Uvod. XIII ustanovení z r. 1388 a 1389 a že přispěla k vydání výše uvede- ného ustanovení červnové synody z r. 1391. Dohad Kybalův jest velmi bystrý, avšak přes to dávám i v tomto bodě před- nost jeho staršímu názoru, byť poněkud modifikovanému. Vy- cházím z celkového rozvrhu jeho díla a ze vzájemné posloupnosti jeho jednotlivých knih a tu se mi zdá pravděpodobnějším, že traktát »o ohavnosti zpuštění«, završující jeho analysu součas ného stavu církve, vznikl ihned po předchozích, k nimž se ob- sahově připíná, a zejména po traktátu o Antikristovi. Sluší si též povšimnouti toho, že ve čtvrté knize (srv. níže str. 161, pozn. 2) se dovolává traktátu »o ohavnosti zpuštění« jako hotového (... prout habes hoc deductum late et plene supra in tractatu 3°, distinc cione XII. per totum), kdežto naopak v traktátu »o ohavnosti zpuštění« odkazu na čtvrtou knihu není. To by sice samo o sobě nerozhodovalo, poněvadž uvedený odkaz mohl býti dodán po zději při revidování celého díla, avšak v souvislosti s jinými mo menty přísluší tomu přece jistá váha. Ve čtvrté knize nápadně působí poměrně klidný tón v kritisování současného stavu církve, výrazně se odrážející od prudkého rozhorlení, jímž se vyznačuje traktát o ohavnosti zpuštění, a jest tudíž na snadě domněnka, že spis vznikl až po onom usnesení červnové synody z r. 1391. ovšem jest zajímavé, že se o něm nezmiňuje, ač by mluvilo v jeho prospěch. Důvody, čerpané z vnitřního rozboru Matějova díla jakožto celku, jsou však, tuším, s to, aby tuto jedinou možnou námitku oslabily. Kdybychom předpokládali, že čtvrtá kniha vznikla před traktátem »o ohavnosti zpuštění«, bylo by nám vysvětliti, proč spisovatel přerušil souvislý řetěz původního roz- vrhu a napsal napřed poměrně klidnou a vyrovnanou knihu o častém přijímání a teprve potom spis »o ohavnosti zpuštění«, řadící se myšlenkově i svou vzrušenou dikcí k předešlým, ze jména k traktátu o Antikristu. Jest tudíž nejlépe předpokládati, že čtvrtá kniha vznikla až r. 1392 a že byla téhož roku dokon- čena, jelikož r. 1393 přistoupil k přepracování páté knihy a potom k redigování celého díla. 7. Rukopisů samostatných není. Kniha (nebo excerpta z ní) jest zachována v těchto celkových rukopisech: 1. Cod. knih. Národního Musea v Praze XIII E 13, f. 289a — 366b (А). 2. Cod. knih. kapituly olomoucké čís. 211, f. 285b — 361 (B).