Druhá kniha půhonná z l. 1407—1530. 471 střiebrných a Pražského rázu slovutné panie Kateřině, manželce pravé slovutného Hen- richa z Újezda, jejím dětem i tomu každému, ktož by tento list jměl s jejie dobrú volí A slibujem listem tiemto i dobrú naší věrú křesťanskú, rukú společnú a nerozdielnů beze všie zlé lsti, tak aby sě z nás rukojmí nižádný jeden od druhých v tom placení toho dluhu svým dielem neotdělil ani vyplatil, než všickni spolu dáti a penězi hotovými za- platiti, dvě neděli po světým Jiří, ješto má najprvé od dánie tohoto listu příjíti, počítajíce, beze všěho prodlenie dalšieho. Pak-li bychom toho neučinili, tehdy inhed po tom jme- novaném roce my rukojmí napřed psaní, kteříž bychom kolvěk ot našich věřicích jednoho nebo jich poslem nebo listem napomenuti byli, jeden na druhého neukazuje ani čekaje ani sě také druhého nebytím kterakžkoli vymlúvaje, každý z nás s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v městě v Novém Plzni anebo v Rokycanech do počestné hospody, kteráž by nám ot nich nebo jich poslóv jmenována byla v jednom z těch dvú měst, vléci máme a slibujem, a tu ležeti, jakož v Českej zemi leženie na penieze obyčej jest a právo. A každý sám svým životem aby ležal, anebo sebe miesto budeme moci panoši řádu rytieřského v to leženie postaviti a vložiti též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma. A z toho leženie nemáme na nižádné právo ani výmluvu vyjieti ani kterakkoli vyniknúti, doňovadž bychom našim věřicím svrchupsaným jistinných těch peněz i všech škod, kteréž by pro to neplněnie v křesťanech nebo v židech, nebo jezdiec, posielajíc, tráviec, nebo kdežkoli nebo kterak kolvěk vzešly, ježto by jě jeden z našich věřicích právem bez zmatku pokázal, v plně nezaplatili penězi hotovými. [533] A po dvú nedělí ote dne napomenutie v to leženie jeden den po druhém čtúce, a my ještě již jmenovaných peněz jistinných i všěch škod nezaplatili, ležme my nebo neležme, tehdy věřicí naši tiemto listem mají plnú moc i plné právo ty penieze často jmenované optati a vzieti v křesťa- nech nebo v židech na naši na všěch škodu. A kdež by jě koli optali v Čěskej zemi, tu my jě mámy a slibujem zastúpiti v jistině i v škodách sami sebú nebo našimi dobrými základy nebo rukojmiemi jistými beze všěch jich škod. Také bylo-li by, že by kto z nás, buďto jistec nebo rukojmie, umřel v tom času plnění, jehož pane bože nedaj a my ještě peněz jistinných těch i všěch škod nezaplatili tehdy my zuostalí živí máme a slibujeme jiného tak jistého a tak mohvitého toho umrlého miesto ve dvú nedělí od té smrti, prvú počítajíc, k nám postaviti, list tento obnoviec ke všem úmluvám v něm po- psaným bez škody našich věřících, kolikrát kolivěk toho potřěbie bude, pod pokutú leženie častopsaného. A proti tomuto listu nejmámy sě nižádnú věcí protiviti ani mlu- viti, dokudž nesplníme toho všeho, což jest na něm psáno. Také v tom ve všem žádné právo, ani duchovnie ani světské, ani moc která, nemá nám pomocno býti proti tomuto listu i proti úmluvám v něm popsaným. A toho všeho pro pamět, pevnost i pro lepšie jistotu našě jsme vlastnie pečeti s naším vědomím i s přiznáním k tomuto listu při- věsili. Jenž psán jest od narozenie syna božieho čtúce léta tisícieho čtyřstého sedm- nádctého v pondělí den svatého Mikuláše [6. prosince 1417). Item secunde littere tenor sequitur et est talis: