Druhá kniha půhonná z l. 1407—1530. 311 něho mluveno. A také že ta milost, kterúž jest král JM' dal stavuom panskému a ry- tířskému, že se na jiné lidi nevztahuje, než-li toliko na ty dva stavy, panský a ry- tířský, a tak jest JM' královská to dání a vajprosu dobře jemu Ambrožovi a někdy Albrechtovi z Buči dáti jest ráčil, na kteréžto dání a vajprosu jsou právo vedli a na vrch dovedli. A po témž právu vedení že jsú jim ty dědiny odhádány. A na to uká- zal dsky téhož odhádání. A tak přes to práva vedení a tajž odhad že jsú již takových odporuov činiti neměli a nemohli a tomu odhadu že jsú týž neodpírali. A když které vajprose a právu vedení po ní neodpírá časně, že takovú spravedlnost, ač měl-li by kdo kterú k čemu, každý promlčuje ji a potracuje. A na to ukázal dsky některých nálezuov, a podle toho všeho ukázání svého že Jich M“ žádá za opatření spravedlivé l to pravě: by pak i jakú spravedlnost měl, že jest jí potratil, poněvadž jest právu vedení časně neodpíral. Proti tomu zase od Jana Dvořáka mluveno, že on Jan jest tomu právu vedení odpíral, a na to ukázal tajž odpor. Dále pravě, jakž jest Kedruta, dcera Víta syna Křížova, umřela a manželka jeho, jemu Janovi dala jest to dědictví v Puchři a spravedlnost svou všecku, kterúž jest měla po otci svém, kšaftem svým na Horách Kutnách. A že jest on Jan Dvořák sousedem na Horách Kutnách, na to týž ukázal svědomí týchž Horníkuov. Též ukázal jiná svědomí, že Kedruta manželka téhož Jana byla dcera nějakého Víta syna Kříže Podhorského, kteréžto dědictví po témž Křižovi Podhorském na Víta syna jeho připadlo a po témž Vitovi na Kedrutu dceru jeho, a táž Kedruta že jest to dědictví v Puchři tomuto Janovi Dvořákovi, manželu svému, kšaftem pořádným dala a odkázala. A na to ukázal některé vajpisy majestátuov, milostí a práva vajpis Hor Kuten, jak [37] se kšattové na Horách Kut- nách činívají, a podle toho ukázání všeho svého že Jich M“ též žádá za opatření spravedlivé. I to pravě, že někdy Kedruta, jak jest se provolání po též vajprose stalo, že jest se ohlásila a tomu dání a vajprose že jest odpor učinila, že by ona k tomu dvoru lepší právo a spravedlivost jměla nežli kdo jiný jako dědička pozuostalá; a taková vajprosa že jest jim neměla dána býti mimo tuto dědičku, kteráž jest toho dvoru po otci svém vždycky v držení byla; žádaje jich M“ vždy v tom ve všem za milostivé a spravedlivé opatření. Proti tomu zase od Ambrože mluveno, že jest mnoho od Jana Dvořáka mluveno a ukazováno a proti tomu že jest poručil toto promluviti: Najprve co sě těch svědkóv listovních dotýče, kteréž ukazuje, těm že jse místa nedává, a to proto a z té příčiny, že jse tuto dědictví dotýče, a druhé, že jest taž Gedruta nikda měštků na Horách Kutnách nebyla, než na tom dvoře jako sedlka seděla, a tak jest toho dvoru nemohla jinému dávati a odkazovati. Ani ten Kříž že jest nebyl měštěninem na Horách Kutnách, nebo se jemu od Bartoše z Práchňan klade Křižovi Podhorskému ,od Hory Kutny“ a ne „měštěnínu na Horách Kutnách; a také tento Jan Dvořák že jest prostý sedlák, než tyď tepruv po této vajprose chtěli by oni Hornici jeho měštěninem na škodu jeho Ambrože učiniti, ješto to býti nemůže. A jakož jest ukazal, také že jest luon koupil někdy Křiž Pod- horský, to nic divného není, nebo tam i sedlák luon sobě kúpiti může, ale aby