z roku 1498, 23. února. 19 Janovi Trnkovi z Ratibořan, a voni potom že jsú to zbožie Hlučínské s jeho příslu- šenstvím od jmenovaného Jana Trnky koupili a je držie; prosiec nás, abychme my jim toho drženie listem naším potvrditi a k tomu povolenie naše dáti ráčili. A po- něvadž jest svrchu psaný Kazimír list ten, kterýž od nás na připojenie a dědictvie zbožie Hlučínského jměl, ztratil, abychme je v tom milostivě opatřiti ráčili tak, jestli že by kdy potom list ten od koho nalezen byl, ke škodě a překážce jim býti nemohl. K jichžto slušné prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách potvrdili jsme toho drženie zbožie Hlučínského s jeho příslušenstvím svrchupsaným Melicharovi a Baltazarovi bratřím a tiemto listem potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby voni to zbožie Hlučínské i s dědici a bu- dúcími svými v tom ve všem právě, v kterémž jsme je byli svrchupsanému Kazi- mírovi k dědictví dali a zapsali, jměli, drželi a jeho požívali tak a tiem obyčejem, jakožto i jiní obyvatelé kniežectvie Slezského svých dědičných zboží užívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Což se pak toho listu, kterýž jest týž Kazimír na to zbožie od nás k vtělení a dědictví jměl, dotýče, poněvadž jest to před námi též knieže osobně seznalo, že jest ten list ztratil, nechtiece by vo to svrchupsaní bratřie které nesnáze a škody budúcie jměli, umořili jsme ten list kniežeti nadepsanému od nás daný a tiemto listem moříme, kazíme a v niveč obracujem tak, jestliže by potom kdyžkolivěk a od ko- hožkolivěk nalezen byl, že nemá a nebude jmieti žádné moci ani které pevnosti nynie ani na budúcie časy. A kdožby list tento jměl s svrchupsaných Melichara a Baltazara Vlčkuov bratří dobrú a svobodnú volí, tomu příslušeti bude plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie oc. Datum Bude feria VI in vigilia Mathie apostoli anno Christi oc XCVIII°, regnorum autem nostrorum Hun- garie octavo, Boemie vero XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. Hlučín, město východně od Opavy ležící, náleželo v prvních letech vlády krále Vladislava II. Bo- čkovi z Kunštátu a jeho manželce Markétě. Král Matyáš ale zabral je a poručil do správy Janu Bělíkovi z Kornic. Když pak Vladislav II. nabyl Opavska, dal Hlučín Janu Trnkovi z Ratibořan, od něhož koupili jej bratři Vlčkové a spojili s Chřenovicemi. Srv. Prasek, Vlastivěda Slezská II. str. 210, kde jeho vypravování nesrovnává se s obsahem následujících listin z městského archivu Vratislavského (ruk. č. 208): My Kazimír, z božie milosti kníže Těšínské a Velkého Hlohova, hejtman horní a dolní Slezí. Jakož nejjasnějšie knieže a pán, pan Vladislav, Uherský a Český král, margkrabie Moravský, pán náš milostivý, Hlučín s Chřenovicemi a s vesnicemi a s zemany i s zemanskými zbožími a se vším příslušenstvím, což k panství Hlučínskému příslušie, dáti jest ráčil a přidědil k knížetstvie na- šemu Těšínskému; my prodadouce to panství Chlučínské urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Trnkovi z Ratibořan, hejtmanu knížetství Opavského, odprodali jsme jemu také při tom zase tu svobodu od knížetství Těšínského, tak aby to panství Hlučínské v tej svobodě bylo, jako prvé bylo, za tisíc zlatých, kterýžto tisíc zl. od něho pohotově zaplaceno jsme přijali. Z kterýchž tisíce zl. od sebe i erbuov našich jej pana Jana Trnka kvitujem, propuščeny a prázdna činíme tímto listem nynie i věčně. A jestliže bychom z které koli příčiny jemu panu Trnkovi vedle smlúvy a přípisu skrze pana Vilíma z Prnštejna, hofmistra království Českého, nám vydaného dosti neučinili a jemu 3*