I4 TRAKTÁT PROTI ROKYCANOVI A JEHO KNĚŽSTVU. Co se týče kázání kněží táborských proti obřadům, o tom se nic určitějšího nedovídáme. Ze zmíněné obrany soudíc, šlo asi spíše o hájení obřadů vlastních než o hanění cizích, ale ovšem nejspíše tak, že obrana vlastního zavírala v sobě nezbytně zamítání cizího. Na sjezdě Kouřimském (8. dubna 1442), k němuž se dostavili poslové obce Táborské, naléháno nepochybně na Tábory, aby své řády přizpůsobili řádům ostatních podobojích a uznali Rokycanu za hlavu jednotné církve podobojí. Táboři však odpověděli vy- hýbavě a jednak dovolávali se kompaktát a výše dotčeného zápisu krále Zikmunda, jednak kladli za podmínku, aby byla řádně zřízena správa duchovní v zemi s výhradou, že i pak bude pro ně směro- datným „soudce Chebský“ (t. Písmo, prakse Kristova, apoštolů i prvotní církve spolu s koncily a učiteli církevními, kteří se v nich pravě zakládají)í. Poněvadž tímto mírnějším způsobem nebylo docíleno žádoucího výsledku, sáhnuto bylo k nátlaku silnějšímu. Někdy na počátku r. 1443 Ptáček jménem svým i ostatních hejtmanů čtyř spojených krajů poslal listy do Tábora, Žatce, Písku a do Klatov se stížností, že se vyskytují mnozí lidé, kteří nesprávně věří v eucharistii, zejména pak že kněží těchto měst nesprávně věří o těle božím a jiné že nesprávně učí; proto aby tomu učiněna byla přítrž, že stanoví synodu do Kutné Hory na 14. května (1443), ke které nechť dotčená města pošlou své kněží i světské zástupce. Kdo by se nedostavil, sám se uvede v podezření, že jest vinen. Podobné půhony zaslal i Rokycana jednotlivým výše jmenovaným městům táborským. Strana táborská nemohouc pomýšleti na nový zápas válečný se svými mocnějšími soupeři a odpůrci odhodlala se na sjezdu v Táboře dne 14. června 1443 vyhověti výše dotčeným požadavkům, ale za jiných podmínek a na jiném místě neutrálním, nepodléha- jícím moci Ptáčkově. Kněží táborští byli ochotni dostaviti se na určité místo v určitý čas pod řádnými glejty a dáti odpověď o své víře před osobami s obojí strany k tomu cíli zvolenými. Slyšení obou stran mělo býti úplné a svobodné tak, aby každá měla dost času si všecko náležitě rozvážiti. Obce táborské si vyhražovaly, aby se žalobci vystupující proti nim nebo jejich kněžím písemně zavázali, že své žaloby pod trestem dle práva dokáží, a žádaly aby strana straně, bude-li o to žádána, vydala písemný tekst žalob Srov. NOVOTNÝ—URBÁNEK III. 1, 91.