(Str. 39.) již veselé vzdávám. Rukopis A 4 list 407v-408r. Otiskl Feifalik č. XV str. 693-4. Smutek nad odlukou od milé, ale i nad jejím zármutkem, a odhod- lání vytrvati a vyčkati příznivého obratu osudu. V. 14 však odporuje tomuto základnímu ladění. Povšimnutí zasluhuje verš, dvanácti- slabičný (s dosti hojnými odchylkami — z toho je především 7 veršů 13slabičných), s nímž se jinde v těchto básních nesetkáváme. Zápis v rukopise pozoruhodný i pravopisem, v němž se projevují i některé rysy dosti starobylé. i vesele vzdávám = vzdávám se radosti/ 13 ta, jenž v černém chodí, srv. níže str. 00. (Str. 41.) Milostný list. Rukopis A 7 list 140r-141v. Otiskl Hanka, ČČM. 13, 1839, 18-20; Fejfalik č. IX str. 680-683. Jediný staročeský doklad veršovaného listu milostného; literárně není příliš cenný, zejména pro svou rozvláčnost a časté opakování, přes to však není bez významu, neboť již svou existencí a šablono- vitostí prokazuje, že jedním z pramenů, z nichž skladatelé staro- českých milostných básní čerpali své pojetí lásky, byla středověká rétorika, zejména pak její odvětví ars dictandi, nauka o skládání listů. Srv. k tomu Jan Vilikovský. Latinská poesie žákovská v Če- chách, Bratislava 1932, str. 70-71. K verši Jakobson 435, 438. K veršům 8-9 srv. str. 68 v. 3-4/ 8 srv. str. 34 a Flajšhans, Česká přísloví I 189/ 11 přieti muši = přáti musím/ 12 pří = přáním 13-14 srv. str. 168/ 13-16 srv. Zíbrt, Nápisy str. 125/17-18 by = bys 23-4 srv. Nejedlý, Dějiny 224/ 45 rukopis píše wosobnie /46 srv. Flajšhans, Přísloví I 196/ 50 se oznámil = seznámil se/ 61 rozi = rohy 69 přieti = přáti. (Str. 45.) Předobře rozumiem. Rukopis ve Vyšším Brodě č. 42 na předním přídeští. Otiskl J. Jireček, ČČM. 59, 1885, 565-6. Nejedlý, Počátky 130, mluví o této a následující skladbě jako o písních, „jimiž nějaký panský služebník ulevuje si v útrapách služby u rozmarného, nemilostivého pána. Jest to zvláštní smíšenina upřímné žalosti a hněvu i pošklebku na pána.“ Ve skutečnosti jde však nepochybně o písně milostné; Nejedlého uvedl tu v omyl ter- mín pán, jímž je tu označena milá místo obvyklejšího paní, s nímž se však setkáváme i v jiných skladbách. Zklamaný milenec vyhro- žuje, že si bude hledati štěstí jinde (v. 8, 12 a j.). Zajímavý je i stří- davý rým, srv. Jakobson 448. Rukopis místy porušen, přes to však lze správné čtení snadno určiti. 4 smiení = smíchu; rukopis smyenym/ 12 tě požehnati = roz- loučiti se s tebou/ 19 čemužt = proč/ 23 smieti = smáti. (Str. 47.) Tvorče milý. Vyšší Brod 42 na předním přídeští. Otiskl J. Jireček, ČČM. 59, 1885, 566-7. Nejedlý, Počátky 130, považuje i tuto píseň za dílo panského slu- žebníka podobně jako předcházející: „Podobná jest i druhá píseň, Staročeská lyrika 12 177