Druhá kniha půhonná z l. 1407—1530. 99 Jan Budský podávali nám za její právo pět kop, ale my sme k tomu svoliti nechtěli, a tak sme sě rozešli. (Po straně poznamenáno: Pro Katheryna in Panossim Vgezdie Zikmund, civis Maioris civitatis Pragensis, annorum ultra LX. iuravit ad citacionem.) elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest svědomo, že paní Katheřina z Modřovic jest pravá dědička neotbytá dvoru toho v Panoším Újezdě, kterýž drží Jan Babtista její polú- bratří, a to i po svém otci Vaněčkovi z Modřovic i po své matce. (Po straně pozname- Dorothea de Panošího Újezda, relicta olim Hawlikonis od Labutěk náno: Pro eadem.) za Betlehemem, civis condam Maioris civitatis Pragensis, habens annos LX vel plus, ut sola dixit, iuravit elevatis llbus digitis et dixit: To mi jest u pravdě svědomo, že paní Katheřina Vaněčkova dcera z Modřovic a z Panošieho Újezda jest pravá a neodbytá dědička dvoru dvoru toho v Panošiem Újezdě, na němž sedí a drží jej Jan Babtista řečený. My purgmistr a rada Starého města Pražského (Po straně poznamenáno: Pro eadem.) známo činíme tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúci slyšeti budů, že předstúpivše před nás do plné rady Jan Sovol z Sokořic lovčí, Uršila a Katheřina dobré ženy a zachovalé, obývajície v městě našem, všichni jednostajně vyznali sú tudiež před námi, kterak některú chvíli Jan Babtista přišed před krám paní Katheřiny, tohoto listu ukaza- tedlnice, i řekl k nie takto: Podrž a vezmi sto kop a pusť od toho. A ona zasě k němu řekla: Čemuž bych to učinila, ano otci mému dávali za to III kop grošuov? Na svědomie toho jich seznánie pečeť města našeho menší dali sme i kázali přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božího MCCCČLXXXII ten čtvrtek po svatém Lin- hartu [7. listopadu]. (Po straně poznamenáno: Pro eadem Katherina.) Johannes Sobol de Libeczowa, clientalis, annorum LX vel circa, iuravit elevatis duobus digitis et dixit: „To mi svědomo, že otec Katheřiny z Modřejovic, Vanček z Újezda, byl jest a seděl v Panoším Újezdě jsa mocným hospodářem, a po smrti otce jejího i matky její nade- psaná Katheřina dcera jich přijiežděla jest po třikrát a připoviedajíc sě k tomu statku a dávajíc památné na to, a všelik já sem ji k tomu napomanul, aby to učinila. A když se jest připověděla, tehda Jan Babtista prosil jie a řka: Milá sestra! Nech toho při mně, nech ať dám sto kop. A ona nechtěla k tomu svoliti a řkúc: Já toho mohu lépe odbyti. A bylo lesu drahně svezeného, a já vida ten, řekl sem k němu: K čemu jest ten les? A on řekl: Chtěl sem stodolu stavěti. A já vecech: Pročež nestavieš?“ A en odpověděl: ,Co bych stavěl, když o to miesta nemám?“ Actum feria II ante Nicolai 15. prosincel a. d. MCCCCLXXXV." (Po straně poznamenáno: Pro Katerina ad citacionem in Panossim Týž Jan Sobol vyznal pod túž přísahú řka: „To mi dobře svědomo, když Vgezdie). paní Margrétha, matka paní Katheřiny, ovdověla, a Havel, otec Baptistuov, byl pojal tůž paní Margréthu, často ji nutil chtě, aby jemu ten statek vzdala, jakož jednú, jda s ní s Hrádku skrze les, bil se s ní proto; jemužto ona mluvila řkúc: Co se se mnú tepeš, cožť mám vzdáti, všakť mé nenie, ale sirotčie! A zda nevieš, žeť já s jejie dobrů voli na tom seděti mám až do smrti?“ A potom, když Havel utrácel a vozil odtud, kam chtěl. tehdy pan Holicský přikázal Václavovi Dúpovcovi a Petrovi Skalskému i jiným, aby toho sirotka opatrovali a utiskati nedali, a aby ten statek nebyl roztrhován ke škodě toho 13*