1904, 387-9; jako samostatný tisk J. Vašica, Ve Staré Říši na Mo- ravě (Dobré dílo sv. 111), 1932. Ačkoli stavovská příslušnost „chudých“, jejichž bída je v skladbě zdařile vystižena, není blíže určena, nelze pochybovati, že skladatel má na mysli chudé studenty, „školníky“, kteří se rádi podobnými sklad- bami doprošovali soucitu svých bližních. — Verse obou rukopisů se navzájem dosti značně liší; za základ svého textu jsme vzali rukopis třeboňský. Vyšehradský má jiné pořadí strof (jdou v něm za sebou slo- ky 1,2, 5,3, 6, 4, 7-11), mimoto v. 5-9 a 14-18 jsou navzájem zaměně- ny, podobně i v. 23 a 24. Z drobnějších odchylek uvádím: 3 zle sme se přivoděli/ 5 spáchom/ 6 nedbáchom/ 8 náš těžký trude/ 22 tot bude plenye/ 25 O čem do Čech jíti?/ 27 a do krčmy jíti/ 33 bez rozpači/ 44 nelze jinak býti/ 52 všecko což kúpiti/ 55 Zůstavme kyj s pa- licí/ 67 zavr se vší špatnú stravú/ 74 psotu místo lopotu// 81 a nic obědvati/ 90 nechajžť jsú s ní zbiti/ 91 Nechajíc hrubých krmí. Třeboňský rukopis píše: 2 wodranie/ 36 wochotnosti/ 40 chla- wiczka woblynala/ 42 nauze/ 47 kážem sobě naliti/ 57 Pudeme na trh/ 63 widrziti/ 72 úhoři (místo pískoři) 74 budeme/ 81 wobied- wati/ 83 mlhy/ 98 uzenie/ 99 wokrzynie. Strofické schema je přibližně 7x5a7x6a, 4b4b6c6c6c, počet slabik však velmi kolísá. 5 spáchu = spali/ 6 nedbáchu = nedbali/ 33 nerozpačí = ne- rozpakuje se/ 66 kyselice = polenta/ 69 nelze chyby = bezpochyby /86 náton = špalek na štípání dříví. (Str. 86.) Ach tot sem smutný. Rukopis: pergamenový list, na- lezený ve zdivu kostela sv. Jakuba v Sandoměři. Otiskl (s připoje- ným faksimilem) Č. Zíbrt, Český lid 22, 1913, 235-7. Námět dosti nejasný; zdá se, že skladatel dlí v cizině a upadl v nemilost u někoho, kdo má moc mu ublížiti; Zíbrt se domnívá, že autorem mohl býti český stavitel dlící v Polsku, ale tato hypothésa je jistě pochybená; lyrika měla v středověku jinou funkci než v XIX. století. Skladba je zajímavá hlavně svou umělou strofou 8a4a4b, 8c4c4b, srv. Jakobson 448. Místy nelze zaručiti správnost čtení; v. 10 jakštoť Zíbrt: aj toť 15 psáno pomyeti, 19 paní spraví nejisté; 24 gmyech vyzyety (= vi- sěti) y tyrpyety; 27 cuzím je též nejisté. 1 pracný = bídný, chudý/ 11 bez rozpači = bez rozpakování, váhání/ 21 jieti = jíti, chytiti/ 24 jmiech = měl jsem. (Str. 88.) Řeč jinocha mladého. Rukopisy: Lobkovický 311 str. 426; Museum 1 Ac 82. Otiskl Hanka, Starobylá skládanie 3, 101n.; Výbor I 385-6; Fejfalik č. VI str. 674-5; Gebauer, Listy filologické 11, 1884, 292-3. Pokus o charakteristiku mladého člověka, zeslabený však na konci moralisující tendencí; nepochybně od téhož autora jako následující „Řeč kmetě starého“. 187