HÁDKA ROKYCÁNOVA S TÁBORY. 99 hádkami a svými odpory přemoci táborské kněží, o to pokusil se chytrostí svou: Nejprv mocí sněmu, aby v sněmu svolení činili obou stran kněží sjití míti a hádky působiti, druhé, v čem se nebudou moci svoliti, na sněm dáti, aby sněm, čí pře zákonem božím a doktory právě založenými na něm pochválí, aby na tom zůstáno bylo. A tudy podvedeni sou Táboři domnívajíce se takového soudu i zchválení, ano pak na odpor, neb sněm vydal osoby z sebe k soudu mezi pří a pří, přikazuje podlé zákona božího a doktorův na něm se právě zakládajících pravdy vyhledávati etc., a což by našli, to na sněm k pochválení dáti. Pak volenci, soudili-li sou čili nic, toto zjevné, že pře Táborských v ničemž nedotkli, by kde pravdu měli v důvodích jistých zákona, ale při Rokycánovu tak, jakož jest sepsaná v hádce proti Táborům bez pře a důvodův jich podávali na sněm. A sněm bez spravedlivého soudu touž při Rokycánovu v celosti jeho spisu přijav zchválil a Táboři, kteříž víc milovali nad pravdu statky, cti i životy podlé závazkův svých, musili Rokycánovo sepsání přijíti. A divné, že mohouc a majíc spravedlivou při, nesměli se opříti, že není podlé zákona božího pravé usouzení, neb sou na to přišli, nejprv, aby víru podlé zákona božího pravé usouzení neb sou u Hory provedenou se všemi přemi potupili a jí se odpověděli, ale podlé přiřknutí a zavázaní chytrého, aby víru Rokycánovu a jeho vyznání odporné přijíti za víru musilil. A když sou nechtěli potom svoliti, na to přišlo, aby svoji je v moc vydávali, jako Táborští vydali králi Jiřímu kněží f. 108a své a (ti) tudy zjímáni i zmořeni2. A z toho poznati sluší, jak to nebezpečné jest mocí světa povstati v při víry a spasení a se pány a s mocnými spojovati se v jednotu3. A jináč podlé toho nelze než na to přijíti: Kdož meč beře, od meče sejdeu, jakož tak přišlo. Druhé, k výstraze jest, aby s odpornou stranou v žádné se smlouvy nedávali, vědouce, že na tom nepřestanou, ale chytře a lstivě pod moc svou uvedou a tudy k konci míněnému, aby potom mocí utiskli, jakož i nyní tím a Mat. 26, 52. Smysl této pomatené věty jest asi ten: Jest divné, že Táboři, majíce pravdu, nepostavili se na odpor na základě zákona božího, když v Kutné Hoře svou věc obhájili, nýbrž že se dali podvésti, aby přijali víru Rokycanovu. 2 Týká se podrobení Tábora Jiřímu z Poděbrad, jakožto správci země české r. 1452. O uvěznění kněží táborských není nic určitějšího známo. Srov. PALACKÝ, Dějiny IV, I, 269 a NOVOTNÝ-URBÁNEK, České dějiny III, 2, 667 a 675—677. Srov. příslušné místo Předmluvy.