ÚVOD Vydáváme první část dochovaných latinských kazatelských příprav nejlidovějšího kazatele husitské Prahy, Jana Želivského. Zachycují v opise osnovy jeho zápalných projevů, pronesených k chudině Nového Města pražského v chrámu Marie Sněžné v předvečer revoluce od 16. dubna do 16. července 1419. Nahromaděné předpoklady revoluce a dějinný okamžik, v němž se postava kněze Jana vynořuje takřka z neznáma, učinily z Želivského muže, jenž směl nejenom dát signál veliké vzpouře, nýbrž také určit v nejrozhodnějších letech směr jejího náporu. Středověké kazatelny vůbec, a Želivského v míře nebývalé, se staly jedním z nejúčinnějších nástrojů odboje. „Odtud působili kazatelé bezprostředně na lid, zde se lid seznamoval se všemi aktuálními problémy, zde se takřka tvořilo veřejné mínění. Nikdo nemůže plně pochopit reformaci, kdo si sdostatek neuvědomí tuto skutečnost. To, co bylo hlásáno na kazatelnách, to, mů- žeme předpokládat, bylo všeobecně známo a diskutováno. To se v Praze stávalo velmi brzy duševním majetkem všech. Hráli proto v revoluci, a zajisté ne náhodou, vůdčí úlohu kazatelé“.1 Podle nejhlubšího přesvědčení Želivského samotného osvobozovalo věrné biblické kázání Čechy jeho doby od nepravých autorit ať církevních, ať politických. „Vy, bratří, dobře víte,“ kázal 17. dubna 1419, „jak se nyní rozšířilo slovo Páně po celých Čechách a po Moravě, i kterak na ně přední kněží žalují u králů a knížat, říkajíce: Bouří lid, počavši od Prahy, až sem, totiž až ke kurii římské anebo až do Kostnice nebo do Uher“. Toto slovo osvobozovalo od pořádku, který bylo třeba opustit a nahradit novým. Želivského kázání ukazují bezprostředně, jak Písmu rozuměl, kterým směrem je aktualisoval a jak z něho vyposlechl výzvu k revolučnímu činu. Prohlu- bují jedinečně náš obraz velikého revolucionáře. Jejich vydání může proto platně přispět bádání o husitském revolučním hnutí. Pokrokovou tvář Želivského objevil české historické vědě Zdeněk Nejedlý ve svých rozsáhlých Dějinách husitského zpěvu.2 Prokázal, že Želivský „dovedl jíti cestou Husa a Jakoubka ze Stříbra dále pokroko- vým směrem, pro nějž dovedl strhnouti i pražský lid. Jeho doba znamená 1 František Graus, Chudina městská v době předhusitské, 1949, 155. 2 Zdeněk Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, 1913. Želivskému věnována zejména první kapitola třetí části: Radikalismus v Praze, str. 299—324. 5