 487 přikázáních MKs: skutcích a přikázaních p — 488 Kapitula pátá M: Kapitola pátá K, V. kapitola p, O kletbě kněžské neb papežově etc. s - 490 jehož Msp: kteréhož K — 491 jest Msp: jesti K — 492 býti M: býti kletba Ksp - a MKp: vyn. s — 493 Věziž Msp: I věziž K — jest Msp: jesti K — a druhé MKp: druhé s — 495 neb MKs: aneb p - a řádem MKp: aneb řádem s - 497 hřiešníka v lidu Msp: člověka hřiešného lidu K - dokud hřiecha M: dokud od hřiecha s, dokudž hříchu p, dokavad hřiechu K — 498 neodstúpí Ms, neod- 194
Strana 195
staupí p: neopustí K — 499 protože Msp: a to proto, ze K — 500 jeho Msp: Božieho K — 502 dokud Mp: dokudž Ks - 503 milostí svatý M: milosti svaté K, v milosti božie (-i) sp — 504 cierkvi M: cierkve Ks, Církve p - smrtedlným hřiechem (-i-) Msp: hřiechem smrtedl- ným K - 506 té MKs: vyn. p - 507 knihách Msp: kniehách K - 508 v Msp: ve K — 509 svého Msp: tvého K — 510 zlořečenie Ms, zlořečení p: zlořečenstvie K — 511 tě Ksp: vyn. M - rolí MKp: poli s - 513 zlořečený Mps: a zlořečený K — 515 takt MKp: tak s - 516 neb MKs: aneb p — die David Ms: David die K, David di p - v psal- mě M: v Žalmě Ksp — 517 kteří M: kteříž Ksp - odchalují sě (se) Msp: se odchylují K - přikázaní tvých Msp: tvých svatých přiká- zaní K - 518 a tak MKp: A brž s - 521 Z této Msp: A této K - jedné Mp: jediné Ks - najprvé Msp: vyn. K - 524 LIX. Msp: šedesáté K - rozdělily sú MK: oddělily sú (jsau) sp - boha MKp: pána boha s - 525 byv Msp: byl K — 527 zlořeč s tvie M: zlořečenstvie (-i) sp, zlořečení K - 529 k Korintským MK: Korintóm s, k Korinthům p - v prvé Epištole M: v Epištole prvé K, v první Epištole sp - 530 Pána Ježíše Msp: Pána našeho Ježíše Krista K - buď zlořečený Ms: ten buď zlořečený K, zlořečenej buď p - 532 Boha Msp: vyn. K - 534 Boží kletbě Msp: kletbě Boží K - již Ms: jíž p, jižto K — 535 neka- jícím Msp: nekajícím, ve čtení svatého Matúše ve dvadcáté páté kapitole K - wohen MK: wuohen s, w Oheň p — 536 jenž Msp: kte- rýžto K - připraven jest MKs: jest připraven p - a sluhám M: i sluhám sp, i anjelóm K - tat Msp: tot K — 540 činí kněz neb MKs: kněz činí - anebp- 541 zvoněním potvorným: vyn. s- 542 kamenným MK: kamenie (-í) sp - obraza MKs: obrazu p — 543 neb mrskáním MKs: aneb mrskáním p - obyčejemi M: obyčejmi s, obyčeji Kp - 544 jež Mp: jenž K, kteréž s — 545 mieti na tom MKs: na tom míti p — Spasitel Petrovi Msp: Pán Ježíš svatému Petrovi K — 546 ustavil MK: ustanovil sp - jenž Msp: kterýž K - 547 hřěšil (-e-) MKp: shřešil s — potresktal M: potrestal sp, tresktal K — když by MKp: kdyby s — 548 neuposlúchal MK: neuposlechl sp - dva neb M: dva aneb sp, aby dva aneb K — ho Msp: jeho K — 549 třètie M, třetie s, třetí p: po třetie K - neb mnohým ho Ms: aneb mnohým ho p, neb jiným mnohým jej K - 550 třětie M, třetie s, třetí p: po třetie K — neuposlúchal M: neuposlechl Ksp - stál MKp: stál by s - hřieše MKs: hříchu p — 551 neobcoval MK: neobcoval žádný s, žádný ne- obcoval p — aby ho Msp: aby jeho K — 552 zda by tak ho Ms: zda by ho tak p, zdali by jeho tak K — 553 jest Msp: jestiť K — 554 jímž 195
staupí p: neopustí K — 499 protože Msp: a to proto, ze K — 500 jeho Msp: Božieho K — 502 dokud Mp: dokudž Ks - 503 milostí svatý M: milosti svaté K, v milosti božie (-i) sp — 504 cierkvi M: cierkve Ks, Církve p - smrtedlným hřiechem (-i-) Msp: hřiechem smrtedl- ným K - 506 té MKs: vyn. p - 507 knihách Msp: kniehách K - 508 v Msp: ve K — 509 svého Msp: tvého K — 510 zlořečenie Ms, zlořečení p: zlořečenstvie K — 511 tě Ksp: vyn. M - rolí MKp: poli s - 513 zlořečený Mps: a zlořečený K — 515 takt MKp: tak s - 516 neb MKs: aneb p — die David Ms: David die K, David di p - v psal- mě M: v Žalmě Ksp — 517 kteří M: kteříž Ksp - odchalují sě (se) Msp: se odchylují K - přikázaní tvých Msp: tvých svatých přiká- zaní K - 518 a tak MKp: A brž s - 521 Z této Msp: A této K - jedné Mp: jediné Ks - najprvé Msp: vyn. K - 524 LIX. Msp: šedesáté K - rozdělily sú MK: oddělily sú (jsau) sp - boha MKp: pána boha s - 525 byv Msp: byl K — 527 zlořeč s tvie M: zlořečenstvie (-i) sp, zlořečení K - 529 k Korintským MK: Korintóm s, k Korinthům p - v prvé Epištole M: v Epištole prvé K, v první Epištole sp - 530 Pána Ježíše Msp: Pána našeho Ježíše Krista K - buď zlořečený Ms: ten buď zlořečený K, zlořečenej buď p - 532 Boha Msp: vyn. K - 534 Boží kletbě Msp: kletbě Boží K - již Ms: jíž p, jižto K — 535 neka- jícím Msp: nekajícím, ve čtení svatého Matúše ve dvadcáté páté kapitole K - wohen MK: wuohen s, w Oheň p — 536 jenž Msp: kte- rýžto K - připraven jest MKs: jest připraven p - a sluhám M: i sluhám sp, i anjelóm K - tat Msp: tot K — 540 činí kněz neb MKs: kněz činí - anebp- 541 zvoněním potvorným: vyn. s- 542 kamenným MK: kamenie (-í) sp - obraza MKs: obrazu p — 543 neb mrskáním MKs: aneb mrskáním p - obyčejemi M: obyčejmi s, obyčeji Kp - 544 jež Mp: jenž K, kteréž s — 545 mieti na tom MKs: na tom míti p — Spasitel Petrovi Msp: Pán Ježíš svatému Petrovi K — 546 ustavil MK: ustanovil sp - jenž Msp: kterýž K - 547 hřěšil (-e-) MKp: shřešil s — potresktal M: potrestal sp, tresktal K — když by MKp: kdyby s — 548 neuposlúchal MK: neuposlechl sp - dva neb M: dva aneb sp, aby dva aneb K — ho Msp: jeho K — 549 třètie M, třetie s, třetí p: po třetie K - neb mnohým ho Ms: aneb mnohým ho p, neb jiným mnohým jej K - 550 třětie M, třetie s, třetí p: po třetie K — neuposlúchal M: neuposlechl Ksp - stál MKp: stál by s - hřieše MKs: hříchu p — 551 neobcoval MK: neobcoval žádný s, žádný ne- obcoval p — aby ho Msp: aby jeho K — 552 zda by tak ho Ms: zda by ho tak p, zdali by jeho tak K — 553 jest Msp: jestiť K — 554 jímž 195
Strana 196
Msp: jímžto K — 555 jest Msp: jesti K — Pavel vyobcovati kázal Ms: Pavel vyobcovati kázal v druhé Epištole k Korintóm v páté kapitole K, Pavel v I. Epištole k Korinthům v V. kap. vyobcovati kázal p — 556 hrieſnika ſmilnika M, Smilnijka p: hrieſnika ſmilnika K, hrzieſſ- ... nika s — jest Mp: jesti K, vyn. s - s macechú Ms: s macechau p, s svú macechú K — 557 ho dáti Msp: jeho dáti K - diablowu M, Diáblowu p, dablowu s: diabelſku k - aby ho Msp: aby jeho K - 558 poznaje sě (se) Msp: se poznaje K - 560 móž (-uo-) MKs: muože p - 562 kohož Bóh (Bůh) klne Msp: vyn. K - 565 toho MKs: koho p - jehož MKp: jemuž s - bóh M: buoh s, Bůh p, Pán Bóh K - žehná MKp: dobrořečí s - jehož bóh (Bůh) blaženým nazývá Mp: jehož buoh blahoslaví s, vyn. K - 566 sám jsa MK: jsa sám p, sám s - 568 tověz Msp: točížto K - 569 jenž Msp: kterýžto K - 570 v pří- čině MKp: u příčině s - a v řádu v příčině Kp: a v řádu u příčině s, vyn. M - 571 prvé Msp: proč K - 573 věčná Msp: božská věčná K - 574 neb MKs: aneb p - klne: vyn. s - 575 když Msp: když kto K — neb pro lakomstvie (-i) MKs: aneb pro lakomství p - 576 neb z hně- vu Ms: aneb z hněvu Kp - neb z pýchy Ms: aneb z pýchy Kp — 580 mnohým běží obyčejem MK: běží mnohým obyčejem s, mno- hým obyčejem běží p - rozmnožena: vyn. s - 581 sprostní lidé MKs: lidé sprostní p - 582 hmatati Msp: šmakati a hmatati K - 583 kteři Mp: kteříž Ks - nébrž Ms: nébř K, Nýbrž p - 584 Božie pravdy Ms: pravdy Božie (-í) Kp — 585 stojí Msp: stojíli K - v MKp: us- 586 jemu ta kletba Msp: ta kletba jemu K — 588 k potvrzení Msp: ku potvrzení K - v Betlémě na stěně takto psáno Mp: psáno na stěně takto v Betlémě K, v Betlémě napsáno na stěně s - 590 neb Ms: aneb Kp - 591 die Ms: di p, die k druhému kacieři Manicheovi K - Domnievaj Ms: Domnívaj p, Domnieváš K — 592 cot MKs: cožt p - jedno M: jedné p, jediné Ks - 593 na mě MK: na mne sp - 594 die Ms: dí p, die O Božích sloviech K — Počal Ms: Počel Kp — jako Mp: jakožto K, vyn. s - 595 svého Msp: tvého K - viz Msp: věz K - 596 vázal (klel) M: vázal aneb klel K, vázal sp - nebt Msp: neb točíž K - ruší spravedlnost M: ruší spravedlivost sp, vyn. K — 598 Týž M: Též sp, Týž Svatý Augustýn K — 600 knih Msp: knieh K — ho Msp: se jeho K - 601 die Ms: dí p, die v žalmě třidcátém sed- mém K - pak M (K) sp: vyn. K* - 602 za čas M (K) p: na čas s, * 601-605 mají Ki p za sebou dvojí versi (v p je druhá uvedena slovy: Aneb takto); označuji první versi K,p, druhou (K), (p). 196
Msp: jímžto K — 555 jest Msp: jesti K — Pavel vyobcovati kázal Ms: Pavel vyobcovati kázal v druhé Epištole k Korintóm v páté kapitole K, Pavel v I. Epištole k Korinthům v V. kap. vyobcovati kázal p — 556 hrieſnika ſmilnika M, Smilnijka p: hrieſnika ſmilnika K, hrzieſſ- ... nika s — jest Mp: jesti K, vyn. s - s macechú Ms: s macechau p, s svú macechú K — 557 ho dáti Msp: jeho dáti K - diablowu M, Diáblowu p, dablowu s: diabelſku k - aby ho Msp: aby jeho K - 558 poznaje sě (se) Msp: se poznaje K - 560 móž (-uo-) MKs: muože p - 562 kohož Bóh (Bůh) klne Msp: vyn. K - 565 toho MKs: koho p - jehož MKp: jemuž s - bóh M: buoh s, Bůh p, Pán Bóh K - žehná MKp: dobrořečí s - jehož bóh (Bůh) blaženým nazývá Mp: jehož buoh blahoslaví s, vyn. K - 566 sám jsa MK: jsa sám p, sám s - 568 tověz Msp: točížto K - 569 jenž Msp: kterýžto K - 570 v pří- čině MKp: u příčině s - a v řádu v příčině Kp: a v řádu u příčině s, vyn. M - 571 prvé Msp: proč K - 573 věčná Msp: božská věčná K - 574 neb MKs: aneb p - klne: vyn. s - 575 když Msp: když kto K — neb pro lakomstvie (-i) MKs: aneb pro lakomství p - 576 neb z hně- vu Ms: aneb z hněvu Kp - neb z pýchy Ms: aneb z pýchy Kp — 580 mnohým běží obyčejem MK: běží mnohým obyčejem s, mno- hým obyčejem běží p - rozmnožena: vyn. s - 581 sprostní lidé MKs: lidé sprostní p - 582 hmatati Msp: šmakati a hmatati K - 583 kteři Mp: kteříž Ks - nébrž Ms: nébř K, Nýbrž p - 584 Božie pravdy Ms: pravdy Božie (-í) Kp — 585 stojí Msp: stojíli K - v MKp: us- 586 jemu ta kletba Msp: ta kletba jemu K — 588 k potvrzení Msp: ku potvrzení K - v Betlémě na stěně takto psáno Mp: psáno na stěně takto v Betlémě K, v Betlémě napsáno na stěně s - 590 neb Ms: aneb Kp - 591 die Ms: di p, die k druhému kacieři Manicheovi K - Domnievaj Ms: Domnívaj p, Domnieváš K — 592 cot MKs: cožt p - jedno M: jedné p, jediné Ks - 593 na mě MK: na mne sp - 594 die Ms: dí p, die O Božích sloviech K — Počal Ms: Počel Kp — jako Mp: jakožto K, vyn. s - 595 svého Msp: tvého K - viz Msp: věz K - 596 vázal (klel) M: vázal aneb klel K, vázal sp - nebt Msp: neb točíž K - ruší spravedlnost M: ruší spravedlivost sp, vyn. K — 598 Týž M: Též sp, Týž Svatý Augustýn K — 600 knih Msp: knieh K — ho Msp: se jeho K - 601 die Ms: dí p, die v žalmě třidcátém sed- mém K - pak M (K) sp: vyn. K* - 602 za čas M (K) p: na čas s, * 601-605 mají Ki p za sebou dvojí versi (v p je druhá uvedena slovy: Aneb takto); označuji první versi K,p, druhou (K), (p). 196
Strana 197
vyn. K (p) - od člověka MK (K) (p): člověka sp - kterého koli- věk M (p): kteréhož koli K, vyn. p (K) - 603 neb kletbu MK: aneb kletbu (p), vyn. p (K) - vyřkneš MKp: vykřikneš s - 604 prvého M: prvnieho K (K), prvního sp (p) - konšela MKp: člověka s — neb rádcě M: nebo rádce K, vyn. (K) p (p) - neb súdcě M: neb súdce K, aneb saudce (p), vyn. (K) p - 605 neb purgmistra MK: aneb purgmistra (p), vyn. (K) p — neb na jiného kteréhož MK: aneb na jiného kterého (p), vyn. (K) p - 606 jináť Msp: jiná točíž moc K - (t. moc, již súdí Bóh nebeský) M: točíž moc, kterúžto súdí Bóh nebeský K, to věz moc již saudu Boha nebeského p — 608 od nižšiet MKp: od níž se s - a od vyššie MKp: i ode všie s - korunu MK: korunování p, koruny s — 610 neurážie MKp: neurazí s - 612 die Ms: dí p, die v jedenádsté otázce třetie K — koho M: kohož Ksp — 613 že M: žet K, totiž že p - 615 cierkve (svaté) M, bez gl. s, Církve Svaté p, svaté cierkve K — 620 následováno (t. váženo) M: následo- váno sp, váženo K - 621 prelátóv M: prelátuov sp, prelátova K — 622 jest psáno Mp: psáno jest s, jest psáno v jedenácté otázce třetie K — 624 Augustýn Msp: Augustýn o svrchovaném dobrém v jede- nádsté, otázce třetie, Tudiež K - 625 škoditi kto MK: kto (kdo) škoditi sp - škoditi komu MK: komu škoditi sp - móž (muož) ani škoditi Msp: vyn. K - 626 nespravedlivě komu Mp: komu nespra- vedlivě s, vyn. K — trpí Msp: vyn. K — 627 psáno jest Msp: psáno jest v třinádsté, otázce třetí, Ač kto spravedlivý K — 628 jest klet Msp: klet K - sě dává M: se dává Ks, dává se p - 629 psáno jest Msp: psáno v jedenádsté, otázce třetie K — 630 nuceni Kp: prinuceni s, navczeni M — 631 neb ani Ksp: ani M - přèd Bohem ani Mp: před zborem ani před bohem s, vyn. K — 632 jeho MKp: vyn. s - křestanským Msp: křesťanstvím K — 633 die Ms: dí p, die v druhé otázce, v kapitole prvé Augustinus a v kapitole druhé Constantinus a v kapitole třetie Gregorius K — 634 jedné Mp: jediné Ks — 635 přiznal Mp: poznal K, přijal hřiechu s — 636 takto die (di) Msp: v jedenádsté, otázce třetie K — jichž Msp: jichžto K - zjevni MKs: zjevní p — 637 z sboru vymietajme (-my) MK: z sboru vymietámy s, vymítáme z zboru p - kdež Msp: když K - 638 vytrhajíce Mp: vy- trhávajíce Ks - 639 také i pšenice Mp: i pšenice také K, i pšenice s - 640 psáno jest Msp: psáno jest v jedenádsté, otázce třetí, Nižádný z biskupóv.' Sněm Meldenský K - kterého MKp: kteréhož s - 644 uloženo Ry: uložena M, vydána aneb uložena K, vydaná p, vydáno s — 645 kteříž nemohú jinák MKp: kteřížto jinák nemohú s - 646 197
vyn. K (p) - od člověka MK (K) (p): člověka sp - kterého koli- věk M (p): kteréhož koli K, vyn. p (K) - 603 neb kletbu MK: aneb kletbu (p), vyn. p (K) - vyřkneš MKp: vykřikneš s - 604 prvého M: prvnieho K (K), prvního sp (p) - konšela MKp: člověka s — neb rádcě M: nebo rádce K, vyn. (K) p (p) - neb súdcě M: neb súdce K, aneb saudce (p), vyn. (K) p - 605 neb purgmistra MK: aneb purgmistra (p), vyn. (K) p — neb na jiného kteréhož MK: aneb na jiného kterého (p), vyn. (K) p - 606 jináť Msp: jiná točíž moc K - (t. moc, již súdí Bóh nebeský) M: točíž moc, kterúžto súdí Bóh nebeský K, to věz moc již saudu Boha nebeského p — 608 od nižšiet MKp: od níž se s - a od vyššie MKp: i ode všie s - korunu MK: korunování p, koruny s — 610 neurážie MKp: neurazí s - 612 die Ms: dí p, die v jedenádsté otázce třetie K — koho M: kohož Ksp — 613 že M: žet K, totiž že p - 615 cierkve (svaté) M, bez gl. s, Církve Svaté p, svaté cierkve K — 620 následováno (t. váženo) M: následo- váno sp, váženo K - 621 prelátóv M: prelátuov sp, prelátova K — 622 jest psáno Mp: psáno jest s, jest psáno v jedenácté otázce třetie K — 624 Augustýn Msp: Augustýn o svrchovaném dobrém v jede- nádsté, otázce třetie, Tudiež K - 625 škoditi kto MK: kto (kdo) škoditi sp - škoditi komu MK: komu škoditi sp - móž (muož) ani škoditi Msp: vyn. K - 626 nespravedlivě komu Mp: komu nespra- vedlivě s, vyn. K — trpí Msp: vyn. K — 627 psáno jest Msp: psáno jest v třinádsté, otázce třetí, Ač kto spravedlivý K — 628 jest klet Msp: klet K - sě dává M: se dává Ks, dává se p - 629 psáno jest Msp: psáno v jedenádsté, otázce třetie K — 630 nuceni Kp: prinuceni s, navczeni M — 631 neb ani Ksp: ani M - přèd Bohem ani Mp: před zborem ani před bohem s, vyn. K — 632 jeho MKp: vyn. s - křestanským Msp: křesťanstvím K — 633 die Ms: dí p, die v druhé otázce, v kapitole prvé Augustinus a v kapitole druhé Constantinus a v kapitole třetie Gregorius K — 634 jedné Mp: jediné Ks — 635 přiznal Mp: poznal K, přijal hřiechu s — 636 takto die (di) Msp: v jedenádsté, otázce třetie K — jichž Msp: jichžto K - zjevni MKs: zjevní p — 637 z sboru vymietajme (-my) MK: z sboru vymietámy s, vymítáme z zboru p - kdež Msp: když K - 638 vytrhajíce Mp: vy- trhávajíce Ks - 639 také i pšenice Mp: i pšenice také K, i pšenice s - 640 psáno jest Msp: psáno jest v jedenádsté, otázce třetí, Nižádný z biskupóv.' Sněm Meldenský K - kterého MKp: kteréhož s - 644 uloženo Ry: uložena M, vydána aneb uložena K, vydaná p, vydáno s — 645 kteříž nemohú jinák MKp: kteřížto jinák nemohú s - 646 197
Strana 198
psáno jest Msp: psáno jest v knichách dekr(et )álských o výpovědi vyobcovánie K - 647 zklamává ani Msp: vyn. K - 650 sě (se) při- házie MKs: přihází se p - 651 Bohem MKp: zborem s - přěd sbo- rem jest rozvázán Mp: před sborem rozvázán K, jest rozvázán před bohem s - 653 Bohem MKp: zborem s - sborskú (lidskú) M: sbor- skú glT, zborskau aneb lidskau p, lidskú K, božskú s - (v domnění) M: v domnění K, v domnění aneb o domnění p - svázán MKp: svázán. Svázati s — 654 die Ms: dí p, die a stojí psáno v jedenádsté, otázce třetí K — 656 zamúcenie Ms: zarmúcenie K, zarmaucení p — 658 máme radost MKs: radost máme p - 659 všickni MKp: všichni s - 660 Pavla Mps: Svatého Pavla K - 661 Job Mps: A Svatý Job K — 664 Týž Rehoř svatý die Ms: Týž svatý Rehoř die K, Též dí Svatý Rehoř p - 665 jakož viete MKp: najviece s - 666 vážen Msp: vázán K - vždy máme sě (se) Mp: vždy se máme K, má se vždy s - utiekati MKp: utéci s - 668 kdež Mps: když K - 669 žalobníky Msp: zákon- níky K — 670 býti nemóž (-uož) Msp: nemóž býti K - vnitř jest MKs: jest vnitř p - 672 Katún MK: Kathon s, Káto mudřec p — živ jsi MKs: jsi živ p — 673 řečí MKs: na řeči p — 674 která kletba MKs: kletba která p — 675 neb nespravedlivá nevieže (nevíže) Msp: vyn. K - od obcovánie (-i) Ksp: obcovánie M - 677 IIII. MKp: tře- tích s - knihách Ms: knichách K, kníhách p - 678 v XXIII. kap. Msp: v kapitole dvadcáté třetí K — 679 budu MKs: budau p - kohož MKp: Koho s - proč Msp: Protož proč K — 680 jehož Mp: jehožto K, kohož s — pán (bóh) M, bez gl. p: pán bóh (-uo-) Ks - 683 žeh- nánie MKp: dobrořečenie s — 685 Jakubovi M: Jakobovi Ksp — 686 Jakubově M: Jakobově Kp - 687 (lida toho) M: t. lidu toho p, točiž toho lidu K - 689 v psalmě M: v žalmě Ks, v Žalmu p — 690 oni MKs: vyn. p - žehnati Msp: budeš žehnati K — 691 Matúš Ms: A Svatý Matúš K, Svatý Matúš p - blahoſlaveni MK: -nij sp - když Msp: kdyžto K - 692 budú (-au) vás Msp: vám budú K - lidé —- vás: vyn. s - všecko MKp: všeckno s - 693 lžíce M: lhúce K, lhauce sp - pro mě MKs: pro mne p - 694 Lukáš Ms: A Svatý Lukáš K, Svatý Lukáš p - v VI. kap. Msp: v VI. kap. die K — když Msp: kdyžt K — 697 jako zlé Mp: jakožto zlé K, jakožto nešlechetné s - člověčieho (-í-) Ms: člověka Kp - 698 aj, jistě Mp: A jistě s, nebo aj K - mnohá Msp: hojná K - 699 Kristus Msp: Pán Kristus K — 700 jest Msp: jesti K - člověk Msp: toho člověk K — 701 Římeninóm MK : Rímanóm (-uo-) sp - v VIII. kap. Kp: vyn. Ms - 702 Bóh M: Buoh sp, Pán Bóh K — 703 kterýž Msp: kterýžto K — 705 svatý Lu- 198
psáno jest Msp: psáno jest v knichách dekr(et )álských o výpovědi vyobcovánie K - 647 zklamává ani Msp: vyn. K - 650 sě (se) při- házie MKs: přihází se p - 651 Bohem MKp: zborem s - přěd sbo- rem jest rozvázán Mp: před sborem rozvázán K, jest rozvázán před bohem s - 653 Bohem MKp: zborem s - sborskú (lidskú) M: sbor- skú glT, zborskau aneb lidskau p, lidskú K, božskú s - (v domnění) M: v domnění K, v domnění aneb o domnění p - svázán MKp: svázán. Svázati s — 654 die Ms: dí p, die a stojí psáno v jedenádsté, otázce třetí K — 656 zamúcenie Ms: zarmúcenie K, zarmaucení p — 658 máme radost MKs: radost máme p - 659 všickni MKp: všichni s - 660 Pavla Mps: Svatého Pavla K - 661 Job Mps: A Svatý Job K — 664 Týž Rehoř svatý die Ms: Týž svatý Rehoř die K, Též dí Svatý Rehoř p - 665 jakož viete MKp: najviece s - 666 vážen Msp: vázán K - vždy máme sě (se) Mp: vždy se máme K, má se vždy s - utiekati MKp: utéci s - 668 kdež Mps: když K - 669 žalobníky Msp: zákon- níky K — 670 býti nemóž (-uož) Msp: nemóž býti K - vnitř jest MKs: jest vnitř p - 672 Katún MK: Kathon s, Káto mudřec p — živ jsi MKs: jsi živ p — 673 řečí MKs: na řeči p — 674 která kletba MKs: kletba která p — 675 neb nespravedlivá nevieže (nevíže) Msp: vyn. K - od obcovánie (-i) Ksp: obcovánie M - 677 IIII. MKp: tře- tích s - knihách Ms: knichách K, kníhách p - 678 v XXIII. kap. Msp: v kapitole dvadcáté třetí K — 679 budu MKs: budau p - kohož MKp: Koho s - proč Msp: Protož proč K — 680 jehož Mp: jehožto K, kohož s — pán (bóh) M, bez gl. p: pán bóh (-uo-) Ks - 683 žeh- nánie MKp: dobrořečenie s — 685 Jakubovi M: Jakobovi Ksp — 686 Jakubově M: Jakobově Kp - 687 (lida toho) M: t. lidu toho p, točiž toho lidu K - 689 v psalmě M: v žalmě Ks, v Žalmu p — 690 oni MKs: vyn. p - žehnati Msp: budeš žehnati K — 691 Matúš Ms: A Svatý Matúš K, Svatý Matúš p - blahoſlaveni MK: -nij sp - když Msp: kdyžto K - 692 budú (-au) vás Msp: vám budú K - lidé —- vás: vyn. s - všecko MKp: všeckno s - 693 lžíce M: lhúce K, lhauce sp - pro mě MKs: pro mne p - 694 Lukáš Ms: A Svatý Lukáš K, Svatý Lukáš p - v VI. kap. Msp: v VI. kap. die K — když Msp: kdyžt K — 697 jako zlé Mp: jakožto zlé K, jakožto nešlechetné s - člověčieho (-í-) Ms: člověka Kp - 698 aj, jistě Mp: A jistě s, nebo aj K - mnohá Msp: hojná K - 699 Kristus Msp: Pán Kristus K — 700 jest Msp: jesti K - člověk Msp: toho člověk K — 701 Římeninóm MK : Rímanóm (-uo-) sp - v VIII. kap. Kp: vyn. Ms - 702 Bóh M: Buoh sp, Pán Bóh K — 703 kterýž Msp: kterýžto K — 705 svatý Lu- 198
Strana 199
káš Msp: vyn. K — skutciech Ks: skuciech M, Skutcích p — 706 řekl jest Bóh (Buoh) Msp: řekl jesti Pán Bóh K - učistil M: očistil Ksp — 708 prvé MK: prvnie (-i) sp - Epištole Msp: své kanonice K — 710 spravedlnost MK: spravedlivost sp - blahoslaveni (t. jste) M: blaho- slaveni (-i) jste sp, blahoslaveni budete K — 712 A že MKp: Ale s— v kázání Msp: vyn. K - 713 býti má MKs: má býti p - 714 poddaný (člověk) M, bez gl. s: poddaný člověk p, člověk poddaný K — 715 zkusě Ms: skušě K, zkuse p - 716 viny MKp: vinného s - pro niž ho klnú M: pro niž klnau ho p, pro kterúž jeho klnú K, vyn. s — 717 uběhnúti MKs glT: vběhnauti p — 722 priekažege M, prekažege K, překážege p: prekazegi s — 723 je učil Msp: se učil i jiné K — 725 varujíce Msp: vyn. K - 727 stvrzena Msp glT: stvořena K — 728 velmě M: velmi Ksp - 729 by MKs: aby p - duši MKs: duši jeho p - 731 biskup a súdce MKs: saudce a biskup p - 732 v Matúšově M: v Matúšovi s, ve čtení svatého Matúše K, v Svatého Matauše p — V. kapitule M: V. kap. p, v V. kapitole Ks — 733 zlořečiti budú (-au) vás Msp: vás zlořečiti budú K -řkú (-au) Ms: řkúce K, řka p - vše- cko MKp: všeckno s — 734 lžíce M: lhúce Ks, lhauce p - mě MKs: mne p - nebť Msp: neb K — 735 v Lukášově VI. M: v Lukášovi v šesté s, u Svatého Lukáše v VI. p, Svatý Lukáš die v VI. K — 736 když Msp: kdyžto K - vás nenáviděti budú(-au) Msp: zlořečiti budú: vás K — 738 člověčieho (-ího) Msp: člověka K — 739 aj jistě Mps: Neb zajisté K - mnohá Msp: hojná K — 740 Tak MKs: Takť p - psáno MKp: napsáno s — 741 a kdy MKs: kdy p - mají kléti Msp: kléti mají K — 742 kletbami Msp: k kletbám K — 744 čakajíce M: če- kajíce Ksp - 745 požehnaní Msp: požehnaní otce mého K — 746 krá- lovstvie (-í) Msp: vám připravené královstvie K - jenž vám jest přěd ustavením světa připraveno M: jenž vám jest před ustanovením světa připraveno s, kteréž vám jest připraveno od ustavenie světa K, jenž jest vám před ustavením světa připravené p — 748 Kapitula šestá M: Kapitola VI. p, Tuto se píše kapitola šestá o svatokupectví K,O svatokupcích a prodavačích s — 749 i kněží Mp: kněží Ks — 750 jiné lidi Msp: lidi K - 751 svatoprodávanie (-ní) Mp: svaté prodá- vanie K, kupovánie i prodávanie s - jsta Ms: sú K, jsau p — těto MKs: vyn. p - a svatoprodávanie MKs: i svatoprodávaní p - 752 jakož to slovo kupec MKp: Však svatokupec s — 754 to Msp: toto K - vzní MKp: zní s (2x) - 757 komu MP: komuž s, na kohož p - 758 dar Msp: vyn. K - ale MKp: a s — 760 neb kupují MKs: aneb kupuji p - neb chtie Ms: aneb chtie K, aneb chtí p — 761 knihách 199
káš Msp: vyn. K — skutciech Ks: skuciech M, Skutcích p — 706 řekl jest Bóh (Buoh) Msp: řekl jesti Pán Bóh K - učistil M: očistil Ksp — 708 prvé MK: prvnie (-i) sp - Epištole Msp: své kanonice K — 710 spravedlnost MK: spravedlivost sp - blahoslaveni (t. jste) M: blaho- slaveni (-i) jste sp, blahoslaveni budete K — 712 A že MKp: Ale s— v kázání Msp: vyn. K - 713 býti má MKs: má býti p - 714 poddaný (člověk) M, bez gl. s: poddaný člověk p, člověk poddaný K — 715 zkusě Ms: skušě K, zkuse p - 716 viny MKp: vinného s - pro niž ho klnú M: pro niž klnau ho p, pro kterúž jeho klnú K, vyn. s — 717 uběhnúti MKs glT: vběhnauti p — 722 priekažege M, prekažege K, překážege p: prekazegi s — 723 je učil Msp: se učil i jiné K — 725 varujíce Msp: vyn. K - 727 stvrzena Msp glT: stvořena K — 728 velmě M: velmi Ksp - 729 by MKs: aby p - duši MKs: duši jeho p - 731 biskup a súdce MKs: saudce a biskup p - 732 v Matúšově M: v Matúšovi s, ve čtení svatého Matúše K, v Svatého Matauše p — V. kapitule M: V. kap. p, v V. kapitole Ks — 733 zlořečiti budú (-au) vás Msp: vás zlořečiti budú K -řkú (-au) Ms: řkúce K, řka p - vše- cko MKp: všeckno s — 734 lžíce M: lhúce Ks, lhauce p - mě MKs: mne p - nebť Msp: neb K — 735 v Lukášově VI. M: v Lukášovi v šesté s, u Svatého Lukáše v VI. p, Svatý Lukáš die v VI. K — 736 když Msp: kdyžto K - vás nenáviděti budú(-au) Msp: zlořečiti budú: vás K — 738 člověčieho (-ího) Msp: člověka K — 739 aj jistě Mps: Neb zajisté K - mnohá Msp: hojná K — 740 Tak MKs: Takť p - psáno MKp: napsáno s — 741 a kdy MKs: kdy p - mají kléti Msp: kléti mají K — 742 kletbami Msp: k kletbám K — 744 čakajíce M: če- kajíce Ksp - 745 požehnaní Msp: požehnaní otce mého K — 746 krá- lovstvie (-í) Msp: vám připravené královstvie K - jenž vám jest přěd ustavením světa připraveno M: jenž vám jest před ustanovením světa připraveno s, kteréž vám jest připraveno od ustavenie světa K, jenž jest vám před ustavením světa připravené p — 748 Kapitula šestá M: Kapitola VI. p, Tuto se píše kapitola šestá o svatokupectví K,O svatokupcích a prodavačích s — 749 i kněží Mp: kněží Ks — 750 jiné lidi Msp: lidi K - 751 svatoprodávanie (-ní) Mp: svaté prodá- vanie K, kupovánie i prodávanie s - jsta Ms: sú K, jsau p — těto MKs: vyn. p - a svatoprodávanie MKs: i svatoprodávaní p - 752 jakož to slovo kupec MKp: Však svatokupec s — 754 to Msp: toto K - vzní MKp: zní s (2x) - 757 komu MP: komuž s, na kohož p - 758 dar Msp: vyn. K - ale MKp: a s — 760 neb kupují MKs: aneb kupuji p - neb chtie Ms: aneb chtie K, aneb chtí p — 761 knihách 199
Strana 200
Ms: kniehách K, kněhách p - 764 křítil MK: křtil sp — 765 mši MKs: mše p - 766 vzkládal Ksp: vkládal M - 768 pohřeby Msp: a pohřeby K - prodával Msp: vyn. K - nahrbitowie s, narhbitovie (!) M: na krchově p, aneb na kirchově K — neb v kaple MKs: aneb v kaple p — 769 neb pro službu MK: pro službu neb s, aneb pro službu p - neb pro přiezeň MKs: aneb pro přízeň p — 770 taký M: takový Kp, také s — 771 prvým M: prvním K, pravým také sp - jménem MK: jménem slove sp — 773 neb za časnú MKs: aneb za častnau p - neb za jiný MKs: aneb za jiný p - 774 neb za službu MKs: aneb za službu p - neb za chlúbu Ms: za chlúbu K, za chlau- bu p - a za přiezen biednú MK: za přiezen biednau s, bídnau a za přízeň p - 776 služby MKp: službu s - který MKs: některý p - 777 taký Ms: takový Kp — 778 tověz Msp: to jest K — 779 neb du- chovnie MKs: aneb duchovní p - 781 kteréžto věci MKs: kterýchžto věcech p - 782 stojí na stěně takto MKs: na stěně takto stojí p — 784 Svatokupectvie Erb: Co jest svatokupectvie K, vyn. Msp - pilná MK: plná sp - neb prodávání MKs: aneb k prodávání p - 786 (t. věci duchovnie) neb M, bez gl. s: t. věci duchovní, aneb p; točížto věcí duchovních neb K — 787 přidaného MKp: ňetco přidaného s - krátcě (-e) MKs: kratčejí p - 789 Lev Msp: Svatý Lev K - die Ms: dí p, die v první otázce, v kapitole prvé K - 790 béře MKp: bere s - 791 protož--- poňavadž neberú: vyn. s. - 792 úřadiech M: úřadech K, glT, Auřadích p - a poňavadž neberú M: a poněvadž neberau p, vyn. K - nemají; a poňavadž nemají Ry: nemají; a poněvadž ne- mají sp, vyn. MK — 793 ani darmo Msp: aniž darmo K — ani ne darmo Mp: ani ne nadarmo K, vyn. s - 794 Jistě ducha Msp: zajisté ducha K - 795 duch pravdy (Duch svatý) M, bez gl. s: Duch pravdy, t. Svatý Duch p: duch svatý, točížto pravdy K - 796 svědčí MKp: die s - 799 (točíš svatokupci ne dar Ducha svatého, ale ducha lživého přijímají) MK: t. svatokupčí ne Dar Ducha Svatého, ale lživého přijímají p - 800 kterýž Msp: ten, kterýž K - 802 Pak Rehoř svatý, papež Ms: Pak Svatý Rehoř, papež, die K, Svatý Rehoř pak dí p - 803 kostela buď MKs: buď kostela p - kněžského MKp: zkňeſskeho s - 805 die Ms: di p, k témuž die K - neb kupují MKs: aneb kupují p - 806 dánie MK: dání a sp - 808 prokleti MK: prokletij sp - 809 jiné MKp: jiného s - tověz Msp: točížto K — 810 v těle Kristově (t. v sboru svatých) MK, bez gl. s: v Zboru Svatých p — 811 tělo Kristovo MKs: Kristovo Tělo a Krev p - dávati neb bráti Ms: dávati aneb bráti p, bráti K - 812 Rehoř Ms: Rehoř Svatý K, Svatý 200
Ms: kniehách K, kněhách p - 764 křítil MK: křtil sp — 765 mši MKs: mše p - 766 vzkládal Ksp: vkládal M - 768 pohřeby Msp: a pohřeby K - prodával Msp: vyn. K - nahrbitowie s, narhbitovie (!) M: na krchově p, aneb na kirchově K — neb v kaple MKs: aneb v kaple p — 769 neb pro službu MK: pro službu neb s, aneb pro službu p - neb pro přiezeň MKs: aneb pro přízeň p — 770 taký M: takový Kp, také s — 771 prvým M: prvním K, pravým také sp - jménem MK: jménem slove sp — 773 neb za časnú MKs: aneb za častnau p - neb za jiný MKs: aneb za jiný p - 774 neb za službu MKs: aneb za službu p - neb za chlúbu Ms: za chlúbu K, za chlau- bu p - a za přiezen biednú MK: za přiezen biednau s, bídnau a za přízeň p - 776 služby MKp: službu s - který MKs: některý p - 777 taký Ms: takový Kp — 778 tověz Msp: to jest K — 779 neb du- chovnie MKs: aneb duchovní p - 781 kteréžto věci MKs: kterýchžto věcech p - 782 stojí na stěně takto MKs: na stěně takto stojí p — 784 Svatokupectvie Erb: Co jest svatokupectvie K, vyn. Msp - pilná MK: plná sp - neb prodávání MKs: aneb k prodávání p - 786 (t. věci duchovnie) neb M, bez gl. s: t. věci duchovní, aneb p; točížto věcí duchovních neb K — 787 přidaného MKp: ňetco přidaného s - krátcě (-e) MKs: kratčejí p - 789 Lev Msp: Svatý Lev K - die Ms: dí p, die v první otázce, v kapitole prvé K - 790 béře MKp: bere s - 791 protož--- poňavadž neberú: vyn. s. - 792 úřadiech M: úřadech K, glT, Auřadích p - a poňavadž neberú M: a poněvadž neberau p, vyn. K - nemají; a poňavadž nemají Ry: nemají; a poněvadž ne- mají sp, vyn. MK — 793 ani darmo Msp: aniž darmo K — ani ne darmo Mp: ani ne nadarmo K, vyn. s - 794 Jistě ducha Msp: zajisté ducha K - 795 duch pravdy (Duch svatý) M, bez gl. s: Duch pravdy, t. Svatý Duch p: duch svatý, točížto pravdy K - 796 svědčí MKp: die s - 799 (točíš svatokupci ne dar Ducha svatého, ale ducha lživého přijímají) MK: t. svatokupčí ne Dar Ducha Svatého, ale lživého přijímají p - 800 kterýž Msp: ten, kterýž K - 802 Pak Rehoř svatý, papež Ms: Pak Svatý Rehoř, papež, die K, Svatý Rehoř pak dí p - 803 kostela buď MKs: buď kostela p - kněžského MKp: zkňeſskeho s - 805 die Ms: di p, k témuž die K - neb kupují MKs: aneb kupují p - 806 dánie MK: dání a sp - 808 prokleti MK: prokletij sp - 809 jiné MKp: jiného s - tověz Msp: točížto K — 810 v těle Kristově (t. v sboru svatých) MK, bez gl. s: v Zboru Svatých p — 811 tělo Kristovo MKs: Kristovo Tělo a Krev p - dávati neb bráti Ms: dávati aneb bráti p, bráti K - 812 Rehoř Ms: Rehoř Svatý K, Svatý 200
Strana 201
Rehoř p - 813 die Ms: dí p, die v omelí sedmdesáté K— Ikagye glN: lkage MKsp — 814 některé z vás glN, Mp: někteří z vás s, z vás ně- kteří K - 815 s škodú M: s škodau p, točíž škody K, škodu s - 816 zyſky Kp: zziſky M, zazyſky s - což MKp: co s — 817 ste vzěli M: ste vzeli K, jste vzali sp — 818 oči MKs: oči váše p — rozuma M: rozumu Ksp — 819 stolicě M: stolice sp, stolici K - holubic Msp: holubice K — 820 penězoměncóv MKp: -cóm s - roſſypal glN, rozſypal Kp: roſypal Ms - 821 chrámě Msp: chrámu K — Jedné Msp: Jediné K — 822 kteříž Msp: kteřížto K — 824 sě (se) prodává MKs: prodává p - 825 dává MKs: se dává p - stolice M: stolice glN, Ksp — 826 takých MKs: takových p - kněžstvie (-i) Msp: kněžie K — 827 ustavenie glN, glT, MKs: ustanovenie p — 828 a je (t. svatokupce) M: a je, točíž svatokupce K; i svatokupce, a je sp - 829 Rehoř Ms: Svatý Rehoř Kp - 830 sč stkvě M: se stkví sp, stkví se K - nravy M: mravy Ksp — 831 lidu MKs: lidí p - przynvzen glN: prinvczen M, prinucen K, přinucen p, prziučen s - 832 nestu- datě (nestydlivě) M: nestydlivě a nestudatě s, nestydatě Kp - kněžstvie (-í) MK: kněžstvie (-i) chvátá sp - jsa MKp: A jsa s - kterým kolivěk MKp: kterým s — 833 hřiechem (smrtedlným) M: hřiechem smrtedlným K, hříchem smrtedlným p, smrtedlným hřie- chem s - poškvrněn Msp: přemožen a poškvrněn K — 834 srdce MKp: srdcem s - neb... neb... neb... neb MKs: aneb... aneb... aneb... aneb p - hlukem (t. mocí) MKp: hlukem glT, hlukem mocí s — 835 zklamovným MKp, glT: zklamávajícím s - 836 o duši Msp: o duše K - neb kněžské MKs: aneb kněžské p — 837 oblečen glN, glT, MKp: obklíčen (!) s; srov. jinde u Husa v témž citátě oděn Erb. I 211, obklíčen (!) Erb. I 424 - 838 za svého Msp: vyn. K - 840 To MKs: To dí p - 841 die Ms: dí p, die v šestnádsté, otázce sedmé K - 842 svého glN, MK: z svého sp — 843 radějie (dávají) M: radějí dávají Ks, dávají radějí p - 844 točíš (-tiž) sluhám svým MKs: vyn. p - neb ještě že hóře (těžšie) jest M: neb ještě že hóře jest K, Nébrž ještě což huoře s, Nýbrž ještě což těžší jest p - 845 který po- tom M: který při tom Ks, potom který p — 846 přěstupník (pře-) MKp: přestúpitel s - 848 jenž Mp: kteříž K - najvěčími: naivieččí- mi M, naywietſimi K, naywietſſimi s, naywětſſými p — 849 ne naj- menší Ksp: ale najmenší M - 850 svatokupcích MKp: svatokupec- tvie s — 853 ohňóm MK: ohňům p, ohněm s - 854 Řehoř Msp: Ře- hoř v svých Registrách v prvé otázce, v druhé kapitole K — 855 neb písař MKs: aneb písař p - 856 v svěcení (na kněžstvie) jeho (bisku- 201
Rehoř p - 813 die Ms: dí p, die v omelí sedmdesáté K— Ikagye glN: lkage MKsp — 814 některé z vás glN, Mp: někteří z vás s, z vás ně- kteří K - 815 s škodú M: s škodau p, točíž škody K, škodu s - 816 zyſky Kp: zziſky M, zazyſky s - což MKp: co s — 817 ste vzěli M: ste vzeli K, jste vzali sp — 818 oči MKs: oči váše p — rozuma M: rozumu Ksp — 819 stolicě M: stolice sp, stolici K - holubic Msp: holubice K — 820 penězoměncóv MKp: -cóm s - roſſypal glN, rozſypal Kp: roſypal Ms - 821 chrámě Msp: chrámu K — Jedné Msp: Jediné K — 822 kteříž Msp: kteřížto K — 824 sě (se) prodává MKs: prodává p - 825 dává MKs: se dává p - stolice M: stolice glN, Ksp — 826 takých MKs: takových p - kněžstvie (-i) Msp: kněžie K — 827 ustavenie glN, glT, MKs: ustanovenie p — 828 a je (t. svatokupce) M: a je, točíž svatokupce K; i svatokupce, a je sp - 829 Rehoř Ms: Svatý Rehoř Kp - 830 sč stkvě M: se stkví sp, stkví se K - nravy M: mravy Ksp — 831 lidu MKs: lidí p - przynvzen glN: prinvczen M, prinucen K, přinucen p, prziučen s - 832 nestu- datě (nestydlivě) M: nestydlivě a nestudatě s, nestydatě Kp - kněžstvie (-í) MK: kněžstvie (-i) chvátá sp - jsa MKp: A jsa s - kterým kolivěk MKp: kterým s — 833 hřiechem (smrtedlným) M: hřiechem smrtedlným K, hříchem smrtedlným p, smrtedlným hřie- chem s - poškvrněn Msp: přemožen a poškvrněn K — 834 srdce MKp: srdcem s - neb... neb... neb... neb MKs: aneb... aneb... aneb... aneb p - hlukem (t. mocí) MKp: hlukem glT, hlukem mocí s — 835 zklamovným MKp, glT: zklamávajícím s - 836 o duši Msp: o duše K - neb kněžské MKs: aneb kněžské p — 837 oblečen glN, glT, MKp: obklíčen (!) s; srov. jinde u Husa v témž citátě oděn Erb. I 211, obklíčen (!) Erb. I 424 - 838 za svého Msp: vyn. K - 840 To MKs: To dí p - 841 die Ms: dí p, die v šestnádsté, otázce sedmé K - 842 svého glN, MK: z svého sp — 843 radějie (dávají) M: radějí dávají Ks, dávají radějí p - 844 točíš (-tiž) sluhám svým MKs: vyn. p - neb ještě že hóře (těžšie) jest M: neb ještě že hóře jest K, Nébrž ještě což huoře s, Nýbrž ještě což těžší jest p - 845 který po- tom M: který při tom Ks, potom který p — 846 přěstupník (pře-) MKp: přestúpitel s - 848 jenž Mp: kteříž K - najvěčími: naivieččí- mi M, naywietſimi K, naywietſſimi s, naywětſſými p — 849 ne naj- menší Ksp: ale najmenší M - 850 svatokupcích MKp: svatokupec- tvie s — 853 ohňóm MK: ohňům p, ohněm s - 854 Řehoř Msp: Ře- hoř v svých Registrách v prvé otázce, v druhé kapitole K — 855 neb písař MKs: aneb písař p - 856 v svěcení (na kněžstvie) jeho (bisku- 201
Strana 202
pově) M, bez gl. s: točížto v svěcení jeho biskupstvie K, v kněžství biskupově p - ani MKp: vyn. s - 857 (k svěcení jímž volá) M: jímž volá k svěcení Kp - 858 posvěcen (před lidem) M, bez gl. s: po- svěcen, totížto před Bohem K; před lidem posvěcen p - 859 radějše MK: radějši s, radějí p - vysvěcený (před Bohem) než svěcený MK: vysvícený než svěcený s, vysvěcený než před Bohem svěcený p - 861 takto Msp: v prvé otázce, v kapitole třetí takto K - Tací Ms: Ta- kovi Kp - tověz Msp: to jest K — 862 mají tres(k)táni býti Msp: tresktáni býti mají K - 863 od svaté cierkvi (od sboru) M: od svaté cierkve s, od Svaté Církve p, od sboru cierkve svaté K — dále MK: daleko sp — 864 jakož Msp: jakožto K — 865 holubici MKp: proda- vače holubic s - svaté vkládanie (-i) MKs: v Svaté kládání p — 866 ruky MKp: rukau s - 868 jakož Msp: jako K - čtenie MKs: Euange- lium p - 869 týž Msp: týž Allexander K - svaté apoštoly MKp: svatých apoštoluov s - 870 volám (křičím) M: volám sp, volám a kři- čím K — 872 jest nehoden glN, Msp: nehoden jest K — 875 dal jest MK: dal p - moc vzal Mp: vzal moc K — 877 v kázaní Msp: v ká- zaní na ono čtenie Všel jest Pán Ježíš do Jeruzaléma' takto píše K - 878 domu Msp: z domu K — 880 zákonem (t. křesťanským) MK, bez gl. s: Křestanským Zákonem p - z přípravy glN, glT, MK: z příčiny sp - 881 svati M: světí K, svatí p - 884 vymietáni Ms: vy- metáni Kp - každý Msp: v každý K -887 prodavače i kupce (-ce) Mp: prod. a kupce s, prod. poznati, točížto i kupce K - tověz Mp: točíž K - 888 tieže hřěšiti než druhý M: hřešiti tieže než druhý K, tíže než druhý hřešiti p - 889 svatá svěcenie (na kněžstvie i na jiná dóstojenstvie) za penieze dávají M, bez gl. s: svatá svěcenie za penieze dávají, točíž kněžstvie a na jiná dóstojenstvie K; na kněžství i na jiná důstojenství svatá svěcení za peníze dávají p - 890 ti Msp: vyn. K - 891 za spravedlivost (t. za úřad Boží) M: za spravedlnost, točíž za úřad Bohu K, za spravedlivost sp - 892 hřiech Msp: hřiechy K — 893 (ve čtení) MK: v Euangelium p - penězoměncóv (-cův) MKp: penězoměncóm s - 894 stolice (-ce) Msp: stoly K - Neb Msp: Nebo K - 895 penězoměncóv: vyn. s - jedné oltáři Msp: jediné oltářové K — 896 kteřížto MKs: kteříž p - proto že MK: že K — těžie M: těží p, tržie K — 898 skrze MKs: skrzp - prodavačóv (-ův) Msp: penězo- měncóv K - jedné Msp: jediné K - mistrské (t. prelátské) dóstojen- stvie M, bez gl. s: mistrské dóstojenstvie, točížto prelátské K; Mistr- ské a Prelátské důstojenství p — 899 v cierkvi Ks: wicierkvi (!) M, v Církvi p - 900 znamená MKp: znamenává s - uhne sě (ukřiví sě) 202
pově) M, bez gl. s: točížto v svěcení jeho biskupstvie K, v kněžství biskupově p - ani MKp: vyn. s - 857 (k svěcení jímž volá) M: jímž volá k svěcení Kp - 858 posvěcen (před lidem) M, bez gl. s: po- svěcen, totížto před Bohem K; před lidem posvěcen p - 859 radějše MK: radějši s, radějí p - vysvěcený (před Bohem) než svěcený MK: vysvícený než svěcený s, vysvěcený než před Bohem svěcený p - 861 takto Msp: v prvé otázce, v kapitole třetí takto K - Tací Ms: Ta- kovi Kp - tověz Msp: to jest K — 862 mají tres(k)táni býti Msp: tresktáni býti mají K - 863 od svaté cierkvi (od sboru) M: od svaté cierkve s, od Svaté Církve p, od sboru cierkve svaté K — dále MK: daleko sp — 864 jakož Msp: jakožto K — 865 holubici MKp: proda- vače holubic s - svaté vkládanie (-i) MKs: v Svaté kládání p — 866 ruky MKp: rukau s - 868 jakož Msp: jako K - čtenie MKs: Euange- lium p - 869 týž Msp: týž Allexander K - svaté apoštoly MKp: svatých apoštoluov s - 870 volám (křičím) M: volám sp, volám a kři- čím K — 872 jest nehoden glN, Msp: nehoden jest K — 875 dal jest MK: dal p - moc vzal Mp: vzal moc K — 877 v kázaní Msp: v ká- zaní na ono čtenie Všel jest Pán Ježíš do Jeruzaléma' takto píše K - 878 domu Msp: z domu K — 880 zákonem (t. křesťanským) MK, bez gl. s: Křestanským Zákonem p - z přípravy glN, glT, MK: z příčiny sp - 881 svati M: světí K, svatí p - 884 vymietáni Ms: vy- metáni Kp - každý Msp: v každý K -887 prodavače i kupce (-ce) Mp: prod. a kupce s, prod. poznati, točížto i kupce K - tověz Mp: točíž K - 888 tieže hřěšiti než druhý M: hřešiti tieže než druhý K, tíže než druhý hřešiti p - 889 svatá svěcenie (na kněžstvie i na jiná dóstojenstvie) za penieze dávají M, bez gl. s: svatá svěcenie za penieze dávají, točíž kněžstvie a na jiná dóstojenstvie K; na kněžství i na jiná důstojenství svatá svěcení za peníze dávají p - 890 ti Msp: vyn. K - 891 za spravedlivost (t. za úřad Boží) M: za spravedlnost, točíž za úřad Bohu K, za spravedlivost sp - 892 hřiech Msp: hřiechy K — 893 (ve čtení) MK: v Euangelium p - penězoměncóv (-cův) MKp: penězoměncóm s - 894 stolice (-ce) Msp: stoly K - Neb Msp: Nebo K - 895 penězoměncóv: vyn. s - jedné oltáři Msp: jediné oltářové K — 896 kteřížto MKs: kteříž p - proto že MK: že K — těžie M: těží p, tržie K — 898 skrze MKs: skrzp - prodavačóv (-ův) Msp: penězo- měncóv K - jedné Msp: jediné K - mistrské (t. prelátské) dóstojen- stvie M, bez gl. s: mistrské dóstojenstvie, točížto prelátské K; Mistr- ské a Prelátské důstojenství p — 899 v cierkvi Ks: wicierkvi (!) M, v Církvi p - 900 znamená MKp: znamenává s - uhne sě (ukřiví sě) 202
Strana 203
M, bez gl. s, glT: uhne se, točížto ukřiví se K; uhne se aneb ukřiví se p - 901 (Věz, že stolice--- jiné dóstojenstvie) M na dol. okraji rukou glosátora s úvodní poznámkou: Nepiš tohoto v text; K v textu po slovech penězích dávají 911; p v textu v závorce po slovech proda- vačov holubic 898 - 902 jest Mp: jestit K - sedě MK: sedí p - 903 dary Mp: dar K — 904 jelikožto MK: jakožto p - bylo jest MK: bylo p - 906 papežstvie, biskupstvie, kněžstvie M: papežské, Bis- kupstvie, kněžstvie K; Papežství, Kněžství, Biskupstvíp - 907 i jiné dóstojenstvie MK: vyn. p - Jedné Duch--- 909 v podobenství holubice Msp: vyn. K - 908 znamená Mp: znamenává s - krštěným M: křtěným p, kristem s - 910 jedné Msp: jediné K - Ducha sva- tého Msp: vyn. K - (t. dary...) M: t. dary p, točížto K - 912 Pán Mp: Pán Ježíš Ks — 913 takých MKs: takových p - penieze MK: kněžstvie (-í) sp - 914 viděním Ms: věděním Kp - 915 již Msp: vyn. K — 916 jest zbaven Ms: zbaven jest Kp — 919 svatého Pisma MKs: vyn. p - pilný vykladač Ms: vykladač pilný K, vyn. p - 920 die Ms: dí p, v svém Pastorálu a stojí psáno v prvnie otázce, v kapitole prvé, die on K - všelice (-e) MK: všelicí p, vyn. s - 921 tržením Msp: třením K - daru Msp: darův p - když MKs: Neb když p - 922 vzěli M: vzeli K, vzali sp — 923 jest řekl Msp: jesti řekl K — 924 k zatra- cení Msp: na zatracení K - domněl Msp: domnieval K — 925 (Věz, žet Ducha--- z peněz je vedú) M na dol. okr.; K v textu před slovy ale Pán 912; p v textu v závorce po slovech Ducha svatého 921 - žet Mp: že K — 928 wobycegi MK: wuobycegi s, w obyčegi p — 929 věčích: věččích M, větčích Ks, větších p - 930 uřezána MKs: ura- žena p - a MKp: i s - ráně znamenité MK: ráně znamenitě sp — 931 ohnivé Msp: ohně K - zóstává glN, MK: zuostává s, zůstává p - ještě Msp: vyn. K - přikládáme MKp: -ámy s - železo (t. pomstu kletbú), ustavujíce plně MK: železo, ustavujíce pilně s, železo, po- mstu, ustavujíce kletbu pilně p - 934 kletby pohaněním glN, Msp: pohaněním kletby K - 935 i krve M: i jeho krve drahé K, a Krve p, vyn. s - poňavadž-- Kristovi: vyn. s - 936 Kristovi, že Mp: že Kristovi K — 937 Tot MKp: To s - 938 biskupa jest učinil MK: jest biskupa učinil sp - 939 duchovně Msp: duchovní K — 940 Peniezi MKs: Peníze p - řekl jest: vyn. s - (Petr) M: točíž svatý Petr K, vyn. p - 941 k zatracení Msp: na zatracení K — si kúpil M: jsi kaupil sp, chtěl si kúpiti K — 942 divnú (-au) Mp: daróv K, vyn. s - duší MKs: duše p - Ambrož Ms: Svatý Ambrož K, Ambrož Svatý p — 943 die Ms: díp, die týž Svatý Ambrož K — 945 dobyl jest Msp: dobyl vedl 203
M, bez gl. s, glT: uhne se, točížto ukřiví se K; uhne se aneb ukřiví se p - 901 (Věz, že stolice--- jiné dóstojenstvie) M na dol. okraji rukou glosátora s úvodní poznámkou: Nepiš tohoto v text; K v textu po slovech penězích dávají 911; p v textu v závorce po slovech proda- vačov holubic 898 - 902 jest Mp: jestit K - sedě MK: sedí p - 903 dary Mp: dar K — 904 jelikožto MK: jakožto p - bylo jest MK: bylo p - 906 papežstvie, biskupstvie, kněžstvie M: papežské, Bis- kupstvie, kněžstvie K; Papežství, Kněžství, Biskupstvíp - 907 i jiné dóstojenstvie MK: vyn. p - Jedné Duch--- 909 v podobenství holubice Msp: vyn. K - 908 znamená Mp: znamenává s - krštěným M: křtěným p, kristem s - 910 jedné Msp: jediné K - Ducha sva- tého Msp: vyn. K - (t. dary...) M: t. dary p, točížto K - 912 Pán Mp: Pán Ježíš Ks — 913 takých MKs: takových p - penieze MK: kněžstvie (-í) sp - 914 viděním Ms: věděním Kp - 915 již Msp: vyn. K — 916 jest zbaven Ms: zbaven jest Kp — 919 svatého Pisma MKs: vyn. p - pilný vykladač Ms: vykladač pilný K, vyn. p - 920 die Ms: dí p, v svém Pastorálu a stojí psáno v prvnie otázce, v kapitole prvé, die on K - všelice (-e) MK: všelicí p, vyn. s - 921 tržením Msp: třením K - daru Msp: darův p - když MKs: Neb když p - 922 vzěli M: vzeli K, vzali sp — 923 jest řekl Msp: jesti řekl K — 924 k zatra- cení Msp: na zatracení K - domněl Msp: domnieval K — 925 (Věz, žet Ducha--- z peněz je vedú) M na dol. okr.; K v textu před slovy ale Pán 912; p v textu v závorce po slovech Ducha svatého 921 - žet Mp: že K — 928 wobycegi MK: wuobycegi s, w obyčegi p — 929 věčích: věččích M, větčích Ks, větších p - 930 uřezána MKs: ura- žena p - a MKp: i s - ráně znamenité MK: ráně znamenitě sp — 931 ohnivé Msp: ohně K - zóstává glN, MK: zuostává s, zůstává p - ještě Msp: vyn. K - přikládáme MKp: -ámy s - železo (t. pomstu kletbú), ustavujíce plně MK: železo, ustavujíce pilně s, železo, po- mstu, ustavujíce kletbu pilně p - 934 kletby pohaněním glN, Msp: pohaněním kletby K - 935 i krve M: i jeho krve drahé K, a Krve p, vyn. s - poňavadž-- Kristovi: vyn. s - 936 Kristovi, že Mp: že Kristovi K — 937 Tot MKp: To s - 938 biskupa jest učinil MK: jest biskupa učinil sp - 939 duchovně Msp: duchovní K — 940 Peniezi MKs: Peníze p - řekl jest: vyn. s - (Petr) M: točíž svatý Petr K, vyn. p - 941 k zatracení Msp: na zatracení K — si kúpil M: jsi kaupil sp, chtěl si kúpiti K — 942 divnú (-au) Mp: daróv K, vyn. s - duší MKs: duše p - Ambrož Ms: Svatý Ambrož K, Ambrož Svatý p — 943 die Ms: díp, die týž Svatý Ambrož K — 945 dobyl jest Msp: dobyl vedl 203
Strana 204
jest K — 948 jest svěcen Msp: jesti svěcen K - jest dal Msp: jesti dal K - 949 duše MKp: duše, kdy jest ji ztratil s - když Msp: a Bis- kup když K — 950 co jest dal Msp: a co jest dal K — 952 takto Msp: v své otázce, v třetie kapitole takto K - neb ktož MK: aneb kdož p, vyn. s - 953 prebend MKp: prebendy s - neb prevorstvie MKs: aneb Převorství p - neb děkanstvie Ms : aneb Děkanství p, vyn. K - neb dóstojenstvie glN, MKs: aneb důstojenství p — 954 jakožto MKs: jako p — 955 neb oleje MKs: aneb Oleje p — neb kostelóv MKs: aneb Kosteluovp — 956 skrzye glN: skrže M, skrze Ksp - 957 a kupec Msp: i kupec K — 960 (... nežádati má...) M: nemá žádati K, vyn. p - 961 nebť Msp: neb K - 962 kterého MKp: kteréhož s - 963 po- žívaj MKp: požíval s - Innocencius Msp: Innocencius v první otázce, v kapitole prvé K — 964 ustaveních MKs: ustanoveních p — jest MKp: stojí s - Ustavujeme MKs: Ustanovujeme p - 966 (jejž světie s olejem) ani za sviece Erb: (giež světie s olejem) ani za sviece M; jejž světí s Olejem, ani za Svíce p; ani za sviece, kteréžto světie s olejem K — 967 jež by Msp: jenž by K - (biskupóm) M: Biskupovi K, vyn. p - 968 bráti (od biskupa) M, bez gl. s: bráti od biskupa K, od Biskupa bráti p - 971 Triburský Kp: Tiburský Ms - die Ms: di p, die v prvnie otázce, kapitole prvé K - 972 miestech MK: městech sp - 974 ty Mp: to Ks - svatokupecké MKs: svatokupectvíp - 975 a: vyn. s - 977 bylo nuzením vzato MK: bylo nucením vzato s, nuzením bylo vzato p - 978 darové Boží (již jmenovaní) MK, bez gl. s: již jmenovaní darové Boží p - 979 ustavil jest sbor Msp: ustanovil jest ten sbor K - 980 chtie Ms: chtíp, chtějí K - hřiecha Msp: hřiechóv K — protož Msp: A protož K — 981 z MKsp: pod zawazanym glN - 982 neb potom MKs: aneb potom p - 984 Innocencius Msp: Inno- cencius v své Epištole o svatokupectví K - 985 zákon smrti (t. hřiech) M: zákon, točížto hřiech smrti K; zákon smrti sp - 986 domnievají sě (se) MK: domnien s, domnín p - hřieši MKs: hříchové p - 987 déle MKp: dále s - nezčastnú M: neštastnú Ks, neštastnau p - svá- zánu MK: svázanau sp - 988 Zle MKs: Že p - jež Mp: jenž s, kte- réžto K - 990 věčí: věččí M, větčí s, větší Kp - než Msp: nežli K - 991 býti následováno MKs: následováno býti p - to, což lepšie--- 992 zjevno jest Msp: vyn. K - 993 pravdu než obyčej Mp: pravdy než obyčeje s, pravdy nežli obyčeje K - 995 Ciprianus Msp: Svatý Cyprián K - die Ms: dí p, v témž rozdielu die K - 996 starý MKp: vyn. s - následujme pravdu Mp: následujme pravdy s, následujmež pravdy K - 1000 Ambrož svatý die Ms: Svatý Ambrož dí p, 204
jest K — 948 jest svěcen Msp: jesti svěcen K - jest dal Msp: jesti dal K - 949 duše MKp: duše, kdy jest ji ztratil s - když Msp: a Bis- kup když K — 950 co jest dal Msp: a co jest dal K — 952 takto Msp: v své otázce, v třetie kapitole takto K - neb ktož MK: aneb kdož p, vyn. s - 953 prebend MKp: prebendy s - neb prevorstvie MKs: aneb Převorství p - neb děkanstvie Ms : aneb Děkanství p, vyn. K - neb dóstojenstvie glN, MKs: aneb důstojenství p — 954 jakožto MKs: jako p — 955 neb oleje MKs: aneb Oleje p — neb kostelóv MKs: aneb Kosteluovp — 956 skrzye glN: skrže M, skrze Ksp - 957 a kupec Msp: i kupec K — 960 (... nežádati má...) M: nemá žádati K, vyn. p - 961 nebť Msp: neb K - 962 kterého MKp: kteréhož s - 963 po- žívaj MKp: požíval s - Innocencius Msp: Innocencius v první otázce, v kapitole prvé K — 964 ustaveních MKs: ustanoveních p — jest MKp: stojí s - Ustavujeme MKs: Ustanovujeme p - 966 (jejž světie s olejem) ani za sviece Erb: (giež světie s olejem) ani za sviece M; jejž světí s Olejem, ani za Svíce p; ani za sviece, kteréžto světie s olejem K — 967 jež by Msp: jenž by K - (biskupóm) M: Biskupovi K, vyn. p - 968 bráti (od biskupa) M, bez gl. s: bráti od biskupa K, od Biskupa bráti p - 971 Triburský Kp: Tiburský Ms - die Ms: di p, die v prvnie otázce, kapitole prvé K - 972 miestech MK: městech sp - 974 ty Mp: to Ks - svatokupecké MKs: svatokupectvíp - 975 a: vyn. s - 977 bylo nuzením vzato MK: bylo nucením vzato s, nuzením bylo vzato p - 978 darové Boží (již jmenovaní) MK, bez gl. s: již jmenovaní darové Boží p - 979 ustavil jest sbor Msp: ustanovil jest ten sbor K - 980 chtie Ms: chtíp, chtějí K - hřiecha Msp: hřiechóv K — protož Msp: A protož K — 981 z MKsp: pod zawazanym glN - 982 neb potom MKs: aneb potom p - 984 Innocencius Msp: Inno- cencius v své Epištole o svatokupectví K - 985 zákon smrti (t. hřiech) M: zákon, točížto hřiech smrti K; zákon smrti sp - 986 domnievají sě (se) MK: domnien s, domnín p - hřieši MKs: hříchové p - 987 déle MKp: dále s - nezčastnú M: neštastnú Ks, neštastnau p - svá- zánu MK: svázanau sp - 988 Zle MKs: Že p - jež Mp: jenž s, kte- réžto K - 990 věčí: věččí M, větčí s, větší Kp - než Msp: nežli K - 991 býti následováno MKs: následováno býti p - to, což lepšie--- 992 zjevno jest Msp: vyn. K - 993 pravdu než obyčej Mp: pravdy než obyčeje s, pravdy nežli obyčeje K - 995 Ciprianus Msp: Svatý Cyprián K - die Ms: dí p, v témž rozdielu die K - 996 starý MKp: vyn. s - následujme pravdu Mp: následujme pravdy s, následujmež pravdy K - 1000 Ambrož svatý die Ms: Svatý Ambrož dí p, 204
Strana 205
Svaty Ambroz die v druhých knienach o vdovach K - Noviny Msp: Nevinny K — 1003 die Ms: dí p, die k Antiocenovi Bis- kupu v prvnie otázce, v kapitole prvé K — Pavel Msp: Svatý Pavel K - 1004 jiného nižádný MKp: nižádného jiného s - po- loženo jest MKs: jest položeno p - 1005 «jenž jest) Ry, srov. Erb. I 440 - kdež Msp: když K - 1008 Svatý Isidorus: Svatý Isidorus M, Svatý Izyodorus K, Svatý Isodorus s, Isydor p - 1009 To Isiodorus: To Isidorus M, To Svatý Isyodorus K, To Isodorus s, vyn. p — 1010 složte Msp: složtež K - prvnější Msp: první K - 1011 kterýž Msp: kterýžto K - vedlé žádosti MKp: žádostí s - bluda M: bludu sp, těla K — 1013 v IIII. kap. Msp: ve čtvrté kapitole K - 1016 ho Mp: jeho Ks - nebť M: Neboť K, Neb sp — leze glN, glT, Ks, leže M: leží p — ferzedny glN, ſſeredny K: ſeredny M, ſeredni glT, ſſeredný p, ſmrtedlny s — 1017 trutít MKs glT: trudí p - 1018 z přiezní MKp: za přiezně s - 1019 neb svět- ských MKs: aneb světských p — 1020 a kalichóv MK: kalichuov sp - 1021 aby MK: abyšte sp - 1022 za dary a za službu MKs: za službu a za dary p - 1023 neb jiné MKs: aneb jiné p - 1025 aby MK: abyšte sp - jako Msp: jakožto K — 1026 takéž varujte sè (se) MKs: Varujte se takéž p - 1027 přijímají MKs: přijímáte p - i žáci Msp: a žáci K — chtieti MK: chtiece (-í-) sp - směniti MK: změniti sp - který MKp: kterýž s — 1030 olej MKs: volej s - od biřmovánie Ks, od biřmování p: a biřmovánie M — 1031 již MKp: vyn. s - 1032 řečníci Msp: vyn. K - 1033 aby MKs: abyšte p - přímluvú M, přímluvau sp: přímluv- cóv K — neb MKs: aneb p — 1034 vězte Ksp: viežete M - 1035 naj- věčí: najvěččí M, najvětčí Ks, najvětší p - jenž MKs: že p - zevnitř- ních glN, MKs: vnitřních p — 1037 ssazeni MK: a ssazeni s, a zsazeni p - po nedóstojně přid. obroky sobě osobují s - apotupnye ſobye glN: a sobě potupně MKp, a potupně s - k Mp: ku K - 1038 obroky Ry: točíž obroky K, Obroka p, vyn. Ms — 1039 (t. nebudú-li sě káti) Ry: točížto nebudú-li se káti K, vyn. Msp — 1040 uběhnú M, uběh- nau s: vběhnau p, upadnú K — 1041 v ustavení takto světí Ms: v ustanovení takto světí K, Svatí takto v ustavení p — 1042 Protože MKp: Že s - 1043 jedné Msp: jediné K - po Rehoře přid. kdež die s — 1044 svatokupci M: svatokupemi sp, Svatokupecské K — 1046 svati nejsú M: světí nejsú K, svatí nejsú s, nejsau Svatí p - ani v tě- le --- zlořečeni Msp: vyn. K — 1047 zlořečeni MK: zlořečení sp - 1048 ani jiných Kp: aniž jiných s, ani jich M - 1051 sě béře MKs: béře se p - nevyčistědlná glN, MK: neucifteldna(!) glT, nevyčisti- 205
Svaty Ambroz die v druhých knienach o vdovach K - Noviny Msp: Nevinny K — 1003 die Ms: dí p, die k Antiocenovi Bis- kupu v prvnie otázce, v kapitole prvé K — Pavel Msp: Svatý Pavel K - 1004 jiného nižádný MKp: nižádného jiného s - po- loženo jest MKs: jest položeno p - 1005 «jenž jest) Ry, srov. Erb. I 440 - kdež Msp: když K - 1008 Svatý Isidorus: Svatý Isidorus M, Svatý Izyodorus K, Svatý Isodorus s, Isydor p - 1009 To Isiodorus: To Isidorus M, To Svatý Isyodorus K, To Isodorus s, vyn. p — 1010 složte Msp: složtež K - prvnější Msp: první K - 1011 kterýž Msp: kterýžto K - vedlé žádosti MKp: žádostí s - bluda M: bludu sp, těla K — 1013 v IIII. kap. Msp: ve čtvrté kapitole K - 1016 ho Mp: jeho Ks - nebť M: Neboť K, Neb sp — leze glN, glT, Ks, leže M: leží p — ferzedny glN, ſſeredny K: ſeredny M, ſeredni glT, ſſeredný p, ſmrtedlny s — 1017 trutít MKs glT: trudí p - 1018 z přiezní MKp: za přiezně s - 1019 neb svět- ských MKs: aneb světských p — 1020 a kalichóv MK: kalichuov sp - 1021 aby MK: abyšte sp - 1022 za dary a za službu MKs: za službu a za dary p - 1023 neb jiné MKs: aneb jiné p - 1025 aby MK: abyšte sp - jako Msp: jakožto K — 1026 takéž varujte sè (se) MKs: Varujte se takéž p - 1027 přijímají MKs: přijímáte p - i žáci Msp: a žáci K — chtieti MK: chtiece (-í-) sp - směniti MK: změniti sp - který MKp: kterýž s — 1030 olej MKs: volej s - od biřmovánie Ks, od biřmování p: a biřmovánie M — 1031 již MKp: vyn. s - 1032 řečníci Msp: vyn. K - 1033 aby MKs: abyšte p - přímluvú M, přímluvau sp: přímluv- cóv K — neb MKs: aneb p — 1034 vězte Ksp: viežete M - 1035 naj- věčí: najvěččí M, najvětčí Ks, najvětší p - jenž MKs: že p - zevnitř- ních glN, MKs: vnitřních p — 1037 ssazeni MK: a ssazeni s, a zsazeni p - po nedóstojně přid. obroky sobě osobují s - apotupnye ſobye glN: a sobě potupně MKp, a potupně s - k Mp: ku K - 1038 obroky Ry: točíž obroky K, Obroka p, vyn. Ms — 1039 (t. nebudú-li sě káti) Ry: točížto nebudú-li se káti K, vyn. Msp — 1040 uběhnú M, uběh- nau s: vběhnau p, upadnú K — 1041 v ustavení takto světí Ms: v ustanovení takto světí K, Svatí takto v ustavení p — 1042 Protože MKp: Že s - 1043 jedné Msp: jediné K - po Rehoře přid. kdež die s — 1044 svatokupci M: svatokupemi sp, Svatokupecské K — 1046 svati nejsú M: světí nejsú K, svatí nejsú s, nejsau Svatí p - ani v tě- le --- zlořečeni Msp: vyn. K — 1047 zlořečeni MK: zlořečení sp - 1048 ani jiných Kp: aniž jiných s, ani jich M - 1051 sě béře MKs: béře se p - nevyčistědlná glN, MK: neucifteldna(!) glT, nevyčisti- 205
Strana 206
tedlná p, neočistitedlná s - 1052 jest glN, Msp: vyn. K - 1053 flužby (duchownie) M, bez gl. s: fluzby duchowni K, slużby duchownij p, duchownye mylofty glN - takého M: takového Ksp — 1055 súzeni jsú M: súzeni sú K, odsauzeni jsau sp - Gelazie M: Gelazia Ksp — 1056 uvalují sě M, uvalují se sp: uvaluje se K - Řehoře Nazanského Mp: Rehoře nanzazenského s, Rehoře papeže Nazazenského K - řádu (kněžském) ostati nemohú Ry: řádu kněžském ostati nemohú M, řádu ostati nemohú, točíž kněžském K; řádu ostati nemohú sp - 1058 Petra (apoštola) M: svatého Petra Apoštola K, Petra sp - 1059 vymetáni Msp: vymietáni K - 1061 Jedné Mp: Jediné Ks — 1062 jejž p: giež M, genž s, kterýž K — vzěli M, vzeli K: vzali sp — 1063 plnosti MKp: v plnosti s - kterážto MKp: Kterakž tehdy ta moc s - (... Ducha svatého) M: ducha svatého K, Svatého Ducha p, vyn. s - 1065 kterúžto (-au-) MKp: poněvadž s - ztratili MKp: ji ztratili s — 1066 pořád Msp: vyn. K - 1067 má také Msp: také má K — Balaa- mite (latinsky!) MKs: Balamitæ p, Baláměnci M na okr. — 1068 jenž Msp: kteřížto K — 1069 v knihách Numeri Ms: v knichách čtvrtých Mojžiešových K, ve 4. kněhách Mojžíšových v 22. kap. p — a MKp: vyn. s - Petrově Ms: Svatého Petra Kp — 1070 kdež Msp: když K — zvykalé glN, MK: zvyklé glT, sp - 1072 jenž Msp: kterýžto K- 1074 Gezite (latinsky!) M: Gezytæ p, Jězenci M na okr., Jezenci p na okr., Jezytěnci s, Gezyte aneb Jezenci K -sú M: jsú Ks, slovau p - nuziece (-í-) MKp, glT: viece s - 1075 psáno Msp: napsáno K - 1076 Králových knihách M: kni(e)hách Královských Ks, Králov- ských Kněhách p - 1077 die Ms: díp, praví K -1078 službu: vyn. s - 1079 przyed glN, pried M: před Ks, před p - súdu: vyn. s - 1080 než MK: nežli p - súdie M: saudí p, súdíme K - nižadne su nevczi- nili vmluvy M, glT: nyzadne nevczynyli ſu vmluwy glN, niżadne ſu nečinili vmluwy K, nižadne gsau neučinili vmluwy s, nižádné gfau nevčinili Aumluwy p - 1081 nuzně MKs, glT: nuzením p - a aby glN, Ksp: aby M - 1082 wydrzyely glN, vydrieli M: wydřeli p, wydrżeli s, widieli K — pilni gſu MK: pylny ſu glN, pilni gſau s, pilnij gſau p — jisti MKs, glT: jisti p — 1083 budte Msp, glT: budete K— uzdraven (od malomocenstvie) M, bez gl. s: uzdraven od malo- mocenstvie K, od Malomocenství uzdraven p - 1084 sě vracoval (domóv) M: se vracoval domóv K, se domův vracoval p, se navraco- val do domu svého s - za dar Ducha svatého MKp: vyn. s — 1085 směl jest (Gezi) požádati M: směl jest Gezy požádati K, směl jest od něho požádati s, Gezý směl jest od něho požádati p - 1090 206
tedlná p, neočistitedlná s - 1052 jest glN, Msp: vyn. K - 1053 flužby (duchownie) M, bez gl. s: fluzby duchowni K, slużby duchownij p, duchownye mylofty glN - takého M: takového Ksp — 1055 súzeni jsú M: súzeni sú K, odsauzeni jsau sp - Gelazie M: Gelazia Ksp — 1056 uvalují sě M, uvalují se sp: uvaluje se K - Řehoře Nazanského Mp: Rehoře nanzazenského s, Rehoře papeže Nazazenského K - řádu (kněžském) ostati nemohú Ry: řádu kněžském ostati nemohú M, řádu ostati nemohú, točíž kněžském K; řádu ostati nemohú sp - 1058 Petra (apoštola) M: svatého Petra Apoštola K, Petra sp - 1059 vymetáni Msp: vymietáni K - 1061 Jedné Mp: Jediné Ks — 1062 jejž p: giež M, genž s, kterýž K — vzěli M, vzeli K: vzali sp — 1063 plnosti MKp: v plnosti s - kterážto MKp: Kterakž tehdy ta moc s - (... Ducha svatého) M: ducha svatého K, Svatého Ducha p, vyn. s - 1065 kterúžto (-au-) MKp: poněvadž s - ztratili MKp: ji ztratili s — 1066 pořád Msp: vyn. K - 1067 má také Msp: také má K — Balaa- mite (latinsky!) MKs: Balamitæ p, Baláměnci M na okr. — 1068 jenž Msp: kteřížto K — 1069 v knihách Numeri Ms: v knichách čtvrtých Mojžiešových K, ve 4. kněhách Mojžíšových v 22. kap. p — a MKp: vyn. s - Petrově Ms: Svatého Petra Kp — 1070 kdež Msp: když K — zvykalé glN, MK: zvyklé glT, sp - 1072 jenž Msp: kterýžto K- 1074 Gezite (latinsky!) M: Gezytæ p, Jězenci M na okr., Jezenci p na okr., Jezytěnci s, Gezyte aneb Jezenci K -sú M: jsú Ks, slovau p - nuziece (-í-) MKp, glT: viece s - 1075 psáno Msp: napsáno K - 1076 Králových knihách M: kni(e)hách Královských Ks, Králov- ských Kněhách p - 1077 die Ms: díp, praví K -1078 službu: vyn. s - 1079 przyed glN, pried M: před Ks, před p - súdu: vyn. s - 1080 než MK: nežli p - súdie M: saudí p, súdíme K - nižadne su nevczi- nili vmluvy M, glT: nyzadne nevczynyli ſu vmluwy glN, niżadne ſu nečinili vmluwy K, nižadne gsau neučinili vmluwy s, nižádné gfau nevčinili Aumluwy p - 1081 nuzně MKs, glT: nuzením p - a aby glN, Ksp: aby M - 1082 wydrzyely glN, vydrieli M: wydřeli p, wydrżeli s, widieli K — pilni gſu MK: pylny ſu glN, pilni gſau s, pilnij gſau p — jisti MKs, glT: jisti p — 1083 budte Msp, glT: budete K— uzdraven (od malomocenstvie) M, bez gl. s: uzdraven od malo- mocenstvie K, od Malomocenství uzdraven p - 1084 sě vracoval (domóv) M: se vracoval domóv K, se domův vracoval p, se navraco- val do domu svého s - za dar Ducha svatého MKp: vyn. s — 1085 směl jest (Gezi) požádati M: směl jest Gezy požádati K, směl jest od něho požádati s, Gezý směl jest od něho požádati p - 1090 206
Strana 207
cierkvi M: cierkve s, církve Kp - posvátných MKp: i posvátných s — (od těla Božieho...) M: od Těla Božího p, od těla božieho a od krve jeho drahé K — 1091 Petrus Damiani MK: Petr Damianus p, Petr Damianuov s — 1093 Scariotite (latinsky!) Ry: Skariotite M, Sca- ryotyte K, Sscarityte s, Scaryotæ p, Škariotenci M na okr., p na okr. — 26 neb Iudite (latinsky!) MKs: aneb Iudytæp, neb Judášenci M na okr., Jidášenci p na okr. — 1094 ponuknutím MK, glT: pokautně sp - neb MKs: aneb p — 1095 ját MKs: já p - mši odslúžím Msp: mši a odslúžím K — ſtwrdym neb byrzmugy glN: birmugi, ſtwrdim MK, glT, zbirmugi, ſtwrdjm sp — 1096 neb dávati MKs: aneb dávati p — 1097 zpověd MKs: zpověd etc. p - 1099 Judášovi M: Jidášovi Ksp — Krista židóm M: židóm (-uom) Krista Ks, židuom Pána Krista p — podobni MK: podobní sp — 1101 Symoniaci (latinsky!) Mp: Ssymonyacy s, Šimoněnci K, M na okr., p na okr. - také Msp: vyn. K - 1102 kteříž Msp: kteřížto K - neb za dar MKs: aneb za- Dar p — 1103 neb... neb... neb MKs: aneb... aneb... aneb p — 1104 čarodějník MKs: čardějník p - 1106 die svatý Lukáš Ms: dí Svatý Lukáš p, stojí psáno K — 1107 kladením ruky Mp: kladením ruku K, skrze vzkládanie rukau s - apoštolóv (-uov) MKp: apoštol- ských s - dán býváše MK: dán bývá p, dává se s — 1109 podal jest Msp: podal K - komuž MKp: na kohož s — 1111 takt Ms: tak Kp — jsú rozděleni MKp: rozděleni jsú s - Balámenci MKs: Balámenci p — 1112 a tak MK: vyn. p - Jězenci MKp: Jězitenci s - neb Judá- šenci a M: neb Jidášenci a s, neb Jidášenci aneb K, aneb Jidášenci a p - 1115 kupcě M: kupce sp, kupce protivného K — 1116 smyslóv K, smysluov s, smyslův p: vyn. M - 1117 a zvláště MKs: vyn. p - kteříž Msp: kteřížto K - jako Ksp: jakož M - 1118 nekú- pedlnú M, glT: nekúpenú K, nekúpitedlnú s, nekúpitedlnau p — (....kúpena penězi býti) M: kúpena býti K, Penězi kaupena býti p — 1119 penězmi MKs: Penězi p - chtie Ms: chtí p, chtěl K - 1120 Jězenci MKp: Jezitenci s — dávají, i ti, jenž MKp: vyn. s — 1121 súdem MKp, glT: sudcij s — 1122 Mistr Msp: ten mistr K — 1123 krátce (-ce) MKp: bratřie s — 1124 bóh (-uo-) MKp: pan buoh s — 1125 ostřichali (-i-) MKp: vystřiehali s - 1126 právě převrhúce (pře-, -auce) Msp: převrhúce právě K - 1128 psáno v Betlémě latině na stěnách Mp: psáno v Betlémě na stěnách s, v Betlémě na stěně psáno latině K - bludu Msp: bludě K — 1130 wſtriedu M, wstředu K, w Středu p: wutery s - 1131 posvietie M: poswate Ks, po Swaté p — 1132 viděvše MKp: i viděvše s - mě MKs: mne p - 1133 na mě 207
cierkvi M: cierkve s, církve Kp - posvátných MKp: i posvátných s — (od těla Božieho...) M: od Těla Božího p, od těla božieho a od krve jeho drahé K — 1091 Petrus Damiani MK: Petr Damianus p, Petr Damianuov s — 1093 Scariotite (latinsky!) Ry: Skariotite M, Sca- ryotyte K, Sscarityte s, Scaryotæ p, Škariotenci M na okr., p na okr. — 26 neb Iudite (latinsky!) MKs: aneb Iudytæp, neb Judášenci M na okr., Jidášenci p na okr. — 1094 ponuknutím MK, glT: pokautně sp - neb MKs: aneb p — 1095 ját MKs: já p - mši odslúžím Msp: mši a odslúžím K — ſtwrdym neb byrzmugy glN: birmugi, ſtwrdim MK, glT, zbirmugi, ſtwrdjm sp — 1096 neb dávati MKs: aneb dávati p — 1097 zpověd MKs: zpověd etc. p - 1099 Judášovi M: Jidášovi Ksp — Krista židóm M: židóm (-uom) Krista Ks, židuom Pána Krista p — podobni MK: podobní sp — 1101 Symoniaci (latinsky!) Mp: Ssymonyacy s, Šimoněnci K, M na okr., p na okr. - také Msp: vyn. K - 1102 kteříž Msp: kteřížto K - neb za dar MKs: aneb za- Dar p — 1103 neb... neb... neb MKs: aneb... aneb... aneb p — 1104 čarodějník MKs: čardějník p - 1106 die svatý Lukáš Ms: dí Svatý Lukáš p, stojí psáno K — 1107 kladením ruky Mp: kladením ruku K, skrze vzkládanie rukau s - apoštolóv (-uov) MKp: apoštol- ských s - dán býváše MK: dán bývá p, dává se s — 1109 podal jest Msp: podal K - komuž MKp: na kohož s — 1111 takt Ms: tak Kp — jsú rozděleni MKp: rozděleni jsú s - Balámenci MKs: Balámenci p — 1112 a tak MK: vyn. p - Jězenci MKp: Jězitenci s - neb Judá- šenci a M: neb Jidášenci a s, neb Jidášenci aneb K, aneb Jidášenci a p - 1115 kupcě M: kupce sp, kupce protivného K — 1116 smyslóv K, smysluov s, smyslův p: vyn. M - 1117 a zvláště MKs: vyn. p - kteříž Msp: kteřížto K - jako Ksp: jakož M - 1118 nekú- pedlnú M, glT: nekúpenú K, nekúpitedlnú s, nekúpitedlnau p — (....kúpena penězi býti) M: kúpena býti K, Penězi kaupena býti p — 1119 penězmi MKs: Penězi p - chtie Ms: chtí p, chtěl K - 1120 Jězenci MKp: Jezitenci s — dávají, i ti, jenž MKp: vyn. s — 1121 súdem MKp, glT: sudcij s — 1122 Mistr Msp: ten mistr K — 1123 krátce (-ce) MKp: bratřie s — 1124 bóh (-uo-) MKp: pan buoh s — 1125 ostřichali (-i-) MKp: vystřiehali s - 1126 právě převrhúce (pře-, -auce) Msp: převrhúce právě K - 1128 psáno v Betlémě latině na stěnách Mp: psáno v Betlémě na stěnách s, v Betlémě na stěně psáno latině K - bludu Msp: bludě K — 1130 wſtriedu M, wstředu K, w Středu p: wutery s - 1131 posvietie M: poswate Ks, po Swaté p — 1132 viděvše MKp: i viděvše s - mě MKs: mne p - 1133 na mě 207
Strana 208
MK: na mne sp — 1134 neposlušni MK: neposlušní s, neposlušní a p — 1135 kleti MK: kletí sp - jenž M: vyn. Ksp - ztratili. Amen Ms ztratili p, potratili. Amen K - Posléze Pochválen milý Bóh rubr. M. V rukopise K následuje: Počíná se jiná řeč velmi pěkná a užitečná od Mistra Jana Hussi svaté paměti, kázaná u Betlémě takto: Bóh s vámi, páni milí i mistři (= Novotný, Kor. č. 48). V tisku s následuje* F3b-F5a Husův list Buoh s námi, páni milí i mistři... X ... vašemu úmyslu. Amen (= Novotný, Kor. č. 48, kde s neuveden) a F5a-F7a text Proč nynie lidé pravdy nesmějí zjevně vyznávati... x ... rač zachovati na věky věkóv Amen, posléze F7a: Skonávají se kniežky již napřed řečené, kteréž mistr Jan Hus vypsav z písem sva- tých v Starém městě pražském položil aneb napsal v Betlémě na stěnách, aby kněžie vidouc, takých bludóv se mohli varovati a lid pravdě Božie učiti. To Římané věda, jakož mistr ku posledku (t. j. v cit. listě) připomíná, pokoušeli se, aby to bylo zbořeno a zkaženo. Ale nemohli, avšak vždy do vuole Božie trvají i ta popsánic. A pakli by se komu nezdálo věřiti, jdi tam a přečti! * Těmito údaji doplňuji popis Knihopisu čes. a slov. tisků II. 3 (1946) č. 3264. 208
MK: na mne sp — 1134 neposlušni MK: neposlušní s, neposlušní a p — 1135 kleti MK: kletí sp - jenž M: vyn. Ksp - ztratili. Amen Ms ztratili p, potratili. Amen K - Posléze Pochválen milý Bóh rubr. M. V rukopise K následuje: Počíná se jiná řeč velmi pěkná a užitečná od Mistra Jana Hussi svaté paměti, kázaná u Betlémě takto: Bóh s vámi, páni milí i mistři (= Novotný, Kor. č. 48). V tisku s následuje* F3b-F5a Husův list Buoh s námi, páni milí i mistři... X ... vašemu úmyslu. Amen (= Novotný, Kor. č. 48, kde s neuveden) a F5a-F7a text Proč nynie lidé pravdy nesmějí zjevně vyznávati... x ... rač zachovati na věky věkóv Amen, posléze F7a: Skonávají se kniežky již napřed řečené, kteréž mistr Jan Hus vypsav z písem sva- tých v Starém městě pražském položil aneb napsal v Betlémě na stěnách, aby kněžie vidouc, takých bludóv se mohli varovati a lid pravdě Božie učiti. To Římané věda, jakož mistr ku posledku (t. j. v cit. listě) připomíná, pokoušeli se, aby to bylo zbořeno a zkaženo. Ale nemohli, avšak vždy do vuole Božie trvají i ta popsánic. A pakli by se komu nezdálo věřiti, jdi tam a přečti! * Těmito údaji doplňuji popis Knihopisu čes. a slov. tisků II. 3 (1946) č. 3264. 208
Strana 209
JAKOUBEK SALVATOR NOSTER A - zbytky ř. 3-52, 69-83, 117-120, 246-247 z nápisného zapsáni na západní stěně kaple Betlemské; viz můj výklad ve Věst. Král. čes. spol. nauk 1949, č. I. RUKOPISY C - Praha, NUK IV G 15, fol. 192d-198d (z r. 1417). D - Praha, kapit. D 53, pag. 171-183. E — Praha, NUK I E 29, fol. 31a-34b. *F - Budišín, Gersd. 8° 6, fol. 165a-174a. *G - Budišín, Gersd. 8° 8, fol. 103a-110a. H — Praha, kapit. D 48, pag. 423—441. L - Budišín, Gersd. 4° 22, fol. 142b-146a. M -Praha, NUK III G 9, fol. 142b-146a. N - Brno, Mr 110 (dříve Mikulov I 48), fol. 170a-183a. O - Brno, Mr 82 (dřive Mikulov I 66/4), fol. 277a-285b. P - Brno, Mr 42 (dříve Mikulov I 113/4), fol. 357b-362a. Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 182b-189b. R - Vídeň, Nat. 4131, fol. 56a-59b. S - Vídeň, Nat. 4295, fol. 84a-88b. T - Vídeň, Nat. 4511, fol. 173a-178a. *U - Videň, Nat. 4550, fol. 29a—41a. *V - Vídeň, Nat. 4940, fol. 330a-335b. *W- Wolfenbüttel, Helmst. 669, fol. 119a—127a (z r. 1417). Z - Praha, NUK III G 16, fol. 4a-8a. Superskripce: Et ad hoc scripta est posicio reverendi magistri Iacobelli, quam fecit de comunione spirituali et sacramentali sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium concernente, que incipit in hec verba E; De comunione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium con- 14 Betlemské texty 209
JAKOUBEK SALVATOR NOSTER A - zbytky ř. 3-52, 69-83, 117-120, 246-247 z nápisného zapsáni na západní stěně kaple Betlemské; viz můj výklad ve Věst. Král. čes. spol. nauk 1949, č. I. RUKOPISY C - Praha, NUK IV G 15, fol. 192d-198d (z r. 1417). D - Praha, kapit. D 53, pag. 171-183. E — Praha, NUK I E 29, fol. 31a-34b. *F - Budišín, Gersd. 8° 6, fol. 165a-174a. *G - Budišín, Gersd. 8° 8, fol. 103a-110a. H — Praha, kapit. D 48, pag. 423—441. L - Budišín, Gersd. 4° 22, fol. 142b-146a. M -Praha, NUK III G 9, fol. 142b-146a. N - Brno, Mr 110 (dříve Mikulov I 48), fol. 170a-183a. O - Brno, Mr 82 (dřive Mikulov I 66/4), fol. 277a-285b. P - Brno, Mr 42 (dříve Mikulov I 113/4), fol. 357b-362a. Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 182b-189b. R - Vídeň, Nat. 4131, fol. 56a-59b. S - Vídeň, Nat. 4295, fol. 84a-88b. T - Vídeň, Nat. 4511, fol. 173a-178a. *U - Videň, Nat. 4550, fol. 29a—41a. *V - Vídeň, Nat. 4940, fol. 330a-335b. *W- Wolfenbüttel, Helmst. 669, fol. 119a—127a (z r. 1417). Z - Praha, NUK III G 16, fol. 4a-8a. Superskripce: Et ad hoc scripta est posicio reverendi magistri Iacobelli, quam fecit de comunione spirituali et sacramentali sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium concernente, que incipit in hec verba E; De comunione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini comunitatem plebium con- 14 Betlemské texty 209
Strana 210
cernentem (!) Magistri Iacobelli P; Iacobelli Q na hor. okr. f. 182b ; Hus Iohannis (omylem; sc. tractatus), quem descripsit in Bethleem in parietibus ecclesie H na hor. okr. p. 423 rukou 15. st.; Auctori- tates de comunione utriusque speciei de pariete Betleem v obsahu Z f. la rukou 15. st. Hussite multipliciter nituntur fulcire intencionem suam de comunione populi laycalis sub utraque specie, quam eciam ponunt sub hiis verbis et motivis infra descriptis R. (A)CDEHMNOPQRTZ: Nadpis 1,1-4 (A): vyn. prázd. místo pro rubr. Q; vyn. R - 1 spi- rituali et sacramentali: spirituali in sacramentali CDHNTZ, spiri- tuali sacramentali M - 5 concernentem CIPZI, concernente etc. O — 6 dominus noster O - Iesus: vyn. R — 8 suis: vyn. R — 14 discipulis ad manducandum: discipulis mand. D, apostolis ad mand. EZ, vyn. M- 18 sanguinem suum DEHQZ - 19 usque diem N - 23 quia: quod EOR - 24 sic: hoc M - SPECIE (A): vyn. M - 26 istam: et tam M - sacramentalem: vyn. R - 30 Cristus: vyn. E (podle Vulg.) — 31 manducate: comedite P - 32 pro vobis tradetur NR (podle Vulg.) — 34 hic est calix nouum testamentum O - 36 quo- cienscumque: qu. enim ENPOZ (podle Vulg.) — 37 hunc: vyn. H - domini: vyn. EH (podle Vulg.) — 40 in viam M - usque adventum domini: usque d. adv. N, usque adv. Q1, usque ad adv. d. RT, sed adv. d. M - 43 SACRATIssime (A): sanctissime MO - 44 fide- LIUm (A): fidelium cristi Z — 47 diversitatis: vyn. RI — 48 cor- poris: corpus MP - 49 sacramentalis EM - sanguinis Cristi: vyn. RI - 50 debetur: detur O - quod: quando R - et: est M. CDEHMNOPORTZ: 61 ad discipulos: a discipulos M, ad apostolos DPZ - 62 est: vyn. O - Unde Augustinus: vyn E - 63 Iohannem EOZ - super eodem: supra eodem D, eodem C - 64 detur: edatur Aug. - sit modus PR — 66 filii hominis —-- 67 in vobis: etc. M — 68 ewangeli- cum: ewangelii E- 69 carnem filii hominis : vyn. P- etc.: et bi(beritis) eius sag(winem) etc. R, vyn. MOP - deberet: debet DO, debeat R. (A)CDEHMNOPORTZ: 69 INTELLigi (A) solum: solum intelligi H - 71 parum infra MR — 73 alicubi certis: id est certis R — 74 in: vyn. H - dominica mensa: dominica cena O - 75 quibusdam ad vitam quibusdam: 210
cernentem (!) Magistri Iacobelli P; Iacobelli Q na hor. okr. f. 182b ; Hus Iohannis (omylem; sc. tractatus), quem descripsit in Bethleem in parietibus ecclesie H na hor. okr. p. 423 rukou 15. st.; Auctori- tates de comunione utriusque speciei de pariete Betleem v obsahu Z f. la rukou 15. st. Hussite multipliciter nituntur fulcire intencionem suam de comunione populi laycalis sub utraque specie, quam eciam ponunt sub hiis verbis et motivis infra descriptis R. (A)CDEHMNOPQRTZ: Nadpis 1,1-4 (A): vyn. prázd. místo pro rubr. Q; vyn. R - 1 spi- rituali et sacramentali: spirituali in sacramentali CDHNTZ, spiri- tuali sacramentali M - 5 concernentem CIPZI, concernente etc. O — 6 dominus noster O - Iesus: vyn. R — 8 suis: vyn. R — 14 discipulis ad manducandum: discipulis mand. D, apostolis ad mand. EZ, vyn. M- 18 sanguinem suum DEHQZ - 19 usque diem N - 23 quia: quod EOR - 24 sic: hoc M - SPECIE (A): vyn. M - 26 istam: et tam M - sacramentalem: vyn. R - 30 Cristus: vyn. E (podle Vulg.) — 31 manducate: comedite P - 32 pro vobis tradetur NR (podle Vulg.) — 34 hic est calix nouum testamentum O - 36 quo- cienscumque: qu. enim ENPOZ (podle Vulg.) — 37 hunc: vyn. H - domini: vyn. EH (podle Vulg.) — 40 in viam M - usque adventum domini: usque d. adv. N, usque adv. Q1, usque ad adv. d. RT, sed adv. d. M - 43 SACRATIssime (A): sanctissime MO - 44 fide- LIUm (A): fidelium cristi Z — 47 diversitatis: vyn. RI — 48 cor- poris: corpus MP - 49 sacramentalis EM - sanguinis Cristi: vyn. RI - 50 debetur: detur O - quod: quando R - et: est M. CDEHMNOPORTZ: 61 ad discipulos: a discipulos M, ad apostolos DPZ - 62 est: vyn. O - Unde Augustinus: vyn E - 63 Iohannem EOZ - super eodem: supra eodem D, eodem C - 64 detur: edatur Aug. - sit modus PR — 66 filii hominis —-- 67 in vobis: etc. M — 68 ewangeli- cum: ewangelii E- 69 carnem filii hominis : vyn. P- etc.: et bi(beritis) eius sag(winem) etc. R, vyn. MOP - deberet: debet DO, debeat R. (A)CDEHMNOPORTZ: 69 INTELLigi (A) solum: solum intelligi H - 71 parum infra MR — 73 alicubi certis: id est certis R — 74 in: vyn. H - dominica mensa: dominica cena O - 75 quibusdam ad vitam quibusdam: 210
Strana 211
quibusdam ad vitam et quibusdam HQ, quibusdam ut supra qui- busdam ad vitam quibusdam O, quidam ad vitam quidam M - 77 SUPER (A): vyn. OR - 78 populi etc. R - 80 usque finem: usque ad finem E, usque in finem M -81 spiritualiter: id est spir. Z, vyn. O - intelligite N, Aug.: intelligi CHMOPOT, intelligitur DR, intelligi debet EZ, intelligi debent P2. CDEHMNOPORTZ: 83 fusuri: visuri R - sunt: vyn. MR — 84 aliquod vobis: vobis aliquod H, enim aliquod vobis N, autem quod vobis Z - 85 intellec- tum: est int. Z - 86 necesse est: necesse C - visibiliter illud: vis. illum O illud vis. N, Aug. — 87 Hec Augustinus: Hec ille R — 88 quomodo Augustinus: quo s prázd. vyn. místem M - 89 manduca- veritis: mand. carnem filii E, mand. car(nem) fi(lii) ho(min)is Z - et biberitis: vyn. E - 90 bibicione: vyn. T — 91 de spirituali: de sacramentali C. CDEHMNOPQRSTZ: 94 illud: id Q - 96 Unde secundum --- 99 et baptismus: vyn. R- 100 ulterius: vyn. R - 101 etc.: vyn. MR - et: et eciam R, vyn. O- cena dominica EZ - 104 debent debet M - 105 sic: sic eciam R — debent: dicunt O - 106 sacerdotes: apostolos Q1 - quoscumque: vyn. E - 107 Probet: Probet autem EOO2R (z Vulg.) - 108 Et iterum —- 111 bibetis etc.: vyn. P — 110 biberit : biberitis M - ibi- dem : idem S,vyn. H - 111 manducaveritis : manducabitis T (z Vulg.) — panem hunc: panem CS - bibetis : biberitis EZ — 112 etc.: vyn. Z — 113 tradidit Z - communitatibus C — 114 quoscumque: vyn. Q1. (A)CDEHMNOPORSTZ: 117 Remigius: GREGoriUS A, Ieronimus O —illo : illo verbo E, illud NOPRS - Iohanne M - 118 VI°: VI° cal° O - manducaveritis carnem: manducaueritis CEMRTZ, mand. car. filii hominis O — 119 alimoniam id est R - misticum: institutum H — 120 INUITAT ET TAMquam A, též předloha čes. překl.: invitat tamquam rkpy Husovy, invitat tantamque rkpy Remigiovy. CDEHMNOPORSTZ: 121 sumende illius alimonie: ill. alim. sumende N, sumendi ill. alim. R, sumendi huius alimonii Remigius - indicat R - aliter: taliter 211
quibusdam ad vitam et quibusdam HQ, quibusdam ut supra qui- busdam ad vitam quibusdam O, quidam ad vitam quidam M - 77 SUPER (A): vyn. OR - 78 populi etc. R - 80 usque finem: usque ad finem E, usque in finem M -81 spiritualiter: id est spir. Z, vyn. O - intelligite N, Aug.: intelligi CHMOPOT, intelligitur DR, intelligi debet EZ, intelligi debent P2. CDEHMNOPORTZ: 83 fusuri: visuri R - sunt: vyn. MR — 84 aliquod vobis: vobis aliquod H, enim aliquod vobis N, autem quod vobis Z - 85 intellec- tum: est int. Z - 86 necesse est: necesse C - visibiliter illud: vis. illum O illud vis. N, Aug. — 87 Hec Augustinus: Hec ille R — 88 quomodo Augustinus: quo s prázd. vyn. místem M - 89 manduca- veritis: mand. carnem filii E, mand. car(nem) fi(lii) ho(min)is Z - et biberitis: vyn. E - 90 bibicione: vyn. T — 91 de spirituali: de sacramentali C. CDEHMNOPQRSTZ: 94 illud: id Q - 96 Unde secundum --- 99 et baptismus: vyn. R- 100 ulterius: vyn. R - 101 etc.: vyn. MR - et: et eciam R, vyn. O- cena dominica EZ - 104 debent debet M - 105 sic: sic eciam R — debent: dicunt O - 106 sacerdotes: apostolos Q1 - quoscumque: vyn. E - 107 Probet: Probet autem EOO2R (z Vulg.) - 108 Et iterum —- 111 bibetis etc.: vyn. P — 110 biberit : biberitis M - ibi- dem : idem S,vyn. H - 111 manducaveritis : manducabitis T (z Vulg.) — panem hunc: panem CS - bibetis : biberitis EZ — 112 etc.: vyn. Z — 113 tradidit Z - communitatibus C — 114 quoscumque: vyn. Q1. (A)CDEHMNOPORSTZ: 117 Remigius: GREGoriUS A, Ieronimus O —illo : illo verbo E, illud NOPRS - Iohanne M - 118 VI°: VI° cal° O - manducaveritis carnem: manducaueritis CEMRTZ, mand. car. filii hominis O — 119 alimoniam id est R - misticum: institutum H — 120 INUITAT ET TAMquam A, též předloha čes. překl.: invitat tamquam rkpy Husovy, invitat tantamque rkpy Remigiovy. CDEHMNOPORSTZ: 121 sumende illius alimonie: ill. alim. sumende N, sumendi ill. alim. R, sumendi huius alimonii Remigius - indicat R - aliter: taliter 211
Strana 212
M - in nobis vitam OP - 122 possumus ETZ - 124 corporis: carnis C - 125 eius sanguinis P - 127 manducacione spirituali Q - 128 ibidem: vyn OP - filius: et fil. S - 130 enim: eciam R - Panis: Panis enim O, Paulus S - 136 corporis sui O — 137 mandavit: mandat MP, manducavit O, fieri mandavit Remigius - dominus: vyn. P — 140 Ideo dicit S - 141 sumendi: manducandi Q1, alias sumendi Q- na okr. — 142 ante: vyn. R - 143 huius: vyn. OR — 147 essent: ut O - 148 prima sua Epistola: pr. Ep. sua Q, sua pr. Ep. P, pr. ep. S - divinissimi: dignissimi R - 150 esset: essent MOPIOR — 152 est: enim O - ministerium MT - nobis: nec nobis O — 153 promissa: vyn. E - redduntur: traduntur S - 154 in: vyn. R — 157 sancti: perfecti O - efficiuntur: perficiuntur O — 158 vitare ignem R - 159 remuneracionem D - valeamus M - 160 in spirituali S - per: et per P - 164 homo quidam N - 165 ex: ex quo E - 167 cenam dominicam--- 169 ad hanc: vyn. D - 168 dominus: vyn. O - 170 cenam: cenam dominicam E - 171 domini: domini nostri DO - 172 fidelium: fideles ERZ — 173 dominicam: domini P - 176 cena: thema O - 178 octavas: octavam CDPQ — 179 quidam etc.: quidam Q, quidam fecit etc. T, quidam fecit cenam magnam etc. E - intendentes E - volentes E - 181 hoc inper- tinenter P - hoc adduceret: adduceret hoc N, adduceret P - 182 dicit: vyn. P- 184 tue sponse Q - vel: vyn. OR - 186 huius: huius- modi EZ - 187 prescripsit: prescripsit id est R, scripsit M - effica- ciam -- 188 prescripcio: vyn. S - 187 idem: ymmo idem P — 188 in vino: vino EMPI - 191 corporis: et corp. S - 192 et vinum: vinum E - 194 similiter Similiter M - etc.: vyn. EM - 198 sanctus Ciprianus martir P- epistolarum suarum P - 199 epistola: vyn. Q1 — 200 calicis dominici E - coepiscopum: episcopum EOQSZ - 203 divine: dominice C - 204 ab eo: habeo P - 205 quidam: qui M - 206 ignoranter: ignorant EHNOSZ - sanctificando: sacrificando D - 207 et: vel H - 208 dominus et deus noster: dom. noster et deus S, dom. noster R - huius sacrificii Q -210 Ecce: hoc O -211 suis: vyn. R - cristi: vyn. O - 213 sanctus Thomas E -214 LXXXa R: LXXIXa ost. — 215 seu R: sive ost. - 217 haberi: homini esse Thom. - votum: vyn. M - nisi: vyn. S - 218 adesset Q1: adest ost. - est: festum S - 221 eciam: ecclesia S - 222 ex: vyn. D - 223 carnem-- 225 in vobis: vyn. M - 224 sanguinem eius T - non habebitis vitam in vobis: etc. P - 226 ex statuto: statuto R - 228 eciam: et CQ - 229 panis: panis cristi M -230 prima: una O - 231 Cristi: vyn. M - 212
M - in nobis vitam OP - 122 possumus ETZ - 124 corporis: carnis C - 125 eius sanguinis P - 127 manducacione spirituali Q - 128 ibidem: vyn OP - filius: et fil. S - 130 enim: eciam R - Panis: Panis enim O, Paulus S - 136 corporis sui O — 137 mandavit: mandat MP, manducavit O, fieri mandavit Remigius - dominus: vyn. P — 140 Ideo dicit S - 141 sumendi: manducandi Q1, alias sumendi Q- na okr. — 142 ante: vyn. R - 143 huius: vyn. OR — 147 essent: ut O - 148 prima sua Epistola: pr. Ep. sua Q, sua pr. Ep. P, pr. ep. S - divinissimi: dignissimi R - 150 esset: essent MOPIOR — 152 est: enim O - ministerium MT - nobis: nec nobis O — 153 promissa: vyn. E - redduntur: traduntur S - 154 in: vyn. R — 157 sancti: perfecti O - efficiuntur: perficiuntur O — 158 vitare ignem R - 159 remuneracionem D - valeamus M - 160 in spirituali S - per: et per P - 164 homo quidam N - 165 ex: ex quo E - 167 cenam dominicam--- 169 ad hanc: vyn. D - 168 dominus: vyn. O - 170 cenam: cenam dominicam E - 171 domini: domini nostri DO - 172 fidelium: fideles ERZ — 173 dominicam: domini P - 176 cena: thema O - 178 octavas: octavam CDPQ — 179 quidam etc.: quidam Q, quidam fecit etc. T, quidam fecit cenam magnam etc. E - intendentes E - volentes E - 181 hoc inper- tinenter P - hoc adduceret: adduceret hoc N, adduceret P - 182 dicit: vyn. P- 184 tue sponse Q - vel: vyn. OR - 186 huius: huius- modi EZ - 187 prescripsit: prescripsit id est R, scripsit M - effica- ciam -- 188 prescripcio: vyn. S - 187 idem: ymmo idem P — 188 in vino: vino EMPI - 191 corporis: et corp. S - 192 et vinum: vinum E - 194 similiter Similiter M - etc.: vyn. EM - 198 sanctus Ciprianus martir P- epistolarum suarum P - 199 epistola: vyn. Q1 — 200 calicis dominici E - coepiscopum: episcopum EOQSZ - 203 divine: dominice C - 204 ab eo: habeo P - 205 quidam: qui M - 206 ignoranter: ignorant EHNOSZ - sanctificando: sacrificando D - 207 et: vel H - 208 dominus et deus noster: dom. noster et deus S, dom. noster R - huius sacrificii Q -210 Ecce: hoc O -211 suis: vyn. R - cristi: vyn. O - 213 sanctus Thomas E -214 LXXXa R: LXXIXa ost. — 215 seu R: sive ost. - 217 haberi: homini esse Thom. - votum: vyn. M - nisi: vyn. S - 218 adesset Q1: adest ost. - est: festum S - 221 eciam: ecclesia S - 222 ex: vyn. D - 223 carnem-- 225 in vobis: vyn. M - 224 sanguinem eius T - non habebitis vitam in vobis: etc. P - 226 ex statuto: statuto R - 228 eciam: et CQ - 229 panis: panis cristi M -230 prima: una O - 231 Cristi: vyn. M - 212
Strana 213
232 quod: vyn. E - quamvis: vyn. S - totus Cristus: corpus cristi C - 233 corpus: corpus cristi T - 234 comeditur aut bibitur H - 235 neutrum: nec utrumque H — 236 specie vini: vini O - 238 epi- stolarum suarum R - Tibarianos: thibaritanos C, tiberianos HRS — sic dicit : vyn. O - 239 ac: aut O - pressure diem: presumere dicere Q � 242 nec : ut O - quicquam : quitquam STZ, quidquam CMOQ, quisquam R - 243 nec putemus: nec cogitemus nec putemus P - 244 venerunt M - Gravior: et grauior R - 245 incorrupta et: in- corrupta EZ - 247 se idcirco E —248 Cristum: vyn. M - sanguinem: sang. suum E — 249 enim est R - velle: vel P - id: illud MNPRZ— 250 et fecit: fecit OS - 251 idem sanctus Ciprianus: vyn. O - in epistola O - 252 dicit: Ciprianus sic dicit O - docemus: dicemus OR - provocemus S, provocabimus O - 255 si non: si P - eos: vos D - 257 Item: vyn. O - XXXIIIIa: 33 H — 258 sic dicit: vyn. O - Sed: Si S - 259 dominum: deum Q - quis: vyn. M - 260 non: nec S - obseruat M - 261 et: vel P - facere: vyn. R - 262 potest: vyn. Q1 — 263 non: vyn. Q1 - 264 moniti: ammoniti Cypr. — 265 Item: Idem D - XXXVII (37): XXXII R, 3a P — 266 dicit Sic: dicit sic Sic O - 267 retardari: recordari M - oblacionibus: oblocucionibus S, obliuionibus MO - 268 et cruore : in cruore C, et corpore Q - confundi: effundi H - 269 propter cristum sanguinem possumus E- 271 potest: vyn. H — letificari O - quod si Q - bibimus C - 272 tenet CD - veritatem: virtutem S - Redeat: vyn. PI - 273 nostrum: vestrum S - non : nos M - nos: vos S, vyn. R - 274 legem dei: legem dei et R, dei legem N- salutaria: salutifera PT -275 seruare voluisse O - Hec Ciprianus: vyn. OQ1 - 276 IIIa: IIIIa H - 277 LXXVIa: LXX O - Cristus: vyn. M - 279 huius sacramenti usui O - 280 ex- hibeant S - fidelibus: vyn. R - et: et seorsum O - 281 sanguis: saguinem S - 289 quocienscumque: quociens O - sangwis cristi effunditur N - 291 semper merito O - qui: quia HO - 292 san- guinis: semper requiro O - 294 divini: diuinitate M, domini O - sanguis: sanguinis OS - 295 percipimus: participamus O - 297 in dedicacione : in dicacione M, de dedicacione S - 299 tibi rite (proti rytmu): rite tibi hymn. - 300 noscitur: nascitur O - sacratum: sacra- mentum CETIZ - 301 corpus: corporis EZ - assumit: sumit CD - et bibit D — 303 Item Ieronimus E - in Sophoniam: vyn. R - q. Ia : q. O - 305 domini: vyn. R - in: et M -308 et ponitur: vyn. E -309 quippe: quoque O - 310 salute H - iam non R - 311 ora: hora D - 312 Item: vyn. R - Quis: Quamuis O — 313 namque: non S - 314 213
232 quod: vyn. E - quamvis: vyn. S - totus Cristus: corpus cristi C - 233 corpus: corpus cristi T - 234 comeditur aut bibitur H - 235 neutrum: nec utrumque H — 236 specie vini: vini O - 238 epi- stolarum suarum R - Tibarianos: thibaritanos C, tiberianos HRS — sic dicit : vyn. O - 239 ac: aut O - pressure diem: presumere dicere Q � 242 nec : ut O - quicquam : quitquam STZ, quidquam CMOQ, quisquam R - 243 nec putemus: nec cogitemus nec putemus P - 244 venerunt M - Gravior: et grauior R - 245 incorrupta et: in- corrupta EZ - 247 se idcirco E —248 Cristum: vyn. M - sanguinem: sang. suum E — 249 enim est R - velle: vel P - id: illud MNPRZ— 250 et fecit: fecit OS - 251 idem sanctus Ciprianus: vyn. O - in epistola O - 252 dicit: Ciprianus sic dicit O - docemus: dicemus OR - provocemus S, provocabimus O - 255 si non: si P - eos: vos D - 257 Item: vyn. O - XXXIIIIa: 33 H — 258 sic dicit: vyn. O - Sed: Si S - 259 dominum: deum Q - quis: vyn. M - 260 non: nec S - obseruat M - 261 et: vel P - facere: vyn. R - 262 potest: vyn. Q1 — 263 non: vyn. Q1 - 264 moniti: ammoniti Cypr. — 265 Item: Idem D - XXXVII (37): XXXII R, 3a P — 266 dicit Sic: dicit sic Sic O - 267 retardari: recordari M - oblacionibus: oblocucionibus S, obliuionibus MO - 268 et cruore : in cruore C, et corpore Q - confundi: effundi H - 269 propter cristum sanguinem possumus E- 271 potest: vyn. H — letificari O - quod si Q - bibimus C - 272 tenet CD - veritatem: virtutem S - Redeat: vyn. PI - 273 nostrum: vestrum S - non : nos M - nos: vos S, vyn. R - 274 legem dei: legem dei et R, dei legem N- salutaria: salutifera PT -275 seruare voluisse O - Hec Ciprianus: vyn. OQ1 - 276 IIIa: IIIIa H - 277 LXXVIa: LXX O - Cristus: vyn. M - 279 huius sacramenti usui O - 280 ex- hibeant S - fidelibus: vyn. R - et: et seorsum O - 281 sanguis: saguinem S - 289 quocienscumque: quociens O - sangwis cristi effunditur N - 291 semper merito O - qui: quia HO - 292 san- guinis: semper requiro O - 294 divini: diuinitate M, domini O - sanguis: sanguinis OS - 295 percipimus: participamus O - 297 in dedicacione : in dicacione M, de dedicacione S - 299 tibi rite (proti rytmu): rite tibi hymn. - 300 noscitur: nascitur O - sacratum: sacra- mentum CETIZ - 301 corpus: corporis EZ - assumit: sumit CD - et bibit D — 303 Item Ieronimus E - in Sophoniam: vyn. R - q. Ia : q. O - 305 domini: vyn. R - in: et M -308 et ponitur: vyn. E -309 quippe: quoque O - 310 salute H - iam non R - 311 ora: hora D - 312 Item: vyn. R - Quis: Quamuis O — 313 namque: non S - 314 213
Strana 214
po didicistis prid. qui sanguis super utrumque postem ponitur, quando non solum ore cordis, sed eciam ore corporis hauritus P - 315 Gwilhelmus : Wilhelmus SZ, Item Gwilhelmus E - Lauduno: laudinio EPZ, laudino OQ - in Sacramentali suo: vyn. R - 316 sic dicit: sic inquit R, vyn. O - quod: Quis R - 317 licet: sed OP - 320 Et lira E - Bite S - 321 vobis et cetera O - 322 in utraque: sub utraque M - 323 sic ponitur EO - 324 corporis: vyn. M - 327 omnium: vyn. M - eternam Amen O - 329 IIII°: III C - suarum: vyn. O - 330 institucione: iustificacione S - 332 voluntariam H - suscipere: recipere R - 323 seipsum: se M - testamentum: sacra- mentum S -324 disposuit: disci posuit M - apostolis et discipulis D — 336 deus: dominus EZ, dominus deus Q - 337 est meus EHQZ— omnipotentis S - ex eius R — 339 in: vyn. O - 342 est verbum: ver- bum O - dei (2.) : vyn. M - 343 bibit: peribit S - 344 calice: cali- cem H -345 populis H - graciam dei E —347 sic: vyn. O - legitur: habetur P - sancto: beato N - Donato: vyn. M — ut: vyn. R — 348 in libro ERZ - 350 propinauit E — 352 de: ex P - 356 sic dicit: vyn. O - enim ad hoc sacramentum sunt omnes: en. sunt ad hoc sacr. omnes Q, en. sunt omnes ad hoc sacr. N, sunt en. ad hoc sacr. omnes R - 357 fideles, Cristo: fideles cristi C, cristi fideles N — 358 qui: que O - 359 refeccio: restriccio O - deitatis: diuinitatis EPZ 361 cibus et P — 362 redemcio pinguis T - deitate: diuinitate P - 364 dicit: sic dicit N, dicit similiter Q, vyn. O - 366 triticum: vyn. M — 367 enim : vyn. OR - omnium fidelium ore: omni fid. ore R, omni re fid. O — 13 ruminanda— 369 sunt: vyn. O - 369 bonum fidelium N - in: ut in Q - 371 causa: Canone PT - ex: vyn. M - consilio EOZ - Cartagiensi EO, carthanensi M - 372 dicitur: dicit sic O - 373 casus Q - 374 in infirmitate R - 375 accipiant CT - 376 si: vyn. O - 377 et: eciam M - 379 episcopus: vyn. CO - 380 Apostoli: vyn. R — Cor.: ad Corinthios HMNQ - benediccionis: vyn. R - 381 comunio Pl - 382 est: vyn. D - 383 plus de pane O - 384 dicitur: dei Q - qui: quia R - 387 quam: quem C - ipse etc. O- 388 Item: vyn. E - Ad: vyn. C — 389 II°: V. C - 390 ergo: igitur C - 391 similiter: simpliciter O - participat O - 392 hoc de --- 393 et infra: vyn. P - 393 enim: ergo N - illi: vyn. O - 394 et sicut: sicut R - communicavit: coniungitur O -397 Matheum HS: Mati M, Mt ost. - 398 inperfecto EH: perfecto ost. - 399 XXVI: VI M— 400 et benedixit: vyn. P - etc.: vyn. O — Morali: moralium EO, vyn. R - LXXXII°: vyn. R — 401 si enim: si E - ipsa: vyn. R — 403 214
po didicistis prid. qui sanguis super utrumque postem ponitur, quando non solum ore cordis, sed eciam ore corporis hauritus P - 315 Gwilhelmus : Wilhelmus SZ, Item Gwilhelmus E - Lauduno: laudinio EPZ, laudino OQ - in Sacramentali suo: vyn. R - 316 sic dicit: sic inquit R, vyn. O - quod: Quis R - 317 licet: sed OP - 320 Et lira E - Bite S - 321 vobis et cetera O - 322 in utraque: sub utraque M - 323 sic ponitur EO - 324 corporis: vyn. M - 327 omnium: vyn. M - eternam Amen O - 329 IIII°: III C - suarum: vyn. O - 330 institucione: iustificacione S - 332 voluntariam H - suscipere: recipere R - 323 seipsum: se M - testamentum: sacra- mentum S -324 disposuit: disci posuit M - apostolis et discipulis D — 336 deus: dominus EZ, dominus deus Q - 337 est meus EHQZ— omnipotentis S - ex eius R — 339 in: vyn. O - 342 est verbum: ver- bum O - dei (2.) : vyn. M - 343 bibit: peribit S - 344 calice: cali- cem H -345 populis H - graciam dei E —347 sic: vyn. O - legitur: habetur P - sancto: beato N - Donato: vyn. M — ut: vyn. R — 348 in libro ERZ - 350 propinauit E — 352 de: ex P - 356 sic dicit: vyn. O - enim ad hoc sacramentum sunt omnes: en. sunt ad hoc sacr. omnes Q, en. sunt omnes ad hoc sacr. N, sunt en. ad hoc sacr. omnes R - 357 fideles, Cristo: fideles cristi C, cristi fideles N — 358 qui: que O - 359 refeccio: restriccio O - deitatis: diuinitatis EPZ 361 cibus et P — 362 redemcio pinguis T - deitate: diuinitate P - 364 dicit: sic dicit N, dicit similiter Q, vyn. O - 366 triticum: vyn. M — 367 enim : vyn. OR - omnium fidelium ore: omni fid. ore R, omni re fid. O — 13 ruminanda— 369 sunt: vyn. O - 369 bonum fidelium N - in: ut in Q - 371 causa: Canone PT - ex: vyn. M - consilio EOZ - Cartagiensi EO, carthanensi M - 372 dicitur: dicit sic O - 373 casus Q - 374 in infirmitate R - 375 accipiant CT - 376 si: vyn. O - 377 et: eciam M - 379 episcopus: vyn. CO - 380 Apostoli: vyn. R — Cor.: ad Corinthios HMNQ - benediccionis: vyn. R - 381 comunio Pl - 382 est: vyn. D - 383 plus de pane O - 384 dicitur: dei Q - qui: quia R - 387 quam: quem C - ipse etc. O- 388 Item: vyn. E - Ad: vyn. C — 389 II°: V. C - 390 ergo: igitur C - 391 similiter: simpliciter O - participat O - 392 hoc de --- 393 et infra: vyn. P - 393 enim: ergo N - illi: vyn. O - 394 et sicut: sicut R - communicavit: coniungitur O -397 Matheum HS: Mati M, Mt ost. - 398 inperfecto EH: perfecto ost. - 399 XXVI: VI M— 400 et benedixit: vyn. P - etc.: vyn. O — Morali: moralium EO, vyn. R - LXXXII°: vyn. R — 401 si enim: si E - ipsa: vyn. R — 403 214
Strana 215
sensibilibus: sensibus H - intellectuaui M - 404 sumpcio z donadu: manducacio O, comunio P2 na okr., vyn. CDEHMNPIQRSTZ - 407 Unde: Item O - meritis et: vyn. C — 409 punici: puniti MS, pumici T, periti R, pmti O, primitiui P2 na okr. - cristiano O — 410 salutem et--- aliud quam: vyn. HP - Cristi: vyn. C — 411 ex anti- qua et apostolica ut estimo N - 412 qui insitum: qua insitum C, Aug., qui institutum EZ, qui iussit illud S, vyn. R - ecclesie Cristi: cristi ecclesie R, ecclesie C - tenet EOZ - 413 mense: a mense M - dominici O - 415 et: in P 416 tenet HO - 417 appel- lant H - quod: quid H — 419 simili R, Aug. — forme E(z Vulg.) — baptismali Q — 420 dominice mense O - 421 panis vite: panis viuus R, Aug., panis C — 424 bibetis M - 425 concinunt: conci- piant R — 426 et corpore: vyn. EZ - 427 est: vyn. H — 429 Fructus: vyn. R - autem: vyn. OR - huius: eius scilicet huius E, eius huius Z, vyn. T - communionis: communicacionis M — 431 XXXIIIIa: XXXVIIa S - dicentem sic O - 432 mens vino communi R — 433 potacio O - poculo salutari: poculari Pl, potu salutari P2 na okr. — 434 fit: fiat CDS — 435 pectus: corpus N — 446 angentibus: agen- tibus DMOS, ingentibus R - 437 leticie O - resolvitur: soluitur D — 439 dominica H - 440 sacratissimum: sanctissimum E — 441 ieiunium ostendens: vyn. M - quosdam: quondam C, quod O, vyn. M - ieiunium observare: obseruare ieiunium EZ, obseruare M - 443 sacramentum: sacrum H - et sanguinis: vyn. Q - 444 accessisse: accepisse PIR - 445 inquit: incipit O - contagionis: cogitacionis O — huius aspergat: aspergat huius PT, aspergat R — 446 maxima R — polluuntur obseruancia EZ — 448 ambigat: abnegat Q — 450 feria secunda O — 452 at (1.) : vyn. O - cultum et: cultum Q - 453 abdi- cant enim se: abdicat enim se O, abdicant se enim O, abdicant enim N - 454 sicut: sic Q - 455 carnis nostre: in carnis nostre P, nostre carnis M, carnis Q, humane carnis recte O - ita: vyn. M - 456 resurrexisse: reuixisse O - 458 audent: audeant Leo - ministe- riis O - in: vyn. O - 459 quo: eo H - 460 accipiunt : accipiant Leo - 461 declinant: declinent Leo - 465 de: ad M - 466 fideles commu- niter S - 467 allegatis R — 468 ierarchia: yerarchia CNOR, gerarchia OS - 471 calicis: calicem E - 472 multiplicant MO- sacratissimum: sanctissimum O, Dion. — 474 manifestat: vyn. S - ea: cum S - 476 unum: in unum P - 477 libro VIII° de trinitate Q, de trinitate libro V° S — 479 etc.: vyn. EOR - 480 sanguine E - ambiguendi E — 482 hec: vyn. O- efficimur O— 483 ut et nos: ut nos EMORZ - 484 sanctis 215
sensibilibus: sensibus H - intellectuaui M - 404 sumpcio z donadu: manducacio O, comunio P2 na okr., vyn. CDEHMNPIQRSTZ - 407 Unde: Item O - meritis et: vyn. C — 409 punici: puniti MS, pumici T, periti R, pmti O, primitiui P2 na okr. - cristiano O — 410 salutem et--- aliud quam: vyn. HP - Cristi: vyn. C — 411 ex anti- qua et apostolica ut estimo N - 412 qui insitum: qua insitum C, Aug., qui institutum EZ, qui iussit illud S, vyn. R - ecclesie Cristi: cristi ecclesie R, ecclesie C - tenet EOZ - 413 mense: a mense M - dominici O - 415 et: in P 416 tenet HO - 417 appel- lant H - quod: quid H — 419 simili R, Aug. — forme E(z Vulg.) — baptismali Q — 420 dominice mense O - 421 panis vite: panis viuus R, Aug., panis C — 424 bibetis M - 425 concinunt: conci- piant R — 426 et corpore: vyn. EZ - 427 est: vyn. H — 429 Fructus: vyn. R - autem: vyn. OR - huius: eius scilicet huius E, eius huius Z, vyn. T - communionis: communicacionis M — 431 XXXIIIIa: XXXVIIa S - dicentem sic O - 432 mens vino communi R — 433 potacio O - poculo salutari: poculari Pl, potu salutari P2 na okr. — 434 fit: fiat CDS — 435 pectus: corpus N — 446 angentibus: agen- tibus DMOS, ingentibus R - 437 leticie O - resolvitur: soluitur D — 439 dominica H - 440 sacratissimum: sanctissimum E — 441 ieiunium ostendens: vyn. M - quosdam: quondam C, quod O, vyn. M - ieiunium observare: obseruare ieiunium EZ, obseruare M - 443 sacramentum: sacrum H - et sanguinis: vyn. Q - 444 accessisse: accepisse PIR - 445 inquit: incipit O - contagionis: cogitacionis O — huius aspergat: aspergat huius PT, aspergat R — 446 maxima R — polluuntur obseruancia EZ — 448 ambigat: abnegat Q — 450 feria secunda O — 452 at (1.) : vyn. O - cultum et: cultum Q - 453 abdi- cant enim se: abdicat enim se O, abdicant se enim O, abdicant enim N - 454 sicut: sic Q - 455 carnis nostre: in carnis nostre P, nostre carnis M, carnis Q, humane carnis recte O - ita: vyn. M - 456 resurrexisse: reuixisse O - 458 audent: audeant Leo - ministe- riis O - in: vyn. O - 459 quo: eo H - 460 accipiunt : accipiant Leo - 461 declinant: declinent Leo - 465 de: ad M - 466 fideles commu- niter S - 467 allegatis R — 468 ierarchia: yerarchia CNOR, gerarchia OS - 471 calicis: calicem E - 472 multiplicant MO- sacratissimum: sanctissimum O, Dion. — 474 manifestat: vyn. S - ea: cum S - 476 unum: in unum P - 477 libro VIII° de trinitate Q, de trinitate libro V° S — 479 etc.: vyn. EOR - 480 sanguine E - ambiguendi E — 482 hec: vyn. O- efficimur O— 483 ut et nos: ut nos EMORZ - 484 sanctis 215
Strana 216
et: sanctis DPI - 485 egregius: Gregorius M - 487 quandam: qua- dragesima S - 488 epistola etc. R - ewangelii S - 489 Pauli: Apostoli O - 490 recepisse: recipere E, accepisse PT - factum Cristi: factum est cristi EZ1 — 491 scillicet: Sed R - 492 sacramentali D — 494 bibere licet: licet bibere N, licet Q - 495 bibere sic C - 497 mandu- caueritis S - 498 calicem: calicem domini R — 499 usque in: in Q', usque H — 500 quo: qua M 502 in libro: vyn. R. CDEHMNPORSTZ: 503 Ea: Si S - anni circulum etc.: anni circulum P, circulum anni etc. S - 504 dicit: vyn. EZ - Verbum: verum M- quem: quod CQ - 505 pani: a pane R - ac: et S - 506 unum: vyn. M - 508 vinum: vini C - absumitur: assumitur EM, asumitur Z - 510 in- consumptus: consumptus M - 513 post humilitatem: humilitatem R - contradiccionem M — 515 vos: vos et in calice M - 516 vivimus: hoc viuimus Q - sanctus Augustinus N - 517 et aliisque R — 520 vini Ep; vini etc. MQSZ, vini etc. Amen C, vini. et sic est finis D, vini etc. et sic est finis H, vini etc. et sic est finis Amen N, vini etc Das hat auch end R; přid. pořadí autorit v traktátu citovaných. Augustinus Gora Lyra Remigius Crisostomus Bernhardus Cipria- nus Thomas de Aquino Innocencius Thomas Ambrosius Ieronimus Gregorius Gwilhelmus Damascenus Albertus Petrus Leo Dyoni- sius Hylarius Hus Fulgencius PT, přid. verše E Et sic in fine Deus haut sit gracia sine. Cui laus debetur, cui gracia multiplicetur, Versus: Ciues quem celi collaudant mente fideli, Quem caste mentes hominum trophea canentes, Versus: Laudant cum iubilo simul et letantur in illo. Versus: Vox mea cum quibus grates referat pie tribus: Patri Deo Natoque Deo cum Pneumate sancto, Qui tres persone Deus unus semper manet in se. Qui nobis tribuat vitam pacemque futuram. Vt fiat tantum, dicat nunc quilibet Amen. * E M A N Subskripce: Magister Iacobellus de Miza hec collegit N (f. 183a) ; et sic est finis H; Das hat auch end R. 216
et: sanctis DPI - 485 egregius: Gregorius M - 487 quandam: qua- dragesima S - 488 epistola etc. R - ewangelii S - 489 Pauli: Apostoli O - 490 recepisse: recipere E, accepisse PT - factum Cristi: factum est cristi EZ1 — 491 scillicet: Sed R - 492 sacramentali D — 494 bibere licet: licet bibere N, licet Q - 495 bibere sic C - 497 mandu- caueritis S - 498 calicem: calicem domini R — 499 usque in: in Q', usque H — 500 quo: qua M 502 in libro: vyn. R. CDEHMNPORSTZ: 503 Ea: Si S - anni circulum etc.: anni circulum P, circulum anni etc. S - 504 dicit: vyn. EZ - Verbum: verum M- quem: quod CQ - 505 pani: a pane R - ac: et S - 506 unum: vyn. M - 508 vinum: vini C - absumitur: assumitur EM, asumitur Z - 510 in- consumptus: consumptus M - 513 post humilitatem: humilitatem R - contradiccionem M — 515 vos: vos et in calice M - 516 vivimus: hoc viuimus Q - sanctus Augustinus N - 517 et aliisque R — 520 vini Ep; vini etc. MQSZ, vini etc. Amen C, vini. et sic est finis D, vini etc. et sic est finis H, vini etc. et sic est finis Amen N, vini etc Das hat auch end R; přid. pořadí autorit v traktátu citovaných. Augustinus Gora Lyra Remigius Crisostomus Bernhardus Cipria- nus Thomas de Aquino Innocencius Thomas Ambrosius Ieronimus Gregorius Gwilhelmus Damascenus Albertus Petrus Leo Dyoni- sius Hylarius Hus Fulgencius PT, přid. verše E Et sic in fine Deus haut sit gracia sine. Cui laus debetur, cui gracia multiplicetur, Versus: Ciues quem celi collaudant mente fideli, Quem caste mentes hominum trophea canentes, Versus: Laudant cum iubilo simul et letantur in illo. Versus: Vox mea cum quibus grates referat pie tribus: Patri Deo Natoque Deo cum Pneumate sancto, Qui tres persone Deus unus semper manet in se. Qui nobis tribuat vitam pacemque futuram. Vt fiat tantum, dicat nunc quilibet Amen. * E M A N Subskripce: Magister Iacobellus de Miza hec collegit N (f. 183a) ; et sic est finis H; Das hat auch end R. 216
Strana 217
STARÝ PŘEKLAD JAKOUBKOVA O DUCHOVNÍM A SVÁTOSTNÉM PŘIJÍMÁNÍ STARÝTISK d — Postilla svaté paměti Mistra Jana Husi, Praha 1564, fol. 182a-189a. UPOZORNĚNÍ Do zápisu, který je teprve z 2. pol. 16. stol., pronikla řada tvarů mladších. V textu je ponecháváme ve vší jejich nedůslednosti (d má na př. zámutek 418, ale zármutcých 259, zarmaucený 232, zarmaucené 421). Ke kvantitám budiž poznamenáno, že d tiskne sice ještě Přikázanij 139, 142 (přikázanj 133), wyznáwanij 245, podáwanij 356, ale již rozdáwánij 206 a vesměs přijímání (přigjmánij 110, 132, 141, 190, 212, 213, 214, 386, 394, 416; přigjmánij 81, 91; přigjmánj 86); přijgde 34, nepřijgde 327; dobrodinstwij 326; Geroným 294. Nadpis: Druhé Kázanij o přigjmánij Těla a Krwe Páně d 18 slov dříve: dřijwe slow d — 32 kolikrátkolivěk budete píti, na mou památku: vyn. d — 48 z zákona: z Zákonem d - 51 někdo k po- svátnému: někdo poswátnému d - 68 ne posvátném: nepoſwátném d — 73 přijímána: přigijmaná d — 75 kteráž: kterež d — 85 o jídle: a gijdle d - 89 posvěcována: poswěcowaná d - 90 přijímána: přigij- maná d - 92 Podlé: Podle d - Gorry a Lyry: Gorry d - 95 vzíti, že to: wzýti to d — 96 jiná: gſau d — 99 že zavazují: zawazuge d — 103 kterýžto: kterážto d — 114 nás: náss d — 115 jinák: vyn. d - nemohli: nemohli. A Skutkové Apoſſtolſſtij vkazugij, Apoſſtolé že pod obogij spuosobau Lidu wěrnému podáwali. A w řeči této Apoſſtol welij Kněžijm a Biskupuom, chtijcým vžijwati Wečeře Páně, aby ſami negedli Těla Kryſtowa, a nepili ge Krwe, ale čekali giných, přika- zowali, a ſpolu s nijmi rozgijmagijc Smrt Páně, Těla a Krwe geho 217
STARÝ PŘEKLAD JAKOUBKOVA O DUCHOVNÍM A SVÁTOSTNÉM PŘIJÍMÁNÍ STARÝTISK d — Postilla svaté paměti Mistra Jana Husi, Praha 1564, fol. 182a-189a. UPOZORNĚNÍ Do zápisu, který je teprve z 2. pol. 16. stol., pronikla řada tvarů mladších. V textu je ponecháváme ve vší jejich nedůslednosti (d má na př. zámutek 418, ale zármutcých 259, zarmaucený 232, zarmaucené 421). Ke kvantitám budiž poznamenáno, že d tiskne sice ještě Přikázanij 139, 142 (přikázanj 133), wyznáwanij 245, podáwanij 356, ale již rozdáwánij 206 a vesměs přijímání (přigjmánij 110, 132, 141, 190, 212, 213, 214, 386, 394, 416; přigjmánij 81, 91; přigjmánj 86); přijgde 34, nepřijgde 327; dobrodinstwij 326; Geroným 294. Nadpis: Druhé Kázanij o přigjmánij Těla a Krwe Páně d 18 slov dříve: dřijwe slow d — 32 kolikrátkolivěk budete píti, na mou památku: vyn. d — 48 z zákona: z Zákonem d - 51 někdo k po- svátnému: někdo poswátnému d - 68 ne posvátném: nepoſwátném d — 73 přijímána: přigijmaná d — 75 kteráž: kterež d — 85 o jídle: a gijdle d - 89 posvěcována: poswěcowaná d - 90 přijímána: přigij- maná d - 92 Podlé: Podle d - Gorry a Lyry: Gorry d - 95 vzíti, že to: wzýti to d — 96 jiná: gſau d — 99 že zavazují: zawazuge d — 103 kterýžto: kterážto d — 114 nás: náss d — 115 jinák: vyn. d - nemohli: nemohli. A Skutkové Apoſſtolſſtij vkazugij, Apoſſtolé že pod obogij spuosobau Lidu wěrnému podáwali. A w řeči této Apoſſtol welij Kněžijm a Biskupuom, chtijcým vžijwati Wečeře Páně, aby ſami negedli Těla Kryſtowa, a nepili ge Krwe, ale čekali giných, přika- zowali, a ſpolu s nijmi rozgijmagijc Smrt Páně, Těla a Krwe geho 217
Strana 218
aby vžijwali. O tom ſlyfite řeč Swatau, zewllech čtyr Euangeliftow sebranau. Následuje na fol. 183b Ržád poſluhowánij Wečeřij Páně... x... fol. 184a nerozlužugijc Těla Páně, potom výklad fol. 184a W těchto Slowijch pořádně.... X ... fol. 184b yakž dij Text: O při- gijmánij Těla Božijho y geho Krwe, pod Obogijm Spuosobem d — 116 alevšak: Krew ale wſſak d — 133 Kristovy: Knyſtowy d — 153 skrz posluhování jejich, jižto: ſkrz posluhowánij, gijmžto d — 154 žádostí: žádosti d — 160 tu na ty, kdož: tu kdež naty d — 165 za- chováním: zachowáni d — 166 přijíti na tuto: přigijti tuto d — 181 Najdobrotivější: Naydrobrotiwěgflý d - věno: Wijno d — 189 znovu: Pan Gežijſs d — 190 spuosobil: ſpouſobil d — 193 a jezte: vyn. d — 194 Takto svatý Bernard: Tak ſe Apoſſtolé chowali k ſwým poſlu- chačům, y wſſyckni gich Náměſtkowé, yak Swatij Doktoři wypſali, a teď položijm že takto: Swatý Bernard k tomu dij d — 195 jeho: Kryſtowy d -206 činie: čině d —226 jest: gest Krewd — 232 zarmou- cení: zarmaucený d - 235 jedné o: gedauc pro d — 236 mysleme: myſílenij d - 244 učíme: včenij d - ponúkáme: ponukanij d — 247 mučedlnictva: mučedlnjctwa d — 252 našich: naſſých d — 261 nepíti: nepili d - 274 obzvláště: obezwláſtě d — 280 obětovánie: obetowa- neho d — 283 prolévá se, prolévá se: podáwá ſe d — 287 přijímáme: přigijmánij d - 295 rozdávají: rozdáwagij, Krysta Pána w tom ná- ſledugij d - 304 Guilelmus: Guilelinus d - 308 Píte: Pite d (ale správně 8 Pijte, 58 pijti) - 317: prospěšna: proſpěſíná d - 322 dával jest: dáwage d — 328 Ambrož: Abrož d — 390 spojena: ſpogená d - 418 rozvázána: rozwána d — 420 zapomenutí: zpomenutij d. 218
aby vžijwali. O tom ſlyfite řeč Swatau, zewllech čtyr Euangeliftow sebranau. Následuje na fol. 183b Ržád poſluhowánij Wečeřij Páně... x... fol. 184a nerozlužugijc Těla Páně, potom výklad fol. 184a W těchto Slowijch pořádně.... X ... fol. 184b yakž dij Text: O při- gijmánij Těla Božijho y geho Krwe, pod Obogijm Spuosobem d — 116 alevšak: Krew ale wſſak d — 133 Kristovy: Knyſtowy d — 153 skrz posluhování jejich, jižto: ſkrz posluhowánij, gijmžto d — 154 žádostí: žádosti d — 160 tu na ty, kdož: tu kdež naty d — 165 za- chováním: zachowáni d — 166 přijíti na tuto: přigijti tuto d — 181 Najdobrotivější: Naydrobrotiwěgflý d - věno: Wijno d — 189 znovu: Pan Gežijſs d — 190 spuosobil: ſpouſobil d — 193 a jezte: vyn. d — 194 Takto svatý Bernard: Tak ſe Apoſſtolé chowali k ſwým poſlu- chačům, y wſſyckni gich Náměſtkowé, yak Swatij Doktoři wypſali, a teď položijm že takto: Swatý Bernard k tomu dij d — 195 jeho: Kryſtowy d -206 činie: čině d —226 jest: gest Krewd — 232 zarmou- cení: zarmaucený d - 235 jedné o: gedauc pro d — 236 mysleme: myſílenij d - 244 učíme: včenij d - ponúkáme: ponukanij d — 247 mučedlnictva: mučedlnjctwa d — 252 našich: naſſých d — 261 nepíti: nepili d - 274 obzvláště: obezwláſtě d — 280 obětovánie: obetowa- neho d — 283 prolévá se, prolévá se: podáwá ſe d — 287 přijímáme: přigijmánij d - 295 rozdávají: rozdáwagij, Krysta Pána w tom ná- ſledugij d - 304 Guilelmus: Guilelinus d - 308 Píte: Pite d (ale správně 8 Pijte, 58 pijti) - 317: prospěšna: proſpěſíná d - 322 dával jest: dáwage d — 328 Ambrož: Abrož d — 390 spojena: ſpogená d - 418 rozvázána: rozwána d — 420 zapomenutí: zpomenutij d. 218
Strana 219
JAKOUBEK, DE COMMUNIONE PARVULORUM A - zbytky ř. 105-169 z nápisného zapsání na západní stěně kaple Betlemské; viz můj výklad v Listech filol. 73 (1949), str. 166-168. RUKOPISY *B - Budišin, Gersd. 4° 22, fol. 87a-91a. K — Praha, NUK V E 22, fol. 293a—297a. N - Brno, Mr 110 (dřive Mikulov I 48), fol. 235a-239b. P - Brno, Mr 42 (dříve Mikulov I 113/4), fol. 354a-357a Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 214a-217b. *U - Vídeň, Nat. 4550, fol. 336b-340b. *V - Videň, Nat. 4342, fol. 65a-69b. Zvláštní nadpis jen: De comunione paruulorum P, Secuntur auctoritates de comunione paruulorum baptisatorum N2. KNPQ I prázd. místo pro iniciálu C má P - baptisatorum: vyn. KO - 3 VI°: VI° ca° P, VII' N - 4 et biberitis--- in vobis: et bibe. eius sang. etc. Q, etc. K - 5 sacramentali et spirituali: spiritu sacramen- tali et spirituali K, spirituali et sacramentali Q - 6 interlinialem: interliniarem P - 7 patet eciam per Augustinum: patet eciam per beatum Augustinum K, per Augustinum eciam patet N- 11XXVI': V. et .VI°. K — 12 Quorum: quarum P - 13 in isto gerebant apo- stoli: gerebant apostoli in isto K, apostoli in isto gerebant Q coniecturet: Comunicet K — 15 X°: XV N - 19 sanctissimorum: sanctissime Q - 20 ibidem: idem K — 21 Et: vyn. K - 22 pueros: paruos N - ne: ut K — 23 dicta: de causa K — 25 idem: vyn. Q — 26 enim: vero Q -27 vere celebratur: celebratur vere Q - 28 sacra- mentum: sacramentorum K - 29 sancta: sacra N, vyn. K — 30 su- 219
JAKOUBEK, DE COMMUNIONE PARVULORUM A - zbytky ř. 105-169 z nápisného zapsání na západní stěně kaple Betlemské; viz můj výklad v Listech filol. 73 (1949), str. 166-168. RUKOPISY *B - Budišin, Gersd. 4° 22, fol. 87a-91a. K — Praha, NUK V E 22, fol. 293a—297a. N - Brno, Mr 110 (dřive Mikulov I 48), fol. 235a-239b. P - Brno, Mr 42 (dříve Mikulov I 113/4), fol. 354a-357a Q - Brno, Mr 108 (dříve Mikulov II 24), fol. 214a-217b. *U - Vídeň, Nat. 4550, fol. 336b-340b. *V - Videň, Nat. 4342, fol. 65a-69b. Zvláštní nadpis jen: De comunione paruulorum P, Secuntur auctoritates de comunione paruulorum baptisatorum N2. KNPQ I prázd. místo pro iniciálu C má P - baptisatorum: vyn. KO - 3 VI°: VI° ca° P, VII' N - 4 et biberitis--- in vobis: et bibe. eius sang. etc. Q, etc. K - 5 sacramentali et spirituali: spiritu sacramen- tali et spirituali K, spirituali et sacramentali Q - 6 interlinialem: interliniarem P - 7 patet eciam per Augustinum: patet eciam per beatum Augustinum K, per Augustinum eciam patet N- 11XXVI': V. et .VI°. K — 12 Quorum: quarum P - 13 in isto gerebant apo- stoli: gerebant apostoli in isto K, apostoli in isto gerebant Q coniecturet: Comunicet K — 15 X°: XV N - 19 sanctissimorum: sanctissime Q - 20 ibidem: idem K — 21 Et: vyn. K - 22 pueros: paruos N - ne: ut K — 23 dicta: de causa K — 25 idem: vyn. Q — 26 enim: vero Q -27 vere celebratur: celebratur vere Q - 28 sacra- mentum: sacramentorum K - 29 sancta: sacra N, vyn. K — 30 su- 219
Strana 220
mitur: sumatur Q - ibi: ille Q - 33 cum dicit: vyn. K - 34 subditur: subdit P - 35 loquatur in prefato loco: in prefato loco loquantur Q — 37 LXVa: LX Q, 66 N, 6 K, - causa brevitatis --- videat origi- nale: vyn. Q — obmitto: ommitto N - 38 autem: vyn. P — 39 Cipria- nus: Item Ciprianus P - 41 potuit: vyn. K - 44 locus: locis K — illius: ille K, eius Cypr. - instinctu: instinctu ad loquendum alie- num O (zř. 16) — 45 avertere Cypr.: vyn. KNPQ, za slovem paruula doplnil auertit P2 - 46 perstitit: perstita K, persistit P - reluctanti: relictanti PI — 48 circa: recta P - ad loquendum: vyn. K — 52 talem comunionem: comunionem talem P, comunionem K - 54 quod: que K - prefertur: prefert P - 56 Item idem: Item ibidem P, vyn. K — Ciprianus--- 63 puelle prefate: vyn. K — 57 baptisatis: a baptisatis Cypr. - 60 infantili: infantuli P, infantula Q - 61 habeant: habentes P - sacramentum: vyn. Q - 64 Augustinus: Item Augustinus P — 65 suam: vyn. K — 66 suspiciones: suspicaciones P - 67 dicentem: dicente KNQ- sancte: sacre P-69 meam: filii hominis KQ - et bi- beritis--- in vobis: etc. Q - biberitis: vyn. K - meum: eius K — non habebitis--- in vobis: etc. K - 70 An vero: An non K - quis- quam hoc: hoc quisquam Q — 73 Et infra--- 75 pertineat: vyn. Q - 73 questionis: questioni P - 76 omnes ista: ista omnes K — 77 etas maior id Q, Aug.: maior etas id K, maior etas illud N, illud etas maior P - 79 loquitur in proposito de paruulis: loquitur de paruulis in proposito P, in proposito loquitur de paruulis K - 81 sic: sic dicit P, sic loquitur Q - 82 supple: scilicet KQ- Scripturas: scrip- turam P - 84 de: in K - 86 poterant: non poterant P — 89 infra: ista P - Punici: puniti K, primitiui P2 - 92 estimo: testimo Pl, exis- timo Aug. - qui: qua Aug. - insitum: institutum K, vicem P2 - 96 tenet P - 99 facit : fecit facit P, fecit NO, vyn. K - 100 aliud eciam: aut quod argumentis K - mense dominice: dominice mense P - 102 dedero KNP, Aug.: dabo Q (z Vulgáty) - 103 seculi KNP, Aug.: mundi Q (z Vulgáty) — 134 et biberitis eius sanguinem: et sangui- nem eius etc. K, etc. Q - 105 Si: Sic P. (A) KNPO: DIUina (A) : vyn. P - 106 concINUNT (A): concinunt et con- cordant P2 - 107 corpore: corpore Cristi K - SPERanDA (A): comparanda P - 108 SALus PARuulis (A): paruulis salus Q - 109 hominem: homo N - 111 scriptum EST (A): scriptum Q - 114 DANDA (A): dandam KN - dicit: dicit quod KN - 117 220
mitur: sumatur Q - ibi: ille Q - 33 cum dicit: vyn. K - 34 subditur: subdit P - 35 loquatur in prefato loco: in prefato loco loquantur Q — 37 LXVa: LX Q, 66 N, 6 K, - causa brevitatis --- videat origi- nale: vyn. Q — obmitto: ommitto N - 38 autem: vyn. P — 39 Cipria- nus: Item Ciprianus P - 41 potuit: vyn. K - 44 locus: locis K — illius: ille K, eius Cypr. - instinctu: instinctu ad loquendum alie- num O (zř. 16) — 45 avertere Cypr.: vyn. KNPQ, za slovem paruula doplnil auertit P2 - 46 perstitit: perstita K, persistit P - reluctanti: relictanti PI — 48 circa: recta P - ad loquendum: vyn. K — 52 talem comunionem: comunionem talem P, comunionem K - 54 quod: que K - prefertur: prefert P - 56 Item idem: Item ibidem P, vyn. K — Ciprianus--- 63 puelle prefate: vyn. K — 57 baptisatis: a baptisatis Cypr. - 60 infantili: infantuli P, infantula Q - 61 habeant: habentes P - sacramentum: vyn. Q - 64 Augustinus: Item Augustinus P — 65 suam: vyn. K — 66 suspiciones: suspicaciones P - 67 dicentem: dicente KNQ- sancte: sacre P-69 meam: filii hominis KQ - et bi- beritis--- in vobis: etc. Q - biberitis: vyn. K - meum: eius K — non habebitis--- in vobis: etc. K - 70 An vero: An non K - quis- quam hoc: hoc quisquam Q — 73 Et infra--- 75 pertineat: vyn. Q - 73 questionis: questioni P - 76 omnes ista: ista omnes K — 77 etas maior id Q, Aug.: maior etas id K, maior etas illud N, illud etas maior P - 79 loquitur in proposito de paruulis: loquitur de paruulis in proposito P, in proposito loquitur de paruulis K - 81 sic: sic dicit P, sic loquitur Q - 82 supple: scilicet KQ- Scripturas: scrip- turam P - 84 de: in K - 86 poterant: non poterant P — 89 infra: ista P - Punici: puniti K, primitiui P2 - 92 estimo: testimo Pl, exis- timo Aug. - qui: qua Aug. - insitum: institutum K, vicem P2 - 96 tenet P - 99 facit : fecit facit P, fecit NO, vyn. K - 100 aliud eciam: aut quod argumentis K - mense dominice: dominice mense P - 102 dedero KNP, Aug.: dabo Q (z Vulgáty) - 103 seculi KNP, Aug.: mundi Q (z Vulgáty) — 134 et biberitis eius sanguinem: et sangui- nem eius etc. K, etc. Q - 105 Si: Sic P. (A) KNPO: DIUina (A) : vyn. P - 106 concINUNT (A): concinunt et con- cordant P2 - 107 corpore: corpore Cristi K - SPERanDA (A): comparanda P - 108 SALus PARuulis (A): paruulis salus Q - 109 hominem: homo N - 111 scriptum EST (A): scriptum Q - 114 DANDA (A): dandam KN - dicit: dicit quod KN - 117 220
Strana 221
recepcionem: repcionem K - 120 in de: de Q, vyn. K - 121 patet per: patet patet P - ET (A): vyn. N - 122 eos: illos P - 124 sic: sic loquitur Q - 125 qui: quod N - 126 pro illis qui eos: pro illis qui illos NO, pro eis qui illos P - 129 et Augustinus ubi supra: vyn. KN — 131 sacre: sacrum K — 132 Est (A): vyn. P - 135 Celestianos: celestinos Q (Aug., etc. 29 celestiani KNPQ) - 137 scilicet: vyn. KNO — 138 illis eternam Aug.: in se eternam Q, eternam in se KN, eternam eis P - 139 graciam: gracia P - bapti- satis: baptismatis K - 140 Vel: Si Aug. - intelligitis: creditis intel- ligitis Q, intellegeretis Aug. — 141 dixit: dixerit Aug. — 141 medicus Vulg., Aug.: medico NPO, medicum K - sanis: sanus Pl - 142 non eos: eos non K - medico: medicus K - 143 sacramentum: statio- nem Aug. - sanandos: saluandos KNQ. KNOO: 146 carnem--- sanguinem: car. fi. ho. et bi. sangui. eius N, ca. fi. ho. etc. Q, etc. K — 147 non habebitis --- vobis: vyn. KQ - 148 et bibit--- eternam: etc. KO — 149 regni: eterni regni K - promit- titis: promittimus KNQ - 150 regeneratis: generatis P, renatis Aug. - sancto: vyn. P - non: et non P - 151 atque: neque Aug. — 152 baptisatus: cibatus KN - 155 Augustini verbis: verbis Augustini K — 156 seu: aliud K — 158 aut: seu K - 160 ecclesia: ecclesiastica K — 162 baptismate: baptismo Aug., Decr. - contraxerunt peccata: pec- cata traxerunt Aug. — 163 illud : id KNO - cogitatis: viz pozn. korrek- torů u Friedb. I 1403-4 - vitam: vitam eternam Q — 164 sanguinis Cristi dicente ipso: sanguinis Iesu Cristo dicente ipso K, sanguinis dicente ipso P - 165 carnem: carnem filii hominis NO, vyn. P, carnem meam Aug. NPO: 166 verbo: illo verbo P - 168 corporis: scilicet corporis P - Cristi: domini P, vyn. N - ipsi: vyn. Q - 170 capitulo V° vyn. N - 171 ea que bona sunt promissa: bona promissa Q — 172 ingredi in regnum celorum: ingredi regnum celorum Q, in regnum celorum ingredi N - ex: vyn. N — 173 spiritu: spiritu sancto Q - 175 effi- ciuntur manus : manus efficiuntur Q - 182 Canone: Canonem P - 183 sic: vyn. Q - 187 de: vyn. Q - 190 Item: vyn. N - sua summa: summa sua P - 192 danda esset: esset danda N - 193 si eis: eis si N- aliquid: aliquod P - subtraheretur: subtrahetur N, abstraheretur 221
recepcionem: repcionem K - 120 in de: de Q, vyn. K - 121 patet per: patet patet P - ET (A): vyn. N - 122 eos: illos P - 124 sic: sic loquitur Q - 125 qui: quod N - 126 pro illis qui eos: pro illis qui illos NO, pro eis qui illos P - 129 et Augustinus ubi supra: vyn. KN — 131 sacre: sacrum K — 132 Est (A): vyn. P - 135 Celestianos: celestinos Q (Aug., etc. 29 celestiani KNPQ) - 137 scilicet: vyn. KNO — 138 illis eternam Aug.: in se eternam Q, eternam in se KN, eternam eis P - 139 graciam: gracia P - bapti- satis: baptismatis K - 140 Vel: Si Aug. - intelligitis: creditis intel- ligitis Q, intellegeretis Aug. — 141 dixit: dixerit Aug. — 141 medicus Vulg., Aug.: medico NPO, medicum K - sanis: sanus Pl - 142 non eos: eos non K - medico: medicus K - 143 sacramentum: statio- nem Aug. - sanandos: saluandos KNQ. KNOO: 146 carnem--- sanguinem: car. fi. ho. et bi. sangui. eius N, ca. fi. ho. etc. Q, etc. K — 147 non habebitis --- vobis: vyn. KQ - 148 et bibit--- eternam: etc. KO — 149 regni: eterni regni K - promit- titis: promittimus KNQ - 150 regeneratis: generatis P, renatis Aug. - sancto: vyn. P - non: et non P - 151 atque: neque Aug. — 152 baptisatus: cibatus KN - 155 Augustini verbis: verbis Augustini K — 156 seu: aliud K — 158 aut: seu K - 160 ecclesia: ecclesiastica K — 162 baptismate: baptismo Aug., Decr. - contraxerunt peccata: pec- cata traxerunt Aug. — 163 illud : id KNO - cogitatis: viz pozn. korrek- torů u Friedb. I 1403-4 - vitam: vitam eternam Q — 164 sanguinis Cristi dicente ipso: sanguinis Iesu Cristo dicente ipso K, sanguinis dicente ipso P - 165 carnem: carnem filii hominis NO, vyn. P, carnem meam Aug. NPO: 166 verbo: illo verbo P - 168 corporis: scilicet corporis P - Cristi: domini P, vyn. N - ipsi: vyn. Q - 170 capitulo V° vyn. N - 171 ea que bona sunt promissa: bona promissa Q — 172 ingredi in regnum celorum: ingredi regnum celorum Q, in regnum celorum ingredi N - ex: vyn. N — 173 spiritu: spiritu sancto Q - 175 effi- ciuntur manus : manus efficiuntur Q - 182 Canone: Canonem P - 183 sic: vyn. Q - 187 de: vyn. Q - 190 Item: vyn. N - sua summa: summa sua P - 192 danda esset: esset danda N - 193 si eis: eis si N- aliquid: aliquod P - subtraheretur: subtrahetur N, abstraheretur 221
Strana 222
P — 194 et: vyn. NO - 195 dixerunt: dicunt N - 197 valeret: valet Q — 200 sicut: sicut fit Innoc. — 202 Unde pium--- omni, paruulo: vyn. P — 204 reiceret: eiceret P: - eieccio: reieccio N - 206 com- buretur N, Innoc. comburetis PQ (podle Vulg.) — 209 protervia: protervia in hoc P - 210 communicantes parvulos : paruulos commu- nicantes N -223 In cena domini: (2.) vyn. P - 225 eadem: eodem NP — 228 Glosa: in Glosa P — 230 Sub: Subi P - disposicione: inposicione Decr. - detentis: decentis Q - 231 cohibenda est: est cohibenda N - supple: scilicet PO - 234 a carne: carne P - Cristi: vyn. N - 235 absciderit: abscidit P - 237 vitam habet: vitam ille habet N, vitam habebit P — 238 in se: in semetipso Q — 239 super: vyn. NO - 240 scribit: vyn. Q - fecisse cenam: cenam fecisse Q — 241 dedit discipulis: discipulis dedit P - 243 est anime maxime re- fectiuum Q, Lyra: anime est maxime refectivum P anime maxime est refectiuum N - 244 ministrari: ministrare NQ - 248 super XIIIa dist.: dist. XIIIa P - 250 - quocumque: quolibet Scotus — 251 et biberitis eius sanguinem: vyn. Q — 252 ibi enim: et ibi Sco- tus — 253 ut: quod NQ - 259 trine: trini P - 260 Cristi: vyn. P - 261 dicitur: dicit P - 262 trine: trino Q - 263 invocato: invocata N- 264 ut ita: ita ut P - 265 posset: possit Ps.-Clem. - 266 sentencie: vyn. Q - videtur: videntur N - 268 ad gentes manum meam: manum meam ad gentes P - populos: populum Q - 269 afferent: offerent Q - suos: tuos Vulg. - suas: tuas Vulg. —271 terram: terra P - demisso: demisse N - 272 te: vyn. NO - 273 Cum paruulis--- 279 Trenorum II°: vyn. N - 275 respondit: respondet P - 278 non fiet ita: non ita etc. O - 280 terra: terram NP — 281 contricione Vulg.: contricionem NPQ - 282 lactens: lactans NP — 288 Iohelis - - - vestro: vyn. NP - 293 respondentem: respondente Q - 295 bap- tismum-- 287 divina: vyn. P- 298 et: ac Q- 308 sciunt. Multa eciam Ry: sciunt illa. Multa eciam NO, sciunt illa eciam P - absconsa: asconsa N - supremis P: summis NQ - 309 hec ille: vyn. Q - 311 conprobatur: approbatur Q - 315 filii hominis: vyn. N - etc.: et biberitis eius sanguinem etc. Q — 316 Qui: Quod N -318 sectantur: sectantur etc. P. 222
P — 194 et: vyn. NO - 195 dixerunt: dicunt N - 197 valeret: valet Q — 200 sicut: sicut fit Innoc. — 202 Unde pium--- omni, paruulo: vyn. P — 204 reiceret: eiceret P: - eieccio: reieccio N - 206 com- buretur N, Innoc. comburetis PQ (podle Vulg.) — 209 protervia: protervia in hoc P - 210 communicantes parvulos : paruulos commu- nicantes N -223 In cena domini: (2.) vyn. P - 225 eadem: eodem NP — 228 Glosa: in Glosa P — 230 Sub: Subi P - disposicione: inposicione Decr. - detentis: decentis Q - 231 cohibenda est: est cohibenda N - supple: scilicet PO - 234 a carne: carne P - Cristi: vyn. N - 235 absciderit: abscidit P - 237 vitam habet: vitam ille habet N, vitam habebit P — 238 in se: in semetipso Q — 239 super: vyn. NO - 240 scribit: vyn. Q - fecisse cenam: cenam fecisse Q — 241 dedit discipulis: discipulis dedit P - 243 est anime maxime re- fectiuum Q, Lyra: anime est maxime refectivum P anime maxime est refectiuum N - 244 ministrari: ministrare NQ - 248 super XIIIa dist.: dist. XIIIa P - 250 - quocumque: quolibet Scotus — 251 et biberitis eius sanguinem: vyn. Q — 252 ibi enim: et ibi Sco- tus — 253 ut: quod NQ - 259 trine: trini P - 260 Cristi: vyn. P - 261 dicitur: dicit P - 262 trine: trino Q - 263 invocato: invocata N- 264 ut ita: ita ut P - 265 posset: possit Ps.-Clem. - 266 sentencie: vyn. Q - videtur: videntur N - 268 ad gentes manum meam: manum meam ad gentes P - populos: populum Q - 269 afferent: offerent Q - suos: tuos Vulg. - suas: tuas Vulg. —271 terram: terra P - demisso: demisse N - 272 te: vyn. NO - 273 Cum paruulis--- 279 Trenorum II°: vyn. N - 275 respondit: respondet P - 278 non fiet ita: non ita etc. O - 280 terra: terram NP — 281 contricione Vulg.: contricionem NPQ - 282 lactens: lactans NP — 288 Iohelis - - - vestro: vyn. NP - 293 respondentem: respondente Q - 295 bap- tismum-- 287 divina: vyn. P- 298 et: ac Q- 308 sciunt. Multa eciam Ry: sciunt illa. Multa eciam NO, sciunt illa eciam P - absconsa: asconsa N - supremis P: summis NQ - 309 hec ille: vyn. Q - 311 conprobatur: approbatur Q - 315 filii hominis: vyn. N - etc.: et biberitis eius sanguinem etc. Q — 316 Qui: Quod N -318 sectantur: sectantur etc. P. 222
Strana 223
POZNÁMKY
POZNÁMKY
Strana 224
Strana 225
K HUSOVU DE SEX ERRORIBUS A OŠESTI BLUDIECH (Poznámky společné latinské i české versi jsou číslovány; poznámky, vztahující se jen k Husovým českým úvodům a doslovům, jsou označeny pismenami a umístěny na konci poznámek číslovaných.) 1 Všecky citáty v této kapitole převzal Hus ze svého výkladu Super IV Sentent. IV 11, 3 (str. 572-573 vyd. Flajšhansova); srov. též tamže II inc. 2, 3 (str. 196 vyd. Flajšh.) a Erb I 13-14 - 2 Augus- tinus, In Iohannis evang. tract. 29, 6 (Migne, PL 35, 1631) — 3 Řím. 4, 5 - 4 Ps.-Beda- 5 Řím. 4, 5 - 6 Srov. Symboli apostolici explanatio, Migne, PL 213, 735A - 7 Augustinus, Sermo 99, cap. cap. 8-9 (Migne, PL 38, 600; srov. též Erb I 28-29) - 8 Luk. 7, 36 - 9 Luk. 7, 47 — 10 Luk. 7, 50 — 11 I Tim. 1, 7 — 12 Mat. 18, 18 — 13 Jan 20, 22 - 14 Jan 20, 23 - 15 Augustinus, Opus imperfectum contra Iulianum 2, 84 (Migne, PL 45, 1176) — 16 Gratianus, De- creti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 141 (Nemo...") (I 1407 vyd. Friedberg.) — 17 Hieronymus, Commentar. in evang. Matthaei, lib. III (Migne, PL 26, 122AB), ale jak ukazují textové úchylky, citován z P. Lombarda Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 6 (Migne, PL 192, 887); srov. Serm. in Bethl. (vyd. Flajšh.) V 31 a zvl. II 250, kde rkpným omylem ,Augustinus“ — 18 Mat. 16, 19 -19 P. Lombardus, Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 6 (Migne, PL 192, 887); u Lombarda náleží poslední slova do další věty: Et in remittendis vel in retinen- dis culpis id iuris et officii habent evangelici sacerdotes, quod... — 20 P. Lombardus, Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 4 (Migne, PL 192, 886) - 21 Is. 43, 25; u Lombarda uveden těsně před citátem z Am- brože na uv. m. cap. 4 (Migne, PL 192, 886) — 22 P. Lombardus, Sent. lib .IV, dist. 18, cap. 5 (Migne, PL 192, 887); slova ex scrip- turis nenáleží do citátu — 23 „Augustinus“ (s přejatým omylem místo Ambrože) citován z Gratianovy Decreti secunda pars, causa 15 Betlemské texty 225
K HUSOVU DE SEX ERRORIBUS A OŠESTI BLUDIECH (Poznámky společné latinské i české versi jsou číslovány; poznámky, vztahující se jen k Husovým českým úvodům a doslovům, jsou označeny pismenami a umístěny na konci poznámek číslovaných.) 1 Všecky citáty v této kapitole převzal Hus ze svého výkladu Super IV Sentent. IV 11, 3 (str. 572-573 vyd. Flajšhansova); srov. též tamže II inc. 2, 3 (str. 196 vyd. Flajšh.) a Erb I 13-14 - 2 Augus- tinus, In Iohannis evang. tract. 29, 6 (Migne, PL 35, 1631) — 3 Řím. 4, 5 - 4 Ps.-Beda- 5 Řím. 4, 5 - 6 Srov. Symboli apostolici explanatio, Migne, PL 213, 735A - 7 Augustinus, Sermo 99, cap. cap. 8-9 (Migne, PL 38, 600; srov. též Erb I 28-29) - 8 Luk. 7, 36 - 9 Luk. 7, 47 — 10 Luk. 7, 50 — 11 I Tim. 1, 7 — 12 Mat. 18, 18 — 13 Jan 20, 22 - 14 Jan 20, 23 - 15 Augustinus, Opus imperfectum contra Iulianum 2, 84 (Migne, PL 45, 1176) — 16 Gratianus, De- creti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 141 (Nemo...") (I 1407 vyd. Friedberg.) — 17 Hieronymus, Commentar. in evang. Matthaei, lib. III (Migne, PL 26, 122AB), ale jak ukazují textové úchylky, citován z P. Lombarda Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 6 (Migne, PL 192, 887); srov. Serm. in Bethl. (vyd. Flajšh.) V 31 a zvl. II 250, kde rkpným omylem ,Augustinus“ — 18 Mat. 16, 19 -19 P. Lombardus, Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 6 (Migne, PL 192, 887); u Lombarda náleží poslední slova do další věty: Et in remittendis vel in retinen- dis culpis id iuris et officii habent evangelici sacerdotes, quod... — 20 P. Lombardus, Sent. lib. IV, dist. 18, cap. 4 (Migne, PL 192, 886) - 21 Is. 43, 25; u Lombarda uveden těsně před citátem z Am- brože na uv. m. cap. 4 (Migne, PL 192, 886) — 22 P. Lombardus, Sent. lib .IV, dist. 18, cap. 5 (Migne, PL 192, 887); slova ex scrip- turis nenáleží do citátu — 23 „Augustinus“ (s přejatým omylem místo Ambrože) citován z Gratianovy Decreti secunda pars, causa 15 Betlemské texty 225
Strana 226
XI, qu. 3, cap. 92 (I 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 89 - 24 S týmž nesprávným údajem ad Eph. (místo ad Titum 2, 9) cito- váno z Gratianovy Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 93 (I 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 89-90; Koresp., vyd. Novot- ného, str. 90 a pozn. 6 - 25 Gregorius Magnus, Regulae pastoralis pars III, cap. 17 (podle celkového počítání 41) (Migne, PL 77, 78D); srov. Erb I 90 - 26 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 99 (I 671 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 90, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 90 s pozn. 8; Serm. in Bethle. IV 70 vyd. Flajšh. — 27 Iohannes Chrysostomos, In Epist. ad Hebraeos, hom. 34, (Migne, PG 63, 231); srov. Serm. in Bethl. IV 70 vyd. Flajšh. — 28 Žid. 13, 17 - 29 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 101 (I 671-672 vyd. Friedberg.); srov. Erb 1 91, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 91 s pozn. 10; Serm. in Bethl. IV 70 vyd. Flajšh. - 30 Gal. 1, 8 - 31 Bernhardus, Epist. VII ad Adam monachum (Migne, PL 182, 95); srov. Erb I 90, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 91 s pozn. 9; Serm. in Bethl. IV 68 vyd. Flajšh. — 32 Decretal. Gregor. IX, lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 43 Ne Dei ecclesiam...' (II 766-767 vyd. Friedberg.) - 33 Decretal. Gregor. IX, lib. I, tit. 11 De temporibus ordinationum, cap. 15 Dilectus...' (II 122 vyd. Friedberg.) - 34 Decretal. Gregor. IX, lib. II, tit. 28 De appellationibus, cap. 54 Sollicitudinem... (II 432-433 vyd. Friedberg.) — 35 Decretal. Gregor. IX, lib. I, tit. 3 De rescriptis, cap. 5 'Si quando' (II 18 vyd. Friedberg.) — 36 Exod. 23, 2 — 37 Deuter. 4, 2 - 38 Deuter. 24, 8 — 39 Ezech. 20, 18-19-40 Mat. 15, 3 — 41 Mat. 15, 9 — 42 Mat. 23, 2-3 - 43 Haymo, Expositio in Epist. ad Hebr. (Migne, PL 117, 935A); toto vydání má v posled- ní větě nisi forte in fide contrarii extiterint, ale Hus užil takového textu, kde měla glossa touž podobu jako v Biblia cum glossa, tom. VI, Antverpiae 1634, sl. 959: nisi forte et in doctrina aberrent — 44 Žid. 13, 17 - 45 Augustinus má jiné kázání na toto thema Serm. 138 (PL 38, 763-9); týž citát z téže homilie má Mikuláš z Drážďan, De quadruplici missione, ale není to PL 38, 762, jak tvrdil Sedlák, Studie a texty I 111. — 46 Jan 10, 11 — 47 Skut. 4, 5-6, 18—20; srov. Hus, Koresp., vyd. Novotného, str. 90 s pozn. 3 - 48 Skut. 5, 29; srov. tamže - 49 Augustinus, Ad Secundinum Man. 1, ci- tován z Gratianovy Decreti secunda pars, causa XI, q. 3, cap. 51 (I 657 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 31; Serm. in Bethl. III 169 vyd. Flajšh. - 50 Gratianus, Decreti secunda pars, causa 226
XI, qu. 3, cap. 92 (I 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 89 - 24 S týmž nesprávným údajem ad Eph. (místo ad Titum 2, 9) cito- váno z Gratianovy Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 93 (I 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 89-90; Koresp., vyd. Novot- ného, str. 90 a pozn. 6 - 25 Gregorius Magnus, Regulae pastoralis pars III, cap. 17 (podle celkového počítání 41) (Migne, PL 77, 78D); srov. Erb I 90 - 26 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 99 (I 671 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 90, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 90 s pozn. 8; Serm. in Bethle. IV 70 vyd. Flajšh. — 27 Iohannes Chrysostomos, In Epist. ad Hebraeos, hom. 34, (Migne, PG 63, 231); srov. Serm. in Bethl. IV 70 vyd. Flajšh. — 28 Žid. 13, 17 - 29 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 101 (I 671-672 vyd. Friedberg.); srov. Erb 1 91, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 91 s pozn. 10; Serm. in Bethl. IV 70 vyd. Flajšh. - 30 Gal. 1, 8 - 31 Bernhardus, Epist. VII ad Adam monachum (Migne, PL 182, 95); srov. Erb I 90, 143; Koresp., vyd. Novotného, str. 91 s pozn. 9; Serm. in Bethl. IV 68 vyd. Flajšh. — 32 Decretal. Gregor. IX, lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 43 Ne Dei ecclesiam...' (II 766-767 vyd. Friedberg.) - 33 Decretal. Gregor. IX, lib. I, tit. 11 De temporibus ordinationum, cap. 15 Dilectus...' (II 122 vyd. Friedberg.) - 34 Decretal. Gregor. IX, lib. II, tit. 28 De appellationibus, cap. 54 Sollicitudinem... (II 432-433 vyd. Friedberg.) — 35 Decretal. Gregor. IX, lib. I, tit. 3 De rescriptis, cap. 5 'Si quando' (II 18 vyd. Friedberg.) — 36 Exod. 23, 2 — 37 Deuter. 4, 2 - 38 Deuter. 24, 8 — 39 Ezech. 20, 18-19-40 Mat. 15, 3 — 41 Mat. 15, 9 — 42 Mat. 23, 2-3 - 43 Haymo, Expositio in Epist. ad Hebr. (Migne, PL 117, 935A); toto vydání má v posled- ní větě nisi forte in fide contrarii extiterint, ale Hus užil takového textu, kde měla glossa touž podobu jako v Biblia cum glossa, tom. VI, Antverpiae 1634, sl. 959: nisi forte et in doctrina aberrent — 44 Žid. 13, 17 - 45 Augustinus má jiné kázání na toto thema Serm. 138 (PL 38, 763-9); týž citát z téže homilie má Mikuláš z Drážďan, De quadruplici missione, ale není to PL 38, 762, jak tvrdil Sedlák, Studie a texty I 111. — 46 Jan 10, 11 — 47 Skut. 4, 5-6, 18—20; srov. Hus, Koresp., vyd. Novotného, str. 90 s pozn. 3 - 48 Skut. 5, 29; srov. tamže - 49 Augustinus, Ad Secundinum Man. 1, ci- tován z Gratianovy Decreti secunda pars, causa XI, q. 3, cap. 51 (I 657 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 31; Serm. in Bethl. III 169 vyd. Flajšh. - 50 Gratianus, Decreti secunda pars, causa 226
Strana 227
XI, qu. 3, cap. 48 (I 657 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 613, 18 vyd. Flajšh.) a Erb I 31 — 55 Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 50 (1 657 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 31 — 52 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 53 (I 658 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 613, 26 vyd. Flajšh.) - 53 Ve skuteč- nosti slova Gratianova, umístěná po citátu z Augustina v Decreti secunda pars, causa XXIV, qu. 3, cap. 1'Si habes...' (měla by být citována odstavcem Ut ergo...', 1990 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 252 - 54 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 46 (I 656 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 614, 6 vyd. Flajšh.) — 55 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 87 Illud...' (I 667 vyd. Friedberg.) - 56 Decre- tal. Gregor. IX., lib. II, tit. 13 De restitutionibus spoliatorum, cap. 13 'Literas...' (II 287 vyd. Friedberg.) - 57 Volně citována asi Gra- tianova Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, po cap. 64 Ex his... (I 661 vyd. Friedberg.) — 58 Tak citován Augustinus, De natura boni III 39 u Gratiana, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 47 (I 656 vyd. Friedberg.) - 59 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 90 (I 668 vyd. Friedberg.) - 60 Slova Gratia- nova, začínající Cum ergo...' v Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, za cap. 101, kde citován Gelasius, v. v. - (I 672 vyd. Friedberg.) — 61 Gratianus, Decreti secunda pars, causa II, qu. 1 cap. 1 (I 438 vyd. Friedberg.) — 62 Tamže cap. 2 (I 438 vyd. Friedberg.) — 63 Tamže cap. 3 (I 439 vyd. Friedberg.) — 64 Takto (místo Origena) citován Hieronymus u Gratiana, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 22), Nolite...' (I 650 vyd. Friedberg.) - 65 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 41 Nemo episcopo- rum...' (I 655 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 612, 34 vyd. Flajšh.) — 66 Decretal. Gregor. IX, lib. V, tit. 39 De sententia excommunicationis, cap. 28 (II 899 vyd. Friedberg.)— 67 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 55 (I 658 vyd. Friedberg.) — 68 II Kor. 1, 12 - 69 Job 16, 20 - 70 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 52 (I 657 vyd. Fried- berg.) — 71 Ps.-Catonis Disticha III 2 — 72 Num. 23, 8 — 73 Num. 23, 19�20 — 74 Num. 23, 21 — 75 Žalm 108, 28 — 76 Mat. 5, 11 - 77 Luk. 6, 22-23 - 78 Mat. 19, 6 - 79 Řím. 8, 31, 33-34 - 80 Skut. 10, 15 — 81 1 Petr 3, 13-14 — 82 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 1 (I 642 vyd. Friedberg.) - 83 Mat. 5, 11-12 - 227
XI, qu. 3, cap. 48 (I 657 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 613, 18 vyd. Flajšh.) a Erb I 31 — 55 Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 50 (1 657 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 31 — 52 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 53 (I 658 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 613, 26 vyd. Flajšh.) - 53 Ve skuteč- nosti slova Gratianova, umístěná po citátu z Augustina v Decreti secunda pars, causa XXIV, qu. 3, cap. 1'Si habes...' (měla by být citována odstavcem Ut ergo...', 1990 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 252 - 54 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 46 (I 656 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 614, 6 vyd. Flajšh.) — 55 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 87 Illud...' (I 667 vyd. Friedberg.) - 56 Decre- tal. Gregor. IX., lib. II, tit. 13 De restitutionibus spoliatorum, cap. 13 'Literas...' (II 287 vyd. Friedberg.) - 57 Volně citována asi Gra- tianova Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, po cap. 64 Ex his... (I 661 vyd. Friedberg.) — 58 Tak citován Augustinus, De natura boni III 39 u Gratiana, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 47 (I 656 vyd. Friedberg.) - 59 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 90 (I 668 vyd. Friedberg.) - 60 Slova Gratia- nova, začínající Cum ergo...' v Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, za cap. 101, kde citován Gelasius, v. v. - (I 672 vyd. Friedberg.) — 61 Gratianus, Decreti secunda pars, causa II, qu. 1 cap. 1 (I 438 vyd. Friedberg.) — 62 Tamže cap. 2 (I 438 vyd. Friedberg.) — 63 Tamže cap. 3 (I 439 vyd. Friedberg.) — 64 Takto (místo Origena) citován Hieronymus u Gratiana, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 22), Nolite...' (I 650 vyd. Friedberg.) - 65 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 41 Nemo episcopo- rum...' (I 655 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 612, 34 vyd. Flajšh.) — 66 Decretal. Gregor. IX, lib. V, tit. 39 De sententia excommunicationis, cap. 28 (II 899 vyd. Friedberg.)— 67 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 55 (I 658 vyd. Friedberg.) — 68 II Kor. 1, 12 - 69 Job 16, 20 - 70 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 52 (I 657 vyd. Fried- berg.) — 71 Ps.-Catonis Disticha III 2 — 72 Num. 23, 8 — 73 Num. 23, 19�20 — 74 Num. 23, 21 — 75 Žalm 108, 28 — 76 Mat. 5, 11 - 77 Luk. 6, 22-23 - 78 Mat. 19, 6 - 79 Řím. 8, 31, 33-34 - 80 Skut. 10, 15 — 81 1 Petr 3, 13-14 — 82 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 1 (I 642 vyd. Friedberg.) - 83 Mat. 5, 11-12 - 227
Strana 228
84 Luk. 6, 22�23 — 84a Srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 3 (str. 639 vyd. Flajšh.) — 85 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1 cap. 1 (I 357 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 412 - 86 Mat. 10, 8 — 87 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 3 (1 358 vyd. Friedberg.); srov. Erb. I 433 - 88 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 12 (I 361 vyd. Friedberg.) - 89 Gregorius Magnus, Homiliarum in evangelia lib. I, hom. 17, 13 (Migne, PL 76, 1145 A-C); na konci pokračoval text Rehořův takto: qui de largien- dis ordinibus pretium quaerunt; srov. též Erb I 396 - 90 Mat. 10, 8 — 91 Jan 2, 15 - 92 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 115 (1 403 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 211, 423—424 — 93 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XVI, qu. 7, cap. 3 (I 801 vyd. Fried- berg.); srov. Erb I 414; Serm. in Bethl. IV 166 vyd. Flajšh. — 94 Gratia nus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 2, cap. 4'Sicut epi- scoporum ...' (I 409 vyd. Friedberg.) - 95 Gratianus, Decreti se- cunda pars, causa I, qu. 4, cap. 11 (I 420 vyd. Friedberg.); srov Erb I 415 - 96 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 9 Ex multis temporibus...', § 2 (I 416 vyd. Friedberg.) — 97 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 7, cap. 2 Si quis omnem...', § 2 (I 427 vyd. Friedberg.) — 98 Narážka na Jana 11, 49 n. — 99 Narážka na Skut. 8, 9 n. — 100 Remy d'Auxerre, Quadra- gesimale, rkp. praž. NUK VI E 2, fol. 1b-2a = X A 13, fol. 6d-7a; srov. též Erb I 397; Serm. in Bethl. III 39 vyd. Flajšh. - 101 Mat 21, 10 — 102 Takto (místo toledského koncilu z r. 653) citováno již v Gratianově Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 7 (1359 vyd. Friedberg.); srov. též Erb 1 418 — 103 Skut. 8, 20 - 104 Hus převzal nejspíše z florilegia Tomášova, kde jdou za sebou ve stejném znění tento i následující citát (Thomas Hybernicus, Flores doctorum, vyd. Viennae 1751, str. 691-692); srov. též Erb I 418 - 105 viz před- cházející poznámku — 106 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 14 (I 361 vyd. Friedberg.); srov. též Erb 1 417 - 107 Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 15 (I 418 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 415 - 108 z koncilu cabillonského v době Karla Ve- likého, Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 106 (I 400 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 418 — 109 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 105 (I 399 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IA 1, 9 (str. 8, 6 vyd. Flajšh.), IV 228
84 Luk. 6, 22�23 — 84a Srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 3 (str. 639 vyd. Flajšh.) — 85 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1 cap. 1 (I 357 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 412 - 86 Mat. 10, 8 — 87 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 3 (1 358 vyd. Friedberg.); srov. Erb. I 433 - 88 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 12 (I 361 vyd. Friedberg.) - 89 Gregorius Magnus, Homiliarum in evangelia lib. I, hom. 17, 13 (Migne, PL 76, 1145 A-C); na konci pokračoval text Rehořův takto: qui de largien- dis ordinibus pretium quaerunt; srov. též Erb I 396 - 90 Mat. 10, 8 — 91 Jan 2, 15 - 92 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 115 (1 403 vyd. Friedberg.); srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 211, 423—424 — 93 Gratianus, Decreti secunda pars, causa XVI, qu. 7, cap. 3 (I 801 vyd. Fried- berg.); srov. Erb I 414; Serm. in Bethl. IV 166 vyd. Flajšh. — 94 Gratia nus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 2, cap. 4'Sicut epi- scoporum ...' (I 409 vyd. Friedberg.) - 95 Gratianus, Decreti se- cunda pars, causa I, qu. 4, cap. 11 (I 420 vyd. Friedberg.); srov Erb I 415 - 96 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 9 Ex multis temporibus...', § 2 (I 416 vyd. Friedberg.) — 97 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 7, cap. 2 Si quis omnem...', § 2 (I 427 vyd. Friedberg.) — 98 Narážka na Jana 11, 49 n. — 99 Narážka na Skut. 8, 9 n. — 100 Remy d'Auxerre, Quadra- gesimale, rkp. praž. NUK VI E 2, fol. 1b-2a = X A 13, fol. 6d-7a; srov. též Erb I 397; Serm. in Bethl. III 39 vyd. Flajšh. - 101 Mat 21, 10 — 102 Takto (místo toledského koncilu z r. 653) citováno již v Gratianově Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 7 (1359 vyd. Friedberg.); srov. též Erb 1 418 — 103 Skut. 8, 20 - 104 Hus převzal nejspíše z florilegia Tomášova, kde jdou za sebou ve stejném znění tento i následující citát (Thomas Hybernicus, Flores doctorum, vyd. Viennae 1751, str. 691-692); srov. též Erb I 418 - 105 viz před- cházející poznámku — 106 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 14 (I 361 vyd. Friedberg.); srov. též Erb 1 417 - 107 Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 15 (I 418 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 415 - 108 z koncilu cabillonského v době Karla Ve- likého, Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 106 (I 400 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 418 — 109 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 105 (I 399 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IA 1, 9 (str. 8, 6 vyd. Flajšh.), IV 228
Strana 229
25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 418 — 110 Viz výše pozn. 107 - 111 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 9 'Cum in ecclesiae corpore' (II 751 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) - 112 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 7 (1 15 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 439 — 113 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 6 (I 15 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 439 — 114 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 8 (1 15 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 439-440 — 115 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 9 (1 15-16 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 440 — 116 Ambrosius, De virginitate 6, 28 (Migne, PL 16, 286 D); srov. Erb I 440 — 117 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 26 (1 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 440 — 118 I Kor. 3, 11 — 119 Gratianus, Decreti prima pars, dist. XI, cap. 1 (1 23 vyd. Friedberg.) — 120 Efes. 4, 22�23 — 121 Decretal. Gregor. IX., lib. IX, tit. 3 De simonia, cap. 8 Non satis...' (II 750 vyd. Friedberg.) — 122 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 9 'Cum in ecclesiae corpore...' (II 751 vyd. Friedberg.) — 123 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simo- nia, cap. 16 Ea, quae...' (1I 754 vyd. Friedberg.) — 124 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, Gratianova slova, připojená ke kap. 16 a začínající 'Quia ergo...,' až po kap. 17 incl. (I 362-363 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 403 — 125 Num. 22, 22 n.; srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 641 vyd. Flajšhansova) a Erb I 398 — 126 II Petr. 2, 14-15; srv. Hus tamže - 127 IV Král. 5, 20-27 - 128 Petrus Damianus, Contra, philargyriam et munerum cupidi- tatem, cap. 5 (Migne, PL 145, 535D-536A); srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 642 Flajšh.) a Erb I 400 — 129 Volně citována Gratianova Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 21 Eos, qui...' (I 365 vyd. Friedberg.)— 130 Skut. 8, 18—19 - 131 P. Lom- bardus, Sentent. lib. IV, dist. 25, cap. 4 (Migne, PL 192, 907); srov. Erb I 401. a II Thes. 2, 4 — b Eccli. 17,1; srov. Hus, Super IV Sent. II inc. 2, 2 (str. 196 vyd. Flajšh.) — c Mat. 26, 26; Mar. 14, 22; Luk. 22, 19 - d Is. 43, 25 - e Luk. 5, 21 — ƒ 1s. 53, 4-5 - g Jan 1, 29 — h Jan 20, 22�23; srov. zde i dále Erb. I 29 - i Mat. 18, 18 — j Mat. 16, 19 - k Jan 15, 5 -l Mat. 20, 28 -m Mat. 6, 14-15 - n Mat. 6, 12 - o Deut. 28, 15-19 — p Žalm 118, 21 — q Modlí se totiž mimo jiné Žalm 118, 1-32 —r Is. 59,2 — s I Kor. 16, 22 —t Mat. 25, 41 — u Mat. 18, 16-17; 229
25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) a Erb I 418 — 110 Viz výše pozn. 107 - 111 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 9 'Cum in ecclesiae corpore' (II 751 vyd. Friedberg.); srov. již Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 643 vyd. Flajšh.) - 112 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 7 (1 15 vyd. Friedberg.); srov. též Erb I 439 — 113 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 6 (I 15 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 439 — 114 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 8 (1 15 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 439-440 — 115 Gratianus, Decreti prima pars, dist. VIII, cap. 9 (1 15-16 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 440 — 116 Ambrosius, De virginitate 6, 28 (Migne, PL 16, 286 D); srov. Erb I 440 — 117 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 26 (1 669 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 440 — 118 I Kor. 3, 11 — 119 Gratianus, Decreti prima pars, dist. XI, cap. 1 (1 23 vyd. Friedberg.) — 120 Efes. 4, 22�23 — 121 Decretal. Gregor. IX., lib. IX, tit. 3 De simonia, cap. 8 Non satis...' (II 750 vyd. Friedberg.) — 122 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simonia, cap. 9 'Cum in ecclesiae corpore...' (II 751 vyd. Friedberg.) — 123 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 3 De simo- nia, cap. 16 Ea, quae...' (1I 754 vyd. Friedberg.) — 124 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, Gratianova slova, připojená ke kap. 16 a začínající 'Quia ergo...,' až po kap. 17 incl. (I 362-363 vyd. Friedberg.); srov. Erb I 403 — 125 Num. 22, 22 n.; srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 641 vyd. Flajšhansova) a Erb I 398 — 126 II Petr. 2, 14-15; srv. Hus tamže - 127 IV Král. 5, 20-27 - 128 Petrus Damianus, Contra, philargyriam et munerum cupidi- tatem, cap. 5 (Migne, PL 145, 535D-536A); srov. Hus, Super IV Sent. IV 25, 4 (str. 642 Flajšh.) a Erb I 400 — 129 Volně citována Gratianova Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 21 Eos, qui...' (I 365 vyd. Friedberg.)— 130 Skut. 8, 18—19 - 131 P. Lom- bardus, Sentent. lib. IV, dist. 25, cap. 4 (Migne, PL 192, 907); srov. Erb I 401. a II Thes. 2, 4 — b Eccli. 17,1; srov. Hus, Super IV Sent. II inc. 2, 2 (str. 196 vyd. Flajšh.) — c Mat. 26, 26; Mar. 14, 22; Luk. 22, 19 - d Is. 43, 25 - e Luk. 5, 21 — ƒ 1s. 53, 4-5 - g Jan 1, 29 — h Jan 20, 22�23; srov. zde i dále Erb. I 29 - i Mat. 18, 18 — j Mat. 16, 19 - k Jan 15, 5 -l Mat. 20, 28 -m Mat. 6, 14-15 - n Mat. 6, 12 - o Deut. 28, 15-19 — p Žalm 118, 21 — q Modlí se totiž mimo jiné Žalm 118, 1-32 —r Is. 59,2 — s I Kor. 16, 22 —t Mat. 25, 41 — u Mat. 18, 16-17; 229
Strana 230
srov. Erb I 240, I1 201 - v Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 610. 16 vyd. Flajšhansova): Excommunicacio debet esse medicinalis et non mortifera, ut dicit Augustinus in Omelia de penitencia, et po- nitur IIa, qu. Ia 'Multi' - w I Kor. 5, 1-5; srov. Erb I 207, 251, 443 n., II 201 - x Mat. 25,34 - y Skut. 8,18 n. - z Hus, O svato- kupectví (dokonč. 2. února 1413, vyd. Erb I 387 nn.) - ž 21. června 1413. 230
srov. Erb I 240, I1 201 - v Hus, Super IV Sent. IV 18, 5 (str. 610. 16 vyd. Flajšhansova): Excommunicacio debet esse medicinalis et non mortifera, ut dicit Augustinus in Omelia de penitencia, et po- nitur IIa, qu. Ia 'Multi' - w I Kor. 5, 1-5; srov. Erb I 207, 251, 443 n., II 201 - x Mat. 25,34 - y Skut. 8,18 n. - z Hus, O svato- kupectví (dokonč. 2. února 1413, vyd. Erb I 387 nn.) - ž 21. června 1413. 230
Strana 231
K JAKOUBKOVU SALVATOR NOSTER I Mat. 26, 26�28; Mar. 14, 22�24; Luk. 22, 19�20. Jinde u Ja- koubka Hardt III 396, 423, 442, 805 — 2 Luk. 22, 19 - 3 I Kor. 11, 23—26. Jinde u Jakoubka Hardt III 454, 464, 493, 568, 807 - 4 Jan 6, 54. Jinde u Jakoubka Hardt III 392, 418, 805 - 5 Augustinus, In Ioannis evangelium, tract. 26, 15 (Migne, PL 35, 1613); srov. poz- ději u Rokycany, Post. II 779 (vyd. Šimkova) — 6 Jan 6, 54 - 7 Augustinus na uv. m. 26, 15 (Migne, PL 35, 1614). Jinde u Jakoub- ka Hardt I11433, 807 - 8 Augustinus, Enarr. in Psalm. 98, 9 (Migne, PL 37, 1265); Jakoubkův citát je obšírnější, než ho má Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 44 (I 1330 vyd. Friedberg.) - 9 Viz předcházející poznámku — 10 Nicol. de Gorran, Enarr. sup. Ioh. 6, 54. Slovně je citován jenom Nicol. de Lyra (v rkpu praž. NUK VIII D 24, fol. 67c, v tisku na př. Biblia sacra cum glossa..., tom. V, Antverpiae 1634, sl. 1121), arci bez pokračo- váni, které zni: quod est falsum, quia in sumente hoc sacramentum requiritur actualis devotio et reverentia, quae non sunt in pueris — 11 Jan 6, 54—12 1 Kor. 11, 28 —13 1 Kor. 11, 27 — 14 1 Kor. 11, 26 - 15 Remy d'Auxerre, Quadragesimale, rkp pražské NUK VI E 2, fol. 184b = VII D 4, fol. 210b = X A 13, fol. 69b. Jinde u Jakoubka Hardt III 440, 813—4 — 16 Jan 6, 54 - 17 viz pozn. 15 - 18 volně cit. I Kor. 10,16-19 1 Kor. 11,17 — 20 1 Kor. 14, 37-38 — 21 Ioannes Chrysostomos, De sacerdotio, lib. III, cap. 5-6 (Migne, PG 48, 643). Jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 22 Narážka na Luk. 14, 16 - 23 Narážka na Luk. 14, 21 —24 Luk. 14, 16-25 Dosud v missále o ne- děli infra octavam Corporis Christi je evangelní čtení In illo tem- pore dixit Iesus phariseis parabolam hanc: Homo quidam fecit cenam magnam, podle Luk. 14, 16-24 — 26 Ps.-Bernhardus, Sermo de excellentia ss. sacramenti et dignitate sacerdotum, cap. 4 (Migne, PL 184, 983-984; za lask. zjištění děkuji dr. F. Šimkovi). Jinde 231
K JAKOUBKOVU SALVATOR NOSTER I Mat. 26, 26�28; Mar. 14, 22�24; Luk. 22, 19�20. Jinde u Ja- koubka Hardt III 396, 423, 442, 805 — 2 Luk. 22, 19 - 3 I Kor. 11, 23—26. Jinde u Jakoubka Hardt III 454, 464, 493, 568, 807 - 4 Jan 6, 54. Jinde u Jakoubka Hardt III 392, 418, 805 - 5 Augustinus, In Ioannis evangelium, tract. 26, 15 (Migne, PL 35, 1613); srov. poz- ději u Rokycany, Post. II 779 (vyd. Šimkova) — 6 Jan 6, 54 - 7 Augustinus na uv. m. 26, 15 (Migne, PL 35, 1614). Jinde u Jakoub- ka Hardt I11433, 807 - 8 Augustinus, Enarr. in Psalm. 98, 9 (Migne, PL 37, 1265); Jakoubkův citát je obšírnější, než ho má Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 44 (I 1330 vyd. Friedberg.) - 9 Viz předcházející poznámku — 10 Nicol. de Gorran, Enarr. sup. Ioh. 6, 54. Slovně je citován jenom Nicol. de Lyra (v rkpu praž. NUK VIII D 24, fol. 67c, v tisku na př. Biblia sacra cum glossa..., tom. V, Antverpiae 1634, sl. 1121), arci bez pokračo- váni, které zni: quod est falsum, quia in sumente hoc sacramentum requiritur actualis devotio et reverentia, quae non sunt in pueris — 11 Jan 6, 54—12 1 Kor. 11, 28 —13 1 Kor. 11, 27 — 14 1 Kor. 11, 26 - 15 Remy d'Auxerre, Quadragesimale, rkp pražské NUK VI E 2, fol. 184b = VII D 4, fol. 210b = X A 13, fol. 69b. Jinde u Jakoubka Hardt III 440, 813—4 — 16 Jan 6, 54 - 17 viz pozn. 15 - 18 volně cit. I Kor. 10,16-19 1 Kor. 11,17 — 20 1 Kor. 14, 37-38 — 21 Ioannes Chrysostomos, De sacerdotio, lib. III, cap. 5-6 (Migne, PG 48, 643). Jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 22 Narážka na Luk. 14, 16 - 23 Narážka na Luk. 14, 21 —24 Luk. 14, 16-25 Dosud v missále o ne- děli infra octavam Corporis Christi je evangelní čtení In illo tem- pore dixit Iesus phariseis parabolam hanc: Homo quidam fecit cenam magnam, podle Luk. 14, 16-24 — 26 Ps.-Bernhardus, Sermo de excellentia ss. sacramenti et dignitate sacerdotum, cap. 4 (Migne, PL 184, 983-984; za lask. zjištění děkuji dr. F. Šimkovi). Jinde 231
Strana 232
u Jakoubka Hardt III 478, 812-3 - 27 Cyprianus, Epist. 63, 1 (CSEL 3, 701, 12). Jinde u Jakoubka Hardt III 480, 811 — 28 Thomas Aqu., III Summae, qu. 80, art. 11 (Migne 4, 807) - 29 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 38 De poenit. et remiss., cap. 12 Omnis utriusque sexus...' (II 887 vyd. Friedberg.) — 30 Luk. 22, 19 — 31 Jan 6, 54 — 32 Innocentius IV., Summa, rkp praž. NUK I C 44, fol. 31c (odkud doslovně citováno v De commun. parv., viz tam pozn. 38) má zde odchylně: Sciendum eciam, quod nec panis convertitur in sanguinem nec vinum in corpus Cristi, sed numquam tamen est corpus sine sanguine nec a contrario. Et ideo in calice totus est Cristus et in forma panis totus. Jinde u Jakoubka Hardt III 818 - 33 Cyprianus, Epist. 58, 1 (CSEL 3, 656, 17); jinde u Ja- koubka Hardt III 558—9 - 34 Cyprianus, Epist. 57, 2 (CSEL 3, 652, 5); jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 35 citováno z Gratianova Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 3 (I 1315 vyd. Fried- berg.); jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 36 Cyprianus, Epist. 63, 15 (CSEL 3, 713, 21); vskutku jdou slova Cyprianova jenom po- bibere, ostatek jako domněle Cyprianův převzal Jakoubek patrně z druhé ruky; jinde citoval Jakoubek u Hardta III 812 správně jen po bibere - 37 Thomas Aqu., III Summae qu. 76, art. 2 (Migne 4, 734); jinde u Jakoubka Hardt III 403, 518, 815 - 38 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 37 (1 1327 vyd. Fried- berg.); jinde u Jakoubka Hardt III 496, 806 - 39 Citát domněle ambrosianský (Lib. V De mysteriis et sacramentis) převzal Jakou- bek se jménem Ambrožovým z Gratiana, Decreti tertia pars De- consecr., dist. II, cap. 14 (I 1319 vyd. Friedberg.); jinde u něho Hardt III 470, 484, 809 — 40 Hymni s. Ambrosio attributi 77, v. 9—12 (Migne, PL 17, 1257); jinde u Jakoubka Hardt III 820 —41 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 90 (I 391 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 498, 552, 808 — 42 Grati- anus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 73 (I 1343 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 402, 496 — 43 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 73 (1 1343 vyd. Fried- berg.) — 44 Guilelmus de Monte Lauduno (†1343), Sacramentale, v rkpu praž. NUK V B 17, fol. 259 c. Jinde u Jakoubka Hardt III. 478, 820-1 a později u Rokycany, Post. II 943 vyd. Šimkova — 45 Nic. de Lyra (Biblia sacra cum glossa..., tom. III, Antverpiae 1634, sl. 1649) praví doslovně: In utraque enim specie communi- cabant antiquitus fideles (až sem takto cituje jinde Jakoubek u Hardta 232
u Jakoubka Hardt III 478, 812-3 - 27 Cyprianus, Epist. 63, 1 (CSEL 3, 701, 12). Jinde u Jakoubka Hardt III 480, 811 — 28 Thomas Aqu., III Summae, qu. 80, art. 11 (Migne 4, 807) - 29 Decretal. Gregor. IX., lib. V, tit. 38 De poenit. et remiss., cap. 12 Omnis utriusque sexus...' (II 887 vyd. Friedberg.) — 30 Luk. 22, 19 — 31 Jan 6, 54 — 32 Innocentius IV., Summa, rkp praž. NUK I C 44, fol. 31c (odkud doslovně citováno v De commun. parv., viz tam pozn. 38) má zde odchylně: Sciendum eciam, quod nec panis convertitur in sanguinem nec vinum in corpus Cristi, sed numquam tamen est corpus sine sanguine nec a contrario. Et ideo in calice totus est Cristus et in forma panis totus. Jinde u Jakoubka Hardt III 818 - 33 Cyprianus, Epist. 58, 1 (CSEL 3, 656, 17); jinde u Ja- koubka Hardt III 558—9 - 34 Cyprianus, Epist. 57, 2 (CSEL 3, 652, 5); jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 35 citováno z Gratianova Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 3 (I 1315 vyd. Fried- berg.); jinde u Jakoubka Hardt III 812 — 36 Cyprianus, Epist. 63, 15 (CSEL 3, 713, 21); vskutku jdou slova Cyprianova jenom po- bibere, ostatek jako domněle Cyprianův převzal Jakoubek patrně z druhé ruky; jinde citoval Jakoubek u Hardta III 812 správně jen po bibere - 37 Thomas Aqu., III Summae qu. 76, art. 2 (Migne 4, 734); jinde u Jakoubka Hardt III 403, 518, 815 - 38 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 37 (1 1327 vyd. Fried- berg.); jinde u Jakoubka Hardt III 496, 806 - 39 Citát domněle ambrosianský (Lib. V De mysteriis et sacramentis) převzal Jakou- bek se jménem Ambrožovým z Gratiana, Decreti tertia pars De- consecr., dist. II, cap. 14 (I 1319 vyd. Friedberg.); jinde u něho Hardt III 470, 484, 809 — 40 Hymni s. Ambrosio attributi 77, v. 9—12 (Migne, PL 17, 1257); jinde u Jakoubka Hardt III 820 —41 Gratianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 1, cap. 90 (I 391 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 498, 552, 808 — 42 Grati- anus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 73 (I 1343 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 402, 496 — 43 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 73 (1 1343 vyd. Fried- berg.) — 44 Guilelmus de Monte Lauduno (†1343), Sacramentale, v rkpu praž. NUK V B 17, fol. 259 c. Jinde u Jakoubka Hardt III. 478, 820-1 a později u Rokycany, Post. II 943 vyd. Šimkova — 45 Nic. de Lyra (Biblia sacra cum glossa..., tom. III, Antverpiae 1634, sl. 1649) praví doslovně: In utraque enim specie communi- cabant antiquitus fideles (až sem takto cituje jinde Jakoubek u Hardta 232
Strana 233
III 817); Lyra však pokračuje: sed propter periculum effusionis sanguinis ordinatum est, quod daretur laicis sub specie panis tantum — 46 Přísl. 9, 5 — 46a Stejně Jakoubek u Hardta III 492 - 47 Ioh. Damascenus, De fide orthodoxa, lib. IV, cap. 13 (Migne, PG 94, 1139A); stejně jinde Jakoubek u Hardta III 814 — 48 Ioh. Damascenus uv. m. (Migne, PG 94, 1139 AB) - 49 Citát domněle ambrosianský převzal Jakoubek z Gratianovy Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 83 (I 1348 vyd. Friedberg, kdež srov. z řím. vyd. pozn. f, g) — 50 Se zcela stručnou zmínkou Rehořových Dialogorum lib. I, cap. 8 (Migne, PL 77, 184 C) se slovně nesho- duje; srov. AA. SS. 7 Aug. Jinde shodně u Jakoubka Hardt III 404, 492, 809 - 51 Snad z díla citovaného v následující poznámce - 52 Ve skutečnosti Albertus Magnus, Liber de eucharistia, dist. III, tract. 2, cap. 1 (Alb. Magni Opera, tom. XXI, Lugduni 1651, str. 52b). Stejně jinde u Jakoubka Hardt III 486, 815 - 53 Oz. 7, 14; srov. Jakoubkův Výklad na Zjev. I 684 vyd. Šimkova — 54 Gratianus, De- creti secunda pars, causa XXVI, qu. 6, cap. 8 (I 1038 vyd. Fried- berg.) — 55 Haymo Halberstatensis, In epist. I. ad Corinth. 10 (Migne, PL 117, 564 B) — 56 I Kor. 10, 16 — 57 Haymo Halbersta- tensis, In epist. ad Hebr. 2 (Migne, PL 117, 838D - 839 A) - 58 Žid. 2, 13-14 - 59 viz výše pozn. 57 — 60 Mat. 26, 26 — 61 Ioannes Chry- sostomos, In Matth. homil. 82, 4 (Migne PG 58, 743) - 62 Augus- tinus, De peccatorum meritis et remissione et de baptismo parvu- lorum, lib. 1 24, 34 (CSEL 60, 33) — 63 Tit. 3, 5 — 64 I Petr. 3, 21 - 65 Jan 6, 35 v kontaminaci s 6, 51 - 66 Jan 6, 51 - 67 Jan 6, 53 — 68 Cyprianus, Epist. 63, 11 (CSEL 3, 710, 13); jinde u Jakoubka Hardt III 811�2 - 69 Leo Magnus, Sermo 42, 5 (Migne, PL 54, 279B-280A s pozn. d-h) — 70 Řím. 1, 25 - 71 Dionysius, De eccles. hierarchia 3, 12 (Migne, PG 3, 444A); lat. překlad, odlišný od Eriu- genova, se shoduje s rkpným v praž. NUK I B 18, fol. 69a = IV E 23, fol. 213a; stejně jinde u Jakoubka Hardt III 810 — 72 Geor- gios Pachymeras, Eccles. hier. paraphr. 3, 12 (PG 3, 469A); srov. rkpy citované v pozn. 71 - 73 Gratianus, Decreti tertia pars De- consecr., dist. II, cap. 82 (1 1347 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 811 — 74 Hus, Korespondence, vyd. Novotného 1920, str. 289; česky v mém vyd. Sto listů M. Jana Husi 1949, str. 209 n. Z betlemského nápisu Jakoubkova volně citoval Rokycana, Post. I 693 n. vyd. Šimkova — 75 Srov. I Kor. 11, 23 — 76 Ruperti abbatis Tuitiensis (†1135) De divinis officiis II 9 (Migne, PL 170, 40 D); 233
III 817); Lyra však pokračuje: sed propter periculum effusionis sanguinis ordinatum est, quod daretur laicis sub specie panis tantum — 46 Přísl. 9, 5 — 46a Stejně Jakoubek u Hardta III 492 - 47 Ioh. Damascenus, De fide orthodoxa, lib. IV, cap. 13 (Migne, PG 94, 1139A); stejně jinde Jakoubek u Hardta III 814 — 48 Ioh. Damascenus uv. m. (Migne, PG 94, 1139 AB) - 49 Citát domněle ambrosianský převzal Jakoubek z Gratianovy Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 83 (I 1348 vyd. Friedberg, kdež srov. z řím. vyd. pozn. f, g) — 50 Se zcela stručnou zmínkou Rehořových Dialogorum lib. I, cap. 8 (Migne, PL 77, 184 C) se slovně nesho- duje; srov. AA. SS. 7 Aug. Jinde shodně u Jakoubka Hardt III 404, 492, 809 - 51 Snad z díla citovaného v následující poznámce - 52 Ve skutečnosti Albertus Magnus, Liber de eucharistia, dist. III, tract. 2, cap. 1 (Alb. Magni Opera, tom. XXI, Lugduni 1651, str. 52b). Stejně jinde u Jakoubka Hardt III 486, 815 - 53 Oz. 7, 14; srov. Jakoubkův Výklad na Zjev. I 684 vyd. Šimkova — 54 Gratianus, De- creti secunda pars, causa XXVI, qu. 6, cap. 8 (I 1038 vyd. Fried- berg.) — 55 Haymo Halberstatensis, In epist. I. ad Corinth. 10 (Migne, PL 117, 564 B) — 56 I Kor. 10, 16 — 57 Haymo Halbersta- tensis, In epist. ad Hebr. 2 (Migne, PL 117, 838D - 839 A) - 58 Žid. 2, 13-14 - 59 viz výše pozn. 57 — 60 Mat. 26, 26 — 61 Ioannes Chry- sostomos, In Matth. homil. 82, 4 (Migne PG 58, 743) - 62 Augus- tinus, De peccatorum meritis et remissione et de baptismo parvu- lorum, lib. 1 24, 34 (CSEL 60, 33) — 63 Tit. 3, 5 — 64 I Petr. 3, 21 - 65 Jan 6, 35 v kontaminaci s 6, 51 - 66 Jan 6, 51 - 67 Jan 6, 53 — 68 Cyprianus, Epist. 63, 11 (CSEL 3, 710, 13); jinde u Jakoubka Hardt III 811�2 - 69 Leo Magnus, Sermo 42, 5 (Migne, PL 54, 279B-280A s pozn. d-h) — 70 Řím. 1, 25 - 71 Dionysius, De eccles. hierarchia 3, 12 (Migne, PG 3, 444A); lat. překlad, odlišný od Eriu- genova, se shoduje s rkpným v praž. NUK I B 18, fol. 69a = IV E 23, fol. 213a; stejně jinde u Jakoubka Hardt III 810 — 72 Geor- gios Pachymeras, Eccles. hier. paraphr. 3, 12 (PG 3, 469A); srov. rkpy citované v pozn. 71 - 73 Gratianus, Decreti tertia pars De- consecr., dist. II, cap. 82 (1 1347 vyd. Friedberg.); jinde u Jakoubka Hardt III 811 — 74 Hus, Korespondence, vyd. Novotného 1920, str. 289; česky v mém vyd. Sto listů M. Jana Husi 1949, str. 209 n. Z betlemského nápisu Jakoubkova volně citoval Rokycana, Post. I 693 n. vyd. Šimkova — 75 Srov. I Kor. 11, 23 — 76 Ruperti abbatis Tuitiensis (†1135) De divinis officiis II 9 (Migne, PL 170, 40 D); 233
Strana 234
v stejném znění a rovněž s přičtením Fulgenciovi Jakoubek u Hard ta III 814 — 77 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 36 (I 1326 vyd. Friedberg.); jinde Jakoubek u Hardta III 806. 234
v stejném znění a rovněž s přičtením Fulgenciovi Jakoubek u Hard ta III 814 — 77 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 36 (I 1326 vyd. Friedberg.); jinde Jakoubek u Hardta III 806. 234
Strana 235
K JAKOUBKOVU DE COMMUNIONE PARVULORUM 1 Jan 6, 54 - 2 Biblia sacra cum glossa..., tom. V, Antverpiae 1634, sl. 1121 -1122; Migne, PL 114, 384; jinde Jakoubek u Hardta III 806-7 - 3 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II., cap. 44 (I 1330 vyd. Friedberg.) - 4 Ioh. Duns Scotus, Super lib. IV Sent., dist. 9, qu. 1 (Opera omnia XVII, Parisiis 1894, str. 119) — 5 Mat. 26, 26�27 — 6 I Kor. 10, 17 (slova et de uno calice jsou již v některých řeckých biblích) - 7 Dionysios De eccles. hierarchia 7, 11 (Migne, PG 3, 566); lat. překlad, odlišný od Eriugenova, sho- duje se s rkpným v praž. NUK I B 18 fol. 100a - 8 Parafráze (v témž rkpu fol. 100a) má: baptismum recipiant et eukaristiam; viz níže pozn. 54 — 9 Vztahuje se na kap. 3, 1 (Migne PG 3, 424D), ale ani uv. lat. překlad není tu citován doslovně - 10 Thomas Aqu., Summae theologicae pars III, qu. 65, art. 3 (Migne 4, 599) — 11 Cyprianus, Liber de lapsis 25 (CSEL 3, 255, 14) ; jinde Jakoubek u Hardta III 500: adduxi Cyprianum in epistola tertia dicentem - 12 tamže 26 (CSEL 3, 255, 25) - 13 tamže 25 (CSEL3, 255,1): Praesente ac teste me ipso - 14 Cyprianus, Epist. 63, 8 (CSEL 3, 707, 6) - 15 Augustinus, De peccatorum meritis et remissione et de baptismo parvulorum I 20,26 (CSEL 60,25-26) — 16 tamže I 20, 27 (CSEL 60, 26) — 17 tamže 1 20, 27 (CSEL 60, 26) — 18 tamže — 19 Jan 3, 3 — 20 Jan 6, 54 — 21 Augustinus, uv. sp. 1 24, 34 (CSEL 60, 33) — 22 Tit. 3, 5 — 23 I Petr. 3, 21 — 24 Jan 6, 51 — 25 Jan 6, 52 — 26 Jan 6, 54 — 27 Job 14, 4 — 28 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 28 (I 1370 vyd. Friedberg.) — 29 Ps.-Augustinus, De eccles. dogmatibus 22 (52) (Migne, PL 42, 1217) - 30 Augustinus, Hypomnesticon contra Pelagianos et Caelestinos V 5, 10 (PL 45, 1653); srov. později u Rokycany, Postilla II 778 (vyd. Šimkova) — 31 Mat. 9, 12 — 32 Jan 6, 54-55 - 33 Augustinus, uv. sp. V 5, 10 (PL 235
K JAKOUBKOVU DE COMMUNIONE PARVULORUM 1 Jan 6, 54 - 2 Biblia sacra cum glossa..., tom. V, Antverpiae 1634, sl. 1121 -1122; Migne, PL 114, 384; jinde Jakoubek u Hardta III 806-7 - 3 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II., cap. 44 (I 1330 vyd. Friedberg.) - 4 Ioh. Duns Scotus, Super lib. IV Sent., dist. 9, qu. 1 (Opera omnia XVII, Parisiis 1894, str. 119) — 5 Mat. 26, 26�27 — 6 I Kor. 10, 17 (slova et de uno calice jsou již v některých řeckých biblích) - 7 Dionysios De eccles. hierarchia 7, 11 (Migne, PG 3, 566); lat. překlad, odlišný od Eriugenova, sho- duje se s rkpným v praž. NUK I B 18 fol. 100a - 8 Parafráze (v témž rkpu fol. 100a) má: baptismum recipiant et eukaristiam; viz níže pozn. 54 — 9 Vztahuje se na kap. 3, 1 (Migne PG 3, 424D), ale ani uv. lat. překlad není tu citován doslovně - 10 Thomas Aqu., Summae theologicae pars III, qu. 65, art. 3 (Migne 4, 599) — 11 Cyprianus, Liber de lapsis 25 (CSEL 3, 255, 14) ; jinde Jakoubek u Hardta III 500: adduxi Cyprianum in epistola tertia dicentem - 12 tamže 26 (CSEL 3, 255, 25) - 13 tamže 25 (CSEL3, 255,1): Praesente ac teste me ipso - 14 Cyprianus, Epist. 63, 8 (CSEL 3, 707, 6) - 15 Augustinus, De peccatorum meritis et remissione et de baptismo parvulorum I 20,26 (CSEL 60,25-26) — 16 tamže I 20, 27 (CSEL 60, 26) — 17 tamže 1 20, 27 (CSEL 60, 26) — 18 tamže — 19 Jan 3, 3 — 20 Jan 6, 54 — 21 Augustinus, uv. sp. 1 24, 34 (CSEL 60, 33) — 22 Tit. 3, 5 — 23 I Petr. 3, 21 — 24 Jan 6, 51 — 25 Jan 6, 52 — 26 Jan 6, 54 — 27 Job 14, 4 — 28 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 28 (I 1370 vyd. Friedberg.) — 29 Ps.-Augustinus, De eccles. dogmatibus 22 (52) (Migne, PL 42, 1217) - 30 Augustinus, Hypomnesticon contra Pelagianos et Caelestinos V 5, 10 (PL 45, 1653); srov. později u Rokycany, Postilla II 778 (vyd. Šimkova) — 31 Mat. 9, 12 — 32 Jan 6, 54-55 - 33 Augustinus, uv. sp. V 5, 10 (PL 235
Strana 236
45, 1653-1654) — 34 Augustinus, Contra duas epistolas Pelagiano- rum I 22, 40 (CSEL 60, 457-8) - 35 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 130 (1 1404 vyd. Friedberg) — 36 Ioannes Chrysostomos, De sacerdotio III 5 (Migne, PG 48, 643) - 37 Ve skutečnosti Alb. Magnus, Liber de eucharistia, dist. III, tract. 2, cap. 1 (Alb. Magni Opera, tom. XXI, Lugduni 1651, str. 52 b), viz k Salvator noster pozn. 52 a 53 - 38 Innocentius IV., Summa, rkp NUK I C44, fol. 31 c - 39 Exod. 12, 10 —40 Thomas Aqu., Summae theol. pars III, qu. 73, art. 3 (Migne 4, 699) — 41 Thomas Aqu., Super IV Sent., lib. III, qu. 74 - 42 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 17 (1 1320 vyd. Friedberg) — 43 Gratianus Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 118 (I 1398 vyd. Friedberg.) — 44 Paschasius, De corpore et sanguine Domini 22, 2-3 (Migne PL 120, 1343C-1344A) — 45 Nic. de Lyra super Is. 25, 6 (na př. Biblia maxima versionum, tom. IX, Lutetiac Parisiorum 1660, str. 202a) — 46 Ioh. Duns Scotus, super lib. IV Sent., dist. 13, qu. 2 (Opera omnia XVII, Parisiis 1894, str. 764a) — 47 Ps.-Cle- mentis Romani Recognitiones Rufino interprete I 63 (Migne, PG I, 1242A) — 48 tamže III 67 (Migne, PG 1, 1311D-1312A) — 49 Is. 49, 22-23 — 50 Exod. 10, 9-11 - 51 Pláč 2, 11-12 - 52 Pláč 4, 4 - 53 Joel 2, 14 - 54 Ve skutečnosti není citován Dionysios, nýbrž jeho vykla- dač Georgios Pachymeras, Eccl. hiearch. paraphr. 7, 11 (Migne, PG 3, 584A), a to v lat. překladu, doslovně se shodujícím s rkpem praž. NUK I B 18 fol. 100ab IV E 23 fol. 245b-246a (Talis est sensus: Sicut michi significasti--- sapiencia cognoscuntur) — 55 To opakuje po Jakoubkovi Rokycana, Postilla II 135 (vyd. Šimkova): „a to také světle ukazují agendy a mšálové“ a přidává: „Ale jedná- ním ďáblovým to již jest opuštěno a odjato dítkám a do dvanácti let odloženo.“ - 56 viz výše k Salvator noster pozn. 10 — 57 Jan 6, 54 - 58 Ps.-Hieronymus, Prologus septem epistolarum canonicarum (Migne, PL 29, 863C). 236
45, 1653-1654) — 34 Augustinus, Contra duas epistolas Pelagiano- rum I 22, 40 (CSEL 60, 457-8) - 35 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 130 (1 1404 vyd. Friedberg) — 36 Ioannes Chrysostomos, De sacerdotio III 5 (Migne, PG 48, 643) - 37 Ve skutečnosti Alb. Magnus, Liber de eucharistia, dist. III, tract. 2, cap. 1 (Alb. Magni Opera, tom. XXI, Lugduni 1651, str. 52 b), viz k Salvator noster pozn. 52 a 53 - 38 Innocentius IV., Summa, rkp NUK I C44, fol. 31 c - 39 Exod. 12, 10 —40 Thomas Aqu., Summae theol. pars III, qu. 73, art. 3 (Migne 4, 699) — 41 Thomas Aqu., Super IV Sent., lib. III, qu. 74 - 42 Gratianus, Decreti tertia pars De consecr., dist. II, cap. 17 (1 1320 vyd. Friedberg) — 43 Gratianus Decreti tertia pars De consecr., dist. IV, cap. 118 (I 1398 vyd. Friedberg.) — 44 Paschasius, De corpore et sanguine Domini 22, 2-3 (Migne PL 120, 1343C-1344A) — 45 Nic. de Lyra super Is. 25, 6 (na př. Biblia maxima versionum, tom. IX, Lutetiac Parisiorum 1660, str. 202a) — 46 Ioh. Duns Scotus, super lib. IV Sent., dist. 13, qu. 2 (Opera omnia XVII, Parisiis 1894, str. 764a) — 47 Ps.-Cle- mentis Romani Recognitiones Rufino interprete I 63 (Migne, PG I, 1242A) — 48 tamže III 67 (Migne, PG 1, 1311D-1312A) — 49 Is. 49, 22-23 — 50 Exod. 10, 9-11 - 51 Pláč 2, 11-12 - 52 Pláč 4, 4 - 53 Joel 2, 14 - 54 Ve skutečnosti není citován Dionysios, nýbrž jeho vykla- dač Georgios Pachymeras, Eccl. hiearch. paraphr. 7, 11 (Migne, PG 3, 584A), a to v lat. překladu, doslovně se shodujícím s rkpem praž. NUK I B 18 fol. 100ab IV E 23 fol. 245b-246a (Talis est sensus: Sicut michi significasti--- sapiencia cognoscuntur) — 55 To opakuje po Jakoubkovi Rokycana, Postilla II 135 (vyd. Šimkova): „a to také světle ukazují agendy a mšálové“ a přidává: „Ale jedná- ním ďáblovým to již jest opuštěno a odjato dítkám a do dvanácti let odloženo.“ - 56 viz výše k Salvator noster pozn. 10 — 57 Jan 6, 54 - 58 Ps.-Hieronymus, Prologus septem epistolarum canonicarum (Migne, PL 29, 863C). 236
Strana 237
REJSTŘÍK CITÁTŮ
REJSTŘÍK CITÁTŮ
Strana 238
Strana 239
H = poznámky k Husovu De sex erroribus (str. 225 n.), B = k pří- davkovým kapitolám Husova O šesti bludiech (str. 229), S = k Ja- koubkovu Salvator noster (str. 231 n.), C = k Jakoubkovu De com- munione parvulorum (str. 235). Za zkratkou následuje číslice (u B značka) poznámky. a) BIBLICKYCH Exod. 10, 9-11 C 50 12, 10 C 39 23, 2 H 36 Num. 22, 22 H 125 23, 8 H 72 23, 19-20 H 73 23, 21 H 74 Deut. 4, 2 H 37 24, 8 H 38 28, 15-19 B b 4. Král. 5, 20-27 H 127 Job 14, 4 C 27 16, 20 H 69 Žalm 108, 28 H 75 118, 21 B p Přísl. 9, 5 S 46 Sir. 17,1 B b Izai. 43, 25 H 21, B d 49, 22-23 C 49 53, 4-5 B f 59, 2 Br Pláč 2, 11-12 C 51 4, 4 C 52 Ezech. 20, 18-19 H 39 Ozeáš 7, 14 S 53 Joel 2, 14 C 53 Mat. 5, 11 H 76 5, 11—12 H 83 6, 12 B n 6, 14-15 B m 9, 12 C 31 10, 8 H 86, 90 15, 3 H 40 15, 9 H 41 16, 19 H 18, B j 18, 16-17 B u 18, 18 H 12, B i 19, 6 H 78 20, 28 B 1 21, 10 H 101 23, 2-3 H 42 25, 34 B x 25, 41 B t 26, 26 B c 26, 26 n. S 1, 60, C 5 Mar. 14, 22 B c 14, 22 n. S 1 Luk. 5, 21 B e 239
H = poznámky k Husovu De sex erroribus (str. 225 n.), B = k pří- davkovým kapitolám Husova O šesti bludiech (str. 229), S = k Ja- koubkovu Salvator noster (str. 231 n.), C = k Jakoubkovu De com- munione parvulorum (str. 235). Za zkratkou následuje číslice (u B značka) poznámky. a) BIBLICKYCH Exod. 10, 9-11 C 50 12, 10 C 39 23, 2 H 36 Num. 22, 22 H 125 23, 8 H 72 23, 19-20 H 73 23, 21 H 74 Deut. 4, 2 H 37 24, 8 H 38 28, 15-19 B b 4. Král. 5, 20-27 H 127 Job 14, 4 C 27 16, 20 H 69 Žalm 108, 28 H 75 118, 21 B p Přísl. 9, 5 S 46 Sir. 17,1 B b Izai. 43, 25 H 21, B d 49, 22-23 C 49 53, 4-5 B f 59, 2 Br Pláč 2, 11-12 C 51 4, 4 C 52 Ezech. 20, 18-19 H 39 Ozeáš 7, 14 S 53 Joel 2, 14 C 53 Mat. 5, 11 H 76 5, 11—12 H 83 6, 12 B n 6, 14-15 B m 9, 12 C 31 10, 8 H 86, 90 15, 3 H 40 15, 9 H 41 16, 19 H 18, B j 18, 16-17 B u 18, 18 H 12, B i 19, 6 H 78 20, 28 B 1 21, 10 H 101 23, 2-3 H 42 25, 34 B x 25, 41 B t 26, 26 B c 26, 26 n. S 1, 60, C 5 Mar. 14, 22 B c 14, 22 n. S 1 Luk. 5, 21 B e 239
Strana 240
6, 22-23 H 77, 84 7,36 H 8 7, 47 Н 9 7, 50 H 10 14, 16 S 22, 24, 25 14, 21 S 23 22, 19 Bc 22, 19 n. S 1, 2, 30 Jan 1, 29 B g 2, 15 H 91 3, 3 C 19 6, 35 S 65 6,51 S 65, 66, C 24 6, 52 C 25 6, 53 S 67 6, 54 S 4, 6, 11, 16, 31, C 1, 20, 26, 32, 57 6, 55 C 32 10, 11 H 46 11, 49 H 98 15,5 Bk 20, 22 n. H 13-14, Bh Skut. 4, 5-6 H 47 4, 18-20 H 47 5, 29 H 48 8,9 H 99 8, 18-19 H 130, B y 8, 20 H 103 10, 15 H 80 Řím. 1, 25 S 70 4, 5 H 3,5 8, 31-34 H 79 ]. Kor. 3, 11 H 118 5, 1-5 B w 10, 16 S 18, 56 10, 17 C 6 11, 17 S 19 11, 23 S 3, 75 11, 24-25 S 3 11, 26 S 3, 14 11, 27 S 13 11, 28 S 12 14, 37-38 S 20 16, 22 B s 2. Kor. 1, 12 H 68 Gal. 1, 8 H 30 Ef. 4, 22-23 H 120 2. Thes. 2,4 Ba 1. Tim. 1,7 H 11 Tit. 3, 5 S 63, C 22 Žid. 2, 13-14 S 58 13, 17 H 28, 44 1. Petr. 3, 13-14 H 81 3,21 $ 64, С 23 2. Petr. 2, 14-15 Н 126 b) OSTATNÍCH ALBERTUS MAGNUS De euchar. S 51, 52, C 37; De off, missae C 52 ALEXANDER PAPA H 96 AMBROSIUS H 20; De mys- ter. et sacram. H 106, S 39, 49; De viduis H 116; De vir- ginit. H 116; Hymn. S 40; 240 Pastor. H 102, 104, 105 ANSHELMUS Monol. H 1 AUGUSTINUS H 23, 59, 61, 112, 113, S 38, 77; Ad Auxil. episc. H 53; Ad cler. Hipp. H 51; Contra duas epist. C 34; Contra Iulian. H 15; Contra Pelag. C 30, 33; Contra Se-
6, 22-23 H 77, 84 7,36 H 8 7, 47 Н 9 7, 50 H 10 14, 16 S 22, 24, 25 14, 21 S 23 22, 19 Bc 22, 19 n. S 1, 2, 30 Jan 1, 29 B g 2, 15 H 91 3, 3 C 19 6, 35 S 65 6,51 S 65, 66, C 24 6, 52 C 25 6, 53 S 67 6, 54 S 4, 6, 11, 16, 31, C 1, 20, 26, 32, 57 6, 55 C 32 10, 11 H 46 11, 49 H 98 15,5 Bk 20, 22 n. H 13-14, Bh Skut. 4, 5-6 H 47 4, 18-20 H 47 5, 29 H 48 8,9 H 99 8, 18-19 H 130, B y 8, 20 H 103 10, 15 H 80 Řím. 1, 25 S 70 4, 5 H 3,5 8, 31-34 H 79 ]. Kor. 3, 11 H 118 5, 1-5 B w 10, 16 S 18, 56 10, 17 C 6 11, 17 S 19 11, 23 S 3, 75 11, 24-25 S 3 11, 26 S 3, 14 11, 27 S 13 11, 28 S 12 14, 37-38 S 20 16, 22 B s 2. Kor. 1, 12 H 68 Gal. 1, 8 H 30 Ef. 4, 22-23 H 120 2. Thes. 2,4 Ba 1. Tim. 1,7 H 11 Tit. 3, 5 S 63, C 22 Žid. 2, 13-14 S 58 13, 17 H 28, 44 1. Petr. 3, 13-14 H 81 3,21 $ 64, С 23 2. Petr. 2, 14-15 Н 126 b) OSTATNÍCH ALBERTUS MAGNUS De euchar. S 51, 52, C 37; De off, missae C 52 ALEXANDER PAPA H 96 AMBROSIUS H 20; De mys- ter. et sacram. H 106, S 39, 49; De viduis H 116; De vir- ginit. H 116; Hymn. S 40; 240 Pastor. H 102, 104, 105 ANSHELMUS Monol. H 1 AUGUSTINUS H 23, 59, 61, 112, 113, S 38, 77; Ad Auxil. episc. H 53; Ad cler. Hipp. H 51; Contra duas epist. C 34; Contra Iulian. H 15; Contra Pelag. C 30, 33; Contra Se-
Strana 241
cundin. Manich. H 49; De eccles. dogm. C 29; De nat. boni H 58; De pecc. meritis S 62, C 15-18, 21 ; De summo bono H 58; De Trin. H 1; De verb. dom. H 50; Exp. Symb. H 6; In Ioh. ev. H 2, $ 5,7; In Psalm. H 52, S 8, 9; Serm. H 7, 45, 50; Sup. Genes. ad litt. H 1 BEDA H 4 BERNHARDUS Epist. H 31; Sermo ad Petrum H 1, S 26 CABILLONENSE concilium H 108 CANON missae ant. S 462a CATO Dist. mor. H 71 CLEMENS ROMANUS Re- cogn. C 47, 48 CYPRIANUS H 114, 115; Epist. S 27, 33-36, 68, C 14; Lib. de lapsis C 11-13 DAMIANUS v. PETRUS DECRETALIA GREGORII IX. Lib. I, tit. 3, c. 5 H 35 tit. 11, c. 15 H 33 Lib. II, tit. 13, c. 13 H 56 tit. 28, c. 54 H 34 Lib. V, tit. 3, c. 9 H 111, 122 tit. 3, c. 16 H 123 tit. 3, c. 43 H 32 tit. 38, c. 12 S 29 tit. 39, c. 28 H 66 Lib. IX, tit. 3, c. 8 H 121 DIONYSIUS De eccles. hier. S 71, 72, C 7, 9, 54 EXTRA v. DECRETALIA FULGENTIUS v. RUPER- TUS 16 Betlemské texty GELASIUS PAPA H 54 GEORGIUS PACHYMERAS Eccles. hier. paraphr. S 72, C 54 GLOSSA C 2 GORRA v. NICOLAUS GRATIANUS, Decreti Prima pars dist. 8,c.6 H 113 dist. 8,c. 7 H 112 dist. 8,c. 8 H 114 dist. 8,c. 9 H 115 dist. 11, c. 1 H 119 Secunda pars cau. 1, q. .1H85 3 H 81 7 H 102 12 H 88 14 H 106 . 16-17 H 124 21 H 129 26 H 117 90 S 41 105 H 109 . 106 H 108 115 H 92 4 H 94 9 H 96 .15 H 107, 110 .11 H 95 2 H 97 1 H 61 2 H 62 3 H 63 1H82 22 H 64 .41 H 65 . 46 H 54 . 47 H 58 > w >. v w v v v vw vv e w w e. - u% cau. 2, e po np ANN PAPPA PAN NP PPP PPP PNE N NO a w cau. 11, > > v 2aoa9noaoonAanananooononawn t9 (Q3 £9 HP DO OI BLDODVHHHHHHHHSH HHH > 241
cundin. Manich. H 49; De eccles. dogm. C 29; De nat. boni H 58; De pecc. meritis S 62, C 15-18, 21 ; De summo bono H 58; De Trin. H 1; De verb. dom. H 50; Exp. Symb. H 6; In Ioh. ev. H 2, $ 5,7; In Psalm. H 52, S 8, 9; Serm. H 7, 45, 50; Sup. Genes. ad litt. H 1 BEDA H 4 BERNHARDUS Epist. H 31; Sermo ad Petrum H 1, S 26 CABILLONENSE concilium H 108 CANON missae ant. S 462a CATO Dist. mor. H 71 CLEMENS ROMANUS Re- cogn. C 47, 48 CYPRIANUS H 114, 115; Epist. S 27, 33-36, 68, C 14; Lib. de lapsis C 11-13 DAMIANUS v. PETRUS DECRETALIA GREGORII IX. Lib. I, tit. 3, c. 5 H 35 tit. 11, c. 15 H 33 Lib. II, tit. 13, c. 13 H 56 tit. 28, c. 54 H 34 Lib. V, tit. 3, c. 9 H 111, 122 tit. 3, c. 16 H 123 tit. 3, c. 43 H 32 tit. 38, c. 12 S 29 tit. 39, c. 28 H 66 Lib. IX, tit. 3, c. 8 H 121 DIONYSIUS De eccles. hier. S 71, 72, C 7, 9, 54 EXTRA v. DECRETALIA FULGENTIUS v. RUPER- TUS 16 Betlemské texty GELASIUS PAPA H 54 GEORGIUS PACHYMERAS Eccles. hier. paraphr. S 72, C 54 GLOSSA C 2 GORRA v. NICOLAUS GRATIANUS, Decreti Prima pars dist. 8,c.6 H 113 dist. 8,c. 7 H 112 dist. 8,c. 8 H 114 dist. 8,c. 9 H 115 dist. 11, c. 1 H 119 Secunda pars cau. 1, q. .1H85 3 H 81 7 H 102 12 H 88 14 H 106 . 16-17 H 124 21 H 129 26 H 117 90 S 41 105 H 109 . 106 H 108 115 H 92 4 H 94 9 H 96 .15 H 107, 110 .11 H 95 2 H 97 1 H 61 2 H 62 3 H 63 1H82 22 H 64 .41 H 65 . 46 H 54 . 47 H 58 > w >. v w v v v vw vv e w w e. - u% cau. 2, e po np ANN PAPPA PAN NP PPP PPP PNE N NO a w cau. 11, > > v 2aoa9noaoonAanananooononawn t9 (Q3 £9 HP DO OI BLDODVHHHHHHHHSH HHH > 241
Strana 242
. 48 H 50 ‚ 50 Н 51 51 H 49 52 H 70 . 53 H 52 55 H 67 64 H 57 87 H 55 90 H 59 92 H 23 93 H 24 99 H 26 . 101 H 29, 60 3H93 .1H53 ‚ 8 $54 Q3 Q9) OQ) о о о w м № U v v e. o000onoooonooon0nonpo w ‘м wo I &0,00.0,0,0,0.0.0 0 0 o м cau. 16, q. cau. 24, q. cau. 26, q. Tertia pars dist. 2, c. 3 $ 35 c. 14 S 39 .17C42 . 36 S 77 ‚ 37 $ 38 44 $8, СЗ . 73 S 42, 43 82 S 73 . 83 S 49 28 C 28 . 118 C 43 . 130 C 35 c. 141 H 16 GREGORIUS ANTIOCHE- NUS H 117 GREGORIUS MAGNUS H 26, 67, 70, 82, 87, 88, 93, 95, S 42; Dial. S 50; Hom. in ev. H 89, S 43; Registr. H 92, 94; Regula pastoral. H1 25 GREGORIUS IX. v. DECRE- TALIA м v OV UO) IU) 09 QO (3 (09 C9 02 ‘м dist. 4, o0n0oooooonno 242 GUILELMUS de MONTE & LAUDUNO Sacramentale S 44 HAIMO de HALBERSTADT In ep. I Cor. S 55, In cp. ad Hebr. H 43, S 57, 59 HIERONYMUS H 64; In Sophon. S 41; In Matth. H 17; In ep. ad Ephes. H 24; In ep. ad Tit. H 24; Prolog. VII ep. can. C 58 HILARIUS De trin. S 73 HUS Epist. H 24, 26, 29, 31, 47, S 774; O svatokup. B z; Serm. in Bethl. H 17, 26, 27, 29, 31, 49, 93, 100; Super IV Sent. H 1, 50, 52, 54, 65, 843, 92, 107, 109, 111, 125, 126, 128, Bb,v INNOCENTIUS PAPA H 107, 110; Summa S 32, C 38 IOHANNES CHRYSOSTO- MUS De sacerd. S 21, C 36; In Matth. S 61; In ep. ad Hebr. H 27 IOHANNES DAMASCENUS De fide orthod. (Sentent.) H 1, S 47-48 IOHANNES DUNS SCOTUS C 4, 46 ISIDORUS H 29, 119 LEO PAPA H 85; Serm. S 69 LOMBARDUS v. PETRUS LYRA v. NICOLAUS MELDENSE concilium H 65 NICOLAUS de GORRAN In Ioh. S 10, C 56 NICOLAUS de LYRA In Prov.
. 48 H 50 ‚ 50 Н 51 51 H 49 52 H 70 . 53 H 52 55 H 67 64 H 57 87 H 55 90 H 59 92 H 23 93 H 24 99 H 26 . 101 H 29, 60 3H93 .1H53 ‚ 8 $54 Q3 Q9) OQ) о о о w м № U v v e. o000onoooonooon0nonpo w ‘м wo I &0,00.0,0,0,0.0.0 0 0 o м cau. 16, q. cau. 24, q. cau. 26, q. Tertia pars dist. 2, c. 3 $ 35 c. 14 S 39 .17C42 . 36 S 77 ‚ 37 $ 38 44 $8, СЗ . 73 S 42, 43 82 S 73 . 83 S 49 28 C 28 . 118 C 43 . 130 C 35 c. 141 H 16 GREGORIUS ANTIOCHE- NUS H 117 GREGORIUS MAGNUS H 26, 67, 70, 82, 87, 88, 93, 95, S 42; Dial. S 50; Hom. in ev. H 89, S 43; Registr. H 92, 94; Regula pastoral. H1 25 GREGORIUS IX. v. DECRE- TALIA м v OV UO) IU) 09 QO (3 (09 C9 02 ‘м dist. 4, o0n0oooooonno 242 GUILELMUS de MONTE & LAUDUNO Sacramentale S 44 HAIMO de HALBERSTADT In ep. I Cor. S 55, In cp. ad Hebr. H 43, S 57, 59 HIERONYMUS H 64; In Sophon. S 41; In Matth. H 17; In ep. ad Ephes. H 24; In ep. ad Tit. H 24; Prolog. VII ep. can. C 58 HILARIUS De trin. S 73 HUS Epist. H 24, 26, 29, 31, 47, S 774; O svatokup. B z; Serm. in Bethl. H 17, 26, 27, 29, 31, 49, 93, 100; Super IV Sent. H 1, 50, 52, 54, 65, 843, 92, 107, 109, 111, 125, 126, 128, Bb,v INNOCENTIUS PAPA H 107, 110; Summa S 32, C 38 IOHANNES CHRYSOSTO- MUS De sacerd. S 21, C 36; In Matth. S 61; In ep. ad Hebr. H 27 IOHANNES DAMASCENUS De fide orthod. (Sentent.) H 1, S 47-48 IOHANNES DUNS SCOTUS C 4, 46 ISIDORUS H 29, 119 LEO PAPA H 85; Serm. S 69 LOMBARDUS v. PETRUS LYRA v. NICOLAUS MELDENSE concilium H 65 NICOLAUS de GORRAN In Ioh. S 10, C 56 NICOLAUS de LYRA In Prov.
Strana 243
S 45; In Is. C 45; In Ioh. S 10, C 55 ORIGENES H 64 PACHYMERAS v. GEOR- GIUS PASCHASIUS De corp. C 44 PETRUS DAMIANUS Contra philarg. H 128 PETRUS LOMBARDUS Sent. H 17, 19-22, 131 REMIGIUS AUTISIODO- RENSIS H 100, S 15, 17, 55, 57, 59; v. HAIMO RUPERTUS TUITIENSIS De div. offic. S 76 THOMAS AQUINAS Summa S 28, 37, C 10, 40; Super IV Sent. C 41 THOMAS HYBERNICUS Flor. H 104, 105 TOLETANUM concilium H 102 243
S 45; In Is. C 45; In Ioh. S 10, C 55 ORIGENES H 64 PACHYMERAS v. GEOR- GIUS PASCHASIUS De corp. C 44 PETRUS DAMIANUS Contra philarg. H 128 PETRUS LOMBARDUS Sent. H 17, 19-22, 131 REMIGIUS AUTISIODO- RENSIS H 100, S 15, 17, 55, 57, 59; v. HAIMO RUPERTUS TUITIENSIS De div. offic. S 76 THOMAS AQUINAS Summa S 28, 37, C 10, 40; Super IV Sent. C 41 THOMAS HYBERNICUS Flor. H 104, 105 TOLETANUM concilium H 102 243
Strana 244
Strana 245
SOUPIS VYOBRAZENI VTEXTU Str. 10: Plánek Betlemské kaple s okolím. (Z článku A. Frinty v Kostnických jiskrách 16. VI. 1949). Str. 23: Titulní list litomyšlského vydání Husova spisku O šesti bludích z r. 1510. (Podle výtisku knihovny Nár. musea v Praze 25 E 15). Str. 26: Z překladu Jakoubkova traktátu Salvator noster v dru- hém vydání Husovy Postilly, Praha 1564, fol. 186a. (Srov. v našem vydání str. 27, 28, 117, 119, 123, 125, 218). VPŘÍLOHÁCH Za str. 48: I. Zbytek Husova nápisu De sex erroribus při odkrývání 4. V. 1949. Foto Ústavu pro dějiny umění univ. Karl. v Praze. II. Odkrytá souvislá část Husova nápisu De sex erroribus ve srovnání s příslušným místem rukopisu kapit. praž. F 20, fol. 238a. Srov. v našem vyd. str. 54 a 177. III. Začátek Husova traktátu De sex erroribus s přípiskem o za- psání na stěnách betlemských z rukopisu NUK III G 16, fol. 137a. Srov. v našem vyd. str. 18, 41-42, 168-169. IV. Závěr Husova traktátu De sex erroribus se subskripcí o kapli betlemské v brněnském rukopise Mr 108, fol. 182a. Srov. v našem vyd. str. 18, 62, 182-183. Za str. 64: V. Závěr a obsah Husova traktátu De sex erroribus s vynecha- nými řádkami pro rubrikátora v rukopisu NUK V F 7, fol. 132a. Srov. v našem vyd. str. 62-63, 183. VI. Stránka latinského textu Husova traktátu De sex erroribus 245
SOUPIS VYOBRAZENI VTEXTU Str. 10: Plánek Betlemské kaple s okolím. (Z článku A. Frinty v Kostnických jiskrách 16. VI. 1949). Str. 23: Titulní list litomyšlského vydání Husova spisku O šesti bludích z r. 1510. (Podle výtisku knihovny Nár. musea v Praze 25 E 15). Str. 26: Z překladu Jakoubkova traktátu Salvator noster v dru- hém vydání Husovy Postilly, Praha 1564, fol. 186a. (Srov. v našem vydání str. 27, 28, 117, 119, 123, 125, 218). VPŘÍLOHÁCH Za str. 48: I. Zbytek Husova nápisu De sex erroribus při odkrývání 4. V. 1949. Foto Ústavu pro dějiny umění univ. Karl. v Praze. II. Odkrytá souvislá část Husova nápisu De sex erroribus ve srovnání s příslušným místem rukopisu kapit. praž. F 20, fol. 238a. Srov. v našem vyd. str. 54 a 177. III. Začátek Husova traktátu De sex erroribus s přípiskem o za- psání na stěnách betlemských z rukopisu NUK III G 16, fol. 137a. Srov. v našem vyd. str. 18, 41-42, 168-169. IV. Závěr Husova traktátu De sex erroribus se subskripcí o kapli betlemské v brněnském rukopise Mr 108, fol. 182a. Srov. v našem vyd. str. 18, 62, 182-183. Za str. 64: V. Závěr a obsah Husova traktátu De sex erroribus s vynecha- nými řádkami pro rubrikátora v rukopisu NUK V F 7, fol. 132a. Srov. v našem vyd. str. 62-63, 183. VI. Stránka latinského textu Husova traktátu De sex erroribus 245
Strana 246
s připisovanými glosami z jeho českého zpracování O šesti bludiech v rukopisu kapit. praž. D 50, fol. 81b. Srov. v našem vyd. str. 15, 57-58, 97-98, 179-180, 204. VII. Stránka českého textu Husova sepsání O šesti bludiech s původním meziřádkovým a okrajovým výkladem z rukopisu Nár. musea v Praze IV C 18, fol. 209b. Srov. v našem vyd. str. 93-95, 201-202. VIII. Začátek českého sepsání Husova O šesti bludiech se zmín- kou o latinském zápise betlemském z rukopisu praž. Křižovníků LV D 1, str. 137. Srov. v našem vyd. str. 67, 184, 185. Za str. 208: IX. Troskovitě uchovaný začátek Jakoubkova traktátu Salvator noster na západní stěně betlemské. Foto Csl. tisk. kanceláře. Srov. v našem vyd. str. 13, 106, 209, 210. X. V pravém sloupci začátek Jakoubkova traktátu Salvator noster z rukopisu NUK IV G 15, fol. 192cd. Srov. v našem vyd. str. 105-106, 209, 210. XI. Starý souhrnný obsahový rejstřík rukopisu NUK III G 16, fol. la s uvedením betlemského zapsání (A 4°). Srov. v našem vyd. str. 25. XII. Závěr Jakoubkova traktátu Salvator noster s citátem z listu Husova v rukopisu NUK III G 16, fol. 8a. Srov. v našem vyd. str. 136, 138, 209, 215-216. Za str. 240: XIII. Závěr traktátu Salvator noster se subskripcí o autorství Jakoubkově v rukopisu brněnském Mr 110, fol. 182b-183a. Srov. v našem vyd. str. 25, 136, 138, 209, 216. XIV. Levá část souvisle zachovaného zlomku Jakoubkova trak- tátu De communione parvulorum na západní stěně betlemské. Foto Ústav pro dějiny umění univ. Karl. Srov. v našem vyd. str. 30, 148, 220. XV. Pravá část souvisle zachovaného zlomku Jakoubkova trak- tátu De communione parvulorum na západní stěně betlemské. Foto Ústav pro dějiny umění univ. Karl. Srov. v našem vyd. str. 30, 148, 220. XVI. Stránka z Jakoubkova traktátu De communione parvulo- rum v rukopisu brněnském Mr 42, fol. 355a. Srov. v našem vyd. str. 148, 150, 219, 220—221. 246
s připisovanými glosami z jeho českého zpracování O šesti bludiech v rukopisu kapit. praž. D 50, fol. 81b. Srov. v našem vyd. str. 15, 57-58, 97-98, 179-180, 204. VII. Stránka českého textu Husova sepsání O šesti bludiech s původním meziřádkovým a okrajovým výkladem z rukopisu Nár. musea v Praze IV C 18, fol. 209b. Srov. v našem vyd. str. 93-95, 201-202. VIII. Začátek českého sepsání Husova O šesti bludiech se zmín- kou o latinském zápise betlemském z rukopisu praž. Křižovníků LV D 1, str. 137. Srov. v našem vyd. str. 67, 184, 185. Za str. 208: IX. Troskovitě uchovaný začátek Jakoubkova traktátu Salvator noster na západní stěně betlemské. Foto Csl. tisk. kanceláře. Srov. v našem vyd. str. 13, 106, 209, 210. X. V pravém sloupci začátek Jakoubkova traktátu Salvator noster z rukopisu NUK IV G 15, fol. 192cd. Srov. v našem vyd. str. 105-106, 209, 210. XI. Starý souhrnný obsahový rejstřík rukopisu NUK III G 16, fol. la s uvedením betlemského zapsání (A 4°). Srov. v našem vyd. str. 25. XII. Závěr Jakoubkova traktátu Salvator noster s citátem z listu Husova v rukopisu NUK III G 16, fol. 8a. Srov. v našem vyd. str. 136, 138, 209, 215-216. Za str. 240: XIII. Závěr traktátu Salvator noster se subskripcí o autorství Jakoubkově v rukopisu brněnském Mr 110, fol. 182b-183a. Srov. v našem vyd. str. 25, 136, 138, 209, 216. XIV. Levá část souvisle zachovaného zlomku Jakoubkova trak- tátu De communione parvulorum na západní stěně betlemské. Foto Ústav pro dějiny umění univ. Karl. Srov. v našem vyd. str. 30, 148, 220. XV. Pravá část souvisle zachovaného zlomku Jakoubkova trak- tátu De communione parvulorum na západní stěně betlemské. Foto Ústav pro dějiny umění univ. Karl. Srov. v našem vyd. str. 30, 148, 220. XVI. Stránka z Jakoubkova traktátu De communione parvulo- rum v rukopisu brněnském Mr 42, fol. 355a. Srov. v našem vyd. str. 148, 150, 219, 220—221. 246
Strana 247
OBSAH Předmluva (F. Graus) . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 BETLEMSKÉ TEXTY: Věři v Buch Desatero HUS, De sex erroribus HUS, O šesti bludiech. JAKOUBEK, Salvator noster — Spasitel náš JAKOUBEK, De communione parvulorum - O přijímání maličkých . . . Textový aparát k Husovu De sex erroribus . . . . . . . . . . . . . 165 k Husovu O šesti bludiech . . . . . . . . . . . . 184 . . . . . . . . . . . 209 k Jakoubkovu Salvator noster k starému překladu Spasitel náš . . . . . . . . . . 217 k Jakoubkovu De communione parvulorum . . . . . . . 219 Poznámky k Husovu De sex erroribus a O šesti bludiech k Jakoubkovu Salvator noster . k Jakoubkovu De communione parvulorum Rejstřík citátů . Soupis vyobrazení na . . . . . . . . . . . . 141 . . . 223 . . . 231 . . 235 . . . . . 237 . . . . . . . . . . . 245 . . . . . . . 37 . . . 38 - v 39 . . . 65 105 .
OBSAH Předmluva (F. Graus) . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 BETLEMSKÉ TEXTY: Věři v Buch Desatero HUS, De sex erroribus HUS, O šesti bludiech. JAKOUBEK, Salvator noster — Spasitel náš JAKOUBEK, De communione parvulorum - O přijímání maličkých . . . Textový aparát k Husovu De sex erroribus . . . . . . . . . . . . . 165 k Husovu O šesti bludiech . . . . . . . . . . . . 184 . . . . . . . . . . . 209 k Jakoubkovu Salvator noster k starému překladu Spasitel náš . . . . . . . . . . 217 k Jakoubkovu De communione parvulorum . . . . . . . 219 Poznámky k Husovu De sex erroribus a O šesti bludiech k Jakoubkovu Salvator noster . k Jakoubkovu De communione parvulorum Rejstřík citátů . Soupis vyobrazení na . . . . . . . . . . . . 141 . . . 223 . . . 231 . . 235 . . . . . 237 . . . . . . . . . . . 245 . . . . . . . 37 . . . 38 - v 39 . . . 65 105 .
Strana 248
Strana 249
BETLEMSKÉ TEXTY Vydal Orbis, Praha. Šéfredaktor Josef Štefánek Památky staré literatury české Odpovědný redaktor František Svejkovský Odborný redaktor Václav Vážný Technický redaktor Miloslav Fulín Korektor Ludvík Matouš 301 13-478, 92687-50-III/1, 23 Sazba 20. XII. 1950. Tisk 21. V. 1951 1. vydání. Náklad 3500 výtisků Plán. archy 16,75. Autor. archy 8,43 Vyd. archy 8,69 Skupina papíru 22110. Formát 76x 104, 80 g Knihtisk. Písmo Plantin Vytiskl Orbis tiskařské závody n. p., záv. č. 1 Praha XII, Stalinova 46 1 %. Brož. 78 Kčs
BETLEMSKÉ TEXTY Vydal Orbis, Praha. Šéfredaktor Josef Štefánek Památky staré literatury české Odpovědný redaktor František Svejkovský Odborný redaktor Václav Vážný Technický redaktor Miloslav Fulín Korektor Ludvík Matouš 301 13-478, 92687-50-III/1, 23 Sazba 20. XII. 1950. Tisk 21. V. 1951 1. vydání. Náklad 3500 výtisků Plán. archy 16,75. Autor. archy 8,43 Vyd. archy 8,69 Skupina papíru 22110. Formát 76x 104, 80 g Knihtisk. Písmo Plantin Vytiskl Orbis tiskařské závody n. p., záv. č. 1 Praha XII, Stalinova 46 1 %. Brož. 78 Kčs
- 1: Betlémské texty
- 5: Předmluva
- 11: Úvod
- 39: De sex erroribus
- 65: O šesti bludiech
- 105: Salvator noster
- 141: De communione parvulorum
- 165: Textový aparát
- 223: Poznámky
- 237: Rejstřík citátů
- 245: Soupis vyobrazení
- 247: Obsah